Porod - nové diskuze

Můj porod

8.10 jsem šla k dr na kontrolu.Ten mě prohlidnul a prohmat a řekl mi,že jsem pořád oteřvena na špičku prstu ale porod se neblyží. Odchazela jsem od dr z kontroli a nebylo mi ouvej co me prohmalt.Měla jsem nepravidelné poslové.Přitel mě odvezl a byl na hodinku semnou doma. A bolesti přetrvavali.V 18.hod něco mi asi odtekla zatka já byla v pohodě nebylo to nic hrozného.No a kolem té 23:45 mě vzali křížové bolesti zad to jsem zaspala.Opet bolesti přetrvavali až to 5.hodin hodinku jsem měla klidek.Od 6 jsem opět měla bolesti a věděla jsem,že mi není dobře.Přítel musel jít po práce.Po určité době jsme si dala sprchu a nucení na stolici.No pak už bolestma nemohla jsem chodit,sedet,ležet ani stat zavolala jsem přítele.Ten byl u mě rýchle a jeli jsem do porodnice 15.minut a kontrakce byli po 2.-3 minutach v autě.Přeli jsme do porodnice v 14:25 hod. na Bulovce kde jsem se lekla sestry. Byla takové nepřijemná při mam 11.dní čas do terminu.Dala mi monitor na kontrakce trvalo to 15-30.minut nevím už přesně.Ale já věděla,že není něco v pořáku a silné bolesti křížové byli dost silné nemohla jsem sedet a vydržet.Čekala jsem na dr než mě vyšetří sice to byla doba ale dočkala jsem se.No dr mě vyšetřila po dlouhé době jsem byla vyšetřená a řekla mi,že jsem oteřená na 4.prsty po hmanu.Podle utrazvuku jsem 5.prstu tam jsem začala krvacet.Dr řekla už si vás tu nechame.No bum bac a řekla sestře jdeme na sál at ho připravi.Sestra řekla jen jééééééé.No Dali mi krystíř a sprcha a jelo se.Na porodní sál jsem došla a roztakla nohy dr mi propichla plodovou vodu a povida vidím hlavičku.Ještě mě nastříhly a vůbec jsem to necitila!Přítel říka to už ted ?.Byl překvapení jako já!Zatlačila jsem tak 3-4 a dcera byla na světe 16:04. hod!Přítel všechno videl jak dcera jde na svět,placentu ,jak mě šijí atd.. I dceru jak jí zabalili do zavinovačky když jí dětský prohlídnul.Takoví byl můj první porod všechny mě strašili jak to bude težké atd..ale všechno je pak ve skutečnosti jiné budoucí maminky!!! Nebojte se niceho,nemate čeho!Já se porodu opravdu NEBALA,jen toho dýchaní ale to bylo tak uplné jiné!!!! Pří kontrakcích jsme dýchala normalně jako bych to někdy dělala!! To všechno stojí za to když držite to malé stvořeníčko po měkolika měsícech co ve vás výrustalo od uplné ho hrašku ;-D Ten okamžík an to nikdy nezapomenu!!!

antikoncepce po porodu

Ahoj holky, čeká mě u gynekologa prohlídka po 6tinedělí.. a váhám jakou zvolit antikoncepci.. Máte zkušenosti? Plně kojím, tělísko? injekce? potřebuju hlavně takovou antikoncepci u které budu normálně menstruovat.. a hlavně, aby to v případě pobláznění hormonů (při pořízení dalšího potomka) třeba za 5let nebylo kvůli zvolené antikoncepci problém.. U klasických tabletek se musí čekat do prvního dne menses,který u plně kojící matky může nastat až bůhvíkdy.. Uvažuji i nad formou \"metody kojící\" a přerušovaným stykem.. ale nevím.. manželovi důvěřuji..Ale mám velký strach se tří dětí ,které by byli hned po sobě.. A případný potrat bych vážně řešit nechtěla.. :(..

Riana 30. 9. 2012

V pondeli, 1. 10 jsem byla objednana na vyvolavani protoze jsem uz mela malo plodovky a ozvy se taky doktorce moc nelibili. Predtim me ale jeste v sobotu pozvali na kontrolni monitor a ten se jim nelibil uz natolik, ze si me tam rovnou nechali. Byla jsem na hekarne s dalsi, prijemnou maminkou,tak jsme si povidali a tak utekla cela sobota. Vecer mi dr. dal tabletku na dozrani cest a rano zkonstatoval,ze uz je to na vyvolani. Dostala jsem teda vyvolavaci tabletu a za dve hodiny dalsi, ale nic moc se nedelo, tak kolem obeda mi napichli oxytocin. To zacali kontrakce hned po dvou minutach a byla jsem prelozena na porodni box. Kdyz se ale dr. po hodine dival, rikal ze se moc neotviram a ze to bude jeste na dlouho, coz me moc nepotesilo a chtela jsem epidural. Za chvili teda prisel anesteziolog a ze se mi to bude snazit napichnout mezi kontrakcema,ze je mam hlasit. Snazil se 25 minut, ja skrcena, nesmela jsem se pohnout a kontrakce co 2 minuty a nakonec ani po skoro pul hodine se to nepovedlo.Pak mi PA pichla vodu, cim kontrakce zesilili a pridal se neskutecny tlak, ale tlacit jsem jeste nesmela. Rvala jsem, ze musim,ze to jde samo . No po chvili mi tlacit povolili a mala byla venku na 2 zatlaceni, s malym nastrihem ve 3.22 odpoledne.Jinak byla nedele, porodnice prazdna,tak jsem mela peci doktora a 2 PA,co bylo fajn. Poporodni euforie byla uzasna,sice jsem hned videla,ze mala se narodila s nejakou boulickou, ale jinak vse fyziologicke, apgar 9,10,10, takze me vsichni uklidnovali ze to nic nebude a nasledne hruzy, o kterych uz vite, se zacali odehravat az 24h po narozeni.

