Porod - nové diskuze

20.8.2012 Zuzanka, 51 cm, 3 530 g

Byla sobota 18.8. a já se chystala s Páťou k našim. Co to je? Letím na záchod, budu zvracet??? Nakonec jsem to s hlavou v míse rozdýchala. OK, zle je mi celý den. Hmmmm TP mám 20.8. Říkám si porod se asi blíží. Nicméně večer už je mi líp a nic dalšího se neděje.Neděli si užíváme doma a na večer se chystám s Patrikem k našim, abych tam přespala a mamka pohlídala Patrika v pondělí ráno, zatím co já pojedu do poradny. Dozvídám se, že je brácha v nemocnici a já se chystám za ním zajít až půjdu z poradny. Blíží se půlnoc a mě probouzí lehké kontrakce. Jsou to poslíčky nebo rodím? Plodovka mi neodešla, je to jiné než při prvním těhu. Kontroluji intervaly, jsou celkem pravidelné, stahy ale nejsou nijak bolestivé. Vyčkávám, přemýšlím, jestli zavolat manželovi, jdu do sprchy. Neustává to, ale stahy pořád nejsou nijak bolestivé, interval se zkracuje. Kruci, třeba plaším, ale volám manželovi. Jedeme domů, stahy neustupují, ale ani nijak nezesilují, manžel jde spát, já balím tašku, čtu Bol, dávám si další sprchu, holím se. Začínají mi křížové bolesti, auuuuuu a jsou čím dál silnější. Budím manžela a jedeme. Je 20.8. půl čtvrté ráno, jsem otevřená na prst, kontrakce jsou, ale slabé, bolesti křížové větší. Doktorka mi dává na výběr, můžu zůstat nebo jet domů a vrátit se třeba za hodinu. Křížové bolesti sílí a já nechápu, jaký by mělo smysl se vracet domů, když mám bolesti cca co 4 min. Jsem na pokoji, připoutaná k monitoru, vše je v pořádku. V osm hodin mě přijde zkontrolovat doktorka, porod postupuje a chce tomu pomoct protržením plodových blan, protože plodovka mi pořád ještě neodtekla. Tak jo, jdeme do toho. Kruci, plodové blány jsou tužší a musí to dělat na několikrát, čekáme na kontrakci. Bolí mě to, už nechci! Konečně se povedlo. Bolesti jsou čím dál větší, teda křížové, klasické kontrakce už nevnímám. Ještě pořád se to dá vydržet a já si v mezičase čtu státnicové otázky. Dostávám injekci od bolesti – Tramal. Bolesti jsou stejné, jen začínám vidět mlhavě. Porodní asistentka mě posílá na přípravu. Oholená jsem, sestřička mi dělá jen klystýr. Je zbytečný, od soboty jsem toho moc nesnědla, bylo mi špatně od žaludku, navíc díky železu, které jsem brala jsem měla velmi častou stolici. Pomalu se otevírám a konečně mě přesouvají na sál, to už odkládám státnicové otázky, protože mám takové bolesti, že už nemůžu ani chodit. Jediná snesitelná poloha je v leže na boku s nohou na hoře. Porodní asistentka mě kontroluje, je moc hodná, dává mi hadr na hlavu, je strašné horko a ze mě leje pot. Porod postupuje, ale velmi pomalu. Přichází znovu doktorka a doporučuje Oxytocin pro urychlení. Odmítám ho, dívám se přitom na tu hodnou porodní asistentku a čekám co mi poradí. Miminko je v pořádku, takže máme čas a můžeme nechat porod přirozeně plynout. Souhlasím, nechci Oxytocin, nijak mi to neurychlil ani u prvního porodu. Ne dokud jsem na pět prstů, tak ho nechci! Odmítám i další injekci proti bolesti. Moc dobře vím, že na bolest mi to stejně nepomůže a chci mít sílu na tlačení. Dojít do sprchy je nadlidský výkon, ale porodní asistentka mi radí, abych to zkusila, že když se projdu mimčo rychleji sestoupí. Čekám až jsem sama a po šíleném ataku křížových bolestí, sbírám síly a jdu na to. Nechci, aby mě tak někdo viděl, to zvládnu sama. Po nějaké době přichází jiná doktorka, opět mi doporučuje Oxytocin, že se to urychlí. Mimčo je v pořádku, tudíž odmítám. Konečně jsem na deset prstů, ale kontrakce jsou slabé a na samotný porod to nestačí. Souhlasím, aby mi píchly Oxytocin a pak už to jde rychle. Najednou se někdo ptá a co to je? Je to HOLČIČKA, 51 cm a 3 530g. Uf, oddychuji, máme Zuzanku. Tak už jenom porodit placentu a je to za mnou. Dneska se moc nerodí a tak jsem tady asi jako atrakce, u noh mám 3 doktorky. Ta nejmladší je asi v zácviku, znám ji už z poradny, ještě není tak šikovná. Kontroluje jestli je vše tak jak má být. Auuuuu opatrně, prosím v duchu. Nejstarší doktorka obrátila oči v sloup a jiná se ji ptá co se děje. Je evidentní, že přede mnou nechce do mladičké doktorky nijak rýpat, tak ji jemně naznačí, že ty zrcadla má příště dávat jinak, že takhle je to bolestivé. No držím, musí se to přece na někom naučit. Za chvíli dostávám Zuzku k sobě a ta se mi hned přicucne k prsu. Paráda, sací reflex funguje. Užívám si chvíle se Zuzkou a posílám smsky a je mi moc dobře. Mám to za sebou. Už teď nevím, že jsem rodila, sprchu na sále už zvládám sama a pak bez pomoci odcházím do svého pokoje. Odměnou mi je pokoj, který mám jen sama pro sebe, jsem za to moc vděčná. Zuzka mi chybí, po jídle si pro ni už jdu, nic mi přece není, tak ji chci mít u sebe. Chci domů, ale vím, že nás čeká spoustu vyšetření a proto je dobře, že hned domů nejdeme. V tuto chvíli ještě netuším, že nás čeká boj s kojením. Vše vypadalo tak růžově, mlezivo jsem měla už v těhu, Zuzka se dokázala perfektně přisát, ale stačil necitlivý přístup jedné sestřičky, abych o mléko málem přišla. Tři týdny po porodu plně kojím a jsem za to na nás pyšná.

