Můj POROD - nové diskuze

Ahojky ano pojišťovny většinou, co vím tak proplácí předporodní kurzy nebo cvičení. Já jsem si koupila jeden předporodní kurz a to online, nikam jsem nemusela dojíždět vždy vše, co jsem potřebovala vědět, tak jsem si našla v nějakém videu a bylo to. Je to maximálně pohodlné, na vše jsem byla maximálně připravena, opravdu Majka je moc šikovná!

Cvičení před porodem?

Ahoj chtěla bych se zeptat, jestli pojišťovny proplácí předporodní kurzy a nebo cvičení? Známá si strašně vychvalovala předporodní kurz, co podstoupila a je nad míru spokojena Jelikož bych moc ráda něco takového podnikla a kdyby mi na to přispěla pojišťovna bylo by to ideální. Chtěla bych co bude v mých silách pomoci miminku a i sobě v tom, když budu vědět, co dělat a v jakém okamžiku.

Můj třetí porod - Alex, 3.11.2013 - 4380g, 50cm

Byla to neděle. Ráno jsem vstala a měla neskutečné nutkání uklízet, takže jsem si střihla komplet celý byt včetně stírání. Od rána mě pobolívalo břicho, ale nepřikládala jsem tomu nějakou váhu, říkala jsem si, nu co, až to bude vážný, tak to poznám. :-D Navečer byly dětičky hrozně protivný a Šimonek si střihl hodinovou scénu (byl zrovna v období vzdoru). Takže hodinu řval jak tur u mě v náručí a pak z toho usnul (to bylo v 18h). Utrousila jsem na půl pusy, že bych se ani nedivila, kdybych z toho porodila.. :-D když jsme dali děti spát, lehla jsem si na gauč a koukala na TV a najednou lup a praskla mi voda. To bylo asi ve 20:30. Vzhledem k tomu, že plodovka byla zkalená, vyrazili jsme hned do HK. Nastoupily kontrakce, ale zatím na pohodu, jen jsem je malinko v autě rozdýchávala. Příjem klasika, monitor, přeměření atd. \"Malej\" měl odhad 4150g. Byla jsem už na 6cm, tak na sál bez přípravy. Na sále jsme byli asi od půl 10. Zase jsem musela ležet na monitoru a když mě sundaly, chtěli mi píchnout oxytocin, což jsem odmítla. Bylo to pro ně hrozný haló, ale potom, co jsem o tom věděla z předchozích porodů, už by mě k tomu nikdo nedonutil. Asi ve 22:15 přišel doktor, aby mě zkusil přemluvit on, no nehnul se mnou. Tak mě zkusil alespoň na injekci na uvolnění porodních cest. Prosil mě tak urputně, že jsem svolila, přestože mi bylo jasný, že z toho hned porodim. Tak mě ji píchli a že za 10min přijdou udělat monitor. No, přišli dřív, protože mě slyšeli jak skučim, tak jim bylo jasný, že musej spěchat :-D a už jsme rodili.. Hlavička šla ven nahned, ale malej se zasekl ramínkama a nemohl ven. Prý je to jedna z nejhorších komplikací, což jsem se dozvěděla až pár dní potom. Naštěstí pan doktor, přestože byl mladý, tak si s tím skvěle poradil a synek je bez následků, bez poranění brachiálního plexu či jiného poranění ruky a dokonce i bez zlomené klíční kosti - díky bohu!!! Porodila jsem naštěstí přirozeně. Dnes když slyším výraz \"dystokie ramének\", běhá mi mráz po zádech. No, a nakonec byl malej pořádnej macek!! Je to korba po tátovi Takže když to shrnu: Porod rychlý a na pohodu, až na tu komplikaci, o které jsem naštěstí při porodu nevěděla. HK jen a jen doporučím

Tak už to máme za sebou. 26.2. se mi narodila Veronika,3200g a 49cm, neotočila se hlavičkou dolů, tak nám pan primář domluvil císařský řez hned další den po poradně, tak to bylo rychlý. Rodila jsem ve Svitavách a musím teda říct, že péče byla prvotřídní. Jen to tam kazila jedna sestřička z novorozeneckého, ta byla taková ostřejší, ale jinak byli všichni moooc hodní. Malá se musela kvůli žloutence 3 dny slunit a za týden musíme jít ještě na kontrolní krev k našemu dr, jestli se to drží dole. Mám z toho strach, aby nás neposlali nazpět, je pořád žlutá. Ale není nijak extra spavá, na jídlo se budí pravidelně a baští o 106, tak snad to bude dobrý

