Záhady, mysteria a duchovno - nové diskuze

babička-sen

holky napíšu to tady protože promně to je záhadné až strašidelné...zdál se mi sen..jel autobus a vněm seděla moje babi(zemřela když jsem byla ve 4měsíci těhu)na boční straně v pravo...já najednou zařvala tam je babííí(přitom jsem věděla že umřela)..a najednou seděla v zadu na zadním sedadle a rukou mi ukazovala at jdu zaní-volala mně k sobě...já vtom snu řvala a věděla jsem,že nesmím,že je mrtvá...holky myslíte,že by se něco stalo kdybych zaní šla?fuuuj byl to hnusný sen

Honafo......

http://tn.nova.cz/zpravy/zahranici/letadlo-se-150-lidmi-se-zritilo-do-indickeho-oceanu.html

Alespon jeden zachráněný život

A to ten muj.Jak už víte, někdy vím co se stane.A snažím se lidi varovat.Když někomu řeknu,dneska nechod přes park,tak zpravidla ho ten dotyčný obejde.A pak říká,vidíš nic se tam nestalo,jsou to blbostí.Tak,že nepoznám jestli jsem mu zachránila život nebo né.Když jsem byla asi 16 letá.Stala se mi zvláštní věc.Ráno jsem normálně vstala a chystala se jet do školy.Pak jsem už umytá a oblečená ,snad omdlela,snad usla,nevím.A zdálo se mi,že mě někdo v podchodu vraždí.V podchodu,kde jsem chodila každý den a chytala se tam jí i tenkrát.Pak jsem se probrala,rychle se dooblíkala a šla na tramvaj.Už jsem skoro šla do toho podchodu a vzpoměla jsem si na ten sen.Vyběhla jsem proto ven a šla oklikou.Když jsem z podchodu vycouvala-uviděla jsem postavu a uslyšela hles.Neboj maličká,pojd sem.Ještě jsem zrychlila a ozvali se za mnou nadávky-neklapej těma podpadkama ty krávo,roztřeští se mi z tebe hlava.A plno jiných zlých nadavek.Vběhla jsem mezi lidi a od té doby věřím,že mužu vidět budoucnost.

Osud

To,že se mi plní předpověd s padáním letadel,s tím už se ani nechlubím.TEd mě zaujalo něco jiného.Paní co neletěla v tom spadnutém letadlu.Zemřela za dva dny v autě.No není to osud?

obluda za závěsem

tak vám napíšu co se stalo mně abych to tu trochu odlehčila..my byli na týden v půjčeném domě od známých na venkově,dřív tam žila jejich babi s dědou a co umřeli tak se domek moc nepoužíval.takže všude spousta starýho harampádí,zatuchlina a tak,znáte to.no a byl tam záchod na který se muselo jít přes garáž,tam smrad,vlhko,bordel,tma a já dycky se akorát bleskově vyčůrala a přefičela to zpátky.no a před dveřmi do garáže v chodbičce byli taky takové točité schody na půdu a dole závěs.já se zase vracela úprkem z hajzlíku,prolítla kolem závěsu a..zarazila se páč se mi zdálo že se pohnul..řikám si ale prd ty si posera to se ti zdálo.tak na ten závěs zírám,zírám a zas se mi zdá jako by se pohnul.tak k tomu pomalu jdu a řikám si hele klid to bude nějaká myš z půdy nebo něco a na jednu stranu se mi k tomu zavesu nechce(vzdycky ve filmu kdyz zenska se de podivat co to bylo za zvuk a tak,tak ji nadavam.ty blbko nechod tam,neco te zabije,co tam lezes:o) a na druhou sem zvedava a klidnim se ze to je nejaka kravina..tak se pomalu doplazim k zavesu,nejpomalejc ho odhrnu a .... vyriti se na me obrovska chlupata bila obluda!!!!!ja leknutim zakopnu a kecnu si na zadek a obluda mi radostne skace po hlave a olizuje oblicej..no co si myslite holky-byl to nas milovanej pejsacek arginek,kterej se hajzlik schoval za ten zaves a cekal tam az pujdu..je to mrska chytra neuveritelnym zpusobem,on si tam tak pekne hacal a hral na schovku a cekal az ho nekdo objevi...ja mela malem infarkt a on si moh uvrtet ocas radosti:o))

