Poslední hodinka - diskuze

ty jo, asi ne.At mas nejake pozitivni reference: Prvni doba s Maruskou - navsteva moji prace, obed v restauraci, nakup v Tescu, grilovacka s kamoskama - byla dlouha, 12 hodin.S Anickou - z casti zrejme prospana, pak jedna vana, a jedem

U me to byla otrava z vlasaku. Rano jsem ho snedla a v 16 h to prislo. Zvraceni, prujem, kde jsem se i pos...a na sedacce tak 3x, prevlekal me muj nevlastni otec, koupal nosil na hajzlik atd.Ja jen rvala ze chci umrit, ze to uz nezvladnu. Pat to vzdal a dal na sedacku igelitak s rucnikem, zabalil do zupanu a sedel vedle me. Ja mujen vzdy zatukala na rameno a on mi pridrzel misu. Zvracela jsem uz jen krev. Asi v osm prisla matka z prace, zdesila se, zavolala zachranku, pac jsem za ty 4 hodny zhubla o osm, nekecam 8kg plus ta krev a dehydratace. Dostala jsem pichulu a prasky. Poprve mati se mnou pri nemoci lezela v posteli a davala mi co pul hodky po lzicce caj. Jako fakt siiila.

Jo.Jak jsem byla na dietě tak jsem se dostala do stavu zimnice,třesu,neviděla jsem,nemohla jsem chodit a měla jsem tu dvě maličké děti o které jsem se musela starat.Kolikrát jsem se plazila po zemi.Jak přišel Martin z práce tak jsem se nějak vždy zmužila a předstírala ,že jsem ok.Pak si všimnul i on a pomohl mi se z toho dostat.Párkrát se mi to stane ještě teď.Porod není tak hrozný,a nebudeš na to sama.Ono už to vědomí,že to prostě skončí tě udrží nad vodou.Rodila jsem Gabku 16 h a pořád jsem si říkala-za chvíli to skončí.

Přestaň o tom tolik přemýšlet :)) První doba porodní bude v pohodě. Je potřeba se psychicky připravit na to, že to bolet bude (to zase nebudu lhát, že vůbec ne), ale je to pár hodin a to zvládneš. A určitě to nebude tvoje poslední hodinka :)) Kromě toho tě po té čeká nádherné miminko a ne cosi do zadku :))

Mně tohle napadlo, když nás vyboural v autě jeden kamarád, auto se převrátilo na střechu a skončili jsme mezi dvěma stromy. Cítila jsem, že jsem v pořádku, ale fakt jsem se bála, že to auto prostě vybouchne a bude s námi ámen. Porody jsem měla rychlé.

Porod zvládneš, neboj, sice to bolí ale víš, že to děláš pro dobrou věc, pro to malé. Já jsem takovéhle okamžiky měla když jsem před pár lety onemocněla a nebyla schopná ani vstát z postele na záchod, lezla jsem po 4. A poslední hodinkou jsem si vždycky jistá, když strávím noc s hlavou v záchodové míse - trpím na to - takže první 3 měsíce těhotenství byly fakt úžasný - brrr.

To zni hrozne teda.ALe u porodu to zas bude tak,ze vis co te ceka a ze je tam urcity cil.Ja mela takovou chvili parkrat..nebudu kecat... i pri porodu jsem se tomu blizila.Ale nejhorsi to bylo v Italii,kdyz me selela vna u utesu a mlelo me to v tech ostrych kamnkah a ja nevedela ke je dno a kde hladina - bylo to jak byt v prace s kamenim.Rikala jsem si,ze to je muj konec. Nakonec jsme se ale zacranili.

Jak píšeš, pro mě to byl porod. Po dvaceti hodinách jsem si říkala, že už to dál nevydržím, že se musí něco stát a na kolenou jsem prosila o císaře.