Můj POROD - nové diskuze

Nedá mi to a musím reagovat zvlášť (týká se to příspěvku Weve)

Ty jo,co tady,holky,blbnete?Wewe přece nenapsala nic hrozného.Jen to,že porod byl hnusný,protože byl bolestivý.To snad má většina,ne?Taky mě to pekelně bolelo,víc,než jsem čekala a čekala jsem hodně.A tak minutu,dvě po vyloupnutí Karkulky,kdy jsem brečela štěstím i dojetím,že mám na sobě to teplé,mokré tělíčko a taky,že už to mám za sebou,jsem prohlásila,že druhé dítě si adoptujemeJe zvláštní,že když se tady většina holek přizná k tomu,že necítila k miminku lásku od první chvíle,tak je to v pořádku a je vás fakt hodně a tohle vás štve?To nechápu

Nikdy více

Začalo to kolem jedné v noci,říkala jsem si že to jsou poslíčci.To přítel už plašil zda má volat taxik.V 6 hodin jsme byli v porodnici s tím,že prý už rodím. Skoro bez povšimnutí v \"ordinaci\" na lůžku v bolestech cca 2 hoďky. Á klystýrek a vyprázdněný močák teda bolel a čemu se na záchodě věnovat dřív,že.. Sprcha bodla. Šup na sál,napíchnutí epidurálu od nepříjemný doktorky a kapajdy. Přicházející kontrakce se profuněly. Mezi tím dr.a sestra se dívaly jak na tom jsme,prý netlačte - vtipné.. Jednodušše řečeno porod byl hnus a bolestivej.Jaká úleva,když vylezl.Ale potom to šití - ou a po 2 hodinách, že prý jdem na pokoj - jak? Vždyť nemůžu ani chodit.Se asi po**,ne?\" Tedy honilo se mi toho hlavou hafec.Porod je to nej \"e-é\" a \"aůů\"

Ahoj,asi trošku z jiného soudku,ale zajímalo by mě,jestli některá z Vás má za sebou porod miminka s gastroschízou. Mě čeká nejpozději za 3měsíce a tak bych se ráda dozvěděla,jak to proběhlo u jiných. Nikde se o tom nedá moc dočíst totiž. Dík.

Václavíček

Tak jak to teda proběhlo...Tři týdny jsem Vás tu holky prudila se svýma perpetiema...měla jsem každodenní poslíčky, jejichž projevy se stupňovaly a stupňpvaly a já byla nervoznějšía nervoznější, až se ze mě stala neřízená hysterka, která neudržela jinou myšlenku než na porod...kterej nepřicházel...Ve středu 6.března jsem byla den po termínu na kontrole v porodnici. Doktorka mi udělala už po druhé hamiltonův hmat a tvářila se (ovšem stejně jako týden před tím), že to bude už fakt brzo. Já už jsem byla falešnými příznaky ale tak zdecimovaná, že už jsem nevěřila ničemu.V deset večer ze mě vyšplouchlo asi půldeci teplé vody - nebyl to výtok a nebyla to moč...byl to stejný pocit, jak když mi u prvního porodu odtekla plodová voda - jen toho bylo málo a nic víc se nedělo...řekla jsem si, že počkám, co se bude dít. Nedělo se ovšemi nic a usnula jsem. Ve čtyři ráno se to zopakovala - doušek teplé vody a nic! To už jsem měla nervy vyšponované k prasknutí, navíc jsem se vystresovala, že vlastně nevím, kdy jsem naposledy cítila pohyby - takže jsem porpukla v hysterický pláč, že už vážně nevím, proč si to tělo se mnou pořád zahrává. Od pěti od rána jsem žehlila, abych přišla na jiné myšlenky. Do toho jsem měla asi hodinu kontrakce po pěti minutách, které ovšem zničeho nic ustaly a zase se dvě hodiny nedělo vůbec nic. Nedalo mi to ale a volala jsem do porodnice, jestli je možné, že mi odchází plodová voda potupně po doušcích. Doktorka se na to tvářila pochybovačně, ale řekla, ať se přijedu ukázat. Tak jsme strávili s manželem dopoledne v porodnici. Vložka po testování jemně modře prosvítala - takže to plodovka pravděpodobně být mohla, nicméně dr. při kontrole zjistila, že mám neporušený vak blan, až to teda podle ní asi plodovka není a že jsem na 4 prsty otevřená, ale teda že teď to na příjem není, ale že asi stejně brzo přijedeme zpět s rozběhlým porodem. Mno, bezva - říkala jsem si - a jak já v tom nekonečném poslíčkovém vysilujícím marasmu ten rozběhlý porod jako poznám?! navíc jsem si nějak vnitřně byla jistá, že to, co ze mně teklo, byla ta plodovka. Tak jsme teda jeli s mužem na oběd, kde jsem si počítala po 5 minutách kontrakce. mysleli jsme, že teda dojíme a pojedem zpět. Nicméně kontrakce zase zcela ustaly...Už jsem přestávala veřit, že někdy vůbec porodím... Doma jsme si lehli a dívali se na How I met your mother - trošku mi to zvedlo náladu... Kontrakce jsem tak nějak měla potom už pořád, ale nebyla tam žádná měřitelná pravidelnost. V podvečer mi ale muž sám od sebe řekl - \"hele na 4 prsty otevřená s kontrkacema prostě doma na noc nezůstaneš, pokud se nic nezmění, tak v osm večer prostě jedem do porodnice a basta!\" Kolem šesté jsem ještě psala vám tady na BOL - neměla jsem pravidelné kontrakce břišní ale opakujícíi se tlaky na konečník...ale nic nesnesitelného...pořád jsem myslela, že do porodu je kilometr. o půl sedmé jsem to ještě konzultovala s ´kamarádkou po skypu a z ničehonic pocítila jistotu, že to proste JE ono - aniž by se cokoli změnilo...prostě stav pokračovl, ale já si najednou začla být jistá, že už teda asi fakt konečně porodím...Takže jsem v 18:30 zaklapla notebook a řekla manželovi - Jedem! A jeli jsme. V porodnici jsme byli v sedm večer. Dr. mě zkontrolovala a říká - \"pěkné, vy právě končíte první dobu porodní, jste otevřená na 6 prstů, to už je rovnou na box.\" Tam mi dělali asi půl hodinky monitor, potom mi ve 20:15(ten čas jsem viděla napsaný ve zprávě) napíchli vodu, třikrát jsem zatlačila - což ovšem bolelo jak čert a Václav byl ve 20.20 venku. Uuuufffff!!!! Bylo to nádherné, položili mi ho na bříško a okamžitě začal plakat, což byl nejkrásnější zvuk na světě. Měl chudáček šńůru obtočenou dvakrát kolem krčku. Ta naše šňůra byla sama o sobě zajímavá. všichni na sále ji obdivovali a smáli se- byla to nejdešlí pupeční šňůra, kterou prý viděli. Při porodu placenty to vypadalo vážně komicky - doktorka táhla a táhla a táhla - bylo to nekonečné....Kdyby mi ji nechali, mohla bych z ní uplést svetr. Nakonec dr. říká asistentce -\" tu šňůru mi potom změřte, to chic fakt vědět\"...Takže nás s Vašíčkem spojivalo švohadlo metra půl dlouhé, což je minimálně dvakrát víc než je průměr...Jo a plodová voda byla prý zkalená(což je pro mě laika ovšem důkaz toho, že už mi prostě fakt odtékala od té noci, že to jen dr. prostě nepoznala a nevěřila mi)Jinak Vašíček měl po pordu 2840g a 50 cm. je to taková žížalka hubená, ale je nádherný. A na sále, když nám ho nechali k přiložení a prvnímu mazlení mi neskutečně krásně voněl...měla jsem takový zvýřecí blažený pocit, že bych to svoje mláďátko nejradši samou láskou snědla :-)Teď už jsme doma a Václavínek spinká v postýlce a já jsem přešťastná, že už to máme za sebou a máme ho u sebe...Ani nevím, jak dlouho teda vlastně ten můj poro trval - tři týdny?:-), 22 hodin(od prvního odteklého doušku)?, 1hodinu 50minut(od mého rozhodnutí, že jedem)?...nevím...hlavně, že už je to za námi...A ve finále to bylo krásné.