Můj porod

Tak i já se s Vámi podělím o zážitek z mého porodu.Rodila jsem v Mladé Boleslavi a musím uznat, že péče byla dobrá, obzvlášť od porodních asistentek a dětských sestřiček (sesttřičky z gyndy jsem viděla ráno a večer u vizity). Termín porodu jsem měla 25.1., ale prckovi se pořád nechtělo na svět a přenášela jsem. Už jsem měla naplánovaný příjem na vyvolání na pondělí 3.2., ale v půl 2 v noci ze čtvrtka na pátek jsem najednou začala cítit poměrně silné kontrakce. Nejdřív byly po 10ti minutách, potom po 8, po 6 a najednou bylo 7hodin ráno a já se chystala do poradny, kterou jsem měla od 8Hod. Když jsem tam dorazila, tak se doktorce nezdál tlak a moje příšerné otoky nohou, rukou i v obličeji, ale i tak mě nakonec poslala domů s tím, že jsem otevřená na 1cm a že pokud se mi kontrakce zkrátí alespoň na 4-5 minut nebo se mi nebude něco zdát, ať hned přijedu. Domů jsem dorazila v 11hod a ve 14hod už jsem volala chlapovi, ať pro mě přijede, že je mám kontrakce po 4 minutách a už se to fakt nedá rozchodit. Na příjmu nám řekli, že jsem otevřená na 2cm a že už si mě tam teda nechají. Kontrakce po 4minutách mi vydržely až do 19hod, když mě vzali na monitor a mě odešla zátka a začaly skutečné porodní bolesti. Sestřička mě odvedla na přípravnu a přítele na sál, kde čekal až tam dorazím i já. Na přípravně jsem dostala klyzma a jediné co mi alespoň trošku pomáhalo na bolesti byla vařící sprcha a dupání Po nějaké době už jsem vážně nemohla a zdálo se mi, že cítím hlavičku mezi nohama, tak jsem si zazvonila na sestřičku a ta mě odvedla na sál. Přišlo mi jako bych na přípravně byla tak 5 minut, ale přítel mi pak řekl, že jsem tam byla asi 45minut. Cestou na sál se mě sestřička snažila rozptýlit a ptala se mě, co to bude, tak jsem odvěděla, že holčička, ale v tom jsem měla šílenou bolest a chudince sestřičce jsem málem rozdrtila ruku i s prstýnkama Když mě dovedla na sál, tak jsem si ani nevšimla, že tam je nějaká sprcha a míč na skákání a rovnu jsem si lehla na kozu a už jsem myslela jen na to, abych mohla začít tlačit. Doktorka mě prohlédla a řekla, že můžu, tak jsem začala. Z jendé strany mě povzbuzoval přítel a z druhé sestřička. Potom už si jen matně pamatuju, jak říkají, že má mimčo kolem krku šňůru a tepovku má 80 a že musím tlačit hodně, aby byl rychle venku, že na císaře je pozdě. Už jsem byla uplně bez sil, ale na když přišel další stah, tak mi sestřička řekla, že teď prostě musím, opřela se mi do břicha a už si jen pamatuju, jak ze mě prcek vyklouzl. Tohle celé na sále trvalo 15 minut, jako prvorodička jsem měla opravdu rychlý porod. Pak už jsem jen slyšela doktorku, jak říká, je to chlapeček a já jí nevěřila. Ale opravdu, z naší očekávané holčičky Emmičky je nakonec nádherný zdravý chlapeček Ondrášek. Jakmile mi ho dali na prsa a já slyšela jak pláče, okamžitě jsem zapomněla na všechnu tu bolest a jen jsem cítila neskutečný pocit štěstí, že mám u sebe dva moje vyvolené chlapy. Hrdý tatínek vše na sále zvládnul a já můžu říct, že díky jeho přítomnosti jsem se tam cítila hned mnohem líp. Personál na sále byl naprosto famózní a ikdyž jsem byla dost hysterická, tak byly sestřičky i doktorky moc milé a trpělivé a já jim jsem za to nesmírně vděčná.Teď už jsme týden doma a konečně si užíváme skutečný rodinný život.

porod 13.7. 2013

Ahoj.Rodila jsem v Podoli. prenasela jsem tyden a s uz 4 dny před indikacni poradnou jsem byla vystresovana. Miminko nechtělo na svet. Mudr hned kvůli memu tlaku mne dal na vyvolavani. Opravdu ihned jak jsem prisla do poradny, pry jsem 1 cm otevrena a mam vysoky tlak, tak nechteji riskovat. Plakala jsem strasne, chtěla jsem prirozeny porod a ne vyvolavany. V 10hod jsem byla na porodnim sale. Tlak 170/100 heh. no tak prasky na snizeni tlaku. Vyvolavaci tableta. Kontrakce nastoupili rychle po 8minutach. Když se dycha jako masinka tak to slo. Kvuli neustalym monitorum jsem byla ve sprse jen dva krat. U druhého pobytu ve sprse jen par minut, protože jsem pocitila nejake lupnuti v brisku, pry mi mozna odtekla plodova voda. To uz bylo po pulnoci. PA se mi skusila dat tampon, ci to byla plodova voda,negativni.skousela mi natrhnout plodove obaly,ale pry se nejak pohybovali a ze pry mi asi ta voda i odtekla, jinak by to mohla propíchnout. Ve 2 hodiny rano si stezuji, ze citim strasne nutkani tlacit. PA se koukla a ze mi chybi jen lem cipku a jinak jsem otevrena. Teda to psi dychani trosku zabira ale to nutkani tlacit bylo mooooc silne a téměř bez pauzy. Když uz mi povolili tlacit, tak jsem to straaaslive nutkani tlacit ani nepocitovala. Mozna i proto me snazeni trvalo hodinu a pul ale, nakonec za pomoci další PA-trosku tlacila na brisko at tlacim tam kde tlaci ona , se nas chlapecek narodil. Nakonec mel snuru kolem krku a kefalohematom. Chudacek. porodni vaha 3580g. Ted v 4 mesicich ma hlavicku téměř kulaťoučkou a je dooost veliky macek.Proste poradny chlap.

plánovaný císař

Zdravím všechny. Chystám se podruhé otěhotnět a bohužel budu mít indikovaného císaře. Záleží mi na přístupu na šestinedělí, chci mít dítě u sebe a prvních 24 hodin, kdy budu na JIP bych chtěla, aby mohlo mimi být s manželem, na nadstandartu. Máte někdo s tímhle zkušenost? Jsme z Prahy, ale poprvé jsem rodila v Neratovicích. Není to tam už jako dřív, tak teď opravdu tápu. Díky za odpovědi. Veronika

Ahoj maminky.)Hlásím se po dlouhé době, dlouho jsem tu nebyla naposledy asi ve 20. týdnu. Máme Venouška narodil se 23. září v 13:28 hodin měřil 53 cm a vážil 4010 g:) rodili jsme v Mladé Boleslavi. Porod vyvolávaný přesně na termín a porod od začátku podání 1. tablety až do konce porodu jen 4 a půl hodinky a i když to dost bolelo, zvládli jsme to:))) Všem co netrpělivě čekají přeji krásný porod, pokud možno rychlý a krásná zdravá miminka:)

To se nerodí,nebo co ?

vokalizace u porodu

Mate někdo zkušenost s vokalizaci pri dychani u porodu?...S výdechem vyslovujte A, O, nebo U tak, aby se vám zvuk rozvibroval v těle. Vibrace pomáhají odstranit napětí v těle.Zvuk Úúú můžeme použít k relaxaci základny páteře a oblasti křížové. Samohláska Óóó relaxuje břišní krajinu a bránici. Krajina srdeční, hrudní a plicní rezonuje při zvuku Ááá. Hrtan a krk je relaxován samohláskou Ééé. Pro nosní dutiny, oči a spánky je určeno I a Ííí rezonuje v temeni hlavy....prijde mi to celkem dobře, protože při tech pismenech opravdu citim ony casti tela. je to vhodna pomucka? nebo na Vas v proodnici koukali jak na magora? Zase si myslim, ze lepsi zvatlat pismeno nez kricet(co vycerpava).Dekuji za reakce.