caro luxurians

Ahoj, nemáte některá zkušenosti s caro luxurians?

Můj porod

Předem chci napsat, že cokoliv si naplánujete, zřejmě nevyjde :) i když bych to všem přála. Já si naplánovala porod na 30.7. - to byl první termín. Ovšem, nic se nedělo.5.8. byl termín druhý, opět se nic nedělo. To už mi chodilo těch smsek typu: - tak cóóó? nííííc? - víc a já pomalu ztrácela trpělivost. Malé se prostě ven nechtělo.Docházela jsem už na kontroly do porodnice, kde jsem se rozhodla rodit a dostala jsem pokyn nastoupit 13.8. na indukci - vyvolání. Jak se mi nechtělo, no ale prý je to nezbytné, ubývá plodovky a placenta stárne - no dobře, snažila jsem se psychicky připravit jak jen to šlo.V pondělí v 6 ráno jsem tedy nastoupila, muž totálně nervózní, já úplně klidná :)Ubytovali mě na pokoji, muž odjel, dostala jsem první tabletku - nic. Odpoledne další tabletka - nic. Mezitím neustálé docházení na ozvy mimiška, jo, bylo tam, ale ven prostě nepůjde ani za nic. Čípek mi pořád nemizel, prostě se nic nedělo. jinak ozvy mi něřili přímo na porodním sále, sály tam jsou čtyři a já si za to pondělí vyslechla hned čtyři porody. Stěny mohly být tlusté jak chtěly, ale neslyšet rodící ženu zkrátka nejde. Takže fakt velká vzpruha a podpora pro mě.Následuje úterý - ráno třetí tableta - nic, odpoledně čtvrtá tableta - jemné bolístky v podbřišku.Navečer kolem 6ti začaly takové ty menstruační bolesti, asi co 15 min, ale pořád nic a tak mi píchli injekci na noc prý at se vyspím a odpočinu si. V tři ráno se budím s tím, že asi čůrám, otekla mi plodovka - teče asi do 5ti rána, ale to je tak vše. Primář vyhrožuje, že pokud neporodím ve středu, bude císař. No já se zhrozila, císař prostě nééééNásleduje středa - ráno pátá tableta! Primář rozkáže, ať mě o půl 9 odvezou na porodní sál a něco se mnou udělají :)Hurá, čípek zmizel! jenže děložní hrdlo zavřené jak železné vrata.Tak tedy o půl 9 jsem odvedena na porodní sál. Bolesti mírné, nepříjemné, ale dají se prodýchat. Na scénu vstupuje klystýr. Hned po klystýru to vypukne. Volám muži ať hned jede, poslední slova už nejdou vypustit z pusy, začíná pro mě naprosté peklo. Bolest snad co 30 vteřin, šílená a já začínám hekat a řvát. Po půl hodině přijíždí muž, nachází mě nahou ve sprše na baloně bušit do kachliček a řvát a nadávat. Je skvělý, první se mi směje co se mi to děje a pak asi zjistí, že to nehraju, zbledne a zvážní, drží mě, pomahá jak může.Dvě a půl hodiny si protrpím, malá už je strašně natlačená dole, ale hrdlo se prostě neotvírá, z toho prý takové bolesti, PA mě litují a vymýšlejí, jak mi ulevit. no najednou začnu krvácet, PA zvolá jupíííí rodímééé a já nechápu, jak jsem se dostala na to křeslo.Za 10 minut je malá na světě, skoro nepláče, já vyvalené oči, že je to za mnou, najednou je po bolesti a já jsem čilá jak rybička, komanduju muže, aby se nechodil dívat k nohám a na dotaz sester - tatínku, střihnete šňuru? já za muže odpovídám NE! :) sestry mají záchvaty smíchu a dostávám malé zlatíčko k sobě a ničemu nerozumím, nechápu to, neuvěřitelné pocity, radost, štěstí, úžas.Muž pláče, fotí se, fotí nás, nějakou dobu se mazlíme a okoukávame, pak malou odnášejí a mě začínají šít. Ne nějak moc, nástřih byl malý, já mám telefon v ruce a volám rodince, ti nechápou, myslí si, že jsem už na pokoji a já že né, mě teď šijí, no takové návaly endorfinů, že si neuvědomuju snad vůbec nic :)Teď už jsme doma z porodnice, malá je zlatá a my stojíme v úžasu nad postýlkou a koukáme na ten krásný zázrak a nevíme, komu za něj poděkovat :)

