Můj POROD - nové diskuze

Čtu si tu vaše příspěvky a pořád nějak nemůžu pochopit pár věcí.Musím dodat, že jsem zatím ještě nerodila(čeká mě to v červnu 2009), tak proto už přemýšlím nad porodem.Nejde mi do hlavy například to, že tatínky odvolávají domů a volájí až na samotný porod.Teda jenom v některých porodnicích.Bolesti máte přece už před porodem a strávíte v porodnici nějakou dobu v bolestech a u těch tatínek je přece potřebný.Pak mi nejde do hlavy epidural.Všichni vám slibují, že pokud to teda zdravtoní stav dovolí, tak vám epid.podají a čtu tady, že když si o něj řeknete, tak se vám ho snaží vymluvit.Nevím porovnám až budu mít vlastní zkušenosti, zatím mám takovýhle pocit.

Ahojky maminky! Můj druhý porod byl mnohem intenzivnější, bolestivější ale stejně rychlý jako první. Akorát bych chtěla poradit maminkám aby si nenechávali odvádět tatínky domů protože nevíte jaký to může mít rychlý spád. Mě doktor řekl, že to bude až zítra a poslal manžela domů 21km od porodnice, jenže malou jsem porodila za 3hod po jeho příjezdu domů.Když jsem měla kontrakce už po třech min tak mě píchli na monitor takže jsem musela jen sedět a to bylo nejhorší, nemohla jsem si nijak pomoc a navíc jsem měla žízeň ale nikdo tam nebyl aby mi dal napít. pak sestřička která mě dávala na kozu (šokovaná, že už budu rodit), mi oznámila že zapomněla manžela zavolat! Maličká se narodila nožičkama napřed ale 3krát jsem zatlačila a byla venku. Neuvěřitelná uleva a neuvěřitelný pocit štěstí!

6.6.2008

Ahoj holky, tak i já se s vámi podělím o zážitky z mého porodu.Byl to můj první porod a termín jsem měla stanovený na 7.6.08. 6.6.08 asi ve 2,30 hod ráno jsem začala pociťovat první kontrakce. Chvilku potom se uvolnila hlenová zátka. Naložila jsem se do vany a čekala, jestli to nejsou jen poslíčci. V 5 hod ráno jsem měla pravidelné kontrakce zhruba po 7 min. Takže jsem vzbudila přítele a jelo se.Když mě na příjmu dr vyšetřil, poslal přítele domů, prý to nebude dřív než kolem oběda. Kontrakce každou hodinu sílily, ale pořád se to dalo vydržet. O křížových bolestech ani nemluvím Pořád jsem sledovala hodiny a přála si, aby už bylo poledne a já to měla za sebou. Jenže jsem se pomalu otevírala a malá nebyla ještě sestouplá tak, jak by si dr představovali. Asi ve 14 hod mi píchli vodu. Kontrakce ještě horší, asi po 5 min. Seděla jsem ve sprše na míči a zkoušela tzv. úlevové polohy, které nás učili na předporodním kurzu a nic naplat. V 16 hod jsem škemrala u sestry, aby mi dala něco na bolest - prý jsem se zbláznila, když už se to konečně rozjelo, tak bychom to mohli nějakými léky na bolest zastavit. Takže nic V 17 hod zavolali přítele, ať už přijede. Hrozně se mi ulevilo, protože jsem si myslela, že už je to jen otázka několika minut...Co bylo mezi 17 a 20 hod si skoro nepamatuju. Jen vím, že po 20 hod začali všichni plašit, že miminku se přestává dařit a je nutný urgentní císařský řez. Ve 20,35 hod se nám narodila Terezka. Já to bohužel prospala, měla jsem celkovou narkózu. V noci jsem se probudila, ležela jsem na dvoulůžkovém pokoji sama. Miminko nikde, na ruce jsem neměla šňůrku s číslem, dívala jsem se hruď, jestli tam nemám napsané číslo genciánou - nikde nic. Zazvonila jsem na sestru a ptala se, jestli je miminko vpořádku. Řekla mi že neví, že to ví personál na dětském. Byla jsem vyřízená, ale ještě jsem byla omámená léky, takže jsem chtě nechtě zase hned usnula. Asi ve 4 hod ráno mě probudila jiná sestra, která mi měnila kapačku a řekla mi, že miminko je v pořádku a že ho v 7 hod ráno uvidím. To byla úleva, ani si nedokážete představit jaká. Takže v 7 hod jsem poprvé uviděla naší krásnou holčičku Teď když na to vzpomínám zpětně, tak pro mě nebyl tak hrozný samotný porod, jako ten strach v tu noc. Té sestřičce asi nikdy neodpustím, že nebyla schopná zvednout telefon a zjistit, zda je malá v pořádku a nechala mě v té nejistotě. Ve chvíli, kdy jste po císaři, máte rozřízlé břicho, cévku, tak si těžko půjdete sám zjistit nějaké informace. Nemohla jsem se zvednout ani pro telefon, který jsem měla v tašce na druhé straně místnosti ve skříni,abych zavolala příteli. No hlavně že už je to za námi a holčička je v pořádku. Měla obtočený pupečník kolem krku, takže jí nepouštěl dolů a začali haprovat srdeční ozvy. To jsem se mimochodem dozvěděla až z propouštěcí zprávy. Celou dobu v porodnici jsme byli s přítelem na tom, že jsem nebyla dostačně otevřená a malá nebyla dost sestouplá. Tak jsem to sem psala docela rychle, doufám, že jsem to nějak nezamotala.¨Zase na omluvu personálu - ten den měli rozjeto několik porodů najednou - myslím že se ten den narodila 8 dětí a tři co jsme se potkali na hekárně jsme šli všichni císařem. Bylo to i pro ně dost náročné.

38

Ahoj,chci se vás zeptat,možná blbě,ale co naplat.Ta helenová zátka co odchozí před porodem je jako nějaký silný výtok?Jaké množství přibližně toho je? Díky

Obě děti se mi narodily v porodnici v Českých Budějovicích .dcera v roce 2000.Mněla jsem dost velké bolesti a přestože jí nakonec tahaly kleštěmi tak byly na mně u porodu velice hodní a na oddělení šestinedělí také.Akorát byla nepříjemná 1 dětská sestra ale jinak to bylo v pohodě.Druhý porod v roce 2005 také nebyl bezproblémový to jsme rodily císařským řezem.Plodovou vodu jsem měla již zelenou.Nejvíce mi vadilo to že to máme 1h cesty do Budějovic a protože jsem mněla po obouch termínech a v červnu 2005 porodnice praskala ve švech tak jsme tam snad 5krát jely jen tak než mně tam odvezla sanitka.Na jip byly skvělí a na šestinedělí také .Mněla jsem štěstí na to že tam byla většina sestřiček které tam byly i v roce2000.Strava byla ale opravdu hrozná.Maminky by nemněly kvůli kojení jíst jídlo které nadýmá a rozhodně ne nějaké ostré pomazánky.&;

Můj porod

Tak taky já se už konečně přidám a podělím se o svůj porod.Vlastně už byl 3.Poprvé jsem rodila v roce 1997 v Mar. Lázních,Narodila se mi dcera Nikola( 3650g a 49 cm).Druhý porod byl v roce 2004 v chebské porodnici,narodil se nám Matýsek(3350g a 50cm).Třetí dítě jsme s manželem nijak neplánovali,ale stalo se.A dne 5.9.2008 se nám narodila holčička Baruška(3400g a 51cm).Termím jsem měla 12.9 a v poradně jsem byla 3.9. pak mě dr. poslal do nemocnice na kardio,tam to malá prospala a ani se mi jí nepodařilo vzbudit.Když jsem odcházela,tak sestřička říkala,že mám přijít za týden.Ve čtvrtek ráno jem odvážela Matese do školky a už mě pobolívalo břicho,ale nevěnovala jsem tomu pozornost.celý den jsem si přišla taková rozlámaná.Večer přijel manžel z práce a ptal se mě co mi je,že jsem tak potichu.Tak jsem mu řekla,že asi dneska pojedu do porodnice.No nevěřil.Od 22 hod. jsem si začala počítat stahy,vydržela jsem to do 3 apak jsme jeli směr porodnice.Na příjmu se mě sestřička ptala kolikátý je to můj porod.Tak říkám,že třetí.A ona na to,tak to půjde rychle.Vyšetřila mě a byla jsem otevřená jen na 3 prsty,tak poslala manžela domů.Šel se ještě vyspat ,protože musel na odpolední.Tak jsem zůstala sama,jen jsem mu slíbila,že se malá narodí než pojede do práce(jezdí v 9.15).Stahy jsem měla po 5 minutách a to dost silný.Chodila jsem do sprchy a mezi stahy jsem usínala na míči.Jenže jsem se pořád neotvírala.Točili mi znova kardio.V 7 hod jsem šla znova do sprchy,pak jsem měla stahy po dvou min. a otevřená jsem byla už na 6 prstů.to se na mě byla podívat i doktorka.Prý se ještě počká,to bylo kolem 8 hod.Jenže to už jsem měla stahy po 2min. a bolesti nesnesitelné.Tak mě vzala PA na porodní sál a dala mi infuzi,abych měla kontrakce ještě silnější(to už snad ani nešlo), bylo 8.35.Potom už jsem jen asi třikrát zatlačila a malá byla na světě.Hned jsem volala manželovi a sestřička se smála,že jsem to stihla než šel manža do práce.Tak až na ty bolesti byl porod docela pohodový.

