Můj POROD - nové diskuze

Jak jsme vlastně k Lukáškovi přišli :-)

Předpokládaný termín porodu 16. a 17.9.V úterý 11. jsme byla na kontrole, kde mi dr řekl, že je dost pravděpodobné, že do rána porodím, když už se jedná o můj druhý porod.. S radostí jsem odcházela domů a těšila se, že již brzy příjde ten vhodný okamžik na zrození toho našeho štěstí :) . Utekly další dva dny a já se cítila po fyzické stránce naprosto úžasně, v noci jsem se dokonce budila s pocity, že vlastně ani nemůžu být těhotná :) . V pátek 14.9. ráno najednou tlaky v podbřišku.. stálé, neustupující, tak si říkám, že se asi opravdu něco chystá a porod se do termínu rozběhne sám.. Najednou bolest ustupuje a začínám cítím slabounké stahy, při kterých si ani nejsem jistá, že se o stahy jedná.. bolesti se vrací.. začínám zapisovat intervaly.. Jsou nepravidelné.. 6,8,10,3 minuty.. začínám to házet za hlavu s tím, že se jedná o poslíčky.. po 3 hodinách jsme na tom pořád stejně.. alarmuju spolutěhule na bolu co si o mém stavu myslí.. posílají mě do porodnice.. ale já si pořád říkám, že bolesti jsou velmi slabé a dost nepravidelné na cestu do porodnice.. Napouštím vanu.. ve vaně se intervaly stanou pravidelným po 5minutách.. asi po pátém stahu jdu ven z vody a stahy se vrací do původní nepravidelné formy.. Volá mi babička, která má strážit starší dítko, aby mohl být manžel u porodu.. Říkám, že to nebude tak honem, ale at je určitě ne mobilu. O hodinu později, kolem 14h stahy začínají být mezi 5-6minutami a jsou trošku bolestivější než ty předchozí.. Pořád statečně prodýchávám v sedě nebo dřepu.. stát se u toho nedá.. po 15h volám manžela, at nepanikaří a v klidu dojede domů.. aby zajel pro babičku na hlídání a mi se můžeme vydat do porodnice.. S babičkou přijíždí kolem 15.45h a my vyrážíme.. vysvětluji 2,5leté dceři, že jedeme do porodnice pro miminko a že se pak přijde podívat.. Stahy přichází ještě po cestě v autě, která trvá 3minuty.. Manžel bere tašku a pomalu kráčíme k porodnici.. dole ve vestibulu, kde v klidu pijí kafíčko pacienti se svými příbuznými dostávám další stah a musím se zastavit, což samozřejmě neunikne očím nikoho z nich a současně nám přejí rychlý a bezkomplikovaný porod.. usmívám se , děkuji a jdeme dál.. Už jen cesta výtahem.. jsme na porodním.. zde mě \"vítá\" sestra se slovy: \"Proč jste přijeli?\" .. no proč asi :).. Bere mě na příjem, vyzívá k převlečení do pyžama a lehnutí na lůžko.. prohlíží mě.. PV neodtekla a branka otevřená na 4-5cm, možná víc, říká. Natáčí KTG a do toho volá sloužícího doktora.. Po 10min si všimne pozitivního GBS tak mi během natáčení KTG píchá tu \"úžasnou\" nepříjemnou injekci s antibiotiky.. Přichází lékař.. u něj je již branka otevřená na 6cm.. Začíná nekonečná řada otázek pro sepsání porodopisu.. některé se opakují do nekonečna.. Já ležím na záznamu, stahy po 3min a stažím se trpělivě odpovídat.. Po sepsání těchto nesmyslů lékař rozhodne, že píchneme PV. Nastává tak v 17h.. čekáme na stah a já po chvíli cítím PV. Dostanu povel stát u lůžka,aby hlavička sestoupila co nejrychleji.. Donáší manželovi jednorázový plášt.. Stojím a dostávám další stah.. manžel přibíhá v civilu a snaží se mě podržet.. tyto stahy jsou snad 3 a pokaždé odchází strašná spousta PV.. Podemnou kaluž.. no co když musím stát.. Přichází čtvrtý stah.. doktor jde ke mě a říká, až skončí stah abych se položila, že se podívá jak moc jsme otevřená. Porodní asistentka odchází na záchod.. lékař stojí a čeká u lůžku, v tom na něj křičím, že mám hlavičku \"mezi nohama\" (nebyla tam, ale už jsem věděla, že tento stah jen tak neskončí. Dr volá na PA: \"Hani, žádný záchod, rychle zpátky!\" Ve stahu mě rychle dávají na lůžko a umistují nohy nahoru.. nevím jak se jim to povedlo,ale já toho nebyla schopná.. stah stále trvá, využíváme situace a začínám tlačit jak o duši.. hlavička, ramínko, stah končí.. \"No to teda ne, zpátky nepůjde\", říkám si a tak zatlačím ještě jednou a malý je během jednoho stahu na světě v 17:16 Dávají mi na bříško ten uzlíček štěstí a ten křičí jak na lesy :) . Po chvíli vyzívají tatínka k přestřižení pupeční šnůry, který tam stojí jak tvrdý Y stále bez pláště a v civilu.. tatínek stříhá a mě PA píchá oxitocyn na odloučení placenty.. zůstala mi po vpichu asi 10cm modřina.. Malého odnáší a dr říká, že je to prdola, že bude mít sotva 3000g. Jde se na šití, říkám si.. lékař jen konstatuje, že k nástřihu nedošlo a tudíž se jen podívá, zda není někde nějaké natržení.. Manžel odchází fotit malého.. Mám je malinkou trhlinku kterou zasypou nějakým zásypem a to je vše.. jsem mile překvapená. Za chvíli mi přináší malého v peřince a dr hrdě gratuluje a přeje nám jen to nejlepší do života. Já jsme stále v šoku a koukám na ten uzlíček, kde že se tam vlastně vzdal.. mám jen strašnou žízeň, jinak se cítím naprosto OK. A už si užíváme s tatínkem toho našeho drobečka..3740g a 50cm.. takže žádný drobeček, dcera měla 3100g. Přichází PA,aby zkontolovala jak odhází krev.. bohužel zjistuje, že je tam asi někde sraženina a tak mi nepříjemně mačká břicho a já cítím, jak ze mě vytéká krev.. je to bolestivé,ale udělat to musí.. kontroluje několikrát.. nakonec jsme nad krví vyhráli a já přestávám tolik krvácet.. 2hodiny jsme na porodním sále a já volá domů té naší princezně, že má brášku a at se s babičkou přijdou za 2hodiny podívat.. Po té odcházím s PA do sprchy.. Vše je v pořádku a my jsme zase větší štastnější rodinka.. Takže nádherný porod, který začal a skončil dřív než jsme si mysleli.. To co se dělo a jak se choval personál na oddělení šestinedělí by bylo taky na delší povídání.. ovšem z jiného soudku než tento porod.. :( Přeji všem těhulkám tak rychlý porod jako jsme měla já a hlavně chci dodat, že s vyrovnanou psychikou.. že ta porodní bolest nám přinese to vytoužené dětátko je daleko menší než když s hrůzou očekáváme další bolestivý stah.. Přeji opravdu krásný bezkomplikovaný porod a zdravé miminka..

20.8.2012 Zuzanka, 51 cm, 3 530 g

Byla sobota 18.8. a já se chystala s Páťou k našim. Co to je? Letím na záchod, budu zvracet??? Nakonec jsem to s hlavou v míse rozdýchala. OK, zle je mi celý den. Hmmmm TP mám 20.8. Říkám si porod se asi blíží. Nicméně večer už je mi líp a nic dalšího se neděje.Neděli si užíváme doma a na večer se chystám s Patrikem k našim, abych tam přespala a mamka pohlídala Patrika v pondělí ráno, zatím co já pojedu do poradny. Dozvídám se, že je brácha v nemocnici a já se chystám za ním zajít až půjdu z poradny. Blíží se půlnoc a mě probouzí lehké kontrakce. Jsou to poslíčky nebo rodím? Plodovka mi neodešla, je to jiné než při prvním těhu. Kontroluji intervaly, jsou celkem pravidelné, stahy ale nejsou nijak bolestivé. Vyčkávám, přemýšlím, jestli zavolat manželovi, jdu do sprchy. Neustává to, ale stahy pořád nejsou nijak bolestivé, interval se zkracuje. Kruci, třeba plaším, ale volám manželovi. Jedeme domů, stahy neustupují, ale ani nijak nezesilují, manžel jde spát, já balím tašku, čtu Bol, dávám si další sprchu, holím se. Začínají mi křížové bolesti, auuuuuu a jsou čím dál silnější. Budím manžela a jedeme. Je 20.8. půl čtvrté ráno, jsem otevřená na prst, kontrakce jsou, ale slabé, bolesti křížové větší. Doktorka mi dává na výběr, můžu zůstat nebo jet domů a vrátit se třeba za hodinu. Křížové bolesti sílí a já nechápu, jaký by mělo smysl se vracet domů, když mám bolesti cca co 4 min. Jsem na pokoji, připoutaná k monitoru, vše je v pořádku. V osm hodin mě přijde zkontrolovat doktorka, porod postupuje a chce tomu pomoct protržením plodových blan, protože plodovka mi pořád ještě neodtekla. Tak jo, jdeme do toho. Kruci, plodové blány jsou tužší a musí to dělat na několikrát, čekáme na kontrakci. Bolí mě to, už nechci! Konečně se povedlo. Bolesti jsou čím dál větší, teda křížové, klasické kontrakce už nevnímám. Ještě pořád se to dá vydržet a já si v mezičase čtu státnicové otázky. Dostávám injekci od bolesti – Tramal. Bolesti jsou stejné, jen začínám vidět mlhavě. Porodní asistentka mě posílá na přípravu. Oholená jsem, sestřička mi dělá jen klystýr. Je zbytečný, od soboty jsem toho moc nesnědla, bylo mi špatně od žaludku, navíc díky železu, které jsem brala jsem měla velmi častou stolici. Pomalu se otevírám a konečně mě přesouvají na sál, to už odkládám státnicové otázky, protože mám takové bolesti, že už nemůžu ani chodit. Jediná snesitelná poloha je v leže na boku s nohou na hoře. Porodní asistentka mě kontroluje, je moc hodná, dává mi hadr na hlavu, je strašné horko a ze mě leje pot. Porod postupuje, ale velmi pomalu. Přichází znovu doktorka a doporučuje Oxytocin pro urychlení. Odmítám ho, dívám se přitom na tu hodnou porodní asistentku a čekám co mi poradí. Miminko je v pořádku, takže máme čas a můžeme nechat porod přirozeně plynout. Souhlasím, nechci Oxytocin, nijak mi to neurychlil ani u prvního porodu. Ne dokud jsem na pět prstů, tak ho nechci! Odmítám i další injekci proti bolesti. Moc dobře vím, že na bolest mi to stejně nepomůže a chci mít sílu na tlačení. Dojít do sprchy je nadlidský výkon, ale porodní asistentka mi radí, abych to zkusila, že když se projdu mimčo rychleji sestoupí. Čekám až jsem sama a po šíleném ataku křížových bolestí, sbírám síly a jdu na to. Nechci, aby mě tak někdo viděl, to zvládnu sama. Po nějaké době přichází jiná doktorka, opět mi doporučuje Oxytocin, že se to urychlí. Mimčo je v pořádku, tudíž odmítám. Konečně jsem na deset prstů, ale kontrakce jsou slabé a na samotný porod to nestačí. Souhlasím, aby mi píchly Oxytocin a pak už to jde rychle. Najednou se někdo ptá a co to je? Je to HOLČIČKA, 51 cm a 3 530g. Uf, oddychuji, máme Zuzanku. Tak už jenom porodit placentu a je to za mnou. Dneska se moc nerodí a tak jsem tady asi jako atrakce, u noh mám 3 doktorky. Ta nejmladší je asi v zácviku, znám ji už z poradny, ještě není tak šikovná. Kontroluje jestli je vše tak jak má být. Auuuuu opatrně, prosím v duchu. Nejstarší doktorka obrátila oči v sloup a jiná se ji ptá co se děje. Je evidentní, že přede mnou nechce do mladičké doktorky nijak rýpat, tak ji jemně naznačí, že ty zrcadla má příště dávat jinak, že takhle je to bolestivé. No držím, musí se to přece na někom naučit. Za chvíli dostávám Zuzku k sobě a ta se mi hned přicucne k prsu. Paráda, sací reflex funguje. Užívám si chvíle se Zuzkou a posílám smsky a je mi moc dobře. Mám to za sebou. Už teď nevím, že jsem rodila, sprchu na sále už zvládám sama a pak bez pomoci odcházím do svého pokoje. Odměnou mi je pokoj, který mám jen sama pro sebe, jsem za to moc vděčná. Zuzka mi chybí, po jídle si pro ni už jdu, nic mi přece není, tak ji chci mít u sebe. Chci domů, ale vím, že nás čeká spoustu vyšetření a proto je dobře, že hned domů nejdeme. V tuto chvíli ještě netuším, že nás čeká boj s kojením. Vše vypadalo tak růžově, mlezivo jsem měla už v těhu, Zuzka se dokázala perfektně přisát, ale stačil necitlivý přístup jedné sestřičky, abych o mléko málem přišla. Tři týdny po porodu plně kojím a jsem za to na nás pyšná.

Můj porod

Předem chci napsat, že cokoliv si naplánujete, zřejmě nevyjde :) i když bych to všem přála. Já si naplánovala porod na 30.7. - to byl první termín. Ovšem, nic se nedělo.5.8. byl termín druhý, opět se nic nedělo. To už mi chodilo těch smsek typu: - tak cóóó? nííííc? - víc a já pomalu ztrácela trpělivost. Malé se prostě ven nechtělo.Docházela jsem už na kontroly do porodnice, kde jsem se rozhodla rodit a dostala jsem pokyn nastoupit 13.8. na indukci - vyvolání. Jak se mi nechtělo, no ale prý je to nezbytné, ubývá plodovky a placenta stárne - no dobře, snažila jsem se psychicky připravit jak jen to šlo.V pondělí v 6 ráno jsem tedy nastoupila, muž totálně nervózní, já úplně klidná :)Ubytovali mě na pokoji, muž odjel, dostala jsem první tabletku - nic. Odpoledne další tabletka - nic. Mezitím neustálé docházení na ozvy mimiška, jo, bylo tam, ale ven prostě nepůjde ani za nic. Čípek mi pořád nemizel, prostě se nic nedělo. jinak ozvy mi něřili přímo na porodním sále, sály tam jsou čtyři a já si za to pondělí vyslechla hned čtyři porody. Stěny mohly být tlusté jak chtěly, ale neslyšet rodící ženu zkrátka nejde. Takže fakt velká vzpruha a podpora pro mě.Následuje úterý - ráno třetí tableta - nic, odpoledně čtvrtá tableta - jemné bolístky v podbřišku.Navečer kolem 6ti začaly takové ty menstruační bolesti, asi co 15 min, ale pořád nic a tak mi píchli injekci na noc prý at se vyspím a odpočinu si. V tři ráno se budím s tím, že asi čůrám, otekla mi plodovka - teče asi do 5ti rána, ale to je tak vše. Primář vyhrožuje, že pokud neporodím ve středu, bude císař. No já se zhrozila, císař prostě nééééNásleduje středa - ráno pátá tableta! Primář rozkáže, ať mě o půl 9 odvezou na porodní sál a něco se mnou udělají :)Hurá, čípek zmizel! jenže děložní hrdlo zavřené jak železné vrata.Tak tedy o půl 9 jsem odvedena na porodní sál. Bolesti mírné, nepříjemné, ale dají se prodýchat. Na scénu vstupuje klystýr. Hned po klystýru to vypukne. Volám muži ať hned jede, poslední slova už nejdou vypustit z pusy, začíná pro mě naprosté peklo. Bolest snad co 30 vteřin, šílená a já začínám hekat a řvát. Po půl hodině přijíždí muž, nachází mě nahou ve sprše na baloně bušit do kachliček a řvát a nadávat. Je skvělý, první se mi směje co se mi to děje a pak asi zjistí, že to nehraju, zbledne a zvážní, drží mě, pomahá jak může.Dvě a půl hodiny si protrpím, malá už je strašně natlačená dole, ale hrdlo se prostě neotvírá, z toho prý takové bolesti, PA mě litují a vymýšlejí, jak mi ulevit. no najednou začnu krvácet, PA zvolá jupíííí rodímééé a já nechápu, jak jsem se dostala na to křeslo.Za 10 minut je malá na světě, skoro nepláče, já vyvalené oči, že je to za mnou, najednou je po bolesti a já jsem čilá jak rybička, komanduju muže, aby se nechodil dívat k nohám a na dotaz sester - tatínku, střihnete šňuru? já za muže odpovídám NE! :) sestry mají záchvaty smíchu a dostávám malé zlatíčko k sobě a ničemu nerozumím, nechápu to, neuvěřitelné pocity, radost, štěstí, úžas.Muž pláče, fotí se, fotí nás, nějakou dobu se mazlíme a okoukávame, pak malou odnášejí a mě začínají šít. Ne nějak moc, nástřih byl malý, já mám telefon v ruce a volám rodince, ti nechápou, myslí si, že jsem už na pokoji a já že né, mě teď šijí, no takové návaly endorfinů, že si neuvědomuju snad vůbec nic :)Teď už jsme doma z porodnice, malá je zlatá a my stojíme v úžasu nad postýlkou a koukáme na ten krásný zázrak a nevíme, komu za něj poděkovat :)

Jak Dianka na svět přišla

To si takhle tři dny po termínu vstanu, začne běžný den a kolotoč kolem Eliáška, když sem tam začnu cítit lehké chvění v podbřišku. No nic, nebudu zase zmatkovat, že...začnu vařit oběd. Jak jsem dýl stála, chvění se začalo měnit na lehkou bolest, která sice odezněla, ale zase se vrátila, třeba až za 15 minut, ale vrátila. Poslíčky jsem neznala, nebyla jsem si jistá, takže nic...v klidu jsme se s Eliáškem naobědvali, já ho dala spát a sama si taky lehla.Jak jsem měla klid, začala jsem si všímat, že ty drobné bolesti jsou docela pravidelné, teď už i za 10 minut a podobně. Ještě volám mamče, která chystala oslavu tátových narozenin, že \"hahaha možná nedorazíme, že se asi něco děje\", no zasmály jsme se a já na chvíli vytuhla. Vzbudil mě Elda a jak jsem šla do schodů, bylo to zpět a horší intenzity, hmmm...beru telefon, volám manžela, ať radši přijede, že místo na oslavu možná musíme do porodnice...to už moc humor nebyl.Ospršila jsem se, dobalila hygienu, tašku naložila vedle dárku pro tátu a jeli jsme. Popřáli a oznámili, že se bohužel zdrží jen Eliášek, že radši jedeme, ať na mě mrknou. Táta zahlásil, že jestli se to povede ještě dnes, tak to bude bomba-zlatý voči.V porodnici mi natočili monitor, Dianka opět ukázkově spala, takže téměř rovná čára, ale to už mě nemohlo vyvést z konceptu. Co ovšem nebyla rovná čára, to byly kontrakce, pěkně mi to tam hopsalo. Šup na křeslo a...coooožeeeee...5 centimentrů??? RODÍM!!! HURÁ!!! JUPÍJÉÉÉÉÉJ!!! Doktorka se smála, jak to skvěle snáším. Bylo 17:30.Dostala jsem sál č. 2 a opět si pochválila své rozhodnutí vrátit se do Podolí. To je prostě taková paráda, všem doporučuju. Soukromí, klid, nádherné prostředí, skvělý personál, přístup...nemůžu si stěžovat absolutně na nic! Mezitím dorazil manžel s věcma z auta. Přišla má PA, udělala mi na přání klystýr, znovu mě napojila na monitor a že jestli se Di neprobere, budou mi muset píchnout vodu, což by neradi, lepší je přirozený průběh...no, taky bych radši. Princezna se zachovala jako správná parťačka a předvedla pár ukázkových kopečků, takže vše super, rodíme bez pomoci.Hned jsem si přála nabrat krev na epidurál, chtěla jsem to jako psychickou berličku, u Eldy mi porod nádherně zrychlil. Kontrakce postupně sílily, prodýchávala jsem stojící a opřená o parapet a představovala si, že jsem úúúúplně někde jinde a dělám úúúúplně jiné věci. Žádnou pomoc od muže jsem nechtěla, tyhle věci si potřebuju protrpět sama, takže seděl, mlčel a BYL TAM, to mi stačilo.Po nějaké době přišla paní doktorka, mrkla na mě a potěšila zprávou, že už jsme na 8 cm, ale že teď už tu vodu prasknout musí, aby hlavička dolehla a porod mohl pokračovat a že se bolesti zhorší...no fajn...hlesnu cosi o vysněném epidurálu, doktorka se usměje, že to vážně nebude potřeba, ani na to není čas a že doufala, že to tak dopadne, že u druhorodiček to s tím urychlením tak žhavé nebývá, spíš naopak...volala jsem andělíčky...voda praskla, byla čirá...doktorka odešla, PA mě napolohovala tak, aby to Di měla snazší a že zase čekáme. Jen se za nima zavřely dveře, ucítila jsem ŠÍLENÝ tlak, ale opravdu šílený, začala jsem ječet na muže, ať je zavolá, že tohle už musí být ono...nešly nekonečně dlouho (jen v mé mysli), ve skutečnosti přiběhly a doktorka už od dveří hlásí, že mám pravdu, že je to tu. Kroutí hlavou, že to je teda rychlost a jde se na to.Začnu je sekýrovat, jak mi mají napolohovat lehátko a kam chci nohy a tak...a tlačímeeeeeee...o tomhle pokynu jsem snila posledních pár týdnů, přesně o tomto momentu, kdy vím, že to nejhorší je za mnou a už to brzy bude...tak brzy jsem to ale nečekala ani já...tři zatlačení a úúúúúúúúúúúleva následovaná slušnou sprchou plodovky na paní doktorku. Malá si vylítla jak na tobogánu. Bylo 20:30.Technická: Musím říct, že rodit s NEPRASKLOU plodovkou je mnohem lepší, u Eliáška mi rupla už den předem. Kontrakce jsou tlumenější a závěr je fakt všuuuuuuuuuuuuuuum.No a už mám ten uzlíček na břiše, je nádherná, heboučká, teploučká, zapláče jen krátce a poprvé mi koukne do očí...jsem ztracená a zamilovaná a...všechno to zase začíná.Šití minimální, doktorka skvělá, moc mě chválí, vtipkujeme na téma \"nás strašných matek\", co si nasekají děti brzy po sobě, protože se jim stýská po práci, za chvíli je hotovo, přivážejí jídlo (hurá) a my si vychutnáváme první dvě hodinky o samotě s naší krásnou princeznou.

co se děje

Holky tady už se nerodí nebo co já jsem docela zvědavá nemáte někdo nějaký reference na Šternberk já chci rodit tam ale nějak ani nevím co se tam změnilo za těch skoro 5 let co jsem tam byla naposledy :)

Můj porod

Vzhledem k tomu, že jsem ještě víkend před porodem docela výletovala, nenapadlo by mě, že hned na to v úterý se malý narodí, ale v pondělí, když jsem šla do poradny k Apolináři (v 39. týdnu), se doktorům nelíbil můj monitor, takže byli raději pro vyvolání, aby se maličkému něco nestalo, takže mi v pondělí odpoledne udělali mi Hamiltona (byl celkem v pohodě) a šli jsme domů s tím, že druhý den odpoledne přijdeme na další monitor, případně dříve, když začnu rodit. V noci mi začaly docela silné, ale nepravidelné bolesti, ráno pak už byly dost pravidelné, ale pro změnu slabší, nicméně jsme vyrazili. Po monitoru, prohlídce a dotazu, jak daleko to máme do porodnice, mě poslali domů s tím, že se to nijak moc neposouvá a podle monitoru jde o poslíčky, ale že je možné, že se to rozjede. Tak jsme jeli domů, ještě dokoupili nějaké drobnosti do porodnice a přítel šel do práce. Za hodinu jsem mu volala, že už mám ty bolesti nějaké silné a nemůžu to vydržet, jestli raději nezajedeme znovu do porodnice. Dojeli jsme tam něco po třetí hodině odpoledne a nejprv mě vzali na prohlídku, kde zjistili, že jsem už otevřená na 8 cm a šlo se rovnou na box. Malý se narodil asi dvě a půl hodiny po tom. Ze začátku se to dalo zvládat, ale později už jsem neměla síly tlačit, tak mi porodní asistentka raději dala oxytocin a udělala nástřih, což docela pomohlo, protože pak už to šlo rychle. Malého nám dali hned po zabalení a zvážení, ale víc si ho užil přítel, já byla docela zesláblá, takže jsem ho pak dostala večer na chvíli na pokoji, abychom zkusili přiložení a pomazlila jsem se s ním, na první noc šel raději na novorozenecké a hned ráno mi ho přivezli už na pořád. Nakonec tedy trochu dříve, ale jsem ráda, že už je venku, v pořádku a s námi doma :-)

Druhý císař

Mám jednoho císaře kvůli KP. Vzpomínky nejsou nejhorší, ale měla jsem strach z anestezie, nejdřív jim nešlo trefit se mi mezi obratle, pak si nepohlídali můj tlak a výsledek byl, že si z toho skoro nic nepamatuju. No a pár dní po porodu jsem měla hrozné bolesti hlavy a šíje, které všichni považovali za postlumbální syndrom. Nicméně porodu se bojím jak čert kříže, takže jsem si říkala, že bych druhého císaře nakonec i přes to všechno brala.Tentokrát bylo miminko v dobré poloze a já už se začínala chystat na normální porod. Ale nic se nedělo. Týden po termínu mi doktor řekl, že mám ztenčený segment a že miminko bude spíš větší a jestli chci rodit normálně. Nedokázala jsem mu dát jednoznačnou odpověď, což ho dost štvalo a považoval mě za člověka bez názoru. Já si ale myslím, že o věcech, kterým nerozumím, by měl spíš rozhodovat on, samozřejmě kdybych byla přesvědčená o jednom či druhém, fajn, ale já jsem vyloženě chtěla slyšet jeho doporučení nebo aspoň nějaké zhodnocení rizik, k čemu by se přikláněl. Nakonec jsme se tedy nějak dohodli, že odpoledne nastupuju a druhý den bude císař.Trochu neštěstí bylo, že jsem vlivem hlasité bouřky na ten den spala asi 3 hodiny. V nemocnici jsem první noc strávila se dvěma maminkama s miminky, v pokoji bylo dusno (lil se ze mě pot) a co bylo nejhorší, pod oknem řvali nějací pitomci ohledně fotbalu. Nebýt těch spících maminek, už jsem volala na policii kvůli rušení nočního klidu. Takhle jsem se ale jen vztekala v posteli. Výsledek - k ránu 1 hodina spánku (maminky vstávaly o půl šesté). Takto jsem tedy byla připravena na operaci. Měla jsem jít hned na řadu, připravili mě, zacévkovali, přišel manžel. Načež jsme se dozvěděli, že se primář opozdil a ležela jsem tam tak další hodinu a čekala. Ale aspoň ze mě spadla tréma a já se začala těšit, že se něco konečně bude dít. Ještě se zmíním o anestezii. Gynekoložka mi doporučila celkovou, abych se zase vyhla těm potížím, které jsem připisovala špatné páteři. Večer před zákrokem jsem konzultovala s anesteziologem, ten mi doporučil místo spinálu epidurál, že se nezavádí tak hluboko. Tak jsem souhlasila. Na sále byl zase ale jiný a ten mě zase přesvědčil na spinál, že se používá nejtenčí jehla, co mají, a že k úniku moku nedojde. Působil tak přesvědčivě a zkušeně, že jsem nakonec kývla na to, co jsem od začátku nechtěla Ale bylo to fajn, on mi to hezky zavedl, prý v páteři problém nemám, a pak mi neustále pečlivě kontroloval tlak a kdykoliv jsem řekla, že něco lehce cítím, hned mi přidali cosi do žíly a udělalo se mi líp. Takhle se to dělo asi 10x. Samotné vyndání miminka bylo akorát provázeno poklesem tlaku, když vyndávali hlavičku, ale hned se to spravilo aplikací do žíly, takže jsem tentokrát byla parádně při vědomí a za chvíli slyšela, jak křičí a že je to macek. Po nějaké době mi ji dali k hlavě, abych jí mohla dát pusinku a nechat si s manželem udělat první společnou fotku, kterou nám anesteziolog rád udělal. Všichni byli moc milí a bylo to fajn. Na pokoji jsem pak byla s maminkou, které dělali řez hned po mně, a tak jsem v tom nebyla sama. Bolesti nebyly nijak hrozné, moc mi pomohl MP3 přehrávač, protože stejně se nedá nic než tupě zírat do stropu a čekat, až začnou být cítit nohy. Na noc mi dali něco proti bolesti a něco na spaní, ale kvůli šílenému vedru jsem opět spala asi jen hodinu, navíc nás každé dvě hodiny chodili kontrolovat tlak a v pět jsme začaly zkoušet vstávat. Říkala jsem si, jak dlouho tohle vydržím. Pak k nám přibyla ještě maminka, která porodila druhý den spontánně, ale naštěstí si taky nechala miminko na novorozeneckém a tak jsem se konečně vyspala (5 hodin) aspoň tu další noc.K pooperačním problémům se přidalo bolestivé nadýmání, které mi ale vyléčili injekcí. A pak začaly šílené bolesti krku. Došla jsem ale k závěru, že to není následek anestezie, ale totálně zablokované páteře, a že to tak asi mohlo být i minule. Ono totiž při obojím to bolí ve stoje a vleže ne, jenže oni jsou tak zvyklí na to, že hodně maminek má ten syndrom, že automaticky dávají kapačky a nic jiného nezkoumají. Laktace se mi rozběhla, ale možná nepatrně pomaleji (mléko jsem měla hned, akorát ze mě nekapalo tak jako posledně), a moje miminko, přestože se narodilo jako velmi čilé, začalo najednou být spavé a netečné a málo pilo. Mělo větší úbytek na váze, než by se slušelo. Prý je to všechno tím vedrem a dusnem. Svolila jsem tedy s příležitostným příkrmem a taky jsem se pokoušela odstříkávat a dokrmovat z láhve, což je pro miminko snazší a míň se unaví.Teď jsem doma, mám tu dvě krásné holčičky. Miminko už je zase čilé a přibývá, takže výhradně kojím. příležitostné bolesti hlavy, které se ale upravují, a do toho docela silné poporodní deprese. Poprvé se mně to vyhlo, poplakala jsem si asi jednou nebo dvakrát, ale teď je to mnohem horší. Uvědomila jsem si až teď, jak to moje starší miminko strašně rychle vyrostlo, jak už je to velká holka, a že i tohle moje maličké už za chvíli vyroste a všechno to hrozně uteče. Ach jo!

Jak Kubík přišel na svět :-)

Zdravíme všechny Ráno 15.5. příteli zazvonil před 6 hodinou budík mě to vzbudilo taky šla jsem na záchod a najednou jsem pocítila nějaké MS bolesti říkám si no poslíčci asi jako předchozích 14 dní ale bolest se furt opakovala hned po pěti minutách.Říkám příteli tak si sjed k zubaři (byl objednanej) ale pak přijed já se zatím naložím do vany a uvidíme.Přítel nervozní volal od zubaře říkám furt po pěti občas po čtyřech zatím zvládám...Přijel já i trochu špinila říkám asi je to ono i kdyby ne trochu špinim tak radši jedem...Hrdinsky jsem řekla příteli at zastaví dál od nemocnice na neplaceném parkovišti že to dojdu,no došla jsem ale třikrát jsme stavěli já se svíjela a lidi koukali Do nemocnice jsme dorazili kolem osmý.Na ceduli jsem viděla že slouží doktor kterého jsem absolutně nechtěla říkám jedem domů dneska nerodim přítel že už musíme zustat naštěstí později jsem zjistila že slouží dvě paní doktorky které jsem chtěla fakt andělé Dali mě na monitor a potom mě paní doktorka vyšetřovala a říká tak dneska porodíte svoje miminko vůbec jsem té větě nevěřila bylo zvláštní tohle slyšet.při vyšetření mi praskla voda která byla zkalená takže potom miminko víc monitorovali jestli je okej...PA mě odváděla na porodní pokoj přítel nervozní šel se mnou říkám praskla voda dneska porodíme Během následujících 4 hodin kontrakce zesilovali a já byla hodně ve sprše kde mi přítel držel sprchu a já říkala jen sprchuj záda,podbřišek,záda podbřišek chudák jak na cvičišti Musela jsem i hodně ležet protože monitorovali toho prcka což bylo dost nepříjemné ležet na boku a nesmět si najít žádnou úlevovou pozici PA se ptala jestli chci něco na bolest,samozřejmě že jsem chtěla ale říkala jsem si že to stejně asi moc nepomůže což jsem měla pravdu. Napíchli mi glukozu,bolesti se zhoršovali,mě bylo zle i od žaludku,vyzvracela jsem jogurt co jsem si dala ráno (opravdu blbej nápad) ale pak jsem zvracela i z bolestí,jednou jsem takhle letěla na záchod slyšela jsem jen přítele počkej infuze bylo mi to fuk letěla jsem dál ten chvátal popad infuzi a táhnul ji za mnou.Poslední hodinu už jsem začínala cítit tlak na konečník a musela jen ležet(kvůli tomu monitorování) a říkala jsem si že jestli tohle bude trvat třeba ještě 5 hodin tak to nemůžu vydržet. Tlak na konečník byl čím dál horší PA i doktorka ale že ještě tlačit nemůžu že není zašlá branka,myslím že mi ještě něco píchli aby to urychlili.Najednou doktorka tak ještě 4 kontrakce a začneme tlačit pro mě tahla věta byla strašná úleva protože jsem věděla kdy to skončí a né že to bude trvat třeba další tři hodiny...V momentě kdy jsem ještě nesměla tlačit jsem to ale nevydržela a trochu prostě musela a jak jsem byla na monitoru tak jsem slyšela jak se prckovi zpomaluje srdíčko nelíbilo se mu to to mě vylekalo.PA na doktorku že už bude muset ven že se mu to nelíbí.Mě nešlo moc dýchat přítel dostal za úkol mi držet kyslík pak už mám všechno nějak trochu matně..Už jsem mohla tlačit to byla strašná úleva mám pocit že mě to tlačení vůbec nebolelo sebrala jsem všechny síly a na tři zatlačení byl Kubík venku(to bylo 13 hod) dali mi ho na bříško lehce si zakřičel ale na bříšku se hned uklidnil a byl hodnej akorát mě ještě počůral hned.Pak ho odnesli na vážení apod.,já byla uplně zmatená tak jsem se ptala doktorky jetsli teda máme kluka tak se smála a říkala jj máte a je krásnej a čistounkej to se jen tak nevidí přišlo mi že s Kubíkem tatínek přišel až za strašně dlouho ale asi to byla jen chvíle přítel přišel a držel ho a já na něm viděla jak už ted ho bezmezně miluje koukal na něj jak na obrázek a pak mi ho dal taky.Potom co mě zašili mimochodem nastřižení jsem opravdu necítila,jsme byli všichni tři spolu na porodním pokoji a bylo to úžasný hned takhle být spolu.Když to celé shrnu nejhorší byl spíše pocit že nevím kdy to skončí představa že ty nejhorší bolesti by trvali ještě déle byla hrozná...Pak to ale šlo jak po másle a na svět vykoukl ten náš poklad a zatím je strašně hodnej Jinak mám pocit že přítelova přítomnost u porodu nás ještě více spojila a jsem moc ráda že tam byl a byl mou oporou jak psychickou tak fyzickou...

To nikdo nerodí,nebo co???

Můj nádherný porod - a omluva za román, zkracovat se mi to nechce :-)

Druhého porodu jsem se nebála. Sice jsem měla za sebou otřesný zážitek z prvního císaře, ale tentokrát jsem se rozhodla udělat všechno, aby to byl nejkrásnější zážitek mého života. Přečetla jsem téměř všechny knihy o přirozeném porodu, co v Česku vyšly, cvičila jsem doma těhu jógu na uvolnění pánve, jedla lněná semínka, cvičila s balónkem na roztažení hráze, pila maliník – no víc jsem toho se starším synem fakt udělat nemohla. No a asi to nejdůležitější – rozhodla jsem se, že to dopadne tím nejlepším způsobem pro nás oba a myslím, že nakonec to pozitivní myšlení zapůsobilo nejvíc.Ve středu jsem měla termín porodu, na pátek jsem byla objednaná do porodnice na poradnu. vůbec se mi tam nechtělo – věděla jsem, že po císaři mě dlouho přenášet nenechají a budou mě postupně směřovat k další sekci. Tak jsem se rozhodla, že večer vypiju ricinový koktejl. Ať si o tom myslíte, co chcete, dopady tohoto koktejlu na mimi jsem vyhodnotila jako mnohem lepší než narkózy při císaři a separaci po něm.Před šestou jsem při přípravě večeře vypila koktejl (manžel byl s malym na hřišti), do osmi jsem stihla doklidit byt, uspat dítě apod. Těsně před osmou jdu ještě s košem a najednou mi ty moje už 3-4 týdny probíhající poslíčci přijdou nějak intenzivnější... Pořád jsem si nepřipouštěla, že by to mohlo vyjít. Tak si s manžou pustíme film a já začínám běhat na záchod :-) Z filmu jsem už neměla nic, ani naše plány na poslední pomuchlání před porodem nevyjdou – posílám muže spát. Zhruba do půl jedenácté kromě neustálého odbíhání na záchod pozoruju silné kontrakce, ale pořád hodně nepravidelné. Od půl jedenácté konečně začínají být pravidelnější, tak je měřím a prodýchávám na balónu. Zhruba za hodinu budím muže se slovy: „Jestli tohle není porod, tak už fakt nevim co“... Kontrakce se dají pořád krásně prodýchat, mám z nich radost, protože tuším, že už se miminko blíží. Volám dule a ptám se jí, co mám dělat – že mám hodinu pravidelné kontrakce, ale nejsem si jistá, jestli neodezní, že moc nebolí. Říká mi, že po třech minutách už fakt neodezní, ale že jsou stále moc krátké (trvají jen cca 10-15 sekund), ať zkusím horkou vodu a dám vědět, co to udělá. Jdu do sprchy a tam teda nemůžu absolutně vydržet, jak se mi dělá šoufl – ale svůj účel to splnilo – kontrakce se protáhly na 40-60 sekund – Zase mám radost – konečně opravdové otvírací kontrakce! Už se soustředím jen na ně – vždycky přivolám manžela, a zatímco sedím na balonu, chytnu ho za ruce, abych se mohla pořádně propnout a svěsit pánev co nejníž. Jiné pozice mě nelákají, jenom takhle je mi dobře. Mezi kontrakcemi si pokládám hlavu na židli a stále zhluboka dýchám. Občas mi dojde, jak kolem panicky proletuje muž a snaží se za ty dvě minutky, které mu mezi kontrakcemi zbývají, sehnat těhu průkazku, tašku do nemocnice, dovolat se babičce atd. Já jsem v tak zvláštním stavu, že je mi to všechno jedno, soustředím se jen na svůj porod a miminko. Najednou přichází babička a zároveň se bohužel budí syn. Přestávám se soutředit, znervózním a najednou prožívám kontrakce jako horor. Naštěstí už zvoní dula a jedem. Manžel mi zpětně říká, že bylo cca půl druhé. Cesta k autu vtipná – každou kontrakci se prověšuju opřená o manžela, hlasitě volám „áááá“, abych správně otevřela hrdlo – až o několik dní později si řikám, co na to asi sousedi v ulici :-) Jízda autem opravdu nepříjemná záležitost – když nemůžete kontrakce prodýchávat a uvolnit se v nějaké příjemné pozici, je to na pytel. Dorážíme do nemocnice, kontrakce mám snad každé dvě minuty, pořád zastavujeme, abych se mohla na muže pověsit a kontrakci prodýchat. Dula se směje, že tohle je přesně ono, že určitě jsem aspoň na 4 cm, že je poznat, jaká je to síla. Já se cítím výborně, jako bych byla někde úplně jinde, vnímám jen nástup, vrchol a odeznění jednotlivých stahů. Na příjmu nás čeká úžasná PA, milá a vstřícná, nezatěžuje mě zbytečnými dotazy a nechává mi prostor na uvolnění. V pohodě přijímá náš porodní plán, který personál naprosto skvěle dodržuje (poznámky slyším jen o tom, že nechci píchnout vodu, že to by prý porod urychlilo, ale já mám blbé zkušenosti z minulého porodu, který to urychlilo směrem k císaři, takže se nenechám přemlouvat). Mezi kontrakcemi se mě snaží vyšetřit a zjišťuje, že jsem na 8 cm a že jdeme rovnou na box. Tam přichází ještě jeden horší moment, kdy musím na bok, aby se malý dotočil (přišlo mi to jako věčnost, muž tvrdí, že to trvalo 10 min – no radši bych další 2h kontrakcí). No a pak už se jde tlačit – ve vertikální poloze, kterou jsem si sama určila - tlačím jak o život, ale kontrakce zeslábly, tak to nejde úplně ideálně. Vždycky vykoukne hlavička a zase se vrací zpět – asi 4x. Dula mě povzbuzuje, vysvětluje mi, že teď musím sakra zabrat, že už to máme za chvíli za sebou. Tak jsem si řekla, že teď už ho konečně vytlačím a bylo to tu – malej vyklouzl úplně nádherně – voda mi praskla těsně před tlačením, takže mu tam spousta vody zbyla a mohl po ní krásně vyjet jak na toboganu :-)Hned mi dávají malého na břicho a dvě hodiny zůstává se mnou a manželem na porodním boxu. PA mi mezitím zašije zranění – dva stehy způsobené ručičkou, která jde zároveň s hlavičkou. Doktorka mi zkontroluje dělohu a především jizvu po CS, jestli se náhodou někde netrhla. Naštěstí je všechno ok. Když to hodnotím zpětně – dopadlo to přesně tak, jak jsem si přála, byl to nádherný zážitek, na který v životě nezapomenu. Trvalo to 6,5 hodiny od prvních pravidelných kontrakcí, ale zvládla bych i déle, přišlo mi to hrozně krátké (sice to byl můj druhý porod, ale při prvním jsem se nedostala ani k jediné kontrakci, hned po pokusu o vyvolání jsem šla na císaře kvůli tísni plodu, takže co se porodních cest týče, byla jsem vlastně prvorodička). Chvíle, kdy jsem se mohla o manžela opřít – symbolicky i fyzicky – jsou jedny z nejkrásnějších a nejdůležitějších v našem vztahu – strašně moc nás to posílilo jako manžele i jako rodiče. Mě osobně porod hrozně posílil a zahojil traumata toho minulého. Užíváme si oba naše kloučky a jsme moc rádi, že je máme.

