Můj POROD - nové diskuze

Nádherný porod

Nástup do nemocnice jsem měla v pondělí 8.9., termín porodu byl 9.9. a kvůli těhu cukrovce jsem nesměla přenášet. V pondělí se nic nedělo. V úterý ráno pan doktor neosobně zavedl tabletku a zase jen čekání.V poledne začali bolesti v kříži a já jen že to je z ležení.A pomalu jsem co 3 hoďky chodila na ozvičky, kontrakce už byli ale nepravidelné, já je ale necítila. Kamarádka začala mít v podvečer bolesti pravidelný a já začala malému domlouvat ať se nenechá zahanbyt a jde už taky ven. Večer jsem v pohodě usla a v půl druhé mně probudlo Jančino hekání, trochu mně mrzelo, že já nic. Janču odvedli ve 2 na sál a já se těšila na vyspání. A ouha, najednou z ničeho nic bolesti a docela pravidelně, běhěm 10 minut po 3minutách stach. Sestřička, že prý už to začíná a mám vydržet. No jó mně to šlo do kříže a já nevěděla co dělat.Prý to ale do kříže víc bolí, ale je to rychlejší. Pomohla až horká sprcha na balónu. V 6 hodin jsem byla na 3cm a mohla jsem nasál. Tam nálev, sprcha - tekla jen vlažná voda,a volat Jirkovi a tátovi ať mi ho doveze. U toho jsem málem utopila telefón.Jurášek za chvíli dorazil a mně konečně PA řekla jak prodýchávat stahy aby tolik nebolely. Ještě odebrat krev na epidural. To už jsem byla na 4cm, v osm dorazil doktor Žula, anezteziolog, po představení jsme se docela nasmáli(Žula- Skálová). To napíchnutí epidurálu nebolí, jen byt v předklonu o opěradlo židle v sedě při kontrakci je zlé. Po pěti minutách byla ale nádherná úleva, žádné bolesti a já si mohla s Jurou povídat o nesmyslech.Doktorka mi napíchla vodu a já byla najednou otevřená na 8cm. PA mi říká, až budou bolesti na konečník říct a pomalu na boku tlačit. V 9 to začalo být dost krušny, ale ještě se to dalo. Prý to už brzy bude. Najednou PA řekla jdem na kozu 3X zatlačit a bude. Já bláhově nevěřila. Ale opravdu, po prvním zatlačení nástřich, pak tři zařvání a v 9:36 byl Ondrášek na světě. Dostala jsem ho hned na břicho a necítila ani trochu prožité bolesti. Hned se začalo fotit. Po vyšetření ho dostal Jura v postýlce k sobě a milí pan doktor Hansel(zaváděl tabletku), začal popisovat kde je hlavička,nosánek,..Prostě nádhera, pak mu ho dali i do náruče a sám pan doktor se ujal focení- rodila mně paní doktorka, starší doktor jen kontroloval dobře odvedenou práci. Jak jsem to viděla s té kozy mi úplně tekly slzy dojetí a nejen mně. I Jura chtěl kapesník. Vydržet šití se dalo a pak hurá Ondru k prsu. Nechali nás na sále až do 12 spolu a já se necítila ani trochu utahaně jen strašne strašlivitánsky šťastně. Při odvážení ze sálu jsem viděla taťku a ten i malého. Od Jury padla poslední pusa a já sebou buchla na postel na břicho a ponořila se do sladkého snění. Při vztávání jsem ještě omdlívala a tak mi malého nosili jen k prsu a mazlení. Definitivně mi ho dali až ve čtvrtek ráno a začlo nádherné zvykání si na sebe .

Všem maminkám čekatelkám,maminkám,babičkám ........

ahojky mamči v mém blogu jsem pro všechny napsala popísek mého porodu a pocitů co se kolem toho týká a po porodu jakby smet......přeji hezké čtení

Porod v Motole

Ahoj holky musím vám napsat aspon něco málo o mém porodu.Rodila jsem v Motole a musím říct že jsem byla maximálně spokojená.Samotný porod nic moc kontrakce jsem měla 48 hodin před porodem takže jsem byla hrozně unavená ale samotný porod trval hodinu.Sice to bolelo ale na to jsem zapoměla hned jak jsem uvydělu naší malou Kristýnku která na nás vykoukla poprvé 3.9. vážila 1900g a měřila 43cm.Ted už máme dvě kila tak to brzy všechno doženeme.Takže porodnici v Motole můžu jem doporučit i když je to asi o lidech na které člověk natrefí.

Ondrášek

S manželem jsem se seznámila před 11-i lety. Po roce jsme spolu začali chodit a po pětiletém vztahu jsme se rozhodli, že bychom si mohli pořídit miminko.Jak já byla naivní!!!!! Jsem si myslela, že když jsme se jednou rozhodli a dali se do toho, tak že to vyjde hned napoprvé. Dodneška se tomu smějem, jak jsme se po té noci, kdy jsme to poprvé zkusili, loučili slovy: ahoj mamko, ahoj taťko. Jaké bylo mé zděšení, když mi po pár dnech normálně přišla menstruace. Na ten den nezapomenu. Sedla jsem si po tmě k oknu a brečela a brečela. To jsem ještě nevěděla, že takhle brečet budu dalších 5 let.Ani nevím proč jsme na vyšetření nešli dřív, asi jsme pořád věřili a nechtěli si přiznat, že by v někom z nás mohla být chyba, ale šli jsme nakonec až po těch 5-i letech. Přítel byl v pořádku, takže jsem byla na řadě já. Podstoupila jsem laparoskopii a tam mi bylo zjištěno, že mám neprůchodné vaječníky. Doktor mi vše vysvětlil a řekl mi, že dítě mít mohu, ale jedině umělým oplodněním. Opět jsem cestu domů probrečela. Naštěstí můj manžel je zlatíčko, který mi neustále dokazuje, jak mě má rád a na mé řeči, ať si najde jinou, se kterou může mít děti normálně reagoval větou: Buď budu mít dítě s tebou nebo s nikým. A tak to začalo. Objednali jsme se do gyncentra v Ostravě a po třech měsících jsem podstoupila první IVF. Vajíček jsem měla 16, z toho 8 bylo oplodněníschopných a nakonec se oplodnilo 6. Z toho mi 3 zavedly a zbylé 3 se zamrazily. Desátý den jsem měla dojít na testy, ale po týdnu už jsem to nevydržela a udělala si těhotenský test doma. Byl negativní. To mě zlomilo. Zhroutila jsem se Ondrovi do náruče a brečela a brečela. Za dva dny jsem dostala menstruaci, takže na test už jsem jela vyrovnaná s tím, že se nepovedlo. Jaké bylo mé překvapení, když si odpoledne volám na výsledek a sestřička říká: jste těhotná! Já zůstala v šoku a říkám: Prosím? Vždyť mám normální silnou menstruaci. A ona na to, že to HCG je nízké, takže je možné, že se embryjko pouští, že mám přijít za týden znovu na krev. Samozřejmě se pustily, za týden už jsem byla negativní. Vyčítala jsem si, že jsem si neměla dělat ten test, že mě akorát rozhodil a kvůli tomu mému sesypání se embryjko pustilo. Takže po měsíci jsem šla na mražáčky a tam neproběhlo vůbec nic. Byla jsem negativní. Takže druhý pokus. Bylo jen 6 vajíček, z toho se jen 3 oplodnily. Zavedly mi všechny 3 a tentokrát jsem se zařekla, že doma žádný test. Tři dny před testem u lékaře jsem dostala menstruaci, takže jsem celou noc opět probrečela. Ráno jsem šla do práce s napuchlýma očima, všem jsem napsala, že zase nic, ale už odpoledne mi menstruace slábla a večer už žádná nebyla. To mi bylo divné a zase jsem měla naději. Za dva dny jsem jela na test a sestřička mi pak do telefonu řekla tu nejkrásnější větu….jste těhotná!!!! Nemohla jsem tomu uvěřit, držela jsem se zdi, abych neupadla, jak se mi podlamovala kolena. A pak nastalo to období, o kterém se říká, že je pro ženu nejkrásnější a že si ho užívají. Většina žen možná, ale já ne! Od začátku jsem měla problémy, pořád jsem špinila nebo mírně krvácela, 3x jsem byla v nemocnici. Hrozně jsem se o miminko po celou dobu těhotenství bála a pořád si říkala. Ať už jsem aspoň ve 28.týdnu, tam už se miminko může narodit a být v pořádku. Jako bych to na sebe přivolala. Když jsem byla 27tt + 4, tak mi začaly stahy a praskla mi plodová voda. Okamžitě jsem jela do nemocnice, kde mi sdělili, že musím porodit a musí mě okamžitě sanitkou převézt až do Olomouce. Je to dvouhodinová cesta, ale v Ostravě tou dobou, bohužel, malovali. A tak jsme jeli. Ještě v Karviné mi píchli kortikoidy, aby se malému vyvinuly plícka, po 12-i hodinách mi píchli další dávku v Olomouci a po dalších 12-i hodinách mohlo dojít k porodu. Rodila jsem nakonec až po 24hodinách od píchnutí, takže malý Ondrášek přišel na svět 18.9 , když jsem byla ve 27tt+6. Pak už to byl jen strach a strach o maličkého. Vážil jen 1112gr., byl to v tom inkubátoru takový malý tvoreček, bylo hodně bolestivé pozorovat ho se všema těma hadičkami, které vedly do jeho malého tělíčka. Ještě teď, když to píšu, tak mám slzy v očích. Ale Ondrášek je bojovníček, se vším se popral, dneska je mu roček, lítá kolem nábytku, je to něco ho uhlídat, prostě je k neutahání.  Mé velké díky patří lékařům a sestřičkám ve fakultní nemocnici v Olomouci, ten jejich přístup k malým pacientům i jejich rodičům je prostě překrásný a také nesmím zapomenout na Gyncentrum v Ostravě.Přeju všem budoucím maminkám, které na miminko zatím marně čekají, ať jsou statečné a hlavně, ať nepřestávají věřit! Moc všem přeji, ať se dočkají!

Můj porod

Ahoj, tyto stránky jsem objevila v těhotenství ráda četla rady a utěšovala se, že i já porod zvládnu. Rodila jsem podruhé po devíti letech, takže vše bylo jiné než při prvním porodu v r.1999. První porod tral dlouho od rána bolesti a malý se narodil v 01.00hod, takže fuška. Bála jsem se druhého porodu, že to taky bude dlouho trvat, ale vše šlo tak rychle, že jsem se v porodnici ani nestačila vysléct. Bolesti jsem dostala 05.15 v 08.38hod mě příjmali v porodnici a v 09.00hoh. se nám narodila holčička. Jediným bolístkem bylo ač byla donošena vážila 2150g. 45cm. Jen mě mrzí, že to dr. nepoznal a v porodnici nebyli připraveni na takový porod.Malé spadla přenosem těl.teplota a musela být na vyhřívání. Zdravím všechny

moje porody

Ahoj,ráda bych i já se s vámi podělila o dění kolem mých dvou porodů.první byl už před osmi lety,termín jsem měla přesně na přestupný rok 29.2.2000,ale vše se odehsrálo mnohem později.nechali mě 14dní přenášet(dříve to tak bylo normální,ted nevím),ale stále se nic nedělo a tak jsem nastoupila v neděli večer 12.3.2000 do nemocnice,kde my vyvolali porod,ale vše se dělo až ráno,kolem půl osmé ranní jsem už cítila porodní bolesti,ty se ještě dali zvládnout,ale čím víc se stupnovali,tím to bylo horší.ten,kdo říká,že to nebolí,nevěřím.vše trvalo do 8.50hod,kdy se mi konečně narodila dceruška veronika.Musím říct,ač bolesti byly nepříjemná,mohu být ráda,že to trvalo v uvozovkách,jen tak krátce,jak mi řekl pan doktor,že na prvorodičku to šlo celkem rychle.Velmi obdivuji maminky,co musejí být v porodních bolestech několik hodinDruhý porod byl před rokem,tak jsem už věděla,co mě čeká,ale samozřejmě,každý porod je jiný,tentokrát jsem rodila skoro na termín,jen o dva dny dříve,bolesti začínaly kolem 23hod opět v neděli,to ale byly jiné,než před osmi lety,tak nějak se dalo zvládat vše.pak se stupnonali už jen po peti minutách,takže byl čas jet do porodnice,ale stále to bylo v mezích normy,asistenky mě prohlídly a okamžitě mě vedli na sál,to samozžejmě nikdo nečekal,ani nepotřebovali doktora,vše zvládly sami,tentokrát mě porod bolel více,než poprvé a bolesti ani tak ne,prostě uplně obráceně.Jinak jsem měla štěstí,do porodnice jsem přijela v 23.15hod a porodila jsem v 23.50hod krásného chlapečka.Vám všem přeji hodně štěstí,radosti a lásky.Ahoj

Můj porodní zážitek

Ahojky miminy,jsem na těchto stránkách nováčkem, ikdyž jsem maminkou už od 1.3.2008, a tak bych i já vám chtěla popsat můj den D.Na miminko jsme se s manželem moc těšili, těhotenství bylo nádherné, termín porudu jsme měli 19.2. a 22.2. Čím víc se termín blížil, tím víc jsem byla nervozní a nedočkavá.Jenže Domíkovi se v bříšku líbilo a ne a ne ven. A tak mi na poslední poradně řekli, že pokud do ČT neporodim, abych v PA 29.2.08 nastoupila do porodnice. Při každém píchnutí v bříšku a zabolení jsem se modlila aby to už bylo ono. Ty poslední dny byly už dlouhé a úmorné. Nakonec jsem se i na porod těšila, hlavně aby se už NĚCO dělo. Domíska jsme přemlouvali, prosili, "hubovali", ale on pořád nic. Do porodnice jsem tedy nastoupila v onen pátek dopoledne. Otevřená na 2prsty, na monitoru sem tam nějaký ten "hrbolek", ale nic, co by připomínalo blížící se porod.Ve 20:30h mi nakonec dali pilulku na vyvolání porodu a pak to šlo rychle. Ve 23:30h mi praskla plodová voda a už se silnými kontrakcemi jsem šla na porodnici. Přijel za mnou manžel a celou následují dobu byl se mnou. Dominik se narodl ve 3:05h, měřil 51cm, vážil 3,360kg a byl překrásný. Bez komplikací se to bohužel neobešlo. Malý měl omotanou pupečníkovou šňůru kolem krku i kolem ramínek, což zjistili až na porodním sále. Rodil mě primář, docent Halaška, a on i celý tým byli úžasní. Děkuju!!! Když malý vykoukl na svět, měla jsem o něj děsnej strach, jestli není přidušený, ale byl naprosto v pořádku. Jen já dost krvácela, takže mi přišlo, že mě celou věčnost "dávají dohromady". Ale pan primář je odborník na svém místě, vše se rychle zhojilo a nic nemohlo zkazit moji radost a štěstí z našeho zlatíčka. Ten náš lumpík nám dělá radost už půl roku a já mohu s klidným srdcem říct, že jsme šťastná a spokojená rodina. Všem přeji hodně šťěstíčka a spokojených dní.

Můj zážitek z porodu

Ahoj holky,i já se podělím o zážitek s názvem "porod". Jako prvorodička jsem byla samozdřejmě plná očekávání a nevěděla jsem do čeho jdu - kamarádky mi sice vyprávěly své zážitky, ale myslím si, že tohle je hodně individuální a nepřenosný pocit...já jsem byla ve 40.tt 15.8.08 na kontrole u svého gynekologa a ten mě ujistil, že v termínu to nebude (termín jsem měla 19.8.)...v tentýž den večer mi začaly bolesti, které se neustále zvětšovaly, nemohla jsem ležet ani sedět, jen chodit...naložila jsem se do vany, ale nezabralo to, nevěděla jsem, jestli už jet do porodnice, aby mě nevrátili zpět nebo počkat. Nakonec jsem to vydržela do rána a v 7.30 už mě přítel odvezl do fakultky, kde si mě nechali s tím, že už se pěkně otevírám...nechala jsem si píchnout epidurál a čekala s čím dál většími kontrakcemi na hodinu H, která přišla v 17.35, kdy se malý Adam poprvé rozkřičel na světPorod byl bez komplikací, porodní asistentka bezvadná a i když malý byl macek (4,25kg ), tak mám jen 2 malé stehy Zatím o dalším dítěti neuvažuji, ale pokud bych i další porod měla s takhle hladkým průběhem, tak to budu považovat za štěstí...Eva

Super porod

Dopoledne jsem byla na kontrole v porodnici (konec 37. týdne), a řekli mi, že na porod to nevypadá. Ovšem asi o půl třetí odpoledne porod začal, ale já jsem to nepoznala, protože jsem to tak nějak ještě nečekala, a ani to tak moc nebolelo. Takže jsme s manželem zajeli na oběd, já jsem se mezi stahama spokojeně nabaštila, pak jsme jeli do OBI, tam jsem si teda říkala, že ti poslíčci začínají být nějací otravní, a snažila jsem se je rozpít magnézkou. Potom jsme jeli pro moje kamarádky, které mě přijely navštívit, na nádraží a s nimi domů, na zahradě jsme opíkali, holky mě bavily drbama, a já jsem rozcházela kontrakce, o kterých jsem si pořád myslela, že to jsou poslíčci, protože teda bolelo to, ale zas tak moc ne. Pak jsem i napustila vanu, aby ti poslíčci teda trochu povolili, ale vůbec to nepomohlo, tak jsem zavolala do porodnice, ale řekli mi, že pokud jsem byla dopoledne na vyšetření a k porodu to nebylo, tak ať nejezdím a zkusím to zaspat. To už mi ale bylo divné, že se mi chce dost tlačit, a že jsem začala krvácet, tak jsme teda jeli. Manžel jel 180, já už jsem křičela bolestí. K porodnici jsme přijeli ve 23:00, doktor se do mě podíval, a řekl, že jsem statečná, a že už to bude. PA mi nachystala klystýr, ale podívala se do mě a řekla, že už nic, že jdeme tlačit. Praskla mi vodu, podle manžela jsem asi 6x zatlačila a v 23:45 (45 minut po dojezdu do porodonice) se narodila Maruška, 3.05 kg, 49 cm, úplně zdravá. Poučení: Pozor, porod nemusí bolet tak, jak se vám snaží nakukat v kurzech a TV.