Martínek

tak už to snad napíšu aniž se mi to zase smaže :D. Takže v pondělí 1.10. kontrola v porodce malej slušně otočenej opět hlavou dolů ale nenaléhal a když ho doktor měřil tak i na 3. pokus mu vycházelo 2120 gramů. Jednoduchá otázka na mě jestli to raději nedáme císařem jelikož zmizela plodovka takže jsem souhlasila ale že chci spinální anestezii htěla jsem si to vychutnat alespoň takto no. takže ve středu nástup na vyšetření ve čtvrtek ráno na sál. Všechno bylo v pohodě manžela jsem měla domluvenýho i přímo na sál takže jsem byla klidn že tam bude celou dobu se mnou nejhorší pro mě byla ta pitomá cévka z té jsem se málem uplně sesypala když mi ju sestřička zavedla. V 11 hodin jsem jela konečně na sál manžel pomáhal sestřičce táhnout postel potom už jen manžel se musel převléknout a mě mezitím anesteziolog v klidu píchnul injeci na umrtvení a spinálku no sice to chvilku byl boj ale udělal to dobře takže jsem za chvilku necítil nic od žeber dolů což nebylo tak špatný .Přesně jsem i ucítila kdy vytahují Martínka na svět no zařval jim pěkně rošťák náš malej. Když ho vytáhli tak už mě nic naezajímalo ani to že byl problém s placentou ta potvora mi přirostla k děloze a plodovka mizela do mě super no ale já měla oči jen pro malýho jakmile ho odnesli tak jsem začla vnímat zase i ostatní a doktoři akorát zápasili s čípkem což byla docela bojovka protože nešel nijak prorazit takže od jejih snažení mi zustala pěkně velká modřina kousek pod jizvou no au bolelo by to asi za plného vědomí mého tělíčka ve dvě hodiny už jsem naprosto v pohodě byla na šestinedělí a klidně bych hned lezla z postele ale s cévkou to nešlo takže jen poštelovat postel a pak už jen zkusit malýho přiložit no přisál se na jedničku miláček to má po tátovi asi . Jinak malej vykouknul v : se 46 cm a 2640 gramy frajer. Takže holky hlavu vzhůru a další krásné porody

Hynek 6.10.2012 9.32hod.

Jak víte tak v pátek 5.10 jsem byla v poradně kde jsem byla otevřená na 4cm.Večer jsem pročítala BOl a net a tak po přečtení několik rad jsem se rohodla, že jedem...Příjezd do porodnice ve 21.40 otevřená na 6 a a dr.ještě dodal, že miminko určitě bude do 02.00 venku...ajaj...V 0:41 mi píchli vodu a ve 2 jsem byla na 8-9!!!To už mi začli parádní kontrakce..křivka házela 170-190...během asi půlhodinky se kontrakce změnila v jednu obr. Když šla křivka na monitoru dolů tak se zastavila na 110.Ve 3 hodiny jsem byla otevřená, tlak na konečník jako prase. Chtělo se mi zvracet, křičet...zemřít. Jen malýho to nezajímalo.Ten si v bříšku hověl, ozvi 140-150. Bylo až neuvěřitelné jak se mi břicho dostalo až pod prsa..prostě jsem věděla, že ho dolem nevytlačím.Tenhle stav trval do 8.30 kdy jsme už nemohla pomalu ani stát, dýchat, prostě nic. Volala jsem doktory, že ať udělají císaře, že opravdu melu z posledních sil a že sami vidí, že pupek je jak kámen nahoře.Nakonec před 9 jsme dostala injekci na zastavení kontrakcí , která mě teda zachránila život...kontrakce se zastavili na 100 a já jsem se konečně mohla trochu nadechnout.Předně v 9 hodin se rozhodli pro císaře.Na sál jsem šla v totálním klidu až jsem se sama sebe překvapila...celou operaci jsem vnímala a byl to prostě zázrak. Malýho vyndali přesně v 9.32 a hned mi ho ukázali. Pan dokror dodal, že toho valibuka by jsme teda opravdu nevytlačili.Malý se narodil 4700g a 58cm.V 9.45 jsem byla zašitá a odvezli mě na JIPku. Cestou jsem ještě mohla mluvit s Petrem, který byl z těch mír totálně mimo a asi 100x mi poděkoval za všechny dětičky.Dnes je vše zapomenuto..malý je DOKONALÝPetrovi patrí velké DÍK, celou dobu byl so mnou, byl mi obrovskou oporou a mě se znova potrvdilo, že je správný chlap. Děkuji Peťo

Už se nám to blíží :)

Ahoj maminky a těhulky :) po tom, co jsem přečetla skoro všechny vaše články o porodu, tak vám všem chci moc blahopřát, že ať už jste měli porod jakýkoliv, že jste to vydrželi a dali život svým dětičkám :) Nebudu se tajit, že já mám pěkný bobky z toho co má přijít, ale zároveň se nemůžu dočkat!! Termín mám koncem listopadu, tak si pěkně odškrtávám dny v kalendáři. Čekám holčičku, bude se jmenovat Vanessa a s přítelem se na ni moc těšíme. Možná mám z porodu takovou hrůzu, protože jsem v září oslavila své, teprve 21. narozeniny Bobečka jsme neplánovali, ale hodně jsme se s Ondrou (přítel) bavili, on to pojal asi mnohem víc realističeji než já Chci se zeptat, nemáte některá zkušenost se znojemnskou porodnicí? Držím všem palečky i s Vanesskou ať jste zdrávy i s vašimi rodinkami!

měsíčky již v šestinedělí??

Syn bude mít za pár dnů měsíc.. první 3týdny po klasickém porodu se mě vycházely očistky a tělo se čistilo.. poslední asi týden sem tam malinko ušpiněná vložka.. barva spíš do hněda.. no prostě jen špinění.. kdežto za poslední dva dny jasná červená krev.. sice je to na dvě intimnky denně,ale i tak.. mylsíte, že se jedná o klasické menses?? Plně kojím..

Ahoj holky,chci se zeptat, za jak dlouho jste měly sex vy, které jste měly císaře? Dneska je to 3 týdny a dva dny co mám po císaři a cítím se dost dobře. Myslíte, že bysme už mohli???