Omlouvám se za délku, ale poraďte prosím

Ahojte všechny stávající i budoucí maminky:o) Nevím, zda píšu spávně zrovna do této rubriky, ale snad mi poradíte i tady:o) Za dva měsíce se mi má narodit prcek a až do teď jsem to nějak moc neřešila. Nechytaly mě nákupní horečky ani čtení článků či časopisů pro maminky apod., jen jsem občas něco málo probrala s mamčou. V posledních dnech jsem na sobě zpozorovala nervozitu, že mi něco uniká a že bych něco nemusela stihnout a mám pocit neinformovanosti. Začla jsem nakupovat a to jak po obchodech, tak na netu a kromě kočárku už snad mám všechno. Ale ať se dostanu k věci...Když čtu o tom, co za věci sebou do porodnice, pokaždé se dočtu zhruba to samé-doklady a pro mě osušky,jednorázové kalhotky, hygienické potřeby a max něco na spaní. A pro mimi jen plínky a věci až když budu odcházet z porodnice. Zdá se mi to hrozně málo..žádné oblečky, oblečení pro mě...??? Krom mého narození a spály v dětském věku jsem v nemocnici (naštěstí) nikdy nebyla, tak nevím, jak to tam chodí? To tam jste po dobu než vás pustí domů v nějaké nemocniční košili, pořád ležíte na posteli s mimčem nebo jak to tam vlastně probíhá? A pro mimi věci fakt až na odchod domu?Všem moc děkuji, nemám nikoho, kdo by to měl v čerstvé paměti

Jak se Honzík narodil

Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych vám taky popsala můj porod. Nechci nikoho děsit, ale bylo to dost náročné – a to i přes to, že jsem k porodu šla náležitě poučená, psychicky srovnaná a natěšená na miminko. V úterý 21.10. (38+2tt) v 7 ráno mi praskla voda, ale zatím jsem neměla kontrakce, volala jsem do porodnice, PA mi řekla, že se mám v klidu osprchovat, sbalit a přijet. V 8:30 jsme byli v porodnici, pořád bez kontrakcí (doktor mi ani nechtěl věřit, že mi odešla voda, dokud si neudělal ultrazvuk), natočili mi monitor a dali mě na těhotenský pokoj, že počkáme 24hod. jestli se začne něco dít samo. Honza jel ještě domů a odvézt pejska k babičce. Kolem 11 hod. mi začaly kontrakce, žádné po 10 minutách, ale rovnou po třech, ale zatím se to dalo zvládat. Tak už mě převezli na porodní pokoj, kolem 12 už to začalo být nepříjemné, ve 13 hod. už jsem volala Honzovi, aby přijel, už mi začalo být ouvej, ten dorazil kolem 14 hod. a byl pak se mnou až do konce. To už byly kontrakce každé 2 minuty a otevřená jsem byla jen na 1cm. Po dalších třech hodinách (kolem 17 hod.) mi dělali další monitor a vyšetření – a po těch třech hodinách děsných bolestí jsem se otevřela jen o 1cm, nejradši bych to zabalila a šla domů. To už jsem i křičela bolestí a prosila o epidurál – na který bylo brzy, prý se uvidí v 19 hod. (potřebovali alespoň 5cm) – a pak už o něm nebyla řeč, zřejmě to postupovalo moc pomalu a měli strach, aby se to ještě víc nezpomalilo. No, zkrátím to, tak to pokračovalo až do 22 hod., kdy jsme začali tlačit, vůbec mi to nešlo, měla jsem prý dost tuhou branku, tlačila jsem 40 minut, než se konečně povedlo. Mezitím jsem se už i ztrácela, byla jsem úplně mimo, otevřela jsem oči a nevěděla, kde jsem, co se děje, jen jsem viděla 3 lidi, co na mě něco křičí a netušila jsem, co po mě chtějí. Nakonec mě nastřihli (což jsem jen viděla, ale necítila) a ve 22:39 byl Honzík venku, bylo to takové maličké vláčné koťátko, (3 240g, 53cm) měl chudinka velikej porodní nádor na hlavičce, byl trošku přidušenej z toho, jak to dlouho trvalo, ale dýchat začal po odsátí sám, jen byl strašně slaboučkej, tak ho jen zabalili, dali taťkovi pochovat a odvezli na vyhřívané lůžko. Teď už je úplně v pořádku, krásně papá a přibírá a je prostě úžasnej a já jsem strašně šťastná, že ho máme, když se ke mně přitulí, je to prostě nepopsatelnej pocit a pomalu zapomínám na ty hrůzy v porodnici… Jinak Honza byl skvělej a statečnej, pomáhal mi do sprchy, do vany, držel mě na míči, dýchal se mnou i tlačil, jsem moc ráda, že se mnou byl, takovou podporu bych přála každé z vás, kterou to teprve čeká. No, to jsem se rozepsala, tak se omlouvám, ale muselo to ven. Všem držím palce a přeju, ať to taky máte co nejdřív za sebou a už držíte ty svoje uzlíčky štěstí v náručí.

Můj porod

Oba moje porody proběhly hladce.Rodila jsme ve Frýdecko-místecké porodnici.Holčička přišla na svět na den přesně.Bolesti minimální,začly vlastně na porodním sále po injekci..na sál jsem přišla po 8hodině a v 11.15 byla Sárinka na světě.Měla jsem manžela u porodu a všem doporučuji,byl mi velkou oporou a rychle mi to uteklo.Bolesti jsme měla malé,tak si nemůžu stěžovat.Po 4létech jsme šla rodit opět zde,ale Ondráškovi se moc nechtělo,tak jsem přenášela 4dny a pak mi doma praskla plodová voda a jeli jsme.bez bolesti mě přijímali na pordní sál a smáli se,že co tu dělám,.když nemám bolesti.ty se po injekci dostavili,ale slabé.Pomalu jsme se otvírala,tak mi dali infuzi,ale bylo mi z ní špatně,tak mě odpojili.Doktorka říkala,že to bude dlouho trvat a odešla.Lehla jsme si na pytel a čekali.Ihned mi začlo 5 silných kontrakcí a přišla sestra jestli nechci tlačit.Koukla se na mě a říkala,že už rodím,pak už to byla tychlovka do 7min byl malý na světě s váhou 4.15.Doktorka říkala,že je v šoku,že to se ji ještě nestalo.Asi se Ondrášek v bříško zhrozil,že by tam měl zůstat déle..Porod je úžasná věc a uvažujeme o 3miminku.Kojení nám šlo super.Držím palce všem budoucím maminkám a hlavně ničeho se nebojte.Když budete psychicky O.K.,tak porod proběhne taky dobře.

Ahojky maminky,chtěla bych se s Vámi podělit o mém zážitku s porodem, který nastal před měsícem tj.29.9.08. Od 32tt.mi bohužel hrozil předčasný porod- otevřená na 1cm a časté tvrdnutí bříška. Vše jsem ale zdárně vydržela a porod začal ve 38+5tt. Od 32tt.jsem měla bolesti, měla jsem i pravidelný a dost bolestivý. Dvakrát mě ale vraceli s poslíčkami domů. Pokaždé začaly bolesti v noci, ale ráno se vždy ztratily. Ale to pondělí 29.9.jsem od půlnoci měla bolesti, které se neztratily ani k ránu. Musím ale dodat, že to tentokrát byly bolesti mírné, jen tvrdnutí břicha. Nebyly ani moc bolestivé. Stejně jsem ale kolem jedné hodiny odpoledne odjela do nemocnice. Tam jsem sestřičkám na příjmu oznámila, že mám nepravidelné slabé bolesti. Natočili mi monitor a když se na záznamu objevili kontrakce, tak zavolali doktorku. Ta mě prohlídla a pravila, že jsem otevřená na 1cm a že to možná dnes bude. Tak jsem byla poslána na pokoj, kde jsem ten den byla úplně sama. Kolem 14hod.mi sestřička udělala klystýr - teda nic hroznýho to tedy nebylo. No a pořád jsem měla slabé nepravidelné bolesti - tak kolem 7-10min. Kolem 17hod.mi ale najednou začaly bolesti po 4min.,které neskutečně bolely. Přiběhla sestřička, vyšetřila mě a řekla, že mi pomůže, že mi praskne plodovou vodu. Už si připravovala jehla, a v tom mi sama praskla. Najednou řekla, že musím na sál, že do 18hod.snad porodím. Tak jsem šla na sál. Bylo 17.20hod. Ihned jsem si lehla do sedu na porodní křeslo a už se hlavička tlačila ven. Sestřička mi masírovala hráz a v 17.30hod.se mi narodila krásná a hlavně zdravá holčička Rozárka. Měla 2920gr a 47cm.Natrhla jsem se jen vnitřně na 5stehů, sestřička mě zašila a dostala jsem malou k sobě. Všichni odešli a já zůstala 2hod.na porodnim sále sama s Rozárkou. Za 4dny jsme šli obě domů k manželovi a k mému prvnímu synovi Matyáškovi, který se mi narodil před 5lety ve 32tt.Měl 2200gr a42cm. Takže vše dobře dopadlo.

