Můj POROD - nové diskuze

1,2,3,

ahoj holky,tak jsem cetla vase pribehy a rozhodla jsem se dat sem ten svuj.Kdyz jsem se dovedela,ze cekam mimi,tak jsem se bala co bude dal.Cas ubihal bricho rostlo,ja pribirala a termin se pomalu blizil.V druhem trimestru jsem prodelala osklivou anginu,musela jsem brat nejake antibiotika a bala jsem se o malou,aby byla v poradku.kdyz uz to vypadalo,ze je angina pryc,dostavila se alergie na penicilin kterou jsem v zivote nemela.Zacala me svrbet kuze,druhej den jsem otekla od hlavy k pate a musela jsem na pohotovost.Tam mi dali nejakou injekci na zklidneni a poslali me domu.Vse zmizelo a me bylo konecne fajn.Mala byla taky v poradku a ja si mohla dal uzivat tehotenstvi.mesice plynuly rychle jako voda a ja mela pocit,ze uz se neunesu.V39 tydnu jsem mela prijit jeste do poradny,ale v ten den rano tedy 24.7.07 jsem se vzbudila s divnym pocitem v brise.takove slabe popichavani,ale nevenovala jsem tomu pozornost,oblekla jsem se a sla do poradny.V ordinaci po vysetreni mi doktor malem vynadal,jakto,ze jeste nejsem v porodnici,ze jsem na tri centimetry otevrena.Ja na nej koukam s otevrenou pusou co to rika,ale bylo to tak.po ceste domu mi bolesti silily a byly cim dal intenzivnejsi.Doma jsem oznamila rodicum,ze jedem do porodnice,jelikoz pritel byl v praci.V aute jsem mu volala,ze je to tady at za mnou prijede.Chudak byl z toho fakt vedle.Do porodnice jsme dojeli v pul jedne odpoledne nez jsem se dostala z prijmu na porodni,tak bolesti byly tak silne,ze jsem se bala at se mala nenarodi na chodbe.A nenarodila.Pritel to taky stihl vcas a kdyz uz jsem lezela na porodnim stole a doktorka rekla 1,2,3 zatlacte,tak ani nevim jak,ale moje mala princezna byla na svete.Takze porod byl kratkej ale za to krasnej.

Nic moc....

Termin jsme meli 31.1.2008,ale jelikoz se male nechtelo moc na svet,byla jsem 11.2 v 18h prijata na porodni sal na vyvolani. v 20h vecer mi zavedli prvni prasek a do rana jsem lezela na porodnim sala.Bylo strasne celou noc poslouchat,jak nekdo vedle rodi,byl slyset kazdej hek.Jelikoz prvni prasek nezabral,hned rano mi zavedli druhy.Ten taky nezabral,tak me ve 12h odpoledne presunuli o patro niz,s tim,ze mi na druhy den zaedou treti,ale ze se to mozna rozjede samo.A taky ze rozjelo. Vnoci mi odesla hlenova zatka a prisli mirne kontrakce.Dopoledne to jeste slo,ale odpoledne uz to bylo horsi. Kdyz jsem to rikala sestrickam,odpovidali mi ze na zaznamu jeste nic neni.Nakonec jsem uhnala doktora at se na me podiva a ten mi rekl ze cipek uz tam neni a ze bez blesti to nebude,ze jsou to jen pripravne stahy.To me vydesilo.Rikala jsem si,ze jestli tohle jsou jen pripravne stahy,tak teda nevim jak vydrzim to ostatni.Musela jsem vydrzet do vecera do 21h a pak me konecne vzali zpatky na porodni sal.Porodni asistentka kdyz me videla,tak rekla ze kdyz me tak sleduje,tak ten treti rasek nebude ani potreba.V 23h se na me konecne prisel podivat doktor (do te doby sil rodicky) a rekl ze jsem na 3 cm otevrena.Volala jsem manzelovi at prijede.Pichli mi vodu a ta byla zakalena,takze celou dobu sledovali male ozvy.Dostala jsem 2 kapacky,jedna byla vyziva pro me malou a druha na urycheni stahu a potom me pichli neco proti bolesti.Bolesti se dali vydrzet akrasne jsem to rozdychavala,az me to samotnou prekvapilo. Potom se mi chtelo tlacit,zazvonila jsem na sestru a pak uz to slo rychle.Jelikoz mela mala omotanou snuru kolem krku a byla velka(4150g),tak mi nesla vytlacit.Museli mi tlacit na bricho a nakonec ji vytahli pomoci prisavky.No a 14.2.2008 2h30minut byla na svete.Kdyz me pan doktor potom zasival,strasne mi klesl tlak,ze mi ho nemohli anii zmerit,tak jsem dostala dalsi kapacku a malou mi polozili na bricho jen asi na 5sekund a dali ji radsi manzelovi,protoze se bali ze ji neudrzim.Bylo to pekne dlouhe ale stalo to za to!!!!!!

nejkrásnější zážitek

Můj zatím jediný porod naší krásné Kačenky bude pro mně na celý život asi nejkrásnějším zážitkem. Do porodnice jsem nastoupila k vyvolání, protože se naší slečně na svět příliš nechtělo. Vybrala jsem si jinou porodnici než pod kterou spadáme a rozhodně jsem udělala dobře. Na tom opravdu hrozně moc záleží, jak se v tom prostředí cítíte, jak se k Vám chovají, zajímají se o Vaše pocity a potřeby. Manžel byl ten den v práci, protože mně můj strašil, že mně tam asi den dva ještě nechají než se bude něco dít. Ale lékařka mně prohlédla a dala mi na výběr. Já jsem neváhala, chtěla už jsem konečně mít to vytoužené miminko. Dostala jsem pilulku na vyvolání a pak to najednou jelo jak po másle. Volala jsem manželovi, ať co nejdříve přijede, málem to nestihl.Většinu doby jsem trávila ve sprše na balonu, což mi ohromně pomáhalo. Vnitřně jsem se připravovala na to jak to bude ještě horší, ale ono nebylo. Když jsem uslyšela manželův hlas oddychla jsem si, tak už můžem. Paní doktorka mi řekla ať tedy zkusím zatlačit, byl to fofr na třetí nádech byla Kačka venku, užasle jsem zírala na ten uzlíček co mi přistál na břichu a nevěřila vlastním očím. To jsem nečekala a obešlo se to i bez nástřihu hráze, takže jsem mohla bez problémů sedět. Kačenku nám nechali dvě hodiny na sále, aby jsme se s ní mohli seznámit a pomazlit. Neumím si představit, že by o tohle můj manžel přišel o ty první okamžiky, kdy jsme oba rozechvěle pozorovali ten zázrak. Malá ani neplakala, měla otevřené očka a zdálo se že nás poslouchá. Vůbec jsem nebyla unavená na pokoj jsme šli spolu za ruce, cítila jsem se skvěle, že bych mohla v tu ránu domů. Celou noc jsem nespala, pořád jsem si prohlížela to svoje úžasné miminko, tak dokonalé a krásné. Byla jsem úplně nabitá všemi těmi emocemi a každému bych něco podobného přála zažít.

Zítra dva roky - aneb den, co mi změnil život

Jelikož jsme se před dvěma lety ještě takhle krásně na BoL nescházely, tak se "hlásím" až teď. Takže...... termín jsme měli 13.4., 11.4. večer jsme poseděli, byla u nás ségra (takže teta) a strejda (skorošvagr), poseděli jsme do půlnoci a bavili se historkami ze záchranky, kde strejda pracuje. Nasmáli jsme se a já ještě žertovala, že z toho určitě "pojedem". Manža (no teda i strejda) se mázli, takže manža celou noc hezky prospal, ale já začala v jednu v noci tušit, že "to" nebude jen z toho smíchu, dostavovalo se "to" hezky pravidelně každých sedm minut. Takže spaní už nic moc (teda já, manža nic netušil a spalo se mu náramně). V sedm se vzbudil, pochopil a klasika - začal panikařit: "Stihnu se oholit? Stihnu vyvenčit psa?" Bylo to v relativně v pohodě, ještě jsem dobalila, vyklidila myčku a pro jistotu cinkla strejdovi, když je z branže. "Heleď, jak poznám, že rodím?" "Máš hlavičku mezi nohama - tak já beru porodnickej balíček a mažu, jo?" Hrozná představa - "Nikdy!"Do porodnice jsme dojeli kolem 10 hodin, v půl jednácté mi primář řekl, že "by to mělo dneska být". (Už to začínalo nabírat na intenzitě, tak mě představa pouhé možnosti porodit dnes tak trošku vyvedla z míry.) Hrdlo prý ještě centimetr. Nejdřív jsem se zaradovala, už jen sedm, ale pak mi došlo, že ten jeden a pak ještě zbývajích osm.V poledne mi píchli vodu a prý uvidíme, jestli tomu večer pomůžeme nebo to půjde. Manža si přečetl noviny a zdlábnul sváču, já se kroutila u žebřin. Ve dvě nastoupila jakýsi záskok náhodou paní doktorka, ke které jsem chodila do poradny. Chtěla mě prohlédnout a nabídla mi epidurál. V představě, že ještě o půlnoci bych tam měla takhle pochodovat, jsem souhlasila. Pak na mě koukla, usmála se a říká doslova (slyším ta slova dodnes): "Já mám snad vlčí mhu, ono je to osm až ven." Takže žádný epidurál, bohužel pozdě.Asi o půl třetí jsme šli na sál, v jednu chvíli "slibovala" už jen tři kontrakce, po třetí jsem v pokusu o žert protestovala, že už nehraju (pak jsem se dozvěděla, že to tak říká vždy), ale pak - 12.4.2006 osm minut po třetí hodině byl tu - ten človíček, co mi tak krásně a navždy změnil život, František (2,83 kg a 49 cm), ten nejkrásnější uzlíček na světě.Takže teď už mám doma "tááákhle velikého" klučičáčka, zítra už dvouletého.

