Můj POROD - nové diskuze

Porod

Ahoj holky ctěla bych se zeptat jstli tady někdo rodil v Bohunicích? chtěla bych rodit do vody jaké stím máte zkušenosti? Jinak některé ty příběhy tady berou dech.Sama se porodu dost bojím hlavně toho že mi dojde síla a já nebudu dost tlačit

A prý že to nevypadá :-))

Ahoj,ráda bych se s vámi podělila o svůj zážitek z porodu. V pondělí 5.1. jsem byla na kontrole, a doktor že to prý na porod zatím nevypadá, termín jsem měla 10.1. Tak jsem spokojeně odešla domů. A hele, ve středu v jednu ráno mi v posteli praskla voda a už to běželo, vydali jsme se tedy do porodnice a v 7.1. v 10:05 se narodil Jakoubek 3,37kg a 51cm. Tak tady vidíte, že ani doktoři nejsou neomylní. Jinak porod proběhl dobře, rodila jsem v Havířově a musím mooooc pochválit MUDr.Čechovou, vynikající, mladičká a příjemná lékařka. Jen jsem měla problém s porodem placenty. Mám pocit, že všude se píše, jaká to není formalitka, a pro mě to bylo asi nejhorší z celého porodu. Protože jsem si po porodu oddychla, jak to mám za sebou, a přišel porod placenty. Nebyla vrostlá a hodně pevně držela a paní doktorka se rozhodla ji manuálně vytáhnout, fuj, fuj, to byl děs, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem nemusela do narkozy a na výškrab, ale nikomu to nepřeju.Jinak celkově pocit dobrý, manžela jsem měla sebou, všem váhajícím vřele doporučuji, a dneska už se doma těšíme z toho našeho drobečka. Je moc hodný, pěkně papá a přibírá.Všem nastávajícím maminkám, které si tady pročítají příběhy, jako jsem to dělala já, přeji co nejlepší a hladký průběh porodu a nebojte se, není to tak strašné a to horší rychle zapomenete. Děkuji všem co to dočetli až do konce.

Císař

Ahoj maminky. Dneska jsem byla v poradně a tam se bohužel povrdilo, že naše beruška je v poloze zadečkem. Chtěla bych se zeptat na zkušenosti s poroden klasickou cestou a poprosit Vás všechny maminky, které si prošli Císařem, zda by mi mohli popsat pocity při aplikaci anestezie do páteře a pocity po tom. Mám z toho strach, nikdy jsem neprodělala žádnou operaci. Chtěla bych kojit a starat se o své miminko co nejdřív. V knížkách píšou, že tato anestezie je pro mimčo šetrnější. Váhám jestli to mám podstoupit a nebo si dát elkovou narkozu.Jsem z toho všeho všeho pěkně vyplašená a nervózní. Moc děkuju za odpovědi. Hanka

porod

Ahoj, rozhodla jsem se s vámi taky podělit o pocity a zkušenosti z porodu. Z pátka na sobotu (3.1.) v noci jsem měla bolesti jako při menstruaci. Říkala jsem si, to jsou určitě poslíčci. K ránu mě bolesti přestali a mohla jsem zase skoro normálně fungovat. Je ale pravda, že jsem nebyla úplně ve své kůži. V sobotu večer kolem 10 mi bolesti začaly znovu. Tentokrát ale byly úplně jiné. Nejdřív byly po 20 minutách, potom po 10-15 minutách. Pochopila jsem že ten den asi porodím. Do rána jsem chodila po bytě a vůbec nespala. Říkala jsem si, že do porodnice je ještě čas jet. Co by tam taky se mnou dělali. No a tak jsem si pro jistotu hned ráno nachystala všechny věci a přítel pro jistotu smontoval postýlku. V 11 jsem začala dělat oběd. Jenže to už se bolesti začaly zintenzivňovat - už to bylo po 5 minutách. Ještě jsem si pořád říkala, ještě chvíli vydrž. A během chvilky to byly už jen 3 minuty. To už jsme na nic nečekali a jeli do porodnice. Jen co jsme přijeli, tak mě napojili na monitor a v tu chvíli mi praskla voda. Přijeli jsme asi v 13:15. Sestřička říkala, že do večera do 8 určitě porodím. Přítele jsem poslala domů a řekla mu že mu pak zavolám aby přijel k porodu. Mezitím mi museli dát antibiotika do žíly. Kontrakce se začaly stupňovat. Když se střídaly sestry, tak jsem psala přítelovi, aby po 7 přijel, že to bude akorát. Jenomže za 10 minut za mnou přišla sestra a řekla mi že jestli ho chci u porodu, ať mu hned zavolám, že jinak to nestihne. Tak jsem mu zavolala ať hned přijede. Mezitím jsem už byla na porodním sále a malá se hlásila na svět. Přítel přijel v pravou chvíli. Myslím že jsem ještě 4x zatlačila a malá Viktorka se narodila. Nástřih si vůbec nevybavuji, to šití ale potom docela bolelo. Nejkrásnější bylo, když mi Viktorku položili na břicho. Na to v životě nezapomenu. Po porodu jsem sice měla pár komplikací (museli mi dát trasfuzi krve a udělat revizi), ale to všechno za to fakt stálo. Nemůžu říct, že bych nechtěla rodit ještě jednou. Je to opravdu ten nekrásnější pocit na světě.

Můj porod 2

Termín byl danej, máme přijet 22.12. ráno, a že nám ho vyvolaj. Nestalo se, doktorka řekla, že to nevypadá a máme přijít 24.12. Byla jsem smutná, protože jsem se na našeho uzlíčka moc těšila. Cestou domů jsme ještě nakoupili nějaký dárky a přemýšleli, jestli teda pojedem pro syna k babičce. Byl u ní na hlídaní a já samosebou trpěla odloučením. Nakonec jsme se rozhodli, že než pro něj zajedem, půjdem na pizzu a dáme si vanu a sexik. Bylo 14 hodin, sotva jsme si objednali tak to začlo. Kontrakce a rovnou pravidelné po deseti minutách. Ale říkali jsme si, že to nic, a tak si manža dal v klídku pizzu, já do sebe taky něco nasoukala. Ještě si dělal srandu, že do ní dali něco zkaženýho, že se tak svíjím. Doma jsme napustili horkou vanu – ta mě totiž už několikrát poslíčky zklidnila. Tentokrát to mělo opačný efekt. Bolesti byly čím dál silnější a už po třech minutách. Manža mě nějak oblíkl a dotáhl do auta. V Bohunicích jsme zkoušeli jít od vrátnice, ale je to daleko a naštěstí nás vrátnej pustil autem až k porodnické klinice. Čekání na výtah bylo nejhorší. Pak už to šlo rychle. Sestra si mě pamatovala od rána a jako kdybych šla jen na prohlídku mě vedla k monitoru. Pak ale pochopila, že je to zbytečný a rovnou mě nachystaly na porodní box. Byly tam dvě asistentky, jedna mě připravovala a druhá vyslýchala manžu a psala přijímací zprávu. Pak ta první řekla, že jestli chci, tak můžem tlačit. Já ani tak ne, ale Vendulka chtěla. Ještě jsem si řekla o injekci proti bolesti, protože mi to doporučila gynekoložka. Asistentka odpověděla, že než by to zabralo bude po porodu. Měla pravdu. Tlačili jsme třikrát a byla na světě. Přesně v 16 hodin. Od výtahu to mohlo trvat tak 20 minut. Když mi ji daly na bříško, nevěřila jsem, že už to mám za sebou. Plakala a plivala plodovku. Manžovi přikázali přestřihnout pupeční šňůru, pak jí utíraly a vysávaly tu plodovku. Mezitím pode mnou složili lůžko a připravili na šití. Vendulka měla úplně stejný míry jako Jiříček: 52 cm a 3,650 kilo. Když mě doktorka došila, nechaly nás tři spolu, dali mi jí k prsu, ale ještě nechtěla sát. Dostala jsem večeři a čaj a malou si vzali na prohlídku na novorozenecký. Trochu jsme si odpočala, šli jsme se osprchovat a pak mě převezli na pokoj. Manža odešel v šest hodin a chvilku potom mi přinesly malou. Celkově to byla pohoda. Všichni nás chválili jak jsme se trefili do termínu a taky že jsme přijeli rodit akorát.

Porod?

nevím jestli mám vůbec svůj zážitek psát abych nezastrašila nějaké nerodící maminky,ale pokusím se tak ve zkratce popsat i svůj zážitek z mých dvou porodů.Nejprve musím napsat že jsem rodila první dceru v 26 letech a druhou ve 34 letech.před prvním porodem jsem se vlastně vůbec nebála,moje mamka i sestra by mohly rodit za housku na přání,prostě přišly prdly a bylo dítě na světě.Byla jsem na 1000 % přesvědčená že u mě to nebude jinéMěla jsem první poslíčky a hned spěchala do porodnice,bylo to asi 3 dny před termínem,tam mi hned oznámili že do oběda bude mimčo na světě,pak jsem se ještě asi 3 hodinky mezi kontrakcema usmívala a pak už se u mě scházeli jen různí doktoři,vyšetřovali mě,napíchávali vodu,dávali provokačky abych se otvírala a po nich uklidňovačky abych se nevyčerpala až dojde k samotnému porodu.V půl šesté večer když jsem měla pocit že je to moje poslední desetiminutovka v životě mě vezli na sál na císaře.Narodila se krásná a zdravá dceruška,která byla normálně velká a normálně krásnáprostě moje !!!Tím okamžikem pro mě nějaké další rození dětí nadobro skončilo a jako všechny maminky jsem řekla už nikdy více!!!Nechápu že se to po dvou třech letech tak semele že si ta ženská řekne,co kdyby jsme měli ještě další mimi??I já bláhově viděla jen uzlíček v náručí a nevzpomněla si na to co tomu předchází.Po několikaletém snažení se v Barunčiných 6 letech konečně podařilo zplodit drobečka.Už u druhého měsíce jsem si nosila břicho v náručí,protože jsem měla pocit že to ze mě vypadne nějak dřív,přibírala jsem kila závratnou rychlostí a funěla a funěla.A nevím pročale přála si tentokrát rodit normální přirozenou cestou abych taky poznala,,to druhé,,Vybrala jsem si pochopitelně jinou porodnici protože těm prvním jsem po první zkušenosti nevěřila a jezdila do 50 km vzdálené porodnice,kde mě ujišťovali že porodím normálně a že není důvod rodit císařem.Zapomněla jsem uvést že jako vysvětlení proč to byl 1.císař mi řekli že mám úzkou pánev a nemohu rodit normálně.Mých 153 cm tomu nepřidá,tak jsem byla stejně připravená na císaře a jen snila o tom jaké to je tlačit.Když nastal den D,dorazila jsem do mnou vybrané porodnice a shrůzou zjistila že slouží doktor který léta pracoval v té kde jsem rodila poprvé a učil se tam praktik rodění dětí.Já měla stahy po dvou minutách a on se mě zeptal proč že jsem přijela jelikož mě vyšetřil a neshledal známky porodu kromě těch že jsem řvala bolestí.Požádala jsem,že bych moc chtěla zkusit normální porod,řekl,,uvidíme,,a odešel,sestra mě zatím oholila a připravila na obě varianty porodu a pak to začaloPo dvou hodinách jsem klečela na kolenou a prosila o císaře,ale se slovy že vše se vyvíjí jak má mě nechali dál vyvádět.NO ŘVALA JSEM FEST ALE JAK UŽ JSTE POZNALI JSEM HYPOCHONDR A MOJE PROŽITKY JSOU JAKSI SILNĚJŠÍ NEŽ JÁ A TAK JSEM ŘVALA O STO ŠEST A PROSILA ZA ODPUŠTĚNÍ!!Asi po 2 hodinách přijel manžel a sestry si oddechla že je tu konečně někdo kdo převezme jejich práci a hlazení.To se ale spletly,funěla jsem a hekala a na doktorovi vydupala epidurál.odebrali krev a přijel anesteziolog,drželo mě asi 5 sester a on neustále říkal,sakra sakra,nějak mi to nejde napíchnout.I přesto že jsem se snažila mezi umíráním nedýchat a nehýbat.Pak konečně nastala chvíle kdy dr.řekl,jdeme na to,až řeknu teď tak zatlačíte,řekl teď a já zařvala snad na celej špitálříká,maminko,nekřičte a tlačte,takže druhý pokus,zase ÁÁÁÁÁÁÁÁ a vyšel ze mě jen táhlý řev postřelené laně,až napotřetí mi ukázal jak nafouknout tváře a zatlačita ejhle,konečně jsem to pochopila a začala dělat co mám,na 3 zatlačení byla venku druhá holčička,krásná,zdravá a zase moje!!Nástřih jsem necítila ale šití každý steh,bylo mi řečeno že mi nezabral ani ten epidurál ale ani injekce na zmírnění kontrakcí a ani 2 injekce na umrtvení při šití.JSEM ASI DIVNÁ,řekl doktor.Musím ještě dodat že jsem se jim všem po porodu hrozně omlouvala že jsem vyváděla a křičla a oni mě jen uklidňovali že nejsem jediná a že to bylo v pohoNo nevím ale vím jistě že žádné třetí těhotenství ani porod mě už nehrozí....i když možná..... !!Na závěr ještě poslední věc,ty které máte za sebou své první či druhé porody mě chápete a ty které to teprve čeká se nebojte,nakonec po tom všem držíte to svoje kuřátko v náručí,pláčete štěstím a víte že každá bolest je nicotná proti štěstí a radosti kterou prožíváte.

Tak já se taky podělím.15.6.jsem měla první termín 18.6 mě mudra poslala do porodnice na měření a stále se nic nedělo už jsem začínala být dost nervozní protože pokaždé jsem začínala rodit na termín.a jelikož se nic nedělo tak mě objednali 20 na vyvolání,no a to jsem řekla že na vyvolání nepujdu v žádném případě že mě tam budou ještě ten den mít.A jako kdyby mě mimčo vyslyšelo, v 16.00 taková zvláštní bolest mírná tak jsem si říkala že by už konečně? když jsem začala sledovat hodinky tak bolesti jsem měla po 20min v tu chvíli taková radost ale zároven i strach když už jsem věděla do čeho jdu.Manžel ještě o ničem nevěděl protože co kdyby náhodou to byl jen poplach.Ve 20.00 byly bolesti o něco silnější a po 10 min.Tak povídám manželovi tatko mam bolesti, dnes pojedem,ten by jel nejradši hned.Tak říkám neplaš až to bude k tomu řeknu včas.Asi ve 22.15 říkam jdu se osprchovat a pak hned spát manžel šel taky,jenomže během 5 minut se bolesti tak zesílili že jsem nemohla ani ležet.tak sejdu do kuchyně že si dám poslední kávu probudím segru,ale už jsem si nedala ani to kafe jaký jsem měla bolesti.Ségra šla probudit manžela at se ustrojí že pojedeme.Do porodnice sme dorazili něco po pul noci a bolesti už po třech min.Otevřená jsem byla na 7 udělali přípravu ale vodu píchnout nemohli jelikož všechny tři sáli plné.takže jsem vlastně čekala až se něco uvolní.asi ve dvě mě vzali na sál, už mě to nutilo tlačit ale chyběl mi ještě jeden abych mohla rodit pak říkam už to nevydržím sestra se koukla a povídala tak rodíme.Celkem jsem zatlačila dvakrát a malej byl na světě.Vážil 3070g 49cm.Mudra mi řekla kdyby takhle rodil každý tak se vůbec nebudou zlobit.A jelikož se ani do třetice nepovedla holčička tak si myslím že ještě jedenou sem určitě napíšu.Jinak se omlouvá za délku a případné chyby.

Není to vždy tak, jak se píše

Zdravím všechny nastávající maminky a chci se podělit o zkušenost. Před narozením své dcerky jsem si půjčila pár knížek z knihovny. Myslím, že mi to stačilo, protože jsem se dověděla tu nejdůležitější věc, jak tlačit. Všude se také píše, že porod začíná pomalu kontrakcemi po 10-20 min. Mě začal porod trochu jinak. V noci na pondělí mě začaly bolet klouby a začala jsem mít teploty. Ještě v úterý jsem srážela teplotu paralenem (manžel se běžel zeptat do lékárny). Ve středu ráno jsem šla ke svému doktorovi a ten mi oznámil, že jsem už otevřená na tři cm. Divil se, že jsem nepoznala porod. Jenže nikdo nikde nepíše, že můžou být bolesti bez přestávek a jako při chřipce. Po příjmu v nemocnici jsem dostala antibiotika a porod mi museli vyvolat. V deset večer jsem porodila holčičku celkem bez problémů, jen mě museli několikrát nastříhnout, protože měla vztyčenou ručku. Jinak si myslím, že jsem měla porod krásný a ani bolesti nebyly nic hrozného. Docela jsem si to užila.

Mam dotaz

Ještě jsem nerodila, ale začínáme plánovat miminko a asi jediný čeho se u porodu bojim je nástřih, ten přeci musí strašně bolet ne? Nebo to jen hrozně zní a vypadá?

Náš porod

Ahoj,tak taky vám sdělím svůj zážitek z porodu.Termín jsme měli 24.9.2008 a očekávali jsme prvního potomka.Vypadalo to že budu přenášet,strašně jsem chtěla aby náš poklad už byl venku.Nejen z těch útrap probdělých nocí a bolestí celého těla,ale že jsem se těšila až poprvé spatřím naše miminko.Ta touha překonávala i mé obavy z porodu.Měla jsem samozřejmě strach,ale ne takový.V pátek 19.9. přijel manžel domů z práce,položil mi obvyklou otázku,jak sme se měli.Postěžovala jsem si jak mě mimi zlobilo:-).Sehnul se k mému bříšku,pohladil ho a řekl,že mě nemá zlobit a ať už jde ven.Poté jsem se oblékla a jeli jsme nakoupit.Říkali jsme si,že to je asi náš poslední víkend ve dvou,tak si ho v rámci možností užijem.Nakoupili jsme si,dokonce i maso,že si ho naložíme a uděláme si takovou menší grilovačku.Zbytek dne proběhl v pohodě,večer jsme ulehli ke spánku.20.9.,sobota,půl třetí ráno.Vzbudila mě taková divná bolest.Pochvíli to odeznělo a ani ne za 5 min jsem ucítila znova tu bolest.Vstala jsem a šla na záchod.Bolest se pořád vracela.Bylo mi jasný,že to jsou kontrakce.Měla jsem strach,že to nepoznám,ale poznala.Vrátila jsem se do ložnice a vzbudila manžela.Ten ihned,že vyrážíme do porodnice.Umyla jsem se,oblékla,vzala věci a už jsme jeli.Po dlouhém vyšetření mi sdělili,že to na porod ještě není,ale že si mě tam nechají.Manžela jsem poslala domů a já si šla lehnout na lůžko.Porodní asistentka mi kladla na srdce,abych zkusila usnout,abyh se prospala,že kdybych opravu náhodou rodila,tak ať sem odpočinutá.To sice bylo hezký,ale umíte si představit usnout,když máte kontrakce.Za hodinu,v 6.15,jsem šla znovu na vyšetření.A jelikož jsem se zase o trochu více otevřela,tak mi sdělili,že už to dotáhnem do konce.Zavedli mi klystýr.Když už jsme byla konečně vyprázdněná,mohla jsem zavolat manželovi.V 9.30 mi píchli vodu a pak už to jelo.Kontrakce byly čím dál víc silnější a nesnesitelnější.Horor bylo pro mě natáčení,ležet na tom lůžku přes 20min bylo jedno z nejhorších utrpení.Strašně mě pomáhalo chodit nebo hopsat na míči.Manžel stál pořád při mě,povzbuzoval,opravdu se snažil.Mě to bylo ale úplně jedno,chtěla jsem jen aby to už skončilo.Měla jsem hrozný hlad a taky se mi chtělo děsně spát.Vždy když nastala pauza mezi kontrakcemi,tak jsem málem usnula.Po 11h nastaly ukrutný bolesti.Sály byly 3 a všechny obsazený,další jedna byla na příjmu a porodni asistentka byla jen jedna a ještě ke všemu zrovna měnili službu doktoři a sloužil ten,kterého jsem nechtěla.Pravda je,že mi to v tu dobu bylo zcela jedno,jaký doktor zrovna slouží.V 11.30 přicházeli už takové kontrakce,že sem si myslela,že opravdu porodím.Asistentka jen ať dýchám,že ještě nerodím a odešla.Chytla jsem se manžela a řekla mu,ať někoho zavolá,že prostě rodím.Tak nakonec přiběhla,koukla na mě a zavolala doktora.Přišel a že by to mohlo jít.Třikrát a nic.Mezitím mě nastřihli,vůbec to nebolelo.Můžu vám říct,že jsem měla spousty přečtených článků co dělat při porodu,v tu chvíli jako kdych nic nečetla,nevěděla jsem nic!Byla jsem v háji s dechem,vůbec jsem to nemohla rozdejchat a to jsem nekuřačka,strašný.Píchli mi vyvolávačku kontrakcí(nebo něco takového,já vlastně ani nevím) a doktor se na mě podíval a řekl vážným hlasem,že přijde velká kontrakce a že musím pořádně zatlačit,že už neslyší ozvy miminka.To mě vyděsilo a dala jsem do toho všechny síli co jem měla a najednou taková úleva,když ze mě vyšla naše malá princeznička.Ve 12.02 byla na světě.Vůbec si nepamatuji,kdy poprvé zabrečela,byla jsem asi v takové té agónii nebo co.Spolu s manželem a naší dcerkou jsme strávili dvě hodiny na sále.Byl to neuvěřitelný pocit,konečně máte svého drobečka na svých prsou,můžete ho pohladi,pomazlit se,prostě něco krásného.Malou si pak odvezli sestry z kojeneckého a já se šla dát dohromady.Vůbec jsem nemohla vstát z lůžka.Když jsem se postavila na nohy,nemohla jsem se najednou nadechnout a bylo mi na omdlení,to je prý normální stav.Manžel mě vyprovázel do sprchy,hlídal mě,abych někde nespadla.Myslím,že bez mého manžela bych to tak nezvládla,jsem mu vděčná,že tam byl se mnou.Pak jsme se s manžílkem rozloučili a sestra mě odvedla na pokoj,tam jsem konečně dostala najíst a se sestrou z kojeneckého jsem se domluvila,že mě malou můžou přivézt za hodinu,že si chvíli pospím.Moc jsem toho nenaspala a s malou už vůbec ne.Strašně jsem se těšila domů.Ty vizity a taková ta buzerace,to na mě není,byla jsem šťastná když jsme mohli jít domů.Po třech měsících bolest z porodu vyprchala a těším se až pořídíme za pár let naší Denisce sourozence.

císařský řez

Naše Madlenka přišla na svět 17.12.2008 císařským řezem 14 dní před trmínem. Od 11.12.2008 jsem ležela na gyndě a myslela si ,že budeme mít krásné datum 12.12.,ale to jsem se přepočítala.Přijali mě z důvodů 1.konec pánevní 2.téměř žádná plodová voda.No nakonec pan primář při indikacích mi řekl,že času do termínu je ještě dost a že se třeba ještě otočí a že mi udělají veškerá vyšetření a pak se uvidí.Já byla dost vyděšená,protože první těhotenství skončilo potratem právě k vůli tomu,že mi odešla všechna plodová voda a to už sem byla 19 týden!!!No po všech vyšetřeních kdy ozvy byly hraniční,plodové vody nepřibylo,mimi se neotočilo a navíc se zjistilo,že nečůrá - potencionální další problém,mi řekli,že teda domů mě nepošlou,ale řezat mě zatím taky ještě nebudou. Přiznám se že nastal víkend a já byla čím dál víc vyděšená ,vystrašená,snad i hysterická a celou sobotu i neděli jsem do doktora,který měl službu pořád dokola hučela,aby už mě řízli,jina,ŽE SE ZBLÁZNÍM!!!Nakonec mi v něděli večer slíbil,že v pondělí ráno příjde a na velké vizitě to protlačí!!!Protlačil,ale musela jsem si ještě až do středy počkat.Nakonec z toho vyplynulo,že problém byl v tom,že mě nechtěli řezat ve 37tt,ale 38tt už zas takový problém nebyl.Nechala jsem si píchnout epidurál,jen proto,že pro mimi je to bez zátěže,ale přiznám že hodinu před tím jsem silně uvažovala o tom,že se nechám uspat!!Přece jen je to divné jít na operační sál s vědomím,že vás budou řezat.No pak se ty obavy nějak rozplynuly,píchli mě položili na stůl a najednou jsem měla jiné starosti.Kromě krku a hlavy jsem necítila nic,měla jsem pocit,že moje plíce jsou velikosti vlaškých ořechů a pořád jsem se snažila upoutat něčí pozornost,aby mi to rychlej uteklo a nesoustředila se na to co cítím....a netrvalo dlouho a uslyšela jsem chroptění a pak mi řekli,že je to holčička a pak sem slyšela nejkrásnější křik na světě....a bylo to!!!Tatínek byl na blízku a tak naši Madlenku ošetřil,umyl a zvážil a pak spěchal utěšit mě,že má všechno co má mít a nic nemá navíc!!! Když mě přivezli na pokoj měla jsem ještě slzavé oči,ale už sem zase reálně myslela a poučená z místních diskusí si hlídala každý pohyb hlavy,abych se vyhla možným nepříjemným migrénám,které po epidurálu mohou nastoupit.První vstávání po 12 hodinách bylo opravdu strašné!!!Ale nakonec jsem to zvládna a došla až do sprchy a zase zpět do postele.To bylo to nejhorší - vstát a zase si lehnout.Každým dnem to bylo ale lepší.Dnes jsem 19 den po porodu a běhám, pčíkám, kašlu,jakoby se nic nestalo.Přeju Vám všem,aby porod byl procházka růžovým sadem a brzo jste měly v náručí vašeho drobečka!!!!

