Můj POROD - nové diskuze

Zvládli jsme to rychle:)))

1.11 jsem měla poslední termín a taky poslední prohlídku na gyndě. Tam mi řekli, že si mám v sobotu 3.11 zajít do porodnice na monitor a domluvit se co dál. Ale v sobotu v půl sedmé ráno mě vzbudila bolest v podbříšku...docela nepříjemná, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Opakovala se co 10min celou hodinu. Pak to ale přešlo a stah se objevil někdy co 10min někdy až za 40min. Tak jsem jela natočit to srdíčko, tam mi řekli, že to jsou asi poslíčci a že mám znovu přijít v pondělí. Tak jsme si s manželem a Vojtou zašli do restaurace na oběd a jeli domů. Dokonce jsem si i na hodinku zdřímla. Když jsem se v 18hod vzbudila, tak stahy začaly být pravidelné co 10min, ale jen slabé a krátké. Ale i tak jsme pro jistotu zavolali babičku ať si pro Vojtíška přijedou. Ještě hodinku jsem byla v pohodě, ale po hodině kolem cca 19hod začaly stahy sílit a hlavně interval se zkrátil na 3min. Tak jsme ještě nabalili Vojtíška babičce do auta a jeli jsme do porodnice. Tam jsme byli ve 20.05 natočili mi monitor, udělali prohlídku(byla jsem otevřená na 3cm), převlékli manžela a šli jsme na pokoj. Za hodinku už to bylo 5cm. Už jsem byla hodně unavená a začalo to už i víc bolet, tak jsem si řekla o epidurál.Proč bych měla trpět, když nemusím. Ovšem doktor byl na sále tak jsem musela počkat až tam skončí. Ve 21.50 dorazil anesteziolog a píchnul mi ten epidurál, ovšem úplně zbytečně. Jelikož se blížil konec porodu, tak už mi nezabral. Naopak mi po něm píchly vodu a já po dvou stazích šla tlačit. Ve 22.05 se nám narodila Maruška. Měla 50cm a 3490g. Byl to nejkrásnější zážitek, jaký jsem zažila. Měla jsem z porodu docela strach jak to zvládnu, ale nakonec šlo všechno jak po másle a my jsme vše zvládli za 2hodiny.

1.11. 2007...Nezapomenutelny zazitek na cely zivot...:))))

AHojky holky,tak tedy 1.11. 2007 v 6:20 rano se nam narodila nas eprincezna Jacqueline Monique...Vazila 3090g a meri 51 cm...Tohle ditko je nase prvni a na porod si nemuzu stezovat...Meli jsme to za sebou za 3,20 h,takze si myslim,ze nebylo zle... ...Kontrakce nebyly zrovna nejprijemnejsi,ale takova bolest za takove stesti na cely zivot =urcite stala zato!!!! Nikdy jsem nebyla stastnejsi...

9.květen 2007 nejšťastnější den v mém životě :)

Tak jsem se taky rozhodla, že se vám pokusím popsat svoji zkušenost z porodu. V 37.tt jsem měla pozitivní GBS. Doktorka mi řekla, že jakmile mě bude někde bolet břícho, ať jedu. Tím mě naprosto dostala, pže já šílený nervák, jsem se začala každou chvilku pozorovat. No a v noci z 7.5. na 8.5. mě v noci začalo bolet břicho, ne nijak pravidelně. Říkala jsem si tak počkáme do odpoledne. Sice se to trochu zlepšilo, ale pořád jsem to občas cítila, tak jsem se po konzultaci tady s holkama na MK rozhodla, že teda pojedeme, jistota je jistota a aspoň budu klidná, maximálně mě pošlou domů. Péťa mi říkal, že vezmeme tašku do porodnice a já říkám na co, stejně mě určitě ještě pustí, pže jako porodní bolesti mi to teda nepřišlo. Nakonec jsem ho ale poslechla a svolila, aby ji do toho auta dal. Potom co jsme dorazili do porodnice mě doktorka prohlídla, ale musím říct, že pořádně. Prošťouchla mě tak, že jsem myslela, že jí z tý kozy vyskočím. Sestřička mi říkala, uvolněte se a zhluboka dýchejte, ale copak to šlo. Byla jsem ráda, že jsem z ní vůbec slezla. Od tý chvíle to začalo, měla jsem bolesti v podbříšku a doktorka říkala, že jestli se to do rána nerozjede, že mi natočí monitor a možná ještě pustí domů. Vzhledem k tomu, že už jsem takový bolesti měla jsem si říkala, že stejně zase přejdou. Jenže večer, když jsme se šli dívat na Ordinaci, jsem tak tak seděla, to jsem je měla tak po třech minutách, ale ještě se dali snést. V noci za mnou každou chvilku chodila sestřička si poslechnout ozvi a zkontrolovat, jak se otvírám. Nemohla jsem vůbec spát, snažila jsem si odpočinout mezi jednotlivýma kontrakcema. Před půl šestou přišla zase sestřička, prohlídla mě a řekla, že už půjdeme na sál a že už můžu zavolat Péťu. No tak jsem šla. Sestřička mi dala Yal a ani mě neholila, pže o to už jsem se pokusila doma a prý docela úspěšně. Pak jsem šla na sál, jelikož předporodní pokoje byli už plný. Aspoň že mi ten míč donesli. Poskakovala jsem tam na míčí, když vešel Péťa v tom fialovým hábitu, musela jsem se začít smát, vypadal v tom vážně roztomile, ale po chvíli mi při bolesti strnul úsměv. Pak přišla PA a říkala mi, ať při kontrakci zkusím polohovat a lehnu si na bok, aby malý správně dorotoval, jenže to ta bolest byla ještě silnější. Pak už jsem si sice nemohla ani sednout na ten míč, ale říkám, pořád se to ještě dalo celkem v klidu snášet. Péťa mi musel každou chvilku nosit studený obklady jak jsem se potila. Před osmou přišla PA s doktorkou a zeptali se mě jestli mi můžou píchnout zbytek plodový vody, že pak se to buď rozjede nebo začnou slabší bolesti a budou sílit. Byla jsem otevřená na 4-5cm, tak jsem souhlasila. Jakmile mi ji píchli, začali šílený bolesti, který jsem vážně s těží prodýchávala. Během pár minut jsem byla na 7cm a Péťa se mohl se studenýma obkladama uběhat. Snažila jsem se nevšímat si pocitu na tlačení, jak mi to vštěpovala PA. Po pár minutách jsem ale začala cítit hlavičku a říkám Péťovi, ať pro ni jde a řekne jí, že už to nevydržím, že prostě musím tlačit. Tak pro ni došel, koukla se jak jsem otevřená a řekla, že až přijde kontrakce ať to zkusím, že mi řekne, jak mám tlačit. No první pokus jsem ještě pořádně nevěděla, jak dýchat, ale na podruhý už to bylo dobrý. Po celou tu dobu Péťa seděl na míči, ale pak mu ho vzali. Jelikož ho znám, tak jsem mu řekla, že jestli nechce ať jde na chodbu, aby se mu neudělalo špatně a nemuseli se pak starat ještě o něj. Byl to ale hrdina a říkal, že nikam nepůjde, že tam bude se mnou. Pak přišel doktor a začalo to běžet rychle. Jednou, dvakrát jsem zatlačila, pak řekl, že má malej vlásky, to se Péťovi ulevilo, nebude plešatý jako maminka. A pak řekl no tak teď napotřetí už bude venku, já jeho optimismus moc nesdílela, ale jakmile přišla kontrakce pevně jsem se chytla a zatlačila co nejvíc to šlo a najednou jsem cítila jak hlavička vyklouzla ven a hnedka za ní tělíčko. Najednou jsem necítila vůbec žádnou bolest. To naše prdítko začalo hned šíleně křičet a sestřička mi ho dala na bříško. Péťa to chtěl všechno vyfotit, ale jak byl zmatený, tak to místo toho natočil, ale to nevadí. Pak si ho sestřička vzala a Péťa běžel hnedka za ní a koukal, jak to naše prdítko važí apod. Mezitím mi doktor řekl, ať ještě jednou zatlačím. Já myslela, že jsem ještě ani nezačala a on řekl, dobrý to stačí je venku a ukázal mi placentu, ještěže Péťa byl u malýho. Jelikož mě doktor při tý poslední kontrakci trochu nastřihl, tak mě pak ještě sešil, ale pochválil mě jaký to byl krásný a pohodový porod na prvorodičku. K tomu se přidal i Péťa vzhledem k tomu, že shlídnul v televizi v pár filmech porod, kde ty ženský šíleně křičeli, tak mi řekl, jak jsem to skvěle zvládla a že jsem ani nekřičela. No jo chlapy, já jsem říkala, že kdyby měli ty bolesti, co já tak by jim to zase taková pohoda taky nepřipadla. Takový opravdu velký bolesti jsem ale měla asi půl hodiny, kže to vážně ještě šlo a navíc v tu chvíli už nám přivezli Páťu, kže jsem měla už úplně jiný "starosti". Byl tak nádherný a když jsem viděla Péťu s jakým výrazem ho pozoruje (s takovým tím jako já jsem vždycky pozorovala fotky z UTZ, kdy jsem si připadala jako cvok), tak jsem byla šťastná. Musím říct, že jsem moc ráda, že tam Péťa se mnou šel. Vím, že to pro něj asi nebylo lehký, bála jsem se, že to nezvládne, jelikož jemu se dělá špatně jakmile vejde do nemocnice, ale zvládnul to na jedničku, moooc mi pomohl a já mu za to děkuju. Můžu říct, že tohle byl jednoznačně nejkrásnější zážitek v mým životě a ráda si ho zopakuju znovu i přes ty všechny bolesti, pže to stojí za to. Všem maminkám tady přeju zdraví a hodný miminka a těhulkám pohodový a bezproblémový porod.

To mě dostalo!!!!!!!!!

Můj porod je o kousek dole ale tohle mě fakt dostalo,už se toto tedy událo taky dávno,ale myslím že na těchto stránkách to rozhodně nemůže chybět..Posuďte sami!!!!http://www.mimibazar.cz/rodinne_foto.php?strana=2&id=267451 TEDY KLOBOUK DOLU!!!CO,co,co....