Šimon 3.3.2013

Tak se podělím o náš příběh:V neděli ráno na 9 jsme měli přijet do porodky na kontrolu a příjem (pokud bude to místo , protože prcek už v bříšku neprospíval. Asi v půl 10 mě konečně vzali na monitor a sestra povídá, vy jdete jen na kontrolu. A já na to, že ne, že na příjem. Dost ošklivě mi pověděla, že to teda neví, že nemaj místo ale jako že vůbec. No nahnalo mi to slzy do očí a přemýšlela, jak druhý den to jedem zkusit znova. Naproti mě seděla jiná maminka, která pak šla do ordinace a přijali ji (důvod nevím), jen jí sestra řiká, tak si dojděte pro věci. Opět slzy v očích - tak jestli neměli místo a teď ji přijali, tak pro mě postel už fakt nebude. Malýho monitor vůbec nezajímal, spal a spal a spal, nic s ním nehlo. Velice mě potěšilo, že tam byla moje nejoblíbenější mudra a svitla mi naděje. Po hodině a půl na monitoru jsem šla na vyšetření. Nález 2 cm (v noci jsem měla nepravidelné kontrakce). Utz vypadal jako obvykle - průtoky OK, mimi malé. Paní doktorka rozhodla, že si mě nechají - už kvůli tomu monitoru, co byl nic moc. Tak strašně se mi ulevilo, jako nikdy. V půl 12 jsem už byla na pokoji a čekala, až mi přijdou zavíst tabletku na vyvolání. Začali mi zase kontrakce - už jsem si říkala, že se prckovi nechce čekat a zařídí si to sám :o) ale byli nepraviedlný. Tablety jsem se dočkala až ve dvě. Už jsem byla značně hladová, jen jsem snídala a pak jsem nevěděla, jestli můžu něco jíst. Hned po zavedení mi začali kontrakce po dvou minutách. Sestra ovšem řikala, že k porodu to není. Po dvaceti minutách ale Mudra zkonstatovala, že jsem na čtyři prsty a že si dáme klystýrek, že to jde krásně. Tak jsem volala chlapovi, ať dorazí. Něco po třetí přesun na porodní sál. Monitor ovšem nic moc. Vždy po kontrakci malýmu klesala srd. frek až pod 70. Asi půl hodiny to sledovali, přišla mudra prohlídla mě a dali něco co uvolňuje rychleji porodní cesty. Mezitím jsem na kyslíku, aby bylo malýmu líp, ale moc to nepomáhá. Jsem asi na 7 prstů a je kolem čtvrté. Čeká se na staršího doktora, aby rozhodl, jestli to doklepem, nebo půjdem na císaře. Ale nelíbilo se mu to a tak se šlo na císař. Takže zacévkovat, přesunoutt se na jiný porodní sál (moc prima, když jsem měla kontrakce po minutě), injekce na zastavení kontrakcí (chacha, ta nepomáhala), napíchli mi epidurál, příprava, zkouška jestli ještě cítím bříško a šlo se na věc. Měla jsem strach. O prcka aby byl v pořádku a taky bylo divné necítit nic od pasu dolů, trochu bezmoc. Takže to nebolelo, ale jinak jsem citíla jak stříhají, rozevírají a vyndavají, opravdu divný a zvláštní. Pak mi anesteziolog povídá, už je venku hlavička a nejednou byl venku celý a začal plakat. Holky pláči se nedalo zabránit, známka toho, že je v pořádku ... a že mám další miminko ... bylo to fakt krásný. Rychle mi ho ukázali a šli ho ošetřit, pyšný tatínek šel s ním. Celou dobu, co mě dávali do kupy jsem vyhlížela, kdy už ho přinesou ... slyšela jsem jen ... 3100 g a 47 cm, všechno v pořádku. Bulela jsem jako želva. Šití nic moc, při jedné vrstvě mi bylo dost zle, ale že jsem nic nejedla a skoro nepila, tak nakonec dobrý. PAk už ho tatínek nesl v náručí a já si ho hladila, prďolku moji milovanou. Byli jsme pak po převozu chvíli všichni na pokoji a užívali si společné chvilky. Pak už putoval k sestřičkám. Večer mi ho ještě přinesli ukázat, ale na mlíčko až druhý den, chytil se hned, další den už bylo mlíčko. Mimochodem malý měl šňůru kolem krčku a jak sestupoval do porodních cest, tak ho to víc a víc přiškrcovalo, doktorka říkala jaká je to škoda, že jsem to mohla mít do dvou hodinu přirozeně za sebou, ale bohužel. No vem to čert, hlavně že je v pořádku.Když zhodnotím oba porody - první 20,5 hodiny od prasknutí vody, přirozeně - nebo druhý necelé tři hoďky ale císařem - raději bych trpěla zas celý den, než císař. Člověk by nevěřil, co všechno se ovládá břišním svalstvem. Ten den se v Jablonci narodilo 9 dětí a min. 4 císařem (resp. já byla čtvrtá).Jediný co musím pohanit - byla jsem na pokoji s vietnamkou co neuměla česky, takže pobyt byl opravdu dlouhý, když nebylo s kým povídat.

Eliáš 27.1.2013

Vše začalo už ve středu 23.1,šla jsem do poradny a na CTG byla jsem klidná a těšila jsem až uslyším srdíčko Eliáška? ale bylo to špatný nevim už kolik ale měl Eliášek příliš vyskoý tep a k tomu moje bolest jizvy po prvním CS takže verdikt zněl okamžitě do nemocnice:/ Což byl dost šok,Radimek ve školce jen do 12(jako vždy) takže zajistit hlídání,dobalit tašku a vzbudit Davida spal po noční,neměla jsem odvahu jet sama,je to sice jen 20km ale pořád jsem brečela že jsem se nerozloučila z Radimkem.V nemoccnici hned na monitor,ultrazvuk a hospitalizace.......V pátek ráno jsem si vyprosila propustku do soboty,bylo to tam hrozný a ještě zákaz návštěv.CTG už bylo v normě a já se jsem se cítila dobře tak mě pustily ale jen do soboty do večera... V sobotu jsem se tedy vrátila zpátky a zase monitor,tep byl v pořádku ale byly patrné pravidelné kontrakce ale já jsem nic necitila ani jsem se neotvírala/v té době bylo ještě v plánu vyvolání porodu v pondělí 28.1/ poslali mě spát a po snídani na CTG........Neděle ráno,k snídani jsem snědla jeden rohlík,bylo mi špatně...... a šla jsem na CTG,stále pravidelné kontrakce a bolest jizvy byla mnohem větší.............Dr.mi řekl že ta děloha může prasknout a já to ani nepoznám,že by se mi ulevilo a než by mi pomohly tak by jsme oba umřeli,že by byl pro císařský řez. A nebylo o čem přemýšlet hned jsem souhlasila.....Davidovi jsme poslala jen sms nebyla jsem schopná slova.Rychle jsem se zbalila a už byl pro mě aneszezilog,byla jsem rozhodnutá pro celkovou narkozu.Netušila jsem že jeden blbej rohlík vše tak zkomplikuje.Dle gynekologa čím dřív tím líp takže jsem souhlasila ze spinální anestezií.Vrhly se na mě a než jsem stihla cokoliv kapala mi infuze měla jsem cévku,flexilu i bandáže,byl to fičák! v 9:22 jsem psala sms že jdu na císaře a v 10 mě už vezly na sál,v 10:15 začaly napichovat spinál což nebylo tak hrozný jak jsme se bála,najednou mi bylo teplo od zadku dolu,potom brnění a potom už jsem o nohach nevěděla,zvláštní pocit.Bylo mi dobře povídala jsem si z anestezilogem sledovala monitor a v 10:45 jsme slyšela nejkrásnější pláč na světě? ano konečně slyším svého Eliáška,a taky jsem ho hned viděla a ihned nadevše milovala? a pak to začlo,zvracení kašlaní,nízký tlak,nic horšího jsem v životě nazažila celých 45minut trvalo než mě zašily,bylo to hrozný a jsem ráda že mám odrozeno!Nejhorší byl ten pocit že se nemůžu hýbat:( ale pokaždé když mi donesly Eliáška mi bylo líp a líp.Vstala jsme až druhý den dopoledne,nekutečná bolesta a motanice,vůbec jsem nespala,nešlo to. Dnes 19.2 už mám 3týdení miminko,břicho skoro nebolí,plně kojím a jsem neskutečně šťastná za ty svoje 3 chlapy?