Mam chvilicku casu, tak sem napisu muj zazitek z porodu. Prvne bych asi rekla, ze je to neco zvlastniho, co si clovek ani nedovede predstavit. Kdyz jsem prenasela asi 3 den, zacli mi poslicci, po par hodinach uz jsem je mela po 5 minutach a tak jsme jeli do porodnice. Bylo to kolem sedme vecer. Tam me prijali a dali na porodni pokoj. Jenze se nic nedelo, poslicci me neboleli, a ani se to nestupnovalo. Rano to docela ustalo a tak jsem sla na dovolenku domu s tim, ze mam prijit za dva dny na kontrolu. Jo a jeste mi udelali Hamiltona. Druhy den mi asi odesla hlenova zatka a mela jsem takovy vytok, myslela jsem, ze mi odchazi plodova voda, tak jsme jeli zase :o) jenze to plodova voda nebyla :o(( ten den jsem to obrecela, vsechny kolem me uz porodily, jen ja ne, mela jsem peknou depku. Dalsi den jsme jeli na tu planovanou kontrolu. Rekli mi, ze jsem otevrena jen na prst a ze zatim to na porod nevypada. Zase jsem to obrecela... Stale jen tvrdnuti briska, ktere k nicemu nevedlo... no v pondeli(6 den prenaseni) jsem sla opet na dalsi kontrolu, vysledek byl stejny. Otevrena jen na prst, takze mi doktorka udelala znovu hamiltona, tentokrat to uz bylo hodne neprijemne. No a vydali jsme se opet s placem domu. S manzelem uz jsme byli oba dva podrazdeni. Vsem mym kamoskam praskla voda a do par hodin meli dite, jen ja porad nic. No jenze kdyz jsme po teto posledni kontrole jeli domu, hned mi zacly kontrakce. To bylo v pul dvanacte v poledne. To uz pekne bolelo, bylo to tak po 3-5minutach. Asi po hodine jsem si rikala, jestli se opet vratit do porodnice nebo ne, kdyz uz jsme tam byli tolikrat a pokazde bez vysledku, nechtela jsem si pripadat jako pako a jet opet. Nevedela jsem, jestli to jsou jen silnejsi poslicci, nebo kontrakce. No po 4 hodinach jsme se rozhodli, ze tam preci jen pojedeme. NAtocili monitor, dali nas na porodni pokoj a cekali jsme. Nalez byl stejny, otevrena na prst :o( rekli, ze to muze tvrat jeste pekne dlouho, takze manzela poslali domu. Asi po 8 hodinach,v deset vecer jsem se konecne otevrela na 3-4cm a mohli mi pichnout vodu. Uz jsem byla vycerpana, protoze jsem tu noc predtim kvuli poslickum nespala. No vodu mi teda pichli a ze mam zavolat manzela. Byla jsem otevrena na 5-6cm. Chodila jsem do sprchy apod. ae ty bolesti v zadech byly hrozne. Kazdou chvili jsme si rikala, ze to nezvladnu a chtelo se mi umrit :o)) usinala jsem mezi kazdou bolesti.Pak me PA polozila na bok, jednu nohu dole a druhou jsem mela na madle a takhle jsem asi pul hodky rozdychavala bolesti. Mozna bylo uz tak kolem 1hodiny v noci, kdyz mi tam dole najednou neco povolilo a zaclo me nutit tlaceni. Rekla jsem MArtinovi at jde pro sestru a on, ze ne ze to nemuze jeste nic byt. Nakonec ji zavolal, sestra, ze pry to jeste nemuze nic byt :o) Prohmatala a najednou zacla litat a chystat veci...otocili me na zada a me uz to nutilo tlacit vic a vic. Prisel doktor a dalsi sestricky a ja uz musela tlacit. Doktor me pobizel, manzel drzel za ruku... parkrat jsem zatlacila a pak jsem ucitila, jak vysla hlavicka...pak mi rekli at zatlacim jeste jednou pro raminka...najednou obrovska uleva...dali mi malou na brisko, ani nebyla od krve, ani moc neplakala...pak uz jen vim, ze jsme tam byli asi dve hodky a koukali se na mimi...byl to takovy hrozne zvlastni pocit...Asi tri tydny mi trvalo nez jsem zacla citit takovou tu lasku k male, ale stalo to za to a jsme moc radi, ze Jolanku mame :o))) Tak to byl muj zazitek z porodu... jak tak koukam, tak je to pekne dlouhe, snad to i nekdo precte :o))

Mam chvilicku casu, tak sem napisu muj zazitek z porodu. Prvne bych asi rekla, ze je to neco zvlastniho, co si clovek ani nedovede predstavit. Kdyz jsem prenasela asi 3 den, zacli mi poslicci, po par hodinach uz jsem je mela po 5 minutach a tak jsme jeli do porodnice. Bylo to kolem sedme vecer. Tam me prijali a dali na porodni pokoj. Jenze se nic nedelo, poslicci me neboleli, a ani se to nestupnovalo. Rano to docela ustalo a tak jsem sla na dovolenku domu s tim, ze mam prijit za dva dny na kontrolu. Jo a jeste mi udelali Hamiltona. Druhy den mi asi odesla hlenova zatka a mela jsem takovy vytok, myslela jsem, ze mi odchazi plodova voda, tak jsme jeli zase :o) jenze to plodova voda nebyla :o(( ten den jsem to obrecela, vsechny kolem me uz porodily, jen ja ne, mela jsem peknou depku. Dalsi den jsme jeli na tu planovanou kontrolu. Rekli mi, ze jsem otevrena jen na prst a ze zatim to na porod nevypada. Zase jsem to obrecela... Stale jen tvrdnuti briska, ktere k nicemu nevedlo... no v pondeli(6 den prenaseni) jsem sla opet na dalsi kontrolu, vysledek byl stejny. Otevrena jen na prst, takze mi doktorka udelala znovu hamiltona, tentokrat to uz bylo hodne neprijemne. No a vydali jsme se opet s placem domu. S manzelem uz jsme byli oba dva podrazdeni. Vsem mym kamoskam praskla voda a do par hodin meli dite, jen ja porad nic. No jenze kdyz jsme po teto posledni kontrole jeli domu, hned mi zacly kontrakce. To bylo v pul dvanacte v poledne. To uz pekne bolelo, bylo to tak po 3-5minutach. Asi po hodine jsem si rikala, jestli se opet vratit do porodnice nebo ne, kdyz uz jsme tam byli tolikrat a pokazde bez vysledku, nechtela jsem si pripadat jako pako a jet opet. Nevedela jsem, jestli to jsou jen silnejsi poslicci, nebo kontrakce. No po 4 hodinach jsme se rozhodli, ze tam preci jen pojedeme. NAtocili monitor, dali nas na porodni pokoj a cekali jsme. Nalez byl stejny, otevrena na prst :o( rekli, ze to muze tvrat jeste pekne dlouho, takze manzela poslali domu. Asi po 8 hodinach,v deset vecer jsem se konecne otevrela na 3-4cm a mohli mi pichnout vodu. Uz jsem byla vycerpana, protoze jsem tu noc predtim kvuli poslickum nespala. No vodu mi teda pichli a ze mam zavolat manzela. Byla jsem otevrena na 5-6cm. Chodila jsem do sprchy apod. ae ty bolesti v zadech byly hrozne. Kazdou chvili jsme si rikala, ze to nezvladnu a chtelo se mi umrit :o)) usinala jsem mezi kazdou bolesti.Pak me PA polozila na bok, jednu nohu dole a druhou jsem mela na madle a takhle jsem asi pul hodky rozdychavala bolesti. Mozna bylo uz tak kolem 1hodiny v noci, kdyz mi tam dole najednou neco povolilo a zaclo me nutit tlaceni. Rekla jsem MArtinovi at jde pro sestru a on, ze ne ze to nemuze jeste nic byt. Nakonec ji zavolal, sestra, ze pry to jeste nemuze nic byt :o) Prohmatala a najednou zacla litat a chystat veci...otocili me na zada a me uz to nutilo tlacit vic a vic. Prisel doktor a dalsi sestricky a ja uz musela tlacit. Doktor me pobizel, manzel drzel za ruku... parkrat jsem zatlacila a pak jsem ucitila, jak vysla hlavicka...pak mi rekli at zatlacim jeste jednou pro raminka...najednou obrovska uleva...dali mi malou na brisko, ani nebyla od krve, ani moc neplakala...pak uz jen vim, ze jsme tam byli asi dve hodky a koukali se na mimi...byl to takovy hrozne zvlastni pocit...Asi tri tydny mi trvalo nez jsem zacla citit takovou tu lasku k male, ale stalo to za to a jsme moc radi, ze Jolanku mame :o))) Tak to byl muj zazitek z porodu... jak tak koukam, tak je to pekne dlouhe, snad to i nekdo precte :o))

Máme Verunku na světě

Tak i my máme končně Verunku na světě, jen v rychlosti... narodila se 19.8. v 20,25 a na prvorodičku to bylo celkem rychlé - 6,5 hod. Partner byl se mnou a byla jsem za to moc vděčná.Mám takovou otázečku... Jak dlouho jste se potýkaly s poporodníma depresema. Nějak se z toho ještě nedokážu radovat a moc mě to mrzí, hlavně když je malá tak roztomilá. Cítím se pod psa a doufám, že to brzy přejde. Naštěstí mám v příteli a v rodině obrovskou podporu, jen mám strach se své stavy budu přenášet na malou

rozhodla jsem se take podelit o svuj zazitek.Kontrakce mi zacali 22.4.08 kolem pulnoci u me mamky v Budějovicích.Byly nepravidelné, tak jsem jim nepřikládala nijak zvláštní význam.Usla jsem a asi ve dve mě probudily bolesti sice ne nějak silné ale pravidelné po 10 minutách.Šla jsem si udelat čaj (přítel spal jako dudek), dat sprchu, ze pak uvidím. bolesti stale stejne, tak jsem si pomalu připravila věci, oblekla se a šla vzbudit přítele.Ten začal trochu panikařit, protože nas čekala asi 25km cesta do Krumlova.Do porodnice jsme dorazili asi v 6 ráno.Přijali mne a konstatovali, že to bude rychlý, že půjdem hned na sál.Peťu oblekli do slušivého oblečku a rekli, ze jsem na 4 prsty otevřená.Podotýkam, ze bolesti jsem od teto chvile mela po 5 minutach az do sameho narozeni a to do 16:00!Ted nas cekala sprcha,hupsani na mici, Yalgel(místo klystyru),monitory,prasknutí vody,..a bolesti.musim se přiznat, že jsem se porodu opravdu nebála,učila jsem se v těhu spravné dýchání,ulevující polohy,masaže,a tak.Nechci nikoho strašit, ale ty bolesti, byly opravdu velice nepříjemné, mírně řečeno:)byly tak vysilující, byla jsem vynervovaná, u konce, když mě to nutilo tlačit, tak to jsem si taky pěkně zanadávala:)Peťa byl úžasnej,i když v té první fázi jsem byla nejraději sama s tou bolestí, nic nepomáhalo, takze jsem na nejake polohy kašlala:)sedela jsem proste asi hodinu na zachode, to bylo nejpohodlnejsi misto:)Kdyz už mi konečně ve tři dovolily sestry tlačit, byla jsem stestim bez sebe.Tlačila jsem jak o život,partner fandil a povzbuzoval, že vidí hlavičku.To už mi bylo vše jedno, ani jsem už necítila kontrakce, tak že jsem tlačila, jak se mi to hodilo..doktor me nastřihl, ja zatlačila a Nina byla na světě.Ukázali naám jí a hned odnesli, za chvíli nam ji dali a nechali nas o samote.To byl ten nejnadherneji okamzik!!Cítila jsem takovou nesmírnou lásku, že se to neda popsat..to všechno za to stálo

Nečekaná rychlovka

Ahoj, tak konečně můžu taky napsat svůj příběh.V sobotu 16.8. jsme s přítelem celý den lítali po obchodech, sháněli jsme všechno možné do domečku a měla jsem toho docela dost, ale nic hrozného, jen mě bolely nohy z toho chození a celou dobu mi jakoby po troškách odcházela voda.Večer, když jsme šli spát,se o slovo začali hlásit poslíčci, byli docela často, ale normálně jsem usnula i tak.Ráno v 8 hod. jsem se probudila a pořád jsem ty stahy cítila, teď už trochu silněji, ale dalo se to zvládnout, ani ve snu by mě nenapadlo, že už to je porod, říkala jsem si, že to bych určitě nějak instiktivně poznala.Přítel mě celou dobu nutil, ať jedem do porodnice, že se při nejhorším zase vrátíme, ale nechtěla jsem, nechtěla jsem dělat zbytečné scény a šla do teplé vany s tím, že to určitě poleví.Ani mě nenapadlo třeba měřit v jakých intervalech mám stahy, přitom to bylo snad každých 5 minut.Vana byla fajn, ale pak jsem si uvědomila,že to vůbec není slabší.A tak jsem párkrát změřila jak často mám stahy a bylo to zhruba každé 3-4 minuty, ale pořád se mi nikam nechtělo.Přítel mě donutil do porodnice aspoň zavolat,tak jsem to udělala spíš pro jeho klid, jenže sestra mi do telefonu řekla, ať si zbalím tašku a přijedu.Tak jsem si šla ještě v klidu vyfénovat vlasy, dobalit poslední věci a asi v 10 hod jsme vyrazili do Bohunic, máme to asi 15 minut cesty.Tam mě přijali, paní doktorka se nejdřív podívala, jak to vypadá a řekla:"No výborně, 1-2cm"!Tak jsem si říkala,že to bude ještě na dlouho, sestřička natočila monitor a pak jsme se šli "ubytovat" na pokoj.11.30 hod už se mnou začaly kontrakce docela kroutit a začínalo to pěkně bolet.PA navrhla klystýr,, tak jsem souhlasila a za 5min už mě nalívali.Na záchodě se mi pak udělalo hodně špatně, cítila jsem,že budu muset zvracet, celé tělo mi mravenčilo a tak jsem nevěděla, jak to udělat.Než jsem to stihla vymyslet, už jsem zvracela tu půlku rohlíku, co jsem ještě ráno stihla sníst.Pak jsem šla do sprchy na balón,ale to už vůbec nepomáhalo, začalo to dost šíleně bolet a tak jsem se šla svíjet na postel.V 12.30 mě prohlídla PA a prý 7-8 cm, takže fakt rychlost za tu hodinku.Sestra se vyjádřila, že tak do večera už to bude, to mě vyděsilo, protože už to byla taková bolest, že se to ani popsat nedá.Přítel byl zrovna pryč, protože jel ještě pro nějaké věci, ale PA se vyjádřila, že by mi ráda už píchla vodu ať se to rozjede, tak ať ho zavolám zpátky, aby to nepropásnul.Asi za půl hodiny přijel, PA píchla vodu (čekala jsem bolest,ale nijak jsem to necítila)a v tu chvíli začaly opravdu krušné chvilky, bezmocně jsem brečela bolestí, drtila svému drahému ruce a začala jsem uvažovat, že pokud mi nedají něco proti bolesti, tak snad umřu i když jsem byla zásadně proti epidurálu, kdyby mi ho v tu chvíli nabídli, asi bych souhlasila, ale nikdo nic a tak jsem trpěla jako zvíře.Když jsme byli na pokoji sami, začalo to bolet už tak, že i když proti své vůli, začala jsem při kontrakci křičet jako pavián, sestry hned přiběhly, prý ať jdu ještě do sprchy, že se hlavička ještě neprořezala přes branku, ale věděla jsem, že tam nedojdu ani omylem a začala typicky prohlašovat, že už to nevydržím.Bylo asi 13.30 a PA,že prý ještě nemůžu tlačit, když mě to nenutí, tak že aspoň počkáme, až budu cítit ten tlak na konečník.A zase odešla.Od této chvíle už jsem ječela jako tarzan při každé kontrakci a ve chvilkách klidu jsem se zase všem omlouvala, že dělám takové scény, žádný tlak jsem pořád necítila a když mě slyšeli tak ječet, tak už na mě naběhly ve větším počtu a po chvilce váhání mi řekli, ať teda zkusím začít tlačit, abych tu bolest nějak přebila.Tak jsem se do toho pustila, každý stah asi tři zatlačení, jenže branka byla pořád ještě trochu úzká.Chtěli, abych tlačila na boku, to mě bolelo ještě mnohem víc a tak jsem se proti jejich vůli otočila zase na záda a začala tlačit vší silou, i když jsem žádný tlak pořád necítila.Pak najednou PA, že už vidí tmavé vlásky,ale že mě bude muset nastřihnout, to nebolelo a z posledních sil jsem se rozhodla, že už do dotáhnu rychle do konce i když už jsem měla před očima hvězdičky, přítel měl ode mě úplně rozdrcené a okousané ruce.Když jsem pak už sama viděla pár vlásků, dodalo mi to sil, v tuhle chvíli už jsem cítila jakýsi tlak, ale nijak silně.Na dvě zatlačení se porodila hlavička a na třetí zbytek tělíčka.Hned na mě prcka položili, bylo to strašně zvláštní,jen mi bylo líto, že mě hned nezačala polívat mateřská láska, chtěla jsem hlavně spát, byla jsem maximálně vyčerpaná.Bylo 14.30 hod a měli jsme to za sebou, vážil 2880g a měřil 51cm.Přítel mi poděkoval, řekl, že mě moc miluje a malýho si taky hned zamiloval, bylo to moc hezké.I přes tu šílenou únavu jsem stejně do rána neusnula, hrozně mě bolel ten nástřih, ale hlavně jsem si Adámka musela pořád prohlížet a neuvěřitelně si ho zamilovala.Mateřský pud a láska se mě stoprocentně zmocnili a vím,že to za to stálo!Během pobytu v nemocnici se nám úspěšně podařilo zahájit kojení a teď už jsme spokojeně doma a je nám krásně!I když to bylo bolestivé, bylo to dost rychlé a vlastně na to asi nebudu vzpomínat ve zlém.Celý nemocniční personál byl skvělý a nemám si vlastně na co stěžovat!Všem ostatním přeji podobný úspěch.

