Porod - nové diskuze

Porod v termínů

Můj termín porodu jsem měla 25.5, a taky že jo. Vojtíšek začal dávat o sobě vědět o půl druhé ráno.Nastoupily křížové bolesti zad, a to bylo něco.Tak jsem zbalila věci a manžela a hurá do porodnice. Tam si nás už nechali.Bolesti byli šílené a ještě jednou šílené.Když to všechno shrnu, Vojtíšek se narodil v 8.44, jeho váha byla 3.840, a to já jsem takové chrastítko a meřil 53cm.Zažila jsem si šílené bolesti, napíchnutí plodové vody, a nakonec i cévkování.Ale jak se všude říká:když vidíte to svoje krásné miminko, navšechno ihned zapomenete.Šití po porodu se přežít dalo, říkala jsem si že horší už to být nemůžePersonál v Karvinské nemocnici super, a manžel u porodu taky, i když jsem to nečekala.Poporodní deprese byli taky, naštěstí netrvaly dlouho.Teď už jenom kojím a kojím, Vojta roste jako z vody. Přeji všem maminkám rychlý porod, a tatínka u porodu vřele doporučuji.

Dva velcí kluci a já.

Poprvé jsem rodila 26.8.2004. Voda mi praskla, porodní bolesti byly asi 8 hodin po 3 minutách, ale nakonec se malý narodil akutním císařským řezem v celkové narkóze. Ztrácely se ozvy a lékaři zjistili i příliš napnutou fontanelu. Zážitek dost děsný, ale oba jsme byli v pořádku (malý s trochu s boulí, ale během několika hodin se vstřebala. Moje zotavování bylo dlouhé, boalvé a hnisavé... Kojení náročné... Ale zvládli jsme to a malý je skvělý.Podruhé jsem měla nahnáno, ale... Voda nepraskla, několik dní po termínu jsem nastoupila do porodnice a po prohlídkách lékaři usoudili, že malý nemá šanci projít a naplánovali císařský řez v epidurálu na 10.8.2006. Byl to naprosto úžasný zážitek. Bez bolestí a i zotavování bylo rychlé a v pohodě. Vzhledem ke zkušenostem jsme zvládli i kojení a vše bylo super. musím říct, že i personál v porodnici se za ty dva roky zlepšil v přístupu.Doufám, že časem mi gynekolog povolí ještě jednoho broučka.

ahojky holky...tak to mame za s sebou...Natalka se narodila 23.6. v 5:05 rano...zadne vyvolavani se nekonalo,zacalo to samo a porod mi trval 3,5 hod....Natalka je nadherna mela 3kg a 49 cm.

poprvé a rychlovka

ahojda budoucí maminky,já jsem rodila poprvé skoro před rokem ve svých 29 letech a byla to pohoda.Po těhotenství se všemi "fuj" problémy jsem si říkala, že porod musím mít za odměnu.Večer jsem si šla lehnout a odtekla mi plod.voda okamžitě jem měla divný pocit v podbřišku./Nic proti předčasným kontrakcím, s kterými jsem ležela v nem./"A bylo to tady co teď? je to ono?Není to ono...."Jsem MUDr. říkala, že po těch kontrakcích ten porod nepoznám!"Zavolala jsem manželovi /90km od domova,aby jel domů/Ještě jsem ho uložila k sobě do postele že počkáme, že to může být TĚCH 12-14hodin,že to vůbec nebolí ikdyž je to často.Nějak jsem nevnímala čas.Až když jsem se chystala volat do porodnice zda přijet, jsme mrkli na hodinky a ono to bylo po minutě.Tak jsme ani nevolali a vyjeli,vyběhli schody do 4.patra do porodnice,ukázali se lékaři....,oznámil 14hodinovou pauzu,já šla do sprchy ,do vany,na sál, a šup synek byl venku.Takže za 4hodiny jsme byli vyřízeni se vším všudy.A chudák doktůrek bez pauzičky....Naštěstí pro mě!Takže snad mě tam někdo na hoře má rád....Chtěla jsem vždy 3 děti,ale po těhotenství jsem zavrhla i to druhé.Na druhou stranu kdyby to šlo zase takhle v poho proč toho nevyužít.To můj pravidelný menzes byl proti mému porodu/který mi mimochodem připadal v porovnání k bolesti jako zánět moč.měchýře s trochou pálení/katastrofální!!!Šití jsem si teda už neužila.....Takže i takhle se dát rodit.Navzdor všem radám, jak se první miminka courají.Všem přeji stejný zážitek.A co si myslím, že k takovému porodu mně přispělo?Romány a fantaz příhody z porodnice neposlouchat,gumovat,neřešit!!A jěště podotýkám, že jsem /teď bývalá/ cvičitelka,takže fantaz o tom jak to mají cvičící u porodu obtížné...????Mějte se hezky a užívejte si svých miminek

Těžký porod, ale zvládli jsme jej!!!