Už je to skoro rok..=o)

Nemůžu se s vámi o toto nepodělit..Mám za sebou umělé oplodnění,tudíž když byl znám přesný den oplodnění tak jsem si myslela že termín porodu musí být téměř stoprocentní..Hahaha..Termín jsem měla 18.12.06..Takže co kdyby náhodou,tak jsem měla zbalenu tašku asi už měsíc dopředu..Pořád jsem do ní něco přidávala že kdybych rodila ještě o pár dní dýl už bychom jí neunesli=o)Těšili jsme se že už na vánoce budeme s Filípkem doma...No tak jsme byli doma ještě bez Filípka,pravidelně jsme jezdili do Karlových Varů na kontrolu ozvů každý druhý den..Vyšlo to i na štědrý den..Tak jsme tam dopoledne jeli,MuDra do mě koukla a řekla že se tam nic neděje ale že se pokusí kapánek uvolnit vak blan když už tedy skoro týden přenáším..Tak se ve mě pošťourala,zatahala a poslala nás domů.Přijeli jsme domů a zjistila jsem že mám takovej divnej výtok,jako spíš špinění..bolest žádná a tak jsem to nechala být,bylo to jen malinko.No tak jsme si udělali tedy ten štědrý večer a já byla nervozní jakože se nic neděje a že jako by to už mohlo být a tak..25.12. ráno jsem se sprchovala a šlo ze mě trošičku čisté krve..Tak jsem zavelela a jeli jsme..Přijeli jsme tam a po vyšetření kdy zjistili že se opět nic neděje si mě tam ale nechali se slovy:Kdyby jste nebyla po IVF a nepřenášela tak bychom vás poslali domů!!No tak tam byl manža se mnou asi do odpoledne do 16.oo hod..koukali jsme na telku(na nadstandartním pokoji)No a pak mě opustil a jel domů s tím že když něco tak dám vědět..Jenže ono nic..Akorát ten pokoj je vedle porodních sálů,takže já slyšela každý porod který se konal což bylo něco na moje nervy..Brečela jsem a volala manžovi že chci domů pač se tam asi za dvě hodiny narodili tři děti..No samozřejmě že jsem si tam odbyla noc a ráno 26.12.přišel na vizitu MuDr. a zeptal se mě:tak co chcete rodit??(pač se furt nic nedělo)A já JOOOOOO!!! a on mi tedy vysvětlil že mi dá tabletu provokačku..a já sjem se ptala jakože co se bude dít dál a on že buď se můžu rozrodit a když se dva dny nic dít nebude tak to budou řešit zase jinak,ale tím se teď nebudeme zabývat..Já mu vše odkývala a když odešel tak mě děsilo to že tam ještě dva dny budu tvrdnout=o) a poslouchat porody jiných!!No tak v osm ráno mi dal provokačku,já zavolala manžovi aby dojel,přijel něco málo po deváté,to mě děsně začali bolet záda,pořád napojená na ozvy jsem ležela,najednou se mi udělalo blbě,začala jsem se klepat a měla jsem zimnici, tak jsem volala sestru ta řekla že to je od té provokačky a že je to normální..No a nevím v kolik jsem začala mít kontrakce ale né bolest do břicha ale do zad a ani nevím po kolika minutách,protože se mi Filípek tlačil úplně děsně do konečníku..Pořád mi říkali rozdýchávej kontrkci,netlačte,netlačte,nejste otevřená,potrháte se !!!Jenže to dost dobře nešlo,ten tlak byl fakt hustej!!Někdy se to podařilo rozdýchat,jindy ne...No pak řekla sestra že až budu na 10 cm že můžu a pořád chodila kontrolovala a říkala že ještě ne..že na 4,na 5,na 7cm..No a pak mi přišel MuDr píchnout vodu,ta vylítla a byla zelená..Už před tím mi nasadili kyslík se slovy aby se mi lépe rozdýchávalo..Nevím zda to pomohlo,ve finále to bylo kvůli tomu že měl Fífí omotanou šňůru kolem krku..No a najednou mi řekl doktor jak si mám lehnout,jak dát nohy(rodila jsem na tom pokoji,promění během chvíle postel na porodní stůl)a zavelel:Tááák a rodíme..Až přijde kontrakce tak zatlačte vší silou!!!Tak se stalo,cítila jsem bolest kdesi dole,jakože spíš tlak,to byla hlavička,na druhou kontrakci jsem jí vytlačila a pak už to šlo skoro samo..Zkrátka na třikrát a Fífí 3570g a 53cm byl v 11.13 hod. venku..Úžasný zážitek!!Komunikovali i s manželem který tam byl celou dobu se mnou a hrozně mi ta jeho přítomnost pomohla.Filípek byl na ošetřovně a já tam pořád ležela a nešla mi ven placenta..Holky to bylo komický..skoro hodinu tak MuDr. stál u mě mezi nohama,držel půpeční šňůru a povídali jsme si o vánocích a o horách a a a a a.Dali mi 2x kapačku a mačkal mi břicho a pak když fakt skoro za hodinu vyjela, to se mi ulevilo.Filípka mi dali skoro hned po porodu ke mě v postýlce,tak jsme se s tatínkem kochali jak krásnýho kluka máme a jak jsme to pěkně zvládli!!Pak ho na nějakou dobu odvezli,mě převezli na oddělení šestinedělí,pomohli mi se umýt a čekala jsem na ten můj poklad!!!Stálo to za to Filípkovi je skoro 10 měsíců a je zlatíčko a jsme za něj strašně šťastní!!!!!!!Tak tolik můj zážitek!!!Pá Helena

Nečekané překvapení :-)

Můj termín byl 21.10.2007, 24.9. jsem byla na poslední kontrole u své gyndr.,řekla, že jsme v pořádku, že to zatím na porod nevypadá a že rozhodně nemáme čekat malý miminko, prý to bude pořádný chlapák :-) Ještě ten den jsem se šla objednat na monitory do porodnice, sestřička koukla na můj termín a objednala mě na 5.10.2007. Když už jsem byla v tom běhání kolem miminka, tak jsem si ještě skočila domluvit dětskou lékařku. Jelikož byl manžel v té době na služební cestě v zahraničí tak jsem přebíhala mezi domovem a rodičema,mamča byla hodně nervozní,prý bych neměla být doma sama. ikdyž jsem si myslela, že je to zbytečný, že mám přece ještě 3 týdny do termínu, tak jsem svolila, že se přesunu zase k nim.takže jsem ve čtvrtek 27.9. sedla do auta a vydala se k rodičům. tam mě ovšem čekalo velké překvapení. stála jsem v obýváku a najednou něco prasklo a já jsem byla durch mokrá.v té chvíli se mě zatmělo před očima,proboha co se stalo,že by plodová voda??:-) možná,že jsem se jen počůrala, tak jsem hned mazala na záchod, ale valilo to ze mě pořád dál, takže nebylo pochyb, že mě praskla plodovka.vzala jsem si vložku a taťka se švagrovou mě odvezli do porodnice..pořád jsem si ještě myslela, že mě třeba pustí domů..nestalo se tak...jelikož nechávám všechno na poslední chvíli, tak jsem samozřejmě neměla nachystanou tašku, ani jsem vlastně věci neměla nakoupené..takže švagrová musela ještě večer lítat po lékárnách a koupit my základní potřebné věci. takže do porodnice jsem dorazila ve 20h, sepsali jsme přijímací papíry a já se přesunula do porodního pokoje (boxu), po 21h jsem začala mít pravidelný kontrakce, PA mě poslala asi ve 22h do sprchy, ať tam prý vydržím co nejdýl a taky, že mi to uleví od bolesti...nestalo se tak, vydržela jsem tam skoro hodinu,pak jsem šla zase na pokoj, kde mi natočili monitor.ležet to bylo utrpení, hrůza jak jsou ty monitory dlouhý :-( pak mi PA nasadila antibiotiky, jelikož jsem měla pozitivního streptokoka, dala mě dva čípky a zase jsme čekali. musím říct, že bolesti byly opravdu drsný, chvílema jsem myslela, že polezu po stropě...před půlnocí jsem si měla při každé kontrakci jednou zatlačit,abych to potrénovala..zdálo se to nekonečné. pak jsem si sedla na rodící stoličku a zase jsme tlačili, aby se mimisek dostal trošku níž, jakmile se tak stalo, přešla jsem na porodní křeslo, kde jsem měla při každné kontrakci 3x dlouze zatlačit.to bylo docela fyzicky náročné,ale říkala jsem si, že když to vydržím, tak bude jistě brzy po všem. no a v 0:52 se náš vlastík narodil.byla to obrovská úleva když vylítl :-) a to doslova :-) veškerá bolest byla pryč :-) placenta byla venku taky hned.dostala jsem pak ještě kapačky, protože jsem hodně krvácela, pí.dr. mě zašila, byla moc hodná, trošku to štípalo, ale to už bylo zanedbatelný :-) pár hodin jsem ležela ještě na porodním pokoji, na břichu jsem měla takovou čínku, PA vždycky přišla a mačkala mě na břicho,asi aby se děloha zatáhla a přestala krvácet. asi kolem 4h dokapala kapačka, ještě mě PA vycévkovala a já se přesunula na normální pokoj. když to shrnu, tak to rozhodně nebylo bezbolestné, ale přežít se to dalo, rozhodně do toho půjdu znovu :-) vlastík měl 2940g a 46cm, narodil se ve 37tt, takže překvapivě dřív...jediné negativní na tom všem bylo, že porod nestihl bohužel taťka, který se ze služebky vrátil až v neděli, ale fandil nám aspoň ná dálku. dala jsem mu vědět, že už jsem v porodnici, pak mi ovšem jak naschvál došla baterka na mobilu, takže chudák nevěděl jak to probíhá...dokonce volal z Bosny do porodnice na pevnou :-)přeji všem pohodové porody a krásné zdravé miminka

Stálo to za to!

Začalo to 28.9. už asi ve 4:00, kdy mě pobolívalo v křížích a to v pravidelných intervalech. Nevěnovala jsem tomu pozornost, jelikož to ještě moc nebolelo - takový pocit jak při měsíčkách. Stále to neustupovalo, kolem desáté jsem si to stopla - bylo to po 10 minutách. Pořád jsem si ale říkala, že to budou poslíčky. Asi v jednu odpoledne mě manžel odvezl do nemocnice - stahy jsem měla asi po 7 minutách, ale dalo se to v pohodě vydržet. V nemocnici mi řekli, že se vůbec neotvírám, že to můžou být ty poslíčky, ale že si mě tam zatím nechají. Bolest sílila, v 18:20 mi praskla voda a já byla otevřená asi na 3 cm. To už jsem začínala panikařit, že to bude asi vážně na dlouho, když se tak pomalu otvírám. Dali mi klystýr, vyholili mě a pak jsem byla asi půl hodiny ve sprše. Kolem osmé jsem si řekla o epidurál, ten zabral úplně báječně, dokonce jsem si zdřímla a trochu se uklidnila. Kolem desáté jsem byla na 6cm, píchli mi další dávku epidurálu, s tím, že už to zabere míň. Mně už to ale nezabralo vůbec, protože asi v 22:05 sestra nahmatala hlavičku a já začala tlačit. Verunka byla na světě přesně ve 22:17. Rozplakala jsem se štěstím, když jsem jí uviděla. Takže kdybych to měla shrnout, nesnesitelné bolesti jsem měla asi jen půl hodiny. Taky velkou roli hrála psychika - jakmile mi píchli další epidurál, já se uklidnila a najednou už to šlo strašně rychle. Verunka je zlatíčko a těch pár hodin v bolestech bych pro ni podstoupila klidně ještě jednou.