Jak Dianka na svět přišla

To si takhle tři dny po termínu vstanu, začne běžný den a kolotoč kolem Eliáška, když sem tam začnu cítit lehké chvění v podbřišku. No nic, nebudu zase zmatkovat, že...začnu vařit oběd. Jak jsem dýl stála, chvění se začalo měnit na lehkou bolest, která sice odezněla, ale zase se vrátila, třeba až za 15 minut, ale vrátila. Poslíčky jsem neznala, nebyla jsem si jistá, takže nic...v klidu jsme se s Eliáškem naobědvali, já ho dala spát a sama si taky lehla.Jak jsem měla klid, začala jsem si všímat, že ty drobné bolesti jsou docela pravidelné, teď už i za 10 minut a podobně. Ještě volám mamče, která chystala oslavu tátových narozenin, že \"hahaha možná nedorazíme, že se asi něco děje\", no zasmály jsme se a já na chvíli vytuhla. Vzbudil mě Elda a jak jsem šla do schodů, bylo to zpět a horší intenzity, hmmm...beru telefon, volám manžela, ať radši přijede, že místo na oslavu možná musíme do porodnice...to už moc humor nebyl.Ospršila jsem se, dobalila hygienu, tašku naložila vedle dárku pro tátu a jeli jsme. Popřáli a oznámili, že se bohužel zdrží jen Eliášek, že radši jedeme, ať na mě mrknou. Táta zahlásil, že jestli se to povede ještě dnes, tak to bude bomba-zlatý voči.V porodnici mi natočili monitor, Dianka opět ukázkově spala, takže téměř rovná čára, ale to už mě nemohlo vyvést z konceptu. Co ovšem nebyla rovná čára, to byly kontrakce, pěkně mi to tam hopsalo. Šup na křeslo a...coooožeeeee...5 centimentrů??? RODÍM!!! HURÁ!!! JUPÍJÉÉÉÉÉJ!!! Doktorka se smála, jak to skvěle snáším. Bylo 17:30.Dostala jsem sál č. 2 a opět si pochválila své rozhodnutí vrátit se do Podolí. To je prostě taková paráda, všem doporučuju. Soukromí, klid, nádherné prostředí, skvělý personál, přístup...nemůžu si stěžovat absolutně na nic! Mezitím dorazil manžel s věcma z auta. Přišla má PA, udělala mi na přání klystýr, znovu mě napojila na monitor a že jestli se Di neprobere, budou mi muset píchnout vodu, což by neradi, lepší je přirozený průběh...no, taky bych radši. Princezna se zachovala jako správná parťačka a předvedla pár ukázkových kopečků, takže vše super, rodíme bez pomoci.Hned jsem si přála nabrat krev na epidurál, chtěla jsem to jako psychickou berličku, u Eldy mi porod nádherně zrychlil. Kontrakce postupně sílily, prodýchávala jsem stojící a opřená o parapet a představovala si, že jsem úúúúplně někde jinde a dělám úúúúplně jiné věci. Žádnou pomoc od muže jsem nechtěla, tyhle věci si potřebuju protrpět sama, takže seděl, mlčel a BYL TAM, to mi stačilo.Po nějaké době přišla paní doktorka, mrkla na mě a potěšila zprávou, že už jsme na 8 cm, ale že teď už tu vodu prasknout musí, aby hlavička dolehla a porod mohl pokračovat a že se bolesti zhorší...no fajn...hlesnu cosi o vysněném epidurálu, doktorka se usměje, že to vážně nebude potřeba, ani na to není čas a že doufala, že to tak dopadne, že u druhorodiček to s tím urychlením tak žhavé nebývá, spíš naopak...volala jsem andělíčky...voda praskla, byla čirá...doktorka odešla, PA mě napolohovala tak, aby to Di měla snazší a že zase čekáme. Jen se za nima zavřely dveře, ucítila jsem ŠÍLENÝ tlak, ale opravdu šílený, začala jsem