Můj první porod

Přesně v den plánovaného termínu porodu mě po půlnoci vzbudil nepříjemný pocit v podbřišku. Říkala jsem si, že to ještě nejsou kontrakce, ale když se stahy opakovaly po 20 minutách, tak to vypadalo, že už se našemu miminku asi opravdu chce na svět. Kontrakce se stupňovaly a k ránu už byly po 8-10 minutách. Spát jsem nemohla, cítila jsem se stále více vyčerpanější. Kolem páté mi vypadla zátka. Ráno, kolem osmé jsem byla objednaná u doktora. Protože jsem měla těhotenskou cukrovku (neměla jsem přenášet), byla jsem se domluvit na termínu vyvolání. Pan doktor mě prohlížel a říkal, že mé kontrakce vypadají spíše na „poslíčky“, že ať jdu klidně domů a domluvili jsme se na vyvolání za 3 dny. Večer kolem deváté už se kontrakce opakovaly po 7-5 minutách. Bylo mi trochu na omdlení, takže jsme vyrazili do porodnice. Najednou šlo všechno rychle - o půl jedenácté jsem už ležela na sále. Přítel tam byl se mnou a jsem mu za to moc vděčná. Byl mi velkou oporou. Porodní asistentka a „žákyně“, které se tam o nás staraly, byly moc fajn. Na sále jsme si mohli pustit hudbu, bylo to tam příjemné (až na ty bolesti). Kontrakce se stupňovaly, měla jsem pocit, že už nedělám nic jiného než je prodýchávám. Ke konci jsem měla zavřené oči a vnímala jsem jen pokyny porodní asistentky a mého přítele, který mě celou dobu držel a prožíval narození našeho syna se mnou. V 00:53 jsem otevřela oči a na ten okamžik nikdy nezapomenu. Viděla jsem malý řvoucí uzlíček, jak ho doktoři drží v rukou, stříhají mu pupeční šňůru a odnášejí ho na přebalovací pult. Na bolesti, které jsem před pár minuty (a hodiny) prožila, jsem v tu ránu zapomněla. Byl to nejkrásnější okamžik v mém životě, cítila jsem se moc šťastná. Pepíček měl 3,56 kg, 52 cm a tmavé vlásky. Narodil se den po plánovaném termínu a zároveň den po narozeninách svého tatínka, takže to byl pro něj nezapomenutelný dáreček k narozeninám. Celý porod na sále trval necelé 2,5 hodiny, od první kontrakce to bylo 24 hodin. Rodila jsem v Podolí.

Moje zkušenost s porodem v NMB

Moje zkušenost s porodem v NMBOtěhotněla jsem v lednu 2007. V minulosti jsem pracovala v provozu s chemickými látkami, a proto jsem byla od začátku na rizikovém těhotenství. Vše probíhalo bez komplikací; měl se nám narodit zdravý chlapeček. V sedmém měsíci těhotenství jsem dostala prudký zánět ledvin, ze kterého mne za 10 dní na gynekologickém oddělení NMB dostali. Doktoři, všechen personál a prostředí nemocnice byli na dobré úrovni. Tak jsem si spojila výbornou pověst porodnice na Polní s touto zkušeností a rozhodla se, že budu rodit tady. Navíc jsem sem pravidelně docházela na kontrolu ledvin, do kterých mi malej s oblibou kopal.Termín porodu byl stanoven na 20. října. Nic se ale nedělo, až do čtvrtka 25. Mírné stahy začaly velmi brzy ráno. Pochopitelně jsme byli u prvního dítěte nejistí a nechtěli jsme nic riskovat a tak jsme v devět večer vyrazili do porodnice. Stahy byly zhruba po deseti minutách. V porodnici mne prohlédli a řekli, že jsem otevřená na 3cm a že porod může přijít až v neděli. Instrukce „kdyby něco, přijeďte dřív“ nás moc neuklidnila. Tu noc jsem celou prosténala; stahy byly pořád po deseti minutách, stále však intenzivnější. V pátek v šest ráno jsme vyjeli na druhý pokus.Tentokrát bylo rozhodnuto, že si mne už nechají. Než jsem porodila třikrát mne přestěhovali z pokoje na pokoj a vystřídala se směna personálu. Měl a jsem nateklé porodní cesty a potom se doktorce nelíbil úhel nasedání hlavičky, takže až po čtrnácti hodinách mne posadili na porodnický stůl. Asistentky mi při kontrakci tlačili na břicho. Doktorka si přizvala starší kolegyni. Nastřihli mě, ale ani to nepomohlo, tak nakonec vzali VEX. Narodil se mi zdravý kluk 52 cm, 3,65 kg. V tu chvíli to prožíval spíš manžel, protože mě se nastřižení protrhlo víc, než mělo. Obě doktorky se vrhli na šití, jehož výsledek měl 16 stehů.Šestinedělí skončilo, ale mne jizva pořád bolela. Přesně dva měsíce po porodu se mi v jizvě objevila 2 mm trhlina. Protože gynekoložka trávila vánoční dovolenou, spěchala jsem k praktické. Ta mne obratem poslala do NMB na gynekologii. Přítomná doktorka mne propláchla peroxidem, doporučila ať si jizvu proplachuji roztokem hypermanganu a poslala domů.Dva týdny po návštěvě ambulance NMB se mi v místě trhliny vytvořil hnisavý váček. Druhý den jsem s velkými bolestmi navštívila svoji gynekoložku. Ta zjistila, že po nekvalitním zašití po porodu a infekci se mi v ráně vytvořilo ložisko hnisu vedoucí 7 cm hluboko. Do konce týdne jsem byla v NMB na operaci. Po pětidenní hospitalizaci jsem přestala kojit. Dva měsíce od opravné operace nejsem úplně v pořádku. Někdy mě přepadá strach, že se to už nikdy nespraví.Chápu, že první porod dlouhý 14,5 hodiny není nic zvláštního.

Velmi rychlý porod

To co zde popíšu překvapilo i mě o porodní asistentce ani nemluvím.23.3 jsem se ráno probudila s tím,že mě trochu píchá dole v podbřišku.Nic závažného a celkem brzy to přešlo,jen jsem měla takový divný pocit.Vzhledem k tomu že jsem byla objednaná na 10hod.do Podolí na monitor nijak jsem to neřešila,jen jsem dožehlila pár věcí na malou a zabalila si konečně tašku do porodnice.Na 10 hod.jsem odjela na monitor řekli že vše je v pořádku a pokud něco cítím(jakési dloubání zhruba po 50-60min)můžou to být poslíčci a přijet mám až budu mít kontrakce po 5 minutách.Spokojeně jsem odjela domů a fungovala jako vždy.Okolo 15hod.jsem zkonstatovala že mě začínají bolet záda a dloubání mám tak po 20min.takže možná to poslíčci nebudou.Zabalila jsem Jirku,dala si sprchu a odjeli jsme ke známým co slíbili že ho během porodu ohlídají.Nijak jsem nepospíchala,vyšiloval akorát manžel a vyhrožoval že porodím v autě.U kamarádky jsme dali kafe,pokecali a když jsem spočítala že ted už je to asi 5 min.vyrazili do Podolí.Tam mě hodili na monitor a to už začalo být zajímavý,protože vleže jsem to nějak cítila víc a intervali se zkracovali.Nakonec doktor dospěl k názoru že budu rodit(bylo 18,20)manželovi řekl at si zavolá tak za 2 hodinky a já šla na porodní sál.Už když jsem tam přišla měla jsem pocit že kontrakce mám nepřetržitě takže převléknout se do košile začal být problém ale všichni okolo byli v klidu.PA mě doporučila záchod a sprchu s tím že pak uděláme porodní přípravu,takže jsem odešla na záchod a tam se spustila plodová voda.Jen jsem vyjekla a na její dotaz co jako je jí říkám že už teda rodím.Moc mě to nevěřila ale odvedla mě na lůžko a říká at zkouším zatlačit.Tak jsem zatlačila a na její povel"přestante"jsem zkonstatovala že to už nejde.Zatlačila jsem ještě jednou a cítila jak jde mimnko ven.Nostihla jí aspon chytit.Takže malá se narodila 18,54,bez jakékoli přípravy,já bez nástřihu a ani mě nepotrhala.Měla 49cm a 3230g takže zas tak malé miminko to nebylo.Takhle rychlý a pohodový porod bych přála všem.

Porod a astma

Ahoj,chtela jsem se zeptat jestli nekdo z vas neni astmatik?Ja jsem teprve v 15 tydnu,ale nikde nemuzu sehnat zadne info o porodu.Nevite jestli muzu kojit kdyz uzivat trvale hormonalni leky na astma?dekuji za rady Hezky denMisa

Docela rychlý...