ahojik jeste bych mela jeden dotaz...myslite si ze mit dite v 18 neni to brzo??nebo jestly jak to mam rict...je mi 17 a tet za 14 dni mi bude 18 mala jse ma narodit za mesic a deset dni...no proste jestly mit dite v 18 jestly to neni treba blby nebo tak...treba to pochopite jak to myslim...nevim jestly jsem to nevyjadrila spatne...moc vam dekuji za radu...bude se tesit na vase odpovedi

tak holky, rozhodla jsem se napsat sem něco o svém porodu....tak v úvodu bych se přiznala, že jsem čekala velkou bolest... ale to co jsem zažila mě dost překvapilo.... netušila jsem, že může existovat TAKOVÁ bolest...já bych to popsala,jako rvaní vnitřností z těla za živa..no možná jsem více sensitivní....začalo to tedy tím,že jsem v úterý byla na gyndě a doktor mi udělal hamiltona. to bylo kolem 13.hodiny.trošku mě pobolívalo břicho, ale jinak nic.tak jsem čekala, zda s ebude něco dít. odpoledne jsem odpočívala.... pak přišel manžel, začal dělat palačinky a já koukala na 5 proti 5 a v tom jsem ucítila,jakobych si učůrla. ale poněkud víc. ale zas ne moc. šla jsem na WC. vyčůrala jsem se ale když jsem přestala,furt něco teklo. jako bych čůrala dál.tak jsme hned vzali tašku a jeli do porodnice, kterou máme naproti domu :-)to bylo půl sedmé.tam mi udělali test na plodovku....kontrakce žádné nebyly... to viděly i z monitoru.pak přišel doktor, vyšetřil mě a řekl, že jsem na 3 otevřená a že je to dobrý nález..... ať čekám na kontrakce....dali mě na čekanky. byla jsem na celém porodním oddělení jediná. manžela poslali domů,že je ještě brzo.no tak jsem čekal, ale netrvalo dlouho. ve 20 hodin mi začly kontrakce, jenže byly po 5,6,3,4 minutách. prostě všelijak nepravidelně.....voda ta tekla furt, to jsem si každých 20 minut měnila vložky....už byla noc.... já sama na čekánkách, bolesti mě opravdu bolely dost. dokonce jsem si slibovala,že nebudu křečet, ale kňučela jsem... PA se na mě přišly kouknout tak jednou za hodinu. možná ani to ne.průběžně mě vyšetřovala a pořád jsem byla na 3 otevřená. bylo to hrozný, protože jsem viděla,že mám bolesti a kničemu to zatím nevede. byla jsem strašně moc unavená.PA říkala at spím, že se musím odpočinout a že ty bolesti nejsou ještě žádný bolesti proti tomu co přijde.....to mě docela s prominutím srala :-)asi v půl páté ráno mě vzala na vyšetřovnu a zjistila,že jsem asi na 6 otevřená. vzali mě do přípravy, tam mě oholila, udělala klistýr a v 6hodin jsem šla na porodní pokoj....zavolala jsem manžela,že už může přijet. ty bolesti už byly fakt hrozný....byla jsem ve sprše, ale ta mi už moc nepomáhala. manžel se moc snažil mi pomáhat, ale já byla uplně nepříčetná.... ale byla jsem ráda,že tam je. ovšem nějaké povídání... nebyla jsem vůbec schopná přez tu bolest a vyčerpání mluvit.pak mě dali na lůžko, připojili mě na monitor a napojili mě na kapačky s antibiotikama kvůli srdci.....na těch kapačkách jsem vlastně byla až do porodu. asi tak 2 hodiny. možná i 3. to už nemám moc pojem o čase, už jsem byla fakt mimo, manžel mě hladil, držel za ruku,ale já už v těch posledních bolestech nechtěla aby na mě šahal. držela jsem se nějakých madel a řvala.ale PA mě přesvědčily,že se tím vysiluju, at se snažím moc nekřičet.už jsem byla připravená, jen nějaký ten lem na děložním hrdle se furt nevstřebal....pořád se ve mě štourali. každých 15 minut.... pořád nebyl zaniklý.pak kouknul doktor na hodiny a řekl, že pokud max. do 45 minut se to nepovede, půjdu na císaře.to jsem byla docela smutná, protože po tolika bolesti a dřině, že bych šla na sál? ne, to teda ne.mezitím mi zkoušeli všlijaké čípky a kapačky,aby se ty kontrakce ještě prodloužily a zesílily,aby byly rychleji za sebou a tím by se to urychlilo.pak jako poslední naději mi dala taková strašně milá PA nějakou kapačku, která by prý mohla zbarat. no fakt. kontrakce byly snad v kuse a já cítila, že i na tlačení mám nutkání víc a častěji a že se to nedá vůbec už ovládat....tak jsem poslala Luba, at za někým jde a řekne,že už to je, že to cítím.tak přiběhli a začalo to.ještě jsem dovolila jedné medičce, že tam může přihlížet, za což mi pak moc děkoval doktor.bylo tam asi 5 lidí u mého porodu.byla obrovská úleva,že můžu tlačit, protože to bylo strašně těžké netlačit,když tě to nutí.během 10 minut byla malá venku.... na 3 kontrakce. všichni mě povzbuzovali jako na fotbale a chválili,že výborně tlačím,že malá jde ven uplně sama...byla to velká úleva. už žádné bolesti....a ještě k té velikosti. malá měla 4.115g. v úterý jsem byla na té gyndě a doktor dělala ještě UTZ a říkal,že má 3.500-3.800g. ale spíš méně než více....no a na sále se mě ptala PA kolik mimi váží dle UTZ. když jsem jí to řekla,začala se smát a koukala mi na břicho a povídá TO BUDE URČITĚ PŘEZ 4 KILA... TO ANI NEPŮJDE VEN JAK BUDE VELKÝcož mě teda taky moc nepodpořilo,ale budiž :-)jo a nástřih mi udělali,ale ani jsem o něm nevěděla, jen jsem slšela takový zvuk jako když roztrhnete plátno...vůbec nic jsem necítila ani u šití....mám to už asi týden zahojené a sedím v pohodě už asi dva týdny.... na kruhu jsem seděla jen 3 dny v nemocnici.nakonec jsem to zvládla, byla jsem uplně v transu.... včerpaná,ale štastná. pořád jsem na malou koukala,jak ji manžel pyšně držel v náručí....ted mi tady zrovna kňourá a je sladká.snad jsem vás neunudila dlouhým popisem porodu,ale já to prostě zkrátit neumím, byl to natolik obrovský zážitek, že to nelze popsat jen pár slovy.....

ahojik maminy...chtela jsem se zeptat...tech co uz rodily a nejlepe prvorodicek...jak jste poznaly ze uz rodite...daji se popsat nejak ty kontrakce??za mesic me to take uz ceka,ale mam strach ze neco zanedbam....muzete mi poradit?? dekuji

jak Barborka na svět přišla

Taky se chci podělit o zážitek a hlavně dodat optimismus nastávajícím maminkám - prvorodičkám. Porod u nás probíhal v podstatě jako reklama na rození dětí. 21. 7. (tři dny po termínu) jsem během dne ještě dodělávala pracovní resty a odpoledne jsem si pěkně oddychla, když jsem vše dodělala a pomyslela, že teď už máme vše hotové a může malá na svět. Ještě jsem si poseděla do pěti na zahradě s těhotnou kamarádkou, rozešly jsme se odpočívat. V 18:00 začaly kontrakce hned po 5 minutách. Když to trvalo 3/4 hodiny, volala jsem manželovi, jestli už bude v práci končit. Prý ano, že tedy pojedeme, ale že nás určitě pošlou ještě domů ... muži. Přijel, večeřel a když viděl, že během kontrakcí zvládám dobalovat, strojit se apod., ještě víc věřil tomu, že dnes to nebude. Vyrazili jsme do porodnice, kam jsme dojeli ve 20:30, na monitoru 5 silných kontrakcí, po vyšetření doktor oznámil, že si mě tam už nechají, protože jsem otevřená na 4 cm. Šla jsem to říct manželovi, ten zbledl a šel pro věci do auta . Pak do přípravny a ve 21:30 na sál. Po natočení monitoru mi porodní asistentka říkala, že teď mě čeká sprcha, na což jsem jí říkala, že to si nemyslím, protože se mi chce tlačit. A pak už to šlo podle mě hrozně rychle - neustále se kontrakce měnily, zintenzivňovaly a asi po 45 minutách tlačení byla Barborka na světě, ve 23:25. Musím říct, že čas ubíhá rodičce mnohem rychleji než si dopředu představuje a hormony umožní hned druhý den po porodu pozapomenout skutečnou bolest. Všem prvorodičkám přeji takový porod, sice mě nastřihli, ale teď po 3 týdnech o tom už nevím.Všem hodně štěstí, trpělivosti a elánu.

Taky něco o nás :)

Všechno začalo v neděli 3.8. ve 12:00, nějak jsem si to pořád nepřipouštěla, že už to jsou kontrakce, byli cca po 30 minutách, později v 16:00 byli po 10,12,15 minutách, bylo to nepravidelné, ale všichni doma říkali ať radši jedeme, byli fakt silný, tak jsme jeli v 19:00 do Prahy na Bulovku, tam mi udělali monitor a řekli, že jsou nepravidelné, ale že už rodíme (porod na začátku), ale že mají plno, že nás nevezmou, tak kam chceme, tak říkám, že Brandýs nad Labem, tak tam volali a tam že nás vezmou. Tak jsme jeli do Brandýsa a v 21:00 jsem byla na příjmu a řekli ať přítel jede domů, ať mu pak zavolám, že to jentak nebude, tak přítel odjel. Dali mi injekci proti bolesti, abych se prý vyspala, jenže ta mi vůbec, ale opravdu vůbec nezabrala, ale oni to neřešili, celou noc strašné bolesti a při každé kontrakci jsem zvracela, tak mi dali čípek, ale to pomohlo jen na 2 hoďky. V 5:15 mě dali na monitor a říkali, že už je to pravidelné po 6ti minutách, po 7:00 mě doktorka vyšetřila a říkala, že jsem otevřená na 7, tak mi píchla vodu a řekla ať utíkám na sál, tak jsem okamžitě (asi v 7:30) volala příteli, aby dorazil, tak dorazil když jsem ležela na sále a už pomalu tlačila (dřív jsem ho nesměla zavolat, což mě opravdu zklamalo), přítel mi byl velkou oporou, byla jsem strašně vysílená, celou noc jsem si protrpěla kontrakcemi, zvracením a nespavostí, na sále jsem křičela jako blázen, že už nemůžu a tak (úplně jsem se za to styděla :) ). No a v 9:45 byl Dominik na světě. Můžu říct, že jak se narodil, tak jsem okamžitě na celou bolest zapomněla, byl to opravdu nejúžasnější zážitek mého života. Přítel mi byl oporou a když viděl Domču, tak i slzičku upustil. Jsme moc šťastní, prostě vím, že to za to stálo!! Jsme ,,nejšťastnější´´ rodinka na světě!!!

Taky něco o nás :)

Všechno začalo v neděli 3.8. ve 12:00, nějak jsem si to pořád nepřipouštěla, že už to jsou kontrakce, byli cca po 30 minutách, později v 16:00 byli po 10,12,15 minutách, bylo to nepravidelné, ale všichni doma říkali ať radši jedeme, byli fakt silný, tak jsme jeli v 19:00 do Prahy na Bulovku, tam mi udělali monitor a řekli, že jsou nepravidelné, ale že už rodíme (porod na začátku), ale že mají plno, že nás nevezmou, tak kam chceme, tak říkám, že Brandýs nad Labem, tak tam volali a tam že nás vezmou. Tak jsme jeli do Brandýsa a v 21:00 jsem byla na příjmu a řekli ať přítel jede domů, ať mu pak zavolám, že to jentak nebude, tak přítel odjel. Dali mi injekci proti bolesti, abych se prý vyspala, jenže ta mi vůbec, ale opravdu vůbec nezabrala, ale oni to neřešili, celou noc strašné bolesti a při každé kontrakci jsem zvracela, tak mi dali čípek, ale to pomohlo jen na 2 hoďky. V 5:15 mě dali na monitor a říkali, že už je to pravidelné po 6ti minutách, po 7:00 mě doktorka vyšetřila a říkala, že jsem otevřená na 7, tak mi píchla vodu a řekla ať utíkám na sál, tak jsem okamžitě (asi v 7:30) volala příteli, aby dorazil, tak dorazil když jsem ležela na sále a už pomalu tlačila (dřív jsem ho nesměla zavolat, což mě opravdu zklamalo), přítel mi byl velkou oporou, byla jsem strašně vysílená, celou noc jsem si protrpěla kontrakcemi, zvracením a nespavostí, na sále jsem křičela jako blázen, že už nemůžu a tak (úplně jsem se za to styděla :) ). No a v 9:45 byl Dominik na světě. Můžu říct, že jak se narodil, tak jsem okamžitě na celou bolest zapomněla, byl to opravdu nejúžasnější zážitek mého života. Přítel mi byl oporou a když viděl Domču, tak i slzičku upustil. Jsme moc šťastní, prostě vím, že to za to stálo!! Jsme ,,nejšťastnější´´ rodinka na světě!!!

ocistky

Ahoj holky chtela bych se zeptat jak dlouho trvaji ocistky? Ja jsem byla cisarem a mam je jeste porad i po 6.tydnech po porodu...Dik moc za odpovedi.

můj porod

Ahoj holčiny.. dnes je to 6týdnů, co jsem porodila a konečně se dostávám k tomu, abych popsala svůj porod Tak ve stručnosti-v Út 3.6. mi v poradně dr oznámil,že 4.6. mám nastoupit do nemocnice a tak jsem se tam 4.vydala..tam mi natočili monitor, udělali prohlídku a oznámili, že mám čas..a mám jít domů.. ale "naštěstí" mi udělali Hamiltona..v 9.30 jsem dorazila domů a v 11h začaly bolesti.. v 18h jsme se s přítelem vydali do nemocnice, nález-2,5cm..tak jsme sprchovali, hopsali na míči, masírovali apod. hezky jsem se otvírala, až na "potřebných" 10cm, ale malá né a né slézt dolů.. ani za pomoci sester.. Kolem 3h, 5.6. se po dohodě.. že jsem malá a Viki by mě mohla při tlačení potrhat, nebo by se mohla někde zaseknout a musely by se použít kleště.. rozhodlo pro císař.. no a ve 3.59 se narodila naše kočička, Viktorie Anna, s váhou 3.390g a 50cm.. dnes, v 6ti týdnech máme 4.430g a 58cm hrozně to letííííí! a dnes nám píchali i naušničky, tak už jsme opravdové holčičky

Brečely jste u porodu?

Ja ano.Těsně před porodem syna,jsem viděla v tv dokument.Tam bylo zrychleně asi 100 porodu,ruzných a skoro všechny ty američanky,po porodu brečely dojetím.Rodila jsem císařem,uspali mě jen lokální anestezii.Tak ,že jsem vše vnímala.A jak ho vytáhli a já ho slyšela křičet,tak jsem se tam tak rozbrečela,uplná želva.Museli mě utěšovat,vubec to nešlo zastavit.Strašně jsem se styděla,já svoje emoce nikdy nedávám znát.Pro toho doktora,to taky byla nová situace,nevěděl co má dělat.Přišel se pak za mnou podívat na pokoj.Pohladil,mě a říkal,vy jste mi dala,tak mi na sále ještě nikdo neplaklal.

