Porod - nové diskuze

tak zitra je to sest tydnu od porodu. jsem rada,ze sestinedeli je za mnou. adam je miminko,jak ma byt,nekdy vztekle,nekdy probreci cele dopoledne,ted je zase dva dny uplne zlaticko. miluju ho moc a moc a manza si taky super zvyknul,je nam krasne nechbi vam nekdy kopanecky v brisku?

Přenášení

Zdravím všechny nastávající maminky.Včera jsem měla termín a nic se nedělo.Byla jsem i odpoledne na procházce za domem,protože venku bylo nádherně,ale malá se drží jak klíště a ven se jí nechce.Pokud neporodím do středy,tak jdu ve čtvrtek na kontrolu a pak mi budou porod vyvolávat.Přenášela jsem obě holky,takže to takhle dopadne asi i potřetí.Já už sotva chodím,v posteli se špatně leží a o ohýbání ani nemluvím.Tak mi držte palečky,ať do toho čtvrtka porodím sama.Přeji všem ostatním pohodový zbytek těhulkování a bezproblémový porod.

březňátka 2011

ahoj holky, tak sem dávám ty naše termíny a uvidíme jak se doktoři trefili a zda se těm našim dětičkám bude chtít ven v termínu 3.3. zuza.d 7.3. stanulicek 27.3. ivulik14.3. Elikule14.3. Jana A18.3. kacato28.3. hopik2.4. bekki (určitě se předběhnou )

co to??

už sem si myslela, že mam očistky pryc... dva dny skoro čistá vložka.. radovala sem se, že to skončí a dnes? v noci uplne plna a krvava.. mam k doktorovi?nebo je to normální?? je to takova tmava krev..neni jasna.. ale ja uz nechci vlozky... ja uz s nima vuubec nekamaradim...

klešťový porod

Dobrý den, maminky, jsem studentka porodní asistence a téma mé bakalářské práce je klešťový porod. Hledám rodičky, které v roce 2010 nebo 2011 porodily za pomoci kleští a byly by ochotné zodpovědět mi několik otázek ohledně svého porodu.

Tak zítra nástup

Tak zítra nastupuji a v pátek mi udělají plánovaného císaře..Mimi stále KP a dneska mi doktor řekl, že to nebude nejmenší miminko..takže z drobečka bude pořádnej drobek :D..Myslím, že to nejmenší oblečení asi zase hezky uklidím :)Doufám, že nás z porodnice brzy pustí ;)Hlavně už se nemůžu dočkat až mi řeknou jesti je to holka nebo kluk..Máme překvápko až do konce!!mějte se!

2006

Už jsem rodila v roce 2006, nyní se chystám na druhý v květnu (holčička). Musím říct, že bolest si nepamatuji, jen vím, že byla hrozná. Ten den jsem dopoledne měla řízení na finančáku, pak jsem nasedla do vozu a jela do práce. Z práce nakoupit a domů dorazila po 19h. Udělala procházku s pejskem, vykoupala, namazala pupík u telky a ve 21 hodin mi odtekla voda, bez jakéhokoliv předchozího upozornění. Zkulturnila jsem se, vzali jsme tašku a jeli. Na příjmu monitoring, papíry, pak klistýr (holení jsem stihla doma). Manžela poslali domů, že to bude za dlouho. Až následující den ve 13 hodin jsem šla na box, začli kontrakce a já zavolala manžela. Střídala lůžko, gauč, sprcha..Kolem 17 hodin se mi čas zastavil, mezi kontrakcemi jsem usínala a prosila manžela ať mě odveze jinam, že chci císaře..:))Neodvezl. Kolikrát jsem měla chuť tlačit, ale věděla jsem, že nesmím. Otvírala jsem se pomalu neboť jsem údajně byla při kontrakci v křeči. Kolem 20 hodin byl tlak takový, že můj hek postřehli i sestry na inspečáku a přiběhli, že už je to tu a že hned budu moci, ale vždy až řeknou. Z lehátka udělali během vteřin stůl porodní. To že už je to tady a že za chvíly bude po všem mě naprosto probudilo a najednou jsem byla fit plná síly. Tlačila jsem na pokyn sester, pak přišel doktor, který byl upozorněn, že sice trošku křičím, ale rodím skvěle. Podivila jsem se a poptala zdali opravdu křičím, prý ano, ale ať to neřeším, že tlačím jak mám. Za chvíly byl Matyášek venku. Trhnutí ani nástřih (oboje) jsem vůbec necítila, porod placenty už vůbec ne. Následné šití jsem cítila a pak už mi to přišlo dlouhé a štvalo mě to, ale po té první fázy porodní a že to mám za sebou mi to přišlo jak procházka růžovým sadem. Malého mi hned dali na bříško a po vyčištění přiložili k prsu, kde jsme strávili takto spolu dvě hodinky. Pak jsem šla spinkat a malej také.Ještě jsem se nabaštila, po 24h. jsem byla hladová a pak hned usnula. Dnes to mám slité, jen tyto podrobnosti si vybavuji. Není to jednoduché, ale rozhodně to za to stojí. Za necelé tři měsíce bych měla porodit Adélku, moc se těším a nic si zatím nepřipouštím, i když obavy určitě budou. Všem rychlý porod! a hlavně zdavé dětičky!

3.2.2011 Simonka

Celé těhotenství jsem měla relativně klidné, dva měsíce jsem sice byla na neschopence kvůli zkracování čípku, ale nakonec se to spravilo. Od 35tt jsem chodila do poradny do porodnice, malá měla rychlejší ozvy srdíčka, ale bylo to v normě, takže žádné problémy nebyly. Termín jsem měla 5.2. Týden před porodem jsem byla otevřená na 1 cm a 3 dny před porodem mi odešla hlenová zátka. 2.2. ve 23:00 mi začaly první bolesti. Dvě hodiny jsem se snažila doma počkat, jestli to třeba není planný poplach a nakonec v 1:00 ráno 3.2. jsme jeli do porodnice. Napojili mě na monitor, kontrakce po 12 min a postupně se zkracovaly. Utz v pořádku, váhový odhad byl 3000g a dr. to tipoval tak nejdřív na sedmou hodinu ranní, p.a. dokonce na 12 hodin odpoledne, jelikož jsem byla prvorodička. Po přesunutí na porodní sál, jsem si dopřávala sprchu a snažila se kontrakce prodýchávat, když se ale po dvou hodinách rapidně zkrátil interval na 2-3 min a já bolestí nevěděla kudy kam, p.a. mě prohlédla, řekla, že se krásně otvírám, ale malá byla ještě dost vzadu, takže jsem musela chodit a pordýchávat vestoje opřená o pultík, aby mi malá klesla. Asi kolem 4 hodiny ranní, jsem řekla sestřičce, že chci epidurál, že už bolestí nemůžu nic a ta mě ukonejšila, že už to za chvíli bude, že už to nemá smysl. Tak jsem souhlasila. Prohlédla mě a řekla, že už je to tady. Píchla mi vodu, protože ta ne a ne prasknout. Řekla mi, jak mám dýchat a jak budu tlačit, až mi řekne. Přítel stál celou dobu u mě a dýchal se mnou :) Pak jsem začala tlačit, no myslela jsem, že se tam zblázním nebo omdlím. P.a. mě nastřihla mimo kontrakci, takže jsem to cítila a navíc to bylo málo, tak mě musela ještě \"dostřihnout\". Pak už si jen pamatuju, že volala dr. řekla \"rodíme\", ten přišel rozespalý ještě oči zalepené :) párkrát jsem zatlačila, dr. mi trochu pomohl jemným tahem na břichu směrem dolů, pak už jen slyším \"hlavička...\" a \"znovu zatlačte\" a malá Simonka byla na světě. 3.2. v 5:06 ráno 45 cm a 2540g. Byla maličká a samozřejmě hrozně krásná :) položili mi ji na hruď, přestřihli pupeční šňůru (tatínek nechtěl stříhat do živého :) a odnesli zvážit, změřit atd. já zatím porodila placentu, moc sil jsem sice už nemělqa, protože se mi šíleně třásly nohy od vysílení. Dcerku tatínek se sestřičkou donesli zpět, dr. mě zašil, ale nepočkal, až zabere lokální umrtvení, takže šil \"naživo\" tak jsem se zakřičela zase :) dr. a p.a. nám pograturovali, a pak mě chodila p.a. chodit kontrolovat cca co deset minut po dobu dvou hodin. Poté dcerku odvezli na novorozenecké, já se osprchovala a v doprovodu sestry a přítele jsem odešla na šestinedělí. Porod jsem měla v pořádku, vše to bylo velmi rychlé na prvorodičku a jsem za to moc ráda.