Ahoj,tak to na nás přišlo krapet nečekaně 19.3. v půl pátý ráno. Udělala jsem tatínkovi snídani a zjistila, že mě opustila zátka . Šla jsem mu tedy oznámit, že asi brzy pojedeme na výlet a v tu chvíli přišla první kontrakce- další za pět minut...V porodnici byl interval víc jak 10 minut, tak to vypadalo, že nás vrátí zpátky, ale byla jsem otevřená na 4cm, tak mě naložili do vany. Děsne mi vadilo to vedro a kontrakce se stupňovaly. To bylo už 10 hodin a já jsem začínala pomalu panikařit. Před jedenáctou povolali tatínka (byl nával, tak celou dobu seděl, chudáček malá,na chodbě), tak jsem přestala drtit ruce sestřičkám a začala jemu.No a v 11:30 mi plácli na břicho naší vlasatici Veroniku (2980g a 46cm).Neobešli jsme se bez nástřihu- ten mě trápil necelý týden, ale teď už jsou stehy vstřebané, takže O.K.Nejvíc mě ovšem pobavil přítel, když mi ještě na porodním sále skoro vyčetl, že jsem nekřičela.

nakonec to dobře dopadlo:-)

Termín porodu jsme měli 13.12. Pořád jsem jezdila do nemocnice na monitory, věčně se jim něco nezdálo, no prostě zbytečný stres. Nakonec to dopadlo tak že ve čt večer po ultrazvuku paní doktorka naznala, že už přenáším moc dlouho(týden, asi je strašily blížící se vánoce) a že máme už málo plodovky a že se jí tam něco nezdá a že si mě nechají v nemocnici. Vymohla jsem si že nastoupím až ráno a že odpoledne začnou vyvolávat. Zkrátím to, v pá zátěžák, trošku kontrakce ale přešlo to, aspoň jsem věděla co čekat, poslíčci bolí jinak. První tabletka na vyvolání, otevřená na 2cm, celou noc kontrakce po 10 min, vůbec jsem nespala, ráno se mi sestřička vysmála že jsem si měla přijít pro něco na spaní protože jsem pořád na ty dva cm a budu zbytečně unavená. No hodinu na to přišel doktor a hlásí jdeme rodit, jsme na 7cm, holky cítila jsem se pořád stejně, rozhodně ne na porod. Cpali do mě oxytocin horem dolem ale stahy pořád slabý, malá nesestupovala. Bodejť, když tam pořád někdo lezl a neměla jsem klid:-) Najednou si všimli že to bude asi velký mimčo, to brzo. Když už to začalo tlačit šup na kozu, to jsem chtěla rodit na stoličce, hm. Koza obrovská, já malá, sotva jsem dostáhla, rozhodně se v té poloze nedalo tlačit. A že jdeme na to a mimi pořád vysoko. Doktora už to přestávalo bavit:-) tak říká že se nedá nic dělat že půjdeme na císaře. Situaci zachránil můj drahý, když si vymohl aby jsme to ještě zkusili na boku. Párkrát jsem zatlačila a najednou doktor křičí to porodíme už vidím vlásky. Tak jsem zabrala dva doktoři mi skákali po břichu a naše mimi se narodila. Měla 4,30! a 51 cm a je úplně nádherná. Celkový pocit z porodu vlastně pozitivní, na všechno člověk brzy zapomene. A teď zpětně po třech měsících - užívám si každou vteřinu s naším zlatíčkem, takže to fakt stojí za to.

Chcete shodit po porodu?Ráda poradím i mě se povedlo!

Ahojdlouho jsem se snažila zhubout v těhotenství jsem přibrala 22kg a hledala jsem všechno možné až jsemnajela stránky zadala tam jen své jméno amail a už se potom se mnou spojila konzultantka která se mnou probrala váhukolik bych měla správně vážit jak se stravuji a podobné návyky poradila mě apotom to už bylo jen na mě zkuste to nebude Vás to stát víc než pár minutčasu.Pokud chcete vědět o jaké stránky jde napište mě na můj mail Dedicova.M@seznam.cz ráda napíšu víc

To byl POROD!!!...omlouvam se, je to dlouhe

Dobre, takze Viola se narodila ve stredu 6.2.,termin jsme meli na 11.2. Opravdu se mi nechtelo prenaset, tak jsem si rekla, ze zkusim vsechno mozne a tak jsem "primela" milacka v utery k sexu.Od te chvile jsem byla cela takova bolava, ale kontrakce to nebyly.Vyrazili jsme jeste vecer do kina a v prubehu filmu jsem mela dve kontrakce...poslicci, rikala jsem si.V noci jsem pravdepodobne nejake ty kontrakce zaspala,ale ve stredu rano Terry odchazi v 6:30 do prace a vzbudi me, no a ja uz od te doby bolesti neusla.Zkusila jsem vanu, ze se to nejspis zklidni, ale nejak extra to nepomohlo.Nejaka voda po me na posteli byla, ale hrozne malinko, tak jsem si myslela, ze to nemuze byt ona plodova.Nicmene pro jistotu jsem napsala sms at si kontroluje telefon, ze mam bolesti cele rano(Tu si pry precetl az po 20 minutach co prisel domu....chlapi!!:)) Kontrakce jsem mela,ale problem byl, ze to neslo nijak pocitat, prislo mi,ze me to boli snad porad...nekdy to vrcholilo, ale zadne rozmezi jsem nepozorovala.Vana, kterou jsem nechala napustenou moc nepomahala, chozeni trochu ano.Nebyla jsem si stale jista, nechtela jsem trapne tahat partnera z prace, kdyby to nebylo ono.Zaridilo se to ale samo, protoze najednou vesel do dveri, ze mu na lekci nikdo nedorazil a tak sel domu.To bylo asi 9 hodin.Nakonec jsem se rozhodla, ze radsi pojedem, protoze to neprestavalo.Nasla jsem (s prestavkama) taxik na webu, vzala tasku sbalenou teprv ze dne predtim(uf uf tip top),a nasedli jsme do taxiku.V aute,kde jsem musela byt v jedne poloze uz slo celkem zretelne spocitat, ze kontrakce jsou tak po 4 minutach a taky jsem cejtila, ze jsem cim dal mokrejsi, takze to asi pl.voda byla.Byl provoz a do nemocnice jsme dorazili asi v 10:00.Stravila jsem na prijmu vic nez 40 minut.Uklizeli jeste saly(Podoli-maj jich 8).Takze prohlidka, kde jsem jim tam celou podlahu trapne zamokrila plodovou vodou a ze pry jsem otevrena na 3 centimetry.."tak dneska porodite" rekla mi doktorka.Pak me napojili na monitor a tahali ze me ty rozumy do karty.To teda nebylo vubec prijemny sedet temer 30 minut na monitoru s tema kontrakcema.Sal byl moc peknej,nak jsem se mezi kontrakcema celkem v poho prevlikla,dali mi klystyr.Terry si jeste stihnul skocit na rychly obed.Ja to stravila na zachode a pak ve sprse.Sprcha mi moc pomahala, to jsem ani nevedela kdy kontrakce vrcholi.Prisla sestra,zeptat se jestli budu chtit epidural.Potala jsem se jestli pouzivaj i neco jineho, a ona ze v podstate ne.Tak jsem ji nechala at mi vezme krev k anesteziologovi, jestli by mi ho vubec mohli dat a ze ale nejspis chci (uz to fakt bolelo). Nasledovali silnejsi kontrakce a ja zkusila i balon, coz bylo prijemne, ale ja byla tak unavena, ze jsem pokazdy malem spadla jak jsem na dve vteriny usla.Partner mi drzel hlavu a tak.Sla jsem tedy na chvili na luzko, abych mohla zavrit oci.Uz to zacinalo byt fakt divny.Najednou jsem dobehla k nejblizsimu umyvadlu a zvracela jsem snad vsechno.Musim rict, ze to uz ze me slo vsude mozne, ale sestra s vysledky ohledne epiduralu nikde.Prisla jina, ze moje ma moc prace na druhem sale.Moje nejvetsi vzpominka je opravdu to divani se na hodiny a vzdy nekdo rekl, ze se hned vrati, ze za chvili prijde doktorka, ale mela jsem pocit ze nikdo nikde.To uz bylo neco okolo 3 odpoledne a ja se pomalu zacinala bat toho tlaceni(naivne jsem si podle casu myslela, ze to prijde brzo).Prisla sestra po dvouch hodinach od odberu kreve rovnou s doktorkou a ta mi oznamila, ze jsem otevrena jiz na 7 centimetru.Orientacne jsem se zeptala na epidural a ona, ze by to anesteziolog stejne nedoporucoval, ze mam moc bilych krvinek.A navic oznamila dost podstatny problem.Miminko pry vubec nesestupuje dolu do panve, kontrakce nejsou ucine.Zavedli mi kanilu a dali neco...fakt nevim uz co, ale pry aby to posililo kontrakce.Napojili me take na monitor a ze pry si mam zkouset lehnout na bok, nebo sedet ci stat, ze gravitace by mohla miminku pomoc jit dolu.To dost dobre neslo.Na boku byly ty kontrakce dost nesnesitelny a chodit jsem nemohla, protoze me zase napojili na monitor.No a uz to bylo jen horsi a horsi.Doktorka ze pry prijde za 2 hodiny, ze driv to nema cenu, aby videla nejakou zmenu.To jsem se jen koukla na hodiny a nechapala jak to jako mam dalsi dve hodiny vydrzet.Zhruba kolem paty doktorka zkonstatovala, ze jsem otevrena na 9 cm a ze normalne by se uz pristupovalo temer k porodu, ale ze musime cekat, protoze mimi se ani nehlo.Zavolala doktora, sefa toho dne, protoze si nebyla jista co se mnou.Ten me taky zkontroloval a pak jen suse pronesl "I trpelivost prinasi miminka" a "nashledanou"...myslela jsem ze ho kopnu.Zacala jsem se snazit na bok, i kdyz to silene bolelo, pak jsem se posadila a to hned musel partner prinest misku, protoze jsem se pozvracela.Pak chudak zase nesl misku, protoze jsem potrebovala curat.Byla jsem ale na monitoru tak jsem se nemohla hnout.Muselo to bejt dost nechutny, obdivuju jak to zvladl.Ja uz jsem fakt nemohla, strasne se mi chtelo pri kazde kontrakci tlacit,mezi kontrakcema zimnice, po kontrakci zavarena.Kolem 18.00 se navic menily smeny, tak prisla nova sestra.Nejdriv jsem se lekla, aby treba nebyla horsi, ale nakonec asi bylo lepsi, ze se vymenily..tahle byla cerstva a s energii.Taktne me donutila se postavit kvuli gravitaci, ale to me po 8 minutach tak bolely a klepaly se nohy z kontrakci, ze uz to neslo.O te doby mam pocit,ze si nic nepamatuju.Odpovidala jsem na vse "ja nevim".Jestli pry je to pro me lepsi na zadech.."nevim",nebo to nebo to...prichazi ted kontrakce?..."nevim".Uz jsem dobrou pulhodinu rvala bolesti a tak jsem se ji mezi kontrakci omlouvala, ze jako nechci bejt hystericka, ale ze uz vazne nemuzu.Oni pry jestli mam potrebu tlacit tak at si trosku zatlacim,ale jen tak jak musim.To viz se jsem mela potrebu tlacit ...uz pres hodinu a pul.V 19 konecne prisla zase doktorka a bohuzel zkonstatovala, ze se nic nehnulo.Vycevkovala me, ze pry je mozne, ze tam mocovy mechyr prekazi miminku v ceste, a ze dorazi za pul hodinu.Bylo to fakt nekonecny.Pritel mluvi anglicky, ale ja uz rvala jen cesky v kontrakcich "Ja uz nemuzu, uz nemuzu".Asistentka (sestra) vzdy tak soucitne koukala, ptala se jak mi je. Zacala mi rikat, ze je mozna miminko moc velke a to bysme pak museli na cisare, ale nejak to nemuzou poznat asi nebo co, dokud nesestoupi dolu.Premejslela sem, ze by bylo pekne blby si to tady protrpet a pak byse jeste nenarodila normalne, to uz by byl lepsi planovanej cisar.Doktorka prisla a vypadala znacne bezradne.Ja uz byla zrala na uplne cokoli,at me treba rozrezaj, hlavne at ji uz dostanou ven.Uz fakt neslo netlacit, ale snazila jsem se.Doktorka zjevne nevedela jak rozhodnout, tak rekla, ze se na me prijde zase kouknout ten postarsi doktor(sef dne), ze je ted na JIPCE, ale ze vi ze ma prijit se na me kouknout tak brzo jak je to jen mozne.Vsechno mi bylo jedno, hlavne at uz nekdo prijde a rozhodne.Partner me uklidnoval:"V 8 prijde doktor a udela rozhodnuti"...to me tech dalsich 20 minut udrzelo pri vedomi a sledovala jsem hodiny.Byla jsem si temer jista, ze to bude cisar.Vyptala jsem se asistentky jak by to probehlo.Kdyz tedy kolem osme vesel doktor do dveri, zkontroloval me a rekl ze mi ted povi co po me bude chtit; jako ze budeme tlacit, byla jsem fakt prekvapena....Byl porad tak trochu neprijemny, ale ja bych uz prijala cokoli od kohokoli, hlavne at mi nekdo rekne co mam delat, chtela jsem ji dostat ven. Doktor mel jednu ruku ve me a druhou na mem brichu.Asi ji tlacil z venku, ale pry ji nijak netahal a i otacela se sama.Byla jsem opravdu odhodlana tlacit jak nejsilneji dovedu a to jsem i delala, rikali, ze tlacim dobre jen at vydrzim.Chtel abych tlacila na kazdou kontrakci dvakrat, pricemz konstatoval ze kontrakce jsou "min nez malo".(?) Kdyz mi rekl at neco delam az bude prichazet kontrakce, tak jsem mu dost suse oznamila, ze vubec netusim, ze me to boli vsechno a vsude a ze teda prichazejici kontrakci rozhodne nepoznam...pomohl mi to tedy odhadnoutt. Byl dost drsnej, asi tak k sedesatce vek a ze prej at bez kriceni, ze nejen, ze mu vystrasim ostatni rodicky, ale ze kdyz kricim, tak dejcham a kdyz dejcham tak tlacim spatne.Mel tedy takove projevy jako "bez toho knourani" a kdyz jsem vydechla hlasite tak:" ne tak dramaticky" Rikala jsem si , ty jo ten neni moc milej, to by mohlo nekomu dost vadit, ale me v te chvili uz ne, spis me to vyhecovalo a taky jsem mela pocit, ze je tam konecne nekdo kdo vi co dela. No pak uz se objevila hlava, nastrihli me samozrejme.Dalsi kontrakce ale nejak nechtela prijit, tak se me doktor snazil zabavit povidanim, ja mu odpovidala a musim rict, ze muj hlas byl uz znacne knouravej.On si snad navic ze me delal srandu nebo co, protoze opakoval me odpovedi stejne knouravym hlasem.No co, pak vysla ven hlavicka ale nastal nejaky problem asi, protoze hrozne rychle kontrolovali srdicko miminka.No a pak uz se nam narodila cela .Nechtelo se mi tomu verit, bylo to fakt miminko, malej clovicek,samy ruce a nohy.Mela 3,3Kg,49cm..Rikali mi pak, ze bych ani vetsi uz neporodila, ze i tak bylo videt, ze je na me to bricho velke.Narodila se tedy ve 20:18.Doktor se nezaprel ani po porodu, kdy jsem asi byla trochu hystericka a ptala se na dite, jestli je to fakt holcicka a chtela na ni dohlednout.Rekl: "No, nemavejte tady tema rukama"...fakt drsnej, ale ja mu byla v te chvili stejne strasne vdecna, ze porodil me dite a dekovala jsem mu.Placentu jsem porodila asi do 5 minut.Byla jsem cela rozklepana, ze jsem si ani nohy nedokazala oprit, nemohla jsem s nima hnout. Po zasiti mi Violku jeste dali prisat(to jsem si opravdu vyminila ) Byla pry ale hodne unavena z toho dlouheho porodu, tak ji odvezli se zahrat do inkubatoru.Ja si jeste dve hodiny polezela na pokoji, neco snedla.Ztratila jsem hodne moc krve,(pres 600ml) tak mi zas dali nejaky kapacky.Pak me museli i na sestinedeli odvezt v kresle a i tam jsem sebou znova malem svihla.Dali mi jeste nejaky mineraly na pokoji.Violka byla ale krasne zdrava a ja uz se ted taky spravuju.Musim rict, ze celkove nejhorsi dojem mam z te casti, kdy jsem byla otevrena, chtelo se mi tlacit a nemohla jsem, to uz bych nechtela nikdy zazit.Myslela jsem ze ji snad nikdy neporodim.Uprimne si myslim, ze mohli rozhodnout uz driv a ne me tam nechat tak trapit, ale co ja vim.(docetla jsem se ale, ze tato "nejtezsi faze porodu) normalne netrva vic jak 30 minut...ja si to dala min 3 hodky)Tlaceni pak hodne bolelo a myslela jsem,ze vyplivnu dusi, ale pro me to byly chvile osvobozeni a konecne nejaky cinnosti, ktera ma cil, takze na to spatne nevzpominam.A normalni kontrakce by se taky daly, ale byla bych jim vdecna, kdyby me tim monitorem nepripoutavali k posteli....no asi jsem to popsala dost zmatene, ale ja si to zmatene pamatuju.Rozhodne zadny dalsi porod dlouho nechci a jestli je ten styl rozeni dany geneticky, tak jsem zertovala (kdyz jsem mela v planu 3 deti), ze priste leda dvojcata a cisarem, aby se to sfouklo najednou.No uvidi se :)