Ahojky maminky, tak máme malého kloučka. No, i když malého??? Měří 51 cm a porodní váha byla 4150g, te´d už má určitě o něco více. Zrovinka spinká a tak vám můžu napsat, jak probíhal můj porod. Přijela jsem do poradny na kontrolu 14. 06. 07 v 8 hod ráno a nelíbily se jim ozvy malého a můj vysoký tlak. Tak mě poslali domů s tím, že mám přijít ještě téhož dne v 11 hod. Takže jsem dorazila a ozvy byly ještě horší a tlak stále vysoký. Řekli mi, že si mě tam nechají a popřípadě porod vyvolají. Tatínek přijel hned po práci kolem 4 hod. a mi stále měřili ozvy a tlak. Pořád dokola a stále to bylo špatné. V 17:45 hod. mi zavedli tabletku na vyvolání porodu. V 18:45 hod. mi udělali klystýr a pak už začaly kontarkce jedna za druhou. Měla jsem těžký porod a dokonce mi hrozil i císař, což se nakonec nestalo. Díky Bohu. Neměla jsem kontrakce, tak jak mají obvyklé být, ale jednu za druhou, čili jsem neměla ani chvíli na vydýchání. Napíchli mi glukózu, aby mi kontrakce upravili, ale ani to nepomohlo. Lítali jsme do sprchy a tam jsem už skoro usínala, jelikož jsem byla totálně vyřízená z toho, že jsem nemohla ani pořádně dýchat a rozdýchávat to. V 01:15 hod. jsme se pomalu přesunuli na sál a tam jsem už tlašila a tlačila. Byla jsem ale tak unavená, že mi doktor musel pomoct a 3x mi skočit na bříško, aby malého dostal ven. Nakonec se všechno povedlo a v 01: 45 hod. se nám narodil Dominiček. Hned mi jej položili na bříško a pyšný tatínek přestříhl pupeční šňůru. Bylo to nádherné, když mi brouček ležel na bříšku. Moc jsem se si ho ale neužila, jelikož mi nešla porodit placenta. Opět další problém. Doktor se koukl, co se děje a přišel na to, že jí mám bloklou. Proto hned přišel anesteziolog a musel mě uspat, aby mi jí vytáhli. Probudila jsem se na sále ve 4 hod. ráno a koukala jsem kolem sebe a přemýšlela, co a jak se to vlastně stalo. Už jsem byla i zašitá a měla všechno za sebou. V 6 hod. ráno jsem už byla převezena na oddělení šestinedělí a čekala jsem na vizitu. Nejdříve byla naše ženská a bylo mi řečeno, že po této vizitě mi malého přinesou. Byla jsem nadšená. Pak přišla ale dětská vizita a řekli mi, že je malý v inkubátoru. To jsem se málem rozbrečela a hned jsem se ptala, co a jak se děje. Řekli mi, že neudržel teplotu a tak musel jít na dohřáítí do inkubátoru. Hned jsem za ním šla a dokonce mi ho oblíkli a vytáhli ven, aby byl chvíli u mě a mohla jsem jej přiložit k prsu. Bumbat ale nechtěl a tak jej dali zoět. V 16 hod. byly návštěvy a malého mi už přinesli a pak už byl pořád se mnou. Můžu říct, že jsme moc šťastní rodiče a i přes to všechno jsme to zvládli. Nakonec jsme se z propouštěcí zprávy dozvěděli, že mé těhotenství bylo rizikové, což jsem celou dobu vůbec netušila. Takže všem maminkám přeji hodně štěstí při porodech a pevné nervy. Zvládnout se dá všechno.

Leničku

Teda holky, jste fakt šikulky. Vyšlo vám to tipování. Tatínek byl opravdu blízko.

tak zitra rano mam nastup do porodnice a zacnou vyvolavat...udelaj nejaky testy a pujdou pry na to...

Leničku "tipla" Stáňa

ale tatínek byl blízko

tak zas nic

tak na kontrole mi rekli ze uz mam zkraceny cipek,ale ze to na porod hned tak nevypada..na kontrolu jdu v patek a to uz se se mnou budou domlouvat na vyvolani(v sobotu nebo v nedeli)...tak uvidime

ahojky..tak porad nic.zitra jdu na kontrolu a uvidime..nejaky posličky jsem mela ale nic....uz mi rikali ze kdyz neporodim do 23.6. tak me to vyvolaji

Lenička

Holky tak to vypadá,že Lenička je v porodnici,nějak se nám neozývá-že by už mimi bylo na světě???