4.2.2013 se nám narodil syn Vojtík

V neděli ráno jsem se vzbudila s krásným pocitem, že jsem po dlouhé době spala skoro celou noc. Cítila jsem se odpočatě, nabitá energii a s dobrou náladou. Vůbec jsem se necítila na to, že bych měla porodit (ač jsem si posledních 14dní nic jiného nepřála), ten den mi to bylo úplně jedno. Jediné čeho jsem si všimla, že mi břicho jakoby sjelo dolů do klína, moc jsem tomu nevěnovala pozornost, ale tušila jsem, že se malý natlačil směrem do porodních cest. Přesto to na porod pořád nevypadalo. Večer jsme ulehli a jak tak spíme najednou ve mně něco jakoby luplo či prasklo, tím se zpustil rychlý sled událostí. Najednou jsem měla šíleně silné kontrakce, které byly po 5min., díky nim jsem měla průjem, takže jsem se svíjela na záchodě, s tím, jestli jsou to křeče, nebo už rodím :-) Odtekla mi zátka a začala jsem krvácet. Rychle jsem vlezla do vany, s kontrakcemi jsem se pracně osprchovala a mezi tím manžel nachytal tašku a auto a frčeli jsme do porodnice. Abychom to neměli tak jednoduché, v noci začalo sněžit, takže cesty namrzlé a posněžené, přesto při každé kontrakci, kterou jsem rozdýchávala jak to jen šlo, manžel přidával na plynu. Dojeli jsme do porodnice, kde se nás ujala porodní asistentka, která zrovna nebyla dvakrát příjemná. Uložila mě na lehátko, prohlédla mě, pak mě napojila na KTG a začala s příjmem a vypisováním nějakých papírů, to už jsem měla kontrakce co 2min., měla jsem pocit, že při každé další kontrakci snad omdlím, snažila jsem se to rozdýchat a možná jsem i lehce vyjekla a to mě hned por. asistentka upozorňovala, ať se snažím nekřičet, ale rozdýchat to, přitom manžel mi pak říkal, že jsem skoro ani nedutala, že neví, co se pořád té asistentce nelíbilo. Po papírování mě odvedli do porodního boxu, položili mě, praskli mi plodovou vodu a mohla jsem začít tlačit. Tlačení mi asi moc nešlo, podle hlasu porodní asistentky. Měla jsem z jejího hlasu pocit, že jsem totálně neschopná, místo aby mě povzbuzovala, a naznačila v jaké fázi porod je, jen jsem slyšela „proboha maminko tak pořádně zatlačte!“ Přitom jsem měla pocit, že tlačím jak to jen jde. Nakonec se vše podařilo, miminko vyklouzlo na svět a já cítila tu největší úlevu, jakou lze jen cítit, pocit, že je všem bolestem konec a že konečně vidím, to co jsem těch 9měsíců nosila v bříšku. Hned jak přestřihli pupeční šňůru, odnesli malého pryč, jelikož byl lehce přidušen, než mi doktor sešil poranění, které jsem měla, byl manžel i s malým zpátky a já ho konečně viděla v plné své kráse. Od oného lupnutí po vyklouznutí malého na svět uběhly 2hodiny a 15min., přesto mi to přišlo jako věčnost. Ještě musím podotknout, že jsem strašně ráda, že tam manžel byl semnou, byla to hrozně velká opora. Jinak v porodnici jsem nechala 6kg, po propuštění domů mi během 3dnů ubyly další 4kg, teď mi zbývá 6kg, což není taková hrůza. Kdybych to měla porovnat s prvním porodem, rozhodně byl tento porod rychlejší, první trval od prvních kontrakcí po porod 12,5h. Ale za to ten druhý ač byl tak rychlý, o to byl intenzivnější a bolestivější. Jsem ráda, že je vše za námi, že jsem s malým doma, dcerka se na miminko strašně těšila, tak si to teď všichni moc užíváme Všem přeji co nejpohodovější porod!

Vyvolání

Vzhledem k mému zdravotnímu stavu mě nenechali přenášet,a tak jsem 22.1.2013 (první termín porodu) nastoupila večer do nemocnice,kde mě čekalo natáčení srdíčka,vyšetření (ultrazvuk,hrabali se ve mně),pak mě poslali na pokoj a v půl desátý opět.Natočit srdíčko,vyšetření.To už mi pak zavedli tabletku a dali injekci na spaní.Injekce vůbec nezabrala,spala jsem na prd jako doma - budila jsem se několikrát za noc na záchod. 23.1.20103 v šest mě už přišli vzbudit a opět se jelo - natáčení vyšetření a další tableta.Pak mě poslali na pokoj pro věci a už jsem zůstala na předporodním,kdy jsem měla silné kontrakce každou chvíli a myslela si,že jestli to takhle budu mít několik hodit,tak to vážně nedám. Naštěstí to asi za půl hodiny přešlo v normální o něco slabší kontrakce.Když mi odpojili srdíčko,šla jsem si do sprchy,kde se mi ulevilo.Dostala jsem další tabletu,a pak už to šlo rychle. Nastali velké kontrakce,které jsem prodýchávala ve stoje na nafukovacím baloně.Pak přišla sestřička,tak jsem jí říkala,že už mě to začíná tlačit do konečníku,ale že potřebuju na záchod.Poslala mě se slovy:tak jděte,ale čůrat,ne tlačit. Ještě,když jsem tam stála začlo ze mě něco téct a já: Já už čůrám nebo mi odtýká plodovka :D Na záchodě mi stejně čůrát nešlo, tak jsem šla na vyšetřovnu,kde jsem si lehla na lehátko a praskla mi voda. To už jsem měla opravdu velké bolesti,až jsem i seskočila z postele. Řekli mi, at už zavolám přítelovi, že může dorazit a šli jsme na sál. Tam už to bylo šílené.Stále jsem nemohla tlačit a musela prodýchávat. Mezitím dorazil přítel.Udělali mi odběr krve,nasadili kapačku. Pak přišla vysvobozující věta: Tak zkusíme tlačit :) Tlačila jsem jako blázen a cítila jen šílenou bolest,mnohem větší než u prvního porodu,až jsem zaječela,jak ty ženský ve filmech V tom mi došlo,že takhle neporodím a konečně jsem zatlačila pořádně do konečníku a ne do obličeje,takže pak byla malá konečně na světě. Byla jsem šťastná, že to mám za sebou, přítel fotil o sto šest :) Placenta šla ven sama,ale šití bylo taky hrozný. Šila mě půl hodiny. Udělal se mi tam pak otok,kterej hrozně bolel,takže mi to ledovali, prášky na bolest,ale i po propuštění jsem první den doma sotva chodila.