krásný porod :)

zdravím maminky, musím se podělit se svými zlušenostmi z porodu, většinou se dočítám jak je porod náročný a strašný, ale já na ten svůj vzpomínám ráda a proč? Byl krásný :) Celé těhulení bylo bez komplikací (až na tripl testy, kdy mi dr řekl, že máme hraniční hodnoty na Downův syndrom a že mám jít na odběr plodovky - to jsem odmítla, protože i kdyby byly ty testy pozitivní, tak to nic nemění na tom, že to miminko už ve mě rostlo a nemohla bych ho zabít), věřila jsem, že bude mimčo zdravé (i když někde v hloubi duše mě to hlodalo, což když ne...) Ke konci těhulení mi všichni říkali jak mám děsně velké břicho, že budu mít macka dítě, ať se připavím na porod, že to bude masakr (ohromně povzbudivé to poslouchat), muj dr to neřešil, vždycky řekl, že je vše OK a ven se ještě nechystá. Den před termínem jsem byla na poslední kontrole a pokud prý neporodím, tak už mám docházet na kontroly rovnou do porodnice, termín jsme měli v úterý, vyčkala jsem do čtvrtka a vyrazila na kontrolu, natočili monitor a ještě byl klid, další kontrola v sobotu, opět nic, v neděli bylo bříško nějaké moc klidné, téměř bez pohybů, tak jsme vyrazili pro jistotu opět na monitor a tam se brouček probral, takže jsme byli klidní, další kontrola v pondělí a opět nic (v 11:00), tak jsem se měla v úterý přijít domluvit na indukci. Přijela jsem tedy v klidu domů (stále jsem v pohodě řídila :) ), sedla k pc, vyřídila nějaké pracovní maily a občas jsem měla pocit jako bych měla dostat MS, takový úplně slaboučký pocit, ovšem opakoval se, tak jsem začla stopovat, ale nijak přesně pravidelné to nebylo (5min, 7min, 3min, 15min a tak), čekala jsem až se vrátí manžel z práce (radši :-D) a dala jsem si horkou vanu (20:00), kde se to úplně uklidnilo, z vany jsem vylezla napůl zmrzlá ve 21:15 a šla jsem spát, hned jsem usnula, 21:30 přišla první kontrakce a s tou mi praskla voda, takže jsme aspoň věděli, že máme jet. Taťka byl nachystanej s taškou u dveří dřív než já jsem stačila vstát z postele :) V břiše měl Kubíček úplněj bazén, nechápu odkud ta voda pořád tak valila, nemohla jsem se ani obléct, protože všechno bylo hned mokrý (i přes několik vložek, i ručník protekl :-D) Trvalo mi hodinu než jsem se dostala do kalhot :) V autě voda zas valila jak blázen, tak mě nenapadlo nic lepšího než si sundat kalhoty (seděla jsem na přebalovacích podložkách), ovšem pak se před porodnicí obléct byl problém, protože jak jsem se nadzvedla, že si ty kalhoty natáhnu, tak ta voda zas valila ven a vylezt z auta a obliknout se ve stoje se mi moc necht+lo, pač venku mrzlo až praštilo. No nakonec jsem to vzdala a totálně promočená ty kalhoty natáhla a vydala se na cestu. Taťka už hlásil na vrátnici, že jdeme rodit, takže nás na přímu už čekali (kontrakce byly po dvou minutách, ale dali se v pohodě přežít, ani nebyly potřeba prodýchávat). Na příjmu mi dali slučivou nemocniční košili a po vyšetření (22:30) mi bylo sděleno, že si mám jít ještě schrupnout (byla jsem otevřená na 2 prsty), že to bude až tak dopoledne, sestra mě vyloženě nutila ty kontrakce prodýchat, i když jsem neměla vůbec potřebu a nakonec mi doktor řekl, že jsem nějaká citlivá, když tak slabý kontrakce prodýchávám. Manžela posílali domů, ale já se nedala, chtěla jsem ho mít u sebe hlavně na první dobu porodní, druhou dobu bych ho oželela, nakonec teda zůstal. Svolila jsem ke klystýru a odvedli mě na porodní sál, nikdo jiný tam nebyl, takže byl klid a mohla jsem si dokonce vybrat, na kterém sále chci rodit, tak jsem vybrala ten s vanou a s telkou. Koukali jsme s manželem na telku, kontrakce lehce zesilovaly, ale prý byly pořád moc slabé. Kolem půlnoci jsem si řekla, že to vydržím tak do tří a začnu žadonit o epidurál, ležela jsem a měla snahu usnout, když jsem si teda měla ještě schrupnout :-D V 0:30 přišla PA, ať se postavím, že to pomůže malému dolů, stála jsem jednu kontrakci a zas mě nutila si lehnout, že mě zkontroluje, jak to postupuje, jen jsem postřehla, jak se druhá sestra ptá, jestli má volat doktora a PA jí říkala, ať počká a že mám zkusit zatlačit, jestli se mi chce (blbej dotaz :-D ), no a 0:44 byl Kubíček na světě :) Tuším na tři zatlačení, začal hned krásně plakat, dali mi ho na břicho, byl nádhernej, čisťounkej (okoupanej v bazénu :-D),3650g, 51cm, tatínek byl unešenej, přestřihl si šňůru a pak odešli na zabalení a popsání a tak. Mě mezitím zkontroloval doktor, říkal PA, že měla odvahu rodit takovýhó macíka bez nástřihu, nakonec mi udělal jen pár vnitřních stehů (trochu jsem se mu cukala, protože to děsně lechtalo :-))a pak přišel zpátky tatínek s Kubíčkem v náručí, byl to nádhernej pohled jak ho taťka hltal pohledem :) Dali jsme Kubíčka přisát, pomuchlali se s ním, nemohli jsme se na něj vynadívat, rozeslali jsme SMSky všem známým a pak mě šoupli na pokoj, samozřejmě jsem nemohla usnout, Kubíčka mi donesli až ráno, nemohla jsem se ho dočkat a od té doby (12týdnů) jsme se od sebe v podstatě nehli :) Maximálně na hodinku, když mám cvičení. Teď brouček chrupká v postýlce a je to největší zlatíčko na světě :) Takže budoucí maminky - žádný strach, hlavu vzhůru a přeji tak úžasný zážitek jako jsem měla já. Jako prvorodička jsem měla za 3 a půl hodinky bez nástřihu odbyto se vším všudy všechno :)

12.4. Štěpánka - císař

Ahoj holky, přidávám svůj příběh. Jelikož bylo datum předem stanoveno, tak den před, ve středu 11.4., jsem odpoledne nastoupila do porodnice. Tam jsem se dozvěděla, že můžu do 22h jíst a pít naposledy ve tři ráno. Jenže večeři jsem tam nedostala, bylo už po, a jídlo jsem si žádné nebrala, takže jsem byla na lačno docela dlouho. Na pokoji se mi pokoušeli natočit monitor. Sestra tam prcka asi 15minut hledala a on se schovával a kroutil...ještě se mě ptala, kde mi ho běžně natáčeli, tak říkám, že jsem ještě na monitoru nebyla ani v poradně, a sestra se mě snažila přesvědčit, že jsem určitě musela být, docela mě to pobavilo. Nakonec se to podařilo natočit na boku. Asi 4x za noc mě kontrolovali, poslouchali prcka, ptali se mě, jestli necítím kontrakce, jestli neodtekla plodová voda, jestli nekrvácím... na to, že jsem celé těhu neměla nejmenší problém a přišla jsem tam naprosto fit, tak mě to štvalo, že jsem se nemohla ani pořádně vyspat. Ráno v šest se opakovalo to samé s monitorem, ale i tentokrát se zadařilo. V půl sedmé mě odvedli na porodní sál. Nejprve holení a klystýr, sprcha a znovu na monitor. Byla jsem čím dál nervóznější a nejraději bych tam odsud utekla, jenže když to nešlo porodit jinak, tak jsem to musela zvládnout. Si tak ležím napojená na monitor a začalo se mi dělat špatně od žaludku, chvíli na to se mi začala hrozně motat hlava a tak to říkám PA. Dostalo se mi ujištění, že to je nervozitou a že to zvládnu. Nevím, jak dlouho jsem tam tak ležela a polykala na prázdno, aby mi bylo líp, ale pak přišla PA a že jsem nějaká bledá, jestli mi není špatně. Tak jsem jí zopakovala, že je mi špatně a motá se mi hlava. Rychle mi změřila tlak a naměřila 80/50 a to že je málo, tak volala Dr. co mě měl operovat, ten jí vynadal, jaktože už dávno nemám nohy nahoru a neležím na boku...Rychle se mi pak ulevilo, tlak sice zůstal nízký, ale šlo to. Kolem půl osmé dorazil manžel a já šla na sál. Tam se mě zmocnilo několik lidí, všechno ze mě stáhli a já tam ležela nahá a čekala co bude. PA mi desinfikovala břicho od pupíku až do půli stehen. Byla jsem pěkně oranžová a bylo to hrozně studený. Do toho mi anesteziolog něco napojoval na ruce, běhali tam sestry a další personál, aby se připravili na mimi. Pak mě přikrili rouškou, dostala jsem masku na obličej, nadechla jsem se, strašně mě to pálilo v krku a chtěla jsem ucuknout, abych jim to řekla, ale nenechali mě :D Nadechla jsem se podruhé a pak už nebylo nic. Jen mlhavě si pamatuju slova: Jiti, podívej se na ni. Máme moc krásnou holčičku a je to celá Anežka. (pak mi bylo potvrzeno, že mi to manžel říkal ještě na sále, když mě \"probrali\" z narkózy, ale já nebyla schopná ničeho, natož otevřít oči)Pak si pamatuju jen strašnou bolest, když jsem se probrala na JIPce. To bylo nejhorší. Už jsem se začínala probírat, už jsem byla ve své hlavě, ale nedokázala jsem ovládat vůbec své tělo a jen jsem poslouchala, jak hrozně tam skučím bolestí a nemůžu to zastavit. A sestra, co mě měla na starosti mi jen říkala, že to přeháním a že to tak strašně bolet nemůže. Může, myslela jsem, že to nevydržím, a to nejsem žádná citlivka, naopak. První týden byl nejhorší. V nemocnici mi zezačátku dávali inijekce na bolest do zadku, po třech dnech už jsem ho měla tak rozpíchaný, že jsem raději vydržela bolest břicha, než další inijekci. Ještě teď mám problémy se třeba otočit v posteli, vstát... ale každý den se to lepší a to docela rychle. I chůze už mě tolik nebolí a neunavuje. Ani nemůže, dnes šel manžel už do práce, a tak tu musím zvládnout obě holky sama. Tak takhle se narodila naše Štěpánka, ráno v 8:10, 3,16kg a 50cm. Jsem šťastná, že to mám za sebou. Upřímně, vědět to dopředu, tak se holka nikdy nenarodí. Tím nechci nikoho strašit, každý to má jinak a každý tu bolest vnímá jinka a každý k tomu přistupuje jinak. To je jen můj pocit po tom všem. Jsem ráda, že ji mám. A ještě dodatek. Malá hledala, kam by se přisála, už ve chvíli, kdy ji vyndali, takže s kojením jsme neměli naprosto nejmenší problém. Už v sobotu pila své (mé) mlíčko a krásně začala přibírat. Nosili mi ji už na JIPku a pak na pokoj, než jsem byla schopná si ji vzít k sobě. A úplně na konec, pár fotek najdete tady: http://xhonza.rajce.idnes.cz/Stepanka%2C_narozena_12.4.2012/#

Marečke 7.4.2012, 10:20, 4380 g, 53 cm

Dne 7.4.2012 v 2:10 musela zase mamka jít čůrat, tak jako každou noc. Ale tentokrát měla pocit, že jí po nožkách něco teče. Na záchodě zkoušela zastavit čůrání, a jelikož to šlo (říká se, že plodová voda se zastavit nedá), chtěla to pustit z hlavy. Ale pak si všimla, že i na prkýnku je divná voda s trochou krve. Celá nejistá se vrátila do ložnice k tátovi a ten se ptal – tak co je? Ona jen odpověděla, že neví a že snad nic. Táta ji ještě řekl, že nemohl usnout a když konečně zabíral, že ho vzbudila. Mamka si zase říkala – jestli to byla plodová voda, ta může odtékat až 48 hodin a po 12 hodinách je zapotřebí dostat antibiotika, takže v podstatě můžeme jít spát a ráno pro jistotu zajedeme do porodnice. Hezky se zachumlala do peřinky a najednou ji zabolelo bříško. Ježíši, co to je? Že by to bylo ono? Mno nic, počkáme, jestli se to bude opakovat. Po 10 minutách znovu. Ty jo, že fakt už to bylo? A za dalších 10 minut zas. Táta si všiml, že mamka kouká na telefon a tak se zeptal, co se děje – že by kontrakce? Takže jsme to sledovali asik hodinku, to už kontrakce byli co 8, 7 a nakonec 5 minut. Mno, tak raději snad vyrazíme. Táta byl během chvilinky obléknutý, tašky připravené v chodbě a popoháněl mamku, která ještě v noční košili jen tak bloumala po bytě. Taky kdo by pospíchal – prvorodička, v noci úplněk, bude hodně žen v porodnici, tátu pošlou domů, nene, není kam spěchat. Ve čtyři hodiny parkujeme u porodnice. Taťka zvoní na ambulanci a hlásí „Dobrý večer, tady Dostál, my bychom chtěli porodit“. Jako nevím, kdo chtěl porodit – dokonce mu mamka několikrát cestou říkala, že se vrátí domů. Přijali nás, taťku nechali sedět venku a mamce šli natočit monitor. Mamka hlásila, že hlenová zátka odešla už v úterý, že ji odešla nejspíš plodová voda a že kontrakce jsou po pěti minutách. Ale porodní asistentka jí moc nevěřila. Ptala se, jestli cítila nějaké kontrakce – když jsem na monitoru 10 minut a co 5 minut mám kontrakce – ano cítila jsem dvě. Pak přišla další porodní asistentka a ta si mamku vnitřně prohlédla. Řekla, že proti nálezu v pátek, kdy jsem byla na kontrole (čípek 2-3 cm) není žádná změna a že se jí to nezdá, že je to planý poplach a jestli sebou mám vložku. Mamka nechápala, proč po ní teď chce vložku – po chvilce dohadování bylo jasné, že nechce čisté vložky, ale vložku, kde by byla zachycena plodová voda. Tak tu mamka samozřejmě neměla. Pak dorazil vzbuzený pan doktor – jediné, co mamka nechtěla bylo, aby jí rodil doktor, chjo, ale co se dá dělat. Pan doktor šel prohmátnout a najednou mamka cítila, že opět odtéká plodová voda. Takže tentokrát si ji PA odebrala, odsouhlasila, že je to plodová voda (se slovy „ale je nějaká kalná“) a bylo jasné, že domů se už nepojede. Ale že to vypadá, že Mareček bude na světě až večer. Taťku pustili dovnitř a nafasoval krásný modrý obleček. Mamku nechali ještě chvíli na monitoru – to už bylo 6:00 a došlo ke střídání směn. Přišla nová PA (paní Knorová) a zkontrolovala si mamku se slovy „Máme tady jeden pozitivní nález z těch 3cm čípku, jsme se dostali na 3 cm do šířky“. Hm, jenže stále tedy chybělo 7 cm do šířky. Taťka se ještě ptal, jak dlouho to bude trvat a to už mu PA řekla, že do oběda to bude hotové. Mamka nafasovala Dopegit na tlak a začala být tak nějak mimo. Pak ji PA vyhnala z porodního lůžka, že nesmí ležet. Že si může skákat ve sprše na balonu, že smí na dvoubalonu skákat v místnosti, že smí prodýchávat, ale ne ležet. Kontrakce začaly pomalu zesilovat a začalo to být více a více nepříjemné, spolu s tím, jak postupně odcházela plodová voda. Ale mamka statečně skákala na balonu a taťka ji všude statečně kontroloval. Taťka se stále mamky ptal, jak jí může pomoct, ale ona říkala, že nijak. Takže po nějaké době seděl tak říkajíc zhroucený v křesle a jen pozoroval a kontroloval mamku. PA přišla na kontrolu, to už bylo skoro osm. Mamka dostala vynadáno, jak to, že sedí na porodním stole. Ale taťka hned bránil – ona 20 minut skákala ve sprše na míči a pak 8 tady na tom dvoujbalonu, teď si akorát sedla. PA opět zkontrolovala mamku, že se nám to hezky rozjíždí a mamka říkala „auvajsky, jauvajsky, to to bolí, to to bolí“. Tak dostala napíchnutí do ruky a nějaké utišováky. Pak bylo rozhodnuto, že je na řadě klistýr. Musím říct, že utišováky začaly působit. Ale ani ne tak na tu bolest, jako spíš na mamku, která přestávala vnímat, co se kolem ní tak úplně děje. Pamatuje si, že ji PA řekla, že už nemá dýchat dlouhými výdechy, ale krátce a mělce. Opřít se o kraj postele a drobně poskakovat (mamka při každém stahu stoupala na špičky a to jí také zakázala). Pak se PA ptala, jestli mamka má jakoby tlak na velkou. Když mamka řekla, že ne, tak PA opět odešla. Mamce prolétlo hlavou, aha, takže příště říct, že ano. Mezitím se mamka hezky kaučovala slovy „To nedám, to nedám, ne to dáš, to teda dáš“ A taťka na ní jen zděšeně koukal. Chvíli po 10 hodině PA řekla, ať si teda mamka lehne na stůl. Dostala další várku utišováků. PA, jak to vypadá a po chvíli volala sestřičku a chvilku na to dorazila i paní doktorka. Mamce řekli, ať si lehne jakoby na bok, chytne se za pravou nohu a zkusí zatlačit – hlavička totiž nebyla stále dostatečně sestouplá. Asi třikrát, nebo čtyřikrát mamka tlačila na boku a pak už ji položili na záda a měla tlačit normálně. Třikrát zatlačila a pak všichni začali říkat, že vidí hlavičku. Mamce to ale vůbec nedocházelo až ve chvíli, kdy táta řekl, zatlač, už vidím hlavičku – poslušně zatlačila a Mareček byl na světě. Sestřička ještě řekla „to je ale macek“ a odnášela Marečka pryč. Mamka ještě zaslechla, jak Mareček začal brečet a říkala si, dobrý všechno je v pořádku. Rychle mu přestříhli pupeční šňůru. Táta se v tu chvíli tak nějak otočil, a když sestřička říkala, že si má jít Marečka hlídat, tak jí vůbec nevnímal. Proto mu musela mamka říct „Marti, to bylo na tebe“. Marečku, tebe donesli čisťoučkého v zavinovačce – taťka tě poctivě choval zatím, co mamku sešívali. Nástřih vůbec nevnímala, ale stále dokola se ptala „Kolik tam mám stehů, kolik tam mám stehů“ a paní doktorka ji na to říkala „Ještě to není došité, ještě to není došité“. Poslední tři stehy už máma velice dobře cítila, ale pohled na tebe ji moc pomáhal. Paní doktorka Hrubá ještě čekala, až vyjde placenta – PA hodně tlačila mamince na bříško, aby vyšla (a to bylo opravdu dost nepříjemné – ještě teď mě v místě toho tlačení občas bolí). Přisátí proběhlo v pořádku – jen bohužel zde nebyla laktační poradkyně (a je možné, že i toto způsobilo následující problémy s kojením – moje mlíčko ti nestačí), aby poradila, jak na to. Mamce pak donesli obídek – ani neví, co to bylo, jedla spíš automaticky, protože byla stále jako omámená. Začala si všechno uvědomovat. Pak jí řekli, že se jde na oddělení šestinedělí. A tak jí táta vzal všechny věci a ona za ním ťapkala na pokoj. Táta byl moc statečný, máš nejlepšího tátu na světě. Moc krásně se o tebe staral a stará. Maminka je moc ráda, že ho má, a vás dva – ty svoje kluky – by za nic na světě nevyměnila. Tak takhle to probíhalo u nás. Jsem moc ráda, že je Mára na světě a zároveň mě strašlivě mrzí, že nikdy nepozná svého dědu. Ty dva se mi totiž minuli o 31 dní. Děda se na prcka moc těšil. Společně jsme kupovali kočárek a on říkal, že je supr, že se mu s ním bude moc dobře jezdit. Strašně mi chybíš tati :o(

Anička, 5.3.2012

29.2. jsem byla na poslední kontrole v porodnici a bylo mi řečeno, že mám už i málo vody a že mám tedy druhý den ráno nastoupit do porodnice. Ve čtvrtek ráno jsem se tedy dostavila na rizikové odd. FN Plzeň. Pak začlo vyvolávycí martýrium podobné tomu, co popisovala Štěpi123. Večer Hamilton. Božínku, to je vám fakt nepříjemný a to jsem ještě netušila, že mě to čeká ještě 6x. Od půlnoci nejíst, nepít a ráno oxitocinový test. Při něm jsem měla údajně (já nic necítila) 3 kontrakce. Jenže to bylo taky všechno. Na porodních cestách nic, ani na špičku prstu a kontrakce pak už taky žádná. Takže najíst, na pít a od 12 zase nejíst, nepít s tím, že večer dostanu přípravnou tabletku. Večer tabletka, hamilton, monitor. Najíst a pak zase od půlnoci nejíst nanovo. Vzhledem k tomu, že jsem měla těhotenskou cukrovku a byla navyklá jíst po 2 hodinách a pít 4 litry denně, začlo mě být už docela blbě a i moje krásná glykémie, kterou jsem celé těhotenství zuby, nehty držela v normě, začala stoupat. Takhle se všechno opakovalo další dva dny. Já už byla naprosto zoufalá a byla jsem přesvědčená, že snad neporodím. Měla jsem permanentní hlad a žízeň a cítila jsem se strašně slabá. A pak to začlo. V pondělí ve 3 v noci mi začaly taakové slabé bolesti v zádech. Ještě jsem zůstala ležet a měřila jsem na hodinkách jestli se pravidelně vrací. Naměřila jsem, že cca po sedmi minutách a tak jsem se zvedla a šla za sestřičkou. Ta mě dala na monitor, na kterém původně kontrakce nebyly vidět. Pak jsem docela dobu čekala na paní doktorku, která mi sdělila, že nejsem otevřená ani na dva prst a ať jdu zpět na pokoj a ať si dám sprchu a pokud budu mít bolesti silnější, tak ať cinknu na sestřičku, že mi něco píchne. Mezitím mě kontrakce začaly bolet. Křížové bolesti... nádhera... První sprcha docela zabrala a uvolnila, ale další už nepomohly a začalo to bolet pekelně. Zazvonila jsem na sestřičku a dostala injekci. Úleva se nekonala a při kontrakcích se mi navíc začal zvedat žaludek a začala jsem zvracet. Tak jsme šla na další monitor, na kterém už kontrakce byly. To bylo 7 hodin a přiběhl taťka. šli jsme čekat na vyšetřovnu na paní doktorku. Kontrakce po třech minutách a pekelně bolely a paní doktorka nikde. 10min, 20 min, 30 min. Už jsem začala být vzteklá a začínala jsem se bát. Na vyšetřovně s námi byla jen žákyně, která moc neporadila a já začínala být zoufalá. Pak konečně přišla paní doktorka a odeslala nás o patro výš na porodní sál. Na porodním pokoji jsme dostala klistýr a pak mě odeslali do sprchy. Byla jsem hrozně vyprahlá a hladová. Ve sprše už jsem se neudržela na nohou. Ještě, že tam byl se mnou taťka. pár kontrakcí jsem rozdýchávala ve sprše na všech čtyřech a pak mě vzali na stůl a začaly mě nalívat glukózou do žíly. Při bolestech jsem při každé další byla přesvědčená , že žádnou další už nemůžu přežít. Píchli mi vodu a bolesti ještě zesílyly. Řvala jsem jak tur a styděla se za sebe. Pak přišelk nějaký maldý doktor a začal se ve mě hrabat. Jestly předtím mě kontrakce bolely, tak tohle bolelo ještě 10x víc. Řvala jsem jak blázen až se přšla podívat staniční kdo je to slišet přez tři místnosti a to mi snad zachránilo život. Paní staniční totiž zjistila, že mám plný močový měchýř a vycévkovala mě. Strašně se mi ulevilo. Jak jsem byla dehydrovaná, tak do mě nalili 3 flašky glukózy. Pak už se mi paní staniční věnovala až do konce. Malá trochu otálela se sestupováním, tak doporučila ať si stoupnu. Já se ale neudržela na nohou. Naštěstí mám dvoumetrového taťku ragbistu, který mě držel. V podstatě jsem na něm asi 3 nebo 4 kontrakce visela a pak jsem mohla konečně začít tlačit. Bylo to asi 5 nebo 6 kontrakcí a měla jsem pocit, že ji ze mě paní staniční doslova vytáhla. Aička se narodila ve 12:33. Taťka si se mnou docela užil. Jednou mě dokonce proplesknul, když jsem to chtěla vzdát :-D Díky jemu a hlavně paní staniční i milé PA

... porod naší lásky, Nicolky ...

Tak jsem se dostala k tomu, sesmolit ten náš porod - Nicolka se narodila ve 2.25 hod dne 06.03.2012:)) Začlo to 05.03.2012 nějak ve dvě ráno, bolesti, které sice mě nenechaly spát a já furt sledovala na mobilu, po kolika min se to opakuje, bylo to po 7-5 min, ale já furt nechtěla věřit, že je to ono, protože se to dalo vydržet, tak jsem furt čekala a čekala, přítel se budil a neustále ptal, jak mi je, bylo to furt stejné, ve 4 ráno jsem si dala sprchu, vůbec nepomohla, ale chtěla jsem ještě čekat... Přítel chtěl jet, tak jsem mu řekla, že vydržíme do 5, pak do 6, no a pak jsme teda sbalili tašky a jeli. Když mě v porodnici přijali, dali mě na pásy, vyšetřil mě primář a řekl mi k tomu jen to, že to jsou poslíčci... Takže jsem si připadala jak debil, páč poslíčci přece nejsou v pravidelných intervalech a vymizí po sprše či tak, no nic, no... Poslali mě na tzv. čekanky, že tam zůstanu do rána, pokud do rána neporodím, pustí mě domů... Vůbec jsem tam nechtěla být, ale nic jiného mi nezbylo. Přítel odjel domů... Odpoledne se ta bolest začala zhoršovat, pozvracela jsem se po obědě a bolesti byly po 2 min. PA mě prohlídla a řekla, že to jde pomalu, že jsem otevřená na 1 prst... Ale že je to pokrok... Odpoledne za mnou byl ještě přítel, to už jsem bolesti dost rozdýchávala... Pak odjel a já chodila do sprchy, skákala na míči a bylo mi čím dál hůř, nevěděla jsem, v jaké pozici být, jak ta bolest se mnou sloumala... Nakonec mi dali nějaké čípky do zadku, aby popohnali otvírání, to jsem byla na 2 prsty, takže zase sprcha, míč a kruté bolesti... Nějak kolem 8 večer jsem se otevřela na 4 prsty, padlo rozhodnutí, že mi píchnou vodu. Volala jsem příteli, ať přijede za hoďku, že jdu na sál... To už jsem žebrala o epidurál, protože jsem únavou a bolestí fakt nemohla, bylo mi až zle od žaludku... Vodu mi píchli asi v půl 9, to mi ještě PA říkala, že ty kontrakce budou jiné, možná lepší a daj se vydržet, no a ony byly ještě horší, skučela jsem jak pes a celá se bolestí třásla... Epidurál mi slíbili do půl hodiny, páč doktor měl něco důležitějšího... Přišel skoro za hodinu, takže jsem se furt jen ptala, kde je ten doktor, skučela a třásla se bolestí... Nakonec přišel, epidurál fakt zabral, ale byla jsem upozorněná, že pokud do 1,5 hod neporodím, přestane účinkovat... Ale můžou mi dát ještě jednu dávku... No a já neporodila, neotvírala jsem se, byli jsme asi na 6 prstech... Takže začly znova ty brutální bolesti, přítel mi natahoval ruku, abych si neblokovala kapačku, protože jsem sebou fakt šila... Škemrala jsem o epidurál, PA ale řekla, že to je brzy, až budu víc otevřená...Zase jsem dostala ty čípky do zadku, nicméně to šlo stále pomalu, tak jsem ještě dostala něja kou kapačku na to, abych se otvírala rychlejc... Nakonec mi tu další dávku epidurálu dali... Rodit jsem začla kolem té druhé, branka sice stále malinko byla, ale PA se rozhodla, že to zkusíme... Tlačila jsem jak o život, v leže, ve stoje, ale malá se vracela pořád zpátky, přítel říkal, že byly vždy jen vidět vlásky a pak zase zmizly... Pak najednou přišla doktorka a ještě jiná PA a v rychlosti začly jednat. Nástřih (přítel na to koukal a řekl, že mě teda nastřihla fest, že se stím fakt nemazlila... Jenže ona by malá díky její špatné porodní poloze jinak nevylezla...), tlačení, kdy mmi PA tlačila i na břicho, protože malá byla zas nahoře a pak to přišlo, poslední tlačení a byla venku, musela jsem se na ni podívat a viděla jsem, že má pupeční šňůru kolem krku, až pak mi přítel řekl, že ji měla omotanou 2x... A nešla vytlačit, protože byla otočená ve špatné poloze, tzv. předhlavím, takže měla hned po porodu šišaté čelo (to se jí naštěstí hned srovnalo, dnes by to nikdo nepoznal, jen z těch fotek...:)) No a pak jsem ji měla u sebe a v tu chvíli jsem se zmohla jen na \"ona je krásná\" a \"vše zapomenuto\", protože za to, že ji mám, to všechno stálo a sice teď u toho řvu, jak to píšu, ale řvu zase jen proto, že jsem šťastná, že ji mám a že je zdravá... A právě pro tohle všechno jsem taky šťastná, že mám přítele, který tohle všechno se mnou zažil, já ho vlastně od porodu miluju víc než dřív... Kdyby nebylo jeho, nemám ani Nicolku...

Jiříček, 24. 2. 2012, 3870g, 51 cm

Dne 22.2. jsem se byla přijata do porodnice na vyvolání porodu, byla jsem 41+3 tt. Myslela jsem, že mě přijmou a hned začnou vyvolávat, ale vše bylo jinak, přijali mě na odd. rizikového těhotěnství s tím, že mi další den udělají oxytocinový zátěžový test a 24.2. dají tabletu na vyvolání. Byli jsme z toho, že tam mám ležet dva dny jen tak, já i manže ldost rozhození. Nějak jsem tam teda přečkala 1. den, Zdenda u mě byl celé odpoledne, taky mě zas vyšetřili, udělali monitor. Od půlnoci jsem nejedla, nepila a ráno mi udělali ten test, potom další vyšetření, kde mi opět potvrdili, že porodní cesty jsou stále nepřipravené, to mě vždycky děsně „povzbudilo“, to slyšet. Odpoledne Zdenda, toho už jsem musela po chvíli poslat domů, protože jsem jen bulela a zkrátka na mě dosedla strašná deprese, ještě když jsem ho viděla, jak se trápí, že mi nemůže pomoct a musí mě tam nechat, chudáček. Další vyšetření, to už jsem se bála kadého doteku tam dole, protože při každém vyšetření se na mě doktoři usmáli a se slovy „tak tomu trochu pomůžeme“ udělali hamiltonův hmat, který, když je to potřetí, počtvrté…. bolí jako blázen. Následoval další ortel, že porod. cesty opět nic, zavedli mi nějaký gel, aby porodní cesty trochu postoupily. Probrečela jsem půlku noci, bylo mi zle, měla jsem strašnou žízeň, fakt jsem i popřemýšlela, jestli za to to miminko stojí a jestli jsem s těhotenstvím neudělala obrovskou chybu. V půl deváté jsem šla opět na vyšetření, dr. jsem se totálně složila na vyšetř. křesle, rozbrečela jsem se tam jak malá holka, deprese pracovala na plné obrátky. Ale alespoň mě dr. trochu potěšila, že jsem otevřená na 2 prsty, tak se to trochu vylepšilo a že dáme tabletu. Na pokoj si pro mě přišla sestra, píchla mi glukozu, protože jsem byla už strašně vyhladovělá a hlavně vyžízněná, odvedla mě na porodní sál. Hurá, už se konečně něco děje!! Do toho tam přišel i můj muž, který byl nedočkavý a nemohl doma čekat, až ho zavolám. Tak vlastně přišel akorát. V půl desáté mi dr. zavedla tabletku, připojili mě na ? hod. na monitor a pak nás nechali se Zdendou samotné. Zatím mě žádné kontrakce netrápily, tak nám spolu bylo strašně krásně, tulili jsme se a povídali. Po dvou hodinách mě přišla dr. zkontrolovat, porodní cesty stále nastejno, dala druhou tabletu, ? hod. monitor, to už jsem kontrakce cítila po pěti minutách, bolest se stupňovala, kontrakce stále častěji, měla jsem strašnou žízeň a udělalo se mi blbě, na omdlení. Zdeněček zavolal PA, ta mi změřila tlak, 100/60, hm, tak proto. Dovolila mi vypláchnout pusu vodou, tak se mi trochu ulevilo. Zdenda mi tam byl velkou oporou, nevím, jak bych to tam sama zvládala s tou mou psychikou a únavou, byla jsem už docela vyšťavená. No, nejvíc mě dostal přednosta odd., který mě přišel vyšetřit a řekl, že porodní cesty nepostupují, bolest je jen z té tablety a abych se vrátila zpět na oddělení, že to dnes zastavíme a zkusíme to znova v neděli. Tím mě teda dostal na to pověstné dno, já se vrátila na odd., mohla jsem se najíst a napít, jíst jsem nemohla, jak jsem měla všechno sevřené, tak jen trochu kompotu a ovoce. Dostala jsem injekci na zastavení těch kontrakcí, byla jsem strašně unavená, tak jsem poslala Zdendu domů, že jako zkusím spát. Nechtěl, ale nakonec šel, že přijde zpátky, jen co se vzbudím. Bolest nepřecházela, tak ze spaní nebylo nic, najednou tlaky, rychle na velkou, to asi ten kompot, šla ze mě i krev i stolice. Zavolala jsem sestru, ta poradila sprchu, buď bolest přestane nebo se rozjede konečně porod. Tak jsem šla do sprchy, cestou přes wc, zas na velkou a do sprchy, to už mi ty tlaky přišly dost podivné, jako kdybych rodila, ale snad ne ve sprše, že jo! Z pokoje jsem zavolala sestru, a že teda jdeme za dr. na vyšetřovnu, tam jsem došla s vypětím všech sil, zdálo se mi, že ze mě něco leze, „vyskočila“ jsem na vyšetř. křeslo, PA koukla a fofr pro dr., že mám venku hlavičku, tak jsem taky koukla a ono fakt jo, Jíra koukal ze mě ven. Přišla dr., dvakrát jsem zatlačila a chlapeček byl venku, krásně, jako po másle, bez nastřižení, celé to trvalo tak 10 min. Musím říct, že na vyšetřovně neměli ani peán, ani nůžky, vůbec zde nebyli připraveni na porod, tak se čekalo s pupeční šňůrou, až přiběhne PA z patra nad náma, kde jsou porodní sály, s porodnickým balíčkem. Moc mě mrzelo, že u toho mou vinou nebyl manžel, ten přijel 10 min. poté a že jsem si nemohla chlapečka hned pochovat a přiložit, dali mi ho až po 3 hodinách, protože na vyšetřovně na to nebyli připraveni a Jíra by prochladl. Takže porod podle mých představ se fakt nekonal, po ortelu přednosty odd. se Jíra naštval a vyletěl jak rakeťák. Hlavně, že je zdravý a vše dopadlo nakonec dobře. A jak jsem jednu dobu pochybovala, tak to, že máme Jíru mě přesvědčilo, že všechny útrapy za to stály, není nic krásnějšího než držet ho v náručí a sama být v náručí mého muže.

Rozárka, 6.1.2012, 3480g, 50 cm

Ve středu 4.1. jsem byla na kontrole v porodnici a na monitoru. Náznaky porodu žádné a břicho obrovské i podle Dr.V pondělí jsem tedy měla přijít na příjem. Vhrkly mi slzy do očí- začala jsem se bát. Teprve jsem si uvědomila, že život, jaký znám, končí.Tak jsem už zůstala nervózní. V pátek ve 4:30 jsem se vzbudila a ucítila jednu ze svých bezbolestných kontrakcí( poslíčky jsem měla snad už od 5. měsíce), poslední týden už byly poslíčci dost silné. Ucítila jsem vlhko a rychle jsem začala přemýšlet, jestli jsem si cvrkla( to se mi poslední měsíc občas stalo) nebo že by voda???Tak si říkám: vstanu a uvidim. Vstala jsem a viděla- za minutu řádná kaluž. Tak jsem stála a říkám: Míšo..., Míšo...praskla mi voda!!Míša začal běhat sem a tam, mezitím se mě stihl zeptat, co má dělat, načež jsem mu řekla, ať si jde vyčistit zuby a v klidu se oblíkne a poshání si věci, co potřebuje. Když přestala voda téct, šla jsem na WC, dala si vložku a hned viděla, že voda je zelená. Tak jsem Míšu popohnala, že musíme jet co nejdřív.Ten začal šílet, páč jako správný otec čekatel neměl nic připravené, začal hledat kartu a baterky do foťáku- nic nenašel :-DDo půl hoďky jsme byly na cestě do Jičínské porodnice. Cesta trvala asi půl hoďky,museli jsme vzít ještě benzín- byli jsme zkrátka připravení :-DPo cestě kontrakce po 10 min, začínaly lehce bolet. Při každé kontrakci tekla ještě spousta plodové vody( nevim jak mě napadlo, že vložka mi bude stačit:-D), takže než jsme dojeli, tak sedačka v autě durch.Než jsme dojeli výtahem nahoru, tak jsem to měla nateklý i v botech a pěkně mi mrznul zadek.Příjem, monitor- mezitím kontrakce po 5 min a už začaly bolet víc. Asi v 6:30 jsme šli s přítelem na předporodní pokoj. Byla jsem strašně ráda, že tam přítel mohl zůstat se mnou, jelikož porod byl dle Dr. opravdu v začátku. Asi v 10 hod jsem se už přestala smát. A v hlavě jsem si pořád rozmýšlela, jestli si řeknu o epidural. Přišla Dr, prohlédla mě a než jsem stačila otevřít pusu, tak mi řekla, že po obědě mi píchnou něco proti bolesti. Tak jsem si řekla, že to ještě dám a kdyžtak si pak řeknu. Asi v poledne proběhla příprava a pak jsem se hodně dlouho nehla ze sprchy, páč to bylo jediné, co trochu pomáhalo snášet ty bolesti. Pak mi někdy píchli v té chvíli už opravdu vytouženou injekci do zadku.Bolesti to hodně otupilo, ale v téhle chvíli už nemám přehled jestli jsem byla ještě na hekárně nebo už na porodním sále. Každopádně po chvíli- mě se zdálo, že tak po hodině a půl a dvou- jsem si řekla o další injekci. PA mi řekla, že je to moc brzy, že kdyžtak dýl. Do sprchy mě už museli pomalu přemlouvat, páč vstát byl pro mě nadlidský úkol. Strašně se mi nechtělo,chtěla jsem mezi kontrakcema spát a spát. Když mě přítel přemluvil do sprchy, tak mě tam musel hlídat, protože jsem na míči neustále usínala. Pak si nic moc nepamatuju, ale byl to každopádně mazec. Asi v půl pátý jsem začínala mít pocit, že mě to nutí tlačit. Dr. řekla, že to může trvat ještě 2 hoďky, ale že u mě to tak dlouhé nebude. Začalo cvičení- na bok na čtyři, opřít tuhle, opřít tamhle, na bok, na čtyři, procházka na míč, procházka na záchod- to bylo snad úplně nejhorší. Přitom jsem¨měla povoleno lehce zatlačit při každé kontrakci, aby se hlavička dostala pěkně dolu. Dr. byla absolutně skvělá. Moc si toho nepamatuju, ale měla jsem z ní strašně dobrý pocit.Co mě totálně naštvalo, byly dvě PA, které se v mých největších bolestech někde v té fázi před tlačením začali na sále nahlas bavit a vyprávět si něco strašně vtipnýho. Začali se tam nahlas smát, kdybych měla sílu, tak je pošlu z fleku do hajzlu. To bylo absolutně neprofesionální, nechápu, že nemohly zajít do té jejich místnosti vedle.To je taky asi jediná výtka k celému porodu. V 17:23 na nás na jednu kontrakci vykoukla naše Róza. Tlačení mi šlo :-D. Žádný nástřih, jen pár vnitřních stehů. Ještě jsme čekali na kontrakci, aby vyšla placenta, ale nic. Tak jsem zatlačila a byla venku.Skvělý porod, skvělá Dr., jen škoda, že nevím, jak se jmenovala. Přítel byl celou dobu se mnou a byl mi velkou oporou. Byl tiše, držel mě za ruku a když bylo potřeba, tak mě opravdu podržel.Díky Míšo!!!