Nejhorší den mého života

ahoj holky, tak už jsem se dostala k tomu,abych vam napsala ,jak jsem přivedla na svět moje mimi..termín porodu jsem mela .termín porodu jsem měla 10.8.2008,všechny kamarádky kolem mě co měly termín až po mě už dávno odrodily a já pořád nic..jen ty nervy a strach byly ooobrovsky...týden po termínu mi odpol začaly bolesti,do večera se stupnovaly, v jednu v noci jsme jeli do porodnice.Tam mi natočily monitor a a všechno najednou ustalo a bolesti byly pryč.Připadala jsem si jak ta nejvetší trubka...nechaly si mě tam,stejně bych šla další den na příjem.Ráno po vizitě to začalo znovu,pomalu jsem se otvírala,proklínala jsem se,zanadávala si,odpoledne se to opět zastavilo,bylo mi už do breku,chtěla jsem to mít za sebou.Poslala jsempřítele domů,že prý to dneska určitě nebude. v devět večer nastoupily ukrutný bolesti,doktorka mě vyšetřila a už jsem volala domů at kouká přifofrovat do porodnice.vše bylo zatím v pohodě.Když jsem byla na osmi cm malé začaly padat pulzy,monitir se rozječel a já coby zdravotní sestřička věděla že něco není v pořadku. Na císaře už to nešlo, napíchaly do mě kapačky,nastřihly až k zadku a malou ze mě doslova vytlačily loktama.to byla úleva.... určitě to všechny znáte...,čekala jsem až mi malou položí na bříško a pořád nic.pak mi jí přítel přinesl ukázat zabalenou,ani jsem si jí nestačila prohlídnout a už mi jí brali že se jišpatně dýchá.. dlouho mě šili,to mi přišlo ještě horší než samotný porod.pak nám přišli oznámit že se něco děje a že malou povezou do prahy na vyšetření a že bude ležet na jipu. doktorka mi zařídila že jsem jí ještě mohla vidět.ležela v inkubátoru,přivázáná,kolem ní samé hadičky,horší pohled snad už to nemohl být.poslední slova byla že má asi něco ze srdíčkem,to víte,řvala jsem jak želva.dovezli mě na pokoj a at prý na to nemyslim!!!!! to se někomu řekne...druhý den mi přišla doktorka z novoroz.odd řict že je malá na jipu v motole a že má zápal plic...vdechla plodovou vodu která už byla zkalená.... no at to zkrátím....byly to nejdelší a nejhorší dva dny mého života,měla jsem miminko a neměla,ani jsem pořádně nevedela jak vlastně vypadá atak.bylo mi strašně smutno a hrozně jsem se těšila až jí přivezou zpět.... ten den D nasatal po dvou dnech,celý denjsem stála u okna a čekela,konečně jsem se dočkala a byla ze mě ta nejštastnější máma pod sluncem.Vím že to dopadá i hůře,ale nikomu bych to nepřála zaít ten strach. všem mimčům co se narodí a nejsou uplně zdravoučký taak přeji brzké uzdravení a štastný návrat k maminkám, a vám maminky držím všechny palečky

Můj porod "první"

Začalo to zhruba v 28 týdnu verdykt dr byl začínáte se nám otvírat musíte doma ležet.Děti ztím nemám ale celej den ležet to mi moc nešlo ale v rámci mích mezí jsem ležela jak jen to šlo nicméně vezmu to rychle po 3tydnech ležení doma 31tt jsem stejně nastoupila do nemocnice s častým tvrdnutím břicha(kontrakce).Ty mi uspěšně zastavili kapačkama a lékama,bylo mi řečeno že nejméně do 36 to musím udržet v bříšku.Válčili jsme celích 5 týdnů co jsem ležela v nemocnici do toho mého 36ttpak mě propustili domů.paní doktorka mi řekla že alespon 14dní by bylo dobrých.V37tt jsem byla na kontrole byla to středa vše bylo ok a prý jsem holka šikovná a mrnouse ještě týden přemluvím ve čt v 20:00 mi začali kontrakce čekala jsem jestli přejdou asi do 23:30 pak jsme vyrazili do porodnice v autě jsem příteli jěště řekla že jedem domů že to je dobry ale nebylo znovu kontrakce a silná.Po příjezdu jsem zjistila že v noci nebudu jediná rodička ale slečna předemnou tam byla na sale od20:00 já šla na přípravnu na křivku pak že teda rodit budu v 1hod mi píchli vodu vzali mě vedle slečny kromě toho že jsem přítele kousla jsem ho vylekala tím že dr mi píchal kanilu a malímu koukala hlavička takže měl strach to ho prej viděsilo nejvíc.Že dr je někde uplně jinde než by měl být ale malího chytil uplně s přehledem.Ještě mu pomáhal s ramínkama.Standa se narodil ve 2:18 měl 51cm a 3450g byl o 3tydny dříve.Mimochodem jsem rodila o pul hodiny dřív než kolegině.Díky bohu jsem měla velice rychlí porod ale všechnu bolest přebyl prvnípohled a dotyk když mi ho ještě špinavého položili na bříško už jsem ji ho ani nechtěla vrátit.Je to dlouhý povídání ale pro mě to byl opravdu silný zážitek

náš porod

ahoj, tak se nám narodil syn Marek viz.Termíny porodů...Porod proběhl vyvoláním, protože jsem přenášela a tak jsem měla nástup 16.12.do porodnice. Ráno se mnou sepsali papíry pak podali tabletu a začali mírné kontrakce. pak čekali až se více otevřu a píchli vodu a nasadili antibiotika a kontrakce byly silnější pak jsem to rozdýchávala a uvolňovala se ve vaně. Každou chvíli mě sledovali na monitoru ozvy a pak už jsem byla připravená, tak jsem mohla tlačit. Marek se narodil v 17:06. Takže celkem asi všeho všudy 8,5 hodiny to vše trvalo. Měla jsem z toho strach, ale dalo se to vydržet. Velkou podporou pro mě bylo i přítomnost manžela po celou dobu porodu. To pro mě bylo velice posilující, už jen pouhá jeho přítomnost, moc mi pomáhal a byl suprovej. Po porodu mě ještě zašívali,protože Mareček protlačil společně s hlavou i ruku, takže jsem byla kromě nástřihu i natržená. měla jsem prý závažné poranění. Šití trvalo snad dýl než 2.doba porodní, ale i přes to všechno to stálo za to a ten malý uzlíček mi to vynahradil. Pak už nám malého přinesli na lůžko a mohli jsme se všichni 3 společně jen tak radovat asi 2 hodiny jsme jen leželi a prožívali obrovské štěstí. A to prožíváme i teď, jsme nešťastnější rodina.P.S. Chci se vás ještě zeptat ta jizva - něčím jste ji mazali? Nebo speciálně jste se ošetřovali? Mě to teď po týdnu nějak k večeru bolí a tak i trochu svědí, ale to asi ty stehy se už pouští. Díky za rady ahoj

VANDULKA, 2,6kg

Termín jsem měla nejprve na 10. 8. 08, ale později se ukázalo, že to byl omyl a nový termín měl být koncem srpna či záčátkem září... Ještě jsem si říkala, že je to škoda, pže už mimi nebude lev, ale panna...13. srpna jsem šla do Vinohradské na každotýdenní poradnu (nebo se tomu říká jen prohlídka? Jsou to 4 měsíce a já už nevim...!), paní doktorka mě ve spěchu prohlédla, nic nového mi neřekla a ještě mi předepsala vaginální prášky (měla jsem slabé kvasinky).14. srpna mě ráno kol 5.h. probudil zvláštní pocit, jakoby na močení, zvedám se z postele a najednou MOKRO. První, co mě napadlo, bylo samo, že mi praskla voda, ale vzápětí jsem si uvědomila, že jsem si večer předtím zavedla vagin. prášek a že ten taky určitě vytéká... No jo, ale vytékání bylo střídavě slabé či přímo vodopády a občas jsem zahlédla nitku krve... Vzbudila jsem přítele, ten uvažoval méně vyplašeně a poradil mi, ať zavolám do nemocnice. V nemocici mi kdosi (zpětně si myslím, že to mohla být klidně nějaké vratná, pže nevím o tom, že by mě přepojovali a já mám číslo jen na ústřednu) sdělil, že dle mého popisu to je určitě jen vedlejší příznak vagin. prášku a ne plod. voda a mám být v klidu.... OK, nic mě nebolelo, bylo mi hej, už jsem byla uklidněná, přítel zase usíná...lehla jsem a spala až do cca 10ti h.Kol. 11.h. dopo mi volala mamka a já jí mezi řečí sděluji, co a jak a mamka mě dost zneklidnila tím, že podle jejích zkušeností to tedy plodová voda může určitě být! Šla jsem teda do nemocnice, mám to tam 10 min. pěšky, nic mě nebolelo, stačilo vzít si vložku a pohodička....No než jsem přišla na řadu a někdo se na mě koukl bylo už po poledni... Po vyžádání jsem do umyvadla položila svou vložku, sestra jí čímsi polila a bylo jasno - JEŽÍŠ, VŽDYT JÁ FAKT RODÍM - říkala jsem si a hned jsem volala přítelovi, ať hned přijede.Abych to zkrátila, klystýr byl pohoda, pže mě ještě nic nebolelo, veškeré prohlídky ok. První bolestivé kontrakce začaly kol 17. h. a na sál jsem šla i s přítelem kol 21.h. (mezitím standardně - procházky, sprchy, hopsání na míči, zatínání zubů, nepopsatelná zvrácenost, kdy má člověk radost s příšerné bolesti...)Těsně před samotným porodem na mě přišel astma záchvat, takže komplikace, ale nic, co by se nezvládlo... Porod se trochu uspíšil primářovou rukou a pak už jen slyším "při další kontrakci už to bude na světě" a nic, jak kdybych omdlela (ale prý ne) a jako z dálky najednou slyším "je to holka" a koukám si mezi nohy a tam takový malý uzlíček... Až v tu chvíli mi OPRAVDU došlo, že jsem celou tu dobu vlastně rodila, rodila jakože TLAČILA VEN MOJE DĚŤÁTKO! Krása, euforie, strach, že se vzbudím z toho nádherného snu.... Za chvíli mi jí ukazují a já užasle hladím tu malou křehkou ručičku a dívám se do nejnevinějších očí na světě. tak krásnou "věc" jsem v životě neviděla a tak povznášející pocity nikdy necítila, byla jsem na sebe pyšná a věděla, že teď se mi mění život a bude mnohem hezčí!Celý porod i s těma bolestma bych si klidně zopákla, takovej zázrak vnímám jako velkou poctu a bolest je jen maličká daň za to. A to TO mi prozářilo každý den od porodu do této chvíle, dává mi energii a šíří kolem sebe (nejen na mě a tatínka) samou lásku a radost.

tak se pridam i ja

sice je to uz 2 roky a byl to planovany cisar-39tyden s dvojcaty.Rodila jsem u Apolinare a muzu vam rict,ze absolutne nechapu co na tom ty V.I.P. tak lpeji,kazdou kontrolu uz od 34.tydne jsem zadala o nadstandart vzhledem ke dvoum mimi(chtela jsem i uplatnit castecne proplaceni pojistovnou),bylo mi receno,ze az nastoupim k porodu,ze to mam rict a vse bude splneno.Nastup jsem mela puvodne 4.11.2006,ale moje mamca ma narozky 6.11.,tak jsme to posunuli,prijeli jsme na 7 hodinu ranni,zacaly se mi i rozbihat kontrakce,uvitani mile,jeee vy uz zacinate rodit,tak dame klystyr,natocime monitor a jdeme na to-jenze ouha,prede mnou udelali asi 5 dalsich cisaru,takze uz jsem byla celkem nepricetna,zizen,hlad,nervozita,vecne telefonaty od pribuznych...no nicmene ve 13 hod. pro me prisli,ze teda jdem,epidural v pohode,ve 13"24 vytahli Dominicku(3075g,50cm),Natalce se nejak nechtelo,bolelo to az hruza ale byla na svete(3110g,50cm).Holky byly krasny,brecely hned,super,tak jsem cekala na prilozeni k prsum,ale nic,ze pry se musi zahrat.No tak dobry,odvezli me na Jipku,porad jsem cekala na miminka,prilozili mi je az ve 20:00,jeste jim otocili jmena,ale moje intuice byla spravna....noc jsem prezila se zatatyma zubama,bylo to dost hrozny.Prislo rano,tak jsem cekala,ze mi daji najist,ale bylo mi receno,ze mi jeste neodchazeji vetry tak nic nebude,tesila jsem se na pokojik,kde budu sama,ale taky ze ne,ze neni volno,tak me prevedli na pokoj,soupli mi tam holky a delej co umis....muzu vam rict,ze to byly celkem perne chvile a jsem rada ze uz rodit nebudu.Navstevy nesmeli na pokoj,ale jen na chodbu,takze jsme tahali mimina na chodbu,kde byl pruvan jak blazen,na oddeleni ani jedny televize,takze ani zadna odreagovacka.no proste nic moc.Asi bych musela byt znama hvezda,abych si to mohla vychvalovat jako v Tv a podobne.Ale aspon ze holky byly zdrave a celkem to tam uteklo,a uz bych tam nesla

Můj porod

Ahoj maminky.Tak bych se s Vámi taky chtěla podělit o nový život,který se ve mně zrodil.termín jsem měla 14.10.08,ale našemu mimi se chtělo na svět dříve a muj den "D" přišel 4.10.08.Narodila se nám holčička(doposlední chvíle jsme nevěděli co to bude)NATÁLKA 47cm;3,460kg.Do porodnice jsem jela 3.10.08,ale nic se nedělo,tak mě poslali zas domů,ale že se mi to může do rána rozběhnout,protože tlačilo mimi hlavičkou už moc dole a já nemohla ani chodit.No a jela jsem hned druhý den odpoledne s bolestmi zad.Ležela jsem na hekárně 12h a pořád nebyly ty správné kontrakce jen ty šílené bolesti do zad.Tak po 12h,jsem šla pod sprchu,nejdříve mi dala sestra klistýr a pak jsem tam byla asi 2h a šla na to.Píchly mi plodovou vodu a daly mě abych cvičila ještě na míči,ale ono ojhle,najednou jsem zařvala,sestry mi vynadaly abych tolik nekřičela,ale to se jim říká.Podívaly se na mne a bylo mimi na cestě,málem jsem ani nestačila vylézt na tu kozu a NATÁLKA byla za 5min venku(23.45)4.10.08.No a pak to zašívání to byla už brnkačka,ani jsem nebyla roztržená,ale měla jsem nějaký hematony uvnitř,tak ty mi zašívaly,tak pak jsem nemohla 14dní pořádně chodit,ale stálo to za to.SLUNÍČKO je na světě.

Muj porod

Muj porodTermin porodu jsem mela stanoveny podle UZ na 14.10.2008, jenze nase zlaticko si to jeste chtelo v brisku poradne uzit, takze nakonec jsem rodila 23.10.2008 holcicku jmenem Vanesa Kratochvilova.Asi o pul jedenacte jsem lezela u PC a najednou citim takove dve divne lupnuti, nebylo to takove to zname koupnuti, proste bouchnuti do neznama. Asi za pul hodinky jsem vstala a na nohavici jsem mela trochu mokro. Sla jsem do koupelny na zachod, myslela jsem si , ze jsem proste neudrzela moc, ale nejak to porad teklo. Takze jsem vzala mobil a volala Davidovi, ze pojedem do porodnice, rekla jsem mu, ze ma jeste cas at nespecha. : ) Vykoupala jsem se, dala do tasky zbytek veci co jsem mela nachystane a cekala nez prijede pritel. Do porodnice v Podoli jsme dorazili kolem pul jedne. Vzali me hned na prijem. Dali monitor, ale jeste jsem necitela zadne kontrakce, jen na zaznamu slo videt, ze se tam neco deje. Mezi tim prisla jeste jedna maminka, ktera uz byla oblecena v zupanu a pekne tam hekala a kricela. (Rikala jsem si, ze to zvladnu, ze nebudu tak brecet a kricet. No jo to jsem nevedela co prijde za dve hodky.) Pri vysetreni mmi doktorka rekla ze je vse teprve na zacatku. Na kolik jsem otevrena mi nerekla. Zavedli me na hekaci pokoj, kde jsem sla hned i s Davidem, takze jsem byla rada ze tam muze byt semnou hned od zacatku. Jeste stale jsem necitela zadne kontrakce. Pekne jsem se prevlekla, hupsla na postel a cekala. Mezi tim prisla ma doktorka s asistentkou vysetrila a dala mi monitor. Asi okolo treti hodiny jsem zacala pocitovat prvni kontrakce. Byly asi po 8 minutach, takze se zatim dali zvladat. Po pul hodine jsem dostala klistyr a dostala jsem antibiotika, pac jsem mela streptokoka. Asi ve ctyri hodiny se kontrakce zacaly zvysovat z peti minut na dve a to jsem uz zacala proadne dychat a hekat. : ) Neumela jsem je poradne rozdychavat, nevedela jsem proste jak, takze jsem z hluvoka dychala a za to jsem dostavala vynadano od doktorky, ze pry muzu omdlyt atd. Jenze me to neslo takze jsem u toho docela i kricela. Doktorka se sla pokazde divat proc tak silene rvu, ale me to pomahalo. O pul pate jsem uz byla otevrena uplne ale mala nechtela porad dolu, takze pekne na bok nozku nahoru a hekat a kricet a jeste k tomu vysetrovani a monitor. Je to vazne neprijemne.Po pate hodine si to teda nase princezna rozmysla a sestoupila dolu, takze jsem se mohla nachystat na tlaceni. Ale ouha kontrakce uplne zmyzely. Dostala jsem nejake povzbuzeni (pry kontrakce znovu nazkoci- ha ha). Uz jsem to nemohla vydrzet jak dole mala tlacila ze chce jit ven. Rozhodla jsem se ze budu predstirat kotrakce , takze jsem doktorce rekla ze uz ze citim kontrakci. Zacala jsem tlacit, pekne se nadechnout jako pri potapeni a prone zatlacit jako na velke. Vubec mi to neslo. Behem dvou zatlaceni vykoukla trochu hlavicka, ale pokazde zase sklouzla zpatky. Prisla dalsi sestricka pekne me zkocila na bricho a tlacila. V tu chvili jsem myslela ze ji snad kopnu, silene to bolelo!!! Asi po patem pokusu me doktorka nastrihla(docela jsem to citela). Zase mi sestricka skocila na bricho a ucitela jsem takove divne lupnuti, opravu neprijemny pocit (az jsem odchazela z porodnice dozvedela jsem se, ze mala si zlomila pravy krcek). Jeste jsem trikrat zatlacila a mala byla venku, bylo to vysvobozeni. Mala vykoukal na svet v 17:38. Hned ji odnesli, ani jsem ji nevidela. Rozkoukala jsem se po pokoji a ani jsem si nevsimla, ze tam prislo tolik lidi se na me podivat. Bylo jich tam asi osm, asi se sli podivat na tu urvanou zenskou. : ) Malou nemohli rozdychat, pac byla hodne nalokana plodove vody, takze ji odnesli upne pryc na proplachnuti. Davida jsem musela popohanet at vubec neco vyfoti, upne na to zapomnel : ). Po chviline nam ji prinesli uplne plakala a to pekne dlouho. Vysetrili, zmerili a prilozili k prsu. Mezi tim mi doktorka porodila placentu a prisla jina doktorka na zasivani. Malou mi vzali z naruci a dala se do prace.!!!!! Pichla mi injekci a ani nepockala nez zacne trochu pusobit, takze jsem citela kazdy vpich. Porad na me kricela ze se mam uvolnit, ze to jinak nejde zasit, ale to neslo poradne se mi trepaly nohy. Pekne to bolelo zasivala me asi nakonec neco prez dvacet minut!! Potom vsichni odesli a nechali nas tam s tim malym ukricenym uzlickem, donesli pekne neco k jidlu a peken jsme si to tam uzivali. Uplne me pohltila ta maminkovska laska ani za nic na svete bych ji nevymenila.Musim jeste podekovat Davidovi, ze to vsechno zvladl , pac vubec k porodu nechtel jit a bal se, ze se tam slozi za me a hlavne za obrovskou oporu. Bez nej bych to asi nezvladla. : ) Jsou to moje zlaticka a opravu moc doporucuji vzit pritele s sebou k porodu, protoze ti chlapi se pak na ty nase poklady divaji uplne jintak, aspon mi to tak pripada s takovou vedsi laskou. PS: Omlouvam se za chyby a za styl psani, takove psani mi moc nejde. : )