Anetka - 9.9.2012, 3850 g a 51 cm

Ahojky, včera měla malá 3 týdny a já se konečně dostala k tomu, popsat vám ten můj slavný porod.V sobotu 8.září v 5:30 ráno mě probudilo mokro, tak jsem rychle vstala a letim na záchod. Celou cestu to ze mě kapalo, tak jsem si nebyla jista, jestli jsem se nepočůrala, ale jelikož jsem žádné takové problémy neměla celé těhu, byla jsem si jistá plodovou vodou. Šla jsem do sprchy, umyla si ještě hlavu, uklidila jsem bordel v kuchyni, pozbírala prádlo ze sušáku, oblékla jsem se, vzbudila manžela a jeli jsme. Na příjmu mě doktor vyšetřil, že jsem na 1 cm ale malá furt nesestupuje, tak mě přijali. Manžel jel domů a já čekala co se bude dít a ...NIC. Celou sobotu nic. Jen mi dávali penicilín a měřili co 3 hod.ozvy. V noci mě občas vzbudili kontrakce, ale nic hrozného.Den D:V neděli 9.9. v 7 ráno mi zavedli první tabletku, za půl hodiny jsem už rozdýchávala docela drsné bolesti. Kolem 10 další tabletka, bolesti se zvětšovaly. V 11 jsem byla na 3 cm, tak že prý mám volat manželovi. Než přijel, proběhl klystýr a pak jsem šla do sprchy. Teplá voda na břicho mi neuvěřitelně zmírňovala bolesti.V té sprše jsem trávila 90% všeho času. Spala jsem na míči, opřená o kachličky a manžel mi sprchoval teplou vodou břicho. Kolem 15 hod. mi dali kapačku asi oxitocinu. Po té jsem myslela, že jim tam polezu po zdi Strašná bolest Nezabralo to, kolem 16 hod. mi dali nějakou injekci, po které jsem usla a spala hodinu a půl. Během toho mě prý vyšetřoval doktor, že jsem už na 6 cm, ale malá je strašně nahoře a normální cestou to nepůjde...bude císař. Začali mě připravovat. Až na sále jsem mě probraly injekce do páteře, kterých jsem dostala celkem 6, ale protože jsem měla v dětství úraz obratle, doktorka se bála dalšího a dalšího píchnutí. Tak zaveleli k uspání. No a pak už si jen matně pamatuju, jak mě vezli na pokoj a prý...maminko, máte krásnou Anetku Malá se narodila v 18:42 a museli jí rozdýchávat, protože byla utlumená tou samou injekcí, po které já jsem usla v těch největších kontrakcích.Ale naštěstí všechno dobře dopadlo. Tatínek prý uronil slzu, jak na chodbě uslyšel Anetku plakat a nechal mi v pokoji krásný vzkaz: \"Děkuji ti miláčku za nádhernou dceru! Krásná je po tobě\"

24.2.2012 hned po měsící kdy má přítel narozky.Hezký dárek,ne A má to některá z Vás podobně (u Apolináře) ?

Krásný termín

12.12.2012 to musí vyjít i kdybych si měla pořídit kouzelnou hůlku. Máte někdo podobný termín ?

Jak jsme vlastně k Lukáškovi přišli :-)