Štěpánek, 20.2.2012, 3810 g, 51 cm

Celé těhotenství jsem si přála aspoň jednou \"porodit normálně\" = bez vyvolávaček. Bohužel ani tentokrát se mi to nesplnilo. 17.2.2012 jsem byla u svého Dr. na posledním monitoru, ani jediná kontrakce, miminko v pořádku, ale v pondělí jsem dostala povel nastoupit do porodnice, to jsem měla být 40+6. V sobotu se mi ještě stačili na poslední chvíli udělat hemeroidy, takže jsem si pěkně protrpěla celý víkend a se strachem jsme v pondělí vyrazili směr porodnice.Po příchodu monitor, utz, všechno v pořádku a prý kdy teda že chci rodit. No nechtělo se mi samozřejmě :-D , ale v rámci toho abych už to měla za sebou, že teda hned to pondělí. Dr. se rozhodla, že dostanu tabletu Prostinu a pak se uvidí co dál. No neprozřetelně jsem jí řekla, že posledně to po tabletě vůbec nešlo, tak že dáme dvě a kdyby to bylo moc, nebo to nepostupovalo, že mi slíbí epidurál, ale jsem na 2 cm otevřená, že si myslí, že to půjde.Takže v půl 10 jsem dostala první tabletu, po hodině kontrakce po třech minutách, dost silné. To jsem se zaradovala, že druhá tableta už nebude potřeba. Bohužel, v půl 11 jsem dostala druhou a téměř okamžitě přišli kontrakce po minutě a půl a už pěkně silné, musela jsem je prodýchávat a jak sestřička řekla, jsou to ty, co už lámou v pase. Po další hodině jsem šla na přípravu - Yal, sprcha - kde mi praskla voda. PA zbytek vody \"vypustila\" a pak teprve nastal mazec :-) . Porodní sál už jsem odmítala opustit, manžel chudák byl nešťastný při pohledu na mě. Kolem druhé už jsem si řekla o epi, bohužel anesteziolog byl na sále, takže smůla, nálaz se zasekl na 5 cm. Můžu říct, že opravdu nikdy jsem neměla ten pocit, že buď zabiju sebe, nebo tu \"ženskou\" co mi odmítla sehnat toho anesteziologa :-D . Kdybych se mohla zvednout a utéct, tak to udělám. Během půl hodiny jsem při kontrakcích cítila, že břicho začíná tlačit za mě, při každé další kontrakci to nutkání bylo silnější a silnější, tak jsem požádala PA, ať mě vyšetří .... kupodivu zbýval už jen lem . Nechápu proč najednou všichni odešli, že si to mám ještě prodýchat .... prostě to nešlo, tlačit jsem musela, tak jsem poslala manžela, ať pro ně rychle běží, nebo bude to dítě rodit on :-D . Abych to dál neprodlužovala, tak pak na 3 zatlačení bylo naše velké štěstí venku, sice se cestou trošku zasekl, ale všechno dobře dopadlo a v 15,08 se z nás stali trojnásobní rodiče . Ještě teď mám slzy v očích, když si na ten krásný pocit vzpomenu, když vidím tu radost a štěstí v očích mého manžela. Sice si to tady asi nepřečte, ale moc mu děkuji za všechno, za jeho podporu, lásku, za to, že to se mnou vydržel od začátku do konce, i když to pro něj bylo jistě složité. Miluju tě, miluju naše děti

Jonášek 12.2.2012, 49 cm, 3.375 kg

Tak píšu, jak jsme si šli pro našeho Jonáška...Minulý čtvrtek na kontrole se nic nezměnilo, placenta s infarkty, čípek tak ještě na tři týdny, monitor a průtoky ok, plodové vody málo, ne-li nula. Bylo rozhodnuto, že v sobotu se jde na vyvolání, nepomohly ani moje lidový pokusy, hmaty Dr.ani přemlouvání...Bála jsem se moc, hlavně že jeden zásah vystřídá druhý, že vše skončí císařem a že se pak pro návrat záchvatů migrén a jiných lapálií nebudu třeba schopná o malýho postarat...V pátek večer ještě proběhla uplně zbytečná partnerská nepohoda, cítila jsem se hrozně sama...zpětně vím, že jen přítel nezvládl svou a moji nervozitu, strach a v pátek prostě nedokázal být extra oporou...V sobotu ráno jsme nastoupili do nemocnice, monitor ok, ale ta placenta šílená a čípek 3cm, tvrdý, miminko nahony vzdálené porodním cestám... Dr. nevěřila, že se vyvolání povede a směřovala vše zároveň na císaře, tj.žádný jídlo, odběr krve...přítel byl uplně zelenej a přestal mluvit, je taky lékař a asi doufal, že to půjde samo..spolkla jsem první tabletku a šla se ubytovat, ještě jsme trochu řešili stavbu, snažila jsem se srandovat, za dvě hoďky další monitor, miminko ok, ale žádný posun, teda ani jsem nic necítila...někdy v té době rodinní Hujeři nastupovali v Praze na vlak a fičeli za mnou....další tableta...po asi hoďce a půl jsme začala cítit kontrakce, huuuuurááááá, byly vidět i na monitoru, a protože jsem další vyvolávací tabletu dostat nemohla, na vodu bylo brzy a na oxytocin taky, byl naordinovaný klystýr i jako příprava na císaře, po něm se vše uklidnilo...byly asi 4 odpo, monitor ukázkový a tak Dr. rozhodla, že když jsem tak odhodlaná rodit a miminko je v pořádku, odpočinu si do druhého dne a ráno se to ještě zkusí, ok, přijeli Hujeři, vypadali hůř než já...večer jsem dostala nějaké spasmolitikum na spaní a uvolnění, čípek byl asi jeden cm a měkčí...Ráno monitor ok, ale čípek opět tvrdý, Dr. už zoufalá..přivezli maminku, co za 9 minut porodila, rozbrečela jsem se..., spolkla jsem tabletu a po dvou hodinách opět nic...tak Dr. že ji zavede přímo k čípku, to teda bolelo, musim uznat, zároveň mi řekla, že když to nezabere, půjde pro něj, aby nám nezačal pomalu odcházet...něco se zlomilo, říkám si, o co mi jde, hlavně ať je venku, jakkoliv a ono jo..začala jsem do hodiny cítit pořádný kontrakce, jako echt silná menstruace, tlak dolů, fakt mi bylo blbě, volám příteli,ať přijede, jdu za sestrou, že cítím hroznej tlak a jestli ještě můžu do sprchy, řekla, že hlavička sestoupla, ale hrdlo je zatím zavřené...ve sprše už mi bylo fakt blbě...přijel přítel a šli jsme na monitor, kontrakce sílily, ale nikdo mi je moc nevěřil, na monitoru nebyly skoro vidět, čas postupoval, kolem jedné jsem byla otevřená na tři cm, Dr. píchla vodu - bylo jí jedno deci - už jsem jen ležela na boku, ani jsem nepípla a navzdory všem ostatním jsem tušila, že rodím, ale říkaly, že je to tak na šest hodin a že ty pravé kontrakce teprve přijdou..tak to mě zabte...kolem druhé šeptám, že asi rodím, mrkli na mě a že šest cm, přítel s Dr. se dohodli, že mi dají epidurál, který jsem nechtěla, ale kontrakce nebyly vidět, tak si mysleli, že jen špatně snáším bolest...po druhé hodině jsem dostala epidurál, seděla jsem obkročmo na židli a moc příjemnej a hodnej anesteziolog mi ho napíchával, přítel mě podpíral zepředu, pořád jsem mu říkala, že už rodím, do židle jsem citíla hrozný tlak...položili mě a dali glukozu, protože jsem zase nic nesměla jíst a už jsem měla dost, říkám, že teda jestli můžu na záchod, tak že jo i s kapačkou, slyším, jak se Dr. něčemu smějou, vtipkujou...najednou tlak, šeptám, že rodím, zvyšuju hlas, jak mi síly dovolí, všichni příběhli, dotáhli mě ke stolu, kde nebyly schystaný ani ty nášlapy, Dr. křikla na přítele, ať mi aspoň chytne nohu pod kolenem, říkám, že nechci, aby to viděl:)... dostávám desetisekundovou instrukci a slyším, jak říkám, že muuusíííím tlaaaačíííít a šup hlavička, ještě zatlačte na ramínko....coooo? dobře...šup a Jonášek 14.37 vyletěl jak raketa a vyklouzl na pultík a řval, holky, ten tak řval, dostala jsem pusu, malýho odnesli, mně se odloučila placenta a šlo se na šití...až na steh u močové trubice nebolelo, začal zabírat epidurál:), pak mi ho dali, přítel svítil jak lampion a malej se hned přisál...pak dvě hoďky na sále, sprcha a přesun na pokoj, tam byli už Hujeři, přítel a dovezenej pan Jonášek:), bylo to krásný, pak jsem jim říkala, že kdyby mi věřili, že rodím, mohl to být uplně pohodový porod, ale prý se někdy kontrakce na monitoru zobrazují zkresleně:)...přítel mi moc pomáhá, doma máme ten uzlík a je to moc hezkej pocit, jsem šťastná, že to Jonášek zvládl a Dr. měla pevné nervy na takový postup. musim říct, že cítím velké štěstí. M

\'\'Porod\'\' Danečka

No asi se ptáte proč porod v uvozovkách :), zde je prosím vysvětlení...13.2. v 7 hodin ráno jsme naklusali do porodnice na vyvolávání, příjem byl rychlý, vzala jsem si nemocniční košili a šoupli mě na monitor. Všechno vypadalo ok. V 8h mi píchli antibiotika a přišla mladičká doktorka, byla jsem otevřená na 2 prsty. Vzala nástroj píchla plodovku, celkem to šlo, žádná hrůza... V 8:50 začala křivka monitoru prudce klesat, srdeční aktivita miminka byla kolem 80-90:(...najednou byl u mě primář, docent, 2 doktoři a spousta sestřiček, klepala jsem se jako osika. Všichni se dohadovali co dál a čím to je. Primář přistoupil k císaři, docent zas že chvilku počkáme, jelikož se aktivita vyšplhala na 114, 140 a pak 150 :)...zeptala jsem se čím to je a bylo mi sděleno, že vlivem odtoku plodové vody stoupal tlak na placentu (prý syndrom něčeho, nevím). V 9:10 mi píchli oxytocin, začaly kontrakce po 5 min., ze začátku dobrý, ale pak byly bolesti větší a větší. V hekárně jsem byla do 12 , otevřená na 5cm, monitor ok. Manžel mě držel za ruku a povzbuzoval . Vedle jsem slyšela dětský pláč a pak další...hmmm, kdy budu já, pomyslím si. Asi ve 12:30 začala křivka monitoru zlobit, byla přerušovaná a nepravidelná. Přišel doktor se sondou, aby naměřil přísun kyslíku pro miminko...max hranice byla 24 nic moc...hmmm, padlo konečné rozhodnutí - císařský řez...sakra, manžel měl na krajíčku a já vynervovaná, do toho kontrakce. Svlíkám se donaha, manžel musel čekat venku. Poprvé v životě vidím operační sál, jako ve filmu, všichni v roušku, sterilizované a chladné prostření. Napíchli mě na všelijaké přístroje a budu v celkové narkóze (každá minuta byla drahá), hmm, bylo mi líto, že neuslyším jak malý poprvé zakřičí, ale na druhou stranu jsem se modlila, aby se narodil v pořádku a hlavně živý . Poslední co si pamatuji bylo, že ten kyslík nějak štípe... Cítila jsem příšernou bolest v oblasti břicha a hlasy lidí, sestřičky a doktoři mě právě odvezli po zákroku na JIPku. Byla jsem totálně zdrogovaná :), ale první otázka byla \'\'a co dítě\'\', ulevilo se mi, když Dr. sdělil, že je naprosto v pořádku. To bylo nějak kolem 15h...dostala jsem cedulku s údaji o svém synáčkovi, 12:50, 3448g/48cm, jupíííí to mi úplně stačilo, bolesti jdou bokem, hlavní je, že jsem MÁMA... Kolem večera mi přinesli ukázat malýho, byl kouzelný a celý po mamince , objala jsem ho a chovala (stačilo málo a mohla jsem o něho přijít...). Druhý den na Valentýna už jsem chodila po chodbě a chlálolila se sestřičkami, přijel manžel a strašně se divil, že neležím na lůžku a neřvu bolestí :). Na JIPce jsem strávila 2 dny, jelikož na šestinedělí neměli místo. Sestřičky byly úžasný, moc hezky se o mě starali. 15.2. mě přesunuli na šestinedělí, ale do nadstandartního pokoje, protože všude bylo plno. Super, máme s malým soukromý a manžel tu může být od rána do večera. Pokud malý nedostane žloutenku tak zítra 17.2. pojedeme domů, už se tak těším. Takže asi už víte proč \'\'porod\'\', neprožívala jsem to se vším všudy, kvůli mladé doktorce, trošku si spletla pořadí jednotlivých úkonů, no. Uznal to i docent...ale mě je to jedno, cítím se fajn, synáčka mám u sebe, to mi stačí...nemám ji to za zlé. Hlavně děkuji všem doktorům a sestřičkám z gynekologicko-porodnické kliniky v Pardubicích. Jste zlatí a přeji vám všem mnoho úspěchů v životě

Porod Matyho

Ahojky holčiny, tak jsem se konečně dostala, k tomu abych popsala svůj porod.V Úterý 17.1. jsem měla od půl noci poslíčky a pak celý den, říkám si zítra mám termín, asi to tak vážně bude.Ve středu 18.1. jsem šla do poradny, dr. říkál že se to rozjiždí že bych mohla do druhého dne porodit a nejpozději do tří dnů a ve čtvrtek mám jít do porodnice at si, už mě tam hlídájí.Ve čtvrtek ráno,jsme šli do nemocnice na ambulanci,pro jistotu už jsem jela s sbalená.Sestra mě poslala do kabinky a jakmile jsem se vysvlékla,aniž by mě někdo skontroloval, volala mě zpátky že mám jít rovnou na porodní,ať si mě tam přijmou.Říkám si tak to domů určo, už se nedostanu.Tak jsme vzali papíry a šli na porodní, tam nás uvítala příjemná sestřička.Vzala mi tašku, taťku jsem poslala domů a následovala jsem sestřičku.Šup hned na monitor na kterém jsem ležela hodinu, u toho jsme vyřizovali papíry a napíchli mi na zkoušku oxitocín.Nic... Pak jsem se přestěhovala na pokoj kde byly ještě dvě čekatelky.Ptala jsem se jich jak dlouho tam jsou a říkali že jedna od pondělka,druhá od úterka.Bože říkám si to tu můžu být taky do neděle a jen tak ležet a nic se dít nebude??? No a nedělo.V pátek mi dr udělal jen Hemiltona a zase nic.Dobře v sobotu ráno mi dr. že dáme tabletu na vyvolání.Říkám si te holčině co leží semnou na pokoji ji dáváte od pondělka a nic se neděje.No k mému údivu aaauu něco začlo bolet a to asi hned do patnácti minut.Bolesti celkem časté asi po 5 minutách možná ani to ne ale zatím v poho.Kolem 10 další monitor a ležela na něm i další rodička která už měla celkem silné bolesti, tak mi ji bylo líto.O půl dvanácté že si mám zajít ještě na polívku, říkám si sakra to ještě dnes nejdu rodit, že mě posílají na oběd?Na obědě celkem se ty bolesti dali kráasně vydržet a dělala jsem že jsem v poho.Hned po obědě jsem se šla vyhřát do sprchy a nevím ani kdy ale asi jsem měla na vložce plodovku a ve sprše ve mě jako by v zádech něco luplo,jestli to byla voda netuším.Sestra mě po sprše zkontrolovala a říká že zatím jeden prst, další monitor ptám se ji na epidurál bolesti posílili.začínám se kroutit, příjde dr. zkouší píchnout vodu která neteče a říká 4-5 cm, co?! Vždyt ted jsem byla na 1cm. Nestihám ani epi.Fajn budu to muset přežít.Sestra píchla něco na bolesti myslím že to nepomohlo a dala mi nálev.Pak hned sprcha a že mám ještě z ní vylézt,že mi napíchne kanylu.Bože začínám trochu víc skučet.Letím do sprchy na balon asi tři kontrakce tam přežiju a řvu na sestru, že asi už chci tlačit.Dohrabu se na sál opřu se o to křeslo a cítím hlavu hodně dole.Vidím dr.jak si tam sedí u PC v klidu.lehám si na křeslo a sestra říká, jo to už bude.Fajn bo jinak zdechnu.Dr mi říká jak mám tlačit,říkám si v duchu nerodím snad poprvé.První zatlačení s kraválem takže špatně.Druhé už bylo dobře třetí, špatně,čtvrté správně a hlavička je venku a a na páte je i venku celý, bože ta úleva.To byla, ale fakt rychlost.Malý se narodil 13:51 3200g 51cm.Půl hodky po porodu přišel za mnou na sál přítel dvě hodky jsem mu nezvedala tel.tak se přišel poptat u porodu být ale nechtěl.Takže to krásně vychytal.Zůstal tam snámi.Po dvou hodkách jsem se zašla vysprchovat pro mě něco novýho bo kdysi se chodilo až po 6 hodinách.Nestihli mě ani nastřihnout,takže šití bylo jen pár stehů.Nic mě nebolí a dojdu si až na nadstandart který je kousek od porodního sálu. No a ted už jen počkat do večera až mi dovezou malého.Vůbec se necítím jak po porodu a mohla bych klidně i snad domů jak mi bylo dobře.Usla jsem až v jednu ráno a spali jsme s malým až do sedmi.No holky krásný rychlí porod,přeji Vám všem takovou rychlovku. Dr. říkál že třetí už by měl jít , jak po másle.A taky že jo, takže budu na něj ráda vzpomínat.

Trapný dotaz o porodu...

Chci se zeptat, chápu to správně, že se novorozené dítě ještě celé umatlané položí na matku? Možná se mi budete smát, ale já bych radši už to miminko dostala umyté. Klidně nahaté, ale prostě nemám ráda pohled na krev a při představě toho všeho... no. Je to asi trapný dotaz, nechci působit jako fajnovka, ale... není mi třeba jasné, jak se taková matka pak má jít umýt, když má ještě ležet kvůli placentě... navíc jí musí být zima, když je mokrá... jak to vlastně je? Díky

Terezka, 26.1.2012, 2700g a 46cm

Takže, bude to román V úterý 24.1. jsem se byla zaregistrovat do porodnice. Doktorka mi říká, že mám porodní cesty nachystaný a nejspíš do termínu (6.2.) nevydržím. Je celkem logický, že když mám před porodem, že to bude asi nachystaný, tak jsem si z toho ani nic moc nedělala a dokonce jsem si i říkala, abych ještě nepřenášela. V úterý v noci mi asi odešla hlenová zátka. Ve středu byl relativně klid, občas v noci nějaká bolest, ale poslíčky nebo tak jsem snad ani neměla nikdy. Ve čtvrtek kolem oběda jsem začala trochu špinit. Volám do porodnice, co mám dělat a že prý je to normální. Manžel byl v práci, ale byl domluvený, že kdyby něco, do porodnice mě může zavézt. Tak jsem uvařila oběd, uklidila, chystám se jít se psem a najednou ze mě něco vyteklo, krvavá voda. Tak opět volám do porodnice, tak že mám být v klidu, že to mohla být ta zátka, ale že jestli chci, ať teda dojedu, že to zkontrolují. Se psem už jsem nešla, dojel manžel, já ještě douklízela, vzali jsme kabelu a jeli. To bylo asi 15h. V autě mi říká, ať aspoň dělám, že rodím tak mu říkám, že mě zatím nic nebolí, i když nějaká ta bolest už tam byla, ale jak u silnější menstruace. Dojeli jsme do porodky, na příjmu narváno, nějak se to v Brně rozrodilo všechno najednou. Dali mě na monitor, tam jsem měla bolesti po 5ti minutách, ale říkám si fajn, to se dá přežít a nemusím ani nějak dýchat... Monitor samozřejmě nic neukázal...Prohlíží mě doktorka a s rukou ve mě mi říká, že teda rodím, ale ty bolesti mi asi nevěřili, protože jsem neřvala. Manžel mezitím odjel zas do práce se převlíct, aby mohl dojet za mnou, kdyby teda něco. Vzhledem k tomu návalu tam mi řekli, že když jsem z Brna, ať jedu ještě domů, dám si sprchu a nějaký čípky, co mi dali a že uvidím, jestli se to rozjede. Mám bolesti po 4 minutách, ale fajn. Šla jsem ven čekat na manžela, bolesti asi po 2 minutách a silnější. Tak dojel, vzali jsme z kufru kabelu a šli zpátky, že už dom nedojedu. Tak mě teda přijali a hned na porodní box. Tam pohoda, srandičky, bolesti už byly ale silnější. Vedle nějaká hrozně řvala, sem říkala, jéžiš, co tam řve, vždyť to není tak hrozný (já pak řvala 100x víc). Šla jsem do sprchy na balon, kterej zabíral skoro celej ten sprchovej kout, no samozřejmě mi to ujelo, ležela jsem pod balonem, řvala jsem na manžela, ať mě jde vyprostit, protože ten balon nešel vyhodit ven, byl větší než ten vchod do sprchy...no prdel...Před 22h došla skvěla PA, která se o mě celou dobu starala, že píchnem teda vodu a upozornila mě, že bolesti budou horší. Fajn, snad do půlnoci porodím. Píchla vodu a já málem zdechla. Řvu na manžela, ať jde pro ni, že to nedávám, tak ona že mi vezme krev kvůli epidurálu, že za chvíli přijde teda. Opět řvu na manžela, ať jde pro ni!!! Došla, vzala krev. Do sprchy už jsem nešla, nedělalo mi to dobře. Dala mi nálev, to jsem taky málem potom na záchodě umřela, nedalo se ani sedět. Bolesti po 2 minutách, opět řvu, kde je ten epidural, tak se na mě podívala a PA říká, no nic, jdu si pro věci, jste na 9 cm, budem rodit, to už nestihneme. Ležela jsem na boku, při kontrakci jsem si měla přitáhnout nohu a tlačit, ona mi mezitím masírovala hráz. Pak mi říká, že už leze hlavička, jestli si chci šáhnout.. NECHCIII!!! Chtěla jsem to už mít za sebou. Ani nevím na pokolikáté malá vylezla, dala mi ji na břicho a moje první slova byly, že je hrozně malinká Narodila se v 22:45 hodin, takže do té mé půlnoci času dost Tak hodinu jsme ji měli u sebe, mezitím mi vytáhli placentu a udělali dva stehy. Pak si malou vzali, ať se jdu osprchovat, já si v pohodě umyla i vlasy a chtěla jsem jít domů O to větší šok byl, když mě vezli na pokoj na vozíku Tam mi holka říká, že kolikátý už rodím, že chodím jak laňka Celou noc jsem nespala a dívala jsem se jenom na malou a snažila se ji přikládat k prsu. Pak jsem šla na nadstandard, tak jsem už měla klid, protože mě znervózňovalo, že někoho ruším atd. No a dneska jsme šli domů, malá je celkem hodná, hodně hladová, takže jsem jak mlíkárna To je asi tak vše a těm, co budou rodit přeju taky aspoň takovej porod, protože to za těch pár hodin nebylo tak hrozný

VALERINKA - 22.1.2012, 48cm, 2880g

Píšu, jak probíhal náš tryskoporod – teda aspoň mě to tak přišlo.Termín porodu jsme měli stanovený na 25, v sobotu 21. jsem si udělala na neděli plány, jak si ráno přivstanu, udělám si nové nehty a pak pojedeme na oběd k rodičům přítele do Ostravy. Říkala jsem si, že to bude naposledy, co někam vypadnu. Měla jsem velké oči. Večer jsme koukali v posteli dlouho na filmy. O půl 2 ráno jsme to vypnuli a zalehli. Ještě jsem nestačila usnout a slyším najednou: křup. To jsem si říkala, že mi zase prdlo v zádech, jak furt poslední dobou ležím na gauči. Přetočila jsem se na záda a cítím vlhko. A jé, to nebyly záda. Frk na záchod, potlačila jsem a už teče čůrkem plodovka. No co, tak si vezmu vložku a zalezu, však bolesti nemám a ve 2 ráno v porodnici mě stejně akorát odloží na postel. Ha, ha, jen jsem lehla, začaly první stahy. Myslela jsem si, že ze začátku to bude tak co 20 minut. Opět omyl, hned po 5 minutách. Tak šup z postele a frajerka jsem si zalezla do sprchy, umyla se pěkně teplou a oholila, co se dalo. Stahy po 3-4 minutách. Budím přítele: Vstávej, to není prdel, jde to moc rychle. Hop do bot a jde se, porodnici mám půl kilometru, tak jdem pěšo, ať se mi to rozhýbe. Před bránou do porodky už těžce prodýchávám stahy. Na příjmu si beru tašku a posílám přítele domů, že to stejně asi nebude tak rychle, ať se ještě vyspí. Navíc musím dostat ATB, kvůli streptokoka, co mi našli, takže mi asi nic urychlovat nebudou, musí to být prý 4 hodiny před porodem, ať to projde přes placentu. Přítel sklopil hlavu a šel domů. Jdu se sestrou na porodní sály. Prodýchávám to stále hůř. Doktor mě vzal na sono, vyšetřil a řekl, že jsme teprve na začátku a jestli chci epi. Říkám mu, že asi spíš ne. PA mi píchla penicilin a já si říkám, že ty stahy už vůbec nejsou light. Je půl páté, na vedlejším sále slyším nějakou paní, asi už toho má taky plné kecky. PA mě znovu vyšetřuje a říká, že mám zavolat tatínkovi. Ptám se proč? To to jde tak rychle? Odpověď je, že jsem otevřená na 6 cm a prý aby to vůbec stihnul. Beru mobil a volám, ať je v 5 v porodce a řeknu mu kam jít, taky prosím o ten epidurál – najednou se cítím jako srab. Prý epi už nestihneme, že už se bude na vedlejším sále rodit. Jen dostávám nálev a jsem odeslána na wc, ať se pořádně vyprázdním. Sedím na míse a přítel volá, kam má jít, chudák bloudil po chodbě. Lezu z wc a přítel zrovna přichází. Lehám si na porodní lůžko a dostávám oxytocin, stahy po 1-2 minutách. Začínám se pekelně soustředit na dýchání při stahu, to mi pomáhá aspoň trochu nevnímat tolik bolest. Doufám, že bude za chvíli konec, mám dost. Přítel mě hladí po ruce a dává napít, doktor mě vyšetří a říká, že jdeme tlačit. No konečně, už se za to modlim asi 5 minut!!! Stahy jsou hrozný, pálí mě nos od nádechů a pusa vyschlá od funění, madla jsou daleko a sjíždím zadkem dolů. Zavírám oči a tlačím. Cítím dole hlavičku, PA mi masíruje hráz, další stah, další a další, tlačím jak pako a nejde to, jsem už zoufalá, je to jak tlačit do betonu. Bojím se o prcka, stahy neregistruju, jsou mi fuk, asi mi praskne zadek. Cítím nástřih a dost. \"Tlačte, tlačte, i mimo stah, snažte se.\" Asi luštím křížovku ne? Další 2 stahy, nevím kde je nahoře, kde dole, přítele nevnímám, jen světlo přede mnou. Je tam nějak moc lidí, doktor a aspoň 2 PA. Slyším jak někdo říká, že to nejde, že budeme muset potáhnout vexem. Ne! Vexem nikdy! Nadechuju se a tlačím. Najednou obrovská úleva, beton povolil a něco teplého a mokrého mi leží na břichu. Ten pocit je bambilionový!!!!!!! Přítel fotí, já jsem trochu zmatená, ale registruju, že máme holčičku a PA mi pomáhá porodit placentu. Stahy už nemám, v podstatě ji ze mě vytáhne. Přítel se točí kolem malé a popisuje ji nožičku. Potom ten náš uzlíček dostávám zabalený na břicho a doktor se pouští do šití. Mě se třepou ruce i nohy, prý je ten třes normální. Na porodním sále jsme si poleželi 2 hodinky a sestra zkoušela malou přiložit k prsu. Naše Valerinka se narodila v 6:11. Takže 4,5 hodiny po prasknutí plodové vody. Na pokoji jsme nakonec s holčinou, která rodila na tom vedlejším sále. Je to super holka a bydlí kousek od nás. Máme novou kamarádku. Malá je zlatíčko, pěkně pije, budí se sama po 3 hodinách a skoro vůbec nemrčí. Je kouzelná. Přítel jak napřed k porodu nechtěl, tak prohlásil, že „to nebylo tak hrozné“. No pro něj asi ne. Ale pokud bych měla další porod jako tento, tak klidně jdu znova. Dalo se to vydržet i bez epidurálu. Přeju všem rychlý porod bez komplikací a všechny děti ať jsou zbožňované jako ta naše princezna. Byl to super zážitek, porodit něco tak kouzelného a krásného.

Anička 16.12. 50 cm, 3000g

Milé maminky, taky se svěřím s mým zážitkem z porodu. Moje těhotenství probíhalo bez komplikací, tak jsem doufala, že i porod bude brnkačka-chyba lávky. Termín jsem měla 10.12. tou dobou se ale stále nic nechystalo. Mám narozeniny 13.12. tak jsem si říkala, že si to holčička určitě rozmyslí a dá se mi k narozeninám-taky nic. Právě 13. jsem byla na kontrole ve FN Hradec Králové a pan doktor mě rovnou objednal na pátek 16. na indukci, s tím, že jsem na 2 prsty otevřená a může to být kdykoliv. Z vyvolávaného porodu jsem měla obavu. Už 14 dní jsem různě poskakovala do schodů, skákala na balonu, s přítelem jsme se sexem pokoušeli dostat tu malou potvůrku ven a nic. Po termínu porodu jsem si i ricinový koktejl udělala a taky nic. Šesnáctého v sedm ráno jsem tedy nastoupila do nemocnice. Víc jsem se těšila, než jsem se bála. V devět hodin ráno mi píchli vodu a pustili za mnou na porodní box přítele. Začaly nastupovat bolesti, ale zatím byly dost nepravidelné. 3 po pěti minutách jedna po sedmi atd... Pak mi ale píchly oxytocin a to bylo něco. Od půl druhé jsem měla opravdu silné bolesti po cca 2 minutách, ale stále jsem se dostatečně neotvírala. Byla jsem moc ráda, že tam se mnou byl můj přítel a pomáhal mi to tam psychicky zvládat. V pět hodin jsem si říkala, že tohle už snad není možný, a i přesto, že jsem před těhotenstvím i během něj byla v celkem dobré fyzické kondici na mě šly mdloby z únavy i z bolesti. Když už to vypadalo, že na mě jde tlačení zvonili jsme na doktora, ale prý stále nic. Ani druhý pokus nevyšel. Pak ale vše nabralo rychlý spád a spoustu vzpomínek mám zamlžených od toho, jak jsem padala do mdlob z únavy i od silného tlačení. Najednou se kolem mě seběhlo spoustu sestřiček a přiběhla i primářka. Už byla vidět hlavička, ale malou jsem stále nemohla vytlačit. Na břiše se mi vystřídaly dvě sestřičky. Nakonec ji kvůli alteraci museli v 18:25 vytáhnout ven kleštěmi. Navíc šla ven tzv. VEXEM-hlavičku měla vyvrácenou dozadu-proto nešla vytlačit. Po tom, co malá vykoukla poprvé na svět ji hned odnesli na ošetření, neslyšela jsem ji křičet a tak jsem měla hrozný strach, že není vše v pořádku. Naštěstí pak přišel doktor a řekl, že vše bude ok. V první minutě ale měla APGAR skore šílené-pouze pět bodů. Ta bolest byla šílená, ale v momentě, kdy mi ji přítel přinesl a poprvé jsem ji uviděla všechna odezněla. Byla jsem v tu dobu nejšťastnější na celém světě. Kvůli komplikovanému porodu měla Andulka vysokou žloutenku, tak jsme si pobyt v nemocnici prodloužily na 6 dní. 22. prosince jsme si naši maličkou holčičku přivezli domů a měli jsme ty nejkrásnější Vánoce, jaké si člověk může představit.

Natálka 16.5.2011 7:14 3,66kg

Můj první porod :-)Termín jsem měla 2.6.2011, moje tchýně mi pravila, že neví proč, ale že si myslí, že porodím 16.5. a že to bude holka (pohlaví jsme nevěděli).No samozřejmě...15.5. večer v 18h mně praskla voda, rozklepala jsem se jak ratlík a nevěděla co mám dělat :-D (samozřejmě věděla, ale ty nervy s tebou zacloumají :-D), volala jsem mamce, ta za mnou přijela domů a dávali mi psychickou oporu v tom přijel domů můj manžel, celý vyděšený co se děje :-D. Ubrečená jsem mu sdělila, že mi praskla voda. Tak jsme se pak před 20h zbalili a jeli do Ústí nad Orlicí do porodnice (mimochodem super nemocnice, jinde bych nerodila), sice jsem byla bez bolestí, ale vím, že když praskne voda do 2h by si se měla dostavit do nemocnice. Lehce po 20h jsme byli v Ústí...vyšetřili mě a nebyla jsem otevřená...tak mě šoupli na pokoj a manžela poslali domů....no a okolo 22h to přišlo...začali bolesti....v jednu ráno už jsem si myslela, že půjdu rodit a niiiic...ve čtyři ráno už jsem mohla zavolat manžela, aby byl na sále se mnou, dala jsem si za jeho přítomnosti horkou vanu, bylo to příjemné...pak jsem pochodovala po sále a on na mě chudák jen koukal a nevěděl jak mě má pomoci. Začala mi být i zle, začala mě pálit žáha a bylo mi na zvracení, takže mazec. Pak mi v 6 píchli vyvolávačku, antibiotika no a v 7 hod. už to přišlo, potřebovala jsem tlačit, tak jsem řvala na sestřičku tak zavolala doktora a šli jsme na to...no a v 7,14hod se nám narodil náš pokládek jménem Natálka :-), mimochodem vysněná holčička :-). Nejkrásnější den v mém životě!!! Do šestinedělí jsem si říkala, že druhý si snad nepořídíme, ale teď jak o tom píšu, tak se na další porod těším... :-), stojí to za to!!!JInak ještě na závěr, nechápu proč tátové platí 700,- za to že můžou být na sále...od 4 do 7 hod. byl manžel celou dobu se mnou, dýchal se mnou a hodně mi pomohl (za celou dobu tam nikdo z personálu nebyl) a doktorovi pak při porodu pomáhal, držel mi nohu, asistoval mu, protože v tu dobu tam měli frmol. Nedávno jsem četla, že tátové platí z toho důvodu, že tam kvůli nim musí být sestřička navíc a musejí se o tátové starat. :-o

Naše Amélka 10.12.2011, 3910g, 52cm

..ahoj holky, tak jsem se konečně dostala popsat můj porod. Nevím jak to dopadne, páč žádná spisovatelka moc nejsem, ale budu se snažit popsat ten nádherný, ale zároveň snad nejbolestivější zážitek, který ale opravdu za to stál Můj první porod byl kvůli přenášení vyvolávaný a i přesto, že z něho vzešel můj prvorozený syn, naštěstí zdraví a v pořádku, se mě ten porod moc nelíbil. Věděla jsem, že to neprobíhalo, tak jak mělo. Tudíž tohle druhé těhotenství jsem se začala hodně zajímat o přirozené porody, bez zásahů lékařů a o ničem jsem nesnila, než právě tak rodit. V našem městě jsem ani jedné porodnici nevěřila, že by mě to splnili, tak jsem přemluvila manžela, že se pojede rodit do 52km vzdálených Hořovic. TP byl na 2.12. jenže co čert nechtěl, historie se opakovala a já opět přenášela, už jsme měli stanovený termín na nástup na vyvolání, a to 12.12. Ani to při poslední poradně na porod nevypadalo, tak mě MUDr udělal Hamiltona a stále nic. Dělala jsem vše možné a nemožné abych začala rodit sama od sebe, sen o přirozeném porodu se pomalu rozplíval a já byla na nervy. Měla jsem poslední trumf v rukávu. A to že v noci z 9.12. na 10.12. začínal úplněk a já ho ještě podpořila ricinovým nápojem, který jak známo pomáhá rozjet ženě porod, pokud přenáší a je ona a i mimi připraveno na porod. Dala jsem si ho někdy po 23 hodině, během dvou hodin se mě rozjely takové zvláštní bolesti- neznala jsem to, při prvním porodu, kdy mě byl vyvolán snad vším co MUDři dávají, mě vzbudily v noci bolesti, jako když je na mě hodíš, takže takový krásný a pomalý průběh, jsem vůbec neznala-. Šla jsem na WC, měla jsem pocit na velkou, ale vůbec nic. Tak jsem si šla lehnout, bylo cca 2.30hod... ležím, pohoda a najednou RUP!! Cítila jsem doslova jak ve mě něco ruplo a i bych přísahala, že jsem to zvláštní křupnutí slyšela. Nevěděla jsem co se děje- u prvního malýho, mě voda rupla až v těch největších bolestech, tak jsem to tenkrát ani nějak nevnímala-. Běžela jsem na WC a něco po kapičkách ze mě kapalo, pak to ustalo a pak se to zas hodně rozkapalo, tak jsem zalezla do vany, abych nenadělala na podlaze. A byla jsem vtipná, páč jsem si v duchu myslela, že jsem si třeba jen učůrla. Ale pak mě docházelo, že ta CHvíle už přišla a děkovala jsem úplňku a ricinovému nápoji, že mě zachránili od vyvolávačky Vzala jsem si vložku, vzbudila manžílka, který kupodivu v klidu a v dobré náladě vstal, že jde teda vzbudit malého, já zavolala mamině, že jí tam maličkýho vezem- samozřejmě začala jančit, to jsou prostě ty maminy-. Popadli jsme kufr a už se jelo směr Hořovice. Tam jsem nejdřív volala, jsou radši, když se jim předem zavolá. Sestra mě vcelku polekala, že prý mají na všech porodních pokojích plno, ale pak se jí to asi rozleželo v hlavě a řekla, že když mám ruplou vodu a začínající bolesti, tak ať přijedem. Přijeli jsme, měli jsme oba dobrou náladu a celou dobu jsme vtipkovali. PA mě natočila,vše ok, otevřená jsem byla na 3 prsty. Jeden porodní pokoj se už uvolnil, mají tam 3, 2 jsou z vanou a jeden bez a ten měli zrovna volný. Trochu mě to zamrzelo, ale byla jsem šťastná, že mají vůbec volno a že se hlavně porod rozjel sám, tak jsem vanu oželela. I tak byl pokoj krásný a hlavně, měli jsme s manželem naprosté soukromí, byla tam tlumená světla a připraveno na vše, od první doby porodní, přes porod a i na odpočinek po porodu, včetně sprchy. Tudíž jsem na porod nemusela do jiné místnosti, zkrátka vše se odehrávalo tam. Dostali jsme výborný čaj a já mohla v pohodě jíst. Ne že bych měla chuť, ale vzala jsem si s sebou hořkou čokoládu, abych měla energii. Taky jsme probírali s PA porodní plán, kde jsem měla uvedeno, že si právě přeju přirozený porod, bez jakých koliv medikamentů, ať už na bolesti, či na urychlení. Samozřejmě pokud půjde porod v pořádku a tak jak má. Jakmile by nastaly nedej Bože komplikace, do ničeho bych jim samozřejmě nekecala. Po porodu jsem chtěla maličkou nechat u sebe a nikam neodnášet, neotírat jí a neměřit, jen vážit, nechtěla jsem, aby jí někdo natahoval ručičky a nožičky. Měřili jí až když nás propouštěli. PA říkala, že samozřejmě není problém, že pokud nenastanou komplikace, že tohle vlastně dělají standartně. Jinak byli všichni milí, respektovali, že chcem soukromí, PA tam jen vždy nahlídla, maximálně mě prohlídla a samozřejmě miminku poslechla ozvy, vše bylo ok. a i mě chválila, že jde všechno jako po másle, že to ani nečekala, že to půjde tak hladce. S manželem jsme pořád vtipkovali, ještě mě dokázal asi i v půlce první doby porodní rozesmát, pak už jsem se smála jeho vtípkům jen v duchu a pak už vycítil, že mě až tak vtipnej nepřijde, tak toho nechal. Ale jinak ho tu musím moc pochválit, za jeho neuvěřitelnou empatičnost. Dokázal záhadně vycítit, kdy jsem jeho doteky potřebovala, kdy jsem chtěla třeba masírovat a hladit a kdy mě to vadilo. Věděl co má dělat, kdy ho potřebuju a kdy ne a neuvěřitelně mě tam pomohl. Když jsem prostě chtěla být úplně sama, tak jsem si zalezla do sprchy a tam jsem se vypořádávala se vším sama a po svým. Par kontrakcí jsem si tam prodýchala a pak se zase za ním vrátila. Pomáhalo mě při těch sílících kontrakcích koukat z okna do přírody, asi to zní divně, ale bylo to tak. Bolesti pomalu sílily a sílily, pomáhala mě sprcha, balon, chodit, chvilkama masáž a hlazení od manžela a hodně mě sílily bolesti, když jsem si masírovala bradavky. Pak ale v posledních chvílích mě začaly bohužel kontrakce lehce slábnout, mezi kterými jsem teda už jen tak mimochodem únavou usínala a při posledním prstu jsem se nemohla úplně dootevřít. PA se šla poradit s MUDrou a prý mě zkusí dát něco na uvolnění svalů, je to prý slabší než oxytocin a jestli souhlasím, mrzelo mě to, že se to zarazilo, nicméně jsem samozřejmě souhlasila, nechtěla jsem v žádném případě ohrozit miminko. Bohužel to nepomohlo, takže došlo na oxytocin. Sledovala jsem, jak mě PA píchla do žíly oxitocin, stačila fakt kapička a mohla kapačku hned zastavit. Okamžitě jsem cítila, jak mě bolest doslova trhá a věděla jsem, že už je to tady a jde se tlačit, po rychlém prohlídnutí mě to i MUDra potvrdila. Maličká byla prostě moc velká a v porodních cestách se trochu zasekla a tak jsme jí tim oxytocinem trochu pomohli. Jak se šlo na tlačení, bylo na porodním pokoji najednou asi 6 lidí, včetně dětské MUDry a sestřičky. Zkoušela jsem tlačit na boku, nic.. tak jsem začala tlačit v poloze napůl vleže a napůl vsedě. První dvě kontrakce nic, cítila jsem jak hlavička zas zalézá zpátky. Podívala jsem se na manžela, viděla jsem v jeho očích slzy, říkal pak, že mu mě bylo hrozně líto, když viděl zoufalství v mých očí. Mě ale ty jeho slzičky dodaly hroznou sílu, řekla jsem si, že prostě maličkou vytlačím a opravdu, jsem už jen zatlačila asi jen dvakrát a pak už je malá krásně vyklouzla.. Není nic krásnějšího, když to miminko z vás vyklouzne a dají vám ho hned na hruď. Ona byla tak sladká, měla kudrnatý tmavý vlásky. Proto jí to tak trvalo, když se tam tak ondulovala a čančala, pusinka moje, naše Nechali jí chvilku na mě a mi se s manželem kochali její krásou a oba jsme plakali štěstím, radostí a dojetím, manžel přestřihl pupeční sňůru. Pak si maličkou vzali a hned vedle porodní postele, kde jsem rodila, ji vedle nás ošetřili. Vše v pořádku naštěstí Jak ji ale od nás chudinku vzali, tak propukla v lítostivý pláč. Řekla jsem dětské doktorce, že ji chci u sebe, ona na to, že by se prý měla nahřát na tom speciálním vyhřívacím stole a já na to, že já ji přece zahřeju mnohem líp, než nějaká krabice. To se jí moc nelíbilo, nicméně jsme se naštěstí pak domluvily na rozumném kompromisu, že nám jí teda dá, ale jen na chvilku a že se pak dá zas zpátky vyhřívat. No měli jsme ji u sebe nakonec delší chvilku Jo a šití nic moc 3 stehy ve vnitř a 7 stehů zvenku. Prý to jinak nešlo, maličká byla na mě moc velká. Já takovej prcek a rodim skoro 4kg děti, maličkej měl skoro stejně jako maličká. No, pak si vzali malinkou asi na 2 hodky na dětský a já se mezi tím osprchovala, ubytovala na pokoji a pak už jsme byly jen spolu. Personál na odd. šestinedělí a i z dětského, byli úplně skvělí a jsem šťastná, že jsem si právě vybrala Hořovice a nešla rodit do naší porodnice. Kdyby jsme se z miláčkem zase zbláznili a chtěli třetí, tak chci zas do Hořovic Jinak maličké je dnes přesně měsíc, jsme za ní opravdu moc sťastní, je úžasná a jak říká její bráška, který je do ní úplně zamilovanej, je rozkošná Není nic úžasnějšího, než mít právě děti, jsou můj život a ještě šťastnější jsem, že můžu mít po boku tak skvělýho chlapa, kterýho mám a vše s ním zdílet. Moc děkuju všem holkám tady za podporu v těhotenství, moc jste mě pomáhaly a všem co mají před porodem, držím moc palečky, ať je vše v pořádku a ať zažijete taky tak krásný a bezproblémový porod, jako jsem měla teď já

Co se děje??Nikdo nepíše nic nového,holky šup popsat ať můžu zamáčknout slzu

Lendulka 22.11.2011, 3000g, 48cm

Nemůžu se s vámi podělit o zážitky z klasického porodu, protože naše hvězdička přišla na svět plánovaným císařem. Nevím, jaké nervy máte vy, které rodíte normálně, když čekáte, kdy to přijde, ale já měla jisté datum. Teda pokud by to samo nepřišlo dříve.V pondělí 21.11. nástup do porodky do tří hodin. Příjem, převléknout do košile, kontrolní monitor, doplnění informací do registrace. Pak mě sestřička odvádí na pokoj, jsem tam sama a jsem fakt ráda. Jirka mi musí ještě dojít pro večeři, protože jsme se trefili do jediného pondělí v měsíci, kdy je studená večeře a mě, nevím proč, nenahlásili. Na pokoji mi sestra dá první injekci na ředění krve, vezme krev a za chvíli dorazí anesteziolog domluvit se na epidurálu. Je přede mnou dlouhý večer a ještě delší noc. Nervy pracujou, usínám kolem třetí ráno jen únavou. Vzhůru jsem před pátou. Pokusím se dát si sprchu, ale voda teče jen studená. Tak to zkusím ještě dvakrát a lehce před sedmou už teče trochu teplá. Jenže když se namydlím, tak opět teče jen ledová. Klepající se zimou a nervozitou se obleču do erární košile. To už přichází sestřička s kapačkou se slovy: “Vezu vám snídani.“ Je něco kolem sedmé a sekce je plánována na osmou. K vlastnímu překvapení ještě na chvíli usínám. Kolem půl osmé mě vzbudí dvě sestřičky s tím, že jdeme na přípravu na sál. Klepou se mi nohy a mám pocit, že tam nemám šanci dojít. Naštěstí na přípravě se mnou může být i manžel, který už dorazil. Evidentně toho taky moc nenaspal. Na porodním sále mi znovu změří tlak, sledují srdíčko miminka, zavedou cévku a zabandážují nohy. Z erární košile se převlékám do anděla. Pak přijde sestřička z operačního sálu, že můžu jít vedle. Rychlé loučení s manželem. Za chvíli přichází anesteziolog. Tak božského člověka bych přála zažít všem. Opět mi podává ruku, i když mu můžu podat jen levou, vtipkuje, vše mi vysvětluje krásně klidným hlasem a nakonec i utírá slzy, kterým se při „porodu“ neubráním. Ještě napomíná kolegy, ať zavírají dveře, že jsme na operačním sále a ne ve stodole. To mi víc než pomáhá. Píchne mi epidurál a cítím, jak se mi od pasu dolů rozlévá teplo. Pak ještě dostávám kyslíkovou masku. Najednou je na sále spousta lidí, ale protože mi vzali brýle, tak toho moc nevidím. Pak už jen „cítím“, jak mi natírají břicho dezinfekcí. Je to takový divný cit necit, protože jsem vlastně „umrtvená“. To mě vyděsí, co vše ještě bude cítit. Samotný řez necítím, ale překvapivě moc bolí, když se dostávají do dělohy a malinkou princeznu tahají ven. Mám pocit, že to nebude mít konec. Pak asi vyndají placentu, protože mě sestřička upozorňuje, že teď se uvolní všechny hormony. Vidím, jak malinkou nesou vedle na porodní na vyhřívané lůžko. Jen lehce pobrekává. Mezi tím už doktoři začínají šít. Je to taková tupá tahavá bolest. Strašně nepříjemná a já mám pocit, že to nikdy neskončí. Mezi tím mi sestřička hlásí váhu, míru naší holčičky a hlavně to, že je úplně zdravá. Když jí pak zabalí, vezme mi ji ukázat ještě na sál. Když říkám, že jí nevidím, protože nemám brýle, ten skvělý anesteziolog mi malou položí k obličeji a ještě dojede k manželovi pro foťák. Sama si ji volnou rukou trochu přidržuju. Je nádherná a já díky tomu vnímám mnohem méně, co se děje tam za plentou. Za chvíli ji zase odnesou. Doktoři už mají hotovo, protože je tu zřízenec s postelí z JIPky. Ze sálu mě vyvezou do předsálí, kde už je opět manžel. Chce se mi úlevou brečet a opět se slzám stejně neubráním, ale tentokrát jsou to už slzy štěstí na ne bolesti. Máme ještě chvíli čas, než mě odvezou na JIP. Ještě nám Leničku přinesou, jen se narodila těsně před vizitou, tak rovnou projde i vizitou na dětském. Pak už je tu sestřička s malou a položí mi ji do postele. Ještě si jí pochová manžel a teď už jen rychlé loučení s tím, že přijde odpoledne za mnou na JIP. Pak už se za mnou zavřou dveře výtahu a za chvíli už parkujeme na pokoji JIPky. Všechen ten strach, který jsem měla, je ten tam a já jsem víc než šťastná, že je to za mnou. Jen Leničku zatím mám jen na fotce v telefonu, kterou mi sestřička rychle pořídila.Musím přiznat, že jsem se císaře strašně bála a nedokázala jsem se smířit s tím, že normálně to nejde. Možná o to víc a hůř jsem to vše nesla a prožívala a až teď dokážu přiznat, že doma bylo několikrát slzavé údolí. Do dnes nedokážu říct, že jsem rodila, protože rodit je něco úplně jiného. Ale díky sestřičkám i doktorům, kteří byli milí, ochotní, prostě skvělí, jsem se se vším dokázala „porovnat“ a už teď se tak nebojím, až jednou půjde na svět stejnou cestou i Lenčin sourozenec.