Je to normální???

Holky, mám skoro 3 měsíce po porodu a normálně se těším na další porod (na ten si pár let počkám), ale když si na to vzpomenu, tak i přes všechno ,,trápení´´ se opravdu těšim, byla to adrenalinová bomba radosti, nemůžu se dočkat na další!!!

naše dobrodružství

Tak i já jsem si našla malilinkatou chvilinku času, abych vám napsala jak Daník na svět přišel. Snad nebudu nudit. Pořád jsem se nemohla dočkat a najednou ho mám vedle sebe. Ale kdy to začalo. Manžel byl 15.10 v práci až do rána do 16, v průběhu dne mi pořád říkal "dnes to přijde" A já mu to nevěřila. Večer jsme si volali a já se smutně ptala, tak kde je to? Ještě jsem netušila že o půl druhé v noci se probudím a bude mi odtékat voda. Tak jsem vstala, kontrakce nikde, zavolala jsem do porodnice jestli máme přijet a volala manžela aby z práce přijel v klidu domů, že potřebuji odvést. Ještě jsme dobalili nějaké věci a jelo se. Por.as. mi zkusila na vložku dát ten roztok a voda se nepotvrdila, tak se mě ptala jestli jsem se jen nepočůrala, při natáčení bez kontrakcí. Po monitoru jsem ale vstala a zase mi jí spousta uteklo. Bylo rozhodnuto, na pokoj a pokud se nic nebude dít , za 12h antibiotika proti infekci a za 24 infůze oxitocinu. Manžel jel domů a já na pokoj, už jsem nespala, ani jsme se nerozloučili, ani pusa nebyla. Bylo mi smutno, ale pořád jsem čekala jestli to vypukne. Ráno snídaně a po 9 opět monitor. Kontrakce pořád nikde. Na porodním sále byla zrovna ten den skvělá porodní asistentka, tak jsem moc chtěla rodit zrovna ten den, říkala ať na to myslím a já tak myslela že najednou v bříšku strašné škubnutí až jsem se lekla a kontrakce nastoupili a hned po 5min. Poslali mě na pokoj, že mám přijít kolem poledne jak to bude vypadat. Já ale nemohla vydržet a paní na pokoji mi počítala jak dlouhý interval mezi kontrakcemi mám, za půl hodiny byli už po 2 min. Volali jsme sestru a ta mě poslala zase na porodní že jsem už otevřená na 5cm. Zavolala jsem tedy manžela, chudák ani po 24h službě nespal a ještě ani nejedl, aby přijel. Pak to šlo rychle, klistýr, bolesti, monitor. Ležela jsem na boku, protože jsem tak měla silnější bolesti a čekala, manžel mi šudlil záda a já funěla. Potom přišla por.as. a konstatovala , 2 kontrakce a rodíme, tatínku pojďte sem. Ani nevím, párkrát jsem tlačila a trochu si u toho mrčela, manžel stál vedle mě, já se držela madel, sestřička mi píchla trochu oxitocinu do žíli a zatlačila na bříško a malej tu byl. Bylo to 16.10.2008 12:31h. Jak řekl manžel, malej vypadal jako kuře. Na hodinku ho odnesli do inkubátoru aby mu bylo teplo a pak nám ho přinesli, to naše štěstí, 51cm dlouhé a 3500g těžké, jménem Daniel. Miluji ho od prvního okamžiku, je krásný a jsem na sebe i na svého syna pyšná!!

Konec pánevní

Ahoj! Dneska jsem byla na kontrole a mimčo je stále hlavičkou nahoru a dokor mi řekl, že se už s největší pravděpodobnosí neotočí. Vím, že každý porod je jiný, ale máte některá z vás zkušenost s přirozeným porodem koncem pánevním? Mám z toho docela strach. Díky.

jak dlouho jsme s adamkem potrebovali

zdravim vsechny,nemuzu spa a porad vaham, jestli zverejnit svuj porodni pribeh nebo ne- napsany ho mam, pro sebe, to ano, ale nejak ne a ne se odhodlat jej odeslat – navic ma ve wordu pres tri stranky. Co ale vim, ze jako tehotna jsem cetla ruzne pribehy porodu a snazila se dopatrat, jak dlouho teda ten porod vlastne trva? Nejak jsem nenachazela korespondenci mezi teoretickymi clanky a zazitky stastnych maminek. Samozrejme, kazdy porod je jiny a jedinecny, ale aspon pro ilustraci vam, nastavajicim maminkam chci rict, jak dlouho jsem coby prvorodicka rodila ja, nuze:-rodila jsem mesic – protoze vazne asi mesic před terminem jsem pri bource citila docela slusny tlak v panvi, az jsem se lekla, ze to fakt prislo, a od te doby mi denne nekolikrat slusne tvrdlo bricho-rodila jsem 36 hodin – protoze ve ctvrtek rano mi odesla hlenova zatka a v patek vecer se narodil adamek- rodila jsem 16 hodin, protoze v patek ve dve rano mi odesla plodova voda a po seste vecer se narodil adamek- rodila jsem 11 hodin, protoze v patek po 7. rano zacaly pravidelne stahy po 20 min- rodila jsem 8 hodin, protoze nejak po 10. h. zacaly stahy po trech minutach. bolelo me v krizi a v podbrisku.- rodila jsem 4 hodiny, protoze po 14.00 zacaly byt stahy skutecne o dost horsi nez menstruace. bolelo me v krizi a panev.- rodila jsem 3 hodiny, protoze po 15.00 zacaly fakt ukrutne silny tlaky v krizi a do panve a nuceni na tlacni, nesmela jsem tlacit a snazila se nejecet, nybrz dychat. bolelo me a tlacilo v krizi, v panvi, kolem kostrce a konecniku- rodila jsem hodinu, protoze ty stahy byly fakt divoke a nebyly mezi nima skoro zadne prestavky, bolelo me vsude, jecela jsem misty jako pavian a byla celkove mimo sebe- rodila jsem 15 minut, protoze pote, co mi koooonecne dovolili tlacit, zacla tedy ta druha, vypuzovaci faze porodni, a adamek se narodil za nekolik malo stahu asi behem 15 minut. Tlaceni a prechod pres hraz byly i pres male natrzeni, ktere jsem absolutne necitila, uplne v pohode oproti stahum predtim. nebolelo me nic a ani jsem nemukla.Nuze mile nastavjici nezkusene maminky, az uslysite, ze nekdo rodil tyden, preberte si to, jak chcete, ale hlavne si nepredstavujte tydenni tlaceni a jeceni na porodnim stole jako zezacatku ja. Tak drzim palce.

hledame maminku

Hledáme náhradní maminku,která by nám odnosila miminko. Přišla jsem díky rakovině o dělohu. Prosím odepište na e-mail:hledamemaminku@seznam.cz. Vaše požadavky rádi splníme.

Matyas

Uz je tomu pres rok, ale rada se podelim o zazitek, jak nas milacek na svet prisel:)Termin jsem mela 9.10. a, ani nevim proc jsem vsem rikala konec zari:) Dne 20.9. jsem byla jiz na materske dovolene, vsechny oblecky davno vyprane v Lovele a nachystane v nove vymalovanem a zarizenem detskem pokojicku. Dopoledne jsem volala manzelovi do prace a rozplakala se s tim, ze uz maleho chci drzet v naruci. Odpo jsem se sla projit a najednou vedela, ze je to tady. Kalhotky zaspinene a konecne jsem si uvedomila slabou bolest v podbrisku. Cestou dom jsem koupila grilovane kure a volala manzelovi. V devet jsme povecereli a v pul desate si dali pusu na dobrou noc. V tu chvili mi praskla voda. Trvalo hodku a pul, nez jsem se prestala klepat, nechala se oholit, ostrihala si nehty:) a dobalila tasku. Vyjeli jsme. Manzel se tvaril klidne, ale protoze jsme pri jizde meli (omylem) otevreny kufr u auta, neverila jsem mu:)O pulnoci poslali mileho dom a ja nastoupila nocni. Chtela jsem si cist, nenechali mne. Zhasli s tim, at sbiram sily na rano. Kontrakce nikde, ale hlavicka nalehala celkem durazne...V deset mi porod zacali vyvolavat, kontrakce nastoupily hned po 3 minutach. Volala jsem muzovi, at prijede. Kdyz jsem ho videla v zelenem plasti, dojalo me to:)V pul druhe se doktor s Robertem shodli, ze to zvladam dobre nezvladala a nechala si pichnout epidural po tom, co me doktor ubezpecil, ze porod nezastavim, spise naopak. Prisla pohoda, manzel usnul, ja skoro taky:) Ve tri ctvrte na 4 jsem trikrat zatlacila a bez nastrihnuti byl drobecek na svete. Nikdy nezapomenu na ten nejhezci zazitek v mem zivote, nikdy nezapomenu, jak mi ho po zvazeni a zmereni manzel prinesl ve vyhrivane zavinovacce. Od te chvilky jsme rodina a ja dekuji Bohu, ze zdrava a spokojena