Předpokládaný termín porodu 16. a 17.9.V úterý 11. jsme byla na kontrole, kde mi dr řekl, že je dost pravděpodobné, že do rána porodím, když už se jedná o můj druhý porod.. S radostí jsem odcházela domů a těšila se, že již brzy příjde ten vhodný okamžik na zrození toho našeho štěstí :) . Utekly další dva dny a já se cítila po fyzické stránce naprosto úžasně, v noci jsem se dokonce budila s pocity, že vlastně ani nemůžu být těhotná :) . V pátek 14.9. ráno najednou tlaky v podbřišku.. stálé, neustupující, tak si říkám, že se asi opravdu něco chystá a porod se do termínu rozběhne sám.. Najednou bolest ustupuje a začínám cítím slabounké stahy, při kterých si ani nejsem jistá, že se o stahy jedná.. bolesti se vrací.. začínám zapisovat intervaly.. Jsou nepravidelné.. 6,8,10,3 minuty.. začínám to házet za hlavu s tím, že se jedná o poslíčky.. po 3 hodinách jsme na tom pořád stejně.. alarmuju spolutěhule na bolu co si o mém stavu myslí.. posílají mě do porodnice.. ale já si pořád říkám, že bolesti jsou velmi slabé a dost nepravidelné na cestu do porodnice.. Napouštím vanu.. ve vaně se intervaly stanou pravidelným po 5minutách.. asi po pátém stahu jdu ven z vody a stahy se vrací do původní nepravidelné formy.. Volá mi babička, která má strážit starší dítko, aby mohl být manžel u porodu.. Říkám, že to nebude tak honem, ale at je určitě ne mobilu. O hodinu později, kolem 14h stahy začínají být mezi 5-6minutami a jsou trošku bolestivější než ty předchozí.. Pořád statečně prodýchávám v sedě nebo dřepu.. stát se u toho nedá.. po 15h volám manžela, at nepanikaří a v klidu dojede domů.. aby zajel pro babičku na hlídání a mi se můžeme vydat do porodnice.. S babičkou přijíždí kolem 15.45h a my vyrážíme.. vysvětluji 2,5leté dceři, že jedeme do porodnice pro miminko a že se pak přijde podívat.. Stahy přichází ještě po cestě v autě, která trvá 3minuty.. Manžel bere tašku a pomalu kráčíme k porodnici.. dole ve vestibulu, kde v klidu pijí kafíčko pacienti se svými příbuznými dostávám další stah a musím se zastavit, což samozřejmě neunikne očím nikoho z nich a současně nám přejí rychlý a bezkomplikovaný porod.. usmívám se , děkuji a jdeme dál.. Už jen cesta výtahem.. jsme na porodním.. zde mě \"vítá\" sestra se slovy: \"Proč jste přijeli?\" .. no proč asi :).. Bere mě na příjem, vyzívá k převlečení do pyžama a lehnutí na lůžko.. prohlíží mě.. PV neodtekla a branka otevřená na 4-5cm, možná víc, říká. Natáčí KTG a do toho volá sloužícího doktora.. Po 10min si všimne pozitivního GBS tak mi během natáčení KTG píchá tu \"úžasnou\" nepříjemnou injekci s antibiotiky.. Přichází lékař.. u něj je již branka otevřená na 6cm.. Začíná nekonečná řada otázek pro sepsání porodopisu.. některé se opakují do nekonečna.. Já ležím na záznamu, stahy po 3min a stažím se trpělivě odpovídat.. Po sepsání těchto nesmyslů lékař rozhodne, že píchneme PV. Nastává tak v 17h.. čekáme na stah a já po chvíli cítím PV. Dostanu povel stát u lůžka,aby hlavička sestoupila co nejrychleji.. Donáší manželovi jednorázový plášt.. Stojím a dostávám další stah.. manžel přibíhá v civilu a snaží se mě podržet.. tyto stahy jsou snad 3 a pokaždé odchází strašná spousta PV.. Podemnou kaluž.. no co když musím stát.. Přichází čtvrtý stah.. doktor jde ke mě a říká, až skončí stah abych se položila, že se podívá jak moc jsme otevřená. Porodní asistentka odchází na záchod.. lékař stojí a čeká u lůžku, v tom na něj křičím, že mám hlavičku \"mezi nohama\" (nebyla tam, ale už jsem věděla, že tento stah jen tak neskončí. Dr volá na PA: \"Hani, žádný záchod, rychle zpátky!\" Ve stahu mě rychle dávají na lůžko a umistují nohy nahoru.. nevím jak se jim to povedlo,ale já toho nebyla schopná.. stah stále trvá, využíváme situace a začínám tlačit jak o duši.. hlavička, ramínko, stah končí.. \"No to teda ne, zpátky nepůjde\", říkám si a tak zatlačím ještě jednou a malý je během jednoho stahu na světě v 17:16 Dávají mi na bříško ten uzlíček štěstí a ten křičí jak na lesy :) . Po chvíli vyzívají tatínka k přestřižení pupeční šnůry, který tam stojí jak tvrdý Y stále bez pláště a v civilu.. tatínek stříhá a mě PA píchá oxitocyn na odloučení placenty.. zůstala mi po vpichu asi 10cm modřina.. Malého odnáší a dr říká, že je to prdola, že bude mít sotva 3000g. Jde se na šití, říkám si.. lékař jen konstatuje, že k nástřihu nedošlo a tudíž se jen podívá, zda není někde nějaké natržení.. Manžel odchází fotit malého.. Mám je malinkou trhlinku kterou zasypou nějakým zásypem a to je vše.. jsem mile překvapená. Za chvíli mi přináší malého v peřince a dr hrdě gratuluje a přeje nám jen to nejlepší do života. Já jsme stále v šoku a koukám na ten uzlíček, kde že se tam vlastně vzdal.. mám jen strašnou žízeň, jinak se cítím naprosto OK. A už si užíváme s tatínkem toho našeho drobečka..3740g a 50cm.. takže žádný drobeček, dcera měla 3100g. Přichází PA,aby zkontolovala jak odhází krev.. bohužel zjistuje, že je tam asi někde sraženina a tak mi nepříjemně mačká břicho a já cítím, jak ze mě vytéká krev.. je to bolestivé,ale udělat to musí.. kontroluje několikrát.. nakonec jsme nad krví vyhráli a já přestávám tolik krvácet.. 2hodiny jsme na porodním sále a já volá domů té naší princezně, že má brášku a at se s babičkou přijdou za 2hodiny podívat.. Po té odcházím s PA do sprchy.. Vše je v pořádku a my jsme zase větší štastnější rodinka.. Takže nádherný porod, který začal a skončil dřív než jsme si mysleli.. To co se dělo a jak se choval personál na oddělení šestinedělí by bylo taky na delší povídání.. ovšem z jiného soudku než tento porod.. :( Přeji všem těhulkám tak rychlý porod jako jsme měla já a hlavně chci dodat, že s vyrovnanou psychikou.. že ta porodní bolest nám přinese to vytoužené dětátko je daleko menší než když s hrůzou očekáváme další bolestivý stah.. Přeji opravdu krásný bezkomplikovaný porod a zdravé miminka..