kartářka

holky poradily byste,která víte o nějaké dobrá kartářce v Praze?je tady toho tak strašně moc a já vůbec netuším koho vybrat,nechce se mi vyhodit prašule za nějakou blbinu a bojím se že tady v praze to celkkem hrozí..díky za radu

vykládání karet

holky jak to máte s vykládáním karet - myslím jako jestli byste sobě nechaly vyložit karty. Já jsem hrozný zvědavec, hrozně ráda bych si je teď vyložit nechala, ale na druhou stranu mám děsný strach, že bych se dozvěděla o nějakém neštěstí, a to je silnější než ta touha po vyložení. Manželova babička mi dvakrát karty vyložila. Poprvé to bylo na začátku našeho vztahu, tedy asi 2 roky před svatbou, a vyšlo mi, že se vezmeme, budeme šťastní a budeme mít i dost peněz. Vyšlo to, s těma penězma to teda není že jsme milionáři, ale manžel vydělává dost na to, abychom z každé výplaty i pár tisícovek ušetřili. Druhé vyložení bylo když jsme se snažili čtvrtým měsícem o mimi a pořád nic. To babičce vyšlo, že \"už je to tady\", tzn. že už jsem těhu. Bohužel (bohudík) těhu jsem pak byla až za další 4m. Ale další drobnosti k tomu taky vyšly.Tak proto kartám celkem věřím a bojím se teď, že kdybych si je nechala vyložit a bylo v nich něco špatného, tak se to fakt splní a je hnus vědět to dopředu, když s tím nemůžeš nic udělat

Vlastně nevím

Tak já taky přispěji svojí troškou do mlýna. Od malička jsem se bála vstupů do sklepů a půd, pokud jsem kolem nich musela projít, tak jsem to místo proběhla jak vítr. Když jsem byla vevnitř, tak to už bylo v pohodě, ale ten pohled na ty dveře, za kterými se může skrývat cokoli mě děsil( teď v dospělosti už je to v pohodě, dětský děs je pryč). No, a moje teta bydlele ve starém domě, šlo se k ní po točitých kemenných schodech, které končily před vchodem do jejího bytu odpočívadlem, kde byl i botník. A pak schody pokračovaly dalším zatočením o jedno patro výše a končily velkými železnými dveřmi, vedoucími na půdu. Když se tedy došlo na odpočívadlo, tak před vámi byl botník, po pravé ruce dveře do tetina bytu a po levé ruce tmavý, těžký závěs a za ním už to zmiňované schodiště na půdu. Závěs úplně zakrýval pohled na schodiště, takže nebylo vůbec vidět co je za ním. Pokaždé, když jsem šla k tetě, musela jsem kolem toho závěsu projít, vždycky jsem měla takový divný pocit. A jednou,(chodila jsem tak na první stupeň ), se stalo toto...Šla jsem sama k tetě a vůbec se mi nechtělo jít zase kolem toho závěsu, ale jiná možnost nebyla. Už když jsem stoupala po schodišti a koukla nahoru na závěs bylo mi všelijak. A už jsem stála před dveřmi, ke dveřím zády a čelem k závěsu, to jak jsem se bála i být k němu zády. A pak to bylo všechno hrozně rychlé. Sehnula jsem se, že si sundám boty...a v tom jsem zahlédla, jak se zpod závěsu vysunula taková tvavá, kajoby nateklá ruka s černými dlouhými nehty a nějáký hlas řekl \"Pojť ke mě...\" Na víc už jsem nečekala a vlítla jsem do dveří, div jsem je nevyrazila. A hned k tetě,(která ke mně po mém vpádu přiběhla) a táhla jsem ji k závěsu a chrlila na ní co se mi stalo. Od té události uplinulo sotva pár sekund, teta mrkla za závěs a prozkoumala i půdu a nikde nic. Myslím, že ani dolů po chodech nikdo utéct nemohl, protože po mém vpádu do tetina bytu jsem se na závěs stále vyděšeně dívala. A to je vlastně celé, v té době jsem byla přesvědčená, že to bylo nějaké strašidlo, nebo zlý duch chcete-li. S odstupem času mi už příjde, že se to snad ani nestalo, že to byla jen má bujná fantazie a hles i ruku jsem si tam jen představila. Ale ještě teď, víc jak po dvaceti letech, když o tom píšu mi běhá mráz po zádech.

