Můj POROD - nové diskuze

Porod

Ahoj holky ctěla bych se zeptat jstli tady někdo rodil v Bohunicích? chtěla bych rodit do vody jaké stím máte zkušenosti? Jinak některé ty příběhy tady berou dech.Sama se porodu dost bojím hlavně toho že mi dojde síla a já nebudu dost tlačit

A prý že to nevypadá :-))

Ahoj,ráda bych se s vámi podělila o svůj zážitek z porodu. V pondělí 5.1. jsem byla na kontrole, a doktor že to prý na porod zatím nevypadá, termín jsem měla 10.1. Tak jsem spokojeně odešla domů. A hele, ve středu v jednu ráno mi v posteli praskla voda a už to běželo, vydali jsme se tedy do porodnice a v 7.1. v 10:05 se narodil Jakoubek 3,37kg a 51cm. Tak tady vidíte, že ani doktoři nejsou neomylní. Jinak porod proběhl dobře, rodila jsem v Havířově a musím mooooc pochválit MUDr.Čechovou, vynikající, mladičká a příjemná lékařka. Jen jsem měla problém s porodem placenty. Mám pocit, že všude se píše, jaká to není formalitka, a pro mě to bylo asi nejhorší z celého porodu. Protože jsem si po porodu oddychla, jak to mám za sebou, a přišel porod placenty. Nebyla vrostlá a hodně pevně držela a paní doktorka se rozhodla ji manuálně vytáhnout, fuj, fuj, to byl děs, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem nemusela do narkozy a na výškrab, ale nikomu to nepřeju.Jinak celkově pocit dobrý, manžela jsem měla sebou, všem váhajícím vřele doporučuji, a dneska už se doma těšíme z toho našeho drobečka. Je moc hodný, pěkně papá a přibírá.Všem nastávajícím maminkám, které si tady pročítají příběhy, jako jsem to dělala já, přeji co nejlepší a hladký průběh porodu a nebojte se, není to tak strašné a to horší rychle zapomenete. Děkuji všem co to dočetli až do konce.

Císař

Ahoj maminky. Dneska jsem byla v poradně a tam se bohužel povrdilo, že naše beruška je v poloze zadečkem. Chtěla bych se zeptat na zkušenosti s poroden klasickou cestou a poprosit Vás všechny maminky, které si prošli Císařem, zda by mi mohli popsat pocity při aplikaci anestezie do páteře a pocity po tom. Mám z toho strach, nikdy jsem neprodělala žádnou operaci. Chtěla bych kojit a starat se o své miminko co nejdřív. V knížkách píšou, že tato anestezie je pro mimčo šetrnější. Váhám jestli to mám podstoupit a nebo si dát elkovou narkozu.Jsem z toho všeho všeho pěkně vyplašená a nervózní. Moc děkuju za odpovědi. Hanka

porod

Ahoj, rozhodla jsem se s vámi taky podělit o pocity a zkušenosti z porodu. Z pátka na sobotu (3.1.) v noci jsem měla bolesti jako při menstruaci. Říkala jsem si, to jsou určitě poslíčci. K ránu mě bolesti přestali a mohla jsem zase skoro normálně fungovat. Je ale pravda, že jsem nebyla úplně ve své kůži. V sobotu večer kolem 10 mi bolesti začaly znovu. Tentokrát ale byly úplně jiné. Nejdřív byly po 20 minutách, potom po 10-15 minutách. Pochopila jsem že ten den asi porodím. Do rána jsem chodila po bytě a vůbec nespala. Říkala jsem si, že do porodnice je ještě čas jet. Co by tam taky se mnou dělali. No a tak jsem si pro jistotu hned ráno nachystala všechny věci a přítel pro jistotu smontoval postýlku. V 11 jsem začala dělat oběd. Jenže to už se bolesti začaly zintenzivňovat - už to bylo po 5 minutách. Ještě jsem si pořád říkala, ještě chvíli vydrž. A během chvilky to byly už jen 3 minuty. To už jsme na nic nečekali a jeli do porodnice. Jen co jsme přijeli, tak mě napojili na monitor a v tu chvíli mi praskla voda. Přijeli jsme asi v 13:15. Sestřička říkala, že do večera do 8 určitě porodím. Přítele jsem poslala domů a řekla mu že mu pak zavolám aby přijel k porodu. Mezitím mi museli dát antibiotika do žíly. Kontrakce se začaly stupňovat. Když se střídaly sestry, tak jsem psala přítelovi, aby po 7 přijel, že to bude akorát. Jenomže za 10 minut za mnou přišla sestra a řekla mi že jestli ho chci u porodu, ať mu hned zavolám, že jinak to nestihne. Tak jsem mu zavolala ať hned přijede. Mezitím jsem už byla na porodním sále a malá se hlásila na svět. Přítel přijel v pravou chvíli. Myslím že jsem ještě 4x zatlačila a malá Viktorka se narodila. Nástřih si vůbec nevybavuji, to šití ale potom docela bolelo. Nejkrásnější bylo, když mi Viktorku položili na břicho. Na to v životě nezapomenu. Po porodu jsem sice měla pár komplikací (museli mi dát trasfuzi krve a udělat revizi), ale to všechno za to fakt stálo. Nemůžu říct, že bych nechtěla rodit ještě jednou. Je to opravdu ten nekrásnější pocit na světě.