ječet na muže, ať je zavolá, že tohle už musí být ono...nešly nekonečně dlouho (jen v mé mysli), ve skutečnosti přiběhly a doktorka už od dveří hlásí, že mám pravdu, že je to tu. Kroutí hlavou, že to je teda rychlost a jde se na to.Začnu je sekýrovat, jak mi mají napolohovat lehátko a kam chci nohy a tak...a tlačímeeeeeee...o tomhle pokynu jsem snila posledních pár týdnů, přesně o tomto momentu, kdy vím, že to nejhorší je za mnou a už to brzy bude...tak brzy jsem to ale nečekala ani já...tři zatlačení a úúúúúúúúúúúleva následovaná slušnou sprchou plodovky na paní doktorku. Malá si vylítla jak na tobogánu. Bylo 20:30.Technická: Musím říct, že rodit s NEPRASKLOU plodovkou je mnohem lepší, u Eliáška mi rupla už den předem. Kontrakce jsou tlumenější a závěr je fakt všuuuuuuuuuuuuuuum.No a už mám ten uzlíček na břiše, je nádherná, heboučká, teploučká, zapláče jen krátce a poprvé mi koukne do očí...jsem ztracená a zamilovaná a...všechno to zase začíná.Šití minimální, doktorka skvělá, moc mě chválí, vtipkujeme na téma \"nás strašných matek\", co si nasekají děti brzy po sobě, protože se jim stýská po práci, za chvíli je hotovo, přivážejí jídlo (hurá) a my si vychutnáváme první dvě hodinky o samotě s naší krásnou princeznou.

porod říjen 2012

Ahojky, už se to blíží! Najde se tu ještě některá s termínem kolem půlky října?

co se děje

Holky tady už se nerodí nebo co já jsem docela zvědavá nemáte někdo nějaký reference na Šternberk já chci rodit tam ale nějak ani nevím co se tam změnilo za těch skoro 5 let co jsem tam byla naposledy :)

termín porodu

Ahojky tak já mám termín na 26.12.Takže podle výpočtů by to měl být vánoční dáreček,ale jelikož sem v rizikovým těhotenství,tak mám prý počítat s předčasným porodem.Tak tedy vůbec netuším kdy se prckovi bude chtít ven.

porod

Ahoj všem,mám dotaz,dneska jsou to 2 dny co mám po termínu porodu,v úterý jsem byla u dr. jsem otevřená na 2 prsty a trochu mě popošťouchla,asi mi dělala hamiltona,bylo to nepříjemné,ale dalo se to,no bolel mě dost podbřišek a třísla,jako na menstruaci,teď už je to lepší,do včerejška ze mě odcházel takový hlen,kousky hnědě zbarveného hlenu,ale dneska už nic,už je to v pohodě,nevím,jestli to nebyla ta hlenová zátka,nebo to bylo tím jak se ve mě dr šťourala ? Může to být předzvěst porodu ? Bolesti defakto žádný a to mi říkala,že mám přijít ještě teď v pátek,teda zítra,ale že si myslí,že už se neuvidíme a do té doby porodím,že by mi mohly bolesti zesílit když tomu pomohla,jenže se nic neděje,jsem naprosto v pohodě,jen mě trochu dole bolí,ale nějak to už nevnímám,tak nevím,malá se drží jak klíště, Bojím se aby bylo všechno v pořádku,tak jsem byla natěšená,že už v pátek na kontrolu nepřijdu,ale zatím to vypadá tak dobře,že určitě se zítra s dr ještě uvidím Začínám mít předporodní depresi či co,opravdu čekám na jakoukoli známku porodu jak na smilování,to bříško už je fakt velký,malá se naštěstí pořád hýbe,takžesnad je v pořádku,ale už to není to co dřív,nemá místo,nejakčnější je teda v noci,už nevím co dělat,furt doma gruntuju,běhám po schodech (bydlíme ve 3 poschodí bez výtahu),luxuju,v noci bouřka,ale na mě nic neplatí