má zkušenost s porodem

Termín jsem měla stanovený na 18.12.2006, ale dcerka se narodila na krásné datum 12.12..V půl 4 ráno mi praskla voda, do porodnice jsem přijela ve čtvrt na 8 (jako prvorodička jsem si zprvu nebyla moc jistá, že už je to ono :-))Po vyšetření mě přesunuli na předpokoj, kde mi dali monitor, někdy kolem půl 11 mi začali opravdu velmi silné kontrakce, bohužel miminku se na svět prostě nechtělo.Dávali mi čípky na povzbuzení porodních cest, radili ať se chodím často sprchovat a cvičit na balon..v půl třetí jsem již byla na porodním sále, a čekala a čekala, nastali menší komplikace, takže jsem dostala antibiotika, přidýchávala si kyslíku,aby miminko bylo v pořádku, ale pořád nic..kolem mě rodily ženské,co přišly po mě a já pořád nic :-).Už jsem byla docela nervozní, epidural jsem odmítla,ale nakonec mě anestezioložka přesvědčila,abych si ho nechala dát, protože to bude ještě na dlouho.A upřímně byla jsem za něj ráda (jenže to jsem ještě netušila,co mě čeká).Víte co,čeká to každou, každá to prožije,víme,že to není zrovna příjemné..ale víme to až po porodu,do té doby žádná sláva. Abych to zkrátila, Markétka se narodila pět minut před půl desátou večer...14 hodin porod to opravdu nebyla má představa :-)..ale nakonec i přes ty bolesti a úsilí a nervy to stálo za to. Většího andílka jsem si nemohla přát a jako vánoční dárek byla tím největším a nejkrásnějším. A můj dík patří porodnici u Apolináře..všichni měli se mnou svatou trpělivost :-(

čekání

ahojik tak pořád ještě nic..žádný náznak...to čekání je hrozný...mala je furt jak utržená ze řetězu,až už je to fakt dost nepříjemný a bolestivý...už ať je venku

ahoj holky..tak jsem byla dnes na kontrole a porodní cesty mam uzavřené..v nejblžších 2-3 dnech to pry na porod nevypada povidal doktor...jinak je vse v poradku..mala na monitoru spinkala tak ju sestra musela vzbudit jakymsi budikem,chudak se pekne lekla...

Kdo má ještě termín v červnu?

Ať si taky tipnem. Nejúspěšnější tipařky zařadíme na listinu

Ďula

Ahoj Ďulo,datum 27/6 je nádherné, takže v tipu u něj zůstávám

Kdy porodí Lenička?

20/6?

Plánovaný porod

Můj porod byl plánovaný kvůli mým zdravotním potížím s očima, a to na 4. 4. 2007. Už měsíc jsem se dopředu bála, jak to bude probíhat. Nikdy jsem žádnou operaci nepodstoupila a toto dle všech lékařů je velká operace. Den předem ráno jsem šla do porodnice, udělali mi ještě pár vyšetření (ekg, ultrazvuk, gyn. prohlídka), a pak jsem byla celé odpoledne sama o hladu na pokoji. Těšila jsem se, že tam bude někdo se mnou, protože tam byla taška, ale tu záhy odvezli :-( V den porodu jsem vstávala v 5hodin, pak se na mě byli podívat doktoři, sbalila jsem si věci a odnesla si je na JIP. Do prvního šuplíku jsem dle rady dala mobil, abych ho měla později po ruce. Pak jsme se sestrou jeli o pato výš, kde jsem se úplně vyslékla a lehla si na vozík a ona mě přikryla zelenou plachtou. Za chvíli přišla jiná sestra, která se mě ptala jakou chci anestezii, jestli celkovou, nebo spinální. Chtěla jsem tu, kdy jste vzhůru a necítíte půl těla. (Ležela jsem na předoperačním pokoji). Přišla ta první sestra a ovázala mi nohy, a pak už jen to čekání, než si mě vezmou... Asi to nebyla tak dlouhá doba, ale mě to přišlo dlouhé, asi z toho strachu, aby vše bylo ok. Operace byla plánovaná na 8hod, ale myslím, že jsme začali později. Převezli mě na sál, všude spousta lidí (personálu). Zase se mě ptali na anestezii. Doktor říkal, že se píchá tenkou jehlou a pokud by se to napoprvé nepovedlo, tak musíme přejít na celkovou. V sedu jsem se musela předklonit a nehýbat se, on mi ji tam píchl. Naštěstí se to podařilo. Mezi tím mi napíchli žílu a zavedli do močové trubice hadičku na odvádění moči - byl to dost nepříjemný pocit. Pak jsem si lehla. Doktoři se začali chystat, a před obličej mi dali zelenou plentu, abych nic neviděla. Se mnou "zůstal" anesteziolog a celou dobu operace mi říkal, co dělají a jaký to může mít na mě vliv. Nohy mi začali hřát, a postupně jsem je necítila. Operovali mě dva lékaři, chvílemi jsem cítila tlak, jak se mnou vrtí, a asi čtvrt hodiny (chvilku) po zahájení operace v 8:45 vytáhli mého syna. Nevěděli jsme přesně jestli to bude syn nebo dcera, protože v centru prenatální diagnostiky nám řekli dceru a v 7. měsíci má lékařka syna. Okolí celou dobu tipovalo syna. Pan doktor prohlásil, že je to syn, protože holčička s tak velkým pytlíkem nemůže být... Ihned mi ho ukázali. Byl to malý červenofialový uzlíček, který ani neplakal. A už ho nesli pryč, vlastně jsem ho viděla jen na mžik. Pak celkem dlouhou dobu ještě operovali. Anesteziolog byl na mě strašně hodný, říkal mi kdy se mi může hůř dýchat, a hladil mě po čele. Jednou během operace odběhl a já, jsem z toho byla špatná. Přece jen byl moje jistota. Neustále se mnou komunikoval, a mě se líp dýchalo a celkově jsem se cítila lépe. Takže když odběhl, tak jsem v duchu prosila ať zase co nejdřív přijde, aby mě mohl uklidňovat. Po operaci mě zavezli na chodbu, kde čekal můj muž a tchýně. Jel ráno dřív, aby mě stihl až mě povezou na sál, ale odvezli mě dřív. Teď tu tedy byl. Moc ráda jsem je viděla, ale nebyla jsem schopná moc komunikace. Řekli mi, že Lukáška viděli, ptali se jak se cítím, ale opravdu jsem jim řekla jen pár vět. Pak mě převezli na JIP, kde byli ještě dvě další paní. O nás se tam velmi dobře starala porodní asistentka. Dávala nám pít, měnila vložky, dávala infúze a my jsme mohli volat rodině a známým. Ale to až po vyspání, dostali jsme i oběd, při kterém nás zvedli na lůžku, což bylo pro mě nepředstavitelné, protože i přes léky to bříško hodně bolelo. Postupně k sobě přicházely nohy, první pravá a pak levá. Sahala jsem si na břicho a nohu, a nepoznala jsem že to jsem já. Měla jsem jen pocit hebkosti a tepla a říkala si, co nám tam dali... První den jsme už museli vstát z postele a jít se projít. Měla jsem pocit, že se to učím, motala se mi hlava, ale šlo mi to líp než druhý den. Druhý den mě po obědě předělali na pokoj šestinedělek. Zapomněla jsem říct, že syna mi přivezli první den 2 x ukázat. Byl nádherný! No a to jsem se už o sebe musela starat sama. Bříško stále bolelo, a byl pro mě problém vstát z postele, někam dojít, sednout si na záchodové prkýnko, sprchovat se... Třetí den si sama ovazovat nohy, obvazy se nosí 14 dní. No bylo to těžké ještě dlouhou dobu po propuštění z porodnice. Propustili mě 9. 4. Každý porod má své, bolest při něm, nebo jako já, bolest po něm... Teď už je vše v pořádku a můžu se těšit ze syna :-)