Podolí

Ahojky,chtěla byc se optat zda měl někdo zkušenosti s porodnicí v Podolí nevím,totiž co vše si zabalit do porodnice :)tak zda tam některá z vás v nejbližší době rodila :)

pro wewe

Teda, strhla se.tu brutalni diskuze Procetla jsem vsechny prispevky i ten svuj a asi bych ho.nezmenila. Asi jsem ani neresila obsah, ale spis me zaskocilo to tve podani prispevku. V kazdem pripade preji, at ta negativni a bolestiva vzpominka brzo.prejde a poridite sourozence Co clovek, to nazor a melo by se to brat s nadhledem.

Nedá mi to a musím reagovat zvlášť (týká se to příspěvku Weve)

Ty jo,co tady,holky,blbnete?Wewe přece nenapsala nic hrozného.Jen to,že porod byl hnusný,protože byl bolestivý.To snad má většina,ne?Taky mě to pekelně bolelo,víc,než jsem čekala a čekala jsem hodně.A tak minutu,dvě po vyloupnutí Karkulky,kdy jsem brečela štěstím i dojetím,že mám na sobě to teplé,mokré tělíčko a taky,že už to mám za sebou,jsem prohlásila,že druhé dítě si adoptujemeJe zvláštní,že když se tady většina holek přizná k tomu,že necítila k miminku lásku od první chvíle,tak je to v pořádku a je vás fakt hodně a tohle vás štve?To nechápu

Nikdy více

Začalo to kolem jedné v noci,říkala jsem si že to jsou poslíčci.To přítel už plašil zda má volat taxik.V 6 hodin jsme byli v porodnici s tím,že prý už rodím. Skoro bez povšimnutí v \"ordinaci\" na lůžku v bolestech cca 2 hoďky. Á klystýrek a vyprázdněný močák teda bolel a čemu se na záchodě věnovat dřív,že.. Sprcha bodla. Šup na sál,napíchnutí epidurálu od nepříjemný doktorky a kapajdy. Přicházející kontrakce se profuněly. Mezi tím dr.a sestra se dívaly jak na tom jsme,prý netlačte - vtipné.. Jednodušše řečeno porod byl hnus a bolestivej.Jaká úleva,když vylezl.Ale potom to šití - ou a po 2 hodinách, že prý jdem na pokoj - jak? Vždyť nemůžu ani chodit.Se asi po**,ne?\" Tedy honilo se mi toho hlavou hafec.Porod je to nej \"e-é\" a \"aůů\"

Ahoj,asi trošku z jiného soudku,ale zajímalo by mě,jestli některá z Vás má za sebou porod miminka s gastroschízou. Mě čeká nejpozději za 3měsíce a tak bych se ráda dozvěděla,jak to proběhlo u jiných. Nikde se o tom nedá moc dočíst totiž. Dík.

Václavíček

Tak jak to teda proběhlo...Tři týdny jsem Vás tu holky prudila se svýma perpetiema...měla jsem každodenní poslíčky, jejichž projevy se stupňovaly a stupňpvaly a já byla nervoznějšía nervoznější, až se ze mě stala neřízená hysterka, která neudržela jinou myšlenku než na porod...kterej nepřicházel...Ve středu 6.března jsem byla den po termínu na kontrole v porodnici. Doktorka mi udělala už po druhé hamiltonův hmat a tvářila se (ovšem stejně jako týden před tím), že to bude už fakt brzo. Já už jsem byla falešnými příznaky ale tak zdecimovaná, že už jsem nevěřila ničemu.V deset večer ze mě vyšplouchlo asi půldeci teplé vody - nebyl to výtok a nebyla to moč...byl to stejný pocit, jak když mi u prvního porodu odtekla plodová voda - jen toho bylo málo a nic víc se nedělo...řekla jsem si, že počkám, co se bude dít. Nedělo se ovšemi nic a usnula jsem. Ve čtyři ráno se to zopakovala - doušek teplé vody a nic! To už jsem měla nervy vyšponované k prasknutí, navíc jsem se vystresovala, že vlastně nevím, kdy jsem naposledy cítila pohyby - takže jsem porpukla v hysterický pláč, že už vážně nevím, proč si to tělo se mnou pořád zahrává. Od pěti od rána jsem žehlila, abych přišla na jiné myšlenky. Do toho jsem měla asi hodinu kontrakce po pěti minutách, které ovšem zničeho nic ustaly a zase se dvě hodiny nedělo vůbec nic. Nedalo mi to ale a volala jsem do porodnice, jestli je možné, že mi odchází plodová voda potupně po doušcích. Doktorka se na to tvářila pochybovačně, ale řekla, ať se přijedu ukázat. Tak jsme strávili s manželem dopoledne v porodnici. Vložka po testování jemně modře prosvítala - takže to plodovka pravděpodobně být mohla, nicméně dr. při kontrole zjistila, že mám neporušený vak blan, až to teda podle ní asi plodovka není a že jsem na 4 prsty otevřená, ale teda že teď to na příjem není, ale že asi stejně brzo přijedeme zpět s rozběhlým porodem. Mno, bezva - říkala jsem si - a jak já v tom nekonečném poslíčkovém vysilujícím marasmu ten rozběhlý porod jako poznám?! navíc jsem si nějak vnitřně byla jistá, že to, co ze mně teklo, byla ta plodovka. Tak jsme teda jeli s mužem na oběd, kde jsem si počítala po 5 minutách kontrakce. mysleli jsme, že teda dojíme a pojedem zpět. Nicméně kontrakce zase zcela ustaly...Už jsem přestávala veřit, že někdy vůbec porodím... Doma jsme si lehli a dívali se na How I met your mother - trošku mi to zvedlo náladu... Kontrakce jsem tak nějak měla potom už pořád, ale nebyla tam žádná měřitelná pravidelnost. V podvečer mi ale muž sám od sebe řekl - \"hele na 4 prsty otevřená s kontrkacema prostě doma na noc nezůstaneš, pokud se nic nezmění, tak v osm večer prostě jedem do porodnice a basta!\" Kolem šesté jsem ještě psala vám tady na BOL - neměla jsem pravidelné kontrakce břišní ale opakujícíi se tlaky na konečník...ale nic nesnesitelného...pořád jsem myslela, že do porodu je kilometr. o půl sedmé jsem to ještě konzultovala s ´kamarádkou po skypu a z ničehonic pocítila jistotu, že to proste JE ono - aniž by se cokoli změnilo...prostě stav pokračovl, ale já si najednou začla být jistá, že už teda asi fakt konečně porodím...Takže jsem v 18:30 zaklapla notebook a řekla manželovi - Jedem! A jeli jsme. V porodnici jsme byli v sedm večer. Dr. mě zkontrolovala a říká - \"pěkné, vy právě končíte první dobu porodní, jste otevřená na 6 prstů, to už je rovnou na box.\" Tam mi dělali asi půl hodinky monitor, potom mi ve 20:15(ten čas jsem viděla napsaný ve zprávě) napíchli vodu, třikrát jsem zatlačila - což ovšem bolelo jak čert a Václav byl ve 20.20 venku. Uuuufffff!!!! Bylo to nádherné, položili mi ho na bříško a okamžitě začal plakat, což byl nejkrásnější zvuk na světě. Měl chudáček šńůru obtočenou dvakrát kolem krčku. Ta naše šňůra byla sama o sobě zajímavá. všichni na sále ji obdivovali a smáli se- byla to nejdešlí pupeční šňůra, kterou prý viděli. Při porodu placenty to vypadalo vážně komicky - doktorka táhla a táhla a táhla - bylo to nekonečné....Kdyby mi ji nechali, mohla bych z ní uplést svetr. Nakonec dr. říká asistentce -\" tu šňůru mi potom změřte, to chic fakt vědět\"...Takže nás s Vašíčkem spojivalo švohadlo metra půl dlouhé, což je minimálně dvakrát víc než je průměr...Jo a plodová voda byla prý zkalená(což je pro mě laika ovšem důkaz toho, že už mi prostě fakt odtékala od té noci, že to jen dr. prostě nepoznala a nevěřila mi)Jinak Vašíček měl po pordu 2840g a 50 cm. je to taková žížalka hubená, ale je nádherný. A na sále, když nám ho nechali k přiložení a prvnímu mazlení mi neskutečně krásně voněl...měla jsem takový zvýřecí blažený pocit, že bych to svoje mláďátko nejradši samou láskou snědla :-)Teď už jsme doma a Václavínek spinká v postýlce a já jsem přešťastná, že už to máme za sebou a máme ho u sebe...Ani nevím, jak dlouho teda vlastně ten můj poro trval - tři týdny?:-), 22 hodin(od prvního odteklého doušku)?, 1hodinu 50minut(od mého rozhodnutí, že jedem)?...nevím...hlavně, že už je to za námi...A ve finále to bylo krásné.