Že by minulý život???

Holky stalo se vám někdy,že jste něco dělala,viděla,mluvila a jen co jste činnost dokončila( nebo i v jejím průběhu )tak jste měly pocit,že už jste to někdy prožily,či jste to řekly??????Tedka už to nemám tak časté,ale před těhu toho bylo docela dost.A taky někdy,když vidím někoho poprvé, mám pocit ,že už jsem toho dotyčného někdy viděla.

Když jsem byla malá..

..už jsem tu párkrát psala, že jsem jako malá pořád doma \"něco\" cítila a slyšela. Teď jsem si vzpomněla..nevím, kolik mi bylo let, ale strašně často se mi stávalo (já si teď nevybavím, jestli to byly sny, nebo se mi to stávalo reálně v životě), že jsem se najednou nemohla ani hnout, nemohla jsem se nadechnout, šíleně jsem se bála, že umřu, a chtěla jsem zavolat na mámu, začít křičet o pomoc - a nšlo to, nebyla jsem schopná vydat ani hlásku..nikdy se mi nic nestalo a opravdu nevím, jestli to byly zlé sny nebo realita, jen si pamatuju ten šílený strach a pocit bezmoci.

Stretnutie

Holky tak ja vám tu píšem pol hodinu príspevok a ono sa mi to vymaže.Ale o tom sú duchariny.Tak žačínam od začiatku a to hlavné vám napíšem zo svojho noťasu.Keď som mala 12 rokov tak som zažila svoje prvé stretnutie s niečim nevysvetlitelným a od vtedy nič nebolo ako by malo byť.Spala som pri radiátori a zobudila som sa na hlas,ktorý na mňa volal moje meno.Bol to hlas plný lásky a mám pocit,že bol ženský.Zniel akoby z veľkej ďialky.Chvíľu som pozerala,nemohla sa pohnúť ani dýchať,šialene som sa bála a štipla sa do ruky.Hlas hovoril Natááálka,Natááálka to som ja...Zobuď sa..To som ja.Lenže nikoho nikde.Premohla som sa,schmatla perinu a utekala cez nejakú hmlu.Od vtedy som mala veľa takýchto zážitkou.Na niektore pridám aj fotky.Najviac ma,ale poznamenalo stretnutie s africkým marabu.Osud ma totiž dostal do Afriky kde mi marabu urobil Akášu.To je niečo,čo človek zažije pred smrťou keď uvidíte obrazouku a v nej celý svoj život.Nie do budúcnosti,ale vás v situáciach.Tam vidíte seba.Nikdy už nechcem zažiť takú hroznú ľútosť ako vtedy.Videla som sa ako hrozne rozmýšlam,ako sa chovám k rodičom(mala som 18 rokov)a aký som hrozný pokrytec,ale o tom vám napíšem nabudúce.Bol to veľmi zaujímavý človek a vždy ma zamrazí keď si uvedomím aký má neskutočný dar.Už má vyše 100 rokov a vobec sa nechystá umrieť,ale o tom nabudúce.

Zažila jsem něco zvláštního a vůbec mě to neděsilo.

Byli jsme teď pár dní u mamky.Už jsem tady několikrát psala,jak je to u ní divné,co se tam děje za věci atd....Vykládala jsem ji karty,nějak mi to ten večer šlo lépe než jindy,měli jsme takovou fajn atmosféru a najednou jsem \"to\" ucítila.Prostě ten pocit,kdy cítím,že za sebou někoho mám.Najednou se mi tělem začal prolévat ten pocit mražení,měla jsem šílenou husí kůži a brnění po celém těle.A co bylo zvlštní,vůbec jsem se nebála a neměla jsem ten špatný pocit jako jindy.Řekla jsem to mamce.Chtěli jsem pokračovat dál,ale pořád to přicházelo,odcházelo...jednu chvíli jsem měla pocit,jako bych neměla půlku obličeje,úplně mi ztuhla,do toho pořád to mrazení,potom jsem měla mravenčení ve stehnech,celé se to nějak přesunovalo,už to ani nebyla husina,spíš takové brnění....prostě strašně zvláštní,pocit,chvílemi jako by mi stupaly vlasy.Normálně jsem začala mluvit i na \"to\" a po nějaké době to odeznělo a už se to po dobu naší návštěvy nestalo.Byl to pro mě dost zvláštní zážitek.

