Přišlo mi to líto - diskuze

Při pročítání příspěvků jsem si vzpomněla na jednu příhodu u doktorky v čekárně. Přišla tam s holčičkou, která je asi o rok starší než Tomášek. Holčička si chtěla s Tomáškem hrát a kamarádit se. Maminka ji odmítla pustit s tím, že je Tomášek nemocný. Marně jsem se jí snažila vysvětlit, že hluchota fakt není nakažlivá. Holčička prostě smutně stála a koukala, jak s Tomáškem ťapeme po čekárně. A za pár dní mě dorazila kamarádka, která už hodně dlouhou dobu neměla čas přijet na návštěvu. Její poslední výmluva byla tak pitomá, že jsem se neudržela a zeptala se, co se děje, jestli jsem jí nějak neublížila nebo neurazila. Odpověď byla šokující. Prý by nevěděla, jak se má k Tomáškovi chovat a jak by si s ním malá hrála. Chtěla jsem namítnout, že spousta dětí si s Tomáškem normálně hraje a nemá problém. Nepustila mě ke slovu a řekla, že prostě nechce, aby se její malá stýkala s postiženýma dětma, že by jí to brzdilo ve vývoji. Tak jsem jí řekla, že má pravdu, že to bude lepší, že Tomášek se zase nemůže stýkat s dětmi, jejichž rodiče jsou postižení. Holt lidská blbost je nedozírná. Tak mám zase okamarádku míň, no.