20.8.2012 Zuzanka, 51 cm, 3 530 g

Byla sobota 18.8. a já se chystala s Páťou k našim. Co to je? Letím na záchod, budu zvracet??? Nakonec jsem to s hlavou v míse rozdýchala. OK, zle je mi celý den. Hmmmm TP mám 20.8. Říkám si porod se asi blíží. Nicméně večer už je mi líp a nic dalšího se neděje.Neděli si užíváme doma a na večer se chystám s Patrikem k našim, abych tam přespala a mamka pohlídala Patrika v pondělí ráno, zatím co já pojedu do poradny. Dozvídám se, že je brácha v nemocnici a já se chystám za ním zajít až půjdu z poradny. Blíží se půlnoc a mě probouzí lehké kontrakce. Jsou to poslíčky nebo rodím? Plodovka mi neodešla, je to jiné než při prvním těhu. Kontroluji intervaly, jsou celkem pravidelné, stahy ale nejsou nijak bolestivé. Vyčkávám, přemýšlím, jestli zavolat manželovi, jdu do sprchy. Neustává to, ale stahy pořád nejsou nijak bolestivé, interval se zkracuje. Kruci, třeba plaším, ale volám manželovi. Jedeme domů, stahy neustupují, ale ani nijak nezesilují, manžel jde spát, já balím tašku, čtu Bol, dávám si další sprchu, holím se. Začínají mi křížové bolesti, auuuuuu a jsou čím dál silnější. Budím manžela a jedeme. Je 20.8. půl čtvrté ráno, jsem otevřená na prst, kontrakce jsou, ale slabé, bolesti křížové větší. Doktorka mi dává na výběr, můžu zůstat nebo jet domů a vrátit se třeba za hodinu. Křížové bolesti sílí a já nechápu, jaký by mělo smysl se vracet domů, když mám bolesti cca co 4 min. Jsem na pokoji, připoutaná k monitoru, vše je v pořádku. V osm hodin mě přijde zkontrolovat doktorka, porod postupuje a chce tomu pomoct protržením plodových blan, protože plodovka mi pořád ještě neodtekla. Tak jo, jdeme do toho. Kruci, plodové blány jsou tužší a musí to dělat na několikrát, čekáme na kontrakci. Bolí mě to, už nechci! Konečně se povedlo. Bolesti jsou čím dál větší, teda křížové, klasické kontrakce už nevnímám. Ještě pořád se to dá vydržet a já si v mezičase čtu státnicové otázky. Dostávám injekci od bolesti – Tramal. Bolesti jsou stejné, jen začínám vidět mlhavě. Porodní asistentka mě posílá na přípravu. Oholená jsem, sestřička mi dělá jen klystýr. Je zbytečný, od soboty jsem toho moc nesnědla, bylo mi špatně od žaludku, navíc díky železu, které jsem brala jsem měla velmi častou stolici. Pomalu se otevírám a konečně mě přesouvají na sál, to už odkládám státnicové otázky, protože mám takové bolesti, že už nemůžu ani chodit. Jediná snesitelná poloha je v leže na boku s nohou na hoře. Porodní asistentka mě kontroluje, je moc hodná, dává mi hadr na hlavu, je strašné horko a ze mě leje pot. Porod postupuje, ale velmi pomalu. Přichází znovu doktorka a doporučuje Oxytocin pro urychlení. Odmítám ho, dívám se přitom na tu hodnou porodní asistentku a čekám co mi poradí. Miminko je v pořádku, takže máme čas a můžeme nechat porod přirozeně plynout. Souhlasím, nechci Oxytocin, nijak mi to neurychlil ani u prvního porodu. Ne dokud jsem na pět prstů, tak ho nechci! Odmítám i další injekci proti bolesti. Moc dobře vím, že na bolest mi to stejně nepomůže a chci mít sílu na tlačení. Dojít do sprchy je nadlidský výkon, ale porodní asistentka mi radí, abych to zkusila, že když se projdu mimčo rychleji sestoupí. Čekám až jsem sama a po šíleném ataku křížových bolestí, sbírám síly a jdu na to. Nechci, aby mě tak někdo viděl, to zvládnu sama. Po nějaké době přichází jiná doktorka, opět mi doporučuje Oxytocin, že se to urychlí. Mimčo je v pořádku, tudíž odmítám. Konečně jsem na deset prstů, ale kontrakce jsou slabé a na samotný porod to nestačí. Souhlasím, aby mi píchly Oxytocin a pak už to jde rychle. Najednou se někdo ptá a co to je? Je to HOLČIČKA, 51 cm a 3 530g. Uf, oddychuji, máme Zuzanku. Tak už jenom porodit placentu a je to za mnou. Dneska se moc nerodí a tak jsem tady asi jako atrakce, u noh mám 3 doktorky. Ta nejmladší je asi v zácviku, znám ji už z poradny, ještě není tak šikovná. Kontroluje jestli je vše tak jak má být. Auuuuu opatrně, prosím v duchu. Nejstarší doktorka obrátila oči v sloup a jiná se ji ptá co se děje. Je evidentní, že přede mnou nechce do mladičké doktorky nijak rýpat, tak ji jemně naznačí, že ty zrcadla má příště dávat jinak, že takhle je to bolestivé. No držím, musí se to přece na někom naučit. Za chvíli dostávám Zuzku k sobě a ta se mi hned přicucne k prsu. Paráda, sací reflex funguje. Užívám si chvíle se Zuzkou a posílám smsky a je mi moc dobře. Mám to za sebou. Už teď nevím, že jsem rodila, sprchu na sále už zvládám sama a pak bez pomoci odcházím do svého pokoje. Odměnou mi je pokoj, který mám jen sama pro sebe, jsem za to moc vděčná. Zuzka mi chybí, po jídle si pro ni už jdu, nic mi přece není, tak ji chci mít u sebe. Chci domů, ale vím, že nás čeká spoustu vyšetření a proto je dobře, že hned domů nejdeme. V tuto chvíli ještě netuším, že nás čeká boj s kojením. Vše vypadalo tak růžově, mlezivo jsem měla už v těhu, Zuzka se dokázala perfektně přisát, ale stačil necitlivý přístup jedné sestřičky, abych o mléko málem přišla. Tři týdny po porodu plně kojím a jsem za to na nás pyšná.

caro luxurians

Ahoj, nemáte některá zkušenosti s caro luxurians?