Můj porod 2

Termín byl danej, máme přijet 22.12. ráno, a že nám ho vyvolaj. Nestalo se, doktorka řekla, že to nevypadá a máme přijít 24.12. Byla jsem smutná, protože jsem se na našeho uzlíčka moc těšila. Cestou domů jsme ještě nakoupili nějaký dárky a přemýšleli, jestli teda pojedem pro syna k babičce. Byl u ní na hlídaní a já samosebou trpěla odloučením. Nakonec jsme se rozhodli, že než pro něj zajedem, půjdem na pizzu a dáme si vanu a sexik. Bylo 14 hodin, sotva jsme si objednali tak to začlo. Kontrakce a rovnou pravidelné po deseti minutách. Ale říkali jsme si, že to nic, a tak si manža dal v klídku pizzu, já do sebe taky něco nasoukala. Ještě si dělal srandu, že do ní dali něco zkaženýho, že se tak svíjím. Doma jsme napustili horkou vanu – ta mě totiž už několikrát poslíčky zklidnila. Tentokrát to mělo opačný efekt. Bolesti byly čím dál silnější a už po třech minutách. Manža mě nějak oblíkl a dotáhl do auta. V Bohunicích jsme zkoušeli jít od vrátnice, ale je to daleko a naštěstí nás vrátnej pustil autem až k porodnické klinice. Čekání na výtah bylo nejhorší. Pak už to šlo rychle. Sestra si mě pamatovala od rána a jako kdybych šla jen na prohlídku mě vedla k monitoru. Pak ale pochopila, že je to zbytečný a rovnou mě nachystaly na porodní box. Byly tam dvě asistentky, jedna mě připravovala a druhá vyslýchala manžu a psala přijímací zprávu. Pak ta první řekla, že jestli chci, tak můžem tlačit. Já ani tak ne, ale Vendulka chtěla. Ještě jsem si řekla o injekci proti bolesti, protože mi to doporučila gynekoložka. Asistentka odpověděla, že než by to zabralo bude po porodu. Měla pravdu. Tlačili jsme třikrát a byla na světě. Přesně v 16 hodin. Od výtahu to mohlo trvat tak 20 minut. Když mi ji daly na bříško, nevěřila jsem, že už to mám za sebou. Plakala a plivala plodovku. Manžovi přikázali přestřihnout pupeční šňůru, pak jí utíraly a vysávaly tu plodovku. Mezitím pode mnou složili lůžko a připravili na šití. Vendulka měla úplně stejný míry jako Jiříček: 52 cm a 3,650 kilo. Když mě doktorka došila, nechaly nás tři spolu, dali mi jí k prsu, ale ještě nechtěla sát. Dostala jsem večeři a čaj a malou si vzali na prohlídku na novorozenecký. Trochu jsme si odpočala, šli jsme se osprchovat a pak mě převezli na pokoj. Manža odešel v šest hodin a chvilku potom mi přinesly malou. Celkově to byla pohoda. Všichni nás chválili jak jsme se trefili do termínu a taky že jsme přijeli rodit akorát.

Porod?