Lukáškovo příchod na svět

Ahojky tak já to vezmu zkráceně dokud malej spinká.Doktorovi se nelíbil můj záznam ve 40+6 tak mě poslal do nemocnice,že si mě tam nechaj a budou kontrolovat záznam a pak mi vyvolaj porod,poslali mě na předporodní pokoj večer a poslali přítele domů.Protože už jsem pár dní měla bolesti a tvrdnutí,tak jsem si toho ani nevšímala a vesele si spala až do rána,kdy jsem šla za sestřičkou že se mi zdají ty bolesti nějaký větší,no prohlídla mě a řekla"no paráda otevřená na tři prsty",to bylo kolem 5.30 tak jsem šla na pokoj a že mi vezmou krev,tak jsem došla zpět a sestřička se na mě koukla znova a řekla tak rychle klystýr otevřená na 5prstů,tak jsem po klystýru snažila vypadnout co nejrychleji z koupelny abych stihla dát vědět příteli,no nakonec jsem se v ne tak hrozných bolestech došourala na pokoj a napsala mu at je rychle tady,že se rychle otvírám,že rodíme.No to už bylo kolem 8 a že jsem otevřená na 8prstů,tak rychle na sál a přítel nikde a já začala být zoufalá,že to nestihne,nakonec dorazil a tu poslední hodinku mi hrozně pomohl,malýmu nechtěla sestoupit hlavička a tak mi doktorka pomáhala,pak mě ale řekla at to zkusim ve stoje a při kontrakci jsem se zapírala plnou vahou do přítele chudák měl co dělat aby mě udržel:-),pak mi donesla stoličku a v sedě a taky nic,už jsem začínala být zoufalá,že ho nevytlačím,přeci jen prvorodička a nevěděla jsem jak tlačit,pak na křeslo a doktorka mě otvírala pomocí prstů a PA mi tlačila na bříško,nakonec dr.řekla jestli ho teď nevytlačíte tak vezmu kleště,malýmu už se dobře nedaří,nastřihla mě a já do toho dala všechno,ale až potom co mi přítel říkal jak mám zatlačit a moc mě podporoval,jsem mu za to vděčná slyšela jsem jen jeho hlas a ostatní nevnímala,díky tomu jsem se do toho opřela a malej vykoukl na svět,byla jsem hotová a tak přítell viděl malýho a držel ho v náručí jako první a vůbec mi to nevadí,měla jsem na držce kyslík a odpočívala a přítel se kochal z našeho miminka a popotahoval a zadržoval slzy.Malej vykoukl v 9.10,takže rychlej porod a nebylo to vůbec tak hrozný a bolestivý.Měl 2890G a 49cm a byl to nejkrásnější co jsem hned po tom všem viděla.Je to moje štěstíčko a rozhodně mu pořídíme sourozence

Jak Honzík na svět přišel :)

Porod jsem měla celkem rychlej,když to počítám od pravidelných kontrakcí,tak trval 6h..V neděli ve 4h ráno jsem se probudila bolestma,myslela jsem,že jsou to poslové,ale bolelo to nějak víc,nejdřív jsem se pokusila to zaspat,ale nějak to nešlo,chtěla jsem jít do sprchy,ale ve 4h ráno netekla teplá voda,takže jsem to rozcházela po bytě,hopsala na balonu..Psala jsem to manžílkovi,že mám nepravidelné kontrakce(byl na noční),a brečela jsem mu do telefonu,celá jsem se třásla..On jestli má přijet,tak jsem řekla,že ne,že jsou nepravidelné,že třeba až přijede z práce,tak už pravidelné budou..V 6h jsem si dala sprchu,ale to už mi bylo hůř,kontrakce sílili..Manžel dorazil o půl 7h a to už jsem je měla po 5minutách,tak se mě ptal,kolik máme času,tak jsem mu řekla,ať nespěchá,že máme dvě hodiny!Tak se umyl,oholil,já vzala ještě nějaké věci a jeli jsme,v autě jsem se celá třásla a vydržet sedět bylo teda hrozný!V porodnici jsme byli o půl 8h,udělali mi CTG,kontrakce lítali a já už nevěděla jak sedět..Přijali mě,řekli že jsem na 3cm otevřená,stále mi odcházela ta zátka..,Honzu poslali ať jde třeba na kafe,že mi udělají klystýr..Tak mi udělali klystýr,pak mě zavedli na můj pokoj..Tam kontrakce zesilovali!Sestrřička mi přišla píchnout vodu,dala injekci na změkčení porodních cest a už to jelo,bolesti se stupňovali,už byli po 3 minutách,to za mnou přišel Honza a pomáhal mi je prodýchávat,byl opravdu bezvadnej!!!Kolem 11h jsem byla otevřená na 7cm,ale stále to k porodu nebylo,já už byla hotová,chtělo se mi tlačit,ale miláček mi tak pomáhal!!! Opravdu mám zlatýho chlapa! Pak mě vzali na porodnický křeslo,už jsem byla na 8cm,nutkání tlačit bylo neuvěřitelný,ale oni konstatovali,že to ještě není,že musím prodýchávat,to se mi chtělo skoro brečet,musela jsem z kozy dolu a jít ke zdi a prodýchávat kontrakce,které už byli po minutě!V kontrakcích jsem měla nohy v křeči,PA to viděla a řekla mi,že takhle by to nešlo,že malej musí ven a já mu to tím zakazuju,tak že se musím uvolnit..Byla jsem opřená o zeď,a když jsem byla v bolestech,miláček viděl,jak jsem v křeči a hned mi řekl: Andílku,nemůžeš být v křeči,uvolni se,aspoň to bude rychle za tebou,hrozně mi pomáhal,tím co říkal!! Podepíral mě,prostě super..Prodýchávala jsem,prý jsem i křičela,já si jen pamatuju,že jsem na PA zakřičela,že už musím tlačit! Tak mě Honza odvedl na porodnické křeslo a už mi bylo dovoleno tlačit..Malej se pomalu sunul dolu,tlačila jsem jak o závod,miláček mi otíral rty..Doktor pomáhal otevírat cesty víc a víc,to bylo hodně zvláštní,pak jsem viděla jak bere nůžky a nástřih jsem cítila..Opět jsem tlačila a už mi říkali,že leze hlavička,doktor:tlačte,ještě,ještě tlačte,pak vyklouzli ramínka a šup a Honzík byl na světě :D Dali mi ho hned na bříško a já se smála jak sluníčko,byl tak krásnej a hned hladovej :lol: Pak ho odnesli zvážit a změřit a pak už s ním byl tatínek na pokoji! Mě zatím doktor zašíval(řeknu vám,já cítila všechno,a to mi dal injekci,šití fakt hrůza) Šil mě asi 10minut a najednou na sál přivezli nějakou ženskou,takže doktor musel k ní,já nedošitá,no mazec..Jí jen dali na kozu a už byla holčička venku,ani jsem jí neslyšela zatlačit..Taky to byla cikánka,bylo to její 8.dítě a za celou dobu těhu nebyla na kontrole,taky jí tam vynadali..Doktor u ní byl asi 20minut,během toho,jsem já ležela na koze,celá jsem se třásla,byla mi hrozná zima,úplně všechno jsem měla modrý! No a pak mě přišel došít.. Pak mě odvezli za Honzou a naším sluníčkem,bylo to krásný!!! No a Honza byl vlastně po noční,byl se mnou ještě ty dvě hodiny a pak šel zas do práce,poprosil o dovolenou,že se mu narodilo dítě a že vůbec nespal,no myslíte,že mu jí dali? Nedali.. V noci jsem mu psala,jak to zvládá a on mi napsal,že jsem ta nejúžasnější ženská a on ten nejšťastnější chlap na světě a že v práci už krizi překonal,že nelituje,že to byl krásnej den a že nás miluje!!! Ikdyž ty bolesti nebyli příjemný,rovnou říkám,že bych do toho šla znovu!!! Ty pocity,emoce,to je nádhera!!! A na ty bolesti už si ani nevzpomenu(jen se mi ještě blbě sedí a zvedá)

malá Simonka

Ahojky, píší vám opožděně, ale přeci svůj zážitek.Protože se mi miminko v bříšku pořád točilo a nakonec zakotvilo zadečkem dolů, dohodli jsme se s mým gynekologem na provedení císařského řezu. Který jsem měla domluvený ve Vítkovicích a měl mi ho dělat jeho kolega. Nástup jsem měla 21. srpna(termím jsem měla 31.) ve 14.30. Od ráná jsem neměla nic jíst ani pít. Po příjezdu do nemocnice, mě přijali na příjmu, sepsali zprávu, prohlédl mě primář a šlo se na porodní odd. K mému překvapení byli všichni veselí, usměvaví i pan doktor, co mě měl operovat. Chtěla jsem celkovou narkozu, ale tu mi vymluvili, epidurál má pro dítě menší zátěž a prej mě můžou zašívat, jak dlouho chtějí. To mi moc veselé nepřišlo. Sestra mě zavedla na předoperační pokoj, vzali mi krev na nějaké testy a po výsledcích se mělo jít na to, pak mi dalí cévku do močáku s pytlíčkem na moč, moc příjemné to teda nebylo, ale člověk si zvykne. Dostala jsem infuzi a čekalo se ještě na anesteziologa. Čekala jsem tam až do 18.00. Nervy už jsem měla na pochodu, chtěla už jsem to mít za sebou, Pak konečně dorazil, vysvětlil mi co a jak, sestřička mě odvedla na sál, anesteziolog píchl injekci do páteře a bylo to. Kupodivu to ani nebolelo. Pak jsem se položila a pomalu už jsem necítila nohy a břicho skoro až pod prsa. Před obličej mi dali plachtu, tak jsem nic neviděla, jen anesteziologa, kterej mě tam povzbuzoval. Za 15 minut byla Simonka venku, pan doktor mi ji hned ukázal, bylo to takové malé a fialové, plakala a počůrala maminku. Pak ji sestříčky šli umýt a odnesly ji na novorozencké. Ale byla ta moje pipinka strašně malinká měla jen 2450g a 45 cm. Tak byla 2 dny na vyhřívací podležce. Manželovi ji hned ukázali, mohl jít i na sál, ale nechtěl. Pak mi píchli dospáváka, z toho se mi udělalo zle, jen nevím, jestli jsem zvracela nebo ne. Pak jen vím, jak mě přendávali na postel a vezli na pooperační, pak za mnou pustili manžu, tak mě popusoval a mohli jet domů. Nejhorší bylo prvních 6 hodin po operaci, než přijdou nohy k sobě a jizva začínala pekelně bolet. Ale sestřičky se o mě krásně staraly, dostala jsem 3x kapaky od bolesti a šlo to. Dokence mi i ve 21.00 přinesli mimi. Byla tak krásná a malinká, až mamince ukápla slzička. DoufJsem rádá, že jsme to zvládli a v dohledné době to nebudeme opakovat.tulinka

svinuti delohy

ahoj, muzete mi rict za jak dlouho se asi tak srovna bricho a zavine se uplne deloha, jsem po cisari, tak muzu cvicit jen lezeni na brise na polstari a pak na zadech dychani, vse az tak za 14 dnu a neco az po sestinedeli...zajimalo by me jak dloho jeste budu mit zvetsene bricho...dekuji za pomoc a radu...

Dvojcata

ahoj, ja mela dohodnuty cisarsky rez, tak rano v * jsem sla na sal, uspali me a do 8.15 byl Ottik a Ellinka na svete, oba s vahou 2,5 a 2,6 kg a 47 a 49 cm, probrali me jeste na sale, ale stale jsem jim padala do sooku, tak asi po hodine me stabilizovali a vezli na JIP, asi ve 13.00 mi poprve dovcezli mimca a dali k prsum, byl to nezapomenutelny zazitek,..v 15.00 mi zacalo byt na omdleni nebo se mi chtelo stale zvracet..coz bylo silene, kolem 20.00 uz delali UTZ a zjistili ze krvacim do bricha i ven , v drenu odteklo uz pul litru krve a bricho bylo plne, tak me vezli na ARO na sal a znova operovali, podarilo s ejim vse zastavit a navic i ponechat delohu, coz je super, no a ve 22 jsem byla vzhuru a vse bzlo ok, druhy den jsem sla kolem poledne na pokoj a deti nosily cca 3 dny k prsu apak mi je uz nechali na pokoji...mela jsem nadstandard v Krci a musim rici, ze je to tam skvele, vcetne personalu, klidu apod, coz platim i o beznem oddeleni ,kde jsem to videla den pred porodem..personal vynikajici..jen jidlo tam maji hnusne, ale par dnu se to da prezit..jinak jsem pribrala za cele tehu 21 kg na 76kg a ted 10 dnu po porodu mam 63..tak asi spadnu na svych puvodnich 55 a nebudu muset menit satnik...ale reknu pravdu, uz nechci jakykoliv porod znova zazit, mam 2 krasne deti a staci mi to...neodsuzujte me za to, ale je to tak..mejte se pekne

Muj den D

Tak uz to mam take za sebou a jeste mi to moc nedochazi, ze uz jsem se dockala a ze uz se na toho sveho broucka muzu koukat.Muj porod zacal 16.11. v pul 3.rano kdy jsem se probudila, ze ty bolesti, co mam jsou takove jinaci. Tak jsem si je zacala merit a mela jsem je po 15min.Dle rad jsem si dala horkou vanu s tim, ze to urcite prejde(i kdyz termin jsem mela 15.11.)Uz ve vane tak kolem 4.rano jsem mela bolesti po 10min.Kdyz jsem vylezla z vany tak od 5.hod jsem je mela po 5 minutach.Protoze pritel byl v zahranici a cekal kdy mu zavolam,ze rodim,aby mohl vyrazit za mnou do CR tak jsem se rozhodla, ze uz nebudu cekat a zavolam mu, ze se asi neco deje.Vydrzeli jsme si volat do 6rano,ale kdyz byly bolesti silnejsi tak jsme se rozhodli,ze teda asi rodim takze pritel vyrazil smer CR a ja smer porodnice.Sice kontrakce byli bolestive,ale zvladala jsem je jeste v pohode takze jsem se rozhodla, ze nebudu nikoho budit a dovezla jsem se do porodnice sama. Zazvonila na zvonecek,sestra otevrela a ja ji oznamila, ze asi rodim.Natocili mi monitor,rekli ze dnes budu rodit,ale ze to muze byt i jako prvorodicka vecer takze me nejspis doktorka posle jeste domu. Ale nastesti po prohlidce doktorka zkonstatovala, ze si me tam uz nechaji tak jsem volala priteli, ze muze pokracovat v ceste a ze to mozna i stihne.(jel z NL,to je asi 9,5hod).Udelali mi klystir, teda vydrzet tech 15min to v sobe drzet neni nic jednoducheho.V 9h jsem si dala sprchu.To uz mi zacaly kontrakce po 3 min a zacaly byt hodne neprijemne.Po 10h mi zacaly po 2min a to uz jsem musela byt ve sprse, protoze to mi pomahalo to jakztak zvladnout.Nechtela mi prasknout voda takze mi ji v 11h praskly a potom jsem myslela, ze zacnu lezt bolesti po zdech.Prislo mi, ze ty bolesti mam neustale a protoze se malej nechtel dostat tam kam potrebovali tak jsem musela lezet na boku,jednu nohu u krku, druhou natazenou a v teto poloze tyto bolesti snaset.Ale asi kolem 12 jsem mohla zacit uz tlacit a i kdyz to zni divne, bylo to vysvobozeni.Zacala jsem tlacit uz na hekarne a asi me tam chteli i porodit,ale nakonec rekly, ze si mam prejit na porodni pokoj,ze potrebuju lepsi polohu.Nic moc se tam v tech bolestech presunovat, ale vyskrabala jsem se do kresla a zacala tlacit.Maly se tam seknul takze nam to trvalo dlouho.Udelali mi nastrih.Sestra mi musela 6x lehnout na bricho,ale az na po 7.se nam ho podarilo vytlacit.Byla to posledni sance jinak by pry pouzili kleste tak jsem byla strasne rada.A ve 12:58 se nam narodil syn Davídek,3,43,51cm.Sice od toho tlaceni ma hematom na hlavicce a zlomenou klicni kost,ale to se vsechno spravi a pry ho to ani neboli.No a tatinek to sice na porod nestihnul,ale kolem 5 za nami dorazil a protoze jsme nevedeli jestli to bude kluk nebo holcicka tak to bylo hezke kdyz zamzoural na tu postylku jestli tam lezi Natalka nebo Davidek a on to byl kloucek.Kor kdyz je jak kopie tatinka.Jsem rikala,ze jeste ze jsem rodila,abych vedela, ze jsem se na tom take podilela

Čtu si tu vaše příspěvky a pořád nějak nemůžu pochopit pár věcí.Musím dodat, že jsem zatím ještě nerodila(čeká mě to v červnu 2009), tak proto už přemýšlím nad porodem.Nejde mi do hlavy například to, že tatínky odvolávají domů a volájí až na samotný porod.Teda jenom v některých porodnicích.Bolesti máte přece už před porodem a strávíte v porodnici nějakou dobu v bolestech a u těch tatínek je přece potřebný.Pak mi nejde do hlavy epidural.Všichni vám slibují, že pokud to teda zdravtoní stav dovolí, tak vám epid.podají a čtu tady, že když si o něj řeknete, tak se vám ho snaží vymluvit.Nevím porovnám až budu mít vlastní zkušenosti, zatím mám takovýhle pocit.

Ahojky maminky! Můj druhý porod byl mnohem intenzivnější, bolestivější ale stejně rychlý jako první. Akorát bych chtěla poradit maminkám aby si nenechávali odvádět tatínky domů protože nevíte jaký to může mít rychlý spád. Mě doktor řekl, že to bude až zítra a poslal manžela domů 21km od porodnice, jenže malou jsem porodila za 3hod po jeho příjezdu domů.Když jsem měla kontrakce už po třech min tak mě píchli na monitor takže jsem musela jen sedět a to bylo nejhorší, nemohla jsem si nijak pomoc a navíc jsem měla žízeň ale nikdo tam nebyl aby mi dal napít. pak sestřička která mě dávala na kozu (šokovaná, že už budu rodit), mi oznámila že zapomněla manžela zavolat! Maličká se narodila nožičkama napřed ale 3krát jsem zatlačila a byla venku. Neuvěřitelná uleva a neuvěřitelný pocit štěstí!

6.6.2008

Ahoj holky, tak i já se s vámi podělím o zážitky z mého porodu.Byl to můj první porod a termín jsem měla stanovený na 7.6.08. 6.6.08 asi ve 2,30 hod ráno jsem začala pociťovat první kontrakce. Chvilku potom se uvolnila hlenová zátka. Naložila jsem se do vany a čekala, jestli to nejsou jen poslíčci. V 5 hod ráno jsem měla pravidelné kontrakce zhruba po 7 min. Takže jsem vzbudila přítele a jelo se.Když mě na příjmu dr vyšetřil, poslal přítele domů, prý to nebude dřív než kolem oběda. Kontrakce každou hodinu sílily, ale pořád se to dalo vydržet. O křížových bolestech ani nemluvím Pořád jsem sledovala hodiny a přála si, aby už bylo poledne a já to měla za sebou. Jenže jsem se pomalu otevírala a malá nebyla ještě sestouplá tak, jak by si dr představovali. Asi ve 14 hod mi píchli vodu. Kontrakce ještě horší, asi po 5 min. Seděla jsem ve sprše na míči a zkoušela tzv. úlevové polohy, které nás učili na předporodním kurzu a nic naplat. V 16 hod jsem škemrala u sestry, aby mi dala něco na bolest - prý jsem se zbláznila, když už se to konečně rozjelo, tak bychom to mohli nějakými léky na bolest zastavit. Takže nic V 17 hod zavolali přítele, ať už přijede. Hrozně se mi ulevilo, protože jsem si myslela, že už je to jen otázka několika minut...Co bylo mezi 17 a 20 hod si skoro nepamatuju. Jen vím, že po 20 hod začali všichni plašit, že miminku se přestává dařit a je nutný urgentní císařský řez. Ve 20,35 hod se nám narodila Terezka. Já to bohužel prospala, měla jsem celkovou narkózu. V noci jsem se probudila, ležela jsem na dvoulůžkovém pokoji sama. Miminko nikde, na ruce jsem neměla šňůrku s číslem, dívala jsem se hruď, jestli tam nemám napsané číslo genciánou - nikde nic. Zazvonila jsem na sestru a ptala se, jestli je miminko vpořádku. Řekla mi že neví, že to ví personál na dětském. Byla jsem vyřízená, ale ještě jsem byla omámená léky, takže jsem chtě nechtě zase hned usnula. Asi ve 4 hod ráno mě probudila jiná sestra, která mi měnila kapačku a řekla mi, že miminko je v pořádku a že ho v 7 hod ráno uvidím. To byla úleva, ani si nedokážete představit jaká. Takže v 7 hod jsem poprvé uviděla naší krásnou holčičku Teď když na to vzpomínám zpětně, tak pro mě nebyl tak hrozný samotný porod, jako ten strach v tu noc. Té sestřičce asi nikdy neodpustím, že nebyla schopná zvednout telefon a zjistit, zda je malá v pořádku a nechala mě v té nejistotě. Ve chvíli, kdy jste po císaři, máte rozřízlé břicho, cévku, tak si těžko půjdete sám zjistit nějaké informace. Nemohla jsem se zvednout ani pro telefon, který jsem měla v tašce na druhé straně místnosti ve skříni,abych zavolala příteli. No hlavně že už je to za námi a holčička je v pořádku. Měla obtočený pupečník kolem krku, takže jí nepouštěl dolů a začali haprovat srdeční ozvy. To jsem se mimochodem dozvěděla až z propouštěcí zprávy. Celou dobu v porodnici jsme byli s přítelem na tom, že jsem nebyla dostačně otevřená a malá nebyla dost sestouplá. Tak jsem to sem psala docela rychle, doufám, že jsem to nějak nezamotala.¨Zase na omluvu personálu - ten den měli rozjeto několik porodů najednou - myslím že se ten den narodila 8 dětí a tři co jsme se potkali na hekárně jsme šli všichni císařem. Bylo to i pro ně dost náročné.