vitamíny

Ahoj holky, chtěla bych se zeptat, jestli berete nějaký vitamínový doplněk stravy, když kojíte a jaký? Moc děkuju. Sice jsem ještě neporodila, ale bude to co nevidět a dochází mi těh. vitamíny, tak bych si koupila rovnou nějaký pokračovací...

18.11.2010 Klárinka

Poslední týdny s naší maličkou v bříšku bych měla asi považovat za nejvzácnější chvilky, protože brzy pominou a už zbudou jen starosti, nedostatek spánku a energie. Přesto jsem nervózní, protože mi už mockrát vyhrožovali, že budu rodit předčasně a nakonec to vypadá na přenášení. Po jednom z monitorů u mojí gynekoložky Klárce tlouklo hodně srdíčko lítalo nám to, až ke 180 a tak mě poslali už do nemocnice. Tam mi o dvě hodiny později natočili také špatný monitor. Pozvali si mě ještě na odpoledne a to už byl v pořádku, hrozně jsem se bála, že už si mě tam nechají. To bylo v úterý 2.11., v pátek 5.11. mě objednali na kontrolní monitor a ouha byl špatný a pak odpoledne už zase v pořádku. v pondělí 8.11. jsem měla přijít znovu to bylo v týden, kdy jsme měli mít ve čtvrtek 11.11. termín. Samozřejmě se porod nekonal, dokonce mi i řekli, že jsem otevřená sotva na jeden prst. V pátek 12.11. jsem byla znovu objednaná a doktorka mi řekla, že si nemyslí, že si ji nadělím k narozeninám (22.11.) že to vypadá na delší přenášení. Pak mě objednala zase na pondělí a to už byl monitor Klárinky hodně špatný - pomalý, takže na druhý den naplánovali příjem do nemocnice. Dali mě na oddělení šestinedělí, kde už měli maminky svá miminka venku, to bylo hodně depresivní, ale na druhou stranu, kam jinam by mě měli asi tak šoupnout, že? Celý den mi bylo na nic, byla smutná a bála jsem se, že jim zůstanu na stole nebo že přijdeme o Klárku a chlap mě opustí. No hrůza i přes veškeré manželovo utěšování mi bylo pořád hůř. Hrozná noc. Pořád chodili Klárku kontrolovat takovou trubičkou přes bříško, měřili monitory. Nakonec jsem se dožila středy a ve 13.20h mi praskla plodová voda, v radostném domnění, že za chvíli obejmu náš maličký poklad jsem šla rozklepaná za sestřičkama. Tak. Je to tady. Skutečně to byla plodovka. Neustále mi vytékala a doktor mi při kontrole děložního hrdla řekl, že stále jsem otevřená na jeden prst. Achjo. A ještě k tomu mi prý ta plodovka bude vytékat dokud neporodím. To jsem ještě netušila, jak dlouhý ten porod bude. Porodila jsem po dlouhých 24hodinách a 23minutách. Bolesti šly vcelku zvládnout, teda ze začátku. V noci jsem samozřejmě víc nachodila, prostála, prosprchovala a prohopsala na míči, porodní olej, který má údajně ulevit od bolesti jsem nechala na šestinedělí. A to jsem se tak těšila, jak ho vyzkouším. Když nastalo ráno asi okolo sedmé mě vyšetřili a otevřená jsem byla stěží pro dva prsty. Celou noc do mě pumpovali antibiotika kvůli streptokokovi. Už mě ale poslali na sál s tím, že ten den musím porodit, že jinak to nejde s těmi antibiotiky. Dali mi další kapačku s něčím co urychluje porod - otevírání, ale nezmínili se, že to zhoršuje i bolesti. Stejně jako v noci mi dali něco proti bolesti a hádejte co - ono to zabralo tak, že se mi kontrakce zesílily. Manžela jsem si zavolala už na sál, takže to \"protrpěl\" se mnou. Na břiše jsem měla snímače srdíčka a děložních stahů. Klárce srdíčko selhávalo, protože už jsem po celé noci byla vysílená a nemohla jsem dýchat přes ucpaný nos. Dostala jsem kyslíkovou masku. Nakonec mi museli dát i vyžádaný epidurál, protože díky oné látce urychlující porod se bolesti nedaly už ani prodýchávat. Ať jsem manželovi tiskla ruku sebevíc, bolesti byly stále silnější a častější. Po epidurálu jsem byla schopná ještě seskočit z porodního křesla a dát si sprchu. To bylo moc fajn. Ale epidurál netiší bolesti úplně, to vám ale nikdo předem neřekne, že se to jen decánko utlumí. Takže když to shrnu, tak jsem měla bolesti jako rodička bez epidurálu, když mi to ona látka zesílila. Ale aspoň něco, člověk je vděčný i za trochu útlumu. Už jsem cítila jak mě nutí bolesti tlačit, ale sestřičky mi to pořád zakazovaly, ať netlačím ještě. Na deset centimetrů jsem se otevřela až krátce před samotným vypuzením plodu. Asi tak hodinu před. Konečně přišel doktor a dovolil tlačit, Klárce selhávalo strašně srdíčko, skoro netlouklo. A já už jsem byla vyčerpaná. Nakonec jsem na tři zatlačení dostala malou ven, doktor ještě na mě mluvil a říkal, že vidí hlavičku a že je celá vlasatá, to byla malá ještě ve mně. Pak ji otočil a prcka si vzala dětská sestra, malá byla nakonec jen trošinku přidušená, ale prohlásili, že je to naprosto zdravé miminko. A pak už jsme se s manželem jen kochali tím, maličkým bezbranným stvořením, které na nás přes sklo inkubátoru, kam ji dali, aby se ohřála, vyplazovalo jazyk. Maličký, rozcuchaný, pomuchlaný a přesto tak nádherný poklad. Rozeslali jsme smsky a čekali dvě hodinky na sále, uteklo to hrozně rychle. Pak mě i s malou odvezli na šestinedělí odpočívat. Pořád jsem na ní koukala, byla celá po tátovi, tmavá jako čokoládička, tmavé vlásky, nikdy bych nevěřila, že budu mít tak krásnou holčičku. Ale to asi říkají všechny maminky. :-)) ALE! Ta naše je vážně miloučká. Dokonce prý se mi pan doktor představoval, ale to jsem nepostřehla. Nástřih ani nevím, že mi doktor udělal, zato o šití vím zcela bezpečně :-)) To už cítit bylo. Teď už jsme tři týdny po porodu. Šťastní, že to dobře dopadlo. Sice unavení z toho našeho energické balíčku, ale šťastní a spolu.Sestřičky na šestinedělí byly perfektní. A my jsme ani nic nepotřebovali, jen nás trošku potrápila zvýšená žloutenka, ale ta se nakonec neprojevila, takže nás tři dny po porodu propustili domu :-)Zatím to vypadá jako happyend, uvidíme, co ukáže čas :-)Maličká se narodila přesně ve 41+0 :-)P.S.: Jen bych chtěla dodat, že jedna s odpuštěním mladá krá.. sestřička si napochodovala na sál a začala mi vykládat, že ještě nerodila a jak se toho bojí a pak přišla s řečma typu, že miminko jsem chtěla, tak musím být k porodu pozitivní a že porod PROSTĚ bolí, nicméně, když slyšíte jak vašemu dítěti ve vašem břiše selhává srdce, tak moc pozitivní energie po 24 hodinách bolestí už taky nemáte, navíc s ucpaným nosem a pitomou sestrou, která vám dá kapičky do nosu, na které jste alergická. Toť asi vše, snad se moc neopakuju, je to psané na víc pokusů, malá zabírá čas :) Sestřičky tohoto typu bysme rádi s manželem prohodili oknem (zaskleným) grr.