Zombie rybička

Zemřela nám rybka,byla pod rostlinou dva dny mrtvá.Nechtěla se mi vytahovat.Pak jsem se vrátila z venku a ona si tam normálně plave.Br to vypadá hnusně.Je uplně živá a čilá.Děti se ted bojí kolem akvárka chodit.Že je stáhne k nim.

TEREZKO!!!!!!!!!!

Večer jsem odpovídala Terezce o domácích strašidlech.O tom našem jsem psala už mnohokrát.Při psaní jsem si zase vzpoměla a začala se bát.Pak jsem šla spát a v předsíní máme záves.Šla jsem kolem něho zkontrolovat vstupní dveře.Když jsem šla okolo začal na mě pomalu padat smeták.Za tím závěsem to vypadalo,jako že na mě někdo natahuje ruku.Dveře už jsem raději nekontrolovala a utekla do ložnice.

Máme doma asi duchy..

Pamatujete si, jak jsem psala, ze jsem se jako mala bala byt sama doma, doted mam strach ze tmy a slysim kroky na chodbe, jsem presvedcena, ze tu je nekdo \"navic\"? Mam o sedm let mladsi segru, jako mala mela imaginarni kamaradku, hraly si, povidaly..ale jen u nas doma nebo na zahrade, venku a jinde ne, to tam ta druha nebyla. No a nedavno jsem se dozvedela, ze tu pred nami zila mentalne postizena pani se stejne nemocnou holcickou, obe tu umrely (podrobnosti nevim). Myslite, ze to jsou ony tady s nami? A proc se tedy bojim a mam strach, kdyby byly zle, uz by se neco stalo, a segra by tu holcicku nemela za kamaradku.....

napadlo mě už dávno,ale píšu až teď

Věřím tomu,že nás ochraňují andělé,nebo duše našich blízkých.Já věřím tomu,že mě a teď i mou rodinu ochraňuje můj táta.Matěj měl jako malý(rok a půl) ošklivý úraz a můžem být rádi,že ještě žije.A teď se nabízí možnost-buď ho ochránil anděl strážný,nebo můj táta a nebo prostě nebyl jeho čas,tak to dopadlo dobře.Bylo to tak,že lítal po zahradě,bylo tam i z cihel udělané okniště.V zápalu toho běhu začal couvat a jak padal,najednou se otočil a dopadl předem na hranu té cihly...ještě pořád to mám před očima a slyším ten tupý náraz.Prostě-kdyby padl po zadu,jak to napřed vypadalo,bylo by fakt zle a potom,kdyby spadl jen o kousíček výš,měl by hlavu napůl.Ono se to špatně popisuje.Takže já věřím tomu,že \"něco\" pomohlo,aby to dopadlo takhle.Matěj měl nos v hrozném stavu,několik nocí se dusil,celou dovolenou jsme dojížděli na kontroly.Nos se mu vizuálně dal dpořádku pomalu až po roce.Opravdu měl velké štěstí.A to ho hlídalo tolik lidí...všichni si pak dělali výčitky.Napsala jsem to trochu chaoticky,ale vy mě určitě pochopíte,jak to vše myslím...však víte jak já píšu.