Gratulace

Vsem mamkam, souputnicim dodatecne gratuluji ke zdravym miminkum a preji hodne zdravi a radosti z materstvi! Dlouho jsem nenakoukla, mala mi dava zabrat

Toníček, 12.11.2011, 13:28, 3445 g a 50 cm

V pátek 11. kontrola monitor normální otevřená asi na 1 cm. Šla jsem domů, během dne drobné bolesti, spíše poslíčky a tak nějak nepravidelně během dne. V osm večer jsem si šla lehnout ale vzbudili mě bolesti, začala jsem sledovat hodiny a byly aspoň teda podle mě dost pravidelný. Od 11 jsem měla bolesti po 5 minutách, tak jsem vzbudila manžela, že pojedeme. Natočili mi monitor a prohlídli, nález stejný jako odpoledne, po monitoru přišla doktorka, že se to malinko pohlo, že to být porod ještě nemusí ale taky může být v začátku. přijali mě, převlékla jsem se, natočili mi monitor znovu, pa mě prohlédla a trošku pomohla takže jsem se otevřela asi na 2 cm, šla jsme do sprchy, bolesti byli pořád stejné cca po 5 minutách. dostala jsem klistýr, čekala asi dvě hodky, další monitor a prohlídka - bolesti pořád stejné, otevřená taky pořád stejně, dostala jsem tedy tabletu volala manželovi, že může přijít, že to asi ještě potrvá ale že tu může být se mnou. Taky jsem dostávala injekce, ale nějak se mi ten čas smazává dohromady, pak začali silnější bolesti ale pořád jsem se špatně otvírala, byla jsem asi na 4 cm, mezitím byla nějaká ta sprcha, ta byla parádní, mohla bych tam zůstat celej porod, ale bolesti byli už dost hrozný, pa mi praskla vodu takže to kousek pomohlo ale furt žádnej zázrak, po další injekci jsem se otevřela asi na 7 cm, manžel byl se mnou u sprchy, strašně to bolelo, pak přišla pa že zase prohlídnem, ale už mě to nutilo tlačit, prohlídla mě že ještě tlačit nemůžu, tss to se jí řekne (ale abych ji nekřivdila, byly všichni hrozně hodný :) ) no co si vybavuju tak jsem se otevřela na 9 cm a víc prostě ani rana, to už jsem došla na pordní sál, tlačit jsem furt nesměla, to byla snad nejhorší část, když se nemůžu tlačit (nebejt toho, že mi řekli, že by to ublížilo malýmu, tak na svoje potrhání bych se vyordla a tlačila). no nakonec mi ještě trochu uvolnili močák, udělali nástřih, ten si ale vůbec nepamatuju, už mi dovolili tlačit, ale 10 cm se nepovedl, malýmu naknec pomohli ven kleštěma, ale ty si teda taky vůbec nepamatuju. manžel říkal, že na tom porodním sále už to šlo docela rychle, mě to přišlo hrozně dlouhý, ale pak už tu byl malej, ale nechtěl sát, pro jistotu se mi neodloučila ani placenta,takže mě ještě museli uspávat, ale zase jsem uspáním vydělala, že jsem necítila šití, prej ho bylo dost, sestry mě litovali, že jsem si vybrala snad všechno vč. neodlučování placenty, ale co, malej je v pořádku, hezky papá. manžel tam byl se mnou, jsem ráda, i když jsem nechtěla aby na mě mluvil nebo něco, vůbec jsem nechtěla nad ničím přemýšlet, bylo to strašný ale člověk s tím mrňouskem na to celkem rychle zapomíná, až je to podezřelé. :) ztratila jsem dost krve takže mám železo předepsaný, ale to už je detail. Uff je to jak román na pokračování, ale takhle si to pamatuju :)

Martin 9.11 2011 18:09 3640g/52cm

Takže v neděli 6.11 ráno nástup do porodnice,proveden zátěžový test s oxytoxinem,vše o.k ,odchod na pokoj ,v pondělí mi bylo řečeno,že budeme ještě čekat ,jelikož rodím po třetí mělo by to být v poho ,haha.v úterý ráno zavedana tabletka po ní mírné bolesti celý den ,ale neotvírala jsem se vůbec,takže injekce a spátvečerní monitor nic moc jeden velký propad ozev malýho,asi na 60.jsem vystrašená ,ve středu ráno další tabletka už na porodním sále ,celou dobu jsem musela být na monitoru ozvy malýho nic moc ,bolesti dost ,ale nepravidelné,neotevřela jsem se ani o mm.Odpoledne pořád silné bolesti ,ale nic ,malý vysoko,pan doktor navrhl stopnout to,ta představa mně rozbrečela ,bolelo to ,musela jsem jen ležet ,klystýr jsem měla za sebou a on řekne stop.Já teda řekla neexistuje ,jinak odjíždím do Poruby,doktor se ztratil místo něj přišel anděl ,paní doktorka ,která se mně zeptala chcete rodit,já že ano a ona tak budetenapíchnutý epidurál,neskutečná úleva,během první dávky jsem se otevřela na 7cm,pak druhá dávka ,ale ta už nezabrala,cítila jsem tlak na konečník a mohla jsem pomalu začít tlačit,bolesti strašné ,neznám to.....jsem hodně nastřižená i natržená na obou stranách,malý měl pupčník kolem krčku,ale Apgar 9-10-10 takže paráda ,šití nic moc ,malý mi řval na břichu tak jsem zavolala tatkovi at ho slyší ,jsme si poplakali všichni tři.Pak mi porodní asistentky řekly ,že mně strašně litovaly jak mám ten porod vydřený a složitý,celou dobu byl připravený i sál.ale jsem štastná ,že jsem to zvládla přirozeně ,ikdyž jizvy bolí i ted ještě pekelně....ale to přejde ,malý není moc hodný ,dost pláče ,moc nespí ,kojení celkem jde ,ale začínají ho trápit prdíky....ale jsme zdraví to je hlavní!taky mám pěknou depku ,jsem tu sama manžel zase odjel,no do toho to počasí ,hnus je mi fakt smutno.ale říkám si všechno to přejde a bude zase fajn,tak papa všem

Adriánek 30.10.2011 21:20

V 36.týdnu nám odešlo kousek hlenové zátky ,tak jsme se rozhodli jet do nemocnice, po monitoru se nic nedělo a otevřena jsme taky nebyla , tak nás pustili domu a upozornili nás , že je možne že do 14ti dnu porodíme, já byla moc natěšena.jenže se nakonec nic nedělo. Já byla už zoufala , že s enic neděle .Vše mě bolelo a na nic jsem neměla náladu.V těhotenské kartě jsme měli první termín napsaný na 30.10.2011 a druhý měl být 12.11.2011 , ale ten už měl být vyvolaný.30.11 ráno jsme zaregystrovala nějake menší bolesti ,a le nebyly tak strašné a tak jsme se šly s přítelem projíít s pejskem.Byla neděla a jao každou neděli jsme měli jít k přítelovy babičce na oběd. Šli jsem tedy na oběd. U oběda už jsem citíla větší bolesti , že jsem musela od stolu odchazet a prodýchávat to. Po obbědě jsme sli domu .Já si doma dala sprchu a šla si lehnout, usla jsem.Když jsem vstala tak jsme zapla počítač , že zavolám mamce, protože nebyldim v čechách tak sjem jí volal po skypu. Mezi tím než se mi nastartoval počítač jsme šla na záchod a vidím spoooousta hlenu s krvý, tak jsme se lekla a okamžitě volal tedy mamce.mluvili jsme asi půl hodinky bylo kolem 19:30 .Začali kontrakce , tak jsme je s mamkou počítali , ale byly mnoohem silnější jak nikdy před tím, byly čím dál vce silnějsí a po méně intervalach .. kdyz jsme je měla už po 3 minutach tak jsme jeli do porodnice, kterou tedy mam asi 5 minut autem od baraku.Když jsme přijeli tak už jsme měla tak strašné boletsi , že jsem přemýšlela že si nechám píchnout epidural , protože jsem si myslela že kdyz to bude takhle pokračovat nadale tak to nezvládnu. Myslela jsme si že tam bduu nejmin do rana tvrdnout , ale prdlajs Přišla doktorka natočila monitor a říkala , že kontrakce jsou moc silne a že s epro jistotu ještě podívá jak moc jsem otevřena.Měli sjte videt ten její výraz když do mě vsunnula ruku :Okdyž vyndala ruku tak mě oznamila že jdeme rodit protože jsme už otevrená na 9 cm .já na ní koukala jako bych videla ufo :DPředemnou na sále byla paní co čekala a porod byla otevrena na 6 cm . A ptro mě neměli místo , tak paní vystrčili ze salu a převezli tam mě. Bylo 20:45 , tak mě paní doktorka praskla vodu a převlekla do andělíčka, čekali jsme na ten posledni cm abychom mohli začít tlačit.Bolesti byly tak šílene že jsem brečela bolestma. Chtěla jsem epidural ,a le už mě ho nedali.Trpěla jsme .Přítel byl moc hodny , mohla jsem normálně pít tak mě daval neustale pít a hladil mě.21:00 Tak jsme začali tlačit .Po pěti kontrakcich jsem už opravdu nemohla tlačit, ale kdyz jsme si sahla mezi nohy tak jsem citila hlavicku , to mě pobídlo k dalšímu tlačení, po jendom zatlacením byla venku hlavička apo dalším cele tělíčko.Byla sjem tak unavena že jsem ani nezaregystrovala to že je maly už na mé hrudi.Byla sjem tak štastná,ale přitm tak vyčerpana že jsem neměla sílu ani plakat jak jsem byla štástná , že už mám maličkého na světě. Narodil se tedy ve 21:20 vážil 2790g a měřil 47 cm.Žádný nástřih jen 2 stehy uvnitr. 1 noc byl taks trašně hodný ani neplakal.Ale druhou noc jsme si zažili :D ale to mě bylo opravdu jedno , protže jsem měla radost že už mám sveho drobečka

Matěj 11.11.2011 11:45

Minulý čtvrtek jsem šla klasicky do poradny a ač mi tlak změřili normální, tak se kvůli tomu, že jsem ho měla vícekrát vyšší a byla už jsem vlastně v termínu, paní doktorka rozhodla, že už si mě tam nechají a druhý den, že porod vyvolají. Večer mi udělali zátěžový test a zdálo se, že všechno se rozeběhne, tak jak má, takže v pátek v šest ráno mi dali nějakou tabletku a už to jelo ... po přípravě mě po devátý píchli vodu a pak na monitor a tak už jsem zůstala skoro celou dobu (a to prý, že to půl hoďky natočíme a pak se budu moct projít, osprchovat a tak). Blbý bylo, že jsem mohla ležet jen na zádech, protože když jsem byla na boku nesnímalo to Matěje. Manžel přijel asi kolem jedenáctý a byl úžasnej, držel mě za ruku a po kontrakcích navlhčoval pusu, úplně dokonalej servis :) Vše šlo fakt rychle, takže jsem měla pocit, že to doktorka skoro nestihne, porodní asistentka přišla ještě později - byla tam snad jen na ty tři poslední kontrakce, kdy šel Matěj ven (11:45). Sice jsem byla otevřená hezky a tlačila jsem až když jsem měla, ale i tak mi udělal pořádnou modřinu (sám měl v tom místě bouli, která mu do hodiny zmizela). Takže jen co se narodil - jsem ráda, že rychle, protože měl pupečník dvakrát kolem krku (ale přidušenej nebyl vůbec, i to apgar skóre měl hned plných deset bodů)- tak mě museli uspat, že to budou muset rozříznout a nevím co ještě bylo potřeba zašít. Uspaná jsem byla cca hodinu a půl, takže v pátek do večera jsem byla víceméně nepoužitelná a nedokázala jsem se ani postavit u postele. K tomu jsem měla zavedený drén z toho hematomu a to bylo dost otravný. V sobotu už jsem sice s asistencí zvládla dojít do koupelny, v neděli už jsem si došla i sama, ale krevní obraz se mi zhoršoval, takže v neděli mě nakonec stejně neminula krevní transfuze. V pondělí už mi Matěje mohli nechat na pokoji a až ve středu mě kvůli tomu \"většímu\" šití pustili domů (Máťu by pustili už v úterý).Takže porod byl rychlý a ač se to pak trochu zkomplikovalo, tak myslím, že to bylo fajn :) a hlavně stálo to za to ... no nic jdu pomalu zase kojit. Všem přeju ať mají pohodový porod a zdravá mimča

Denise 7.11.2011 v 18:33, 3820g a 51 cm v porodnici Příbram

Ahoj holky, tak jsem konečně našla čas popsat i moje zážitky z porodu... V neděli 6.11 kolem oběda jsem začala špinit, tak říkám partnerovi že zajdem raději do porodky ať se na to kouknou. V porodnici natočili monitor srdíčka a nebyl úplně OK, nicméně čípek otevřený pouze na 1,5cm. Tak že si mne tam nechají a v pondělí se uvidí jestli mne pustí anebo se porod v noci rozjede. Mezitím další monitor a v noci se nic nedělo. V pondělí před velkou vizitou další monitor... Při vizitě primář navrhuje indukovaný porod vzhledem na ne úplně dobré monitory. Souhlasím a tak se přesouvám na porodní pokoj kde mi v 9:00 zavádějí tabletku na dozrání čípku. Mezitím další monitor... Pouštím si TV a sleduji nějaký přiblblý seriál a čekám co se bude dít. Kolem 11:00 začínají první bolesti v podbřišku po 15 minutách tak je rozdýchávám u otevřeného okna a pak sedím na balóně ve sprše a pouštím na podbřišek horkou vodu. Trochu to zabírá. Volám partnerovi že ať nespěchá jelikož kontrola bude až kolem 13:00 tak se pak ozvu. Kontrakce přicházejí po 10 minutách a zkouším opět horkou vodu v sedě na balóně. Samozřejmě z toho kluzkého balonu upadnu, tak to vzdávám a sedám do hrušky. Přichází doktor na kontrolu čípku, nález postoupil ale je je otřeba píchnout vodu, zkouší to nějakou dobu ale blana je nalepená na hlavičce malé tak ze mne unikne jenom pár kapek. Opět sedím v hrušsce a při další silnější kontrakci zatopím hrušku i podlahu asi hektolitrem vody. Volám sestru, ta navrhuje klystýr. Tak se ho snažím v sobě udržet ale moc to nejde. Volám partnerovi ať dorazí...Kontrakce nasledují coby po 5 minutách a jsou dost hustéééé. Dorazí partner, vrhám se mu kolem krku a tisknu zběsile jeho bicepsy až mi později ukazuje modřiny. Mezitím dorazí moje porodní, která má zrovna službu. Cítím tlak na onečník, během 2 minut mi přestavují lůžko na porodní židli a jdeme na to. Další silná kontrakce, partner z vlastní vůle odchází čekat za dveře (nedivím se mu). Bolset šílená, dýchám jako pejsem ... nezabírá... tlačím... chci epidurál. Porodní navrhuje nedávat, jelikož se porod dobře rozjel a mohlo by se to tím spomalit. Je mi do breku, bolest šílená \"Má nějaké vlásky\" hlásí porodní... já na to \"Už vidíte hlavičku?\" dodává mi to odvahy a sílu tlačit znova. Šílený tlak na konečník, tak si v duchu říkám \" buď vytlačím hov... anebo dítě\" a tlačím. Hlavička venku, na další dvě zatlačení celé tělíčko. Malá ma jednou omotanou šňúru kolem krčku, proto ty ne celkem dobré monitory ale vše je naštěstí naprosto v pořádku. Malou dostávám na hrudník a nemůžu tomu dosud uvěřit, úleva obrovská a mimi v náručí. Nastříhli mne jenom málo (masáž hráze asi zabrala)a ani šití jsem nevnímala. Partner přichází a bere si malou do náruče, takový něžný a laskavý pohled v jeho očích jsem nikdy neviděla. Jdu bez problému na malou a pak už mne odvážejí na pokoj... Tam všichni tři si užíváme blízkosti a rodinného štěstí...

Julinka, 31.10.2011, 52 cm, 3,43 kg

Tak jsem se rozhodla vše popsat nezvykle brzo - začala jsem totiž zjišťovat, že čím déle je to od porodu, tím pohodovější mi to přijde, protože už to mám za sebou Takže - 29.10. jsme se vydali na návštěvu ke kamarádům do Prahy, protože Hořovice, kde jsem se rozhodla rodit byly z Prahy stejně daleko jako od domova. Ze srandy jsme říkali, že k nim jedu porodit - termín podle UZ už padl a já byla nervózní, protože doktoři už 2 týdny říkali že to vypadá na brzský porod a stále nic... dala jsem si tedy s kamarádkou podle babských rad decinku červeného a šlo se spát.Ráno v půl osmé jsem se probudila, vstala a ucítila vlhko - praskla mi plodovka. Vzbudila jsem manžela a známé, že tedy jedeme . Osprchovala jsem se, ještě jsme si v klidu dali snídani a vyjeli jsme do porodky. Tam nám natočili monitor a konstatovali, že jsem otevřená na prst a zatím se nic neděje... kontrakce nikde. Poslala jsem tedy manžela domů a šla si lehnout na gynekologii, že budeme čekat, jestli kontrakce přijdou. Pokud by nepřišly, v 7 ráno by se dávala tabletka na vyvolání. Pořád se nic nedělo, takže v 11 večer jsem se s klidem uložila ke spánku, že zítra ráno bude vyvolávačka... to jsem se ale spletla - kontrakce začaly snad přesně v okamžiku, kdy jsem zhasnula Rovnou se dostavily po 10ti minutách, šla jsem tedy za sestřičkou - prý počkáme půl hodiny. Během půl hodiny už byly po sedmi minutách, než jsme došli na monitor, byly po pěti... ve 3/4 na 1 ráno jsem tedy volala manželovi, ať dorazí - mezitím mě uložili na porodní pokoj. Manžel dorazil a kontrakce už byly po třech minutách - musím říct, že to byla fakt síla - já totiž neměla \"jen\" kontrakce, ale také takovou \"mezibolest\", takže buď to byla silná bolest z kontrakce, nebo slabší, ale stejně intenzivní bolest v té pauze - po půl hodině těchhle bolestí jsem byla totálně hotová, a po vyšetření, že jsem na 4 prsty a branka je moc pevná jsem požádala o epidurál. Doktorka souhlasila, prý mi to sama chtěla navrhnout. Než dorazil anesteziolog, kontrakce byly po dvou minutách - vydržet v klubíčku po 3 kontrakce, aby mě mohli napíchnout bylo asi to nejhorší, hodně mi pomohlo, že mě manžel držel. Napíchnutí proběhlo naprosto v pohodě, nic mě nebolelo. Epidurál naběhl do nějakých 10ti minut a já zažila neskutečnou úlevu - kontrakce sice stále po dvou minutách a stále jsem je hoodně cítila, ale byly pryč \"mezibolesti\" takže jsem si alespoň odpočinula. Cca po dvou hodinách přišla porodní asistentka, že hlavička už sestupuje a měla bych začít dávat nohu nahoru - to tedy byla bolest opravdu drsná, nicméně po hodině už byla hlavička dost sestouplá a šlo se na to - nevím, na kolik to bylo zatlačení, jen vím, že bylo úžasné slyšet \"na další zatlačení bude miminko\". Dala jsem do toho vše a na 2 zatlačení při 1 kontrakci byla Julinka venku . Přesně v 7:00 se mě paní doktorka zeptala, jestli chci malou na břicho - chtěla, byla naprosto nádherná a měkoučká Při tom koncovém tlačení už jsem byla dost vyčerpaná, takže jsem 2x omdlela - později se zjistilo, že jsem ztratila hodně krve, nemohla jsem až do večera po porodu ani sedět, vždycky jsem omdlela - nakonec jsem bohužel první noc malou u sebe neměla, ale aspoň jsem si odpočinula. Nalili do mě moře kapaček a 2 krevní konzervy, ale do druhého dne jsem byla OK a už mohla mít tu malou berušku u sebe. Když na to mrknu zpětně, tak to byl celkem rychlý porod - 8 hodin od prvních bolestí a malá byla venku, nebýt té velké krevní ztráty, tak to snad lepší ani být nemohlo - takže přeji holky, ať to máte taky takové pohodové

Vojtíšek, 12.10. 2011

Jak nám to naše koťátko přišlo na svět? Jak mnohé z vás vědí, přenášela jsem a měla jsem jít 13.10. na indukci. Ovšem jak to tak asi bývá ve středu 12.10. v 1 ráno na mě přišly bolesti..takové snesitelné, ale pravidelné. V 5 mi pak odešla hlenová zátka a to jsem měla tušení, že to už něco bude. Tak mě rodiče hodili do porodnice, protože přítel byl na služebce..Počítali jsme s tím, že jdu ve čtvrtek na vyvolání a to už měl být doma :-) V porodnici mě teda už přijali, sepsali se mnou veškerá lejstra a doktorka řekla, že mi zavedou tabletku aby se mi porod spustil... Tak teda jo...Pak jsem šla na natočení, během kterého se nic moc nedělo. Tak mě PA poslala na pokoj s tím, že v 13 hod půjde znovu na natočení. Když jsem šla v tu jednu na druhé natočení bolesti už byly výrazně silnější...a to už si mě teda na porodním sále nechali..Bolesti byly čím dá větší. Nakonec mi ve tři PA udělala nálev a ve čtyři přišel doktor, zkoukl mě a šel o PS vedle, protože tam byla taky maminka... po půl paté mi píchl vodu-která byla špatná, ale to jsem se dozvěděla až z propouštěcí zprávy. Pak to šlo rychle. Bolesti byly už strašně ..,Myslela jsem ,že jim tam sežeru to lehátko...Ale uklidňovala jsem se tím, že to už každou chvíli musí být, protože se mi chtělo tak strašně moc tlačit. Ovšem v šest hodin přišel doktor s tím, že musím okamžitě na sál, že tam jsou do 5 minut nachystaní a já tam musím do 5 minut být. Já byla šťastná, že jdu na císaře, protože ty bolesti už byly hrozné. Akorát přítel byl špatnej, protože mu nikdo nic neřekl, kolem mě začalo lítat pět sestřiček a pak se mnou rychle odjeli. Bylo mi ho líto, takový strach a beznaděj v jeho očích jsem ještě neviděla..Důvodem pro císaře bylo nakonec to, že Vojtínek měl pupečník 2x kolem krku, takže bych stejně normálně neporodila. Ale jinak je to zdravé miminko...naprosto zdravé. Tak jsme s tatínkem oba moc šťastní, že to dobře dopadlo ač to mělo takový dramatický průběh...Každopádně je to naše zlatíčko náš miláček a já i přítel bychom pro něj dýchali...nic není krásnějšího než chovat takový uzlíček :-)

František, 30.9.2011

tak holky, já měla porod tryskem. Týden před jsem ležela na rizikovce v Bohunicích..30.9:ráno v 5 mokro, odtekla mi plodovka a při vizitě mě prohlídla Dr. a řekla, že v 7 půjdu na sál a malého mi vyvolají...v 7 tedy tabletka, v půl 8 příšerné kontrakce po minutě...pak po půl minutě , trvaly do 10 a když začaly slábnout, už jsem byla dost otevřená a měla jsem tlačit..děs..takže nástřih jsem cítila velice intenzivně a malý se dral vší silou ven, takže jsem měla velká poranění vevnitř i venku a šití bez anesteze trvalo hodinu...bylo horší než samotný porod..pořád jsem sebou cukala, jak moc to bolelo a ujížděla na lehátku dozadu a Dr, který mě šil měl hloupé poznámky..naštěstí na šití přijel manžel, kt. si bláhově myslel, že když přijede v 10, tak tam bude ještě do večera se mnou a ejhle - František byl 10.45 venku takže sečteno podtrženo to celé trvalo 4 hodiny..zapomenout se to nedá, s ničím srovnat taky ne, ale ten drobeček zato stojímá rada zní - pokud to není nutné - brańte se vyvolávání..není nad přirozenost...já jsem musela při porodu ležet a dostávat plazmy po celou dobu, kvůli špatné srážlivosti, takže u mě to jinak nešlo..ale vy, co máte možnost volby, nechte to jít přirozeně, žádný tam v tom bříšku ještě nezůstal

Nelly 22.9.2011, 3710g, 51cm

Tak malá spí a já dokud mám vše ještě v živé paměti musím vše popsat. Původní termín jsem měla 13.9., do poradny jsem chodila už obden. Na poslední poradně jsem byla v sobotu 17.9. a doktor mi hned napsal doporučení na příjem do porodky na vyvolání. Trochu jsem byla smutná, že to nejde přirozeně, protože celé těhu jsem si nestříkla ani Nasivin do nosu, když mě na jaře skolila alergie a teď do mě budou cpát chemii. Tak jsme tedy v pondělí vyrazili směr porodnice. Hodinku jsem strávila na příjmu, kde mi doktor řekl \"předběžně si slíbíme, že do pátku to bude\". Začala jsem se modlit, aby to bylo co nejdřív. Zatím mě ubytovali na pokoji, kde ležely jen \"přenašečky\". Pokoj byl ponurý, byla jsem z toho přešlá, ale ještě to dopoledne mi přidělili fajn holčinu se kterou jsem si rychle padla do noty, tak bylo po smutku. Odpoledne mi píchli provokačku, která měla být na změkčení čípku, ale vůbec nepomohla. Večer přišla sestra, aby jsme po půlnoci nejedly, že nás čeká druhý den Amnioskopie a potom zátěžová test, když bude volný sál. Ráno jsem byla ještě na odběrech a pak jsme šli s kolegyní společně na vyšetření po kterém jí praskla voda, tak jí řekli, aby si vzala polštář a peřinu a šla na „první dobu“. popřála jsem jí hodně štěstí a snadný porod. Za hodinku jsem šla na sál, kde mi napíchli kapačku. cítila jsem pravidelné, ale nebolestivé kontrakce. PA mi dokonce pochválila dělohu Potom jsem se vrátila na pokoj, kde jsem měla už novou sousedku, která zrovna nevoněla a noc jsem přečkala jen díky dvěma otevřeným oknům Od půlnoci jsem zase nejedla. Ráno v 7h jsem už čekala na svou první tabletku do čípku. Na to jsem si ale ještě počkala, protože byl doktor u porodu té mé první sousedky, které se právě chýlil porod ke konci a já vše slyšela i včetně závěrečného pláče její malé Karolínky. Slzy mi tekly jak hrachy. Doktor mi vložil první tabletku v 8h po které nastaly kontrakce po 15-ti minutách, které po 2h začaly ustupovat, tak mi vložil druhou a kontrakce se opět rozjely, ale po 3h zase ustupovaly. PA mi řekla, že až odezní vrátím se na pokoj, jenže se zase rozjely a tentokrát už neustoupily Byly znovu po 15-to minutách. Taťka za mnou přijel ve 14h s tím, že jen na nálevu a pak koukal, když ho poslali na „hekárnu“. V klidu jsem je až do 20h rozdýchávala a chodila co hodinu na monitor a vyšetření. Nejhorší byla ta vyšetření při kontrakcím, měla jsem pocit, že vylítnu snad z kůže. Taťka si zatím v klidu luštit v křesle křížovku, obdivovala jsem klid nás obou. Tak to šlo až do 22h, kdy přišla PA s návrhem, že mi dá injekci na uklidnění, abych se prospala a která vlastně ukáže, jestli jsou ty kontrakce jen z podráždění tabletkami a pokud bolesti neustoupí, tak to je dobrá zpráva a porod je v dohledu. Světe div se bolesti pokračovaly. Já byla jak sjetá. Nebyla jsem schopná udržet se na nohách a když jsem chtěla rozehnat kontrakci ve vaně, málem jsem se zabila, když jsem do ní lezla. PA se mě ptala, jestli jsem byla zvyklá brát prášky na bolest třeba při menstruaci a já, že vůbec. Tak to že se nediví, že jí taky hned všechno položí. \"Zkuste se trochu prospat\" říká. Jak asi v bolestech?! Tak strašně se mi ještě nikdy spát nechtělo. Ležela jsem ve vaně a hlava mi neustále padala. Po hodině jsem to vzdala a šla do postele .Prostě jsem se mezi kontrakcema prospala a jak sladkých bylo každých 15minut spánku. Pořád jsem koukala na hodiny a hlídala kdy mi skončila kontrakce a spočítala, kdy přijde další. Minutu předem jsem hned vyskočila a už se pohupovala nebo byla ve sprše a už nechala odtéct vodu, aby mi tekla teplá, až to přijde. Ještě kolem 19h, když to ještě šlo četla jsem na nástěnce, kde byly popsané fáze porodu, že když je ženská na 6-7cm, má pocit, že to nezvládne. To mě docela postrašilo. Ve 4h mi PA oznámila, že jsem 8cm a gratuluje mi, že mám už půl porodu za sebou. Já měla takovou radost a uvědomila jsem si, jak jsem to zvládla bez jančení. Ty poslední 4 hodiny mi přišly rychlé. V 7h přišel na řadu můj Yal. Docela fajn chytit kontrakci zrovna když..... Taťka když za mnou den před tím jel, nečekal, že to bude na porod, neměl kartáček a tak mazal do přízemí si jeden koupit. Bála jsem se, aby to nakonec neprošvihnul mezitím co byl pryč mě přemístili na sál a píchli vodu. Taťku jsem sledovala na obrazovce, která zabírala chodbu našeho oddělení, kde byl vidět taťka u automatu s kafem. Obdivovala jsem jeho klid a málem jsem začala volat na doktorku, aby ho zavolala. přišel právě včas a divil se, že už mám i píchlou vodu. Napojili mě znovu na monitor a viděli, že kontrakce mám silné, ale daleko od sebe. Dáme kapačku na posílení. Doufala jsem, že pak budu moct co nejdřív tlačit. Kapačka zabrala a to pak byla jedna kontrakce za druhou. Přišla PA a začala zjišťovat jak na tom tam dole jsem. Tahle chvíle byla na celém porodu nejhorší. Řekla mi \" zatlačte\". A během chvilky z lůžka bylo porodní křeslo. Nemohla jsem se dočkat, až mi nastaví madla, kterých se můžu chytit. Najednou tam bylo plno lidí a já mohla konečně přivést na svět naší berušku na čtvrtou kontrakci byla venku. Jak tu popisují všechny- Obrovský pocit úlevy mi tak zatemnil mozek, že když mi ji položili na prsa, tak jsem ani nebrečela, jak jsem si myslela a jen funěla a byla šťastná, že je zdravá. O nástřihu jsem ani nevěděla, ani jak mě vevnitř potrhala nebolelo. Mezitím co mě šili taťka natřásal náš poklad schovaný za sloupem a já měla zlost, že mi jí nechce ukázat. Chudák byl z ní tak mimo, že si to ani neuvědomil. Když ten můj porod shrnu, tak nebyl tak špatný, ale přiznám, že jsem ráda, že je to za mnou.

Patrik, 18.10.2010, čas 16:27, 50cm, 3,030 kg

Zavzpomínám k ročnímu výročí. Hned po porodu jsem neměla internet, pak už mi to bylo blbé psát, ale dneska je ta správná chvíle. Bylo pondělí 11.10. a já jsem jela poprvé do nemocnice na prohlídku, nic nenapovídalo tomu, že by se mělo něco dít a já jsem měla přijet další týden 18.10. znova. V pátek mi odešla hlenová zátka a já lehce znervozněla a říkala jsem si, že snad by se mohlo začít něco dít. Do té doby jsem neměla žádné poslíčky a celé mé těhotenství bylo bezproblémové. Bylo to období, kdy jsem pořád trajdala mezi našima, manželem, který bydlel po většinu času ještě u svého táty a naším novým bytem, kde ještě nebyly ani skříně. O víkedu jsem spala u manžela a to jsem neměla ráda a modlila se, aby mě to tam nechytlo. Ale už jsem očekávala, kdy se bude něco dít a v sobotu večer mi odešlo trošku vody, ale jen malinkato a pak už se nic nedělo. V neděli už jsem byla nervózní dost a dohodli jsme se s maželem, že odjedem na byt. Sotva jsme tam dorazili, tak jsme měli telefon, že se Marianův táta s macechou nabourali a manžel musel jet za nimi. Měla jsem strach o ně a Marianovi raději neřekla, že cítím, že bych mohla začít rodit a doufala jsem, že brzy přijede. Bylo nedělní odpoledne kolem 5 hodiny a já už byla notně nervózní, byla jsem bez bolestí, ale sama a občas jsem měla trochu vody na intimce. Pak už přijel manžel a já jsem furt běhala na záchod čůrat. Na bytě jsem byla bez netu. Tak jsem, alespoň napsala kámošce, ať se mi mrkne, jak má vypadat plodová voda. Manžel furt, jestli teda pojedeme nebo ne. Pak tam byl večer nějaký hokej, tak jsem říkala, že až po hokeji. No a ke konci hokeje jsem už byla na záchodě furt. Osprchovala jsem se, dobalila. Kolem 22 hod jsme tedy vyrazili do porodnice a já jsem byla pořád bez bolestí. Podle vložky o plodovku nešlo, ale při kontrole doktor zjistil, že už mám plodovky strašně málo a že si mě tam nechají na pozorování do rána. Já jsem byla pořád přesvědčená, že se ráno budu trmácet autobusem zpátky domů a tak jsem řekla Marianovi, ať si tašku vezme zpátky, že se s tím autobusem nebudu tahat. Pak už mě připojili na přístroje a já se nemohla skoro ani hnout. O půl noci mi odteklo trochu plodovky prokazatelně, pak začali pozvolna bolesti, nejprve jako menstruační a ty sílily. V 6 hodin ráno už jsem měla takové křížové bolesti, že jsem prosila o něco od bolesti. Dostala jsem ibuprofen nebo ibalgin teď nevím do žíly, že by to nějak výrazně pomohlo říct nemůžu. Nejhorší pro mě bylo, že jsem byla pořád na tom přístroji a nemohla se skoro ani hnout. A křížové bolesti sílily a já jsem byla v 10 hod otevřená na 3 prsty a já měla tak šílené křížové bolesti, že jsem si přísahala, že už nikdy nikdy znovu těhotná nebudu. O půl 12 jsem šla na sál a dali mi kapačku, otevírala jsem se strašně pomalu. Po těch kapačkách, už byli ty bolesti šílené a já jsem byla na míči, procházela se, mezitím byla na klystýru. Občas jsem prosila sestru, ať se na mě mrknou, že už určitě musím být otevřená dost. To nechtěla, že se to nesmí, ale někdy mi vyhověla, a řekla mi, že jsem teprve na 5 prstů. Po třetí hodině přijel manžel, ale zapomněl foťák, tak jsem ho poslala zpátky, u porodu stejně původně být nechtěl. Jen mi ještě skočil pro pití, konečně, už jsem umírala žízní. Na sále jsem byla sama, ale přesto mi bylo blbé křičet a tak jsem, alespoň potichu syčela. Jo a ještě bylo dobré mi volala mamka, protože jsem se pořád neozývala. Já jí ani nevolala v neděli večer, protože jsem nechtěla zbytečně všechny plašit. A ona volala i do porodnice a oni ji nechtěli nic říct, protože já jsem napsala jen jednu osobu komu mají říkat informace - manžela. Dostala jsem i antibiotika, další kapačky a pořád jsem chtěla něco od bolesti, ale střídala se směna a nějak na mě zapomněli. Pak přišla nová doktorka a ptala se jestli už mi něco dali od bolesti, tak jsem říkala, že ne, tak mi dala na výběr, ale doporučila mi něco ne tak omamného, abych měla sílu na samotný porod, tak jsem ji poslechla. A jsem ráda, že mi nedali nic silnějšího, bolesti byly stejně velké, ale v mezidobí jsem usínala. A i u samotného porodu, bych uvítala více čerstvosti. Po 16 hodině jsem konečně byla na 10 prstů a mohlo se jít tlačit. Já už jsem, ale byla tak vysílená a i utlumená, že jsem neměla moc sílu tlačit. Pak mě najednou něco strašně štíplo a já jsem nevěděla co se stalo, jestli je něco špatně. Tak jsem začala plašit a ptát se co to je. Byl to nástřih a strašně mi vadilo, že mi neřekli, teď vás nastřihnem. Nejsem proti, ale v tu chvíli jsem nevěděla co se děje, jestli není něco špatně, bylo to hrozně nepřirozené. Pak se mi pořád nedařilo tlačit, jak bych měla a nakonec mi pomohli a zmáčkli břicho a pak už to bylo hned. Bože to byla úleva. A najednou tu byla obrovská eufórie a já už si při šití vykládala s doktorkou o tom, jestli má děti a blablabla. A pak tu byl hned manžel a sestřičky ho hned po šití pustili za mnou. Normálně je to součástí porodu a musí se to platit. My jsme neplatili nic, děkuji , byla jsem šťastná, že je tam se mnou v tu chvíli, když jsme měli Patýska u sebe. Udělali jsme pár fotek, pak Patrička odvezli a Mariana už taky vyhnali a mně odvezli na pokoj. U mně pokračovala nadále euforie a já jsem měla chuť vykládat si a tak jsem všem psala a oni volali mě. A všechno jsem ze sebe musela dostat. Najedla jsem se konečně první jídlo za celý den,šla osprchovat a necítila skoro žádnou bolest. Pak nám ještě přivezli prcky na pokochání. Na pokoji jsme byli dvě, ale první noc nás nechali odpočinout a prcky si odvezli. Ráno nám je přivezli a od té doby už ho mám pořád jenom u sebe. A už se moc těším až budu znova držet své další miminko v náruči. Za těch pár hodin bolesti to stálo.

Nelinka, 1/10/2011

Mile BOLky.Rada se s vami podelim o prubeh meho porodu, protoze doufam, ze tim mohu podporit budouci maminky a zmirnit jejich pripadne obavy.Planovane dva TP: 21 nebo 27.rijen, 29/9 poslední navsteva moji OG, 4/10 planovana první poradna v porodnici.Zacala jsem 36tt, a stále sledovala, jestli se neobjevi konecne nejaci poslicci.Vsude jsem cetla, jak zacinaji několik tydnu ba i mesicu před porodem, a ja porad nic.Vicemene jsem se smirila s myslenkou, ze ja proste budu prenaset.V patek, 30.9. jsme se byli podivat na veletrhu For Babies, poohlednout se po posledních detailech pro mimi. Sehnala jsem tam vse a uspokojila pocit,ze mam konecne uplne vse..Mozna i to byl impuls pro nasi Neli, protože při odchodu z veletrhu jsem najednou pocitila divne vlhky pocit v kalhotkách. Letela jsem na zachod, nastesti krev nikde, jen trochu vlhko. Zkoumala jsem, jestli to není třeba plodovka, ale nic jsem nepoznala, jen pojala podezreni.2h nato doma uz nebylo pochyb, ze první „poslicek“ se ohlasil-odesla mi hlenova zatka. Vstoupil do me tak nejak klid, rikam si, mam minimálně 1-4tydny na porod.Rano v pul sedme me vsak vzbudila praskla plodova voda. Nastesti, poucena z kurzu (tyden před tim, aniz bych tusila… ) jsem zustala v klidu a cekala az voda odtece-bylo to totiz na raz a pak s vyhledem, ze mame byt do 3h od odtoku v porodnici sla do sprchy a dobalit poslední věci do tasky. Voda ovšem stále prubezne odtekala i potom, takze jsem litala s rucnikem mezi nohama po baraku :D.Pritel se stihl nasnídat, ja vedela, ze uz jist nemam, tak jsem si s sebou vzala aspon porodni caj pro kontrakce, na ten vsak vubec pak nestihlo dojit. Cca za pul hodiny po odtoku vody jsem citila lehoucke pichani v podbrisku, ale sotva znatelne, nez jsme odjeli, objevilo se asi 2-3x. Do hodiny jsme sedeli v aute a jeli. Ja v dobře nalade, pomerne jsme hyrili vtipem oba . Pichani se objevovalo behem cesty v kratších intervalech, musela jsem uz zacit s hlubokym dychanim; tak jsem az poznala, ze se zrejme bude jednat o kontrakce. Ale byly kratoucke a v pohode zvladnutelne.Na prijmu hned na monitor, vyrizeni admin.formalit a informace, ze musim dostat ATB penicilin, jelikoz test na streptokoka jsem mela absolvovat v te poradne v nemocnici, která me teprve cekala.Pritel byl zpočátku v „cekarne“ se mnou, ale poslala jsem ho pro tasku do auta a od te doby jsem ho nevidela. Cekatelak byl, totiž obsazen jeste jednou maminkou, takze tam za mnou nemohl. Ale prislo mi to cele tak rychle, ze jsem na to ani nemyslela. Cca 9h,kontrakce po 7-5min. Dr. me vyšetřila a ukazalo se, ze jsem uz otevrena na 2-3prsty. Za doprovodu kontrakci jsem cekala na por.asistentku (p.a.), která se ukazala cca za 20min. To uz jsem nahlasila kontrakce 4min a rychle se zkracovaly ke 2min. P.a. me vzala na čekatelský pokoj (cca kolem 10h), kde mi dala kanylu s atb nechala rozdychavat kontrakce. Bolest se postupne zvysovala, ale diky intenzivnimu soustředěni na dychani se to dalo vydržet. Bylo asi 11:20, když se p.a. objevila znovu a to uz jsem hlasila kontrakce 1-2min. Tak sup na vyšetřeni, a hle, uz na 4prsty. Dojit za p.a. na vyšetřovnu znamenalo asi 2zastavky diky kontrakcim, cekala jsem, ze me bude třeba pobizet, at si pospisim (na to jsem vazne stihala myslet ), ale byla v pohode, nechala me se doplazit podle svého tempa. Vylezt na lehatko taky nebylo nejrychlejsi a za doprovodu kontrakci jsem myslela, ze me pri tom vysetreni rozpuli vedvi. Kazdopadne, 4prsty znamenaly doporuceni dat si 20min horkou sprchu, at si ulevim. Takze jsem se prestehovala do sprchy a jela a jela. Vrele doporucuji, pri kontrakcich opravdu velka uleva!Nevim, jak jsem tam byla dlouho, ale když prisla sestra, uz me vybizela, ze musime na klystyr. Při kontrakcích 1-2min dost vycerpavajici, ale sam o sobe mi opravdu pomohl, protože jsem mela pocit, ze kontrakce pak nebyly tak silne a caste. Po klystyru sprcha, kde jsem zacala rozdychavat silnejsi a silnejsi kontrakce. Az pri te poslední me prvne napadlo „zachrante me, nebo to nevydrzim“ a byla jsem hrozne vycerpana. V ten moment dorazila p.a. i s pritelem, uz prevlecenem v zelenem. Hodne „z dalky“ jsem si nechala pomoci na nohy a slysela p.a. jak rika, „tak pojdte, pojdte, nebo nam tu porodite“. Tak slava, uz se to blizi, napadlo me .Ten kousek na sal jsem dosla vazne v mrákotách, totálně vycerpana. Lehla si na lehatko a p.a. zacala lehatko a „teren“ připravovat. Po první kontrakci na sale me p.a. vysetrila, se slovy „no vida, citim hlavickou, branka zasla, s pristi kontrakci tlacime“ . Rekla to mile, vyraz v obliceji mi naznacoval, ze sama byla prekvapena, jak to jde rychle. Jen jsem prikyvla, ale v tom prisla druha kontrakce.Tak p.a. zvolala „tak jeste ne, ještě netlacte, nemam vse pripravene!“ Tak jsem urychlene místo tlaceni zacala rozdychavat-psi dychani. Pritel me drzel za ruku a zacal rychle dychat se mnou, abych se chytla.S prichodem treti kontrakce uz tam byla i dr.a zacala jsem konecne tlacit. Byl to v podstate první moment, kdy jsem tu potrebu vůbec mela, nastesti. Presne jsem sledovala instrukce obou a dychala a tlacila jak rikaly. Hodne povzbuzovaly a byly mile. Chvalily, jak umim tlačit . Nebudu to prodluzovat – po 4.tlacici kontrakci, ve 12.10h byla mala venku .Bezprostredne potom ji videl jen pritel, protože jako nedonošenec ji hned odnesli zahrat a zkontrolovat stav. Hned sel v doprovodu sestry udelat první fotecky a ja cekala na odchod placenty. K prekvapeni memu i dr.odchazela okamzite.Za chvili malou prinesli zabalenou ukazat, polozili ji na mne a vim jen, ze jsem byla strasne šťastna.Při te rychlosti me mala nepatrne natrhla, ale jen na 2stehy, a siti nebylo skoro citit, az na par momentu, kdy jsem priteli drtila ruku. Ale personál byl vyborny, mily a sikovny.Další dr., která prisla sdelit udaje o casu narozeni, velikosti atp. sdelila i Agar 9-10-10, coz jsem byla moc rada. Ale soucasne nas informovala, ze z duvodu predcasneho narozeni musí malou na 4-6h pozorovat a nedaji nam ji. Trochu jsem litovala, ale byla jsem tak unavena, ze jsem to tak neresila.Další 3h na sale odpocivacka s pritelem, vtipkovali jsme a bylo to moc fajn. Jen jsem byla strasne unavena, telo jakoby nebylo moje, ale pusa mi jela. Pri odjezdu ze salu se se mnou p.a.loucila slovy \"pri tom druhem diteti si zacnete balit tasku uz v 34tt, at sem vubec stihnete dojet \".Prvne jsem pak videla malou az v pul ctvrte v inkubatoru a k prilozeni ji prinesli v pul seste vecer.Personál Motolske nemocnice byl vyborny – byly jsme tam tyden a za tu dobu jsem poznala 3 smeny sester. Az asi na dve byly všechny moc mile, ochotne a iniciativni v radach.Byl to, ovšem, na porody narocny vikend, takze první 2 dny mi malou nosili jen na krmeni, nez se uvolnil rooming-in.Zpetne to prvotni odlouceni nehodnotim negativne, aspon jsem si odpocinula, protože rooming-in byl zase další velka neznama a změna.Nebudu uz to protahovat, porod jsem popsala, jen ještě maly dodatek v „magii cisel“ -nase Nelinka se narodila v 36tt+3, 1/10/2011, ve 12:10, hmotnost: 2,810g, délka: 47cm. Snad ji ty nuly, jednicky a dvojky na startu života přinesou po celý jeho zbytek zdraví a štěstí.Drzim palce vsem budouci maminkam a preji jim tak hladky porod a peci odborniku jako jsem mela ja.