Porod v Hořovicích

jak už jsem tu někde psala, mělo moje ošetřující doktorka strašný strach že budu mít extra veliké miminko. Tak se rozhodla mě hned první den po termínu poslat do porodnice na vyvolání. V pátek 21.9 jsem nastoupila, ale bohužel mlěi na sálech plno a i přesto mi dali preindukci, večer (stále na sálech plno), mi dali injekci na zastavení stahů a že ráno se rozhodne. Ležela tam se mnou ještě jedna maminka na vyvolání (9 dni přenášela) - ta měla v sobotu lepší nález, takže tabletka na indukci putovala k ní. A já si šla na oddělení snít snídani. V sobotu cca ve 16 hodin to ale začalo samo - kontrakce cca po 10-8 minutách - šla jsem se s manželem projít do parku. Po večeři - kontrakce stále nepřestávali, naopak se začali zrychlovat, takže v 18:30 to šlo po 2 minutách, manžel tedy z návštěvy neodjel a trpělivě čekal co se bude dít, protože překvapivě sály stále byly plné. V 19:30 mě vzali na monitor a po hodinovém ležení a vyšetření jsem se dozvěděla, že už to je dost rozjeté (cm mi p.doktorka nesdělila). Ve 20:40 mi napíchli plodovou vodu a šup na sál (už bylo volno, dorodila ta maminka co ji ráno dali indukci).Bolesti jsem rozdýchávala ve sprše (super), pak mě asistentka poslal tlačit na záchod a ve 21:30 šup na postel, že to už pujde rodit. Doktorka mi nastřihla hráz (holení se naštěstí konalo ještě doma, ale na žádné klizma nebyl čas) a pak to šlo na cca 4-5 kontrakcí (dali mi ještě infuzi aby ji prodloužila) se nám narodila Anička (21:50)- naprosto dokonalá holčička :-), né žádný obřík, ale slušné 3,09 kg a 48 cm. A je pravda pravdoucí, že v okamžiku, když jsem ji viděla, všechno bolest byla zapomenuta. Nepříjemné bylo to šití a samozdřejmě následné zotavovaní (sedět nešlo). Z porodnice nás pustili ve čtvrtek a teď už bojujeme doma. Nakonec jsem strašně ráda, že nás v pátek do porodnice přijali na vyvolání, protože nevím, jak bychom tu rychlost - přechod kontrakcí z 10 minut na 2 doma rozdýchali.

samý poplach ale se šťastným koncem :o)

Po dlouhém čekání a týdnu přenášení se konečně začalo něco dít ve čtvrtek 20.9. - kolem jedenácté večer se mi tam mimi začalo hrozně hemžit a bříško se mi začalo více stahovat. Dostavila se bolest v podbřišku, která trvala i mimo kontrakce, ale to jsem si říkala, že je to z toho, jak tam mimi řádí. Kolem půlnoci jsme si šli lehnout a kolem jedné jsem se vzbudila. Na prostěradle byly fleky tak jsme se radovali, že určitě konečně voda. Do porodnice jsme vyrazili kolem půl třetí, kdy mi začaly kontrakce po 5-ti minutách a už byly docela hodně nepříjemné. Na příjmu mi po vyšetření řekli, že sice kontrakce jsou už hodně časté a silné ale že se vůbec neotvírám. Z vyšetření vyšlo najevo, že mi opravdu odtíká voda, tak si mě tam nechali ale dali mě zatím na rizikové oddělení, že na sál mě přeloží jakmile se více otevřu a začne se něco dít. Manžela poslali domů s tím, že mu zavolám jakmile mě dají na sál. Holky já se kroutila jako ďas, kontrakce jsem měla záhy jen po 3 minutách a připadalo mi že trvají snad pět minut. V tu chvíli jsem začala zkoušet všechno možné co jsem si přečetla, co mi sestřičky poradily a co jsem slyšela na kurzech - nepomáhala mi ale ani sprcha, ani všelijaké polohy a akorát se mi dělalo hrozně zle. Když jsem začala kontrakci rozdýchávat připadalo mi, že bolí daleko více než kdybych nedýchala ... No prostě peklo, nejhorší bylo, že mě teda znovu vyšetřovali ale změna žádná byla jsem otevřená na 2cm... Epidurál mi dát nechtěli dokud nebudu alespoň na 5 cm. Kolem sedmé ráno mi praskla voda kompletně a nastal poplach protože byla už nazelenalá. Všichni se kolem mě slítli rychle mě táhli na monitor a zháněli doktora. Ten zase velel okamžitě na vyšetření, bohužel stav stejný, otevírání se prostě nekonalo. Vzhledem k vodě pro mě ale sháněli sál - ještě to vypadalo, že mě nakonec převezou jinam pač měli zrovna plno. Naštěstí se nakonec jeden uvolnil tak mě tam šoupli a odkázali na sprchu s teplou vodou, aby se už něco rozjelo. Tak jsem se nakonec trápila až do jedenácti, kdy mi přišli píchnout epidurál - i přesto, že jsem byla jen na 3cm, bolesti už byly opravdu nesnesitelné a v podstatě jedna kontrakce za druhou. Tak se mi konečně kolem půl dvanácté malinko ulevilo a to už jsem byla tak slabá, že jsem myslela, že to snad už nezvládnu. Přivolal jsem konečně manžela - jsem ráda, že nemusel vidět jak jsem se nesnesitelně kroutila. vím jak by ho trápilo, že mi nemůže nijak pomoct. Po epidurálu nastal další poplach jelikož kontrakce ustoupily tak do mě začali lít oxitocin - to bylo kolem jedné a to už toho mimíšek měl opravdu dost a začal stávkovat. Další poplach, sešlo se celé oddělení a koukali splašeně na monitor kdy mimíškovi hrozně klesl tep. Okamžitě odpojili oxitocin, dali mi kyslík a nějakou kapačku na probrání mimča ale jelikož pořád nic přiletěl doktor zavelel odpojit a okamžitě na sál - šla jsem tedy nakonec na císaře. Za pochodu na sál mi manžel sundával náušníce, sestry cévkovali a natírali a ještě jsem pomalu neležela už mi dávali dýchat narkozu na částečnou anestezii už nebyl čas mimi muselo okamžitě ven. Nakonec to ale vše stálo zato - Filípek se nám narodil ve 13:30, tedy po 13-ti hodinovém boji a je to to největší zlatíčko Když mi ho večer konečně donesli ukázat nezadržela jsem slzičky, je to opravdu nádhera a nic krásnějšího se člověku v životě asi nepodaří Včera nás konečně pustili domů, tak si ten náš uzlíček lásky užíváme jak se dá a těšíme se, že už nás čekají jen samé příjemné a krásné zážitky Přeji všem, aby i vám vše dobře dopadlo a máte tak nádherné zlatíčka jako my

???????

Zdravim vsechny a chtela bych se zeptat jestli jste nektera rodila ve Fakultni nemocnici v Olomouci.A jake to tam bylo,myslim pristup k nam a tak.

20.července :-)

Tak konečně mám chvilku (po 2 měsících:-)) a můžu taky popsat Andulky příchod na svět :-) Termín jsme měli 8.7.. Nakonec mi 18.července už poslali do nemocnice. Byla jsem totiž na ultrazvuku a řekli že už neprochází krev pupečníkem tak jak by měla, a že hlavika je dost natlačená, tak prý to už vyvolaj¨í a nebudou na nic čekat :-) Mimochodem pan doktor mi uklidnil a řekl, že to je pěkný nález.. Prý ráno dá vyvolávací tabletku a do večera bude malá venku :-) No tak jsem večer nastoupila, ráno mi zavedli tabletu (nic příjemného,ale dá se to ) Pak mi začali slabé kontrakce, zatím pohoda..pak se mi to vráželo do zad..to už bylo míň příjemný, pak přijel tatínek :-) Mezi tím odjížděl chvílema do práce a pořád volal, jestliUŽ :-) A pořád nic :-) No a večer už vůbec nic.. Kontrakce ta tam.. :-( Tak jsem pak vysílením usnula.. Už jsem myslela, že to budu mít za sebou.. Ráno mi v 5 vzbudili, udlali klystýr.. V 8 zavedli znova tabletku a začali bolesti, horší než den před tím :-( Ale už minutě a pak po půl minutě a do toho jsem ještě běhala na velkou, páč ten klystýr asi zabral až dýl :-) Myslela jsem že vyletím z kůže :-) Ale to už tam byl taťka se mnou od rána, už ani neodjížděl do práce :-) Nepustila jsem ho :-) Nejhorší asi bylo vydržet těch 20minut ležet, když měřili stahy :-) To poslední měření mi musel přítel držet, jinak bych nevydržela ležet.. V půl 12 dopoledne mi píchli vodu a čekalo se.. Chtěla jsem už ráno něco proti bolesti, ale ani epidural, nic mi "nenabídli".. Pk mi akorát dala PA injekci do zadku a když jsem se jí po půl hodině zeptala kdy by to mělo zabrat, tak řekla, že už je to tak rozjetý, že už to asi sni nezabere :) Ale od těch půl 12, co mi píchli vodu to bylo hrozný, ale jen hoďku a půl (co to je hodinka a půl v životě)Pak mi dovolili vlézt na křeslo a až přijde kontrakce, tak tlačit :-) A ona jak na potvoru žádná nešla Ale pak jo a na potřetí jsem maličkou vytlačila.. Hrozně se mi ulevilo, když jsem pak viděla, že je v pořádku a nádherná :-) Pak ji dali na 2 hod. do inkubátoru, aby se zaklimatizovala.. Odešla placenta, zašili mě, pak převezli na pokoj a přivezli Andulku Ještě na sále mi dali oběd:-)Sice jsem skoro dva dny nejedla, ale na řízek s bramborem jsem fakt neměla ani pomyšlení Tak to za mě zdlábnul přítel Nejvíc jsem se bála zavádění tablety, nastřihnutí a šití.. Ale to přitom bylo to nejmenší :-) A porod?? Stejně mi nic jiného nezbylo, než ji vytlačit :-) Je to něco krásného.. I když je to nepříjemný, tak to za to stojí Držím palce všem budoucím maminkám, ať to mají rychle za sebou

muj druhy porod

Uz jsem psala jak probehl muj prvni porod. Ated jak probehl muj druhy porod. Bolesti mi zacli 1.9.06 v 22:00 a chvilu to bolelo chvili ne ,pak treba dve hodiny bolesti pak treba hodku nic proste takovi ti poslicci. Kdyz jsem druhy den rano kolem pate volala do porodnice jestli mam prijet, tak mi rekli ze uz jsem jednou rodila tak ze to snad poznam. Ale me pri prvnim diteti odesla zatka a praskla voda ale pri druhim nic. Tak jak sem to mela poznat? Kdyz uz jsem prece dojela do porodnice v 6:00 byla jsem otevrena uz na pet centimetru. Takze jsem valila rovnou na porodni sal kde mi propichli plodovou vodu. Jako pri prvnim porodu jsem rodila bez nastrihnuti, epiduralu, klistyru atd. Porodila jsem druheho syna v 8:10 rano mel 3250g a 52cm jenom mel tentokrat modrak na hlave jak sem ho pri tlaceni vtahla zase zpatky. Po porodu mi doktor ktery me osetroval rekl ze kdyby si to neprecetl v karte tak by neveril tomu ze jsem jiz jednou rodila. Klidne bych sla rodit znovu. Mozna proto ze jsem nezazila zdlouhavej porod i kdyz bolesti jsem mela vzdy teda hodne velke. Prala bych kazde mamince aby rodila tak ryche a bez problemu jako ja.