Moje porody

Tak já rodila celkem třikrát.První porod byl vyvolávaný(přenášela jsem),dcera se narodila po 10.5 hodinách s váhou 3900g a 50cm.Druhá dcera,také jsem přenášela se narodila bez vyvolání s váhou 3850g a 51cm.Poslední porod:opět vyvolávaný.Ráno 17.10 2007 jsem nastoupila do nemocnice,kde udělali různá vyšetření a zátěžový test,kde se mi pokusili vyvolat tři zkušební kontrakce,aby zjistili jak miminko bude reagovat na porod.Ve 20.00 hod. si mě zavolala p.doktorka a zavedla mi prášek,abych se připravila k porodu,řekla,že ráno mi dají nový na vyvolání porodu,také řekla,že si myslí,že ještě neporodím,protože na zát.testu mi kontrakce nevyvolali.Tak jsem šla na pokoj.Asi ve 21-21.30 hod.,jsem telefonovala s manželem a ujištovala ho,že může jít v klidu spát,protože dneska ještě neporodíme.Kolem 22.30 hod. jsem začala mít nepravidelné a úplně maličké kontrakce,šla jsem za sestrou ta mi natočila monitor,kde se ukázali pravidelné,ale malinké kontrakce.P.doktoraka mě vyšetřila a poslali mě na porodní sál(byla jsem otevřená na 2 cm).Tady mi zase natočili mon. a vyšetřili,stejný výsledek.Mezi tím přijel manžel(divili se,že přijel a tvrdili mu,že rodit,určitě nebudu).Manžel zůstal se mnou.Po všech vyšetřeních a klystýru,jsme se dostali na pokoj.Kolem 23.45 hod. přišla por.asistentka vyšetřila mě(výsledek stejný) a řekla at si lehnu a spím,abych nasbírala sílu k porodu.Kolem 1.00 hod.mi praskla plodová voda a ní přišly obrovské tlaky,manžel šel hledat por.asistenku,přišla vyšet. a řekla,že jsem otevřená na 4cm,během 5 min.přišla druhá a já byla otevřená na 6cm,šli jsme na sál a já se otevřela na 8cm.V 1.20 hod. jsme už chovali našeho Kubíčka(3650g a 52cm) v náručí.

Potřebujete shodit po porodu i mě se povedlo!

