Můj POROD - nové diskuze

Nádherný porod

Nástup do nemocnice jsem měla v pondělí 8.9., termín porodu byl 9.9. a kvůli těhu cukrovce jsem nesměla přenášet. V pondělí se nic nedělo. V úterý ráno pan doktor neosobně zavedl tabletku a zase jen čekání.V poledne začali bolesti v kříži a já jen že to je z ležení.A pomalu jsem co 3 hoďky chodila na ozvičky, kontrakce už byli ale nepravidelné, já je ale necítila. Kamarádka začala mít v podvečer bolesti pravidelný a já začala malému domlouvat ať se nenechá zahanbyt a jde už taky ven. Večer jsem v pohodě usla a v půl druhé mně probudlo Jančino hekání, trochu mně mrzelo, že já nic. Janču odvedli ve 2 na sál a já se těšila na vyspání. A ouha, najednou z ničeho nic bolesti a docela pravidelně, běhěm 10 minut po 3minutách stach. Sestřička, že prý už to začíná a mám vydržet. No jó mně to šlo do kříže a já nevěděla co dělat.Prý to ale do kříže víc bolí, ale je to rychlejší. Pomohla až horká sprcha na balónu. V 6 hodin jsem byla na 3cm a mohla jsem nasál. Tam nálev, sprcha - tekla jen vlažná voda,a volat Jirkovi a tátovi ať mi ho doveze. U toho jsem málem utopila telefón.Jurášek za chvíli dorazil a mně konečně PA řekla jak prodýchávat stahy aby tolik nebolely. Ještě odebrat krev na epidural. To už jsem byla na 4cm, v osm dorazil doktor Žula, anezteziolog, po představení jsme se docela nasmáli(Žula- Skálová). To napíchnutí epidurálu nebolí, jen byt v předklonu o opěradlo židle v sedě při kontrakci je zlé. Po pěti minutách byla ale nádherná úleva, žádné bolesti a já si mohla s Jurou povídat o nesmyslech.Doktorka mi napíchla vodu a já byla najednou otevřená na 8cm. PA mi říká, až budou bolesti na konečník říct a pomalu na boku tlačit. V 9 to začalo být dost krušny, ale ještě se to dalo. Prý to už brzy bude. Najednou PA řekla jdem na kozu 3X zatlačit a bude. Já bláhově nevěřila. Ale opravdu, po prvním zatlačení nástřich, pak tři zařvání a v 9:36 byl Ondrášek na světě. Dostala jsem ho hned na břicho a necítila ani trochu prožité bolesti. Hned se začalo fotit. Po vyšetření ho dostal Jura v postýlce k sobě a milí pan doktor Hansel(zaváděl tabletku), začal popisovat kde je hlavička,nosánek,..Prostě nádhera, pak mu ho dali i do náruče a sám pan doktor se ujal focení- rodila mně paní doktorka, starší doktor jen kontroloval dobře odvedenou práci. Jak jsem to viděla s té kozy mi úplně tekly slzy dojetí a nejen mně. I Jura chtěl kapesník. Vydržet šití se dalo a pak hurá Ondru k prsu. Nechali nás na sále až do 12 spolu a já se necítila ani trochu utahaně jen strašne strašlivitánsky šťastně. Při odvážení ze sálu jsem viděla taťku a ten i malého. Od Jury padla poslední pusa a já sebou buchla na postel na břicho a ponořila se do sladkého snění. Při vztávání jsem ještě omdlívala a tak mi malého nosili jen k prsu a mazlení. Definitivně mi ho dali až ve čtvrtek ráno a začlo nádherné zvykání si na sebe .

Všem maminkám čekatelkám,maminkám,babičkám ........

ahojky mamči v mém blogu jsem pro všechny napsala popísek mého porodu a pocitů co se kolem toho týká a po porodu jakby smet......přeji hezké čtení

Porod v Motole

Ahoj holky musím vám napsat aspon něco málo o mém porodu.Rodila jsem v Motole a musím říct že jsem byla maximálně spokojená.Samotný porod nic moc kontrakce jsem měla 48 hodin před porodem takže jsem byla hrozně unavená ale samotný porod trval hodinu.Sice to bolelo ale na to jsem zapoměla hned jak jsem uvydělu naší malou Kristýnku která na nás vykoukla poprvé 3.9. vážila 1900g a měřila 43cm.Ted už máme dvě kila tak to brzy všechno doženeme.Takže porodnici v Motole můžu jem doporučit i když je to asi o lidech na které člověk natrefí.

Ondrášek

S manželem jsem se seznámila před 11-i lety. Po roce jsme spolu začali chodit a po pětiletém vztahu jsme se rozhodli, že bychom si mohli pořídit miminko.Jak já byla naivní!!!!! Jsem si myslela, že když jsme se jednou rozhodli a dali se do toho, tak že to vyjde hned napoprvé. Dodneška se tomu smějem, jak jsme se po té noci, kdy jsme to poprvé zkusili, loučili slovy: ahoj mamko, ahoj taťko. Jaké bylo mé zděšení, když mi po pár dnech normálně přišla menstruace. Na ten den nezapomenu. Sedla jsem si po tmě k oknu a brečela a brečela. To jsem ještě nevěděla, že takhle brečet budu dalších 5 let.Ani nevím proč jsme na vyšetření nešli dřív, asi jsme pořád věřili a nechtěli si přiznat, že by v někom z nás mohla být chyba, ale šli jsme nakonec až po těch 5-i letech. Přítel byl v pořádku, takže jsem byla na řadě já. Podstoupila jsem laparoskopii a tam mi bylo zjištěno, že mám neprůchodné vaječníky. Doktor mi vše vysvětlil a řekl mi, že dítě mít mohu, ale jedině umělým oplodněním. Opět jsem cestu domů probrečela. Naštěstí můj manžel je zlatíčko, který mi neustále dokazuje, jak mě má rád a na mé řeči, ať si najde jinou, se kterou může mít děti normálně reagoval větou: Buď budu mít dítě s tebou nebo s nikým. A tak to začalo. Objednali jsme se do gyncentra v Ostravě a po třech měsících jsem podstoupila první IVF. Vajíček jsem měla 16, z toho 8 bylo oplodněníschopných a nakonec se oplodnilo 6. Z toho mi 3 zavedly a zbylé 3 se zamrazily. Desátý den jsem měla dojít na testy, ale po týdnu už jsem to nevydržela a udělala si těhotenský test doma. Byl negativní. To mě zlomilo. Zhroutila jsem se Ondrovi do náruče a brečela a brečela. Za dva dny jsem dostala menstruaci, takže na test už jsem jela vyrovnaná s tím, že se nepovedlo. Jaké bylo mé překvapení, když si odpoledne volám na výsledek a sestřička říká: jste těhotná! Já zůstala v šoku a říkám: Prosím? Vždyť mám normální silnou menstruaci. A ona na to, že to HCG je nízké, takže je možné, že se embryjko pouští, že mám přijít za týden znovu na krev. Samozřejmě se pustily, za týden už jsem byla negativní. Vyčítala jsem si, že jsem si neměla dělat ten test, že mě akorát rozhodil a kvůli tomu mému sesypání se embryjko pustilo. Takže po měsíci jsem šla na mražáčky a tam neproběhlo vůbec nic. Byla jsem negativní. Takže druhý pokus. Bylo jen 6 vajíček, z toho se jen 3 oplodnily. Zavedly mi všechny 3 a tentokrát jsem se zařekla, že doma žádný test. Tři dny před testem u lékaře jsem dostala menstruaci, takže jsem celou noc opět probrečela. Ráno jsem šla do práce s napuchlýma očima, všem jsem napsala, že zase nic, ale už odpoledne mi menstruace slábla a večer už žádná nebyla. To mi bylo divné a zase jsem měla naději. Za dva dny jsem jela na test a sestřička mi pak do telefonu řekla tu nejkrásnější větu….jste těhotná!!!! Nemohla jsem tomu uvěřit, držela jsem se zdi, abych neupadla, jak se mi podlamovala kolena. A pak nastalo to období, o kterém se říká, že je pro ženu nejkrásnější a že si ho užívají. Většina žen možná, ale já ne! Od začátku jsem měla problémy, pořád jsem špinila nebo mírně krvácela, 3x jsem byla v nemocnici. Hrozně jsem se o miminko po celou dobu těhotenství bála a pořád si říkala. Ať už jsem aspoň ve 28.týdnu, tam už se miminko může narodit a být v pořádku. Jako bych to na sebe přivolala. Když jsem byla 27tt + 4, tak mi začaly stahy a praskla mi plodová voda. Okamžitě jsem jela do nemocnice, kde mi sdělili, že musím porodit a musí mě okamžitě sanitkou převézt až do Olomouce. Je to dvouhodinová cesta, ale v Ostravě tou dobou, bohužel, malovali. A tak jsme jeli. Ještě v Karviné mi píchli kortikoidy, aby se malému vyvinuly plícka, po 12-i hodinách mi píchli další dávku v Olomouci a po dalších 12-i hodinách mohlo dojít k porodu. Rodila jsem nakonec až po 24hodinách od píchnutí, takže malý Ondrášek přišel na svět 18.9 , když jsem byla ve 27tt+6. Pak už to byl jen strach a strach o maličkého. Vážil jen 1112gr., byl to v tom inkubátoru takový malý tvoreček, bylo hodně bolestivé pozorovat ho se všema těma hadičkami, které vedly do jeho malého tělíčka. Ještě teď, když to píšu, tak mám slzy v očích. Ale Ondrášek je bojovníček, se vším se popral, dneska je mu roček, lítá kolem nábytku, je to něco ho uhlídat, prostě je k neutahání.  Mé velké díky patří lékařům a sestřičkám ve fakultní nemocnici v Olomouci, ten jejich přístup k malým pacientům i jejich rodičům je prostě překrásný a také nesmím zapomenout na Gyncentrum v Ostravě.Přeju všem budoucím maminkám, které na miminko zatím marně čekají, ať jsou statečné a hlavně, ať nepřestávají věřit! Moc všem přeji, ať se dočkají!

Můj porod

Ahoj, tyto stránky jsem objevila v těhotenství ráda četla rady a utěšovala se, že i já porod zvládnu. Rodila jsem podruhé po devíti letech, takže vše bylo jiné než při prvním porodu v r.1999. První porod tral dlouho od rána bolesti a malý se narodil v 01.00hod, takže fuška. Bála jsem se druhého porodu, že to taky bude dlouho trvat, ale vše šlo tak rychle, že jsem se v porodnici ani nestačila vysléct. Bolesti jsem dostala 05.15 v 08.38hod mě příjmali v porodnici a v 09.00hoh. se nám narodila holčička. Jediným bolístkem bylo ač byla donošena vážila 2150g. 45cm. Jen mě mrzí, že to dr. nepoznal a v porodnici nebyli připraveni na takový porod.Malé spadla přenosem těl.teplota a musela být na vyhřívání. Zdravím všechny

moje porody

Ahoj,ráda bych i já se s vámi podělila o dění kolem mých dvou porodů.první byl už před osmi lety,termín jsem měla přesně na přestupný rok 29.2.2000,ale vše se odehsrálo mnohem později.nechali mě 14dní přenášet(dříve to tak bylo normální,ted nevím),ale stále se nic nedělo a tak jsem nastoupila v neděli večer 12.3.2000 do nemocnice,kde my vyvolali porod,ale vše se dělo až ráno,kolem půl osmé ranní jsem už cítila porodní bolesti,ty se ještě dali zvládnout,ale čím víc se stupnovali,tím to bylo horší.ten,kdo říká,že to nebolí,nevěřím.vše trvalo do 8.50hod,kdy se mi konečně narodila dceruška veronika.Musím říct,ač bolesti byly nepříjemná,mohu být ráda,že to trvalo v uvozovkách,jen tak krátce,jak mi řekl pan doktor,že na prvorodičku to šlo celkem rychle.Velmi obdivuji maminky,co musejí být v porodních bolestech několik hodinDruhý porod byl před rokem,tak jsem už věděla,co mě čeká,ale samozřejmě,každý porod je jiný,tentokrát jsem rodila skoro na termín,jen o dva dny dříve,bolesti začínaly kolem 23hod opět v neděli,to ale byly jiné,než před osmi lety,tak nějak se dalo zvládat vše.pak se stupnonali už jen po peti minutách,takže byl čas jet do porodnice,ale stále to bylo v mezích normy,asistenky mě prohlídly a okamžitě mě vedli na sál,to samozžejmě nikdo nečekal,ani nepotřebovali doktora,vše zvládly sami,tentokrát mě porod bolel více,než poprvé a bolesti ani tak ne,prostě uplně obráceně.Jinak jsem měla štěstí,do porodnice jsem přijela v 23.15hod a porodila jsem v 23.50hod krásného chlapečka.Vám všem přeji hodně štěstí,radosti a lásky.Ahoj

Můj porodní zážitek

Ahojky miminy,jsem na těchto stránkách nováčkem, ikdyž jsem maminkou už od 1.3.2008, a tak bych i já vám chtěla popsat můj den D.Na miminko jsme se s manželem moc těšili, těhotenství bylo nádherné, termín porudu jsme měli 19.2. a 22.2. Čím víc se termín blížil, tím víc jsem byla nervozní a nedočkavá.Jenže Domíkovi se v bříšku líbilo a ne a ne ven. A tak mi na poslední poradně řekli, že pokud do ČT neporodim, abych v PA 29.2.08 nastoupila do porodnice. Při každém píchnutí v bříšku a zabolení jsem se modlila aby to už bylo ono. Ty poslední dny byly už dlouhé a úmorné. Nakonec jsem se i na porod těšila, hlavně aby se už NĚCO dělo. Domíska jsme přemlouvali, prosili, "hubovali", ale on pořád nic. Do porodnice jsem tedy nastoupila v onen pátek dopoledne. Otevřená na 2prsty, na monitoru sem tam nějaký ten "hrbolek", ale nic, co by připomínalo blížící se porod.Ve 20:30h mi nakonec dali pilulku na vyvolání porodu a pak to šlo rychle. Ve 23:30h mi praskla plodová voda a už se silnými kontrakcemi jsem šla na porodnici. Přijel za mnou manžel a celou následují dobu byl se mnou. Dominik se narodl ve 3:05h, měřil 51cm, vážil 3,360kg a byl překrásný. Bez komplikací se to bohužel neobešlo. Malý měl omotanou pupečníkovou šňůru kolem krku i kolem ramínek, což zjistili až na porodním sále. Rodil mě primář, docent Halaška, a on i celý tým byli úžasní. Děkuju!!! Když malý vykoukl na svět, měla jsem o něj děsnej strach, jestli není přidušený, ale byl naprosto v pořádku. Jen já dost krvácela, takže mi přišlo, že mě celou věčnost "dávají dohromady". Ale pan primář je odborník na svém místě, vše se rychle zhojilo a nic nemohlo zkazit moji radost a štěstí z našeho zlatíčka. Ten náš lumpík nám dělá radost už půl roku a já mohu s klidným srdcem říct, že jsme šťastná a spokojená rodina. Všem přeji hodně šťěstíčka a spokojených dní.

Můj zážitek z porodu

Ahoj holky,i já se podělím o zážitek s názvem "porod". Jako prvorodička jsem byla samozdřejmě plná očekávání a nevěděla jsem do čeho jdu - kamarádky mi sice vyprávěly své zážitky, ale myslím si, že tohle je hodně individuální a nepřenosný pocit...já jsem byla ve 40.tt 15.8.08 na kontrole u svého gynekologa a ten mě ujistil, že v termínu to nebude (termín jsem měla 19.8.)...v tentýž den večer mi začaly bolesti, které se neustále zvětšovaly, nemohla jsem ležet ani sedět, jen chodit...naložila jsem se do vany, ale nezabralo to, nevěděla jsem, jestli už jet do porodnice, aby mě nevrátili zpět nebo počkat. Nakonec jsem to vydržela do rána a v 7.30 už mě přítel odvezl do fakultky, kde si mě nechali s tím, že už se pěkně otevírám...nechala jsem si píchnout epidurál a čekala s čím dál většími kontrakcemi na hodinu H, která přišla v 17.35, kdy se malý Adam poprvé rozkřičel na světPorod byl bez komplikací, porodní asistentka bezvadná a i když malý byl macek (4,25kg ), tak mám jen 2 malé stehy Zatím o dalším dítěti neuvažuji, ale pokud bych i další porod měla s takhle hladkým průběhem, tak to budu považovat za štěstí...Eva

Super porod

Dopoledne jsem byla na kontrole v porodnici (konec 37. týdne), a řekli mi, že na porod to nevypadá. Ovšem asi o půl třetí odpoledne porod začal, ale já jsem to nepoznala, protože jsem to tak nějak ještě nečekala, a ani to tak moc nebolelo. Takže jsme s manželem zajeli na oběd, já jsem se mezi stahama spokojeně nabaštila, pak jsme jeli do OBI, tam jsem si teda říkala, že ti poslíčci začínají být nějací otravní, a snažila jsem se je rozpít magnézkou. Potom jsme jeli pro moje kamarádky, které mě přijely navštívit, na nádraží a s nimi domů, na zahradě jsme opíkali, holky mě bavily drbama, a já jsem rozcházela kontrakce, o kterých jsem si pořád myslela, že to jsou poslíčci, protože teda bolelo to, ale zas tak moc ne. Pak jsem i napustila vanu, aby ti poslíčci teda trochu povolili, ale vůbec to nepomohlo, tak jsem zavolala do porodnice, ale řekli mi, že pokud jsem byla dopoledne na vyšetření a k porodu to nebylo, tak ať nejezdím a zkusím to zaspat. To už mi ale bylo divné, že se mi chce dost tlačit, a že jsem začala krvácet, tak jsme teda jeli. Manžel jel 180, já už jsem křičela bolestí. K porodnici jsme přijeli ve 23:00, doktor se do mě podíval, a řekl, že jsem statečná, a že už to bude. PA mi nachystala klystýr, ale podívala se do mě a řekla, že už nic, že jdeme tlačit. Praskla mi vodu, podle manžela jsem asi 6x zatlačila a v 23:45 (45 minut po dojezdu do porodonice) se narodila Maruška, 3.05 kg, 49 cm, úplně zdravá. Poučení: Pozor, porod nemusí bolet tak, jak se vám snaží nakukat v kurzech a TV.

Mam chvilicku casu, tak sem napisu muj zazitek z porodu. Prvne bych asi rekla, ze je to neco zvlastniho, co si clovek ani nedovede predstavit. Kdyz jsem prenasela asi 3 den, zacli mi poslicci, po par hodinach uz jsem je mela po 5 minutach a tak jsme jeli do porodnice. Bylo to kolem sedme vecer. Tam me prijali a dali na porodni pokoj. Jenze se nic nedelo, poslicci me neboleli, a ani se to nestupnovalo. Rano to docela ustalo a tak jsem sla na dovolenku domu s tim, ze mam prijit za dva dny na kontrolu. Jo a jeste mi udelali Hamiltona. Druhy den mi asi odesla hlenova zatka a mela jsem takovy vytok, myslela jsem, ze mi odchazi plodova voda, tak jsme jeli zase :o) jenze to plodova voda nebyla :o(( ten den jsem to obrecela, vsechny kolem me uz porodily, jen ja ne, mela jsem peknou depku. Dalsi den jsme jeli na tu planovanou kontrolu. Rekli mi, ze jsem otevrena jen na prst a ze zatim to na porod nevypada. Zase jsem to obrecela... Stale jen tvrdnuti briska, ktere k nicemu nevedlo... no v pondeli(6 den prenaseni) jsem sla opet na dalsi kontrolu, vysledek byl stejny. Otevrena jen na prst, takze mi doktorka udelala znovu hamiltona, tentokrat to uz bylo hodne neprijemne. No a vydali jsme se opet s placem domu. S manzelem uz jsme byli oba dva podrazdeni. Vsem mym kamoskam praskla voda a do par hodin meli dite, jen ja porad nic. No jenze kdyz jsme po teto posledni kontrole jeli domu, hned mi zacly kontrakce. To bylo v pul dvanacte v poledne. To uz pekne bolelo, bylo to tak po 3-5minutach. Asi po hodine jsem si rikala, jestli se opet vratit do porodnice nebo ne, kdyz uz jsme tam byli tolikrat a pokazde bez vysledku, nechtela jsem si pripadat jako pako a jet opet. Nevedela jsem, jestli to jsou jen silnejsi poslicci, nebo kontrakce. No po 4 hodinach jsme se rozhodli, ze tam preci jen pojedeme. NAtocili monitor, dali nas na porodni pokoj a cekali jsme. Nalez byl stejny, otevrena na prst :o( rekli, ze to muze tvrat jeste pekne dlouho, takze manzela poslali domu. Asi po 8 hodinach,v deset vecer jsem se konecne otevrela na 3-4cm a mohli mi pichnout vodu. Uz jsem byla vycerpana, protoze jsem tu noc predtim kvuli poslickum nespala. No vodu mi teda pichli a ze mam zavolat manzela. Byla jsem otevrena na 5-6cm. Chodila jsem do sprchy apod. ae ty bolesti v zadech byly hrozne. Kazdou chvili jsme si rikala, ze to nezvladnu a chtelo se mi umrit :o)) usinala jsem mezi kazdou bolesti.Pak me PA polozila na bok, jednu nohu dole a druhou jsem mela na madle a takhle jsem asi pul hodky rozdychavala bolesti. Mozna bylo uz tak kolem 1hodiny v noci, kdyz mi tam dole najednou neco povolilo a zaclo me nutit tlaceni. Rekla jsem MArtinovi at jde pro sestru a on, ze ne ze to nemuze jeste nic byt. Nakonec ji zavolal, sestra, ze pry to jeste nemuze nic byt :o) Prohmatala a najednou zacla litat a chystat veci...otocili me na zada a me uz to nutilo tlacit vic a vic. Prisel doktor a dalsi sestricky a ja uz musela tlacit. Doktor me pobizel, manzel drzel za ruku... parkrat jsem zatlacila a pak jsem ucitila, jak vysla hlavicka...pak mi rekli at zatlacim jeste jednou pro raminka...najednou obrovska uleva...dali mi malou na brisko, ani nebyla od krve, ani moc neplakala...pak uz jen vim, ze jsme tam byli asi dve hodky a koukali se na mimi...byl to takovy hrozne zvlastni pocit...Asi tri tydny mi trvalo nez jsem zacla citit takovou tu lasku k male, ale stalo to za to a jsme moc radi, ze Jolanku mame :o))) Tak to byl muj zazitek z porodu... jak tak koukam, tak je to pekne dlouhe, snad to i nekdo precte :o))

Mam chvilicku casu, tak sem napisu muj zazitek z porodu. Prvne bych asi rekla, ze je to neco zvlastniho, co si clovek ani nedovede predstavit. Kdyz jsem prenasela asi 3 den, zacli mi poslicci, po par hodinach uz jsem je mela po 5 minutach a tak jsme jeli do porodnice. Bylo to kolem sedme vecer. Tam me prijali a dali na porodni pokoj. Jenze se nic nedelo, poslicci me neboleli, a ani se to nestupnovalo. Rano to docela ustalo a tak jsem sla na dovolenku domu s tim, ze mam prijit za dva dny na kontrolu. Jo a jeste mi udelali Hamiltona. Druhy den mi asi odesla hlenova zatka a mela jsem takovy vytok, myslela jsem, ze mi odchazi plodova voda, tak jsme jeli zase :o) jenze to plodova voda nebyla :o(( ten den jsem to obrecela, vsechny kolem me uz porodily, jen ja ne, mela jsem peknou depku. Dalsi den jsme jeli na tu planovanou kontrolu. Rekli mi, ze jsem otevrena jen na prst a ze zatim to na porod nevypada. Zase jsem to obrecela... Stale jen tvrdnuti briska, ktere k nicemu nevedlo... no v pondeli(6 den prenaseni) jsem sla opet na dalsi kontrolu, vysledek byl stejny. Otevrena jen na prst, takze mi doktorka udelala znovu hamiltona, tentokrat to uz bylo hodne neprijemne. No a vydali jsme se opet s placem domu. S manzelem uz jsme byli oba dva podrazdeni. Vsem mym kamoskam praskla voda a do par hodin meli dite, jen ja porad nic. No jenze kdyz jsme po teto posledni kontrole jeli domu, hned mi zacly kontrakce. To bylo v pul dvanacte v poledne. To uz pekne bolelo, bylo to tak po 3-5minutach. Asi po hodine jsem si rikala, jestli se opet vratit do porodnice nebo ne, kdyz uz jsme tam byli tolikrat a pokazde bez vysledku, nechtela jsem si pripadat jako pako a jet opet. Nevedela jsem, jestli to jsou jen silnejsi poslicci, nebo kontrakce. No po 4 hodinach jsme se rozhodli, ze tam preci jen pojedeme. NAtocili monitor, dali nas na porodni pokoj a cekali jsme. Nalez byl stejny, otevrena na prst :o( rekli, ze to muze tvrat jeste pekne dlouho, takze manzela poslali domu. Asi po 8 hodinach,v deset vecer jsem se konecne otevrela na 3-4cm a mohli mi pichnout vodu. Uz jsem byla vycerpana, protoze jsem tu noc predtim kvuli poslickum nespala. No vodu mi teda pichli a ze mam zavolat manzela. Byla jsem otevrena na 5-6cm. Chodila jsem do sprchy apod. ae ty bolesti v zadech byly hrozne. Kazdou chvili jsme si rikala, ze to nezvladnu a chtelo se mi umrit :o)) usinala jsem mezi kazdou bolesti.Pak me PA polozila na bok, jednu nohu dole a druhou jsem mela na madle a takhle jsem asi pul hodky rozdychavala bolesti. Mozna bylo uz tak kolem 1hodiny v noci, kdyz mi tam dole najednou neco povolilo a zaclo me nutit tlaceni. Rekla jsem MArtinovi at jde pro sestru a on, ze ne ze to nemuze jeste nic byt. Nakonec ji zavolal, sestra, ze pry to jeste nemuze nic byt :o) Prohmatala a najednou zacla litat a chystat veci...otocili me na zada a me uz to nutilo tlacit vic a vic. Prisel doktor a dalsi sestricky a ja uz musela tlacit. Doktor me pobizel, manzel drzel za ruku... parkrat jsem zatlacila a pak jsem ucitila, jak vysla hlavicka...pak mi rekli at zatlacim jeste jednou pro raminka...najednou obrovska uleva...dali mi malou na brisko, ani nebyla od krve, ani moc neplakala...pak uz jen vim, ze jsme tam byli asi dve hodky a koukali se na mimi...byl to takovy hrozne zvlastni pocit...Asi tri tydny mi trvalo nez jsem zacla citit takovou tu lasku k male, ale stalo to za to a jsme moc radi, ze Jolanku mame :o))) Tak to byl muj zazitek z porodu... jak tak koukam, tak je to pekne dlouhe, snad to i nekdo precte :o))