můj první porod-nikolka nám dala zabrat!

Ahoj holky tak uz to mame za sebou,dnes nas pustili z porodnice domu,muj porod zacal ve ctvrtek 30.8. asi tak po deváté hodině.Začali mě připravovat na porod,napíchli mi vodu a dali infúzi a vše se pomalu rozběhlo.Porod trval do sedmi do večera.jsem moc ráda,že jsem tam měla svého přítele bez nej si to nedokazu ani predstavit,epidural jsem nechtela ale ve ctyri odpoledne kdyz uz jem bolesti brecela jsem si ho nechala dat,pocitali jsme dle ultrazvuku ze mala bude mit tak tri a pul kila,ale nakonec se narodila pred sedmou vecer a merila 52 cm a vazila 4,05 kg,byla moc nadherna,ale byl to tezky porod doktor mi skakal na bricho a kdyz uz byla mala venku,nesla ven placemta vubec ,zacala jsem krvacet a ztratila jsem asi 1,5 l krve takze jsem hned dostala dve transfuze,ale dneska uz jsme doma a mame se fajn

muj prvni porod

Kdyz jsem rodila poprve tak mi ve 4:00 praskla plodova voda a ja zbudila manzela ze uz rodim. Na to ze jsem uz rodila, jsem nemela zadne porodni bolesti do doby nez jsem dojela do porodnice. Tam jsem dojela kolem pate a teprve tam zacali krizove bolesti. Jelikoz jsem byla dostatecne otevrena sla jsem rovnou na porodni pokoj, kde jsem bez anestezie, nastrihnuti, bez klistyru (jelikoz jsem byla sama na velke) a natrhnuti porodila v 7:45 tehoz dne porodila sveho prvorozeneho syna. Mel 3500g a 51cm kulatou hlavicku a byl uplne zdravej.

čauves holky

Tak už máme holčičku. Tak jsem naposledy psala v sobotu kdy jsem psala že mám bolesti po 10 minutách a nespala jsem do půl třetí do rána.PAk to přešlo, v neděli mi začali bolesti po 8 minutách a nespala jsem do 4 do rána, nijak se to nezhoršovalo ani nezlepšovalo ale rozhodli jsme se že to zkusíme. Sestra mi řekla, že jsem na 4 cm otevřená a že to bude rychlý porot. No holky bolesti jsem měla, ale že bych se cítila na porod to teda ne. No ale tak jsem se připravila a došla rovnou na porodní sál kde už čekal manžel. Tam nás nechali asi hodinu a půl kde jsem se dootevřela na 7 cm. To jsme si ještě dělali srandičky, potom sestra prohlásila, že se to trochu zabrzdilo, že mi bude muset dát kapačku. Tak jsem ji dostala, no a během 10 minut jsem se otevřela na 10 cm už teda v šílených bolestech no a malá byla za chvilinku na světě. Takže ve 4 ráno jsme vyjeli o půl šestý jsem byla na sále a v 9 byla malá na světě. Vážila 3330g a měřila 51 cm. Sice jsem dost krvácela, ale to se vyřešilo. Takže já můžu říct, že jsem kolem porodu jen prošla, protože ty skutečný bolesti jsem měla těch 10 minut. Manžel zůstal až do konce a byl šťastnej a na sebe hrdej že u toho byl. Dcerka se jmenuje Štěpánka a je strašně zlatá pořád se usmívá. Doufám, že budu dobrá mamča a zvládnu to je to mazec hlavně když člověk neví co se děje a pobrekává. Takže to je asi vše dneska nás pustili. Holky vím, že je to jiná kapitola, ale už mám problémek. Mléka mám hodně moc malou kojím plně, ale neříhá si, můžu s ní chodit 15 minut pohupovat a nikdy si nekrkne a pak má občas bolesti bříška. Nevíte jak na to nebo nějaký fígl?

Balada to nebyla,ale šla bych zas

Druhý termín porodu jsem měla 11.4 ještě 16. se nic nedělopan doktor už mě tedy s žádankou vyslal do porodnice.Tam zkontrolovali srdeční ozvy (které byly v pořádku) a změřili mi tlak,ten už v pořádku nebyl,začínal být astronomicky vysokej.Ten den mě ale ještě poslali domů s tím,že mám přijít druhý den,na lačno a v 7 ráno kvůli krevním odběrům Takže jsme ráno s manželem zase stáli v pozoru v čekárně a čekali co bude.Paní doktorka prohlídla prcka UZ a rozhodla,že už přenáším moc dlouho,takže mu trošku pomůžou.Vyplnili jsme papíry,já si lehla na předporodní a čekala na zátěžový test,ten probíhal dobře tak mi paní doktorka zavedla tyčinky na otevření porodních cest.To už moc příjemné nebylo.Asi v11 večer se začalo něco dít.Nastoupily bolesti a to hned po šesti minutách,za dvě hodiny už byly intervaly čtyřminutovéAle pořád jsem nebyla dost otevřená.V 8 hodin ráno už mě vyslali na porodní pokojíček,zavola jsem manželovi,že už to bude (moc chtěl být u porodu).Porodní asistentka na mě koukla a konstatovala,že rodit ještě rozhodně nebuduUložili mě na porodní jipku a čekalo se (upozorňuju,že už jsem druhý den nejedla,protože se čekalo,že budu rodit)Ležela jsem ještě celý den na monitoru a musela jsem už asi vypadat hodně špatněznovu mě přemístili do porodního boxu.Sestřička mi střihla vodu (všichni mě strašili jak strašně to bolí,já cítila jenom teplo co se mi rozlilo na zadku)Potom zavedli do dělohy nějakou sondu (dává se na hlavičku miminka),za chvíli přišel pan doktor a řekl,že mají nový specialní monitor,který hlídá úplně všechno (samo,že taky nitroděložní)člověk by řek,že to věčný postrkování toho našeho drobečka vyžene ven,ale ono nééééPotom už se mi to přestalo líbit,doktoři se u té nové bedýnky střídali jak na běžícím páse,nakonec jich kolem stálo 5 a přidal se sám pan primář.Rostíkovi se začalo špatně dýchat,(kdo by se divil,když už ho 20 hodit mačkala děloha a nikde žádné světlo)Já už byla taky hodně unavená,takže když přišel pan doktor a řekl,že to bohužel vypadá na císařský řez,byla to pro mě skoro dobrá zprávaJeště jsem si stihla usmlouvat jen lokální anestezii,(spinální na epidurální už nebyl čas)a jelo se.Taťka mohl s námi,ale raději zůstal venkuDostala jsem injekci a asi už za dvě minutky jsem necítila nohy,pak to šlo hopemKdyž jsem slyšela ten hlásek,byly všechny bolesti a trampoty zapomenutya když jsem ten uzlíček viděla,byla jsem si jistá,že máme nejkrásnějšího syna na světě(to asi každá znáte)miminko mi sice hned nenechali,protože se musí po spinálce 24 hodin jen ležet,ale nosili mi ho na krmení a taťka ho přivezl na celé návštěvy.Přesto bych se nerozhodla jinak,stálo to za to prožít při plném vědomí od začátku do konceRostík měl 51cm a 3150g,koukali jsme na něj s manželem a věděli,že tím začala nová kapitola našeho života.Jsou to teprve necelé 4 měsíce,ale připadá nám,že jsme vždycky byli MY TŘI

liberec

Ahoj holky, nerodila jste náhodou některá z Vás v Liberci? Mně to čeká a zajímalo by mě jestli jsou tam doktoráci v poho, Já z toho mám strach. A to jsem se rozhodla že půjdu bez epidurálu, tak snad to vydržím. nebo jsou hustý a móóc chytrý?

Pohoda před, při i po....