Mattea-Porod na Bulovce

Mám čas a tak vám tedy napíšu, jak probíhal můj druhý a nejspíš i poslední porod. Kdysi jsem sem dávala i příspěvek o porodu svého prvního synka, kterého jsem rodila v Apolináři a pak jsem tvrdila, že rodit nikde jinde než tam, příště nebudu. No nakonec všechno dopadlo jinak z mnoha důvodů. Jednak jsem si zpětně probírala plusy a mínusy mně již známé porodnice a zhodnotila jsem, že to vlastně tehdy nebylo až takový \"bájo\", jak mě potom připadalo. Porodní plán tehdy neakceptovali, na příjmu jsem měla dojem, že akorát otravuju a na šestinedělí mi dvě společné sprchy pro čtyřicet maminek vynahradil jen přístup sestřiček na oddělení. Proto jsem se rozhodla, že tentokrát budu rodit na Vinohradech, jelikož mají sprchy na pokojích a navíc to máme blízko bydliště. Osud tomu chtěl ale jinak a nakonec jsem rodila na Bulovce. 17.1. jsem ráno přišla do poradny, kde mě posadili na monitor a točily se ozvy. V jednu chvíli se tam začala pohybovat mně naprosto neznámá lékařka, která si sice chodila jen pro papíry a různá udělátka, ale když zbystřila, že se v místnosti nachází i kdosi s břichem, začala si mě tak zvláštně měřit a začala se ptát, v kolikátém jsem týdnu (39.TT), kolik měřím (164cm) a kolik měří otec (185cm)...nechápala jsem,ale bylo mi řečeno, ať po monitoru přijdu a že mě vyšetří. Doktorka mě prohmatala a sdělila mi, že moje malá nemá víc jak 2,5kg a ať upaluju na ultrazvuk. Na ultrazvuku vše změřili a váhový odhad byl 2100g a průchodnost pupečníku prý,že je hraniční. Miminko mírami odpovídalo v případě hrudníčku 33tt a hlavičkou 35tt. Krve by se ve mě nedořezal. Nechápala jsem co se s naší malou stalo a tak jsem uvítala jakoukoli pozornost z řad lékařů a že se jich na mě přišlo podívat. Výsledek byl -okamžitě na Bulovku- jelikož Vinohrady nemají jakési speciální oddělení pro takto malá miminka.Na Bulovce se vše opakovalo, váhový odhad téměř stejný a tak se Mudra rozhodla, že bude lepší těhotenství ukončit, jelikož malá asi v bříšku neprospívá. Ten večer jsem dostala první vyvolávací tabletku s tím, že se uvidí, co do rána bude. Nic. Ráno jsem se probudila a cítila jsem se úplně normálně. Dostala jsem tedy druhou tabletku, která mi vyvolala celodenní kontrakce po 5ti minutách,ale nijak silné,tak jsem celý den hopsala s manželem po chodbě a vždy si jen odskočila na monitor, kde mi ještě v mezičase udělali Hamiltona. Večer jsem dostala do zadku injekci čehosi, po čem se prý porod rozjede nebo to funkci tablety utlumí...Takže se to utlumilo a zas z porodu nebylo nic.To byl konec dne 18.1. Ráno (19.1.) lékařka zhodnotila nález a zavedla mi do 2cm otevřeného čípku půlku tabletky,která je prý silnější a prý do půl hodiny začnou už \"hezčí\" bolesti. Jak řekla, tak se stalo. Do půl hodinky začaly opravdu silné kontrakce a tak jsem zavolala manžela, aby přijel.To bylo před desátou ráno. Když manžel dorazil, kontrakce už byly opravdu hodně silné a tak nás přesunuli z odd. gynekologie na porodní sál. Tam mě položili do postele, napojili na monitor a začlo šou...manžel byl celou dobu u mě,držel mě za ruku a já minutu co minutu, dohromady hodinu a půl prožívala bolesti takového rázu, že s každou další jsem myslela, že to bude to poslední, co v životě zažiju. Doktorka mi akorát s lítostí oznámila, že mi podáním tak silné tablety způsobili hypertonické kontrakce, což jsou vlastně o mnoho delší, častější a bolestivější bolesti, než při přirozeném porodu. Ale to se v případě vyvolávaného porodu nejspíš stává. Třičtvrtě hodinky před samotným porodem (to jsme ale ještě netušili) mě přešoupli na přípravu a do sprchy...Na balonu a v horké vodě se mi lépe nedělalo, bolesti už přesahovaly hranice lidské únosnosti a tak jsem se rozptylovala tím, že jsem si spolu s manželem zpívala a snažila se to prostě jen ustát. Najednou se změnila povaha porodních bolestí a mě se začlo chtít tlačit. Manžel doběhl pro sestru a ta mě odeslala na porodní sál, na jehož dveře jsem sice z koupelny dohlédla, ale přejít do něj mi přišlo neskutečně namáhavé. Na sále už to šlo ráz na ráz. Šup na kozu, jedna kontrakce-maminko netlačte (má odezva-to nepůjde)...druhá kontrakce-maminko zkuste to (nejde to) -no tak tlačte, ale pořádně!-,hrozně mě to pálilo,nejspíš, jak se napínala ta kůže. Manžel stál,koukal na to všechno, já tlačila a koukala na něj. Pak jsem slyšela už jen -ještě jednou a to budou ramínka-..Najednou úleva a ticho..Manžel brečel jak želva a já čekala co mi kdo poví.Nic jsem neviděla, protože přeze mě hodili peřinu a pak ji nestačili sundat. A pak se ozval první pláč naší dcerušky a taťka plakal ještě víc. Nikdy by mě nenapadlo, jak strašně zvláštní a krásný to je, mít ho tam sebou. Oba jsme to zhodnotili jako nejhezčí zážitek za celý náš život. Maličkou odnesli, čas 12:14 váha 2650g a 45cm a možná jen díky tomu jsem nebyla ani nastřihávaná,ani šitá..Pan primář při zjištění,že můj prvorozený syn měl 2965g a 48cm pouze podotkl, že malé nic není,ale že já prostě neumím vyrábět velké děti :) Pak jsme s manželem a naší maličkou pobyli 2 hodinky na porodním sále, potom mě odvezli na pokoj, poslední pusu téhož dne a vzájemné děkování si za vše krásné jsme si s manželem odbyli až tam a 22.1. si nás taťka už vezl domů. Bulovku jsem neplánovala, ale jsem ráda, že jsem byla tam,kde jsem byla a když se na to podívám zpětně, ve srovnání s Apolinářem je to nebe a dudy. Nepotkala jsem tam nikoho, kdo by nebyl ochotný, usměvavý a milý, všechno mi vysvětlili, veškerá přání akceptovali a ve všem vyšli vstříc. Byl to skvělý zážitek.

prirozeny porod Praha-podoli

Ahoj. jsem sice jen v 18 tydnu,ale kvuli strachu z rozeni a jeste vetsimu z cisarskeho rezu se cim dal vice priklanim k tomu, ze chci rodit prirozene. Pokud nebudou kompikace, chci co nejmin medikace typu oxytocin/vim ze v podoli epidural pro fyziologicky porod nedavaji, i proto jsem si ji vybrala/. chtela bych rodit v poloze vertikalni,takovy sed /zadny polosed ci lezeni/, chci se v prvni dobe co nejvice pohybovat,chodit a tak. Ze pry to moc pomaha. Nechci zadne svetla zbytecna / pritmi pry vic stymuluje hormony k porodu/. Tepla porodni mistnost tam pry je automaticky. Doufam, ze mne nenapoji na ruzny monitory a nebudou nutit dlouho lezet pri jejich vyhodnocovani.Chci mit miminko hned jak vyleze i od krve u mne az po nekolika minutach ho dat umyt, a opet prinest do prvnich dvou hodin po porodu. Doufam, ze nejsem prilis utopicka,ale hold jsem cetla knizku Znovuzrozeny porod a tak tak krasne pisi jaka je zena zvlastni a co dokaze, kdyz se ji necha rodit jako \"savci\", jak by prirozene i rodila.Mate nejaka zkusenost, ze i vyjdou vstric?

druhý porod

Ahoj holky,jak jste to měly s druhým porodem? Platí, že je rychlejší? Já jsem měla první porod 2 hodiny od prasknutí vody po narození malé a teď se trochu děsím toho druhýho, abysme stíhali. Zbývá 6 týdnů... :-)

Tobiášek 5.1.2013

Ahojte BOLky, tak mám chvilku, kdy oba kluci spí, tak ji využiji k tomu, abych vám popsala svůj druhý porod .Termín porodu jsme měli stanovený na 2.1.2013, všichni předpokládali, že jako druhorodička budu rodit už o svátcích a proto mě také neustále bombardovali nemístnými sms víte všechny jakého typu . Jenže pořád se nic nedělo a proto mě má dr. předala do péče porodnice. V porodnici jsme byli 2.1. a 4.1. s tím, že na kontrolu máme dojet ještě 6.1. a když neporodíme tak už nás nebudou trápit a hned v pondělí nastoupíme na vyvolávačku. Toho 4.1. sem se s dr. domluvila, že tomu trošku pomůžeme. Celý den jsem mírně špinila a pobolívalo mě břicho, ale všechno v normě, manžela jsem tím ani nijak nezatěžovala a jen doufala, že se to přes víkend rozjede samo. V noci mě vzbudila silná bolest břicha, chvilku potom to přišlo znovu, tak jsem vstala a že půjdu kouknout na hodiny, jestli se to opakuje nějak pravidelně. Ale prd, seděla jsem na gauči jak pecka a nic nepřicházelo, tak sem se rozhodla, že půjdu zase spát. Vstala jsem a najednou lup a už ze mě valila voda...na jednu stranu jsem se potutelně usmívala, že na vyvolávačku nepůjdeme, ale na druhou stranu mě polil trochu studený pot, že už . Šla jsem tedy vzbudit manžela s tím, že je 23:45 a rupla mi voda, takže šup šup ať už je oblečený a že vyrazíme. Zavolali jsme ještě babičce, aby přišla pohlídat Vojtíka, ten se bobek zrovna vzbudil ve chvíli kdy jsem si obouvala boty...Bylo 00:01 když jsme vyjížděli z parkoviště směr porodnice, kontrakce jsem měla už co 5 minut...do porodnice jsme na příjmu zvonili v 00:30 s kontrakcema co 3 minuty, šla jsem se převlíknout do košilky a hnedka na monitor, přišla dr. s tím, že jsem otevřená na 3-4cm, že dostanu ATB, neb mám pozitivního streptokoka a že počkají tak 2h jak se to bude rozjíždět a že mi kdyžtak dají něco na popohnání. V 1:15 přišla PA, že si mám přejít za manželem na porodní sál, jenže se mi po cestě začla točit hlava a místo mnou plánovaného wc jsem skončila rovnou na lůžku . Najednou jsem měla nutkání na tlačení, PA ani nestihla zapnout monitor, jen mi položila na bříško sondu na snímání srdíčka a tak tomu zůstalo už po celou dobu. PA hned volala dr., která u nás byla v cukuletu a hned hlásila, že jsem na 9cm ale že ještě nemůžu tlačit, že musíme ještě počkat a mám si kontrakce pořádně prodýchávat. Když už jsem mohla tlačit, tak to najednou nešlo. Tlačila jsem jako o život, ale byla to dřina. Nakonec musela nastoupit dr. a tlačit mi na břicho, najednou přišla úleva a hlavička byla venku, pak na další zatlačení šly ramínka a najednou už jsem měla ten mazlavý uzlíček u sebe na bříšku . Byla to taková nesmírná úleva, hned poté jsem se totiž dozvěděla, že malý šel ručičkou opřenou o hlavičku a proto nešel tak lehce vytlačit. Takže v 1:37 se narodil ten náš druhý poklad s mírami 3550g a 52cm. Manžel si přestřihával šňůru a přes tekoucí slzy pomalu ani neviděl...byl tak roztomilý a úžasný .Když bych měla zhodnotit, který porod byl lepší, tak vám ani nevím. Vojtíka jsem u sebe měla od prasknutí vody za 6hodin, Tobiášek si pospíšil a byl s námi za necelé 2h, ale s tím, že to bylo náročnější v tlačení díky té jeho ručičce. Na oba porody budu vzpomínat jako na něco nezapomenutelného, originálního a velmi emotivního . Jsem ráda, že mi u nich byl manžel velkou oporou a že je se mnou sdílel, i přesto že vím, že tento druhý porod mu dal docela zabrat, protože mě viděl trpět víc, než u prvního. Za to vše mu patří velký dík A vám těhulky přeju stejně krásné porody jako jsem měla já a hlavně zdravíčko pro ty vaše prdelky