Máme Verunku na světě

Tak i my máme končně Verunku na světě, jen v rychlosti... narodila se 19.8. v 20,25 a na prvorodičku to bylo celkem rychlé - 6,5 hod. Partner byl se mnou a byla jsem za to moc vděčná.Mám takovou otázečku... Jak dlouho jste se potýkaly s poporodníma depresema. Nějak se z toho ještě nedokážu radovat a moc mě to mrzí, hlavně když je malá tak roztomilá. Cítím se pod psa a doufám, že to brzy přejde. Naštěstí mám v příteli a v rodině obrovskou podporu, jen mám strach se své stavy budu přenášet na malou

rozhodla jsem se take podelit o svuj zazitek.Kontrakce mi zacali 22.4.08 kolem pulnoci u me mamky v Budějovicích.Byly nepravidelné, tak jsem jim nepřikládala nijak zvláštní význam.Usla jsem a asi ve dve mě probudily bolesti sice ne nějak silné ale pravidelné po 10 minutách.Šla jsem si udelat čaj (přítel spal jako dudek), dat sprchu, ze pak uvidím. bolesti stale stejne, tak jsem si pomalu připravila věci, oblekla se a šla vzbudit přítele.Ten začal trochu panikařit, protože nas čekala asi 25km cesta do Krumlova.Do porodnice jsme dorazili asi v 6 ráno.Přijali mne a konstatovali, že to bude rychlý, že půjdem hned na sál.Peťu oblekli do slušivého oblečku a rekli, ze jsem na 4 prsty otevřená.Podotýkam, ze bolesti jsem od teto chvile mela po 5 minutach az do sameho narozeni a to do 16:00!Ted nas cekala sprcha,hupsani na mici, Yalgel(místo klystyru),monitory,prasknutí vody,..a bolesti.musim se přiznat, že jsem se porodu opravdu nebála,učila jsem se v těhu spravné dýchání,ulevující polohy,masaže,a tak.Nechci nikoho strašit, ale ty bolesti, byly opravdu velice nepříjemné, mírně řečeno:)byly tak vysilující, byla jsem vynervovaná, u konce, když mě to nutilo tlačit, tak to jsem si taky pěkně zanadávala:)Peťa byl úžasnej,i když v té první fázi jsem byla nejraději sama s tou bolestí, nic nepomáhalo, takze jsem na nejake polohy kašlala:)sedela jsem proste asi hodinu na zachode, to bylo nejpohodlnejsi misto:)Kdyz už mi konečně ve tři dovolily sestry tlačit, byla jsem stestim bez sebe.Tlačila jsem jak o život,partner fandil a povzbuzoval, že vidí hlavičku.To už mi bylo vše jedno, ani jsem už necítila kontrakce, tak že jsem tlačila, jak se mi to hodilo..doktor me nastřihl, ja zatlačila a Nina byla na světě.Ukázali naám jí a hned odnesli, za chvíli nam ji dali a nechali nas o samote.To byl ten nejnadherneji okamzik!!Cítila jsem takovou nesmírnou lásku, že se to neda popsat..to všechno za to stálo

Nečekaná rychlovka

Ahoj, tak konečně můžu taky napsat svůj příběh.V sobotu 16.8. jsme s přítelem celý den lítali po obchodech, sháněli jsme všechno možné do domečku a měla jsem toho docela dost, ale nic hrozného, jen mě bolely nohy z toho chození a celou dobu mi jakoby po troškách odcházela voda.Večer, když jsme šli spát,se o slovo začali hlásit poslíčci, byli docela často, ale normálně jsem usnula i tak.Ráno v 8 hod. jsem se probudila a pořád jsem ty stahy cítila, teď už trochu silněji, ale dalo se to zvládnout, ani ve snu by mě nenapadlo, že už to je porod, říkala jsem si, že to bych určitě nějak instiktivně poznala.Přítel mě celou dobu nutil, ať jedem do porodnice, že se při nejhorším zase vrátíme, ale nechtěla jsem, nechtěla jsem dělat zbytečné scény a šla do teplé vany s tím, že to určitě poleví.Ani mě nenapadlo třeba měřit v jakých intervalech mám stahy, přitom to bylo snad každých 5 minut.Vana byla fajn, ale pak jsem si uvědomila,že to vůbec není slabší.A tak jsem párkrát změřila jak často mám stahy a bylo to zhruba každé 3-4 minuty, ale pořád se mi nikam nechtělo.Přítel mě donutil do porodnice aspoň zavolat,tak jsem to udělala spíš pro jeho klid, jenže sestra mi do telefonu řekla, ať si zbalím tašku a přijedu.Tak jsem si šla ještě v klidu vyfénovat vlasy, dobalit poslední věci a asi v 10 hod jsme vyrazili do Bohunic, máme to asi 15 minut cesty.Tam mě přijali, paní doktorka se nejdřív podívala, jak to vypadá a řekla:"No výborně, 1-2cm"!Tak jsem si říkala,že to bude ještě na dlouho, sestřička natočila monitor a pak jsme se šli "ubytovat" na pokoj.11.30 hod už se mnou začaly kontrakce docela kroutit a začínalo to pěkně bolet.PA navrhla klystýr,, tak jsem souhlasila a za 5min už mě nalívali.Na záchodě se mi pak udělalo hodně špatně, cítila jsem,že budu muset zvracet, celé tělo mi mravenčilo a tak jsem nevěděla, jak to udělat.Než jsem to stihla vymyslet, už jsem zvracela tu půlku rohlíku, co jsem ještě ráno stihla sníst.Pak jsem šla do sprchy na balón,ale to už vůbec nepomáhalo, začalo to dost šíleně bolet a tak jsem se šla svíjet na postel.V 12.30 mě prohlídla PA a prý 7-8 cm, takže fakt rychlost za tu hodinku.Sestra se vyjádřila, že tak do večera už to bude, to mě vyděsilo, protože už to byla taková bolest, že se to ani popsat nedá.Přítel byl zrovna pryč, protože jel ještě pro nějaké věci, ale PA se vyjádřila, že by mi ráda už píchla vodu ať se to rozjede, tak ať ho zavolám zpátky, aby to nepropásnul.Asi za půl hodiny přijel, PA píchla vodu (čekala jsem bolest,ale nijak jsem to necítila)a v tu chvíli začaly opravdu krušné chvilky, bezmocně jsem brečela bolestí, drtila svému drahému ruce a začala jsem uvažovat, že pokud mi nedají něco proti bolesti, tak snad umřu i když jsem byla zásadně proti epidurálu, kdyby mi ho v tu chvíli nabídli, asi bych souhlasila, ale nikdo nic a tak jsem trpěla jako zvíře.Když jsme byli na pokoji sami, začalo to bolet už tak, že i když proti své vůli, začala jsem při kontrakci křičet jako pavián, sestry hned přiběhly, prý ať jdu ještě do sprchy, že se hlavička ještě neprořezala přes branku, ale věděla jsem, že tam nedojdu ani omylem a začala typicky prohlašovat, že už to nevydržím.Bylo asi 13.30 a PA,že prý ještě nemůžu tlačit, když mě to nenutí, tak že aspoň počkáme, až budu cítit ten tlak na konečník.A zase odešla.Od této chvíle už jsem ječela jako tarzan při každé kontrakci a ve chvilkách klidu jsem se zase všem omlouvala, že dělám takové scény, žádný tlak jsem pořád necítila a když mě slyšeli tak ječet, tak už na mě naběhly ve větším počtu a po chvilce váhání mi řekli, ať teda zkusím začít tlačit, abych tu bolest nějak přebila.Tak jsem se do toho pustila, každý stah asi tři zatlačení, jenže branka byla pořád ještě trochu úzká.Chtěli, abych tlačila na boku, to mě bolelo ještě mnohem víc a tak jsem se proti jejich vůli otočila zase na záda a začala tlačit vší silou, i když jsem žádný tlak pořád necítila.Pak najednou PA, že už vidí tmavé vlásky,ale že mě bude muset nastřihnout, to nebolelo a z posledních sil jsem se rozhodla, že už do dotáhnu rychle do konce i když už jsem měla před očima hvězdičky, přítel měl ode mě úplně rozdrcené a okousané ruce.Když jsem pak už sama viděla pár vlásků, dodalo mi to sil, v tuhle chvíli už jsem cítila jakýsi tlak, ale nijak silně.Na dvě zatlačení se porodila hlavička a na třetí zbytek tělíčka.Hned na mě prcka položili, bylo to strašně zvláštní,jen mi bylo líto, že mě hned nezačala polívat mateřská láska, chtěla jsem hlavně spát, byla jsem maximálně vyčerpaná.Bylo 14.30 hod a měli jsme to za sebou, vážil 2880g a měřil 51cm.Přítel mi poděkoval, řekl, že mě moc miluje a malýho si taky hned zamiloval, bylo to moc hezké.I přes tu šílenou únavu jsem stejně do rána neusnula, hrozně mě bolel ten nástřih, ale hlavně jsem si Adámka musela pořád prohlížet a neuvěřitelně si ho zamilovala.Mateřský pud a láska se mě stoprocentně zmocnili a vím,že to za to stálo!Během pobytu v nemocnici se nám úspěšně podařilo zahájit kojení a teď už jsme spokojeně doma a je nám krásně!I když to bylo bolestivé, bylo to dost rychlé a vlastně na to asi nebudu vzpomínat ve zlém.Celý nemocniční personál byl skvělý a nemám si vlastně na co stěžovat!Všem ostatním přeji podobný úspěch.

ahojik jeste bych mela jeden dotaz...myslite si ze mit dite v 18 neni to brzo??nebo jestly jak to mam rict...je mi 17 a tet za 14 dni mi bude 18 mala jse ma narodit za mesic a deset dni...no proste jestly mit dite v 18 jestly to neni treba blby nebo tak...treba to pochopite jak to myslim...nevim jestly jsem to nevyjadrila spatne...moc vam dekuji za radu...bude se tesit na vase odpovedi

tak holky, rozhodla jsem se napsat sem něco o svém porodu....tak v úvodu bych se přiznala, že jsem čekala velkou bolest... ale to co jsem zažila mě dost překvapilo.... netušila jsem, že může existovat TAKOVÁ bolest...já bych to popsala,jako rvaní vnitřností z těla za živa..no možná jsem více sensitivní....začalo to tedy tím,že jsem v úterý byla na gyndě a doktor mi udělal hamiltona. to bylo kolem 13.hodiny.trošku mě pobolívalo břicho, ale jinak nic.tak jsem čekala, zda s ebude něco dít. odpoledne jsem odpočívala.... pak přišel manžel, začal dělat palačinky a já koukala na 5 proti 5 a v tom jsem ucítila,jakobych si učůrla. ale poněkud víc. ale zas ne moc. šla jsem na WC. vyčůrala jsem se ale když jsem přestala,furt něco teklo. jako bych čůrala dál.tak jsme hned vzali tašku a jeli do porodnice, kterou máme naproti domu :-)to bylo půl sedmé.tam mi udělali test na plodovku....kontrakce žádné nebyly... to viděly i z monitoru.pak přišel doktor, vyšetřil mě a řekl, že jsem na 3 otevřená a že je to dobrý nález..... ať čekám na kontrakce....dali mě na čekanky. byla jsem na celém porodním oddělení jediná. manžela poslali domů,že je ještě brzo.no tak jsem čekal, ale netrvalo dlouho. ve 20 hodin mi začly kontrakce, jenže byly po 5,6,3,4 minutách. prostě všelijak nepravidelně.....voda ta tekla furt, to jsem si každých 20 minut měnila vložky....už byla noc.... já sama na čekánkách, bolesti mě opravdu bolely dost. dokonce jsem si slibovala,že nebudu křečet, ale kňučela jsem... PA se na mě přišly kouknout tak jednou za hodinu. možná ani to ne.průběžně mě vyšetřovala a pořád jsem byla na 3 otevřená. bylo to hrozný, protože jsem viděla,že mám bolesti a kničemu to zatím nevede. byla jsem strašně moc unavená.PA říkala at spím, že se musím odpočinout a že ty bolesti nejsou ještě žádný bolesti proti tomu co přijde.....to mě docela s prominutím srala :-)asi v půl páté ráno mě vzala na vyšetřovnu a zjistila,že jsem asi na 6 otevřená. vzali mě do přípravy, tam mě oholila, udělala klistýr a v 6hodin jsem šla na porodní pokoj....zavolala jsem manžela,že už může přijet. ty bolesti už byly fakt hrozný....byla jsem ve sprše, ale ta mi už moc nepomáhala. manžel se moc snažil mi pomáhat, ale já byla uplně nepříčetná.... ale byla jsem ráda,že tam je. ovšem nějaké povídání... nebyla jsem vůbec schopná přez tu bolest a vyčerpání mluvit.pak mě dali na lůžko, připojili mě na monitor a napojili mě na kapačky s antibiotikama kvůli srdci.....na těch kapačkách jsem vlastně byla až do porodu. asi tak 2 hodiny. možná i 3. to už nemám moc pojem o čase, už jsem byla fakt mimo, manžel mě hladil, držel za ruku,ale já už v těch posledních bolestech nechtěla aby na mě šahal. držela jsem se nějakých madel a řvala.ale PA mě přesvědčily,že se tím vysiluju, at se snažím moc nekřičet.už jsem byla připravená, jen nějaký ten lem na děložním hrdle se furt nevstřebal....pořád se ve mě štourali. každých 15 minut.... pořád nebyl zaniklý.pak kouknul doktor na hodiny a řekl, že pokud max. do 45 minut se to nepovede, půjdu na císaře.to jsem byla docela smutná, protože po tolika bolesti a dřině, že bych šla na sál? ne, to teda ne.mezitím mi zkoušeli všlijaké čípky a kapačky,aby se ty kontrakce ještě prodloužily a zesílily,aby byly rychleji za sebou a tím by se to urychlilo.pak jako poslední naději mi dala taková strašně milá PA nějakou kapačku, která by prý mohla zbarat. no fakt. kontrakce byly snad v kuse a já cítila, že i na tlačení mám nutkání víc a častěji a že se to nedá vůbec už ovládat....tak jsem poslala Luba, at za někým jde a řekne,že už to je, že to cítím.tak přiběhli a začalo to.ještě jsem dovolila jedné medičce, že tam může přihlížet, za což mi pak moc děkoval doktor.bylo tam asi 5 lidí u mého porodu.byla obrovská úleva,že můžu tlačit, protože to bylo strašně těžké netlačit,když tě to nutí.během 10 minut byla malá venku.... na 3 kontrakce. všichni mě povzbuzovali jako na fotbale a chválili,že výborně tlačím,že malá jde ven uplně sama...byla to velká úleva. už žádné bolesti....a ještě k té velikosti. malá měla 4.115g. v úterý jsem byla na té gyndě a doktor dělala ještě UTZ a říkal,že má 3.500-3.800g. ale spíš méně než více....no a na sále se mě ptala PA kolik mimi váží dle UTZ. když jsem jí to řekla,začala se smát a koukala mi na břicho a povídá TO BUDE URČITĚ PŘEZ 4 KILA... TO ANI NEPŮJDE VEN JAK BUDE VELKÝcož mě teda taky moc nepodpořilo,ale budiž :-)jo a nástřih mi udělali,ale ani jsem o něm nevěděla, jen jsem slšela takový zvuk jako když roztrhnete plátno...vůbec nic jsem necítila ani u šití....mám to už asi týden zahojené a sedím v pohodě už asi dva týdny.... na kruhu jsem seděla jen 3 dny v nemocnici.nakonec jsem to zvládla, byla jsem uplně v transu.... včerpaná,ale štastná. pořád jsem na malou koukala,jak ji manžel pyšně držel v náručí....ted mi tady zrovna kňourá a je sladká.snad jsem vás neunudila dlouhým popisem porodu,ale já to prostě zkrátit neumím, byl to natolik obrovský zážitek, že to nelze popsat jen pár slovy.....

ahojik maminy...chtela jsem se zeptat...tech co uz rodily a nejlepe prvorodicek...jak jste poznaly ze uz rodite...daji se popsat nejak ty kontrakce??za mesic me to take uz ceka,ale mam strach ze neco zanedbam....muzete mi poradit?? dekuji

jak Barborka na svět přišla

Taky se chci podělit o zážitek a hlavně dodat optimismus nastávajícím maminkám - prvorodičkám. Porod u nás probíhal v podstatě jako reklama na rození dětí. 21. 7. (tři dny po termínu) jsem během dne ještě dodělávala pracovní resty a odpoledne jsem si pěkně oddychla, když jsem vše dodělala a pomyslela, že teď už máme vše hotové a může malá na svět. Ještě jsem si poseděla do pěti na zahradě s těhotnou kamarádkou, rozešly jsme se odpočívat. V 18:00 začaly kontrakce hned po 5 minutách. Když to trvalo 3/4 hodiny, volala jsem manželovi, jestli už bude v práci končit. Prý ano, že tedy pojedeme, ale že nás určitě pošlou ještě domů ... muži. Přijel, večeřel a když viděl, že během kontrakcí zvládám dobalovat, strojit se apod., ještě víc věřil tomu, že dnes to nebude. Vyrazili jsme do porodnice, kam jsme dojeli ve 20:30, na monitoru 5 silných kontrakcí, po vyšetření doktor oznámil, že si mě tam už nechají, protože jsem otevřená na 4 cm. Šla jsem to říct manželovi, ten zbledl a šel pro věci do auta . Pak do přípravny a ve 21:30 na sál. Po natočení monitoru mi porodní asistentka říkala, že teď mě čeká sprcha, na což jsem jí říkala, že to si nemyslím, protože se mi chce tlačit. A pak už to šlo podle mě hrozně rychle - neustále se kontrakce měnily, zintenzivňovaly a asi po 45 minutách tlačení byla Barborka na světě, ve 23:25. Musím říct, že čas ubíhá rodičce mnohem rychleji než si dopředu představuje a hormony umožní hned druhý den po porodu pozapomenout skutečnou bolest. Všem prvorodičkám přeji takový porod, sice mě nastřihli, ale teď po 3 týdnech o tom už nevím.Všem hodně štěstí, trpělivosti a elánu.

Taky něco o nás :)

Všechno začalo v neděli 3.8. ve 12:00, nějak jsem si to pořád nepřipouštěla, že už to jsou kontrakce, byli cca po 30 minutách, později v 16:00 byli po 10,12,15 minutách, bylo to nepravidelné, ale všichni doma říkali ať radši jedeme, byli fakt silný, tak jsme jeli v 19:00 do Prahy na Bulovku, tam mi udělali monitor a řekli, že jsou nepravidelné, ale že už rodíme (porod na začátku), ale že mají plno, že nás nevezmou, tak kam chceme, tak říkám, že Brandýs nad Labem, tak tam volali a tam že nás vezmou. Tak jsme jeli do Brandýsa a v 21:00 jsem byla na příjmu a řekli ať přítel jede domů, ať mu pak zavolám, že to jentak nebude, tak přítel odjel. Dali mi injekci proti bolesti, abych se prý vyspala, jenže ta mi vůbec, ale opravdu vůbec nezabrala, ale oni to neřešili, celou noc strašné bolesti a při každé kontrakci jsem zvracela, tak mi dali čípek, ale to pomohlo jen na 2 hoďky. V 5:15 mě dali na monitor a říkali, že už je to pravidelné po 6ti minutách, po 7:00 mě doktorka vyšetřila a říkala, že jsem otevřená na 7, tak mi píchla vodu a řekla ať utíkám na sál, tak jsem okamžitě (asi v 7:30) volala příteli, aby dorazil, tak dorazil když jsem ležela na sále a už pomalu tlačila (dřív jsem ho nesměla zavolat, což mě opravdu zklamalo), přítel mi byl velkou oporou, byla jsem strašně vysílená, celou noc jsem si protrpěla kontrakcemi, zvracením a nespavostí, na sále jsem křičela jako blázen, že už nemůžu a tak (úplně jsem se za to styděla :) ). No a v 9:45 byl Dominik na světě. Můžu říct, že jak se narodil, tak jsem okamžitě na celou bolest zapomněla, byl to opravdu nejúžasnější zážitek mého života. Přítel mi byl oporou a když viděl Domču, tak i slzičku upustil. Jsme moc šťastní, prostě vím, že to za to stálo!! Jsme ,,nejšťastnější´´ rodinka na světě!!!

Taky něco o nás :)

Všechno začalo v neděli 3.8. ve 12:00, nějak jsem si to pořád nepřipouštěla, že už to jsou kontrakce, byli cca po 30 minutách, později v 16:00 byli po 10,12,15 minutách, bylo to nepravidelné, ale všichni doma říkali ať radši jedeme, byli fakt silný, tak jsme jeli v 19:00 do Prahy na Bulovku, tam mi udělali monitor a řekli, že jsou nepravidelné, ale že už rodíme (porod na začátku), ale že mají plno, že nás nevezmou, tak kam chceme, tak říkám, že Brandýs nad Labem, tak tam volali a tam že nás vezmou. Tak jsme jeli do Brandýsa a v 21:00 jsem byla na příjmu a řekli ať přítel jede domů, ať mu pak zavolám, že to jentak nebude, tak přítel odjel. Dali mi injekci proti bolesti, abych se prý vyspala, jenže ta mi vůbec, ale opravdu vůbec nezabrala, ale oni to neřešili, celou noc strašné bolesti a při každé kontrakci jsem zvracela, tak mi dali čípek, ale to pomohlo jen na 2 hoďky. V 5:15 mě dali na monitor a říkali, že už je to pravidelné po 6ti minutách, po 7:00 mě doktorka vyšetřila a říkala, že jsem otevřená na 7, tak mi píchla vodu a řekla ať utíkám na sál, tak jsem okamžitě (asi v 7:30) volala příteli, aby dorazil, tak dorazil když jsem ležela na sále a už pomalu tlačila (dřív jsem ho nesměla zavolat, což mě opravdu zklamalo), přítel mi byl velkou oporou, byla jsem strašně vysílená, celou noc jsem si protrpěla kontrakcemi, zvracením a nespavostí, na sále jsem křičela jako blázen, že už nemůžu a tak (úplně jsem se za to styděla :) ). No a v 9:45 byl Dominik na světě. Můžu říct, že jak se narodil, tak jsem okamžitě na celou bolest zapomněla, byl to opravdu nejúžasnější zážitek mého života. Přítel mi byl oporou a když viděl Domču, tak i slzičku upustil. Jsme moc šťastní, prostě vím, že to za to stálo!! Jsme ,,nejšťastnější´´ rodinka na světě!!!

ocistky

Ahoj holky chtela bych se zeptat jak dlouho trvaji ocistky? Ja jsem byla cisarem a mam je jeste porad i po 6.tydnech po porodu...Dik moc za odpovedi.

můj porod

Ahoj holčiny.. dnes je to 6týdnů, co jsem porodila a konečně se dostávám k tomu, abych popsala svůj porod Tak ve stručnosti-v Út 3.6. mi v poradně dr oznámil,že 4.6. mám nastoupit do nemocnice a tak jsem se tam 4.vydala..tam mi natočili monitor, udělali prohlídku a oznámili, že mám čas..a mám jít domů.. ale "naštěstí" mi udělali Hamiltona..v 9.30 jsem dorazila domů a v 11h začaly bolesti.. v 18h jsme se s přítelem vydali do nemocnice, nález-2,5cm..tak jsme sprchovali, hopsali na míči, masírovali apod. hezky jsem se otvírala, až na "potřebných" 10cm, ale malá né a né slézt dolů.. ani za pomoci sester.. Kolem 3h, 5.6. se po dohodě.. že jsem malá a Viki by mě mohla při tlačení potrhat, nebo by se mohla někde zaseknout a musely by se použít kleště.. rozhodlo pro císař.. no a ve 3.59 se narodila naše kočička, Viktorie Anna, s váhou 3.390g a 50cm.. dnes, v 6ti týdnech máme 4.430g a 58cm hrozně to letííííí! a dnes nám píchali i naušničky, tak už jsme opravdové holčičky

Brečely jste u porodu?

Ja ano.Těsně před porodem syna,jsem viděla v tv dokument.Tam bylo zrychleně asi 100 porodu,ruzných a skoro všechny ty američanky,po porodu brečely dojetím.Rodila jsem císařem,uspali mě jen lokální anestezii.Tak ,že jsem vše vnímala.A jak ho vytáhli a já ho slyšela křičet,tak jsem se tam tak rozbrečela,uplná želva.Museli mě utěšovat,vubec to nešlo zastavit.Strašně jsem se styděla,já svoje emoce nikdy nedávám znát.Pro toho doktora,to taky byla nová situace,nevěděl co má dělat.Přišel se pak za mnou podívat na pokoj.Pohladil,mě a říkal,vy jste mi dala,tak mi na sále ještě nikdo neplaklal.