Můj nejkrásnější zážitek - můj porod

Ahoj holky!!!!Pročítala jsem si Vaše porody a také se ráda podělím o ten svůj :o) . Mimi jsme měli plánované - byla jsem na několika operacích a vzhledem k mému onemocnění mi bylo doporučeno,že pokud chci mimi,tak teď - v té době mi bylo necelých 19 LET!!!!! Dokončovala jsem SZŠ a hlásila se na vyšší - mimochodem na porodnickou školu :o) .... Holt to osud chtěl jinak a já místo studia porodů šla rodit sama :o)... Termín jsem měla 19.02.2006 ( to už mi bylo 20 let ) ... Asi tři týdny před porodem jsem měla snad každý druhý den poslíčky - jednou trvaly 23 hodin,pravidelně po 7 minutách ( bolelo to,ale dalo se to ) ... Jelikož jsem z oboru ( zdravotní sestra a navíc jsme bydleli 3 min. od porodnice ) tak jsem nepanikařila. Den před porodem (18.02.2006 ) jsem ještě byla večer před osmou nakupovat v Kauflandu,potkala jsem tam známou a ta tvdila - no jo,ty jsi tipickej kluk!!! To bude kluk jako buk - nevěděli jsme jistě,co že to čekáme,ale každý mě tipoval na kluka ( ač jsem v době těhotenství nabrala z původních 56 kilo 24 kilo na rovných 80!!!! ). Ale světe div se,vypadala jsem tak o 10 kilo těžší a né o 24!!! ( a to měřím 173 cm ) I bříško bylo malinké - doktorka se bála,že malá bude mini... No zkrátka jsem večer nakoupila a jelo se domu. Asi o půl deváte se dostavila první kontrakce,ale já si myslela,že to jsou opět poslíčci.Nic netušící jsem šla spát.Budila jsem se jen na kontrakce a zase usínala.Ve dvě ráno jsem si sedla na postel a věděla,že tohle je ONO. Miláček šel zrovna spát.Říkám mu : asi budeme rodit... A on na to,že až si budu jistá,tak ať ho vzbudím a s klidem šel spát!!!!! No prostě chlapi!! Skákala jsem si na mí´či,měřila kontrakce a když byly po 3 minutách šla jsem ho vzbudit. To bylo skoro 5 ráno. V 5 jsme byli v porodnici,monitor,vyplnění papírů, vyšetření a pak šok - maminko nejste vůbec otevřená ( ač kontrakce na monitoru byly hooooodně silné). Poslali nás na hekárnu s tím,že snad ještě dnes porodím - no myslela jsem že zešílím!!!!! Měl před námi být celý dlouhý den bolestí!!!! Naše sluníčko to ale chtělo jinak. V 5 :45 jsem byla otevřená na 4 cm,o půl šesté na 5 cm,v 6:45 nám protrhly plodové blány,aby odtekla voda,hned jsem byla na 6 cm.Byla jsem poučena,že jak ucítím tlak na močový měchýř,tak že mám říct.Po té prý příjde tlak na konečník a to už budeme tlačit.Byla jsem ve sprše přišli asi dvě hooodně velké kontrakce,ale žádné tlaky.V 7 přišla sestra,ptala se na tlaky a se zděšením mě vyhnala z vody,prý jestli se nám to nezastavilo,prohlédla mě začala plašit - já úúúúplně otevřená,malá úúúúplně dole,hlavička narotovaná do správné pozice a já se cítlila výborně!!!!!! Lezla jsem na porodní postel,žádné bolesti ,nic.Okolo všichni běhali a já si to nádherně užívala!!!!Pak jsem 2 krát zatlačila,malá se začala prodírat ven,ale bohužel si přiškrtila pupeční šňůru ( pan doktor však rychle zareagoval - na nic nečekal - nastříhl mě z obou stran a na jediné zatlačení se nám narodila Terezka..... Sice teda stříhání a šití bylo strašné!!!!! Ale stálo to za to... Malá se narodila v 7 : 28 , vážila 3200 a měřila 49 cm.... Apgar byl 10 - 10 - 10 takže vše naprosto OK!!!! Jak píši až na stříhání a šití to byl nádhernej zážitek!!!!!! Takže shrnuto,mé velké bolesti trvali cca 5 hodin - ale neprožívala jsem to nijak strašně - čekala jsem to ještě horší!!! Samotné tlačení trvalo od 7:15 do 7:28 , takže pouhých 13 MINUT!!!!!!!! Další mimi bych chtěla tak za 8 let a na porod se už dnes mooooc těším!!!!! Je to nezapomenutelný,nejsilnější emocionální zážitek v životě každé ženy.... No snad jset to dočetli celé.Všm přeji to,co jsem prožila já!!!!!

moje porody

První porod proběhl vcelku v pohodě,stahy jsem měla zhruba co pět min. asi sedum hodin.Bylo to náročné,ale dalo se to.můj druhý porod byl trochu jiný.Začal také odtokem PV,do hodiny jsem měla silné kontrakce a už byla v porodnici,podle lekaře i porodní asistentky ještě času dost,nejsem vůbec otevřená.Kontrakce jsem už měla co minutu,max.co dvě a zhruba čtyřicetivteřinové.Dost vydržím,ale to bylo na i mě dost.Po třech hodinách jsem byla otevřená na čtyři prsty.po natočení monitoru asistentka oznámila,že jde pro lékaře,sotva zavřela dveře,už jsem zvonila,hrozný tlak do konečníku a malá se drala ven.Sestřička došla,hlavička už kousek venku,dvakrát zatlačit a bylo to,dorazil i doktor.Akorát těch stehů,vnitřních i zvenku,malá měla modřinu přes celé čelo(ještě teď má)a popraskané žilky za krkem.Jsem ráda,že to dopadlo dobře a malá se má k světu.Má 4měs. a když na ni kouknu,vím,že to stálo za to.

Můj porod v termínu

Ahoj, malý usnul, tak jdu honem napsat, jak probíhal porod mého prvního dítěte. Termín jsem měla 8.6. a jelikož jsem měla těhotenskou cukrovku, tak mi bylo řečeno, že mě nenechají přenášet. Ten poslední týden před termínem už byl fakt náročný, nemohla jsem vůbec spát, byla jsem nateklá a tak jsem se modlila, aby to přišlo dřív. Poctivě jsem od 35. týdne pila maliník a taky jsem den před porodem svedla manžílka, což jsem slyšela, že je také dobrý "přivolávač". No a ve čtvrtek 5.6. jsem se cítila tak nějak divně celý den, ale nedalo mi to a zašla jsem ještě s mamkou do kina na premiéru "Sexu ve městě", což je můj oblíbený seriál. Večer jsme šli spát a já se probudila asi 15 min po půlnoci a cítila jsem mokré pyžamo. Nejdřív jsem si myslela, že jsem se jen připočurala, ale na WC jsem zjistila, že mi odtéká plodová voda a odchází hlenová zátka. Dle instrukcí z porodnice (že se má po odtoku vody přijet do 2 hodin) jsem ještě nechala manžela spát a protože jsem neměla žádné bolesti, v klidu jsem se vysprchovala a sbalila věci na cestu. Muže jsem probudila v 1,30 a jeli jsme do porodnice. Tam zkonstatovali "malý nález", což je otevření na dva prsty, ale jelikož mi odtekla voda, nechali si mě tam na předpokoji a manžel musel domů. Během noci jsem měla kontrakce asi po 20 minutách, ale nic moc bolestivého. Ráno po natočení monitoru si mě pozvala doktorka a navrhla vyvolání porodu, abychom to uspíšili. Zavedla mi 2 tabletky a poslala zpět na monitor. Asi po 20 minutách jsem začala mít kontrakce silnější a po půl hodině jsem je měla po minutě a silné jako prase!! Vydržla jsem to asi 2 hodiny (chodila jsem po chodbě) a pak řekla sestře, že potřebuji něco na tišení bolesti, nebo se z toho zblázním... Doktorka mě znovu prohlédla, zjistila otevření na 4 prsty a poslala mě na porodní sál. Tady mi hned vzali krev kvůli epidurálu, o který jsem si řekla a dostala jsem klystýr. Znovu monitor, pak sprcha, která mi vůbec nepomohla, zase monitor u kterého jsem fakt trpěla v leže na boku a pak už přišla doktorka, že mi píchne epidurál. Ani to nebolelo a po 10 minutách přišla hrozná úleva.... Bohužel trvala jen půl hoďky a pak mi přišla k sobě pravá polovina těla (zabral pouze na levou), takže jsem opět začala prodýchávat kontrakce, manžel podporoval a světe div se, po 20 minutách mi doktorka řekla, že se jde rodit, jelikož jsem otevřená na 9 cm. Ale malý byl hodně vysoko, tak jsem musela stát u křesla a gravitací ho tlačit dolů. Pak už bylo vše připraveno, já dostala hrozný tlak do konečníku, tak mi bylo povoleno si přitláčet. Asi po dalších 10 minutách jsem šla zpět na křeslo a začalo tlačení. Byla jsem úplně mimo, takže si z toho moc nepamatuju, jen že jsem měla černo před očima, myslela jsem si, že mi tím tlakem praskne hlava a pak už jen jsem cítila pálení, jak mě nastřihli a ve 14:00 úlevu, jak malý vyklouzl ven. Vůbec nekřičel, ukázali mi ho na pár vteřin a nesli ho pryč, jelikož byl úplně fialový a napil se plodovky. Za 2 minutky byli zpět a to už vřískal na celé kolo. Takže po 5 hodinách kontrakcí byl 6.6. 2008 Lukášek na světě s váhou 3,78 kg a 52 cm výšky. tatínek si ho tam hrdě choval během doby, než jsem porodila placentu, a než mě paní doktorka zašila (naštěstí jen hráz). Bohužel Lukymu zlomili při porodu klíční kost a na hlavě má otok, jak spěchal ven.Ale vše se prý do 2 měsíců spraví, tak nám držte palce!! Je to naše zlatíčko!!!

Ahoj. Tak tiež prispejem svojou troškou do mlyna. Neskoro, ale predsa.28.7.2006 o 23.30 som sa ukladala k spánku a nemohla som nájsť vohodnú polohu. Ako som sa "uhniezďovala" ucítila som vlhko medzi nohami. Hneď som si pomyslela, že som si dóóósť cvrkla, ale mi praskla voda. Tak som sa snažila zobudiť manžela, a hovorím mu: "Asi mi praskla voda." A on na to: "Cože, kde nám teče voda?" Tak som mu asi na tretí pokus vysvetlila, že rodím. Vyskočil z postele a začal organizovať: "Daj si sprchu, ja skontrolujem, či máš všetko zbalené a vyrazíme." Autom to máme do porodnice cca 5 min. v špičke, nočnou Jihlavou to bolo doslova za minutku. Dorazili sme na príjem. Porodna asistentka nás privítala s otvorenou náručou (pamätala si nás z predporodneho kurzu), vyšetrila ma, a povedala, že som otvorená na 2 prsty. Za 2 min. prišiel lekár, vyšetril ma, a povedal, že som otvorená na 3 prsty. A bolesti zatiaľ žiadne. Až mi robili ultrazvuk, začala som cítiť mierne bolesti ako pri menzes. Ku koncu to už bolo horšie, ale dalo sa to.Po vyšetrení mi sestra hovorí: "Vyholím vás a dám vám klystýr, uľaví sa vám, a urýchly to porod." No, myslela som, že porodím už na záchode. Z posledných síl som sa vyšplhala na lehátko hneď pri záchode, a bolo mi úplne jedno, že mám nárok na pohodlnú "hekárnu" (hrozné slovo). Prišla sestra, a pýtala sa manžela, ako často mám kontrakcie. On povedal, že po 5 min. Poslala som ho do pr...e, že ich mám už stále. Medzi tým išiel lekár spať a sestry boli tiež stále v kľude. Keď som zistila, že je len 1.15 a vynásobil asom si momentálne bolesti osmimi hodinami (ako nám "sľubovali" na kurze), chytila ma panika, a povedala som, že to bez niečoho na bolesť nezvládnem. Manžel zavolal sestru, tá ma vyšetrila a hovorí, že na bolesť mi už nič nestihne dať, že rodím. A v tej chvíli mi prestali bolesti, takže keď mi sestra na sále hovorila: "Až budete mít kontrakci, tlačte.", tak ja som stále ležala a čakala. Trochu som to celé nemohla vydýchať, tak sa to nejak pretiahlo, takže sa dcérka narodila až o 2.00. Spomínala som na videá plné emócií a sĺz, a ja som sa zmohla na jediné: "Tý jó." Manžel ma počas porodu povzbudzoval, a hovorí mi: "Už to nepotrvá dlouho, už vidím hlavičku." No, na to by som ja nervy nemala. A prestrihol aj pupočnú šnúru. Vtedy som vedela, že sa na neho budem mocť v každej chvíli, za každej situácie spoľahnúť. To bola tá lepšia časť. To, čo prišlo po tom, bolo horšie. Síce ma nastrihli, ale napriek tomu som sa roztrhla až k zadku. A vo vnútri som bola dosť potrhaná kvoli zápalu, ktorý som prekonala v detstve. Takže šitie bolo 100x horšie, ako porod. Ešte niekoľko dní (týždňov) po, som myslela, že na záchode rodím.Keď tak na to pozerám, tak som sa nejak rozpísala, asi mám dnes nejakú literárnu slinu. Takže sa vám ani nebudem čudovať, keď to nebudete čítať. Ak náhodou áno, ďakujem vám, že ste dočítali až sem.

porod za 90 minut

Ahoj jmenuji se Jana tento rok 19,3 se nam narodil další přírustek do rodiny. Kdyš to tak shrnu první porod byl take za 90 minut ale tím ,že mi bylo 18 tak jsem si připadala ,že rodím 4 hodiny. Tentokrat budu na tento porod vpomínat v tom nejlepším. Bydlím v Českém Krumlově tak jsem tu i odrodila me dvě deti mam první holčičku Lucinku které ted budou 4r a mího bobše Dominika kterému budou za týden 3 měsíce . Rodil mě snad ten nejlepší doktor který múže vubec být. jmenuje se Fialkovic. a ted k prubehu.Od pondělka17,3 jsem měla nesnesitelné bolesti ale pořát nebyli pravydelne jednou po30 min. podruhe po50min. no tak jsem si nijak nedelala hlavu v uterí me manzel odvezl na monitor ale pořád nic tak jsem jela domu. večer jsem si nemohla dat ani sprch protože jak se mi dostala voda na bricho tak jsem myslela,že mi praskne. ve 3h rano me probudili bolesti tak jsem si je prodejchavala a ani jsem nikoho nebudila no a v 8h rano mě manžel vezl znovu do porodnice stim ze jsem mela bolesti po 2min. vysetreni probehlo v klidu voda mi nepraskla vubec dostala jsem kapacku do ruky a sla jsem na sal. Kdys jsem dostavali ty největší bolesti a tlaky vespod zakřicela jsem na sestru ta mě prohlidla a rekla ze to k porodu jeste neni a prý ze jestli mi dela tlacení dobre tak to mam skouset.TAK JSEM TLACILA ale stylem že mi odtekla predni i zadni voda a kdys to sestricka slsela tak se sla prevlect ze me odrodi sama protože měl doktor dalsi pripad vedle ne druhem sale nastesti to stihnul a ja jsem 3krat zatlacila a malej byl nasvete proste nejkrasnejsi poci. Mam z nej obrovskou radost a roste nam pred ocima. preji krasny den a lehke porody a doporucuji Cesky krumlov dr.Fialkovice pa Jana

S-I-M porodila

dobré ráno,dnes ve 3:52 hod se narodila Viktorka Vrabcová, přivedla jí na svět S-I-M císařským řezem. Asi nastali komplikace, víc se dozvím zítra až se za ní půjdu podívat. Simču pustili včera z nemocnice domů, doktor jí poslal kvůli přenášení a oni jí udělali Hamiltna a pustili domů jestli se to nerozběhne samo. Malá vážila 3,390 kg a měřila 50 cm

