Závislost, násilí v rodině, zneužívání. Jak z toho ven? Černá kronika. - nové diskuze

jak trestali nás

Píšeme všechny,jak občas plácneme svoje miláčky přes zadek,ale musím teda říct že dneska už se to bití naštěsí trochu zmírnilo.Když jsem byla já malá tak jsme dostávali na zadek častěji,někdy i vařečkou ale hrozně mi vadilo,jak na nás táta přitom křičel,jako že nám bude ze zadku stříkat krev a takový hrůzný výhrůžky.Nakonec to ani nebylo třeba tak hrozný ale to křičení mě strašně strašilo a dodneška z toho mám trauma když na mě někdo zvýší hlas nebo křičí tak se rozbrečím.Moje spolužačky byly biti i třeba šňůrou od žehličky nebo páskem,to se u nás naštěstí nepěstovalo,ale i tak myslím že to stačilo.Máte taky nějaké takové strachy z dětství,nebo špatné vzpomínky?

tělesné tresty

jak to máte doma vy s nějakým tím pohlavkem nebo plácnutím přes zadek????Já se přiznám že to bez toho občas nejde.Nemám děti kterým stačí domluvit.

Zní to asi divně-ale domácí pekárna

Od té doby,co mám domácí pekárnu,hrozně ráda peču.Normálně mi to už včera chybělo,tak jsem si na dnešek naplánovala koblížky,abych si tu mojí "holku" mohla zapnout.Zkouším pořád něco nového.Rodina je spokojená a co si víc přát?

Uchyláci

Nedávno tu proběhla poplašná zpráva,že nám tady lezou uchyláci.Já bych se jich nebála.Jednak nedávám fotky nahatých dětí a jednak když nevím kdo se na ně čumí,tak mi to nevadí.A taky internet je celý zaplaven nahatými videi,fotkami.Tak proč by lezli sem.Co by mi,ale vážně vadilo,kdyby si tu četl moje přízpěvky někdo z rodiny.Ani manžela bych tu nepustila.Nepotřebuji cenzuru,co chci tak napíšu.Jejda to by byli od všech řečí.

Pláč

Holky,brečíte někdy před dětma.Já se přiznám,že i normálně nebrečím vubec.To už musím být hodně na dně.Honza mě viděl brečet asi třikrát a hodně to na něho zapusobilo,ve smyslu,že maminka je taky člověk a né robot bez citu.Akorád mi to neustále připomíná,což mě štve.Když utěšuji Zuzanku,Zuzi holky nebrečí,už jsi velká.Tak Honza příjde,ale ty si mami taky brečela a jsi velká.

POMELO

Holky,já mám hroznou závislost na pomelu.Oloupám si celé! k počítači nebo k TV a jím tak dlouho dokud ho nesním.Pak praskám,je to normální??

Tatínkové záda

Zamýšlela jsem se nad tím,jestli nosit dítě v šátku a jak to bylo za nás.Přitom jsem si vzpoměla,že naši nosili segru v sedačce na zádech.Přesně tohle vystihuje náš vztah.Zatím co my jsme si museli s bráchou tu naši strmou cestičku vždy vyšlapat sami.Segra se nesla tatínkovi na zádech.A tak je to vlastně se vším.Jako malá se mu pomyslně přilepila na hřbet a už se nepustila.Možná se někdy dočkám dne,kdy na nás přestane koukat z vrchu a sleze mezi nás na zem.Nebo,že tatka jí z těch zad setřepe,narovná se a uvidí,že i my ještě žijem.