Ahoj, taky přispěju troškou do mlýna... Svého manžela jsem poznala den před Štědrým dnem a okamžitě jsme si padli do oka - já byla po rozchodu a on se chtěl zrovna rozejít s partnerkou... V únoru jsme se k sobě nastěhovali, ale už předtím jsme zatoužili po miminku, i když to bylo hodně, hodně bláznivé a rychlé ... Nikdy jsem nic podobného nezažila, a do té doby jsem se na dítě moc necítila... Hned ( na Valentýna ( se mi podařilo otěhotnět ), a já byla moc šťastná. Těhotenství probíhalo v pohodě, jen první týdny lehké nevolnosti, jinak vůbec žádný problém. Všechna vyšetření v pohodě, přibírala jsem přesně 1kg měsíčně a těšila se na naše překvapení ( pohlaví jsme nechtěli znát ). Termín jsem měla stanoven na 9.11... v noci 7.11 mě ve 4 hod probudilo vlhko ... v kalhotkách. Říkala jsem si, že to asi bude výtok, a nepřikládala tomu velký význam, protože to vypadalo, že budu přenášet. Dopoledne ze mě stále něco vytékalo, voda byla růžově zbarvená, a já začínala mít pocit, že možná dnes to bude ten den D. Celé dopoledne jsem ještě vařila, myla nádobí, uklízela a DOKONCE SI TEPRVE BALILA TAŠKU DO PORODNICE !!! Prostě jsem myslela, že budu přenášet, a tak jsem sbaleno jednoduše neměla!!! Jo, jsem praštěná... Když jsem měla zbaleno, už se mi trošku třásly ruce... tušila jsem, že se blíží ASI porod. Kontrakce jsem neměla, jen pořád lehce vytékala tekutina. Vzala jsem si kabelku ( sbalenou tašku do por. jsem nechala doma , na nástěnce lísteček manželovi, kde ji případně najde, až se vrátí z práce ) a jela do porodnice. Na příjmu mě vyšetřili a nevěděli, zda se jedná o plodovku nebo ne, přesto si mě pro jistoti nechali na čekacím pokoji. Sestra se divila, že jsem do porodnice přijela sama autem , a když na to teď vzpomínám, byla jsem asi opravdu cvok :-) No, sepsali jsme přijímací papíry, mezitím se zjistilo, že mi opravdu odtéká plodovka, a že si mě tam už nechají.... Dopadlo to tak, že večer za mnou dorazil manžel, dovezl mi tašku, dostala jsem 3 infuze s antibiotiky a já se pořád ptala, jestli mě teda pustí domů, nebo ne... celou noc mě sledovali a vyšetřovali ( v noci jsem měla pouze asi 3 slabé kontrakce a ráno mi zavedli 1 a 1/2 tabletky na vyvolání. Do té doby bylo všechno v pohodě, po zavedení vyvolávacích tabletek mě ale čekalo 7 hodin silných a bolestivých kontrakcí - vůbec jsem se neotevírala, od 8 hod do 14 hod jsem se otevřela jen na 4 cm - Když jsem si myslela, že už to nevydržím, protože jediná poloha, která byla alespoň trochu snesitelná, byla na míči ( opřená čelem o kuch. linku ), a kdy už jsem i na manžela byla protivná, poprosila jsem o epidurál, který jsem původně nechtěla. Zavedení proběhlo bez bolesti, a já se najednou jako zázrakem otevřela na 8 cm!!! Pomohl ten epidurál. Pak už to šlo jako po másle. Sestřičky mne chytily za ruce, dovedly na sál, položily na porodnické křeslo, po přípravě jsem najednou pocítila nutkání na tlačení. To už jsem mohla tlačit, manžel mě držel za ruku, já třikrát zatlačila a porodila hlavičku, pak ještě dvakrát, a porodila i ramínka a zbytek tělíčka. Vůbec mě to nebolelo, jen jsem cítila vylézající tělíčko. Když mi položili na bříško toho zakrváceného, ale nádherného chlapečka, byla jsem absolutně šťastná, a nemohla tomu uvěřit.Manžel mi pomohl strašně moc tím, že při tlačení mi řekl, že jsem šikovná a jde mi to dobře.... byla jsem moc ráda. Placenta vyšla sama, a šití bylo taky v pohodě, díky epidurálu jsem se prostě vyhnula jakékoliv bolesti... u šití jsme dokonce se sestrami a manželem sedícím naproti té " řezničině" vtipkovali Hned druhý dne jsem říkala, že jdu klidně rodit hned znova... Teď je našemu rošťákovi 8 měsíců a je to to nejkrásnější, co mne v životě potkalo. On je velký pohodář a smíšek, celá rodina se v něm vidí. Všem přeji pohodové porody a mějte se

Můj první, krásný porod

Celkově mé těhotenství bylo až neuvěřitelné. Prý jsem otěhotněla na prvního máje - jéé, z lásky, zjistili jsme to až na den dětí. Přesně, což už mi bylo nějaké podezřelé. Kdyby mi někdo řekl, že budu rodit na Valentýnka, tak mu ani neuvěřím. A ono fakt. Až do šestého měsíce jsem pořád zvracela. Nemohla jsem přijmout ani sousto. Chtěli mě poslat do nemocnice na kapačky, ale nechtěla jsem doma nechat manžela samotného, už tak to všecko těžce nesl, tak jsem se snažila, co to dalo. Byla děsná vedra, takže vydržet to byla muka! Břísko mi vůbec nerostlo. Už jsem se bála, aby miminko bylo v pořádku. S jídlem jsem bojovala každý den a na záchodě jsem už byla jako doma. Jen si tam ustlat. Termín porodu mi neustále zkracovali, takže nakonec to byla půle ledna. Když se blížil termín, pořád se nic nedělo. Dokázala jsem ji nosit až do 14. února, asi se jí moc ven nechtělo. :o) Ten datum byl už posledním termínem! V nemocnici se ještě ke všemu malovalo, tak jsem měla ten nejmenší pokojíček s malinkatým okýnkem. Jak probíhal porod?Vzhledem k tomu, že jsem měla streptokoka, nasadili mi antibiotika, hned na to kapačky. Prý tak za půl hodinky bych mohla ucítit nějaké ztahy. Jo, tak ty přišly asi za deset minut, nejdřív tak jakože trošku, pak už to bylo strašně silný, pořád jsem volala doktora, že musím tlačit, jinak to nejde. Nevěřili tomu, ale max. 5 jsem pořádně zatlačila a naše Adrianka byla se vším všudy za 20 minut venku. Potom mě ale zašívali asi tak stejně dlouho, dali si opravdu záležet. Když mi ji položili, nemohli jsme uvěřit tomu, jak je velká. Když jsem šla do porodnice, měla jsem bříškko jak v 6 měsíci těhotenství. A Adrianka měla 54 cm a 3700 g. Byla veliká, nafouklá, červená, ale nádherná. :o) A to jí zůstalo... Tak takhle probíhal můj porod. Těšíme se s manželem na další mimino. Porodu se nebojím, nic mne nebolelo ani během, ani potom, ale bojím se, že když to bylo tak rychlé, že porodím někde po cestě, třeba právě do porodnice.

Porod v termínů

Můj termín porodu jsem měla 25.5, a taky že jo. Vojtíšek začal dávat o sobě vědět o půl druhé ráno.Nastoupily křížové bolesti zad, a to bylo něco.Tak jsem zbalila věci a manžela a hurá do porodnice. Tam si nás už nechali.Bolesti byli šílené a ještě jednou šílené.Když to všechno shrnu, Vojtíšek se narodil v 8.44, jeho váha byla 3.840, a to já jsem takové chrastítko a meřil 53cm.Zažila jsem si šílené bolesti, napíchnutí plodové vody, a nakonec i cévkování.Ale jak se všude říká:když vidíte to svoje krásné miminko, navšechno ihned zapomenete.Šití po porodu se přežít dalo, říkala jsem si že horší už to být nemůžePersonál v Karvinské nemocnici super, a manžel u porodu taky, i když jsem to nečekala.Poporodní deprese byli taky, naštěstí netrvaly dlouho.Teď už jenom kojím a kojím, Vojta roste jako z vody. Přeji všem maminkám rychlý porod, a tatínka u porodu vřele doporučuji.

Dva velcí kluci a já.

Poprvé jsem rodila 26.8.2004. Voda mi praskla, porodní bolesti byly asi 8 hodin po 3 minutách, ale nakonec se malý narodil akutním císařským řezem v celkové narkóze. Ztrácely se ozvy a lékaři zjistili i příliš napnutou fontanelu. Zážitek dost děsný, ale oba jsme byli v pořádku (malý s trochu s boulí, ale během několika hodin se vstřebala. Moje zotavování bylo dlouhé, boalvé a hnisavé... Kojení náročné... Ale zvládli jsme to a malý je skvělý.Podruhé jsem měla nahnáno, ale... Voda nepraskla, několik dní po termínu jsem nastoupila do porodnice a po prohlídkách lékaři usoudili, že malý nemá šanci projít a naplánovali císařský řez v epidurálu na 10.8.2006. Byl to naprosto úžasný zážitek. Bez bolestí a i zotavování bylo rychlé a v pohodě. Vzhledem ke zkušenostem jsme zvládli i kojení a vše bylo super. musím říct, že i personál v porodnici se za ty dva roky zlepšil v přístupu.Doufám, že časem mi gynekolog povolí ještě jednoho broučka.

poprvé a rychlovka

ahojda budoucí maminky,já jsem rodila poprvé skoro před rokem ve svých 29 letech a byla to pohoda.Po těhotenství se všemi "fuj" problémy jsem si říkala, že porod musím mít za odměnu.Večer jsem si šla lehnout a odtekla mi plod.voda okamžitě jem měla divný pocit v podbřišku./Nic proti předčasným kontrakcím, s kterými jsem ležela v nem./"A bylo to tady co teď? je to ono?Není to ono...."Jsem MUDr. říkala, že po těch kontrakcích ten porod nepoznám!"Zavolala jsem manželovi /90km od domova,aby jel domů/Ještě jsem ho uložila k sobě do postele že počkáme, že to může být TĚCH 12-14hodin,že to vůbec nebolí ikdyž je to často.Nějak jsem nevnímala čas.Až když jsem se chystala volat do porodnice zda přijet, jsme mrkli na hodinky a ono to bylo po minutě.Tak jsme ani nevolali a vyjeli,vyběhli schody do 4.patra do porodnice,ukázali se lékaři....,oznámil 14hodinovou pauzu,já šla do sprchy ,do vany,na sál, a šup synek byl venku.Takže za 4hodiny jsme byli vyřízeni se vším všudy.A chudák doktůrek bez pauzičky....Naštěstí pro mě!Takže snad mě tam někdo na hoře má rád....Chtěla jsem vždy 3 děti,ale po těhotenství jsem zavrhla i to druhé.Na druhou stranu kdyby to šlo zase takhle v poho proč toho nevyužít.To můj pravidelný menzes byl proti mému porodu/který mi mimochodem připadal v porovnání k bolesti jako zánět moč.měchýře s trochou pálení/katastrofální!!!Šití jsem si teda už neužila.....Takže i takhle se dát rodit.Navzdor všem radám, jak se první miminka courají.Všem přeji stejný zážitek.A co si myslím, že k takovému porodu mně přispělo?Romány a fantaz příhody z porodnice neposlouchat,gumovat,neřešit!!A jěště podotýkám, že jsem /teď bývalá/ cvičitelka,takže fantaz o tom jak to mají cvičící u porodu obtížné...????Mějte se hezky a užívejte si svých miminek

Těžký porod, ale zvládli jsme jej!!!