Šimon 3.3.2013

Tak se podělím o náš příběh:V neděli ráno na 9 jsme měli přijet do porodky na kontrolu a příjem (pokud bude to místo , protože prcek už v bříšku neprospíval. Asi v půl 10 mě konečně vzali na monitor a sestra povídá, vy jdete jen na kontrolu. A já na to, že ne, že na příjem. Dost ošklivě mi pověděla, že to teda neví, že nemaj místo ale jako že vůbec. No nahnalo mi to slzy do očí a přemýšlela, jak druhý den to jedem zkusit znova. Naproti mě seděla jiná maminka, která pak šla do ordinace a přijali ji (důvod nevím), jen jí sestra řiká, tak si dojděte pro věci. Opět slzy v očích - tak jestli neměli místo a teď ji přijali, tak pro mě postel už fakt nebude. Malýho monitor vůbec nezajímal, spal a spal a spal, nic s ním nehlo. Velice mě potěšilo, že tam byla moje nejoblíbenější mudra a svitla mi naděje. Po hodině a půl na monitoru jsem šla na vyšetření. Nález 2 cm (v noci jsem měla nepravidelné kontrakce). Utz vypadal jako obvykle - průtoky OK, mimi malé. Paní doktorka rozhodla, že si mě nechají - už kvůli tomu monitoru, co byl nic moc. Tak strašně se mi ulevilo, jako nikdy. V půl 12 jsem už byla na pokoji a čekala, až mi přijdou zavíst tabletku na vyvolání. Začali mi zase kontrakce - už jsem si říkala, že se prckovi nechce čekat a zařídí si to sám :o) ale byli nepraviedlný. Tablety jsem se dočkala až ve dvě. Už jsem byla značně hladová, jen jsem snídala a pak jsem nevěděla, jestli můžu něco jíst. Hned po zavedení mi začali kontrakce po dvou minutách. Sestra ovšem řikala, že k porodu to není. Po dvaceti minutách ale Mudra zkonstatovala, že jsem na čtyři prsty a že si dáme klystýrek, že to jde krásně. Tak jsem volala chlapovi, ať dorazí. Něco po třetí přesun na porodní sál. Monitor ovšem nic moc. Vždy po kontrakci malýmu klesala srd. frek až pod 70. Asi půl hodiny to sledovali, přišla mudra prohlídla mě a dali něco co uvolňuje rychleji porodní cesty. Mezitím jsem na kyslíku, aby bylo malýmu líp, ale moc to nepomáhá. Jsem asi na 7 prstů a je kolem čtvrté. Čeká se na staršího doktora, aby rozhodl, jestli to doklepem, nebo půjdem na císaře. Ale nelíbilo se mu to a tak se šlo na císař. Takže zacévkovat, přesunoutt se na jiný porodní sál (moc prima, když jsem měla kontrakce po minutě), injekce na zastavení kontrakcí (chacha, ta nepomáhala), napíchli mi epidurál, příprava, zkouška jestli ještě cítím bříško a šlo se na věc. Měla jsem strach. O prcka aby byl v pořádku a taky bylo divné necítit nic od pasu dolů, trochu bezmoc. Takže to nebolelo, ale jinak jsem citíla jak stříhají, rozevírají a vyndavají, opravdu divný a zvláštní. Pak mi anesteziolog povídá, už je venku hlavička a nejednou byl venku celý a začal plakat. Holky pláči se nedalo zabránit, známka toho, že je v pořádku ... a že mám další miminko ... bylo to fakt krásný. Rychle mi ho ukázali a šli ho ošetřit, pyšný tatínek šel s ním. Celou dobu, co mě dávali do kupy jsem vyhlížela, kdy už ho přinesou ... slyšela jsem jen ... 3100 g a 47 cm, všechno v pořádku. Bulela jsem jako želva. Šití nic moc, při jedné vrstvě mi bylo dost zle, ale že jsem nic nejedla a skoro nepila, tak nakonec dobrý. PAk už ho tatínek nesl v náručí a já si ho hladila, prďolku moji milovanou. Byli jsme pak po převozu chvíli všichni na pokoji a užívali si společné chvilky. Pak už putoval k sestřičkám. Večer mi ho ještě přinesli ukázat, ale na mlíčko až druhý den, chytil se hned, další den už bylo mlíčko. Mimochodem malý měl šňůru kolem krčku a jak sestupoval do porodních cest, tak ho to víc a víc přiškrcovalo, doktorka říkala jaká je to škoda, že jsem to mohla mít do dvou hodinu přirozeně za sebou, ale bohužel. No vem to čert, hlavně že je v pořádku.Když zhodnotím oba porody - první 20,5 hodiny od prasknutí vody, přirozeně - nebo druhý necelé tři hoďky ale císařem - raději bych trpěla zas celý den, než císař. Člověk by nevěřil, co všechno se ovládá břišním svalstvem. Ten den se v Jablonci narodilo 9 dětí a min. 4 císařem (resp. já byla čtvrtá).Jediný co musím pohanit - byla jsem na pokoji s vietnamkou co neuměla česky, takže pobyt byl opravdu dlouhý, když nebylo s kým povídat.