Je to normální že má holka dáva dítě pořád k babičce

Ahojky chtěl sem se jen ujistit že to je dost špatná věc muj kluk byl dávan dost často k rodičum mi Holky z jednoho měsíce tam byl tak 2 tejdny je to normalní já nevym načem sem děkuju

MALÁ ÚVAHA NAD VELKÝM NEŠTĚSTÍM

Jednou jsem seděla s mojí kámoškou a debatili jsme o všem možném. Dorazili jsme na řeč o velmi špatné věci a to je zneužívání dětí. Semleli jsme páté přez deváté a pak jsme mluvili o tom:Představ si, že by jsi měla malou holčičku a hrozně moc jí milovala.. není těžké si to představit,že?Představ si, že máš svého Jendu ... jo toho mám a strašně moc ho miluju a věřím muTak a teď čím si musí projít některé ženy:Představ si, že k tobě ta holčička přijde a řekne ti, že za ní Jenda chodí, že jí ubližuje.. zneužívá. On tvrdí, že by to nikdy neudělal, ona tvrdí že to dělá a že se ho bojí.Holky, šílená představa a vůbec si neumím představit co bych dělala. Komu bych věřila, když je oba tak miluju?Je mi strašně moc líto těh dětí a těh žen, které tím musí projít.Vím, že je většina případů, že se ukáže, že ten chlap je prostě prasák nechutný, ale znám i případ, kdy se prostě ta holčička jen chtěla tátovi za něco pomstít, nebo v pubertálním věku zamilovala do svého táty až z toho měla představi že s ním chce mít sex a miminko. No, musí to být opravdu šílené!Opravdu moc věřím, že se to u nás nemůže stát a jsem za to hrozně moc ráda!!!

Koho kdo miluje

Včera byla v tv Nic než pravda a byla tam otázka.Jestli má obě děti stejně ráda.Odpověděla né.Já jsem se nad tím večer zamýšlela.Já taky nemám své děti všechny stejně ráda.Někoho mám raději,ale nevím koho.Opravdu,každého mám totiž ráda v něcem jiném a to co třeba u Gabky nesnáším u Honzy miluji.A opačně.Každý je uplně jiný.Otázka platí i opačně když se dětí někdo zeptá-Koho mají raději,jestli tatínka nebo maminku?Taky chudáci neví.Jenom Zuzanka ta je jenom moje.Ta mě tak šíleně miluje a kromě mě už jen Honzu.Tatku a Gabku má ráda a ostatním lidem nedovolí at se k ní přiblíží.Vlastně se s ní nikdo kromě nás ani v životě nepomazlil.Mojemu tatkovi v životě nedala pusu.I u Martina s pusinkama šetří.To se mnou se mazlí pořád.Má strašně velké srdíčko,ale jsem v něm jen já.To Honzíček miluje všechny,v jeho velikém srdíčku je hodně místa pro hodně lidí.Dokonce má kamaráda bezdomovce,co u nás spí pod mostem.Bojím se,že až bude větší tak si bude podivné existence vodit domu,aby jím pomohl.A Gabka ta je kapitola sama o sobě.Pořád se spolu hádamé,ale právě proto jí miluji.Nebojí se říct svuj názor,je hodně odvážná.A vím,že i ona by za mě dýchala.když se jí zeptám.Koho má raději,tak řekne TATÍNKA,ale já vím,že mě.Ono to tak fakt nejde říct,koho má kdo radší.Mnohem víc za lidi hovoří skutky a to co jeden pro druhého dělá.

Taky závislost

Musím se vám přiznat-jsem závislá na Bolu.Ráno se těším,až si pustím noťase a juknu,co je nového.A když se sem přes den nedostanu,ani netušíte,kolikrát si na vás vzpomenu.

Díváte se teď na ČT1 na Rodina, škola a já? Fuj, vzpoměla jsem si na svou máti... Úplně se mě obrací žaludek.

Žárlivost

ahoj holky,mám takovej začínající menší problém...můj přítel je od přírody sportovec.Když jsme se seznámili zašel si na tenis,squach a na hokej.Já jsem moc cvičit nechodila,protože jsme dělali na baráku a já jsem byla dost často unavená a neměla dost síly na cvičení,přitom vždycky jsem si dřív než jsme se poznali zašla na spiining ,do posilovny atd.Ten první rok mi cvičení nechybělo jak jsem psala,ale teď už to bylo neúnosné a začala jsem chodit do posilovny.Přítel začal být na mě nepříjemný a začal žárlit.Teď,když nemáme ješt dítě vím,že si vždy zajdu zacvičit a nic s tím nenadělá,ale co potom....mám strach nemáte nějaké řešení....