Můj nejkrásnější zážitek - můj porod

Ahoj holky!!!!Pročítala jsem si Vaše porody a také se ráda podělím o ten svůj :o) . Mimi jsme měli plánované - byla jsem na několika operacích a vzhledem k mému onemocnění mi bylo doporučeno,že pokud chci mimi,tak teď - v té době mi bylo necelých 19 LET!!!!! Dokončovala jsem SZŠ a hlásila se na vyšší - mimochodem na porodnickou školu :o) .... Holt to osud chtěl jinak a já místo studia porodů šla rodit sama :o)... Termín jsem měla 19.02.2006 ( to už mi bylo 20 let ) ... Asi tři týdny před porodem jsem měla snad každý druhý den poslíčky - jednou trvaly 23 hodin,pravidelně po 7 minutách ( bolelo to,ale dalo se to ) ... Jelikož jsem z oboru ( zdravotní sestra a navíc jsme bydleli 3 min. od porodnice ) tak jsem nepanikařila. Den před porodem (18.02.2006 ) jsem ještě byla večer před osmou nakupovat v Kauflandu,potkala jsem tam známou a ta tvdila - no jo,ty jsi tipickej kluk!!! To bude kluk jako buk - nevěděli jsme jistě,co že to čekáme,ale každý mě tipoval na kluka ( ač jsem v době těhotenství nabrala z původních 56 kilo 24 kilo na rovných 80!!!! ). Ale světe div se,vypadala jsem tak o 10 kilo těžší a né o 24!!! ( a to měřím 173 cm ) I bříško bylo malinké - doktorka se bála,že malá bude mini... No zkrátka jsem večer nakoupila a jelo se domu. Asi o půl deváte se dostavila první kontrakce,ale já si myslela,že to jsou opět poslíčci.Nic netušící jsem šla spát.Budila jsem se jen na kontrakce a zase usínala.Ve dvě ráno jsem si sedla na postel a věděla,že tohle je ONO. Miláček šel zrovna spát.Říkám mu : asi budeme rodit... A on na to,že až si budu jistá,tak ať ho vzbudím a s klidem šel spát!!!!! No prostě chlapi!! Skákala jsem si na mí´či,měřila kontrakce a když byly po 3 minutách šla jsem ho vzbudit. To bylo skoro 5 ráno. V 5 jsme byli v porodnici,monitor,vyplnění papírů, vyšetření a pak šok - maminko nejste vůbec otevřená ( ač kontrakce na monitoru byly hooooodně silné). Poslali nás na hekárnu s tím,že snad ještě dnes porodím - no myslela jsem že zešílím!!!!! Měl před námi být celý dlouhý den bolestí!!!! Naše sluníčko to ale chtělo jinak. V 5 :45 jsem byla otevřená na 4 cm,o půl šesté na 5 cm,v 6:45 nám protrhly plodové blány,aby odtekla voda,hned jsem byla na 6 cm.Byla jsem poučena,že jak ucítím tlak na močový měchýř,tak že mám říct.Po té prý příjde tlak na konečník a to už budeme tlačit.Byla jsem ve sprše přišli asi dvě hooodně velké kontrakce,ale žádné tlaky.V 7 přišla sestra,ptala se na tlaky a se zděšením mě vyhnala z vody,prý jestli se nám to nezastavilo,prohlédla mě začala plašit - já úúúúplně otevřená,malá úúúúplně dole,hlavička narotovaná do správné pozice a já se cítlila výborně!!!!!! Lezla jsem na porodní postel,žádné bolesti ,nic.Okolo všichni běhali a já si to nádherně užívala!!!!Pak jsem 2 krát zatlačila,malá se začala prodírat ven,ale bohužel si přiškrtila pupeční šňůru ( pan doktor však rychle zareagoval - na nic nečekal - nastříhl mě z obou stran a na jediné zatlačení se nám narodila Terezka..... Sice teda stříhání a šití bylo strašné!!!!! Ale stálo to za to... Malá se narodila v 7 : 28 , vážila 3200 a měřila 49 cm.... Apgar byl 10 - 10 - 10 takže vše naprosto OK!!!! Jak píši až na stříhání a šití to byl nádhernej zážitek!!!!!! Takže shrnuto,mé velké bolesti trvali cca 5 hodin - ale neprožívala jsem to nijak strašně - čekala jsem to ještě horší!!! Samotné tlačení trvalo od 7:15 do 7:28 , takže pouhých 13 MINUT!!!!!!!! Další mimi bych chtěla tak za 8 let a na porod se už dnes mooooc těším!!!!! Je to nezapomenutelný,nejsilnější emocionální zážitek v životě každé ženy.... No snad jset to dočetli celé.Všm přeji to,co jsem prožila já!!!!!

moje porody

První porod proběhl vcelku v pohodě,stahy jsem měla zhruba co pět min. asi sedum hodin.Bylo to náročné,ale dalo se to.můj druhý porod byl trochu jiný.Začal také odtokem PV,do hodiny jsem měla silné kontrakce a už byla v porodnici,podle lekaře i porodní asistentky ještě času dost,nejsem vůbec otevřená.Kontrakce jsem už měla co minutu,max.co dvě a zhruba čtyřicetivteřinové.Dost vydržím,ale to bylo na i mě dost.Po třech hodinách jsem byla otevřená na čtyři prsty.po natočení monitoru asistentka oznámila,že jde pro lékaře,sotva zavřela dveře,už jsem zvonila,hrozný tlak do konečníku a malá se drala ven.Sestřička došla,hlavička už kousek venku,dvakrát zatlačit a bylo to,dorazil i doktor.Akorát těch stehů,vnitřních i zvenku,malá měla modřinu přes celé čelo(ještě teď má)a popraskané žilky za krkem.Jsem ráda,že to dopadlo dobře a malá se má k světu.Má 4měs. a když na ni kouknu,vím,že to stálo za to.

Můj porod v termínu

Ahoj, malý usnul, tak jdu honem napsat, jak probíhal porod mého prvního dítěte. Termín jsem měla 8.6. a jelikož jsem měla těhotenskou cukrovku, tak mi bylo řečeno, že mě nenechají přenášet. Ten poslední týden před termínem už byl fakt náročný, nemohla jsem vůbec spát, byla jsem nateklá a tak jsem se modlila, aby to přišlo dřív. Poctivě jsem od 35. týdne pila maliník a taky jsem den před porodem svedla manžílka, což jsem slyšela, že je také dobrý "přivolávač". No a ve čtvrtek 5.6. jsem se cítila tak nějak divně celý den, ale nedalo mi to a zašla jsem ještě s mamkou do kina na premiéru "Sexu ve městě", což je můj oblíbený seriál. Večer jsme šli spát a já se probudila asi 15 min po půlnoci a cítila jsem mokré pyžamo. Nejdřív jsem si myslela, že jsem se jen připočurala, ale na WC jsem zjistila, že mi odtéká plodová voda a odchází hlenová zátka. Dle instrukcí z porodnice (že se má po odtoku vody přijet do 2 hodin) jsem ještě nechala manžela spát a protože jsem neměla žádné bolesti, v klidu jsem se vysprchovala a sbalila věci na cestu. Muže jsem probudila v 1,30 a jeli jsme do porodnice. Tam zkonstatovali "malý nález", což je otevření na dva prsty, ale jelikož mi odtekla voda, nechali si mě tam na předpokoji a manžel musel domů. Během noci jsem měla kontrakce asi po 20 minutách, ale nic moc bolestivého. Ráno po natočení monitoru si mě pozvala doktorka a navrhla vyvolání porodu, abychom to uspíšili. Zavedla mi 2 tabletky a poslala zpět na monitor. Asi po 20 minutách jsem začala mít kontrakce silnější a po půl hodině jsem je měla po minutě a silné jako prase!! Vydržla jsem to asi 2 hodiny (chodila jsem po chodbě) a pak řekla sestře, že potřebuji něco na tišení bolesti, nebo se z toho zblázním... Doktorka mě znovu prohlédla, zjistila otevření na 4 prsty a poslala mě na porodní sál. Tady mi hned vzali krev kvůli epidurálu, o který jsem si řekla a dostala jsem klystýr. Znovu monitor, pak sprcha, která mi vůbec nepomohla, zase monitor u kterého jsem fakt trpěla v leže na boku a pak už přišla doktorka, že mi píchne epidurál. Ani to nebolelo a po 10 minutách přišla hrozná úleva.... Bohužel trvala jen půl hoďky a pak mi přišla k sobě pravá polovina těla (zabral pouze na levou), takže jsem opět začala prodýchávat kontrakce, manžel podporoval a světe div se, po 20 minutách mi doktorka řekla, že se jde rodit, jelikož jsem otevřená na 9 cm. Ale malý byl hodně vysoko, tak jsem musela stát u křesla a gravitací ho tlačit dolů. Pak už bylo vše připraveno, já dostala hrozný tlak do konečníku, tak mi bylo povoleno si přitláčet. Asi po dalších 10 minutách jsem šla zpět na křeslo a začalo tlačení. Byla jsem úplně mimo, takže si z toho moc nepamatuju, jen že jsem měla černo před očima, myslela jsem si, že mi tím tlakem praskne hlava a pak už jen jsem cítila pálení, jak mě nastřihli a ve 14:00 úlevu, jak malý vyklouzl ven. Vůbec nekřičel, ukázali mi ho na pár vteřin a nesli ho pryč, jelikož byl úplně fialový a napil se plodovky. Za 2 minutky byli zpět a to už vřískal na celé kolo. Takže po 5 hodinách kontrakcí byl 6.6. 2008 Lukášek na světě s váhou 3,78 kg a 52 cm výšky. tatínek si ho tam hrdě choval během doby, než jsem porodila placentu, a než mě paní doktorka zašila (naštěstí jen hráz). Bohužel Lukymu zlomili při porodu klíční kost a na hlavě má otok, jak spěchal ven.Ale vše se prý do 2 měsíců spraví, tak nám držte palce!! Je to naše zlatíčko!!!

Ahoj. Tak tiež prispejem svojou troškou do mlyna. Neskoro, ale predsa.28.7.2006 o 23.30 som sa ukladala k spánku a nemohla som nájsť vohodnú polohu. Ako som sa "uhniezďovala" ucítila som vlhko medzi nohami. Hneď som si pomyslela, že som si dóóósť cvrkla, ale mi praskla voda. Tak som sa snažila zobudiť manžela, a hovorím mu: "Asi mi praskla voda." A on na to: "Cože, kde nám teče voda?" Tak som mu asi na tretí pokus vysvetlila, že rodím. Vyskočil z postele a začal organizovať: "Daj si sprchu, ja skontrolujem, či máš všetko zbalené a vyrazíme." Autom to máme do porodnice cca 5 min. v špičke, nočnou Jihlavou to bolo doslova za minutku. Dorazili sme na príjem. Porodna asistentka nás privítala s otvorenou náručou (pamätala si nás z predporodneho kurzu), vyšetrila ma, a povedala, že som otvorená na 2 prsty. Za 2 min. prišiel lekár, vyšetril ma, a povedal, že som otvorená na 3 prsty. A bolesti zatiaľ žiadne. Až mi robili ultrazvuk, začala som cítiť mierne bolesti ako pri menzes. Ku koncu to už bolo horšie, ale dalo sa to.Po vyšetrení mi sestra hovorí: "Vyholím vás a dám vám klystýr, uľaví sa vám, a urýchly to porod." No, myslela som, že porodím už na záchode. Z posledných síl som sa vyšplhala na lehátko hneď pri záchode, a bolo mi úplne jedno, že mám nárok na pohodlnú "hekárnu" (hrozné slovo). Prišla sestra, a pýtala sa manžela, ako často mám kontrakcie. On povedal, že po 5 min. Poslala som ho do pr...e, že ich mám už stále. Medzi tým išiel lekár spať a sestry boli tiež stále v kľude. Keď som zistila, že je len 1.15 a vynásobil asom si momentálne bolesti osmimi hodinami (ako nám "sľubovali" na kurze), chytila ma panika, a povedala som, že to bez niečoho na bolesť nezvládnem. Manžel zavolal sestru, tá ma vyšetrila a hovorí, že na bolesť mi už nič nestihne dať, že rodím. A v tej chvíli mi prestali bolesti, takže keď mi sestra na sále hovorila: "Až budete mít kontrakci, tlačte.", tak ja som stále ležala a čakala. Trochu som to celé nemohla vydýchať, tak sa to nejak pretiahlo, takže sa dcérka narodila až o 2.00. Spomínala som na videá plné emócií a sĺz, a ja som sa zmohla na jediné: "Tý jó." Manžel ma počas porodu povzbudzoval, a hovorí mi: "Už to nepotrvá dlouho, už vidím hlavičku." No, na to by som ja nervy nemala. A prestrihol aj pupočnú šnúru. Vtedy som vedela, že sa na neho budem mocť v každej chvíli, za každej situácie spoľahnúť. To bola tá lepšia časť. To, čo prišlo po tom, bolo horšie. Síce ma nastrihli, ale napriek tomu som sa roztrhla až k zadku. A vo vnútri som bola dosť potrhaná kvoli zápalu, ktorý som prekonala v detstve. Takže šitie bolo 100x horšie, ako porod. Ešte niekoľko dní (týždňov) po, som myslela, že na záchode rodím.Keď tak na to pozerám, tak som sa nejak rozpísala, asi mám dnes nejakú literárnu slinu. Takže sa vám ani nebudem čudovať, keď to nebudete čítať. Ak náhodou áno, ďakujem vám, že ste dočítali až sem.

porod za 90 minut

Ahoj jmenuji se Jana tento rok 19,3 se nam narodil další přírustek do rodiny. Kdyš to tak shrnu první porod byl take za 90 minut ale tím ,že mi bylo 18 tak jsem si připadala ,že rodím 4 hodiny. Tentokrat budu na tento porod vpomínat v tom nejlepším. Bydlím v Českém Krumlově tak jsem tu i odrodila me dvě deti mam první holčičku Lucinku které ted budou 4r a mího bobše Dominika kterému budou za týden 3 měsíce . Rodil mě snad ten nejlepší doktor který múže vubec být. jmenuje se Fialkovic. a ted k prubehu.Od pondělka17,3 jsem měla nesnesitelné bolesti ale pořát nebyli pravydelne jednou po30 min. podruhe po50min. no tak jsem si nijak nedelala hlavu v uterí me manzel odvezl na monitor ale pořád nic tak jsem jela domu. večer jsem si nemohla dat ani sprch protože jak se mi dostala voda na bricho tak jsem myslela,že mi praskne. ve 3h rano me probudili bolesti tak jsem si je prodejchavala a ani jsem nikoho nebudila no a v 8h rano mě manžel vezl znovu do porodnice stim ze jsem mela bolesti po 2min. vysetreni probehlo v klidu voda mi nepraskla vubec dostala jsem kapacku do ruky a sla jsem na sal. Kdys jsem dostavali ty největší bolesti a tlaky vespod zakřicela jsem na sestru ta mě prohlidla a rekla ze to k porodu jeste neni a prý ze jestli mi dela tlacení dobre tak to mam skouset.TAK JSEM TLACILA ale stylem že mi odtekla predni i zadni voda a kdys to sestricka slsela tak se sla prevlect ze me odrodi sama protože měl doktor dalsi pripad vedle ne druhem sale nastesti to stihnul a ja jsem 3krat zatlacila a malej byl nasvete proste nejkrasnejsi poci. Mam z nej obrovskou radost a roste nam pred ocima. preji krasny den a lehke porody a doporucuji Cesky krumlov dr.Fialkovice pa Jana

S-I-M porodila

dobré ráno,dnes ve 3:52 hod se narodila Viktorka Vrabcová, přivedla jí na svět S-I-M císařským řezem. Asi nastali komplikace, víc se dozvím zítra až se za ní půjdu podívat. Simču pustili včera z nemocnice domů, doktor jí poslal kvůli přenášení a oni jí udělali Hamiltna a pustili domů jestli se to nerozběhne samo. Malá vážila 3,390 kg a měřila 50 cm

Můj porod -krásný zážitek

ahojky až teď když už máme po 6nedělí,mám čas a chuť napsat jak probíhal můj porod. Take že ve čtvrtek 10.4 v 18.00 mi začalo tak pbolívat v pánvi a dost pravidelně ale žádná velká bolest ,manžel přišel v osm z práce a v půl desáté jsme si šli lehnout s tím,že dneska určitě rodit nebudeme, nevěnovala jsem tem bolestem v pánvi nějak velkou pozornost, protože jsem skoro 10dní před porodem dos poslíčkovala, a v noci ve 23.00 přišla první křížová bolesz úplně jiná než jsem měla těch 10dní předtím to šlo všechno do břicha klasické stahy, ale v těch jedenáct to přicházelo po 2 až 3min,pak praskla voda na 2krát tak to už jsme jeli,v porodnici nález na 3cm ,pak vana cca2h tak jsme se otevřela na 10 a šli jsme na to, akorát jsme nerodili na sále ale na hekárně já na manželovi,který seděl na sedačce a Stella šla na žíněnku,bez jakýhkoliv léku a oxytocinu,ten mi dali až na vypuzení placnety ,když jsem si pak po narození dcery přešla na sál,takže zážitek nadevše,hudba ,svíčky ,já manžel jedna sestra a doktor ,který byl těžký pohodář,holka se narodila cca za 5,5hodiny a sestra říkala,že kdyby mi byly podány léky takže by byla na světě dřív tak o hodinu,je fakt ,že skoro hodinu a půl jsem ji tlačila ven,jelikož šla prý hodně nasucho,protože jsem ztratila skoro všechnu vodu tak to trošku drhlo i to jsem tak citíla, ale jinak žádná velká bolest ,která by se nedal zvládnout ,spíš vyčerpanost a únava,kort v té vaně ,kde byla konktrakce po 1min a trvaly 35vt.tam jsme byla dost vyčerpaná a prý jsem i usínala, manžel skvělý ohromná podpora talčil mi potom na té sedačce břicho a to dost pomohlo.Prostě shrnutě na porod budu vzpomínat ráda a s velkým nadšením ,asi jsem divná,ale je to tak, i rekonvalescence po porodu velice rychlá jelikož bez nástřihu a natřýení,takže žádné šití apod. Tak všem přeju podobný porod a hlavně zdravé mimi.mějte se všichni krásně

PLÁNOVANÝ CÍSAŘSKÝ ŘEZ

Den „D“ – 7. května 2008 Ráno v 5 nám zazvonil budík a to byl začátek našeho velkého dne. Došla jsem se vyspršit, naposled jsem skontrolovala věci do porodnice a po 6. hodině jsme vyrazili do Českých Budějovic. Dorazili jsme kousek před 7. hodinou. Mě si odvedla sestřička do převlékárny a dostala jsem slušivého andílka a manžela si vzala na starosti další sestřička, dala mu erární oblečení a usadila ho v šatně. Mě si zatím odvedli na monitor. Během natáčení si sepsali potřebné papíry.Po té mě odvedli za manželem, protože jsem měla přijít na řadu až jako druhá.Asi po 20. minutách si pro mě přišla doktorka, prohlídla si mě na stole, pak mě vzala na ultrazvuk a pak si mě odvedla sestřička do malé místnůstky na klystýr. Po namáhavé půl hodině mě sestřička odvedla do sprchy … to bylo velmi příjemné. Pak mě opět odvedli za manželem. Bylo to moc dlouhé a já začala být dost unavená. Nakonec jsem se dověděla, že jim do plánu přišel akutní císař, tak to trošku potrvá, než přijdu na řadu. Po nějaký době mě opět odvedli na natočení monitoru, vzali mi krev a opět mě odvedli za manželem. Bylo to dlouhé čekání, ale nakonec jsme se dočkali a přijeli si pro mě ze sáluBylo něco málo po 10. 30 hod. .Už při zavádění cévky jsem pomalu usínala a na operačním stole si ze mě anestezioložka dělala srandu, jestli opravdu budu potřebovat uspat. (protože jsem byla opravdu unavená, tak jsem si nechala dát celkovou anestesii). Ještě jsem si stačila dát s doktorama dobrou noc a ….. najednou slyším jako z dálky: „Paní Maroušková, máte krásného Vojtíška který váží 3710g“.Manžel byl celou tu dobu od porodu s ním a dohlížel na všechny prohlídky. Bylo to pro mě strašně krásné a neuvěřitelné. Dostala jsem injekci proti bolesti a nechali mě trošku odpočinout. Měla jsem strašnou zimnici a strašně mě bolelo bříško a táhli mě záda.Naštěstí to brzy přestalo a asi tak po půl hodině mi přivezli Vojtíška. Bylo to pro mě neuvěřitelné, položili mi ho na prsa a ten malej tvoreček byl tak krásný. Byla jsem strašně šťastná a bylo to pro mě to nejhezčí. Poté Vojtíška odvezli zpátky na Bečárnu /tam mají novorozeňátka na starosti( a nechali mě odpočívat. Kolem 14. hodině za mnou pustili manžela. Vojtíška mi vozili tak 5 denně na kojení a v noci nás nechali odpočívat. V pátek dopoledne mě převezli na pokoj. Měli jsme veliký pokoj, kde jsem měla postel, Vojtíšek postýlku na kolečkách a pro manžela rozkládací křeslo. Pomalu jsme se oba učili starat se o Vojtíška a sestřičky nám velmi ochotně a s radostí pomáhali. Ze začátku jsem moc mlíčka neměla, tak nám malého museli přikrmovat, ale poslední dva dny jsme už byli soběstačný a Vojtíškovi už stačilo mlíčko ode mě. Naučili jsme se vše potřebné, manžel skvěle zvládá přebalování, já pak broučka oblékám, společně koupeme a manžel mi pomáhá přikládat při kojení. Teď už jsme jako dokonalý tým a vše zvládáme bez větších problémů. Začíná nová etapa našeho společného života a my vykročili pravou nohou….

Tak i o mých porodech

Milé maminky současné i ty nastávající, ráda se s vámi podělím o mé prožití porodu. Mám za sebou 2 těhotenství tudíž i 2 porody. Poprvé jsem otěhotněla koncem roku 2003. Kdyby mi nevynechala menstruace a neudělala si těhotenský test, ani bych nevěděla, že jsem těhotná. Nebyly žádné nevolnosti, zvracení, žádné zvláštní pocity, že je to tady. Vše probíhalo v pořádku, jen od 17. týdne mi začalo tuhnout břicho a to trvalo až do konce. Někdy těchto falešných ztahů bylo i 30 denně, ale jelikož nevedly k otvírání a ani nebyly bolestivé, bylo to v pořádku. Termín jsem měla 8.82004, ale nic se ten den nedělo. 10.08 jsem šla na kontrolu do porodnice a při točení záznamu se malému nechtělo moc hýbat. Ikdyž jsem zkoušela různé polohy - v sedě, na zádech, na jednom boku i na druhém, pořád nic. Zavolali primáře a ten řekl že jelikož mám po termínu tak kvůli tomu záznamu mám nastoupit další den na vyvolání. Bylo mi z toho dost na nic, protože jsem chtěla rodit přirozeně až to samo příjde. Co s tím, že se zrovna malému chtělo spát, když ho točili? Jinak jsem samozřejmě pohyby měla normálně. Nedalo se nic dělat a já druhý den nastoupila. V 9,00 mi zavedli tabletu na vyvolání a začaly velmi mírné ztahy, jako při menstruaci. Postupně se začly zesilovat, takže mi v 11,00 píchli plod.vodu a bolesti začly být ještě silnější. Chodila jsem do sprchy na míč, taky na záchod kvůli sestoupení mimča. Tak to probíhalo do 16,00. Bolesti už byly hrozné, říkala jsem že už nechci a že to nevydržím. Ale vydržela jsem no a v 16,35 se nám po 3 zatlačeních už bezbolestných, narodil syn Lukášek, 3,95 kg a 54 cm. Po druhé jsem otěhotněla začátkem r.2006. Tentokrát mi bývalo špatně od žaludku ale naštěstí jsem nezvracela. V 7.týdnu jsem začla krvácet, praskla mi cévka na obalu plodového vejce a byl z toho hematom. Nejdřív se nevědělo jestli to nepovede k potratu, ale vše se vstřebalo a dopadlo to dobře. Termín jsem měla 14.10.2006. Ani tento den se nic nedělo. 20.10. mi začali pravidelné slabé kontrakce, asi od 16,30 odpoledne. Kolem 19. hod byly po 5 minutách, ale žádná velká bolest. Volala jsem na porodnici a řekli, že když to do hodiny nepřestane, tak mám radši přijed. Nepřestalo, tak jsme jeli. V 20,30 mi natočili záznam, vyšetřili a že prý je to pěkně nachystané asi na 3 cm, ale že to nemusí být ještě k porodu. Ale radši mě přijali, jelikož nemohli říct ani tak ani tak. Byla jsem na běžném pokoji. Jak jsem si lehla do postele, ztahy začly nabývat na síle. Někdy po půlnoci mě přijali na sál, otevřela jsem se na 7 cm. Tentokrát bylo vše rozjeté, takže příprava jako nálev byl poloviční, sprcha jen to nejnutnější a už na porodní lůžko. Probíhalo to úplně stejně jako poprvé, takže po pár zatlačeních se nám ve 2,42 narodila dcera Barbora, 4,20 kg a 53 cm. Ještě musím říct, že ani u jednoho porodu jsem nemusela být nastřižená a měla jsem jen po dvou ztezích. Takže vlastně můžu napsat, že mé porody byly vlastně úplně pohodové, až na ty strašné bolesti ke konci. Všechny vás zdraví Rosalli

Tak se mi snad podaří něco napsat.V sobotu ráno jsem nastoupila do nemocnice na vyvolání,jelikož jsem se neotvírala a hrozila mi preeklampsie.Hned ráno mě napojili na zátěžový test,který byl na jedničku.Jenže ten nezabíral.Tak mi ještě ten den večer zavedli nějaké gelové tyčinky,které mi začali otevírat porodní cesty.Druhý den ráno mi je vyndali a večer zavedli prášek na vyvolání.No a ve dvě ráno mě vzbudili kontrakce po pěti minutách a už to utíkalo.Ve čtyři jsem volala tátovi že už může přijet.Mezitím mi udělali klistýr a zavedli do zadku nějaké čípky na povolení kloubů a svalstva.Byl to docela namáhavý porod,protože Domča trošku víc narostl.Museli mě nastříhnout a s velkým úsilím byl prcek v 7:40 na světě.Táta moc pomáhal.Držel mě za ruku,dával kyslík a hrozně mě tím podpořil.Jsem moc ráda že je to za mnou a po druhé už do toho asi nepůjdu.

Mejdan

Ahoj o mojich porodech tu raději psát nebudu,protože by to vydalo na knihu.Když jsem byla po třetím císaři a už jsem byla na pokoji,byly tam se mnou další dvě co měly nějaké zdravotní komplikace a byly tam na vyvolání porodu.A ta jedna byla tak neskutečně ukecaná a říkala takové super historky,že jsme se šíleně celou noc chechtaly,já po císaří břicho bolelo jak blázen,málem my popraskaly stehy.Ony na tom byly jěště huř měly už porodní bolestí divím se že po takové noci vubec porodily.Musím říct,že tak jak den po porodu tak jsem se nebavila ani na tom nevětším mejdanu co jsem kdy byla.

fanypet zapomněla

Jsem zapomněla, než jsem začala krváce, lovili mi ještě placentu, nechtěla jít ven a dr. ji nemohli najít. Po dlouhé době ji našli a byla celá potrhaná A zbytek znáte

....

Ahojky, 21.1. ráno v 5 jsem šla na WC, když jsem stoupla (myslela jsem, že jsem se počůrala :-)), ale později se ukázalo, že mi odtéká plodová voda. Začala jsem se pomalu oblékat, (miláček byl doma, ale chtěla jsem zachovat klid) zavolala jsem si do špitálu jestli musím jet nebo počkat na stahy, nasnídala, nachystala věci a řekla miláčkovi, že mi odtéká plodová voda, v tu ránu vypnul tel. a řekl, že ho už nic nezájímá, že bude jen se mnou. Přijeli jsme do špitálu a tam mě hospitalizovali, neměla jsem stahy. Pořád mě kontrolovali a pořád nic.Druhý den mi dali kapačky na vyvolání a začlo to.Kolem jedenácti přijel miláčik. Byla jsem pořád ve sprše, horká voda a masáž dělá svoje. V 16 hodin už Radim nemohl vydržet pohled na mě jak trpím, tak zavolal sestru, že chceme epidurál.Bohužel nikdo mi ho zrovna nemohl píchnout, tak mi dali dolsin, byla jsem dobře sjetá, moc si toho pak nepamatuji... Kolem pátek mi píchli epidurál, tak to bylo super,chvilkama jsem se nudila ale zachvilku začly ty největší bolesti, křik, že mi vypadne mimčo a bolest....Pak mi na koze musel Radim držet nohu, protože jsem to nějak nestihla,měla jsem stah takže mi držel nohu a hlavu.Dr. mi řekl, až ucítím bolest, že mám zatlačit, já už hodně unavená, nenajezená...nevěděla že mám bolest, tak mi dr. řekl "teď jste měla bolest", tak jsem pak teprve zatlačila...no a byla na světě. Ale pak začly komplikace, začala jsem hodně krvácet, tak začali makat jak šroubci, chudáci.Takže další 3/4 hodina porodu, zašívání a čištění , zašívání mě dost bolelo. Po dvou hodinách ležení na porodním sále mě chtěli odvést na pokoj, ale skolabovala jsem. Museli mi dát druhou infusy. Tak jsem na porodním sále zůstala další hodinu. Ale dovolili nám, na porodní sál si objednat pizzu to bylo parádní. No pak jsem jela na pokoj. Tři noci mi malou nedali, jen na kojení, musela jsem hodně nabrat síly.....