Eliáš 27.1.2013

Vše začalo už ve středu 23.1,šla jsem do poradny a na CTG byla jsem klidná a těšila jsem až uslyším srdíčko Eliáška? ale bylo to špatný nevim už kolik ale měl Eliášek příliš vyskoý tep a k tomu moje bolest jizvy po prvním CS takže verdikt zněl okamžitě do nemocnice:/ Což byl dost šok,Radimek ve školce jen do 12(jako vždy) takže zajistit hlídání,dobalit tašku a vzbudit Davida spal po noční,neměla jsem odvahu jet sama,je to sice jen 20km ale pořád jsem brečela že jsem se nerozloučila z Radimkem.V nemoccnici hned na monitor,ultrazvuk a hospitalizace.......V pátek ráno jsem si vyprosila propustku do soboty,bylo to tam hrozný a ještě zákaz návštěv.CTG už bylo v normě a já se jsem se cítila dobře tak mě pustily ale jen do soboty do večera... V sobotu jsem se tedy vrátila zpátky a zase monitor,tep byl v pořádku ale byly patrné pravidelné kontrakce ale já jsem nic necitila ani jsem se neotvírala/v té době bylo ještě v plánu vyvolání porodu v pondělí 28.1/ poslali mě spát a po snídani na CTG........Neděle ráno,k snídani jsem snědla jeden rohlík,bylo mi špatně...... a šla jsem na CTG,stále pravidelné kontrakce a bolest jizvy byla mnohem větší.............Dr.mi řekl že ta děloha může prasknout a já to ani nepoznám,že by se mi ulevilo a než by mi pomohly tak by jsme oba umřeli,že by byl pro císařský řez. A nebylo o čem přemýšlet hned jsem souhlasila.....Davidovi jsme poslala jen sms nebyla jsem schopná slova.Rychle jsem se zbalila a už byl pro mě aneszezilog,byla jsem rozhodnutá pro celkovou narkozu.Netušila jsem že jeden blbej rohlík vše tak zkomplikuje.Dle gynekologa čím dřív tím líp takže jsem souhlasila ze spinální anestezií.Vrhly se na mě a než jsem stihla cokoliv kapala mi infuze měla jsem cévku,flexilu i bandáže,byl to fičák! v 9:22 jsem psala sms že jdu na císaře a v 10 mě už vezly na sál,v 10:15 začaly napichovat spinál což nebylo tak hrozný jak jsme se bála,najednou mi bylo teplo od zadku dolu,potom brnění a potom už jsem o nohach nevěděla,zvláštní pocit.Bylo mi dobře povídala jsem si z anestezilogem sledovala monitor a v 10:45 jsme slyšela nejkrásnější pláč na světě? ano konečně slyším svého Eliáška,a taky jsem ho hned viděla a ihned nadevše milovala? a pak to začlo,zvracení kašlaní,nízký tlak,nic horšího jsem v životě nazažila celých 45minut trvalo než mě zašily,bylo to hrozný a jsem ráda že mám odrozeno!Nejhorší byl ten pocit že se nemůžu hýbat:( ale pokaždé když mi donesly Eliáška mi bylo líp a líp.Vstala jsme až druhý den dopoledne,nekutečná bolesta a motanice,vůbec jsem nespala,nešlo to. Dnes 19.2 už mám 3týdení miminko,břicho skoro nebolí,plně kojím a jsem neskutečně šťastná za ty svoje 3 chlapy?