Ahojky maminky, tak máme malého kloučka. No, i když malého??? Měří 51 cm a porodní váha byla 4150g, te´d už má určitě o něco více. Zrovinka spinká a tak vám můžu napsat, jak probíhal můj porod. Přijela jsem do poradny na kontrolu 14. 06. 07 v 8 hod ráno a nelíbily se jim ozvy malého a můj vysoký tlak. Tak mě poslali domů s tím, že mám přijít ještě téhož dne v 11 hod. Takže jsem dorazila a ozvy byly ještě horší a tlak stále vysoký. Řekli mi, že si mě tam nechají a popřípadě porod vyvolají. Tatínek přijel hned po práci kolem 4 hod. a mi stále měřili ozvy a tlak. Pořád dokola a stále to bylo špatné. V 17:45 hod. mi zavedli tabletku na vyvolání porodu. V 18:45 hod. mi udělali klystýr a pak už začaly kontarkce jedna za druhou. Měla jsem těžký porod a dokonce mi hrozil i císař, což se nakonec nestalo. Díky Bohu. Neměla jsem kontrakce, tak jak mají obvyklé být, ale jednu za druhou, čili jsem neměla ani chvíli na vydýchání. Napíchli mi glukózu, aby mi kontrakce upravili, ale ani to nepomohlo. Lítali jsme do sprchy a tam jsem už skoro usínala, jelikož jsem byla totálně vyřízená z toho, že jsem nemohla ani pořádně dýchat a rozdýchávat to. V 01:15 hod. jsme se pomalu přesunuli na sál a tam jsem už tlašila a tlačila. Byla jsem ale tak unavená, že mi doktor musel pomoct a 3x mi skočit na bříško, aby malého dostal ven. Nakonec se všechno povedlo a v 01: 45 hod. se nám narodil Dominiček. Hned mi jej položili na bříško a pyšný tatínek přestříhl pupeční šňůru. Bylo to nádherné, když mi brouček ležel na bříšku. Moc jsem se si ho ale neužila, jelikož mi nešla porodit placenta. Opět další problém. Doktor se koukl, co se děje a přišel na to, že jí mám bloklou. Proto hned přišel anesteziolog a musel mě uspat, aby mi jí vytáhli. Probudila jsem se na sále ve 4 hod. ráno a koukala jsem kolem sebe a přemýšlela, co a jak se to vlastně stalo. Už jsem byla i zašitá a měla všechno za sebou. V 6 hod. ráno jsem už byla převezena na oddělení šestinedělí a čekala jsem na vizitu. Nejdříve byla naše ženská a bylo mi řečeno, že po této vizitě mi malého přinesou. Byla jsem nadšená. Pak přišla ale dětská vizita a řekli mi, že je malý v inkubátoru. To jsem se málem rozbrečela a hned jsem se ptala, co a jak se děje. Řekli mi, že neudržel teplotu a tak musel jít na dohřáítí do inkubátoru. Hned jsem za ním šla a dokonce mi ho oblíkli a vytáhli ven, aby byl chvíli u mě a mohla jsem jej přiložit k prsu. Bumbat ale nechtěl a tak jej dali zoět. V 16 hod. byly návštěvy a malého mi už přinesli a pak už byl pořád se mnou. Můžu říct, že jsme moc šťastní rodiče a i přes to všechno jsme to zvládli. Nakonec jsme se z propouštěcí zprávy dozvěděli, že mé těhotenství bylo rizikové, což jsem celou dobu vůbec netušila. Takže všem maminkám přeji hodně štěstí při porodech a pevné nervy. Zvládnout se dá všechno.

má zkušenost s porodem

Termín jsem měla stanovený na 18.12.2006, ale dcerka se narodila na krásné datum 12.12..V půl 4 ráno mi praskla voda, do porodnice jsem přijela ve čtvrt na 8 (jako prvorodička jsem si zprvu nebyla moc jistá, že už je to ono :-))Po vyšetření mě přesunuli na předpokoj, kde mi dali monitor, někdy kolem půl 11 mi začali opravdu velmi silné kontrakce, bohužel miminku se na svět prostě nechtělo.Dávali mi čípky na povzbuzení porodních cest, radili ať se chodím často sprchovat a cvičit na balon..v půl třetí jsem již byla na porodním sále, a čekala a čekala, nastali menší komplikace, takže jsem dostala antibiotika, přidýchávala si kyslíku,aby miminko bylo v pořádku, ale pořád nic..kolem mě rodily ženské,co přišly po mě a já pořád nic :-).Už jsem byla docela nervozní, epidural jsem odmítla,ale nakonec mě anestezioložka přesvědčila,abych si ho nechala dát, protože to bude ještě na dlouho.A upřímně byla jsem za něj ráda (jenže to jsem ještě netušila,co mě čeká).Víte co,čeká to každou, každá to prožije,víme,že to není zrovna příjemné..ale víme to až po porodu,do té doby žádná sláva. Abych to zkrátila, Markétka se narodila pět minut před půl desátou večer...14 hodin porod to opravdu nebyla má představa :-)..ale nakonec i přes ty bolesti a úsilí a nervy to stálo za to. Většího andílka jsem si nemohla přát a jako vánoční dárek byla tím největším a nejkrásnějším. A můj dík patří porodnici u Apolináře..všichni měli se mnou svatou trpělivost :-(

Plánovaný porod

Můj porod byl plánovaný kvůli mým zdravotním potížím s očima, a to na 4. 4. 2007. Už měsíc jsem se dopředu bála, jak to bude probíhat. Nikdy jsem žádnou operaci nepodstoupila a toto dle všech lékařů je velká operace. Den předem ráno jsem šla do porodnice, udělali mi ještě pár vyšetření (ekg, ultrazvuk, gyn. prohlídka), a pak jsem byla celé odpoledne sama o hladu na pokoji. Těšila jsem se, že tam bude někdo se mnou, protože tam byla taška, ale tu záhy odvezli :-( V den porodu jsem vstávala v 5hodin, pak se na mě byli podívat doktoři, sbalila jsem si věci a odnesla si je na JIP. Do prvního šuplíku jsem dle rady dala mobil, abych ho měla později po ruce. Pak jsme se sestrou jeli o pato výš, kde jsem se úplně vyslékla a lehla si na vozík a ona mě přikryla zelenou plachtou. Za chvíli přišla jiná sestra, která se mě ptala jakou chci anestezii, jestli celkovou, nebo spinální. Chtěla jsem tu, kdy jste vzhůru a necítíte půl těla. (Ležela jsem na předoperačním pokoji). Přišla ta první sestra a ovázala mi nohy, a pak už jen to čekání, než si mě vezmou... Asi to nebyla tak dlouhá doba, ale mě to přišlo dlouhé, asi z toho strachu, aby vše bylo ok. Operace byla plánovaná na 8hod, ale myslím, že jsme začali později. Převezli mě na sál, všude spousta lidí (personálu). Zase se mě ptali na anestezii. Doktor říkal, že se píchá tenkou jehlou a pokud by se to napoprvé nepovedlo, tak musíme přejít na celkovou. V sedu jsem se musela předklonit a nehýbat se, on mi ji tam píchl. Naštěstí se to podařilo. Mezi tím mi napíchli žílu a zavedli do močové trubice hadičku na odvádění moči - byl to dost nepříjemný pocit. Pak jsem si lehla. Doktoři se začali chystat, a před obličej mi dali zelenou plentu, abych nic neviděla. Se mnou "zůstal" anesteziolog a celou dobu operace mi říkal, co dělají a jaký to může mít na mě vliv. Nohy mi začali hřát, a postupně jsem je necítila. Operovali mě dva lékaři, chvílemi jsem cítila tlak, jak se mnou vrtí, a asi čtvrt hodiny (chvilku) po zahájení operace v 8:45 vytáhli mého syna. Nevěděli jsme přesně jestli to bude syn nebo dcera, protože v centru prenatální diagnostiky nám řekli dceru a v 7. měsíci má lékařka syna. Okolí celou dobu tipovalo syna. Pan doktor prohlásil, že je to syn, protože holčička s tak velkým pytlíkem nemůže být... Ihned mi ho ukázali. Byl to malý červenofialový uzlíček, který ani neplakal. A už ho nesli pryč, vlastně jsem ho viděla jen na mžik. Pak celkem dlouhou dobu ještě operovali. Anesteziolog byl na mě strašně hodný, říkal mi kdy se mi může hůř dýchat, a hladil mě po čele. Jednou během operace odběhl a já, jsem z toho byla špatná. Přece jen byl moje jistota. Neustále se mnou komunikoval, a mě se líp dýchalo a celkově jsem se cítila lépe. Takže když odběhl, tak jsem v duchu prosila ať zase co nejdřív přijde, aby mě mohl uklidňovat. Po operaci mě zavezli na chodbu, kde čekal můj muž a tchýně. Jel ráno dřív, aby mě stihl až mě povezou na sál, ale odvezli mě dřív. Teď tu tedy byl. Moc ráda jsem je viděla, ale nebyla jsem schopná moc komunikace. Řekli mi, že Lukáška viděli, ptali se jak se cítím, ale opravdu jsem jim řekla jen pár vět. Pak mě převezli na JIP, kde byli ještě dvě další paní. O nás se tam velmi dobře starala porodní asistentka. Dávala nám pít, měnila vložky, dávala infúze a my jsme mohli volat rodině a známým. Ale to až po vyspání, dostali jsme i oběd, při kterém nás zvedli na lůžku, což bylo pro mě nepředstavitelné, protože i přes léky to bříško hodně bolelo. Postupně k sobě přicházely nohy, první pravá a pak levá. Sahala jsem si na břicho a nohu, a nepoznala jsem že to jsem já. Měla jsem jen pocit hebkosti a tepla a říkala si, co nám tam dali... První den jsme už museli vstát z postele a jít se projít. Měla jsem pocit, že se to učím, motala se mi hlava, ale šlo mi to líp než druhý den. Druhý den mě po obědě předělali na pokoj šestinedělek. Zapomněla jsem říct, že syna mi přivezli první den 2 x ukázat. Byl nádherný! No a to jsem se už o sebe musela starat sama. Bříško stále bolelo, a byl pro mě problém vstát z postele, někam dojít, sednout si na záchodové prkýnko, sprchovat se... Třetí den si sama ovazovat nohy, obvazy se nosí 14 dní. No bylo to těžké ještě dlouhou dobu po propuštění z porodnice. Propustili mě 9. 4. Každý porod má své, bolest při něm, nebo jako já, bolest po něm... Teď už je vše v pořádku a můžu se těšit ze syna :-)

porod...