porod...

Ahojky, v úterý 22.5. mně v půl šesté večer praskla voda. Tak jsme jeli do porodnice. V 7 hod mně začaly bolesti, ale ty teda byly, kontrakce jsem měla snad po 30 vteřinách, ani jsem si nestačila odpočinout. Při prvním porodu jsem byla celou 1.dobu porodní naložená ve vaně, tak jsem teď chtěla taky. Šla jsem do vany, bolest se změnila v jednu asi 1,5 hodinovou, už jsem si v duchu říkala,že to nemůžu vydržet.Přišla asistentka, a že začínám rodit. Tak jsem ve vaně zůstala, a po velkém tlačení jsem malou porodila do vody. To byla úleva...Malá se narodila v 21:05,takže od prasknutí vody k narození malé to bylo 3,5 hod. Velice rychlé, za to velice bolestivé a intenzivní. Ale hned je vše zapomenuto, a jsem nejšťastnějsí maminka pod sluncem

stihnu to?

Ahojky,u prvního dítěte mi praskla voda,takže mě manžel naložil do auta a jelo se.Teď čekáme druhé a já mám strach,že to správně neodhadnu a nestihnu přijet v čas.Jsem strašnej plašan,taky se bojím,že až to přijde,tak budu sama doma jen s malým synem a nebudu vědět co dělat.Já vím,dost stresuju,ale prostě mě to trápí.