Můj porod

Jediný termín jsem měla 3.10., který ovšem nedopadl. V neděli ráno jsem si říkala, že by už se mohlo mimčo narodit, je neděle a 5.10., tak jsem si začla hrát s bradavkama, po chvíli jsem šla na WC (5.45) a už ze mě něco teklo, narůžovělá voda. Že by už? Manžel vstal, co vyvádím, že lítám z koupelny na WC a zpátky. Řekla jsem mu, že voda ze mě odchází, ale že počkáme ještě na kontrakce. Ty se pořád nedostavovaly. Řekla jsem, že pojedem, abychom tam kolem půl devátý byli. Mé překvapení bylo, když mi sestra řekla, jestli jsem si jistá, že je to voda. Vzala mě, aby to teda zjistila. Potvrdilo se, že to plodovka je a už si mě tam nechali. Sepsaly papíry, natočily mi ktg a daly antibiotika, neboť jsem měla streptokoka. Šla jsem na pokoj a když by kontrakce nebyly, budou mi vyvolávat ráno porod. Kontrakce začaly kolem 17hod, ale jen po 20min, v 21.45 hod už byly najednou z 20min. po 5min. Šla jsem za sestrou, že už se to nedá vydržet, že mně jdou bolesti i do zad. Natočila mě, prohlídla a odvedla na porodní sál, z kterého musela odejít jedna nastávající mamina, neboť mně se začal porod rychle rozjíždět. Od 23 hod.na porodním sále jsem koukala na hodiny a říkala mimču, že určitě to chce stihnout do půlnoci, jak strašně naléhalo, že já se nestačila tak rychle otvírat. Ze dvou jsem byla na šest, pak už zbývalo jen málo, ale to mi pomáhala rukou PA. .Bolelo to dost, ale říkala jsem si, že se to dělá pro mimčo, aby mohlo ven. Udělala nástřih a během chvilky byl Míša na světě (23.40hod). Na šití jsem vůbec nekoukala, ale na Míšu, jak leží vedele mě. Po šití mě ze sálu odvezli na pokoj, neboť už tam šla zpátky ta nastávající maminka, kterou jsme předběhli. Přeju vám všem pohodový a rychlý porod a mimísci ať vám rostou ve zdraví,štěstí a spokojenosti, je to nejkrásnější na světě, co může člověk mít.

Jak Dorotka na svět přišla

Na svou dcerušku jsem se neuvěřitelně těšila a protože jsem byla vždy nedočkavá, přemlouvala jsem ji už dva týdny před termínem, jestli už by se na nás nechtěla mrknout dřív. Jenže Dorotka se rozhodla být přesná. První termín jsem měla 30. září. Den před tím jsem byla v porodnici na kontrole. Paní doktorka mě prohlédla a řekla mi, že děťátko se už se pěkně chystá a neprodím -li do pátku, což bylo za pět dní, tak mám přijít na další kontorlu. Já jsem si ale při odchodu řekla "Pche! V pátek já už budu mít dávno miminko. Zítra porodím." Manželovi jsem v osm večer řekla, že jdu spát, ať se na ten zítřek dobře vyspím. Ptal se mě proč a já mu oznámila, že zítra totiž budu rodit. Usmál se na mě a myslel si svoje. Neměla jsem ten večer poslíčky, nic. No, ale Dorotka mě už vyspat moc nenechala. O půl jedenácté mě probudila prasklá voda. A tak jsme jeli.Bolesti jsme začala mít v autě cestou do porodnice. Na monitoru jsem se už docela svíjela, ale nikdo to neviděl, protože jsem tam těch dvacet minut seděla v ordinaci úplně sama. Paní asistentka kamsi odběhla. Bylo to takové zvláštní půlnoc v porodnici, která se mi zdála úplně opuštěná. Věděla jsem jen, že manžel sedí v čekárně a přemýšlí, jestli se ještě dostane domů do pelechu nebo ne. Po nějaké době se objevil pan doktor. Takový mladinký, tak o rok starší než já a přibelhal se o berličkách, to mě celkem pobavilo. Už jsem se cukala celkem často. Když do počítače ťukal jakés nutné informace, nevydržela jsem už sedět a kroužila jsem po ordinaci. Nicméně, řekl mi, že jako prvorodičce mi to asi bude přeci jen několik hodin trvat. Po té už si mě převzala senzační paní asistentka a společně s manželem nás odvedla na sál. Tam už šlo všechno dost rychle. Klystýrek jsem dostala jen takový neúplný, rychlejší. Nic už mi tou dobou neulevovalo, ani sprcha nic. Vrátila jsem se na sál a bylo mi jasné, že se určitě nepoložím, nejradši bych pořád jen chodila dokola. Paní asistentka mě však přeci jen položit potřebovala - kvůli monitoru,ten jsem ale přerušila s tím, že musím jít nutně čůrat. Tak mě odpojila, ale pro jistotu se zeptala, jestli se mi chce vážně čůrat nebo už tlačit. já jsme říkala, že nevím, ale že je to nesnesitelně nepříjemné, tak jsme tak nějak obě překvapeně usoudily, že už teda asi vážně rodím a budu teda tlačit a budu teda během pár minut maminkou. A tak to i bylo. několikrát jsme zatlačila - bolelo to jako čert, to musím uznat, ale pořád jsem nějak netušila, že to už je to ono. Po chvilince paní asisitentka řekla, že má holčička černé vlásky - pomylsela jsem si- jak to asi může vědět? A pak jsem zase párkrát potlačila a z ničeho nic mi na bříšku leželo miminko. Takové veliké a mokré a trošku vřískalo a bylo celé moje! Byl to tak zvláštní překvapivý pocit. Stejně tak překvapený a ohromný novopečený tatínek přestřihl šňůru a Dorotka byla definitivně oddělená od mého těla a byla na světě. Je překrásná a my jsme na ni srašně pyšní. Pocit pýchy a hrdosti ve mě přetrvával ještě dlouho po tom. Byla jsem a jsem pořád tak pyšná na to svoje tělo, že vyprodukovalo a přivedlo na svět tak přenádherného človíčka. Je to neskutečně príma pocit. Doporučuju všem!:-). Zvlášť, když celý ten můj krásný porod trval 3 hodiny a 15 minut. Tak hodná na mě ta moje princezna byla.

Rychlý porod

13.května jsem se byla podívat na syna ve školce, který měl besídku. Jenom mě malinko bolely záda, ale to bylo normální.Deset minut před půlnocí jsem potřebovala jít na WC a to už mě nebylo dobře, pořád jsem si říkala, že jsou to poslíčci. Tak jsem si lehla, ale za 10 minut jsem musela vstát, protože už jsem měla pravidelné bolesti. Šla jsem do obýváku a chodila sem a tam a bolesti rozdýchávala. V půl jedné ráno mě přišlo, že bolesti se zkracují, tak jsem zbudila manžela s tím, že pojedeme do porodnice, ten mě odvětil"není to unáhlené", já jsem ho přesvědčila, že není, tak vstal a ještě si chtěl udělat čaj. To jsem mu zakázala a tak se šel převléknou. Mě mezitím praskla voda. V jednou hodinu jsem autem vyrazily do porodnice, tam jsme přijely ve čtvrt na dvě, před půl druhou jsem se dostala k porodním sálům. Paní doktorka mě vyšetřila a prohlásila, že jsem otevřená na 3-4 cm. Já po ní vyžadovala epidurál a ona mě řekla, že druhý porod bývá rychlý. Tak jsem si lehla na postel a začaly poslouchat ozvy srdíčka miminka. Zanedlouho jsem bolestí nemohla vydržet, chtělo se mě tlačit, porodní asistentka mě říkala, že to musím rozdýchávat a já ji přesvědčovala, že to nejde. Tak mě vzala na porodní sál a prohlédla mě. Byla jsem úplně otevřená, tak hnala pro doktorku a pro manžela, který se převlékal.Párkrát jsem zatlačila a na světě byla krásná holčička Verunka. Ta se narodila v 1:45.Rodila jsem v Mladé Boleslavi kde bydlím, kdybych chtěla rodit jinde asi bych rodila v autě.

Porodnice

Ahoj holky, nevím kam tenhle dotaz napsat, tak to zkusím tady. Nemáte některá zkušenosti s porodnicí v Brně-Bohunicích? Já jsem tam rodila před 3lety a byla jsem docela spokojená, tak jsem se chtěla zeptat, jak to vypadá teď. Děkuju za info

Jaká porodnice? Stodská či Mulačova v Plzni?