1,2,3,

ahoj holky,tak jsem cetla vase pribehy a rozhodla jsem se dat sem ten svuj.Kdyz jsem se dovedela,ze cekam mimi,tak jsem se bala co bude dal.Cas ubihal bricho rostlo,ja pribirala a termin se pomalu blizil.V druhem trimestru jsem prodelala osklivou anginu,musela jsem brat nejake antibiotika a bala jsem se o malou,aby byla v poradku.kdyz uz to vypadalo,ze je angina pryc,dostavila se alergie na penicilin kterou jsem v zivote nemela.Zacala me svrbet kuze,druhej den jsem otekla od hlavy k pate a musela jsem na pohotovost.Tam mi dali nejakou injekci na zklidneni a poslali me domu.Vse zmizelo a me bylo konecne fajn.Mala byla taky v poradku a ja si mohla dal uzivat tehotenstvi.mesice plynuly rychle jako voda a ja mela pocit,ze uz se neunesu.V39 tydnu jsem mela prijit jeste do poradny,ale v ten den rano tedy 24.7.07 jsem se vzbudila s divnym pocitem v brise.takove slabe popichavani,ale nevenovala jsem tomu pozornost,oblekla jsem se a sla do poradny.V ordinaci po vysetreni mi doktor malem vynadal,jakto,ze jeste nejsem v porodnici,ze jsem na tri centimetry otevrena.Ja na nej koukam s otevrenou pusou co to rika,ale bylo to tak.po ceste domu mi bolesti silily a byly cim dal intenzivnejsi.Doma jsem oznamila rodicum,ze jedem do porodnice,jelikoz pritel byl v praci.V aute jsem mu volala,ze je to tady at za mnou prijede.Chudak byl z toho fakt vedle.Do porodnice jsme dojeli v pul jedne odpoledne nez jsem se dostala z prijmu na porodni,tak bolesti byly tak silne,ze jsem se bala at se mala nenarodi na chodbe.A nenarodila.Pritel to taky stihl vcas a kdyz uz jsem lezela na porodnim stole a doktorka rekla 1,2,3 zatlacte,tak ani nevim jak,ale moje mala princezna byla na svete.Takze porod byl kratkej ale za to krasnej.

Nic moc....

Termin jsme meli 31.1.2008,ale jelikoz se male nechtelo moc na svet,byla jsem 11.2 v 18h prijata na porodni sal na vyvolani. v 20h vecer mi zavedli prvni prasek a do rana jsem lezela na porodnim sala.Bylo strasne celou noc poslouchat,jak nekdo vedle rodi,byl slyset kazdej hek.Jelikoz prvni prasek nezabral,hned rano mi zavedli druhy.Ten taky nezabral,tak me ve 12h odpoledne presunuli o patro niz,s tim,ze mi na druhy den zaedou treti,ale ze se to mozna rozjede samo.A taky ze rozjelo. Vnoci mi odesla hlenova zatka a prisli mirne kontrakce.Dopoledne to jeste slo,ale odpoledne uz to bylo horsi. Kdyz jsem to rikala sestrickam,odpovidali mi ze na zaznamu jeste nic neni.Nakonec jsem uhnala doktora at se na me podiva a ten mi rekl ze cipek uz tam neni a ze bez blesti to nebude,ze jsou to jen pripravne stahy.To me vydesilo.Rikala jsem si,ze jestli tohle jsou jen pripravne stahy,tak teda nevim jak vydrzim to ostatni.Musela jsem vydrzet do vecera do 21h a pak me konecne vzali zpatky na porodni sal.Porodni asistentka kdyz me videla,tak rekla ze kdyz me tak sleduje,tak ten treti rasek nebude ani potreba.V 23h se na me konecne prisel podivat doktor (do te doby sil rodicky) a rekl ze jsem na 3 cm otevrena.Volala jsem manzelovi at prijede.Pichli mi vodu a ta byla zakalena,takze celou dobu sledovali male ozvy.Dostala jsem 2 kapacky,jedna byla vyziva pro me malou a druha na urycheni stahu a potom me pichli neco proti bolesti.Bolesti se dali vydrzet akrasne jsem to rozdychavala,az me to samotnou prekvapilo. Potom se mi chtelo tlacit,zazvonila jsem na sestru a pak uz to slo rychle.Jelikoz mela mala omotanou snuru kolem krku a byla velka(4150g),tak mi nesla vytlacit.Museli mi tlacit na bricho a nakonec ji vytahli pomoci prisavky.No a 14.2.2008 2h30minut byla na svete.Kdyz me pan doktor potom zasival,strasne mi klesl tlak,ze mi ho nemohli anii zmerit,tak jsem dostala dalsi kapacku a malou mi polozili na bricho jen asi na 5sekund a dali ji radsi manzelovi,protoze se bali ze ji neudrzim.Bylo to pekne dlouhe ale stalo to za to!!!!!!

nejkrásnější zážitek

Můj zatím jediný porod naší krásné Kačenky bude pro mně na celý život asi nejkrásnějším zážitkem. Do porodnice jsem nastoupila k vyvolání, protože se naší slečně na svět příliš nechtělo. Vybrala jsem si jinou porodnici než pod kterou spadáme a rozhodně jsem udělala dobře. Na tom opravdu hrozně moc záleží, jak se v tom prostředí cítíte, jak se k Vám chovají, zajímají se o Vaše pocity a potřeby. Manžel byl ten den v práci, protože mně můj strašil, že mně tam asi den dva ještě nechají než se bude něco dít. Ale lékařka mně prohlédla a dala mi na výběr. Já jsem neváhala, chtěla už jsem konečně mít to vytoužené miminko. Dostala jsem pilulku na vyvolání a pak to najednou jelo jak po másle. Volala jsem manželovi, ať co nejdříve přijede, málem to nestihl.Většinu doby jsem trávila ve sprše na balonu, což mi ohromně pomáhalo. Vnitřně jsem se připravovala na to jak to bude ještě horší, ale ono nebylo. Když jsem uslyšela manželův hlas oddychla jsem si, tak už můžem. Paní doktorka mi řekla ať tedy zkusím zatlačit, byl to fofr na třetí nádech byla Kačka venku, užasle jsem zírala na ten uzlíček co mi přistál na břichu a nevěřila vlastním očím. To jsem nečekala a obešlo se to i bez nástřihu hráze, takže jsem mohla bez problémů sedět. Kačenku nám nechali dvě hodiny na sále, aby jsme se s ní mohli seznámit a pomazlit. Neumím si představit, že by o tohle můj manžel přišel o ty první okamžiky, kdy jsme oba rozechvěle pozorovali ten zázrak. Malá ani neplakala, měla otevřené očka a zdálo se že nás poslouchá. Vůbec jsem nebyla unavená na pokoj jsme šli spolu za ruce, cítila jsem se skvěle, že bych mohla v tu ránu domů. Celou noc jsem nespala, pořád jsem si prohlížela to svoje úžasné miminko, tak dokonalé a krásné. Byla jsem úplně nabitá všemi těmi emocemi a každému bych něco podobného přála zažít.

Zítra dva roky - aneb den, co mi změnil život

Jelikož jsme se před dvěma lety ještě takhle krásně na BoL nescházely, tak se "hlásím" až teď. Takže...... termín jsme měli 13.4., 11.4. večer jsme poseděli, byla u nás ségra (takže teta) a strejda (skorošvagr), poseděli jsme do půlnoci a bavili se historkami ze záchranky, kde strejda pracuje. Nasmáli jsme se a já ještě žertovala, že z toho určitě "pojedem". Manža (no teda i strejda) se mázli, takže manža celou noc hezky prospal, ale já začala v jednu v noci tušit, že "to" nebude jen z toho smíchu, dostavovalo se "to" hezky pravidelně každých sedm minut. Takže spaní už nic moc (teda já, manža nic netušil a spalo se mu náramně). V sedm se vzbudil, pochopil a klasika - začal panikařit: "Stihnu se oholit? Stihnu vyvenčit psa?" Bylo to v relativně v pohodě, ještě jsem dobalila, vyklidila myčku a pro jistotu cinkla strejdovi, když je z branže. "Heleď, jak poznám, že rodím?" "Máš hlavičku mezi nohama - tak já beru porodnickej balíček a mažu, jo?" Hrozná představa - "Nikdy!"Do porodnice jsme dojeli kolem 10 hodin, v půl jednácté mi primář řekl, že "by to mělo dneska být". (Už to začínalo nabírat na intenzitě, tak mě představa pouhé možnosti porodit dnes tak trošku vyvedla z míry.) Hrdlo prý ještě centimetr. Nejdřív jsem se zaradovala, už jen sedm, ale pak mi došlo, že ten jeden a pak ještě zbývajích osm.V poledne mi píchli vodu a prý uvidíme, jestli tomu večer pomůžeme nebo to půjde. Manža si přečetl noviny a zdlábnul sváču, já se kroutila u žebřin. Ve dvě nastoupila jakýsi záskok náhodou paní doktorka, ke které jsem chodila do poradny. Chtěla mě prohlédnout a nabídla mi epidurál. V představě, že ještě o půlnoci bych tam měla takhle pochodovat, jsem souhlasila. Pak na mě koukla, usmála se a říká doslova (slyším ta slova dodnes): "Já mám snad vlčí mhu, ono je to osm až ven." Takže žádný epidurál, bohužel pozdě.Asi o půl třetí jsme šli na sál, v jednu chvíli "slibovala" už jen tři kontrakce, po třetí jsem v pokusu o žert protestovala, že už nehraju (pak jsem se dozvěděla, že to tak říká vždy), ale pak - 12.4.2006 osm minut po třetí hodině byl tu - ten človíček, co mi tak krásně a navždy změnil život, František (2,83 kg a 49 cm), ten nejkrásnější uzlíček na světě.Takže teď už mám doma "tááákhle velikého" klučičáčka, zítra už dvouletého.

Můj první porod

Přesně v den plánovaného termínu porodu mě po půlnoci vzbudil nepříjemný pocit v podbřišku. Říkala jsem si, že to ještě nejsou kontrakce, ale když se stahy opakovaly po 20 minutách, tak to vypadalo, že už se našemu miminku asi opravdu chce na svět. Kontrakce se stupňovaly a k ránu už byly po 8-10 minutách. Spát jsem nemohla, cítila jsem se stále více vyčerpanější. Kolem páté mi vypadla zátka. Ráno, kolem osmé jsem byla objednaná u doktora. Protože jsem měla těhotenskou cukrovku (neměla jsem přenášet), byla jsem se domluvit na termínu vyvolání. Pan doktor mě prohlížel a říkal, že mé kontrakce vypadají spíše na „poslíčky“, že ať jdu klidně domů a domluvili jsme se na vyvolání za 3 dny. Večer kolem deváté už se kontrakce opakovaly po 7-5 minutách. Bylo mi trochu na omdlení, takže jsme vyrazili do porodnice. Najednou šlo všechno rychle - o půl jedenácté jsem už ležela na sále. Přítel tam byl se mnou a jsem mu za to moc vděčná. Byl mi velkou oporou. Porodní asistentka a „žákyně“, které se tam o nás staraly, byly moc fajn. Na sále jsme si mohli pustit hudbu, bylo to tam příjemné (až na ty bolesti). Kontrakce se stupňovaly, měla jsem pocit, že už nedělám nic jiného než je prodýchávám. Ke konci jsem měla zavřené oči a vnímala jsem jen pokyny porodní asistentky a mého přítele, který mě celou dobu držel a prožíval narození našeho syna se mnou. V 00:53 jsem otevřela oči a na ten okamžik nikdy nezapomenu. Viděla jsem malý řvoucí uzlíček, jak ho doktoři drží v rukou, stříhají mu pupeční šňůru a odnášejí ho na přebalovací pult. Na bolesti, které jsem před pár minuty (a hodiny) prožila, jsem v tu ránu zapomněla. Byl to nejkrásnější okamžik v mém životě, cítila jsem se moc šťastná. Pepíček měl 3,56 kg, 52 cm a tmavé vlásky. Narodil se den po plánovaném termínu a zároveň den po narozeninách svého tatínka, takže to byl pro něj nezapomenutelný dáreček k narozeninám. Celý porod na sále trval necelé 2,5 hodiny, od první kontrakce to bylo 24 hodin. Rodila jsem v Podolí.

Moje zkušenost s porodem v NMB

Moje zkušenost s porodem v NMBOtěhotněla jsem v lednu 2007. V minulosti jsem pracovala v provozu s chemickými látkami, a proto jsem byla od začátku na rizikovém těhotenství. Vše probíhalo bez komplikací; měl se nám narodit zdravý chlapeček. V sedmém měsíci těhotenství jsem dostala prudký zánět ledvin, ze kterého mne za 10 dní na gynekologickém oddělení NMB dostali. Doktoři, všechen personál a prostředí nemocnice byli na dobré úrovni. Tak jsem si spojila výbornou pověst porodnice na Polní s touto zkušeností a rozhodla se, že budu rodit tady. Navíc jsem sem pravidelně docházela na kontrolu ledvin, do kterých mi malej s oblibou kopal.Termín porodu byl stanoven na 20. října. Nic se ale nedělo, až do čtvrtka 25. Mírné stahy začaly velmi brzy ráno. Pochopitelně jsme byli u prvního dítěte nejistí a nechtěli jsme nic riskovat a tak jsme v devět večer vyrazili do porodnice. Stahy byly zhruba po deseti minutách. V porodnici mne prohlédli a řekli, že jsem otevřená na 3cm a že porod může přijít až v neděli. Instrukce „kdyby něco, přijeďte dřív“ nás moc neuklidnila. Tu noc jsem celou prosténala; stahy byly pořád po deseti minutách, stále však intenzivnější. V pátek v šest ráno jsme vyjeli na druhý pokus.Tentokrát bylo rozhodnuto, že si mne už nechají. Než jsem porodila třikrát mne přestěhovali z pokoje na pokoj a vystřídala se směna personálu. Měl a jsem nateklé porodní cesty a potom se doktorce nelíbil úhel nasedání hlavičky, takže až po čtrnácti hodinách mne posadili na porodnický stůl. Asistentky mi při kontrakci tlačili na břicho. Doktorka si přizvala starší kolegyni. Nastřihli mě, ale ani to nepomohlo, tak nakonec vzali VEX. Narodil se mi zdravý kluk 52 cm, 3,65 kg. V tu chvíli to prožíval spíš manžel, protože mě se nastřižení protrhlo víc, než mělo. Obě doktorky se vrhli na šití, jehož výsledek měl 16 stehů.Šestinedělí skončilo, ale mne jizva pořád bolela. Přesně dva měsíce po porodu se mi v jizvě objevila 2 mm trhlina. Protože gynekoložka trávila vánoční dovolenou, spěchala jsem k praktické. Ta mne obratem poslala do NMB na gynekologii. Přítomná doktorka mne propláchla peroxidem, doporučila ať si jizvu proplachuji roztokem hypermanganu a poslala domů.Dva týdny po návštěvě ambulance NMB se mi v místě trhliny vytvořil hnisavý váček. Druhý den jsem s velkými bolestmi navštívila svoji gynekoložku. Ta zjistila, že po nekvalitním zašití po porodu a infekci se mi v ráně vytvořilo ložisko hnisu vedoucí 7 cm hluboko. Do konce týdne jsem byla v NMB na operaci. Po pětidenní hospitalizaci jsem přestala kojit. Dva měsíce od opravné operace nejsem úplně v pořádku. Někdy mě přepadá strach, že se to už nikdy nespraví.Chápu, že první porod dlouhý 14,5 hodiny není nic zvláštního.

Velmi rychlý porod

To co zde popíšu překvapilo i mě o porodní asistentce ani nemluvím.23.3 jsem se ráno probudila s tím,že mě trochu píchá dole v podbřišku.Nic závažného a celkem brzy to přešlo,jen jsem měla takový divný pocit.Vzhledem k tomu že jsem byla objednaná na 10hod.do Podolí na monitor nijak jsem to neřešila,jen jsem dožehlila pár věcí na malou a zabalila si konečně tašku do porodnice.Na 10 hod.jsem odjela na monitor řekli že vše je v pořádku a pokud něco cítím(jakési dloubání zhruba po 50-60min)můžou to být poslíčci a přijet mám až budu mít kontrakce po 5 minutách.Spokojeně jsem odjela domů a fungovala jako vždy.Okolo 15hod.jsem zkonstatovala že mě začínají bolet záda a dloubání mám tak po 20min.takže možná to poslíčci nebudou.Zabalila jsem Jirku,dala si sprchu a odjeli jsme ke známým co slíbili že ho během porodu ohlídají.Nijak jsem nepospíchala,vyšiloval akorát manžel a vyhrožoval že porodím v autě.U kamarádky jsme dali kafe,pokecali a když jsem spočítala že ted už je to asi 5 min.vyrazili do Podolí.Tam mě hodili na monitor a to už začalo být zajímavý,protože vleže jsem to nějak cítila víc a intervali se zkracovali.Nakonec doktor dospěl k názoru že budu rodit(bylo 18,20)manželovi řekl at si zavolá tak za 2 hodinky a já šla na porodní sál.Už když jsem tam přišla měla jsem pocit že kontrakce mám nepřetržitě takže převléknout se do košile začal být problém ale všichni okolo byli v klidu.PA mě doporučila záchod a sprchu s tím že pak uděláme porodní přípravu,takže jsem odešla na záchod a tam se spustila plodová voda.Jen jsem vyjekla a na její dotaz co jako je jí říkám že už teda rodím.Moc mě to nevěřila ale odvedla mě na lůžko a říká at zkouším zatlačit.Tak jsem zatlačila a na její povel"přestante"jsem zkonstatovala že to už nejde.Zatlačila jsem ještě jednou a cítila jak jde mimnko ven.Nostihla jí aspon chytit.Takže malá se narodila 18,54,bez jakékoli přípravy,já bez nástřihu a ani mě nepotrhala.Měla 49cm a 3230g takže zas tak malé miminko to nebylo.Takhle rychlý a pohodový porod bych přála všem.

Porod a astma

Ahoj,chtela jsem se zeptat jestli nekdo z vas neni astmatik?Ja jsem teprve v 15 tydnu,ale nikde nemuzu sehnat zadne info o porodu.Nevite jestli muzu kojit kdyz uzivat trvale hormonalni leky na astma?dekuji za rady Hezky denMisa

Docela rychlý...

Ahoj,tak to na nás přišlo krapet nečekaně 19.3. v půl pátý ráno. Udělala jsem tatínkovi snídani a zjistila, že mě opustila zátka . Šla jsem mu tedy oznámit, že asi brzy pojedeme na výlet a v tu chvíli přišla první kontrakce- další za pět minut...V porodnici byl interval víc jak 10 minut, tak to vypadalo, že nás vrátí zpátky, ale byla jsem otevřená na 4cm, tak mě naložili do vany. Děsne mi vadilo to vedro a kontrakce se stupňovaly. To bylo už 10 hodin a já jsem začínala pomalu panikařit. Před jedenáctou povolali tatínka (byl nával, tak celou dobu seděl, chudáček malá,na chodbě), tak jsem přestala drtit ruce sestřičkám a začala jemu.No a v 11:30 mi plácli na břicho naší vlasatici Veroniku (2980g a 46cm).Neobešli jsme se bez nástřihu- ten mě trápil necelý týden, ale teď už jsou stehy vstřebané, takže O.K.Nejvíc mě ovšem pobavil přítel, když mi ještě na porodním sále skoro vyčetl, že jsem nekřičela.

nakonec to dobře dopadlo:-)

Termín porodu jsme měli 13.12. Pořád jsem jezdila do nemocnice na monitory, věčně se jim něco nezdálo, no prostě zbytečný stres. Nakonec to dopadlo tak že ve čt večer po ultrazvuku paní doktorka naznala, že už přenáším moc dlouho(týden, asi je strašily blížící se vánoce) a že máme už málo plodovky a že se jí tam něco nezdá a že si mě nechají v nemocnici. Vymohla jsem si že nastoupím až ráno a že odpoledne začnou vyvolávat. Zkrátím to, v pá zátěžák, trošku kontrakce ale přešlo to, aspoň jsem věděla co čekat, poslíčci bolí jinak. První tabletka na vyvolání, otevřená na 2cm, celou noc kontrakce po 10 min, vůbec jsem nespala, ráno se mi sestřička vysmála že jsem si měla přijít pro něco na spaní protože jsem pořád na ty dva cm a budu zbytečně unavená. No hodinu na to přišel doktor a hlásí jdeme rodit, jsme na 7cm, holky cítila jsem se pořád stejně, rozhodně ne na porod. Cpali do mě oxytocin horem dolem ale stahy pořád slabý, malá nesestupovala. Bodejť, když tam pořád někdo lezl a neměla jsem klid:-) Najednou si všimli že to bude asi velký mimčo, to brzo. Když už to začalo tlačit šup na kozu, to jsem chtěla rodit na stoličce, hm. Koza obrovská, já malá, sotva jsem dostáhla, rozhodně se v té poloze nedalo tlačit. A že jdeme na to a mimi pořád vysoko. Doktora už to přestávalo bavit:-) tak říká že se nedá nic dělat že půjdeme na císaře. Situaci zachránil můj drahý, když si vymohl aby jsme to ještě zkusili na boku. Párkrát jsem zatlačila a najednou doktor křičí to porodíme už vidím vlásky. Tak jsem zabrala dva doktoři mi skákali po břichu a naše mimi se narodila. Měla 4,30! a 51 cm a je úplně nádherná. Celkový pocit z porodu vlastně pozitivní, na všechno člověk brzy zapomene. A teď zpětně po třech měsících - užívám si každou vteřinu s naším zlatíčkem, takže to fakt stojí za to.

Chcete shodit po porodu?Ráda poradím i mě se povedlo!

Ahojdlouho jsem se snažila zhubout v těhotenství jsem přibrala 22kg a hledala jsem všechno možné až jsemnajela stránky zadala tam jen své jméno amail a už se potom se mnou spojila konzultantka která se mnou probrala váhukolik bych měla správně vážit jak se stravuji a podobné návyky poradila mě apotom to už bylo jen na mě zkuste to nebude Vás to stát víc než pár minutčasu.Pokud chcete vědět o jaké stránky jde napište mě na můj mail Dedicova.M@seznam.cz ráda napíšu víc