Můj porod

Předem chci napsat, že cokoliv si naplánujete, zřejmě nevyjde :) i když bych to všem přála. Já si naplánovala porod na 30.7. - to byl první termín. Ovšem, nic se nedělo.5.8. byl termín druhý, opět se nic nedělo. To už mi chodilo těch smsek typu: - tak cóóó? nííííc? - víc a já pomalu ztrácela trpělivost. Malé se prostě ven nechtělo.Docházela jsem už na kontroly do porodnice, kde jsem se rozhodla rodit a dostala jsem pokyn nastoupit 13.8. na indukci - vyvolání. Jak se mi nechtělo, no ale prý je to nezbytné, ubývá plodovky a placenta stárne - no dobře, snažila jsem se psychicky připravit jak jen to šlo.V pondělí v 6 ráno jsem tedy nastoupila, muž totálně nervózní, já úplně klidná :)Ubytovali mě na pokoji, muž odjel, dostala jsem první tabletku - nic. Odpoledne další tabletka - nic. Mezitím neustálé docházení na ozvy mimiška, jo, bylo tam, ale ven prostě nepůjde ani za nic. Čípek mi pořád nemizel, prostě se nic nedělo. jinak ozvy mi něřili přímo na porodním sále, sály tam jsou čtyři a já si za to pondělí vyslechla hned čtyři porody. Stěny mohly být tlusté jak chtěly, ale neslyšet rodící ženu zkrátka nejde. Takže fakt velká vzpruha a podpora pro mě.Následuje úterý - ráno třetí tableta - nic, odpoledně čtvrtá tableta - jemné bolístky v podbřišku.Navečer kolem 6ti začaly takové ty menstruační bolesti, asi co 15 min, ale pořád nic a tak mi píchli injekci na noc prý at se vyspím a odpočinu si. V tři ráno se budím s tím, že asi čůrám, otekla mi plodovka - teče asi do 5ti rána, ale to je tak vše. Primář vyhrožuje, že pokud neporodím ve středu, bude císař. No já se zhrozila, císař prostě nééééNásleduje středa - ráno pátá tableta! Primář rozkáže, ať mě o půl 9 odvezou na porodní sál a něco se mnou udělají :)Hurá, čípek zmizel! jenže děložní hrdlo zavřené jak železné vrata.Tak tedy o půl 9 jsem odvedena na porodní sál. Bolesti mírné, nepříjemné, ale dají se prodýchat. Na scénu vstupuje klystýr. Hned po klystýru to vypukne. Volám muži ať hned jede, poslední slova už nejdou vypustit z pusy, začíná pro mě naprosté peklo. Bolest snad co 30 vteřin, šílená a já začínám hekat a řvát. Po půl hodině přijíždí muž, nachází mě nahou ve sprše na baloně bušit do kachliček a řvát a nadávat. Je skvělý, první se mi směje co se mi to děje a pak asi zjistí, že to nehraju, zbledne a zvážní, drží mě, pomahá jak může.Dvě a půl hodiny si protrpím, malá už je strašně natlačená dole, ale hrdlo se prostě neotvírá, z toho prý takové bolesti, PA mě litují a vymýšlejí, jak mi ulevit. no najednou začnu krvácet, PA zvolá jupíííí rodímééé a já nechápu, jak jsem se dostala na to křeslo.Za 10 minut je malá na světě, skoro nepláče, já vyvalené oči, že je to za mnou, najednou je po bolesti a já jsem čilá jak rybička, komanduju muže, aby se nechodil dívat k nohám a na dotaz sester - tatínku, střihnete šňuru? já za muže odpovídám NE! :) sestry mají záchvaty smíchu a dostávám malé zlatíčko k sobě a ničemu nerozumím, nechápu to, neuvěřitelné pocity, radost, štěstí, úžas.Muž pláče, fotí se, fotí nás, nějakou dobu se mazlíme a okoukávame, pak malou odnášejí a mě začínají šít. Ne nějak moc, nástřih byl malý, já mám telefon v ruce a volám rodince, ti nechápou, myslí si, že jsem už na pokoji a já že né, mě teď šijí, no takové návaly endorfinů, že si neuvědomuju snad vůbec nic :)Teď už jsme doma z porodnice, malá je zlatá a my stojíme v úžasu nad postýlkou a koukáme na ten krásný zázrak a nevíme, komu za něj poděkovat :)

Jak Dianka na svět přišla

To si takhle tři dny po termínu vstanu, začne běžný den a kolotoč kolem Eliáška, když sem tam začnu cítit lehké chvění v podbřišku. No nic, nebudu zase zmatkovat, že...začnu vařit oběd. Jak jsem dýl stála, chvění se začalo měnit na lehkou bolest, která sice odezněla, ale zase se vrátila, třeba až za 15 minut, ale vrátila. Poslíčky jsem neznala, nebyla jsem si jistá, takže nic...v klidu jsme se s Eliáškem naobědvali, já ho dala spát a sama si taky lehla.Jak jsem měla klid, začala jsem si všímat, že ty drobné bolesti jsou docela pravidelné, teď už i za 10 minut a podobně. Ještě volám mamče, která chystala oslavu tátových narozenin, že \"hahaha možná nedorazíme, že se asi něco děje\", no zasmály jsme se a já na chvíli vytuhla. Vzbudil mě Elda a jak jsem šla do schodů, bylo to zpět a horší intenzity, hmmm...beru telefon, volám manžela, ať radši přijede, že místo na oslavu možná musíme do porodnice...to už moc humor nebyl.Ospršila jsem se, dobalila hygienu, tašku naložila vedle dárku pro tátu a jeli jsme. Popřáli a oznámili, že se bohužel zdrží jen Eliášek, že radši jedeme, ať na mě mrknou. Táta zahlásil, že jestli se to povede ještě dnes, tak to bude bomba-zlatý voči.V porodnici mi natočili monitor, Dianka opět ukázkově spala, takže téměř rovná čára, ale to už mě nemohlo vyvést z konceptu. Co ovšem nebyla rovná čára, to byly kontrakce, pěkně mi to tam hopsalo. Šup na křeslo a...coooožeeeee...5 centimentrů??? RODÍM!!! HURÁ!!! JUPÍJÉÉÉÉÉJ!!! Doktorka se smála, jak to skvěle snáším. Bylo 17:30.Dostala jsem sál č. 2 a opět si pochválila své rozhodnutí vrátit se do Podolí. To je prostě taková paráda, všem doporučuju. Soukromí, klid, nádherné prostředí, skvělý personál, přístup...nemůžu si stěžovat absolutně na nic! Mezitím dorazil manžel s věcma z auta. Přišla má PA, udělala mi na přání klystýr, znovu mě napojila na monitor a že jestli se Di neprobere, budou mi muset píchnout vodu, což by neradi, lepší je přirozený průběh...no, taky bych radši. Princezna se zachovala jako správná parťačka a předvedla pár ukázkových kopečků, takže vše super, rodíme bez pomoci.Hned jsem si přála nabrat krev na epidurál, chtěla jsem to jako psychickou berličku, u Eldy mi porod nádherně zrychlil. Kontrakce postupně sílily, prodýchávala jsem stojící a opřená o parapet a představovala si, že jsem úúúúplně někde jinde a dělám úúúúplně jiné věci. Žádnou pomoc od muže jsem nechtěla, tyhle věci si potřebuju protrpět sama, takže seděl, mlčel a BYL TAM, to mi stačilo.Po nějaké době přišla paní doktorka, mrkla na mě a potěšila zprávou, že už jsme na 8 cm, ale že teď už tu vodu prasknout musí, aby hlavička dolehla a porod mohl pokračovat a že se bolesti zhorší...no fajn...hlesnu cosi o vysněném epidurálu, doktorka se usměje, že to vážně nebude potřeba, ani na to není čas a že doufala, že to tak dopadne, že u druhorodiček to s tím urychlením tak žhavé nebývá, spíš naopak...volala jsem andělíčky...voda praskla, byla čirá...doktorka odešla, PA mě napolohovala tak, aby to Di měla snazší a že zase čekáme. Jen se za nima zavřely dveře, ucítila jsem ŠÍLENÝ tlak, ale opravdu šílený, začala jsem ječet na muže, ať je zavolá, že tohle už musí být ono...nešly nekonečně dlouho (jen v mé mysli), ve skutečnosti přiběhly a doktorka už od dveří hlásí, že mám pravdu, že je to tu. Kroutí hlavou, že to je teda rychlost a jde se na to.Začnu je sekýrovat, jak mi mají napolohovat lehátko a kam chci nohy a tak...a tlačímeeeeeee...o tomhle pokynu jsem snila posledních pár týdnů, přesně o tomto momentu, kdy vím, že to nejhorší je za mnou a už to brzy bude...tak brzy jsem to ale nečekala ani já...tři zatlačení a úúúúúúúúúúúleva následovaná slušnou sprchou plodovky na paní doktorku. Malá si vylítla jak na tobogánu. Bylo 20:30.Technická: Musím říct, že rodit s NEPRASKLOU plodovkou je mnohem lepší, u Eliáška mi rupla už den předem. Kontrakce jsou tlumenější a závěr je fakt všuuuuuuuuuuuuuuum.No a už mám ten uzlíček na břiše, je nádherná, heboučká, teploučká, zapláče jen krátce a poprvé mi koukne do očí...jsem ztracená a zamilovaná a...všechno to zase začíná.Šití minimální, doktorka skvělá, moc mě chválí, vtipkujeme na téma \"nás strašných matek\", co si nasekají děti brzy po sobě, protože se jim stýská po práci, za chvíli je hotovo, přivážejí jídlo (hurá) a my si vychutnáváme první dvě hodinky o samotě s naší krásnou princeznou.