Ahojky, v úterý 22.5. mně v půl šesté večer praskla voda. Tak jsme jeli do porodnice. V 7 hod mně začaly bolesti, ale ty teda byly, kontrakce jsem měla snad po 30 vteřinách, ani jsem si nestačila odpočinout. Při prvním porodu jsem byla celou 1.dobu porodní naložená ve vaně, tak jsem teď chtěla taky. Šla jsem do vany, bolest se změnila v jednu asi 1,5 hodinovou, už jsem si v duchu říkala,že to nemůžu vydržet.Přišla asistentka, a že začínám rodit. Tak jsem ve vaně zůstala, a po velkém tlačení jsem malou porodila do vody. To byla úleva...Malá se narodila v 21:05,takže od prasknutí vody k narození malé to bylo 3,5 hod. Velice rychlé, za to velice bolestivé a intenzivní. Ale hned je vše zapomenuto, a jsem nejšťastnějsí maminka pod sluncem

stihnu to?

Ahojky,u prvního dítěte mi praskla voda,takže mě manžel naložil do auta a jelo se.Teď čekáme druhé a já mám strach,že to správně neodhadnu a nestihnu přijet v čas.Jsem strašnej plašan,taky se bojím,že až to přijde,tak budu sama doma jen s malým synem a nebudu vědět co dělat.Já vím,dost stresuju,ale prostě mě to trápí.

Porod bez léků , v porodnici jen půl hoďky

Přála jsem si rodit statečně bez léků a tak jsem si pozvala domů asistentku , která mě bude sledovat a až bude čas pojedeme do porodnice a ona mi bude pomáhat bojovat proti nabízeným lékům.Ráno odešla hlenová zátka , pak malé bolesti kolem páté večer a ještě jsem se v klidu koukla na večerní program.Pořád jsem nevěděla jestli to není planý poplach...Když byly kontrakce po 15 minutách , tak manžel přivezl asistentku.Naložila mě do vany a pak mi to trochu splívá ,bolest pořád , ale prý jsem mezi stahy stihla na minutu usnout.Pak přišla větší vlna bolestí a zvracení , zimnice a já měla všeho pokrk.Asistentka říkala , že jsem málo otevřená , ale že raději pojedeme .To bylo po čtvrté ráno.V autě jsem lítala na zadním sedadle a říkala si , že na to kašlu a že chci nějaké léky,jestli tohle bude ještě třeba 2 hodiny , tak se zblázním.A jak bude probíhat ten klystýr?Neuměla jsem si představit , že do mě něco nalijí , když já měla pocit , že vše musí ven.Na příjmu mě odbyla sestra proč tak funím,jestli to fakt tak tlačí , když konečně přišel doktor , zakřičel "Na sál vždyť vy tady rodíte!" nález byl 8 cm .Bolesti v kříži a v podbříšku , řezavé a nepříjemné , kontrakce bez přestávky . Po půl minutě , nestíhala jsem se ani nadechnout ,najednou jsem ucítila tlak u konečníku a chtělo se mi tlačit , ale zrovna mě sestra řekla ať se převléknu do košile , asi ještě nerodila...Manžel mě převléknul , ale fakt se to nedalo ,jedna ruka-kontrakce,druhá ruka-další kontrakce... nestihlo se vůbec nic jen monitor na bříško a pak jsem už mohla tlačit,konečně!!Nestihla jsem ani dát nohy na madla.Ale v jednu chvíli jsem cítila obrovskou bezmoc.Visela jsem očima na asistentce a na manželovi.První nejkrásnější věta byla od doktora "Tak na další už to vytlačíme, jo?"Najednou to vypadlo ,ale pořád jsem cítila něco tvrdého a širokého , napadlo mě, že tohle ven už nedostanu.Asi mi doktor pomohl , nevím a pak druhá věta "A je to."Miminko odnesli a já už necítila nic, vše přestalo bolet.Po chvilce , ale přišlo šití,to štípalo , ale když jsem vydržela porod, tak toto byla procházka růžovou zahradou.Dceru mi přinesli po šití.Narodila se 27 minut po příjezdu do porodnice.Já to nakonec zvládla bez léků a za dvě hodinky už jsem vstala z lůžka a šla na toaletu,opatrně a pomalu , ale šlo to.Musela jsem , dcera byla na JIPce , ale to už je na jiný příběh...

Měla jsem dle ultrazvuku termín 11.4.07 a dle pohybů 5.4.07. A tak jsme si mysleli, že se malej narodí okolo toho 11.4. Ale Honzík se rozhodl, že to bude dřív. Ráno 5.4. asi v 8,30hod ležím v posteli a najednou cítím jak ze mě něco teplého vytéká. Nejdřív jsem si myslela, že jsem se počůrala, ale bylo mi divné že bych moč neudržela. Když jsem však vstala a zjistila, že voda teče stále bylo mi jasné, že mi odtekla plodová voda. A tak jsem se osprchovala a v klidu jsme vyrazili do porodnice. Jelikož bydlím u Plzně jeli jsme do Mulačovy nemocnice v Plzni. Něco po 9hod nás přijmuli a odvedli mě na hekárnu, kde mě udělali všechna potřebná vyšetření. A jelikož jsem neměla žádné porodní bolesti tak to byla pohoda až na tu vodu co stále tekla. V poledne jsem dostala ještě oběd a pak mi doktor prohlédl a dali mi klystýr, že by se to mohlo urychlit. Něco po 14 hod jsem začala pociťovat kontrakce. V 17 hodin jsem volala manželovi aby přijel. Měl mi poté sledovat kontrakce. Asi v 19hod jsme šli na porodní sál, ale měla jsem stále nepravidelné kontrakce a tak mi napíchli něco na urychlení a malej se ve 20:10hod narodil. Pamatuji si, že jsem zaslechla křik, otevřela oči a mezi nohami doktor držel malého ještě na pupeční šnůře. Vypadal jak "králík", ale byl to nádherný pocit. A porodní bolesti nebyly tak zlé, to malé stvoření za to stojí. Když mě převezli na pokoj, tak jsem byla plná dojmů a elánu, že se mi ani nechtělo spát. Za chvíli nám budou 2měsíce a je nádherné když se na mě Honzíček usmívá. Takže holky porodu se nebojte, dá se to vydržet a ten pocit po porodu, že jste maminka je nádherný.

Muj Andilek

MELA JSEM TERMIN PORODU STANOVENY NA 11.3 ALE TEDYSEK SE ROZHODL ZE UZ HO TO V BRISKU NEBAVI A NARODIL SE 9.3 V 7:25 PO HODINACH PLNYCH BOLESTI.MUJ POROD TRVAL JEN 8 HODIN,ALE JA MELA POCIT ZE SE TY HODINY VLECOU,NEJDRIV JSEM ZTRAVILA ASI HODINU VE SPRSE NA MICUDE A PAK NA ME SESTRA NAVLIKLA OSKLIVYHO ANDELA A POLOZILA ME NA PORODNI KRESLO KDE JSEM BYLA AZ DO PORODU,NEBYLA JSEM Z TOHO NADSENA,CHTELA JSEM SE PROJIT,ALE DOKTOR MI TO NEDOVOLIL PROTOZE BY SE POROD ZPOMALIL TAK JSEM LEZELA NA BOKU S JEDNOU NOHOU NAHORE BYLA TO PRO ME DOST NEPRIJEMNA POLOHA,MYSLELA JSEM ZE TO STRASNE BOLI ALE DALO SE TO CELKEM ROZDYCHAT,ALE V 5 RANO MI PICHLI VODU A JA TEPRVE PAK ZJISTILA ZE´BOLESTI PREDTIM BYLI VLASTNE JEN TAKOVE MALINKATE BOLISTKY OPROTI TEM KTERE PRISLI PO TOM.POROD POSTUPOVAL DOBRE AZ NA TO ZE SE MALY NAJEDNOU PRESTAL POSUNOVAT KUPREDU,ALE JA MELA PORAD STRASNE NUTKANI TLACIT A UZ SE TO NADALO ROZDYCHAT,NEJDRIV MI TLACIT ZAKAZOVALI A TED ME NECHALI AT SI TLACIM KDY CHCI.TAK TO BYLO ASI HODINU ZE JSEM SI PRI KAZDE KONTRAKCI ZATLACILA A PAK SE MRNOUSEK KONECNE ZNOVU ZACAL DRAT NA SVET.PAK NA ME MRKNUL PAN DOKTOR A POROD SE BLIZIL KE KONCI,JELIKOZ JSEM TLACILA UZ PRED TIM UZ JSEM NEMELA TOLIK SIL TAK MI POMOHLA SESTRICKA TLAKEM NA BRICHO,ALE PARKRAT JSEM ZATLACILA A MALINKY BYL NA SVETE.TEN MUJ MALINKEJ ANDILEK SE NA SVET KLUBAL S RUCICKOU U HLAVICKY A S SNUROU NA KRCKU PROTO SE POROD V JEDNU CHVILI ZPOMALIL,MUSEL SI UDELAT VI MISTA.ALE ZVLADLI JSME TO MALINKY MEL 3,25KG A MERIL 50CM KDYZ MI HO PRINESLI UKAZAT NEVERILA JSEM VLASTNIM OCIM BYL TAK KRASNY A TAK MALINKKY PROSTE ANDILEKBYLA JSEM STRASNE STASTNA,PAK HO ODNESLLI A JA CEKALA NA TO AZ VYJDE PLACENTA,ALE ASI PO HODINE BYLO JESNE ZE SAMA ASI NEPUJDE TAK MI SESTRA ZMACKLA MOJE ROZBOLAVJELY BRICHO A DOKTOR JI VYTAHL,BOLELO TO SNAD VIC NEZ SAMOTNY PORODALE PROTOZE TEDYSEK PEKNE PAPAL TAK NAS DOMU POUSTELI 5 DEN S PORODNI VAHOU.DNESKA JSOU TEDYSKOVI 2 MESICE A JA SI UZIVAM KAZDICKY DEN ZTRAVENY S NIM A TEN NADHERNY RANNI USMEV VYNAHRADI TY PROPLAKANE NOCI V SESTINEDELI,DNESKA UZ SPINKAME SKORO CELOU NOC JEN SE VZBUDIME NA KRMENI A HNED ZASE HAJAME TAKZE PREZIT SE DA VSECHNO A DETICKY JSOU OPRAVDU MALINKY ZAZRAK KTERY ZA TROCHU BOLESTI STOJI

muj porod

Muj porod bylo jedno velke prekvapeni.Nejdrive me gynekolog podle posledniho ultrazvuku posunul termin o mesic driv,takze v porodnici me nechteli do poradny.Nakonec jsem sla do poradny 7.4 tam spocitali ze jsem 36 tyden a pozvali me na dalsi tyden.9.4 rano me zacala odtekat plodova voda,jela jsem do porodnice,ale nemela zadne bolesti.PO vysetreni me dali na porodni sal ale stale jsem se neotvirala.Po 12 hodinach kdy stale prubezne odtekala voda jsem dostala antibiotika a rikali ze rano vyvolaji porod.Okolo 20hod.jsem dostala bolesti a zacala se otvirat.Jirka se narodil v23,02 a nejvic me pobavila porodni zprava.Narodil se podle ni v 39 tydnu.At je porod jakykoli za ten zazrak co vam pak podaji podrzet to stoji.

porod k se dal přežít, ale stres po porodu hrůza!!