Když už tu sedím

A píšu.Musím čekat až tu dokape sousedová kuchyn.Tak něco přidám i tady.Tak třeba o tom miminku podemnou.Já si myslím,že dušička dítěte do nás vklouzne v těch prvních třech týdnech.Když už tam je tak se da teprve udělat test a ukáže se nám pozitivní.Myslím si,že dušičky si vybírají konkrétní rodiče,ale taky sourozence a rodinu celkově.Je určitý duvod z minulích životu aby se dítě narodilo ve správnou dobu do správné rodiny.A taky si myslím,že každé dítě se narodí.Dřív nebo později.Když jde maminka na potrat nebo sama potratí stejně si jí to dítě najde.Ty co jsou uměle zabité se potom mstí.Až se narodí tak jsou třeba často nemocní,nebo zlobí.U nás před narozením Zuzanky došlo k řadě záhad.Manžel začal mít sny,že ho podvádím a celkově se pak na mě díval špatně.Já jsem neměla pravidelnou Ms spíš jsem jí neměla než měla.V dubnu jsem jí ovšem dostala po 14 dnech.Pak jsem šla po předsíní a začala si hladit břicho.Viděla jsem ho velké jak před porodem.To mě dost zarazilo,říkala jsem si jaký jsem magor.Jak byl Martin na mě zlý,tak jsem ty květnové svátky odjela k našim na chalupu.Odpočinou si od něho.Pak jsem se vrátila bylo 14 května a byla magická noc.Byl uplněk a my jsme se na něho dívali na balkoně.Martin se mi za všecko omluvil,že to byli jen hloupe sny at se nezlobím a skončili jsme v posteli.Dávali jsme si pozor,přece jen jsme měli malého HOnzu.Měl něco přes rok.Martin se ptal jestli muže.Já jsem mu řekla Já nevím,asi jo.Měla jsem tři dny před ms.Tu už jsem nedostala.Hned druhý den jsem věděla,že jsem těhotná a že to bude Zuzanka.Prostě už tam asi měsíc kroužila.Do té doby jsem byla neplodná a ani antiko jsem neměla,že u mě je to zbytečné.Zuzanka si mě vybrala a já jsem jí vděčná až s ní začal mít muj život smysl.

Miminko

Filip si teď dost často povídá a \"hraje\" s miminkem...Nikdo v místnosti a on povídá:\"miminko ke mě\"\"miminko hají\"\"miminko hačí\"donese si do pokojíku další židli a povídá že tam bude hačí miminko....Dnes jsem jeli autem a on se mě ptal kde je miminko?????A já nechápala,tak jsem se ptala,jaký?!?!?!A on mi neuměl odpovědět a pak řekl..Miminko hají auto!!!A já mu říkám,jo?????a ty jsi ho viděl?????A on řekl JO!!!Možná kecá,ale možná že i né!!!Nevím zda opravdu někoho nevidí!!!!Vypadá při hře s miminkem spokojeně tak ho nechávám!!!Ale už se nad tím zamýšlím!!!

Co se mi občas stává a opět se mi stalo....

Já vlastně ani nevím,jak to mám popsat...Občas se mi stává,že v noci spím a najednou mě začne probouzet divný pocit,jako by u mě někdo byl,cítím chlad a tlak na hrudníku,který pomalu přechází až do končetin.Nemůžu se hýbat,ani mluvit,chci křičet,něco říct,nejde to,až se mi podaří promluvit a někdy i zakřičet,tak vše pomine a je klid.Minulý týden jsem opět ucítila ten divný pocit a chlad,ležela jsem na boku a najednou jsem pod peřinou cítila tlak na podbřišku a jak se mi tam rozlévá teplo,jako by se ke mě někdo přitulil zády..chápete jak to myslím.Opět jsem chtěla křičet,ale zase jsem nemohla vydat ani hlásku,ani se pohnout.Po chvíli se mi pdařilo aspoň hlesnout a následně přidušeně zakřičet-běž pryč!V ten moment vše ustalo.Bylo to dost nepříjemné.Nemám ten pocit,kdy jsem naprosto paralyzovaná,neschopná čehokoliv vůbec ráda.Máte s tím někdo zkušenost?