Oliverek, 50cm a 3,5kg, 7.10.2011, čas 17:01

Tak i my už to máme za sebou, ráda bych se s vámi podělila i já o svoje zážitky a pocity z porodu, já z toho mám pocit dobrej, tak snad vás nastávající uklidní. Přítel večer 6.10.2011 odjel 300km za prací. 7.10.2011 ranní probuzení 8:30- pohoda, ale nějaký vlhko v kalhotkách, žádné bolesti, tak jsem volala obvodní gynekoložce, jestli by se na mě podívala, ať nejedu zbytečně 30km do porodnice v Olomouci, odmítla, ať raději jedu, ale já tvrdohlavá, to nemůže být plodovka, jen jsem si ucrbla beztak :), tak jsem to nechala tak nějak být... 9:00- wc- zjistila jsem, že jsem zašpinila, tak už jsem se začala bát, volám porodnici ať poradí, tak mám přijet, tak teda pojedu, ale ještě sehnat odvoz... Volám příteli, sbal se a val za mnou domů, asi rodím jedu do porodnice!!! Přítel: nedivoč zlato, jeď tam a zavolej mi co se děje, já za tebou za 2-3 hoďky dojedu. No tak jo, nedal se ukecat ať jede hned. 10:00 přijel odvoz, mezi tím mě chytly kontrakce, po 6ti minutách a pravidelné, volám znovu příteli, už jsme na cestě, mám kontrakce a na 100% rodím, tak pojeď! Ne, mám zavolat z porodnice... tak jo... 10:30- porodnice KTG a skáče kontrakcema jako blázen, vyšetří mě dr. a říká, no jo něco se děje, plodovla to nebyla, vytáhla ze mě ruku od krve, hned mě přijali na porodní sál, pustili mi rádio, ať se nenudím asi :))) Alarmuju přítele: Opravdu rodím, dělej, pohni, tak si sbalil nářadí, kolegu a jel, že se doma ještě rychle sprchne, no, proč ne, když kamarádky rodily 12 hodin a déle.... 12:30- kde je tak dlouho? Kontrakce časté, bolavé, nemám páru v jakých intrevalech, volám příteli, kde je? Na něco najel a něco se mu urvalo z auta, tak stojí a snaží se to opravit... Mě haprujou nervy, ale, že už to skoro má... Tak fajn. V zápětí přišla skvělá porodní asistentka: že prej píchneme tu vodu, ať to urychlíme a já že néééééé, musíme počkat na přítele, co když to půjde opravdu rychle, ještě chci vydržet, no, tak dobře, počkáme ještě hodinu a už ji opravdu píchneme, já že jo a ještě mě zavedla do sprchy, tam jsem si hačla na balon, jééé, mě bylo o dost lépe v té sprše než na lůžku, ucpal se odtok vody a seřvala mě uklízečka, že to všechno teče ven, že mám vylízt z té sprchy, naštvala mě, mě to bolí, já tu budu a nic mě odsud nedostane ani za nic. Odešla. Pár minut před 13:30- asistentka: tak pojďte, píchneme tu vodu, jak jsme se dohodly, no, tak já jdu teda, co už, přítel už je na cestě, to stihne, kontrakce bolí jako prase, už nemůžu ani jít. Dala jsem si ale na čas, kdyby náhodou... 14:00- jsem zpět na porodním sále, tak a ležím. 14:30- přišla paní doktorka, přesně mi řekla co mi udělá, čím to udělá a co se potom bude dít, jsem klidná, tak jdeme na to, píchnutí vody jsem absolutně necítila, bylo příjemný cítit tu teplou vodu ze mě téct, vytlačili ji ze mě co nejvíce. Volám příteli: dupni na to sakra, píchli mi teď vodu!!! Po té nastaly daleko větší bolesti, nikde nikdo, já se nemohla natočit na zvonek na porodní asistentku,tak jsem prožila 3 neskutečně bolestivý kontrakce, tečou mi slzy bolestí, v tom přišla porodní asistentka: dám vám něco od bolesti, řvu, že nechci epidurál,ten mi ani dát nechtěla, píchla mi nějakou injekci, co to malinko zmírnila, dostávám kyslík, přítel furt nikde... 15:30- už mě tlačí hlavička, potřebuju tlačit znovu hovor příteli, nemůžu bolestí ani mluvit, řvu zoufale do telefonu: Dělééj, dělééj, na nic víc se nezmůžu.... 15:50- přítel je konečně u mě díval se na mě s vytřeštěnýma očima a chtěl ať mi dají epidurál, ten já nechci ani za nic! Podal ruku, myslím, že ho to šíleně bolelo, jak jsem ho mačkala, ale mě to neuvěřitelně pomáhalo, nemusel ani nic říkat, aby mě utišil, myslím, že ani nemohl. Tak už můžu zase tlačit, s nohama na koze to nejde, tak musíme z boku, z boku to jde skvěle. Jak už byla hlavička dostatečně blízko východu, tak mě dali nohy zpátky na kozu, cítila jsem jak se malej Oliverek v bříšku natahuje a tlačí se ven, po pár zatlačení byla hlavička venku, miminko se otočilo a tělíčko už vyklouzlo jako na klouzačce, již bezbolestně, bylo 17:01 hodin, po hlavičce už mě nic nebolelo, vůbec nic. Hned mi malého položili na břicho, úžasnej pocit, pocit klidu a pohody, neuvěřitelná úleva, jako by se před tím, nic nedělo. Malý šel ven s ručičkou u brady, tak mě potrhal, prý mám 5 vnitřních stehů a jeden mám venkovní, žádná hrůza. Na vypuzení placenty mi ho vzali zvážit, poměřit a osušit, to už si ho donesl jeho hrdý tatínek, měl slzy v očích, ale říkal, že má rýmu- HA HA HA. :))) Kdyby nebylo toho, že nebyl přítel k dispozici hned, tak by to nebylo takový drama jak tady píšu... No, omlouvám se za ten román, je to spíše komedie. Prostě dost rychlej porod. Omlouvám se za ten román.

Sebastian 13.9.2011 - 50cm; 3,36kg

Tak konečně jsem si udělala chvilku, abych se s vámi podělila a své zážitky z porodu. Původní termín jsem měla 29.9., už jsem se radovala že bude mít prcek narozeniny stejně jako můj synovec, ale ouha začalo to o trochu dříve Porod byl dlouhý a bolestivý. O půl noci v neděli 11. mi začala odtékat voda, popravdě jsem z toho byla vyjukaná, nevěřila jsem že je to plodovka. Do porodnice jsme vyrazili s partnerem v pondělí dopoledne a zrovna od 6:00 se porodnice otvírala po malování, tak jsme měli opravdu štěstí. Následovala hospitalizace na šestinedělí, antibiotika a dlouhé čekání na kontrakce jestli přijdou sami. Ale nepřišly, tak do mě začali píchat snad všechno možné a nemožné na vyvolání. Úterý jsem strávila v šílených bolestivých kontakcích do kříže. Kontrakce byly po 5 minutách a já se neotvírala ani trochu. V 18hodin se rozhodlo že půjdu na porodní box, podotýkám otevřená jsem byla jen na 4cm. Hodinu jsem si ulevovala ve sprše na míči a otvírala se dost pomalu. Pak mi napíchli oxytocin a ródeo začalo. Kontrakce po 3 minutách a ty šílené křížové bolesti, no hrůza.Nebýt partnera, který mi masíroval kříž tak to asi nepřežiju. Najednou předemnou doktorka že půjdeme na to.Prcek šel ven dost pomalu. Při tlačení jsem v těch nejhorších momentech měla zatmění, asi bych si to pamatovat nechtěla. Akorát jsem zaznamenala spoustu lidí kolem mě. Asi na pátou kontrakci byl prcek venku a následovala úleva PA jsem stačila říct akorát prckovo jméno a omdlela jsem.Prcek se narodil ve 23:15. Nástřih, ze kterého jsem měla strach cítit nebyl, ale poranění jsem i tak měla velké, sešití až na zádech a to museli pak sešívat v narkóze, zaživa bych to nedala. Nejhezčí moment byl stejně když jsem prcka uviděla a uslyšela. Malého jsem hned na přiložení nedostala, asi skrz tu narkózu, donesly mi ho sestřičky až druhý den ráno. Kojení v porodnici mi teda vůbec nešlo, dětské sestry se snažily mi teda při přikládání pomoci, ale jak jsem nemohla ani sedět, tak mě to dost stresovalo a Sebastian byl tím pádem taky ve stresu. V porodnici jsme to nějak přežili a když nám sestřička řekla že půjdeme domů tak se Sebastian rozkojil jako divý . Stres a úzkost opadla a kojení najednou šlo.Zítra malému budou už 4 týdny, tak to letí strašně rychle. Sešití se díky dubové kůře hojí velmi dobře, už i stehy vypadaly a jizva se krásně zatáhla. Moc si vážím partnera, že mi byl při porodu tak velkou oporou. Jsme moc šťastní, že máme prcka i když ty začátky jednoduché nejsou, ale to chce čas a ono se to zaběhne.

Anetka 4.10.2011, 3800g 51cm

tak už je to tady, můj příspěvek o porodu. Moje termíny 24.9 a 27.9 byli za mnou a tak jsme chodili pravidelně do porodnice na monitoring co by dva dny. Ještě v pátek mi řekli, že to vypadá, že v sobotu 1.10 spontálně porodím a v sobotu se nic nedělo. Už to bylo zdlouhavé, protože 14 dní před tím jsem byla nemocná a stále jsem kašlala, tak to nechtěli uspěchat. Měli jsme se dostavit v neděli, když bych v sobotu neporodila. V neděli mi řekli, že čípek je hodně nahoře a že je také možné, že jej Anetka svou váhou vytlačila a že je i dlouhý tudíž si mě budou muset tzv.nachystat tzn. v pondělí ráno na příjem do porodnice, kde mi prvně udělají zátěžový test. Ráno v sedm jsme naklusali do porodnice. Měla jsem docela obavy jak ten oxitocinový test bude probíhat. Přijali mě sice až nakonec ve dvanáct, ale kolem druhé mi dali kanylu s oxitocinem do žíly a zvyšovali dávky (počet kapek),aby zjistily jak moje tělo reaguje. Byla jsem na pokoji s maminkama co třeba 4 x potratily a šli na revizi a ta druhá zase měla postižené dítě a čekala ve 12tt jestli bude i to druhé tak mi jich bylůo dost líto, ale byli fajn.Potom asi kolem 16 hodiny mi sestra řekla, že tělo reaguje dobře i monitor je v pořádku a že se pak na mě přijde podívat dr, ale ta až do osmé deváté hodiny pořád nic, jen mi dělali další 2 monitory a pak mi řekli, že dr má toho hodně a že si mě prohlédné až ráno. Nakonec ale přijeli kolem deváté desáté a že dr.chce znovu monitor. Stále jsem si myslela, že je vše dobré a tak jsem se vysprchovala a šla spát. Najednou v noci o půl dvanácté přišla sestra a že se budu stěhovat na JIPku, že se tam doktorovi něco nelíbilo, že ta křivka nějak je rovná, že mě prohlídne a ať si zbalím věci . To bylo docśt nepříjemné, protože jsem nevěděla co se děje. Dr. mě prohlídl, docela to bolelo, tak jsem si to odfuněla a on řekl, že je možné, že se to chystá, připadlo mo to jak hamilton..nevím, a tak jsem skončila na JIPce a dělali mi další monitor.Ten pokud by nebyl dobrý museli by mi porod vyvolat. Vedle na pokoji byla opět paní po nějakém zákroku, prý asi přišla o miminko a tak byla rozladěná, kydž slyšela tlukot srdíčka a jak jsem pak šla na wc řekla mi, že už ji ruším a to podotýkám, že jsem ani nevybalila tašku, protože mi řekli, že se ráno stejně budu stěhovat na sál.Pak přišla sestra a ptala se mě jestli nechci prášky na spaní bylo zhruba půl jedné a že se musím na zítra vyspat. Já jsem nevěděla jak se mi bude usínat, jestli nemůžu jí říct později a ona ne, že jedině hned, tak jsem léky odmítla. Nakonec jsemdocela usnula,ale asi 2x jsem se zbudila, protože sestřičky se tam v noci docela smáli, byly hned za dveřmi,ale to mi ani tak nevadilo, stejně jsem věděla, že nebudu spát moc tvrdě. Vzbudily jsem se ráno asi o půl sedmé a přišla sestra dala mi snídani, udělala další monitor a pak už jsme jeli na sál B. Tam jsem se vybalila a přišla asistentka.Byla mi docela sympatická a hezky mi vše vysvětlila.Něco před osmou mi zavedli první tabletku a dali mě opět na monitor, nesměla jsem se hýbat a mohla jsem napsat manželovi ať dojede, protože mi řekli, že někdo potřebuje třeba i dvě až tři tabletky, aby nejezdil zbytečně brzy..Ptala jsem se asistentky jak dlouho to obvykle trvá a ona mi řekla, že většinou do 14 hodiny dřív, že se to nedaří,ale u mě že to možná bude dřív. Takže jsem do půl deváté ležela, pak dojel manžel. Byla jsem ráda, že už tam je a je mi k dispozici kdyby cokoliv, je to taková fajn útěcha.Monitor byl v pořádku tak mě odpojily a domluvili jsme se , že na půl desátou uděláme klystýr, že se zatím pomalu začnou rozjíždět slabé kontrakce..Zatím jsem cítila jen lehce spodek jak při ms a pak píchání v tříslech a malinko kříž. Klystýr jsem zvládla moc dobře,akorát jsem utíkala na záchod na 2x - naštěstí jsem to stihla a pak se mi udělalo na zvracení, protože midali k snídani buchtu a jablko a to jablko mi tam leželo a sestra říkala, že to asi půjde ven no..taky že jo ,ale bylo to rychlý a pak už se mi zvracet nechtělo. Pak abych se dostala k jádru věci začali silnější a silnější kontrakce tzn po desáté hodině po pěti minutách a do 10.15 po čtyřech a do 10.30 po třech a dvou minutách!! Pořád se to zrychlovalo a já se stihla vždy sem tam jen lehce napít. Petr mi vždy podal doušek vody a stihla jsem si občas namazat rty , protože jsem pak už byla jak kůň co odfrkává , že jsem mu to i řekla a zasmáli jsme se i tomu jenže potom něco málo po půl jedenácté - podotýkám docela sešup ! - na mě přišli tlaky a já si připadala jako kdybych se otevírala už aspoň na víc jak 5 cm. Ještě o čtvrt na jedenáct mi dr řekla že jsem na 3cm otevřená. Jak začalo už asi čtvrté tlasčení cítila jsem jako kdybych měla nohy od sebe a tak jsem řekla Petrovi ať jde pro sestřičku že rodím! ještě jsem zapoměla, že jak mi začali ty silné kontrakce tak petr chtěl,aby mi dali epidural, říkal,ať si ho nechám dát, že mu kluci na hokeji říkali, že je to lepší,ale já jsem moc nechtěla, ta bolest se zatím dala zvládnout a nechtěla jsempdstupovat zbytečné rizika, jako kdybych věděla, že to za chvíli bude za mnou. Sestra řekla, že anistezelog dává epidural vedle paní,ale že jsem už na 4 a že by se to nemuselo stihnout, petr jí totiž o ep. přišel požádat. Já jsem jí řekla, že to nevadí, že budu rodit bez něho, že je vše v pořádku a ona že by to tak také nechala. Tak jak říkám něco po půl jedenácté skočil Petr pro sestřičky, že rodíme, přišly - moc mu zprvu nechtěli věřit, ale jak mě viděli řekli jo je to tady rodíme! Přijela ještě s jednou asistentkou a radili mi jak tlačit na zhruba pět kontrakcí byla malá venku, pálilo to trochu,ale šlo to moc dobře , perfektně mi řekli, nádechy a výdechy , prostě skvělá spolupráce a ani mě nénastřihli- asi to nestihli . Pak mi dali malo na bříško, byla nádherná a krásně teplá, byla to obrovská úlevá a víte kolik bylo hodin 11.OO! tak takle rychle jsme to stihli Petr pak udělal fotečky.Během porodu mě držel za rameno a druhou ruku jsem mu mačkala palec a část dlaně, moc mi to pomáhalo.pak až jsem porodila mě hladil a byl dojatej. Byl to ten nejkrásnější okamžik co jsme spolu zažili a pak až jsem porodila placentu byla další úleva. Jediné šití bylo jedno vnitřní a pak venkovní- to bylo pro mě docela nepříjemné,ale prodýchala jsem to a pak se zklidnila. Ještě jsem zapoměla, že jsem měůa nějakou malo kapačku asi na otupění těsně po těch čípkách a po porodě jsem těžko vstávala tak mi museli dát další na doplnění tekutin. Petr si po porodě choval Anetku asi tak hodinu a ona si u něj žužlala prstíček přes plínku. Anetka má neuvěřitelnou sílu a je moc hodnoučká, má spoustu vlásků a je do Petra. Nevím co oči a vlasy,ale v obličejíčku je celá on. MOc moc ji milujeme a jsme moc šťastni, že byl porod tak dobrý.Takže holky nebojte se vyvolávaných porodů i ty můžou být v něčem dobré a nakonec i bezproblémové..fotěčky až budou vložím.

Klára, 20.09.2011, 3220g, 50cm

Tak jsme v porodnici měli tak hodnou holčičku, včera jsme přijeli domů a cestou nám ji asi někdo vyměnil... Krmíme co hodinu a chováme, jinak pláče.Ale jak ten uzlík k nám vlastně přišel:V pondělí večer, jsem měla pocit, že to přijde a v noci nebo v úterý pojedeme. Intuice nezklamala. V 21h začaly křížové bolesti po 15min. Docela to šlo tak do 23h, pak jsem vlezla do sprchy, aby se ukázalo. Po 30min sprše bolesti dál a co 5 min. Vydržela jsem je prodýchávat do cca 1h a pak jsme raději popadli tašku a jeli. Ve 2 ráno příjem-cesta autem nic moc, v sedě...Na příjmu čekali na kontrakci a ona ne a ne jako na potvoru přijít.Tak mě vzali na monitor. Ve 3 jsme byli na porodním pokoji. Nechala jsem si udělat klistýr-docela v pohodě a pak střídala sprchu a pochodování po pokoji.Přítel mě při prodýchávání držel za ruku. V půl 6 znovu monitor, což byl děs vydržet ty bolesti v leže. V 6 mi píchli vodu a začal teprve mazec. Ve sprše už bolesti do zad taky nepřestávaly,otevřená jsem byla jen na 4-5cm. To jsem myslela, že to už nezvládnu.Přítel na nervy, že mi nemá jak pomoci. Pak mě posadili chvíli na balon a po chvilce prohlídka. Mladá asistentka nevěděla co se mnou, že se neotvírám, ale už mám strašný pocit na tlačení. Přišla jiná, dala mi čípek, sáhla a při další konrtakci říká: Maminko, už tam cítím tu hlavičku, zatlačte, porodíme!Konečně konec v dohlednuMalá nechtěla projít přes branku, jak jsem byla málo otevřená, tak mě PA roztahovala. Strašně to bolelo, přiteli jsem drtila ruku.No a hlavičku jsem pak vytlačila asi až na 4.kontrakci:víc jsem řvala, že to bolí než tlačila. Přítel mi ale pomáhal, tlačil se mnou, podpíral mi hlavu a říkal kdy tlačit, kdy dýchat. Na dvě zatlačení už pak byly venku ramínka a malá vyklouzla. Neskutečná úleva. S tatínkem jsme oba plakali dojetím. dali mi ji na bříško. On ji šel pak fotit a mě čekalo šití, protože mě malá hodně ptrhala uvnitř. Na 10 min mě uspali a bylo hotovo. Jsem neskutečně ráda, že je to za námi a že mě v tom miláček nenechal a pomohl mi až do samého konce, ikdyž plánoval odejít. Měl z toho docela trauma ještě dva dny, ale už je to lepší a já vím, že nás to strašně sblížilo!

Patriček, 28.8 2011, 3810g, 52cm

Takze uz sem si udelala chvilku i ja, pac dokrmujem, tak to byla hruza vychytat vsechno! Tak nakonec mi to vyslo na datum ktery sem chtela, ikdyz sme se mely narodit 23...:) no a ted k porodu, konecne se v sobotu ochladilo a me v nedeli o pul 2 rano praskla voda. Vzbudila sem manzela, a valily sme do nemocnice :) tam mi natocili monitor s tim, ze se nic nedeje, ze me nechaj 48 hodin na porodnim a pokud do ty doby neporodim, tak se mnou budou teprav neco delat a jako bonus sem dostala antibiotika. Od ty doby sem mela snad po 5 minutach posliky, az do pul 2 odpoledne. Uz se to nedalo, byla sem unavena, nic se furt nedelo, tak ze mi pichnou neco na spani, abych na porod nebyla unavena. No a ejhle, mezitim sem dostala jeste jedny antibiotika a ja misto abych usla, tak sem porodila :) sotva sem dolezla na kozu :) zadnej klistyr nic se nestihlo, jen sem mela kontrakce strasne dlouho po sobe a malej se sekl hlavickou, tak sem dostala nakou kapacku ci co to bylo, 2x sem zatlacila a zlaticko bylo na svete :) jen vaze sem nemohla uverit a doktor koukal kde sem ho mela schovanyho :D jen za dva dny po porodu sem musela znovu na sal, pac me blbe vycistili, tak sem to obrecela, ale nastesti sme oba v poradku :)

Pavlik 29.8.2011 3400 g 50 cm od Maca 78

Ahoj holky, dnes jsem se teprve pořádně dostala k PC a vložila i fotečky malého. Můj porod nebyl zrovna ukázkový, malej měl špatnou polohu a hlavičku neměl sestouplou, 27.8. mě praskla před půlnocí voda, přítel mě odvezl do porodky s tím, že jsem zavřená a poloha na nic, že mě nechají 4h prospat a nejspíš cícař, ráno se rozhodlo, že se zkusí vyvolávačka,první nic,druhá též, jen bolesti a já zavřená, další noc na prospání, což už kvůli bolestem nešlo a ráno prý císař, jenže jiná směna lékařů a zase, že to zkusíme, tak zase 2 provokačky, otevřená na 5 prstů, sál, bolesti, malej ven nechtěl, co půl hodku chodila por. asistentka a říkala zkuste 20 min a pokud to nepůjde,tak císař, takhle se to opakovalo asi 3 h, to už i přítel šel udělat rozruch, jak mě můžou tahle trápit a něco mě chodit slibovat a pak nutit tlačit přírodní cestou, půl hodky než se malej narodil, jsem omdlela, pamatuji si jen kyslík, jak mě sestry skáčou po břiše, vyplašeně volají primáře, shánějí volný sál,malej neměl ozvy,kleště a v tom jsem se nějak zabejčila, přítel mě držel hlavu,nohy a já tlačila jak o život.Malej nedýchal, hned ho odnesli pod kyslík ... . Naštěstí vše dopadlo dobře, v porodce jsme byli 9 dní, moc na to ráda asi nevzpomenu, ale ten můj uzlíček štěstí stojí za to a hlavně je v pořádku.

Malý Péťa 2940g a 50cm.

V neděli 4.9. jsem měla neustálé pobolívání podbřišku jako před měsíčky. Věděla jsem, že to v nejbližších dnech příjde a budeme mít malého u sebe. po úklidu dvoudenním po stupačkách jsem byla celkem hotová, už mě to nebavilo a přála jsem si, a´t už máme s manželem chvilku na vydechnutí a jsme sami pro sebe. Naordinovali jsme si krásný večer s romantikou a pr mě to bylo jako proběhnutí přes cílovou pásku - teď už jsem stihla vše, co jsem stihnout za těhu chtěla, až tedy na ty hřiby a mohli jsme rodit. Spinkat jsme šli kolem jedné a kolem půl čttvrté mě probudila bolest. Myslela jsem, že to jsou poslíčci, ale nechtěla jsem něco zaspat, tak jsem počítala. Pak za 2 minuty další slabší poslík, za další 4 min další, pak za další 2 min silný na prodýchání... Poprvé za celé těhu jsem tedy vzbudila manžela, že do práce ho nepustím, protože se takhle nemůžu o malého postarat. Leželi jsme spolu chvilku a počítali jedna ze čtyř kontrakcí na prodýchání, zbytek úplná pohoda. Ovšem pořád po dvou, čtyřech minutách. šly jsme do vany jestli se to rozjede, či přejde, musela jsem se také oholit a tak. Nepřešlo jen intervaly byly pak po 6 minutách.Jedna kontrakce za 15 minut byla taková silnější zbytek slaboučké. Zavolali jsme v pět tchána, s tím, že má přijet až v 5:45. Musím se přece namalovat k porodu taky vybrat něco na sebe Pořád úsměv na tváři a velká pohoda. Přijel tchán, aby byl s malým - ten si spokojeně spinečkal ve svém pelíšku, já mu s úsměvem otevřela a taky mávala z auta. Péťovi se to nezdálo a ptal se mě, jestli si z něj dělám srandu nebo vážně rodíme ttak jsem řekla, však uvidíme, oni nám řeknou. Na půl cesty do porodky jsem si říkala, že si dám žvýkačku a ptám se manžela, kde že mám kabelku.... Zapomněl mi ji vzít Tak jsme se ještě vráátili zpět domů, smáli se a poslouchali písničky z rádia. Péťa mi vzal ty mé tašky, co tam měl nachystané a vyrazili jsme podruhé. Pěkně předpisově jsme jeli spíše jako na výýlet než rodit. Po příjezdu jsme vstoupili do čekárny, způsobně počkali na příchod sestřičky, na co ťukat že? sestřička se na mě dívala jak na ufo, a já: Dobrý den, my k vám jdeme asi rodit:o) Natočili mi monitor, konttrakce slabší a pak silnější, slabší, silnější. Nic, co by se nedalo vydržet. U příjmu otevřená na 2 cm a dle dr prý je to k porodu. Už jsem si nadávala, že jsme přijeli brzo, že to buude trvat a budou nás šikanovat vyvolávním a tak. naštěstí mudr byl rozumný, řekl, že za dvě hoďky mám mít kontrolní vyšetření a že do té doby si můžu jít kam chci. setrřička u příjmu na to měla ale jiný názor, tak jsem jí to rozmluvila do žádného pokoje jsem se nenechala zavřít. pé´ta s tím moc nesouhlasil, ale stál při mě a neshodil mě. dokonce mě podpořil v odmítnutí injekce, kterou se kontrakce zintenivní a porod urychlí. to jsem měla zkušenost s Davídkem a ty kontrakce jsou pak opravdu nesnesitelné. takto nám šlo pěkně vše přirozeně, pomalinku, u bolestí mě rozptaloval čerstvý vítr a chodící lidi, hýbající se větve, možnost svobodného pohybu. Byla to krása.Pak tedy kontrolní vyšetření - otevřená na tři cm a že mám jít pro manžela a vzít si ho na porodní sál, že mi udělají přípravu a píchnou vodu. Tak jsem šla, s úsměvem jsem rozeslala sms, že rodíme - to bylo 10:30 a jelikož manžel musel jít přes venek, já šla vnitřními chodbami se sestřičkou. Najednou ze mě tekla voda, já najednou nevěděla, co mám dělat, jestli stát nebo jít, ale došli jsme na ten sál, za mnou potůček:o) Jak jsem byla šťastná, že i toto bylo přirozeně, poté monitor, intenzivnější bolesti a odmítla jsem epidurál. dalo se to krásně vydržet, svelkým prodýcháváním ale dalo:o) Pak tedy klystýr, vyčistilo mě to řádně a pak další monitor, u kterého jsem už měla svou lásku u sebe a mohla jsem mu drtit ruce, málem jsem ho kousla, jak to bylo silné, ale pořád jsem zvládala. nabídli mi něco do kanyly od bolesti, přijala jsem a začala usínat. ty drogy jsou fakt krásné sestoupila jsem po monitoru z porodního křesla, objala miláčka a takhle jsme byli asi tak 5 kontrakcí, už vážně silných, už jsem cítila i velký tlak. Porodní asistentky si stále stěžovaly na mé kontrakce, že nejsou vytrvalé a oni že potřebují účinější, delší... No co mám dělat, že? Pak mě vyšetřili po těch 5 kontrakcích, zjistili, že už nejsem na tři cm, ale že mám porodní cesty otevřené a že prý mám zkusit zaatlačit. no chápete to? Já ne. Říkaly, že jsou rády, když se mamka otvírá cm za hodinu... Tak jsem zkusila zatlačit a Petříčka máme na jednu jedninou kontrakci, ne jednou jediné zatlačení u sebe. Pohodovější porod jsem zažít nemohla. Jsem bez jakéhokoliv poranění a vabsolutní pohodě se nám rozjelo i kojení. Krása, krása a prý jsem manželovi po položení mimi na bříško říkala: Tak co, jdeme domů ne? Přeju Vám to také tak, pa jdu kojit toho méhho miláčka malého

Verunka 30.8. 2011 3530g, 49 cm

Ahoj holky. Tak jsem si udělala chvilinečku, abych napsala do této kolonky. Kdo trošku sledoval ten náš příběh ví, že s poslíčky jsme bojovali skoro celý měsíc před plánovaným porodem. A byly opravdu festovní. U první dcerky vůbec neznám. V neděli jsem nechala vyvolat manžela z práce, protože se bolesti po teplé sprše zhoršily. Jenže si nás v porodnici nechali kvůli tlaku. A nic se zatím prý nedělo . A tak manžel opět do práce v jednu v noci, aby to vrátil kolegovi a celý den k tomu 12tku denní. Byl úplně hotový, já taky, protože jsem věděla, že když budu rodit, nemá ho kdo vystřídat. Vůbec jsem tu noc nespala. A bolesti byly pořád. Nepravidelné, ale byly. Z pondělí na úterý jsem si nechala píschnout injekci, ať se vyspím a řekla jsem manželovi, že buď nás zítra pustí, nebo budu rodit. A ráno k mému překvapení jsem byla otevřená na 4cm a že se prý na sál. Zbalila jsem si pomalu věci z pokoje a v devět jsem dorazila na porodní sál. Úplně v pohodě. Vůbec jsem nevěřila, že budu rodit. Nic mi nebylo. Volala jsem Jirkovi, přijel rychle, snědl jen banán. Ještě, že jsem duchapřítomně měla v kabelce tatranku. Naše porodní asistentka byla úžasná. Píchla vodu, udělala klistýr a pak už se bolesi rozjely, tak jako u Evičky. Pořád co dvě minuty. Strašně rychle to ale uteklo Podporu manžela jsem opravdu potřebovala až když jsem naposledy slezla z monitoru a chtěla do sprchy, že teda ještě zvládneme to otevření z 9 cm na 10 cm, ale to už byly tlaky na konečník a naše procházka byla opravdu krátká . Pak už šup .... Pak už jsem jen 4 krát zatlačila a malá byla v 11:43 venku. Všechno proběhlo naprosto bezproblémově a my byli nejšťastnější na světě. Nenastřihli mě a malá, jak se drala mi způsobila otok. Takže to jediné vidím na celém porodu, jako černou tečku. Kvůli otoku jsme museli zůstat na sále o hodinu déle, kdyby se zvětšoval, tak by mě museli znovu sundat stehy, odstát hematom a znovu zašít. ALe nic takového se nestalo. Krásným a rychlým porodem pohádka skončila

Emička 26.6. 2011 2920g a 50cm

S doktorkou jsem byla domluvená,že pokud do 26 neporodoim,takže nastoupim 27 do porodnice, kvůli předchozímu císaři abych byla hlídaná... Ve čtvrtek na kontrole se vůbec nic nedělo, nic nenasvědčovalo tomu,že bych porodila. V sobotu jsem komplet vše nachystala, dost jsme ten den spali a já každou chvíli chodila na velkou. Tak jsem si řikala,že to asi brzo přijde,to bych v té porodnici nemusela dlouho ležet... Ještě jsme udělali pár fotek bříška s Nelinkou,aby jsme v neděli nezapomněli... (to nás ještě nenapadlo,že budu rodit...) večer se Neli nechtělo spát,tak tu s náma do 21h blbla u televize a na písničky tancovala. PAk jsme jí ale do postýlky nahnali a já šla upéct buchtu na nedělní snídani. Při dělání těsta mě nějak píchlo,ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Pak jsem šla na půdu pověsit prádlo a tam jsem měla dvakrát takovou palčivou bolest,ale řikala jsem si,tak to jsou asi poslíčci a s manželem jsme si dělali srandu,co bysme dělali,kdyby to na mě fakt přišlo pak jsem jen ze zvědavosti začla to píchání počítat, měla jsem to vždy po 20minutách. šla jsem si dát vanu,ale horká voda došla,tak to moc efekt nemělo silnější to nebylo,ale bylo to častější, po 10minutách,ale pravidelný to nebylo. David už chtěl jet do porodky,ale já se bála,že tam budu za hysterku,když to mam nepravidelný. Raději jsem zavolala o půlnoci mámě a probrala to s ní Ta si byla jistá,že rodim a máme jet. No dobře,při nejhoršim si mě tam už nechají,když jsem měla v pondělí nastupovat Táta přijel,sbalila jsem věci pro Nelinku,odvezl nás do porodnice a Neli odvezl k nim domů. Do porodky jsme přijeli ve 2.30 šla jsem na monitor a jako na potvoru jsem měla jen jendu kontrakci za 20minut. Jinak jsme byla otevřená na 4prsty a po vyšetření jsem dost krvácela. šla jsem na porodní sál,ale pořád jsem nevěřila,že rodim Kontrakce jsem měla slabé a nějak mě ještě nevadily Daly mi klystýr, kolem 5h jsem šla do sprchy, kontrakce zesílily a byli po 6mintách. Pak mi píchli vodu a připoutali k monitoru. Špatně jsem ale kontrakce prodýchávala,tak jsem to šla zkusit na míč a opírala se o Davida a hned to bylo lepší a otevřela jsem se na 8prstů. Doktorka řikala,že to za chvíli porodim. Konečně mi došlo že rodim Bylo asi 8h,už jsem z kontrakcí byla dost unavená,hodně bolely a byli dlouhé a časté po 2minutách, pak doktorka zavelela,že už hlavička sestoupila a mam si lehnout a budem tlačit a malá bude venku. Trochu jí pomohla otočit, třikrát jsem zatlačila, měla jsem pocit,že jsem zařvala jak zvíře z toho momentu si nepamatuju vůbec nic,jen to svoje tlačení a pak jak ze mě něco vyklouzlo a já viděla šedý uzlíček to byla úleva. V 8.43 byla malá na světě Malou mi pak dali k prsu a přitom mě šili,bylo to nepříjemné,ale myslela jsem na malou Pro Dvida to byl velký zážitek. Myslim,že jsem měla celkem rychlý a klidný porod Omlouvám se za román

Prosím o radu

Ahoj holky, jsem prvorodička v 29. týdnu, takže už mám mírnou paniku z porodu. Chci se jen zeptat, zda nemá některá z Vás zkušenost se tříselnou kýlou, mám ji na levé straně, doktor řekl, že je asi o velikosti švestky, možná větší a teď se mi k mojí smůle delá i na pravé straně. Mám strach z porodu, protože to při sebemenší námaze dost bolí. Přítel si myslí, že budeme asi rodit císařským řezem. Nemáte některá zkušenost?Děkuju moc za rady :-)

Valerie 14.8..... 3800 gr, 53 cm

Byla to obyčejná neděle. Po obědě jsem šla do teska, měla přijet tchýně tak že upeču buchtu, sice se mi moc nechtělo, ale budiž. Byla jsem skoro u teska,máme ho asi 500 m, když jsem pocítila mokro a řekla jsem si , že mi praskla asi voda, tak jsem se otočila a šla domů. Doma jsem na záchodě zjistila, že to je voda, byla narůžovělá. Tak jsem se převlékla do suchého a říkám manželovi oblíkej se jedem do porodnice... V nemocnici mi natočili monitor ten byl bez kontrakcí , dr mně vyšetřil a říkal, že se bude čekat zda se to rozjede samo to bylo asi něco kolem 13.30. Od 14.00 silné kontrakce co 5 min, ale krátké. Tak jsem šla do sprchy seděla na balonu asi hodinu a šla zpět na postel. Sestřička ve 15.00 hod znova natočila monitor a kontrakce byly co 3-2 min a delší.... A tak to šlo dál.... Pak mně připoutali na porodní stůl , já jsem párkrát zatlačila a malá byla venku . Sestřička ji očistila a dala mi ji na prso, malá se přisála.Byl to krásný pocit a zážitek . Ležela jsem tam dvě hodiny s malou. Takže docela rychlý porod, ten přeju všem nastávájícím maminkám.

Maruska 10.8

Muj rychlej porod ..Jak to vse zaclo .Sylne kontrakce zacli asi tak okolo 5 rano tak sem si hodila teplou vanu ze povoli ,ale ono nic :(jeste zesyleli .Tak sem zbudila muze ze asi je to tu at odveze deti a psa k bbaicce proto ze ten del jel do Brno ohledne brigady .\\Okolo sedme rano prijela sanitka .POak to zaclo prijem na fifejdy mereni ozvu kde sem funela jak nase fena :-) ruzne otazky podepisovani papiru .Pak sup na kozu Tam mi rekla lekarka ze sem otevrena na cca 5-6 cm a okamzite na porodni box a priprava na porod se vsim .Dostala sem injekci kvuli krvaceni at jim pak nevykrvacim:-)Kontrakce sileli a sileli .Neustale mne kontrovali a kontrolovali .Kdyz uz to neslo vydrzet ani sprcha nepomahala dostala sem infuzi :( byla uz sem otevrena na 10 cm ,ale cipek drzel jak potvora .Propichnuti vody a pak to slo rychle .A Maruska se tlacila ven .Ja stacila pokadit sestru ,ale prestat tlacit neslo :-) Marus museli chytat a vse pripravovat za behu .Nez sem se nadala byla venku :_) ale ja ve vnitr potrhana zasekla se ji tam rucka :(ale je v poradku ,ale ja sem ve vnitr zasita na 10 stehu :( Maruska vazila 3350g a mela 48 cm a porodit sem ji stihla za par hodin

Samuel Panoš 6.8.2011 v 18:52 ..3280g 49cm

Tak malej nám spí spokojeně napapkanej tak se můžu rozepsat o tom, jak nás s Taťuldou malej trápil na sále 11 hodin už sem přenášela byla sem 41+1 tak sem si šla 4.8.2011 na poradnu do nemocnice a tam mi řekli přijďte zítra už s taškou rozjedem to .. porodní cesty uzavřený čípek na 1 cm stále ... tak sem šla zklamaná domů , protože jsem si vyvolávat nechtěla nechat .. S tatínkem jsme tedy na druhý den jeli dali mi tabletku kolem 9 ráno a tatínka poslali domů , že tam být nesmí mimo návštěvní hodiny kolem 19:30 mi začali bolesti co 5 minut kolem 90-100... doktorka me kontrolovala ale stale sem byla zavrena a cipek na pul centimetru .. tak rikala ze se uvidi .. jelikož sem měla velký bolesti další tabletu mi nedali s tím že buď se to roběhne a nebo na druhý den ráno .. no samozřejmě nic .. celou noc v bolestech .. začala sem mít krvavý výtok tak si mě brali na ozvy co 2 hodinky ... ale malej se držel jak klíšťátko takže na druhý den mi řekli kolem 7 ráno, že mě pepošlou už na porodní box a daj mi tam další tabletku s tím že už by se to mělo rozběhnout .. takže sem zavolala tatínka ten zamnou přijel a čekal semnou co se bude dít ... no ale doktorka mi to popohnala víc než chtěla ... protože nějak nemohla najjít čípek tak mi zavedla bohužel 3 kusy tabletky (2* se jí to nepovedlo) s tím že pokud by byli bolsti velký k nevydržení máme zvonit .. no asi za 2 hoďky bolesti na ozvách 120-135 a už sem se jim krásně otevřela na 2cm.. ja pořád chodila tam a zpět po pokoji nervozni kdy už to bude .. kontrakce sem vyskakala na balonu a nebo sem seděla hodiny ve sprše.. no vypadalo to že budu rodit až v noci .. protože ještě v 15:00 jsem byla na 3 cm... ale pak to přišlo .. už sem neudělala ani krok a kroutila sem se na lůžku tak taťulda zazvonil na sestřičku že už nezvlídím .. tak doktorka tam přišla a ptala se mě co chci od bolesi jestli jen umrtvovak co mi pomuze s otviranim .. a nebo epidural .. no epidural sem nechtela tak mi pichli umrtvovak .. po nem sem usla a mezitim vysledovali kontrakce 125-130 ktere sem vubec necitila a ani me nezbudili no ale v 18:35 me kontrolovali .. byla sem na 5 cm teprve .. a v 18:45 sem už nemohla ... doktorka mi řekla že soudí že je na čase mi dát epidural že jí mam podepsat papír na souhlas jinak to nezvládnu .. tak sem to podepsala .. ale měla sem tak strašný tlak na konečník že sem už měla šílený nutkání na tlačení .. řvala sem tam jak turek , protože mi chtěli páchnout epidural a já musela sedět v klidu .. jenže v klidu to se jim řekne když to tu ženskou bolí 18:50 se na mě podívala doktorka a vytřeštila oči s tím že rodím hlavičku už ,takže tatínek mi pomohl s nohama nahoru 2* sem zatlačila a malej byl venku okamžitě se mi ulevilo dali mi malýho a prsa s byl uplně užasnej pak mi ho vzali tatínek šel se sestrama očistit malýho , popsat ho a mě mezitím šili .. no dali mi umrtvovák ale bylo to jako by mě šili za živa .. prý sem se dost potrhala když sem tlačila v nesprávnou dobu takže to trvalo dýl... ale pak už nás s taťuldou a prckem nechali na pokoji samotné a za hoďky nás odvezli na šestinedělí .. taťulda byl z malýho unešenej .. a moc mi u porodu pomohl i přes to že má tak strašnej strach z krve.. každopádně malej je uplný zlatíčko ... v nemocnici mě nenechal vyspat ani hodinku .. a teď doma spinka 3-4 hoďky bez problemu .. nj doma je doma

Maxmilián Alexandr, 30.7.2011, 10:50h, 4010g, 54cm

Tak už jsem se dostala k tomu i já, i když v podstatě není moc co u nás popisovat... Ve středu 27.7.2011 jsme měli nástup do porodnice na vyvolání, protože jsem měla těhu. cukrovku a neměli jsme přenášet, i tak jsme ten den byli už 40+5tt,protože dříe nebylo místo. V 7 nástup, pak na příjmu nějaké papírování, na pokoj a v půl 9 přišel doktor, že se na to jdeme podívat. Verdikt zněl, porodní cesty zavřené,takže pouze přípravná tableta a snad to do druhého dne povolí... Celý den nepravidelné bolesti někdy až ke 100,ale jinak nic...Ve čtvrtek opět to samé, nález nepostoulil takže další přípravná tableta,monitory a tak...celý den bolesti mezi 50-100 a to prvidelně po 5-ti minutách,ale nález moc nepostupoval, za 12hod jsme se dostali k tomu, že už půjdou zavést tablety přímo do čípku, a že si všichni myslí, s tím jak nám drží tablety, že to v pátek bude hned po první tabeltce... na noc jsem dostala injekci abych se trochu vyspala a ráno se těšila plná optimismu na doktora a na to jak to už bude... v 8:40 jsem dostala první tabletu a jaké bylo překvapení pro všechny když jsem měla pouze 3 kontrakce k 50 a jinak nic...za dvě hodiny další tableta po které se mi rozběhly bolesti po 3min opět 50-100 a to trvalo až do 19h,kdy najednou z minuty na minutu všechno přešlo a já věděla, že jestli nebude nic v noci, tak co nás čeká v sobotu ráno... v noci se nic nedělo a já věděla, že se tomu ž nevyhneme... verdikt zněl jasně, nedá se nic dělat mylý musí ven císařem....sestřička přišla, aˇzavolám manželovi, že i když nepůjde na sál, tak že se mnou může být celou dobu předtím a apk že hned dostane malého a bude moci chovat...Martin přijel během 40minut, během kterých jsem stihla pomalu pobalit věci z předporodního, dostala jsem andělíčka a punčochy a začala být nervozni... Martin si užíval poslední okamžiky kdy mám ještě břísko a pořád si s malým povídal...pak už přišla sestřička, že dostaneme cévku a jedem na sál, tam mě přívitala naprosto úžasná anestezioložka, která mi zavedla epidurál, protože jsem chtěla malého hned vidět, císař trval 20min protože když mě poprvé řízli tak to bylo málo,jelikož malý měl veikou hlavičku...tak pak to udělali jak bylo potřeba a začali malého vyndavat, na jednu stranu bylo dobře, že malý šel ven takhle,protože měl zaseklé nožičky mezi žebry a ty nám museli trochu roztáhnout, aby mu je dostali ven...když mi ho ukázali byl krásně čistý akorát fialový a spal...doktor na sále pronesl, no ten se teda tváří, že ho budíme a vyndaváme ven...pak už to bylo všechno naprosto v pohodě...manžela jsem viděla ještě na chodbě a pak rovnou na JIP...tam vše tak ynaprosto v pořádku a ráno jsem vstala a po tom co jsem se trochu rozhýbala jsem se přemístila na oddělení a vydupala si malého rovnou k sobě, což bylo úplně super.....