nevím jestli mám vůbec svůj zážitek psát abych nezastrašila nějaké nerodící maminky,ale pokusím se tak ve zkratce popsat i svůj zážitek z mých dvou porodů.Nejprve musím napsat že jsem rodila první dceru v 26 letech a druhou ve 34 letech.před prvním porodem jsem se vlastně vůbec nebála,moje mamka i sestra by mohly rodit za housku na přání,prostě přišly prdly a bylo dítě na světě.Byla jsem na 1000 % přesvědčená že u mě to nebude jinéMěla jsem první poslíčky a hned spěchala do porodnice,bylo to asi 3 dny před termínem,tam mi hned oznámili že do oběda bude mimčo na světě,pak jsem se ještě asi 3 hodinky mezi kontrakcema usmívala a pak už se u mě scházeli jen různí doktoři,vyšetřovali mě,napíchávali vodu,dávali provokačky abych se otvírala a po nich uklidňovačky abych se nevyčerpala až dojde k samotnému porodu.V půl šesté večer když jsem měla pocit že je to moje poslední desetiminutovka v životě mě vezli na sál na císaře.Narodila se krásná a zdravá dceruška,která byla normálně velká a normálně krásnáprostě moje !!!Tím okamžikem pro mě nějaké další rození dětí nadobro skončilo a jako všechny maminky jsem řekla už nikdy více!!!Nechápu že se to po dvou třech letech tak semele že si ta ženská řekne,co kdyby jsme měli ještě další mimi??I já bláhově viděla jen uzlíček v náručí a nevzpomněla si na to co tomu předchází.Po několikaletém snažení se v Barunčiných 6 letech konečně podařilo zplodit drobečka.Už u druhého měsíce jsem si nosila břicho v náručí,protože jsem měla pocit že to ze mě vypadne nějak dřív,přibírala jsem kila závratnou rychlostí a funěla a funěla.A nevím pročale přála si tentokrát rodit normální přirozenou cestou abych taky poznala,,to druhé,,Vybrala jsem si pochopitelně jinou porodnici protože těm prvním jsem po první zkušenosti nevěřila a jezdila do 50 km vzdálené porodnice,kde mě ujišťovali že porodím normálně a že není důvod rodit císařem.Zapomněla jsem uvést že jako vysvětlení proč to byl 1.císař mi řekli že mám úzkou pánev a nemohu rodit normálně.Mých 153 cm tomu nepřidá,tak jsem byla stejně připravená na císaře a jen snila o tom jaké to je tlačit.Když nastal den D,dorazila jsem do mnou vybrané porodnice a shrůzou zjistila že slouží doktor který léta pracoval v té kde jsem rodila poprvé a učil se tam praktik rodění dětí.Já měla stahy po dvou minutách a on se mě zeptal proč že jsem přijela jelikož mě vyšetřil a neshledal známky porodu kromě těch že jsem řvala bolestí.Požádala jsem,že bych moc chtěla zkusit normální porod,řekl,,uvidíme,,a odešel,sestra mě zatím oholila a připravila na obě varianty porodu a pak to začaloPo dvou hodinách jsem klečela na kolenou a prosila o císaře,ale se slovy že vše se vyvíjí jak má mě nechali dál vyvádět.NO ŘVALA JSEM FEST ALE JAK UŽ JSTE POZNALI JSEM HYPOCHONDR A MOJE PROŽITKY JSOU JAKSI SILNĚJŠÍ NEŽ JÁ A TAK JSEM ŘVALA O STO ŠEST A PROSILA ZA ODPUŠTĚNÍ!!Asi po 2 hodinách přijel manžel a sestry si oddechla že je tu konečně někdo kdo převezme jejich práci a hlazení.To se ale spletly,funěla jsem a hekala a na doktorovi vydupala epidurál.odebrali krev a přijel anesteziolog,drželo mě asi 5 sester a on neustále říkal,sakra sakra,nějak mi to nejde napíchnout.I přesto že jsem se snažila mezi umíráním nedýchat a nehýbat.Pak konečně nastala chvíle kdy dr.řekl,jdeme na to,až řeknu teď tak zatlačíte,řekl teď a já zařvala snad na celej špitálříká,maminko,nekřičte a tlačte,takže druhý pokus,zase ÁÁÁÁÁÁÁÁ a vyšel ze mě jen táhlý řev postřelené laně,až napotřetí mi ukázal jak nafouknout tváře a zatlačita ejhle,konečně jsem to pochopila a začala dělat co mám,na 3 zatlačení byla venku druhá holčička,krásná,zdravá a zase moje!!Nástřih jsem necítila ale šití každý steh,bylo mi řečeno že mi nezabral ani ten epidurál ale ani injekce na zmírnění kontrakcí a ani 2 injekce na umrtvení při šití.JSEM ASI DIVNÁ,řekl doktor.Musím ještě dodat že jsem se jim všem po porodu hrozně omlouvala že jsem vyváděla a křičla a oni mě jen uklidňovali že nejsem jediná a že to bylo v pohoNo nevím ale vím jistě že žádné třetí těhotenství ani porod mě už nehrozí....i když možná..... !!Na závěr ještě poslední věc,ty které máte za sebou své první či druhé porody mě chápete a ty které to teprve čeká se nebojte,nakonec po tom všem držíte to svoje kuřátko v náručí,pláčete štěstím a víte že každá bolest je nicotná proti štěstí a radosti kterou prožíváte.

Tak já se taky podělím.15.6.jsem měla první termín 18.6 mě mudra poslala do porodnice na měření a stále se nic nedělo už jsem začínala být dost nervozní protože pokaždé jsem začínala rodit na termín.a jelikož se nic nedělo tak mě objednali 20 na vyvolání,no a to jsem řekla že na vyvolání nepujdu v žádném případě že mě tam budou ještě ten den mít.A jako kdyby mě mimčo vyslyšelo, v 16.00 taková zvláštní bolest mírná tak jsem si říkala že by už konečně? když jsem začala sledovat hodinky tak bolesti jsem měla po 20min v tu chvíli taková radost ale zároven i strach když už jsem věděla do čeho jdu.Manžel ještě o ničem nevěděl protože co kdyby náhodou to byl jen poplach.Ve 20.00 byly bolesti o něco silnější a po 10 min.Tak povídám manželovi tatko mam bolesti, dnes pojedem,ten by jel nejradši hned.Tak říkám neplaš až to bude k tomu řeknu včas.Asi ve 22.15 říkam jdu se osprchovat a pak hned spát manžel šel taky,jenomže během 5 minut se bolesti tak zesílili že jsem nemohla ani ležet.tak sejdu do kuchyně že si dám poslední kávu probudím segru,ale už jsem si nedala ani to kafe jaký jsem měla bolesti.Ségra šla probudit manžela at se ustrojí že pojedeme.Do porodnice sme dorazili něco po pul noci a bolesti už po třech min.Otevřená jsem byla na 7 udělali přípravu ale vodu píchnout nemohli jelikož všechny tři sáli plné.takže jsem vlastně čekala až se něco uvolní.asi ve dvě mě vzali na sál, už mě to nutilo tlačit ale chyběl mi ještě jeden abych mohla rodit pak říkam už to nevydržím sestra se koukla a povídala tak rodíme.Celkem jsem zatlačila dvakrát a malej byl na světě.Vážil 3070g 49cm.Mudra mi řekla kdyby takhle rodil každý tak se vůbec nebudou zlobit.A jelikož se ani do třetice nepovedla holčička tak si myslím že ještě jedenou sem určitě napíšu.Jinak se omlouvá za délku a případné chyby.