Film Vymítač ďábla

Napadlo mě,že bych vám napsala,jak na mě zapůsobil tento film....Já ten film nenávidím!!!! Když ten film šel do kin-ta nová verze,tak jsem si řekla,že ho musím vidět,však víte,jak mě všechno okolo duchovana atd...zajímá-nooo kdybych tušila,co semnou ten film udělá,tak bych na něj nešla!!!Ještě teď po těch letech,když to píšu,mám šílenou husí kůži po celém těle!!! Takže:na ten film jsme nešli do klasického kina,ale do malé kinokavárny.Sotva ten film začal,okamžitě mě mrazilo,později jsem dostala zimnici...pak jsem se na ten film ani nedívala,jak hrozně mi u toho bylo a z kina jsem odcházela s horečkou!!!Měla jsem tak hrozné pocity a strach,že to nejde popsat.Doma jsem se taky bála jít i do sprchy a přiznám se,že semnou musel jít manžel,v noci jsem ho budila,aby mě doprovodil na wc a při představě,že do práce jdu až na odpoledne a on už na ranní a já budu doma sama se mi chtělo brečet... Z toho filmu jsme se dostávala pomalu měsíc a dodnes nechápu,jak mě to mohlo tak emotivně a negativně poznamenat. Asi si řeknete,proč jsem z toho kina tenkrát neodešla-nevím,prostě to nešlo odejít,byla jsem tam jak přikovaná. Za nějakou dobu po tom jsme byli na návštěvě,kde pustili Děsnej biják 2-tu parodii a když jsem viděla záběr,kde byl parodován ten Vymítač,utekla jsem celá rozklepaná pryč...Máte taky nějakou zkušenost s tím,jak moc negativně na vás působil film?

zemětřesení v Itálii

je to hrůza co se tam děje. Bratr tam má v červnu letět tak mám dost strach.

mám intuici a poznám těhotnou ženu

vždycky jsem to poznala na kamarádkách, učitelkách, hlasatelkách např. rosničky. Je ale divné že na sobě jsem to hned nepoznala

Chalupa utočí

Už jsem psala,že na chalupě u našich řádí zlo.Ted se to začalo zhoršovat.Naši tam měli babičku,ta z ničeho nic spadla.Byla v bezvědomí a měla zapadlý jazyk.Naši jí oživili a ona je zatím ok.To se stalo v lednu.Ted tam byli a byla u nich sousedka 57ročník.A taky seděla u stolu tam kde babička a z ničeho nic se vybulila,spadla.Měla zapadlý jazyk,povolili svěrače.Mamce se jí podařilo vzkřísit a zavolat sanitku.Ta mohla přijet jen pod horu.Tak jí v noci táhli dva chlapi asi 10km lesem.Naštěstí přežila a nic jí v podstatě není.Doktoři vubec netuší proč se jí to stalo.

Mrtvola

Viděli jste někdy mrtvolu.Myslím opravdovou,třeba zavražděného nebo tak.Jde mi o to ,že ve všech filmech se hlavní hrdina vždycky setká s vraždou.Já ještě nikdy.A co vrahové znáte nějakého,jaký je,jaký je z něho dojem?Jsem detektiv amatér a zajímá mě to.

The Secret

Holky super kniha.Práve ju čítam

muj sen\"predstava nebo pravda?

holky v nedeli se mi zdalo ze letim na docvcu letadlem(podotykam ze si to strasne preju,jelikoz jsem jeste v letadle nesedela),byla to bomba,ale takove ty vsedni problemy(ze nejsou penize a co deti a tak)....to vse bylo,ale nakonec jsm odleteli a bylo to supet akorat jsem citila takovy divny pocit kvuli detem a druh den jsem precetla zpravu na netiuuu o tom ztroskotani letadla na hrbitove...myslite ze to muze bxt souvislost?

Další letadlo

Honafo......co na to říkáš???

Sen

Ahoj holky, na dnešek se mi zdál takový podivný sen a pořád ho mám v hlavě. Kvůli hrozícím výbojům elektrického proudu byly mně a mým kolegům z divadla přilepeny na zuby - hlavně na stolišky, jakési zelené skleněné kuličky. Mělo to nějak zabránit vyhoření kvůli tomu proudu.Měli jsem toho plné pusy. Mě se ty koule začali odlamovat z pusy společně se stoličkami. Trošku to bolelo a krvácelo a cítila jsem kyselou chuť rány v ústech. Ale bylo to docela úlevné. Byla jsem ráda, že už tam ty koule nemám a taky tudíž nemusím zasahovat proti tomu elektrickému proudu. Fuj dotěď to ještě cítím. Vyznáte se některá ve výkladu snů? Vým, že padající zuby ve snu jsou v psychologii považovány za typicky ženský projev úzkosti. Ale ten el. proud a ty kuličky?! Hm, hm, hm....