Katka 22.7.2011, 9,50h, 3670g, 50cm

Můj druhý porod začal menšími bolestmi břicha kolem 6 hodiny ráno. Dala jsem si teplou sprchu a začla se chystat na poradnu, kterou jsem ten den měla v porodnici. Kolem 7 hodiny jsem vzbudila přítele a tříletou dcerku, že se \"něco\" děje a sama to do porodnice nezvládnu. Začly mi kontrakce hned po 3 minutách a trvaly jen 30-45 sekund. Tak jsem byla celkem vysmátá až mi to Martin ani nechtěl věřit, že prý jsem moc v pohodě Nicméně dal si kafe, oblíkli jsme dceru a vyjeli do porodnice radši i s taškou. Před 9 hodinou jsme byli v ambulanci na Obilňáku, po deváté jsem šla do ordinace a jaké bylo i moje překvapení, když mi řekli, že jsem otevřená na 6 cm Takže pro tašku a jít rodit. Před tím se mnou ještě PA sepsala anamnézu, totéž udělala doktorka , takže na sál jsem se dostala kolem 9,30 hodin. Malou si natočili na monitor a pak začly ty pravé kontrakce. PA mi píchla vodu a mohla jsem začít tlačit. Snad jen na čtyři kontrakce byla malá na světě. Tentokrát si cestu musela protlačit sama, ale prošla starou jizvou z prvního porodu a nástřihu. Daly mi ji na bříško a mazlinkaly sme se Pak ji trošku očistily a chtěly mi ji dát přisát, ale byla plná slin-to ji odsály. Odnesly si ji, mě chvíli nechali odpočívat, zašívaly a pak jsem dostala oběd. Měla jsem těhotenskou cukrovku a dostala jsem krupičnou kaši s kakaem, tak mě to dost pobavilo. Malá kvůli mé cukrovce dostala i příkrm. Naštěstí se poté přisála i ke mně. Po obědě a změření tlaku jsem se šla osprchovat a divila jsem se, jak jsem relativně v pohodě Všem vám holky přeji samé rychlé a pohodové porody.

Šimon, 20.07.2011, 22:29, 52cm, 4,150g

Tak jsem se rozhodla popsat svůj porod, dokud to mám ještě čerstvé.. musím říci, že jsem čekala něco úplně jiného.. V 11hod dopoledne tak vstávám od bolu, že jdu dodělat tu znojemskou a najednou trošku mokro.. říkám si, že jsem si asi trošku cvrkla, jak mi tlačil na močák, občas se to stalo.. tak jsem šla na záchod a jak jsem vstala, bylo mi jasno.. začalo to ze mě vytýkat po hrníčkách... volám Vláďovi, do 5ti minut byl doma a pomohl mi dobalit a vyrazili jsme do porodnice.. cestou jsem rozdýchávala ten šok, že do 24hod rodím. Dorazili jsme na příjem ve 12, plodovka potvrzena, natočili monitor, zatím bez kontrakcí, já v pohodě.. doktor mi jen řekl, že mám hezký nález.. položili mě na pokoj, že počkáme, až se rozjedou bolesti.. tak jsem ležela a čekala, to bylo hrozné.. ještě ke všemu tam byly slyšet rodičky ze sálu.. nic moc na psychiku.. bolesti stále nepřicházely.. byla jsem lítostivá, ptže se mnou nenechali Vláďu, poslali ho domů.. ale byli jsme spolu stále na telefonu.. V 15:00 jsem si dala horkou sprchu, kolem 16:00 mě začalo pobolívat bříško.. ale bolesti byly nepravidelné (20min, 5min, 10min, 20min), sestra si myslela, že to ještě není ono, tak to nechala být.. v 18:00 bolesti po 5min.. natočili mě na monitor, na tom jsem byla hodinu a bolesti už po 3min, ty už jsem rozdýchávala, ale stále to nebylo nějak strašně bolestivý.. V 19:00 odpojili monitor a přišla dr mě prohlídnout.. jaké překvápko pro všechny, že jsem otevřená na 8cm!!!! prý: honem na sál, bez přípravy, za chvíli rodíme.. tak jsem volala Vláďovi, byl tam do 10min.. na sále to přiostřilo.. jak má člověk sakra uvolnit pánev v takových bolestech? A to ještě nepřišly ty největší.. o půl 10 přišla dr.. otevřená jsem téměř úplně, jen kontrakce nějak slábnou.. napíchli mi oxytocin a během 5 minut to začalo.. malý sestupoval a tlačil na konečník, musím říct, že to bylo snad nejhorší.. a pak ještě to, když mi v kontrakcích šahala až kamsi, ale to se nedalo nic dělat.. když už jsem mohla tlačit, moc se mi ulevilo, ale malej moc nesestupoval.. byl tam nějak blbě natočenej, tak jsem musela tlačit i na boku (děs).. no, ale musím říct, že po 50min tlačení mi už docházely síly.. prý chyběl milimetr aby se přehoupla hlavička, tak jsem pořádně zatlačila, pak ještě 2x a hlavička byla venku ale šprajcl se ramínkama.. no, Vláďa byl super, otíral mi čelo a podporoval mě slovy.. nebyla jsem jediná, kdo se potil, zapotili se i doktoři, ke konci jich bylo i s asistentkama na sále 8.. pak jsme porodili ramínka a bylo to.. placenta šla bez bolesti sama.. dr. Jsem poprosila, ať mě na šití pořádně umrtví, šila 15min, hlavně vevnitř a ani jsem to necítila.. zvenku mám jen jeden dlouhý steh.. (prý, já nevím), ale na kontrole mi dr. Říkal, že porodní poranění nejsou ani vidět.. bez té dr. Co mě rodila bych to asi nezvládla, byla opravdu perfektní.. tak toť asi vše.. musím říct, že v HK jak na porodním, tak na novorozeneckém byli všichni naprosto super.. i přesto, že jsem byla depresivní kvůli kojení, všichni mi vždy vyšli vstříc a byli moc milí.. můžu vám to tam jen doporučit.. přeju všem pohodové porody..

Jak přišel Vojtíšek na svět

Dopoledne v poradně opět vyšší tlak, stále otevřená na prst a čípek 1 cm, dr vzala odběry a pokud budou v pořádku že můžu domů, pokud bude něco vyšší zůstávám v nemocnici. Výsledky kvůli problému v labor. byly až v 15 hod. Vyšla vysoká kys močová a v moči bílkovina verdikt zněl příjem rovnou na porodní sál a vyvolání porodu. 15.30 jsem byla přijatá, natočené ozvy a v 16.00 přišel dr a zavedl tabletu. s tím že můžu cítit mírné bolesti jako při ms a že si myslí že ráno budem dávat další tabletu, že to tak rychle nepůjde.. 16.45 další monitor a poslala sem domů manžela s tím ať je na telefonu kdyby se něco dělo. Přeložili mě z por. boxu na pokoj a čekalo se. V 20.00 další ozvy a prohlídka, nález pořád stejný a měla sem mírné bolesti břicha . Před 22 hod začaly bolesti nabírat na intenzitě a byly cca co 3 min, natočen monitor a vyš. a doporučení volejte jsme otevření na 7. Manžel tam byl do půl hodiny já mezitím seděla ve sprše to bylo jediný co mi ulevovalo od bolesti V23 hod přišel doktor, kouknul se a prý jdem na to, na 4 kotrakce byl malej na světě. Narodil se v 23 hod 23 min. Dostala sem malýho na bříško, můj přestřihl pupeční šnůru a šel se sestřičkou vážit a měřit. po placentě přišlo na řadu šití proti tomu sem říkala že bych raději rodila znovu ale vše jsme zvládli a jsem ráda že tam byl manžel se mnou i on je rád že šel Vojtíšek je báječný miminko jen máme ještě přehozenej den a noc. přes den spíme v noci téměř vůbec tak snad se to brzo přehodí jak má

POROD

Nevedela jsem kam to dat, tak to davam sem. Nemohla jsem verit svym ocim, kolik jich vytahli. http://www.youtube.com/watch?v=-0oTKTCr8T8&feature=related

Lentilka

Jak se narodila naše Lentilka.V sobotu ráno, sem si jako obvykle řekla, že by to dneska šlo a taky že jo od rána divnej pocit, k tomu sem tam zabolelo břicho, ale tak jinak. K tomu růžová zátka.Kolem 4odpoledne, se mi kontrakc ezdály často, tak sem začala počítat. ZHRUBA po 10minutách. Sprcha nepomohla, tak sme počítali až do 21:00 večera, kdy už byly po sedmi minutách a bolely víc a víc. Dala sem si poslední (ten večer už asi 5) sprchu, a řekla sem, že pokud to po ní nepřejde, v 10 pojedem. Pavlovi se to pořád nezdálo, ale když už sem začala brečet, že vím že to možná není ono ale že už je to dlouho, jelo se.Na příjmu kontrakce po 6-7 minutách, otevřená na špičku prstu, že si mě tam nechají. Sepsali sme papíry, rozloučila sem se s taťkou (neodpustil si komentář \"já to říkal\") a šlo se na pokoj.Holky, to byla hrozná noc. Byla sem ve sprše snad celou noc. Kontrakce pořád po 5-7 minutách, spát se nedalo. Já byla tak hrozně unavená Ve 4se na mě přišla juknout sestra, to už byly kontrakce fakt čistě po 5min, že natočíme monitor. Ráno na vizitě, mi řekli, že když sem měla jít druhý den ráno na vyvolání, že s tím tedy něco uděláme už dnes.Jak sem se rozzářilaPříprava, klystýr(holky to byl děsvydržela sem 5minut jenom) a pak že píchnem vodu. Zavolala sem taťku a o půl jedenácté sme šli na sál. Ze začátku to byla pohoda. Já byla ve sprše, s taťkou sme srandovali. Kontrakce byly \"snesitelné\", ale pak to začlo. Neotvírala sem se a to vůbec. Dostala sem čípky. Nic. Tak mě chvíli nechali. To už se kontrakce stupňovaly. Ale to pořád nic nebylo. Pak sem dostala nějakou injekci, abych si chvilinku odpočinula. To byla sranda já měla humoru v krvi kontrakce bolely, ale mezi nima sem fakt hýřila humorem. O tu injekci sem pak žebrala ještě mockrát, protože to byl fakt úlet.Po té super injekci sem dostala kapat oxitocin. Začlo peklo. Já o sobě vím že sem hysterka, bolest snáším špatně ale tohle bylo fakt moc. Malá začala mít špatné ozvy, tak snížili dávku. Kontrakce neuvěřitelně dlouhý a silný. I porodní asistentky mě litovaly. Nejhorší bylo že sem byla uvázaná na monitoru kvůli ozvám malé. Mám od té doby okno. Jen střípky toho že sem řvala jak tygřice!, že se ve mě doktorka pořád vrtala, aby mi zanikla braka, že sem nevydržela v žádné poloze, ty bolesti byly svinský. Pak už sem měla začít tlačit, jenom občas, ale tlačit. No že by to byla extra úleva, to ne ale lepší než jenom tak ležet a drtit rukou vše co je poblíž. Tohle období, kdy sem i brečela že už nemůžu, že to nevydržím, že už je to šílená doba, že se to k ničemu nemá, bylo šílené holky. Přišla doktorka, že už je malá docela nízko, že mám hezky tlačit a že už to brzo bude. Tak sem sebrala všechnu sílu, co mi po tom sem v sobě našla a tlačila sem a tlačila. AAAAA ja na to nemůžu vzpomínat a pak najednou přišel primář, kolem hromada lidí, že už byla vidět hlavička, že dem na to. Na čtyři pořádný zatlačení byla berulinka venku. Jenom sem při jedný kontrakci přestala tlačit protože ten nástřih byl fakt cejtit. TEN POCIT ÚLEVY JE BAMBILIONOVÝŠití nebylo nic moc ale měla sem na břiše malou takže s eto dali vydržet.Nechali nás tam dvě hodinky. Pavel pořád brečel, natočil krásný videa.Holky patří mu šílený dík. Byl neuvěřitelný. Pomáhal mi jak mohl, byl mi u toho porodu šílenou oporou, byl úžasný!!! Moc ho miluju kdyb tam nebyl, nezvládla bych to.Kdykoliv sem na oddělení potkala nějakou sestru nebo doktorku, co byla u porodu, zajímaly se jak mi je a konstatovaly, že sem to fakt neměla lehký (jako bych to nevěděla).Omlouvám se za román ale je to venku a je mi líp:) ani už nebrečím, jako když sem se o tom bavila s Pájoušem

jak se rodí štěňátka

Říkala jsem si, že vám sem musím dát chovatelky popis porodu štěnátek. pro srovnání s našima lidskýma. Mají to holky celkem podobné. Je to napsané takovou pěknou formou tak i pro pobaveníhttp://www.chicory-canecorso.cz/porod2011.htm

Můj porod 18.3.2011

Tak se konečně dostávám k tomu, abych vám popsala můj porod.11.3.(pondělí) jsem byla na pravidelné kontrole, doktor mě prohlédl, řekl mi, že jsem již připravená k porodu, a že do pátku bude malý na světě. Já tomu nevěřila,vždyť termín jsem měla až 8.4. Každopádně mě na 18.3.(pátek) objednal na kontrolu. No a od čtvrtka asi od 22hod mi začali mírné bolesti. Byly asi po 25 min. Když byly 4 hodiny ráno, bolesti byly stále, ale po 15 min. Tak jsem si šla dát vanu. Bolesti nepřešly. Ráno říkám přítelovi, tak dneska to asi bude. On tomu moc nevěřil. Ráno jsem se vypravila na kontrolu k mému doktorovi a řekla jsem si, že on rozhodne co dál. Jestli to už je porod nebo ne. Bolesti už byly po 10min:-)Sestřička mi naměřila tlak 150/90, což jsem věděla, že se něco děje, tlak mívám normální. Doktor mě vyšetřil a řiká: ježišmarja ženská, vy budete rodit, za dvě hodiny může být malej venku. Tak mě tchýně odvezla do porodnice. Proběhl příjem, napojili mě na monitor a píchli vodu. Do té doby jsem si říkala, že to je v poho, že ty bolesti nejsou tak hrozný, ale pak to přišlo. Pak mě doktor bral na ultrazvuk a představte si, já měla kontrakce co 5minut a nechali mě jít po svých. Cesta trvala tak 3 minuty, ale bylo to hrozný. měli jste vidět ty pohledy maminek, které čekaly na ultrazvuk. Asi jsem je dost vyděsila, a to jsem nevydala ani zvuk. Každopádně po ultrazvuku jsem šla na sál. Bolesti mi přišly už k nevydržení. Ani klystýr mi nedali, to se nestíhalo. Nakonec jsem na sále strávila 40 minut, než se malý dostal ven. Doktor mi řiká, teď musíte pořádně zatlačit, jinak musíme použít kleště. Malej tam měl nějakou zvláštní polohu. Já zatlačila, sestra mi skočila na břicho a najednou jsem pocítila obrovskou úlevu a následný pláč. Když mi malýho dali do ruky, byl to ten nejhezčí pocit, jaký jsem kdy zažila. No a pak přišlo na řadu šití, to bylo snad nejhorší z celého porodu. Jinak ani nevím, že mě nastřihávali(jestli vůbec).

Ema 12.5.2011

Furt s tím nějak bojuju, ale co Ráno 11. mě začalo pobolívat břicho. S manželem jsem si z toho dělali srandu, že má malá ještě čas, že má být, dle slov pana doktora, o týden opožděná, tak jenom poslíčci... Poslíčci slabí, po pěti minutách, tak jsem to neřešila. Termín jsme měla \"až\" 17. Taška do porodnice nenachystaná, na co taky, že, když nerodím Furt jsem si říkala, že to mám na háku. Ještě jsem připravila dort na zítřejší oslavu, odpoledne jsem si na hoďku šla zdřímnout, bolesti stále, ale po půl hodině už jenom. Měla jsem radost, že se to uklidňuje. Odpoledne manžel domluvil, že pojedeme k taťkovi, že potřebuje s něčím pomoct a že tam přespíme. Prostě pohodový den. Kolem šesté jsem vyrazili, pokecali, manžel dat s taťkou nejedno pivo i tu náhle mi v deset večer odešla hlenová zátka a pak začaly bolesti. Taťka se hrozně bavil s manželem nad pivem s tím, že máme ještě hromadu času, a že by malá mohla počkat do 13. na jediný pátek 13. v tomto roce... Kolem půlnoci už byly bolesti po pěti minutách a docela sílily. Sama sebe jsem se snažila přesvědčit, že to ještě přejde a že ještě rodit nebudu. Ve dvě ráno jsem to už nevydržela řekla jsem, že musíme jet. Měla jsem hrůzu, manžel značně pod vlivem, ale co se dá dělat, já bych se sama neodvezla. Tak jsem z Kuřimi vyrazili do Brna, cestou nabrali moji mamču, aby mě nachystala tu kabelu, kterou jsem furt odkládala. Hrozně vtipný bylo, že jak jsme sedli do auta, tak ty bolesti ustupovaly, a tak jsem se snažila manžela s mamkou přesvědčit, že ještě ne, že jenom planý poplach Nakonec jsem tedy ve 3/4 dorazili do porodky s nálezem otevřená na 1 cm, kontrakce po sedmi minutách. Udělali mi klystýr, s tím, že by se to mělo rozběhnout, pak mě hnali do sprchy - to mi moc dobře nedělalo a pak se začaly kontrakce zpomalovat - po teplé sprše Podle slov lékaře se porod zastavuje, já na 3 cm, a dají mi něco proti bolesti a na spaní, pošlou mě na pokoj si odpočnout, že bych na tři hoďky mohla usnout bez bolestí. Řekla jsem si super, unavená jsem byla jak čert, díky tomu jsem měla vysoký tlak, dokonce mi na to dávaly prášek. Jenže jenom, co mi píchly to cosi na spaní a proti bolesti, bolesti se mi vrátily a docela intenzivně, od té doby po třech minutách. Nebylo by to tak strašný, kdyby se mi tak proklatě nechtělo spát, po tom oblbováku Najednou jsem se začala krásně otevírat a už v deset jsem byla otevřená na 9 cm, to už by se skoro mohlo rodit, ale malá ne a ne sestoupit. Sestra mi píchla vodu - vůbec jsem to necítila, oproti tomu, jak některý holky říkají, že je to hrozný - a stále se nic nedělo, jenom ty bolesti byly čím dál častější. Sestra mi doporučila chodit, aby malá sestoupila. Jenomže to prostě nešlo. Já byla tak unavená, že mezi kontrakcema jsem regulerně spala, neudržela jsem se na nohách manžel řekl, sestře, že nemá šanci mě udržet, tak mě poslali si sednout na cosi, taková jakási houpačka na zavěšení, z toho jsem jim taky padala, hrůza. Jak už jsem přijela unavená a nevyspaná do porodnice a oni to podpořili tou injekcí, tak jsem opravdu spala. Bych si řekla, že když spím, že to bude lepší, ani náhodou, každá kontrakce mě vzbudila, dosti nepěkně, já si ji odhekala a zase mi padala hlava, ani nevím, že v době těch tří minut tam byl doktor a prohlížel mě tak veselo se mnou bylo na pokoji O půl jedné už dr rozhodl, že jdu na sál, tam mi napíchli ještě oxitocit s tím, že počkají 15 minut, jestli nějak sestoupí a kdyžtak by se šlo na císaře. Já už byla tak unavená, fyzicky, ale hlavně psychicky, že jsem se na sále zhroutila psychicky, propukla jsem v usedavý pláč, že nechci, že už chci, aby to ukončili, ale hned, opravdu jsem je prosila a bylo děsně, hrozně děsně, prostě jsem to vzdávala, takhle mi ještě v životě nebylo. Ta bolest nebyla tak strašná, ta se dala vydržet, ale ta psychika totálně jsem se zhroutila. (i teď, když to píšu a vzpomínám na to, tak brečím ) Na koze mě museli připoutat, protože jsem prostě nechtěla, nemohla a nešlo to. 15 minut uběhlo a nic, pak dalších 15 připoutaná na koze a dr rozhodl, že zkusí kleště. Tlaky jsem stále necítila, ale zato jsem cítila, jak se to cosi do mě snaží dostat, pak obrovská bolest - pěkně jsem si zařvala - a to byl nástřih, protože ho dělali defakto za živa a ne až je hráz natáhlá a neprokrovená. Když měl ve mě kleště, tak jsem konečně začala trochu cítit ten tlak, ale tlačení nešlo, nešlo. Zavolali další sestru, co mi hopsala po břiše, docela solidně, bolelo mě pak ještě týden. Malá vyšla ven až na čtyři kontrakce. Tak jak se prý má na každou kontrakci tlačit 3x, to jsem nedala. 2x a víc jsem nemohla. Mezi kontrackema mi dávali kyslík, ale to mi říkal až manžel, já jenom tak nějak matně vím, že se mi hrozně dobře najdenou dýchalo. Když mi pak malou dali na břicho, jako by bylo všechno pryč. Chvíli jsem na ni koukala, bylo mi krásně, ale oči mi padaly... Šití bylo v pohodě, protože to opravdu dobře umrtvili, nato, že mě šili hodinu si vůbec nic nepamatuji. Jenom jednou jsem se s hrozným trhnutím vzbudila, ale to bylo proto, že se mi něco zdálo A malá nesestupovala proto, že měla pupečník jednou kolem krku a 2x kolem těla. A to se jim ještě ke konci začala ztrácet s ozvama. Já k tomu zaujala takový postoj, že nebýt toho, že jsem byla strašně unavená a nedostat tu blbou injekci na spaní, mohlo to být jiný, pocitově jiný, ale nikomu to nedávám za vinu, že to bylo jaký to bylo, ale byl to hrozný zážitek co do psychiky. Fyzická bolest se zapomene, ale rány na duši, těm to trvá dýl. A co mi přišlo zajímavý, že kontrakce bolely, ale ten samotný porod, když šla ven, to tlačení, to už mě vůbec nebolelo snad jediný pozitivní S manželem jsem se s odstupem pár týdnů bavili, jaký to bylo pro něj. Prý to byl pro něj hrozný zážitek a nerad by ho opakoval, cítil se hrozně bezmocný a nejhůř mu bylo, když mě připoustali na koze. Kdyby prý šel někdy znova k porodu, nevylučuje, že by zbaběle utekl... Takže vůbec ne, jak říkaji chlapi, že to bylo to nejúžasnější, co kdy zažili, ale spíš naopak Docela mě to mrzí, ale na druhou stranu ho chápu, viděl mě totálně na dně a nemohl s tím nic udělat, nijak mi pomoci.A jako snad za odměnu je Emička hrozně hodná, v noci spinká, prostě (zatím) milionový dítě.

Eliška 1. 4. 2011

Tak konečně jsem našla chvilku, abych Vám popsala svoje zážitky z prvního (a doufám, že ne posledního) porodu.Celé těhotenství, když se podívám zpětně, proběhlo bez problémů. Eliška byla celou dobu o 1-2 týdny napřed. K porodu jí činil váhový odhad 4kg, ven se jí moc nechtělo a vzhledem k tomu, že mám astma (nesměla jsem přenášet) jsem týden před TP nastoupila do rizikové poradny. Paní doktorka mi hned v pondělí při první kontrole udělala hamiltonův hmat a já se modlila ať se porod rozjede, bála jsem se, že budu muset na císaře. Ten den mi odešla jen hlenová zátka a jinak nic. Na kontrolu jsem šla ve čtvrtek, vyšetření se opakovalo (to už jsem při tom lezla bolestí po zdi), ale nález stále jen na 2 prsty. Tak jsme se rovnou domluvily na pátek na vyvolání. Večer mě ve sprše začalo trochu bolet bříško, šla jsem chrupkat a v 22 hod. jsem se vzbudila bolestí. Jelikož jsem celé těhotenství neměla ani poslíčky, nebyla jsem si jistá, zda se jedná opravdu o kontrakce. Frekvence se ale zvyšovala a bolest byla každých 10-15 minut. Ve 2 hod. mi začaly kontrakce po 6 minutách. Vzbudila jsem manžela a vyjeli jsme. Do porodky jsme dorazili o půl čtvrté. Měla jsem strach, že budu vypadat jako pitomec a na monitoru se žádná kontrakce neukáže, to se ale naštěstí nestalo. Udělala se příprava a v 6 hod. mi píchli vodu. Bohužel byla masivně zelená a já se už z lůžka nedostala, byla jsem stále připojená na monitoru. V 7 přišla moje doktorka a začali do mě pouštět oxytocin. Vyměnila se směna sester a já hned dostala vynadáno, že nejsem komplet oholená, když půjdu na císaře (zelená voda a váhový odhad). Koukala jsem na sestru jak blázen, nikdo mi nic neřekl a já na něj za žádnou cenu nechtěla. Chtěla jsem to zkusit přirozeně. Bolest se postupně stupňovala, ale pořád se to dalo. Začali mě navíc bolet záda, v 10. hod. jsem už nevěděla jestli mám kontrakci nebo jsou to ty záda. Doktorka mě každou půl hoďku pořádně prohmátla, ale stále jen na dva prsty. Ve 12,30 už přišla s anestezioložkou a doporučili mi jít hned na císaře (pro nepostupující porod a možné ohrožení plodu). Jelikož jsem byla otevřená jen na 3 prsty, manžel měl už hrůzu v očích a já byla hlavně strašně unavená a bála se o malou, tak jsem rezignovala. Musím říct, že pak to byl fofr. Anestezioložka mi nabídla spinální anestézii a já s vděkem přijala. Napíchli mě jí hned a vůbec to nebolelo. Celá operace byla v pohodě (jen na chvilku se mi udělalo špatně), dělala jsem ještě vtípky a bylo super, když mi doktorka říkala, co dělá. Taky jsem hned viděla malou!!! Byla úžasná, narodila se ve 12,58 (den před TP), měla 3840g a 51 cm. A hlavně byla v pořádku! Rekonvalescence po císaři proběhla bez problémů, hlavně díky radě Bolek, že je nejlepší co nejdříve se začít hýbat a vstát (takže holky díky).Manžel nechce o dalším dítěti už ani slyšet, ale já doufám, že časem vyměkne, zapomene na špatné zážitky a za pár let si pořídíme ještě nějakého mimíska.

Psychická pohoda

V průběhu celého těhotenství jsem měla relativně učebnicové problémy, takže nevolnost v prvních měsících, druhý trimestr pohodička, v třetím trimestru mě pálila žáha. Jinak všechno v pořádku, do poslední chvíle jsem byla aktivní,navštěvovala jsem předporodní kurz, kurz cvičení pro těhostné spojené s plaváním a cvičením v bazénu. Na doma jsem si koupila balon, měsíc před porodem jsem pravidelně 1x večer masírovala hráz. Hlavně jsem byla úplně v pohodě, těšila jsem se na miminko i na porod. Věděla jsem, že to zvládnu, ničeho jsem se nebála. Na oplátku za toto všechno mě opravdu čekal velmi pohodový a dejme tomu bezbolestný porod. Kontrakce se daly jednoduše vydýchat, skoro jsem nevěřila, že už je to ono a manžela jsem posílala do práce, že to ještě nebude ono. No, sotva jsme dojeli do porodnice, rodila jsem. Fakt super zážitek, který pokračuje do teď v podobě moc hodného miminka. Věřím, že celková psychika a připravenost dopomůže tomu, aby vše proběhlo hladce.

Rychlý porod

Naše malá Zuzanka se narodila 1.3.2011. Den před tím, jsem byla na kontrole a paní doktorka mi řekla, že sice mi do termínu porodu zbývá ještě týden, ale že to určitě tak brzo nebude, že je plod ještě hodně nahoře. No a vidíte, Zuzka se tak těšila na svět, že hnedka o půlnoci se přihlásila a před obědem už byla na světě. Bylo to rychlý a pohodový, skoro jsem nevěřila, že vlastně rodím, byla jsem připravena na něco mnohem horšího

Můj první císař...

Já se sice nemám čím chlubit, protože jsem vlastně neporodila, jen jsem si odskočila na operaci, ale stejně mám pořád nutkání se svěřit, protože na ten den v životě nezapomenu...Ráno na ten pověstný pátek 13. jsme jeli do porodky, vyšetření bylo naplánované na 7.00, byli jsme tam přesně. Mladé sestřičky studentky mi nabraly krev, udělaly monitor, ovázaly nohy bandážema a pak odešly a nechaly mě na vyšetřovně skoro 2 hodiny ležet beze slova (přitom operace byla v plánu na 8.00, ale měli zrovna akutní porod nedonošence, takže se na mě trochu zapomnělo)... kdyby nepřišla paní a neřekla, že můžu na chodbu za mužem, tak tam taky chudák zdřevěněl :) Na řadu jsem teda došla v 9.45, s anestezioložkou jsme se shodly na spinálu, abych malou hned viděla. No co vám budu vyprávět, připadala jsem si skoro jak na mučícím nástroji, ruce přivázaný, napíchnutý hadičky, sondy a já nevim co, mrtvý nohy a zima. Přišel doktor s doktorkou, pozdravili mě a já se bála, protože mi pořád přišlo, že ty svoje nohy trochu cítím. Ještě než do mě řízli, tak se doktor zeptal, co to bude - řekla jsem že je to 3:1 pro holku, tak se rozesmál, že je to dobrej kurz, jestli jsme si taky vsadili No a pak zničehonic se mě ptá: Bolí? - Ne - A teď? - Taky ne - Tak můžem. Holky řeknu vám, asi jsem sračka, ale udělalo se mi blbě, chtělo se mi zvracet z toho, jak mi roztahovali břicho, jak jsem slyšela odsavačku a jak mi pak malou nemohli v tom všem najít Šťouchali mi do žaludku, protože malá měla hlavu zabořenou zrovna v něm a museli si ji přes kůži od žeber posunout. Nebudu to pitvat, prostě asi za deset minut mi ji ukázali, zrovna spala, takže ani neřvala, jen se tak jedním okem podívala, co se to jako děje a usnula znova Po taťkovi, no Pak mi řekli míry, váhu a čas narození a jeli s ní pryč. Ukázali mi ji sice za chvíli zase, ale to už mi nějaká hrozně snaživá sestřička píchla dalšího umrtvováka, takže jsem si ji svojí malátnou rukou nemohla ani pohladit. Nikdy nezapomenu, jak mi to bylo líto, že nemám sílu si na ni sáhnout a rozbrečela jsem se. Pak už si nepamatuju nic, tma černo, probudila jsem se asi za tři hodiny na pooperačním, takže smsky jsem posílala až docela dost hodin od události. Ale máme to za sebou, doktorům děkuji, že mi pomohli, sestřičkám na novorozeneckém taky, všichni byli moc hodní, ale jsem ráda, že jsem z té porodnice po 4 dnech vypadla. Delší pobyt bych asi nezvládla :)

Kubík 14.5.2011

Tak se s Vámi taky podělímAsi ve 3:15 mě probudilo \"mokro\",ale jen tak trošku.Nepřišlo mi to nijak moc,tak jsem si jen odskočila na malou a chtěla zase zalést do pelíšku.Jenže vyteklo víc a to už mi bylo jasnoNic mě nebolelo,jen se tam Kubík trošku hýbal,tak jsem si dala vložky a zase si lehla.Pak jsem si úplně v klidu sbalila ještě nějaké maličkosti do \"porotašky\" a šla s pejskem ještě ven.Jenže mi bylo fakt dobře,tak jsem nijak nespěchala,protože shodou okolností bydlíme přesně před nemocnicí.Příteli jsem psala sms,že mi praskla voda,tak mi okamžitě volal,jestli už jsem v poro.Šílel,když jsem mu řekla,že ne,že sedím doma a ještě chvilku počkámV 6:30 jsem přišla do porodnice (mezitím ze mě pořád odtíkala ta plodovka,zhruba po hrnečcích).Sestra natočila monitor a mrkla na to \"mokro\" a pak už volala doktorku.Při příjmu jsem se dozvěděla,že oční vady jsem měla hlásit předem,což jsem samozřejmě netušila.Moje gyndařka mi řekla,že si ty zprávy z očního mám jen založit do průkazky.Přesto byla sestra tak ochotná,že si očaře zavolala a konzultovalaK mojí radosti mi povolil přirozený porodV porodním boxu jsem polehávala a bylo mi smutnoMoc to nějak trvalo,tak mě asistentka prohmátla.V 15:20 mě už chytaly neuvěřitelný bolesti a začala jsem upadat do mdlob.Pak už nevím co byloProbudili mě až,když mi prišli píchnout epidurál.Pak se mi ulevilo tak,že jsem si byla schopná dojít i na záchod.Mezitím přijel Jarda.Jenže epidurál porod urychlil,takže se to začalo rozjíždět.A pak to byla rychlovka.Jarda u porodu zůstal,za což mu budu do smrti vděčná.Nedovedla jsem si podržet svoje nohy,tak je chytil a šeptal mi do ucha.Pak si pamatuju jen to tlačení a příííííšernou bolestNic horšího jsem nezažila.Kubík se narodil přesně v 18:18.Záplava štěstí a lásky.Jarda se tam rozplýval.Já byla moc unavená na to,abych si Kubu pochovala,tak jsem byla ráda,že tam měl tatínka a já se mohla jen koukatNikdy nezapomenu

MAREČEK 19.05.2011

Ve středu 18.5 jsem měla od rána den-blbec.Začalo to slibně,že jsme jeli na kafíčko k mé mamce na zahradu,sluníčko pálilo tak jsem se vyslíkla do prádla ať se miminko trochu nahřeje.S Markem jsme měli komunikaci na bodu mrazu,měla jsem opět pocit,že se na dítě snad ani netěší-to sem ,ale nepatří.Každopádně nic nenasvědčovalo tomu,že by se mělo něco dít.Akorát den předtím mi udělali důkladnýho Hamiltonu a večer mi odešla hlenová zátka a kontrakce po 20 min cca.Jeli jsme na Obilňák,ale poslali nás domů no a v tu středu úplně klidno.Ve čtvrtek jsem byla objednaná na příjem-s tím že mi budouporod vyvolávat,takže jsem už byla nervózní a počítala s tím,že druhý den nastoupím.V poledne jsme přijeli domů a Marek si jel vyřizovat svoje pohledávky.Tohle zkrátím,protože jak jsem řekla to už patří do jinérubriky:přijel asi v osm večer,když jsem si dávala vanu,byla hrozně unavená a otrávená z jeho celodenní nepřítomnosti.Toužila jsem jenom zalézt do postele a spát.Nicméně jsem se ještě chvíli povalovala v obýváku u televize(mezitím byl náš Marťa už u mojí mamky na noc,pro jistotu).Bylo půl deváte a najednou takové křupnutí a mokro.Odtekla mi voda a s ní nastoupili okamžitě celkem silné bolesti zhruba po 7 min,pak už častěji.Tak jsme jeli.Po příjezdu do porodky,mě kontrolovala p.a. a opět nastal ten stejný problém,že nejsem otevřená,ale já jsem měla silné kontrakce po 5-ti minutách a málem mi to nevěřila.Pak jsme šli na porodní box a tam se to rozjelo.Co Vám budu povídat-bylo mi hrozněZvracela jsem,bolesti cca po dvou minutách,únava z toho celého dne-jo a ještě jsem byla spálená od slunka,tak rudá jak rak.Tak to šlo asi do půlnoci,kdy jsem usínala mezi kontrakcemi a pak jsem si vyprosila epidurál a to mi hrozně pomohlo.Najednou jsem ucítila nucení tlačit a byla fakt úleva když mě p.a.řekla,že už můžu tlačit.Myslela jsem,že to nejhorší už mám za sebou.Jenže ani tak na dvacáté tlačení malej nešel ven.Holky já už nemohla.a když jsem uslyšela dr.vezmem kleště-tak jsem si řekla teď nebo nikdy a dala do toho vše.A malej byl venku.Ukázalo se,že mě obmotanou šnůru kolem krku a ta ho vždycky vtáhla zpátky dovnitř.Marek pak říkal,že tohle byl pro něj nejhorší okamžik z celého porodu když viděl jak se trápím a malej nejde ven.Musím říct,že hned po těch bolestech pro mě taky.Naštěstí vše dobře dopadlo a Mareček se nám narodil vpořádku v 02.00hod. 19/5 2011.Měřil 51cm,3250g.Křičel a já jsem byla a jsem moc šťastná i s tatínkem.Ten navzdory tomu,že už má dvě děti s předchozího manželství-byl u porodu poprvé a myslím že mu to hodně dalo.možná i některé věci konečně pochopil-uvidím.V pět ráno jsem byla na pokoji,marek mi zaplatil nadstandart a musím říct,že jsem byla ráda.Měla jsem klid a malýho jsem si naplno vychutnala už od začátku.Takže takhle to u nás bylo,jak říkám:Přišlo mi to daleko horší než u prvního,ale možná je to jen pocit po těch letech.

Adélka 26.5.2011

Tak jak to ten vypadalo: Od 10.30h porodna, natočili jsme srdíčko a v 11.30 šla k doktorce..provedla důkladného Hamiltona protože už jsem byla 42tt.Ale stím, že malá byla nějak v klidu a kdy je tak nejživější? říkala jsem po obědě. Tedy ať ještě přijedeme v 13h. na druhý monitoring, pokud by se nic nezměnilo nechali by se mě popř. tam. Zavolala jsem příteli, že místo obídka v naplánované restauračce stihneme akorát tak čínu. Přijela jsem domu, zkoukla tašku a začala pociťovat kontrakce, ale myslela jsem, že je to reakce na hmat. Čínu máme vedle a to už ty stahy byly po 5 min. Dojedli jsme s přestávkami a jeli na monitoring,kde malá řádila a již se ukazovali kontrakce, ale poslali nás domů že malá je v pořádku a kdyby to nepřešlo ba naopak ať se vrátíme, ale že to může přejít. K autu z poradny jsme šli už s 3 minutovými kontrakcemi. Nicméně ač přítel nechtěl, trvala jsem na odjezdu domů. Domů jsme přijeli ve 14h., kontrakce 2 min...a pravidelné..jenže...já slíbila synkovi, že ho v 15h. vyzvednu v MŠ já..chtěla jsem vydržet, přítel nevydržel, zavolal mojí sestře a u MŠ jsme se sešli všichni, předali jsme jim věci a mastili do porodky..Příjezd porodnice 15.30, administrativa do cca 16.10 včetně monitoringu a vyšetření pochvou. Otevřená 4 cm, odhad 2h. do porodu.. Jdem na klistýr..toho jsem litovala, že jsem neměla ten YAL a už neudělal doma, protože pumpovat do vás tu vodu a udržet při 2min. kontrakcích nebylo jednoduchý..Po napumpování jsem přeběhla na alter. box, kde už čekal přítel.Sotva jsem doběhla kontrakce každá minuta..stihla jsem se vyprázdnit, vyspršit a ač jsem měla tak veliký pokoj, zůstala jsem v koupelně na zemi na předloktí, přítel mi vnutil alespoň podložku pod sebe..V 16.40 přišla sestra, že natočíme..hlásím jí tlak na konečník, tak že i vyšetří..odhad 7 cm otevřená..prasknem plodovku..kontrakce na zádech nesnesitelné, pociťuji nutnost tlačit..a šup ze sedmi se hned rodí..to byl fofr..takže po příjmu bylo do hodinky po všem.A narodila se nám Adélka 26.5.2011 v 17.10h, 54cm a 4240g. Pupečník i placenta byla obří, takže se čekalo na porod placenty, docela dost bolestivé tlačení na břicho a tlačení, u mého prvorozeného vyšla sama, to mě nemile překvapilo. Bez nástřihu jen s malým poraněním, takže pár stehů. Takže běhám jak srna.Malá je pořádná, ale je kouzelná a strašně hodná, jen je pořádný savec...Přítel jí hrdě po porodu nosil, nechaly nás tam 2 h. všechny spolu. Krásný..Snad jsem nic nevynechala...

Vojtíšek 6.5.2011

tak i já jsem se rozhodla vám svůj porod popsat...Bolesti začaly v pátek v půl jedné v noci (fakt se to nedá zaspat), nejdříve byly po 50ti, pak po 25ti,… minutách, ráno mě vyšetřili, bolesti po 10 minutách, nález na porodních cestách stejný jako předchozí den, tzn: otevřena pouze pro prst. Nechali mě být s tím, že až budou bolesti po 5ti minutách, tak přesun na porodní box. Studentky PA z Pardubic mi půjčily na pokoj balón, tak jsem si hopsala a ulevovala zádům (docela mě bolelo v kříži, ale nic co by se nedalo vydržet). Když přišla bolest, tak jsem vstala a rozchodila to (to byla asi chyba). V 11 hodin jsem měla bolesti po 5ti minutách, nález na porodních cestách: otevřena na 2 prsty (takže nic moc). Přemýšleli jestli na box nebo nechat na pokoji, nakonec jsem je umluvila, že chci být ještě na pokoji. Poté se bolesti rozhodily a byly po 4–5–6 minutách. Za hodinu další vyšetření, otevřena na 2 prsty. Přesunuli mě na porodní box, dali yal, potom vyšetření – otevřena na 2 prsty. Volala jsem manželovi, aby přijel, že tam nechci být sama. Ve 2 hodiny mi píchli vodu. Humor mě ovšem nepřecházel. Protože jsem se neotvírala, doporučili mi epidural, který by tomu měl napomoci, já sem ho nechtěla, bála jsem se jak čert kříže, ale když to mělo pomoci, tak jsem souhlasila. Ve 3 hodiny nastoupila anestezioložka s epiduralem. Po 3tím neúspěšném pokusu o napíchnutí jsem bulila jak želva a říkala, že se jim omlouvám, že jsem se nechala umluvit, ale že to nechci a že je prosím, aby mě to nedávali. Manžel u toho být nemohl, tak mě držely za ruku studentky PA. Místo epiduralu jsem dostala kapačku proti bolesti v kříži. Od té doby jsem na sále usínala. Vzbudila mě vždy až další kontrakce. Potom mi napíchli oxytocin, malýmu selhalo srdíčko a já je prosila o cs, že jsem unavená a že to nezvládneme. Primář řekl, že to zvládnu levou zadní, akorát bez toho epidurálu, že to bude bolet. Po 5 hodině odjel manžel pro dceru a já zůstala sama. Studentky PA mě ovšem nenechaly ve štychu a postaraly se o mě úplně bezvadně. Jedna mě posadila na míč a ukázala mi, co mám dělat, abych se víc otevřela. Řekla jsem jí, že nevydržím při bolestech sedět, ona řekla, že musím, že se musím té bolesti postavit a prodýchat to… Hodinu na to jsem byla otevřená na 5 cm, další hodinu na to na 8 cm. Do 7 hodiny večer se měl vrátit manžel, ale nepřijel. Já jsem v 7:15 volala, že tlačím. Sestřičky mi pomohly na kozu a ptaly se, kde je manžel. Vzaly můj telefon a volaly mu, kde je, že rodím. Manžel byl asi 10 minut od Chrudimi. Dvě kontrakce podržely malýmu hlavičku uvnitř a mě radily, jak prodýchat. V tom přiběhl manžel, za ním primář a šlo se na to. Na jednu kontrakci sestoupila hlavička dolů do porodních cest. Na druhou kontrakci (3 zatlačení) byl malej venku. Velké díky panu primáři a sestře, kteří pomohli a přitlačili na bříško. Manžel křičel na porodním sále „mamko, to bylo úžasný“. Nejkrásnější pocit na světě. Miminko na bříšku a šťastnej manžel vedle mě! Když přicházela další kontrakce, pan primář sám (bez mého přičinění) porodil placentu. A jak říkal, že to bude bolet… tak nebolelo. O nástřihu a šití ani nevím, byla jsem šťastná, že je malej v pořádku a když jsem ho viděla v manželově náručí, tak jsem se nemohla vynadívat :)

Kačenka 8.5.2011

Ahoj holky, tak maličká konečně spí, vše mám uklizeno, tak jsme se rozhodla popsat můj porod.Kontrakce začali někdy kolem 15:00, ale pravidelné začali být až po 18:00. Vyzkoušela jsem vanu a když ani pak nepřešly, rozhodli jsme se, že zajedeme do porodnice. Musím říct, že kontrakce nebyly nějak silné, tak jsem si myslela, že ještě pojedu domů Přítel se se mnou rozloučil a od 19.30 to začalo...vyšetření, klystýr, sprcha, monitor malé.....v deset jsem šla na další vyšetření a už jsme byla otevřená na 5 prstů, takže už mě PA doprovodila na sál, prý že se malá musí narodit ještě na den matek Do té doby se daly bolesti ještě snést...Na sále jsem dostala infůzi a pak teprve začaly ty pravé kontrakce....musím říct, že ta bolest mě úplně ochromila, ale snažila jsem se co nejvíce dát na rady PA, no a vše si tak ulehčit...do hodiny už jsem mohla konečně tlačit...mělo to být bez nástřihu, ovšem malá měla vedle hlavičky ruku, takže nástřih proběhl, ale nebylo to vůbec bolestivé...Malá se asi po čtyřech kontrakcích konečně prodrala na svět a stihli jsem to na den matek - 23:58 Pak malou ošetřili a dali mi jí pochovat....pak pro mě ovšem nastalo asi nejhorších 50 minut a bylo to šití...to bylo pro mě asi největší utrpení, i když byla paní doktorka skvělá a dost mě podporovala....V každém případě všechna ta bolest za to stála...naše dcera je úžásná....