Ahoj všechny, rozhoduji se, kde budu rodit, zda ve Stodské nemocnici či v Mulačově nemocnici v Plzni. Prosím poraďte mi, jaká porodnice je lepší? Neznám ani jednu, protože nepocházím odtud. Budu ráda, když mi napíšete své názory. Díky

Dotaz - denní režim

Ahojek maminky,jak se máte při pátečním večeru? já mám konečně "padla" mimi spí a já trochu vypnu...skoro bych si tipla, že nás tu bude víc... :-)dneska jsme měly divnej den...mám 10týdenní holčičku a dnešní den byl úplně jinej než ty předešlé...skoro celý den prospala nebo probrečela a jedla častěji než obvykle a dlouho a nejraději by u prsa byla pořád...jsem z toho nějaká rozladěná...nic jí nezajímalo, když nespala tak byla protivná a brečela o sto šest...obvykle jí po skoro 3h a jí max 10 min...dneska jsme s brekem vydržely 2 hodiny, jedla skoro půl hodiny a docela toho pak i vyblinkala - myslím si že se přejedla, přesto se prsa nechtěla vzdát, potom brečela když přestala jíst a brekem usnula a to se celé opakovalo až do večera...bojím se jestli nemám slabé mlíčko, ale ted už spinká v klidu víc jak 2 hodiny a obvykle se budí v noci po skoro 5 hodinách a vypadá to, že to jediné dnes zůstane stejné....taky máte takové zkušenosti? dělá mi to starosti...děkuju za rady

Krč

ahojky...rodila z Vas nektera v posledni dobe v Krci????Ja mm termin zitra v patek,ale mam strach,ze to bude pozdeji.uz s enemuzu an iotacet v posteli,jak me obcas boli bricho..ach jo.....

Jak se rodi v zahranici

Termin porodu jsem mela 8.8.08, ale vubec to nevypadalo - zadni poslicci, proste nic. Nu coz, v klidu jsem koukala na olympiadu . V sobotu 9.8. jsem zasla do fitka, co kdyby se nahodou zacalo neco dit - porad nic. V nedeli 10.8. jsem vytahla pritele na prochazku, zadne vysokohorske tury. Kdyz jsme se vratili, tak jsem po navsteve WC zjistila, ze mi odesla hlenova zatka, priteli jsem ani nic nerekla, vzdyt porod se muze rozjet az za par dni. Vecer jsme koukali na telku a sli spat. Jenze ja si nemohla lehnout, okamzite me zacalo pichat v podbrisku (kdyz jsem stala nebo sedela tak to bylo ok, zadne pichani). Kolem pulnoci jsem si napustila vanu s tim, ze to mozna prestane. Neprestalo, spis se tim rozjeli kontrakce - od zadnych kontrakci az kazde 3 min za dve hodiny. Zavolala jsem do porodnice aby mne ocekavali (to se tady musi, kdyby byla porodnice plna, tak te poslou jinam). Ve dve rano jsem vzbudila pritele, jestli by me teda odvezl, chudak nevedel ktera bije, ale probudil se, kdyz vlezl pod sprchu a zjistil, ze jsem vyplacala vsechnu teplou vodu . Po druhe hodine rano jsme dorazili do porodnice, porodni asistentka mne vysetrila - otevrena jsem byla na 5-6 cm a odvedla nas na pokoj. Mnela jsem v planu porod do vody, ale bohuzel, muj tlak byl prilis vysoky na nejake plavani a potapeni . Pokoj standart - luzko, postyka pro mimi, kreslo pro tatky, velke digitalni hodiny na stene + najaka ta "pracovni deska" s umyvadlem. Zadna TV nic na rozptyleni. Dostala jsem mic na skakani (v mem pripade na spani), hadici napojenou na rajsky plyn a porodni asistentka odesla. Rajsky plyn (gas and air) mi nedelal dobre - palila men po nem zaha. Kontrakce byly asi kazde 3 minuty, ale temer jsem je necitila a taky jsem vetsinou spala. Spala jsem tak, ze jsem sedela na mici s hlavou oprenou o luzko postele. Kdyby mne porodni asistentka kazdou 1/2 hodinu nevzbudila na mereni tlaku a ozev mimi, tak klidne prospim 90% porodu. V 6 hodin rano se mnenily PA, ta nova docela nesympaticka. Ale co, znova prohlidka - to uz jsem byla otevrena na 8 cm, ale voda jeste neodesla. Priblizne v 10 dopoledne jsem chtela, aby mi pichli vodu, aby se zacalo neco dit. Kontrakce zacaly byt docela znatelne, ale dalo se to. Kolem poledne jsem byla otevrena 10 cm a mohla jsem zacit tlacit. PA vzdy jen nakoukla, napsala neco do me karty a zase zmizela. Bylo pondeli a to jsou vetsinou planovane porody cisarskym rezem, takze pokud chcete treba epidural (coz ja jsem ke konci chtela, ale nedostala), nemate sanci - anesteziolog je na operacnim sale a vsechen personal je zaneprazdnen. Ani nevim kolik bylo hodin, dostala jsem monitory (takovy pasy)na bricho - jeden byl na kontrakce a druhy na srdecni ozvy mimca. Pritel videl, kdy prichazi dalsi kontrakce jeste driv nez ja ji ucitila. PA asistentka stale nikde, vzdy jen nakoukla jaky je progres a znovu odesla. Kdyz pritel uvidel hlavicku, tak pro ni musel dojit!!!! Henry se narodil ve 13:55 s vahou 3.660 kg a 56 cm. Dala mi ho hned na hrud,byl takovej krasne teplouckej a ospalej a vubec nebrecel - pocit na ktery se nezapomina a i ted mne to rozbreci stestim.Ve 14:00 se znovu stridali PA, ta nova mi dala injekci na porod placenty - je to dobrovolne, placenta je venku za 2 min od injekce. Dostala jsem 3 stehy a mohla jsem do vany. Henry dostal vitamin K injekci a cedulky (obsahuji cip, kdyby ho nekdo chtel ukrast tak spusti alarm na dverich). Tatka zatim fotil a oblikal maleho - prvni dupacky mu byly kratke . Mimca se tady prvnich 24 hodin nekoupou, jenom je po porodu otrou!!!!Nazyvaji to "bonding". Po zaslouzene vane mi donesli toust s marmeladou (od vecere jsem nic nejedla, jenom pila ledovou trist) a pak jsme vsichni tri sli na poporodni oddeleni, kde jsem byla jenom 24 hodin. Henry prvni noc prozvracel to hnede co maji ve strevech (mucus - plodova voda a tak)a tak mi prospal s hlavou na rameni (poloha co ma do dneska rad). Ve tri rano dostal flasku s UM, prso odmital, ale co hlady ho trapit nebudu (ted je plne kojeny).Musim rict, ze porod bez utisujicich prostredku byl az na posledni 3 hodiny super, ale mozna je to tim, ze ja bolest snasim dobre. Hned bych do toho sla znovu, kdyby se to opakovalo. A jaky je porod v zahranici? No posudte sami, myslim si ze v CR o vas vice pecuji a mate kolem sebe hafo doktoru a PA.Jeste bych chtela dodat, ze tatka byl 100%. Tak jak se boji krve a nemocnic tak to zvladl na jednicku s hvezdickou. Otiral mi pot, povzbuzoval .... jen pupecni snuru nechtel prestrihnout, ale ani se nedivim. Mrknete na me fotky z porodu - jak pritel drzi Henryho tak na pravo na zdi jsou cakance krve - to kdyz strihali pupecni snuru, asi i s tepem . Nechapu, ze chce nekdo rodit doma, kdo by to pak uklizel???? A v mem pripade i maloval zdi.Omlouvam se za hrubky a preklepy!!!