Ahojdlouho jsem se snažila zhubout v těhotenství jsem přibrala 22kg a hledala jsem všechno možné až jsemnajela stránky zadala tam jen své jméno amail a už se potom se mnou spojila konzultantka která se mnou probrala váhukolik bych měla správně vážit jak se stravuji a podobné návyky poradila mě apotom to už bylo jen na mě zkuste to nebude Vás to stát víc než pár minutčasu.Pokud chcete vědět o jaké stránky jde napište mě na můj mail Dedicova.M@seznam.cz ráda napíšu víc

Jedinečnej zážitek

Jen tak náhodou koukám,co tady všechno je k přečtení a narazila jsem na tuhle diskuzi.Můj porod byl-no prostě pro mě jedinečnej zážitek,na který stále vzpomínám.1.ledna 2007 odpoledne jsem začala cítit takové menší bolesti.Nevěnovala jsem tomu pozornost.Poslíčky jsem měla už jak dávno.2.ledna jsem měla jít na prevenci.Ráno byly bolesti trochu silnější.U lékaře bylo ve v pořádku.Podle ozev se Verunce v bříšku líbilo.Řekla jsem mu že mám od včera menší vztahy a on konstatoval,že možná během pár dnů porodím.Taky mi Verunku zvážil.Měla podle oltrazvuku 4 kg.Byla jsem z toho úplně vyděšená.Tak jsme jeli domů.Bolesti se ale zvětšovali.Odpoledne jsme čekali pojišťováka.Kolem čtvrté hodiny byly bolesti silnější.Nebylo to nic závratnýho,ale ten pocit ve mě mi říkal,že je to tady.Připravili jsme nejnutnější věci.Vyvětrat madrace,povléct peřiny,zbalit věci pro Verunku do porodnice...Měla jem rodit až 23.ledna.Odvolali jsme pojišťováka,manžel zavolal do práce že nepřijde a jeli jsme.Byl hroznej slejvák a náledí,bolesti se v autě rapidně zvětšovali a v půli cesty mi praskla voda.Měli jsme to do porodnice 50 km.Atmosféra houstla,když jsme dorazili na vrátnici nemocnice,tak manžel s velkým troubením řval aby všichni uhnuli:Vezu porod!!!!!!Musela jsem se mu smát.Byl nervózní víc jak já.Do porodnice jsme přijeli v 17:30.No a pak tradičně-příjem,ozvy,vyšetření...Pak to každá znáte.Porod jsem proskákala na míči a ve sprše s vařívi vodou.Největší hrůzu jsem měla z těch 4 kg.Když už to konečně bralo konce,tak jsem párkrát zatlačila a bylo to.Verunka se na rrodila 20 min. po půlnoci.Pak nastalo ale překvapení.Koukám na toho drobečka co mi leží na hrudníku a říkám panu doktorovi.Ale ona nemá 4 kila.Vždyť je tsk malinká.Zmateně na mě koukal.Verunka vážila 2,7 kg a měla 46 cm.Když jsem ji spatřila,tak všechny bolesti byly pryč a byla pro mě jen ona.Po pár minutách ji manžel donesl v zavinovačce,celou ulepenou,zmačkanou a se slzama v očích mi poděkoval.Byla to pro mě ta nejkrásnější chvíle v životě,na kterou dnes se slzami v očích vzpomínám já.

můj nečekaný císař

Termín porodu jsem měla 25.10.2006 druhý termnín o 5 dní déle. Ani jeden nebyl správný. 8.11.2006 jsem byla přijata na gynekologii,protože jsem přenášela a pořád jsem nic necítila. Bylo vše vpořádku,ale lékaři říkali,jestli nechci porodit 4 kilového macka,že by to pro mě byl těžký porod,tam mi ho raději vyvolají. 9.11.2006 v 8 hodin ráno mi porod vyvolali do 12 hodin jsem nic necítila,tak mi zavedli druhou tabletku od 15 hodin jsem už cítila bolestli,ale nebylo to tak hrozný. V 16 hodin jsem už byla otevřená na 3 cm,měla jsem radost,konečně se něco děje. V 18 hodin mi porodní asistentka přišla dát klystýr,ale já ho nechtěla,měla jsem sebou YAL GEL,to jsem mohla mít. Po nálevu jsem volala přítelovi ať už přijede,když už tam byl,tak přišel lékař na prohlídku už jsem byla na 7 cm otevřená,bolesti sílili,ale pořád se to dalo vydržet,já nejsem žádná velká cíťa,takže dobrý, doktor se vždycky bavil tím, že jsem vpohodě i porodní asistentky si za mnou chodili povídat No ale to jsem trošku odbočila. Moc dobře mi dělala horká sprcha a skákání na míči. Asi po 3 hodinách sprchování mi začalo být hůř, píchli mi plodovou vodu a pak se to rozjelo, bolesti po 1 minutě,to už jsem se svíjela,ale s přítelem jsme pořád žvatlali blbosti mezi psím dýcháním,doktor někdy nechápal,ale dobrý. ve 23:30 hodin se mi brouček nějak blbě hnul a to bylo jako kdyby mi někdo vrazil kudlu do zad,rychle jsem zvonila na sestru, za chvíli tam bylo 5 doktorů a bylo mi oznámeno,že porod musí být ukončen císařským řezem,takže po 13 hodinách přišlo vysvobození. Už jsem neměla sílu podepisovat nejakej papír,tak to podškrábl přítel. Ten musel pak čekat na pokoji. 10.11.2006 v 0:45 hodin přišel na svět náš Kubíček, vážil 3650g a měřil 53 cm. Abgar skore měl 1-6-10 takže ho museli křísit,ale vše dopadlo skvěle a dnes je mu 15 měsíců a má se čile k světu.

Císař

Tak můj porod. 3.2. jsem ráno trochu zašpinila a dopoledne me jednou zabolely trochu kříže a podbřišek ale nic moc bolesti ty se opakovali tak co 3 hodky a večer při prci prci prcičkách jsme od rekalmi po reklamu chytlo asi 5 ale nebyly to vůbec nejak velké bolesti ani jsme to nevnímala. V jendu jsem si lehla do postela a začali me bolet kříže už pořád a sem tampodbřišek ale začalo to pravidelne tak jsem to počítala a bylo to tak po 8 min. kolem půl druhé jsem vzbudila mamku a volala příteli hlídal na plese aby už došel dom že to asi začalo. Než došel tak jsme mela kontrakce tak po 5 min a tak jsem vyrazily. Meli jsme to 40 km byla jsme u mamky ve Strážnici doma v Hodoníne jsme se stavila pro kabelu a do orodnice jsme doryzily neco před třetí. Kontrakce jsemmela po 4 až 3 min. a otevřená na 5 cm.Ale bolesti se daly vydržet ani to moc nebolelo asi jsem divná Následoval nálev , pak misestra praskal vodu a nahmatala zadeček. Takže se malá nepřetočila jak mi řekl gynekolog tak jsembyla behem 15 min nachystaná i na sál. Takže jsme to zvládly od příjezdu rychle i jsem mela i velké kontrakce než me převezly na sál. A pokud by malá nebyla zadečkem tak si myslímže by byla tak kolem páté na svete na sále jsme mela pocit že už musím tlačit než mi pichly epidurál.Tak nevím jestli to bylo lnením semínkem a maliníkem ale byla to rychlovka .Šla bych rodit klidne znova.Omlouvám se za chyby a překlepy

Zdlouhavé, ale i sranda...

Ahojda, holky!Tak já vám tady taky popíšu, jak to probíhalo...Jak víte, ve čtvrtek 31.1. jsem měla nastoupit do porodnice na sledování...Ale ve středu se mi udělalo velice zle, měla jsem křeče v podbřišku, zvracela jsem a průjem. Od psů vím, že takhle nějak začínají – oni nemají klystýr, tak jim to ta příroda zařídila takhle. Tak jsem začala být nervózní, ale nestupňovalo se to, ani to nepřestávalo. Tak jsem volala manželovi, ten utekl dřív z práce a asi kolem druhé jsme jeli do nemocnice. Chtěla jsem mít klid – stejně bych druhý den ráno nastupovala.Tam mě udělali prohlídku a monitor, a nic nenasvědčovalo tomu, že bych měla rodit, ale když viděli, jak mi je, tak mě rovnou ubytovali na čekankách. Manžela jsem poslala dom, že mu kdyžtak zavolám. Na pokoji jsem byla s jednou holčinou, které už porod vyvolávali tabletou, a tak nám sestry na střídačku zapínali monitor – měli jsme svůj na pokoji. Někdy kolem desáté večer mi stoupla teplota a mimi začalo řádit – tep až 200! Tak to přilítla doktorka a dala mi nějakou tabletu na zklidnění mimča a čípek na snížení teploty...A do rána mě chodili hlídat, stejně jsem nespala.Druhý den to bylo lepší jen s tou teplotou, ale jíst jsem nemohla, od odpoledne se ty křeče dali počítat jako velmi pravidelné, v noci po deseti minutách, ale na monitoru nic. A ráno před osmou mě sestra zastavila na chodbě, že jako půjdem na to! Tak po příslušných procedurách v koupelně a telefonátu manžela jsem šla po osmé na sál a píchli mi vodu. Okamžitě se na monitoru objevily kontrakce. Manžel dorazil v zápětí, naštěstí. Jelikož jsem už dvě noci nespala, tak jsem byla utahaná a mezi kontrakcemi jsem opravdu usínala a na manželovi bylo, aby počítal intervaly...Dali mi nějakou kapačku na zklidnění křečí břicha, aby zůstaly jen kontrakce a pod nos mi přilepili kyslík – moc mi to slušelo...Vedle na sále taky byla od osmi holčina, co jí v noci praskla voda...Tak jsme závodily. Vždycky při kontrole doktorka hlásila že máme 6cm a od vedle se ozvalo – tady taky...Normálně tam byla sranda...To nám vydrželo do tří odpoledne. A pak najednou doktorka zavelela nohy do třmenů a ruce sem, naštelovali pode mnou lůžko a šlo se na věc. A po několika radách, že se mám pořádně naštvat, byl Honzíček na světě... Krásné 3.300g. A vedle šest minut po nás Barborka – 3.300g. Vyhráli jsme o pindíka, jak prohlásil táta Barborky...A když se nám to tak hezky povedlo, tak nás dali i na společný pokoj, roomingový. S Káťou jsme si padly do oka, i máme stejný druh humoru, tak jsem si v porodnici našla novou kamarádku...A pro Honzíka máme nevěstu.Jinak personál ne čekankách, na šestinedělí i dětský byl fakt super, i když tam byl šrumec – i čtyři císaře v jeden den a museli být utahaní, vždycky se nám věnovali a co bylo potřeba vysvětlili – musím Slaný pochválit. Každopádně bych do toho šla znovu

Rady...

Ahojte všichni, plánujeme v nejbližší době miminko a tak by mě zajímalo pár věcí kolem porodu. Snažím se tady vyčíst, jaké máte zkušenosti s přirozeným porodem a císařským řezem. Zřejmě se na to nedá nijak zvlášť připravit, nejhorší je, že jsem velká "cíťa" a tak (ač ještě nejsem ani těhotná) už mám z porodu strach :o) Mohly byjste mi dát pár rad do života? :o) Co by mě hodně zajímalo, jaký je rozdíl v anestezii celkové a spinální, a co je podle vás lepší, hlavně pro miminko.