To byl POROD!!!...omlouvam se, je to dlouhe

Dobre, takze Viola se narodila ve stredu 6.2.,termin jsme meli na 11.2. Opravdu se mi nechtelo prenaset, tak jsem si rekla, ze zkusim vsechno mozne a tak jsem "primela" milacka v utery k sexu.Od te chvile jsem byla cela takova bolava, ale kontrakce to nebyly.Vyrazili jsme jeste vecer do kina a v prubehu filmu jsem mela dve kontrakce...poslicci, rikala jsem si.V noci jsem pravdepodobne nejake ty kontrakce zaspala,ale ve stredu rano Terry odchazi v 6:30 do prace a vzbudi me, no a ja uz od te doby bolesti neusla.Zkusila jsem vanu, ze se to nejspis zklidni, ale nejak extra to nepomohlo.Nejaka voda po me na posteli byla, ale hrozne malinko, tak jsem si myslela, ze to nemuze byt ona plodova.Nicmene pro jistotu jsem napsala sms at si kontroluje telefon, ze mam bolesti cele rano(Tu si pry precetl az po 20 minutach co prisel domu....chlapi!!:)) Kontrakce jsem mela,ale problem byl, ze to neslo nijak pocitat, prislo mi,ze me to boli snad porad...nekdy to vrcholilo, ale zadne rozmezi jsem nepozorovala.Vana, kterou jsem nechala napustenou moc nepomahala, chozeni trochu ano.Nebyla jsem si stale jista, nechtela jsem trapne tahat partnera z prace, kdyby to nebylo ono.Zaridilo se to ale samo, protoze najednou vesel do dveri, ze mu na lekci nikdo nedorazil a tak sel domu.To bylo asi 9 hodin.Nakonec jsem se rozhodla, ze radsi pojedem, protoze to neprestavalo.Nasla jsem (s prestavkama) taxik na webu, vzala tasku sbalenou teprv ze dne predtim(uf uf tip top),a nasedli jsme do taxiku.V aute,kde jsem musela byt v jedne poloze uz slo celkem zretelne spocitat, ze kontrakce jsou tak po 4 minutach a taky jsem cejtila, ze jsem cim dal mokrejsi, takze to asi pl.voda byla.Byl provoz a do nemocnice jsme dorazili asi v 10:00.Stravila jsem na prijmu vic nez 40 minut.Uklizeli jeste saly(Podoli-maj jich 8).Takze prohlidka, kde jsem jim tam celou podlahu trapne zamokrila plodovou vodou a ze pry jsem otevrena na 3 centimetry.."tak dneska porodite" rekla mi doktorka.Pak me napojili na monitor a tahali ze me ty rozumy do karty.To teda nebylo vubec prijemny sedet temer 30 minut na monitoru s tema kontrakcema.Sal byl moc peknej,nak jsem se mezi kontrakcema celkem v poho prevlikla,dali mi klystyr.Terry si jeste stihnul skocit na rychly obed.Ja to stravila na zachode a pak ve sprse.Sprcha mi moc pomahala, to jsem ani nevedela kdy kontrakce vrcholi.Prisla sestra,zeptat se jestli budu chtit epidural.Potala jsem se jestli pouzivaj i neco jineho, a ona ze v podstate ne.Tak jsem ji nechala at mi vezme krev k anesteziologovi, jestli by mi ho vubec mohli dat a ze ale nejspis chci (uz to fakt bolelo). Nasledovali silnejsi kontrakce a ja zkusila i balon, coz bylo prijemne, ale ja byla tak unavena, ze jsem pokazdy malem spadla jak jsem na dve vteriny usla.Partner mi drzel hlavu a tak.Sla jsem tedy na chvili na luzko, abych mohla zavrit oci.Uz to zacinalo byt fakt divny.Najednou jsem dobehla k nejblizsimu umyvadlu a zvracela jsem snad vsechno.Musim rict, ze to uz ze me slo vsude mozne, ale sestra s vysledky ohledne epiduralu nikde.Prisla jina, ze moje ma moc prace na druhem sale.Moje nejvetsi vzpominka je opravdu to divani se na hodiny a vzdy nekdo rekl, ze se hned vrati, ze za chvili prijde doktorka, ale mela jsem pocit ze nikdo nikde.To uz bylo neco okolo 3 odpoledne a ja se pomalu zacinala bat toho tlaceni(naivne jsem si podle casu myslela, ze to prijde brzo).Prisla sestra po dvouch hodinach od odberu kreve rovnou s doktorkou a ta mi oznamila, ze jsem otevrena jiz na 7 centimetru.Orientacne jsem se zeptala na epidural a ona, ze by to anesteziolog stejne nedoporucoval, ze mam moc bilych krvinek.A navic oznamila dost podstatny problem.Miminko pry vubec nesestupuje dolu do panve, kontrakce nejsou ucine.Zavedli mi kanilu a dali neco...fakt nevim uz co, ale pry aby to posililo kontrakce.Napojili me take na monitor a ze pry si mam zkouset lehnout na bok, nebo sedet ci stat, ze gravitace by mohla miminku pomoc jit dolu.To dost dobre neslo.Na boku byly ty kontrakce dost nesnesitelny a chodit jsem nemohla, protoze me zase napojili na monitor.No a uz to bylo jen horsi a horsi.Doktorka ze pry prijde za 2 hodiny, ze driv to nema cenu, aby videla nejakou zmenu.To jsem se jen koukla na hodiny a nechapala jak to jako mam dalsi dve hodiny vydrzet.Zhruba kolem paty doktorka zkonstatovala, ze jsem otevrena na 9 cm a ze normalne by se uz pristupovalo temer k porodu, ale ze musime cekat, protoze mimi se ani nehlo.Zavolala doktora, sefa toho dne, protoze si nebyla jista co se mnou.Ten me taky zkontroloval a pak jen suse pronesl "I trpelivost prinasi miminka" a "nashledanou"...myslela jsem ze ho kopnu.Zacala jsem se snazit na bok, i kdyz to silene bolelo, pak jsem se posadila a to hned musel partner prinest misku, protoze jsem se pozvracela.Pak chudak zase nesl misku, protoze jsem potrebovala curat.Byla jsem ale na monitoru tak jsem se nemohla hnout.Muselo to bejt dost nechutny, obdivuju jak to zvladl.Ja uz jsem fakt nemohla, strasne se mi chtelo pri kazde kontrakci tlacit,mezi kontrakcema zimnice, po kontrakci zavarena.Kolem 18.00 se navic menily smeny, tak prisla nova sestra.Nejdriv jsem se lekla, aby treba nebyla horsi, ale nakonec asi bylo lepsi, ze se vymenily..tahle byla cerstva a s energii.Taktne me donutila se postavit kvuli gravitaci, ale to me po 8 minutach tak bolely a klepaly se nohy z kontrakci, ze uz to neslo.O te doby mam pocit,ze si nic nepamatuju.Odpovidala jsem na vse "ja nevim".Jestli pry je to pro me lepsi na zadech.."nevim",nebo to nebo to...prichazi ted kontrakce?..."nevim".Uz jsem dobrou pulhodinu rvala bolesti a tak jsem se ji mezi kontrakci omlouvala, ze jako nechci bejt hystericka, ale ze uz vazne nemuzu.Oni pry jestli mam potrebu tlacit tak at si trosku zatlacim,ale jen tak jak musim.To viz se jsem mela potrebu tlacit ...uz pres hodinu a pul.V 19 konecne prisla zase doktorka a bohuzel zkonstatovala, ze se nic nehnulo.Vycevkovala me, ze pry je mozne, ze tam mocovy mechyr prekazi miminku v ceste, a ze dorazi za pul hodinu.Bylo to fakt nekonecny.Pritel mluvi anglicky, ale ja uz rvala jen cesky v kontrakcich "Ja uz nemuzu, uz nemuzu".Asistentka (sestra) vzdy tak soucitne koukala, ptala se jak mi je. Zacala mi rikat, ze je mozna miminko moc velke a to bysme pak museli na cisare, ale nejak to nemuzou poznat asi nebo co, dokud nesestoupi dolu.Premejslela sem, ze by bylo pekne blby si to tady protrpet a pak byse jeste nenarodila normalne, to uz by byl lepsi planovanej cisar.Doktorka prisla a vypadala znacne bezradne.Ja uz byla zrala na uplne cokoli,at me treba rozrezaj, hlavne at ji uz dostanou ven.Uz fakt neslo netlacit, ale snazila jsem se.Doktorka zjevne nevedela jak rozhodnout, tak rekla, ze se na me prijde zase kouknout ten postarsi doktor(sef dne), ze je ted na JIPCE, ale ze vi ze ma prijit se na me kouknout tak brzo jak je to jen mozne.Vsechno mi bylo jedno, hlavne at uz nekdo prijde a rozhodne.Partner me uklidnoval:"V 8 prijde doktor a udela rozhodnuti"...to me tech dalsich 20 minut udrzelo pri vedomi a sledovala jsem hodiny.Byla jsem si temer jista, ze to bude cisar.Vyptala jsem se asistentky jak by to probehlo.Kdyz tedy kolem osme vesel doktor do dveri, zkontroloval me a rekl ze mi ted povi co po me bude chtit; jako ze budeme tlacit, byla jsem fakt prekvapena....Byl porad tak trochu neprijemny, ale ja bych uz prijala cokoli od kohokoli, hlavne at mi nekdo rekne co mam delat, chtela jsem ji dostat ven. Doktor mel jednu ruku ve me a druhou na mem brichu.Asi ji tlacil z venku, ale pry ji nijak netahal a i otacela se sama.Byla jsem opravdu odhodlana tlacit jak nejsilneji dovedu a to jsem i delala, rikali, ze tlacim dobre jen at vydrzim.Chtel abych tlacila na kazdou kontrakci dvakrat, pricemz konstatoval ze kontrakce jsou "min nez malo".(?) Kdyz mi rekl at neco delam az bude prichazet kontrakce, tak jsem mu dost suse oznamila, ze vubec netusim, ze me to boli vsechno a vsude a ze teda prichazejici kontrakci rozhodne nepoznam...pomohl mi to tedy odhadnoutt. Byl dost drsnej, asi tak k sedesatce vek a ze prej at bez kriceni, ze nejen, ze mu vystrasim ostatni rodicky, ale ze kdyz kricim, tak dejcham a kdyz dejcham tak tlacim spatne.Mel tedy takove projevy jako "bez toho knourani" a kdyz jsem vydechla hlasite tak:" ne tak dramaticky" Rikala jsem si , ty jo ten neni moc milej, to by mohlo nekomu dost vadit, ale me v te chvili uz ne, spis me to vyhecovalo a taky jsem mela pocit, ze je tam konecne nekdo kdo vi co dela. No pak uz se objevila hlava, nastrihli me samozrejme.Dalsi kontrakce ale nejak nechtela prijit, tak se me doktor snazil zabavit povidanim, ja mu odpovidala a musim rict, ze muj hlas byl uz znacne knouravej.On si snad navic ze me delal srandu nebo co, protoze opakoval me odpovedi stejne knouravym hlasem.No co, pak vysla ven hlavicka ale nastal nejaky problem asi, protoze hrozne rychle kontrolovali srdicko miminka.No a pak uz se nam narodila cela .Nechtelo se mi tomu verit, bylo to fakt miminko, malej clovicek,samy ruce a nohy.Mela 3,3Kg,49cm..Rikali mi pak, ze bych ani vetsi uz neporodila, ze i tak bylo videt, ze je na me to bricho velke.Narodila se tedy ve 20:18.Doktor se nezaprel ani po porodu, kdy jsem asi byla trochu hystericka a ptala se na dite, jestli je to fakt holcicka a chtela na ni dohlednout.Rekl: "No, nemavejte tady tema rukama"...fakt drsnej, ale ja mu byla v te chvili stejne strasne vdecna, ze porodil me dite a dekovala jsem mu.Placentu jsem porodila asi do 5 minut.Byla jsem cela rozklepana, ze jsem si ani nohy nedokazala oprit, nemohla jsem s nima hnout. Po zasiti mi Violku jeste dali prisat(to jsem si opravdu vyminila ) Byla pry ale hodne unavena z toho dlouheho porodu, tak ji odvezli se zahrat do inkubatoru.Ja si jeste dve hodiny polezela na pokoji, neco snedla.Ztratila jsem hodne moc krve,(pres 600ml) tak mi zas dali nejaky kapacky.Pak me museli i na sestinedeli odvezt v kresle a i tam jsem sebou znova malem svihla.Dali mi jeste nejaky mineraly na pokoji.Violka byla ale krasne zdrava a ja uz se ted taky spravuju.Musim rict, ze celkove nejhorsi dojem mam z te casti, kdy jsem byla otevrena, chtelo se mi tlacit a nemohla jsem, to uz bych nechtela nikdy zazit.Myslela jsem ze ji snad nikdy neporodim.Uprimne si myslim, ze mohli rozhodnout uz driv a ne me tam nechat tak trapit, ale co ja vim.(docetla jsem se ale, ze tato "nejtezsi faze porodu) normalne netrva vic jak 30 minut...ja si to dala min 3 hodky)Tlaceni pak hodne bolelo a myslela jsem,ze vyplivnu dusi, ale pro me to byly chvile osvobozeni a konecne nejaky cinnosti, ktera ma cil, takze na to spatne nevzpominam.A normalni kontrakce by se taky daly, ale byla bych jim vdecna, kdyby me tim monitorem nepripoutavali k posteli....no asi jsem to popsala dost zmatene, ale ja si to zmatene pamatuju.Rozhodne zadny dalsi porod dlouho nechci a jestli je ten styl rozeni dany geneticky, tak jsem zertovala (kdyz jsem mela v planu 3 deti), ze priste leda dvojcata a cisarem, aby se to sfouklo najednou.No uvidi se :)

Moje porody

Tak já rodila celkem třikrát.První porod byl vyvolávaný(přenášela jsem),dcera se narodila po 10.5 hodinách s váhou 3900g a 50cm.Druhá dcera,také jsem přenášela se narodila bez vyvolání s váhou 3850g a 51cm.Poslední porod:opět vyvolávaný.Ráno 17.10 2007 jsem nastoupila do nemocnice,kde udělali různá vyšetření a zátěžový test,kde se mi pokusili vyvolat tři zkušební kontrakce,aby zjistili jak miminko bude reagovat na porod.Ve 20.00 hod. si mě zavolala p.doktorka a zavedla mi prášek,abych se připravila k porodu,řekla,že ráno mi dají nový na vyvolání porodu,také řekla,že si myslí,že ještě neporodím,protože na zát.testu mi kontrakce nevyvolali.Tak jsem šla na pokoj.Asi ve 21-21.30 hod.,jsem telefonovala s manželem a ujištovala ho,že může jít v klidu spát,protože dneska ještě neporodíme.Kolem 22.30 hod. jsem začala mít nepravidelné a úplně maličké kontrakce,šla jsem za sestrou ta mi natočila monitor,kde se ukázali pravidelné,ale malinké kontrakce.P.doktoraka mě vyšetřila a poslali mě na porodní sál(byla jsem otevřená na 2 cm).Tady mi zase natočili mon. a vyšetřili,stejný výsledek.Mezi tím přijel manžel(divili se,že přijel a tvrdili mu,že rodit,určitě nebudu).Manžel zůstal se mnou.Po všech vyšetřeních a klystýru,jsme se dostali na pokoj.Kolem 23.45 hod. přišla por.asistentka vyšetřila mě(výsledek stejný) a řekla at si lehnu a spím,abych nasbírala sílu k porodu.Kolem 1.00 hod.mi praskla plodová voda a ní přišly obrovské tlaky,manžel šel hledat por.asistenku,přišla vyšet. a řekla,že jsem otevřená na 4cm,během 5 min.přišla druhá a já byla otevřená na 6cm,šli jsme na sál a já se otevřela na 8cm.V 1.20 hod. jsme už chovali našeho Kubíčka(3650g a 52cm) v náručí.

Potřebujete shodit po porodu i mě se povedlo!

Ahojdlouho jsem se snažila zhubout v těhotenství jsem přibrala 22kg a hledala jsem všechno možné až jsemnajela stránky zadala tam jen své jméno amail a už se potom se mnou spojila konzultantka která se mnou probrala váhukolik bych měla správně vážit jak se stravuji a podobné návyky poradila mě apotom to už bylo jen na mě zkuste to nebude Vás to stát víc než pár minutčasu.Pokud chcete vědět o jaké stránky jde napište mě na můj mail Dedicova.M@seznam.cz ráda napíšu víc

Jedinečnej zážitek

Jen tak náhodou koukám,co tady všechno je k přečtení a narazila jsem na tuhle diskuzi.Můj porod byl-no prostě pro mě jedinečnej zážitek,na který stále vzpomínám.1.ledna 2007 odpoledne jsem začala cítit takové menší bolesti.Nevěnovala jsem tomu pozornost.Poslíčky jsem měla už jak dávno.2.ledna jsem měla jít na prevenci.Ráno byly bolesti trochu silnější.U lékaře bylo ve v pořádku.Podle ozev se Verunce v bříšku líbilo.Řekla jsem mu že mám od včera menší vztahy a on konstatoval,že možná během pár dnů porodím.Taky mi Verunku zvážil.Měla podle oltrazvuku 4 kg.Byla jsem z toho úplně vyděšená.Tak jsme jeli domů.Bolesti se ale zvětšovali.Odpoledne jsme čekali pojišťováka.Kolem čtvrté hodiny byly bolesti silnější.Nebylo to nic závratnýho,ale ten pocit ve mě mi říkal,že je to tady.Připravili jsme nejnutnější věci.Vyvětrat madrace,povléct peřiny,zbalit věci pro Verunku do porodnice...Měla jem rodit až 23.ledna.Odvolali jsme pojišťováka,manžel zavolal do práce že nepřijde a jeli jsme.Byl hroznej slejvák a náledí,bolesti se v autě rapidně zvětšovali a v půli cesty mi praskla voda.Měli jsme to do porodnice 50 km.Atmosféra houstla,když jsme dorazili na vrátnici nemocnice,tak manžel s velkým troubením řval aby všichni uhnuli:Vezu porod!!!!!!Musela jsem se mu smát.Byl nervózní víc jak já.Do porodnice jsme přijeli v 17:30.No a pak tradičně-příjem,ozvy,vyšetření...Pak to každá znáte.Porod jsem proskákala na míči a ve sprše s vařívi vodou.Největší hrůzu jsem měla z těch 4 kg.Když už to konečně bralo konce,tak jsem párkrát zatlačila a bylo to.Verunka se na rrodila 20 min. po půlnoci.Pak nastalo ale překvapení.Koukám na toho drobečka co mi leží na hrudníku a říkám panu doktorovi.Ale ona nemá 4 kila.Vždyť je tsk malinká.Zmateně na mě koukal.Verunka vážila 2,7 kg a měla 46 cm.Když jsem ji spatřila,tak všechny bolesti byly pryč a byla pro mě jen ona.Po pár minutách ji manžel donesl v zavinovačce,celou ulepenou,zmačkanou a se slzama v očích mi poděkoval.Byla to pro mě ta nejkrásnější chvíle v životě,na kterou dnes se slzami v očích vzpomínám já.

můj nečekaný císař

Termín porodu jsem měla 25.10.2006 druhý termnín o 5 dní déle. Ani jeden nebyl správný. 8.11.2006 jsem byla přijata na gynekologii,protože jsem přenášela a pořád jsem nic necítila. Bylo vše vpořádku,ale lékaři říkali,jestli nechci porodit 4 kilového macka,že by to pro mě byl těžký porod,tam mi ho raději vyvolají. 9.11.2006 v 8 hodin ráno mi porod vyvolali do 12 hodin jsem nic necítila,tak mi zavedli druhou tabletku od 15 hodin jsem už cítila bolestli,ale nebylo to tak hrozný. V 16 hodin jsem už byla otevřená na 3 cm,měla jsem radost,konečně se něco děje. V 18 hodin mi porodní asistentka přišla dát klystýr,ale já ho nechtěla,měla jsem sebou YAL GEL,to jsem mohla mít. Po nálevu jsem volala přítelovi ať už přijede,když už tam byl,tak přišel lékař na prohlídku už jsem byla na 7 cm otevřená,bolesti sílili,ale pořád se to dalo vydržet,já nejsem žádná velká cíťa,takže dobrý, doktor se vždycky bavil tím, že jsem vpohodě i porodní asistentky si za mnou chodili povídat No ale to jsem trošku odbočila. Moc dobře mi dělala horká sprcha a skákání na míči. Asi po 3 hodinách sprchování mi začalo být hůř, píchli mi plodovou vodu a pak se to rozjelo, bolesti po 1 minutě,to už jsem se svíjela,ale s přítelem jsme pořád žvatlali blbosti mezi psím dýcháním,doktor někdy nechápal,ale dobrý. ve 23:30 hodin se mi brouček nějak blbě hnul a to bylo jako kdyby mi někdo vrazil kudlu do zad,rychle jsem zvonila na sestru, za chvíli tam bylo 5 doktorů a bylo mi oznámeno,že porod musí být ukončen císařským řezem,takže po 13 hodinách přišlo vysvobození. Už jsem neměla sílu podepisovat nejakej papír,tak to podškrábl přítel. Ten musel pak čekat na pokoji. 10.11.2006 v 0:45 hodin přišel na svět náš Kubíček, vážil 3650g a měřil 53 cm. Abgar skore měl 1-6-10 takže ho museli křísit,ale vše dopadlo skvěle a dnes je mu 15 měsíců a má se čile k světu.

Císař

Tak můj porod. 3.2. jsem ráno trochu zašpinila a dopoledne me jednou zabolely trochu kříže a podbřišek ale nic moc bolesti ty se opakovali tak co 3 hodky a večer při prci prci prcičkách jsme od rekalmi po reklamu chytlo asi 5 ale nebyly to vůbec nejak velké bolesti ani jsme to nevnímala. V jendu jsem si lehla do postela a začali me bolet kříže už pořád a sem tampodbřišek ale začalo to pravidelne tak jsem to počítala a bylo to tak po 8 min. kolem půl druhé jsem vzbudila mamku a volala příteli hlídal na plese aby už došel dom že to asi začalo. Než došel tak jsme mela kontrakce tak po 5 min a tak jsem vyrazily. Meli jsme to 40 km byla jsme u mamky ve Strážnici doma v Hodoníne jsme se stavila pro kabelu a do orodnice jsme doryzily neco před třetí. Kontrakce jsemmela po 4 až 3 min. a otevřená na 5 cm.Ale bolesti se daly vydržet ani to moc nebolelo asi jsem divná Následoval nálev , pak misestra praskal vodu a nahmatala zadeček. Takže se malá nepřetočila jak mi řekl gynekolog tak jsembyla behem 15 min nachystaná i na sál. Takže jsme to zvládly od příjezdu rychle i jsem mela i velké kontrakce než me převezly na sál. A pokud by malá nebyla zadečkem tak si myslímže by byla tak kolem páté na svete na sále jsme mela pocit že už musím tlačit než mi pichly epidurál.Tak nevím jestli to bylo lnením semínkem a maliníkem ale byla to rychlovka .Šla bych rodit klidne znova.Omlouvám se za chyby a překlepy

Zdlouhavé, ale i sranda...

Ahojda, holky!Tak já vám tady taky popíšu, jak to probíhalo...Jak víte, ve čtvrtek 31.1. jsem měla nastoupit do porodnice na sledování...Ale ve středu se mi udělalo velice zle, měla jsem křeče v podbřišku, zvracela jsem a průjem. Od psů vím, že takhle nějak začínají – oni nemají klystýr, tak jim to ta příroda zařídila takhle. Tak jsem začala být nervózní, ale nestupňovalo se to, ani to nepřestávalo. Tak jsem volala manželovi, ten utekl dřív z práce a asi kolem druhé jsme jeli do nemocnice. Chtěla jsem mít klid – stejně bych druhý den ráno nastupovala.Tam mě udělali prohlídku a monitor, a nic nenasvědčovalo tomu, že bych měla rodit, ale když viděli, jak mi je, tak mě rovnou ubytovali na čekankách. Manžela jsem poslala dom, že mu kdyžtak zavolám. Na pokoji jsem byla s jednou holčinou, které už porod vyvolávali tabletou, a tak nám sestry na střídačku zapínali monitor – měli jsme svůj na pokoji. Někdy kolem desáté večer mi stoupla teplota a mimi začalo řádit – tep až 200! Tak to přilítla doktorka a dala mi nějakou tabletu na zklidnění mimča a čípek na snížení teploty...A do rána mě chodili hlídat, stejně jsem nespala.Druhý den to bylo lepší jen s tou teplotou, ale jíst jsem nemohla, od odpoledne se ty křeče dali počítat jako velmi pravidelné, v noci po deseti minutách, ale na monitoru nic. A ráno před osmou mě sestra zastavila na chodbě, že jako půjdem na to! Tak po příslušných procedurách v koupelně a telefonátu manžela jsem šla po osmé na sál a píchli mi vodu. Okamžitě se na monitoru objevily kontrakce. Manžel dorazil v zápětí, naštěstí. Jelikož jsem už dvě noci nespala, tak jsem byla utahaná a mezi kontrakcemi jsem opravdu usínala a na manželovi bylo, aby počítal intervaly...Dali mi nějakou kapačku na zklidnění křečí břicha, aby zůstaly jen kontrakce a pod nos mi přilepili kyslík – moc mi to slušelo...Vedle na sále taky byla od osmi holčina, co jí v noci praskla voda...Tak jsme závodily. Vždycky při kontrole doktorka hlásila že máme 6cm a od vedle se ozvalo – tady taky...Normálně tam byla sranda...To nám vydrželo do tří odpoledne. A pak najednou doktorka zavelela nohy do třmenů a ruce sem, naštelovali pode mnou lůžko a šlo se na věc. A po několika radách, že se mám pořádně naštvat, byl Honzíček na světě... Krásné 3.300g. A vedle šest minut po nás Barborka – 3.300g. Vyhráli jsme o pindíka, jak prohlásil táta Barborky...A když se nám to tak hezky povedlo, tak nás dali i na společný pokoj, roomingový. S Káťou jsme si padly do oka, i máme stejný druh humoru, tak jsem si v porodnici našla novou kamarádku...A pro Honzíka máme nevěstu.Jinak personál ne čekankách, na šestinedělí i dětský byl fakt super, i když tam byl šrumec – i čtyři císaře v jeden den a museli být utahaní, vždycky se nám věnovali a co bylo potřeba vysvětlili – musím Slaný pochválit. Každopádně bych do toho šla znovu

Rady...

Ahojte všichni, plánujeme v nejbližší době miminko a tak by mě zajímalo pár věcí kolem porodu. Snažím se tady vyčíst, jaké máte zkušenosti s přirozeným porodem a císařským řezem. Zřejmě se na to nedá nijak zvlášť připravit, nejhorší je, že jsem velká "cíťa" a tak (ač ještě nejsem ani těhotná) už mám z porodu strach :o) Mohly byjste mi dát pár rad do života? :o) Co by mě hodně zajímalo, jaký je rozdíl v anestezii celkové a spinální, a co je podle vás lepší, hlavně pro miminko.

Čaj z maliníku by se měl pít až od 34. týdne těhotenství 3-4 hrnky denně.

Lněné semínko!!

Holky pijete to taky někdo? Já jsem začala,ale řeknu vám je to pěkný hnus,jak syrový bílek ,ale obětuji se ,jen doufám že to k něčemu bude.Četla jsem na to jen samá pozitiva,tak uvidíme, těhulky pití zdar

Vám povím....

Tak konecne jsem se dostala na internet, mam malo casu narychlo dodelavame byt tak net vecne nejde nebo je vypnuty a kdyz jde tak se proste nemuzu dostat na babyonline. No ale chci vam povypravet jak to bolelo:-( rano jsem vstala s pocitem ze se me vyteklo malinko vody-myslela jsem ze je to jen ridci vytok- tak jsem sla na wc kdyz jsem se vycurala a rekla si ze se pujdu osprchovat teklo to uz trochu vice a tak me napadlo ze uz je to asi tady.. stala jsem ve vane jako tvrde Y a voda stale tekla volala jsem pritelovi do prace aby prijel.Vzali jsme sebou moji mamku a vyrazily. 8,45 to zaclo-jen slaby curek..v 10hod jsme prijeli do porodnice ,delali vysetreni atd..byla jsem otevrena na 1cm a vod stale tekla..ve 13hod jsem dostala bolesti po 4min a otevrena na 2cm, takze uz jsem byla hooodne nervozni ze to jde tak pomalu..kolem 15hod prijel zpatk pritel s mamkou a uz tam byli se mnou az do konce. V 16,30 mi sestra pichla injekci neco od bolesti pry..ale bolesti prisli pravidelnejsi a mnohem horsi..od te injekce jsem mela bolesti uz po 2min a byli uz hodne nesnesitelne ani sprcha nepomahalaa byla jsem v ni 3x... po 17hod uz jsem se ani hybat nemohla..uz jsem bolesti kricela.moc dobre si pamatuju ze bylo 17,40 pichly mi infuzi bylo 18hod sestra rika jste otevrena na krasnych 7cm..ze mam jeste hodinku vydrzet a budu rodit..jenze bolesti byli uz takove ze jsem citila tlak miminka ze uz proste leze ven.Rekla jsem ze uz budu tlacit moc se ji to nelibilo porad jsem slysela jeste je cas..ale ja jsem uz tlacit musela tak vsichni prisli a sestra rekla tak tlacte...ze zacatku se mi tlacilo dobre, prvni jsem tlacila sama, pak mi sestra tlacila na bricho a pak se vystridala s doktorem to uz jsem nemohla ani dychat jak tlacil on. Jelikoz jsem zacala tlacit brzo byla jsem hodne potrhana a bylo hodne zasivani..Citila jsem kazdickou bolest od nastrihu po asiti...pekny hnus..kdyz jsem citila ze jsem malou vyprdla byla jsem najednou mimo vubec nevim co mi kdo rikal nebo co delal. mamka strihala pupecni snuru a tatinek fotil a pusinkoval me.alou jsem dostala na hrud a uz jsem ji nechtela dat z ruky. Porod byl katastroficky a kdybych nechtela do budoucna chlapecka tak uz bych to zazit nechtela:-( Vsem budoucim rodickam preju pohodovy porod! Jinak ted jsem nadsena Karolinka e hrozne hodna, v noci se budi jen 2-3x skoro neplace. Tatinkovi se karolinka hodne libi a roste nam do krasy a je pekny cvalicek.