Není to vždy tak, jak se píše

Zdravím všechny nastávající maminky a chci se podělit o zkušenost. Před narozením své dcerky jsem si půjčila pár knížek z knihovny. Myslím, že mi to stačilo, protože jsem se dověděla tu nejdůležitější věc, jak tlačit. Všude se také píše, že porod začíná pomalu kontrakcemi po 10-20 min. Mě začal porod trochu jinak. V noci na pondělí mě začaly bolet klouby a začala jsem mít teploty. Ještě v úterý jsem srážela teplotu paralenem (manžel se běžel zeptat do lékárny). Ve středu ráno jsem šla ke svému doktorovi a ten mi oznámil, že jsem už otevřená na tři cm. Divil se, že jsem nepoznala porod. Jenže nikdo nikde nepíše, že můžou být bolesti bez přestávek a jako při chřipce. Po příjmu v nemocnici jsem dostala antibiotika a porod mi museli vyvolat. V deset večer jsem porodila holčičku celkem bez problémů, jen mě museli několikrát nastříhnout, protože měla vztyčenou ručku. Jinak si myslím, že jsem měla porod krásný a ani bolesti nebyly nic hrozného. Docela jsem si to užila.

Mam dotaz

Ještě jsem nerodila, ale začínáme plánovat miminko a asi jediný čeho se u porodu bojim je nástřih, ten přeci musí strašně bolet ne? Nebo to jen hrozně zní a vypadá?

Náš porod

Ahoj,tak taky vám sdělím svůj zážitek z porodu.Termín jsme měli 24.9.2008 a očekávali jsme prvního potomka.Vypadalo to že budu přenášet,strašně jsem chtěla aby náš poklad už byl venku.Nejen z těch útrap probdělých nocí a bolestí celého těla,ale že jsem se těšila až poprvé spatřím naše miminko.Ta touha překonávala i mé obavy z porodu.Měla jsem samozřejmě strach,ale ne takový.V pátek 19.9. přijel manžel domů z práce,položil mi obvyklou otázku,jak sme se měli.Postěžovala jsem si jak mě mimi zlobilo:-).Sehnul se k mému bříšku,pohladil ho a řekl,že mě nemá zlobit a ať už jde ven.Poté jsem se oblékla a jeli jsme nakoupit.Říkali jsme si,že to je asi náš poslední víkend ve dvou,tak si ho v rámci možností užijem.Nakoupili jsme si,dokonce i maso,že si ho naložíme a uděláme si takovou menší grilovačku.Zbytek dne proběhl v pohodě,večer jsme ulehli ke spánku.20.9.,sobota,půl třetí ráno.Vzbudila mě taková divná bolest.Pochvíli to odeznělo a ani ne za 5 min jsem ucítila znova tu bolest.Vstala jsem a šla na záchod.Bolest se pořád vracela.Bylo mi jasný,že to jsou kontrakce.Měla jsem strach,že to nepoznám,ale poznala.Vrátila jsem se do ložnice a vzbudila manžela.Ten ihned,že vyrážíme do porodnice.Umyla jsem se,oblékla,vzala věci a už jsme jeli.Po dlouhém vyšetření mi sdělili,že to na porod ještě není,ale že si mě tam nechají.Manžela jsem poslala domů a já si šla lehnout na lůžko.Porodní asistentka mi kladla na srdce,abych zkusila usnout,abyh se prospala,že kdybych opravu náhodou rodila,tak ať sem odpočinutá.To sice bylo hezký,ale umíte si představit usnout,když máte kontrakce.Za hodinu,v 6.15,jsem šla znovu na vyšetření.A jelikož jsem se zase o trochu více otevřela,tak mi sdělili,že už to dotáhnem do konce.Zavedli mi klystýr.Když už jsme byla konečně vyprázdněná,mohla jsem zavolat manželovi.V 9.30 mi píchli vodu a pak už to jelo.Kontrakce byly čím dál víc silnější a nesnesitelnější.Horor bylo pro mě natáčení,ležet na tom lůžku přes 20min bylo jedno z nejhorších utrpení.Strašně mě pomáhalo chodit nebo hopsat na míči.Manžel stál pořád při mě,povzbuzoval,opravdu se snažil.Mě to bylo ale úplně jedno,chtěla jsem jen aby to už skončilo.Měla jsem hrozný hlad a taky se mi chtělo děsně spát.Vždy když nastala pauza mezi kontrakcemi,tak jsem málem usnula.Po 11h nastaly ukrutný bolesti.Sály byly 3 a všechny obsazený,další jedna byla na příjmu a porodni asistentka byla jen jedna a ještě ke všemu zrovna měnili službu doktoři a sloužil ten,kterého jsem nechtěla.Pravda je,že mi to v tu dobu bylo zcela jedno,jaký doktor zrovna slouží.V 11.30 přicházeli už takové kontrakce,že sem si myslela,že opravdu porodím.Asistentka jen ať dýchám,že ještě nerodím a odešla.Chytla jsem se manžela a řekla mu,ať někoho zavolá,že prostě rodím.Tak nakonec přiběhla,koukla na mě a zavolala doktora.Přišel a že by to mohlo jít.Třikrát a nic.Mezitím mě nastřihli,vůbec to nebolelo.Můžu vám říct,že jsem měla spousty přečtených článků co dělat při porodu,v tu chvíli jako kdych nic nečetla,nevěděla jsem nic!Byla jsem v háji s dechem,vůbec jsem to nemohla rozdejchat a to jsem nekuřačka,strašný.Píchli mi vyvolávačku kontrakcí(nebo něco takového,já vlastně ani nevím) a doktor se na mě podíval a řekl vážným hlasem,že přijde velká kontrakce a že musím pořádně zatlačit,že už neslyší ozvy miminka.To mě vyděsilo a dala jsem do toho všechny síli co jem měla a najednou taková úleva,když ze mě vyšla naše malá princeznička.Ve 12.02 byla na světě.Vůbec si nepamatuji,kdy poprvé zabrečela,byla jsem asi v takové té agónii nebo co.Spolu s manželem a naší dcerkou jsme strávili dvě hodiny na sále.Byl to neuvěřitelný pocit,konečně máte svého drobečka na svých prsou,můžete ho pohladi,pomazlit se,prostě něco krásného.Malou si pak odvezli sestry z kojeneckého a já se šla dát dohromady.Vůbec jsem nemohla vstát z lůžka.Když jsem se postavila na nohy,nemohla jsem se najednou nadechnout a bylo mi na omdlení,to je prý normální stav.Manžel mě vyprovázel do sprchy,hlídal mě,abych někde nespadla.Myslím,že bez mého manžela bych to tak nezvládla,jsem mu vděčná,že tam byl se mnou.Pak jsme se s manžílkem rozloučili a sestra mě odvedla na pokoj,tam jsem konečně dostala najíst a se sestrou z kojeneckého jsem se domluvila,že mě malou můžou přivézt za hodinu,že si chvíli pospím.Moc jsem toho nenaspala a s malou už vůbec ne.Strašně jsem se těšila domů.Ty vizity a taková ta buzerace,to na mě není,byla jsem šťastná když jsme mohli jít domů.Po třech měsících bolest z porodu vyprchala a těším se až pořídíme za pár let naší Denisce sourozence.