Jiřík 4.2.2011

Tak jsem se taky dostala k tomu, abych vám popsala svůj druhý porod. Jen ve zkratce ten první – týden přenášení, žádné poslíčky, pak dva dny sledování v porodce s bolestí břicha (ta nakonec nesouvisela s porodem). Nakonec se doktorka rozhodla, že mi píchne vodu, v ten moment mi nastoupily kontrakce, otvírání trvalo osm hodin, které jsem strávila na sále. Manžel byl celou dobu u mne. Honzík měl 3,35kg a 50cm. Narozen 1.2.2008.A teď ten druhý...Termín byl na úterý 1.2.2011. Už v neděli jsem měla bolesti v podbřišku, ale slabé a nepravidelné. Tak jsem usoudila, že to jsou poslíčky. V pondělí jsem měla monitor, který žádnou děložní aktivitu neukázal a v poradně mi mudra řekla, že jsem na 2 prsty a krátký čípek, což může znamenat, že porodím brzo, stejně jako to, že to další pondělí nastoupím na sledování. Hmmm, to by jeden neřek...Ale již ten večer jsem měla opět bolesti, celkem pravidelné, po 12ti minutách, po dvou hodinách to přestalo. A pak v noci znova. I další den...vždycky jsem náležitě znervózněla, hlídala hodiny, dávala sprchu, ale nikdy se časy nezkrátily a síle moc nerostla. Ve čtvrtek, jako předzvěst asi, mi vypadla korunka zubu. Je to dvojka nahoře, takže to nejviditelnější místo. No, riskla jsem to, a zajela ještě do Prahy na zubárnu, aby mi jí doktorka nalepila zpátky. To jsem netušila, co se bude dít už za 24 hodin...Celý týden měl manžel krátkou směnu. V pátek, asi kolem jedné mi volá, jak mi je, že kolega potřebuje domů a že by tam zůstal do večera. Jasně, proč ne, nic se neděje nového, jen pořád ty poslíčky... Kolem druhé mi přišlo, že poslíčky nabývají na síle, ale nepřikládala jsem tomu pozornost, už jsem měla to břicho takové rozbolavělé...15:00 Ve tři jsem si vlezla do sprchy, a to už začaly pěkně skákat po osmi minutách... Vylezu z koupelny a horší...Volám manželovi, ať mi pošle alespoň tchýni busem, že se asi něco děje. Posílá jí i se švagrovou naším autem, s tím, že kdyby mi v porodce řekli, že už rodím, tak v práci zavře a dorazí taxíkem. Než dovolám, vím, že prostě jedu. Půl hodiny na švagrovou už čekat nezvládnu. Alarmuju sousedky, jednu, ať pohlídá Honzíka, a druhou, ať mě odveze. Píšu na Bol, že jedu, oblíkám se... 15:25V autě jsem ještě vysmátá, jen co pět minut šplhám po tom madle u stropu. Sousedka se mnou vydupe schody na příjem, zazvoníme. Hlásím bolesti po pěti minutách, že ASI rodím, že chci monitor. Jasně, pojďte dál. Sousedku posílám domů, kdyby to byl planý poplach, tak zavolám.16:05 Jsem napojená na monitor, prodýchávám kontrakce, a v pauzách odpovídám na dotazník – anamnéza v rodině, něco ještě kolem pupečníkové krve, něco kvůli matrice, sestry jsou na mě dvě, hrají přesilovku... Když nemůžu mluvit, nahání po telefonu doktorku. Ujišťují mě, že fakt rodím, že už se to nezastaví, že už to poznají podle toho, jak dýchám. Svádím to na nižší práh bolesti a že nejsem rozhodně statečná. Když mudra dorazí, mám radost, je to ta samá, co mi rodila Honzíka. Ukončí monitor, prohlídne, a prý jsem na tři cenťáky. A posílá mě na přípravu, cestou chci manželovi volat, že je to tu, ale spadla síť!!! Alespoň SMS jemu a mámě.16:34 Příprava(klistýr a holení), ještě si poručím, ať to dole oholí všechno, že se pak líp umeju, přání je vyhověno. Pak mě sestra odvádí do sprchy, dává mi tam balón. Prý mám dát sprchu i záchod alespoň dvakrát. Dám horkou vodu na plno, moc mi to pomáhá, balon je na prd. Najednou mi rupla voda a přišla kontrakce výrazně silnější intenzity, až jsem vykřikla. Ani jsem si neuvědomila, že už nedýchám zhluboka, ale naopak velice krátce. Ale sestry číhaly za dveřma, tak tam za mnou do té sprchy vlítly, a že mám jít okamžitě na sál. Já se držela sprchy, že nejdu, že mi neskončila kontrakce a že chci ještě na WC. Ani náhodou. Přepraly mě. Cestou se ptají, jestli chci manžela u porodu. Jo, až dorazí, tak ať ho přivedou. Pořád počítám s tím, že porod trvá několik hodin. A v hlavě se mi honí, jak to zvládnu, že už to bolí celkem dost. Na sále mi pomohou na stůl, a rovnou staví podpěry pro nohy. Doktorka hlásí 8cm! Ufff! Prý tak ještě 3, 4kontrakce a rodíme. Houby, je jedna...Pořád na mě mluví, koukám do stropu, soustředím se na jeden bod. To se jim nelíbí, prý jestli je slyším. Říkám, že jo, jen že se snažím nemyslet na bolest. Najednou doktorka hlásí, že až budu připravená, tak mám tlačit! Už? A fakt, najednou tlak na konečník, na to jsem čekala. Tak jsem zabrala, popolezl, ale kontrakce končí a mě dochází dech. Cítím hlavičku v oblasti hráze, strašně to bolí, ale nedá se nic dělat. Nejdelší tři minuty v mém životě. Mám chuť strčit tu hlavičku kousek zpátky, ať to tak netahá. Dávám sestře pryč ruku s monitorem (ani mi nestihly dát pásy, jen sondy přidržovali), a začala mi ta její ruka vadit. 17:18 Hurá, stah, jednou zatlačím, a je Jiřík na světě! Pěkně se uvedl, čůral ještě než přestřihly pupečník...Doktorka ho na mě hned pokládá, sestra donesla plínu, aby mi tak neklouzal. A mám to za sebou...Jiříka mám u sebe skoro po celou dobu šití. Pak přišla sestra, a zeptala se, jestli ho může odnést. Tak jí ho dávám, protože vím, že mě čeká masáž břicha pytlem písku a jiné zlepšováky, jelikož se mi špatně zavinuje děloha. Za deset minut ho přivezla zpátky, vykoupaného, oblečeného a zauzlovaného. Prý má 3100g a 49 cm. V předsálí je pořád nějaká sestra s námi, mě kontrolují břicho, a otírají papulu malému, protože ublinkává plodovou vodu. Prý je to normální, ale je zbytečné kojit. Že tak za dvě hoďky. Stejně se zas nesmím hýbat, napíchli mi kanilu a začali mě krmit oxytocinem a methylněčím...Snaha byla, ale kapačky nakonec nestačily, třetí den jsem šla na vyčištění v narkóze. To sice znamenalo několik hodin zase nevstávat, ale malej na sesterně prý krásně spinkal. Dvakrát jsem si odtříkala mléko, aby tam nebyl zbytek narkózy, a pak jsem kojila dál, jako bych ano na operaci nebyla. A další den ráno už mladej přibíral, tak jsme šupajdili domů.