ZÁVISLOST NA LIDECH

Jsem stále závislá na něčí pomoci. Potřebuji sem tam výpomoc v domácnosti, bez manželovi či rodičské pomoci bych snad i umřela hlady (sama nevařím, špatná zkušenost z dřívějška), na nákupy sama nechodím (jednou mě okradla prodavačka), na úřady taky sama nejdu (ochota úřednic je známá), když chci někam jet sama autobusem (musím se spolehnout na lidi, že mi řeknou, že je to ten správný autobus) a pod. a pod.. Je toho hodně. Většinou mi to ani nepřijde a prostě to beru jako samozřejmost v mém životě. Ale občas na člověka přijdou deprese a pak je zle. Vždy jsem se těšila, že až budu velká, že se o sebe dokážu postarat sama a že budu dělat to a ono a teď to prostě sama nezvládnu. A když jsou deprese opravdu velké, tak si říkám, proč nejsem zvířátko v divočině? Takové v mé kůži by nepřežilo ani den a přežije jen zdravá populace. Vím, je to drsné, ale nebudu si a ani vám nalhávat, že toho mám kolikrát dost. Naštěstí takových dnů depresí nemám tolik a většinou to beru vše, jako by to nic zvláštního nebylo a naopak si říkám, že jiní lidé jsou na tom hůř. Pak si uvědomím, že můj případ je naprosto titěrný vůči lidem, kteří dokáží žít celý život na vozíčku, jiní zase bez rukou, jsou lidé kteří jsou celkově jen ležící a vždy si najdou smysl života. Pak si řeknu, že žít můj život je brnkačka a že jiní to zvládají a tak proč to nezvládnout "pouze" jako slepoun???

Moje závislost

je na mojí rodině. Hlavně na synovi a na manželovi. Chtěla bych aby jsem pořád byli spolu. Štve mě když muž odchází třeba do hospody. Jenže doma ho nemůžu držet. A nemůžu mu to zakazovat, bylo by to horší.

Domácí násilí

tak jak už jsem tu psala (můj rozvod)mé první manžalství skončilo domácím násilím a jsem ráda že jsem tenkrát našla dost odvahy,nebo rozumu to skončit,bůh ví kde bych dnes byla ale přiznám se že ve svém tehdejším alkoholovém opojení mi to bylo víceméně jedno a byla jsem ochotná to tolerovat,nebo přežívat až můj nynější manža mi otevřel oči a za to mu moc děkuji Nikdo by neměl být na své závislosti a problémy sám !!Takže ,pokud tu máte někdo podobné starosti ,problémy a bojíte se o nich mluvit v réálu,sem s nimi,věřím že i jen pouhé vykecání pomůže

Staré křivdy

Od mala nenávidím jednu učitelku.Myslím si,že mi mohla v životě hodně pomoc.Já jí duvěřovala a ona mě podthla a zesměšnila před celou třídou.Dodnes jsem jí nodpustila.A dost mi to vadí,protože já nechci žít s pocitem nenavistí k druhým.Ale odpustit jí nedokážu.Myslela jsem si,že to tak mám jen já.Ale ted po tom srazu,jsme zjistila,že káždý má nějkou tu svoji křivdu k učitelum.Že třeba jen díky tomu,že učitelka dala špatnou známku i když nemusela,tak změnila člověku celý život.To by mě vubec nenapadlo,že to má takový vliv.

Jejej, mohla bych na téma závislosti napsat pár románů, nejdelší by byl asi moje dětství. Posbírám odvahu a hlavně čas(škoda, že nejde psát po částech, ukládat a pak vložit) a možná to půjde.