termíny říjen

tak co holky která v tom bude se mnou Já mám 7.10.2012

Můj porod

Vzhledem k tomu, že jsem ještě víkend před porodem docela výletovala, nenapadlo by mě, že hned na to v úterý se malý narodí, ale v pondělí, když jsem šla do poradny k Apolináři (v 39. týdnu), se doktorům nelíbil můj monitor, takže byli raději pro vyvolání, aby se maličkému něco nestalo, takže mi v pondělí odpoledne udělali mi Hamiltona (byl celkem v pohodě) a šli jsme domů s tím, že druhý den odpoledne přijdeme na další monitor, případně dříve, když začnu rodit. V noci mi začaly docela silné, ale nepravidelné bolesti, ráno pak už byly dost pravidelné, ale pro změnu slabší, nicméně jsme vyrazili. Po monitoru, prohlídce a dotazu, jak daleko to máme do porodnice, mě poslali domů s tím, že se to nijak moc neposouvá a podle monitoru jde o poslíčky, ale že je možné, že se to rozjede. Tak jsme jeli domů, ještě dokoupili nějaké drobnosti do porodnice a přítel šel do práce. Za hodinu jsem mu volala, že už mám ty bolesti nějaké silné a nemůžu to vydržet, jestli raději nezajedeme znovu do porodnice. Dojeli jsme tam něco po třetí hodině odpoledne a nejprv mě vzali na prohlídku, kde zjistili, že jsem už otevřená na 8 cm a šlo se rovnou na box. Malý se narodil asi dvě a půl hodiny po tom. Ze začátku se to dalo zvládat, ale později už jsem neměla síly tlačit, tak mi porodní asistentka raději dala oxytocin a udělala nástřih, což docela pomohlo, protože pak už to šlo rychle. Malého nám dali hned po zabalení a zvážení, ale víc si ho užil přítel, já byla docela zesláblá, takže jsem ho pak dostala večer na chvíli na pokoji, abychom zkusili přiložení a pomazlila jsem se s ním, na první noc šel raději na novorozenecké a hned ráno mi ho přivezli už na pořád. Nakonec tedy trochu dříve, ale jsem ráda, že už je venku, v pořádku a s námi doma :-)