druhý porod-Johanka, 1.2.2011

Moje druhé těhotenství oproti prvnímu probíhalo úplně bez problémů, jen poslíčky jsem teda měla už od cca 32tt, někdy víckrát denně, a často i v pravidelných intervalech. To mě znervózňovalo už od Vánoc, i když TP jsem měla až 31.1. Všude jsem četla, že poslíčci jsou nepravidelní, pokud je tvrdnutí a (i kdyby mírné) bolesti pravidelné a trvají dýl jak dvě hodiny, tak máme jet do porodnice. To bych tam jezdila minimálně jednou týdně Prostě už jsem si říkala, že snad porodím doma, protože už ani díky těm častým poslíčkům nepoznám, že to jsou ty porodní bolesti. Na kontrolách u gynekologa bylo vše v pořádku, bez známek blížícího se porodu.31.1. jsem šla na první kontrolu do porodnice. Natáčeli mi ozvy, pak mě pan primář vyšetřil, zkontroloval malou na utz a sdělil mi, že se stále nic nerozjíždí a přiklání se spíše k druhému termínu, co jsem měla 5.2. Další kontrolu mi dal na 4.2. s tím, že kdybych měla pravidelné bolesti co 10 až 5 minut, nebo kdyby mi praskla voda, tak mám hned dojet, protože jako druhorodička můžu porodit velice rychle. Jsem se pousmála při představě mých pravidelných poslíčků (často co 10minut) a jela jsem domů. Pak jsem ještě zašla se starší dcerkou Klárkou k její Dr. kvůli kožnímu problému. S doktorkou jsme se smály tomu, že mám ten den termín a ještě si tak hezky vykračuju Odpoledne, zhruba kolem půl 3. jsem opět dostala známé poslíčky, opět v intervalech co 10 minut. Když trvali přes 2 hodiny, začala jsem být opět nervózní a napsala bolkám na facebooku o radu. Dostala jsem tip na horkou sprchu, tak jsem si ji šla po 5.hodině dát. Bolesti se pomalu zklidnily, tak jsme se s manželem na sebe zklamaně podívali (protože jsme už oba chtěli mít porod za sebou) a vrátili se zase k obvyklým domácím činnostem, jako je gaučing apod. Večer, okolo půl 10. mi bolesti začly znovu, ale byly trochu jiné než ti poslíčci. Předtím jsem je cítila jako trochu bolestivé brnění přes celou spodní polovinu břicha, a teď to byla ostřejší bolest v jakoby úzkém pruhu od pupku do podbřišku, až mě to nutilo zatnout se, jako když zadržujete čůrání. Ale tyhle bolesti přicházely jen asi 3-4x do hodiny, tak jsem tomu moc nevěnovala pozornost a šli jsme spát. No, spát...unavená jsem byla, ale ta bolest mě pokaždé vzbudila, takže jsem ani moc nespala. O půlnoci mi přišlo, že to už je častější, tak jsem to začala stopovat. Intervaly co 10 minut. Začala jsem být opět nervózní a postupně jsem se psychicky připravovala na to, že do pár hodin pojedeme. Do toho jsem dostala průjem, takže jsem si ještě poseděla na záchodě (později jsem se někde dočetla, že průjem je předzvěstí brzkého porodu). Před 1h se vzbudila Klárka, a jelikož měla škaredý kašel, dovolili jsme jí přejít do naší postele. Zhruba do 15ti minut naštěstí zase usla a já oznámila manželovi, že jdu do sprchy, protože mám zase pravidelné bolesti, tak ať je zaženu nebo popoženu. Vyšla druhá varianta, a po sprše jsem už měla intervaly co 7minut. Domluvili jsme se, že si zavolám sanitku, protože kdyby to náhodou zase byli jen poslíčci, tak abychom zbytečně nepovolávali tchánovce v noci na hlídání. Že až mě vyšetří a bude to porod, tak pak teprve jim manžel zavolá a po jejich příchodu za mnou přijede do porodnice. Sanitku jsem volala v 1:20h. Dispečerka se strašně dlouho vyptávala na všechno možné, jako bychom vyplňovali nějaký dotazník, přitom jsem jí hned na začátku řekla, že jsem druhorodička a bolesti už mám co 7minut. Během dotazů jsem dostala další stahy, až jsem musela telefon předat manželovi, protože jsem nebyla schopná mluvit. Sanitka pak přijela AŽ za 15 minut od ukončení telefonátu (do naší nemocnice trvá cesta tak 5 minut v klidném provozu), mezitím se intervaly mezi bolestmi zkrátily na 5 minut a manžel vyšlapal chodníček od okna ke dveřím, kde jsem seděla a čekala na info o přijíždějící sanitce. 10x jsem v hlavě překontrolovala, jestli mám v tašce do porodnice opravdu všechno potřebné, včetně všech dokladů a foťáku. Kolem třičtvrtě na 2 konečně manža s rozjařeným obličejem zahlásil, že už jedou, tak jsme se rozloučili a sjela jsem výtahem dolů. U hlavního vchodu jsem se už potkala se sympatickým saniťákem, vzal mi tašku, usadil v sanitce, sedl si naproti mě a vyrazili jsme. Byla to moje první jízda sanitkou v životě (a snad i poslední). Připadalo mi, že jedeme strašně pomalu, a taky mi dlouho nepřicházely další kontrakce, až jsem si začala říkat, že to bude trapas, jestli mi teď přestanou a zjistíme, že to byl opět planý poplach No ale dvě poslední zatáčky před nemocnici jsem dostala tak silné bolesti, že jsem jim málem rozdrápala sedačku. Saniťák se asi musel bavit při pohledu na mě, jak tam s křečovitě zavřenýma očima funím dle rad předporodního kurzu Už jsme zastavili u vchodu, ale pánové museli počkat, až mě to přejde, nebyla jsem schopná se pohnout. Pak mě naložili na kolečkové křeslo a vezli prázdnou šerou chodbou na příjem. Sestra mi dala do ruky dotazník a ještě nějaké papíry k podpisu, to už jsem měla stahy co 3minuty a psaní mi moc nešlo. Tam jsem se taky převlékla z civilu do nemocniční košile a jelo se do druhého patra na vyšetřovnu u porodních boxů. Sloužící pan doktor mi při prohlídce oznámil, že už jsem otevřená na 6cm, což jsem nečekala a překvapeně se ho zeptala, jestli opravdu už dneska budu rodit. Se smíchem mi odpověděl, že mi zaručuje, že to ještě dneska bude Začali mi natáčet ozvy a mezitím jsme vyplňovali nějaké další papíry. Doktor se zahleděl na mou těhotenskou průkazku a povídal \"To jste si pospíšili s druhým dítětem! První vidím v roce 2009 a teď máme začátek 2011..