Pevné nervy

Mám kamarádku,která má manžela alkoholika.Je to s ním tak špatné,že už je napraný po jednom pivu a hned se pere.Má nemocnou slinivku,tak,že i zvrací.Mají doma všecko poblité fuj.A v tom vyrustají dvě děti.Ona to vše bere s užasným nadhledem.Jednou jsme seděly v kavárně a tam se začali prát dva ožralci,vytáhli na sebe nuž.A stašně u toho řvali.Moji kámošce to bylo fuk až do doby než jí to začalo rušit.Tak se zvedla s klidem angličana k ním přišla,odtrhla je od sebe,vzala jím nuž,popadla za límec a vykopla ven,se slovy-Já jsem si přišla v klidu vypít kávu tak mě nerušte.Teda to jsem koukala.Já jsem se uplně třepala.A ona říkala-já to mám doma denně tak proč se vzrušovat.Teda ten její vnitřní klid,ten jí závidím.Nikdo jiný by tu její životní sitaci asi nezvládl.A ona je uplně v klidu.

no tak to je téma o kterém bych mohla psát story.Dnes už jsem v pohodě a beru vše s nadhledem . Můj otec byl alkoholik. A matka se od něj nikdy nedokázala odpoutat. dnes ji chápu prostě neměla kam jít. Ale byly časy kdy jsem ji to hodně vyčítala. chodil domů a dělal "pořádky" někdy tekla i krev a volali jsme policajty. ale ti nám nikdy nepomohli. prostě řekli že je tu doma a on slíbil že už bude "hodný" a oni zase odjeli. Brácha se brzy oženil a odstěhoval tak jsem si to nejhorší období vyžrala já. Když se chtěl oběsit tak jsem to byla zase já kdo jej sundával. No prostě hrozný zážitky a to by bylo na dlouhé psaní. Když jsem se vdala tak naši začali žít odděleně, mamka s námi nahoře a on dole. Jenže to ho člověk zase musel furt kontrolovat jestli ožralý neusnul a něco nevaří nebo jestli típnul cigaretu. Prostě vždycky musel být někdo doma. Když se narodil starší syn tak v šestinedělí si dokonce z hospody dotáh kunpány a dělali krával, a nedali se vyhodit přestože barák byl přepsanej na mě ale měla jsem věcné břemeno a návštěvy jsem mu musela trpět takže taky nikdo nepomoh. A tenkrát se poprvé proti němu postavila matka - vletěla tam jak tornádo a toho cizího velmi drzého a odporného chlapa majzla láhví vodky která tam stála po hlavě. No měla štěstí že se mu nic nestalo , ale od té doby si na ni otec nedovolil. A před 5lety zemřel a je to hnusné ale opravdu to bylo pro nás vysvobození.

Na toto téma bych mohla psát opravdu dlouhé příspěvky,které jsem prožila během mého dětství.Ale i po všech těch letech mám pořád v sobě jakýsi blok a nejsem schopna o některých věcech ještě pořád mluvit.Ani můj manžel neví žádné detaily a přitom si vše říkáme a jsme spolu 10 let.Prostě to ještě nejde a myslím,že mě to do konce života bude pronásledovat jako zlá noční můra.Jsem moc šťastná,v jakém krásném a harmonické vztahu žiju a říkám si,že můj hodný manžel a šťastná rodina je odměnou za to vše,co jsem jako dítě zažila.

Inspirace :o)

Holky, já mám chuť začít znovu,ale nebude to jednoduché.Jenže čekat že bude lépe,to asi nemá cenu.Nelze odpustit.

Muj tatka

Moje dětství bylo taky velmi krušné.Né že by mě tatka zneužíval,to opravdu né,ale byl velmi přísny a já jsem musela neustále doma pracovat.Prostě jako služka.Nejdřív obstarání králiku,pak domácností a nakonec moje škola.Taky ty známky podle toho vypadali.A potom zas přísné tresty za špatné známky.Nejvíc mi,ale vadil fakt,že všecko bylo jejich.Nic nebylo pro mě.Ani jídlo.Nestalo se nikdy,že by mamka uvařila něco co mám ráda jen já.Když něco upekla tak jsem se toho nesměla dotknout,ale nádobí po buchtě to jsem umývat mohla.Bylo toho samozřejmě víc.No a jak z toho ven.Já jsem se hned v 18 vdala,ale až ve 30 po narození druhého dítěte,jsem začala žít svuj život bez jejich vlivu.