porod říjen 2012

Ahojky, už se to blíží! Najde se tu ještě některá s termínem kolem půlky října?

co se děje

Holky tady už se nerodí nebo co já jsem docela zvědavá nemáte někdo nějaký reference na Šternberk já chci rodit tam ale nějak ani nevím co se tam změnilo za těch skoro 5 let co jsem tam byla naposledy :)

termín porodu

Ahojky tak já mám termín na 26.12.Takže podle výpočtů by to měl být vánoční dáreček,ale jelikož sem v rizikovým těhotenství,tak mám prý počítat s předčasným porodem.Tak tedy vůbec netuším kdy se prckovi bude chtít ven.

porod

Ahoj všem,mám dotaz,dneska jsou to 2 dny co mám po termínu porodu,v úterý jsem byla u dr. jsem otevřená na 2 prsty a trochu mě popošťouchla,asi mi dělala hamiltona,bylo to nepříjemné,ale dalo se to,no bolel mě dost podbřišek a třísla,jako na menstruaci,teď už je to lepší,do včerejška ze mě odcházel takový hlen,kousky hnědě zbarveného hlenu,ale dneska už nic,už je to v pohodě,nevím,jestli to nebyla ta hlenová zátka,nebo to bylo tím jak se ve mě dr šťourala ? Může to být předzvěst porodu ? Bolesti defakto žádný a to mi říkala,že mám přijít ještě teď v pátek,teda zítra,ale že si myslí,že už se neuvidíme a do té doby porodím,že by mi mohly bolesti zesílit když tomu pomohla,jenže se nic neděje,jsem naprosto v pohodě,jen mě trochu dole bolí,ale nějak to už nevnímám,tak nevím,malá se drží jak klíště, Bojím se aby bylo všechno v pořádku,tak jsem byla natěšená,že už v pátek na kontrolu nepřijdu,ale zatím to vypadá tak dobře,že určitě se zítra s dr ještě uvidím Začínám mít předporodní depresi či co,opravdu čekám na jakoukoli známku porodu jak na smilování,to bříško už je fakt velký,malá se naštěstí pořád hýbe,takžesnad je v pořádku,ale už to není to co dřív,nemá místo,nejakčnější je teda v noci,už nevím co dělat,furt doma gruntuju,běhám po schodech (bydlíme ve 3 poschodí bez výtahu),luxuju,v noci bouřka,ale na mě nic neplatí

termíny říjen

tak co holky která v tom bude se mnou Já mám 7.10.2012

Můj porod

Vzhledem k tomu, že jsem ještě víkend před porodem docela výletovala, nenapadlo by mě, že hned na to v úterý se malý narodí, ale v pondělí, když jsem šla do poradny k Apolináři (v 39. týdnu), se doktorům nelíbil můj monitor, takže byli raději pro vyvolání, aby se maličkému něco nestalo, takže mi v pondělí odpoledne udělali mi Hamiltona (byl celkem v pohodě) a šli jsme domů s tím, že druhý den odpoledne přijdeme na další monitor, případně dříve, když začnu rodit. V noci mi začaly docela silné, ale nepravidelné bolesti, ráno pak už byly dost pravidelné, ale pro změnu slabší, nicméně jsme vyrazili. Po monitoru, prohlídce a dotazu, jak daleko to máme do porodnice, mě poslali domů s tím, že se to nijak moc neposouvá a podle monitoru jde o poslíčky, ale že je možné, že se to rozjede. Tak jsme jeli domů, ještě dokoupili nějaké drobnosti do porodnice a přítel šel do práce. Za hodinu jsem mu volala, že už mám ty bolesti nějaké silné a nemůžu to vydržet, jestli raději nezajedeme znovu do porodnice. Dojeli jsme tam něco po třetí hodině odpoledne a nejprv mě vzali na prohlídku, kde zjistili, že jsem už otevřená na 8 cm a šlo se rovnou na box. Malý se narodil asi dvě a půl hodiny po tom. Ze začátku se to dalo zvládat, ale později už jsem neměla síly tlačit, tak mi porodní asistentka raději dala oxytocin a udělala nástřih, což docela pomohlo, protože pak už to šlo rychle. Malého nám dali hned po zabalení a zvážení, ale víc si ho užil přítel, já byla docela zesláblá, takže jsem ho pak dostala večer na chvíli na pokoji, abychom zkusili přiložení a pomazlila jsem se s ním, na první noc šel raději na novorozenecké a hned ráno mi ho přivezli už na pořád. Nakonec tedy trochu dříve, ale jsem ráda, že už je venku, v pořádku a s námi doma :-)