\" Tak jsem se zasmála, že to u mého obvodního gynekologa spletli, protože jsem rodila v 9.měsíci 2008. Ovšem humornější mi to přišlo ještě později, když jsem zjistila, že mi, i potom Johance, napsali na štítky datum porodu s rokem 2010 místo 11 To bychom byli opravdu rychlíci No ale zpátky na vyšetřovnu. Napsala jsem smsku manželovi, že má dojet tak za hodinu (odhad lékaře), domluvili jsme se totiž, že tentokrát počká na chodbě a přijde za mnou na box až po porodu a šití. Natáčeli mě snad půl hodiny, přičemž většinu času jsem tam byla sama, protože vedle v boxu zrovna probíhal jiný porod. Když jsem rodila poprvé, tak jsem tam byla celou dobu jediná rodička, takže mi teď přišlo úplně zvláštní slyšet jinou holku hekat. Znělo to fakt jako z nějakého porna, a přitom jsem si byla vědoma, že tak budu za chvíli znít taky, při prvním porodu jsem dokonce řvala podstatně víc než ta holka vedle Jak jsem ji tak poslouchala, byla jsem z toho úplně naměko, a když jsem pak slyšela dětský křik, tak mi začly téct slzy dojetím Za chvíli se u mě objevil doktor, taky byl z toho naměko Jenže pak zase odešel zašívat, sestry si mě moc nevšímaly, jen občas přišly mrknout na ozvy a zase šly pryč. Mi už ale bolesti chodily co 2 minuty, a taky jsem k tomu začala mít potřebu tlačit. To bylo 2:50h. Proto jsem se při další letmé návštěvě sestry ozvala se svým stavem, tak mě odpojila a pomohla přejít chodbou do volného porodního boxu. Po cestě, i když to bylo jen pár metrů, jsem se musela zastavit prodýchávat další kontrakce. Na boxu jsem mohla jen pochodovat, do sprchy už mi sestra nedovolila, klystýr prý už nestihneme, na záchod jsem taky nesměla, i když jsem cítila že ve mě něco rozhodně zbylo a při porodu to ze mě 100% odejde A zase jsem tam byla sama, což mě znervózňovalo kvůli mým dvouminutovým intervalům. Jenže jsem slyšela z chodby že tam mají sestry i doktor hodně papírování a bylo mi blbé (holt jsem už taková trubka) je \"rušit\". Kolem 3:15 přišla zase sestra obhlídnout situaci, a když viděla, jak se tam kroutím a ztěží zadržuju tlačení, zavolala doktora i ostatní sestry, že už je asi čas protrhnout plodový vak a vypustit vodu. Položila mě na lehátko (a teď mi manžel radí co napsat dál - A PAK JSEM PORODILA ), podemě dala mísu, doktor vzal něco dlouhého kovového a ani jsem nic necítila, jen hned potom jak se ze mě valí velký proud teplé vody. Pak prohmatal situaci, prý ještě cítí kousek branky, tak mi ji potlačil, což dost bolelo, ale dalo se to vydržet. To jsem pořád ještě měla nohy dole na lehátku, ty opěrky na ně se tam teprve musely nasunout (byl to nějaký starší model lehátka). Jenže při další kontrakci jsem už ucítila hlavičku v porodních cestách (jak jsem se později opět někde dočetla - sestoupila do malé pánve) a bolesti byly už snad co minutu. Rychle jsem to řekla sestře, a ta až pak teprve donesla by opěrky na nohy, začly to tam namontovávat a nešlo jim to, já už tam hekala pěkně nahlas a tlačení nedokázala ovládnout. Když byly konečně hotové, tak mi řekly, ať si tam ty nohy dám, jenže já už je nedokázala ovládat, takže mi je musely zvednout samy. Doktor mezitím stál vedle mě a o něčem se bavil s třetí sestrou a smáli se. Sice jsem nerozuměla, o čem se bavili, ale vím, že mi to bylo nepříjemné, protože já už skoro sama rodila a oni se u mě něčemu chichotali.. Pak mě teprve začli polohovat, posouvat níž, podkládat podemě prostěradla atd., prostě nepříjemný tělocvik pro mě, když už jsem cítila hlavičku na půlce cesty Pak tam začala skákat sestra s holítkem, že už nic moc nestihne, tak mě jen tak 2x přejela, ale to bylo celkem k ničemu, protože vím, jak dlouho mě holili u prvního porodu. No a pak už jsem konečně měla dovoleno regulérně tlačit. Šlo mi to jako profíkovi - zavřené oči, všechna tlačící energie šla dolů...samozřejmě jsem nejdřív vytlačila něco jiného než miminko, ale toho se hned zbavili přehozením další plachty Už ani nevím, kolikrát jsem tlačila, jestli 3x nebo 4x, ale jasně jsem u toho cítila, že hlavička neumí projít přes hráz (což jsem u prvního porodu necítila, protože mě nastřihli), jenže dávejte přes kontrakce povely sestrám, aby vás nastřihly Takže jsem při následných pár vteřinách pauzy udělala pořádný nádech a zatlačila znovu - no a hlavička byla venku, na další zatlačení zbytek tělíčka. Ten sebou vyplavil i zbylou tsunami vlnu plodové vody, a ta krásně hlasitě pleskla o podlahu a ošplíchla všechny co stáli před mýma nohama (to měli za to nenastřižení ) To bylo 3:27h. Johanka hned začala plakat a sestry i doktor se rozplývali, že je krásná. Přestřihli pupečník, hned mi na břicho dali podložku a na ni Johanku položili. Tentokrát jsem už neměla \"odpor\" na ni sáhnout pořádně (Klárky jsem se tehda dotkla jen jedním prstem) a pěkně ji několikrát pohladila po tom klouzavém tělíčku Jedna sestřička vzala připravený foťák a několikrát nás vyfotila. Pak Johanku odnesli k prvnímu ošetření, změření a zvážení. Mě čekalo ještě vypuzení placenty a její kontrola. Naštěstí vše bez problémů. Za to s mým spodkem to bylo horší. Přesně jak jsem si myslela - hlavička nemohla projít a sestry to nechaly osudu, takže jsem byla pěkně potrhaná. Doktor, když přišel zašívat, se dlouho škrábal na hlavě a přemýšlel, kde a jak začít, a jak to vlastně sešít. Bylo to až ke konečníku, ještě mi říkal že pak musím hlásit, kdybych měla problém s únikem stolice (naštěstí se nic takového nekonalo). Pak řekl \"Teď Vás umrtvím\" a já se rozesmála, že doufám že ne celou! Nicméně smích mě přešel, jakmile se s jehlou po asi 15ti minutách šití dostal k tomu konečníku. Tam to prý umrtvit nešlo, takže jsem si to pořádně vychutnala naživo Zkuste se tam píchnout špendlíkem... Musela jsem u toho konce vydržet asi 5 nebo 6 stehů, a ještě se to doktorovi blbě šilo, protože jsem nebyla oholená Po skončení šití mi hned přinesli malou a zkoušeli jsme přisátí. Šlo to krásně, takže hned potom už za námi pustili manžela Ten se rozplýval a šišlal snad ještě víc než u prvorozené Klárky Samozřejmě jsme hned srovnávali, v čem je Johanka jiná než byla Klárka Jsem ráda, že všechno nakonec proběhlo v pořádku, a teď už se můžeme jenom \"kochat\" našimi holkami a jejich výchovou