Lukášek 27.8.2010

ahojky maminky tak i já se s vámi podělím o zážitek z porodu..Termín jsme měli na 16.9.2010.Celé těhotenství probíhalo v pořádku ale kvuli moji nemoci-epilepsii sem již od začátku věděla,že mě čeká císař.25.8 jsem šla na kontrolu ke gynekologovi který mi oznámil,že náš brouček je dost velký a že raději uděláme zákrok hned než čekat ,že je riziko záchvatu a kdoví jaké by to mělo následky,doma jsem dobalila tašku a ve čtvrtek 26.8 nastoupila do prodnice kde mě čekala spousta vyšetření,od večera už sem nesměla nic jíst což pro mě bylo něco hrozného v pátek 27.8 byl náš velký den,v 5:00 přišla sestřička mě vzbudit že mi dá klystýr,v 7h jsem si ještě volala s přítelem že zhruba v poledne už budeme mít naše zlatíčko u sebe to jsme si ještě mysleli že čekáme naší princeznu v 7:30 mi udělali cévkování a v 7:50 se jelo na ssál,strašně sem se bála nevěděla sem co mě čeká a nečeká,hlavně sem nevěděla proč mě vezou už tak brzy když sem měla jít až v polednena sále byla velmi příjemná asistentka která si se mnou povídala a já zase jí jak moc už se těším na svojí holčičku,dostala sem epidurál a za moment už sem necítila celý spodek,o pár minut později si pamatuju tlak v břiše a najednou už jen ten nejkrásnější zvuk...v 8:11 první pláč našeho miminka,jen s rozdílem že to nebyla naše holčička ale náš chlapeček,holt pan doktor se splatl na ultrazvuku ale mě to bylo jedno hlavně že byl a je v pořádku,odnesli ho na veškeré vyšetření a me do 9h šili,po 3 hodinách mi našeho Lukáška přinesli,bohužel ale od začátku odmítal prso tak jsme zůstali na sunaru.Náš brouček se tedy narodil v 37+0 27.8.2010 v 8:11 3540g a 49cm dnes má skoro 9 měsíců a 9800g a 73cm dělá nám jen samou radost je to naše zlatíčko:-))

Porod do vody?

ahojky máte s ním někdo zkušenosti?Jak to probíhalo,kdy vás nechali jít do vany a samotnej porod a vaše pocity?

Vašík 26.4.

ahoj, tak 26. dubna ve 14:15 se nám narodil Vašík. Termín jsem měla na 27.,ale jelikož byl malej v příčné poloze, tak nám plánovali císaře na pátek 29..Jenže v úterý ráno mi začla odtékat postupně plodová voda, říkám si, je to ono, není to ono...ještě jsem v klidu strávila hodinu tady na Bolu a pak teprve volala Honzovi, aby přijel z práce a odvezl mě do Motola. A ono ejhle, plodovka to opravdu byla a v porodnici stihli jen ultrazvuk,monitor a šup už se muselo na sál.Rodila jsem spinálním císařem, celkem se to dalo přežít, trochu nepříjemné pocity,ale setřičky se mě snažili rozptýlit, od toho co se mi děje v břiše. Ve 14:15 byl Vašík na světě, váha 2,790 kg a mě odvezli na JIPku. Tam začly bolesti,ale celkem se to dalo přežít, druhý den už jsem mohla lehce chodit a melého mi 2xdenně přinášeli. 3.den mě přemístili na oddělení šestinedělí, kde to teda byla hrůza, romming volnej nebyl, takže jsem Vašíka dostávala jen po 3 hodinách na kojení (rozkojili jsme se hned), ale příšernej personál, přeplněné pokoje, postele které se nedaly snížit, takže i já se svými 178cm z nich musela seskakovat,což je po císaři fakt super a dalších pár věcí, co mi dost lezly na nervy.No prostě jsem ráda, že už jsme doma,personálu na operačním a JIPce děkuju, ty byli skvělí a šestineděí..no možná zvolím příště jinou porodnici,ale hlavně jsem ráda, že je malej vv pořádku a doufám, že to spolu budeme nějak zvládat.

Nikolasek

ahoj termin porodu jsem mela 10.4,ale nasemu chlapeckovi se ven nejak nechtelo takze jsem chodila na monitor a do poradny casteji uz jsem myslela ze snad ani neporodimrikaly mi ze desaty den po terminu porod vyvolavaji a tak jsem tak nejak pocitala ze 20 budu mit chlapecka....a 19 kdyz jsem sla na kontrolu jsem predpokladala ze mi reknou at druhy den nastoupim ze mi porod vyvolaji....ale ne prijela jsem tam a pani doktorka mi zdelila jestli me nic neboli ze to neni mozny ze jsem na 5 otevrena a ze jdu rodit....opravdu mi nic nebylo kontrakce mi neprisly jako bolest k porodu poslala me tedy na porodni sal kde probehl klistyrek injekce....mezitim dorazil tatulda a me stale nic nebylo ve 3 hodiny mi pustily plodovku ze uz to prijde ale porad nic lezele jsem na monitoru mela v ruce kapacku a povidala si s manzelem ale bolest porad nikde okolo 5 to prislo bolest tak do 6 az prisla p.asistentka ktera mi doporucila epidural ze se i vice otevru a pujde to rychleji epidural super pichnuti sice nebylo moc prijemny ale pak uleva silena kdybych rodila znova urcite bych si ho dala zas.... po dvou hodinach mi pridaly pul davky a ja uz citila hlavicku ve 21:04 se nam chlapecek narodil byl to kus 3670g a 50 cm tatinek byl celou dobu s nama a byl to ten nejkrasnejsi den na svete kdyz uz byl Nikolasek venku tak jsem na nejakou bolest zapomela uplne a nemohla se ho vinadivat.....

Druhý císař

Jak víte opět jsem rodila císařem,tentokrát ale se spinální anestezii a za mě říkám,že pokud kdy bude někdy 3 dítko tak do spinální anestezie už nejdu.Jen co mě nachystali a odvezli připravenou na sál,tak mi doktor píchnul spinální anestezii,to bylo v pohodě,píchnutí injekce opravdu nebolí,poté mi začalo do noh proudit příjemné teplo,za to jsem byla strašně ráda,protože jsem měla nohy studené jak žábapoté jsem je přestala cítit úplně.Pak pan primář začal konat,já cítila do předchozí jizvy jemné řezaní,to bylo jakž takž v pohodě,snažila jsem se toho nevšímat a tak jsem kecala s doktory o Indii,anesteziolog mě uklidnil,že to můžu lehce cítit,ale pak jsem cítila hlubší zářez a zakřičela au,na to mě asi uspali,a za 3 minuty byl Tobiášek venku,takže jsem ho nevidělacož jsem na JIPce pak obrečela,protože jsem nevěděla jestli jsem usnula já sama u toho nebo mi něco dali,styděla jsem se za to strašně moc.Manžel vše sledoval přes sklo,takže porod Tobiáška natočil.Asi jsem hold citlivější.Poté mě na JIPku přišel navštívil i pan primář,a říkal,že asi nejsem typ,abych snášela takové umrtvení.Každopádně,na druhý den jsem chodila úplně v pohodě,sice to bolelo ale dalo se to,taky mi hned Tobiho nosily na kojení,začeš jsem moc ráda.Matyho mi předtím nosit nemohli protože byl napíchnutý v inkubátoru aby mu upravili glykemku.Takže jsem ráda,za to jak to dopadlo a hlavně za to,že se podařilo kojení rozjet a že jsme oba zdraví.

Tomášek

Ahoj holky, taky se s váma podělím o tu naši radostnou událost. Ráno 22.3. jsem jela na běžnou kontrolu a monitor. Termín sme měli 22. a 23.3. Na kontrole vše vpořádku, prý to může každou chvíli přijít. Dopoledne jsem poklidila celý byt a jelikož už jednoho klučíka máme a zrovna ten den měl narozeniny, tak sme mu popřáli a dostal kolo. Takže sem pak celý odpoledne běhala za synátorem na kole Kolem páté sem začala pociťovat mírný píchání v břiše. Večer přišel přítel domů a to už sem si chystala věci, že pojedem. Do porodnice sme jeli s kontrakcema po třech minutách (myslela sem, že nedojedem )Přijeli sme tam něco po desáté, já otevřená jen na tři cm, prý to ještě chvíli potrvá. PA mě poslala do sprchy, ale to už sem pak nemohla vydržet, tak sme zazvonili na PA. Ta na to mrkla, řekla, že píchnem vodu a porodíme Říkám \"jako fakt,už?\" Píchla vodu, třikrát sem zatlačila a prcínek byl na světě Taťka přestřihl šňůru, popsal malýho i mě Tomášek se narodil v 23:20 s mírami 3200g a 48cm. Takže to ještě stihl na bráškovi narozky Oba mají datum 22.3. jen tři roky od sebe Podruhé jsem rodila na Obilňáku v Brně a byla sem naprosto spokojená, všichni se o nás bezvadně starali

Porod Verunky 30.3.2011

V úterý jsme dle domluvy s mudrou v porodnici nastoupily na vyvolání. Malá byla klíšťátko a ven se jí vůbec nechtělo. Příjem byl v 6 hodin ráno, následovalo vyšetření, monitor a v 7 první tabletka. Přítel byl celou dobu se námi, ale pak jsem ho poslala do práce, že to může trvat kdoví jak dlouho a že mu pak zavolám. Byla jsem na klasickém pokoji na gyndě. Přečetla jsem si noviny, trochu odpočinula a když začaly bolestičky, šla jsem se procházet po chodbě. Ve 12 další monitor, kontrola a tabletka. Na tomhle monitoru už mě to trochu kroutilo (naivně jsem si myslela, že to už bolí moc ), ale nález celkem nic moc. Odpoledne už vše ustalo a bylo jasné, že strávíme s Verunkou ještě jednu noc 2v1 tak jsme si aspoň hezky pospaly. Ve středu opět monitor a tabletka o půl 7 ráno, nález o kousek lepší, i když pořád otevřená na prst. Tak jsem byla zvědavá, jestli to dopadne jako den před tím a zase zůstaneme v celku. V 9 hodin další kontrola a že už se můžu přestěhovat na sál, tak jsem byla šťastná, že se něco bude dít. Mohla jsem si vybrat sál, zrovna bylo všude volno, tak jsem si vybrala modrý, protože je největší a říkala jsem si, jak budu ty bolesti rozcházet a jak tam s přítelem určitě strávíme spoustu času, ať máme hodně místa Po 9 hodině mi PA udělala klystýr, holit mě nemusela, pak sprška a v 10 mě mudra vyšetřila a řekla, že to dneska hezky zvládnem a praskla mi vodu. Na to že mě do té doby téměř nic nebolelo, to bylo fajn překvápko. Byla příjemně teploučká Chtěla jsem zavolat tatínkovi, ať už dojede, ale prý je ještě čas Pak mě napojily na monitor a to teprve začly ty správné porodní bolesti. Snažila jsem se prodýchávat jak jsme se učily v kurzu, ale připadalo mi, že to vůbec nezabírá, tak jsem tam funěla až mě začaly brnět ruce, zazvonila jsem na PA a ta mi řekla, jak to prodýchat – no jako v kurzu, tak jsem to holt musela vydržet v duchu jsem nadávala, že tu není přítel, že mě ho nenechaly zavolat, měla jsem žízeň a bolelo to jak sviňa a celou dobu jsem byla na sále sama….po 40 minutách jsem už na tom monitoru nemohla vydržet a zvonila na ně ať mě z toho pustí nebo uteču, tak mě pustily. Volám tátovi ať rychle přijede. Bolesti už byly parádní. PA mě poslala do spršky, dala mi tam balón, ale ve sprše to pro mě bylo už hotové utrpení, teplá voda mi dělala při kontrakcích zle a na balon jsem se nemohla ani podívat. Mezi kontrakcemi se mi podařilo vylézt ze sprchy a udělat 3 kroky k porodnímu lůžku tam jsem už měla pocit, že mi ti mimi musí vypadnout, jak se tlačilo. Na zvonek jsem nedosáhla, tak jsem na PA musela zavolat, pak doběhla, že mi chystá kapačku s oxytocinem aby se to rozběhlo – no byla ftipná Vylezla jsem si na stůl, ona koukla a říkala NO MY RODÍME  najednou se začali shánět po tatínkovi, ten naštěstí dojel a stihnul posledních 5 minut našeho porodu a střinul si šňůru. Nastal šrumec, najednou tam bylo plno lidí a šlo se na to. Malá byla na 4 kontrakce venku, na břicho mi sice hopnul doktor, nastřihli mě, ale vidět ten uzlíček bylo to nejkrásnější v životě. Narodila se ve 12:05.Následné 2 hodinky na sále byly nádherné, oňuňali jsme si Verunku a užívali si to. Měli jsme tam i exkurzi z předporodního kurzu (žádný jiný sál nebyl volný a nám to nevadilo) a pak pana elektrikáře, co spravoval světlo nad stolem, které nesvítilo, tak mě šili za svitu sluníčka Omlouvám se za román, ale muselo to všechno ven Jinak porodnici v Ostravě Vítkovicích můžu vřele doporučit, všichni byli skvělí

Nellinka 9.2. 49cm 2,7 kg

Je to sice už dva měsíce,ale teprve teď jsem se dostala (časově i psychicky) k tomu, abych porod popsala. měla jsem termín 12.2. a ve středu 9.2. jsem šla normálně na kontrolu do gyn. ambulance v Praze u Apolináře. Dvě noci před tím mě už bolelo břicho, ale hodně nahoře spíš jako žaludek a bolest vystřelovala až do páteře, ale pak to vždycky ráno přestalo a den byl v pohodě. Před ambulancí mi udělali monitor, prtě v pohodě a kontrakce jen malinké v normálu, ale tlak mi naměřili 160/120. To když viděl doktor v ambulanc, tak to dvakrát přeměřil a když jsem mu řekla o těch bolestech v zádech, tak mě hned hospitalizovali a že hrozí preeklampise a hellp syndrom. Samozřejmě, že mi ani jeden pojem nic moc neříkal. Vzali mi krev a čekala jsem na výsledky. Ty byly opravdu velmi brzy a potvrdil se Hellp. Pak to bylo rychlý, počkat 6 hodin po jídle a na sál na císaře. Dosud jsem nevěděla, co je hellp, ale postupně jsem to zjišťovala a nakonec se mi přiznali, že šlo docela o život. Ta bolest v břiše nebyl žaludek, ale játra, která vypovídala službu, krevní obraz hrozný, skoro se mi nesrážela krev. Při císaři jsem měla půl litru ztrátu krve, pak následovaly dva dny na JIP, dvě transfuze, po týdnu opět narkoza a otevření břicha, protože jak se krev nesrážela, nemohli ji dostatečně zastavit, takže celé břicho 1 velká černá modřina a krevní výron, který se musel odsát. Pak opěk den na JIP. Po vyndání rondonů z břich a opět krvácení a lokální šití a po vyndáná kanyly opět krvácení...Naštěstí Nellinka byla od začátku úplně v pořádku, žádný inkubátor ani žloutenka, hezky papala a ji nic z tohohle nerušilo. Nakonec mě pustili domů po 1O dnech, ještě měsíc jsem brala antibiotika a píchala si clexan do břicha. Dva měsíce se mi rovnala krev, některé hladiny jsem měla 9x zvýšené a jiné pod normou. Ale teď je vše už v pořádku, o jizvě skoro nevím a malá je naše zlatíčko. Děkuji všem doktorům u Apolináře, jsou to naprosto profesionálové a velmi příjemní coby lidsky. Zachránili mi život a tím i Nellince. Děkuji obzvláště p. Krejčímu, Kratochvílovi a p.Klímkové. Kdybych znovu rodila, pak jedině tam. Nechci nikoho strašit, ale pro příště bych si určitě přečetla, co všechno může hrozit, jaké syndromy a jaké jsou příznaky a při sebemenší bolesti šup do porodnice. Užívejte si všichni těhotenství a pohodové porody.

hradecká porodnice potřetí

Zdravím všchny maminy...po posledních zkušenostech s porodem, jsem si říkala, že sem svůj příspěvek nenapíšu, ale koukám, že každá z vás si to svým způsobem \"užila\". Jak v dobrém, tak v horším. Když jsem čekala Matýska, tak jsem si po nocích, kdy jsem nemohla spát, představovala, jaký to bude zážitek, jak to vlastně půjde rychle, protože bude třetí a tudíž by to mělo být rychle. Kamarádky přispívaly historkami, jak jedna rodila na schodech, protože už to nestihla nikam dál, jedna ve výtahu, další v sanitce a tak dál. Tak nějak jsem se začala bát, abychom to do té porodnice vůbec stihli. No, nakonec to bylo jinak. Matyáška, jako třetí mimi jsem rodila celých 23 hodin. Je fakt, že za tak dlouhým porodem stála následná diagnoza. I když jsem původně chtěla hrozně moc nadávat na hradeckou porodnici a na doktora a por. asistentku, tak díky nim, jsem Máťu porodila přirozenou cestou. U porodu jsem měla i manžela, který do té doby viděl porod jen na instruktážních videích a něco věděl od kamarádů, ale občas slouží u záchranky, tak mu to nebylo zas tak cizí a doteď tvrdí, že nic horšího za svůj život nezažil. Právě proto, že už jsem měla dva porody zasebou a věděla jsem \"do čeho jdu\" jsem byla docela připravená, ale tohle bylo úplně jiné. Poprvé jsem doktorovi utíkala ze stolu. Moc jsem se neotvírala, tak mi \"pomáhal\", stejně tak por. asistentka, poprvé jsem prosila ať už mě nechají a to víc než nahlas...když se Matýs narodil, žádná úleva se nedostavila, přišel šok, hned po porodu jsem byla přesvědčená, že nepřežije do rána a jestli, tak to bude naprostý peklo... ale holky, ať je to jak je to! dneska jsem spokojená máma tří naprosto úžasných dětí. Porod prostě k životu patří, ať je rychle za námi nebo trvá věčnost. A možná jsem i za ten nelehký porod vděčná... uvědomila jsem si, jak velké štěstí mám, že je mám a asi o to víc je budu rozmazlovat

Porod Vojtíška 5.3.2011.

Ahoj tak se to pokusím popsat..... Vše začalo ve čtvrtek 3.3.2011 odpoledne.... Dopoledne bylo krásně a domluvily jsme se s Alenkou ( Willy ) že zajede k nám do Kopřivnice a půjdeme pošmejdit po obchodech. Konečně jsem teda na sebe sehnala kojící podprdu. Naše nakupování jsme ukončili sladkou tečkou v kavárně na zákusečku a bylo báječně. No odpoledne jsem měla cvičení pro těhulky a to už mě trochu začala pobolívat hlava... a k večeru to byl teda mazec to už jsem nevěděla kam si ji dát a změřila jsem si tlak a to teda byl mazec 176/90 a tak to jsem hned volala te naši PA ze cvičení a říkala abych si vzala hned dopegyt a za hodku se přeměřit znova a když bude stejný nebo dokonce vyšší hned jet do porodky. No a byl vyšší tak jsem čekala na Petra až dorazí z nohejbalu a dobalila zbytek věcí a napsaný jaký jsem měla tlak. Přišel a hned jsme jeli. Na příjmu jsme chvylinku čekali protože jim nešel zvonek. No klasické papírovaní co nás potkalo všechny. Tlak jsem měla 180/100 tak mazec. Přišel dr. a vyšetřil dole vše ok malý měl podle ult 3300g. Po vyšetření jsem teda pěkně zašpinila. Uložili mě na porodní JIP ( jako hekárnu) dostala jsem kapačku magnezka a léky na tlak co jsem brala celé těhu a celou noc na monitoru ještě mě vycévkovali kvůli bílkovině v moči.Už jsem něvěděla jak se otočit madrac tvrdá jako blázen. Ráno přišel zástupce primáře a zdělil že těhotenství ukončíme dostala jsem tabletku no nic příjemného to nebylo ale oproti tomu co mě ještě čekalo to byla pohádka. Opoledne přišla paní doktorka mlaďoučká a sympatická slovenka. Tak že mě zkontroluje, šáhla do mě a já myslela že mi vyletí oči z důlku to vám byla taková bolest hrůůůza pak mi řekla že jsem otevřená na 1,5cm. Pak mi teda řekla že mi musela šáhnout až ke křížové kosti a stáhnout čípek a vše trochu dolů. Zavedla mi druhou tabletku a odcházela ze slovy že zítra si s polu užijeme... no pak mi vhrkly slzy do očí. V sobotu ráno v 7h mi zase udělala ve vnitř (kámen nůžky papír) otvírala mě rukou a pořát mi tahala za čípek. dala mi další tabletku. V 9h přišli a praskli mi vodu to byla taková úleva já už tu mou pipku měla od toho čtvrtka tak nateklou. V 10h jsem volala Petrovi že může přijet. Dojel a dovezl si velikou svačinu. Já už na něj čekala na porodním sálku. Ještě než dojel tak mi udělali přípravu, ale nějak jsem ten nálev dlouho neudržela. Pak to byly s Petrem samé vtípky a srandičky aspoň že tak. Později jsem dostala oxitocin v kapačce a byla napojená na monitoru, naštěstí jsem nemusela ležet a když jsem potřebovala tak mě odpojili a šla jsem do sprchy a nebo se projít po chodbě to mi strašně moc pomáhalo chození a pohupování se v bocích. Stahy jsem měla co 3 minuty co 2 min ale jen strašně krátkou dobu otvírat jsem se otvírala celkem dobře a malý podle ozev byl v poho. pak mi píchli něco od bolesti že to pomáhá k uvolnění toho hladkého svalstva, ale já jsem po tom byla jako by mě praštili pytlem po hlavě. To jsem pak dostala ještě ty injekce asi 2. No a Petr byl úžasný chodil se mnou utíral za mnou krev a plodovku co ze mě ještě vytékala tím jak se malý sunul dolů. Doktorka vždy přišla zase si zahrála a po tom to byly teda stahy jako blázen. Přesně nevím kdy to na mě přišlo ale bylo to rychle. Tlak na konečník jsem měla už dlouho , ale to jsem zase nebyla dostatečně otevřená tak jsem měla nožky u sebe. Jo sprchu určitě využíjte je to paráda. pak přišla PA a že už mám nechat nožičky od sebe aby mohl malý pěkně zestoupit a já si to krásně prodýchavala Petr mě držel protože po těch injekcích od bolesti jsem měla mikro spánky tak vím že mi pořát říkal \"nespi\". Ještě ví že někdy už těsně před porodem jsem měla strašnou třepavku. Přišla dr s PA a já si lehla že mě vyšetří pak řekla abych ji zatlačila do prstů a najednou se ozvalo RODÍME no já byla v šoku a jak to šlo rychle nohy nahoru zadek dolů návleky na nohy a už to jelo Petr mi držel hlavu doktorka tlačila na břicho já tlačila jako blázen a prý jsem je i poprskala. pak bylo to pálení a tlak na hráz a najednou taková úleva a prcek byl venku. Nastřihávat mě nemuseli to jsem byla šťastná jako blecha. Vojtíška hned odnesli na prodýchnutí kyslíkem.Prý když se narodil o ty 4 týdny dříve tak jim tak pomáhají. Petr si malého pak popsal a ne jen malého popsal jim i peřinky a Vojtíška zmatlal celého. malý vážil 3440g a 50cm a narodil se 19.22h a v březnu v pořadí 9té miminko č.9. prý to trvalo tak 8 minut. Porod placenty už byl leháro. Pak mě paní dr. kontrolovala a dala mi jen dva stehy jeden na jedné straně a druhý na druhé prý aby se neřeklo. I tak ji musím paní doktorku Eriku strašně moc pochválit i když to tak zatrceně moc bolelo. Prdelku nám donesli asi až za 1/2h dali ho na prohřátí. Ale já jsem byla tak hotová a ospalá že jsem byla ráda že ho nemusím držet asi bych ho ani neudržela tak to převzal tatínek. Byla jsem tak strašně moc šťastná že tam se mnou Petr byl a že jsme s polu mohli našeho chlapečka přivítat na svět. Jo a když jsem se viděla druhý den v zrcadle tak jsem se opravdu lekla.... měla jsem obličej a krk samou modřinku jednu vedle druhé ( špatné tlačení).... A zvěr šla bych do toho znova PS: KOUKALA JSEM ŽE PETR NEUTEKL. PŘED NÁMA BYLY DVA PORODY A OBĚ TY MAMINKY TAK MOOC KŘIČELY. TEN PRVNÍ NAKONEC SKONČIL SEKCÍ A TEN DRUHÝ CHUDÁK MAMINKA RODILI JI KLEŠTĚMI. NAŠTĚSTÍ SE Z TOHO RYCHLE DOSTALA A JEJÍ MALÁ TAKY.

Porod Štěpána 11.3.11 v 17.30, 3,65kg a 51cm

Ahoj holky, ještě jsem se pořádně nezajela, ale porod popíšu tak rychlovkou. Bolesti začaly ze čt na pátek v noci. Budilo mě to po 45min cca. Do rána se zkracoval interval a zesilovala intenzita. Manžela jsem už do práce raději neposlala. V 9 hod. bolesti po 10min a příjem v nemocnici. Tam mi řekli že jsem na dva prsty otevřená a že už si mně tam nechají. Manžel ještě jel do práce na chvíli. Na pokoji nic moc, bolesti sílily, ale dalo se to ještě zvládnout. Ve 13.20 mi odešla hlenová zátka, po tom, co mě vyšetřila PA (a to ještě nebyl konec) no a pak jsem se jim byla ukázat ještě jednou a ve tři mne poslali na přípravnu, že uvidí jestli se to rozjede. Byla jsem na 3 a kousek. Dostala jsem klystýr a hurá do sprchy, to už bolesti byly silnější a přijel i manžel. Po sprše na stůl a začalo to. Bolesti jsem se snažila prodýchávat, PA pořád sahaly dovnitř jak se otevítám a vždy mě tam tak projely, že jsem je prosila ať to nedělají. Ale je pravda, že mi zkrátily porod o několik hodin. Plodovku mi museli protrhnout. Manžel mi otíral obličej plenou a byl úžasný. Jen jsem ho nedržela ani za ruku a nesnesla jsem ani že mi chce dát pusu. Ale zároveň mi byl nesmírnou oporou, a cením si toho. Na závěr když už hlavička tlačila jsem byla taková zmatená, že jsem tlačila špatně. Pořádně jsem se do toho neopřela a taky jsem nevěděla jestli mám ještě prodýchávat. No prý kdybych zatlačila dvakrát pořádně, tak to mám za sebou. Tak jsem se snažila, až to bylo venku. Nástřih jsem vůbec necítila, ale slyšela. No a pak malého odnesli, manžela jsem poslala fotit a pak ho přinesli. Štěpánek miláček byl u mne. Krásný pocit . No a pak ho odnesli zase pryč. Píchli mi ještě předtím ATB kvůli streptokokovi (to se mi udělalo trochu špatně od želudku). Po porodu mi píchli něco aby se odloučila placenta. Trochu zatlačit a byla venku. Nastoupila doktorka na šití. Sice mi píchla něco na umrtvení, ale cítila jsem všechno a pěkně jsem se kroutila. Taky jsem měla zimnici tak mi dali peřinu a klepala jsem se jště na pokoji - to je prý tám vysílením atd. No dvě hodky na sále, dvě hodky na pokoji, pak přišla sestra mě odvést do sprchy a bylo to. Malého mi přivezli až za dlouho, ale přivezli Je to nezapomenutelný zážitek, i když se trochu snažím zapomenout na tu bolest, abych přemýšlela o dalším . No tak ve zkratce. Jsme doma a ještě jsem unavená. Hlavně to šití mě pobolívá když neodpočívám. Tak holky hodně odpočívejte!!!! Pa a hodně štěstí všem, kteří čekají.

císařák

Sice už je to skoro 5 měsíců, ale až teď jsem se rozhodla o tom něco napsat. :o)Ze začátku úplná pohodička,v půl 2 mi praskla voda, nic, žádné bolesti, úsměv na rtu, tak volám přítelovi, ten okmažitě letí domu doslova :D, mamce volám, ta bydlí kousek během chviličky je u nás,zdálo se vše v pořádku, ale kolem 4 hod jsme jeli do porodnice, jelikož jsem měla strach aby miminko mělo vzduch když odtékala plodovka, v porodnici si mě nechala na pokoji přes noc od doby co jsem tam ležela což je od půl 5 jsem měla celou noc stahy po 5min pak po 3. Celou noc jsem nezhamouřila oka, druhý den, kolem 10 my už nedali oběd ve 12 jsme šli na přípravku a v 1 přijel přítel, do 6 večera mě nechali trpět na koze a několika vyvolávacích infuzí do mě šáhlo 5 doktorů a rozhodli se, že to bude císařem, v 18:36 vylezl brouček na svět, porod šílený, jelikož císař nebyl plánovaný vše bylo dost stresující, ale kvůli Tobíkovi bych do toho klidně šla znovu, kdyby bylo třeba, myslím si, že bolesti sem zažila víc než dost a je to naprosto přirozená bolest, která se dá vydržet držte se holky

Vendulka a Vojtíšek 1.3.11

Všem bych přála takový porod jaký jsem měla s dvojčátky. Byl to den, kdy jsem byla objednaná ke kadeřníkovi, protože jsem měla naplánováný porod až na 7.3., tak abych potom byla krásná Ale ten den, toho 1.3. mě ráno začaly lehký menstruační bolesti. Říkám si to nic není, jsem 38tt, stejně mám čas, tak jsem ráno jela se synem k babičce, aby mi ho pohlídala. Bylo 10hod dopoledne a bilesti lehce zesilovali. Volala jsem do porodnice, abych s dvojčaty něco nezanedbala. Řekli mi, at jsem v pohodě a dám si vanu, že to může pominout. Mamka mi udělala výřivku, bylo topříjemný. Ležela jsem tam půl hoiny. vylezla jsem a bolsti nepřestaly, ale ani nijak zvlášt nezesílily. dala jsem si oběd, knedlík, koprovku a maso. Pak bolesti zesílily, tak jsem volala manželovi, že se mi to nezdá, že raději pojedeme na kontrolu, abych pak stihla kadeřníka Ještě jsem koukla mezi tím na internet, co u vás novýho a ve 13 hodpro mě manžel přijel a vyjeli jsme. Je to dlouhý a nuda co, ale ted to bude rychlovka13,10 mě doktorka prohlídla, u toho mě praskla plodová voda a už jsem byla otevřená na 5,5cm. Udělali mě monitor, to už jsem rozdýchavala silnější kontrakce. Po monitoru na sál, to bylo 13,50, ještě jsem se vyčůrala a ve 14,25 se narodila Vendulka a 5minut po ní Vojtíšek. Za dalších 10 piletěl manžel, že už je tady, že mi jde na pomoc. Chudák už bylo po všem, měl zrovna ten den moc práce a ani jsme s tím nepočítali. ke kadeřníkovi, mě ale už nepustiliTak holky, nebojte, myslím, že nejsem sama s tak prima porodem. Nebát se a je to

Valentýnka 9.11.2006

ahojky holky, po tak dlouhe dobe jsem se rozhodla s Vami podelit i o svuj zazitek s porodem, protoze se mi to za chvilicku blíží a od všech slyším, že jsem masochista, že jsem snad zapomněla jakej jsem měla první porod, ale nezapomněla...1.11.2006 jsem byla na poslední kotrole v porodnici a pan primář mi řekl, že jestli do 11.11. neporodím, že to 12. vyvoláme, ten den jsem sice byla jenom 39+4, ale mala byla už docela veliká, tak mu říkám ,to nebude potřeba malá se ve čtvrtek (9.11.) narodí a přijdu se za Vámi podívat :o), ještě mi říkal, kdy jsem odcházela, že je velmi zvědavý,že k porodu nic nenasvědčuje, a že to nemůžu vědět kdy porodím...8.11. jsem si šla dřív lehnout protože jsem byla hrozně unavená, v 23h jsem se vzbudila s tím, že jsem měla bolesti co byli jako menstruační tak jsem si řikala, že už to asi bude... doma jsem běhala mezi vanou a ložnicí,ale pořád mi nechtěla prasknout voda, tak jsem říkala, že ještě nebudu strašit v porodnici...v 9 ráno jsem si zavolala sanitku,protoze bolesti jsem měla už 2 hodiny po 5-ti minutách, ta příijela asi za 5min a jelo se...v Podolí mě přijali, natáhli monitor, přišla mladičká doktora, co byla silně protivná, dost bolestivě mě prohlédla a povídá, na to že rodíte už 10 hod tak jste otevřená na 2cm... no to pro mě byla velmi potěšující zpráva....tak jsem si došla na chodbu pro věci k mamině, a šlo se na porodní pokoj...PA byla výborná, kdykoliv jsem cokoliv potřebovala, tak byla při ruce...v 11 došlo na holení a na klystýr...otevřená na 3cm...v 1 hodinu už jsem začala byt strasne unavena a rikala jsem si ze to snad pujde uz rychleji,ale porad nic... ve 2hodiny jsem si nechala pichnout epidural a rikala jsem si jak je to uzasna vec, ze neciitm zadny bolesti...no bylo by to fajn,kdyby mi v tu chvili bolesti neprestali...takze prisla kapacka na rozbehnuti porodu a pak mi alespon odesla voda...za 20minut dalsi kapacka,protoze mi vyletel tlak...ve 4 hodiny uz jsem se nesmela zvedat z postele a to lezeni bylo strasny...v pul pate dalsi kapacka na tlak a ve trictvrte na 5 jsem se dozvedela, ze se mala dusi protoze mi srdce s tim tlakem nestiha dodavat dost kysliku pro me a pro malou...na cisare uz bylo pozde,protoze mala byla spatne otocena a zaklesla v porodnich cestach...v 5 prisla doktorka, ze me rodit nebude a ze jde volat primare, prisel behem chvile,prohledl me a nalez 6,5cm...rikal ze jeste pockame a uvidime..v 6hodin se rozleteli dvere, pribehl primar,doktorka co me mela rodit puvodne, 3 PA, 2 pediatři a 2 detske sestricky a ze pry se neda nic delat ale ze mala musi ven, otevrena jsem byla na 7cm, takze me museli hodne nastrihnout a malou tahali klestema, v 18:15 byla konečně na svete...54cm,3,54kg,35,4cm obvod hlavicky...neplakala,protoze byla hodne napita plodovky,ale behe chvilky ji odsali a byla v poradku, jenom byla hodne podchlazena,takze jsem si ji nemohla ni pochovat a musela do inkubatoru...po 3 hodinach siti, ktere mi sili do ziveho prootze jsem v sobe mela strasnej chemickej mix jsem myslela ze zesilim, hlavne ve chvili kdy jsem byla poprve zasita a rekli mi ze me musi rozstrihat,protoze mi 2 stehy prosili konecnik a mam krevni srazeniny v deloze...takze tech 120 stehu absolvovala znovu...prevezli me na pooperacni sestinedeli a tam jsem v podstate behem minuty usnula...po 2 hodinach spani jsem se vzbudila ze potrebuju na zachd,takze zvonecek na sestricku a ze se zkusim zvednout...dopadlo to tak ze me davala 2 hodiny dohromady, jelikoz mi spadl tak tlak ze jsem prestala na temer dve hodiny videt...druhy den jeste nasledovali transfuze, uz ledvin a mocoveho mechyre, injekce do bricha,ale pak uz zacalo byt lepe... i kdyz si rikam, ze to bylo dlouhe, opravdu se na blizici porod tesim,protoze vim,ze horsi uz to byt nemuze, proto vsem maminam i prvorodickam, pokud budete mit spatny porod nic si z toho nedelejte, dalsi uz bude urcite lepsi a vsechno se da vydrzet :o)))

klešťový porod

Dobrý den, maminky, jsem studentka porodní asistence a téma mé bakalářské práce je klešťový porod. Hledám rodičky, které v roce 2010 nebo 2011 porodily za pomoci kleští a byly by ochotné zodpovědět mi několik otázek ohledně svého porodu.

2006

Už jsem rodila v roce 2006, nyní se chystám na druhý v květnu (holčička). Musím říct, že bolest si nepamatuji, jen vím, že byla hrozná. Ten den jsem dopoledne měla řízení na finančáku, pak jsem nasedla do vozu a jela do práce. Z práce nakoupit a domů dorazila po 19h. Udělala procházku s pejskem, vykoupala, namazala pupík u telky a ve 21 hodin mi odtekla voda, bez jakéhokoliv předchozího upozornění. Zkulturnila jsem se, vzali jsme tašku a jeli. Na příjmu monitoring, papíry, pak klistýr (holení jsem stihla doma). Manžela poslali domů, že to bude za dlouho. Až následující den ve 13 hodin jsem šla na box, začli kontrakce a já zavolala manžela. Střídala lůžko, gauč, sprcha..Kolem 17 hodin se mi čas zastavil, mezi kontrakcemi jsem usínala a prosila manžela ať mě odveze jinam, že chci císaře..:))Neodvezl. Kolikrát jsem měla chuť tlačit, ale věděla jsem, že nesmím. Otvírala jsem se pomalu neboť jsem údajně byla při kontrakci v křeči. Kolem 20 hodin byl tlak takový, že můj hek postřehli i sestry na inspečáku a přiběhli, že už je to tu a že hned budu moci, ale vždy až řeknou. Z lehátka udělali během vteřin stůl porodní. To že už je to tady a že za chvíly bude po všem mě naprosto probudilo a najednou jsem byla fit plná síly. Tlačila jsem na pokyn sester, pak přišel doktor, který byl upozorněn, že sice trošku křičím, ale rodím skvěle. Podivila jsem se a poptala zdali opravdu křičím, prý ano, ale ať to neřeším, že tlačím jak mám. Za chvíly byl Matyášek venku. Trhnutí ani nástřih (oboje) jsem vůbec necítila, porod placenty už vůbec ne. Následné šití jsem cítila a pak už mi to přišlo dlouhé a štvalo mě to, ale po té první fázy porodní a že to mám za sebou mi to přišlo jak procházka růžovým sadem. Malého mi hned dali na bříško a po vyčištění přiložili k prsu, kde jsme strávili takto spolu dvě hodinky. Pak jsem šla spinkat a malej také.Ještě jsem se nabaštila, po 24h. jsem byla hladová a pak hned usnula. Dnes to mám slité, jen tyto podrobnosti si vybavuji. Není to jednoduché, ale rozhodně to za to stojí. Za necelé tři měsíce bych měla porodit Adélku, moc se těším a nic si zatím nepřipouštím, i když obavy určitě budou. Všem rychlý porod! a hlavně zdavé dětičky!

3.2.2011 Simonka

Celé těhotenství jsem měla relativně klidné, dva měsíce jsem sice byla na neschopence kvůli zkracování čípku, ale nakonec se to spravilo. Od 35tt jsem chodila do poradny do porodnice, malá měla rychlejší ozvy srdíčka, ale bylo to v normě, takže žádné problémy nebyly. Termín jsem měla 5.2. Týden před porodem jsem byla otevřená na 1 cm a 3 dny před porodem mi odešla hlenová zátka. 2.2. ve 23:00 mi začaly první bolesti. Dvě hodiny jsem se snažila doma počkat, jestli to třeba není planný poplach a nakonec v 1:00 ráno 3.2. jsme jeli do porodnice. Napojili mě na monitor, kontrakce po 12 min a postupně se zkracovaly. Utz v pořádku, váhový odhad byl 3000g a dr. to tipoval tak nejdřív na sedmou hodinu ranní, p.a. dokonce na 12 hodin odpoledne, jelikož jsem byla prvorodička. Po přesunutí na porodní sál, jsem si dopřávala sprchu a snažila se kontrakce prodýchávat, když se ale po dvou hodinách rapidně zkrátil interval na 2-3 min a já bolestí nevěděla kudy kam, p.a. mě prohlédla, řekla, že se krásně otvírám, ale malá byla ještě dost vzadu, takže jsem musela chodit a pordýchávat vestoje opřená o pultík, aby mi malá klesla. Asi kolem 4 hodiny ranní, jsem řekla sestřičce, že chci epidurál, že už bolestí nemůžu nic a ta mě ukonejšila, že už to za chvíli bude, že už to nemá smysl. Tak jsem souhlasila. Prohlédla mě a řekla, že už je to tady. Píchla mi vodu, protože ta ne a ne prasknout. Řekla mi, jak mám dýchat a jak budu tlačit, až mi řekne. Přítel stál celou dobu u mě a dýchal se mnou :) Pak jsem začala tlačit, no myslela jsem, že se tam zblázním nebo omdlím. P.a. mě nastřihla mimo kontrakci, takže jsem to cítila a navíc to bylo málo, tak mě musela ještě \"dostřihnout\". Pak už si jen pamatuju, že volala dr. řekla \"rodíme\", ten přišel rozespalý ještě oči zalepené :) párkrát jsem zatlačila, dr. mi trochu pomohl jemným tahem na břichu směrem dolů, pak už jen slyším \"hlavička...\" a \"znovu zatlačte\" a malá Simonka byla na světě. 3.2. v 5:06 ráno 45 cm a 2540g. Byla maličká a samozřejmě hrozně krásná :) položili mi ji na hruď, přestřihli pupeční šňůru (tatínek nechtěl stříhat do živého :) a odnesli zvážit, změřit atd. já zatím porodila placentu, moc sil jsem sice už nemělqa, protože se mi šíleně třásly nohy od vysílení. Dcerku tatínek se sestřičkou donesli zpět, dr. mě zašil, ale nepočkal, až zabere lokální umrtvení, takže šil \"naživo\" tak jsem se zakřičela zase :) dr. a p.a. nám pograturovali, a pak mě chodila p.a. chodit kontrolovat cca co deset minut po dobu dvou hodin. Poté dcerku odvezli na novorozenecké, já se osprchovala a v doprovodu sestry a přítele jsem odešla na šestinedělí. Porod jsem měla v pořádku, vše to bylo velmi rychlé na prvorodičku a jsem za to moc ráda.