Druhý císař

Mám jednoho císaře kvůli KP. Vzpomínky nejsou nejhorší, ale měla jsem strach z anestezie, nejdřív jim nešlo trefit se mi mezi obratle, pak si nepohlídali můj tlak a výsledek byl, že si z toho skoro nic nepamatuju. No a pár dní po porodu jsem měla hrozné bolesti hlavy a šíje, které všichni považovali za postlumbální syndrom. Nicméně porodu se bojím jak čert kříže, takže jsem si říkala, že bych druhého císaře nakonec i přes to všechno brala.Tentokrát bylo miminko v dobré poloze a já už se začínala chystat na normální porod. Ale nic se nedělo. Týden po termínu mi doktor řekl, že mám ztenčený segment a že miminko bude spíš větší a jestli chci rodit normálně. Nedokázala jsem mu dát jednoznačnou odpověď, což ho dost štvalo a považoval mě za člověka bez názoru. Já si ale myslím, že o věcech, kterým nerozumím, by měl spíš rozhodovat on, samozřejmě kdybych byla přesvědčená o jednom či druhém, fajn, ale já jsem vyloženě chtěla slyšet jeho doporučení nebo aspoň nějaké zhodnocení rizik, k čemu by se přikláněl. Nakonec jsme se tedy nějak dohodli, že odpoledne nastupuju a druhý den bude císař.Trochu neštěstí bylo, že jsem vlivem hlasité bouřky na ten den spala asi 3 hodiny. V nemocnici jsem první noc strávila se dvěma maminkama s miminky, v pokoji bylo dusno (lil se ze mě pot) a co bylo nejhorší, pod oknem řvali nějací pitomci ohledně fotbalu. Nebýt těch spících maminek, už jsem volala na policii kvůli rušení nočního klidu. Takhle jsem se ale jen vztekala v posteli. Výsledek - k ránu 1 hodina spánku (maminky vstávaly o půl šesté). Takto jsem tedy byla připravena na operaci. Měla jsem jít hned na řadu, připravili mě, zacévkovali, přišel manžel. Načež jsme se dozvěděli, že se primář opozdil a ležela jsem tam tak další hodinu a čekala. Ale aspoň ze mě spadla tréma a já se začala těšit, že se něco konečně bude dít. Ještě se zmíním o anestezii. Gynekoložka mi doporučila celkovou, abych se zase vyhla těm potížím, které jsem připisovala špatné páteři. Večer před zákrokem jsem konzultovala s anesteziologem, ten mi doporučil místo spinálu epidurál, že se nezavádí tak hluboko. Tak jsem souhlasila. Na sále byl zase ale jiný a ten mě zase přesvědčil na spinál, že se používá nejtenčí jehla, co mají, a že k úniku moku nedojde. Působil tak přesvědčivě a zkušeně, že jsem nakonec kývla na to, co jsem od začátku nechtěla Ale bylo to fajn, on mi to hezky zavedl, prý v páteři problém nemám, a pak mi neustále pečlivě kontroloval tlak a kdykoliv jsem řekla, že něco lehce cítím, hned mi přidali cosi do žíly a udělalo se mi líp. Takhle se to dělo asi 10x. Samotné vyndání miminka bylo akorát provázeno poklesem tlaku, když vyndávali hlavičku, ale hned se to spravilo aplikací do žíly, takže jsem tentokrát byla parádně při vědomí a za chvíli slyšela, jak křičí a že je to macek. Po nějaké době mi ji dali k hlavě, abych jí mohla dát pusinku a nechat si s manželem udělat první společnou fotku, kterou nám anesteziolog rád udělal. Všichni byli moc milí a bylo to fajn. Na pokoji jsem pak byla s maminkou, které dělali řez hned po mně, a tak jsem v tom nebyla sama. Bolesti nebyly nijak hrozné, moc mi pomohl MP3 přehrávač, protože stejně se nedá nic než tupě zírat do stropu a čekat, až začnou být cítit nohy. Na noc mi dali něco proti bolesti a něco na spaní, ale kvůli šílenému vedru jsem opět spala asi jen hodinu, navíc nás každé dvě hodiny chodili kontrolovat tlak a v pět jsme začaly zkoušet vstávat. Říkala jsem si, jak dlouho tohle vydržím. Pak k nám přibyla ještě maminka, která porodila druhý den spontánně, ale naštěstí si taky nechala miminko na novorozeneckém a tak jsem se konečně vyspala (5 hodin) aspoň tu další noc.K pooperačním problémům se přidalo bolestivé nadýmání, které mi ale vyléčili injekcí. A pak začaly šílené bolesti krku. Došla jsem ale k závěru, že to není následek anestezie, ale totálně zablokované páteře, a že to tak asi mohlo být i minule. Ono totiž při obojím to bolí ve stoje a vleže ne, jenže oni jsou tak zvyklí na to, že hodně maminek má ten syndrom, že automaticky dávají kapačky a nic jiného nezkoumají. Laktace se mi rozběhla, ale možná nepatrně pomaleji (mléko jsem měla hned, akorát ze mě nekapalo tak jako posledně), a moje miminko, přestože se narodilo jako velmi čilé, začalo najednou být spavé a netečné a málo pilo. Mělo větší úbytek na váze, než by se slušelo. Prý je to všechno tím vedrem a dusnem. Svolila jsem tedy s příležitostným příkrmem a taky jsem se pokoušela odstříkávat a dokrmovat z láhve, což je pro miminko snazší a míň se unaví.Teď jsem doma, mám tu dvě krásné holčičky. Miminko už je zase čilé a přibývá, takže výhradně kojím. příležitostné bolesti hlavy, které se ale upravují, a do toho docela silné poporodní deprese. Poprvé se mně to vyhlo, poplakala jsem si asi jednou nebo dvakrát, ale teď je to mnohem horší. Uvědomila jsem si až teď, jak to moje starší miminko strašně rychle vyrostlo, jak už je to velká holka, a že i tohle moje maličké už za chvíli vyroste a všechno to hrozně uteče. Ach jo!

Termíny září

Zavadilka: 29.9