38

Ahoj,chci se vás zeptat,možná blbě,ale co naplat.Ta helenová zátka co odchozí před porodem je jako nějaký silný výtok?Jaké množství přibližně toho je? Díky

Obě děti se mi narodily v porodnici v Českých Budějovicích .dcera v roce 2000.Mněla jsem dost velké bolesti a přestože jí nakonec tahaly kleštěmi tak byly na mně u porodu velice hodní a na oddělení šestinedělí také.Akorát byla nepříjemná 1 dětská sestra ale jinak to bylo v pohodě.Druhý porod v roce 2005 také nebyl bezproblémový to jsme rodily císařským řezem.Plodovou vodu jsem měla již zelenou.Nejvíce mi vadilo to že to máme 1h cesty do Budějovic a protože jsem mněla po obouch termínech a v červnu 2005 porodnice praskala ve švech tak jsme tam snad 5krát jely jen tak než mně tam odvezla sanitka.Na jip byly skvělí a na šestinedělí také .Mněla jsem štěstí na to že tam byla většina sestřiček které tam byly i v roce2000.Strava byla ale opravdu hrozná.Maminky by nemněly kvůli kojení jíst jídlo které nadýmá a rozhodně ne nějaké ostré pomazánky.&;

Můj porod

Tak taky já se už konečně přidám a podělím se o svůj porod.Vlastně už byl 3.Poprvé jsem rodila v roce 1997 v Mar. Lázních,Narodila se mi dcera Nikola( 3650g a 49 cm).Druhý porod byl v roce 2004 v chebské porodnici,narodil se nám Matýsek(3350g a 50cm).Třetí dítě jsme s manželem nijak neplánovali,ale stalo se.A dne 5.9.2008 se nám narodila holčička Baruška(3400g a 51cm).Termím jsem měla 12.9 a v poradně jsem byla 3.9. pak mě dr. poslal do nemocnice na kardio,tam to malá prospala a ani se mi jí nepodařilo vzbudit.Když jsem odcházela,tak sestřička říkala,že mám přijít za týden.Ve čtvrtek ráno jem odvážela Matese do školky a už mě pobolívalo břicho,ale nevěnovala jsem tomu pozornost.celý den jsem si přišla taková rozlámaná.Večer přijel manžel z práce a ptal se mě co mi je,že jsem tak potichu.Tak jsem mu řekla,že asi dneska pojedu do porodnice.No nevěřil.Od 22 hod. jsem si začala počítat stahy,vydržela jsem to do 3 apak jsme jeli směr porodnice.Na příjmu se mě sestřička ptala kolikátý je to můj porod.Tak říkám,že třetí.A ona na to,tak to půjde rychle.Vyšetřila mě a byla jsem otevřená jen na 3 prsty,tak poslala manžela domů.Šel se ještě vyspat ,protože musel na odpolední.Tak jsem zůstala sama,jen jsem mu slíbila,že se malá narodí než pojede do práce(jezdí v 9.15).Stahy jsem měla po 5 minutách a to dost silný.Chodila jsem do sprchy a mezi stahy jsem usínala na míči.Jenže jsem se pořád neotvírala.Točili mi znova kardio.V 7 hod jsem šla znova do sprchy,pak jsem měla stahy po dvou min. a otevřená jsem byla už na 6 prstů.to se na mě byla podívat i doktorka.Prý se ještě počká,to bylo kolem 8 hod.Jenže to už jsem měla stahy po 2min. a bolesti nesnesitelné.Tak mě vzala PA na porodní sál a dala mi infuzi,abych měla kontrakce ještě silnější(to už snad ani nešlo), bylo 8.35.Potom už jsem jen asi třikrát zatlačila a malá byla na světě.Hned jsem volala manželovi a sestřička se smála,že jsem to stihla než šel manža do práce.Tak až na ty bolesti byl porod docela pohodový.

Omlouvám se za délku, ale poraďte prosím

Ahojte všechny stávající i budoucí maminky:o) Nevím, zda píšu spávně zrovna do této rubriky, ale snad mi poradíte i tady:o) Za dva měsíce se mi má narodit prcek a až do teď jsem to nějak moc neřešila. Nechytaly mě nákupní horečky ani čtení článků či časopisů pro maminky apod., jen jsem občas něco málo probrala s mamčou. V posledních dnech jsem na sobě zpozorovala nervozitu, že mi něco uniká a že bych něco nemusela stihnout a mám pocit neinformovanosti. Začla jsem nakupovat a to jak po obchodech, tak na netu a kromě kočárku už snad mám všechno. Ale ať se dostanu k věci...Když čtu o tom, co za věci sebou do porodnice, pokaždé se dočtu zhruba to samé-doklady a pro mě osušky,jednorázové kalhotky, hygienické potřeby a max něco na spaní. A pro mimi jen plínky a věci až když budu odcházet z porodnice. Zdá se mi to hrozně málo..žádné oblečky, oblečení pro mě...??? Krom mého narození a spály v dětském věku jsem v nemocnici (naštěstí) nikdy nebyla, tak nevím, jak to tam chodí? To tam jste po dobu než vás pustí domů v nějaké nemocniční košili, pořád ležíte na posteli s mimčem nebo jak to tam vlastně probíhá? A pro mimi věci fakt až na odchod domu?Všem moc děkuji, nemám nikoho, kdo by to měl v čerstvé paměti

Jak se Honzík narodil

Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych vám taky popsala můj porod. Nechci nikoho děsit, ale bylo to dost náročné – a to i přes to, že jsem k porodu šla náležitě poučená, psychicky srovnaná a natěšená na miminko. V úterý 21.10. (38+2tt) v 7 ráno mi praskla voda, ale zatím jsem neměla kontrakce, volala jsem do porodnice, PA mi řekla, že se mám v klidu osprchovat, sbalit a přijet. V 8:30 jsme byli v porodnici, pořád bez kontrakcí (doktor mi ani nechtěl věřit, že mi odešla voda, dokud si neudělal ultrazvuk), natočili mi monitor a dali mě na těhotenský pokoj, že počkáme 24hod. jestli se začne něco dít samo. Honza jel ještě domů a odvézt pejska k babičce. Kolem 11 hod. mi začaly kontrakce, žádné po 10 minutách, ale rovnou po třech, ale zatím se to dalo zvládat. Tak už mě převezli na porodní pokoj, kolem 12 už to začalo být nepříjemné, ve 13 hod. už jsem volala Honzovi, aby přijel, už mi začalo být ouvej, ten dorazil kolem 14 hod. a byl pak se mnou až do konce. To už byly kontrakce každé 2 minuty a otevřená jsem byla jen na 1cm. Po dalších třech hodinách (kolem 17 hod.) mi dělali další monitor a vyšetření – a po těch třech hodinách děsných bolestí jsem se otevřela jen o 1cm, nejradši bych to zabalila a šla domů. To už jsem i křičela bolestí a prosila o epidurál – na který bylo brzy, prý se uvidí v 19 hod. (potřebovali alespoň 5cm) – a pak už o něm nebyla řeč, zřejmě to postupovalo moc pomalu a měli strach, aby se to ještě víc nezpomalilo. No, zkrátím to, tak to pokračovalo až do 22 hod., kdy jsme začali tlačit, vůbec mi to nešlo, měla jsem prý dost tuhou branku, tlačila jsem 40 minut, než se konečně povedlo. Mezitím jsem se už i ztrácela, byla jsem úplně mimo, otevřela jsem oči a nevěděla, kde jsem, co se děje, jen jsem viděla 3 lidi, co na mě něco křičí a netušila jsem, co po mě chtějí. Nakonec mě nastřihli (což jsem jen viděla, ale necítila) a ve 22:39 byl Honzík venku, bylo to takové maličké vláčné koťátko, (3 240g, 53cm) měl chudinka velikej porodní nádor na hlavičce, byl trošku přidušenej z toho, jak to dlouho trvalo, ale dýchat začal po odsátí sám, jen byl strašně slaboučkej, tak ho jen zabalili, dali taťkovi pochovat a odvezli na vyhřívané lůžko. Teď už je úplně v pořádku, krásně papá a přibírá a je prostě úžasnej a já jsem strašně šťastná, že ho máme, když se ke mně přitulí, je to prostě nepopsatelnej pocit a pomalu zapomínám na ty hrůzy v porodnici… Jinak Honza byl skvělej a statečnej, pomáhal mi do sprchy, do vany, držel mě na míči, dýchal se mnou i tlačil, jsem moc ráda, že se mnou byl, takovou podporu bych přála každé z vás, kterou to teprve čeká. No, to jsem se rozepsala, tak se omlouvám, ale muselo to ven. Všem držím palce a přeju, ať to taky máte co nejdřív za sebou a už držíte ty svoje uzlíčky štěstí v náručí.

Můj porod

Oba moje porody proběhly hladce.Rodila jsme ve Frýdecko-místecké porodnici.Holčička přišla na svět na den přesně.Bolesti minimální,začly vlastně na porodním sále po injekci..na sál jsem přišla po 8hodině a v 11.15 byla Sárinka na světě.Měla jsem manžela u porodu a všem doporučuji,byl mi velkou oporou a rychle mi to uteklo.Bolesti jsme měla malé,tak si nemůžu stěžovat.Po 4létech jsme šla rodit opět zde,ale Ondráškovi se moc nechtělo,tak jsem přenášela 4dny a pak mi doma praskla plodová voda a jeli jsme.bez bolesti mě přijímali na pordní sál a smáli se,že co tu dělám,.když nemám bolesti.ty se po injekci dostavili,ale slabé.Pomalu jsme se otvírala,tak mi dali infuzi,ale bylo mi z ní špatně,tak mě odpojili.Doktorka říkala,že to bude dlouho trvat a odešla.Lehla jsme si na pytel a čekali.Ihned mi začlo 5 silných kontrakcí a přišla sestra jestli nechci tlačit.Koukla se na mě a říkala,že už rodím,pak už to byla tychlovka do 7min byl malý na světě s váhou 4.15.Doktorka říkala,že je v šoku,že to se ji ještě nestalo.Asi se Ondrášek v bříško zhrozil,že by tam měl zůstat déle..Porod je úžasná věc a uvažujeme o 3miminku.Kojení nám šlo super.Držím palce všem budoucím maminkám a hlavně ničeho se nebojte.Když budete psychicky O.K.,tak porod proběhne taky dobře.

Ahojky maminky,chtěla bych se s Vámi podělit o mém zážitku s porodem, který nastal před měsícem tj.29.9.08. Od 32tt.mi bohužel hrozil předčasný porod- otevřená na 1cm a časté tvrdnutí bříška. Vše jsem ale zdárně vydržela a porod začal ve 38+5tt. Od 32tt.jsem měla bolesti, měla jsem i pravidelný a dost bolestivý. Dvakrát mě ale vraceli s poslíčkami domů. Pokaždé začaly bolesti v noci, ale ráno se vždy ztratily. Ale to pondělí 29.9.jsem od půlnoci měla bolesti, které se neztratily ani k ránu. Musím ale dodat, že to tentokrát byly bolesti mírné, jen tvrdnutí břicha. Nebyly ani moc bolestivé. Stejně jsem ale kolem jedné hodiny odpoledne odjela do nemocnice. Tam jsem sestřičkám na příjmu oznámila, že mám nepravidelné slabé bolesti. Natočili mi monitor a když se na záznamu objevili kontrakce, tak zavolali doktorku. Ta mě prohlídla a pravila, že jsem otevřená na 1cm a že to možná dnes bude. Tak jsem byla poslána na pokoj, kde jsem ten den byla úplně sama. Kolem 14hod.mi sestřička udělala klystýr - teda nic hroznýho to tedy nebylo. No a pořád jsem měla slabé nepravidelné bolesti - tak kolem 7-10min. Kolem 17hod.mi ale najednou začaly bolesti po 4min.,které neskutečně bolely. Přiběhla sestřička, vyšetřila mě a řekla, že mi pomůže, že mi praskne plodovou vodu. Už si připravovala jehla, a v tom mi sama praskla. Najednou řekla, že musím na sál, že do 18hod.snad porodím. Tak jsem šla na sál. Bylo 17.20hod. Ihned jsem si lehla do sedu na porodní křeslo a už se hlavička tlačila ven. Sestřička mi masírovala hráz a v 17.30hod.se mi narodila krásná a hlavně zdravá holčička Rozárka. Měla 2920gr a 47cm.Natrhla jsem se jen vnitřně na 5stehů, sestřička mě zašila a dostala jsem malou k sobě. Všichni odešli a já zůstala 2hod.na porodnim sále sama s Rozárkou. Za 4dny jsme šli obě domů k manželovi a k mému prvnímu synovi Matyáškovi, který se mi narodil před 5lety ve 32tt.Měl 2200gr a42cm. Takže vše dobře dopadlo.

Je to normální???

Holky, mám skoro 3 měsíce po porodu a normálně se těším na další porod (na ten si pár let počkám), ale když si na to vzpomenu, tak i přes všechno ,,trápení´´ se opravdu těšim, byla to adrenalinová bomba radosti, nemůžu se dočkat na další!!!

naše dobrodružství

Tak i já jsem si našla malilinkatou chvilinku času, abych vám napsala jak Daník na svět přišel. Snad nebudu nudit. Pořád jsem se nemohla dočkat a najednou ho mám vedle sebe. Ale kdy to začalo. Manžel byl 15.10 v práci až do rána do 16, v průběhu dne mi pořád říkal "dnes to přijde" A já mu to nevěřila. Večer jsme si volali a já se smutně ptala, tak kde je to? Ještě jsem netušila že o půl druhé v noci se probudím a bude mi odtékat voda. Tak jsem vstala, kontrakce nikde, zavolala jsem do porodnice jestli máme přijet a volala manžela aby z práce přijel v klidu domů, že potřebuji odvést. Ještě jsme dobalili nějaké věci a jelo se. Por.as. mi zkusila na vložku dát ten roztok a voda se nepotvrdila, tak se mě ptala jestli jsem se jen nepočůrala, při natáčení bez kontrakcí. Po monitoru jsem ale vstala a zase mi jí spousta uteklo. Bylo rozhodnuto, na pokoj a pokud se nic nebude dít , za 12h antibiotika proti infekci a za 24 infůze oxitocinu. Manžel jel domů a já na pokoj, už jsem nespala, ani jsme se nerozloučili, ani pusa nebyla. Bylo mi smutno, ale pořád jsem čekala jestli to vypukne. Ráno snídaně a po 9 opět monitor. Kontrakce pořád nikde. Na porodním sále byla zrovna ten den skvělá porodní asistentka, tak jsem moc chtěla rodit zrovna ten den, říkala ať na to myslím a já tak myslela že najednou v bříšku strašné škubnutí až jsem se lekla a kontrakce nastoupili a hned po 5min. Poslali mě na pokoj, že mám přijít kolem poledne jak to bude vypadat. Já ale nemohla vydržet a paní na pokoji mi počítala jak dlouhý interval mezi kontrakcemi mám, za půl hodiny byli už po 2 min. Volali jsme sestru a ta mě poslala zase na porodní že jsem už otevřená na 5cm. Zavolala jsem tedy manžela, chudák ani po 24h službě nespal a ještě ani nejedl, aby přijel. Pak to šlo rychle, klistýr, bolesti, monitor. Ležela jsem na boku, protože jsem tak měla silnější bolesti a čekala, manžel mi šudlil záda a já funěla. Potom přišla por.as. a konstatovala , 2 kontrakce a rodíme, tatínku pojďte sem. Ani nevím, párkrát jsem tlačila a trochu si u toho mrčela, manžel stál vedle mě, já se držela madel, sestřička mi píchla trochu oxitocinu do žíli a zatlačila na bříško a malej tu byl. Bylo to 16.10.2008 12:31h. Jak řekl manžel, malej vypadal jako kuře. Na hodinku ho odnesli do inkubátoru aby mu bylo teplo a pak nám ho přinesli, to naše štěstí, 51cm dlouhé a 3500g těžké, jménem Daniel. Miluji ho od prvního okamžiku, je krásný a jsem na sebe i na svého syna pyšná!!

Konec pánevní

Ahoj! Dneska jsem byla na kontrole a mimčo je stále hlavičkou nahoru a dokor mi řekl, že se už s největší pravděpodobnosí neotočí. Vím, že každý porod je jiný, ale máte některá z vás zkušenost s přirozeným porodem koncem pánevním? Mám z toho docela strach. Díky.

jak dlouho jsme s adamkem potrebovali

zdravim vsechny,nemuzu spa a porad vaham, jestli zverejnit svuj porodni pribeh nebo ne- napsany ho mam, pro sebe, to ano, ale nejak ne a ne se odhodlat jej odeslat – navic ma ve wordu pres tri stranky. Co ale vim, ze jako tehotna jsem cetla ruzne pribehy porodu a snazila se dopatrat, jak dlouho teda ten porod vlastne trva? Nejak jsem nenachazela korespondenci mezi teoretickymi clanky a zazitky stastnych maminek. Samozrejme, kazdy porod je jiny a jedinecny, ale aspon pro ilustraci vam, nastavajicim maminkam chci rict, jak dlouho jsem coby prvorodicka rodila ja, nuze:-rodila jsem mesic – protoze vazne asi mesic před terminem jsem pri bource citila docela slusny tlak v panvi, az jsem se lekla, ze to fakt prislo, a od te doby mi denne nekolikrat slusne tvrdlo bricho-rodila jsem 36 hodin – protoze ve ctvrtek rano mi odesla hlenova zatka a v patek vecer se narodil adamek- rodila jsem 16 hodin, protoze v patek ve dve rano mi odesla plodova voda a po seste vecer se narodil adamek- rodila jsem 11 hodin, protoze v patek po 7. rano zacaly pravidelne stahy po 20 min- rodila jsem 8 hodin, protoze nejak po 10. h. zacaly stahy po trech minutach. bolelo me v krizi a v podbrisku.- rodila jsem 4 hodiny, protoze po 14.00 zacaly byt stahy skutecne o dost horsi nez menstruace. bolelo me v krizi a panev.- rodila jsem 3 hodiny, protoze po 15.00 zacaly fakt ukrutne silny tlaky v krizi a do panve a nuceni na tlacni, nesmela jsem tlacit a snazila se nejecet, nybrz dychat. bolelo me a tlacilo v krizi, v panvi, kolem kostrce a konecniku- rodila jsem hodinu, protoze ty stahy byly fakt divoke a nebyly mezi nima skoro zadne prestavky, bolelo me vsude, jecela jsem misty jako pavian a byla celkove mimo sebe- rodila jsem 15 minut, protoze pote, co mi koooonecne dovolili tlacit, zacla tedy ta druha, vypuzovaci faze porodni, a adamek se narodil za nekolik malo stahu asi behem 15 minut. Tlaceni a prechod pres hraz byly i pres male natrzeni, ktere jsem absolutne necitila, uplne v pohode oproti stahum predtim. nebolelo me nic a ani jsem nemukla.Nuze mile nastavjici nezkusene maminky, az uslysite, ze nekdo rodil tyden, preberte si to, jak chcete, ale hlavne si nepredstavujte tydenni tlaceni a jeceni na porodnim stole jako zezacatku ja. Tak drzim palce.

hledame maminku

Hledáme náhradní maminku,která by nám odnosila miminko. Přišla jsem díky rakovině o dělohu. Prosím odepište na e-mail:hledamemaminku@seznam.cz. Vaše požadavky rádi splníme.

Matyas

Uz je tomu pres rok, ale rada se podelim o zazitek, jak nas milacek na svet prisel:)Termin jsem mela 9.10. a, ani nevim proc jsem vsem rikala konec zari:) Dne 20.9. jsem byla jiz na materske dovolene, vsechny oblecky davno vyprane v Lovele a nachystane v nove vymalovanem a zarizenem detskem pokojicku. Dopoledne jsem volala manzelovi do prace a rozplakala se s tim, ze uz maleho chci drzet v naruci. Odpo jsem se sla projit a najednou vedela, ze je to tady. Kalhotky zaspinene a konecne jsem si uvedomila slabou bolest v podbrisku. Cestou dom jsem koupila grilovane kure a volala manzelovi. V devet jsme povecereli a v pul desate si dali pusu na dobrou noc. V tu chvili mi praskla voda. Trvalo hodku a pul, nez jsem se prestala klepat, nechala se oholit, ostrihala si nehty:) a dobalila tasku. Vyjeli jsme. Manzel se tvaril klidne, ale protoze jsme pri jizde meli (omylem) otevreny kufr u auta, neverila jsem mu:)O pulnoci poslali mileho dom a ja nastoupila nocni. Chtela jsem si cist, nenechali mne. Zhasli s tim, at sbiram sily na rano. Kontrakce nikde, ale hlavicka nalehala celkem durazne...V deset mi porod zacali vyvolavat, kontrakce nastoupily hned po 3 minutach. Volala jsem muzovi, at prijede. Kdyz jsem ho videla v zelenem plasti, dojalo me to:)V pul druhe se doktor s Robertem shodli, ze to zvladam dobre nezvladala a nechala si pichnout epidural po tom, co me doktor ubezpecil, ze porod nezastavim, spise naopak. Prisla pohoda, manzel usnul, ja skoro taky:) Ve tri ctvrte na 4 jsem trikrat zatlacila a bez nastrihnuti byl drobecek na svete. Nikdy nezapomenu na ten nejhezci zazitek v mem zivote, nikdy nezapomenu, jak mi ho po zvazeni a zmereni manzel prinesl ve vyhrivane zavinovacce. Od te chvilky jsme rodina a ja dekuji Bohu, ze zdrava a spokojena

Můj porod

Jediný termín jsem měla 3.10., který ovšem nedopadl. V neděli ráno jsem si říkala, že by už se mohlo mimčo narodit, je neděle a 5.10., tak jsem si začla hrát s bradavkama, po chvíli jsem šla na WC (5.45) a už ze mě něco teklo, narůžovělá voda. Že by už? Manžel vstal, co vyvádím, že lítám z koupelny na WC a zpátky. Řekla jsem mu, že voda ze mě odchází, ale že počkáme ještě na kontrakce. Ty se pořád nedostavovaly. Řekla jsem, že pojedem, abychom tam kolem půl devátý byli. Mé překvapení bylo, když mi sestra řekla, jestli jsem si jistá, že je to voda. Vzala mě, aby to teda zjistila. Potvrdilo se, že to plodovka je a už si mě tam nechali. Sepsaly papíry, natočily mi ktg a daly antibiotika, neboť jsem měla streptokoka. Šla jsem na pokoj a když by kontrakce nebyly, budou mi vyvolávat ráno porod. Kontrakce začaly kolem 17hod, ale jen po 20min, v 21.45 hod už byly najednou z 20min. po 5min. Šla jsem za sestrou, že už se to nedá vydržet, že mně jdou bolesti i do zad. Natočila mě, prohlídla a odvedla na porodní sál, z kterého musela odejít jedna nastávající mamina, neboť mně se začal porod rychle rozjíždět. Od 23 hod.na porodním sále jsem koukala na hodiny a říkala mimču, že určitě to chce stihnout do půlnoci, jak strašně naléhalo, že já se nestačila tak rychle otvírat. Ze dvou jsem byla na šest, pak už zbývalo jen málo, ale to mi pomáhala rukou PA. .Bolelo to dost, ale říkala jsem si, že se to dělá pro mimčo, aby mohlo ven. Udělala nástřih a během chvilky byl Míša na světě (23.40hod). Na šití jsem vůbec nekoukala, ale na Míšu, jak leží vedele mě. Po šití mě ze sálu odvezli na pokoj, neboť už tam šla zpátky ta nastávající maminka, kterou jsme předběhli. Přeju vám všem pohodový a rychlý porod a mimísci ať vám rostou ve zdraví,štěstí a spokojenosti, je to nejkrásnější na světě, co může člověk mít.