Kolik zaplatím za císařský řez?

Ahoj, omlouvám se za tuto otázku, ale zajímá mě, kolik zaplatím za císařský řez, čekám třetí mimi a protože obě předchozí byly císařem, tak půjdu zas někdy začátkem srpna 2013. Prý VZP už celý císař neproplatí, nebo jo, když je zcela jasně indikovaný? Už mě u gyn překvapilo, že budu platit 1200 za ultrazvuk v 12. týdnu a předtím bylo vše zdarma. No, časy se mění...díky Petra

Zuzanka 14.12.2012, 2950 a 48cm

Přemýšlela jsem, jestli vůbec mám něco ke svému porodu něco napsat. Ale napíši.Ono to bylo pomalu spíše groteskní jak drama. Už od 20.11. mně doktor naměřil vždy pravidelné kontrakce po 4 minutách a už to viděl na porodnici. Vypsal žádanku atd, jenomže já ve skrytu duše věděla, že Zuzanka nechce ještě. A pořád měřili a meřili a vždy naměřili pravidelné stahy. Celé těhotenství jsem měla bez problémů až na průvodní jevy v těhu. Žádný streptokok, ani cukrovka, nic jen jednou malá chřipka či co.... A každý říkal, hm, bez potíží 9 měsíců tak potom asi těžký porod. Nerada jsem to poslouchala. No ale čas utíkal a doktor říkal když jsem byla ve 40 + 3, že už by měla jít na svět, vypsal proto žádanku do porodnice v Rychnově nad Kněžnou s prosbou o vyvolání a to na 17.12.2012. Z toho jsem taky neměla radost. Dokonce jen připomínám, že už 6.12. ze mně odešla hlenová zátka ani to nic velice neznamenalo. A tak po poslední prohlídce u lékaře 13.12. jsem si řekla, no nic, sednu na net objednám pro mého mužského dárky, neobjednala, měla jsem divnou a blbou náladu, tak jsme jeli nakoupit a já měla strašnou chut\' na kachnu. Bylo 22 hod a já si dala kachnu 2 sklenky bílého, telefonovala jsem si se setrou a ta mně řekla, že je těhotná, měla jsem radost, potřebovala poslat těhu oblečky co už nepotřebuji tak jsem chystala balík pro ni a prostě pohoda. Byl čtvrtek, tak jsme si počkala na zoufalé manželky atd.... Najednou mě bylo divně, prostě přišli stahy, byly natolik nepravidelné, že ani horká sprcha nepomohla a tak večer pokračoval. Kolem půlnoci mně bolel i žaludek a já si vyčítala kachnu. Bolel mně tak, že jsem myslela, že je to žlučník, kolem 3 ráno jsem hledala cholagol, nenašla, šla jsem na záchod a já našla kapku ale opravdu kapku krve. Jediné co mě napadlo, že ti poslíčci byli tak silní že i tohle způsobili. Šla jsem ze záchodu a najednou jsem klečela na zemi. Ho, nemohla jsem se tak asi minutu 2 postavit na nohy tak jsem se doplazila k chlapovi a říkala jsem mu s těžkým hlasem že to asi už nejsou poslíčci ani žlučník jak jsem se domnívala. Holky já prostě nepoznala, že rodím.Chlap vstal, vše nachystal nahřál auto, bylo hodně nasněženo a všude ledovky a sněhové jazyky tak i u nás před domem. Než to nachystal já se dokonce i oblékla. Ve 4 ráno, že tedy \"raději\" jedeme. Nevím co to do mě vjelo a já zařvala: \" Jestli to jsou poslíci tak sakra pořádní a jetli rodím tak chci okamžitě posledního pořádného turka ale fest a já si i zapálím !!!!\" Chlap na mě čuměl ale já si to kafe fakt dala a i cigáro a to, že jsem měla kontrakce po 2 až 3 minutách mně pořád ještě nepřesvědčilo o tom, že bych měla spěchat. Sedli jsme do auta, po cestě do auta jsem si ještě párkrát klekla na zem ale dolezla jsem tam. Nějak jsem dojeli do porodnice kterou jsem nikdy ale nikdy neviděla. Tudíž jsem ani nevěděla do čeho lezu. V 5 hod ráno příjem a kolem 6 ráno přišel primář. Prohlédl mě a s milým úsměvem mně pověděl, že nález je tak pěkný že Zuzanka zkrátka jde ven. A potom řekl s úsměvem asistenkaám že prostě rodím ! Já tomu nevěřila. Najednou všichni spěchali, ani se nestihli procedury jako klystyr aj. Jen mně sundali brýle chlapa ohákli do modrého, jsem mu ještě stíhala říct, že ta barva mu sekne, dojeli jsme na sál a tam nastal šrumec. Já přesvědčovala PA že nerodím a že to taky tak cítím, nakonec mě tam drželo 5 lidí a já nechtěla zatlačit. Mně se chtělo strašně usnout. Ječela jsem na ně, že chci epidural, císař, uspat a řekli mně jen \"pozdě\" hlava už je na hrázi, tak to už jsem jim nechtěla vůbec věřit. Holky já fakt nechápala, že rodím, bolesti byly to jo ale já čekala prostě hrůzu, drama, 20 ti hodinové bolesti atd.... A.... taky jsem ne ně ječela, jak po mě můžou chtít abych ji dostala, přes své vyzáblé nohy a kyčle ven ?! Doktor jen zahlásil, že hlavička se opravdu sama dere ven, s malým nástřihem - na 2 stehy LUP a cítila jsem příjemné hřejivé teplo a........ Zuzanka. Každý by čekal ted\' že štěstím budu i plakat jenomže já už byla tak ze všeho vyčerpaná, že jsem křičela, že ji nechi ted\' ani vidět ! Jenomže i tak oni mně ji přiložili a to vám bylo něco tak krásného ale tak nádherného. Že jsem tím pádem ještě více nechápala co je. Ležela na mě, dýchala, měla ručičky, nožičky prostě všechno ! Něměla jsem slova, sílu na mluvení, jen jsem si ji hýčkala a věděla, že je to ta moje malinká krásná Zuzanka. Potom mně ji vzali na základní prohlídky a na na 3. dobu porodní jsem dostala rajský plyn, entonox, vřele doporučuji, šla jsem do limbu, po dvou hodinách mně zase Zuzanku přinesli a já už nechtěla aby si ji brali. Museli no. Takže když to shrnu. Za 3 a půl hodiny komplet po porodu, který jsem si ještě spletla se žlučníkem, bez komplikací, Zuzanka zdravá a apg. skore 101010, byla jsem ještě klidnější.Vím, že jsem to nepopsala nějak barvitě ale popsala jsem to tak jak to prostě bylo. A musím říct, že ten přirozený porod mě velice překvapil. Není to tak strašné přečkat ty bolesti, nejen, že to stojí za to, ten výsledek - u mě Zuzanka, opravdu není to tak děsivé. Takže kdo se bojí porodu, nemusí, opravdu ne. Taky musím podotknout, že celý personál v Rychnově byl špičkový, celkem i porodnice, cítila jsem se tam dobře. Ted\' 19 dní po porodu se cítím tak dobře, že dokonce na mě není nic poznat, jen jsem krapet unavená. Ovšem ta Zuzanka dokázala, že jsem velice rychle zapomněla co mně v těhu trápilo a při porodu nelíbilo. Milovala jsem ji od okamžiku, kdy mně ji poprvé přiložili. Tento pocit budu mít zarytý v paměti celý život, protže i jeho smysl je ted\' jiný, krásnější.