Porod bez léků , v porodnici jen půl hoďky

Přála jsem si rodit statečně bez léků a tak jsem si pozvala domů asistentku , která mě bude sledovat a až bude čas pojedeme do porodnice a ona mi bude pomáhat bojovat proti nabízeným lékům.Ráno odešla hlenová zátka , pak malé bolesti kolem páté večer a ještě jsem se v klidu koukla na večerní program.Pořád jsem nevěděla jestli to není planý poplach...Když byly kontrakce po 15 minutách , tak manžel přivezl asistentku.Naložila mě do vany a pak mi to trochu splívá ,bolest pořád , ale prý jsem mezi stahy stihla na minutu usnout.Pak přišla větší vlna bolestí a zvracení , zimnice a já měla všeho pokrk.Asistentka říkala , že jsem málo otevřená , ale že raději pojedeme .To bylo po čtvrté ráno.V autě jsem lítala na zadním sedadle a říkala si , že na to kašlu a že chci nějaké léky,jestli tohle bude ještě třeba 2 hodiny , tak se zblázním.A jak bude probíhat ten klystýr?Neuměla jsem si představit , že do mě něco nalijí , když já měla pocit , že vše musí ven.Na příjmu mě odbyla sestra proč tak funím,jestli to fakt tak tlačí , když konečně přišel doktor , zakřičel "Na sál vždyť vy tady rodíte!" nález byl 8 cm .Bolesti v kříži a v podbříšku , řezavé a nepříjemné , kontrakce bez přestávky . Po půl minutě , nestíhala jsem se ani nadechnout ,najednou jsem ucítila tlak u konečníku a chtělo se mi tlačit , ale zrovna mě sestra řekla ať se převléknu do košile , asi ještě nerodila...Manžel mě převléknul , ale fakt se to nedalo ,jedna ruka-kontrakce,druhá ruka-další kontrakce... nestihlo se vůbec nic jen monitor na bříško a pak jsem už mohla tlačit,konečně!!Nestihla jsem ani dát nohy na madla.Ale v jednu chvíli jsem cítila obrovskou bezmoc.Visela jsem očima na asistentce a na manželovi.První nejkrásnější věta byla od doktora "Tak na další už to vytlačíme, jo?"Najednou to vypadlo ,ale pořád jsem cítila něco tvrdého a širokého , napadlo mě, že tohle ven už nedostanu.Asi mi doktor pomohl , nevím a pak druhá věta "A je to."Miminko odnesli a já už necítila nic, vše přestalo bolet.Po chvilce , ale přišlo šití,to štípalo , ale když jsem vydržela porod, tak toto byla procházka růžovou zahradou.Dceru mi přinesli po šití.Narodila se 27 minut po příjezdu do porodnice.Já to nakonec zvládla bez léků a za dvě hodinky už jsem vstala z lůžka a šla na toaletu,opatrně a pomalu , ale šlo to.Musela jsem , dcera byla na JIPce , ale to už je na jiný příběh...

Měla jsem dle ultrazvuku termín 11.4.07 a dle pohybů 5.4.07. A tak jsme si mysleli, že se malej narodí okolo toho 11.4. Ale Honzík se rozhodl, že to bude dřív. Ráno 5.4. asi v 8,30hod ležím v posteli a najednou cítím jak ze mě něco teplého vytéká. Nejdřív jsem si myslela, že jsem se počůrala, ale bylo mi divné že bych moč neudržela. Když jsem však vstala a zjistila, že voda teče stále bylo mi jasné, že mi odtekla plodová voda. A tak jsem se osprchovala a v klidu jsme vyrazili do porodnice. Jelikož bydlím u Plzně jeli jsme do Mulačovy nemocnice v Plzni. Něco po 9hod nás přijmuli a odvedli mě na hekárnu, kde mě udělali všechna potřebná vyšetření. A jelikož jsem neměla žádné porodní bolesti tak to byla pohoda až na tu vodu co stále tekla. V poledne jsem dostala ještě oběd a pak mi doktor prohlédl a dali mi klystýr, že by se to mohlo urychlit. Něco po 14 hod jsem začala pociťovat kontrakce. V 17 hodin jsem volala manželovi aby přijel. Měl mi poté sledovat kontrakce. Asi v 19hod jsme šli na porodní sál, ale měla jsem stále nepravidelné kontrakce a tak mi napíchli něco na urychlení a malej se ve 20:10hod narodil. Pamatuji si, že jsem zaslechla křik, otevřela oči a mezi nohami doktor držel malého ještě na pupeční šnůře. Vypadal jak "králík", ale byl to nádherný pocit. A porodní bolesti nebyly tak zlé, to malé stvoření za to stojí. Když mě převezli na pokoj, tak jsem byla plná dojmů a elánu, že se mi ani nechtělo spát. Za chvíli nám budou 2měsíce a je nádherné když se na mě Honzíček usmívá. Takže holky porodu se nebojte, dá se to vydržet a ten pocit po porodu, že jste maminka je nádherný.