Jak Dorotka na svět přišla

Na svou dcerušku jsem se neuvěřitelně těšila a protože jsem byla vždy nedočkavá, přemlouvala jsem ji už dva týdny před termínem, jestli už by se na nás nechtěla mrknout dřív. Jenže Dorotka se rozhodla být přesná. První termín jsem měla 30. září. Den před tím jsem byla v porodnici na kontrole. Paní doktorka mě prohlédla a řekla mi, že děťátko se už se pěkně chystá a neprodím -li do pátku, což bylo za pět dní, tak mám přijít na další kontorlu. Já jsem si ale při odchodu řekla "Pche! V pátek já už budu mít dávno miminko. Zítra porodím." Manželovi jsem v osm večer řekla, že jdu spát, ať se na ten zítřek dobře vyspím. Ptal se mě proč a já mu oznámila, že zítra totiž budu rodit. Usmál se na mě a myslel si svoje. Neměla jsem ten večer poslíčky, nic. No, ale Dorotka mě už vyspat moc nenechala. O půl jedenácté mě probudila prasklá voda. A tak jsme jeli.Bolesti jsme začala mít v autě cestou do porodnice. Na monitoru jsem se už docela svíjela, ale nikdo to neviděl, protože jsem tam těch dvacet minut seděla v ordinaci úplně sama. Paní asistentka kamsi odběhla. Bylo to takové zvláštní půlnoc v porodnici, která se mi zdála úplně opuštěná. Věděla jsem jen, že manžel sedí v čekárně a přemýšlí, jestli se ještě dostane domů do pelechu nebo ne. Po nějaké době se objevil pan doktor. Takový mladinký, tak o rok starší než já a přibelhal se o berličkách, to mě celkem pobavilo. Už jsem se cukala celkem často. Když do počítače ťukal jakés nutné informace, nevydržela jsem už sedět a kroužila jsem po ordinaci. Nicméně, řekl mi, že jako prvorodičce mi to asi bude přeci jen několik hodin trvat. Po té už si mě převzala senzační paní asistentka a společně s manželem nás odvedla na sál. Tam už šlo všechno dost rychle. Klystýrek jsem dostala jen takový neúplný, rychlejší. Nic už mi tou dobou neulevovalo, ani sprcha nic. Vrátila jsem se na sál a bylo mi jasné, že se určitě nepoložím, nejradši bych pořád jen chodila dokola. Paní asistentka mě však přeci jen položit potřebovala - kvůli monitoru,ten jsem ale přerušila s tím, že musím jít nutně čůrat. Tak mě odpojila, ale pro jistotu se zeptala, jestli se mi chce vážně čůrat nebo už tlačit. já jsme říkala, že nevím, ale že je to nesnesitelně nepříjemné, tak jsme tak nějak obě překvapeně usoudily, že už teda asi vážně rodím a budu teda tlačit a budu teda během pár minut maminkou. A tak to i bylo. několikrát jsme zatlačila - bolelo to jako čert, to musím uznat, ale pořád jsem nějak netušila, že to už je to ono. Po chvilince paní asisitentka řekla, že má holčička černé vlásky - pomylsela jsem si- jak to asi může vědět? A pak jsem zase párkrát potlačila a z ničeho nic mi na bříšku leželo miminko. Takové veliké a mokré a trošku vřískalo a bylo celé moje! Byl to tak zvláštní překvapivý pocit. Stejně tak překvapený a ohromný novopečený tatínek přestřihl šňůru a Dorotka byla definitivně oddělená od mého těla a byla na světě. Je překrásná a my jsme na ni srašně pyšní. Pocit pýchy a hrdosti ve mě přetrvával ještě dlouho po tom. Byla jsem a jsem pořád tak pyšná na to svoje tělo, že vyprodukovalo a přivedlo na svět tak přenádherného človíčka. Je to neskutečně príma pocit. Doporučuju všem!:-). Zvlášť, když celý ten můj krásný porod trval 3 hodiny a 15 minut. Tak hodná na mě ta moje princezna byla.

Rychlý porod

13.května jsem se byla podívat na syna ve školce, který měl besídku. Jenom mě malinko bolely záda, ale to bylo normální.Deset minut před půlnocí jsem potřebovala jít na WC a to už mě nebylo dobře, pořád jsem si říkala, že jsou to poslíčci. Tak jsem si lehla, ale za 10 minut jsem musela vstát, protože už jsem měla pravidelné bolesti. Šla jsem do obýváku a chodila sem a tam a bolesti rozdýchávala. V půl jedné ráno mě přišlo, že bolesti se zkracují, tak jsem zbudila manžela s tím, že pojedeme do porodnice, ten mě odvětil"není to unáhlené", já jsem ho přesvědčila, že není, tak vstal a ještě si chtěl udělat čaj. To jsem mu zakázala a tak se šel převléknou. Mě mezitím praskla voda. V jednou hodinu jsem autem vyrazily do porodnice, tam jsme přijely ve čtvrt na dvě, před půl druhou jsem se dostala k porodním sálům. Paní doktorka mě vyšetřila a prohlásila, že jsem otevřená na 3-4 cm. Já po ní vyžadovala epidurál a ona mě řekla, že druhý porod bývá rychlý. Tak jsem si lehla na postel a začaly poslouchat ozvy srdíčka miminka. Zanedlouho jsem bolestí nemohla vydržet, chtělo se mě tlačit, porodní asistentka mě říkala, že to musím rozdýchávat a já ji přesvědčovala, že to nejde. Tak mě vzala na porodní sál a prohlédla mě. Byla jsem úplně otevřená, tak hnala pro doktorku a pro manžela, který se převlékal.Párkrát jsem zatlačila a na světě byla krásná holčička Verunka. Ta se narodila v 1:45.Rodila jsem v Mladé Boleslavi kde bydlím, kdybych chtěla rodit jinde asi bych rodila v autě.

Porodnice

Ahoj holky, nevím kam tenhle dotaz napsat, tak to zkusím tady. Nemáte některá zkušenosti s porodnicí v Brně-Bohunicích? Já jsem tam rodila před 3lety a byla jsem docela spokojená, tak jsem se chtěla zeptat, jak to vypadá teď. Děkuju za info

Jaká porodnice? Stodská či Mulačova v Plzni?

Ahoj všechny, rozhoduji se, kde budu rodit, zda ve Stodské nemocnici či v Mulačově nemocnici v Plzni. Prosím poraďte mi, jaká porodnice je lepší? Neznám ani jednu, protože nepocházím odtud. Budu ráda, když mi napíšete své názory. Díky

Dotaz - denní režim

Ahojek maminky,jak se máte při pátečním večeru? já mám konečně "padla" mimi spí a já trochu vypnu...skoro bych si tipla, že nás tu bude víc... :-)dneska jsme měly divnej den...mám 10týdenní holčičku a dnešní den byl úplně jinej než ty předešlé...skoro celý den prospala nebo probrečela a jedla častěji než obvykle a dlouho a nejraději by u prsa byla pořád...jsem z toho nějaká rozladěná...nic jí nezajímalo, když nespala tak byla protivná a brečela o sto šest...obvykle jí po skoro 3h a jí max 10 min...dneska jsme s brekem vydržely 2 hodiny, jedla skoro půl hodiny a docela toho pak i vyblinkala - myslím si že se přejedla, přesto se prsa nechtěla vzdát, potom brečela když přestala jíst a brekem usnula a to se celé opakovalo až do večera...bojím se jestli nemám slabé mlíčko, ale ted už spinká v klidu víc jak 2 hodiny a obvykle se budí v noci po skoro 5 hodinách a vypadá to, že to jediné dnes zůstane stejné....taky máte takové zkušenosti? dělá mi to starosti...děkuju za rady

Krč

ahojky...rodila z Vas nektera v posledni dobe v Krci????Ja mm termin zitra v patek,ale mam strach,ze to bude pozdeji.uz s enemuzu an iotacet v posteli,jak me obcas boli bricho..ach jo.....

Jak se rodi v zahranici

Termin porodu jsem mela 8.8.08, ale vubec to nevypadalo - zadni poslicci, proste nic. Nu coz, v klidu jsem koukala na olympiadu . V sobotu 9.8. jsem zasla do fitka, co kdyby se nahodou zacalo neco dit - porad nic. V nedeli 10.8. jsem vytahla pritele na prochazku, zadne vysokohorske tury. Kdyz jsme se vratili, tak jsem po navsteve WC zjistila, ze mi odesla hlenova zatka, priteli jsem ani nic nerekla, vzdyt porod se muze rozjet az za par dni. Vecer jsme koukali na telku a sli spat. Jenze ja si nemohla lehnout, okamzite me zacalo pichat v podbrisku (kdyz jsem stala nebo sedela tak to bylo ok, zadne pichani). Kolem pulnoci jsem si napustila vanu s tim, ze to mozna prestane. Neprestalo, spis se tim rozjeli kontrakce - od zadnych kontrakci az kazde 3 min za dve hodiny. Zavolala jsem do porodnice aby mne ocekavali (to se tady musi, kdyby byla porodnice plna, tak te poslou jinam). Ve dve rano jsem vzbudila pritele, jestli by me teda odvezl, chudak nevedel ktera bije, ale probudil se, kdyz vlezl pod sprchu a zjistil, ze jsem vyplacala vsechnu teplou vodu . Po druhe hodine rano jsme dorazili do porodnice, porodni asistentka mne vysetrila - otevrena jsem byla na 5-6 cm a odvedla nas na pokoj. Mnela jsem v planu porod do vody, ale bohuzel, muj tlak byl prilis vysoky na nejake plavani a potapeni . Pokoj standart - luzko, postyka pro mimi, kreslo pro tatky, velke digitalni hodiny na stene + najaka ta "pracovni deska" s umyvadlem. Zadna TV nic na rozptyleni. Dostala jsem mic na skakani (v mem pripade na spani), hadici napojenou na rajsky plyn a porodni asistentka odesla. Rajsky plyn (gas and air) mi nedelal dobre - palila men po nem zaha. Kontrakce byly asi kazde 3 minuty, ale temer jsem je necitila a taky jsem vetsinou spala. Spala jsem tak, ze jsem sedela na mici s hlavou oprenou o luzko postele. Kdyby mne porodni asistentka kazdou 1/2 hodinu nevzbudila na mereni tlaku a ozev mimi, tak klidne prospim 90% porodu. V 6 hodin rano se mnenily PA, ta nova docela nesympaticka. Ale co, znova prohlidka - to uz jsem byla otevrena na 8 cm, ale voda jeste neodesla. Priblizne v 10 dopoledne jsem chtela, aby mi pichli vodu, aby se zacalo neco dit. Kontrakce zacaly byt docela znatelne, ale dalo se to. Kolem poledne jsem byla otevrena 10 cm a mohla jsem zacit tlacit. PA vzdy jen nakoukla, napsala neco do me karty a zase zmizela. Bylo pondeli a to jsou vetsinou planovane porody cisarskym rezem, takze pokud chcete treba epidural (coz ja jsem ke konci chtela, ale nedostala), nemate sanci - anesteziolog je na operacnim sale a vsechen personal je zaneprazdnen. Ani nevim kolik bylo hodin, dostala jsem monitory (takovy pasy)na bricho - jeden byl na kontrakce a druhy na srdecni ozvy mimca. Pritel videl, kdy prichazi dalsi kontrakce jeste driv nez ja ji ucitila. PA asistentka stale nikde, vzdy jen nakoukla jaky je progres a znovu odesla. Kdyz pritel uvidel hlavicku, tak pro ni musel dojit!!!! Henry se narodil ve 13:55 s vahou 3.660 kg a 56 cm. Dala mi ho hned na hrud,byl takovej krasne teplouckej a ospalej a vubec nebrecel - pocit na ktery se nezapomina a i ted mne to rozbreci stestim.Ve 14:00 se znovu stridali PA, ta nova mi dala injekci na porod placenty - je to dobrovolne, placenta je venku za 2 min od injekce. Dostala jsem 3 stehy a mohla jsem do vany. Henry dostal vitamin K injekci a cedulky (obsahuji cip, kdyby ho nekdo chtel ukrast tak spusti alarm na dverich). Tatka zatim fotil a oblikal maleho - prvni dupacky mu byly kratke . Mimca se tady prvnich 24 hodin nekoupou, jenom je po porodu otrou!!!!Nazyvaji to "bonding". Po zaslouzene vane mi donesli toust s marmeladou (od vecere jsem nic nejedla, jenom pila ledovou trist) a pak jsme vsichni tri sli na poporodni oddeleni, kde jsem byla jenom 24 hodin. Henry prvni noc prozvracel to hnede co maji ve strevech (mucus - plodova voda a tak)a tak mi prospal s hlavou na rameni (poloha co ma do dneska rad). Ve tri rano dostal flasku s UM, prso odmital, ale co hlady ho trapit nebudu (ted je plne kojeny).Musim rict, ze porod bez utisujicich prostredku byl az na posledni 3 hodiny super, ale mozna je to tim, ze ja bolest snasim dobre. Hned bych do toho sla znovu, kdyby se to opakovalo. A jaky je porod v zahranici? No posudte sami, myslim si ze v CR o vas vice pecuji a mate kolem sebe hafo doktoru a PA.Jeste bych chtela dodat, ze tatka byl 100%. Tak jak se boji krve a nemocnic tak to zvladl na jednicku s hvezdickou. Otiral mi pot, povzbuzoval .... jen pupecni snuru nechtel prestrihnout, ale ani se nedivim. Mrknete na me fotky z porodu - jak pritel drzi Henryho tak na pravo na zdi jsou cakance krve - to kdyz strihali pupecni snuru, asi i s tepem . Nechapu, ze chce nekdo rodit doma, kdo by to pak uklizel???? A v mem pripade i maloval zdi.Omlouvam se za hrubky a preklepy!!!

Nádherný porod

Nástup do nemocnice jsem měla v pondělí 8.9., termín porodu byl 9.9. a kvůli těhu cukrovce jsem nesměla přenášet. V pondělí se nic nedělo. V úterý ráno pan doktor neosobně zavedl tabletku a zase jen čekání.V poledne začali bolesti v kříži a já jen že to je z ležení.A pomalu jsem co 3 hoďky chodila na ozvičky, kontrakce už byli ale nepravidelné, já je ale necítila. Kamarádka začala mít v podvečer bolesti pravidelný a já začala malému domlouvat ať se nenechá zahanbyt a jde už taky ven. Večer jsem v pohodě usla a v půl druhé mně probudlo Jančino hekání, trochu mně mrzelo, že já nic. Janču odvedli ve 2 na sál a já se těšila na vyspání. A ouha, najednou z ničeho nic bolesti a docela pravidelně, běhěm 10 minut po 3minutách stach. Sestřička, že prý už to začíná a mám vydržet. No jó mně to šlo do kříže a já nevěděla co dělat.Prý to ale do kříže víc bolí, ale je to rychlejší. Pomohla až horká sprcha na balónu. V 6 hodin jsem byla na 3cm a mohla jsem nasál. Tam nálev, sprcha - tekla jen vlažná voda,a volat Jirkovi a tátovi ať mi ho doveze. U toho jsem málem utopila telefón.Jurášek za chvíli dorazil a mně konečně PA řekla jak prodýchávat stahy aby tolik nebolely. Ještě odebrat krev na epidural. To už jsem byla na 4cm, v osm dorazil doktor Žula, anezteziolog, po představení jsme se docela nasmáli(Žula- Skálová). To napíchnutí epidurálu nebolí, jen byt v předklonu o opěradlo židle v sedě při kontrakci je zlé. Po pěti minutách byla ale nádherná úleva, žádné bolesti a já si mohla s Jurou povídat o nesmyslech.Doktorka mi napíchla vodu a já byla najednou otevřená na 8cm. PA mi říká, až budou bolesti na konečník říct a pomalu na boku tlačit. V 9 to začalo být dost krušny, ale ještě se to dalo. Prý to už brzy bude. Najednou PA řekla jdem na kozu 3X zatlačit a bude. Já bláhově nevěřila. Ale opravdu, po prvním zatlačení nástřich, pak tři zařvání a v 9:36 byl Ondrášek na světě. Dostala jsem ho hned na břicho a necítila ani trochu prožité bolesti. Hned se začalo fotit. Po vyšetření ho dostal Jura v postýlce k sobě a milí pan doktor Hansel(zaváděl tabletku), začal popisovat kde je hlavička,nosánek,..Prostě nádhera, pak mu ho dali i do náruče a sám pan doktor se ujal focení- rodila mně paní doktorka, starší doktor jen kontroloval dobře odvedenou práci. Jak jsem to viděla s té kozy mi úplně tekly slzy dojetí a nejen mně. I Jura chtěl kapesník. Vydržet šití se dalo a pak hurá Ondru k prsu. Nechali nás na sále až do 12 spolu a já se necítila ani trochu utahaně jen strašne strašlivitánsky šťastně. Při odvážení ze sálu jsem viděla taťku a ten i malého. Od Jury padla poslední pusa a já sebou buchla na postel na břicho a ponořila se do sladkého snění. Při vztávání jsem ještě omdlívala a tak mi malého nosili jen k prsu a mazlení. Definitivně mi ho dali až ve čtvrtek ráno a začlo nádherné zvykání si na sebe .

Všem maminkám čekatelkám,maminkám,babičkám ........

ahojky mamči v mém blogu jsem pro všechny napsala popísek mého porodu a pocitů co se kolem toho týká a po porodu jakby smet......přeji hezké čtení

Porod v Motole

Ahoj holky musím vám napsat aspon něco málo o mém porodu.Rodila jsem v Motole a musím říct že jsem byla maximálně spokojená.Samotný porod nic moc kontrakce jsem měla 48 hodin před porodem takže jsem byla hrozně unavená ale samotný porod trval hodinu.Sice to bolelo ale na to jsem zapoměla hned jak jsem uvydělu naší malou Kristýnku která na nás vykoukla poprvé 3.9. vážila 1900g a měřila 43cm.Ted už máme dvě kila tak to brzy všechno doženeme.Takže porodnici v Motole můžu jem doporučit i když je to asi o lidech na které člověk natrefí.

Ondrášek

S manželem jsem se seznámila před 11-i lety. Po roce jsme spolu začali chodit a po pětiletém vztahu jsme se rozhodli, že bychom si mohli pořídit miminko.Jak já byla naivní!!!!! Jsem si myslela, že když jsme se jednou rozhodli a dali se do toho, tak že to vyjde hned napoprvé. Dodneška se tomu smějem, jak jsme se po té noci, kdy jsme to poprvé zkusili, loučili slovy: ahoj mamko, ahoj taťko. Jaké bylo mé zděšení, když mi po pár dnech normálně přišla menstruace. Na ten den nezapomenu. Sedla jsem si po tmě k oknu a brečela a brečela. To jsem ještě nevěděla, že takhle brečet budu dalších 5 let.Ani nevím proč jsme na vyšetření nešli dřív, asi jsme pořád věřili a nechtěli si přiznat, že by v někom z nás mohla být chyba, ale šli jsme nakonec až po těch 5-i letech. Přítel byl v pořádku, takže jsem byla na řadě já. Podstoupila jsem laparoskopii a tam mi bylo zjištěno, že mám neprůchodné vaječníky. Doktor mi vše vysvětlil a řekl mi, že dítě mít mohu, ale jedině umělým oplodněním. Opět jsem cestu domů probrečela. Naštěstí můj manžel je zlatíčko, který mi neustále dokazuje, jak mě má rád a na mé řeči, ať si najde jinou, se kterou může mít děti normálně reagoval větou: Buď budu mít dítě s tebou nebo s nikým. A tak to začalo. Objednali jsme se do gyncentra v Ostravě a po třech měsících jsem podstoupila první IVF. Vajíček jsem měla 16, z toho 8 bylo oplodněníschopných a nakonec se oplodnilo 6. Z toho mi 3 zavedly a zbylé 3 se zamrazily. Desátý den jsem měla dojít na testy, ale po týdnu už jsem to nevydržela a udělala si těhotenský test doma. Byl negativní. To mě zlomilo. Zhroutila jsem se Ondrovi do náruče a brečela a brečela. Za dva dny jsem dostala menstruaci, takže na test už jsem jela vyrovnaná s tím, že se nepovedlo. Jaké bylo mé překvapení, když si odpoledne volám na výsledek a sestřička říká: jste těhotná! Já zůstala v šoku a říkám: Prosím? Vždyť mám normální silnou menstruaci. A ona na to, že to HCG je nízké, takže je možné, že se embryjko pouští, že mám přijít za týden znovu na krev. Samozřejmě se pustily, za týden už jsem byla negativní. Vyčítala jsem si, že jsem si neměla dělat ten test, že mě akorát rozhodil a kvůli tomu mému sesypání se embryjko pustilo. Takže po měsíci jsem šla na mražáčky a tam neproběhlo vůbec nic. Byla jsem negativní. Takže druhý pokus. Bylo jen 6 vajíček, z toho se jen 3 oplodnily. Zavedly mi všechny 3 a tentokrát jsem se zařekla, že doma žádný test. Tři dny před testem u lékaře jsem dostala menstruaci, takže jsem celou noc opět probrečela. Ráno jsem šla do práce s napuchlýma očima, všem jsem napsala, že zase nic, ale už odpoledne mi menstruace slábla a večer už žádná nebyla. To mi bylo divné a zase jsem měla naději. Za dva dny jsem jela na test a sestřička mi pak do telefonu řekla tu nejkrásnější větu….jste těhotná!!!! Nemohla jsem tomu uvěřit, držela jsem se zdi, abych neupadla, jak se mi podlamovala kolena. A pak nastalo to období, o kterém se říká, že je pro ženu nejkrásnější a že si ho užívají. Většina žen možná, ale já ne! Od začátku jsem měla problémy, pořád jsem špinila nebo mírně krvácela, 3x jsem byla v nemocnici. Hrozně jsem se o miminko po celou dobu těhotenství bála a pořád si říkala. Ať už jsem aspoň ve 28.týdnu, tam už se miminko může narodit a být v pořádku. Jako bych to na sebe přivolala. Když jsem byla 27tt + 4, tak mi začaly stahy a praskla mi plodová voda. Okamžitě jsem jela do nemocnice, kde mi sdělili, že musím porodit a musí mě okamžitě sanitkou převézt až do Olomouce. Je to dvouhodinová cesta, ale v Ostravě tou dobou, bohužel, malovali. A tak jsme jeli. Ještě v Karviné mi píchli kortikoidy, aby se malému vyvinuly plícka, po 12-i hodinách mi píchli další dávku v Olomouci a po dalších 12-i hodinách mohlo dojít k porodu. Rodila jsem nakonec až po 24hodinách od píchnutí, takže malý Ondrášek přišel na svět 18.9 , když jsem byla ve 27tt+6. Pak už to byl jen strach a strach o maličkého. Vážil jen 1112gr., byl to v tom inkubátoru takový malý tvoreček, bylo hodně bolestivé pozorovat ho se všema těma hadičkami, které vedly do jeho malého tělíčka. Ještě teď, když to píšu, tak mám slzy v očích. Ale Ondrášek je bojovníček, se vším se popral, dneska je mu roček, lítá kolem nábytku, je to něco ho uhlídat, prostě je k neutahání.  Mé velké díky patří lékařům a sestřičkám ve fakultní nemocnici v Olomouci, ten jejich přístup k malým pacientům i jejich rodičům je prostě překrásný a také nesmím zapomenout na Gyncentrum v Ostravě.Přeju všem budoucím maminkám, které na miminko zatím marně čekají, ať jsou statečné a hlavně, ať nepřestávají věřit! Moc všem přeji, ať se dočkají!