Nádherný porod

Nástup do nemocnice jsem měla v pondělí 8.9., termín porodu byl 9.9. a kvůli těhu cukrovce jsem nesměla přenášet. V pondělí se nic nedělo. V úterý ráno pan doktor neosobně zavedl tabletku a zase jen čekání.V poledne začali bolesti v kříži a já jen že to je z ležení.A pomalu jsem co 3 hoďky chodila na ozvičky, kontrakce už byli ale nepravidelné, já je ale necítila. Kamarádka začala mít v podvečer bolesti pravidelný a já začala malému domlouvat ať se nenechá zahanbyt a jde už taky ven. Večer jsem v pohodě usla a v půl druhé mně probudlo Jančino hekání, trochu mně mrzelo, že já nic. Janču odvedli ve 2 na sál a já se těšila na vyspání. A ouha, najednou z ničeho nic bolesti a docela pravidelně, běhěm 10 minut po 3minutách stach. Sestřička, že prý už to začíná a mám vydržet. No jó mně to šlo do kříže a já nevěděla co dělat.Prý to ale do kříže víc bolí, ale je to rychlejší. Pomohla až horká sprcha na balónu. V 6 hodin jsem byla na 3cm a mohla jsem nasál. Tam nálev, sprcha - tekla jen vlažná voda,a volat Jirkovi a tátovi ať mi ho doveze. U toho jsem málem utopila telefón.Jurášek za chvíli dorazil a mně konečně PA řekla jak prodýchávat stahy aby tolik nebolely. Ještě odebrat krev na epidural. To už jsem byla na 4cm, v osm dorazil doktor Žula, anezteziolog, po představení jsme se docela nasmáli(Žula- Skálová). To napíchnutí epidurálu nebolí, jen byt v předklonu o opěradlo židle v sedě při kontrakci je zlé. Po pěti minutách byla ale nádherná úleva, žádné bolesti a já si mohla s Jurou povídat o nesmyslech.Doktorka mi napíchla vodu a já byla najednou otevřená na 8cm. PA mi říká, až budou bolesti na konečník říct a pomalu na boku tlačit. V 9 to začalo být dost krušny, ale ještě se to dalo. Prý to už brzy bude. Najednou PA řekla jdem na kozu 3X zatlačit a bude. Já bláhově nevěřila. Ale opravdu, po prvním zatlačení nástřich, pak tři zařvání a v 9:36 byl Ondrášek na světě. Dostala jsem ho hned na břicho a necítila ani trochu prožité bolesti. Hned se začalo fotit. Po vyšetření ho dostal Jura v postýlce k sobě a milí pan doktor Hansel(zaváděl tabletku), začal popisovat kde je hlavička,nosánek,..Prostě nádhera, pak mu ho dali i do náruče a sám pan doktor se ujal focení- rodila mně paní doktorka, starší doktor jen kontroloval dobře odvedenou práci. Jak jsem to viděla s té kozy mi úplně tekly slzy dojetí a nejen mně. I Jura chtěl kapesník. Vydržet šití se dalo a pak hurá Ondru k prsu. Nechali nás na sále až do 12 spolu a já se necítila ani trochu utahaně jen strašne strašlivitánsky šťastně. Při odvážení ze sálu jsem viděla taťku a ten i malého. Od Jury padla poslední pusa a já sebou buchla na postel na břicho a ponořila se do sladkého snění. Při vztávání jsem ještě omdlívala a tak mi malého nosili jen k prsu a mazlení. Definitivně mi ho dali až ve čtvrtek ráno a začlo nádherné zvykání si na sebe .

Všem maminkám čekatelkám,maminkám,babičkám ........

ahojky mamči v mém blogu jsem pro všechny napsala popísek mého porodu a pocitů co se kolem toho týká a po porodu jakby smet......přeji hezké čtení

Porod v Motole

Ahoj holky musím vám napsat aspon něco málo o mém porodu.Rodila jsem v Motole a musím říct že jsem byla maximálně spokojená.Samotný porod nic moc kontrakce jsem měla 48 hodin před porodem takže jsem byla hrozně unavená ale samotný porod trval hodinu.Sice to bolelo ale na to jsem zapoměla hned jak jsem uvydělu naší malou Kristýnku která na nás vykoukla poprvé 3.9. vážila 1900g a měřila 43cm.Ted už máme dvě kila tak to brzy všechno doženeme.Takže porodnici v Motole můžu jem doporučit i když je to asi o lidech na které člověk natrefí.

Ondrášek

S manželem jsem se seznámila před 11-i lety. Po roce jsme spolu začali chodit a po pětiletém vztahu jsme se rozhodli, že bychom si mohli pořídit miminko.Jak já byla naivní!!!!! Jsem si myslela, že když jsme se jednou rozhodli a dali se do toho, tak že to vyjde hned napoprvé. Dodneška se tomu smějem, jak jsme se po té noci, kdy jsme to poprvé zkusili, loučili slovy: ahoj mamko, ahoj taťko. Jaké bylo mé zděšení, když mi po pár dnech normálně přišla menstruace. Na ten den nezapomenu. Sedla jsem si po tmě k oknu a brečela a brečela. To jsem ještě nevěděla, že takhle brečet budu dalších 5 let.Ani nevím proč jsme na vyšetření nešli dřív, asi jsme pořád věřili a nechtěli si přiznat, že by v někom z nás mohla být chyba, ale šli jsme nakonec až po těch 5-i letech. Přítel byl v pořádku, takže jsem byla na řadě já. Podstoupila jsem laparoskopii a tam mi bylo zjištěno, že mám neprůchodné vaječníky. Doktor mi vše vysvětlil a řekl mi, že dítě mít mohu, ale jedině umělým oplodněním. Opět jsem cestu domů probrečela. Naštěstí můj manžel je zlatíčko, který mi neustále dokazuje, jak mě má rád a na mé řeči, ať si najde jinou, se kterou může mít děti normálně reagoval větou: Buď budu mít dítě s tebou nebo s nikým. A tak to začalo. Objednali jsme se do gyncentra v Ostravě a po třech měsících jsem podstoupila první IVF. Vajíček jsem měla 16, z toho 8 bylo oplodněníschopných a nakonec se oplodnilo 6. Z toho mi 3 zavedly a zbylé 3 se zamrazily. Desátý den jsem měla dojít na testy, ale po týdnu už jsem to nevydržela a udělala si těhotenský test doma. Byl negativní. To mě zlomilo. Zhroutila jsem se Ondrovi do náruče a brečela a brečela. Za dva dny jsem dostala menstruaci, takže na test už jsem jela vyrovnaná s tím, že se nepovedlo. Jaké bylo mé překvapení, když si odpoledne volám na výsledek a sestřička říká: jste těhotná! Já zůstala v šoku a říkám: Prosím? Vždyť mám normální silnou menstruaci. A ona na to, že to HCG je nízké, takže je možné, že se embryjko pouští, že mám přijít za týden znovu na krev. Samozřejmě se pustily, za týden už jsem byla negativní. Vyčítala jsem si, že jsem si neměla dělat ten test, že mě akorát rozhodil a kvůli tomu mému sesypání se embryjko pustilo. Takže po měsíci jsem šla na mražáčky a tam neproběhlo vůbec nic. Byla jsem negativní. Takže druhý pokus. Bylo jen 6 vajíček, z toho se jen 3 oplodnily. Zavedly mi všechny 3 a tentokrát jsem se zařekla, že doma žádný test. Tři dny před testem u lékaře jsem dostala menstruaci, takže jsem celou noc opět probrečela. Ráno jsem šla do práce s napuchlýma očima, všem jsem napsala, že zase nic, ale už odpoledne mi menstruace slábla a večer už žádná nebyla. To mi bylo divné a zase jsem měla naději. Za dva dny jsem jela na test a sestřička mi pak do telefonu řekla tu nejkrásnější větu….jste těhotná!!!! Nemohla jsem tomu uvěřit, držela jsem se zdi, abych neupadla, jak se mi podlamovala kolena. A pak nastalo to období, o kterém se říká, že je pro ženu nejkrásnější a že si ho užívají. Většina žen možná, ale já ne! Od začátku jsem měla problémy, pořád jsem špinila nebo mírně krvácela, 3x jsem byla v nemocnici. Hrozně jsem se o miminko po celou dobu těhotenství bála a pořád si říkala. Ať už jsem aspoň ve 28.týdnu, tam už se miminko může narodit a být v pořádku. Jako bych to na sebe přivolala. Když jsem byla 27tt + 4, tak mi začaly stahy a praskla mi plodová voda. Okamžitě jsem jela do nemocnice, kde mi sdělili, že musím porodit a musí mě okamžitě sanitkou převézt až do Olomouce. Je to dvouhodinová cesta, ale v Ostravě tou dobou, bohužel, malovali. A tak jsme jeli. Ještě v Karviné mi píchli kortikoidy, aby se malému vyvinuly plícka, po 12-i hodinách mi píchli další dávku v Olomouci a po dalších 12-i hodinách mohlo dojít k porodu. Rodila jsem nakonec až po 24hodinách od píchnutí, takže malý Ondrášek přišel na svět 18.9 , když jsem byla ve 27tt+6. Pak už to byl jen strach a strach o maličkého. Vážil jen 1112gr., byl to v tom inkubátoru takový malý tvoreček, bylo hodně bolestivé pozorovat ho se všema těma hadičkami, které vedly do jeho malého tělíčka. Ještě teď, když to píšu, tak mám slzy v očích. Ale Ondrášek je bojovníček, se vším se popral, dneska je mu roček, lítá kolem nábytku, je to něco ho uhlídat, prostě je k neutahání.  Mé velké díky patří lékařům a sestřičkám ve fakultní nemocnici v Olomouci, ten jejich přístup k malým pacientům i jejich rodičům je prostě překrásný a také nesmím zapomenout na Gyncentrum v Ostravě.Přeju všem budoucím maminkám, které na miminko zatím marně čekají, ať jsou statečné a hlavně, ať nepřestávají věřit! Moc všem přeji, ať se dočkají!