Můj první porod

Ahojky holky,tak jsem se konečně dostala k internetu,nějak jsem teď nestíhala .Trochu vám tu popíšu můj porod.Termín jsem měla na 7.ledna. 6.ledna kolem 13hodiny odpoledne jsem začala mít trochu bolesti v podbříšku, jako kdybych měla dostat menstruaci,ale jinak nic,asi po dvou hodinách mě praskla hlenová zátka a šlo ze mě trochu krve,pak jsem začala pozorovat,že začala trochu nějaká bolest pravidelně po půl hodiněAsi kolem páté hodiny odpoledne se interval změnil a bolesti byli po čtvrt hodině,ale byli jen slabé ani mě to nepřišlo,mezi 18 až 19hodinou byl interval už po 5minutách a tak jsme si s manželem řekli,že bude lepší radši jet do nemocnice i kdyby nás měli poslat zpátky dom,protože interval stahů byl sice pravidelný,ale bolest byla hodně slabá tak jsem si nebyla jistá jestli už jet nebo ještě počkat,ale nakonec jsme po 19hodině vyrazili.Do nemocnice jsme přijeli po půl osmé,šli jsme na monitor a některá ta běžná vyšetření,doktor zjistil,že už jsem otevřená na 6cm,což se mu líbilo a řekl,že to nebude dlouho trvat.Pak nás odvedli na sál,dostala jsem klistýr. Pak mě dali znovu na monitor,doktor propíchl plodovou vodu (do této doby to pro mě byla opravdu pohoda,stahy pravidelně už po 3 minutách,ale bolest skoro žádná),ale teď začala ta pravá bolest,trvalo to asi hodinu a byla jsem na koze,třikrát jsem zatlačila a Karolínka byla venku,takže se narodila 6.1.08 v 23:15, vážila 3,70 a měřila 51cm.No a pak hned vyjela placenta,zašití a bylo vše za náma.Pro mě i pro manžela to byla nádhera a porod,kdyby tam nebyla ta 1hodina kdy ty stahy už byli dost bolestivý,tak jsem neměla pocit,že už je to tadyVšem vám přeju, aby vaše zážitky s porodu byli podobný.Tak a teď už zase musím,Karolínka voláZatím, mějte se

Záložka Porodnice

Holky, když tak čtu všechny příspěvky u porodnic, je to docela síla. Tak se chci zeptat:Já jsem před porodem četla časopisy Maminka, Betynka apod. a díky tomu jsem do porodnice nastupovala v podstatě plná očekávání - jak na mě budou všichni milí, všechno mi vysvětlí... A? Nic. Milí byli jen občas, častěji nepříjemní, nejistí... Prostě nakonec můj pocit byl úplně blbej. Sice do dalšího porodu se situace vylepšila, ale pořád to ani zdaleka nebylo to ono.Tak mi prozraďte: kde jsou ty skvělé porodnice plné milých lékařů a sestřiček, kteří vám všechno vysvětlí, poradí a zajistí???

všem vám děkuji za příspěvky napsala jsem svůj názor na babycafe stránky a do rána jsem byla zbombardovaná mailama že tomu vůbec nerozumím že jejich názor je ten správnej alespoň takový jsem z toho měla pocit nazvaly mě protiůdernice proti přirozenejm porodům a taky tam byl názor že pokud žena vezme léky nebo epidurál tak to může ohrozit její přijetí dítěte. O tom si myslím své pokud žena začne odmítat své dítě tak si spíš myslím že to je nějaká porucha nebo prostě veliký stres způsobený nebo odstartovaný třeba právě porodem jinak já s tím problém neměla ani při císaři natož při druhém porodu i když s dávkou epidurálu. Bohužel jsem asi na jejich stránkách narazila na nekompromisní zastánce přirozených porodů kteří nesnesou jiný názor a velice jsem se jich dotkla. Nikomu neříkám jak má rodit nebo jestli se má nechat dopovat lékama jenom jsem si myslela že můžu ukázat i druhou stránku věci kterou popisují jako úžasný zážitek. Já osobně na porodu samém nic úžasného nevidím samozřejmě kromě toho nádherného pocitu kdy mrňousek leze ven a když vyleze a člověk si to mimčo konečně pochová. Na tý bolesti nic slastnýho na vychutnávání nevidím.

porodní plán

Tak jsem se byla podívat na stránkách baby-cafe.cz a přečetla jsem si tam porodní plán jedné těhulky a jsem z toho totálně v šoku. Zejména to jak téměř úplně odmítá vyšetření a úplně monitor žádné podávání vitamínu K, odsávání mimča po porodu i nástřih a šití hráze, ani si nepřeje asistenci porodní asistentky nebo někoho jiného kromě manžela a dětí jenom kdyby bylo nejhůř žádné vyšetření mimča ani císaře žádné léky atd. Jsem z toho v šoku že v dnešní době kdy je možnost celý porod lékařsky sledovat a minimalizovat riziko že mimčo umře jako to bylo dřív kdy nebyly žádné monitory ani utz a porod byl riziko jak pro dítě tak matku může být někdo tak razantně proti i obyčejnému vyšetření. Píši to z vlastní zkušenosti kdy jsem porodila zdravé děti i když jedno císařem a druhé za pět minut dvanáct normálně. Kdybych nebyla hlídaná a pravidelně vyšetřovaná tak bych pravděpodobně přišla o obě děti i přesto že jsem měla celé těhotenství naprosto bez problémů a ani při porodu jsem neměle očividné problémy a nebýt monitoru tak nevím. Takže opravdu nechápu co může někdo vidět na takzvaném přirozeném porodu který se podle mě vrací spíš minimálně o dvacetpět let a více zpátky a jak může někdo takhle dobrovolně riskovat když nikdo nikdy nemůže vědět jak bude probíhat porod nebo co se stane co není možné normálním pohledem nebo pocitem zjistit.

Srovnávání prvního a druhého porodu

Tak můj druhý porod proběhl 25.9.2007.Byla jsem na vyvolávání,jelikož jsem termín měla už 15.září,a tak jsem v pondělí ráno 24.9.nacupitala do porodnice,kde po vyšetření paní doktorka konstatovala,že je to parádně nachystané,a že to budu mít odpoledne už za sebou.Tak jsem dostala tabl. na vyvolání a začalo čekání kdy se něco začne dít.A ono se nic nedělo,jen večer bylo na KTG vydět,že by možná...ale ono nic.Takže celý den nic,celou noc nic.Až v pět ráno jsem šla na WC a začla jsem mít pocit,že mi odtéká plodová voda,ale jen trošičku.Sice jsem tomu nedávala moc naději,ale vše jsem nahlásila porodní asistence,tak začalo točení KTG,kde se nic moc neukazovalo.Vyšetřeí před šestou hodinou taky nic moc(otevřená na 2-3cm).Přesto jsem o čtvrt na sedm podstoupila klyzma a po tom to mělo rychlý spád.Chtěla jsem jít do sprchy pro uvolnění a taky aby byly ty bolesti snesitelnější,ale nestihla jsem ani tu sprchu pustit a už mě museli přenášet na porodní sál.No a v 6,40byla Barunka na světě.Bohužel jsem v té rychlosti nestihla včas přivolat manžela,ale hned jak to bylo možné dorazil.

Muj syn se narodil 21.2.07. Nechci ted rozebirat muj porod. (myslim,ze mam stejne zazitky, jako vsechny matky. Kdyz byly porodni bolesti nejvetsi, rekla jsem: uz nikdy! V momente kdy byl maly venku byla vsechna bolest zapomenuta a ja pronesla ke svemu muzi: a ted jeste holcicku!). Ale chtela bych rict neco na tema Predporodni kurzy. Strasne mi to pomohlo, i kdyz jsem tomu ze zacatku sama neverila. Hlavne technika dychani. Holky verte, dela to strasne moc. Kdyz spravne celou dobu,kdy nastanou stahy, dychate, mate polovicni bolesti. Mam to ozkousene a je to pravda. Zkuste na to pri porodu myslet a informujte se v predporodnich kurzech. Preji vsem rodickam co nejmin bolesti a co nejvice radosti z narozeneho miminka. Je to neco nadherneho a kdo to nezazil, nevi o co se pripravil!

máme to za sebou

Chci vám oznamit že dne 3.1. se nám narodila dcerka .Jmenuje se Karolinka narodila se v 10.25, vážila 3490g a dodnes nevím kolik měří byla totiž koncem panevním tak mě brali na císař a nožičky mela skoro až u hlavy.tak se mějte krasně musím běžet volají povinnosti málá nechce spát.

Ahoj Holky, tak pišu trochu pozdej ale nebyl čas. Tak to začalo 25.10 jsem se rano zbudila ve 4:00 a šla na wc jak jsem se vratila zpatky do postele tak začali bolesti byli nepravidelne pokoušela jsem se je rozdychat a zaspat ale zaspat to nešlo tak jsem rozdychavala muž odešel do práce a ja sledovala jak jsou časte bylo 17:30 a začali byt po 5min a 10min tak jsem si dala sprchu a vyrazili jsme 19.00 jsme byli v porodnici tam mě skoukli a řekli že mam jed dom že jsu malo otevřena dostala jsem čipky od bolesti a tak jsme jeli dom a dala jsem vanu byla jsem tam dlouho nakonec jsme v 5 rano vyraželi znovu a to jsi mě tam nechali chodila jsem do sprchy a rozdychavala jak to šlo bylo 16.00 střidali jse smeny došl zastupce primařa a prohlasil tak maminko ještě dnes porodite jste otevřena na 8cm manžel se zhrozil v 17:45 mědošli pichnout plodovou vodu pak řikali že malej tam ma zaseklou hlavičku a prej mam chodit ze začatku to šlo ale čim byli kontrakce silnějši tym huř manžel potpiral čim dal vic jsem byla unavena a už jsem se neudržela na nohach ve sprše jsem malem spadla 19:00 mě přisla skouknou dochtorka a řika že mam opuchle porodni cesty dostala jsem dvě kapačky 20:30 začala vypuzovaci faze nešlo to tak mě přesunuli do lepe vybaveneho pokoje se stolem trvalo to nešl ven nakonec jsem slyšela už je pozdě musime ho dostat ven tak požili zvon a nic tak to zkoušeli asi 3x a nakonec se to povedlo 26.10.2007 Jiříček 52cm 3,650kg na mě si zgustli 16 stehu ještě teď nejsem v pohoďě mam totiž 12ti neďělku jak se jirka narodil tak jsem řekla můži tak co kdy to zopaknem a pak jsem si dělala srandu stoho šiti skoro na nic si nepamatuj.

urychlení porodu

Ahoj hlavně maminy čekatelky mám babskou radu na zrychlení porodu vývar z lněného semínka od druhé poloviny těhotenství dvakrát denně povařit 5-10 minut polévkovou lžíci semínka na jeden hrnek vody 250ml nechat odstát a teplý vypít. Mám to osobně vyzkoušený při prvním mimču mi to trvalo skoro šestnáct hodin a nakonec byl císař a podruhé po asi šesti hodinách byla holka venku. Dostala jsem ten recept od jiný maminy která to má taky vyzkoušený a ta ho dala spoustě jiných holek a skoro všechny měly celkem rychlej porod zhruba do těch šesti hodin některý to zvládly tak že měly co dojet do porodnice. Všem čekatelkám přeju rychlej porod hodný mimča a hodně mlíka.

Tohle bych přála všem nastávajícím maminám :)

Ahoj holky, už jsem tady pěkně dlouho nebyla, nějak není čas. Jen jsem si zvykla na miminko, byly tady Vánoce a samá návštěva :) Takže mám čas až dneska, malá spí.Termín porodu jsem měla 7.11., 25.10. jsem byla na kontrole a paní doktorka mi říkala, že to na porod ještě nevypadá a do průkazky mi napsala číslo 2. Takže já v klidu v pátek uklízela, prala a vařila a večer šla spát s tím, jak pohodovou budeme mít doma sobotu. O půl šesté ráno mě vzbudilo něco jako bolest v podbřišku, napadlo mě, že poslíčci a zkoušela jsem usnout znovu. Tihle poslíčci se ale opakovali, jednou po 10-ti minutách, jednou po 5-ti minutách, pak zase po 15-ti. O půl osmé jsem vzbudila manžela, že asi pojedeme do porodnice. Vůbec nezačal zmatkovat, ale v klidu se šel nasnídat. Po osmé hodině se zase celkem v klidu zeptal, jak často mám bolesti, tak jsem to stopla a bylo to po 5-ti minutách. Tak jsme jeli. Kolem třičtvrtě na 9 jsme byli v Třebíči, to už byly stahy po 3 minutách, asistentka mi natočila pásy a oholila a pak řekla, že jsem otevřená jen na 3 cm, což mě celkem vyděsilo, protože bolesti byly pořád silnější. Ale prý to vypadá na celkem rychlý porod, že jsou porodní cesty připravené. Poslali mě do sprchy a pak na sál, to už jsem byla na 7 cm a ptali se, jestli prý nemám strach u nich rodit. Fakt mi to bylo v tu chvíli jedno, kde zrovna jsem :) No a pak už jsem tlačila, i když asistentce se to ještě moc nezdálo, že je to celkem brzo, ale já prostě musela. Nakonec mi dali ještě kapačku a už k tlačení přišel i pan doktor a po dvou zatlačeních se 27. 10. v 11:22 narodila Markétka. Měla 3,15 kg a 46 cm. Takže to celé trvalo jen něco málo přes 2 a půl hodiny. A ten závěr vůbec nebolel, tak jsem se soustředila na to tlačení, že jsem ani žádnou bolest necítila. Manžel byl celou dobu se mnou a byl moc pyšný. Doma mi pak povídal, že prý porodit miminko je hračka, jen prý bylo hrozné, když slyšel při nástřihu ten zvuk nastřihávané kůže :( Ale je fakt, že mám na porod dobré vzpomínky a příště jdu do toho klidně znovu. Přeju vám všem maminky současné i nastávající, ať máte v tom novém roce hodně zdraví a štěstí a ať vás vaši drobečkové nezlobí A na závěr ještě jedna rada: v předporodním kurzu jsem se dozvěděla, že je dobré mít poslední měsíc hodně sexu, prý sperma obsahuje nějakou látku, která připravuje porodní cesty a porod je pak rychlejší. Tak jsme tuhle radu s manželem dva týdny před porodem dodržovali každý den Nevím, jestli to opravdu funguje, ale něco na tom asi bude, když jsem to nakonec zvládli tak rychle

18.12. a uz to mame konecne za sebou

Ahoj holky, vzdycky jsem rada chodila do teto kolonky, protoze me zajimalo, jak jste prozily porody. Tak bych urcite mohla napsat, jak probihal ten muj. Moje terminy porodu byly stanoveny na 5.12. - 15.12. a jak si asi vzpominate, byla jsem jak na jehlickach, ze se nic nedeje a ze muj gynekolog porad se vice priklanel k 15.12. Brisko zatim rostlo a rostlo, ja zacala mit nevolnosti a zvraceni a porad se nic nedelo a hlavne neprichazeli ti poslicky a bolesti a nevedela jsem poradne ani jak to ma bolet. 17.12. jsem byla na kontrole, kdy jiny pan doktor mi povedel, ze mala uz by i mohla mit priblizne 3.80. To by za posledni 3 dny mela pravdepodobne ztloustnout 20dkg a pak se i prihlizel k datumu 5.12. a rekl mi, ze to nema cenu radeji dlouho prenaset a udelal mi hamiltonuv hmat. K tomu mi sestricka udelala odber krve, tedy nejhorsi v mem zivote. Jeste 6 den mam cely fialovy loket, asi mi projela skrz na skrz zilou. No a jela jsem domu s tim, ze kdyz bych mela spatny krevni obraz nebo by mi praskla voda ci kontrakce, jsem zpatky odpoledne a kdyz ne, na druhy den me ceka vyvolani. Pak jsem zacala citit takovou silnejsi bolest jako pri menstruaci. Avsak vse bylo nepravidelne a tak jsem si rikala, to asi jsou poslicci. No ale pak jsem si ulehocvala tu bolest vydychovanim. Vecer si dala vanu, ta me hodne uklidnila a sla jsem spat. To byla moje nejhorsi noc. Vubec jsem nedokazala spat. Prekrucovala jsem se na stranu ze stranu a nevedela, jak ty nepravidelne bolesti uklidnit. Nakonec jsem si podlozila zada a spala v sede a nemohla se dockat az budou 5.30hod rano a pojedeme do porodnice.Tak jsme jeli. V porodnici mi rekli, ze jsem uz otevrena na 3 prsty a ze do 12 odrodim. Sla jsem na pripravu, dostala jsem kapacku antibiotik, kapacku od bolesti a sla jsem se pripravovat na porod. Cela priprava a kontrakce, ale zadne dalsi otevirani. Dostala jsem proto kapacku na silnejsi kontrakce a epidural, aby se kontrakce zmenily na tlaky a mohla se otevirat. Avsak to nepomohalo. Epidural uz ze mne vyprsel a me jen zustaly ty kontrakce, zpusobene kapackou. A do toho prislo vaginalni vysetrovani. Jedna kontrakce za druhou a do toho do me vrtal doktor. Mela jsem slzy v ocich, az jsem se chytala za dech a sestricky me davali do klidu, abych se z toho vydychala. To uz bylo tak kolem 17-18 hodin. Pak doslo na rozhodnuti doktora, ktery mi rekl, ze hlavicka miminka se krouti a nemuze se usidlit v hrdlu, aby mi zpusobila tlaky a otevirani se. Nabidl mi moznot cisarskeho rezu, abychom se vyhli klestim. Ja jsem nebyla proti, byla jsem uz vycerpana a chtela jsem to mit co nejdrive za sebou.Tak jsem sla na cisarsky rez. Vsichni z personalu byli moc fajn a ve 19.08 se narodila Julinka s vahou 4050gramu a merila 51 cm. Mela jsem velkou placentu a zvetsenou delohu, ktera pry je ted nekde vyse polozena a beru tabletky, aby se dostala do pohody. Pak jsem si odbyla 5 dni v porodnici. Mela jsem problemy s kojenim. Prsa mi natekly az dneska. Tak jsem v porodnici odskrikavala aspon mlezivo a dokromovala. Ted uz jsem doma a jsem moc stastna.

Můj porod a další dny

Ahojky,tak jsem se konečně dostala na net,abych vám napsala,jak jsem strávila poslední týden.Jak už jsem tady psala,v úterý 11.12. mi pan doktor provedl hamiltonův hmat s tím,že pokud do pátku sama neporodím,čeká mě v pátek vyvolání.Ve středu 12.12. ráno mi odešla hlenová zátka a celý den jsem se cítila poněkud zvláštně.Večer jsem si dala teplou vanu a pak už se mi celou dobu,než jsme šli spát,něco nezdálo.No pár minut po usnutí mě vzbudila velká bolest,rozdýchala jsem to a za chvíli se opět opakovala.Byla půlnoc a bolest přicházela pravidejně po 5-ti minutách.Neměla jsem v plánu,jet hned do porodnice,ale když v půl jedné byl interval co 3 minuty,hned jsem vyrazili.Když jsem před jednou hodinou ležela na vyšetřovně,řekla mi asistentka,že je hlavička ještě vysoko,jenže během pár minut se to rozjelo naplno,takže na nálev nebyl čas,oholili mě přímo na vyšetřovně a hned jsem šla na sál za manželem,do sprchy,tam jsem si prodýchla pár stahů a hned na mě přišli tlaky,pár jsem jich prodýchala,píchli mi vodu,šup na stůl,třikrát jsem zatlačila a naše miminko bylo na světě.Ve čtvrtek 13.12.v půl třetí ráno se nám narodil syn Jakub,3480g a 51 cm.Byl to rychlý a krásný porod.A jak to s námi vypadá ted?Mám plno mléka,Jakub krásně pije a už má 3720g a 53 cm.Zatím je v pořádku a dělá nám radost.Semnou už je to horší,začaly mi hnísat stehy,tak beru antibiotika.Je to velice bolestivé a nepříjemné,ale musím doufat,že se to brzy zahojí.A Matěj,ten sice trošku zlobí,snaží se upoutat pozornost,ale jinak na Jakuba nedá dopustit,mazlí se s ním a se vším mi chce pomáhat.Stejně tak manžel je mou velkou oporou,zvláště ted,když je mi tak mizerně.A ze všeho nejkrásněji mi je,když se všichni k sobě přitulíme.

Takovejhle by měl bejt každej porod!!!

Ahoj holky, tak jsem konečně doma a i s mimouškem (samozřejmě je to nejkrásnejší a nejúžasnější miminko na světě).A jak teda probíhal ten můj porod?Jak některé víte, někdy v pondělí (3.12.) mi začala odcházet hlenová zátka. Neřešila jsem to, protože jsem stejně ten den šla na kontrolu. Doktor naznal, že do 24 hodin porodím (nikdo tehdy netušil, že se sekl jen asi o 2 hodiny). Udělal mi Hamlitonův hmat a poslal mě hopsat někam ven. Ten den jsem měla asi 4 stahy, to jsem ještě netušila, že to stahy opravdu jsou.Druhý den ráno, hned jak přítel odjel do práce, to začalo. Pořád jsem si říkala, to nemůžou bejt stahy, to není tak hrozný. Navíc tam nebyla žádná pravidelnost, spíš jsem měla pocit, že mám ty "stahy" pořád. Kolem desáté to už bylo horší, tak jsem volala příteli, ať pomalu směřuje domů, že odpoledne nebo večer to vidím na porodnici. Ale ať nespěchá, ať si ještě v klidu zajde na oběd. Kolem jedenácté volala přítelova máma, jak že se mám a že se za mnou staví. To už jsem věděla, že z postele jen tak nevylezu. Ona mi dala školení, ať hned zavolám přítelovi, a že při stazích po deseti minutách bych měla sedat do auta. Zkusmo jsem si změřila čas a bylo to tak jednou za 3-5 minut. Trošku jsem znejistila.Ve dvanáct přijel přítel z práce a hned jsme jeli do porodnice. To už jsem si byla jistá, že rodím.V porodnici se ukázalo, že jsme přijeli doslova za "pět minut dvanáct". Na příjmu na mě jen koukli a poslali přítele do auta pro tašku. Začali mi dělat pásy a porodní asistentka mi oznámila, že mám dost silný stahy. Přiběhl doktor a zjistil, že už jsem otevřená na 7 cm. V rychlosti mě oholili, nálev že už nestihneme.Říkala jsem si, to je super, to bude rychlovka, malej bude tak za 4 hoďky na světě, to tak není špatný.A už mě to nutilo do tlačení. Někde jsem vyčetla, že se to musí rozdejchat, ale to prostě nešlo. Ještě jsem porodní asistentku ukecala na rychlou spršku a už mě směřovali na sál. A já se tak těšila, jak budu na porodním pokoji hopsat na míči.Na sále jsem si odbyla asi 2 stahy opřená o přítele (aby tam taky k něčěmu byl) a vydejchávala. A už přiběhla porodní asistentka a položila mě na porodní stůl. Když řekla "tlačte", říkala jsem si, ještě tak hoďku a mám to za sebou. Pak už si pamatuju jenom nepříjemnej pocit, když malej sestoupil níž a pak tu úlevu, když se narodil a začal křičet.Matyáš se narodil 4.12. v 13:32, měl 3,85 kg a 52 cm.Ano, čtete správně, v poledne jsem byla ještě doma a v 13:32 jsem měla svoje miminko na bříšku.Holky, všem bych vám přála takovouhle rychlovku

Už to máme taky za sebou:o)

Termín 8.11. sice nevyšel, ale to vůbec nevadí. 9.11. jsme byli na kontrole s tím, že to k porodu není a že se máme dostavit zas až 13. Tak jsme si s manžou užili víkend, v pátek byli ještě s kamarádama na pivko, v neděli na nákupech v Olomouci:o) No, už z neděle na pondělí asi ve čtyři ráno se mi nějak nepozdávalo, že mě začlo píchat v podbřišku. Hlenová zátka začla odcházet už v neděli, tak jsem si říkala, že máme ještě aspoň týden. V pondělí dopoledne mě začly nepravidelně brát stahy, jenom tak malinko a občas. Ale už od jedné odpoledne asi co sedm, osm minut. V půl druhé mě manžel nabral do auta a odvezl do porodnice. Špatně jsem se otvírala, šlo to strašně pomalu, narvali mě čípkama a nechali asi 4 hodiny bez manžela na pokoji, ať se prospím. Stahy nic moc, co deset minut. V sedm mě vzali na porodní box, dali mi zas čípky a pak dojel můj, asi v osm. To jsem byla asi na dva prsty:o( No, co budu vykládat. Stahy po dvou minutách, bolest jako prase a ne a ne se pořádně otevřít. V 20:49 mi píchli vodu a od té doby jsem myslela, že fakt umřu. Stahy a bolesti zesílily. Ještě, že jsem tam měla toho mojeho, jinak bych už asi požádala o císařák. Box s vanou byl taky super. No, docela jsme se trápili:o( Nakonec už jsem byla tak vyčerpaná, nepomohly mi čípky ani injekce. Nevím, v kolik to bylo, ale už bylo 13.11. když mi píchli kapačku oxytocinu. Ve 2:49 se nám společnými silami podařilo vytlačit našeho MAREČKA, 3,35kilo a 50cm. Bohužel ho museli rozdýchávat a dát do inkubátoru na kyslík, ale zvládl to všechno skvěle, je to kluk statečná:o) Byl to otřesný zážitek, bohužel, ale nikdy toho nebudu litovat, když se teď kouknu do postýlky, jak si tam spokojeně spinká, napapanej, vykoupanej a strašně krásnej:o) Fotky Marýska dodám, jen co se dostanu na svůj počítač, který nám dnes umřel. Přeju všem maminkám lepší porody, než jsem měla já a tak strašně hodnýho doktora a asistentku, bez kterých by to nešlo.

Zvládli jsme to rychle:)))

1.11 jsem měla poslední termín a taky poslední prohlídku na gyndě. Tam mi řekli, že si mám v sobotu 3.11 zajít do porodnice na monitor a domluvit se co dál. Ale v sobotu v půl sedmé ráno mě vzbudila bolest v podbříšku...docela nepříjemná, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Opakovala se co 10min celou hodinu. Pak to ale přešlo a stah se objevil někdy co 10min někdy až za 40min. Tak jsem jela natočit to srdíčko, tam mi řekli, že to jsou asi poslíčci a že mám znovu přijít v pondělí. Tak jsme si s manželem a Vojtou zašli do restaurace na oběd a jeli domů. Dokonce jsem si i na hodinku zdřímla. Když jsem se v 18hod vzbudila, tak stahy začaly být pravidelné co 10min, ale jen slabé a krátké. Ale i tak jsme pro jistotu zavolali babičku ať si pro Vojtíška přijedou. Ještě hodinku jsem byla v pohodě, ale po hodině kolem cca 19hod začaly stahy sílit a hlavně interval se zkrátil na 3min. Tak jsme ještě nabalili Vojtíška babičce do auta a jeli jsme do porodnice. Tam jsme byli ve 20.05 natočili mi monitor, udělali prohlídku(byla jsem otevřená na 3cm), převlékli manžela a šli jsme na pokoj. Za hodinku už to bylo 5cm. Už jsem byla hodně unavená a začalo to už i víc bolet, tak jsem si řekla o epidurál.Proč bych měla trpět, když nemusím. Ovšem doktor byl na sále tak jsem musela počkat až tam skončí. Ve 21.50 dorazil anesteziolog a píchnul mi ten epidurál, ovšem úplně zbytečně. Jelikož se blížil konec porodu, tak už mi nezabral. Naopak mi po něm píchly vodu a já po dvou stazích šla tlačit. Ve 22.05 se nám narodila Maruška. Měla 50cm a 3490g. Byl to nejkrásnější zážitek, jaký jsem zažila. Měla jsem z porodu docela strach jak to zvládnu, ale nakonec šlo všechno jak po másle a my jsme vše zvládli za 2hodiny.

1.11. 2007...Nezapomenutelny zazitek na cely zivot...:))))

AHojky holky,tak tedy 1.11. 2007 v 6:20 rano se nam narodila nas eprincezna Jacqueline Monique...Vazila 3090g a meri 51 cm...Tohle ditko je nase prvni a na porod si nemuzu stezovat...Meli jsme to za sebou za 3,20 h,takze si myslim,ze nebylo zle... ...Kontrakce nebyly zrovna nejprijemnejsi,ale takova bolest za takove stesti na cely zivot =urcite stala zato!!!! Nikdy jsem nebyla stastnejsi...