císařský řez

Naše Madlenka přišla na svět 17.12.2008 císařským řezem 14 dní před trmínem. Od 11.12.2008 jsem ležela na gyndě a myslela si ,že budeme mít krásné datum 12.12.,ale to jsem se přepočítala.Přijali mě z důvodů 1.konec pánevní 2.téměř žádná plodová voda.No nakonec pan primář při indikacích mi řekl,že času do termínu je ještě dost a že se třeba ještě otočí a že mi udělají veškerá vyšetření a pak se uvidí.Já byla dost vyděšená,protože první těhotenství skončilo potratem právě k vůli tomu,že mi odešla všechna plodová voda a to už sem byla 19 týden!!!No po všech vyšetřeních kdy ozvy byly hraniční,plodové vody nepřibylo,mimi se neotočilo a navíc se zjistilo,že nečůrá - potencionální další problém,mi řekli,že teda domů mě nepošlou,ale řezat mě zatím taky ještě nebudou. Přiznám se že nastal víkend a já byla čím dál víc vyděšená ,vystrašená,snad i hysterická a celou sobotu i neděli jsem do doktora,který měl službu pořád dokola hučela,aby už mě řízli,jina,ŽE SE ZBLÁZNÍM!!!Nakonec mi v něděli večer slíbil,že v pondělí ráno příjde a na velké vizitě to protlačí!!!Protlačil,ale musela jsem si ještě až do středy počkat.Nakonec z toho vyplynulo,že problém byl v tom,že mě nechtěli řezat ve 37tt,ale 38tt už zas takový problém nebyl.Nechala jsem si píchnout epidurál,jen proto,že pro mimi je to bez zátěže,ale přiznám že hodinu před tím jsem silně uvažovala o tom,že se nechám uspat!!Přece jen je to divné jít na operační sál s vědomím,že vás budou řezat.No pak se ty obavy nějak rozplynuly,píchli mě položili na stůl a najednou jsem měla jiné starosti.Kromě krku a hlavy jsem necítila nic,měla jsem pocit,že moje plíce jsou velikosti vlaškých ořechů a pořád jsem se snažila upoutat něčí pozornost,aby mi to rychlej uteklo a nesoustředila se na to co cítím....a netrvalo dlouho a uslyšela jsem chroptění a pak mi řekli,že je to holčička a pak sem slyšela nejkrásnější křik na světě....a bylo to!!!Tatínek byl na blízku a tak naši Madlenku ošetřil,umyl a zvážil a pak spěchal utěšit mě,že má všechno co má mít a nic nemá navíc!!! Když mě přivezli na pokoj měla jsem ještě slzavé oči,ale už sem zase reálně myslela a poučená z místních diskusí si hlídala každý pohyb hlavy,abych se vyhla možným nepříjemným migrénám,které po epidurálu mohou nastoupit.První vstávání po 12 hodinách bylo opravdu strašné!!!Ale nakonec jsem to zvládna a došla až do sprchy a zase zpět do postele.To bylo to nejhorší - vstát a zase si lehnout.Každým dnem to bylo ale lepší.Dnes jsem 19 den po porodu a běhám, pčíkám, kašlu,jakoby se nic nestalo.Přeju Vám všem,aby porod byl procházka růžovým sadem a brzo jste měly v náručí vašeho drobečka!!!!