tak popíšu oba porody naráz

Když jsem roce 2008 zjistila, že jsem těhotná obrečela jsem to. Když jsem v roce 2011 zjistila, že čekám druhé, modlila jsem se, aby bylo vše v pohodě. U obou my bylo zle. U druhého víc. U obou jsem měla těhu cukrovku. U obou mi bylo řečeno, že pokud do termínu neporodím, čeká mě vyvolání porodu. Sehnala jsem spoust rad jak vyvolat porod \"přirozeně\". U Ucinky jsem myslela, že porodím o3týdny dřív, doktorka, co tam zrovna byla, my řekla, ať ležím, aby chvilku ještě byla v bříšku. Za týden mi druhá doktorka řekla, ať se snažíme malou přemluvit, aby už vykoukla. Snažili jsme se :-) a vyšlo to. 16.1. mi ve4.00praskla voda. říkám manželovi asi jsem se počůrala, ale ono to pořád teče :-) naši šli do práce, takže než odešli, jsem jim to řekla, že mi praskla voda, ale že nikam zatím nejedem, že nemám ani bolesti. no odjeli a do5min bolesti po5min.a tak hurá do nemocnice. Byla jsem hysterická(nesnáším bolest). Manžel vyplnil papíry já nemohla vydržet na natáčení. Sestřičkami řekla že to nebude žádný obřík tak 3,5kg a ptala se kdo tam bydlí a já jen: holčíčka. ona: jak se bude jmenovat? a já už nic s nikým jsem nekomunikovala jen jsem chtěla epidural ale už doma jsem manžela požádala aby m ho nedovolil a tak mě se sestřičkou pořád přemlouvali že doktor co to dělá nemůže a blablabla no nakonec ni doktorka řekla,že by mi ani nestihl zabrat. sestřička kolem půl12 od cházela, že ještě nesmím tlačit, za5 minut říkám, já už musím,kouknou a opravdu, hlavička byla vidět zachvilku, ale dál to nešlo, konec mě převedli na sál, sestra mi řeka, že mě pan doktor nastřihne a ona s doktorkou mi pomůžou, opravdu mě nastřih a v tu chvílí na mě lehla sestra a doktorka. malá byla na světě v12.20 váha 3230g a49cm. placente se neodlučovala, něco mi píchli, pak šla i placenta, jenže kousek zůstal vevnitř, následoval vntřní ultrazvuk a prohlídka zrcadli Asi5x po sobě žádný z doktorů si nebyl jistý, nakonec mě doktorka zašila od předu až ke konečníku a 3dny jsem šla na revizi... závěr malá měla špatně dorotovanou hlavu napila se plodovky a krve...u druhého jsem se porodu bála o to víc. bříško nesestupovalo, otevřená na 1cm. zkoušli jsme vše jako u prvního a nic. doktorka si chtěla být u vyvolání. ve středu jsem malou dali našim a hurá směr porodnice. já brečela. malá brečela... prijeli jsme do porodnice a já si ještě dala kafe z automatu. přišla maminka bolesti. museli jsme počkat v 8mě vzala doktorka na prohlídku. nález stejný jako den předtím. vlkou pinzetou zavedla tabletu a 30min jsem musela ležet zatím vedle na pokoji bylo slyšet jak tatínek povzbuzuje maminku: to dáš máš na to pojď pojď zaber máš na to. ale ten styl jako fotbalovej trenér. říkám manželovi, ne že tě napadne něco podobného. po půl hodině bolesti co 3min břicho nesestupovalo, nechávali mě dlouho připnutou na natáčení a já blb chlapovi řekla, co znamenají ty čísla na monitoru a on mi hlásil bolesti ale jen ve srandě. v půl11 prohlídka 2.tableta a prohlídka, tekli mi u toho slzy. půl hodiny zase ležet. pak mi dovolili vanu)na pokoji jsem měla porodní vanu) napustili jsme ji já do ní vlezla, jenže se mi z té teplé vody dělalo zle. u pokoje jsem měla lodžiji a na ní protěná křesílka tak jsem otevřela okna sedla si tam a podřimovala v5mě znovu prohlídli a že to nevypadá a dali mi jíst. převzala si mě jiná doktorka v6 mi řekli že mě na noc dají na gyn. oddělení a dostanu něco na zklidnění těch bolestí. donesli večeři, kterou jsem odmítla a nadiktovala jsemsi co mi má chlap dovézt a sestra že ho za mnou pustí že jsem byla statečná a musím se něčeho najíst. za10 min7 volala mamka a já říkám dnes nic leda že by mi praskla voda. manžel volal babičce že pojede pro malou. ještě jsem si vlezla do vany. manžel mi pomohl ven a šel se převlíct. najednou mě začlo pnout břicho pak lupnutí a stála jsem v kaluži vody manžel se přišel rozloučit. říkám: nikam nejedeš zazvoń na sestru. PA přihehla pohohla mi s vložkou a kalhotka mi pak na postel a na natáčení volala doktorku,manžel dopisoval jméno na holčičku, doktorka do mě sáhla a v tu chvíli bylo jasmě že vložky jsou zbytěčné voda ze mě valila a byla všude doktorka odešla PA dovezla košík na přípravu, že hned dojde, říkám že musím tlačit přiběhla doktorka a že fakt jo vykoukl kousek hlavičky a jelikož si v kartě přečetla jak to bylo u malé chytla ji a držela přitom masírovala hráz já protestovala ale bylo mi řečeno že to musí. natržená jen a 3stehy. položili mi prcka na břico a mě se zdálo že málo brečí, manžel málem střihl doktorku, když stříhal šńůru :-) za 55min byl po porodu, až PA se zeptala co se vlastně narodilo(my to dopředu nevěděli malej se nechtěl ukázat) a doktorka že se musí koknout, že neví :-) byl to kluk. manžel s PA ho šli zvážit a doktorka mě zašila a dali mi ho jen v zavinovačce k prsu, sál jak o život. pak si ho vzal tatínek a já šla do sprchy. dvě hodinky nás nechali na porodním. pak malého odnesli k sestřičkám a já byla ráda, že si odpočnu. když manžel volal že je malej na světě nechtěli nám naši věřit malá řekla a´t táta neruší :-) mamka volala na vše strany že máme kluka takže všichni už to věděli když jsme volali my :-) ráno mi sestřička říká že se pokadil až na záda a celej poblinka že je proto i vykoupanej :-)na závěr řeknu že oba porody byli celkem fajn a kdo se bojí vyvolávání tak nemusí, není to nic příjemného ale dá se to :-)

normalni porod nebo cisař?

Ahoj holky tak ted mužu posoudit jaky porod je lepší.Tak ja bych už nikdy nechtěla cisaře to jsem tak rodila moji prvni dcerku,a ted jsem měla rodit druhou dcerku a zase mi hrozil cisař ale ja ho nechtěla toužila jsem po normalnim porodu a podařilo se sice to boli ale je to krasny pocit a dokonce jsem ted po porodu uplně v klidu nic mě neboli i když jsem sešita ale kdybych mohla doporučit bojujte o normalni porod.A nemam rada ty holky co mi řeknou cisař je fajn maš to rychle za sebou to je super ale neni tomu tak až se člověk probere z narkozy tak se nestači divit,ja měla bolesti jak hrom a trapila jsem se ještě pul roku.holky nebojte se normalniho porodu je lešpi.