Náušničky

Kdy se nejdřív (ale samozřejmě s rozumem :-)) dají dát holčičce nastřelit náušničky?

mimisovi jsou tri tydny a me nejak dochazi sily,fyzicky a hlavne psychicky..

můj porod po roce (skoro)

Tak si tak ležím, nemůžu usnout a přemýšlím. Vzpomínám jak jsem před rokem tuhle dobou byla už v závěru těhotenství a hrozně jsem se na miminko těšila. Vzpomínám taky na porod který bude (byl) za chvíli. Mám ho v paměti jaka hrůzu a horor co mě asi bude strašit i do smrti. Ale uvědomila jsem si, že vzpomínám jen na tu ošklivou část, co se děla před tím než začal samotný porod. A tak jsem si zpětně po roce vzpomněla i na tu pěknou část kdy jsem přímo rodila. To jsem tu snad ani moc nepopisovala asi jsem to zfoukla jedním dechem, pod vlivem té hrůzy předešlé. Nýní mám potřebu to sem napsat. Po nějkých cca 35 hodinách jsem se z čekatelské části dostala na porodní box. Dali mi něco na bolest a tak do půl hodiny dorazil martin. Sice jsem rodila, ale pořád jsem byla těhulka co chodila každých 10 min na záchod. Bylo málo personálu a hodně porodů, takže mě tam už obstarával martin. Od někad vytáhl podložní mísu, já se do ní vyčůrala a on jí položil na pultík kde sestřička asi připravovala infuze a tak. Akorát přišla a sprdla ho že je to sterilní zona a že tam moč nepatří Ukázala mu kam s tím. Něják nám nedošlo, že bychom na každé čůrání mohly používat tu samou mísu a tak se tam za hodinu nakupila pěkná řada mís s močí podel zdi (nebylo to kam vylevat) Nebyli moc nadšeníPotom, když se mi kontrakce zase rozjely a škemrala jsem o císař, po hodině kdy císař ne a ne být, konečně svolili že teda bude. Takže cévkování a chvilku počkat až se uvolní sál. Jak jsem se asi uvolnila, že už to brzo bude. Tak se vše spustilo samo. A jsem ráda. Císař jsem chtěla jen at to prostě jen zkončí. To že jsem si mohla porodit sama, bylo fajn. Protože by mě pak mrzelo, že císaře mohli udělat o plnooo hodin dřív a měli ho udělat o plno hodin dřív, ale neudělali a když už jsem trpěla aspon jsem porodila sama (i když s následky, ale to jsem nemohla vědět). Tlačila jsem a tlačila. Hrozně mě překvapilo jak je to fyzicky náročné. Nádech a šíleně moc na pokraj sil zatlačit, tak jsem si to vůbec nepředstavovala, ale prý mi to šlo dost mě chválili, měsíce masturbačního treningu se projevily. Jen PA na mě pořád vykřikovala at zavřu oči nebo mi popraskaj žíly v očích a já byla nervozní, že nevidím co se kolem mě děje. A pořád jsem je otvírala. Martin mě povzbuzoval. Přišlo mi to šíleně dlouhe a pořád jsem se ptala jestli už je vidět hlavička a pořád nebyla a já pořád talčila a pořád se nic nedělo...Pak jsem nachvilku omdlela. Když jsem se probrala bylo tam víc doktorů a personálu. Dětská doktorka s resuscitačním vozíkem a opravdu optimistická a povzbuzující podívaná. Akorát sestřička nesla na podnosu kleště. A já na ně že nechi kleště, že mu poškoděj hlavu a mozek (něoc jsem o to m četla), nějáký doktor pak jsem se dozvěděla že primář Vlk mi dal ruku na břicho a řekl at proti ní zatlačím. Zatlačila jsem a vykřikla jsem KURVA a on mi řekl že to si snad můžu nechat na doma a pak šup a cítila jsem mezi nohama nádherné příjemno. Kdo zažil chápe. Žádné tahání, štourání, bolení, ale nádherný mezinožní mírHrozně se mi ulevilo a říkala jsem si uf je to za mnou. Je venku. Konec bolesti. Pak se mi zdálo, že něják dlouho nebrečí a zeptala jsem se jestli žije. Vlk řekl něco v tom smyslu proč by nežil. Něco tam s nim chvilu šmrdolili a pak mi ho zběžně ukázali a odnesli ho pryč, martin běžel za nima. Já jsem jen spokojeně ležela a byla ráda že je to vše zamnou, jen tak mimochodem jsem si vytlačila placentu. A medička pod dohledem doktorky mě šila. Pak přivezli inkubátor s Toníčkem. Musím popravdě přiznat že mě to moc nevzrušilo. Byla jsem polomrtvá a hrooozně unavená. Byla jsem ráda že je živý a v pohodě. Ale to bylo tak vše zeptala jsem se jestli si na něj můžu šáhnout. Oni že ano at tatínek otevře inkubátor. Martin zmatený jak vyděl jak ho tam dávaj otevřel inkubátor tak že se odklopily obě dvě desky po stranách. Ještě že se novorozenci moc nehýbou jinak by vypadl...Pa jen něco zahuhnala odstrčila ho, zaklapla to a otevřela mi takové to kulaté okýnko. Hladila jsem si Toníčkovu nožičku. Nechali nás tam půl hodiny o samotě. Udělali jsme pár fotek, martin si pobrečel a chvilku jsme si povídali...pak přišla sestřička z děckého a skusila mi dát tondu k prsu, bylo to takové agresivní přiložení a nelíbilo se mu to a řekla že ho odnese. Nebylo místo na šestinedělí a mě dali teda na rizikové a on tam byl sám. Že někdy během druhéo dne příjdu a nakojím. Potom přijel pán v civilu a nahatou mě naložil na vozík (to bylo dost nepříjemné) a přikryl mě jen prostěradlem. Vezli mě tak pochodbách a výtahem mezi návštěvama a lidma buhví kam na rizikové těhu...hoodně nepříjemnéTam jsem byla na pokoji s maminkama z hekarny. Šíleně se divily. Obě byly ještě na hekárně když já už šla na sál. A porodily několik hodin předemnou Prý myslely že už to mám dávno za sebou. Jenda mi na hekárně hodně pomhala když bylo nejhůř.Takhle když se na to koukám zpětně . Skoro rok zpátky. Ta finální část byla docela i pěkná a na ní vzpomínám docela i s láskou. Sice jsem byla taková otupělá a cestu jsem si k toníčkovi pár dní musela hledat. Nebylo to takové to šílené štěstí po porodu. Kdy vidíte dítě a miluje te ho. Ze začátku první dny to pro mě bylo dítě, co musím kojit tot vše. Moc nám nepomáhalo, že jsme nebyli spolu na pokoji. Ale přesně si pamatuju moment, kdy ho měli v 11 večer přinést na kojení a já se ho nemohla dočkat. Pak ho přinesli. Já ho nakojila a pak jsem ho hladila a pusinkovala a pak už to bylo pokaždé stejné. Hodinu před přinesením jsem seděla. Natěšená připravená mlíko stříkalo všemi směry a už jsem ho milovalaVím že je to dlouhé, ale mám takovu sentimentální chvilku. Když je to skoro ten rok