Čaj z maliníku by se měl pít až od 34. týdne těhotenství 3-4 hrnky denně.

Lněné semínko!!

Holky pijete to taky někdo? Já jsem začala,ale řeknu vám je to pěkný hnus,jak syrový bílek ,ale obětuji se ,jen doufám že to k něčemu bude.Četla jsem na to jen samá pozitiva,tak uvidíme, těhulky pití zdar

Vám povím....

Tak konecne jsem se dostala na internet, mam malo casu narychlo dodelavame byt tak net vecne nejde nebo je vypnuty a kdyz jde tak se proste nemuzu dostat na babyonline. No ale chci vam povypravet jak to bolelo:-( rano jsem vstala s pocitem ze se me vyteklo malinko vody-myslela jsem ze je to jen ridci vytok- tak jsem sla na wc kdyz jsem se vycurala a rekla si ze se pujdu osprchovat teklo to uz trochu vice a tak me napadlo ze uz je to asi tady.. stala jsem ve vane jako tvrde Y a voda stale tekla volala jsem pritelovi do prace aby prijel.Vzali jsme sebou moji mamku a vyrazily. 8,45 to zaclo-jen slaby curek..v 10hod jsme prijeli do porodnice ,delali vysetreni atd..byla jsem otevrena na 1cm a vod stale tekla..ve 13hod jsem dostala bolesti po 4min a otevrena na 2cm, takze uz jsem byla hooodne nervozni ze to jde tak pomalu..kolem 15hod prijel zpatk pritel s mamkou a uz tam byli se mnou az do konce. V 16,30 mi sestra pichla injekci neco od bolesti pry..ale bolesti prisli pravidelnejsi a mnohem horsi..od te injekce jsem mela bolesti uz po 2min a byli uz hodne nesnesitelne ani sprcha nepomahalaa byla jsem v ni 3x... po 17hod uz jsem se ani hybat nemohla..uz jsem bolesti kricela.moc dobre si pamatuju ze bylo 17,40 pichly mi infuzi bylo 18hod sestra rika jste otevrena na krasnych 7cm..ze mam jeste hodinku vydrzet a budu rodit..jenze bolesti byli uz takove ze jsem citila tlak miminka ze uz proste leze ven.Rekla jsem ze uz budu tlacit moc se ji to nelibilo porad jsem slysela jeste je cas..ale ja jsem uz tlacit musela tak vsichni prisli a sestra rekla tak tlacte...ze zacatku se mi tlacilo dobre, prvni jsem tlacila sama, pak mi sestra tlacila na bricho a pak se vystridala s doktorem to uz jsem nemohla ani dychat jak tlacil on. Jelikoz jsem zacala tlacit brzo byla jsem hodne potrhana a bylo hodne zasivani..Citila jsem kazdickou bolest od nastrihu po asiti...pekny hnus..kdyz jsem citila ze jsem malou vyprdla byla jsem najednou mimo vubec nevim co mi kdo rikal nebo co delal. mamka strihala pupecni snuru a tatinek fotil a pusinkoval me.alou jsem dostala na hrud a uz jsem ji nechtela dat z ruky. Porod byl katastroficky a kdybych nechtela do budoucna chlapecka tak uz bych to zazit nechtela:-( Vsem budoucim rodickam preju pohodovy porod! Jinak ted jsem nadsena Karolinka e hrozne hodna, v noci se budi jen 2-3x skoro neplace. Tatinkovi se karolinka hodne libi a roste nam do krasy a je pekny cvalicek.

Můj první porod

Ahojky holky,tak jsem se konečně dostala k internetu,nějak jsem teď nestíhala .Trochu vám tu popíšu můj porod.Termín jsem měla na 7.ledna. 6.ledna kolem 13hodiny odpoledne jsem začala mít trochu bolesti v podbříšku, jako kdybych měla dostat menstruaci,ale jinak nic,asi po dvou hodinách mě praskla hlenová zátka a šlo ze mě trochu krve,pak jsem začala pozorovat,že začala trochu nějaká bolest pravidelně po půl hodiněAsi kolem páté hodiny odpoledne se interval změnil a bolesti byli po čtvrt hodině,ale byli jen slabé ani mě to nepřišlo,mezi 18 až 19hodinou byl interval už po 5minutách a tak jsme si s manželem řekli,že bude lepší radši jet do nemocnice i kdyby nás měli poslat zpátky dom,protože interval stahů byl sice pravidelný,ale bolest byla hodně slabá tak jsem si nebyla jistá jestli už jet nebo ještě počkat,ale nakonec jsme po 19hodině vyrazili.Do nemocnice jsme přijeli po půl osmé,šli jsme na monitor a některá ta běžná vyšetření,doktor zjistil,že už jsem otevřená na 6cm,což se mu líbilo a řekl,že to nebude dlouho trvat.Pak nás odvedli na sál,dostala jsem klistýr. Pak mě dali znovu na monitor,doktor propíchl plodovou vodu (do této doby to pro mě byla opravdu pohoda,stahy pravidelně už po 3 minutách,ale bolest skoro žádná),ale teď začala ta pravá bolest,trvalo to asi hodinu a byla jsem na koze,třikrát jsem zatlačila a Karolínka byla venku,takže se narodila 6.1.08 v 23:15, vážila 3,70 a měřila 51cm.No a pak hned vyjela placenta,zašití a bylo vše za náma.Pro mě i pro manžela to byla nádhera a porod,kdyby tam nebyla ta 1hodina kdy ty stahy už byli dost bolestivý,tak jsem neměla pocit,že už je to tadyVšem vám přeju, aby vaše zážitky s porodu byli podobný.Tak a teď už zase musím,Karolínka voláZatím, mějte se

Záložka Porodnice

Holky, když tak čtu všechny příspěvky u porodnic, je to docela síla. Tak se chci zeptat:Já jsem před porodem četla časopisy Maminka, Betynka apod. a díky tomu jsem do porodnice nastupovala v podstatě plná očekávání - jak na mě budou všichni milí, všechno mi vysvětlí... A? Nic. Milí byli jen občas, častěji nepříjemní, nejistí... Prostě nakonec můj pocit byl úplně blbej. Sice do dalšího porodu se situace vylepšila, ale pořád to ani zdaleka nebylo to ono.Tak mi prozraďte: kde jsou ty skvělé porodnice plné milých lékařů a sestřiček, kteří vám všechno vysvětlí, poradí a zajistí???

všem vám děkuji za příspěvky napsala jsem svůj názor na babycafe stránky a do rána jsem byla zbombardovaná mailama že tomu vůbec nerozumím že jejich názor je ten správnej alespoň takový jsem z toho měla pocit nazvaly mě protiůdernice proti přirozenejm porodům a taky tam byl názor že pokud žena vezme léky nebo epidurál tak to může ohrozit její přijetí dítěte. O tom si myslím své pokud žena začne odmítat své dítě tak si spíš myslím že to je nějaká porucha nebo prostě veliký stres způsobený nebo odstartovaný třeba právě porodem jinak já s tím problém neměla ani při císaři natož při druhém porodu i když s dávkou epidurálu. Bohužel jsem asi na jejich stránkách narazila na nekompromisní zastánce přirozených porodů kteří nesnesou jiný názor a velice jsem se jich dotkla. Nikomu neříkám jak má rodit nebo jestli se má nechat dopovat lékama jenom jsem si myslela že můžu ukázat i druhou stránku věci kterou popisují jako úžasný zážitek. Já osobně na porodu samém nic úžasného nevidím samozřejmě kromě toho nádherného pocitu kdy mrňousek leze ven a když vyleze a člověk si to mimčo konečně pochová. Na tý bolesti nic slastnýho na vychutnávání nevidím.

porodní plán

Tak jsem se byla podívat na stránkách baby-cafe.cz a přečetla jsem si tam porodní plán jedné těhulky a jsem z toho totálně v šoku. Zejména to jak téměř úplně odmítá vyšetření a úplně monitor žádné podávání vitamínu K, odsávání mimča po porodu i nástřih a šití hráze, ani si nepřeje asistenci porodní asistentky nebo někoho jiného kromě manžela a dětí jenom kdyby bylo nejhůř žádné vyšetření mimča ani císaře žádné léky atd. Jsem z toho v šoku že v dnešní době kdy je možnost celý porod lékařsky sledovat a minimalizovat riziko že mimčo umře jako to bylo dřív kdy nebyly žádné monitory ani utz a porod byl riziko jak pro dítě tak matku může být někdo tak razantně proti i obyčejnému vyšetření. Píši to z vlastní zkušenosti kdy jsem porodila zdravé děti i když jedno císařem a druhé za pět minut dvanáct normálně. Kdybych nebyla hlídaná a pravidelně vyšetřovaná tak bych pravděpodobně přišla o obě děti i přesto že jsem měla celé těhotenství naprosto bez problémů a ani při porodu jsem neměle očividné problémy a nebýt monitoru tak nevím. Takže opravdu nechápu co může někdo vidět na takzvaném přirozeném porodu který se podle mě vrací spíš minimálně o dvacetpět let a více zpátky a jak může někdo takhle dobrovolně riskovat když nikdo nikdy nemůže vědět jak bude probíhat porod nebo co se stane co není možné normálním pohledem nebo pocitem zjistit.