9.květen 2007 nejšťastnější den v mém životě :)

Tak jsem se taky rozhodla, že se vám pokusím popsat svoji zkušenost z porodu. V 37.tt jsem měla pozitivní GBS. Doktorka mi řekla, že jakmile mě bude někde bolet břícho, ať jedu. Tím mě naprosto dostala, pže já šílený nervák, jsem se začala každou chvilku pozorovat. No a v noci z 7.5. na 8.5. mě v noci začalo bolet břicho, ne nijak pravidelně. Říkala jsem si tak počkáme do odpoledne. Sice se to trochu zlepšilo, ale pořád jsem to občas cítila, tak jsem se po konzultaci tady s holkama na MK rozhodla, že teda pojedeme, jistota je jistota a aspoň budu klidná, maximálně mě pošlou domů. Péťa mi říkal, že vezmeme tašku do porodnice a já říkám na co, stejně mě určitě ještě pustí, pže jako porodní bolesti mi to teda nepřišlo. Nakonec jsem ho ale poslechla a svolila, aby ji do toho auta dal. Potom co jsme dorazili do porodnice mě doktorka prohlídla, ale musím říct, že pořádně. Prošťouchla mě tak, že jsem myslela, že jí z tý kozy vyskočím. Sestřička mi říkala, uvolněte se a zhluboka dýchejte, ale copak to šlo. Byla jsem ráda, že jsem z ní vůbec slezla. Od tý chvíle to začalo, měla jsem bolesti v podbříšku a doktorka říkala, že jestli se to do rána nerozjede, že mi natočí monitor a možná ještě pustí domů. Vzhledem k tomu, že už jsem takový bolesti měla jsem si říkala, že stejně zase přejdou. Jenže večer, když jsme se šli dívat na Ordinaci, jsem tak tak seděla, to jsem je měla tak po třech minutách, ale ještě se dali snést. V noci za mnou každou chvilku chodila sestřička si poslechnout ozvi a zkontrolovat, jak se otvírám. Nemohla jsem vůbec spát, snažila jsem si odpočinout mezi jednotlivýma kontrakcema. Před půl šestou přišla zase sestřička, prohlídla mě a řekla, že už půjdeme na sál a že už můžu zavolat Péťu. No tak jsem šla. Sestřička mi dala Yal a ani mě neholila, pže o to už jsem se pokusila doma a prý docela úspěšně. Pak jsem šla na sál, jelikož předporodní pokoje byli už plný. Aspoň že mi ten míč donesli. Poskakovala jsem tam na míčí, když vešel Péťa v tom fialovým hábitu, musela jsem se začít smát, vypadal v tom vážně roztomile, ale po chvíli mi při bolesti strnul úsměv. Pak přišla PA a říkala mi, ať při kontrakci zkusím polohovat a lehnu si na bok, aby malý správně dorotoval, jenže to ta bolest byla ještě silnější. Pak už jsem si sice nemohla ani sednout na ten míč, ale říkám, pořád se to ještě dalo celkem v klidu snášet. Péťa mi musel každou chvilku nosit studený obklady jak jsem se potila. Před osmou přišla PA s doktorkou a zeptali se mě jestli mi můžou píchnout zbytek plodový vody, že pak se to buď rozjede nebo začnou slabší bolesti a budou sílit. Byla jsem otevřená na 4-5cm, tak jsem souhlasila. Jakmile mi ji píchli, začali šílený bolesti, který jsem vážně s těží prodýchávala. Během pár minut jsem byla na 7cm a Péťa se mohl se studenýma obkladama uběhat. Snažila jsem se nevšímat si pocitu na tlačení, jak mi to vštěpovala PA. Po pár minutách jsem ale začala cítit hlavičku a říkám Péťovi, ať pro ni jde a řekne jí, že už to nevydržím, že prostě musím tlačit. Tak pro ni došel, koukla se jak jsem otevřená a řekla, že až přijde kontrakce ať to zkusím, že mi řekne, jak mám tlačit. No první pokus jsem ještě pořádně nevěděla, jak dýchat, ale na podruhý už to bylo dobrý. Po celou tu dobu Péťa seděl na míči, ale pak mu ho vzali. Jelikož ho znám, tak jsem mu řekla, že jestli nechce ať jde na chodbu, aby se mu neudělalo špatně a nemuseli se pak starat ještě o něj. Byl to ale hrdina a říkal, že nikam nepůjde, že tam bude se mnou. Pak přišel doktor a začalo to běžet rychle. Jednou, dvakrát jsem zatlačila, pak řekl, že má malej vlásky, to se Péťovi ulevilo, nebude plešatý jako maminka. A pak řekl no tak teď napotřetí už bude venku, já jeho optimismus moc nesdílela, ale jakmile přišla kontrakce pevně jsem se chytla a zatlačila co nejvíc to šlo a najednou jsem cítila jak hlavička vyklouzla ven a hnedka za ní tělíčko. Najednou jsem necítila vůbec žádnou bolest. To naše prdítko začalo hned šíleně křičet a sestřička mi ho dala na bříško. Péťa to chtěl všechno vyfotit, ale jak byl zmatený, tak to místo toho natočil, ale to nevadí. Pak si ho sestřička vzala a Péťa běžel hnedka za ní a koukal, jak to naše prdítko važí apod. Mezitím mi doktor řekl, ať ještě jednou zatlačím. Já myslela, že jsem ještě ani nezačala a on řekl, dobrý to stačí je venku a ukázal mi placentu, ještěže Péťa byl u malýho. Jelikož mě doktor při tý poslední kontrakci trochu nastřihl, tak mě pak ještě sešil, ale pochválil mě jaký to byl krásný a pohodový porod na prvorodičku. K tomu se přidal i Péťa vzhledem k tomu, že shlídnul v televizi v pár filmech porod, kde ty ženský šíleně křičeli, tak mi řekl, jak jsem to skvěle zvládla a že jsem ani nekřičela. No jo chlapy, já jsem říkala, že kdyby měli ty bolesti, co já tak by jim to zase taková pohoda taky nepřipadla. Takový opravdu velký bolesti jsem ale měla asi půl hodiny, kže to vážně ještě šlo a navíc v tu chvíli už nám přivezli Páťu, kže jsem měla už úplně jiný "starosti". Byl tak nádherný a když jsem viděla Péťu s jakým výrazem ho pozoruje (s takovým tím jako já jsem vždycky pozorovala fotky z UTZ, kdy jsem si připadala jako cvok), tak jsem byla šťastná. Musím říct, že jsem moc ráda, že tam Péťa se mnou šel. Vím, že to pro něj asi nebylo lehký, bála jsem se, že to nezvládne, jelikož jemu se dělá špatně jakmile vejde do nemocnice, ale zvládnul to na jedničku, moooc mi pomohl a já mu za to děkuju. Můžu říct, že tohle byl jednoznačně nejkrásnější zážitek v mým životě a ráda si ho zopakuju znovu i přes ty všechny bolesti, pže to stojí za to. Všem maminkám tady přeju zdraví a hodný miminka a těhulkám pohodový a bezproblémový porod.

To mě dostalo!!!!!!!!!

Můj porod je o kousek dole ale tohle mě fakt dostalo,už se toto tedy událo taky dávno,ale myslím že na těchto stránkách to rozhodně nemůže chybět..Posuďte sami!!!!http://www.mimibazar.cz/rodinne_foto.php?strana=2&id=267451 TEDY KLOBOUK DOLU!!!CO,co,co....

Už je to skoro rok..=o)

Nemůžu se s vámi o toto nepodělit..Mám za sebou umělé oplodnění,tudíž když byl znám přesný den oplodnění tak jsem si myslela že termín porodu musí být téměř stoprocentní..Hahaha..Termín jsem měla 18.12.06..Takže co kdyby náhodou,tak jsem měla zbalenu tašku asi už měsíc dopředu..Pořád jsem do ní něco přidávala že kdybych rodila ještě o pár dní dýl už bychom jí neunesli=o)Těšili jsme se že už na vánoce budeme s Filípkem doma...No tak jsme byli doma ještě bez Filípka,pravidelně jsme jezdili do Karlových Varů na kontrolu ozvů každý druhý den..Vyšlo to i na štědrý den..Tak jsme tam dopoledne jeli,MuDra do mě koukla a řekla že se tam nic neděje ale že se pokusí kapánek uvolnit vak blan když už tedy skoro týden přenáším..Tak se ve mě pošťourala,zatahala a poslala nás domů.Přijeli jsme domů a zjistila jsem že mám takovej divnej výtok,jako spíš špinění..bolest žádná a tak jsem to nechala být,bylo to jen malinko.No tak jsme si udělali tedy ten štědrý večer a já byla nervozní jakože se nic neděje a že jako by to už mohlo být a tak..25.12. ráno jsem se sprchovala a šlo ze mě trošičku čisté krve..Tak jsem zavelela a jeli jsme..Přijeli jsme tam a po vyšetření kdy zjistili že se opět nic neděje si mě tam ale nechali se slovy:Kdyby jste nebyla po IVF a nepřenášela tak bychom vás poslali domů!!No tak tam byl manža se mnou asi do odpoledne do 16.oo hod..koukali jsme na telku(na nadstandartním pokoji)No a pak mě opustil a jel domů s tím že když něco tak dám vědět..Jenže ono nic..Akorát ten pokoj je vedle porodních sálů,takže já slyšela každý porod který se konal což bylo něco na moje nervy..Brečela jsem a volala manžovi že chci domů pač se tam asi za dvě hodiny narodili tři děti..No samozřejmě že jsem si tam odbyla noc a ráno 26.12.přišel na vizitu MuDr. a zeptal se mě:tak co chcete rodit??(pač se furt nic nedělo)A já JOOOOOO!!! a on mi tedy vysvětlil že mi dá tabletu provokačku..a já sjem se ptala jakože co se bude dít dál a on že buď se můžu rozrodit a když se dva dny nic dít nebude tak to budou řešit zase jinak,ale tím se teď nebudeme zabývat..Já mu vše odkývala a když odešel tak mě děsilo to že tam ještě dva dny budu tvrdnout=o) a poslouchat porody jiných!!No tak v osm ráno mi dal provokačku,já zavolala manžovi aby dojel,přijel něco málo po deváté,to mě děsně začali bolet záda,pořád napojená na ozvy jsem ležela,najednou se mi udělalo blbě,začala jsem se klepat a měla jsem zimnici, tak jsem volala sestru ta řekla že to je od té provokačky a že je to normální..No a nevím v kolik jsem začala mít kontrakce ale né bolest do břicha ale do zad a ani nevím po kolika minutách,protože se mi Filípek tlačil úplně děsně do konečníku..Pořád mi říkali rozdýchávej kontrkci,netlačte,netlačte,nejste otevřená,potrháte se !!!Jenže to dost dobře nešlo,ten tlak byl fakt hustej!!Někdy se to podařilo rozdýchat,jindy ne...No pak řekla sestra že až budu na 10 cm že můžu a pořád chodila kontrolovala a říkala že ještě ne..že na 4,na 5,na 7cm..No a pak mi přišel MuDr píchnout vodu,ta vylítla a byla zelená..Už před tím mi nasadili kyslík se slovy aby se mi lépe rozdýchávalo..Nevím zda to pomohlo,ve finále to bylo kvůli tomu že měl Fífí omotanou šňůru kolem krku..No a najednou mi řekl doktor jak si mám lehnout,jak dát nohy(rodila jsem na tom pokoji,promění během chvíle postel na porodní stůl)a zavelel:Tááák a rodíme..Až přijde kontrakce tak zatlačte vší silou!!!Tak se stalo,cítila jsem bolest kdesi dole,jakože spíš tlak,to byla hlavička,na druhou kontrakci jsem jí vytlačila a pak už to šlo skoro samo..Zkrátka na třikrát a Fífí 3570g a 53cm byl v 11.13 hod. venku..Úžasný zážitek!!Komunikovali i s manželem který tam byl celou dobu se mnou a hrozně mi ta jeho přítomnost pomohla.Filípek byl na ošetřovně a já tam pořád ležela a nešla mi ven placenta..Holky to bylo komický..skoro hodinu tak MuDr. stál u mě mezi nohama,držel půpeční šňůru a povídali jsme si o vánocích a o horách a a a a a.Dali mi 2x kapačku a mačkal mi břicho a pak když fakt skoro za hodinu vyjela, to se mi ulevilo.Filípka mi dali skoro hned po porodu ke mě v postýlce,tak jsme se s tatínkem kochali jak krásnýho kluka máme a jak jsme to pěkně zvládli!!Pak ho na nějakou dobu odvezli,mě převezli na oddělení šestinedělí,pomohli mi se umýt a čekala jsem na ten můj poklad!!!Stálo to za to Filípkovi je skoro 10 měsíců a je zlatíčko a jsme za něj strašně šťastní!!!!!!!Tak tolik můj zážitek!!!Pá Helena

Nečekané překvapení :-)

Můj termín byl 21.10.2007, 24.9. jsem byla na poslední kontrole u své gyndr.,řekla, že jsme v pořádku, že to zatím na porod nevypadá a že rozhodně nemáme čekat malý miminko, prý to bude pořádný chlapák :-) Ještě ten den jsem se šla objednat na monitory do porodnice, sestřička koukla na můj termín a objednala mě na 5.10.2007. Když už jsem byla v tom běhání kolem miminka, tak jsem si ještě skočila domluvit dětskou lékařku. Jelikož byl manžel v té době na služební cestě v zahraničí tak jsem přebíhala mezi domovem a rodičema,mamča byla hodně nervozní,prý bych neměla být doma sama. ikdyž jsem si myslela, že je to zbytečný, že mám přece ještě 3 týdny do termínu, tak jsem svolila, že se přesunu zase k nim.takže jsem ve čtvrtek 27.9. sedla do auta a vydala se k rodičům. tam mě ovšem čekalo velké překvapení. stála jsem v obýváku a najednou něco prasklo a já jsem byla durch mokrá.v té chvíli se mě zatmělo před očima,proboha co se stalo,že by plodová voda??:-) možná,že jsem se jen počůrala, tak jsem hned mazala na záchod, ale valilo to ze mě pořád dál, takže nebylo pochyb, že mě praskla plodovka.vzala jsem si vložku a taťka se švagrovou mě odvezli do porodnice..pořád jsem si ještě myslela, že mě třeba pustí domů..nestalo se tak...jelikož nechávám všechno na poslední chvíli, tak jsem samozřejmě neměla nachystanou tašku, ani jsem vlastně věci neměla nakoupené..takže švagrová musela ještě večer lítat po lékárnách a koupit my základní potřebné věci. takže do porodnice jsem dorazila ve 20h, sepsali jsme přijímací papíry a já se přesunula do porodního pokoje (boxu), po 21h jsem začala mít pravidelný kontrakce, PA mě poslala asi ve 22h do sprchy, ať tam prý vydržím co nejdýl a taky, že mi to uleví od bolesti...nestalo se tak, vydržela jsem tam skoro hodinu,pak jsem šla zase na pokoj, kde mi natočili monitor.ležet to bylo utrpení, hrůza jak jsou ty monitory dlouhý :-( pak mi PA nasadila antibiotiky, jelikož jsem měla pozitivního streptokoka, dala mě dva čípky a zase jsme čekali. musím říct, že bolesti byly opravdu drsný, chvílema jsem myslela, že polezu po stropě...před půlnocí jsem si měla při každé kontrakci jednou zatlačit,abych to potrénovala..zdálo se to nekonečné. pak jsem si sedla na rodící stoličku a zase jsme tlačili, aby se mimisek dostal trošku níž, jakmile se tak stalo, přešla jsem na porodní křeslo, kde jsem měla při každné kontrakci 3x dlouze zatlačit.to bylo docela fyzicky náročné,ale říkala jsem si, že když to vydržím, tak bude jistě brzy po všem. no a v 0:52 se náš vlastík narodil.byla to obrovská úleva když vylítl :-) a to doslova :-) veškerá bolest byla pryč :-) placenta byla venku taky hned.dostala jsem pak ještě kapačky, protože jsem hodně krvácela, pí.dr. mě zašila, byla moc hodná, trošku to štípalo, ale to už bylo zanedbatelný :-) pár hodin jsem ležela ještě na porodním pokoji, na břichu jsem měla takovou čínku, PA vždycky přišla a mačkala mě na břicho,asi aby se děloha zatáhla a přestala krvácet. asi kolem 4h dokapala kapačka, ještě mě PA vycévkovala a já se přesunula na normální pokoj. když to shrnu, tak to rozhodně nebylo bezbolestné, ale přežít se to dalo, rozhodně do toho půjdu znovu :-) vlastík měl 2940g a 46cm, narodil se ve 37tt, takže překvapivě dřív...jediné negativní na tom všem bylo, že porod nestihl bohužel taťka, který se ze služebky vrátil až v neděli, ale fandil nám aspoň ná dálku. dala jsem mu vědět, že už jsem v porodnici, pak mi ovšem jak naschvál došla baterka na mobilu, takže chudák nevěděl jak to probíhá...dokonce volal z Bosny do porodnice na pevnou :-)přeji všem pohodové porody a krásné zdravé miminka

Stálo to za to!

Začalo to 28.9. už asi ve 4:00, kdy mě pobolívalo v křížích a to v pravidelných intervalech. Nevěnovala jsem tomu pozornost, jelikož to ještě moc nebolelo - takový pocit jak při měsíčkách. Stále to neustupovalo, kolem desáté jsem si to stopla - bylo to po 10 minutách. Pořád jsem si ale říkala, že to budou poslíčky. Asi v jednu odpoledne mě manžel odvezl do nemocnice - stahy jsem měla asi po 7 minutách, ale dalo se to v pohodě vydržet. V nemocnici mi řekli, že se vůbec neotvírám, že to můžou být ty poslíčky, ale že si mě tam zatím nechají. Bolest sílila, v 18:20 mi praskla voda a já byla otevřená asi na 3 cm. To už jsem začínala panikařit, že to bude asi vážně na dlouho, když se tak pomalu otvírám. Dali mi klystýr, vyholili mě a pak jsem byla asi půl hodiny ve sprše. Kolem osmé jsem si řekla o epidurál, ten zabral úplně báječně, dokonce jsem si zdřímla a trochu se uklidnila. Kolem desáté jsem byla na 6cm, píchli mi další dávku epidurálu, s tím, že už to zabere míň. Mně už to ale nezabralo vůbec, protože asi v 22:05 sestra nahmatala hlavičku a já začala tlačit. Verunka byla na světě přesně ve 22:17. Rozplakala jsem se štěstím, když jsem jí uviděla. Takže kdybych to měla shrnout, nesnesitelné bolesti jsem měla asi jen půl hodiny. Taky velkou roli hrála psychika - jakmile mi píchli další epidurál, já se uklidnila a najednou už to šlo strašně rychle. Verunka je zlatíčko a těch pár hodin v bolestech bych pro ni podstoupila klidně ještě jednou.

Porod v Hořovicích

jak už jsem tu někde psala, mělo moje ošetřující doktorka strašný strach že budu mít extra veliké miminko. Tak se rozhodla mě hned první den po termínu poslat do porodnice na vyvolání. V pátek 21.9 jsem nastoupila, ale bohužel mlěi na sálech plno a i přesto mi dali preindukci, večer (stále na sálech plno), mi dali injekci na zastavení stahů a že ráno se rozhodne. Ležela tam se mnou ještě jedna maminka na vyvolání (9 dni přenášela) - ta měla v sobotu lepší nález, takže tabletka na indukci putovala k ní. A já si šla na oddělení snít snídani. V sobotu cca ve 16 hodin to ale začalo samo - kontrakce cca po 10-8 minutách - šla jsem se s manželem projít do parku. Po večeři - kontrakce stále nepřestávali, naopak se začali zrychlovat, takže v 18:30 to šlo po 2 minutách, manžel tedy z návštěvy neodjel a trpělivě čekal co se bude dít, protože překvapivě sály stále byly plné. V 19:30 mě vzali na monitor a po hodinovém ležení a vyšetření jsem se dozvěděla, že už to je dost rozjeté (cm mi p.doktorka nesdělila). Ve 20:40 mi napíchli plodovou vodu a šup na sál (už bylo volno, dorodila ta maminka co ji ráno dali indukci).Bolesti jsem rozdýchávala ve sprše (super), pak mě asistentka poslal tlačit na záchod a ve 21:30 šup na postel, že to už pujde rodit. Doktorka mi nastřihla hráz (holení se naštěstí konalo ještě doma, ale na žádné klizma nebyl čas) a pak to šlo na cca 4-5 kontrakcí (dali mi ještě infuzi aby ji prodloužila) se nám narodila Anička (21:50)- naprosto dokonalá holčička :-), né žádný obřík, ale slušné 3,09 kg a 48 cm. A je pravda pravdoucí, že v okamžiku, když jsem ji viděla, všechno bolest byla zapomenuta. Nepříjemné bylo to šití a samozdřejmě následné zotavovaní (sedět nešlo). Z porodnice nás pustili ve čtvrtek a teď už bojujeme doma. Nakonec jsem strašně ráda, že nás v pátek do porodnice přijali na vyvolání, protože nevím, jak bychom tu rychlost - přechod kontrakcí z 10 minut na 2 doma rozdýchali.

samý poplach ale se šťastným koncem :o)

Po dlouhém čekání a týdnu přenášení se konečně začalo něco dít ve čtvrtek 20.9. - kolem jedenácté večer se mi tam mimi začalo hrozně hemžit a bříško se mi začalo více stahovat. Dostavila se bolest v podbřišku, která trvala i mimo kontrakce, ale to jsem si říkala, že je to z toho, jak tam mimi řádí. Kolem půlnoci jsme si šli lehnout a kolem jedné jsem se vzbudila. Na prostěradle byly fleky tak jsme se radovali, že určitě konečně voda. Do porodnice jsme vyrazili kolem půl třetí, kdy mi začaly kontrakce po 5-ti minutách a už byly docela hodně nepříjemné. Na příjmu mi po vyšetření řekli, že sice kontrakce jsou už hodně časté a silné ale že se vůbec neotvírám. Z vyšetření vyšlo najevo, že mi opravdu odtíká voda, tak si mě tam nechali ale dali mě zatím na rizikové oddělení, že na sál mě přeloží jakmile se více otevřu a začne se něco dít. Manžela poslali domů s tím, že mu zavolám jakmile mě dají na sál. Holky já se kroutila jako ďas, kontrakce jsem měla záhy jen po 3 minutách a připadalo mi že trvají snad pět minut. V tu chvíli jsem začala zkoušet všechno možné co jsem si přečetla, co mi sestřičky poradily a co jsem slyšela na kurzech - nepomáhala mi ale ani sprcha, ani všelijaké polohy a akorát se mi dělalo hrozně zle. Když jsem začala kontrakci rozdýchávat připadalo mi, že bolí daleko více než kdybych nedýchala ... No prostě peklo, nejhorší bylo, že mě teda znovu vyšetřovali ale změna žádná byla jsem otevřená na 2cm... Epidurál mi dát nechtěli dokud nebudu alespoň na 5 cm. Kolem sedmé ráno mi praskla voda kompletně a nastal poplach protože byla už nazelenalá. Všichni se kolem mě slítli rychle mě táhli na monitor a zháněli doktora. Ten zase velel okamžitě na vyšetření, bohužel stav stejný, otevírání se prostě nekonalo. Vzhledem k vodě pro mě ale sháněli sál - ještě to vypadalo, že mě nakonec převezou jinam pač měli zrovna plno. Naštěstí se nakonec jeden uvolnil tak mě tam šoupli a odkázali na sprchu s teplou vodou, aby se už něco rozjelo. Tak jsem se nakonec trápila až do jedenácti, kdy mi přišli píchnout epidurál - i přesto, že jsem byla jen na 3cm, bolesti už byly opravdu nesnesitelné a v podstatě jedna kontrakce za druhou. Tak se mi konečně kolem půl dvanácté malinko ulevilo a to už jsem byla tak slabá, že jsem myslela, že to snad už nezvládnu. Přivolal jsem konečně manžela - jsem ráda, že nemusel vidět jak jsem se nesnesitelně kroutila. vím jak by ho trápilo, že mi nemůže nijak pomoct. Po epidurálu nastal další poplach jelikož kontrakce ustoupily tak do mě začali lít oxitocin - to bylo kolem jedné a to už toho mimíšek měl opravdu dost a začal stávkovat. Další poplach, sešlo se celé oddělení a koukali splašeně na monitor kdy mimíškovi hrozně klesl tep. Okamžitě odpojili oxitocin, dali mi kyslík a nějakou kapačku na probrání mimča ale jelikož pořád nic přiletěl doktor zavelel odpojit a okamžitě na sál - šla jsem tedy nakonec na císaře. Za pochodu na sál mi manžel sundával náušníce, sestry cévkovali a natírali a ještě jsem pomalu neležela už mi dávali dýchat narkozu na částečnou anestezii už nebyl čas mimi muselo okamžitě ven. Nakonec to ale vše stálo zato - Filípek se nám narodil ve 13:30, tedy po 13-ti hodinovém boji a je to to největší zlatíčko Když mi ho večer konečně donesli ukázat nezadržela jsem slzičky, je to opravdu nádhera a nic krásnějšího se člověku v životě asi nepodaří Včera nás konečně pustili domů, tak si ten náš uzlíček lásky užíváme jak se dá a těšíme se, že už nás čekají jen samé příjemné a krásné zážitky Přeji všem, aby i vám vše dobře dopadlo a máte tak nádherné zlatíčka jako my

???????

Zdravim vsechny a chtela bych se zeptat jestli jste nektera rodila ve Fakultni nemocnici v Olomouci.A jake to tam bylo,myslim pristup k nam a tak.