Nejhorší den mého života

ahoj holky, tak už jsem se dostala k tomu,abych vam napsala ,jak jsem přivedla na svět moje mimi..termín porodu jsem mela .termín porodu jsem měla 10.8.2008,všechny kamarádky kolem mě co měly termín až po mě už dávno odrodily a já pořád nic..jen ty nervy a strach byly ooobrovsky...týden po termínu mi odpol začaly bolesti,do večera se stupnovaly, v jednu v noci jsme jeli do porodnice.Tam mi natočily monitor a a všechno najednou ustalo a bolesti byly pryč.Připadala jsem si jak ta nejvetší trubka...nechaly si mě tam,stejně bych šla další den na příjem.Ráno po vizitě to začalo znovu,pomalu jsem se otvírala,proklínala jsem se,zanadávala si,odpoledne se to opět zastavilo,bylo mi už do breku,chtěla jsem to mít za sebou.Poslala jsempřítele domů,že prý to dneska určitě nebude. v devět večer nastoupily ukrutný bolesti,doktorka mě vyšetřila a už jsem volala domů at kouká přifofrovat do porodnice.vše bylo zatím v pohodě.Když jsem byla na osmi cm malé začaly padat pulzy,monitir se rozječel a já coby zdravotní sestřička věděla že něco není v pořadku. Na císaře už to nešlo, napíchaly do mě kapačky,nastřihly až k zadku a malou ze mě doslova vytlačily loktama.to byla úleva.... určitě to všechny znáte...,čekala jsem až mi malou položí na bříško a pořád nic.pak mi jí přítel přinesl ukázat zabalenou,ani jsem si jí nestačila prohlídnout a už mi jí brali že se jišpatně dýchá.. dlouho mě šili,to mi přišlo ještě horší než samotný porod.pak nám přišli oznámit že se něco děje a že malou povezou do prahy na vyšetření a že bude ležet na jipu. doktorka mi zařídila že jsem jí ještě mohla vidět.ležela v inkubátoru,přivázáná,kolem ní samé hadičky,horší pohled snad už to nemohl být.poslední slova byla že má asi něco ze srdíčkem,to víte,řvala jsem jak želva.dovezli mě na pokoj a at prý na to nemyslim!!!!! to se někomu řekne...druhý den mi přišla doktorka z novoroz.odd řict že je malá na jipu v motole a že má zápal plic...vdechla plodovou vodu která už byla zkalená.... no at to zkrátím....byly to nejdelší a nejhorší dva dny mého života,měla jsem miminko a neměla,ani jsem pořádně nevedela jak vlastně vypadá atak.bylo mi strašně smutno a hrozně jsem se těšila až jí přivezou zpět.... ten den D nasatal po dvou dnech,celý denjsem stála u okna a čekela,konečně jsem se dočkala a byla ze mě ta nejštastnější máma pod sluncem.Vím že to dopadá i hůře,ale nikomu bych to nepřála zaít ten strach. všem mimčům co se narodí a nejsou uplně zdravoučký taak přeji brzké uzdravení a štastný návrat k maminkám, a vám maminky držím všechny palečky

Můj porod "první"

Začalo to zhruba v 28 týdnu verdykt dr byl začínáte se nám otvírat musíte doma ležet.Děti ztím nemám ale celej den ležet to mi moc nešlo ale v rámci mích mezí jsem ležela jak jen to šlo nicméně vezmu to rychle po 3tydnech ležení doma 31tt jsem stejně nastoupila do nemocnice s častým tvrdnutím břicha(kontrakce).Ty mi uspěšně zastavili kapačkama a lékama,bylo mi řečeno že nejméně do 36 to musím udržet v bříšku.Válčili jsme celích 5 týdnů co jsem ležela v nemocnici do toho mého 36ttpak mě propustili domů.paní doktorka mi řekla že alespon 14dní by bylo dobrých.V37tt jsem byla na kontrole byla to středa vše bylo ok a prý jsem holka šikovná a mrnouse ještě týden přemluvím ve čt v 20:00 mi začali kontrakce čekala jsem jestli přejdou asi do 23:30 pak jsme vyrazili do porodnice v autě jsem příteli jěště řekla že jedem domů že to je dobry ale nebylo znovu kontrakce a silná.Po příjezdu jsem zjistila že v noci nebudu jediná rodička ale slečna předemnou tam byla na sale od20:00 já šla na přípravnu na křivku pak že teda rodit budu v 1hod mi píchli vodu vzali mě vedle slečny kromě toho že jsem přítele kousla jsem ho vylekala tím že dr mi píchal kanilu a malímu koukala hlavička takže měl strach to ho prej viděsilo nejvíc.Že dr je někde uplně jinde než by měl být ale malího chytil uplně s přehledem.Ještě mu pomáhal s ramínkama.Standa se narodil ve 2:18 měl 51cm a 3450g byl o 3tydny dříve.Mimochodem jsem rodila o pul hodiny dřív než kolegině.Díky bohu jsem měla velice rychlí porod ale všechnu bolest přebyl prvnípohled a dotyk když mi ho ještě špinavého položili na bříško už jsem ji ho ani nechtěla vrátit.Je to dlouhý povídání ale pro mě to byl opravdu silný zážitek