Srovnávání prvního a druhého porodu

Tak můj druhý porod proběhl 25.9.2007.Byla jsem na vyvolávání,jelikož jsem termín měla už 15.září,a tak jsem v pondělí ráno 24.9.nacupitala do porodnice,kde po vyšetření paní doktorka konstatovala,že je to parádně nachystané,a že to budu mít odpoledne už za sebou.Tak jsem dostala tabl. na vyvolání a začalo čekání kdy se něco začne dít.A ono se nic nedělo,jen večer bylo na KTG vydět,že by možná...ale ono nic.Takže celý den nic,celou noc nic.Až v pět ráno jsem šla na WC a začla jsem mít pocit,že mi odtéká plodová voda,ale jen trošičku.Sice jsem tomu nedávala moc naději,ale vše jsem nahlásila porodní asistence,tak začalo točení KTG,kde se nic moc neukazovalo.Vyšetřeí před šestou hodinou taky nic moc(otevřená na 2-3cm).Přesto jsem o čtvrt na sedm podstoupila klyzma a po tom to mělo rychlý spád.Chtěla jsem jít do sprchy pro uvolnění a taky aby byly ty bolesti snesitelnější,ale nestihla jsem ani tu sprchu pustit a už mě museli přenášet na porodní sál.No a v 6,40byla Barunka na světě.Bohužel jsem v té rychlosti nestihla včas přivolat manžela,ale hned jak to bylo možné dorazil.

Muj syn se narodil 21.2.07. Nechci ted rozebirat muj porod. (myslim,ze mam stejne zazitky, jako vsechny matky. Kdyz byly porodni bolesti nejvetsi, rekla jsem: uz nikdy! V momente kdy byl maly venku byla vsechna bolest zapomenuta a ja pronesla ke svemu muzi: a ted jeste holcicku!). Ale chtela bych rict neco na tema Predporodni kurzy. Strasne mi to pomohlo, i kdyz jsem tomu ze zacatku sama neverila. Hlavne technika dychani. Holky verte, dela to strasne moc. Kdyz spravne celou dobu,kdy nastanou stahy, dychate, mate polovicni bolesti. Mam to ozkousene a je to pravda. Zkuste na to pri porodu myslet a informujte se v predporodnich kurzech. Preji vsem rodickam co nejmin bolesti a co nejvice radosti z narozeneho miminka. Je to neco nadherneho a kdo to nezazil, nevi o co se pripravil!

máme to za sebou

Chci vám oznamit že dne 3.1. se nám narodila dcerka .Jmenuje se Karolinka narodila se v 10.25, vážila 3490g a dodnes nevím kolik měří byla totiž koncem panevním tak mě brali na císař a nožičky mela skoro až u hlavy.tak se mějte krasně musím běžet volají povinnosti málá nechce spát.

Ahoj Holky, tak pišu trochu pozdej ale nebyl čas. Tak to začalo 25.10 jsem se rano zbudila ve 4:00 a šla na wc jak jsem se vratila zpatky do postele tak začali bolesti byli nepravidelne pokoušela jsem se je rozdychat a zaspat ale zaspat to nešlo tak jsem rozdychavala muž odešel do práce a ja sledovala jak jsou časte bylo 17:30 a začali byt po 5min a 10min tak jsem si dala sprchu a vyrazili jsme 19.00 jsme byli v porodnici tam mě skoukli a řekli že mam jed dom že jsu malo otevřena dostala jsem čipky od bolesti a tak jsme jeli dom a dala jsem vanu byla jsem tam dlouho nakonec jsme v 5 rano vyraželi znovu a to jsi mě tam nechali chodila jsem do sprchy a rozdychavala jak to šlo bylo 16.00 střidali jse smeny došl zastupce primařa a prohlasil tak maminko ještě dnes porodite jste otevřena na 8cm manžel se zhrozil v 17:45 mědošli pichnout plodovou vodu pak řikali že malej tam ma zaseklou hlavičku a prej mam chodit ze začatku to šlo ale čim byli kontrakce silnějši tym huř manžel potpiral čim dal vic jsem byla unavena a už jsem se neudržela na nohach ve sprše jsem malem spadla 19:00 mě přisla skouknou dochtorka a řika že mam opuchle porodni cesty dostala jsem dvě kapačky 20:30 začala vypuzovaci faze nešlo to tak mě přesunuli do lepe vybaveneho pokoje se stolem trvalo to nešl ven nakonec jsem slyšela už je pozdě musime ho dostat ven tak požili zvon a nic tak to zkoušeli asi 3x a nakonec se to povedlo 26.10.2007 Jiříček 52cm 3,650kg na mě si zgustli 16 stehu ještě teď nejsem v pohoďě mam totiž 12ti neďělku jak se jirka narodil tak jsem řekla můži tak co kdy to zopaknem a pak jsem si dělala srandu stoho šiti skoro na nic si nepamatuj.

urychlení porodu

Ahoj hlavně maminy čekatelky mám babskou radu na zrychlení porodu vývar z lněného semínka od druhé poloviny těhotenství dvakrát denně povařit 5-10 minut polévkovou lžíci semínka na jeden hrnek vody 250ml nechat odstát a teplý vypít. Mám to osobně vyzkoušený při prvním mimču mi to trvalo skoro šestnáct hodin a nakonec byl císař a podruhé po asi šesti hodinách byla holka venku. Dostala jsem ten recept od jiný maminy která to má taky vyzkoušený a ta ho dala spoustě jiných holek a skoro všechny měly celkem rychlej porod zhruba do těch šesti hodin některý to zvládly tak že měly co dojet do porodnice. Všem čekatelkám přeju rychlej porod hodný mimča a hodně mlíka.

Tohle bych přála všem nastávajícím maminám :)

Ahoj holky, už jsem tady pěkně dlouho nebyla, nějak není čas. Jen jsem si zvykla na miminko, byly tady Vánoce a samá návštěva :) Takže mám čas až dneska, malá spí.Termín porodu jsem měla 7.11., 25.10. jsem byla na kontrole a paní doktorka mi říkala, že to na porod ještě nevypadá a do průkazky mi napsala číslo 2. Takže já v klidu v pátek uklízela, prala a vařila a večer šla spát s tím, jak pohodovou budeme mít doma sobotu. O půl šesté ráno mě vzbudilo něco jako bolest v podbřišku, napadlo mě, že poslíčci a zkoušela jsem usnout znovu. Tihle poslíčci se ale opakovali, jednou po 10-ti minutách, jednou po 5-ti minutách, pak zase po 15-ti. O půl osmé jsem vzbudila manžela, že asi pojedeme do porodnice. Vůbec nezačal zmatkovat, ale v klidu se šel nasnídat. Po osmé hodině se zase celkem v klidu zeptal, jak často mám bolesti, tak jsem to stopla a bylo to po 5-ti minutách. Tak jsme jeli. Kolem třičtvrtě na 9 jsme byli v Třebíči, to už byly stahy po 3 minutách, asistentka mi natočila pásy a oholila a pak řekla, že jsem otevřená jen na 3 cm, což mě celkem vyděsilo, protože bolesti byly pořád silnější. Ale prý to vypadá na celkem rychlý porod, že jsou porodní cesty připravené. Poslali mě do sprchy a pak na sál, to už jsem byla na 7 cm a ptali se, jestli prý nemám strach u nich rodit. Fakt mi to bylo v tu chvíli jedno, kde zrovna jsem :) No a pak už jsem tlačila, i když asistentce se to ještě moc nezdálo, že je to celkem brzo, ale já prostě musela. Nakonec mi dali ještě kapačku a už k tlačení přišel i pan doktor a po dvou zatlačeních se 27. 10. v 11:22 narodila Markétka. Měla 3,15 kg a 46 cm. Takže to celé trvalo jen něco málo přes 2 a půl hodiny. A ten závěr vůbec nebolel, tak jsem se soustředila na to tlačení, že jsem ani žádnou bolest necítila. Manžel byl celou dobu se mnou a byl moc pyšný. Doma mi pak povídal, že prý porodit miminko je hračka, jen prý bylo hrozné, když slyšel při nástřihu ten zvuk nastřihávané kůže :( Ale je fakt, že mám na porod dobré vzpomínky a příště jdu do toho klidně znovu. Přeju vám všem maminky současné i nastávající, ať máte v tom novém roce hodně zdraví a štěstí a ať vás vaši drobečkové nezlobí A na závěr ještě jedna rada: v předporodním kurzu jsem se dozvěděla, že je dobré mít poslední měsíc hodně sexu, prý sperma obsahuje nějakou látku, která připravuje porodní cesty a porod je pak rychlejší. Tak jsme tuhle radu s manželem dva týdny před porodem dodržovali každý den Nevím, jestli to opravdu funguje, ale něco na tom asi bude, když jsem to nakonec zvládli tak rychle