Můj porod -krásný zážitek

ahojky až teď když už máme po 6nedělí,mám čas a chuť napsat jak probíhal můj porod. Take že ve čtvrtek 10.4 v 18.00 mi začalo tak pbolívat v pánvi a dost pravidelně ale žádná velká bolest ,manžel přišel v osm z práce a v půl desáté jsme si šli lehnout s tím,že dneska určitě rodit nebudeme, nevěnovala jsem tem bolestem v pánvi nějak velkou pozornost, protože jsem skoro 10dní před porodem dos poslíčkovala, a v noci ve 23.00 přišla první křížová bolesz úplně jiná než jsem měla těch 10dní předtím to šlo všechno do břicha klasické stahy, ale v těch jedenáct to přicházelo po 2 až 3min,pak praskla voda na 2krát tak to už jsme jeli,v porodnici nález na 3cm ,pak vana cca2h tak jsme se otevřela na 10 a šli jsme na to, akorát jsme nerodili na sále ale na hekárně já na manželovi,který seděl na sedačce a Stella šla na žíněnku,bez jakýhkoliv léku a oxytocinu,ten mi dali až na vypuzení placnety ,když jsem si pak po narození dcery přešla na sál,takže zážitek nadevše,hudba ,svíčky ,já manžel jedna sestra a doktor ,který byl těžký pohodář,holka se narodila cca za 5,5hodiny a sestra říkala,že kdyby mi byly podány léky takže by byla na světě dřív tak o hodinu,je fakt ,že skoro hodinu a půl jsem ji tlačila ven,jelikož šla prý hodně nasucho,protože jsem ztratila skoro všechnu vodu tak to trošku drhlo i to jsem tak citíla, ale jinak žádná velká bolest ,která by se nedal zvládnout ,spíš vyčerpanost a únava,kort v té vaně ,kde byla konktrakce po 1min a trvaly 35vt.tam jsme byla dost vyčerpaná a prý jsem i usínala, manžel skvělý ohromná podpora talčil mi potom na té sedačce břicho a to dost pomohlo.Prostě shrnutě na porod budu vzpomínat ráda a s velkým nadšením ,asi jsem divná,ale je to tak, i rekonvalescence po porodu velice rychlá jelikož bez nástřihu a natřýení,takže žádné šití apod. Tak všem přeju podobný porod a hlavně zdravé mimi.mějte se všichni krásně

PLÁNOVANÝ CÍSAŘSKÝ ŘEZ

Den „D“ – 7. května 2008 Ráno v 5 nám zazvonil budík a to byl začátek našeho velkého dne. Došla jsem se vyspršit, naposled jsem skontrolovala věci do porodnice a po 6. hodině jsme vyrazili do Českých Budějovic. Dorazili jsme kousek před 7. hodinou. Mě si odvedla sestřička do převlékárny a dostala jsem slušivého andílka a manžela si vzala na starosti další sestřička, dala mu erární oblečení a usadila ho v šatně. Mě si zatím odvedli na monitor. Během natáčení si sepsali potřebné papíry.Po té mě odvedli za manželem, protože jsem měla přijít na řadu až jako druhá.Asi po 20. minutách si pro mě přišla doktorka, prohlídla si mě na stole, pak mě vzala na ultrazvuk a pak si mě odvedla sestřička do malé místnůstky na klystýr. Po namáhavé půl hodině mě sestřička odvedla do sprchy … to bylo velmi příjemné. Pak mě opět odvedli za manželem. Bylo to moc dlouhé a já začala být dost unavená. Nakonec jsem se dověděla, že jim do plánu přišel akutní císař, tak to trošku potrvá, než přijdu na řadu. Po nějaký době mě opět odvedli na natočení monitoru, vzali mi krev a opět mě odvedli za manželem. Bylo to dlouhé čekání, ale nakonec jsme se dočkali a přijeli si pro mě ze sáluBylo něco málo po 10. 30 hod. .Už při zavádění cévky jsem pomalu usínala a na operačním stole si ze mě anestezioložka dělala srandu, jestli opravdu budu potřebovat uspat. (protože jsem byla opravdu unavená, tak jsem si nechala dát celkovou anestesii). Ještě jsem si stačila dát s doktorama dobrou noc a ….. najednou slyším jako z dálky: „Paní Maroušková, máte krásného Vojtíška který váží 3710g“.Manžel byl celou tu dobu od porodu s ním a dohlížel na všechny prohlídky. Bylo to pro mě strašně krásné a neuvěřitelné. Dostala jsem injekci proti bolesti a nechali mě trošku odpočinout. Měla jsem strašnou zimnici a strašně mě bolelo bříško a táhli mě záda.Naštěstí to brzy přestalo a asi tak po půl hodině mi přivezli Vojtíška. Bylo to pro mě neuvěřitelné, položili mi ho na prsa a ten malej tvoreček byl tak krásný. Byla jsem strašně šťastná a bylo to pro mě to nejhezčí. Poté Vojtíška odvezli zpátky na Bečárnu /tam mají novorozeňátka na starosti( a nechali mě odpočívat. Kolem 14. hodině za mnou pustili manžela. Vojtíška mi vozili tak 5 denně na kojení a v noci nás nechali odpočívat. V pátek dopoledne mě převezli na pokoj. Měli jsme veliký pokoj, kde jsem měla postel, Vojtíšek postýlku na kolečkách a pro manžela rozkládací křeslo. Pomalu jsme se oba učili starat se o Vojtíška a sestřičky nám velmi ochotně a s radostí pomáhali. Ze začátku jsem moc mlíčka neměla, tak nám malého museli přikrmovat, ale poslední dva dny jsme už byli soběstačný a Vojtíškovi už stačilo mlíčko ode mě. Naučili jsme se vše potřebné, manžel skvěle zvládá přebalování, já pak broučka oblékám, společně koupeme a manžel mi pomáhá přikládat při kojení. Teď už jsme jako dokonalý tým a vše zvládáme bez větších problémů. Začíná nová etapa našeho společného života a my vykročili pravou nohou….

Tak i o mých porodech

Milé maminky současné i ty nastávající, ráda se s vámi podělím o mé prožití porodu. Mám za sebou 2 těhotenství tudíž i 2 porody. Poprvé jsem otěhotněla koncem roku 2003. Kdyby mi nevynechala menstruace a neudělala si těhotenský test, ani bych nevěděla, že jsem těhotná. Nebyly žádné nevolnosti, zvracení, žádné zvláštní pocity, že je to tady. Vše probíhalo v pořádku, jen od 17. týdne mi začalo tuhnout břicho a to trvalo až do konce. Někdy těchto falešných ztahů bylo i 30 denně, ale jelikož nevedly k otvírání a ani nebyly bolestivé, bylo to v pořádku. Termín jsem měla 8.82004, ale nic se ten den nedělo. 10.08 jsem šla na kontrolu do porodnice a při točení záznamu se malému nechtělo moc hýbat. Ikdyž jsem zkoušela různé polohy - v sedě, na zádech, na jednom boku i na druhém, pořád nic. Zavolali primáře a ten řekl že jelikož mám po termínu tak kvůli tomu záznamu mám nastoupit další den na vyvolání. Bylo mi z toho dost na nic, protože jsem chtěla rodit přirozeně až to samo příjde. Co s tím, že se zrovna malému chtělo spát, když ho točili? Jinak jsem samozřejmě pohyby měla normálně. Nedalo se nic dělat a já druhý den nastoupila. V 9,00 mi zavedli tabletu na vyvolání a začaly velmi mírné ztahy, jako při menstruaci. Postupně se začly zesilovat, takže mi v 11,00 píchli plod.vodu a bolesti začly být ještě silnější. Chodila jsem do sprchy na míč, taky na záchod kvůli sestoupení mimča. Tak to probíhalo do 16,00. Bolesti už byly hrozné, říkala jsem že už nechci a že to nevydržím. Ale vydržela jsem no a v 16,35 se nám po 3 zatlačeních už bezbolestných, narodil syn Lukášek, 3,95 kg a 54 cm. Po druhé jsem otěhotněla začátkem r.2006. Tentokrát mi bývalo špatně od žaludku ale naštěstí jsem nezvracela. V 7.týdnu jsem začla krvácet, praskla mi cévka na obalu plodového vejce a byl z toho hematom. Nejdřív se nevědělo jestli to nepovede k potratu, ale vše se vstřebalo a dopadlo to dobře. Termín jsem měla 14.10.2006. Ani tento den se nic nedělo. 20.10. mi začali pravidelné slabé kontrakce, asi od 16,30 odpoledne. Kolem 19. hod byly po 5 minutách, ale žádná velká bolest. Volala jsem na porodnici a řekli, že když to do hodiny nepřestane, tak mám radši přijed. Nepřestalo, tak jsme jeli. V 20,30 mi natočili záznam, vyšetřili a že prý je to pěkně nachystané asi na 3 cm, ale že to nemusí být ještě k porodu. Ale radši mě přijali, jelikož nemohli říct ani tak ani tak. Byla jsem na běžném pokoji. Jak jsem si lehla do postele, ztahy začly nabývat na síle. Někdy po půlnoci mě přijali na sál, otevřela jsem se na 7 cm. Tentokrát bylo vše rozjeté, takže příprava jako nálev byl poloviční, sprcha jen to nejnutnější a už na porodní lůžko. Probíhalo to úplně stejně jako poprvé, takže po pár zatlačeních se nám ve 2,42 narodila dcera Barbora, 4,20 kg a 53 cm. Ještě musím říct, že ani u jednoho porodu jsem nemusela být nastřižená a měla jsem jen po dvou ztezích. Takže vlastně můžu napsat, že mé porody byly vlastně úplně pohodové, až na ty strašné bolesti ke konci. Všechny vás zdraví Rosalli

Tak se mi snad podaří něco napsat.V sobotu ráno jsem nastoupila do nemocnice na vyvolání,jelikož jsem se neotvírala a hrozila mi preeklampsie.Hned ráno mě napojili na zátěžový test,který byl na jedničku.Jenže ten nezabíral.Tak mi ještě ten den večer zavedli nějaké gelové tyčinky,které mi začali otevírat porodní cesty.Druhý den ráno mi je vyndali a večer zavedli prášek na vyvolání.No a ve dvě ráno mě vzbudili kontrakce po pěti minutách a už to utíkalo.Ve čtyři jsem volala tátovi že už může přijet.Mezitím mi udělali klistýr a zavedli do zadku nějaké čípky na povolení kloubů a svalstva.Byl to docela namáhavý porod,protože Domča trošku víc narostl.Museli mě nastříhnout a s velkým úsilím byl prcek v 7:40 na světě.Táta moc pomáhal.Držel mě za ruku,dával kyslík a hrozně mě tím podpořil.Jsem moc ráda že je to za mnou a po druhé už do toho asi nepůjdu.

Mejdan

Ahoj o mojich porodech tu raději psát nebudu,protože by to vydalo na knihu.Když jsem byla po třetím císaři a už jsem byla na pokoji,byly tam se mnou další dvě co měly nějaké zdravotní komplikace a byly tam na vyvolání porodu.A ta jedna byla tak neskutečně ukecaná a říkala takové super historky,že jsme se šíleně celou noc chechtaly,já po císaří břicho bolelo jak blázen,málem my popraskaly stehy.Ony na tom byly jěště huř měly už porodní bolestí divím se že po takové noci vubec porodily.Musím říct,že tak jak den po porodu tak jsem se nebavila ani na tom nevětším mejdanu co jsem kdy byla.

fanypet zapomněla

Jsem zapomněla, než jsem začala krváce, lovili mi ještě placentu, nechtěla jít ven a dr. ji nemohli najít. Po dlouhé době ji našli a byla celá potrhaná A zbytek znáte

....

Ahojky, 21.1. ráno v 5 jsem šla na WC, když jsem stoupla (myslela jsem, že jsem se počůrala :-)), ale později se ukázalo, že mi odtéká plodová voda. Začala jsem se pomalu oblékat, (miláček byl doma, ale chtěla jsem zachovat klid) zavolala jsem si do špitálu jestli musím jet nebo počkat na stahy, nasnídala, nachystala věci a řekla miláčkovi, že mi odtéká plodová voda, v tu ránu vypnul tel. a řekl, že ho už nic nezájímá, že bude jen se mnou. Přijeli jsme do špitálu a tam mě hospitalizovali, neměla jsem stahy. Pořád mě kontrolovali a pořád nic.Druhý den mi dali kapačky na vyvolání a začlo to.Kolem jedenácti přijel miláčik. Byla jsem pořád ve sprše, horká voda a masáž dělá svoje. V 16 hodin už Radim nemohl vydržet pohled na mě jak trpím, tak zavolal sestru, že chceme epidurál.Bohužel nikdo mi ho zrovna nemohl píchnout, tak mi dali dolsin, byla jsem dobře sjetá, moc si toho pak nepamatuji... Kolem pátek mi píchli epidurál, tak to bylo super,chvilkama jsem se nudila ale zachvilku začly ty největší bolesti, křik, že mi vypadne mimčo a bolest....Pak mi na koze musel Radim držet nohu, protože jsem to nějak nestihla,měla jsem stah takže mi držel nohu a hlavu.Dr. mi řekl, až ucítím bolest, že mám zatlačit, já už hodně unavená, nenajezená...nevěděla že mám bolest, tak mi dr. řekl "teď jste měla bolest", tak jsem pak teprve zatlačila...no a byla na světě. Ale pak začly komplikace, začala jsem hodně krvácet, tak začali makat jak šroubci, chudáci.Takže další 3/4 hodina porodu, zašívání a čištění , zašívání mě dost bolelo. Po dvou hodinách ležení na porodním sále mě chtěli odvést na pokoj, ale skolabovala jsem. Museli mi dát druhou infusy. Tak jsem na porodním sále zůstala další hodinu. Ale dovolili nám, na porodní sál si objednat pizzu to bylo parádní. No pak jsem jela na pokoj. Tři noci mi malou nedali, jen na kojení, musela jsem hodně nabrat síly.....

1,2,3,

ahoj holky,tak jsem cetla vase pribehy a rozhodla jsem se dat sem ten svuj.Kdyz jsem se dovedela,ze cekam mimi,tak jsem se bala co bude dal.Cas ubihal bricho rostlo,ja pribirala a termin se pomalu blizil.V druhem trimestru jsem prodelala osklivou anginu,musela jsem brat nejake antibiotika a bala jsem se o malou,aby byla v poradku.kdyz uz to vypadalo,ze je angina pryc,dostavila se alergie na penicilin kterou jsem v zivote nemela.Zacala me svrbet kuze,druhej den jsem otekla od hlavy k pate a musela jsem na pohotovost.Tam mi dali nejakou injekci na zklidneni a poslali me domu.Vse zmizelo a me bylo konecne fajn.Mala byla taky v poradku a ja si mohla dal uzivat tehotenstvi.mesice plynuly rychle jako voda a ja mela pocit,ze uz se neunesu.V39 tydnu jsem mela prijit jeste do poradny,ale v ten den rano tedy 24.7.07 jsem se vzbudila s divnym pocitem v brise.takove slabe popichavani,ale nevenovala jsem tomu pozornost,oblekla jsem se a sla do poradny.V ordinaci po vysetreni mi doktor malem vynadal,jakto,ze jeste nejsem v porodnici,ze jsem na tri centimetry otevrena.Ja na nej koukam s otevrenou pusou co to rika,ale bylo to tak.po ceste domu mi bolesti silily a byly cim dal intenzivnejsi.Doma jsem oznamila rodicum,ze jedem do porodnice,jelikoz pritel byl v praci.V aute jsem mu volala,ze je to tady at za mnou prijede.Chudak byl z toho fakt vedle.Do porodnice jsme dojeli v pul jedne odpoledne nez jsem se dostala z prijmu na porodni,tak bolesti byly tak silne,ze jsem se bala at se mala nenarodi na chodbe.A nenarodila.Pritel to taky stihl vcas a kdyz uz jsem lezela na porodnim stole a doktorka rekla 1,2,3 zatlacte,tak ani nevim jak,ale moje mala princezna byla na svete.Takze porod byl kratkej ale za to krasnej.

Nic moc....