18.11.2010 Klárinka

Poslední týdny s naší maličkou v bříšku bych měla asi považovat za nejvzácnější chvilky, protože brzy pominou a už zbudou jen starosti, nedostatek spánku a energie. Přesto jsem nervózní, protože mi už mockrát vyhrožovali, že budu rodit předčasně a nakonec to vypadá na přenášení. Po jednom z monitorů u mojí gynekoložky Klárce tlouklo hodně srdíčko lítalo nám to, až ke 180 a tak mě poslali už do nemocnice. Tam mi o dvě hodiny později natočili také špatný monitor. Pozvali si mě ještě na odpoledne a to už byl v pořádku, hrozně jsem se bála, že už si mě tam nechají. To bylo v úterý 2.11., v pátek 5.11. mě objednali na kontrolní monitor a ouha byl špatný a pak odpoledne už zase v pořádku. v pondělí 8.11. jsem měla přijít znovu to bylo v týden, kdy jsme měli mít ve čtvrtek 11.11. termín. Samozřejmě se porod nekonal, dokonce mi i řekli, že jsem otevřená sotva na jeden prst. V pátek 12.11. jsem byla znovu objednaná a doktorka mi řekla, že si nemyslí, že si ji nadělím k narozeninám (22.11.) že to vypadá na delší přenášení. Pak mě objednala zase na pondělí a to už byl monitor Klárinky hodně špatný - pomalý, takže na druhý den naplánovali příjem do nemocnice. Dali mě na oddělení šestinedělí, kde už měli maminky svá miminka venku, to bylo hodně depresivní, ale na druhou stranu, kam jinam by mě měli asi tak šoupnout, že? Celý den mi bylo na nic, byla smutná a bála jsem se, že jim zůstanu na stole nebo že přijdeme o Klárku a chlap mě opustí. No hrůza i přes veškeré manželovo utěšování mi bylo pořád hůř. Hrozná noc. Pořád chodili Klárku kontrolovat takovou trubičkou přes bříško, měřili monitory. Nakonec jsem se dožila středy a ve 13.20h mi praskla plodová voda, v radostném domnění, že za chvíli obejmu náš maličký poklad jsem šla rozklepaná za sestřičkama. Tak. Je to tady. Skutečně to byla plodovka. Neustále mi vytékala a doktor mi při kontrole děložního hrdla řekl, že stále jsem otevřená na jeden prst. Achjo. A ještě k tomu mi prý ta plodovka bude vytékat dokud neporodím. To jsem ještě netušila, jak dlouhý ten porod bude. Porodila jsem po dlouhých 24hodinách a 23minutách. Bolesti šly vcelku zvládnout, teda ze začátku. V noci jsem samozřejmě víc nachodila, prostála, prosprchovala a prohopsala na míči, porodní olej, který má údajně ulevit od bolesti jsem nechala na šestinedělí. A to jsem se tak těšila, jak ho vyzkouším. Když nastalo ráno asi okolo sedmé mě vyšetřili a otevřená jsem byla stěží pro dva prsty. Celou noc do mě pumpovali antibiotika kvůli streptokokovi. Už mě ale poslali na sál s tím, že ten den musím porodit, že jinak to nejde s těmi antibiotiky. Dali mi další kapačku s něčím co urychluje porod - otevírání, ale nezmínili se, že to zhoršuje i bolesti. Stejně jako v noci mi dali něco proti bolesti a hádejte co - ono to zabralo tak, že se mi kontrakce zesílily. Manžela jsem si zavolala už na sál, takže to \"protrpěl\" se mnou. Na břiše jsem měla snímače srdíčka a děložních stahů. Klárce srdíčko selhávalo, protože už jsem po celé noci byla vysílená a nemohla jsem dýchat přes ucpaný nos. Dostala jsem kyslíkovou masku. Nakonec mi museli dát i vyžádaný epidurál, protože díky oné látce urychlující porod se bolesti nedaly už ani prodýchávat. Ať jsem manželovi tiskla ruku sebevíc, bolesti byly stále silnější a častější. Po epidurálu jsem byla schopná ještě seskočit z porodního křesla a dát si sprchu. To bylo moc fajn. Ale epidurál netiší bolesti úplně, to vám ale nikdo předem neřekne, že se to jen decánko utlumí. Takže když to shrnu, tak jsem měla bolesti jako rodička bez epidurálu, když mi to ona látka zesílila. Ale aspoň něco, člověk je vděčný i za trochu útlumu. Už jsem cítila jak mě nutí bolesti tlačit, ale sestřičky mi to pořád zakazovaly, ať netlačím ještě. Na deset centimetrů jsem se otevřela až krátce před samotným vypuzením plodu. Asi tak hodinu před. Konečně přišel doktor a dovolil tlačit, Klárce selhávalo strašně srdíčko, skoro netlouklo. A já už jsem byla vyčerpaná. Nakonec jsem na tři zatlačení dostala malou ven, doktor ještě na mě mluvil a říkal, že vidí hlavičku a že je celá vlasatá, to byla malá ještě ve mně. Pak ji otočil a prcka si vzala dětská sestra, malá byla nakonec jen trošinku přidušená, ale prohlásili, že je to naprosto zdravé miminko. A pak už jsme se s manželem jen kochali tím, maličkým bezbranným stvořením, které na nás přes sklo inkubátoru, kam ji dali, aby se ohřála, vyplazovalo jazyk. Maličký, rozcuchaný, pomuchlaný a přesto tak nádherný poklad. Rozeslali jsme smsky a čekali dvě hodinky na sále, uteklo to hrozně rychle. Pak mě i s malou odvezli na šestinedělí odpočívat. Pořád jsem na ní koukala, byla celá po tátovi, tmavá jako čokoládička, tmavé vlásky, nikdy bych nevěřila, že budu mít tak krásnou holčičku. Ale to asi říkají všechny maminky. :-)) ALE! Ta naše je vážně miloučká. Dokonce prý se mi pan doktor představoval, ale to jsem nepostřehla. Nástřih ani nevím, že mi doktor udělal, zato o šití vím zcela bezpečně :-)) To už cítit bylo. Teď už jsme tři týdny po porodu. Šťastní, že to dobře dopadlo. Sice unavení z toho našeho energické balíčku, ale šťastní a spolu.Sestřičky na šestinedělí byly perfektní. A my jsme ani nic nepotřebovali, jen nás trošku potrápila zvýšená žloutenka, ale ta se nakonec neprojevila, takže nás tři dny po porodu propustili domu :-)Zatím to vypadá jako happyend, uvidíme, co ukáže čas :-)Maličká se narodila přesně ve 41+0 :-)P.S.: Jen bych chtěla dodat, že jedna s odpuštěním mladá krá.. sestřička si napochodovala na sál a začala mi vykládat, že ještě nerodila a jak se toho bojí a pak přišla s řečma typu, že miminko jsem chtěla, tak musím být k porodu pozitivní a že porod PROSTĚ bolí, nicméně, když slyšíte jak vašemu dítěti ve vašem břiše selhává srdce, tak moc pozitivní energie po 24 hodinách bolestí už taky nemáte, navíc s ucpaným nosem a pitomou sestrou, která vám dá kapičky do nosu, na které jste alergická. Toť asi vše, snad se moc neopakuju, je to psané na víc pokusů, malá zabírá čas :) Sestřičky tohoto typu bysme rádi s manželem prohodili oknem (zaskleným) grr.

Jiřík 4.2.2011

Tak jsem se taky dostala k tomu, abych vám popsala svůj druhý porod. Jen ve zkratce ten první – týden přenášení, žádné poslíčky, pak dva dny sledování v porodce s bolestí břicha (ta nakonec nesouvisela s porodem). Nakonec se doktorka rozhodla, že mi píchne vodu, v ten moment mi nastoupily kontrakce, otvírání trvalo osm hodin, které jsem strávila na sále. Manžel byl celou dobu u mne. Honzík měl 3,35kg a 50cm. Narozen 1.2.2008.A teď ten druhý...Termín byl na úterý 1.2.2011. Už v neděli jsem měla bolesti v podbřišku, ale slabé a nepravidelné. Tak jsem usoudila, že to jsou poslíčky. V pondělí jsem měla monitor, který žádnou děložní aktivitu neukázal a v poradně mi mudra řekla, že jsem na 2 prsty a krátký čípek, což může znamenat, že porodím brzo, stejně jako to, že to další pondělí nastoupím na sledování. Hmmm, to by jeden neřek...Ale již ten večer jsem měla opět bolesti, celkem pravidelné, po 12ti minutách, po dvou hodinách to přestalo. A pak v noci znova. I další den...vždycky jsem náležitě znervózněla, hlídala hodiny, dávala sprchu, ale nikdy se časy nezkrátily a síle moc nerostla. Ve čtvrtek, jako předzvěst asi, mi vypadla korunka zubu. Je to dvojka nahoře, takže to nejviditelnější místo. No, riskla jsem to, a zajela ještě do Prahy na zubárnu, aby mi jí doktorka nalepila zpátky. To jsem netušila, co se bude dít už za 24 hodin...Celý týden měl manžel krátkou směnu. V pátek, asi kolem jedné mi volá, jak mi je, že kolega potřebuje domů a že by tam zůstal do večera. Jasně, proč ne, nic se neděje nového, jen pořád ty poslíčky... Kolem druhé mi přišlo, že poslíčky nabývají na síle, ale nepřikládala jsem tomu pozornost, už jsem měla to břicho takové rozbolavělé...15:00 Ve tři jsem si vlezla do sprchy, a to už začaly pěkně skákat po osmi minutách... Vylezu z koupelny a horší...Volám manželovi, ať mi pošle alespoň tchýni busem, že se asi něco děje. Posílá jí i se švagrovou naším autem, s tím, že kdyby mi v porodce řekli, že už rodím, tak v práci zavře a dorazí taxíkem. Než dovolám, vím, že prostě jedu. Půl hodiny na švagrovou už čekat nezvládnu. Alarmuju sousedky, jednu, ať pohlídá Honzíka, a druhou, ať mě odveze. Píšu na Bol, že jedu, oblíkám se... 15:25V autě jsem ještě vysmátá, jen co pět minut šplhám po tom madle u stropu. Sousedka se mnou vydupe schody na příjem, zazvoníme. Hlásím bolesti po pěti minutách, že ASI rodím, že chci monitor. Jasně, pojďte dál. Sousedku posílám domů, kdyby to byl planý poplach, tak zavolám.16:05 Jsem napojená na monitor, prodýchávám kontrakce, a v pauzách odpovídám na dotazník – anamnéza v rodině, něco ještě kolem pupečníkové krve, něco kvůli matrice, sestry jsou na mě dvě, hrají přesilovku... Když nemůžu mluvit, nahání po telefonu doktorku. Ujišťují mě, že fakt rodím, že už se to nezastaví, že už to poznají podle toho, jak dýchám. Svádím to na nižší práh bolesti a že nejsem rozhodně statečná. Když mudra dorazí, mám radost, je to ta samá, co mi rodila Honzíka. Ukončí monitor, prohlídne, a prý jsem na tři cenťáky. A posílá mě na přípravu, cestou chci manželovi volat, že je to tu, ale spadla síť!!! Alespoň SMS jemu a mámě.16:34 Příprava(klistýr a holení), ještě si poručím, ať to dole oholí všechno, že se pak líp umeju, přání je vyhověno. Pak mě sestra odvádí do sprchy, dává mi tam balón. Prý mám dát sprchu i záchod alespoň dvakrát. Dám horkou vodu na plno, moc mi to pomáhá, balon je na prd. Najednou mi rupla voda a přišla kontrakce výrazně silnější intenzity, až jsem vykřikla. Ani jsem si neuvědomila, že už nedýchám zhluboka, ale naopak velice krátce. Ale sestry číhaly za dveřma, tak tam za mnou do té sprchy vlítly, a že mám jít okamžitě na sál. Já se držela sprchy, že nejdu, že mi neskončila kontrakce a že chci ještě na WC. Ani náhodou. Přepraly mě. Cestou se ptají, jestli chci manžela u porodu. Jo, až dorazí, tak ať ho přivedou. Pořád počítám s tím, že porod trvá několik hodin. A v hlavě se mi honí, jak to zvládnu, že už to bolí celkem dost. Na sále mi pomohou na stůl, a rovnou staví podpěry pro nohy. Doktorka hlásí 8cm! Ufff! Prý tak ještě 3, 4kontrakce a rodíme. Houby, je jedna...Pořád na mě mluví, koukám do stropu, soustředím se na jeden bod. To se jim nelíbí, prý jestli je slyším. Říkám, že jo, jen že se snažím nemyslet na bolest. Najednou doktorka hlásí, že až budu připravená, tak mám tlačit! Už? A fakt, najednou tlak na konečník, na to jsem čekala. Tak jsem zabrala, popolezl, ale kontrakce končí a mě dochází dech. Cítím hlavičku v oblasti hráze, strašně to bolí, ale nedá se nic dělat. Nejdelší tři minuty v mém životě. Mám chuť strčit tu hlavičku kousek zpátky, ať to tak netahá. Dávám sestře pryč ruku s monitorem (ani mi nestihly dát pásy, jen sondy přidržovali), a začala mi ta její ruka vadit. 17:18 Hurá, stah, jednou zatlačím, a je Jiřík na světě! Pěkně se uvedl, čůral ještě než přestřihly pupečník...Doktorka ho na mě hned pokládá, sestra donesla plínu, aby mi tak neklouzal. A mám to za sebou...Jiříka mám u sebe skoro po celou dobu šití. Pak přišla sestra, a zeptala se, jestli ho může odnést. Tak jí ho dávám, protože vím, že mě čeká masáž břicha pytlem písku a jiné zlepšováky, jelikož se mi špatně zavinuje děloha. Za deset minut ho přivezla zpátky, vykoupaného, oblečeného a zauzlovaného. Prý má 3100g a 49 cm. V předsálí je pořád nějaká sestra s námi, mě kontrolují břicho, a otírají papulu malému, protože ublinkává plodovou vodu. Prý je to normální, ale je zbytečné kojit. Že tak za dvě hoďky. Stejně se zas nesmím hýbat, napíchli mi kanilu a začali mě krmit oxytocinem a methylněčím...Snaha byla, ale kapačky nakonec nestačily, třetí den jsem šla na vyčištění v narkóze. To sice znamenalo několik hodin zase nevstávat, ale malej na sesterně prý krásně spinkal. Dvakrát jsem si odtříkala mléko, aby tam nebyl zbytek narkózy, a pak jsem kojila dál, jako bych ano na operaci nebyla. A další den ráno už mladej přibíral, tak jsme šupajdili domů.

druhý porod-Johanka, 1.2.2011

Moje druhé těhotenství oproti prvnímu probíhalo úplně bez problémů, jen poslíčky jsem teda měla už od cca 32tt, někdy víckrát denně, a často i v pravidelných intervalech. To mě znervózňovalo už od Vánoc, i když TP jsem měla až 31.1. Všude jsem četla, že poslíčci jsou nepravidelní, pokud je tvrdnutí a (i kdyby mírné) bolesti pravidelné a trvají dýl jak dvě hodiny, tak máme jet do porodnice. To bych tam jezdila minimálně jednou týdně Prostě už jsem si říkala, že snad porodím doma, protože už ani díky těm častým poslíčkům nepoznám, že to jsou ty porodní bolesti. Na kontrolách u gynekologa bylo vše v pořádku, bez známek blížícího se porodu.31.1. jsem šla na první kontrolu do porodnice. Natáčeli mi ozvy, pak mě pan primář vyšetřil, zkontroloval malou na utz a sdělil mi, že se stále nic nerozjíždí a přiklání se spíše k druhému termínu, co jsem měla 5.2. Další kontrolu mi dal na 4.2. s tím, že kdybych měla pravidelné bolesti co 10 až 5 minut, nebo kdyby mi praskla voda, tak mám hned dojet, protože jako druhorodička můžu porodit velice rychle. Jsem se pousmála při představě mých pravidelných poslíčků (často co 10minut) a jela jsem domů. Pak jsem ještě zašla se starší dcerkou Klárkou k její Dr. kvůli kožnímu problému. S doktorkou jsme se smály tomu, že mám ten den termín a ještě si tak hezky vykračuju Odpoledne, zhruba kolem půl 3. jsem opět dostala známé poslíčky, opět v intervalech co 10 minut. Když trvali přes 2 hodiny, začala jsem být opět nervózní a napsala bolkám na facebooku o radu. Dostala jsem tip na horkou sprchu, tak jsem si ji šla po 5.hodině dát. Bolesti se pomalu zklidnily, tak jsme se s manželem na sebe zklamaně podívali (protože jsme už oba chtěli mít porod za sebou) a vrátili se zase k obvyklým domácím činnostem, jako je gaučing apod. Večer, okolo půl 10. mi bolesti začly znovu, ale byly trochu jiné než ti poslíčci. Předtím jsem je cítila jako trochu bolestivé brnění přes celou spodní polovinu břicha, a teď to byla ostřejší bolest v jakoby úzkém pruhu od pupku do podbřišku, až mě to nutilo zatnout se, jako když zadržujete čůrání. Ale tyhle bolesti přicházely jen asi 3-4x do hodiny, tak jsem tomu moc nevěnovala pozornost a šli jsme spát. No, spát...unavená jsem byla, ale ta bolest mě pokaždé vzbudila, takže jsem ani moc nespala. O půlnoci mi přišlo, že to už je častější, tak jsem to začala stopovat. Intervaly co 10 minut. Začala jsem být opět nervózní a postupně jsem se psychicky připravovala na to, že do pár hodin pojedeme. Do toho jsem dostala průjem, takže jsem si ještě poseděla na záchodě (později jsem se někde dočetla, že průjem je předzvěstí brzkého porodu). Před 1h se vzbudila Klárka, a jelikož měla škaredý kašel, dovolili jsme jí přejít do naší postele. Zhruba do 15ti minut naštěstí zase usla a já oznámila manželovi, že jdu do sprchy, protože mám zase pravidelné bolesti, tak ať je zaženu nebo popoženu. Vyšla druhá varianta, a po sprše jsem už měla intervaly co 7minut. Domluvili jsme se, že si zavolám sanitku, protože kdyby to náhodou zase byli jen poslíčci, tak abychom zbytečně nepovolávali tchánovce v noci na hlídání. Že až mě vyšetří a bude to porod, tak pak teprve jim manžel zavolá a po jejich příchodu za mnou přijede do porodnice. Sanitku jsem volala v 1:20h. Dispečerka se strašně dlouho vyptávala na všechno možné, jako bychom vyplňovali nějaký dotazník, přitom jsem jí hned na začátku řekla, že jsem druhorodička a bolesti už mám co 7minut. Během dotazů jsem dostala další stahy, až jsem musela telefon předat manželovi, protože jsem nebyla schopná mluvit. Sanitka pak přijela AŽ za 15 minut od ukončení telefonátu (do naší nemocnice trvá cesta tak 5 minut v klidném provozu), mezitím se intervaly mezi bolestmi zkrátily na 5 minut a manžel vyšlapal chodníček od okna ke dveřím, kde jsem seděla a čekala na info o přijíždějící sanitce. 10x jsem v hlavě překontrolovala, jestli mám v tašce do porodnice opravdu všechno potřebné, včetně všech dokladů a foťáku. Kolem třičtvrtě na 2 konečně manža s rozjařeným obličejem zahlásil, že už jedou, tak jsme se rozloučili a sjela jsem výtahem dolů. U hlavního vchodu jsem se už potkala se sympatickým saniťákem, vzal mi tašku, usadil v sanitce, sedl si naproti mě a vyrazili jsme. Byla to moje první jízda sanitkou v životě (a snad i poslední). Připadalo mi, že jedeme strašně pomalu, a taky mi dlouho nepřicházely další kontrakce, až jsem si začala říkat, že to bude trapas, jestli mi teď přestanou a zjistíme, že to byl opět planý poplach No ale dvě poslední zatáčky před nemocnici jsem dostala tak silné bolesti, že jsem jim málem rozdrápala sedačku. Saniťák se asi musel bavit při pohledu na mě, jak tam s křečovitě zavřenýma očima funím dle rad předporodního kurzu Už jsme zastavili u vchodu, ale pánové museli počkat, až mě to přejde, nebyla jsem schopná se pohnout. Pak mě naložili na kolečkové křeslo a vezli prázdnou šerou chodbou na příjem. Sestra mi dala do ruky dotazník a ještě nějaké papíry k podpisu, to už jsem měla stahy co 3minuty a psaní mi moc nešlo. Tam jsem se taky převlékla z civilu do nemocniční košile a jelo se do druhého patra na vyšetřovnu u porodních boxů. Sloužící pan doktor mi při prohlídce oznámil, že už jsem otevřená na 6cm, což jsem nečekala a překvapeně se ho zeptala, jestli opravdu už dneska budu rodit. Se smíchem mi odpověděl, že mi zaručuje, že to ještě dneska bude Začali mi natáčet ozvy a mezitím jsme vyplňovali nějaké další papíry. Doktor se zahleděl na mou těhotenskou průkazku a povídal \"To jste si pospíšili s druhým dítětem! První vidím v roce 2009 a teď máme začátek 2011..\" Tak jsem se zasmála, že to u mého obvodního gynekologa spletli, protože jsem rodila v 9.měsíci 2008. Ovšem humornější mi to přišlo ještě později, když jsem zjistila, že mi, i potom Johance, napsali na štítky datum porodu s rokem 2010 místo 11 To bychom byli opravdu rychlíci No ale zpátky na vyšetřovnu. Napsala jsem smsku manželovi, že má dojet tak za hodinu (odhad lékaře), domluvili jsme se totiž, že tentokrát počká na chodbě a přijde za mnou na box až po porodu a šití. Natáčeli mě snad půl hodiny, přičemž většinu času jsem tam byla sama, protože vedle v boxu zrovna probíhal jiný porod. Když jsem rodila poprvé, tak jsem tam byla celou dobu jediná rodička, takže mi teď přišlo úplně zvláštní slyšet jinou holku hekat. Znělo to fakt jako z nějakého porna, a přitom jsem si byla vědoma, že tak budu za chvíli znít taky, při prvním porodu jsem dokonce řvala podstatně víc než ta holka vedle Jak jsem ji tak poslouchala, byla jsem z toho úplně naměko, a když jsem pak slyšela dětský křik, tak mi začly téct slzy dojetím Za chvíli se u mě objevil doktor, taky byl z toho naměko Jenže pak zase odešel zašívat, sestry si mě moc nevšímaly, jen občas přišly mrknout na ozvy a zase šly pryč. Mi už ale bolesti chodily co 2 minuty, a taky jsem k tomu začala mít potřebu tlačit. To bylo 2:50h. Proto jsem se při další letmé návštěvě sestry ozvala se svým stavem, tak mě odpojila a pomohla přejít chodbou do volného porodního boxu. Po cestě, i když to bylo jen pár metrů, jsem se musela zastavit prodýchávat další kontrakce. Na boxu jsem mohla jen pochodovat, do sprchy už mi sestra nedovolila, klystýr prý už nestihneme, na záchod jsem taky nesměla, i když jsem cítila že ve mě něco rozhodně zbylo a při porodu to ze mě 100% odejde A zase jsem tam byla sama, což mě znervózňovalo kvůli mým dvouminutovým intervalům. Jenže jsem slyšela z chodby že tam mají sestry i doktor hodně papírování a bylo mi blbé (holt jsem už taková trubka) je \"rušit\". Kolem 3:15 přišla zase sestra obhlídnout situaci, a když viděla, jak se tam kroutím a ztěží zadržuju tlačení, zavolala doktora i ostatní sestry, že už je asi čas protrhnout plodový vak a vypustit vodu. Položila mě na lehátko (a teď mi manžel radí co napsat dál - A PAK JSEM PORODILA ), podemě dala mísu, doktor vzal něco dlouhého kovového a ani jsem nic necítila, jen hned potom jak se ze mě valí velký proud teplé vody. Pak prohmatal situaci, prý ještě cítí kousek branky, tak mi ji potlačil, což dost bolelo, ale dalo se to vydržet. To jsem pořád ještě měla nohy dole na lehátku, ty opěrky na ně se tam teprve musely nasunout (byl to nějaký starší model lehátka). Jenže při další kontrakci jsem už ucítila hlavičku v porodních cestách (jak jsem se později opět někde dočetla - sestoupila do malé pánve) a bolesti byly už snad co minutu. Rychle jsem to řekla sestře, a ta až pak teprve donesla by opěrky na nohy, začly to tam namontovávat a nešlo jim to, já už tam hekala pěkně nahlas a tlačení nedokázala ovládnout. Když byly konečně hotové, tak mi řekly, ať si tam ty nohy dám, jenže já už je nedokázala ovládat, takže mi je musely zvednout samy. Doktor mezitím stál vedle mě a o něčem se bavil s třetí sestrou a smáli se. Sice jsem nerozuměla, o čem se bavili, ale vím, že mi to bylo nepříjemné, protože já už skoro sama rodila a oni se u mě něčemu chichotali.. Pak mě teprve začli polohovat, posouvat níž, podkládat podemě prostěradla atd., prostě nepříjemný tělocvik pro mě, když už jsem cítila hlavičku na půlce cesty Pak tam začala skákat sestra s holítkem, že už nic moc nestihne, tak mě jen tak 2x přejela, ale to bylo celkem k ničemu, protože vím, jak dlouho mě holili u prvního porodu. No a pak už jsem konečně měla dovoleno regulérně tlačit. Šlo mi to jako profíkovi - zavřené oči, všechna tlačící energie šla dolů...samozřejmě jsem nejdřív vytlačila něco jiného než miminko, ale toho se hned zbavili přehozením další plachty Už ani nevím, kolikrát jsem tlačila, jestli 3x nebo 4x, ale jasně jsem u toho cítila, že hlavička neumí projít přes hráz (což jsem u prvního porodu necítila, protože mě nastřihli), jenže dávejte přes kontrakce povely sestrám, aby vás nastřihly Takže jsem při následných pár vteřinách pauzy udělala pořádný nádech a zatlačila znovu - no a hlavička byla venku, na další zatlačení zbytek tělíčka. Ten sebou vyplavil i zbylou tsunami vlnu plodové vody, a ta krásně hlasitě pleskla o podlahu a ošplíchla všechny co stáli před mýma nohama (to měli za to nenastřižení ) To bylo 3:27h. Johanka hned začala plakat a sestry i doktor se rozplývali, že je krásná. Přestřihli pupečník, hned mi na břicho dali podložku a na ni Johanku položili. Tentokrát jsem už neměla \"odpor\" na ni sáhnout pořádně (Klárky jsem se tehda dotkla jen jedním prstem) a pěkně ji několikrát pohladila po tom klouzavém tělíčku Jedna sestřička vzala připravený foťák a několikrát nás vyfotila. Pak Johanku odnesli k prvnímu ošetření, změření a zvážení. Mě čekalo ještě vypuzení placenty a její kontrola. Naštěstí vše bez problémů. Za to s mým spodkem to bylo horší. Přesně jak jsem si myslela - hlavička nemohla projít a sestry to nechaly osudu, takže jsem byla pěkně potrhaná. Doktor, když přišel zašívat, se dlouho škrábal na hlavě a přemýšlel, kde a jak začít, a jak to vlastně sešít. Bylo to až ke konečníku, ještě mi říkal že pak musím hlásit, kdybych měla problém s únikem stolice (naštěstí se nic takového nekonalo). Pak řekl \"Teď Vás umrtvím\" a já se rozesmála, že doufám že ne celou! Nicméně smích mě přešel, jakmile se s jehlou po asi 15ti minutách šití dostal k tomu konečníku. Tam to prý umrtvit nešlo, takže jsem si to pořádně vychutnala naživo Zkuste se tam píchnout špendlíkem... Musela jsem u toho konce vydržet asi 5 nebo 6 stehů, a ještě se to doktorovi blbě šilo, protože jsem nebyla oholená Po skončení šití mi hned přinesli malou a zkoušeli jsme přisátí. Šlo to krásně, takže hned potom už za námi pustili manžela Ten se rozplýval a šišlal snad ještě víc než u prvorozené Klárky Samozřejmě jsme hned srovnávali, v čem je Johanka jiná než byla Klárka Jsem ráda, že všechno nakonec proběhlo v pořádku, a teď už se můžeme jenom \"kochat\" našimi holkami a jejich výchovou

můj porod po roce (skoro)

Tak si tak ležím, nemůžu usnout a přemýšlím. Vzpomínám jak jsem před rokem tuhle dobou byla už v závěru těhotenství a hrozně jsem se na miminko těšila. Vzpomínám taky na porod který bude (byl) za chvíli. Mám ho v paměti jaka hrůzu a horor co mě asi bude strašit i do smrti. Ale uvědomila jsem si, že vzpomínám jen na tu ošklivou část, co se děla před tím než začal samotný porod. A tak jsem si zpětně po roce vzpomněla i na tu pěknou část kdy jsem přímo rodila. To jsem tu snad ani moc nepopisovala asi jsem to zfoukla jedním dechem, pod vlivem té hrůzy předešlé. Nýní mám potřebu to sem napsat. Po nějkých cca 35 hodinách jsem se z čekatelské části dostala na porodní box. Dali mi něco na bolest a tak do půl hodiny dorazil martin. Sice jsem rodila, ale pořád jsem byla těhulka co chodila každých 10 min na záchod. Bylo málo personálu a hodně porodů, takže mě tam už obstarával martin. Od někad vytáhl podložní mísu, já se do ní vyčůrala a on jí položil na pultík kde sestřička asi připravovala infuze a tak. Akorát přišla a sprdla ho že je to sterilní zona a že tam moč nepatří Ukázala mu kam s tím. Něják nám nedošlo, že bychom na každé čůrání mohly používat tu samou mísu a tak se tam za hodinu nakupila pěkná řada mís s močí podel zdi (nebylo to kam vylevat) Nebyli moc nadšeníPotom, když se mi kontrakce zase rozjely a škemrala jsem o císař, po hodině kdy císař ne a ne být, konečně svolili že teda bude. Takže cévkování a chvilku počkat až se uvolní sál. Jak jsem se asi uvolnila, že už to brzo bude. Tak se vše spustilo samo. A jsem ráda. Císař jsem chtěla jen at to prostě jen zkončí. To že jsem si mohla porodit sama, bylo fajn. Protože by mě pak mrzelo, že císaře mohli udělat o plnooo hodin dřív a měli ho udělat o plno hodin dřív, ale neudělali a když už jsem trpěla aspon jsem porodila sama (i když s následky, ale to jsem nemohla vědět). Tlačila jsem a tlačila. Hrozně mě překvapilo jak je to fyzicky náročné. Nádech a šíleně moc na pokraj sil zatlačit, tak jsem si to vůbec nepředstavovala, ale prý mi to šlo dost mě chválili, měsíce masturbačního treningu se projevily. Jen PA na mě pořád vykřikovala at zavřu oči nebo mi popraskaj žíly v očích a já byla nervozní, že nevidím co se kolem mě děje. A pořád jsem je otvírala. Martin mě povzbuzoval. Přišlo mi to šíleně dlouhe a pořád jsem se ptala jestli už je vidět hlavička a pořád nebyla a já pořád talčila a pořád se nic nedělo...Pak jsem nachvilku omdlela. Když jsem se probrala bylo tam víc doktorů a personálu. Dětská doktorka s resuscitačním vozíkem a opravdu optimistická a povzbuzující podívaná. Akorát sestřička nesla na podnosu kleště. A já na ně že nechi kleště, že mu poškoděj hlavu a mozek (něoc jsem o to m četla), nějáký doktor pak jsem se dozvěděla že primář Vlk mi dal ruku na břicho a řekl at proti ní zatlačím. Zatlačila jsem a vykřikla jsem KURVA a on mi řekl že to si snad můžu nechat na doma a pak šup a cítila jsem mezi nohama nádherné příjemno. Kdo zažil chápe. Žádné tahání, štourání, bolení, ale nádherný mezinožní mírHrozně se mi ulevilo a říkala jsem si uf je to za mnou. Je venku. Konec bolesti. Pak se mi zdálo, že něják dlouho nebrečí a zeptala jsem se jestli žije. Vlk řekl něco v tom smyslu proč by nežil. Něco tam s nim chvilu šmrdolili a pak mi ho zběžně ukázali a odnesli ho pryč, martin běžel za nima. Já jsem jen spokojeně ležela a byla ráda že je to vše zamnou, jen tak mimochodem jsem si vytlačila placentu. A medička pod dohledem doktorky mě šila. Pak přivezli inkubátor s Toníčkem. Musím popravdě přiznat že mě to moc nevzrušilo. Byla jsem polomrtvá a hrooozně unavená. Byla jsem ráda že je živý a v pohodě. Ale to bylo tak vše zeptala jsem se jestli si na něj můžu šáhnout. Oni že ano at tatínek otevře inkubátor. Martin zmatený jak vyděl jak ho tam dávaj otevřel inkubátor tak že se odklopily obě dvě desky po stranách. Ještě že se novorozenci moc nehýbou jinak by vypadl...Pa jen něco zahuhnala odstrčila ho, zaklapla to a otevřela mi takové to kulaté okýnko. Hladila jsem si Toníčkovu nožičku. Nechali nás tam půl hodiny o samotě. Udělali jsme pár fotek, martin si pobrečel a chvilku jsme si povídali...pak přišla sestřička z děckého a skusila mi dát tondu k prsu, bylo to takové agresivní přiložení a nelíbilo se mu to a řekla že ho odnese. Nebylo místo na šestinedělí a mě dali teda na rizikové a on tam byl sám. Že někdy během druhéo dne příjdu a nakojím. Potom přijel pán v civilu a nahatou mě naložil na vozík (to bylo dost nepříjemné) a přikryl mě jen prostěradlem. Vezli mě tak pochodbách a výtahem mezi návštěvama a lidma buhví kam na rizikové těhu...hoodně nepříjemnéTam jsem byla na pokoji s maminkama z hekarny. Šíleně se divily. Obě byly ještě na hekárně když já už šla na sál. A porodily několik hodin předemnou Prý myslely že už to mám dávno za sebou. Jenda mi na hekárně hodně pomhala když bylo nejhůř.Takhle když se na to koukám zpětně . Skoro rok zpátky. Ta finální část byla docela i pěkná a na ní vzpomínám docela i s láskou. Sice jsem byla taková otupělá a cestu jsem si k toníčkovi pár dní musela hledat. Nebylo to takové to šílené štěstí po porodu. Kdy vidíte dítě a miluje te ho. Ze začátku první dny to pro mě bylo dítě, co musím kojit tot vše. Moc nám nepomáhalo, že jsme nebyli spolu na pokoji. Ale přesně si pamatuju moment, kdy ho měli v 11 večer přinést na kojení a já se ho nemohla dočkat. Pak ho přinesli. Já ho nakojila a pak jsem ho hladila a pusinkovala a pak už to bylo pokaždé stejné. Hodinu před přinesením jsem seděla. Natěšená připravená mlíko stříkalo všemi směry a už jsem ho milovalaVím že je to dlouhé, ale mám takovu sentimentální chvilku. Když je to skoro ten rok

Verunka 26.1.2011

Je to moje princeznička!!!Termín jsem měla 15.1. podle PM a podle ultrazvuku 19.1., ale malinké se za náma na svět moc nechtělo... Tak nás doktorka objednala 21.1. na kontrolu a že uvidíme... Samozdřejmě že na kontrole zjistili že je vše při starém, čípek na půl článku, hlavička naléhá, ale to je vše. Takže 25.1. násup na 7.30 do porodnice. To ráno mě hned přijali,manžela poslali domů, udělali vstupní prolídku, sepsali semnou papíry a dali mě na porodní box že si poslechnou malou a zavedou první tabletku. Tabletku jsem dostala v půl 10 a do půl 1 jsem zůstala ležet na porodním boxu. Protože se nic nedělo, dali mě na poporodní pokoj. Manžel přijel ve 3 hodiny, mě honila mlsná, tak jsem ho poslala pro chlebíček brambůrky a větrník . V 7 večer jsem šla zase na ozvy, ale nic se nedělo tak prý počkáme do rána a uvidíme. V noci mi sem tam zabolelo malinko v podbřišku, ale nic o čem bych se zmiňovala... Druhý den ráno jsem šla o půl 9 na ozvy, doktor mě zkontrolovat, pak volal druhému lékaři a radil se sním jestli zavést druhou tabletku... Nakonec se domluvili a dali mi ji a po půl hodině sledování mě poslali na pokoj. Do 1 hodiny jsem nic necítila, ale pak mě začalo bolet v podbřišku jak před menstruací, ale snesitelně. Ale pak to začalo. V šest večer už mě to bolelo tak že jsem ležet nemohla, tak jsem pořád pochodovala kolem postele a o půl 7 jsem to nevydržela a šla jsem na porodní, že už to bolí docela dost. Na porodním boxu natočili malou a sdělili mi že už se to chystá. Pak mi dali nálev, kterej sem v sobě udržela sotva 5 min.Pak jsem šla do sprchy kde jsem bolestí nebyla ani schopná vylést ven... Za pomoci sestřičky a manžela jsem se došourala na lůžko a začalo to...Bylo 19.03 když mi PA řekla že můžu začít tlačit... Byla to makačka, ale 19.43 jsme malou poprvé uslyšeli!Měla sice 2* omotanou pupečí šňůru kolem krku, ale byla v pořádku... Než mě doktor sešil, měla jsem jen 1 steh mi malou donesli a přiložili poprvé k prsu... Pak nám řekli že malá má 3200g a měří 48cm. Opůl 11 jsme byli už na pokoji a loučili jsme se s manželem... Teď už jsme s malinkou doma, sice máme málo mlíčka, tak musíme přikrmovat, ale i tak pěkně papáme... Prostě je to naše princezna

Sofie 25.11.10

Po dlouhé době jsem se přihlásila a jak jsem slíbila, popíšu svůj porod. Doufám, že někoho neodradím....Termín jsem měla 19.11., ale kvůli těhotenské cukrovce nechtěli, abych přenášela a v úterý 23.11.jsem nastoupila na vyvolání. Nejdřív dělali jen oxytocinové zátěžové testy, aby zjistily, jak bude děloha reagovat. Za celou dobu těhotenství jsem neměla žádné problémy, tvrdnutí bříška, ani žádné poslíčky. Nebyla jsem na porod vůbec připravená, takže do kapačky dávali ty nejvyšší dávky oxytocinu několikrát denně. Na středu jsem se vůbec nevyspala, protože ty postele u nás v nemocnici jsou příšerné. Ve středu kolem 17 hodiny jsem byla na sále na ozvy a malá měla již po několikáté velkou srdeční činnost, tak jsem šla ještě jednou před 21 hodinou. To mi sestřička řekla, že mám dobrý nález a že se mám dobře vyspat, že ráno začnou vyvolávat porod, tak abych to zvládla. Řekla jsem jí, že na těch postelích to asi nepůjde, že už tu noc předtím jsem nespala, tak mi dala prášek na spaní. Bylo neuvěřitelné, jak rychle zabral. Taktak jsem napsala mynželovy, že ráno to začne a už jsem spala. Ani ne za dvě hodiny mě vzbudila první kontrakce. A rovnou silná a další za 4 minuty. Po sprše to bylo stejné, zkusila jsem ještě jednu sprchu a pak jsem valila o patro výš na porodní sál. Myslela jsem, že do rána budu mít mimčo u sebe. No PA říkala, abych ještě zkusila usnout a píchla mi zase něco na spaní. Ale ty kontrakce už byly po 3 minutách a spát opravdu nešlo. Ráno ve 4:30 mi odtekla voda a to už jsem byla docela vyčerpaná - chtělo se mi strašně spát. Dost jsem byla ve sprše na míči a u toho jsem usínala, protože tam ty stahy nešlo přes horkou vodu tolik cítit. V 6 ráno se vystřídala směna a já po nějaké době už prosila o císaře - na to mi řekli, že musí být důvod. Po 9 hodině řekly, že už mám zavolat manžela. Hurá - říkala jsem si, už to konečně bude. Dostala jsem nějaký čípek na utlumení bolesti, ale žádný rozdíl jsem nepoznala. V 10 jsem dostala epidurál, to už jsem myslela, že zblázním - pořád se ve mě hrabali, cítila jsem se strašně podřená, tekly mi přitom slzy a celé tělo se samo neovladatelně chvělo. Sestřička mě pořád hladila a uklidňovala. Epidurál pořád nemohli správně napíchnout, myslím, že napotřetí se to povedlo. To byla paráda. Najednou všechna bolest pryč. To na sál teprve pustili manžela - asi to na něj v tu chvíli působilo, že porod je pohoda. Řekli, že do 12 je malá venku. No ve 12 přetal epidurál působit a začalo vše znovu. Píchli mi další, ale ten už nepůsobil. Prý se do 14 hodin narodí. No opět jsem si říkala - konečně. A ze srandy jsem se ptala, v kolik končí směna. V 18 a to že tam určitě tak dlouho nebudu. No chyba lávky. V 18 hodin jsem byla tak vyčerpaná, že jsem ani tlačit nemohla. Tak to konečně rozhodli o císaři. Byla jsem úplně otevřená, branka pryč, ale malá nesestoupila, prý se někde zasekla hlavičkou. Po 19ti hodinách boje mi připadalo škoda, jít se nechat rozřezat, ale na druhou stranu jsem fakt už nemohla. Přešla jsem na operační sál, přepíchli mi epidurál na spinální analgezii, aby umrtvili jen spodek, no a pak do mě řízli a já jim řekla,že to cítím. Čekali 5 minut a já zase cítila, jak řežou. Naštěstí anestezioložka v tu chvíli hned rozhodla, že jdu pod celkovou narkózu. Uf, ještě, abych po tom všem cítila, jak mi řežou břicho. No a pak už mě vezli na pokoj a mamka mi říkala jak je malá krásná a že má vlásky po manželovy :-) Myslela jsem, že se mi něco zdá, kde by se tam vzala mamka....Byla v nemocnici na návštěvě u babičky a když odcházela, známá jí zrovna říkala, ať počká, že jdu na císaře a že to za chvíli bude :-)Takže tak můj porod a opravdu nikdy více. Jednou stačilo. Jen pokud budu dopředu vědět, že mi udělají císaře, tak bych do toho znovu šla, ale to, co jsem těch 19 hodin zažívala, to bych nikomu nepřála. Po pěti dnech mě pustili domů a asi po sedmi dnech jsem byla dost v pohodě. Sofinka je strašně hodná, skoro pořád spinká, někdy celou noc nebo se max. jednou za noc budí. Teď už má 2 měsíce, tak se pořád směje a něco žvatlá.Po šestinedělí na kontrole vevnitř pořád vše při prohlídce bolelo a doktor nejdřív nechtěl dělat ani stěr, takže asi ještě nemám vše zahojené. Prý mám i krev v děloze, tak kdyby neodtekla, musí mě uspat a vyčistit. Ach jo, tak snad to bude dobré.Všem maminkám, které mají porody před sebou, držím moc palce, aby probíhaly co nejrychleji a nejlépe a aby měly hlavně zdravé děti, které jim ten porod vynahradí velkou láskou

Adamek 17.1.2011

V nedeli 16.1. jsme jeli do motola,byla jsem 39+4 na predoperacni vysetreni a v pondeli planovany cisarsky rez. Na rizikovem tehotenstvi klasika-monitor a klystyr vecer,od pulnoci nejist a to same rano,sestry i doktori hodni a vstricni. No a rano,v 10hodin,na sal,dostala jsem infuzi a cevku(fuj:-),a cekat az infuze dokape,to se mnou byl manzel. Pak na sal,manza tam se mnou byt nemohl,ale byl ve vedlejsi mistnosti a pres sklo byl ode me tak 3metry a musim rict,ze kdyz jsem otocila hlavu a videla ho tam,tak jsem byla moc klidnejsi,tak moc ho miluju a to,ze narozdil ode me,ktera jsem mela pred sebou plachtu,vse videl,jak adamka vyndavaji,revizi a jak me siji a vse zvladnul,je to uzasny chlap. A k samotnemu porodu-uzsne mily anesteziolog mi pichnul spinal a pak to zacalo,svedeni,mrazeni v nohou a vyse,az jsem necitila od prsou dolu nic a pak uz to bylo rychly,plachta,avych nic nevidela a za par minutek jsem slysela ten nejkrasnejsi zvuk,plac sveho ditete,nakonec mel adamek 4710g,takze se na biometrii sekli jen o 100g,a 54cm. Adamka vyndavaly dve doktorky a pak cely sal volal,ze to neni novorozenec,ale kojenec:-). Pak me ho ukazali a odnesli s tatou,aby ho umyli a ja ho videla znovu,tentokrat uz ve dvou plenkach,jedna byla malo:)) Na sale siti,20 minut vnitrne a 20 minut zevne,na konci uz nohy prichazely k sobe,ale dalo se,nebolelo to moc. jizvu mam o neco vetsi,protoze adam byl kus chlapa. Pak 24 hodin na jipce a 5 dnu na novorozeneckem.Cisar ma sve pro a proti,sice je rychly a v mem pripade nutny,doktori mi rekli,ze bych ho neporodila,ale pak boli dyl,narotdil od mamin,co vetsinou druhy den behaly. Rpzodne chci podekovat vsem pracovnikum motola,na rizikovem,na sale,jipce a novorozeneckem,pomahali a byli vstricny a empaticti. Sestry na detskem mi pomahaly s kojenim a vsim. No proste,po nekterych nazorech,co jsem cetla,jsem mela strach,ale mam absolutne kladny zazitek. A nejvetsi dik me pani doktorce,ke ktere jsem chodila celou poradnu a i me operovala. Priste zase motol.