náš porod

ahoj, tak se nám narodil syn Marek viz.Termíny porodů...Porod proběhl vyvoláním, protože jsem přenášela a tak jsem měla nástup 16.12.do porodnice. Ráno se mnou sepsali papíry pak podali tabletu a začali mírné kontrakce. pak čekali až se více otevřu a píchli vodu a nasadili antibiotika a kontrakce byly silnější pak jsem to rozdýchávala a uvolňovala se ve vaně. Každou chvíli mě sledovali na monitoru ozvy a pak už jsem byla připravená, tak jsem mohla tlačit. Marek se narodil v 17:06. Takže celkem asi všeho všudy 8,5 hodiny to vše trvalo. Měla jsem z toho strach, ale dalo se to vydržet. Velkou podporou pro mě bylo i přítomnost manžela po celou dobu porodu. To pro mě bylo velice posilující, už jen pouhá jeho přítomnost, moc mi pomáhal a byl suprovej. Po porodu mě ještě zašívali,protože Mareček protlačil společně s hlavou i ruku, takže jsem byla kromě nástřihu i natržená. měla jsem prý závažné poranění. Šití trvalo snad dýl než 2.doba porodní, ale i přes to všechno to stálo za to a ten malý uzlíček mi to vynahradil. Pak už nám malého přinesli na lůžko a mohli jsme se všichni 3 společně jen tak radovat asi 2 hodiny jsme jen leželi a prožívali obrovské štěstí. A to prožíváme i teď, jsme nešťastnější rodina.P.S. Chci se vás ještě zeptat ta jizva - něčím jste ji mazali? Nebo speciálně jste se ošetřovali? Mě to teď po týdnu nějak k večeru bolí a tak i trochu svědí, ale to asi ty stehy se už pouští. Díky za rady ahoj

VANDULKA, 2,6kg

Termín jsem měla nejprve na 10. 8. 08, ale později se ukázalo, že to byl omyl a nový termín měl být koncem srpna či záčátkem září... Ještě jsem si říkala, že je to škoda, pže už mimi nebude lev, ale panna...13. srpna jsem šla do Vinohradské na každotýdenní poradnu (nebo se tomu říká jen prohlídka? Jsou to 4 měsíce a já už nevim...!), paní doktorka mě ve spěchu prohlédla, nic nového mi neřekla a ještě mi předepsala vaginální prášky (měla jsem slabé kvasinky).14. srpna mě ráno kol 5.h. probudil zvláštní pocit, jakoby na močení, zvedám se z postele a najednou MOKRO. První, co mě napadlo, bylo samo, že mi praskla voda, ale vzápětí jsem si uvědomila, že jsem si večer předtím zavedla vagin. prášek a že ten taky určitě vytéká... No jo, ale vytékání bylo střídavě slabé či přímo vodopády a občas jsem zahlédla nitku krve... Vzbudila jsem přítele, ten uvažoval méně vyplašeně a poradil mi, ať zavolám do nemocnice. V nemocici mi kdosi (zpětně si myslím, že to mohla být klidně nějaké vratná, pže nevím o tom, že by mě přepojovali a já mám číslo jen na ústřednu) sdělil, že dle mého popisu to je určitě jen vedlejší příznak vagin. prášku a ne plod. voda a mám být v klidu.... OK, nic mě nebolelo, bylo mi hej, už jsem byla uklidněná, přítel zase usíná...lehla jsem a spala až do cca 10ti h.Kol. 11.h. dopo mi volala mamka a já jí mezi řečí sděluji, co a jak a mamka mě dost zneklidnila tím, že podle jejích zkušeností to tedy plodová voda může určitě být! Šla jsem teda do nemocnice, mám to tam 10 min. pěšky, nic mě nebolelo, stačilo vzít si vložku a pohodička....No než jsem přišla na řadu a někdo se na mě koukl bylo už po poledni... Po vyžádání jsem do umyvadla položila svou vložku, sestra jí čímsi polila a bylo jasno - JEŽÍŠ, VŽDYT JÁ FAKT RODÍM - říkala jsem si a hned jsem volala přítelovi, ať hned přijede.Abych to zkrátila, klystýr byl pohoda, pže mě ještě nic nebolelo, veškeré prohlídky ok. První bolestivé kontrakce začaly kol 17. h. a na sál jsem šla i s přítelem kol 21.h. (mezitím standardně - procházky, sprchy, hopsání na míči, zatínání zubů, nepopsatelná zvrácenost, kdy má člověk radost s příšerné bolesti...)Těsně před samotným porodem na mě přišel astma záchvat, takže komplikace, ale nic, co by se nezvládlo... Porod se trochu uspíšil primářovou rukou a pak už jen slyším "při další kontrakci už to bude na světě" a nic, jak kdybych omdlela (ale prý ne) a jako z dálky najednou slyším "je to holka" a koukám si mezi nohy a tam takový malý uzlíček... Až v tu chvíli mi OPRAVDU došlo, že jsem celou tu dobu vlastně rodila, rodila jakože TLAČILA VEN MOJE DĚŤÁTKO! Krása, euforie, strach, že se vzbudím z toho nádherného snu.... Za chvíli mi jí ukazují a já užasle hladím tu malou křehkou ručičku a dívám se do nejnevinějších očí na světě. tak krásnou "věc" jsem v životě neviděla a tak povznášející pocity nikdy necítila, byla jsem na sebe pyšná a věděla, že teď se mi mění život a bude mnohem hezčí!Celý porod i s těma bolestma bych si klidně zopákla, takovej zázrak vnímám jako velkou poctu a bolest je jen maličká daň za to. A to TO mi prozářilo každý den od porodu do této chvíle, dává mi energii a šíří kolem sebe (nejen na mě a tatínka) samou lásku a radost.