20.července :-)

Tak konečně mám chvilku (po 2 měsících:-)) a můžu taky popsat Andulky příchod na svět :-) Termín jsme měli 8.7.. Nakonec mi 18.července už poslali do nemocnice. Byla jsem totiž na ultrazvuku a řekli že už neprochází krev pupečníkem tak jak by měla, a že hlavika je dost natlačená, tak prý to už vyvolaj¨í a nebudou na nic čekat :-) Mimochodem pan doktor mi uklidnil a řekl, že to je pěkný nález.. Prý ráno dá vyvolávací tabletku a do večera bude malá venku :-) No tak jsem večer nastoupila, ráno mi zavedli tabletu (nic příjemného,ale dá se to ) Pak mi začali slabé kontrakce, zatím pohoda..pak se mi to vráželo do zad..to už bylo míň příjemný, pak přijel tatínek :-) Mezi tím odjížděl chvílema do práce a pořád volal, jestliUŽ :-) A pořád nic :-) No a večer už vůbec nic.. Kontrakce ta tam.. :-( Tak jsem pak vysílením usnula.. Už jsem myslela, že to budu mít za sebou.. Ráno mi v 5 vzbudili, udlali klystýr.. V 8 zavedli znova tabletku a začali bolesti, horší než den před tím :-( Ale už minutě a pak po půl minutě a do toho jsem ještě běhala na velkou, páč ten klystýr asi zabral až dýl :-) Myslela jsem že vyletím z kůže :-) Ale to už tam byl taťka se mnou od rána, už ani neodjížděl do práce :-) Nepustila jsem ho :-) Nejhorší asi bylo vydržet těch 20minut ležet, když měřili stahy :-) To poslední měření mi musel přítel držet, jinak bych nevydržela ležet.. V půl 12 dopoledne mi píchli vodu a čekalo se.. Chtěla jsem už ráno něco proti bolesti, ale ani epidural, nic mi "nenabídli".. Pk mi akorát dala PA injekci do zadku a když jsem se jí po půl hodině zeptala kdy by to mělo zabrat, tak řekla, že už je to tak rozjetý, že už to asi sni nezabere :) Ale od těch půl 12, co mi píchli vodu to bylo hrozný, ale jen hoďku a půl (co to je hodinka a půl v životě)Pak mi dovolili vlézt na křeslo a až přijde kontrakce, tak tlačit :-) A ona jak na potvoru žádná nešla Ale pak jo a na potřetí jsem maličkou vytlačila.. Hrozně se mi ulevilo, když jsem pak viděla, že je v pořádku a nádherná :-) Pak ji dali na 2 hod. do inkubátoru, aby se zaklimatizovala.. Odešla placenta, zašili mě, pak převezli na pokoj a přivezli Andulku Ještě na sále mi dali oběd:-)Sice jsem skoro dva dny nejedla, ale na řízek s bramborem jsem fakt neměla ani pomyšlení Tak to za mě zdlábnul přítel Nejvíc jsem se bála zavádění tablety, nastřihnutí a šití.. Ale to přitom bylo to nejmenší :-) A porod?? Stejně mi nic jiného nezbylo, než ji vytlačit :-) Je to něco krásného.. I když je to nepříjemný, tak to za to stojí Držím palce všem budoucím maminkám, ať to mají rychle za sebou

muj druhy porod

Uz jsem psala jak probehl muj prvni porod. Ated jak probehl muj druhy porod. Bolesti mi zacli 1.9.06 v 22:00 a chvilu to bolelo chvili ne ,pak treba dve hodiny bolesti pak treba hodku nic proste takovi ti poslicci. Kdyz jsem druhy den rano kolem pate volala do porodnice jestli mam prijet, tak mi rekli ze uz jsem jednou rodila tak ze to snad poznam. Ale me pri prvnim diteti odesla zatka a praskla voda ale pri druhim nic. Tak jak sem to mela poznat? Kdyz uz jsem prece dojela do porodnice v 6:00 byla jsem otevrena uz na pet centimetru. Takze jsem valila rovnou na porodni sal kde mi propichli plodovou vodu. Jako pri prvnim porodu jsem rodila bez nastrihnuti, epiduralu, klistyru atd. Porodila jsem druheho syna v 8:10 rano mel 3250g a 52cm jenom mel tentokrat modrak na hlave jak sem ho pri tlaceni vtahla zase zpatky. Po porodu mi doktor ktery me osetroval rekl ze kdyby si to neprecetl v karte tak by neveril tomu ze jsem jiz jednou rodila. Klidne bych sla rodit znovu. Mozna proto ze jsem nezazila zdlouhavej porod i kdyz bolesti jsem mela vzdy teda hodne velke. Prala bych kazde mamince aby rodila tak ryche a bez problemu jako ja.

můj první porod-nikolka nám dala zabrat!

Ahoj holky tak uz to mame za sebou,dnes nas pustili z porodnice domu,muj porod zacal ve ctvrtek 30.8. asi tak po deváté hodině.Začali mě připravovat na porod,napíchli mi vodu a dali infúzi a vše se pomalu rozběhlo.Porod trval do sedmi do večera.jsem moc ráda,že jsem tam měla svého přítele bez nej si to nedokazu ani predstavit,epidural jsem nechtela ale ve ctyri odpoledne kdyz uz jem bolesti brecela jsem si ho nechala dat,pocitali jsme dle ultrazvuku ze mala bude mit tak tri a pul kila,ale nakonec se narodila pred sedmou vecer a merila 52 cm a vazila 4,05 kg,byla moc nadherna,ale byl to tezky porod doktor mi skakal na bricho a kdyz uz byla mala venku,nesla ven placemta vubec ,zacala jsem krvacet a ztratila jsem asi 1,5 l krve takze jsem hned dostala dve transfuze,ale dneska uz jsme doma a mame se fajn

muj prvni porod

Kdyz jsem rodila poprve tak mi ve 4:00 praskla plodova voda a ja zbudila manzela ze uz rodim. Na to ze jsem uz rodila, jsem nemela zadne porodni bolesti do doby nez jsem dojela do porodnice. Tam jsem dojela kolem pate a teprve tam zacali krizove bolesti. Jelikoz jsem byla dostatecne otevrena sla jsem rovnou na porodni pokoj, kde jsem bez anestezie, nastrihnuti, bez klistyru (jelikoz jsem byla sama na velke) a natrhnuti porodila v 7:45 tehoz dne porodila sveho prvorozeneho syna. Mel 3500g a 51cm kulatou hlavicku a byl uplne zdravej.

čauves holky

Tak už máme holčičku. Tak jsem naposledy psala v sobotu kdy jsem psala že mám bolesti po 10 minutách a nespala jsem do půl třetí do rána.PAk to přešlo, v neděli mi začali bolesti po 8 minutách a nespala jsem do 4 do rána, nijak se to nezhoršovalo ani nezlepšovalo ale rozhodli jsme se že to zkusíme. Sestra mi řekla, že jsem na 4 cm otevřená a že to bude rychlý porot. No holky bolesti jsem měla, ale že bych se cítila na porod to teda ne. No ale tak jsem se připravila a došla rovnou na porodní sál kde už čekal manžel. Tam nás nechali asi hodinu a půl kde jsem se dootevřela na 7 cm. To jsme si ještě dělali srandičky, potom sestra prohlásila, že se to trochu zabrzdilo, že mi bude muset dát kapačku. Tak jsem ji dostala, no a během 10 minut jsem se otevřela na 10 cm už teda v šílených bolestech no a malá byla za chvilinku na světě. Takže ve 4 ráno jsme vyjeli o půl šestý jsem byla na sále a v 9 byla malá na světě. Vážila 3330g a měřila 51 cm. Sice jsem dost krvácela, ale to se vyřešilo. Takže já můžu říct, že jsem kolem porodu jen prošla, protože ty skutečný bolesti jsem měla těch 10 minut. Manžel zůstal až do konce a byl šťastnej a na sebe hrdej že u toho byl. Dcerka se jmenuje Štěpánka a je strašně zlatá pořád se usmívá. Doufám, že budu dobrá mamča a zvládnu to je to mazec hlavně když člověk neví co se děje a pobrekává. Takže to je asi vše dneska nás pustili. Holky vím, že je to jiná kapitola, ale už mám problémek. Mléka mám hodně moc malou kojím plně, ale neříhá si, můžu s ní chodit 15 minut pohupovat a nikdy si nekrkne a pak má občas bolesti bříška. Nevíte jak na to nebo nějaký fígl?

Balada to nebyla,ale šla bych zas

Druhý termín porodu jsem měla 11.4 ještě 16. se nic nedělopan doktor už mě tedy s žádankou vyslal do porodnice.Tam zkontrolovali srdeční ozvy (které byly v pořádku) a změřili mi tlak,ten už v pořádku nebyl,začínal být astronomicky vysokej.Ten den mě ale ještě poslali domů s tím,že mám přijít druhý den,na lačno a v 7 ráno kvůli krevním odběrům Takže jsme ráno s manželem zase stáli v pozoru v čekárně a čekali co bude.Paní doktorka prohlídla prcka UZ a rozhodla,že už přenáším moc dlouho,takže mu trošku pomůžou.Vyplnili jsme papíry,já si lehla na předporodní a čekala na zátěžový test,ten probíhal dobře tak mi paní doktorka zavedla tyčinky na otevření porodních cest.To už moc příjemné nebylo.Asi v11 večer se začalo něco dít.Nastoupily bolesti a to hned po šesti minutách,za dvě hodiny už byly intervaly čtyřminutovéAle pořád jsem nebyla dost otevřená.V 8 hodin ráno už mě vyslali na porodní pokojíček,zavola jsem manželovi,že už to bude (moc chtěl být u porodu).Porodní asistentka na mě koukla a konstatovala,že rodit ještě rozhodně nebuduUložili mě na porodní jipku a čekalo se (upozorňuju,že už jsem druhý den nejedla,protože se čekalo,že budu rodit)Ležela jsem ještě celý den na monitoru a musela jsem už asi vypadat hodně špatněznovu mě přemístili do porodního boxu.Sestřička mi střihla vodu (všichni mě strašili jak strašně to bolí,já cítila jenom teplo co se mi rozlilo na zadku)Potom zavedli do dělohy nějakou sondu (dává se na hlavičku miminka),za chvíli přišel pan doktor a řekl,že mají nový specialní monitor,který hlídá úplně všechno (samo,že taky nitroděložní)člověk by řek,že to věčný postrkování toho našeho drobečka vyžene ven,ale ono nééééPotom už se mi to přestalo líbit,doktoři se u té nové bedýnky střídali jak na běžícím páse,nakonec jich kolem stálo 5 a přidal se sám pan primář.Rostíkovi se začalo špatně dýchat,(kdo by se divil,když už ho 20 hodit mačkala děloha a nikde žádné světlo)Já už byla taky hodně unavená,takže když přišel pan doktor a řekl,že to bohužel vypadá na císařský řez,byla to pro mě skoro dobrá zprávaJeště jsem si stihla usmlouvat jen lokální anestezii,(spinální na epidurální už nebyl čas)a jelo se.Taťka mohl s námi,ale raději zůstal venkuDostala jsem injekci a asi už za dvě minutky jsem necítila nohy,pak to šlo hopemKdyž jsem slyšela ten hlásek,byly všechny bolesti a trampoty zapomenutya když jsem ten uzlíček viděla,byla jsem si jistá,že máme nejkrásnějšího syna na světě(to asi každá znáte)miminko mi sice hned nenechali,protože se musí po spinálce 24 hodin jen ležet,ale nosili mi ho na krmení a taťka ho přivezl na celé návštěvy.Přesto bych se nerozhodla jinak,stálo to za to prožít při plném vědomí od začátku do konceRostík měl 51cm a 3150g,koukali jsme na něj s manželem a věděli,že tím začala nová kapitola našeho života.Jsou to teprve necelé 4 měsíce,ale připadá nám,že jsme vždycky byli MY TŘI

liberec

Ahoj holky, nerodila jste náhodou některá z Vás v Liberci? Mně to čeká a zajímalo by mě jestli jsou tam doktoráci v poho, Já z toho mám strach. A to jsem se rozhodla že půjdu bez epidurálu, tak snad to vydržím. nebo jsou hustý a móóc chytrý?

Pohoda před, při i po....

Ahoj, taky přispěju troškou do mlýna... Svého manžela jsem poznala den před Štědrým dnem a okamžitě jsme si padli do oka - já byla po rozchodu a on se chtěl zrovna rozejít s partnerkou... V únoru jsme se k sobě nastěhovali, ale už předtím jsme zatoužili po miminku, i když to bylo hodně, hodně bláznivé a rychlé ... Nikdy jsem nic podobného nezažila, a do té doby jsem se na dítě moc necítila... Hned ( na Valentýna ( se mi podařilo otěhotnět ), a já byla moc šťastná. Těhotenství probíhalo v pohodě, jen první týdny lehké nevolnosti, jinak vůbec žádný problém. Všechna vyšetření v pohodě, přibírala jsem přesně 1kg měsíčně a těšila se na naše překvapení ( pohlaví jsme nechtěli znát ). Termín jsem měla stanoven na 9.11... v noci 7.11 mě ve 4 hod probudilo vlhko ... v kalhotkách. Říkala jsem si, že to asi bude výtok, a nepřikládala tomu velký význam, protože to vypadalo, že budu přenášet. Dopoledne ze mě stále něco vytékalo, voda byla růžově zbarvená, a já začínala mít pocit, že možná dnes to bude ten den D. Celé dopoledne jsem ještě vařila, myla nádobí, uklízela a DOKONCE SI TEPRVE BALILA TAŠKU DO PORODNICE !!! Prostě jsem myslela, že budu přenášet, a tak jsem sbaleno jednoduše neměla!!! Jo, jsem praštěná... Když jsem měla zbaleno, už se mi trošku třásly ruce... tušila jsem, že se blíží ASI porod. Kontrakce jsem neměla, jen pořád lehce vytékala tekutina. Vzala jsem si kabelku ( sbalenou tašku do por. jsem nechala doma , na nástěnce lísteček manželovi, kde ji případně najde, až se vrátí z práce ) a jela do porodnice. Na příjmu mě vyšetřili a nevěděli, zda se jedná o plodovku nebo ne, přesto si mě pro jistoti nechali na čekacím pokoji. Sestra se divila, že jsem do porodnice přijela sama autem , a když na to teď vzpomínám, byla jsem asi opravdu cvok :-) No, sepsali jsme přijímací papíry, mezitím se zjistilo, že mi opravdu odtéká plodovka, a že si mě tam už nechají.... Dopadlo to tak, že večer za mnou dorazil manžel, dovezl mi tašku, dostala jsem 3 infuze s antibiotiky a já se pořád ptala, jestli mě teda pustí domů, nebo ne... celou noc mě sledovali a vyšetřovali ( v noci jsem měla pouze asi 3 slabé kontrakce a ráno mi zavedli 1 a 1/2 tabletky na vyvolání. Do té doby bylo všechno v pohodě, po zavedení vyvolávacích tabletek mě ale čekalo 7 hodin silných a bolestivých kontrakcí - vůbec jsem se neotevírala, od 8 hod do 14 hod jsem se otevřela jen na 4 cm - Když jsem si myslela, že už to nevydržím, protože jediná poloha, která byla alespoň trochu snesitelná, byla na míči ( opřená čelem o kuch. linku ), a kdy už jsem i na manžela byla protivná, poprosila jsem o epidurál, který jsem původně nechtěla. Zavedení proběhlo bez bolesti, a já se najednou jako zázrakem otevřela na 8 cm!!! Pomohl ten epidurál. Pak už to šlo jako po másle. Sestřičky mne chytily za ruce, dovedly na sál, položily na porodnické křeslo, po přípravě jsem najednou pocítila nutkání na tlačení. To už jsem mohla tlačit, manžel mě držel za ruku, já třikrát zatlačila a porodila hlavičku, pak ještě dvakrát, a porodila i ramínka a zbytek tělíčka. Vůbec mě to nebolelo, jen jsem cítila vylézající tělíčko. Když mi položili na bříško toho zakrváceného, ale nádherného chlapečka, byla jsem absolutně šťastná, a nemohla tomu uvěřit.Manžel mi pomohl strašně moc tím, že při tlačení mi řekl, že jsem šikovná a jde mi to dobře.... byla jsem moc ráda. Placenta vyšla sama, a šití bylo taky v pohodě, díky epidurálu jsem se prostě vyhnula jakékoliv bolesti... u šití jsme dokonce se sestrami a manželem sedícím naproti té " řezničině" vtipkovali Hned druhý dne jsem říkala, že jdu klidně rodit hned znova... Teď je našemu rošťákovi 8 měsíců a je to to nejkrásnější, co mne v životě potkalo. On je velký pohodář a smíšek, celá rodina se v něm vidí. Všem přeji pohodové porody a mějte se

Můj první, krásný porod

Celkově mé těhotenství bylo až neuvěřitelné. Prý jsem otěhotněla na prvního máje - jéé, z lásky, zjistili jsme to až na den dětí. Přesně, což už mi bylo nějaké podezřelé. Kdyby mi někdo řekl, že budu rodit na Valentýnka, tak mu ani neuvěřím. A ono fakt. Až do šestého měsíce jsem pořád zvracela. Nemohla jsem přijmout ani sousto. Chtěli mě poslat do nemocnice na kapačky, ale nechtěla jsem doma nechat manžela samotného, už tak to všecko těžce nesl, tak jsem se snažila, co to dalo. Byla děsná vedra, takže vydržet to byla muka! Břísko mi vůbec nerostlo. Už jsem se bála, aby miminko bylo v pořádku. S jídlem jsem bojovala každý den a na záchodě jsem už byla jako doma. Jen si tam ustlat. Termín porodu mi neustále zkracovali, takže nakonec to byla půle ledna. Když se blížil termín, pořád se nic nedělo. Dokázala jsem ji nosit až do 14. února, asi se jí moc ven nechtělo. :o) Ten datum byl už posledním termínem! V nemocnici se ještě ke všemu malovalo, tak jsem měla ten nejmenší pokojíček s malinkatým okýnkem. Jak probíhal porod?Vzhledem k tomu, že jsem měla streptokoka, nasadili mi antibiotika, hned na to kapačky. Prý tak za půl hodinky bych mohla ucítit nějaké ztahy. Jo, tak ty přišly asi za deset minut, nejdřív tak jakože trošku, pak už to bylo strašně silný, pořád jsem volala doktora, že musím tlačit, jinak to nejde. Nevěřili tomu, ale max. 5 jsem pořádně zatlačila a naše Adrianka byla se vším všudy za 20 minut venku. Potom mě ale zašívali asi tak stejně dlouho, dali si opravdu záležet. Když mi ji položili, nemohli jsme uvěřit tomu, jak je velká. Když jsem šla do porodnice, měla jsem bříškko jak v 6 měsíci těhotenství. A Adrianka měla 54 cm a 3700 g. Byla veliká, nafouklá, červená, ale nádherná. :o) A to jí zůstalo... Tak takhle probíhal můj porod. Těšíme se s manželem na další mimino. Porodu se nebojím, nic mne nebolelo ani během, ani potom, ale bojím se, že když to bylo tak rychlé, že porodím někde po cestě, třeba právě do porodnice.

Porod v termínů

Můj termín porodu jsem měla 25.5, a taky že jo. Vojtíšek začal dávat o sobě vědět o půl druhé ráno.Nastoupily křížové bolesti zad, a to bylo něco.Tak jsem zbalila věci a manžela a hurá do porodnice. Tam si nás už nechali.Bolesti byli šílené a ještě jednou šílené.Když to všechno shrnu, Vojtíšek se narodil v 8.44, jeho váha byla 3.840, a to já jsem takové chrastítko a meřil 53cm.Zažila jsem si šílené bolesti, napíchnutí plodové vody, a nakonec i cévkování.Ale jak se všude říká:když vidíte to svoje krásné miminko, navšechno ihned zapomenete.Šití po porodu se přežít dalo, říkala jsem si že horší už to být nemůžePersonál v Karvinské nemocnici super, a manžel u porodu taky, i když jsem to nečekala.Poporodní deprese byli taky, naštěstí netrvaly dlouho.Teď už jenom kojím a kojím, Vojta roste jako z vody. Přeji všem maminkám rychlý porod, a tatínka u porodu vřele doporučuji.

Dva velcí kluci a já.

Poprvé jsem rodila 26.8.2004. Voda mi praskla, porodní bolesti byly asi 8 hodin po 3 minutách, ale nakonec se malý narodil akutním císařským řezem v celkové narkóze. Ztrácely se ozvy a lékaři zjistili i příliš napnutou fontanelu. Zážitek dost děsný, ale oba jsme byli v pořádku (malý s trochu s boulí, ale během několika hodin se vstřebala. Moje zotavování bylo dlouhé, boalvé a hnisavé... Kojení náročné... Ale zvládli jsme to a malý je skvělý.Podruhé jsem měla nahnáno, ale... Voda nepraskla, několik dní po termínu jsem nastoupila do porodnice a po prohlídkách lékaři usoudili, že malý nemá šanci projít a naplánovali císařský řez v epidurálu na 10.8.2006. Byl to naprosto úžasný zážitek. Bez bolestí a i zotavování bylo rychlé a v pohodě. Vzhledem ke zkušenostem jsme zvládli i kojení a vše bylo super. musím říct, že i personál v porodnici se za ty dva roky zlepšil v přístupu.Doufám, že časem mi gynekolog povolí ještě jednoho broučka.

poprvé a rychlovka

ahojda budoucí maminky,já jsem rodila poprvé skoro před rokem ve svých 29 letech a byla to pohoda.Po těhotenství se všemi "fuj" problémy jsem si říkala, že porod musím mít za odměnu.Večer jsem si šla lehnout a odtekla mi plod.voda okamžitě jem měla divný pocit v podbřišku./Nic proti předčasným kontrakcím, s kterými jsem ležela v nem./"A bylo to tady co teď? je to ono?Není to ono...."Jsem MUDr. říkala, že po těch kontrakcích ten porod nepoznám!"Zavolala jsem manželovi /90km od domova,aby jel domů/Ještě jsem ho uložila k sobě do postele že počkáme, že to může být TĚCH 12-14hodin,že to vůbec nebolí ikdyž je to často.Nějak jsem nevnímala čas.Až když jsem se chystala volat do porodnice zda přijet, jsme mrkli na hodinky a ono to bylo po minutě.Tak jsme ani nevolali a vyjeli,vyběhli schody do 4.patra do porodnice,ukázali se lékaři....,oznámil 14hodinovou pauzu,já šla do sprchy ,do vany,na sál, a šup synek byl venku.Takže za 4hodiny jsme byli vyřízeni se vším všudy.A chudák doktůrek bez pauzičky....Naštěstí pro mě!Takže snad mě tam někdo na hoře má rád....Chtěla jsem vždy 3 děti,ale po těhotenství jsem zavrhla i to druhé.Na druhou stranu kdyby to šlo zase takhle v poho proč toho nevyužít.To můj pravidelný menzes byl proti mému porodu/který mi mimochodem připadal v porovnání k bolesti jako zánět moč.měchýře s trochou pálení/katastrofální!!!Šití jsem si teda už neužila.....Takže i takhle se dát rodit.Navzdor všem radám, jak se první miminka courají.Všem přeji stejný zážitek.A co si myslím, že k takovému porodu mně přispělo?Romány a fantaz příhody z porodnice neposlouchat,gumovat,neřešit!!A jěště podotýkám, že jsem /teď bývalá/ cvičitelka,takže fantaz o tom jak to mají cvičící u porodu obtížné...????Mějte se hezky a užívejte si svých miminek

Těžký porod, ale zvládli jsme jej!!!

Ahojky maminky, tak máme malého kloučka. No, i když malého??? Měří 51 cm a porodní váha byla 4150g, te´d už má určitě o něco více. Zrovinka spinká a tak vám můžu napsat, jak probíhal můj porod. Přijela jsem do poradny na kontrolu 14. 06. 07 v 8 hod ráno a nelíbily se jim ozvy malého a můj vysoký tlak. Tak mě poslali domů s tím, že mám přijít ještě téhož dne v 11 hod. Takže jsem dorazila a ozvy byly ještě horší a tlak stále vysoký. Řekli mi, že si mě tam nechají a popřípadě porod vyvolají. Tatínek přijel hned po práci kolem 4 hod. a mi stále měřili ozvy a tlak. Pořád dokola a stále to bylo špatné. V 17:45 hod. mi zavedli tabletku na vyvolání porodu. V 18:45 hod. mi udělali klystýr a pak už začaly kontarkce jedna za druhou. Měla jsem těžký porod a dokonce mi hrozil i císař, což se nakonec nestalo. Díky Bohu. Neměla jsem kontrakce, tak jak mají obvyklé být, ale jednu za druhou, čili jsem neměla ani chvíli na vydýchání. Napíchli mi glukózu, aby mi kontrakce upravili, ale ani to nepomohlo. Lítali jsme do sprchy a tam jsem už skoro usínala, jelikož jsem byla totálně vyřízená z toho, že jsem nemohla ani pořádně dýchat a rozdýchávat to. V 01:15 hod. jsme se pomalu přesunuli na sál a tam jsem už tlašila a tlačila. Byla jsem ale tak unavená, že mi doktor musel pomoct a 3x mi skočit na bříško, aby malého dostal ven. Nakonec se všechno povedlo a v 01: 45 hod. se nám narodil Dominiček. Hned mi jej položili na bříško a pyšný tatínek přestříhl pupeční šňůru. Bylo to nádherné, když mi brouček ležel na bříšku. Moc jsem se si ho ale neužila, jelikož mi nešla porodit placenta. Opět další problém. Doktor se koukl, co se děje a přišel na to, že jí mám bloklou. Proto hned přišel anesteziolog a musel mě uspat, aby mi jí vytáhli. Probudila jsem se na sále ve 4 hod. ráno a koukala jsem kolem sebe a přemýšlela, co a jak se to vlastně stalo. Už jsem byla i zašitá a měla všechno za sebou. V 6 hod. ráno jsem už byla převezena na oddělení šestinedělí a čekala jsem na vizitu. Nejdříve byla naše ženská a bylo mi řečeno, že po této vizitě mi malého přinesou. Byla jsem nadšená. Pak přišla ale dětská vizita a řekli mi, že je malý v inkubátoru. To jsem se málem rozbrečela a hned jsem se ptala, co a jak se děje. Řekli mi, že neudržel teplotu a tak musel jít na dohřáítí do inkubátoru. Hned jsem za ním šla a dokonce mi ho oblíkli a vytáhli ven, aby byl chvíli u mě a mohla jsem jej přiložit k prsu. Bumbat ale nechtěl a tak jej dali zoět. V 16 hod. byly návštěvy a malého mi už přinesli a pak už byl pořád se mnou. Můžu říct, že jsme moc šťastní rodiče a i přes to všechno jsme to zvládli. Nakonec jsme se z propouštěcí zprávy dozvěděli, že mé těhotenství bylo rizikové, což jsem celou dobu vůbec netušila. Takže všem maminkám přeji hodně štěstí při porodech a pevné nervy. Zvládnout se dá všechno.

má zkušenost s porodem

Termín jsem měla stanovený na 18.12.2006, ale dcerka se narodila na krásné datum 12.12..V půl 4 ráno mi praskla voda, do porodnice jsem přijela ve čtvrt na 8 (jako prvorodička jsem si zprvu nebyla moc jistá, že už je to ono :-))Po vyšetření mě přesunuli na předpokoj, kde mi dali monitor, někdy kolem půl 11 mi začali opravdu velmi silné kontrakce, bohužel miminku se na svět prostě nechtělo.Dávali mi čípky na povzbuzení porodních cest, radili ať se chodím často sprchovat a cvičit na balon..v půl třetí jsem již byla na porodním sále, a čekala a čekala, nastali menší komplikace, takže jsem dostala antibiotika, přidýchávala si kyslíku,aby miminko bylo v pořádku, ale pořád nic..kolem mě rodily ženské,co přišly po mě a já pořád nic :-).Už jsem byla docela nervozní, epidural jsem odmítla,ale nakonec mě anestezioložka přesvědčila,abych si ho nechala dát, protože to bude ještě na dlouho.A upřímně byla jsem za něj ráda (jenže to jsem ještě netušila,co mě čeká).Víte co,čeká to každou, každá to prožije,víme,že to není zrovna příjemné..ale víme to až po porodu,do té doby žádná sláva. Abych to zkrátila, Markétka se narodila pět minut před půl desátou večer...14 hodin porod to opravdu nebyla má představa :-)..ale nakonec i přes ty bolesti a úsilí a nervy to stálo za to. Většího andílka jsem si nemohla přát a jako vánoční dárek byla tím největším a nejkrásnějším. A můj dík patří porodnici u Apolináře..všichni měli se mnou svatou trpělivost :-(