Druhý císař

Mám jednoho císaře kvůli KP. Vzpomínky nejsou nejhorší, ale měla jsem strach z anestezie, nejdřív jim nešlo trefit se mi mezi obratle, pak si nepohlídali můj tlak a výsledek byl, že si z toho skoro nic nepamatuju. No a pár dní po porodu jsem měla hrozné bolesti hlavy a šíje, které všichni považovali za postlumbální syndrom. Nicméně porodu se bojím jak čert kříže, takže jsem si říkala, že bych druhého císaře nakonec i přes to všechno brala.Tentokrát bylo miminko v dobré poloze a já už se začínala chystat na normální porod. Ale nic se nedělo. Týden po termínu mi doktor řekl, že mám ztenčený segment a že miminko bude spíš větší a jestli chci rodit normálně. Nedokázala jsem mu dát jednoznačnou odpověď, což ho dost štvalo a považoval mě za člověka bez názoru. Já si ale myslím, že o věcech, kterým nerozumím, by měl spíš rozhodovat on, samozřejmě kdybych byla přesvědčená o jednom či druhém, fajn, ale já jsem vyloženě chtěla slyšet jeho doporučení nebo aspoň nějaké zhodnocení rizik, k čemu by se přikláněl. Nakonec jsme se tedy nějak dohodli, že odpoledne nastupuju a druhý den bude císař.Trochu neštěstí bylo, že jsem vlivem hlasité bouřky na ten den spala asi 3 hodiny. V nemocnici jsem první noc strávila se dvěma maminkama s miminky, v pokoji bylo dusno (lil se ze mě pot) a co bylo nejhorší, pod oknem řvali nějací pitomci ohledně fotbalu. Nebýt těch spících maminek, už jsem volala na policii kvůli rušení nočního klidu. Takhle jsem se ale jen vztekala v posteli. Výsledek - k ránu 1 hodina spánku (maminky vstávaly o půl šesté). Takto jsem tedy byla připravena na operaci. Měla jsem jít hned na řadu, připravili mě, zacévkovali, přišel manžel. Načež jsme se dozvěděli, že se primář opozdil a ležela jsem tam tak další hodinu a čekala. Ale aspoň ze mě spadla tréma a já se začala těšit, že se něco konečně bude dít. Ještě se zmíním o anestezii. Gynekoložka mi doporučila celkovou, abych se zase vyhla těm potížím, které jsem připisovala špatné páteři. Večer před zákrokem jsem konzultovala s anesteziologem, ten mi doporučil místo spinálu epidurál, že se nezavádí tak hluboko. Tak jsem souhlasila. Na sále byl zase ale jiný a ten mě zase přesvědčil na spinál, že se používá nejtenčí jehla, co mají, a že k úniku moku nedojde. Působil tak přesvědčivě a zkušeně, že jsem nakonec kývla na to, co jsem od začátku nechtěla Ale bylo to fajn, on mi to hezky zavedl, prý v páteři problém nemám, a pak mi neustále pečlivě kontroloval tlak a kdykoliv jsem řekla, že něco lehce cítím, hned mi přidali cosi do žíly a udělalo se mi líp. Takhle se to dělo asi 10x. Samotné vyndání miminka bylo akorát provázeno poklesem tlaku, když vyndávali hlavičku, ale hned se to spravilo aplikací do žíly, takže jsem tentokrát byla parádně při vědomí a za chvíli slyšela, jak křičí a že je to macek. Po nějaké době mi ji dali k hlavě, abych jí mohla dát pusinku a nechat si s manželem udělat první společnou fotku, kterou nám anesteziolog rád udělal. Všichni byli moc milí a bylo to fajn. Na pokoji jsem pak byla s maminkou, které dělali řez hned po mně, a tak jsem v tom nebyla sama. Bolesti nebyly nijak hrozné, moc mi pomohl MP3 přehrávač, protože stejně se nedá nic než tupě zírat do stropu a čekat, až začnou být cítit nohy. Na noc mi dali něco proti bolesti a něco na spaní, ale kvůli šílenému vedru jsem opět spala asi jen hodinu, navíc nás každé dvě hodiny chodili kontrolovat tlak a v pět jsme začaly zkoušet vstávat. Říkala jsem si, jak dlouho tohle vydržím. Pak k nám přibyla ještě maminka, která porodila druhý den spontánně, ale naštěstí si taky nechala miminko na novorozeneckém a tak jsem se konečně vyspala (5 hodin) aspoň tu další noc.K pooperačním problémům se přidalo bolestivé nadýmání, které mi ale vyléčili injekcí. A pak začaly šílené bolesti krku. Došla jsem ale k závěru, že to není následek anestezie, ale totálně zablokované páteře, a že to tak asi mohlo být i minule. Ono totiž při obojím to bolí ve stoje a vleže ne, jenže oni jsou tak zvyklí na to, že hodně maminek má ten syndrom, že automaticky dávají kapačky a nic jiného nezkoumají. Laktace se mi rozběhla, ale možná nepatrně pomaleji (mléko jsem měla hned, akorát ze mě nekapalo tak jako posledně), a moje miminko, přestože se narodilo jako velmi čilé, začalo najednou být spavé a netečné a málo pilo. Mělo větší úbytek na váze, než by se slušelo. Prý je to všechno tím vedrem a dusnem. Svolila jsem tedy s příležitostným příkrmem a taky jsem se pokoušela odstříkávat a dokrmovat z láhve, což je pro miminko snazší a míň se unaví.Teď jsem doma, mám tu dvě krásné holčičky. Miminko už je zase čilé a přibývá, takže výhradně kojím. příležitostné bolesti hlavy, které se ale upravují, a do toho docela silné poporodní deprese. Poprvé se mně to vyhlo, poplakala jsem si asi jednou nebo dvakrát, ale teď je to mnohem horší. Uvědomila jsem si až teď, jak to moje starší miminko strašně rychle vyrostlo, jak už je to velká holka, a že i tohle moje maličké už za chvíli vyroste a všechno to hrozně uteče. Ach jo!

Termíny září

Zavadilka: 29.9