Můj porod

Ahoj, tyto stránky jsem objevila v těhotenství ráda četla rady a utěšovala se, že i já porod zvládnu. Rodila jsem podruhé po devíti letech, takže vše bylo jiné než při prvním porodu v r.1999. První porod tral dlouho od rána bolesti a malý se narodil v 01.00hod, takže fuška. Bála jsem se druhého porodu, že to taky bude dlouho trvat, ale vše šlo tak rychle, že jsem se v porodnici ani nestačila vysléct. Bolesti jsem dostala 05.15 v 08.38hod mě příjmali v porodnici a v 09.00hoh. se nám narodila holčička. Jediným bolístkem bylo ač byla donošena vážila 2150g. 45cm. Jen mě mrzí, že to dr. nepoznal a v porodnici nebyli připraveni na takový porod.Malé spadla přenosem těl.teplota a musela být na vyhřívání. Zdravím všechny

moje porody

Ahoj,ráda bych i já se s vámi podělila o dění kolem mých dvou porodů.první byl už před osmi lety,termín jsem měla přesně na přestupný rok 29.2.2000,ale vše se odehsrálo mnohem později.nechali mě 14dní přenášet(dříve to tak bylo normální,ted nevím),ale stále se nic nedělo a tak jsem nastoupila v neděli večer 12.3.2000 do nemocnice,kde my vyvolali porod,ale vše se dělo až ráno,kolem půl osmé ranní jsem už cítila porodní bolesti,ty se ještě dali zvládnout,ale čím víc se stupnovali,tím to bylo horší.ten,kdo říká,že to nebolí,nevěřím.vše trvalo do 8.50hod,kdy se mi konečně narodila dceruška veronika.Musím říct,ač bolesti byly nepříjemná,mohu být ráda,že to trvalo v uvozovkách,jen tak krátce,jak mi řekl pan doktor,že na prvorodičku to šlo celkem rychle.Velmi obdivuji maminky,co musejí být v porodních bolestech několik hodinDruhý porod byl před rokem,tak jsem už věděla,co mě čeká,ale samozřejmě,každý porod je jiný,tentokrát jsem rodila skoro na termín,jen o dva dny dříve,bolesti začínaly kolem 23hod opět v neděli,to ale byly jiné,než před osmi lety,tak nějak se dalo zvládat vše.pak se stupnonali už jen po peti minutách,takže byl čas jet do porodnice,ale stále to bylo v mezích normy,asistenky mě prohlídly a okamžitě mě vedli na sál,to samozžejmě nikdo nečekal,ani nepotřebovali doktora,vše zvládly sami,tentokrát mě porod bolel více,než poprvé a bolesti ani tak ne,prostě uplně obráceně.Jinak jsem měla štěstí,do porodnice jsem přijela v 23.15hod a porodila jsem v 23.50hod krásného chlapečka.Vám všem přeji hodně štěstí,radosti a lásky.Ahoj

Můj porodní zážitek

Ahojky miminy,jsem na těchto stránkách nováčkem, ikdyž jsem maminkou už od 1.3.2008, a tak bych i já vám chtěla popsat můj den D.Na miminko jsme se s manželem moc těšili, těhotenství bylo nádherné, termín porudu jsme měli 19.2. a 22.2. Čím víc se termín blížil, tím víc jsem byla nervozní a nedočkavá.Jenže Domíkovi se v bříšku líbilo a ne a ne ven. A tak mi na poslední poradně řekli, že pokud do ČT neporodim, abych v PA 29.2.08 nastoupila do porodnice. Při každém píchnutí v bříšku a zabolení jsem se modlila aby to už bylo ono. Ty poslední dny byly už dlouhé a úmorné. Nakonec jsem se i na porod těšila, hlavně aby se už NĚCO dělo. Domíska jsme přemlouvali, prosili, "hubovali", ale on pořád nic. Do porodnice jsem tedy nastoupila v onen pátek dopoledne. Otevřená na 2prsty, na monitoru sem tam nějaký ten "hrbolek", ale nic, co by připomínalo blížící se porod.Ve 20:30h mi nakonec dali pilulku na vyvolání porodu a pak to šlo rychle. Ve 23:30h mi praskla plodová voda a už se silnými kontrakcemi jsem šla na porodnici. Přijel za mnou manžel a celou následují dobu byl se mnou. Dominik se narodl ve 3:05h, měřil 51cm, vážil 3,360kg a byl překrásný. Bez komplikací se to bohužel neobešlo. Malý měl omotanou pupečníkovou šňůru kolem krku i kolem ramínek, což zjistili až na porodním sále. Rodil mě primář, docent Halaška, a on i celý tým byli úžasní. Děkuju!!! Když malý vykoukl na svět, měla jsem o něj děsnej strach, jestli není přidušený, ale byl naprosto v pořádku. Jen já dost krvácela, takže mi přišlo, že mě celou věčnost "dávají dohromady". Ale pan primář je odborník na svém místě, vše se rychle zhojilo a nic nemohlo zkazit moji radost a štěstí z našeho zlatíčka. Ten náš lumpík nám dělá radost už půl roku a já mohu s klidným srdcem říct, že jsme šťastná a spokojená rodina. Všem přeji hodně šťěstíčka a spokojených dní.

Můj zážitek z porodu

Ahoj holky,i já se podělím o zážitek s názvem "porod". Jako prvorodička jsem byla samozdřejmě plná očekávání a nevěděla jsem do čeho jdu - kamarádky mi sice vyprávěly své zážitky, ale myslím si, že tohle je hodně individuální a nepřenosný pocit...já jsem byla ve 40.tt 15.8.08 na kontrole u svého gynekologa a ten mě ujistil, že v termínu to nebude (termín jsem měla 19.8.)...v tentýž den večer mi začaly bolesti, které se neustále zvětšovaly, nemohla jsem ležet ani sedět, jen chodit...naložila jsem se do vany, ale nezabralo to, nevěděla jsem, jestli už jet do porodnice, aby mě nevrátili zpět nebo počkat. Nakonec jsem to vydržela do rána a v 7.30 už mě přítel odvezl do fakultky, kde si mě nechali s tím, že už se pěkně otevírám...nechala jsem si píchnout epidurál a čekala s čím dál většími kontrakcemi na hodinu H, která přišla v 17.35, kdy se malý Adam poprvé rozkřičel na světPorod byl bez komplikací, porodní asistentka bezvadná a i když malý byl macek (4,25kg ), tak mám jen 2 malé stehy Zatím o dalším dítěti neuvažuji, ale pokud bych i další porod měla s takhle hladkým průběhem, tak to budu považovat za štěstí...Eva

Super porod

Dopoledne jsem byla na kontrole v porodnici (konec 37. týdne), a řekli mi, že na porod to nevypadá. Ovšem asi o půl třetí odpoledne porod začal, ale já jsem to nepoznala, protože jsem to tak nějak ještě nečekala, a ani to tak moc nebolelo. Takže jsme s manželem zajeli na oběd, já jsem se mezi stahama spokojeně nabaštila, pak jsme jeli do OBI, tam jsem si teda říkala, že ti poslíčci začínají být nějací otravní, a snažila jsem se je rozpít magnézkou. Potom jsme jeli pro moje kamarádky, které mě přijely navštívit, na nádraží a s nimi domů, na zahradě jsme opíkali, holky mě bavily drbama, a já jsem rozcházela kontrakce, o kterých jsem si pořád myslela, že to jsou poslíčci, protože teda bolelo to, ale zas tak moc ne. Pak jsem i napustila vanu, aby ti poslíčci teda trochu povolili, ale vůbec to nepomohlo, tak jsem zavolala do porodnice, ale řekli mi, že pokud jsem byla dopoledne na vyšetření a k porodu to nebylo, tak ať nejezdím a zkusím to zaspat. To už mi ale bylo divné, že se mi chce dost tlačit, a že jsem začala krvácet, tak jsme teda jeli. Manžel jel 180, já už jsem křičela bolestí. K porodnici jsme přijeli ve 23:00, doktor se do mě podíval, a řekl, že jsem statečná, a že už to bude. PA mi nachystala klystýr, ale podívala se do mě a řekla, že už nic, že jdeme tlačit. Praskla mi vodu, podle manžela jsem asi 6x zatlačila a v 23:45 (45 minut po dojezdu do porodonice) se narodila Maruška, 3.05 kg, 49 cm, úplně zdravá. Poučení: Pozor, porod nemusí bolet tak, jak se vám snaží nakukat v kurzech a TV.