Elena 3960g - 50cm - druhý porod - 24.9

Ahoj, tak Elenka je na světě, nebyla taky zrovna malinká, ale tak veliká, jak nás strašili v HK taky ne. Když jsem byla v den termínu, poslala mě moje dr. do poradny do fakultky, kde byl děsně nepříjemný doktor a chtěl mě rovnou nechat na příjmu na vyvolání,ptže prý malá měla odhad 4150g. Vzhledem k tomu, že jsem první těhotenství prožila před chvílí (malému bylo 14měs. když se Elena narodila), nechtěla jsem tomu věřit, ptže Šimonek měl 4150g a teď jsem měla daleko menší bříško, proto jsem příjem odmítla a dr. mě napsal na pátek na což jsem přikývla. Doma se mi to rozleželo, chtěla jsem rodit spontánně, ptže o vyvolání jsem četla ne moc pozitivní reakce.. hlavně velké procento porodů pak končí císařem, což se mi potvrdilo, já naštěstí rodila přirozeně. Domluvila jsem se v Jičíně, jestli mě porodí při těhle okolnostech a domluvili jsme se že ano, že když jsem porodila předtím velké dítě, porodím teď klidně i o půl kila větší.. ale stejně si mě objednali v po 24.9. na příjem. naštěstí jsem tam přijela bez bolestí otevřená na pět cm, takže příprava a rovnou na sál. po hopsání na balonu ve sprse se to za dvě hod hlo o pouhý cm, takže mi píchli vodu pro urychlení.. stejně nic.. tak dvě hodiny na to mi píchli kapačku. Během 5min jsem z 6cm rodila..na tři zatlačení byla malá venku.nestihli mě ani obléct košili, možná proto jsem ze sálu odjížděla s teplotou 34°C. Když to shrnu, porod byl mnohem rychlejší než první,ale taky mnohem bolestivější, ptže jsem nebyla tak unavená. díky bohu za to že to bylo rychlé. Doma to teď je jak po výbuchu a menší blázinec. Jestli máte nějaké tipy, jak zlvádnout dvě tak malé děti aniž by bublaly nervy, sem s nimi.. přeji všem parádní porody

Porod Toníčka 20.10.2012

Tak jsem se konečně dostala k tomu, napsat jak ten náš maličký kulíšek na svět přišel.19.10.2012 mně začalo v noci dost silně pobolívat břicho jako při menstruaci. Moc jsem toho do rána už nenaspala. Ráno jsem si dala teplou vanu, ale jako že by se mi ulevilo, to se moc říct nedalo. Poslala jsem manžela do práce s tím, že uvidím..kdyžtak ho odvolám zpět. Asi po 8. hod ráno jsem pro jistotu zavolala na gyndu a řekla jim své obtíže. Řekli mi ať radši jedu. Tak jsem odvolala manžela zpět z práce aby mě dovezl do porodky. Tam jsem e vybalila do skříňky..a napojili mě na monitor. Potom přišla doktorka a dost nepříjemně mě vyšetřila..prý to na rozběhlý porod ještě nevypadá..otevřená jsem byla jen na prst. Tak mě dali na observaci s tím, že se uvidí, jak vše bude dál pokračovat. Ale zjistili mi, že mám celkem vyšší tlak 145/95..tak mi dali kapačku magneska. .. dál se nic nedělo a já ležela. Odpoledne se rozhodli, že nic nenasvědčuje rozbíhajícímu se porodu, tak mě převelili na 5. patro klasické gynekoligie a rizikového těhotenství. Tlak se mi stále nelepšil a navíc jsem měla strašně moc napuchlé nohy. V sobotu 20.10. po vyšetření mi řekli, že tedy jestli se to do úterka nerozběhne, tak mi to vyvolají. Mezi tím mi vzali krev a já si šla znovu lehnout. Odpoledne si mě zavolali, že tedy nebudou moc čekat a že asi v neděli 21.10. by udělali císaře( to mi řekli tak v 16:30)..kolem 17 hod. ale došli znovu, že malý bude ještě dneska v 18 hod. že jdu na císaře. Nevěděla jsem tedy co dřív..jestli se sbalit nebo dát vědět domů ať manžel dojede..dovedli mě dole na porodní sály..zacěvkovali..natočili monitor malého a šlo se na sál..mezitím jsem se v nervu nemohla dovolat mojemu..pak to naštěstí vzal a dojel do porodnice v rekordním čase 15 ti minut...já už ho ale neviděla. Mě dovedli na operační sál. ...potom jsem se vzbudila v noci a nevěděla kde jsem a co se děje..malého jsem u sebe neměla. POzději jsem se dozvěděla že jsem na chirurgii- oddělení JIP. Tam jsem strávila 2 dny a v pondělí 22.10. mě převezli konečně na gynekologii a já uviděla poprvé svého maličkého Toníčka. Vše se zkomplikovalo tím, jak jsem se dozvěděla později, že jsem měla tzv. HELLP syndrom + těžkou preeklampsii. Museli mi dát 3 krevní konzervy. Doteď si denně píchám injekce na ředění krve a konečně jsem dobrala antibiotika. Ještě beru prášky na tlak...no malý měl i omotanou šňůru kolem krku a zakalenou plodovou vodu.Naštěstí nás po 8 dnech pustili domů.

Můj porod

8.10 jsem šla k dr na kontrolu.Ten mě prohlidnul a prohmat a řekl mi,že jsem pořád oteřvena na špičku prstu ale porod se neblyží. Odchazela jsem od dr z kontroli a nebylo mi ouvej co me prohmalt.Měla jsem nepravidelné poslové.Přitel mě odvezl a byl na hodinku semnou doma. A bolesti přetrvavali.V 18.hod něco mi asi odtekla zatka já byla v pohodě nebylo to nic hrozného.No a kolem té 23:45 mě vzali křížové bolesti zad to jsem zaspala.Opet bolesti přetrvavali až to 5.hodin hodinku jsem měla klidek.Od 6 jsem opět měla bolesti a věděla jsem,že mi není dobře.Přítel musel jít po práce.Po určité době jsme si dala sprchu a nucení na stolici.No pak už bolestma nemohla jsem chodit,sedet,ležet ani stat zavolala jsem přítele.Ten byl u mě rýchle a jeli jsem do porodnice 15.minut a kontrakce byli po 2.-3 minutach v autě.Přeli jsme do porodnice v 14:25 hod. na Bulovce kde jsem se lekla sestry. Byla takové nepřijemná při mam 11.dní čas do terminu.Dala mi monitor na kontrakce trvalo to 15-30.minut nevím už přesně.Ale já věděla,že není něco v pořáku a silné bolesti křížové byli dost silné nemohla jsem sedet a vydržet.Čekala jsem na dr než mě vyšetří sice to byla doba ale dočkala jsem se.No dr mě vyšetřila po dlouhé době jsem byla vyšetřená a řekla mi,že jsem oteřená na 4.prsty po hmanu.Podle utrazvuku jsem 5.prstu tam jsem začala krvacet.Dr řekla už si vás tu nechame.No bum bac a řekla sestře jdeme na sál at ho připravi.Sestra řekla jen jééééééé.No Dali mi krystíř a sprcha a jelo se.Na porodní sál jsem došla a roztakla nohy dr mi propichla plodovou vodu a povida vidím hlavičku.Ještě mě nastříhly a vůbec jsem to necitila!Přítel říka to už ted ?.Byl překvapení jako já!Zatlačila jsem tak 3-4 a dcera byla na světe 16:04. hod!Přítel všechno videl jak dcera jde na svět,placentu ,jak mě šijí atd.. I dceru jak jí zabalili do zavinovačky když jí dětský prohlídnul.Takoví byl můj první porod všechny mě strašili jak to bude težké atd..ale všechno je pak ve skutečnosti jiné budoucí maminky!!! Nebojte se niceho,nemate čeho!Já se porodu opravdu NEBALA,jen toho dýchaní ale to bylo tak uplné jiné!!!! Pří kontrakcích jsme dýchala normalně jako bych to někdy dělala!! To všechno stojí za to když držite to malé stvořeníčko po měkolika měsícech co ve vás výrustalo od uplné ho hrašku ;-D Ten okamžík an to nikdy nezapomenu!!!

Riana 30. 9. 2012

V pondeli, 1. 10 jsem byla objednana na vyvolavani protoze jsem uz mela malo plodovky a ozvy se taky doktorce moc nelibili. Predtim me ale jeste v sobotu pozvali na kontrolni monitor a ten se jim nelibil uz natolik, ze si me tam rovnou nechali. Byla jsem na hekarne s dalsi, prijemnou maminkou,tak jsme si povidali a tak utekla cela sobota. Vecer mi dr. dal tabletku na dozrani cest a rano zkonstatoval,ze uz je to na vyvolani. Dostala jsem teda vyvolavaci tabletu a za dve hodiny dalsi, ale nic moc se nedelo, tak kolem obeda mi napichli oxytocin. To zacali kontrakce hned po dvou minutach a byla jsem prelozena na porodni box. Kdyz se ale dr. po hodine dival, rikal ze se moc neotviram a ze to bude jeste na dlouho, coz me moc nepotesilo a chtela jsem epidural. Za chvili teda prisel anesteziolog a ze se mi to bude snazit napichnout mezi kontrakcema,ze je mam hlasit. Snazil se 25 minut, ja skrcena, nesmela jsem se pohnout a kontrakce co 2 minuty a nakonec ani po skoro pul hodine se to nepovedlo.Pak mi PA pichla vodu, cim kontrakce zesilili a pridal se neskutecny tlak, ale tlacit jsem jeste nesmela. Rvala jsem, ze musim,ze to jde samo . No po chvili mi tlacit povolili a mala byla venku na 2 zatlaceni, s malym nastrihem ve 3.22 odpoledne.Jinak byla nedele, porodnice prazdna,tak jsem mela peci doktora a 2 PA,co bylo fajn. Poporodni euforie byla uzasna,sice jsem hned videla,ze mala se narodila s nejakou boulickou, ale jinak vse fyziologicke, apgar 9,10,10, takze me vsichni uklidnovali ze to nic nebude a nasledne hruzy, o kterych uz vite, se zacali odehravat az 24h po narozeni.