termin unor

Tak nas mimisek se chysta Na svět 18.2 ale uz teď cítím pěkné bolení podbřišku...cca 2dny tak nevim holky,kdy To mam čekat:))

ahoj maminy

mam takovej dotaz mate nektera zkusenosti s cystou na kostrči??ja ji mam uz po 4 tak se chci zeptat jestli na to neni nejaka masticka aby mi to nemusely porad rezat??moccc dekuji za odpoved

7 dní

Ahojky Bolky, dnes je to přesně týden co se malá narodila... Chtěla jsem se zeptat, mám málo mlíčka, takže musím malou dokrmovat (Nutrilon). První jí vždycky dám z obou prsou, ale jak už je nechce tak šupnu Nutrilonek. Kolik by toho měla správně tak vypít. Už mi vypila i 40ml. Není to moc?

4týdny

do konce šestinedělí..já se tak těším, až odhodím vložky, napustím si vanu plnou horké vody a kupu pěny, chlapa znásilním, když to nepůjde dobrovolně... jeeee... ještě celý únor a máme to zasebou:o))))

Verunka 26.1.2011

Je to moje princeznička!!!Termín jsem měla 15.1. podle PM a podle ultrazvuku 19.1., ale malinké se za náma na svět moc nechtělo... Tak nás doktorka objednala 21.1. na kontrolu a že uvidíme... Samozdřejmě že na kontrole zjistili že je vše při starém, čípek na půl článku, hlavička naléhá, ale to je vše. Takže 25.1. násup na 7.30 do porodnice. To ráno mě hned přijali,manžela poslali domů, udělali vstupní prolídku, sepsali semnou papíry a dali mě na porodní box že si poslechnou malou a zavedou první tabletku. Tabletku jsem dostala v půl 10 a do půl 1 jsem zůstala ležet na porodním boxu. Protože se nic nedělo, dali mě na poporodní pokoj. Manžel přijel ve 3 hodiny, mě honila mlsná, tak jsem ho poslala pro chlebíček brambůrky a větrník . V 7 večer jsem šla zase na ozvy, ale nic se nedělo tak prý počkáme do rána a uvidíme. V noci mi sem tam zabolelo malinko v podbřišku, ale nic o čem bych se zmiňovala... Druhý den ráno jsem šla o půl 9 na ozvy, doktor mě zkontrolovat, pak volal druhému lékaři a radil se sním jestli zavést druhou tabletku... Nakonec se domluvili a dali mi ji a po půl hodině sledování mě poslali na pokoj. Do 1 hodiny jsem nic necítila, ale pak mě začalo bolet v podbřišku jak před menstruací, ale snesitelně. Ale pak to začalo. V šest večer už mě to bolelo tak že jsem ležet nemohla, tak jsem pořád pochodovala kolem postele a o půl 7 jsem to nevydržela a šla jsem na porodní, že už to bolí docela dost. Na porodním boxu natočili malou a sdělili mi že už se to chystá. Pak mi dali nálev, kterej sem v sobě udržela sotva 5 min.Pak jsem šla do sprchy kde jsem bolestí nebyla ani schopná vylést ven... Za pomoci sestřičky a manžela jsem se došourala na lůžko a začalo to...Bylo 19.03 když mi PA řekla že můžu začít tlačit... Byla to makačka, ale 19.43 jsme malou poprvé uslyšeli!Měla sice 2* omotanou pupečí šňůru kolem krku, ale byla v pořádku... Než mě doktor sešil, měla jsem jen 1 steh mi malou donesli a přiložili poprvé k prsu... Pak nám řekli že malá má 3200g a měří 48cm. Opůl 11 jsme byli už na pokoji a loučili jsme se s manželem... Teď už jsme s malinkou doma, sice máme málo mlíčka, tak musíme přikrmovat, ale i tak pěkně papáme... Prostě je to naše princezna