4.2.2013 se nám narodil syn Vojtík

V neděli ráno jsem se vzbudila s krásným pocitem, že jsem po dlouhé době spala skoro celou noc. Cítila jsem se odpočatě, nabitá energii a s dobrou náladou. Vůbec jsem se necítila na to, že bych měla porodit (ač jsem si posledních 14dní nic jiného nepřála), ten den mi to bylo úplně jedno. Jediné čeho jsem si všimla, že mi břicho jakoby sjelo dolů do klína, moc jsem tomu nevěnovala pozornost, ale tušila jsem, že se malý natlačil směrem do porodních cest. Přesto to na porod pořád nevypadalo. Večer jsme ulehli a jak tak spíme najednou ve mně něco jakoby luplo či prasklo, tím se zpustil rychlý sled událostí. Najednou jsem měla šíleně silné kontrakce, které byly po 5min., díky nim jsem měla průjem, takže jsem se svíjela na záchodě, s tím, jestli jsou to křeče, nebo už rodím :-) Odtekla mi zátka a začala jsem krvácet. Rychle jsem vlezla do vany, s kontrakcemi jsem se pracně osprchovala a mezi tím manžel nachytal tašku a auto a frčeli jsme do porodnice. Abychom to neměli tak jednoduché, v noci začalo sněžit, takže cesty namrzlé a posněžené, přesto při každé kontrakci, kterou jsem rozdýchávala jak to jen šlo, manžel přidával na plynu. Dojeli jsme do porodnice, kde se nás ujala porodní asistentka, která zrovna nebyla dvakrát příjemná. Uložila mě na lehátko, prohlédla mě, pak mě napojila na KTG a začala s příjmem a vypisováním nějakých papírů, to už jsem měla kontrakce co 2min., měla jsem pocit, že při každé další kontrakci snad omdlím, snažila jsem se to rozdýchat a možná jsem i lehce vyjekla a to mě hned por. asistentka upozorňovala, ať se snažím nekřičet, ale rozdýchat to, přitom manžel mi pak říkal, že jsem skoro ani nedutala, že neví, co se pořád té asistentce nelíbilo. Po papírování mě odvedli do porodního boxu, položili mě, praskli mi plodovou vodu a mohla jsem začít tlačit. Tlačení mi asi moc nešlo, podle hlasu porodní asistentky. Měla jsem z jejího hlasu pocit, že jsem totálně neschopná, místo aby mě povzbuzovala, a naznačila v jaké fázi porod je, jen jsem slyšela „proboha maminko tak pořádně zatlačte!“ Přitom jsem měla pocit, že tlačím jak to jen jde. Nakonec se vše podařilo, miminko vyklouzlo na svět a já cítila tu největší úlevu, jakou lze jen cítit, pocit, že je všem bolestem konec a že konečně vidím, to co jsem těch 9měsíců nosila v bříšku. Hned jak přestřihli pupeční šňůru, odnesli malého pryč, jelikož byl lehce přidušen, než mi doktor sešil poranění, které jsem měla, byl manžel i s malým zpátky a já ho konečně viděla v plné své kráse. Od oného lupnutí po vyklouznutí malého na svět uběhly 2hodiny a 15min., přesto mi to přišlo jako věčnost. Ještě musím podotknout, že jsem strašně ráda, že tam manžel byl semnou, byla to hrozně velká opora. Jinak v porodnici jsem nechala 6kg, po propuštění domů mi během 3dnů ubyly další 4kg, teď mi zbývá 6kg, což není taková hrůza. Kdybych to měla porovnat s prvním porodem, rozhodně byl tento porod rychlejší, první trval od prvních kontrakcí po porod 12,5h. Ale za to ten druhý ač byl tak rychlý, o to byl intenzivnější a bolestivější. Jsem ráda, že je vše za námi, že jsem s malým doma, dcerka se na miminko strašně těšila, tak si to teď všichni moc užíváme Všem přeji co nejpohodovější porod!

Vyvolání

Vzhledem k mému zdravotnímu stavu mě nenechali přenášet,a tak jsem 22.1.2013 (první termín porodu) nastoupila večer do nemocnice,kde mě čekalo natáčení srdíčka,vyšetření (ultrazvuk,hrabali se ve mně),pak mě poslali na pokoj a v půl desátý opět.Natočit srdíčko,vyšetření.To už mi pak zavedli tabletku a dali injekci na spaní.Injekce vůbec nezabrala,spala jsem na prd jako doma - budila jsem se několikrát za noc na záchod. 23.1.20103 v šest mě už přišli vzbudit a opět se jelo - natáčení vyšetření a další tableta.Pak mě poslali na pokoj pro věci a už jsem zůstala na předporodním,kdy jsem měla silné kontrakce každou chvíli a myslela si,že jestli to takhle budu mít několik hodit,tak to vážně nedám. Naštěstí to asi za půl hodiny přešlo v normální o něco slabší kontrakce.Když mi odpojili srdíčko,šla jsem si do sprchy,kde se mi ulevilo.Dostala jsem další tabletu,a pak už to šlo rychle. Nastali velké kontrakce,které jsem prodýchávala ve stoje na nafukovacím baloně.Pak přišla sestřička,tak jsem jí říkala,že už mě to začíná tlačit do konečníku,ale že potřebuju na záchod.Poslala mě se slovy:tak jděte,ale čůrat,ne tlačit. Ještě,když jsem tam stála začlo ze mě něco téct a já: Já už čůrám nebo mi odtýká plodovka :D Na záchodě mi stejně čůrát nešlo, tak jsem šla na vyšetřovnu,kde jsem si lehla na lehátko a praskla mi voda. To už jsem měla opravdu velké bolesti,až jsem i seskočila z postele. Řekli mi, at už zavolám přítelovi, že může dorazit a šli jsme na sál. Tam už to bylo šílené.Stále jsem nemohla tlačit a musela prodýchávat. Mezitím dorazil přítel.Udělali mi odběr krve,nasadili kapačku. Pak přišla vysvobozující věta: Tak zkusíme tlačit :) Tlačila jsem jako blázen a cítila jen šílenou bolest,mnohem větší než u prvního porodu,až jsem zaječela,jak ty ženský ve filmech V tom mi došlo,že takhle neporodím a konečně jsem zatlačila pořádně do konečníku a ne do obličeje,takže pak byla malá konečně na světě. Byla jsem šťastná, že to mám za sebou, přítel fotil o sto šest :) Placenta šla ven sama,ale šití bylo taky hrozný. Šila mě půl hodiny. Udělal se mi tam pak otok,kterej hrozně bolel,takže mi to ledovali, prášky na bolest,ale i po propuštění jsem první den doma sotva chodila.