Můj porod

Ahoj, tyto stránky jsem objevila v těhotenství ráda četla rady a utěšovala se, že i já porod zvládnu. Rodila jsem podruhé po devíti letech, takže vše bylo jiné než při prvním porodu v r.1999. První porod tral dlouho od rána bolesti a malý se narodil v 01.00hod, takže fuška. Bála jsem se druhého porodu, že to taky bude dlouho trvat, ale vše šlo tak rychle, že jsem se v porodnici ani nestačila vysléct. Bolesti jsem dostala 05.15 v 08.38hod mě příjmali v porodnici a v 09.00hoh. se nám narodila holčička. Jediným bolístkem bylo ač byla donošena vážila 2150g. 45cm. Jen mě mrzí, že to dr. nepoznal a v porodnici nebyli připraveni na takový porod.Malé spadla přenosem těl.teplota a musela být na vyhřívání. Zdravím všechny

moje porody

Ahoj,ráda bych i já se s vámi podělila o dění kolem mých dvou porodů.první byl už před osmi lety,termín jsem měla přesně na přestupný rok 29.2.2000,ale vše se odehsrálo mnohem později.nechali mě 14dní přenášet(dříve to tak bylo normální,ted nevím),ale stále se nic nedělo a tak jsem nastoupila v neděli večer 12.3.2000 do nemocnice,kde my vyvolali porod,ale vše se dělo až ráno,kolem půl osmé ranní jsem už cítila porodní bolesti,ty se ještě dali zvládnout,ale čím víc se stupnovali,tím to bylo horší.ten,kdo říká,že to nebolí,nevěřím.vše trvalo do 8.50hod,kdy se mi konečně narodila dceruška veronika.Musím říct,ač bolesti byly nepříjemná,mohu být ráda,že to trvalo v uvozovkách,jen tak krátce,jak mi řekl pan doktor,že na prvorodičku to šlo celkem rychle.Velmi obdivuji maminky,co musejí být v porodních bolestech několik hodinDruhý porod byl před rokem,tak jsem už věděla,co mě čeká,ale samozřejmě,každý porod je jiný,tentokrát jsem rodila skoro na termín,jen o dva dny dříve,bolesti začínaly kolem 23hod opět v neděli,to ale byly jiné,než před osmi lety,tak nějak se dalo zvládat vše.pak se stupnonali už jen po peti minutách,takže byl čas jet do porodnice,ale stále to bylo v mezích normy,asistenky mě prohlídly a okamžitě mě vedli na sál,to samozžejmě nikdo nečekal,ani nepotřebovali doktora,vše zvládly sami,tentokrát mě porod bolel více,než poprvé a bolesti ani tak ne,prostě uplně obráceně.Jinak jsem měla štěstí,do porodnice jsem přijela v 23.15hod a porodila jsem v 23.50hod krásného chlapečka.Vám všem přeji hodně štěstí,radosti a lásky.Ahoj

Můj porodní zážitek

Ahojky miminy,jsem na těchto stránkách nováčkem, ikdyž jsem maminkou už od 1.3.2008, a tak bych i já vám chtěla popsat můj den D.Na miminko jsme se s manželem moc těšili, těhotenství bylo nádherné, termín porudu jsme měli 19.2. a 22.2. Čím víc se termín blížil, tím víc jsem byla nervozní a nedočkavá.Jenže Domíkovi se v bříšku líbilo a ne a ne ven. A tak mi na poslední poradně řekli, že pokud do ČT neporodim, abych v PA 29.2.08 nastoupila do porodnice. Při každém píchnutí v bříšku a zabolení jsem se modlila aby to už bylo ono. Ty poslední dny byly už dlouhé a úmorné. Nakonec jsem se i na porod těšila, hlavně aby se už NĚCO dělo. Domíska jsme přemlouvali, prosili, "hubovali", ale on pořád nic. Do porodnice jsem tedy nastoupila v onen pátek dopoledne. Otevřená na 2prsty, na monitoru sem tam nějaký ten "hrbolek", ale nic, co by připomínalo blížící se porod.Ve 20:30h mi nakonec dali pilulku na vyvolání porodu a pak to šlo rychle. Ve 23:30h mi praskla plodová voda a už se silnými kontrakcemi jsem šla na porodnici. Přijel za mnou manžel a celou následují dobu byl se mnou. Dominik se narodl ve 3:05h, měřil 51cm, vážil 3,360kg a byl překrásný. Bez komplikací se to bohužel neobešlo. Malý měl omotanou pupečníkovou šňůru kolem krku i kolem ramínek, což zjistili až na porodním sále. Rodil mě primář, docent Halaška, a on i celý tým byli úžasní. Děkuju!!! Když malý vykoukl na svět, měla jsem o něj děsnej strach, jestli není přidušený, ale byl naprosto v pořádku. Jen já dost krvácela, takže mi přišlo, že mě celou věčnost "dávají dohromady". Ale pan primář je odborník na svém místě, vše se rychle zhojilo a nic nemohlo zkazit moji radost a štěstí z našeho zlatíčka. Ten náš lumpík nám dělá radost už půl roku a já mohu s klidným srdcem říct, že jsme šťastná a spokojená rodina. Všem přeji hodně šťěstíčka a spokojených dní.

Můj zážitek z porodu

Ahoj holky,i já se podělím o zážitek s názvem "porod". Jako prvorodička jsem byla samozdřejmě plná očekávání a nevěděla jsem do čeho jdu - kamarádky mi sice vyprávěly své zážitky, ale myslím si, že tohle je hodně individuální a nepřenosný pocit...já jsem byla ve 40.tt 15.8.08 na kontrole u svého gynekologa a ten mě ujistil, že v termínu to nebude (termín jsem měla 19.8.)...v tentýž den večer mi začaly bolesti, které se neustále zvětšovaly, nemohla jsem ležet ani sedět, jen chodit...naložila jsem se do vany, ale nezabralo to, nevěděla jsem, jestli už jet do porodnice, aby mě nevrátili zpět nebo počkat. Nakonec jsem to vydržela do rána a v 7.30 už mě přítel odvezl do fakultky, kde si mě nechali s tím, že už se pěkně otevírám...nechala jsem si píchnout epidurál a čekala s čím dál většími kontrakcemi na hodinu H, která přišla v 17.35, kdy se malý Adam poprvé rozkřičel na světPorod byl bez komplikací, porodní asistentka bezvadná a i když malý byl macek (4,25kg ), tak mám jen 2 malé stehy Zatím o dalším dítěti neuvažuji, ale pokud bych i další porod měla s takhle hladkým průběhem, tak to budu považovat za štěstí...Eva

Super porod

Dopoledne jsem byla na kontrole v porodnici (konec 37. týdne), a řekli mi, že na porod to nevypadá. Ovšem asi o půl třetí odpoledne porod začal, ale já jsem to nepoznala, protože jsem to tak nějak ještě nečekala, a ani to tak moc nebolelo. Takže jsme s manželem zajeli na oběd, já jsem se mezi stahama spokojeně nabaštila, pak jsme jeli do OBI, tam jsem si teda říkala, že ti poslíčci začínají být nějací otravní, a snažila jsem se je rozpít magnézkou. Potom jsme jeli pro moje kamarádky, které mě přijely navštívit, na nádraží a s nimi domů, na zahradě jsme opíkali, holky mě bavily drbama, a já jsem rozcházela kontrakce, o kterých jsem si pořád myslela, že to jsou poslíčci, protože teda bolelo to, ale zas tak moc ne. Pak jsem i napustila vanu, aby ti poslíčci teda trochu povolili, ale vůbec to nepomohlo, tak jsem zavolala do porodnice, ale řekli mi, že pokud jsem byla dopoledne na vyšetření a k porodu to nebylo, tak ať nejezdím a zkusím to zaspat. To už mi ale bylo divné, že se mi chce dost tlačit, a že jsem začala krvácet, tak jsme teda jeli. Manžel jel 180, já už jsem křičela bolestí. K porodnici jsme přijeli ve 23:00, doktor se do mě podíval, a řekl, že jsem statečná, a že už to bude. PA mi nachystala klystýr, ale podívala se do mě a řekla, že už nic, že jdeme tlačit. Praskla mi vodu, podle manžela jsem asi 6x zatlačila a v 23:45 (45 minut po dojezdu do porodonice) se narodila Maruška, 3.05 kg, 49 cm, úplně zdravá. Poučení: Pozor, porod nemusí bolet tak, jak se vám snaží nakukat v kurzech a TV.

Mam chvilicku casu, tak sem napisu muj zazitek z porodu. Prvne bych asi rekla, ze je to neco zvlastniho, co si clovek ani nedovede predstavit. Kdyz jsem prenasela asi 3 den, zacli mi poslicci, po par hodinach uz jsem je mela po 5 minutach a tak jsme jeli do porodnice. Bylo to kolem sedme vecer. Tam me prijali a dali na porodni pokoj. Jenze se nic nedelo, poslicci me neboleli, a ani se to nestupnovalo. Rano to docela ustalo a tak jsem sla na dovolenku domu s tim, ze mam prijit za dva dny na kontrolu. Jo a jeste mi udelali Hamiltona. Druhy den mi asi odesla hlenova zatka a mela jsem takovy vytok, myslela jsem, ze mi odchazi plodova voda, tak jsme jeli zase :o) jenze to plodova voda nebyla :o(( ten den jsem to obrecela, vsechny kolem me uz porodily, jen ja ne, mela jsem peknou depku. Dalsi den jsme jeli na tu planovanou kontrolu. Rekli mi, ze jsem otevrena jen na prst a ze zatim to na porod nevypada. Zase jsem to obrecela... Stale jen tvrdnuti briska, ktere k nicemu nevedlo... no v pondeli(6 den prenaseni) jsem sla opet na dalsi kontrolu, vysledek byl stejny. Otevrena jen na prst, takze mi doktorka udelala znovu hamiltona, tentokrat to uz bylo hodne neprijemne. No a vydali jsme se opet s placem domu. S manzelem uz jsme byli oba dva podrazdeni. Vsem mym kamoskam praskla voda a do par hodin meli dite, jen ja porad nic. No jenze kdyz jsme po teto posledni kontrole jeli domu, hned mi zacly kontrakce. To bylo v pul dvanacte v poledne. To uz pekne bolelo, bylo to tak po 3-5minutach. Asi po hodine jsem si rikala, jestli se opet vratit do porodnice nebo ne, kdyz uz jsme tam byli tolikrat a pokazde bez vysledku, nechtela jsem si pripadat jako pako a jet opet. Nevedela jsem, jestli to jsou jen silnejsi poslicci, nebo kontrakce. No po 4 hodinach jsme se rozhodli, ze tam preci jen pojedeme. NAtocili monitor, dali nas na porodni pokoj a cekali jsme. Nalez byl stejny, otevrena na prst :o( rekli, ze to muze tvrat jeste pekne dlouho, takze manzela poslali domu. Asi po 8 hodinach,v deset vecer jsem se konecne otevrela na 3-4cm a mohli mi pichnout vodu. Uz jsem byla vycerpana, protoze jsem tu noc predtim kvuli poslickum nespala. No vodu mi teda pichli a ze mam zavolat manzela. Byla jsem otevrena na 5-6cm. Chodila jsem do sprchy apod. ae ty bolesti v zadech byly hrozne. Kazdou chvili jsme si rikala, ze to nezvladnu a chtelo se mi umrit :o)) usinala jsem mezi kazdou bolesti.Pak me PA polozila na bok, jednu nohu dole a druhou jsem mela na madle a takhle jsem asi pul hodky rozdychavala bolesti. Mozna bylo uz tak kolem 1hodiny v noci, kdyz mi tam dole najednou neco povolilo a zaclo me nutit tlaceni. Rekla jsem MArtinovi at jde pro sestru a on, ze ne ze to nemuze jeste nic byt. Nakonec ji zavolal, sestra, ze pry to jeste nemuze nic byt :o) Prohmatala a najednou zacla litat a chystat veci...otocili me na zada a me uz to nutilo tlacit vic a vic. Prisel doktor a dalsi sestricky a ja uz musela tlacit. Doktor me pobizel, manzel drzel za ruku... parkrat jsem zatlacila a pak jsem ucitila, jak vysla hlavicka...pak mi rekli at zatlacim jeste jednou pro raminka...najednou obrovska uleva...dali mi malou na brisko, ani nebyla od krve, ani moc neplakala...pak uz jen vim, ze jsme tam byli asi dve hodky a koukali se na mimi...byl to takovy hrozne zvlastni pocit...Asi tri tydny mi trvalo nez jsem zacla citit takovou tu lasku k male, ale stalo to za to a jsme moc radi, ze Jolanku mame :o))) Tak to byl muj zazitek z porodu... jak tak koukam, tak je to pekne dlouhe, snad to i nekdo precte :o))

Mam chvilicku casu, tak sem napisu muj zazitek z porodu. Prvne bych asi rekla, ze je to neco zvlastniho, co si clovek ani nedovede predstavit. Kdyz jsem prenasela asi 3 den, zacli mi poslicci, po par hodinach uz jsem je mela po 5 minutach a tak jsme jeli do porodnice. Bylo to kolem sedme vecer. Tam me prijali a dali na porodni pokoj. Jenze se nic nedelo, poslicci me neboleli, a ani se to nestupnovalo. Rano to docela ustalo a tak jsem sla na dovolenku domu s tim, ze mam prijit za dva dny na kontrolu. Jo a jeste mi udelali Hamiltona. Druhy den mi asi odesla hlenova zatka a mela jsem takovy vytok, myslela jsem, ze mi odchazi plodova voda, tak jsme jeli zase :o) jenze to plodova voda nebyla :o(( ten den jsem to obrecela, vsechny kolem me uz porodily, jen ja ne, mela jsem peknou depku. Dalsi den jsme jeli na tu planovanou kontrolu. Rekli mi, ze jsem otevrena jen na prst a ze zatim to na porod nevypada. Zase jsem to obrecela... Stale jen tvrdnuti briska, ktere k nicemu nevedlo... no v pondeli(6 den prenaseni) jsem sla opet na dalsi kontrolu, vysledek byl stejny. Otevrena jen na prst, takze mi doktorka udelala znovu hamiltona, tentokrat to uz bylo hodne neprijemne. No a vydali jsme se opet s placem domu. S manzelem uz jsme byli oba dva podrazdeni. Vsem mym kamoskam praskla voda a do par hodin meli dite, jen ja porad nic. No jenze kdyz jsme po teto posledni kontrole jeli domu, hned mi zacly kontrakce. To bylo v pul dvanacte v poledne. To uz pekne bolelo, bylo to tak po 3-5minutach. Asi po hodine jsem si rikala, jestli se opet vratit do porodnice nebo ne, kdyz uz jsme tam byli tolikrat a pokazde bez vysledku, nechtela jsem si pripadat jako pako a jet opet. Nevedela jsem, jestli to jsou jen silnejsi poslicci, nebo kontrakce. No po 4 hodinach jsme se rozhodli, ze tam preci jen pojedeme. NAtocili monitor, dali nas na porodni pokoj a cekali jsme. Nalez byl stejny, otevrena na prst :o( rekli, ze to muze tvrat jeste pekne dlouho, takze manzela poslali domu. Asi po 8 hodinach,v deset vecer jsem se konecne otevrela na 3-4cm a mohli mi pichnout vodu. Uz jsem byla vycerpana, protoze jsem tu noc predtim kvuli poslickum nespala. No vodu mi teda pichli a ze mam zavolat manzela. Byla jsem otevrena na 5-6cm. Chodila jsem do sprchy apod. ae ty bolesti v zadech byly hrozne. Kazdou chvili jsme si rikala, ze to nezvladnu a chtelo se mi umrit :o)) usinala jsem mezi kazdou bolesti.Pak me PA polozila na bok, jednu nohu dole a druhou jsem mela na madle a takhle jsem asi pul hodky rozdychavala bolesti. Mozna bylo uz tak kolem 1hodiny v noci, kdyz mi tam dole najednou neco povolilo a zaclo me nutit tlaceni. Rekla jsem MArtinovi at jde pro sestru a on, ze ne ze to nemuze jeste nic byt. Nakonec ji zavolal, sestra, ze pry to jeste nemuze nic byt :o) Prohmatala a najednou zacla litat a chystat veci...otocili me na zada a me uz to nutilo tlacit vic a vic. Prisel doktor a dalsi sestricky a ja uz musela tlacit. Doktor me pobizel, manzel drzel za ruku... parkrat jsem zatlacila a pak jsem ucitila, jak vysla hlavicka...pak mi rekli at zatlacim jeste jednou pro raminka...najednou obrovska uleva...dali mi malou na brisko, ani nebyla od krve, ani moc neplakala...pak uz jen vim, ze jsme tam byli asi dve hodky a koukali se na mimi...byl to takovy hrozne zvlastni pocit...Asi tri tydny mi trvalo nez jsem zacla citit takovou tu lasku k male, ale stalo to za to a jsme moc radi, ze Jolanku mame :o))) Tak to byl muj zazitek z porodu... jak tak koukam, tak je to pekne dlouhe, snad to i nekdo precte :o))

Máme Verunku na světě

Tak i my máme končně Verunku na světě, jen v rychlosti... narodila se 19.8. v 20,25 a na prvorodičku to bylo celkem rychlé - 6,5 hod. Partner byl se mnou a byla jsem za to moc vděčná.Mám takovou otázečku... Jak dlouho jste se potýkaly s poporodníma depresema. Nějak se z toho ještě nedokážu radovat a moc mě to mrzí, hlavně když je malá tak roztomilá. Cítím se pod psa a doufám, že to brzy přejde. Naštěstí mám v příteli a v rodině obrovskou podporu, jen mám strach se své stavy budu přenášet na malou

rozhodla jsem se take podelit o svuj zazitek.Kontrakce mi zacali 22.4.08 kolem pulnoci u me mamky v Budějovicích.Byly nepravidelné, tak jsem jim nepřikládala nijak zvláštní význam.Usla jsem a asi ve dve mě probudily bolesti sice ne nějak silné ale pravidelné po 10 minutách.Šla jsem si udelat čaj (přítel spal jako dudek), dat sprchu, ze pak uvidím. bolesti stale stejne, tak jsem si pomalu připravila věci, oblekla se a šla vzbudit přítele.Ten začal trochu panikařit, protože nas čekala asi 25km cesta do Krumlova.Do porodnice jsme dorazili asi v 6 ráno.Přijali mne a konstatovali, že to bude rychlý, že půjdem hned na sál.Peťu oblekli do slušivého oblečku a rekli, ze jsem na 4 prsty otevřená.Podotýkam, ze bolesti jsem od teto chvile mela po 5 minutach az do sameho narozeni a to do 16:00!Ted nas cekala sprcha,hupsani na mici, Yalgel(místo klystyru),monitory,prasknutí vody,..a bolesti.musim se přiznat, že jsem se porodu opravdu nebála,učila jsem se v těhu spravné dýchání,ulevující polohy,masaže,a tak.Nechci nikoho strašit, ale ty bolesti, byly opravdu velice nepříjemné, mírně řečeno:)byly tak vysilující, byla jsem vynervovaná, u konce, když mě to nutilo tlačit, tak to jsem si taky pěkně zanadávala:)Peťa byl úžasnej,i když v té první fázi jsem byla nejraději sama s tou bolestí, nic nepomáhalo, takze jsem na nejake polohy kašlala:)sedela jsem proste asi hodinu na zachode, to bylo nejpohodlnejsi misto:)Kdyz už mi konečně ve tři dovolily sestry tlačit, byla jsem stestim bez sebe.Tlačila jsem jak o život,partner fandil a povzbuzoval, že vidí hlavičku.To už mi bylo vše jedno, ani jsem už necítila kontrakce, tak že jsem tlačila, jak se mi to hodilo..doktor me nastřihl, ja zatlačila a Nina byla na světě.Ukázali naám jí a hned odnesli, za chvíli nam ji dali a nechali nas o samote.To byl ten nejnadherneji okamzik!!Cítila jsem takovou nesmírnou lásku, že se to neda popsat..to všechno za to stálo

Nečekaná rychlovka

Ahoj, tak konečně můžu taky napsat svůj příběh.V sobotu 16.8. jsme s přítelem celý den lítali po obchodech, sháněli jsme všechno možné do domečku a měla jsem toho docela dost, ale nic hrozného, jen mě bolely nohy z toho chození a celou dobu mi jakoby po troškách odcházela voda.Večer, když jsme šli spát,se o slovo začali hlásit poslíčci, byli docela často, ale normálně jsem usnula i tak.Ráno v 8 hod. jsem se probudila a pořád jsem ty stahy cítila, teď už trochu silněji, ale dalo se to zvládnout, ani ve snu by mě nenapadlo, že už to je porod, říkala jsem si, že to bych určitě nějak instiktivně poznala.Přítel mě celou dobu nutil, ať jedem do porodnice, že se při nejhorším zase vrátíme, ale nechtěla jsem, nechtěla jsem dělat zbytečné scény a šla do teplé vany s tím, že to určitě poleví.Ani mě nenapadlo třeba měřit v jakých intervalech mám stahy, přitom to bylo snad každých 5 minut.Vana byla fajn, ale pak jsem si uvědomila,že to vůbec není slabší.A tak jsem párkrát změřila jak často mám stahy a bylo to zhruba každé 3-4 minuty, ale pořád se mi nikam nechtělo.Přítel mě donutil do porodnice aspoň zavolat,tak jsem to udělala spíš pro jeho klid, jenže sestra mi do telefonu řekla, ať si zbalím tašku a přijedu.Tak jsem si šla ještě v klidu vyfénovat vlasy, dobalit poslední věci a asi v 10 hod jsme vyrazili do Bohunic, máme to asi 15 minut cesty.Tam mě přijali, paní doktorka se nejdřív podívala, jak to vypadá a řekla:"No výborně, 1-2cm"!Tak jsem si říkala,že to bude ještě na dlouho, sestřička natočila monitor a pak jsme se šli "ubytovat" na pokoj.11.30 hod už se mnou začaly kontrakce docela kroutit a začínalo to pěkně bolet.PA navrhla klystýr,, tak jsem souhlasila a za 5min už mě nalívali.Na záchodě se mi pak udělalo hodně špatně, cítila jsem,že budu muset zvracet, celé tělo mi mravenčilo a tak jsem nevěděla, jak to udělat.Než jsem to stihla vymyslet, už jsem zvracela tu půlku rohlíku, co jsem ještě ráno stihla sníst.Pak jsem šla do sprchy na balón,ale to už vůbec nepomáhalo, začalo to dost šíleně bolet a tak jsem se šla svíjet na postel.V 12.30 mě prohlídla PA a prý 7-8 cm, takže fakt rychlost za tu hodinku.Sestra se vyjádřila, že tak do večera už to bude, to mě vyděsilo, protože už to byla taková bolest, že se to ani popsat nedá.Přítel byl zrovna pryč, protože jel ještě pro nějaké věci, ale PA se vyjádřila, že by mi ráda už píchla vodu ať se to rozjede, tak ať ho zavolám zpátky, aby to nepropásnul.Asi za půl hodiny přijel, PA píchla vodu (čekala jsem bolest,ale nijak jsem to necítila)a v tu chvíli začaly opravdu krušné chvilky, bezmocně jsem brečela bolestí, drtila svému drahému ruce a začala jsem uvažovat, že pokud mi nedají něco proti bolesti, tak snad umřu i když jsem byla zásadně proti epidurálu, kdyby mi ho v tu chvíli nabídli, asi bych souhlasila, ale nikdo nic a tak jsem trpěla jako zvíře.Když jsme byli na pokoji sami, začalo to bolet už tak, že i když proti své vůli, začala jsem při kontrakci křičet jako pavián, sestry hned přiběhly, prý ať jdu ještě do sprchy, že se hlavička ještě neprořezala přes branku, ale věděla jsem, že tam nedojdu ani omylem a začala typicky prohlašovat, že už to nevydržím.Bylo asi 13.30 a PA,že prý ještě nemůžu tlačit, když mě to nenutí, tak že aspoň počkáme, až budu cítit ten tlak na konečník.A zase odešla.Od této chvíle už jsem ječela jako tarzan při každé kontrakci a ve chvilkách klidu jsem se zase všem omlouvala, že dělám takové scény, žádný tlak jsem pořád necítila a když mě slyšeli tak ječet, tak už na mě naběhly ve větším počtu a po chvilce váhání mi řekli, ať teda zkusím začít tlačit, abych tu bolest nějak přebila.Tak jsem se do toho pustila, každý stah asi tři zatlačení, jenže branka byla pořád ještě trochu úzká.Chtěli, abych tlačila na boku, to mě bolelo ještě mnohem víc a tak jsem se proti jejich vůli otočila zase na záda a začala tlačit vší silou, i když jsem žádný tlak pořád necítila.Pak najednou PA, že už vidí tmavé vlásky,ale že mě bude muset nastřihnout, to nebolelo a z posledních sil jsem se rozhodla, že už do dotáhnu rychle do konce i když už jsem měla před očima hvězdičky, přítel měl ode mě úplně rozdrcené a okousané ruce.Když jsem pak už sama viděla pár vlásků, dodalo mi to sil, v tuhle chvíli už jsem cítila jakýsi tlak, ale nijak silně.Na dvě zatlačení se porodila hlavička a na třetí zbytek tělíčka.Hned na mě prcka položili, bylo to strašně zvláštní,jen mi bylo líto, že mě hned nezačala polívat mateřská láska, chtěla jsem hlavně spát, byla jsem maximálně vyčerpaná.Bylo 14.30 hod a měli jsme to za sebou, vážil 2880g a měřil 51cm.Přítel mi poděkoval, řekl, že mě moc miluje a malýho si taky hned zamiloval, bylo to moc hezké.I přes tu šílenou únavu jsem stejně do rána neusnula, hrozně mě bolel ten nástřih, ale hlavně jsem si Adámka musela pořád prohlížet a neuvěřitelně si ho zamilovala.Mateřský pud a láska se mě stoprocentně zmocnili a vím,že to za to stálo!Během pobytu v nemocnici se nám úspěšně podařilo zahájit kojení a teď už jsme spokojeně doma a je nám krásně!I když to bylo bolestivé, bylo to dost rychlé a vlastně na to asi nebudu vzpomínat ve zlém.Celý nemocniční personál byl skvělý a nemám si vlastně na co stěžovat!Všem ostatním přeji podobný úspěch.