Martínek

tak už to snad napíšu aniž se mi to zase smaže :D. Takže v pondělí 1.10. kontrola v porodce malej slušně otočenej opět hlavou dolů ale nenaléhal a když ho doktor měřil tak i na 3. pokus mu vycházelo 2120 gramů. Jednoduchá otázka na mě jestli to raději nedáme císařem jelikož zmizela plodovka takže jsem souhlasila ale že chci spinální anestezii htěla jsem si to vychutnat alespoň takto no. takže ve středu nástup na vyšetření ve čtvrtek ráno na sál. Všechno bylo v pohodě manžela jsem měla domluvenýho i přímo na sál takže jsem byla klidn že tam bude celou dobu se mnou nejhorší pro mě byla ta pitomá cévka z té jsem se málem uplně sesypala když mi ju sestřička zavedla. V 11 hodin jsem jela konečně na sál manžel pomáhal sestřičce táhnout postel potom už jen manžel se musel převléknout a mě mezitím anesteziolog v klidu píchnul injeci na umrtvení a spinálku no sice to chvilku byl boj ale udělal to dobře takže jsem za chvilku necítil nic od žeber dolů což nebylo tak špatný .Přesně jsem i ucítila kdy vytahují Martínka na svět no zařval jim pěkně rošťák náš malej. Když ho vytáhli tak už mě nic naezajímalo ani to že byl problém s placentou ta potvora mi přirostla k děloze a plodovka mizela do mě super no ale já měla oči jen pro malýho jakmile ho odnesli tak jsem začla vnímat zase i ostatní a doktoři akorát zápasili s čípkem což byla docela bojovka protože nešel nijak prorazit takže od jejih snažení mi zustala pěkně velká modřina kousek pod jizvou no au bolelo by to asi za plného vědomí mého tělíčka ve dvě hodiny už jsem naprosto v pohodě byla na šestinedělí a klidně bych hned lezla z postele ale s cévkou to nešlo takže jen poštelovat postel a pak už jen zkusit malýho přiložit no přisál se na jedničku miláček to má po tátovi asi . Jinak malej vykouknul v : se 46 cm a 2640 gramy frajer. Takže holky hlavu vzhůru a další krásné porody

Hynek 6.10.2012 9.32hod.

Jak víte tak v pátek 5.10 jsem byla v poradně kde jsem byla otevřená na 4cm.Večer jsem pročítala BOl a net a tak po přečtení několik rad jsem se rohodla, že jedem...Příjezd do porodnice ve 21.40 otevřená na 6 a a dr.ještě dodal, že miminko určitě bude do 02.00 venku...ajaj...V 0:41 mi píchli vodu a ve 2 jsem byla na 8-9!!!To už mi začli parádní kontrakce..křivka házela 170-190...během asi půlhodinky se kontrakce změnila v jednu obr. Když šla křivka na monitoru dolů tak se zastavila na 110.Ve 3 hodiny jsem byla otevřená, tlak na konečník jako prase. Chtělo se mi zvracet, křičet...zemřít. Jen malýho to nezajímalo.Ten si v bříšku hověl, ozvi 140-150. Bylo až neuvěřitelné jak se mi břicho dostalo až pod prsa..prostě jsem věděla, že ho dolem nevytlačím.Tenhle stav trval do 8.30 kdy jsme už nemohla pomalu ani stát, dýchat, prostě nic. Volala jsem doktory, že ať udělají císaře, že opravdu melu z posledních sil a že sami vidí, že pupek je jak kámen nahoře.Nakonec před 9 jsme dostala injekci na zastavení kontrakcí , která mě teda zachránila život...kontrakce se zastavili na 100 a já jsem se konečně mohla trochu nadechnout.Předně v 9 hodin se rozhodli pro císaře.Na sál jsem šla v totálním klidu až jsem se sama sebe překvapila...celou operaci jsem vnímala a byl to prostě zázrak. Malýho vyndali přesně v 9.32 a hned mi ho ukázali. Pan dokror dodal, že toho valibuka by jsme teda opravdu nevytlačili.Malý se narodil 4700g a 58cm.V 9.45 jsem byla zašitá a odvezli mě na JIPku. Cestou jsem ještě mohla mluvit s Petrem, který byl z těch mír totálně mimo a asi 100x mi poděkoval za všechny dětičky.Dnes je vše zapomenuto..malý je DOKONALÝPetrovi patrí velké DÍK, celou dobu byl so mnou, byl mi obrovskou oporou a mě se znova potrvdilo, že je správný chlap. Děkuji Peťo

Už se nám to blíží :)

Ahoj maminky a těhulky :) po tom, co jsem přečetla skoro všechny vaše články o porodu, tak vám všem chci moc blahopřát, že ať už jste měli porod jakýkoliv, že jste to vydrželi a dali život svým dětičkám :) Nebudu se tajit, že já mám pěkný bobky z toho co má přijít, ale zároveň se nemůžu dočkat!! Termín mám koncem listopadu, tak si pěkně odškrtávám dny v kalendáři. Čekám holčičku, bude se jmenovat Vanessa a s přítelem se na ni moc těšíme. Možná mám z porodu takovou hrůzu, protože jsem v září oslavila své, teprve 21. narozeniny Bobečka jsme neplánovali, ale hodně jsme se s Ondrou (přítel) bavili, on to pojal asi mnohem víc realističeji než já Chci se zeptat, nemáte některá zkušenost se znojemnskou porodnicí? Držím všem palečky i s Vanesskou ať jste zdrávy i s vašimi rodinkami!

Anetka - 9.9.2012, 3850 g a 51 cm

Ahojky, včera měla malá 3 týdny a já se konečně dostala k tomu, popsat vám ten můj slavný porod.V sobotu 8.září v 5:30 ráno mě probudilo mokro, tak jsem rychle vstala a letim na záchod. Celou cestu to ze mě kapalo, tak jsem si nebyla jista, jestli jsem se nepočůrala, ale jelikož jsem žádné takové problémy neměla celé těhu, byla jsem si jistá plodovou vodou. Šla jsem do sprchy, umyla si ještě hlavu, uklidila jsem bordel v kuchyni, pozbírala prádlo ze sušáku, oblékla jsem se, vzbudila manžela a jeli jsme. Na příjmu mě doktor vyšetřil, že jsem na 1 cm ale malá furt nesestupuje, tak mě přijali. Manžel jel domů a já čekala co se bude dít a ...NIC. Celou sobotu nic. Jen mi dávali penicilín a měřili co 3 hod.ozvy. V noci mě občas vzbudili kontrakce, ale nic hrozného.Den D:V neděli 9.9. v 7 ráno mi zavedli první tabletku, za půl hodiny jsem už rozdýchávala docela drsné bolesti. Kolem 10 další tabletka, bolesti se zvětšovaly. V 11 jsem byla na 3 cm, tak že prý mám volat manželovi. Než přijel, proběhl klystýr a pak jsem šla do sprchy. Teplá voda na břicho mi neuvěřitelně zmírňovala bolesti.V té sprše jsem trávila 90% všeho času. Spala jsem na míči, opřená o kachličky a manžel mi sprchoval teplou vodou břicho. Kolem 15 hod. mi dali kapačku asi oxitocinu. Po té jsem myslela, že jim tam polezu po zdi Strašná bolest Nezabralo to, kolem 16 hod. mi dali nějakou injekci, po které jsem usla a spala hodinu a půl. Během toho mě prý vyšetřoval doktor, že jsem už na 6 cm, ale malá je strašně nahoře a normální cestou to nepůjde...bude císař. Začali mě připravovat. Až na sále jsem mě probraly injekce do páteře, kterých jsem dostala celkem 6, ale protože jsem měla v dětství úraz obratle, doktorka se bála dalšího a dalšího píchnutí. Tak zaveleli k uspání. No a pak už si jen matně pamatuju, jak mě vezli na pokoj a prý...maminko, máte krásnou Anetku Malá se narodila v 18:42 a museli jí rozdýchávat, protože byla utlumená tou samou injekcí, po které já jsem usla v těch největších kontrakcích.Ale naštěstí všechno dobře dopadlo. Tatínek prý uronil slzu, jak na chodbě uslyšel Anetku plakat a nechal mi v pokoji krásný vzkaz: \"Děkuji ti miláčku za nádhernou dceru! Krásná je po tobě\"