18.12. a uz to mame konecne za sebou

Ahoj holky, vzdycky jsem rada chodila do teto kolonky, protoze me zajimalo, jak jste prozily porody. Tak bych urcite mohla napsat, jak probihal ten muj. Moje terminy porodu byly stanoveny na 5.12. - 15.12. a jak si asi vzpominate, byla jsem jak na jehlickach, ze se nic nedeje a ze muj gynekolog porad se vice priklanel k 15.12. Brisko zatim rostlo a rostlo, ja zacala mit nevolnosti a zvraceni a porad se nic nedelo a hlavne neprichazeli ti poslicky a bolesti a nevedela jsem poradne ani jak to ma bolet. 17.12. jsem byla na kontrole, kdy jiny pan doktor mi povedel, ze mala uz by i mohla mit priblizne 3.80. To by za posledni 3 dny mela pravdepodobne ztloustnout 20dkg a pak se i prihlizel k datumu 5.12. a rekl mi, ze to nema cenu radeji dlouho prenaset a udelal mi hamiltonuv hmat. K tomu mi sestricka udelala odber krve, tedy nejhorsi v mem zivote. Jeste 6 den mam cely fialovy loket, asi mi projela skrz na skrz zilou. No a jela jsem domu s tim, ze kdyz bych mela spatny krevni obraz nebo by mi praskla voda ci kontrakce, jsem zpatky odpoledne a kdyz ne, na druhy den me ceka vyvolani. Pak jsem zacala citit takovou silnejsi bolest jako pri menstruaci. Avsak vse bylo nepravidelne a tak jsem si rikala, to asi jsou poslicci. No ale pak jsem si ulehocvala tu bolest vydychovanim. Vecer si dala vanu, ta me hodne uklidnila a sla jsem spat. To byla moje nejhorsi noc. Vubec jsem nedokazala spat. Prekrucovala jsem se na stranu ze stranu a nevedela, jak ty nepravidelne bolesti uklidnit. Nakonec jsem si podlozila zada a spala v sede a nemohla se dockat az budou 5.30hod rano a pojedeme do porodnice.Tak jsme jeli. V porodnici mi rekli, ze jsem uz otevrena na 3 prsty a ze do 12 odrodim. Sla jsem na pripravu, dostala jsem kapacku antibiotik, kapacku od bolesti a sla jsem se pripravovat na porod. Cela priprava a kontrakce, ale zadne dalsi otevirani. Dostala jsem proto kapacku na silnejsi kontrakce a epidural, aby se kontrakce zmenily na tlaky a mohla se otevirat. Avsak to nepomohalo. Epidural uz ze mne vyprsel a me jen zustaly ty kontrakce, zpusobene kapackou. A do toho prislo vaginalni vysetrovani. Jedna kontrakce za druhou a do toho do me vrtal doktor. Mela jsem slzy v ocich, az jsem se chytala za dech a sestricky me davali do klidu, abych se z toho vydychala. To uz bylo tak kolem 17-18 hodin. Pak doslo na rozhodnuti doktora, ktery mi rekl, ze hlavicka miminka se krouti a nemuze se usidlit v hrdlu, aby mi zpusobila tlaky a otevirani se. Nabidl mi moznot cisarskeho rezu, abychom se vyhli klestim. Ja jsem nebyla proti, byla jsem uz vycerpana a chtela jsem to mit co nejdrive za sebou.Tak jsem sla na cisarsky rez. Vsichni z personalu byli moc fajn a ve 19.08 se narodila Julinka s vahou 4050gramu a merila 51 cm. Mela jsem velkou placentu a zvetsenou delohu, ktera pry je ted nekde vyse polozena a beru tabletky, aby se dostala do pohody. Pak jsem si odbyla 5 dni v porodnici. Mela jsem problemy s kojenim. Prsa mi natekly az dneska. Tak jsem v porodnici odskrikavala aspon mlezivo a dokromovala. Ted uz jsem doma a jsem moc stastna.

Můj porod a další dny

Ahojky,tak jsem se konečně dostala na net,abych vám napsala,jak jsem strávila poslední týden.Jak už jsem tady psala,v úterý 11.12. mi pan doktor provedl hamiltonův hmat s tím,že pokud do pátku sama neporodím,čeká mě v pátek vyvolání.Ve středu 12.12. ráno mi odešla hlenová zátka a celý den jsem se cítila poněkud zvláštně.Večer jsem si dala teplou vanu a pak už se mi celou dobu,než jsme šli spát,něco nezdálo.No pár minut po usnutí mě vzbudila velká bolest,rozdýchala jsem to a za chvíli se opět opakovala.Byla půlnoc a bolest přicházela pravidejně po 5-ti minutách.Neměla jsem v plánu,jet hned do porodnice,ale když v půl jedné byl interval co 3 minuty,hned jsem vyrazili.Když jsem před jednou hodinou ležela na vyšetřovně,řekla mi asistentka,že je hlavička ještě vysoko,jenže během pár minut se to rozjelo naplno,takže na nálev nebyl čas,oholili mě přímo na vyšetřovně a hned jsem šla na sál za manželem,do sprchy,tam jsem si prodýchla pár stahů a hned na mě přišli tlaky,pár jsem jich prodýchala,píchli mi vodu,šup na stůl,třikrát jsem zatlačila a naše miminko bylo na světě.Ve čtvrtek 13.12.v půl třetí ráno se nám narodil syn Jakub,3480g a 51 cm.Byl to rychlý a krásný porod.A jak to s námi vypadá ted?Mám plno mléka,Jakub krásně pije a už má 3720g a 53 cm.Zatím je v pořádku a dělá nám radost.Semnou už je to horší,začaly mi hnísat stehy,tak beru antibiotika.Je to velice bolestivé a nepříjemné,ale musím doufat,že se to brzy zahojí.A Matěj,ten sice trošku zlobí,snaží se upoutat pozornost,ale jinak na Jakuba nedá dopustit,mazlí se s ním a se vším mi chce pomáhat.Stejně tak manžel je mou velkou oporou,zvláště ted,když je mi tak mizerně.A ze všeho nejkrásněji mi je,když se všichni k sobě přitulíme.

Takovejhle by měl bejt každej porod!!!

Ahoj holky, tak jsem konečně doma a i s mimouškem (samozřejmě je to nejkrásnejší a nejúžasnější miminko na světě).A jak teda probíhal ten můj porod?Jak některé víte, někdy v pondělí (3.12.) mi začala odcházet hlenová zátka. Neřešila jsem to, protože jsem stejně ten den šla na kontrolu. Doktor naznal, že do 24 hodin porodím (nikdo tehdy netušil, že se sekl jen asi o 2 hodiny). Udělal mi Hamlitonův hmat a poslal mě hopsat někam ven. Ten den jsem měla asi 4 stahy, to jsem ještě netušila, že to stahy opravdu jsou.Druhý den ráno, hned jak přítel odjel do práce, to začalo. Pořád jsem si říkala, to nemůžou bejt stahy, to není tak hrozný. Navíc tam nebyla žádná pravidelnost, spíš jsem měla pocit, že mám ty "stahy" pořád. Kolem desáté to už bylo horší, tak jsem volala příteli, ať pomalu směřuje domů, že odpoledne nebo večer to vidím na porodnici. Ale ať nespěchá, ať si ještě v klidu zajde na oběd. Kolem jedenácté volala přítelova máma, jak že se mám a že se za mnou staví. To už jsem věděla, že z postele jen tak nevylezu. Ona mi dala školení, ať hned zavolám přítelovi, a že při stazích po deseti minutách bych měla sedat do auta. Zkusmo jsem si změřila čas a bylo to tak jednou za 3-5 minut. Trošku jsem znejistila.Ve dvanáct přijel přítel z práce a hned jsme jeli do porodnice. To už jsem si byla jistá, že rodím.V porodnici se ukázalo, že jsme přijeli doslova za "pět minut dvanáct". Na příjmu na mě jen koukli a poslali přítele do auta pro tašku. Začali mi dělat pásy a porodní asistentka mi oznámila, že mám dost silný stahy. Přiběhl doktor a zjistil, že už jsem otevřená na 7 cm. V rychlosti mě oholili, nálev že už nestihneme.Říkala jsem si, to je super, to bude rychlovka, malej bude tak za 4 hoďky na světě, to tak není špatný.A už mě to nutilo do tlačení. Někde jsem vyčetla, že se to musí rozdejchat, ale to prostě nešlo. Ještě jsem porodní asistentku ukecala na rychlou spršku a už mě směřovali na sál. A já se tak těšila, jak budu na porodním pokoji hopsat na míči.Na sále jsem si odbyla asi 2 stahy opřená o přítele (aby tam taky k něčěmu byl) a vydejchávala. A už přiběhla porodní asistentka a položila mě na porodní stůl. Když řekla "tlačte", říkala jsem si, ještě tak hoďku a mám to za sebou. Pak už si pamatuju jenom nepříjemnej pocit, když malej sestoupil níž a pak tu úlevu, když se narodil a začal křičet.Matyáš se narodil 4.12. v 13:32, měl 3,85 kg a 52 cm.Ano, čtete správně, v poledne jsem byla ještě doma a v 13:32 jsem měla svoje miminko na bříšku.Holky, všem bych vám přála takovouhle rychlovku

Už to máme taky za sebou:o)

Termín 8.11. sice nevyšel, ale to vůbec nevadí. 9.11. jsme byli na kontrole s tím, že to k porodu není a že se máme dostavit zas až 13. Tak jsme si s manžou užili víkend, v pátek byli ještě s kamarádama na pivko, v neděli na nákupech v Olomouci:o) No, už z neděle na pondělí asi ve čtyři ráno se mi nějak nepozdávalo, že mě začlo píchat v podbřišku. Hlenová zátka začla odcházet už v neděli, tak jsem si říkala, že máme ještě aspoň týden. V pondělí dopoledne mě začly nepravidelně brát stahy, jenom tak malinko a občas. Ale už od jedné odpoledne asi co sedm, osm minut. V půl druhé mě manžel nabral do auta a odvezl do porodnice. Špatně jsem se otvírala, šlo to strašně pomalu, narvali mě čípkama a nechali asi 4 hodiny bez manžela na pokoji, ať se prospím. Stahy nic moc, co deset minut. V sedm mě vzali na porodní box, dali mi zas čípky a pak dojel můj, asi v osm. To jsem byla asi na dva prsty:o( No, co budu vykládat. Stahy po dvou minutách, bolest jako prase a ne a ne se pořádně otevřít. V 20:49 mi píchli vodu a od té doby jsem myslela, že fakt umřu. Stahy a bolesti zesílily. Ještě, že jsem tam měla toho mojeho, jinak bych už asi požádala o císařák. Box s vanou byl taky super. No, docela jsme se trápili:o( Nakonec už jsem byla tak vyčerpaná, nepomohly mi čípky ani injekce. Nevím, v kolik to bylo, ale už bylo 13.11. když mi píchli kapačku oxytocinu. Ve 2:49 se nám společnými silami podařilo vytlačit našeho MAREČKA, 3,35kilo a 50cm. Bohužel ho museli rozdýchávat a dát do inkubátoru na kyslík, ale zvládl to všechno skvěle, je to kluk statečná:o) Byl to otřesný zážitek, bohužel, ale nikdy toho nebudu litovat, když se teď kouknu do postýlky, jak si tam spokojeně spinká, napapanej, vykoupanej a strašně krásnej:o) Fotky Marýska dodám, jen co se dostanu na svůj počítač, který nám dnes umřel. Přeju všem maminkám lepší porody, než jsem měla já a tak strašně hodnýho doktora a asistentku, bez kterých by to nešlo.