Sofie 25.11.10

Po dlouhé době jsem se přihlásila a jak jsem slíbila, popíšu svůj porod. Doufám, že někoho neodradím....Termín jsem měla 19.11., ale kvůli těhotenské cukrovce nechtěli, abych přenášela a v úterý 23.11.jsem nastoupila na vyvolání. Nejdřív dělali jen oxytocinové zátěžové testy, aby zjistily, jak bude děloha reagovat. Za celou dobu těhotenství jsem neměla žádné problémy, tvrdnutí bříška, ani žádné poslíčky. Nebyla jsem na porod vůbec připravená, takže do kapačky dávali ty nejvyšší dávky oxytocinu několikrát denně. Na středu jsem se vůbec nevyspala, protože ty postele u nás v nemocnici jsou příšerné. Ve středu kolem 17 hodiny jsem byla na sále na ozvy a malá měla již po několikáté velkou srdeční činnost, tak jsem šla ještě jednou před 21 hodinou. To mi sestřička řekla, že mám dobrý nález a že se mám dobře vyspat, že ráno začnou vyvolávat porod, tak abych to zvládla. Řekla jsem jí, že na těch postelích to asi nepůjde, že už tu noc předtím jsem nespala, tak mi dala prášek na spaní. Bylo neuvěřitelné, jak rychle zabral. Taktak jsem napsala mynželovy, že ráno to začne a už jsem spala. Ani ne za dvě hodiny mě vzbudila první kontrakce. A rovnou silná a další za 4 minuty. Po sprše to bylo stejné, zkusila jsem ještě jednu sprchu a pak jsem valila o patro výš na porodní sál. Myslela jsem, že do rána budu mít mimčo u sebe. No PA říkala, abych ještě zkusila usnout a píchla mi zase něco na spaní. Ale ty kontrakce už byly po 3 minutách a spát opravdu nešlo. Ráno ve 4:30 mi odtekla voda a to už jsem byla docela vyčerpaná - chtělo se mi strašně spát. Dost jsem byla ve sprše na míči a u toho jsem usínala, protože tam ty stahy nešlo přes horkou vodu tolik cítit. V 6 ráno se vystřídala směna a já po nějaké době už prosila o císaře - na to mi řekli, že musí být důvod. Po 9 hodině řekly, že už mám zavolat manžela. Hurá - říkala jsem si, už to konečně bude. Dostala jsem nějaký čípek na utlumení bolesti, ale žádný rozdíl jsem nepoznala. V 10 jsem dostala epidurál, to už jsem myslela, že zblázním - pořád se ve mě hrabali, cítila jsem se strašně podřená, tekly mi přitom slzy a celé tělo se samo neovladatelně chvělo. Sestřička mě pořád hladila a uklidňovala. Epidurál pořád nemohli správně napíchnout, myslím, že napotřetí se to povedlo. To byla paráda. Najednou všechna bolest pryč. To na sál teprve pustili manžela - asi to na něj v tu chvíli působilo, že porod je pohoda. Řekli, že do 12 je malá venku. No ve 12 přetal epidurál působit a začalo vše znovu. Píchli mi další, ale ten už nepůsobil. Prý se do 14 hodin narodí. No opět jsem si říkala - konečně. A ze srandy jsem se ptala, v kolik končí směna. V 18 a to že tam určitě tak dlouho nebudu. No chyba lávky. V 18 hodin jsem byla tak vyčerpaná, že jsem ani tlačit nemohla. Tak to konečně rozhodli o císaři. Byla jsem úplně otevřená, branka pryč, ale malá nesestoupila, prý se někde zasekla hlavičkou. Po 19ti hodinách boje mi připadalo škoda, jít se nechat rozřezat, ale na druhou stranu jsem fakt už nemohla. Přešla jsem na operační sál, přepíchli mi epidurál na spinální analgezii, aby umrtvili jen spodek, no a pak do mě řízli a já jim řekla,že to cítím. Čekali 5 minut a já zase cítila, jak řežou. Naštěstí anestezioložka v tu chvíli hned rozhodla, že jdu pod celkovou narkózu. Uf, ještě, abych po tom všem cítila, jak mi řežou břicho. No a pak už mě vezli na pokoj a mamka mi říkala jak je malá krásná a že má vlásky po manželovy :-) Myslela jsem, že se mi něco zdá, kde by se tam vzala mamka....Byla v nemocnici na návštěvě u babičky a když odcházela, známá jí zrovna říkala, ať počká, že jdu na císaře a že to za chvíli bude :-)Takže tak můj porod a opravdu nikdy více. Jednou stačilo. Jen pokud budu dopředu vědět, že mi udělají císaře, tak bych do toho znovu šla, ale to, co jsem těch 19 hodin zažívala, to bych nikomu nepřála. Po pěti dnech mě pustili domů a asi po sedmi dnech jsem byla dost v pohodě. Sofinka je strašně hodná, skoro pořád spinká, někdy celou noc nebo se max. jednou za noc budí. Teď už má 2 měsíce, tak se pořád směje a něco žvatlá.Po šestinedělí na kontrole vevnitř pořád vše při prohlídce bolelo a doktor nejdřív nechtěl dělat ani stěr, takže asi ještě nemám vše zahojené. Prý mám i krev v děloze, tak kdyby neodtekla, musí mě uspat a vyčistit. Ach jo, tak snad to bude dobré.Všem maminkám, které mají porody před sebou, držím moc palce, aby probíhaly co nejrychleji a nejlépe a aby měly hlavně zdravé děti, které jim ten porod vynahradí velkou láskou

Kojení a spaní :-(

Ahoj maminky, včera jsem se vrátila domů z porodnice s holčičkou Aničkou, jsem fakt šťastná :-) Máme ale trápení s kojením a s nočním pláčem. Mlíčko se mi začíná dělat pomaleji, ale sestřičky v porodnici říkaly, že to vypadá dobře, ať to nevzdávám, takže se snažím maličkou donutit vždycky něco vytáhnout a prsa už se ni začínají pěkně nalívat :-) Podle rad sestřiček dokrmuju po kojení vždycky jednu stříkačku (24 ml) mlíčka Beba. Vůbec ale nevím, kdy a jak mám krmit, malá má nějaký rozhozený režim. Přes den dokáže spinkat spoustu hodin v kuse, vypadá jak hadrová panenka, ani se nehne a jen spí, tak ji na krmení vždycky po cca 3 hodinách budím. Ale ty noci jsou šílený!!! Dělám s ní přesně to samý, jak ve dne, ale jakmile ulehnu do postele, maličká začne vřískat i přesto, že je přebalená a nakrmená a odříhnutá,... a nic ji nezastaví, jen dudlík (který mám teda od sestřiček zakázaný kvůli správnému sání, ale ze zoufalství jí ho v noci dávám). Dudlík ale vždycky po cca 20 minutách vyplivne a vše začne nanovo. Jediný, co pomůže je, když si ji vezmu do postele, to pak spinká hezky. Na to si ji ale nechci učit. Měla to takhle rozhozený už v porodnici, tak jsem z toho po několika nocích se čtvrthodinovými intervaly mezi vstáváním docela nešťastná :-( Prosím prosím o nějaké tipy a zkušenosti...

1.2.2011

Prvního února 2008 se mi narodil už Honzíček, tak jsem zvědavá, jestli se Jiřík strefí taky tak...

25.1.2011

Tak původně jsme měli termín 15.1.2011, ale malé se nechce, tak jí budeme muset pomoct a na vyvolávání nastupujeme 25.1. Tak doufám že to stihneme ještě ten den, protože by měla narozeniny ve stejný den jako já. Akorát já jsem v srpnu :)