Muj Andilek

MELA JSEM TERMIN PORODU STANOVENY NA 11.3 ALE TEDYSEK SE ROZHODL ZE UZ HO TO V BRISKU NEBAVI A NARODIL SE 9.3 V 7:25 PO HODINACH PLNYCH BOLESTI.MUJ POROD TRVAL JEN 8 HODIN,ALE JA MELA POCIT ZE SE TY HODINY VLECOU,NEJDRIV JSEM ZTRAVILA ASI HODINU VE SPRSE NA MICUDE A PAK NA ME SESTRA NAVLIKLA OSKLIVYHO ANDELA A POLOZILA ME NA PORODNI KRESLO KDE JSEM BYLA AZ DO PORODU,NEBYLA JSEM Z TOHO NADSENA,CHTELA JSEM SE PROJIT,ALE DOKTOR MI TO NEDOVOLIL PROTOZE BY SE POROD ZPOMALIL TAK JSEM LEZELA NA BOKU S JEDNOU NOHOU NAHORE BYLA TO PRO ME DOST NEPRIJEMNA POLOHA,MYSLELA JSEM ZE TO STRASNE BOLI ALE DALO SE TO CELKEM ROZDYCHAT,ALE V 5 RANO MI PICHLI VODU A JA TEPRVE PAK ZJISTILA ZE´BOLESTI PREDTIM BYLI VLASTNE JEN TAKOVE MALINKATE BOLISTKY OPROTI TEM KTERE PRISLI PO TOM.POROD POSTUPOVAL DOBRE AZ NA TO ZE SE MALY NAJEDNOU PRESTAL POSUNOVAT KUPREDU,ALE JA MELA PORAD STRASNE NUTKANI TLACIT A UZ SE TO NADALO ROZDYCHAT,NEJDRIV MI TLACIT ZAKAZOVALI A TED ME NECHALI AT SI TLACIM KDY CHCI.TAK TO BYLO ASI HODINU ZE JSEM SI PRI KAZDE KONTRAKCI ZATLACILA A PAK SE MRNOUSEK KONECNE ZNOVU ZACAL DRAT NA SVET.PAK NA ME MRKNUL PAN DOKTOR A POROD SE BLIZIL KE KONCI,JELIKOZ JSEM TLACILA UZ PRED TIM UZ JSEM NEMELA TOLIK SIL TAK MI POMOHLA SESTRICKA TLAKEM NA BRICHO,ALE PARKRAT JSEM ZATLACILA A MALINKY BYL NA SVETE.TEN MUJ MALINKEJ ANDILEK SE NA SVET KLUBAL S RUCICKOU U HLAVICKY A S SNUROU NA KRCKU PROTO SE POROD V JEDNU CHVILI ZPOMALIL,MUSEL SI UDELAT VI MISTA.ALE ZVLADLI JSME TO MALINKY MEL 3,25KG A MERIL 50CM KDYZ MI HO PRINESLI UKAZAT NEVERILA JSEM VLASTNIM OCIM BYL TAK KRASNY A TAK MALINKKY PROSTE ANDILEKBYLA JSEM STRASNE STASTNA,PAK HO ODNESLLI A JA CEKALA NA TO AZ VYJDE PLACENTA,ALE ASI PO HODINE BYLO JESNE ZE SAMA ASI NEPUJDE TAK MI SESTRA ZMACKLA MOJE ROZBOLAVJELY BRICHO A DOKTOR JI VYTAHL,BOLELO TO SNAD VIC NEZ SAMOTNY PORODALE PROTOZE TEDYSEK PEKNE PAPAL TAK NAS DOMU POUSTELI 5 DEN S PORODNI VAHOU.DNESKA JSOU TEDYSKOVI 2 MESICE A JA SI UZIVAM KAZDICKY DEN ZTRAVENY S NIM A TEN NADHERNY RANNI USMEV VYNAHRADI TY PROPLAKANE NOCI V SESTINEDELI,DNESKA UZ SPINKAME SKORO CELOU NOC JEN SE VZBUDIME NA KRMENI A HNED ZASE HAJAME TAKZE PREZIT SE DA VSECHNO A DETICKY JSOU OPRAVDU MALINKY ZAZRAK KTERY ZA TROCHU BOLESTI STOJI

muj porod

Muj porod bylo jedno velke prekvapeni.Nejdrive me gynekolog podle posledniho ultrazvuku posunul termin o mesic driv,takze v porodnici me nechteli do poradny.Nakonec jsem sla do poradny 7.4 tam spocitali ze jsem 36 tyden a pozvali me na dalsi tyden.9.4 rano me zacala odtekat plodova voda,jela jsem do porodnice,ale nemela zadne bolesti.PO vysetreni me dali na porodni sal ale stale jsem se neotvirala.Po 12 hodinach kdy stale prubezne odtekala voda jsem dostala antibiotika a rikali ze rano vyvolaji porod.Okolo 20hod.jsem dostala bolesti a zacala se otvirat.Jirka se narodil v23,02 a nejvic me pobavila porodni zprava.Narodil se podle ni v 39 tydnu.At je porod jakykoli za ten zazrak co vam pak podaji podrzet to stoji.

porod k se dal přežít, ale stres po porodu hrůza!!