Mam chvilicku casu, tak sem napisu muj zazitek z porodu. Prvne bych asi rekla, ze je to neco zvlastniho, co si clovek ani nedovede predstavit. Kdyz jsem prenasela asi 3 den, zacli mi poslicci, po par hodinach uz jsem je mela po 5 minutach a tak jsme jeli do porodnice. Bylo to kolem sedme vecer. Tam me prijali a dali na porodni pokoj. Jenze se nic nedelo, poslicci me neboleli, a ani se to nestupnovalo. Rano to docela ustalo a tak jsem sla na dovolenku domu s tim, ze mam prijit za dva dny na kontrolu. Jo a jeste mi udelali Hamiltona. Druhy den mi asi odesla hlenova zatka a mela jsem takovy vytok, myslela jsem, ze mi odchazi plodova voda, tak jsme jeli zase :o) jenze to plodova voda nebyla :o(( ten den jsem to obrecela, vsechny kolem me uz porodily, jen ja ne, mela jsem peknou depku. Dalsi den jsme jeli na tu planovanou kontrolu. Rekli mi, ze jsem otevrena jen na prst a ze zatim to na porod nevypada. Zase jsem to obrecela... Stale jen tvrdnuti briska, ktere k nicemu nevedlo... no v pondeli(6 den prenaseni) jsem sla opet na dalsi kontrolu, vysledek byl stejny. Otevrena jen na prst, takze mi doktorka udelala znovu hamiltona, tentokrat to uz bylo hodne neprijemne. No a vydali jsme se opet s placem domu. S manzelem uz jsme byli oba dva podrazdeni. Vsem mym kamoskam praskla voda a do par hodin meli dite, jen ja porad nic. No jenze kdyz jsme po teto posledni kontrole jeli domu, hned mi zacly kontrakce. To bylo v pul dvanacte v poledne. To uz pekne bolelo, bylo to tak po 3-5minutach. Asi po hodine jsem si rikala, jestli se opet vratit do porodnice nebo ne, kdyz uz jsme tam byli tolikrat a pokazde bez vysledku, nechtela jsem si pripadat jako pako a jet opet. Nevedela jsem, jestli to jsou jen silnejsi poslicci, nebo kontrakce. No po 4 hodinach jsme se rozhodli, ze tam preci jen pojedeme. NAtocili monitor, dali nas na porodni pokoj a cekali jsme. Nalez byl stejny, otevrena na prst :o( rekli, ze to muze tvrat jeste pekne dlouho, takze manzela poslali domu. Asi po 8 hodinach,v deset vecer jsem se konecne otevrela na 3-4cm a mohli mi pichnout vodu. Uz jsem byla vycerpana, protoze jsem tu noc predtim kvuli poslickum nespala. No vodu mi teda pichli a ze mam zavolat manzela. Byla jsem otevrena na 5-6cm. Chodila jsem do sprchy apod. ae ty bolesti v zadech byly hrozne. Kazdou chvili jsme si rikala, ze to nezvladnu a chtelo se mi umrit :o)) usinala jsem mezi kazdou bolesti.Pak me PA polozila na bok, jednu nohu dole a druhou jsem mela na madle a takhle jsem asi pul hodky rozdychavala bolesti. Mozna bylo uz tak kolem 1hodiny v noci, kdyz mi tam dole najednou neco povolilo a zaclo me nutit tlaceni. Rekla jsem MArtinovi at jde pro sestru a on, ze ne ze to nemuze jeste nic byt. Nakonec ji zavolal, sestra, ze pry to jeste nemuze nic byt :o) Prohmatala a najednou zacla litat a chystat veci...otocili me na zada a me uz to nutilo tlacit vic a vic. Prisel doktor a dalsi sestricky a ja uz musela tlacit. Doktor me pobizel, manzel drzel za ruku... parkrat jsem zatlacila a pak jsem ucitila, jak vysla hlavicka...pak mi rekli at zatlacim jeste jednou pro raminka...najednou obrovska uleva...dali mi malou na brisko, ani nebyla od krve, ani moc neplakala...pak uz jen vim, ze jsme tam byli asi dve hodky a koukali se na mimi...byl to takovy hrozne zvlastni pocit...Asi tri tydny mi trvalo nez jsem zacla citit takovou tu lasku k male, ale stalo to za to a jsme moc radi, ze Jolanku mame :o))) Tak to byl muj zazitek z porodu... jak tak koukam, tak je to pekne dlouhe, snad to i nekdo precte :o))

Mam chvilicku casu, tak sem napisu muj zazitek z porodu. Prvne bych asi rekla, ze je to neco zvlastniho, co si clovek ani nedovede predstavit. Kdyz jsem prenasela asi 3 den, zacli mi poslicci, po par hodinach uz jsem je mela po 5 minutach a tak jsme jeli do porodnice. Bylo to kolem sedme vecer. Tam me prijali a dali na porodni pokoj. Jenze se nic nedelo, poslicci me neboleli, a ani se to nestupnovalo. Rano to docela ustalo a tak jsem sla na dovolenku domu s tim, ze mam prijit za dva dny na kontrolu. Jo a jeste mi udelali Hamiltona. Druhy den mi asi odesla hlenova zatka a mela jsem takovy vytok, myslela jsem, ze mi odchazi plodova voda, tak jsme jeli zase :o) jenze to plodova voda nebyla :o(( ten den jsem to obrecela, vsechny kolem me uz porodily, jen ja ne, mela jsem peknou depku. Dalsi den jsme jeli na tu planovanou kontrolu. Rekli mi, ze jsem otevrena jen na prst a ze zatim to na porod nevypada. Zase jsem to obrecela... Stale jen tvrdnuti briska, ktere k nicemu nevedlo... no v pondeli(6 den prenaseni) jsem sla opet na dalsi kontrolu, vysledek byl stejny. Otevrena jen na prst, takze mi doktorka udelala znovu hamiltona, tentokrat to uz bylo hodne neprijemne. No a vydali jsme se opet s placem domu. S manzelem uz jsme byli oba dva podrazdeni. Vsem mym kamoskam praskla voda a do par hodin meli dite, jen ja porad nic. No jenze kdyz jsme po teto posledni kontrole jeli domu, hned mi zacly kontrakce. To bylo v pul dvanacte v poledne. To uz pekne bolelo, bylo to tak po 3-5minutach. Asi po hodine jsem si rikala, jestli se opet vratit do porodnice nebo ne, kdyz uz jsme tam byli tolikrat a pokazde bez vysledku, nechtela jsem si pripadat jako pako a jet opet. Nevedela jsem, jestli to jsou jen silnejsi poslicci, nebo kontrakce. No po 4 hodinach jsme se rozhodli, ze tam preci jen pojedeme. NAtocili monitor, dali nas na porodni pokoj a cekali jsme. Nalez byl stejny, otevrena na prst :o( rekli, ze to muze tvrat jeste pekne dlouho, takze manzela poslali domu. Asi po 8 hodinach,v deset vecer jsem se konecne otevrela na 3-4cm a mohli mi pichnout vodu. Uz jsem byla vycerpana, protoze jsem tu noc predtim kvuli poslickum nespala. No vodu mi teda pichli a ze mam zavolat manzela. Byla jsem otevrena na 5-6cm. Chodila jsem do sprchy apod. ae ty bolesti v zadech byly hrozne. Kazdou chvili jsme si rikala, ze to nezvladnu a chtelo se mi umrit :o)) usinala jsem mezi kazdou bolesti.Pak me PA polozila na bok, jednu nohu dole a druhou jsem mela na madle a takhle jsem asi pul hodky rozdychavala bolesti. Mozna bylo uz tak kolem 1hodiny v noci, kdyz mi tam dole najednou neco povolilo a zaclo me nutit tlaceni. Rekla jsem MArtinovi at jde pro sestru a on, ze ne ze to nemuze jeste nic byt. Nakonec ji zavolal, sestra, ze pry to jeste nemuze nic byt :o) Prohmatala a najednou zacla litat a chystat veci...otocili me na zada a me uz to nutilo tlacit vic a vic. Prisel doktor a dalsi sestricky a ja uz musela tlacit. Doktor me pobizel, manzel drzel za ruku... parkrat jsem zatlacila a pak jsem ucitila, jak vysla hlavicka...pak mi rekli at zatlacim jeste jednou pro raminka...najednou obrovska uleva...dali mi malou na brisko, ani nebyla od krve, ani moc neplakala...pak uz jen vim, ze jsme tam byli asi dve hodky a koukali se na mimi...byl to takovy hrozne zvlastni pocit...Asi tri tydny mi trvalo nez jsem zacla citit takovou tu lasku k male, ale stalo to za to a jsme moc radi, ze Jolanku mame :o))) Tak to byl muj zazitek z porodu... jak tak koukam, tak je to pekne dlouhe, snad to i nekdo precte :o))

Máme Verunku na světě

Tak i my máme končně Verunku na světě, jen v rychlosti... narodila se 19.8. v 20,25 a na prvorodičku to bylo celkem rychlé - 6,5 hod. Partner byl se mnou a byla jsem za to moc vděčná.Mám takovou otázečku... Jak dlouho jste se potýkaly s poporodníma depresema. Nějak se z toho ještě nedokážu radovat a moc mě to mrzí, hlavně když je malá tak roztomilá. Cítím se pod psa a doufám, že to brzy přejde. Naštěstí mám v příteli a v rodině obrovskou podporu, jen mám strach se své stavy budu přenášet na malou