ahojik jeste bych mela jeden dotaz...myslite si ze mit dite v 18 neni to brzo??nebo jestly jak to mam rict...je mi 17 a tet za 14 dni mi bude 18 mala jse ma narodit za mesic a deset dni...no proste jestly mit dite v 18 jestly to neni treba blby nebo tak...treba to pochopite jak to myslim...nevim jestly jsem to nevyjadrila spatne...moc vam dekuji za radu...bude se tesit na vase odpovedi

tak holky, rozhodla jsem se napsat sem něco o svém porodu....tak v úvodu bych se přiznala, že jsem čekala velkou bolest... ale to co jsem zažila mě dost překvapilo.... netušila jsem, že může existovat TAKOVÁ bolest...já bych to popsala,jako rvaní vnitřností z těla za živa..no možná jsem více sensitivní....začalo to tedy tím,že jsem v úterý byla na gyndě a doktor mi udělal hamiltona. to bylo kolem 13.hodiny.trošku mě pobolívalo břicho, ale jinak nic.tak jsem čekala, zda s ebude něco dít. odpoledne jsem odpočívala.... pak přišel manžel, začal dělat palačinky a já koukala na 5 proti 5 a v tom jsem ucítila,jakobych si učůrla. ale poněkud víc. ale zas ne moc. šla jsem na WC. vyčůrala jsem se ale když jsem přestala,furt něco teklo. jako bych čůrala dál.tak jsme hned vzali tašku a jeli do porodnice, kterou máme naproti domu :-)to bylo půl sedmé.tam mi udělali test na plodovku....kontrakce žádné nebyly... to viděly i z monitoru.pak přišel doktor, vyšetřil mě a řekl, že jsem na 3 otevřená a že je to dobrý nález..... ať čekám na kontrakce....dali mě na čekanky. byla jsem na celém porodním oddělení jediná. manžela poslali domů,že je ještě brzo.no tak jsem čekal, ale netrvalo dlouho. ve 20 hodin mi začly kontrakce, jenže byly po 5,6,3,4 minutách. prostě všelijak nepravidelně.....voda ta tekla furt, to jsem si každých 20 minut měnila vložky....už byla noc.... já sama na čekánkách, bolesti mě opravdu bolely dost. dokonce jsem si slibovala,že nebudu křečet, ale kňučela jsem... PA se na mě přišly kouknout tak jednou za hodinu. možná ani to ne.průběžně mě vyšetřovala a pořád jsem byla na 3 otevřená. bylo to hrozný, protože jsem viděla,že mám bolesti a kničemu to zatím nevede. byla jsem strašně moc unavená.PA říkala at spím, že se musím odpočinout a že ty bolesti nejsou ještě žádný bolesti proti tomu co přijde.....to mě docela s prominutím srala :-)asi v půl páté ráno mě vzala na vyšetřovnu a zjistila,že jsem asi na 6 otevřená. vzali mě do přípravy, tam mě oholila, udělala klistýr a v 6hodin jsem šla na porodní pokoj....zavolala jsem manžela,že už může přijet. ty bolesti už byly fakt hrozný....byla jsem ve sprše, ale ta mi už moc nepomáhala. manžel se moc snažil mi pomáhat, ale já byla uplně nepříčetná.... ale byla jsem ráda,že tam je. ovšem nějaké povídání... nebyla jsem vůbec schopná přez tu bolest a vyčerpání mluvit.pak mě dali na lůžko, připojili mě na monitor a napojili mě na kapačky s antibiotikama kvůli srdci.....na těch kapačkách jsem vlastně byla až do porodu. asi tak 2 hodiny. možná i 3. to už nemám moc pojem o čase, už jsem byla fakt mimo, manžel mě hladil, držel za ruku,ale já už v těch posledních bolestech nechtěla aby na mě šahal. držela jsem se nějakých madel a řvala.ale PA mě přesvědčily,že se tím vysiluju, at se snažím moc nekřičet.už jsem byla připravená, jen nějaký ten lem na děložním hrdle se furt nevstřebal....pořád se ve mě štourali. každých 15 minut.... pořád nebyl zaniklý.pak kouknul doktor na hodiny a řekl, že pokud max. do 45 minut se to nepovede, půjdu na císaře.to jsem byla docela smutná, protože po tolika bolesti a dřině, že bych šla na sál? ne, to teda ne.mezitím mi zkoušeli všlijaké čípky a kapačky,aby se ty kontrakce ještě prodloužily a zesílily,aby byly rychleji za sebou a tím by se to urychlilo.pak jako poslední naději mi dala taková strašně milá PA nějakou kapačku, která by prý mohla zbarat. no fakt. kontrakce byly snad v kuse a já cítila, že i na tlačení mám nutkání víc a častěji a že se to nedá vůbec už ovládat....tak jsem poslala Luba, at za někým jde a řekne,že už to je, že to cítím.tak přiběhli a začalo to.ještě jsem dovolila jedné medičce, že tam může přihlížet, za což mi pak moc děkoval doktor.bylo tam asi 5 lidí u mého porodu.byla obrovská úleva,že můžu tlačit, protože to bylo strašně těžké netlačit,když tě to nutí.během 10 minut byla malá venku.... na 3 kontrakce. všichni mě povzbuzovali jako na fotbale a chválili,že výborně tlačím,že malá jde ven uplně sama...byla to velká úleva. už žádné bolesti....a ještě k té velikosti. malá měla 4.115g. v úterý jsem byla na té gyndě a doktor dělala ještě UTZ a říkal,že má 3.500-3.800g. ale spíš méně než více....no a na sále se mě ptala PA kolik mimi váží dle UTZ. když jsem jí to řekla,začala se smát a koukala mi na břicho a povídá TO BUDE URČITĚ PŘEZ 4 KILA... TO ANI NEPŮJDE VEN JAK BUDE VELKÝcož mě teda taky moc nepodpořilo,ale budiž :-)jo a nástřih mi udělali,ale ani jsem o něm nevěděla, jen jsem slšela takový zvuk jako když roztrhnete plátno...vůbec nic jsem necítila ani u šití....mám to už asi týden zahojené a sedím v pohodě už asi dva týdny.... na kruhu jsem seděla jen 3 dny v nemocnici.nakonec jsem to zvládla, byla jsem uplně v transu.... včerpaná,ale štastná. pořád jsem na malou koukala,jak ji manžel pyšně držel v náručí....ted mi tady zrovna kňourá a je sladká.snad jsem vás neunudila dlouhým popisem porodu,ale já to prostě zkrátit neumím, byl to natolik obrovský zážitek, že to nelze popsat jen pár slovy.....

ahojik maminy...chtela jsem se zeptat...tech co uz rodily a nejlepe prvorodicek...jak jste poznaly ze uz rodite...daji se popsat nejak ty kontrakce??za mesic me to take uz ceka,ale mam strach ze neco zanedbam....muzete mi poradit?? dekuji

jak Barborka na svět přišla

Taky se chci podělit o zážitek a hlavně dodat optimismus nastávajícím maminkám - prvorodičkám. Porod u nás probíhal v podstatě jako reklama na rození dětí. 21. 7. (tři dny po termínu) jsem během dne ještě dodělávala pracovní resty a odpoledne jsem si pěkně oddychla, když jsem vše dodělala a pomyslela, že teď už máme vše hotové a může malá na svět. Ještě jsem si poseděla do pěti na zahradě s těhotnou kamarádkou, rozešly jsme se odpočívat. V 18:00 začaly kontrakce hned po 5 minutách. Když to trvalo 3/4 hodiny, volala jsem manželovi, jestli už bude v práci končit. Prý ano, že tedy pojedeme, ale že nás určitě pošlou ještě domů ... muži. Přijel, večeřel a když viděl, že během kontrakcí zvládám dobalovat, strojit se apod., ještě víc věřil tomu, že dnes to nebude. Vyrazili jsme do porodnice, kam jsme dojeli ve 20:30, na monitoru 5 silných kontrakcí, po vyšetření doktor oznámil, že si mě tam už nechají, protože jsem otevřená na 4 cm. Šla jsem to říct manželovi, ten zbledl a šel pro věci do auta . Pak do přípravny a ve 21:30 na sál. Po natočení monitoru mi porodní asistentka říkala, že teď mě čeká sprcha, na což jsem jí říkala, že to si nemyslím, protože se mi chce tlačit. A pak už to šlo podle mě hrozně rychle - neustále se kontrakce měnily, zintenzivňovaly a asi po 45 minutách tlačení byla Barborka na světě, ve 23:25. Musím říct, že čas ubíhá rodičce mnohem rychleji než si dopředu představuje a hormony umožní hned druhý den po porodu pozapomenout skutečnou bolest. Všem prvorodičkám přeji takový porod, sice mě nastřihli, ale teď po 3 týdnech o tom už nevím.Všem hodně štěstí, trpělivosti a elánu.

Taky něco o nás :)

Všechno začalo v neděli 3.8. ve 12:00, nějak jsem si to pořád nepřipouštěla, že už to jsou kontrakce, byli cca po 30 minutách, později v 16:00 byli po 10,12,15 minutách, bylo to nepravidelné, ale všichni doma říkali ať radši jedeme, byli fakt silný, tak jsme jeli v 19:00 do Prahy na Bulovku, tam mi udělali monitor a řekli, že jsou nepravidelné, ale že už rodíme (porod na začátku), ale že mají plno, že nás nevezmou, tak kam chceme, tak říkám, že Brandýs nad Labem, tak tam volali a tam že nás vezmou. Tak jsme jeli do Brandýsa a v 21:00 jsem byla na příjmu a řekli ať přítel jede domů, ať mu pak zavolám, že to jentak nebude, tak přítel odjel. Dali mi injekci proti bolesti, abych se prý vyspala, jenže ta mi vůbec, ale opravdu vůbec nezabrala, ale oni to neřešili, celou noc strašné bolesti a při každé kontrakci jsem zvracela, tak mi dali čípek, ale to pomohlo jen na 2 hoďky. V 5:15 mě dali na monitor a říkali, že už je to pravidelné po 6ti minutách, po 7:00 mě doktorka vyšetřila a říkala, že jsem otevřená na 7, tak mi píchla vodu a řekla ať utíkám na sál, tak jsem okamžitě (asi v 7:30) volala příteli, aby dorazil, tak dorazil když jsem ležela na sále a už pomalu tlačila (dřív jsem ho nesměla zavolat, což mě opravdu zklamalo), přítel mi byl velkou oporou, byla jsem strašně vysílená, celou noc jsem si protrpěla kontrakcemi, zvracením a nespavostí, na sále jsem křičela jako blázen, že už nemůžu a tak (úplně jsem se za to styděla :) ). No a v 9:45 byl Dominik na světě. Můžu říct, že jak se narodil, tak jsem okamžitě na celou bolest zapomněla, byl to opravdu nejúžasnější zážitek mého života. Přítel mi byl oporou a když viděl Domču, tak i slzičku upustil. Jsme moc šťastní, prostě vím, že to za to stálo!! Jsme ,,nejšťastnější´´ rodinka na světě!!!

Taky něco o nás :)

Všechno začalo v neděli 3.8. ve 12:00, nějak jsem si to pořád nepřipouštěla, že už to jsou kontrakce, byli cca po 30 minutách, později v 16:00 byli po 10,12,15 minutách, bylo to nepravidelné, ale všichni doma říkali ať radši jedeme, byli fakt silný, tak jsme jeli v 19:00 do Prahy na Bulovku, tam mi udělali monitor a řekli, že jsou nepravidelné, ale že už rodíme (porod na začátku), ale že mají plno, že nás nevezmou, tak kam chceme, tak říkám, že Brandýs nad Labem, tak tam volali a tam že nás vezmou. Tak jsme jeli do Brandýsa a v 21:00 jsem byla na příjmu a řekli ať přítel jede domů, ať mu pak zavolám, že to jentak nebude, tak přítel odjel. Dali mi injekci proti bolesti, abych se prý vyspala, jenže ta mi vůbec, ale opravdu vůbec nezabrala, ale oni to neřešili, celou noc strašné bolesti a při každé kontrakci jsem zvracela, tak mi dali čípek, ale to pomohlo jen na 2 hoďky. V 5:15 mě dali na monitor a říkali, že už je to pravidelné po 6ti minutách, po 7:00 mě doktorka vyšetřila a říkala, že jsem otevřená na 7, tak mi píchla vodu a řekla ať utíkám na sál, tak jsem okamžitě (asi v 7:30) volala příteli, aby dorazil, tak dorazil když jsem ležela na sále a už pomalu tlačila (dřív jsem ho nesměla zavolat, což mě opravdu zklamalo), přítel mi byl velkou oporou, byla jsem strašně vysílená, celou noc jsem si protrpěla kontrakcemi, zvracením a nespavostí, na sále jsem křičela jako blázen, že už nemůžu a tak (úplně jsem se za to styděla :) ). No a v 9:45 byl Dominik na světě. Můžu říct, že jak se narodil, tak jsem okamžitě na celou bolest zapomněla, byl to opravdu nejúžasnější zážitek mého života. Přítel mi byl oporou a když viděl Domču, tak i slzičku upustil. Jsme moc šťastní, prostě vím, že to za to stálo!! Jsme ,,nejšťastnější´´ rodinka na světě!!!

ocistky

Ahoj holky chtela bych se zeptat jak dlouho trvaji ocistky? Ja jsem byla cisarem a mam je jeste porad i po 6.tydnech po porodu...Dik moc za odpovedi.

můj porod

Ahoj holčiny.. dnes je to 6týdnů, co jsem porodila a konečně se dostávám k tomu, abych popsala svůj porod Tak ve stručnosti-v Út 3.6. mi v poradně dr oznámil,že 4.6. mám nastoupit do nemocnice a tak jsem se tam 4.vydala..tam mi natočili monitor, udělali prohlídku a oznámili, že mám čas..a mám jít domů.. ale "naštěstí" mi udělali Hamiltona..v 9.30 jsem dorazila domů a v 11h začaly bolesti.. v 18h jsme se s přítelem vydali do nemocnice, nález-2,5cm..tak jsme sprchovali, hopsali na míči, masírovali apod. hezky jsem se otvírala, až na "potřebných" 10cm, ale malá né a né slézt dolů.. ani za pomoci sester.. Kolem 3h, 5.6. se po dohodě.. že jsem malá a Viki by mě mohla při tlačení potrhat, nebo by se mohla někde zaseknout a musely by se použít kleště.. rozhodlo pro císař.. no a ve 3.59 se narodila naše kočička, Viktorie Anna, s váhou 3.390g a 50cm.. dnes, v 6ti týdnech máme 4.430g a 58cm hrozně to letííííí! a dnes nám píchali i naušničky, tak už jsme opravdové holčičky

Brečely jste u porodu?

Ja ano.Těsně před porodem syna,jsem viděla v tv dokument.Tam bylo zrychleně asi 100 porodu,ruzných a skoro všechny ty američanky,po porodu brečely dojetím.Rodila jsem císařem,uspali mě jen lokální anestezii.Tak ,že jsem vše vnímala.A jak ho vytáhli a já ho slyšela křičet,tak jsem se tam tak rozbrečela,uplná želva.Museli mě utěšovat,vubec to nešlo zastavit.Strašně jsem se styděla,já svoje emoce nikdy nedávám znát.Pro toho doktora,to taky byla nová situace,nevěděl co má dělat.Přišel se pak za mnou podívat na pokoj.Pohladil,mě a říkal,vy jste mi dala,tak mi na sále ještě nikdo neplaklal.

Můj nejkrásnější zážitek - můj porod

Ahoj holky!!!!Pročítala jsem si Vaše porody a také se ráda podělím o ten svůj :o) . Mimi jsme měli plánované - byla jsem na několika operacích a vzhledem k mému onemocnění mi bylo doporučeno,že pokud chci mimi,tak teď - v té době mi bylo necelých 19 LET!!!!! Dokončovala jsem SZŠ a hlásila se na vyšší - mimochodem na porodnickou školu :o) .... Holt to osud chtěl jinak a já místo studia porodů šla rodit sama :o)... Termín jsem měla 19.02.2006 ( to už mi bylo 20 let ) ... Asi tři týdny před porodem jsem měla snad každý druhý den poslíčky - jednou trvaly 23 hodin,pravidelně po 7 minutách ( bolelo to,ale dalo se to ) ... Jelikož jsem z oboru ( zdravotní sestra a navíc jsme bydleli 3 min. od porodnice ) tak jsem nepanikařila. Den před porodem (18.02.2006 ) jsem ještě byla večer před osmou nakupovat v Kauflandu,potkala jsem tam známou a ta tvdila - no jo,ty jsi tipickej kluk!!! To bude kluk jako buk - nevěděli jsme jistě,co že to čekáme,ale každý mě tipoval na kluka ( ač jsem v době těhotenství nabrala z původních 56 kilo 24 kilo na rovných 80!!!! ). Ale světe div se,vypadala jsem tak o 10 kilo těžší a né o 24!!! ( a to měřím 173 cm ) I bříško bylo malinké - doktorka se bála,že malá bude mini... No zkrátka jsem večer nakoupila a jelo se domu. Asi o půl deváte se dostavila první kontrakce,ale já si myslela,že to jsou opět poslíčci.Nic netušící jsem šla spát.Budila jsem se jen na kontrakce a zase usínala.Ve dvě ráno jsem si sedla na postel a věděla,že tohle je ONO. Miláček šel zrovna spát.Říkám mu : asi budeme rodit... A on na to,že až si budu jistá,tak ať ho vzbudím a s klidem šel spát!!!!! No prostě chlapi!! Skákala jsem si na mí´či,měřila kontrakce a když byly po 3 minutách šla jsem ho vzbudit. To bylo skoro 5 ráno. V 5 jsme byli v porodnici,monitor,vyplnění papírů, vyšetření a pak šok - maminko nejste vůbec otevřená ( ač kontrakce na monitoru byly hooooodně silné). Poslali nás na hekárnu s tím,že snad ještě dnes porodím - no myslela jsem že zešílím!!!!! Měl před námi být celý dlouhý den bolestí!!!! Naše sluníčko to ale chtělo jinak. V 5 :45 jsem byla otevřená na 4 cm,o půl šesté na 5 cm,v 6:45 nám protrhly plodové blány,aby odtekla voda,hned jsem byla na 6 cm.Byla jsem poučena,že jak ucítím tlak na močový měchýř,tak že mám říct.Po té prý příjde tlak na konečník a to už budeme tlačit.Byla jsem ve sprše přišli asi dvě hooodně velké kontrakce,ale žádné tlaky.V 7 přišla sestra,ptala se na tlaky a se zděšením mě vyhnala z vody,prý jestli se nám to nezastavilo,prohlédla mě začala plašit - já úúúúplně otevřená,malá úúúúplně dole,hlavička narotovaná do správné pozice a já se cítlila výborně!!!!!! Lezla jsem na porodní postel,žádné bolesti ,nic.Okolo všichni běhali a já si to nádherně užívala!!!!Pak jsem 2 krát zatlačila,malá se začala prodírat ven,ale bohužel si přiškrtila pupeční šňůru ( pan doktor však rychle zareagoval - na nic nečekal - nastříhl mě z obou stran a na jediné zatlačení se nám narodila Terezka..... Sice teda stříhání a šití bylo strašné!!!!! Ale stálo to za to... Malá se narodila v 7 : 28 , vážila 3200 a měřila 49 cm.... Apgar byl 10 - 10 - 10 takže vše naprosto OK!!!! Jak píši až na stříhání a šití to byl nádhernej zážitek!!!!!! Takže shrnuto,mé velké bolesti trvali cca 5 hodin - ale neprožívala jsem to nijak strašně - čekala jsem to ještě horší!!! Samotné tlačení trvalo od 7:15 do 7:28 , takže pouhých 13 MINUT!!!!!!!! Další mimi bych chtěla tak za 8 let a na porod se už dnes mooooc těším!!!!! Je to nezapomenutelný,nejsilnější emocionální zážitek v životě každé ženy.... No snad jset to dočetli celé.Všm přeji to,co jsem prožila já!!!!!

moje porody

První porod proběhl vcelku v pohodě,stahy jsem měla zhruba co pět min. asi sedum hodin.Bylo to náročné,ale dalo se to.můj druhý porod byl trochu jiný.Začal také odtokem PV,do hodiny jsem měla silné kontrakce a už byla v porodnici,podle lekaře i porodní asistentky ještě času dost,nejsem vůbec otevřená.Kontrakce jsem už měla co minutu,max.co dvě a zhruba čtyřicetivteřinové.Dost vydržím,ale to bylo na i mě dost.Po třech hodinách jsem byla otevřená na čtyři prsty.po natočení monitoru asistentka oznámila,že jde pro lékaře,sotva zavřela dveře,už jsem zvonila,hrozný tlak do konečníku a malá se drala ven.Sestřička došla,hlavička už kousek venku,dvakrát zatlačit a bylo to,dorazil i doktor.Akorát těch stehů,vnitřních i zvenku,malá měla modřinu přes celé čelo(ještě teď má)a popraskané žilky za krkem.Jsem ráda,že to dopadlo dobře a malá se má k světu.Má 4měs. a když na ni kouknu,vím,že to stálo za to.