Byla jsem přijata do porodnice v den termínu porodu, protože se lékařům nezdály ozvy.Jinak jsem měla úplně pohodové a bezperoblémové těhotenství, všichni mě chválili, jak mi to moc sluší a já se cítila jak malý tankZa dva dny po přijetí mi porod vyvolávali, já si naivně myslela, že se nerozrodím, protože jsem dvě hodiny po podání tablety necítila skoro žádné bolesti.Ale pak jsem se prošla do kantýny pro něco na můj mlsný zoubek a ejhle začala jsem mít nepříjemné bolesti v podbřišku, jako při menstruaci, které přicházeli snad po 3 min.Po dvou hodinách bolestí jsem šla za lékařem aby mě prohlédl, jestli se něco děje, řekl že se ještě notvírám a že to možná přejde.No zkrátím to.Trpěla jsem až do sedmi hodin odpoledne, kdy mi porodní asistentka řekla, že se začínám otvírat,tak mi udělala klistýr a poslala do sprchy, tam jsem trávila většinu času až mi praskla voda.Horkou sprchu nebo vanu můžu opravdu vřele doporučit, protože mi to strašně pomohlo a urychlilo porod.Po prasknutí vody to byla rychlovka.Manžel stihl přijet jen tak,tak.Málem by prošvihl narození našeho zlatíčka a to by ho opraavdu moc mrzelo.Narodil se Ondrášek 3550g55cm.Všechno bylo v pohodě oba jsme byli zdraví a šťastní, že to dobře dopadlo.Za dva dny mi po vizitě přišla lékařka oznámit, že se jí něco nelíbí na srdíčku slyšela šelest, tak mi malého vzali a dělali ekg.pak už mi ho nepřivezli, jen mi oznámili, že je v inkubátoru na kyslíku a bude převezen na kardiologii do Brna.Já jsem byla úplně v šoku, protože jsem nechápala co se děje.Onďa byl úplně v pohodě.Nepozorovala jsem žádné známky toho, že by mohl mít něco se srdíčkem.Odvezli ho do Brna a já čekala celý den, na diagnozu.Samozřejmě jsem viděla katastrofické scénáře, že bude mít nějakou obrovskou vadu.Odpoledne jsme volali do Brna na výsledek a diagnoza zněla stenoza plicnice (zůžení chlopně vedoucí krev do plic).Byla jsem úplně vedle a chtěla za malým do Brna, jenže jsem musela být po gyn.hledisku v pořádku a Onďa byl v inkubátoru na kyslíku, tak mě přijali asi za týden.Já měla hrůzu z toho, že se nerozkojím, ale naštěstí to všechno šlo,sice jsem bojovala s odsavačkou, ale vzdát se toho abych dala mému zlatíčku to nejlepší nešlo.A kojím doteď.Pak jsme ještě cestovali do Prahy, kde mu dělali zákrok na té chlopničce pomocí balonku,který mu zavedli přes tříslo.Teď je to zatím v pořádku, ale stále jezdíme na kontroly a není vyloučené, že mu zákrok budou opakovat.Onďa má teď 7. měsíců a je to naše největší zlatíčko na světě.Ale na dobu od porodu po dobu, kdy jsem ho neměla u sebe nikdy nezapomenu.Byla to obrovská bezmoc.Tak jen přeju všem maminám,které čekají mimi jen a jen hodně zdravíčka jim i těm malým drobečkům.

Už je zapomenuto...

Můj porod,nebyl procházka růžovou zahradou,ale opravdu-STOJÍ TO ZA TO!A abych to vzala od počátku.Těhotenství-první 3měs jsou rizikové no a aby se mi to nevyhlo,lehce jsem špinila.Ve 25t.jsme se začla otvírat.Nechápu proč.Nic těžkého jsem nenosila.Nepracovala jsem.Byla jsme od 2měs.na nemocenské.V práci to zrovna nevonělo po fialkách,tak proto.Navštěvovala jsem plavání,cvičení,předporodní kurzy,četla knížky,nacvičovala dýchání,což je 1 z nejdůležitějších činností u celého porodu,abych měla dostatek informací a byla dobře připravená.Už dlouho mi tvrdlo břicho a tak jsme musela brát magnezium,nohy podložené ve dne v noci.No a 14dní před termínem jsem měla ty správné poslíčky.V neděli to začlo a v pondělí kolem 2h rána jsme odjeli do porodnice.nechali si mě tam do středečního rána na pozorování.Stav stále stejný,stále na 2cm od toho 25t.myslela jsme že je to plodová voda,bylo toho celkem dost.Ale protože bylo vše v klidu,jela jsem domů.Ve čtvrtek jsem zjistila hlenovou zádku a v pátek mi praskla plod.voda a že toho bylo.nestačila jsme si vyměnovat vložky,pak se i bolesti stupňovaly.V křížích a v podbřišku ukrutná bolest po 5min pak po 3-2min.DÝCHAT DÝCHAT!!!!!Pak to tolik nebolí.A když jsme tam s manželem dojeli,tak najednou bolesti ustoupily a byly po 15-20min,další 2dny.A taky jsme začla špinit,takže jsem si myslela,že čas nastal.Zkontrolovali si mě a už mě tam nechali.Že to porod už je,ale dřív jak zítra se nic nebude dít.tak jsme čekali.Stresující pro všechny.Sobota se vlekla a stále nic.Neděle se vlekla,neustále mi píchali antibiotika,kvůli té plod.vody.A pak se blížil večer.Od cca15h byl u mě manžel.Byla jsme stále na 2cm,ale pomalinku se to uvolňovalo.Čím víc se blížil večer bolesti stoupaly,sílily.V 18h jsme byla na 3cm.Museli ještě na necelých 4cm čekat a pak mě napíchali ať mi porod vyvolají.Všechno šlo oki.Bolesti stále sílily a zkracovaly se intervaly,hrozně pomalu jsme se otevírala,ale prý nemohli nic dělat,jen čekat,až mé tělo začně samo pracovat.Už jsme tuším byla tak na 5cm,a najednou se vše změnilo.Čekala jsme cca půl hodiny na doktora,zrovna byl na sále a Samuel se mi tam nějak blbě otočil.zaklonil hlavičku,takže museli všechno stopnout.Měla jsem hroznou třesavku.Ale to prý tak je.Tělo se vyrovnává s šokem.Nejprve do mě cpali injekce a pak nic.Byla to čelní poloha,takže stopnout a rychle připravit na sál.Manžel si mě tam odvezl a čekal a čekal.Když si na to vzpomenu je mi hrozně.Porod trval 36h.císařským řezem.Samuel se narodil 20,35h měl 3,3kg a 52cm.Apgar score 5-8-10.Museli ho taky křísit.měl pomačkanou tvářičku.Na druhý den to už bylo lepší a každý se na nás přišel kouknout.Kojila jsem do 10měs.Teď je z něj nádherný roční chlapeček,má 77cm a 10kg.Říká mama tata,baba,děda,ham,papa,jeje,skoro chodí,neustále na všechno ukazuje.Moc mu chutná a hlavně NEUSTÁLE SE SMĚJE.