neda mi to

jak ctu o cem tu pisete, tak s epridam..uz jsem psala jak se mi zkomplikoval porod cisarem a zacala jsem odpoledne krvacet do bricha,,delalo se mi stale na omdleni a zalevalo me horko...zacalo to potom co jsem uz mela deti u prsu a konecne je videla...takze jsem mela desnej strach co se deje, a kdyz me vezli na sal znova s tim ze uz krvacim vsude a davali mi uz asi 3 transfuzy..byla jsem vydesena a bala se ze to nepreziju..jak nemam krevni desticky a najednou se u me na sale objevil muj dedecek..nemohla jsem byt jeste uplne mimo, protze jsem se zaroven bavila s doktorem a jeste me neuspavali..a deda me zacal hladit po rameni a rikal ze at s enebojim, ze prece jsem necekala na deti tak dlouho abych sla hned za nim..on je uz pres 20 let mrtvy,a ze bude celou dobu s emnou..po probuzeni jsem s eptala , jestli me nekdo hladil apod..a pry ne, a pry jsem se celou dobu operace a i pak do probuzeni usmivala..ja mela dedu strasne rada a on byl hrozne mirnej a klidnej clovek..tak verim,ze byl stale se mnou...

Neuvěřitelné?

Holky nevím co si o tom mám myslet, vůbec tomu nějak nerozumím,ale co se stalo. O smrti našeho kamaráda jsem vám říkala. Bylo to před 14 dny. No a ten den když jsem se to dozvěděla se mi udělalo zle, začaly mi těžké migrény a ty mi vydržely až do téhle středy, kdy měl pohřeb. Já tam tedy nebyla, právě proto, že jsem se citíla tak mizerně, že jsem z postele skoro vůbec nevstávala. No a od středy večer je mi zase dobře. Tak to mi vysvětlete co to bylo..mělo to nějakou souvislost? Nevím..

Dotek anděla

Holky to co vám napíšu tak je moc krásné.Stalo se to manželovi.Jel ve švédsku naposledy z práce.Čekal na zastávce autobusu.Byl tam sám.Podíval se nabe a pomyslel si.Jak je to nebe hnusné,šedivé,mrazivé.Tu se z ničeho nic objevil divný člověk.Začal chodit sem a tam a s hlavou zakloněnou si pro sebe něco brblal švédský.Pak přišel k Martinovi a řekl mu anglicky,podívej na to nebe-je takové hnusné ,šedivé ,mrazivé.Ale ty se neboj ty už brzo uvidíš krásné modré nebe.Takové krásné jako jsou modré oči tvoji ženy a dětí.Martin se na něho podíval a říkal-Ty jsi anděl?A cizinec řekl-MOŽNÁ.A odešel.Když se Martin vzpamatoval chtěl s ním ještě mluvit.On už tam nikde nebyl.

přes den se nebojím

Ahoj holky mysterky :) Já vím, že jsem před časem tady napsala, že už tu nikdy nevlezu, protože se pak šíleně bojím, ale stejně mi to nedá. Teď je bílý den, tak snad to nebude tak zlé. Četla jsem zpětně vaše příspěvky a rozhodně si nemyslím, že jste blázni, já tomu věřím, jen se bojím nějakého ducha vidět nebo cítit, i kdyby byl hodný. Poslední dobou mám ale hrozné nutkání se nějak spojit se svou mrtvou sestřenou - umřela loni, necelý měsíc před narozením Klárky, na rakovinu. Bylo jí stejně jako mě 27 a měla těsně před svatbou. Myslím na ní každý den a skoro vždycky u toho brečím. Měla jsem ji fakt hrozně moc ráda, vyrůstaly jsme spolu skoro jako sestry (bydlely jsme vedle sebe), takže mám strašně moc krásných zážitků. Moc mi chybí a je mi líto, že už Klárku nestihla poznat. Jezdíme sice s kočárkem za ní na hřbitov, když jsme na návštěvě u našich, ale i tak... (no a teď zase bulím )Prostě jsem chtěla říct, že z ní bych asi strach neměla, kdyby se mi tu objevila. Dokonce bych i byla ráda, kdyby jsme mohly prohodit pár slov..