Termin jsme meli 31.1.2008,ale jelikoz se male nechtelo moc na svet,byla jsem 11.2 v 18h prijata na porodni sal na vyvolani. v 20h vecer mi zavedli prvni prasek a do rana jsem lezela na porodnim sala.Bylo strasne celou noc poslouchat,jak nekdo vedle rodi,byl slyset kazdej hek.Jelikoz prvni prasek nezabral,hned rano mi zavedli druhy.Ten taky nezabral,tak me ve 12h odpoledne presunuli o patro niz,s tim,ze mi na druhy den zaedou treti,ale ze se to mozna rozjede samo.A taky ze rozjelo. Vnoci mi odesla hlenova zatka a prisli mirne kontrakce.Dopoledne to jeste slo,ale odpoledne uz to bylo horsi. Kdyz jsem to rikala sestrickam,odpovidali mi ze na zaznamu jeste nic neni.Nakonec jsem uhnala doktora at se na me podiva a ten mi rekl ze cipek uz tam neni a ze bez blesti to nebude,ze jsou to jen pripravne stahy.To me vydesilo.Rikala jsem si,ze jestli tohle jsou jen pripravne stahy,tak teda nevim jak vydrzim to ostatni.Musela jsem vydrzet do vecera do 21h a pak me konecne vzali zpatky na porodni sal.Porodni asistentka kdyz me videla,tak rekla ze kdyz me tak sleduje,tak ten treti rasek nebude ani potreba.V 23h se na me konecne prisel podivat doktor (do te doby sil rodicky) a rekl ze jsem na 3 cm otevrena.Volala jsem manzelovi at prijede.Pichli mi vodu a ta byla zakalena,takze celou dobu sledovali male ozvy.Dostala jsem 2 kapacky,jedna byla vyziva pro me malou a druha na urycheni stahu a potom me pichli neco proti bolesti.Bolesti se dali vydrzet akrasne jsem to rozdychavala,az me to samotnou prekvapilo. Potom se mi chtelo tlacit,zazvonila jsem na sestru a pak uz to slo rychle.Jelikoz mela mala omotanou snuru kolem krku a byla velka(4150g),tak mi nesla vytlacit.Museli mi tlacit na bricho a nakonec ji vytahli pomoci prisavky.No a 14.2.2008 2h30minut byla na svete.Kdyz me pan doktor potom zasival,strasne mi klesl tlak,ze mi ho nemohli anii zmerit,tak jsem dostala dalsi kapacku a malou mi polozili na bricho jen asi na 5sekund a dali ji radsi manzelovi,protoze se bali ze ji neudrzim.Bylo to pekne dlouhe ale stalo to za to!!!!!!

nejkrásnější zážitek

Můj zatím jediný porod naší krásné Kačenky bude pro mně na celý život asi nejkrásnějším zážitkem. Do porodnice jsem nastoupila k vyvolání, protože se naší slečně na svět příliš nechtělo. Vybrala jsem si jinou porodnici než pod kterou spadáme a rozhodně jsem udělala dobře. Na tom opravdu hrozně moc záleží, jak se v tom prostředí cítíte, jak se k Vám chovají, zajímají se o Vaše pocity a potřeby. Manžel byl ten den v práci, protože mně můj strašil, že mně tam asi den dva ještě nechají než se bude něco dít. Ale lékařka mně prohlédla a dala mi na výběr. Já jsem neváhala, chtěla už jsem konečně mít to vytoužené miminko. Dostala jsem pilulku na vyvolání a pak to najednou jelo jak po másle. Volala jsem manželovi, ať co nejdříve přijede, málem to nestihl.Většinu doby jsem trávila ve sprše na balonu, což mi ohromně pomáhalo. Vnitřně jsem se připravovala na to jak to bude ještě horší, ale ono nebylo. Když jsem uslyšela manželův hlas oddychla jsem si, tak už můžem. Paní doktorka mi řekla ať tedy zkusím zatlačit, byl to fofr na třetí nádech byla Kačka venku, užasle jsem zírala na ten uzlíček co mi přistál na břichu a nevěřila vlastním očím. To jsem nečekala a obešlo se to i bez nástřihu hráze, takže jsem mohla bez problémů sedět. Kačenku nám nechali dvě hodiny na sále, aby jsme se s ní mohli seznámit a pomazlit. Neumím si představit, že by o tohle můj manžel přišel o ty první okamžiky, kdy jsme oba rozechvěle pozorovali ten zázrak. Malá ani neplakala, měla otevřené očka a zdálo se že nás poslouchá. Vůbec jsem nebyla unavená na pokoj jsme šli spolu za ruce, cítila jsem se skvěle, že bych mohla v tu ránu domů. Celou noc jsem nespala, pořád jsem si prohlížela to svoje úžasné miminko, tak dokonalé a krásné. Byla jsem úplně nabitá všemi těmi emocemi a každému bych něco podobného přála zažít.

Zítra dva roky - aneb den, co mi změnil život

Jelikož jsme se před dvěma lety ještě takhle krásně na BoL nescházely, tak se "hlásím" až teď. Takže...... termín jsme měli 13.4., 11.4. večer jsme poseděli, byla u nás ségra (takže teta) a strejda (skorošvagr), poseděli jsme do půlnoci a bavili se historkami ze záchranky, kde strejda pracuje. Nasmáli jsme se a já ještě žertovala, že z toho určitě "pojedem". Manža (no teda i strejda) se mázli, takže manža celou noc hezky prospal, ale já začala v jednu v noci tušit, že "to" nebude jen z toho smíchu, dostavovalo se "to" hezky pravidelně každých sedm minut. Takže spaní už nic moc (teda já, manža nic netušil a spalo se mu náramně). V sedm se vzbudil, pochopil a klasika - začal panikařit: "Stihnu se oholit? Stihnu vyvenčit psa?" Bylo to v relativně v pohodě, ještě jsem dobalila, vyklidila myčku a pro jistotu cinkla strejdovi, když je z branže. "Heleď, jak poznám, že rodím?" "Máš hlavičku mezi nohama - tak já beru porodnickej balíček a mažu, jo?" Hrozná představa - "Nikdy!"Do porodnice jsme dojeli kolem 10 hodin, v půl jednácté mi primář řekl, že "by to mělo dneska být". (Už to začínalo nabírat na intenzitě, tak mě představa pouhé možnosti porodit dnes tak trošku vyvedla z míry.) Hrdlo prý ještě centimetr. Nejdřív jsem se zaradovala, už jen sedm, ale pak mi došlo, že ten jeden a pak ještě zbývajích osm.V poledne mi píchli vodu a prý uvidíme, jestli tomu večer pomůžeme nebo to půjde. Manža si přečetl noviny a zdlábnul sváču, já se kroutila u žebřin. Ve dvě nastoupila jakýsi záskok náhodou paní doktorka, ke které jsem chodila do poradny. Chtěla mě prohlédnout a nabídla mi epidurál. V představě, že ještě o půlnoci bych tam měla takhle pochodovat, jsem souhlasila. Pak na mě koukla, usmála se a říká doslova (slyším ta slova dodnes): "Já mám snad vlčí mhu, ono je to osm až ven." Takže žádný epidurál, bohužel pozdě.Asi o půl třetí jsme šli na sál, v jednu chvíli "slibovala" už jen tři kontrakce, po třetí jsem v pokusu o žert protestovala, že už nehraju (pak jsem se dozvěděla, že to tak říká vždy), ale pak - 12.4.2006 osm minut po třetí hodině byl tu - ten človíček, co mi tak krásně a navždy změnil život, František (2,83 kg a 49 cm), ten nejkrásnější uzlíček na světě.Takže teď už mám doma "tááákhle velikého" klučičáčka, zítra už dvouletého.

Můj první porod

Přesně v den plánovaného termínu porodu mě po půlnoci vzbudil nepříjemný pocit v podbřišku. Říkala jsem si, že to ještě nejsou kontrakce, ale když se stahy opakovaly po 20 minutách, tak to vypadalo, že už se našemu miminku asi opravdu chce na svět. Kontrakce se stupňovaly a k ránu už byly po 8-10 minutách. Spát jsem nemohla, cítila jsem se stále více vyčerpanější. Kolem páté mi vypadla zátka. Ráno, kolem osmé jsem byla objednaná u doktora. Protože jsem měla těhotenskou cukrovku (neměla jsem přenášet), byla jsem se domluvit na termínu vyvolání. Pan doktor mě prohlížel a říkal, že mé kontrakce vypadají spíše na „poslíčky“, že ať jdu klidně domů a domluvili jsme se na vyvolání za 3 dny. Večer kolem deváté už se kontrakce opakovaly po 7-5 minutách. Bylo mi trochu na omdlení, takže jsme vyrazili do porodnice. Najednou šlo všechno rychle - o půl jedenácté jsem už ležela na sále. Přítel tam byl se mnou a jsem mu za to moc vděčná. Byl mi velkou oporou. Porodní asistentka a „žákyně“, které se tam o nás staraly, byly moc fajn. Na sále jsme si mohli pustit hudbu, bylo to tam příjemné (až na ty bolesti). Kontrakce se stupňovaly, měla jsem pocit, že už nedělám nic jiného než je prodýchávám. Ke konci jsem měla zavřené oči a vnímala jsem jen pokyny porodní asistentky a mého přítele, který mě celou dobu držel a prožíval narození našeho syna se mnou. V 00:53 jsem otevřela oči a na ten okamžik nikdy nezapomenu. Viděla jsem malý řvoucí uzlíček, jak ho doktoři drží v rukou, stříhají mu pupeční šňůru a odnášejí ho na přebalovací pult. Na bolesti, které jsem před pár minuty (a hodiny) prožila, jsem v tu ránu zapomněla. Byl to nejkrásnější okamžik v mém životě, cítila jsem se moc šťastná. Pepíček měl 3,56 kg, 52 cm a tmavé vlásky. Narodil se den po plánovaném termínu a zároveň den po narozeninách svého tatínka, takže to byl pro něj nezapomenutelný dáreček k narozeninám. Celý porod na sále trval necelé 2,5 hodiny, od první kontrakce to bylo 24 hodin. Rodila jsem v Podolí.

Moje zkušenost s porodem v NMB

Moje zkušenost s porodem v NMBOtěhotněla jsem v lednu 2007. V minulosti jsem pracovala v provozu s chemickými látkami, a proto jsem byla od začátku na rizikovém těhotenství. Vše probíhalo bez komplikací; měl se nám narodit zdravý chlapeček. V sedmém měsíci těhotenství jsem dostala prudký zánět ledvin, ze kterého mne za 10 dní na gynekologickém oddělení NMB dostali. Doktoři, všechen personál a prostředí nemocnice byli na dobré úrovni. Tak jsem si spojila výbornou pověst porodnice na Polní s touto zkušeností a rozhodla se, že budu rodit tady. Navíc jsem sem pravidelně docházela na kontrolu ledvin, do kterých mi malej s oblibou kopal.Termín porodu byl stanoven na 20. října. Nic se ale nedělo, až do čtvrtka 25. Mírné stahy začaly velmi brzy ráno. Pochopitelně jsme byli u prvního dítěte nejistí a nechtěli jsme nic riskovat a tak jsme v devět večer vyrazili do porodnice. Stahy byly zhruba po deseti minutách. V porodnici mne prohlédli a řekli, že jsem otevřená na 3cm a že porod může přijít až v neděli. Instrukce „kdyby něco, přijeďte dřív“ nás moc neuklidnila. Tu noc jsem celou prosténala; stahy byly pořád po deseti minutách, stále však intenzivnější. V pátek v šest ráno jsme vyjeli na druhý pokus.Tentokrát bylo rozhodnuto, že si mne už nechají. Než jsem porodila třikrát mne přestěhovali z pokoje na pokoj a vystřídala se směna personálu. Měl a jsem nateklé porodní cesty a potom se doktorce nelíbil úhel nasedání hlavičky, takže až po čtrnácti hodinách mne posadili na porodnický stůl. Asistentky mi při kontrakci tlačili na břicho. Doktorka si přizvala starší kolegyni. Nastřihli mě, ale ani to nepomohlo, tak nakonec vzali VEX. Narodil se mi zdravý kluk 52 cm, 3,65 kg. V tu chvíli to prožíval spíš manžel, protože mě se nastřižení protrhlo víc, než mělo. Obě doktorky se vrhli na šití, jehož výsledek měl 16 stehů.Šestinedělí skončilo, ale mne jizva pořád bolela. Přesně dva měsíce po porodu se mi v jizvě objevila 2 mm trhlina. Protože gynekoložka trávila vánoční dovolenou, spěchala jsem k praktické. Ta mne obratem poslala do NMB na gynekologii. Přítomná doktorka mne propláchla peroxidem, doporučila ať si jizvu proplachuji roztokem hypermanganu a poslala domů.Dva týdny po návštěvě ambulance NMB se mi v místě trhliny vytvořil hnisavý váček. Druhý den jsem s velkými bolestmi navštívila svoji gynekoložku. Ta zjistila, že po nekvalitním zašití po porodu a infekci se mi v ráně vytvořilo ložisko hnisu vedoucí 7 cm hluboko. Do konce týdne jsem byla v NMB na operaci. Po pětidenní hospitalizaci jsem přestala kojit. Dva měsíce od opravné operace nejsem úplně v pořádku. Někdy mě přepadá strach, že se to už nikdy nespraví.Chápu, že první porod dlouhý 14,5 hodiny není nic zvláštního.

Velmi rychlý porod

To co zde popíšu překvapilo i mě o porodní asistentce ani nemluvím.23.3 jsem se ráno probudila s tím,že mě trochu píchá dole v podbřišku.Nic závažného a celkem brzy to přešlo,jen jsem měla takový divný pocit.Vzhledem k tomu že jsem byla objednaná na 10hod.do Podolí na monitor nijak jsem to neřešila,jen jsem dožehlila pár věcí na malou a zabalila si konečně tašku do porodnice.Na 10 hod.jsem odjela na monitor řekli že vše je v pořádku a pokud něco cítím(jakési dloubání zhruba po 50-60min)můžou to být poslíčci a přijet mám až budu mít kontrakce po 5 minutách.Spokojeně jsem odjela domů a fungovala jako vždy.Okolo 15hod.jsem zkonstatovala že mě začínají bolet záda a dloubání mám tak po 20min.takže možná to poslíčci nebudou.Zabalila jsem Jirku,dala si sprchu a odjeli jsme ke známým co slíbili že ho během porodu ohlídají.Nijak jsem nepospíchala,vyšiloval akorát manžel a vyhrožoval že porodím v autě.U kamarádky jsme dali kafe,pokecali a když jsem spočítala že ted už je to asi 5 min.vyrazili do Podolí.Tam mě hodili na monitor a to už začalo být zajímavý,protože vleže jsem to nějak cítila víc a intervali se zkracovali.Nakonec doktor dospěl k názoru že budu rodit(bylo 18,20)manželovi řekl at si zavolá tak za 2 hodinky a já šla na porodní sál.Už když jsem tam přišla měla jsem pocit že kontrakce mám nepřetržitě takže převléknout se do košile začal být problém ale všichni okolo byli v klidu.PA mě doporučila záchod a sprchu s tím že pak uděláme porodní přípravu,takže jsem odešla na záchod a tam se spustila plodová voda.Jen jsem vyjekla a na její dotaz co jako je jí říkám že už teda rodím.Moc mě to nevěřila ale odvedla mě na lůžko a říká at zkouším zatlačit.Tak jsem zatlačila a na její povel"přestante"jsem zkonstatovala že to už nejde.Zatlačila jsem ještě jednou a cítila jak jde mimnko ven.Nostihla jí aspon chytit.Takže malá se narodila 18,54,bez jakékoli přípravy,já bez nástřihu a ani mě nepotrhala.Měla 49cm a 3230g takže zas tak malé miminko to nebylo.Takhle rychlý a pohodový porod bych přála všem.

Porod a astma

Ahoj,chtela jsem se zeptat jestli nekdo z vas neni astmatik?Ja jsem teprve v 15 tydnu,ale nikde nemuzu sehnat zadne info o porodu.Nevite jestli muzu kojit kdyz uzivat trvale hormonalni leky na astma?dekuji za rady Hezky denMisa

Docela rychlý...

Ahoj,tak to na nás přišlo krapet nečekaně 19.3. v půl pátý ráno. Udělala jsem tatínkovi snídani a zjistila, že mě opustila zátka . Šla jsem mu tedy oznámit, že asi brzy pojedeme na výlet a v tu chvíli přišla první kontrakce- další za pět minut...V porodnici byl interval víc jak 10 minut, tak to vypadalo, že nás vrátí zpátky, ale byla jsem otevřená na 4cm, tak mě naložili do vany. Děsne mi vadilo to vedro a kontrakce se stupňovaly. To bylo už 10 hodin a já jsem začínala pomalu panikařit. Před jedenáctou povolali tatínka (byl nával, tak celou dobu seděl, chudáček malá,na chodbě), tak jsem přestala drtit ruce sestřičkám a začala jemu.No a v 11:30 mi plácli na břicho naší vlasatici Veroniku (2980g a 46cm).Neobešli jsme se bez nástřihu- ten mě trápil necelý týden, ale teď už jsou stehy vstřebané, takže O.K.Nejvíc mě ovšem pobavil přítel, když mi ještě na porodním sále skoro vyčetl, že jsem nekřičela.

nakonec to dobře dopadlo:-)

Termín porodu jsme měli 13.12. Pořád jsem jezdila do nemocnice na monitory, věčně se jim něco nezdálo, no prostě zbytečný stres. Nakonec to dopadlo tak že ve čt večer po ultrazvuku paní doktorka naznala, že už přenáším moc dlouho(týden, asi je strašily blížící se vánoce) a že máme už málo plodovky a že se jí tam něco nezdá a že si mě nechají v nemocnici. Vymohla jsem si že nastoupím až ráno a že odpoledne začnou vyvolávat. Zkrátím to, v pá zátěžák, trošku kontrakce ale přešlo to, aspoň jsem věděla co čekat, poslíčci bolí jinak. První tabletka na vyvolání, otevřená na 2cm, celou noc kontrakce po 10 min, vůbec jsem nespala, ráno se mi sestřička vysmála že jsem si měla přijít pro něco na spaní protože jsem pořád na ty dva cm a budu zbytečně unavená. No hodinu na to přišel doktor a hlásí jdeme rodit, jsme na 7cm, holky cítila jsem se pořád stejně, rozhodně ne na porod. Cpali do mě oxytocin horem dolem ale stahy pořád slabý, malá nesestupovala. Bodejť, když tam pořád někdo lezl a neměla jsem klid:-) Najednou si všimli že to bude asi velký mimčo, to brzo. Když už to začalo tlačit šup na kozu, to jsem chtěla rodit na stoličce, hm. Koza obrovská, já malá, sotva jsem dostáhla, rozhodně se v té poloze nedalo tlačit. A že jdeme na to a mimi pořád vysoko. Doktora už to přestávalo bavit:-) tak říká že se nedá nic dělat že půjdeme na císaře. Situaci zachránil můj drahý, když si vymohl aby jsme to ještě zkusili na boku. Párkrát jsem zatlačila a najednou doktor křičí to porodíme už vidím vlásky. Tak jsem zabrala dva doktoři mi skákali po břichu a naše mimi se narodila. Měla 4,30! a 51 cm a je úplně nádherná. Celkový pocit z porodu vlastně pozitivní, na všechno člověk brzy zapomene. A teď zpětně po třech měsících - užívám si každou vteřinu s naším zlatíčkem, takže to fakt stojí za to.