Byla jsem přijata do porodnice v den termínu porodu, protože se lékařům nezdály ozvy.Jinak jsem měla úplně pohodové a bezperoblémové těhotenství, všichni mě chválili, jak mi to moc sluší a já se cítila jak malý tankZa dva dny po přijetí mi porod vyvolávali, já si naivně myslela, že se nerozrodím, protože jsem dvě hodiny po podání tablety necítila skoro žádné bolesti.Ale pak jsem se prošla do kantýny pro něco na můj mlsný zoubek a ejhle začala jsem mít nepříjemné bolesti v podbřišku, jako při menstruaci, které přicházeli snad po 3 min.Po dvou hodinách bolestí jsem šla za lékařem aby mě prohlédl, jestli se něco děje, řekl že se ještě notvírám a že to možná přejde.No zkrátím to.Trpěla jsem až do sedmi hodin odpoledne, kdy mi porodní asistentka řekla, že se začínám otvírat,tak mi udělala klistýr a poslala do sprchy, tam jsem trávila většinu času až mi praskla voda.Horkou sprchu nebo vanu můžu opravdu vřele doporučit, protože mi to strašně pomohlo a urychlilo porod.Po prasknutí vody to byla rychlovka.Manžel stihl přijet jen tak,tak.Málem by prošvihl narození našeho zlatíčka a to by ho opraavdu moc mrzelo.Narodil se Ondrášek 3550g55cm.Všechno bylo v pohodě oba jsme byli zdraví a šťastní, že to dobře dopadlo.Za dva dny mi po vizitě přišla lékařka oznámit, že se jí něco nelíbí na srdíčku slyšela šelest, tak mi malého vzali a dělali ekg.pak už mi ho nepřivezli, jen mi oznámili, že je v inkubátoru na kyslíku a bude převezen na kardiologii do Brna.Já jsem byla úplně v šoku, protože jsem nechápala co se děje.Onďa byl úplně v pohodě.Nepozorovala jsem žádné známky toho, že by mohl mít něco se srdíčkem.Odvezli ho do Brna a já čekala celý den, na diagnozu.Samozřejmě jsem viděla katastrofické scénáře, že bude mít nějakou obrovskou vadu.Odpoledne jsme volali do Brna na výsledek a diagnoza zněla stenoza plicnice (zůžení chlopně vedoucí krev do plic).Byla jsem úplně vedle a chtěla za malým do Brna, jenže jsem musela být po gyn.hledisku v pořádku a Onďa byl v inkubátoru na kyslíku, tak mě přijali asi za týden.Já měla hrůzu z toho, že se nerozkojím, ale naštěstí to všechno šlo,sice jsem bojovala s odsavačkou, ale vzdát se toho abych dala mému zlatíčku to nejlepší nešlo.A kojím doteď.Pak jsme ještě cestovali do Prahy, kde mu dělali zákrok na té chlopničce pomocí balonku,který mu zavedli přes tříslo.Teď je to zatím v pořádku, ale stále jezdíme na kontroly a není vyloučené, že mu zákrok budou opakovat.Onďa má teď 7. měsíců a je to naše největší zlatíčko na světě.Ale na dobu od porodu po dobu, kdy jsem ho neměla u sebe nikdy nezapomenu.Byla to obrovská bezmoc.Tak jen přeju všem maminám,které čekají mimi jen a jen hodně zdravíčka jim i těm malým drobečkům.

Už je zapomenuto...

Můj porod,nebyl procházka růžovou zahradou,ale opravdu-STOJÍ TO ZA TO!A abych to vzala od počátku.Těhotenství-první 3měs jsou rizikové no a aby se mi to nevyhlo,lehce jsem špinila.Ve 25t.jsme se začla otvírat.Nechápu proč.Nic těžkého jsem nenosila.Nepracovala jsem.Byla jsme od 2měs.na nemocenské.V práci to zrovna nevonělo po fialkách,tak proto.Navštěvovala jsem plavání,cvičení,předporodní kurzy,četla knížky,nacvičovala dýchání,což je 1 z nejdůležitějších činností u celého porodu,abych měla dostatek informací a byla dobře připravená.Už dlouho mi tvrdlo břicho a tak jsme musela brát magnezium,nohy podložené ve dne v noci.No a 14dní před termínem jsem měla ty správné poslíčky.V neděli to začlo a v pondělí kolem 2h rána jsme odjeli do porodnice.nechali si mě tam do středečního rána na pozorování.Stav stále stejný,stále na 2cm od toho 25t.myslela jsme že je to plodová voda,bylo toho celkem dost.Ale protože bylo vše v klidu,jela jsem domů.Ve čtvrtek jsem zjistila hlenovou zádku a v pátek mi praskla plod.voda a že toho bylo.nestačila jsme si vyměnovat vložky,pak se i bolesti stupňovaly.V křížích a v podbřišku ukrutná bolest po 5min pak po 3-2min.DÝCHAT DÝCHAT!!!!!Pak to tolik nebolí.A když jsme tam s manželem dojeli,tak najednou bolesti ustoupily a byly po 15-20min,další 2dny.A taky jsme začla špinit,takže jsem si myslela,že čas nastal.Zkontrolovali si mě a už mě tam nechali.Že to porod už je,ale dřív jak zítra se nic nebude dít.tak jsme čekali.Stresující pro všechny.Sobota se vlekla a stále nic.Neděle se vlekla,neustále mi píchali antibiotika,kvůli té plod.vody.A pak se blížil večer.Od cca15h byl u mě manžel.Byla jsme stále na 2cm,ale pomalinku se to uvolňovalo.Čím víc se blížil večer bolesti stoupaly,sílily.V 18h jsme byla na 3cm.Museli ještě na necelých 4cm čekat a pak mě napíchali ať mi porod vyvolají.Všechno šlo oki.Bolesti stále sílily a zkracovaly se intervaly,hrozně pomalu jsme se otevírala,ale prý nemohli nic dělat,jen čekat,až mé tělo začně samo pracovat.Už jsme tuším byla tak na 5cm,a najednou se vše změnilo.Čekala jsme cca půl hodiny na doktora,zrovna byl na sále a Samuel se mi tam nějak blbě otočil.zaklonil hlavičku,takže museli všechno stopnout.Měla jsem hroznou třesavku.Ale to prý tak je.Tělo se vyrovnává s šokem.Nejprve do mě cpali injekce a pak nic.Byla to čelní poloha,takže stopnout a rychle připravit na sál.Manžel si mě tam odvezl a čekal a čekal.Když si na to vzpomenu je mi hrozně.Porod trval 36h.císařským řezem.Samuel se narodil 20,35h měl 3,3kg a 52cm.Apgar score 5-8-10.Museli ho taky křísit.měl pomačkanou tvářičku.Na druhý den to už bylo lepší a každý se na nás přišel kouknout.Kojila jsem do 10měs.Teď je z něj nádherný roční chlapeček,má 77cm a 10kg.Říká mama tata,baba,děda,ham,papa,jeje,skoro chodí,neustále na všechno ukazuje.Moc mu chutná a hlavně NEUSTÁLE SE SMĚJE.

čerstvé vzpomínky

ahojky jak víte rodila sem 10,3, a s odstupem času bych řekla že sem na tom nebyla až zas tak zle(po porodu když se mě rodina ptala kdy pořídíme Josífkovi sourozence tak sem o tom nechtěla ani slyšet)Já nastoupila do nemocnice plánovaně o týden dřív kvůly otokům a vyššímu tlaku.Nelíbylo se jim to tak mě ráno zavedli vyvolávací tabletu-no můžu říci žádná slast,samotný porod je skoro stejný jako to zavádění. A pak čekali a čekali a ono nic-teda trčochu mě bolela záda a břicho ale nic děsného.Po poledni mě vzali na monitor,následně vyšetřili a skonstatovali,že můžu dostat najíst, protože dnes určitě rodit nebudu.No a tak sem ve tři odpoledne zdlábla oběd (hurá) a psychycky se připravovala na druhý den na další vyvolávačku.Večer před spaním sem všem řekla co mě pan doktor oznámil a že jdu nabrat sílu na zítra.No a asi o půlnoci mě začalo tak divně bolet břicho a záda a to se stupnovalo-ve dvě sem šla radši za sestřičkou, jen tak pro uklidnění protože sem měla zafixováno, že musím mít 4 hod před porodem antibiotika kvůli streptokokovi a když mě prohlédli zjistili že už sem na 4cm otevřená.Než sem se zbalila,vyjela nahoru na porodnici byla sem už na 6 cm. No a pak to bylo chvíli hnusný, ale dalo se to rozdýchat a 10min před šestou byl Josífek venku a já budila manžela slovy:"Chceš vědět novinku?..Máš syna."A v tom to vypadlo(blbý signál) Načež manžel nalovil signál a volá zpátky a nevěříce se ujištuje že je to pravda a diví se jak to když večer nic a proč sem mu nebrnkla když to začalo.Podotýkám, že za žádnou cenu nechtěl k porodu jít,co já se ho napřemlouvala,tak sem to ani nezkoušela.Takže na poprvé si myslím, že to celkem ušlo a co mě nejvíce trápilo po porodu nebyly stehy jako každou, ale hnusný hemeroid, který mě vylezl a kvůli kterému sem si užila.Ale už je vše zapomenuto-naše zlatíčko roste jako z vody a dělá nám radost.A určitě to za trochu bolesti STOJÍ!!!

Děkuji za vyprávění. Jsem 29 tt. no a zatím strach z porodu nemám a moc doufám že ten můj první budé také tak v pohodě jako váš :)a chlapa si raději odehnat nenechám!

Ale nééé,já už ani nedokážu vložit příspěvek.Holky omlouvám se ale mělo to patřit sandině,co se týče technického typu :-).

:-),my si můžem podat ruce,jak koukám!

Děkuji

Opravdu mnohokrát děkuji za všechny krásné příspěvky přeji Vám i dětem (i těm v bříšku) nádherný večer Jana

Můj POROD

Jelikož to má stále více maminek tzv. "šťastně za sebou", podělte se, prosím, s ostatními o své zážitky, zkušenosti, cenné rady. Maminky, které to teprve čeká uklidníte (doufám ) a hlavně jim poskytnete cenné informace, už budou vědět, do čeho jdou. Děkuji všem a už se těším na zajímavé počtení Jana