Můj šestý nebo jiný smysl?

Občas se mi stává,že tuším že se někomu stane to nejhorší, že někdo umře..Začala jsem to pozorovat v roce 2003. Nejdřív v srpnu,kdy jsem se v noci ve 3 ráno probudila s pocitem, že někdo z mých blízkých zemřel. Ráno jsem se dozvěděla, že opravdu ve 3 zemřel děda. Další přišlo o 4 měsíce později, můj druhý děda..byl už víc jak 6 týdnu v nemocnici a zrovna na mě vyšla návštěva, ale už celou cestu do nemocnice jsem měla tak nepříjemný pocit, že je něco špatně, že si s dědou už nejspíš ani nepopovídám. A taky že ne. Jen jsem dorazila do nemocnice, představila se, přišel doktor, posadili si mě a oznámili, že děda umírá. Měl před sebou poslední půl hodinu.V podstatě čekal až já příjdu..Nedávala jsem po tom už tomu žádný význam, ale minulou neděli se mi to stalo opět.Psala jsem do baby aktuálně, jak nám zemřel kamarád. Holky já se ráno probudila s tím nepříjemným pocitem, že se někde něco stane, vztahovala jsem to na sebe, tak jsem raději vše zrušila..no a ve čtvrt na dvě odpoledne mě tak píchlo u srdce a to se to zrovna stalo (mimochodem bylo to ve zprávách - lyžař bez helmy narazil na pařez :-(( ). Kdybych věděla koho se to týká, třeba jsem mohla nějak zasáhnout..ale tentokrát o koho jde nějak selhalo. Občas taky vím, že mám návštěvu. Můj děda,který vyrůstal v domě,kde bydlím a nepoznal svou pravnučku, nás občas navštíví..Cítím to, takové chladné proudění, občas vidím i obrysy..je to zvláštní pocit,ale musím říct, že docela uklidňující, vím, že na nás někdo dohlíží..Nebo když jedu na Orlík, tak tam ten náš dědek (ten druhý) sedí na lavičce a kouří tu svou cigaretku..Víte nikdy jsem na tohle nevěřila,myslela jsem, že to není možné..ale asi něco takového opravdu možné bude.

duchové se loučí

Tak jsem si řekla, že tady taky připěju. Bylo mi 15 let a tatínek mi umíral na rakovinu plic. Naši byli rozvedený, tatínek bydlel u babičky a já ho navštěvovala. Tu noc mi bylo z toho smutno a brečela jsem. Tatínek už nebyl dávno tatínek, byl už 6měs. nepohyblivej na lůžku v bolestech. A já si už přála aby umřel. V tom jsem cítila jak nademnou někdo stojí, když jsem se otočila samozřejmě tam nikdo nebyl. Ale já ho cítila, nevěděla jsem, že je to on. Strašně mě to vyděsilo. Druhý den mi oznámili, že tatínek v noci umřel. I když jsem si to už přála, tak mě to moc bolelo..Popár letech tuším léto 2006 jsem opět v noci nespala a zase někoho cítila. Vím, že tam někdo byl a nebyl vidět. Vzbudila jsem manžela a řekla, že se bojím, a on "čeho?" Neodvážila jsem se mu to říci, aby mě neměl za blázna. Říkám "nevím". Ráno mi říká "to máš z těch filmů.." Říkám "ne, ne to byl děda nebo babička" a on mi říká " vždyť babička ještě žije, ne?" říkám " co ty víš?" (v tu dobu byl děda asi měsíc po smrti) Večer mi volali, že babička v noci umřela.. Jak zazvonil ten telefon, tak už mi to bylo jasný, co mi řeknou..Manžel nevěřícně koukal a měl husí kůži.

Tak to tady trochu odlehčím

Dnes ráno jsem našla na sedačce hnědý flíček,čichnu a co myslíte.....hovno!!!!!Tak jsem všude chodila,koukala Anetce do kalhotek,přemýšlela,ale nic.Myslíte že nám to tady udělal DUCH !???????????

Tak co si o tom myslíte?

Tak som zvedavá,čo si myslíte o dátume 21.12.2012.Všade s tím strašia tak som sa už začala báť.