Mattea-Porod na Bulovce

Mám čas a tak vám tedy napíšu, jak probíhal můj druhý a nejspíš i poslední porod. Kdysi jsem sem dávala i příspěvek o porodu svého prvního synka, kterého jsem rodila v Apolináři a pak jsem tvrdila, že rodit nikde jinde než tam, příště nebudu. No nakonec všechno dopadlo jinak z mnoha důvodů. Jednak jsem si zpětně probírala plusy a mínusy mně již známé porodnice a zhodnotila jsem, že to vlastně tehdy nebylo až takový \"bájo\", jak mě potom připadalo. Porodní plán tehdy neakceptovali, na příjmu jsem měla dojem, že akorát otravuju a na šestinedělí mi dvě společné sprchy pro čtyřicet maminek vynahradil jen přístup sestřiček na oddělení. Proto jsem se rozhodla, že tentokrát budu rodit na Vinohradech, jelikož mají sprchy na pokojích a navíc to máme blízko bydliště. Osud tomu chtěl ale jinak a nakonec jsem rodila na Bulovce. 17.1. jsem ráno přišla do poradny, kde mě posadili na monitor a točily se ozvy. V jednu chvíli se tam začala pohybovat mně naprosto neznámá lékařka, která si sice chodila jen pro papíry a různá udělátka, ale když zbystřila, že se v místnosti nachází i kdosi s břichem, začala si mě tak zvláštně měřit a začala se ptát, v kolikátém jsem týdnu (39.TT), kolik měřím (164cm) a kolik měří otec (185cm)...nechápala jsem,ale bylo mi řečeno, ať po monitoru přijdu a že mě vyšetří. Doktorka mě prohmatala a sdělila mi, že moje malá nemá víc jak 2,5kg a ať upaluju na ultrazvuk. Na ultrazvuku vše změřili a váhový odhad byl 2100g a průchodnost pupečníku prý,že je hraniční. Miminko mírami odpovídalo v případě hrudníčku 33tt a hlavičkou 35tt. Krve by se ve mě nedořezal. Nechápala jsem co se s naší malou stalo a tak jsem uvítala jakoukoli pozornost z řad lékařů a že se jich na mě přišlo podívat. Výsledek byl -okamžitě na Bulovku- jelikož Vinohrady nemají jakési speciální oddělení pro takto malá miminka.Na Bulovce se vše opakovalo, váhový odhad téměř stejný a tak se Mudra rozhodla, že bude lepší těhotenství ukončit, jelikož malá asi v bříšku neprospívá. Ten večer jsem dostala první vyvolávací tabletku s tím, že se uvidí, co do rána bude. Nic. Ráno jsem se probudila a cítila jsem se úplně normálně. Dostala jsem tedy druhou tabletku, která mi vyvolala celodenní kontrakce po 5ti minutách,ale nijak silné,tak jsem celý den hopsala s manželem po chodbě a vždy si jen odskočila na monitor, kde mi ještě v mezičase udělali Hamiltona. Večer jsem dostala do zadku injekci čehosi, po čem se prý porod rozjede nebo to funkci tablety utlumí...Takže se to utlumilo a zas z porodu nebylo nic.To byl konec dne 18.1. Ráno (19.1.) lékařka zhodnotila nález a zavedla mi do 2cm otevřeného čípku půlku tabletky,která je prý silnější a prý do půl hodiny začnou už \"hezčí\" bolesti. Jak řekla, tak se stalo. Do půl hodinky začaly opravdu silné kontrakce a tak jsem zavolala manžela, aby přijel.To bylo před desátou ráno. Když manžel dorazil, kontrakce už byly opravdu hodně silné a tak nás přesunuli z odd. gynekologie na porodní sál. Tam mě položili do postele, napojili na monitor a začlo šou...manžel byl celou dobu u mě,držel mě za ruku a já minutu co minutu, dohromady hodinu a půl prožívala bolesti takového rázu, že s každou další jsem myslela, že to bude to poslední, co v životě zažiju. Doktorka mi akorát s lítostí oznámila, že mi podáním tak silné tablety způsobili hypertonické kontrakce, což jsou vlastně o mnoho delší, častější a bolestivější bolesti, než při přirozeném porodu. Ale to se v případě vyvolávaného porodu nejspíš stává. Třičtvrtě hodinky před samotným porodem (to jsme ale ještě netušili) mě přešoupli na přípravu a do sprchy...Na balonu a v horké vodě se mi lépe nedělalo, bolesti už přesahovaly hranice lidské únosnosti a tak jsem se rozptylovala tím, že jsem si spolu s manželem zpívala a snažila se to prostě jen ustát. Najednou se změnila povaha porodních bolestí a mě se začlo chtít tlačit. Manžel doběhl pro sestru a ta mě odeslala na porodní sál, na jehož dveře jsem sice z koupelny dohlédla, ale přejít do něj mi přišlo neskutečně namáhavé. Na sále už to šlo ráz na ráz. Šup na kozu, jedna kontrakce-maminko netlačte (má odezva-to nepůjde)...druhá kontrakce-maminko zkuste to (nejde to) -no tak tlačte, ale pořádně!-,hrozně mě to pálilo,nejspíš, jak se napínala ta kůže. Manžel stál,koukal na to všechno, já tlačila a koukala na něj. Pak jsem slyšela už jen -ještě jednou a to budou ramínka-..Najednou úleva a ticho..Manžel brečel jak želva a já čekala co mi kdo poví.Nic jsem neviděla, protože přeze mě hodili peřinu a pak ji nestačili sundat. A pak se ozval první pláč naší dcerušky a taťka plakal ještě víc. Nikdy by mě nenapadlo, jak strašně zvláštní a krásný to je, mít ho tam sebou. Oba jsme to zhodnotili jako nejhezčí zážitek za celý náš život. Maličkou odnesli, čas 12:14 váha 2650g a 45cm a možná jen díky tomu jsem nebyla ani nastřihávaná,ani šitá..Pan primář při zjištění,že můj prvorozený syn měl 2965g a 48cm pouze podotkl, že malé nic není,ale že já prostě neumím vyrábět velké děti :) Pak jsme s manželem a naší maličkou pobyli 2 hodinky na porodním sále, potom mě odvezli na pokoj, poslední pusu téhož dne a vzájemné děkování si za vše krásné jsme si s manželem odbyli až tam a 22.1. si nás taťka už vezl domů. Bulovku jsem neplánovala, ale jsem ráda, že jsem byla tam,kde jsem byla a když se na to podívám zpětně, ve srovnání s Apolinářem je to nebe a dudy. Nepotkala jsem tam nikoho, kdo by nebyl ochotný, usměvavý a milý, všechno mi vysvětlili, veškerá přání akceptovali a ve všem vyšli vstříc. Byl to skvělý zážitek.