Můj porod v termínu

Ahoj, malý usnul, tak jdu honem napsat, jak probíhal porod mého prvního dítěte. Termín jsem měla 8.6. a jelikož jsem měla těhotenskou cukrovku, tak mi bylo řečeno, že mě nenechají přenášet. Ten poslední týden před termínem už byl fakt náročný, nemohla jsem vůbec spát, byla jsem nateklá a tak jsem se modlila, aby to přišlo dřív. Poctivě jsem od 35. týdne pila maliník a taky jsem den před porodem svedla manžílka, což jsem slyšela, že je také dobrý "přivolávač". No a ve čtvrtek 5.6. jsem se cítila tak nějak divně celý den, ale nedalo mi to a zašla jsem ještě s mamkou do kina na premiéru "Sexu ve městě", což je můj oblíbený seriál. Večer jsme šli spát a já se probudila asi 15 min po půlnoci a cítila jsem mokré pyžamo. Nejdřív jsem si myslela, že jsem se jen připočurala, ale na WC jsem zjistila, že mi odtéká plodová voda a odchází hlenová zátka. Dle instrukcí z porodnice (že se má po odtoku vody přijet do 2 hodin) jsem ještě nechala manžela spát a protože jsem neměla žádné bolesti, v klidu jsem se vysprchovala a sbalila věci na cestu. Muže jsem probudila v 1,30 a jeli jsme do porodnice. Tam zkonstatovali "malý nález", což je otevření na dva prsty, ale jelikož mi odtekla voda, nechali si mě tam na předpokoji a manžel musel domů. Během noci jsem měla kontrakce asi po 20 minutách, ale nic moc bolestivého. Ráno po natočení monitoru si mě pozvala doktorka a navrhla vyvolání porodu, abychom to uspíšili. Zavedla mi 2 tabletky a poslala zpět na monitor. Asi po 20 minutách jsem začala mít kontrakce silnější a po půl hodině jsem je měla po minutě a silné jako prase!! Vydržla jsem to asi 2 hodiny (chodila jsem po chodbě) a pak řekla sestře, že potřebuji něco na tišení bolesti, nebo se z toho zblázním... Doktorka mě znovu prohlédla, zjistila otevření na 4 prsty a poslala mě na porodní sál. Tady mi hned vzali krev kvůli epidurálu, o který jsem si řekla a dostala jsem klystýr. Znovu monitor, pak sprcha, která mi vůbec nepomohla, zase monitor u kterého jsem fakt trpěla v leže na boku a pak už přišla doktorka, že mi píchne epidurál. Ani to nebolelo a po 10 minutách přišla hrozná úleva.... Bohužel trvala jen půl hoďky a pak mi přišla k sobě pravá polovina těla (zabral pouze na levou), takže jsem opět začala prodýchávat kontrakce, manžel podporoval a světe div se, po 20 minutách mi doktorka řekla, že se jde rodit, jelikož jsem otevřená na 9 cm. Ale malý byl hodně vysoko, tak jsem musela stát u křesla a gravitací ho tlačit dolů. Pak už bylo vše připraveno, já dostala hrozný tlak do konečníku, tak mi bylo povoleno si přitláčet. Asi po dalších 10 minutách jsem šla zpět na křeslo a začalo tlačení. Byla jsem úplně mimo, takže si z toho moc nepamatuju, jen že jsem měla černo před očima, myslela jsem si, že mi tím tlakem praskne hlava a pak už jen jsem cítila pálení, jak mě nastřihli a ve 14:00 úlevu, jak malý vyklouzl ven. Vůbec nekřičel, ukázali mi ho na pár vteřin a nesli ho pryč, jelikož byl úplně fialový a napil se plodovky. Za 2 minutky byli zpět a to už vřískal na celé kolo. Takže po 5 hodinách kontrakcí byl 6.6. 2008 Lukášek na světě s váhou 3,78 kg a 52 cm výšky. tatínek si ho tam hrdě choval během doby, než jsem porodila placentu, a než mě paní doktorka zašila (naštěstí jen hráz). Bohužel Lukymu zlomili při porodu klíční kost a na hlavě má otok, jak spěchal ven.Ale vše se prý do 2 měsíců spraví, tak nám držte palce!! Je to naše zlatíčko!!!

Ahoj. Tak tiež prispejem svojou troškou do mlyna. Neskoro, ale predsa.28.7.2006 o 23.30 som sa ukladala k spánku a nemohla som nájsť vohodnú polohu. Ako som sa "uhniezďovala" ucítila som vlhko medzi nohami. Hneď som si pomyslela, že som si dóóósť cvrkla, ale mi praskla voda. Tak som sa snažila zobudiť manžela, a hovorím mu: "Asi mi praskla voda." A on na to: "Cože, kde nám teče voda?" Tak som mu asi na tretí pokus vysvetlila, že rodím. Vyskočil z postele a začal organizovať: "Daj si sprchu, ja skontrolujem, či máš všetko zbalené a vyrazíme." Autom to máme do porodnice cca 5 min. v špičke, nočnou Jihlavou to bolo doslova za minutku. Dorazili sme na príjem. Porodna asistentka nás privítala s otvorenou náručou (pamätala si nás z predporodneho kurzu), vyšetrila ma, a povedala, že som otvorená na 2 prsty. Za 2 min. prišiel lekár, vyšetril ma, a povedal, že som otvorená na 3 prsty. A bolesti zatiaľ žiadne. Až mi robili ultrazvuk, začala som cítiť mierne bolesti ako pri menzes. Ku koncu to už bolo horšie, ale dalo sa to.Po vyšetrení mi sestra hovorí: "Vyholím vás a dám vám klystýr, uľaví sa vám, a urýchly to porod." No, myslela som, že porodím už na záchode. Z posledných síl som sa vyšplhala na lehátko hneď pri záchode, a bolo mi úplne jedno, že mám nárok na pohodlnú "hekárnu" (hrozné slovo). Prišla sestra, a pýtala sa manžela, ako často mám kontrakcie. On povedal, že po 5 min. Poslala som ho do pr...e, že ich mám už stále. Medzi tým išiel lekár spať a sestry boli tiež stále v kľude. Keď som zistila, že je len 1.15 a vynásobil asom si momentálne bolesti osmimi hodinami (ako nám "sľubovali" na kurze), chytila ma panika, a povedala som, že to bez niečoho na bolesť nezvládnem. Manžel zavolal sestru, tá ma vyšetrila a hovorí, že na bolesť mi už nič nestihne dať, že rodím. A v tej chvíli mi prestali bolesti, takže keď mi sestra na sále hovorila: "Až budete mít kontrakci, tlačte.", tak ja som stále ležala a čakala. Trochu som to celé nemohla vydýchať, tak sa to nejak pretiahlo, takže sa dcérka narodila až o 2.00. Spomínala som na videá plné emócií a sĺz, a ja som sa zmohla na jediné: "Tý jó." Manžel ma počas porodu povzbudzoval, a hovorí mi: "Už to nepotrvá dlouho, už vidím hlavičku." No, na to by som ja nervy nemala. A prestrihol aj pupočnú šnúru. Vtedy som vedela, že sa na neho budem mocť v každej chvíli, za každej situácie spoľahnúť. To bola tá lepšia časť. To, čo prišlo po tom, bolo horšie. Síce ma nastrihli, ale napriek tomu som sa roztrhla až k zadku. A vo vnútri som bola dosť potrhaná kvoli zápalu, ktorý som prekonala v detstve. Takže šitie bolo 100x horšie, ako porod. Ešte niekoľko dní (týždňov) po, som myslela, že na záchode rodím.Keď tak na to pozerám, tak som sa nejak rozpísala, asi mám dnes nejakú literárnu slinu. Takže sa vám ani nebudem čudovať, keď to nebudete čítať. Ak náhodou áno, ďakujem vám, že ste dočítali až sem.

porod za 90 minut

Ahoj jmenuji se Jana tento rok 19,3 se nam narodil další přírustek do rodiny. Kdyš to tak shrnu první porod byl take za 90 minut ale tím ,že mi bylo 18 tak jsem si připadala ,že rodím 4 hodiny. Tentokrat budu na tento porod vpomínat v tom nejlepším. Bydlím v Českém Krumlově tak jsem tu i odrodila me dvě deti mam první holčičku Lucinku které ted budou 4r a mího bobše Dominika kterému budou za týden 3 měsíce . Rodil mě snad ten nejlepší doktor který múže vubec být. jmenuje se Fialkovic. a ted k prubehu.Od pondělka17,3 jsem měla nesnesitelné bolesti ale pořát nebyli pravydelne jednou po30 min. podruhe po50min. no tak jsem si nijak nedelala hlavu v uterí me manzel odvezl na monitor ale pořád nic tak jsem jela domu. večer jsem si nemohla dat ani sprch protože jak se mi dostala voda na bricho tak jsem myslela,že mi praskne. ve 3h rano me probudili bolesti tak jsem si je prodejchavala a ani jsem nikoho nebudila no a v 8h rano mě manžel vezl znovu do porodnice stim ze jsem mela bolesti po 2min. vysetreni probehlo v klidu voda mi nepraskla vubec dostala jsem kapacku do ruky a sla jsem na sal. Kdys jsem dostavali ty největší bolesti a tlaky vespod zakřicela jsem na sestru ta mě prohlidla a rekla ze to k porodu jeste neni a prý ze jestli mi dela tlacení dobre tak to mam skouset.TAK JSEM TLACILA ale stylem že mi odtekla predni i zadni voda a kdys to sestricka slsela tak se sla prevlect ze me odrodi sama protože měl doktor dalsi pripad vedle ne druhem sale nastesti to stihnul a ja jsem 3krat zatlacila a malej byl nasvete proste nejkrasnejsi poci. Mam z nej obrovskou radost a roste nam pred ocima. preji krasny den a lehke porody a doporucuji Cesky krumlov dr.Fialkovice pa Jana

S-I-M porodila

dobré ráno,dnes ve 3:52 hod se narodila Viktorka Vrabcová, přivedla jí na svět S-I-M císařským řezem. Asi nastali komplikace, víc se dozvím zítra až se za ní půjdu podívat. Simču pustili včera z nemocnice domů, doktor jí poslal kvůli přenášení a oni jí udělali Hamiltna a pustili domů jestli se to nerozběhne samo. Malá vážila 3,390 kg a měřila 50 cm

Můj porod -krásný zážitek

ahojky až teď když už máme po 6nedělí,mám čas a chuť napsat jak probíhal můj porod. Take že ve čtvrtek 10.4 v 18.00 mi začalo tak pbolívat v pánvi a dost pravidelně ale žádná velká bolest ,manžel přišel v osm z práce a v půl desáté jsme si šli lehnout s tím,že dneska určitě rodit nebudeme, nevěnovala jsem tem bolestem v pánvi nějak velkou pozornost, protože jsem skoro 10dní před porodem dos poslíčkovala, a v noci ve 23.00 přišla první křížová bolesz úplně jiná než jsem měla těch 10dní předtím to šlo všechno do břicha klasické stahy, ale v těch jedenáct to přicházelo po 2 až 3min,pak praskla voda na 2krát tak to už jsme jeli,v porodnici nález na 3cm ,pak vana cca2h tak jsme se otevřela na 10 a šli jsme na to, akorát jsme nerodili na sále ale na hekárně já na manželovi,který seděl na sedačce a Stella šla na žíněnku,bez jakýhkoliv léku a oxytocinu,ten mi dali až na vypuzení placnety ,když jsem si pak po narození dcery přešla na sál,takže zážitek nadevše,hudba ,svíčky ,já manžel jedna sestra a doktor ,který byl těžký pohodář,holka se narodila cca za 5,5hodiny a sestra říkala,že kdyby mi byly podány léky takže by byla na světě dřív tak o hodinu,je fakt ,že skoro hodinu a půl jsem ji tlačila ven,jelikož šla prý hodně nasucho,protože jsem ztratila skoro všechnu vodu tak to trošku drhlo i to jsem tak citíla, ale jinak žádná velká bolest ,která by se nedal zvládnout ,spíš vyčerpanost a únava,kort v té vaně ,kde byla konktrakce po 1min a trvaly 35vt.tam jsme byla dost vyčerpaná a prý jsem i usínala, manžel skvělý ohromná podpora talčil mi potom na té sedačce břicho a to dost pomohlo.Prostě shrnutě na porod budu vzpomínat ráda a s velkým nadšením ,asi jsem divná,ale je to tak, i rekonvalescence po porodu velice rychlá jelikož bez nástřihu a natřýení,takže žádné šití apod. Tak všem přeju podobný porod a hlavně zdravé mimi.mějte se všichni krásně

PLÁNOVANÝ CÍSAŘSKÝ ŘEZ

Den „D“ – 7. května 2008 Ráno v 5 nám zazvonil budík a to byl začátek našeho velkého dne. Došla jsem se vyspršit, naposled jsem skontrolovala věci do porodnice a po 6. hodině jsme vyrazili do Českých Budějovic. Dorazili jsme kousek před 7. hodinou. Mě si odvedla sestřička do převlékárny a dostala jsem slušivého andílka a manžela si vzala na starosti další sestřička, dala mu erární oblečení a usadila ho v šatně. Mě si zatím odvedli na monitor. Během natáčení si sepsali potřebné papíry.Po té mě odvedli za manželem, protože jsem měla přijít na řadu až jako druhá.Asi po 20. minutách si pro mě přišla doktorka, prohlídla si mě na stole, pak mě vzala na ultrazvuk a pak si mě odvedla sestřička do malé místnůstky na klystýr. Po namáhavé půl hodině mě sestřička odvedla do sprchy … to bylo velmi příjemné. Pak mě opět odvedli za manželem. Bylo to moc dlouhé a já začala být dost unavená. Nakonec jsem se dověděla, že jim do plánu přišel akutní císař, tak to trošku potrvá, než přijdu na řadu. Po nějaký době mě opět odvedli na natočení monitoru, vzali mi krev a opět mě odvedli za manželem. Bylo to dlouhé čekání, ale nakonec jsme se dočkali a přijeli si pro mě ze sáluBylo něco málo po 10. 30 hod. .Už při zavádění cévky jsem pomalu usínala a na operačním stole si ze mě anestezioložka dělala srandu, jestli opravdu budu potřebovat uspat. (protože jsem byla opravdu unavená, tak jsem si nechala dát celkovou anestesii). Ještě jsem si stačila dát s doktorama dobrou noc a ….. najednou slyším jako z dálky: „Paní Maroušková, máte krásného Vojtíška který váží 3710g“.Manžel byl celou tu dobu od porodu s ním a dohlížel na všechny prohlídky. Bylo to pro mě strašně krásné a neuvěřitelné. Dostala jsem injekci proti bolesti a nechali mě trošku odpočinout. Měla jsem strašnou zimnici a strašně mě bolelo bříško a táhli mě záda.Naštěstí to brzy přestalo a asi tak po půl hodině mi přivezli Vojtíška. Bylo to pro mě neuvěřitelné, položili mi ho na prsa a ten malej tvoreček byl tak krásný. Byla jsem strašně šťastná a bylo to pro mě to nejhezčí. Poté Vojtíška odvezli zpátky na Bečárnu /tam mají novorozeňátka na starosti( a nechali mě odpočívat. Kolem 14. hodině za mnou pustili manžela. Vojtíška mi vozili tak 5 denně na kojení a v noci nás nechali odpočívat. V pátek dopoledne mě převezli na pokoj. Měli jsme veliký pokoj, kde jsem měla postel, Vojtíšek postýlku na kolečkách a pro manžela rozkládací křeslo. Pomalu jsme se oba učili starat se o Vojtíška a sestřičky nám velmi ochotně a s radostí pomáhali. Ze začátku jsem moc mlíčka neměla, tak nám malého museli přikrmovat, ale poslední dva dny jsme už byli soběstačný a Vojtíškovi už stačilo mlíčko ode mě. Naučili jsme se vše potřebné, manžel skvěle zvládá přebalování, já pak broučka oblékám, společně koupeme a manžel mi pomáhá přikládat při kojení. Teď už jsme jako dokonalý tým a vše zvládáme bez větších problémů. Začíná nová etapa našeho společného života a my vykročili pravou nohou….

Tak i o mých porodech

Milé maminky současné i ty nastávající, ráda se s vámi podělím o mé prožití porodu. Mám za sebou 2 těhotenství tudíž i 2 porody. Poprvé jsem otěhotněla koncem roku 2003. Kdyby mi nevynechala menstruace a neudělala si těhotenský test, ani bych nevěděla, že jsem těhotná. Nebyly žádné nevolnosti, zvracení, žádné zvláštní pocity, že je to tady. Vše probíhalo v pořádku, jen od 17. týdne mi začalo tuhnout břicho a to trvalo až do konce. Někdy těchto falešných ztahů bylo i 30 denně, ale jelikož nevedly k otvírání a ani nebyly bolestivé, bylo to v pořádku. Termín jsem měla 8.82004, ale nic se ten den nedělo. 10.08 jsem šla na kontrolu do porodnice a při točení záznamu se malému nechtělo moc hýbat. Ikdyž jsem zkoušela různé polohy - v sedě, na zádech, na jednom boku i na druhém, pořád nic. Zavolali primáře a ten řekl že jelikož mám po termínu tak kvůli tomu záznamu mám nastoupit další den na vyvolání. Bylo mi z toho dost na nic, protože jsem chtěla rodit přirozeně až to samo příjde. Co s tím, že se zrovna malému chtělo spát, když ho točili? Jinak jsem samozřejmě pohyby měla normálně. Nedalo se nic dělat a já druhý den nastoupila. V 9,00 mi zavedli tabletu na vyvolání a začaly velmi mírné ztahy, jako při menstruaci. Postupně se začly zesilovat, takže mi v 11,00 píchli plod.vodu a bolesti začly být ještě silnější. Chodila jsem do sprchy na míč, taky na záchod kvůli sestoupení mimča. Tak to probíhalo do 16,00. Bolesti už byly hrozné, říkala jsem že už nechci a že to nevydržím. Ale vydržela jsem no a v 16,35 se nám po 3 zatlačeních už bezbolestných, narodil syn Lukášek, 3,95 kg a 54 cm. Po druhé jsem otěhotněla začátkem r.2006. Tentokrát mi bývalo špatně od žaludku ale naštěstí jsem nezvracela. V 7.týdnu jsem začla krvácet, praskla mi cévka na obalu plodového vejce a byl z toho hematom. Nejdřív se nevědělo jestli to nepovede k potratu, ale vše se vstřebalo a dopadlo to dobře. Termín jsem měla 14.10.2006. Ani tento den se nic nedělo. 20.10. mi začali pravidelné slabé kontrakce, asi od 16,30 odpoledne. Kolem 19. hod byly po 5 minutách, ale žádná velká bolest. Volala jsem na porodnici a řekli, že když to do hodiny nepřestane, tak mám radši přijed. Nepřestalo, tak jsme jeli. V 20,30 mi natočili záznam, vyšetřili a že prý je to pěkně nachystané asi na 3 cm, ale že to nemusí být ještě k porodu. Ale radši mě přijali, jelikož nemohli říct ani tak ani tak. Byla jsem na běžném pokoji. Jak jsem si lehla do postele, ztahy začly nabývat na síle. Někdy po půlnoci mě přijali na sál, otevřela jsem se na 7 cm. Tentokrát bylo vše rozjeté, takže příprava jako nálev byl poloviční, sprcha jen to nejnutnější a už na porodní lůžko. Probíhalo to úplně stejně jako poprvé, takže po pár zatlačeních se nám ve 2,42 narodila dcera Barbora, 4,20 kg a 53 cm. Ještě musím říct, že ani u jednoho porodu jsem nemusela být nastřižená a měla jsem jen po dvou ztezích. Takže vlastně můžu napsat, že mé porody byly vlastně úplně pohodové, až na ty strašné bolesti ke konci. Všechny vás zdraví Rosalli

Tak se mi snad podaří něco napsat.V sobotu ráno jsem nastoupila do nemocnice na vyvolání,jelikož jsem se neotvírala a hrozila mi preeklampsie.Hned ráno mě napojili na zátěžový test,který byl na jedničku.Jenže ten nezabíral.Tak mi ještě ten den večer zavedli nějaké gelové tyčinky,které mi začali otevírat porodní cesty.Druhý den ráno mi je vyndali a večer zavedli prášek na vyvolání.No a ve dvě ráno mě vzbudili kontrakce po pěti minutách a už to utíkalo.Ve čtyři jsem volala tátovi že už může přijet.Mezitím mi udělali klistýr a zavedli do zadku nějaké čípky na povolení kloubů a svalstva.Byl to docela namáhavý porod,protože Domča trošku víc narostl.Museli mě nastříhnout a s velkým úsilím byl prcek v 7:40 na světě.Táta moc pomáhal.Držel mě za ruku,dával kyslík a hrozně mě tím podpořil.Jsem moc ráda že je to za mnou a po druhé už do toho asi nepůjdu.

Mejdan

Ahoj o mojich porodech tu raději psát nebudu,protože by to vydalo na knihu.Když jsem byla po třetím císaři a už jsem byla na pokoji,byly tam se mnou další dvě co měly nějaké zdravotní komplikace a byly tam na vyvolání porodu.A ta jedna byla tak neskutečně ukecaná a říkala takové super historky,že jsme se šíleně celou noc chechtaly,já po císaří břicho bolelo jak blázen,málem my popraskaly stehy.Ony na tom byly jěště huř měly už porodní bolestí divím se že po takové noci vubec porodily.Musím říct,že tak jak den po porodu tak jsem se nebavila ani na tom nevětším mejdanu co jsem kdy byla.

fanypet zapomněla

Jsem zapomněla, než jsem začala krváce, lovili mi ještě placentu, nechtěla jít ven a dr. ji nemohli najít. Po dlouhé době ji našli a byla celá potrhaná A zbytek znáte

....

Ahojky, 21.1. ráno v 5 jsem šla na WC, když jsem stoupla (myslela jsem, že jsem se počůrala :-)), ale později se ukázalo, že mi odtéká plodová voda. Začala jsem se pomalu oblékat, (miláček byl doma, ale chtěla jsem zachovat klid) zavolala jsem si do špitálu jestli musím jet nebo počkat na stahy, nasnídala, nachystala věci a řekla miláčkovi, že mi odtéká plodová voda, v tu ránu vypnul tel. a řekl, že ho už nic nezájímá, že bude jen se mnou. Přijeli jsme do špitálu a tam mě hospitalizovali, neměla jsem stahy. Pořád mě kontrolovali a pořád nic.Druhý den mi dali kapačky na vyvolání a začlo to.Kolem jedenácti přijel miláčik. Byla jsem pořád ve sprše, horká voda a masáž dělá svoje. V 16 hodin už Radim nemohl vydržet pohled na mě jak trpím, tak zavolal sestru, že chceme epidurál.Bohužel nikdo mi ho zrovna nemohl píchnout, tak mi dali dolsin, byla jsem dobře sjetá, moc si toho pak nepamatuji... Kolem pátek mi píchli epidurál, tak to bylo super,chvilkama jsem se nudila ale zachvilku začly ty největší bolesti, křik, že mi vypadne mimčo a bolest....Pak mi na koze musel Radim držet nohu, protože jsem to nějak nestihla,měla jsem stah takže mi držel nohu a hlavu.Dr. mi řekl, až ucítím bolest, že mám zatlačit, já už hodně unavená, nenajezená...nevěděla že mám bolest, tak mi dr. řekl "teď jste měla bolest", tak jsem pak teprve zatlačila...no a byla na světě. Ale pak začly komplikace, začala jsem hodně krvácet, tak začali makat jak šroubci, chudáci.Takže další 3/4 hodina porodu, zašívání a čištění , zašívání mě dost bolelo. Po dvou hodinách ležení na porodním sále mě chtěli odvést na pokoj, ale skolabovala jsem. Museli mi dát druhou infusy. Tak jsem na porodním sále zůstala další hodinu. Ale dovolili nám, na porodní sál si objednat pizzu to bylo parádní. No pak jsem jela na pokoj. Tři noci mi malou nedali, jen na kojení, musela jsem hodně nabrat síly.....