čerstvé vzpomínky

ahojky jak víte rodila sem 10,3, a s odstupem času bych řekla že sem na tom nebyla až zas tak zle(po porodu když se mě rodina ptala kdy pořídíme Josífkovi sourozence tak sem o tom nechtěla ani slyšet)Já nastoupila do nemocnice plánovaně o týden dřív kvůly otokům a vyššímu tlaku.Nelíbylo se jim to tak mě ráno zavedli vyvolávací tabletu-no můžu říci žádná slast,samotný porod je skoro stejný jako to zavádění. A pak čekali a čekali a ono nic-teda trčochu mě bolela záda a břicho ale nic děsného.Po poledni mě vzali na monitor,následně vyšetřili a skonstatovali,že můžu dostat najíst, protože dnes určitě rodit nebudu.No a tak sem ve tři odpoledne zdlábla oběd (hurá) a psychycky se připravovala na druhý den na další vyvolávačku.Večer před spaním sem všem řekla co mě pan doktor oznámil a že jdu nabrat sílu na zítra.No a asi o půlnoci mě začalo tak divně bolet břicho a záda a to se stupnovalo-ve dvě sem šla radši za sestřičkou, jen tak pro uklidnění protože sem měla zafixováno, že musím mít 4 hod před porodem antibiotika kvůli streptokokovi a když mě prohlédli zjistili že už sem na 4cm otevřená.Než sem se zbalila,vyjela nahoru na porodnici byla sem už na 6 cm. No a pak to bylo chvíli hnusný, ale dalo se to rozdýchat a 10min před šestou byl Josífek venku a já budila manžela slovy:"Chceš vědět novinku?..Máš syna."A v tom to vypadlo(blbý signál) Načež manžel nalovil signál a volá zpátky a nevěříce se ujištuje že je to pravda a diví se jak to když večer nic a proč sem mu nebrnkla když to začalo.Podotýkám, že za žádnou cenu nechtěl k porodu jít,co já se ho napřemlouvala,tak sem to ani nezkoušela.Takže na poprvé si myslím, že to celkem ušlo a co mě nejvíce trápilo po porodu nebyly stehy jako každou, ale hnusný hemeroid, který mě vylezl a kvůli kterému sem si užila.Ale už je vše zapomenuto-naše zlatíčko roste jako z vody a dělá nám radost.A určitě to za trochu bolesti STOJÍ!!!

Děkuji za vyprávění. Jsem 29 tt. no a zatím strach z porodu nemám a moc doufám že ten můj první budé také tak v pohodě jako váš :)a chlapa si raději odehnat nenechám!

Ale nééé,já už ani nedokážu vložit příspěvek.Holky omlouvám se ale mělo to patřit sandině,co se týče technického typu :-).

:-),my si můžem podat ruce,jak koukám!

Děkuji

Opravdu mnohokrát děkuji za všechny krásné příspěvky přeji Vám i dětem (i těm v bříšku) nádherný večer Jana

Můj POROD

Jelikož to má stále více maminek tzv. "šťastně za sebou", podělte se, prosím, s ostatními o své zážitky, zkušenosti, cenné rady. Maminky, které to teprve čeká uklidníte (doufám ) a hlavně jim poskytnete cenné informace, už budou vědět, do čeho jdou. Děkuji všem a už se těším na zajímavé počtení Jana