prirozeny porod Praha-podoli

Ahoj. jsem sice jen v 18 tydnu,ale kvuli strachu z rozeni a jeste vetsimu z cisarskeho rezu se cim dal vice priklanim k tomu, ze chci rodit prirozene. Pokud nebudou kompikace, chci co nejmin medikace typu oxytocin/vim ze v podoli epidural pro fyziologicky porod nedavaji, i proto jsem si ji vybrala/. chtela bych rodit v poloze vertikalni,takovy sed /zadny polosed ci lezeni/, chci se v prvni dobe co nejvice pohybovat,chodit a tak. Ze pry to moc pomaha. Nechci zadne svetla zbytecna / pritmi pry vic stymuluje hormony k porodu/. Tepla porodni mistnost tam pry je automaticky. Doufam, ze mne nenapoji na ruzny monitory a nebudou nutit dlouho lezet pri jejich vyhodnocovani.Chci mit miminko hned jak vyleze i od krve u mne az po nekolika minutach ho dat umyt, a opet prinest do prvnich dvou hodin po porodu. Doufam, ze nejsem prilis utopicka,ale hold jsem cetla knizku Znovuzrozeny porod a tak tak krasne pisi jaka je zena zvlastni a co dokaze, kdyz se ji necha rodit jako \"savci\", jak by prirozene i rodila.Mate nejaka zkusenost, ze i vyjdou vstric?

druhý porod

Ahoj holky,jak jste to měly s druhým porodem? Platí, že je rychlejší? Já jsem měla první porod 2 hodiny od prasknutí vody po narození malé a teď se trochu děsím toho druhýho, abysme stíhali. Zbývá 6 týdnů... :-)

Tobiášek 5.1.2013

Ahojte BOLky, tak mám chvilku, kdy oba kluci spí, tak ji využiji k tomu, abych vám popsala svůj druhý porod .Termín porodu jsme měli stanovený na 2.1.2013, všichni předpokládali, že jako druhorodička budu rodit už o svátcích a proto mě také neustále bombardovali nemístnými sms víte všechny jakého typu . Jenže pořád se nic nedělo a proto mě má dr. předala do péče porodnice. V porodnici jsme byli 2.1. a 4.1. s tím, že na kontrolu máme dojet ještě 6.1. a když neporodíme tak už nás nebudou trápit a hned v pondělí nastoupíme na vyvolávačku. Toho 4.1. sem se s dr. domluvila, že tomu trošku pomůžeme. Celý den jsem mírně špinila a pobolívalo mě břicho, ale všechno v normě, manžela jsem tím ani nijak nezatěžovala a jen doufala, že se to přes víkend rozjede samo. V noci mě vzbudila silná bolest břicha, chvilku potom to přišlo znovu, tak jsem vstala a že půjdu kouknout na hodiny, jestli se to opakuje nějak pravidelně. Ale prd, seděla jsem na gauči jak pecka a nic nepřicházelo, tak sem se rozhodla, že půjdu zase spát. Vstala jsem a najednou lup a už ze mě valila voda...na jednu stranu jsem se potutelně usmívala, že na vyvolávačku nepůjdeme, ale na druhou stranu mě polil trochu studený pot, že už . Šla jsem tedy vzbudit manžela s tím, že je 23:45 a rupla mi voda, takže šup šup ať už je oblečený a že vyrazíme. Zavolali jsme ještě babičce, aby přišla pohlídat Vojtíka, ten se bobek zrovna vzbudil ve chvíli kdy jsem si obouvala boty...Bylo 00:01 když jsme vyjížděli z parkoviště směr porodnice, kontrakce jsem měla už co 5 minut...do porodnice jsme na příjmu zvonili v 00:30 s kontrakcema co 3 minuty, šla jsem se převlíknout do košilky a hnedka na monitor, přišla dr. s tím, že jsem otevřená na 3-4cm, že dostanu ATB, neb mám pozitivního streptokoka a že počkají tak 2h jak se to bude rozjíždět a že mi kdyžtak dají něco na popohnání. V 1:15 přišla PA, že si mám přejít za manželem na porodní sál, jenže se mi po cestě začla točit hlava a místo mnou plánovaného wc jsem skončila rovnou na lůžku . Najednou jsem měla nutkání na tlačení, PA ani nestihla zapnout monitor, jen mi položila na bříško sondu na snímání srdíčka a tak tomu zůstalo už po celou dobu. PA hned volala dr., která u nás byla v cukuletu a hned hlásila, že jsem na 9cm ale že ještě nemůžu tlačit, že musíme ještě počkat a mám si kontrakce pořádně prodýchávat. Když už jsem mohla tlačit, tak to najednou nešlo. Tlačila jsem jako o život, ale byla to dřina. Nakonec musela nastoupit dr. a tlačit mi na břicho, najednou přišla úleva a hlavička byla venku, pak na další zatlačení šly ramínka a najednou už jsem měla ten mazlavý uzlíček u sebe na bříšku . Byla to taková nesmírná úleva, hned poté jsem se totiž dozvěděla, že malý šel ručičkou opřenou o hlavičku a proto nešel tak lehce vytlačit. Takže v 1:37 se narodil ten náš druhý poklad s mírami 3550g a 52cm. Manžel si přestřihával šňůru a přes tekoucí slzy pomalu ani neviděl...byl tak roztomilý a úžasný .Když bych měla zhodnotit, který porod byl lepší, tak vám ani nevím. Vojtíka jsem u sebe měla od prasknutí vody za 6hodin, Tobiášek si pospíšil a byl s námi za necelé 2h, ale s tím, že to bylo náročnější v tlačení díky té jeho ručičce. Na oba porody budu vzpomínat jako na něco nezapomenutelného, originálního a velmi emotivního . Jsem ráda, že mi u nich byl manžel velkou oporou a že je se mnou sdílel, i přesto že vím, že tento druhý porod mu dal docela zabrat, protože mě viděl trpět víc, než u prvního. Za to vše mu patří velký dík A vám těhulky přeju stejně krásné porody jako jsem měla já a hlavně zdravíčko pro ty vaše prdelky