Chcete shodit po porodu?Ráda poradím i mě se povedlo!

Ahojdlouho jsem se snažila zhubout v těhotenství jsem přibrala 22kg a hledala jsem všechno možné až jsemnajela stránky zadala tam jen své jméno amail a už se potom se mnou spojila konzultantka která se mnou probrala váhukolik bych měla správně vážit jak se stravuji a podobné návyky poradila mě apotom to už bylo jen na mě zkuste to nebude Vás to stát víc než pár minutčasu.Pokud chcete vědět o jaké stránky jde napište mě na můj mail Dedicova.M@seznam.cz ráda napíšu víc

To byl POROD!!!...omlouvam se, je to dlouhe

Dobre, takze Viola se narodila ve stredu 6.2.,termin jsme meli na 11.2. Opravdu se mi nechtelo prenaset, tak jsem si rekla, ze zkusim vsechno mozne a tak jsem "primela" milacka v utery k sexu.Od te chvile jsem byla cela takova bolava, ale kontrakce to nebyly.Vyrazili jsme jeste vecer do kina a v prubehu filmu jsem mela dve kontrakce...poslicci, rikala jsem si.V noci jsem pravdepodobne nejake ty kontrakce zaspala,ale ve stredu rano Terry odchazi v 6:30 do prace a vzbudi me, no a ja uz od te doby bolesti neusla.Zkusila jsem vanu, ze se to nejspis zklidni, ale nejak extra to nepomohlo.Nejaka voda po me na posteli byla, ale hrozne malinko, tak jsem si myslela, ze to nemuze byt ona plodova.Nicmene pro jistotu jsem napsala sms at si kontroluje telefon, ze mam bolesti cele rano(Tu si pry precetl az po 20 minutach co prisel domu....chlapi!!:)) Kontrakce jsem mela,ale problem byl, ze to neslo nijak pocitat, prislo mi,ze me to boli snad porad...nekdy to vrcholilo, ale zadne rozmezi jsem nepozorovala.Vana, kterou jsem nechala napustenou moc nepomahala, chozeni trochu ano.Nebyla jsem si stale jista, nechtela jsem trapne tahat partnera z prace, kdyby to nebylo ono.Zaridilo se to ale samo, protoze najednou vesel do dveri, ze mu na lekci nikdo nedorazil a tak sel domu.To bylo asi 9 hodin.Nakonec jsem se rozhodla, ze radsi pojedem, protoze to neprestavalo.Nasla jsem (s prestavkama) taxik na webu, vzala tasku sbalenou teprv ze dne predtim(uf uf tip top),a nasedli jsme do taxiku.V aute,kde jsem musela byt v jedne poloze uz slo celkem zretelne spocitat, ze kontrakce jsou tak po 4 minutach a taky jsem cejtila, ze jsem cim dal mokrejsi, takze to asi pl.voda byla.Byl provoz a do nemocnice jsme dorazili asi v 10:00.Stravila jsem na prijmu vic nez 40 minut.Uklizeli jeste saly(Podoli-maj jich 8).Takze prohlidka, kde jsem jim tam celou podlahu trapne zamokrila plodovou vodou a ze pry jsem otevrena na 3 centimetry.."tak dneska porodite" rekla mi doktorka.Pak me napojili na monitor a tahali ze me ty rozumy do karty.To teda nebylo vubec prijemny sedet temer 30 minut na monitoru s tema kontrakcema.Sal byl moc peknej,nak jsem se mezi kontrakcema celkem v poho prevlikla,dali mi klystyr.Terry si jeste stihnul skocit na rychly obed.Ja to stravila na zachode a pak ve sprse.Sprcha mi moc pomahala, to jsem ani nevedela kdy kontrakce vrcholi.Prisla sestra,zeptat se jestli budu chtit epidural.Potala jsem se jestli pouzivaj i neco jineho, a ona ze v podstate ne.Tak jsem ji nechala at mi vezme krev k anesteziologovi, jestli by mi ho vubec mohli dat a ze ale nejspis chci (uz to fakt bolelo). Nasledovali silnejsi kontrakce a ja zkusila i balon, coz bylo prijemne, ale ja byla tak unavena, ze jsem pokazdy malem spadla jak jsem na dve vteriny usla.Partner mi drzel hlavu a tak.Sla jsem tedy na chvili na luzko, abych mohla zavrit oci.Uz to zacinalo byt fakt divny.Najednou jsem dobehla k nejblizsimu umyvadlu a zvracela jsem snad vsechno.Musim rict, ze to uz ze me slo vsude mozne, ale sestra s vysledky ohledne epiduralu nikde.Prisla jina, ze moje ma moc prace na druhem sale.Moje nejvetsi vzpominka je opravdu to divani se na hodiny a vzdy nekdo rekl, ze se hned vrati, ze za chvili prijde doktorka, ale mela jsem pocit ze nikdo nikde.To uz bylo neco okolo 3 odpoledne a ja se pomalu zacinala bat toho tlaceni(naivne jsem si podle casu myslela, ze to prijde brzo).Prisla sestra po dvouch hodinach od odberu kreve rovnou s doktorkou a ta mi oznamila, ze jsem otevrena jiz na 7 centimetru.Orientacne jsem se zeptala na epidural a ona, ze by to anesteziolog stejne nedoporucoval, ze mam moc bilych krvinek.A navic oznamila dost podstatny problem.Miminko pry vubec nesestupuje dolu do panve, kontrakce nejsou ucine.Zavedli mi kanilu a dali neco...fakt nevim uz co, ale pry aby to posililo kontrakce.Napojili me take na monitor a ze pry si mam zkouset lehnout na bok, nebo sedet ci stat, ze gravitace by mohla miminku pomoc jit dolu.To dost dobre neslo.Na boku byly ty kontrakce dost nesnesitelny a chodit jsem nemohla, protoze me zase napojili na monitor.No a uz to bylo jen horsi a horsi.Doktorka ze pry prijde za 2 hodiny, ze driv to nema cenu, aby videla nejakou zmenu.To jsem se jen koukla na hodiny a nechapala jak to jako mam dalsi dve hodiny vydrzet.Zhruba kolem paty doktorka zkonstatovala, ze jsem otevrena na 9 cm a ze normalne by se uz pristupovalo temer k porodu, ale ze musime cekat, protoze mimi se ani nehlo.Zavolala doktora, sefa toho dne, protoze si nebyla jista co se mnou.Ten me taky zkontroloval a pak jen suse pronesl "I trpelivost prinasi miminka" a "nashledanou"...myslela jsem ze ho kopnu.Zacala jsem se snazit na bok, i kdyz to silene bolelo, pak jsem se posadila a to hned musel partner prinest misku, protoze jsem se pozvracela.Pak chudak zase nesl misku, protoze jsem potrebovala curat.Byla jsem ale na monitoru tak jsem se nemohla hnout.Muselo to bejt dost nechutny, obdivuju jak to zvladl.Ja uz jsem fakt nemohla, strasne se mi chtelo pri kazde kontrakci tlacit,mezi kontrakcema zimnice, po kontrakci zavarena.Kolem 18.00 se navic menily smeny, tak prisla nova sestra.Nejdriv jsem se lekla, aby treba nebyla horsi, ale nakonec asi bylo lepsi, ze se vymenily..tahle byla cerstva a s energii.Taktne me donutila se postavit kvuli gravitaci, ale to me po 8 minutach tak bolely a klepaly se nohy z kontrakci, ze uz to neslo.O te doby mam pocit,ze si nic nepamatuju.Odpovidala jsem na vse "ja nevim".Jestli pry je to pro me lepsi na zadech.."nevim",nebo to nebo to...prichazi ted kontrakce?..."nevim".Uz jsem dobrou pulhodinu rvala bolesti a tak jsem se ji mezi kontrakci omlouvala, ze jako nechci bejt hystericka, ale ze uz vazne nemuzu.Oni pry jestli mam potrebu tlacit tak at si trosku zatlacim,ale jen tak jak musim.To viz se jsem mela potrebu tlacit ...uz pres hodinu a pul.V 19 konecne prisla zase doktorka a bohuzel zkonstatovala, ze se nic nehnulo.Vycevkovala me, ze pry je mozne, ze tam mocovy mechyr prekazi miminku v ceste, a ze dorazi za pul hodinu.Bylo to fakt nekonecny.Pritel mluvi anglicky, ale ja uz rvala jen cesky v kontrakcich "Ja uz nemuzu, uz nemuzu".Asistentka (sestra) vzdy tak soucitne koukala, ptala se jak mi je. Zacala mi rikat, ze je mozna miminko moc velke a to bysme pak museli na cisare, ale nejak to nemuzou poznat asi nebo co, dokud nesestoupi dolu.Premejslela sem, ze by bylo pekne blby si to tady protrpet a pak byse jeste nenarodila normalne, to uz by byl lepsi planovanej cisar.Doktorka prisla a vypadala znacne bezradne.Ja uz byla zrala na uplne cokoli,at me treba rozrezaj, hlavne at ji uz dostanou ven.Uz fakt neslo netlacit, ale snazila jsem se.Doktorka zjevne nevedela jak rozhodnout, tak rekla, ze se na me prijde zase kouknout ten postarsi doktor(sef dne), ze je ted na JIPCE, ale ze vi ze ma prijit se na me kouknout tak brzo jak je to jen mozne.Vsechno mi bylo jedno, hlavne at uz nekdo prijde a rozhodne.Partner me uklidnoval:"V 8 prijde doktor a udela rozhodnuti"...to me tech dalsich 20 minut udrzelo pri vedomi a sledovala jsem hodiny.Byla jsem si temer jista, ze to bude cisar.Vyptala jsem se asistentky jak by to probehlo.Kdyz tedy kolem osme vesel doktor do dveri, zkontroloval me a rekl ze mi ted povi co po me bude chtit; jako ze budeme tlacit, byla jsem fakt prekvapena....Byl porad tak trochu neprijemny, ale ja bych uz prijala cokoli od kohokoli, hlavne at mi nekdo rekne co mam delat, chtela jsem ji dostat ven. Doktor mel jednu ruku ve me a druhou na mem brichu.Asi ji tlacil z venku, ale pry ji nijak netahal a i otacela se sama.Byla jsem opravdu odhodlana tlacit jak nejsilneji dovedu a to jsem i delala, rikali, ze tlacim dobre jen at vydrzim.Chtel abych tlacila na kazdou kontrakci dvakrat, pricemz konstatoval ze kontrakce jsou "min nez malo".(?) Kdyz mi rekl at neco delam az bude prichazet kontrakce, tak jsem mu dost suse oznamila, ze vubec netusim, ze me to boli vsechno a vsude a ze teda prichazejici kontrakci rozhodne nepoznam...pomohl mi to tedy odhadnoutt. Byl dost drsnej, asi tak k sedesatce vek a ze prej at bez kriceni, ze nejen, ze mu vystrasim ostatni rodicky, ale ze kdyz kricim, tak dejcham a kdyz dejcham tak tlacim spatne.Mel tedy takove projevy jako "bez toho knourani" a kdyz jsem vydechla hlasite tak:" ne tak dramaticky" Rikala jsem si , ty jo ten neni moc milej, to by mohlo nekomu dost vadit, ale me v te chvili uz ne, spis me to vyhecovalo a taky jsem mela pocit, ze je tam konecne nekdo kdo vi co dela. No pak uz se objevila hlava, nastrihli me samozrejme.Dalsi kontrakce ale nejak nechtela prijit, tak se me doktor snazil zabavit povidanim, ja mu odpovidala a musim rict, ze muj hlas byl uz znacne knouravej.On si snad navic ze me delal srandu nebo co, protoze opakoval me odpovedi stejne knouravym hlasem.No co, pak vysla ven hlavicka ale nastal nejaky problem asi, protoze hrozne rychle kontrolovali srdicko miminka.No a pak uz se nam narodila cela .Nechtelo se mi tomu verit, bylo to fakt miminko, malej clovicek,samy ruce a nohy.Mela 3,3Kg,49cm..Rikali mi pak, ze bych ani vetsi uz neporodila, ze i tak bylo videt, ze je na me to bricho velke.Narodila se tedy ve 20:18.Doktor se nezaprel ani po porodu, kdy jsem asi byla trochu hystericka a ptala se na dite, jestli je to fakt holcicka a chtela na ni dohlednout.Rekl: "No, nemavejte tady tema rukama"...fakt drsnej, ale ja mu byla v te chvili stejne strasne vdecna, ze porodil me dite a dekovala jsem mu.Placentu jsem porodila asi do 5 minut.Byla jsem cela rozklepana, ze jsem si ani nohy nedokazala oprit, nemohla jsem s nima hnout. Po zasiti mi Violku jeste dali prisat(to jsem si opravdu vyminila ) Byla pry ale hodne unavena z toho dlouheho porodu, tak ji odvezli se zahrat do inkubatoru.Ja si jeste dve hodiny polezela na pokoji, neco snedla.Ztratila jsem hodne moc krve,(pres 600ml) tak mi zas dali nejaky kapacky.Pak me museli i na sestinedeli odvezt v kresle a i tam jsem sebou znova malem svihla.Dali mi jeste nejaky mineraly na pokoji.Violka byla ale krasne zdrava a ja uz se ted taky spravuju.Musim rict, ze celkove nejhorsi dojem mam z te casti, kdy jsem byla otevrena, chtelo se mi tlacit a nemohla jsem, to uz bych nechtela nikdy zazit.Myslela jsem ze ji snad nikdy neporodim.Uprimne si myslim, ze mohli rozhodnout uz driv a ne me tam nechat tak trapit, ale co ja vim.(docetla jsem se ale, ze tato "nejtezsi faze porodu) normalne netrva vic jak 30 minut...ja si to dala min 3 hodky)Tlaceni pak hodne bolelo a myslela jsem,ze vyplivnu dusi, ale pro me to byly chvile osvobozeni a konecne nejaky cinnosti, ktera ma cil, takze na to spatne nevzpominam.A normalni kontrakce by se taky daly, ale byla bych jim vdecna, kdyby me tim monitorem nepripoutavali k posteli....no asi jsem to popsala dost zmatene, ale ja si to zmatene pamatuju.Rozhodne zadny dalsi porod dlouho nechci a jestli je ten styl rozeni dany geneticky, tak jsem zertovala (kdyz jsem mela v planu 3 deti), ze priste leda dvojcata a cisarem, aby se to sfouklo najednou.No uvidi se :)

Moje porody

Tak já rodila celkem třikrát.První porod byl vyvolávaný(přenášela jsem),dcera se narodila po 10.5 hodinách s váhou 3900g a 50cm.Druhá dcera,také jsem přenášela se narodila bez vyvolání s váhou 3850g a 51cm.Poslední porod:opět vyvolávaný.Ráno 17.10 2007 jsem nastoupila do nemocnice,kde udělali různá vyšetření a zátěžový test,kde se mi pokusili vyvolat tři zkušební kontrakce,aby zjistili jak miminko bude reagovat na porod.Ve 20.00 hod. si mě zavolala p.doktorka a zavedla mi prášek,abych se připravila k porodu,řekla,že ráno mi dají nový na vyvolání porodu,také řekla,že si myslí,že ještě neporodím,protože na zát.testu mi kontrakce nevyvolali.Tak jsem šla na pokoj.Asi ve 21-21.30 hod.,jsem telefonovala s manželem a ujištovala ho,že může jít v klidu spát,protože dneska ještě neporodíme.Kolem 22.30 hod. jsem začala mít nepravidelné a úplně maličké kontrakce,šla jsem za sestrou ta mi natočila monitor,kde se ukázali pravidelné,ale malinké kontrakce.P.doktoraka mě vyšetřila a poslali mě na porodní sál(byla jsem otevřená na 2 cm).Tady mi zase natočili mon. a vyšetřili,stejný výsledek.Mezi tím přijel manžel(divili se,že přijel a tvrdili mu,že rodit,určitě nebudu).Manžel zůstal se mnou.Po všech vyšetřeních a klystýru,jsme se dostali na pokoj.Kolem 23.45 hod. přišla por.asistentka vyšetřila mě(výsledek stejný) a řekla at si lehnu a spím,abych nasbírala sílu k porodu.Kolem 1.00 hod.mi praskla plodová voda a ní přišly obrovské tlaky,manžel šel hledat por.asistenku,přišla vyšet. a řekla,že jsem otevřená na 4cm,během 5 min.přišla druhá a já byla otevřená na 6cm,šli jsme na sál a já se otevřela na 8cm.V 1.20 hod. jsme už chovali našeho Kubíčka(3650g a 52cm) v náručí.

Potřebujete shodit po porodu i mě se povedlo!

Ahojdlouho jsem se snažila zhubout v těhotenství jsem přibrala 22kg a hledala jsem všechno možné až jsemnajela stránky zadala tam jen své jméno amail a už se potom se mnou spojila konzultantka která se mnou probrala váhukolik bych měla správně vážit jak se stravuji a podobné návyky poradila mě apotom to už bylo jen na mě zkuste to nebude Vás to stát víc než pár minutčasu.Pokud chcete vědět o jaké stránky jde napište mě na můj mail Dedicova.M@seznam.cz ráda napíšu víc

Jedinečnej zážitek

Jen tak náhodou koukám,co tady všechno je k přečtení a narazila jsem na tuhle diskuzi.Můj porod byl-no prostě pro mě jedinečnej zážitek,na který stále vzpomínám.1.ledna 2007 odpoledne jsem začala cítit takové menší bolesti.Nevěnovala jsem tomu pozornost.Poslíčky jsem měla už jak dávno.2.ledna jsem měla jít na prevenci.Ráno byly bolesti trochu silnější.U lékaře bylo ve v pořádku.Podle ozev se Verunce v bříšku líbilo.Řekla jsem mu že mám od včera menší vztahy a on konstatoval,že možná během pár dnů porodím.Taky mi Verunku zvážil.Měla podle oltrazvuku 4 kg.Byla jsem z toho úplně vyděšená.Tak jsme jeli domů.Bolesti se ale zvětšovali.Odpoledne jsme čekali pojišťováka.Kolem čtvrté hodiny byly bolesti silnější.Nebylo to nic závratnýho,ale ten pocit ve mě mi říkal,že je to tady.Připravili jsme nejnutnější věci.Vyvětrat madrace,povléct peřiny,zbalit věci pro Verunku do porodnice...Měla jem rodit až 23.ledna.Odvolali jsme pojišťováka,manžel zavolal do práce že nepřijde a jeli jsme.Byl hroznej slejvák a náledí,bolesti se v autě rapidně zvětšovali a v půli cesty mi praskla voda.Měli jsme to do porodnice 50 km.Atmosféra houstla,když jsme dorazili na vrátnici nemocnice,tak manžel s velkým troubením řval aby všichni uhnuli:Vezu porod!!!!!!Musela jsem se mu smát.Byl nervózní víc jak já.Do porodnice jsme přijeli v 17:30.No a pak tradičně-příjem,ozvy,vyšetření...Pak to každá znáte.Porod jsem proskákala na míči a ve sprše s vařívi vodou.Největší hrůzu jsem měla z těch 4 kg.Když už to konečně bralo konce,tak jsem párkrát zatlačila a bylo to.Verunka se na rrodila 20 min. po půlnoci.Pak nastalo ale překvapení.Koukám na toho drobečka co mi leží na hrudníku a říkám panu doktorovi.Ale ona nemá 4 kila.Vždyť je tsk malinká.Zmateně na mě koukal.Verunka vážila 2,7 kg a měla 46 cm.Když jsem ji spatřila,tak všechny bolesti byly pryč a byla pro mě jen ona.Po pár minutách ji manžel donesl v zavinovačce,celou ulepenou,zmačkanou a se slzama v očích mi poděkoval.Byla to pro mě ta nejkrásnější chvíle v životě,na kterou dnes se slzami v očích vzpomínám já.

můj nečekaný císař

Termín porodu jsem měla 25.10.2006 druhý termnín o 5 dní déle. Ani jeden nebyl správný. 8.11.2006 jsem byla přijata na gynekologii,protože jsem přenášela a pořád jsem nic necítila. Bylo vše vpořádku,ale lékaři říkali,jestli nechci porodit 4 kilového macka,že by to pro mě byl těžký porod,tam mi ho raději vyvolají. 9.11.2006 v 8 hodin ráno mi porod vyvolali do 12 hodin jsem nic necítila,tak mi zavedli druhou tabletku od 15 hodin jsem už cítila bolestli,ale nebylo to tak hrozný. V 16 hodin jsem už byla otevřená na 3 cm,měla jsem radost,konečně se něco děje. V 18 hodin mi porodní asistentka přišla dát klystýr,ale já ho nechtěla,měla jsem sebou YAL GEL,to jsem mohla mít. Po nálevu jsem volala přítelovi ať už přijede,když už tam byl,tak přišel lékař na prohlídku už jsem byla na 7 cm otevřená,bolesti sílili,ale pořád se to dalo vydržet,já nejsem žádná velká cíťa,takže dobrý, doktor se vždycky bavil tím, že jsem vpohodě i porodní asistentky si za mnou chodili povídat No ale to jsem trošku odbočila. Moc dobře mi dělala horká sprcha a skákání na míči. Asi po 3 hodinách sprchování mi začalo být hůř, píchli mi plodovou vodu a pak se to rozjelo, bolesti po 1 minutě,to už jsem se svíjela,ale s přítelem jsme pořád žvatlali blbosti mezi psím dýcháním,doktor někdy nechápal,ale dobrý. ve 23:30 hodin se mi brouček nějak blbě hnul a to bylo jako kdyby mi někdo vrazil kudlu do zad,rychle jsem zvonila na sestru, za chvíli tam bylo 5 doktorů a bylo mi oznámeno,že porod musí být ukončen císařským řezem,takže po 13 hodinách přišlo vysvobození. Už jsem neměla sílu podepisovat nejakej papír,tak to podškrábl přítel. Ten musel pak čekat na pokoji. 10.11.2006 v 0:45 hodin přišel na svět náš Kubíček, vážil 3650g a měřil 53 cm. Abgar skore měl 1-6-10 takže ho museli křísit,ale vše dopadlo skvěle a dnes je mu 15 měsíců a má se čile k světu.

Císař

Tak můj porod. 3.2. jsem ráno trochu zašpinila a dopoledne me jednou zabolely trochu kříže a podbřišek ale nic moc bolesti ty se opakovali tak co 3 hodky a večer při prci prci prcičkách jsme od rekalmi po reklamu chytlo asi 5 ale nebyly to vůbec nejak velké bolesti ani jsme to nevnímala. V jendu jsem si lehla do postela a začali me bolet kříže už pořád a sem tampodbřišek ale začalo to pravidelne tak jsem to počítala a bylo to tak po 8 min. kolem půl druhé jsem vzbudila mamku a volala příteli hlídal na plese aby už došel dom že to asi začalo. Než došel tak jsme mela kontrakce tak po 5 min a tak jsem vyrazily. Meli jsme to 40 km byla jsme u mamky ve Strážnici doma v Hodoníne jsme se stavila pro kabelu a do orodnice jsme doryzily neco před třetí. Kontrakce jsemmela po 4 až 3 min. a otevřená na 5 cm.Ale bolesti se daly vydržet ani to moc nebolelo asi jsem divná Následoval nálev , pak misestra praskal vodu a nahmatala zadeček. Takže se malá nepřetočila jak mi řekl gynekolog tak jsembyla behem 15 min nachystaná i na sál. Takže jsme to zvládly od příjezdu rychle i jsem mela i velké kontrakce než me převezly na sál. A pokud by malá nebyla zadečkem tak si myslímže by byla tak kolem páté na svete na sále jsme mela pocit že už musím tlačit než mi pichly epidurál.Tak nevím jestli to bylo lnením semínkem a maliníkem ale byla to rychlovka .Šla bych rodit klidne znova.Omlouvám se za chyby a překlepy

Zdlouhavé, ale i sranda...

Ahojda, holky!Tak já vám tady taky popíšu, jak to probíhalo...Jak víte, ve čtvrtek 31.1. jsem měla nastoupit do porodnice na sledování...Ale ve středu se mi udělalo velice zle, měla jsem křeče v podbřišku, zvracela jsem a průjem. Od psů vím, že takhle nějak začínají – oni nemají klystýr, tak jim to ta příroda zařídila takhle. Tak jsem začala být nervózní, ale nestupňovalo se to, ani to nepřestávalo. Tak jsem volala manželovi, ten utekl dřív z práce a asi kolem druhé jsme jeli do nemocnice. Chtěla jsem mít klid – stejně bych druhý den ráno nastupovala.Tam mě udělali prohlídku a monitor, a nic nenasvědčovalo tomu, že bych měla rodit, ale když viděli, jak mi je, tak mě rovnou ubytovali na čekankách. Manžela jsem poslala dom, že mu kdyžtak zavolám. Na pokoji jsem byla s jednou holčinou, které už porod vyvolávali tabletou, a tak nám sestry na střídačku zapínali monitor – měli jsme svůj na pokoji. Někdy kolem desáté večer mi stoupla teplota a mimi začalo řádit – tep až 200! Tak to přilítla doktorka a dala mi nějakou tabletu na zklidnění mimča a čípek na snížení teploty...A do rána mě chodili hlídat, stejně jsem nespala.Druhý den to bylo lepší jen s tou teplotou, ale jíst jsem nemohla, od odpoledne se ty křeče dali počítat jako velmi pravidelné, v noci po deseti minutách, ale na monitoru nic. A ráno před osmou mě sestra zastavila na chodbě, že jako půjdem na to! Tak po příslušných procedurách v koupelně a telefonátu manžela jsem šla po osmé na sál a píchli mi vodu. Okamžitě se na monitoru objevily kontrakce. Manžel dorazil v zápětí, naštěstí. Jelikož jsem už dvě noci nespala, tak jsem byla utahaná a mezi kontrakcemi jsem opravdu usínala a na manželovi bylo, aby počítal intervaly...Dali mi nějakou kapačku na zklidnění křečí břicha, aby zůstaly jen kontrakce a pod nos mi přilepili kyslík – moc mi to slušelo...Vedle na sále taky byla od osmi holčina, co jí v noci praskla voda...Tak jsme závodily. Vždycky při kontrole doktorka hlásila že máme 6cm a od vedle se ozvalo – tady taky...Normálně tam byla sranda...To nám vydrželo do tří odpoledne. A pak najednou doktorka zavelela nohy do třmenů a ruce sem, naštelovali pode mnou lůžko a šlo se na věc. A po několika radách, že se mám pořádně naštvat, byl Honzíček na světě... Krásné 3.300g. A vedle šest minut po nás Barborka – 3.300g. Vyhráli jsme o pindíka, jak prohlásil táta Barborky...A když se nám to tak hezky povedlo, tak nás dali i na společný pokoj, roomingový. S Káťou jsme si padly do oka, i máme stejný druh humoru, tak jsem si v porodnici našla novou kamarádku...A pro Honzíka máme nevěstu.Jinak personál ne čekankách, na šestinedělí i dětský byl fakt super, i když tam byl šrumec – i čtyři císaře v jeden den a museli být utahaní, vždycky se nám věnovali a co bylo potřeba vysvětlili – musím Slaný pochválit. Každopádně bych do toho šla znovu

Rady...

Ahojte všichni, plánujeme v nejbližší době miminko a tak by mě zajímalo pár věcí kolem porodu. Snažím se tady vyčíst, jaké máte zkušenosti s přirozeným porodem a císařským řezem. Zřejmě se na to nedá nijak zvlášť připravit, nejhorší je, že jsem velká "cíťa" a tak (ač ještě nejsem ani těhotná) už mám z porodu strach :o) Mohly byjste mi dát pár rad do života? :o) Co by mě hodně zajímalo, jaký je rozdíl v anestezii celkové a spinální, a co je podle vás lepší, hlavně pro miminko.

Čaj z maliníku by se měl pít až od 34. týdne těhotenství 3-4 hrnky denně.

Lněné semínko!!

Holky pijete to taky někdo? Já jsem začala,ale řeknu vám je to pěkný hnus,jak syrový bílek ,ale obětuji se ,jen doufám že to k něčemu bude.Četla jsem na to jen samá pozitiva,tak uvidíme, těhulky pití zdar

Vám povím....

Tak konecne jsem se dostala na internet, mam malo casu narychlo dodelavame byt tak net vecne nejde nebo je vypnuty a kdyz jde tak se proste nemuzu dostat na babyonline. No ale chci vam povypravet jak to bolelo:-( rano jsem vstala s pocitem ze se me vyteklo malinko vody-myslela jsem ze je to jen ridci vytok- tak jsem sla na wc kdyz jsem se vycurala a rekla si ze se pujdu osprchovat teklo to uz trochu vice a tak me napadlo ze uz je to asi tady.. stala jsem ve vane jako tvrde Y a voda stale tekla volala jsem pritelovi do prace aby prijel.Vzali jsme sebou moji mamku a vyrazily. 8,45 to zaclo-jen slaby curek..v 10hod jsme prijeli do porodnice ,delali vysetreni atd..byla jsem otevrena na 1cm a vod stale tekla..ve 13hod jsem dostala bolesti po 4min a otevrena na 2cm, takze uz jsem byla hooodne nervozni ze to jde tak pomalu..kolem 15hod prijel zpatk pritel s mamkou a uz tam byli se mnou az do konce. V 16,30 mi sestra pichla injekci neco od bolesti pry..ale bolesti prisli pravidelnejsi a mnohem horsi..od te injekce jsem mela bolesti uz po 2min a byli uz hodne nesnesitelne ani sprcha nepomahalaa byla jsem v ni 3x... po 17hod uz jsem se ani hybat nemohla..uz jsem bolesti kricela.moc dobre si pamatuju ze bylo 17,40 pichly mi infuzi bylo 18hod sestra rika jste otevrena na krasnych 7cm..ze mam jeste hodinku vydrzet a budu rodit..jenze bolesti byli uz takove ze jsem citila tlak miminka ze uz proste leze ven.Rekla jsem ze uz budu tlacit moc se ji to nelibilo porad jsem slysela jeste je cas..ale ja jsem uz tlacit musela tak vsichni prisli a sestra rekla tak tlacte...ze zacatku se mi tlacilo dobre, prvni jsem tlacila sama, pak mi sestra tlacila na bricho a pak se vystridala s doktorem to uz jsem nemohla ani dychat jak tlacil on. Jelikoz jsem zacala tlacit brzo byla jsem hodne potrhana a bylo hodne zasivani..Citila jsem kazdickou bolest od nastrihu po asiti...pekny hnus..kdyz jsem citila ze jsem malou vyprdla byla jsem najednou mimo vubec nevim co mi kdo rikal nebo co delal. mamka strihala pupecni snuru a tatinek fotil a pusinkoval me.alou jsem dostala na hrud a uz jsem ji nechtela dat z ruky. Porod byl katastroficky a kdybych nechtela do budoucna chlapecka tak uz bych to zazit nechtela:-( Vsem budoucim rodickam preju pohodovy porod! Jinak ted jsem nadsena Karolinka e hrozne hodna, v noci se budi jen 2-3x skoro neplace. Tatinkovi se karolinka hodne libi a roste nam do krasy a je pekny cvalicek.

Můj první porod

Ahojky holky,tak jsem se konečně dostala k internetu,nějak jsem teď nestíhala .Trochu vám tu popíšu můj porod.Termín jsem měla na 7.ledna. 6.ledna kolem 13hodiny odpoledne jsem začala mít trochu bolesti v podbříšku, jako kdybych měla dostat menstruaci,ale jinak nic,asi po dvou hodinách mě praskla hlenová zátka a šlo ze mě trochu krve,pak jsem začala pozorovat,že začala trochu nějaká bolest pravidelně po půl hodiněAsi kolem páté hodiny odpoledne se interval změnil a bolesti byli po čtvrt hodině,ale byli jen slabé ani mě to nepřišlo,mezi 18 až 19hodinou byl interval už po 5minutách a tak jsme si s manželem řekli,že bude lepší radši jet do nemocnice i kdyby nás měli poslat zpátky dom,protože interval stahů byl sice pravidelný,ale bolest byla hodně slabá tak jsem si nebyla jistá jestli už jet nebo ještě počkat,ale nakonec jsme po 19hodině vyrazili.Do nemocnice jsme přijeli po půl osmé,šli jsme na monitor a některá ta běžná vyšetření,doktor zjistil,že už jsem otevřená na 6cm,což se mu líbilo a řekl,že to nebude dlouho trvat.Pak nás odvedli na sál,dostala jsem klistýr. Pak mě dali znovu na monitor,doktor propíchl plodovou vodu (do této doby to pro mě byla opravdu pohoda,stahy pravidelně už po 3 minutách,ale bolest skoro žádná),ale teď začala ta pravá bolest,trvalo to asi hodinu a byla jsem na koze,třikrát jsem zatlačila a Karolínka byla venku,takže se narodila 6.1.08 v 23:15, vážila 3,70 a měřila 51cm.No a pak hned vyjela placenta,zašití a bylo vše za náma.Pro mě i pro manžela to byla nádhera a porod,kdyby tam nebyla ta 1hodina kdy ty stahy už byli dost bolestivý,tak jsem neměla pocit,že už je to tadyVšem vám přeju, aby vaše zážitky s porodu byli podobný.Tak a teď už zase musím,Karolínka voláZatím, mějte se

Záložka Porodnice

Holky, když tak čtu všechny příspěvky u porodnic, je to docela síla. Tak se chci zeptat:Já jsem před porodem četla časopisy Maminka, Betynka apod. a díky tomu jsem do porodnice nastupovala v podstatě plná očekávání - jak na mě budou všichni milí, všechno mi vysvětlí... A? Nic. Milí byli jen občas, častěji nepříjemní, nejistí... Prostě nakonec můj pocit byl úplně blbej. Sice do dalšího porodu se situace vylepšila, ale pořád to ani zdaleka nebylo to ono.Tak mi prozraďte: kde jsou ty skvělé porodnice plné milých lékařů a sestřiček, kteří vám všechno vysvětlí, poradí a zajistí???