tak se pridam i ja

sice je to uz 2 roky a byl to planovany cisar-39tyden s dvojcaty.Rodila jsem u Apolinare a muzu vam rict,ze absolutne nechapu co na tom ty V.I.P. tak lpeji,kazdou kontrolu uz od 34.tydne jsem zadala o nadstandart vzhledem ke dvoum mimi(chtela jsem i uplatnit castecne proplaceni pojistovnou),bylo mi receno,ze az nastoupim k porodu,ze to mam rict a vse bude splneno.Nastup jsem mela puvodne 4.11.2006,ale moje mamca ma narozky 6.11.,tak jsme to posunuli,prijeli jsme na 7 hodinu ranni,zacaly se mi i rozbihat kontrakce,uvitani mile,jeee vy uz zacinate rodit,tak dame klystyr,natocime monitor a jdeme na to-jenze ouha,prede mnou udelali asi 5 dalsich cisaru,takze uz jsem byla celkem nepricetna,zizen,hlad,nervozita,vecne telefonaty od pribuznych...no nicmene ve 13 hod. pro me prisli,ze teda jdem,epidural v pohode,ve 13"24 vytahli Dominicku(3075g,50cm),Natalce se nejak nechtelo,bolelo to az hruza ale byla na svete(3110g,50cm).Holky byly krasny,brecely hned,super,tak jsem cekala na prilozeni k prsum,ale nic,ze pry se musi zahrat.No tak dobry,odvezli me na Jipku,porad jsem cekala na miminka,prilozili mi je az ve 20:00,jeste jim otocili jmena,ale moje intuice byla spravna....noc jsem prezila se zatatyma zubama,bylo to dost hrozny.Prislo rano,tak jsem cekala,ze mi daji najist,ale bylo mi receno,ze mi jeste neodchazeji vetry tak nic nebude,tesila jsem se na pokojik,kde budu sama,ale taky ze ne,ze neni volno,tak me prevedli na pokoj,soupli mi tam holky a delej co umis....muzu vam rict,ze to byly celkem perne chvile a jsem rada ze uz rodit nebudu.Navstevy nesmeli na pokoj,ale jen na chodbu,takze jsme tahali mimina na chodbu,kde byl pruvan jak blazen,na oddeleni ani jedny televize,takze ani zadna odreagovacka.no proste nic moc.Asi bych musela byt znama hvezda,abych si to mohla vychvalovat jako v Tv a podobne.Ale aspon ze holky byly zdrave a celkem to tam uteklo,a uz bych tam nesla

Můj porod

Ahoj maminky.Tak bych se s Vámi taky chtěla podělit o nový život,který se ve mně zrodil.termín jsem měla 14.10.08,ale našemu mimi se chtělo na svět dříve a muj den "D" přišel 4.10.08.Narodila se nám holčička(doposlední chvíle jsme nevěděli co to bude)NATÁLKA 47cm;3,460kg.Do porodnice jsem jela 3.10.08,ale nic se nedělo,tak mě poslali zas domů,ale že se mi to může do rána rozběhnout,protože tlačilo mimi hlavičkou už moc dole a já nemohla ani chodit.No a jela jsem hned druhý den odpoledne s bolestmi zad.Ležela jsem na hekárně 12h a pořád nebyly ty správné kontrakce jen ty šílené bolesti do zad.Tak po 12h,jsem šla pod sprchu,nejdříve mi dala sestra klistýr a pak jsem tam byla asi 2h a šla na to.Píchly mi plodovou vodu a daly mě abych cvičila ještě na míči,ale ono ojhle,najednou jsem zařvala,sestry mi vynadaly abych tolik nekřičela,ale to se jim říká.Podívaly se na mne a bylo mimi na cestě,málem jsem ani nestačila vylézt na tu kozu a NATÁLKA byla za 5min venku(23.45)4.10.08.No a pak to zašívání to byla už brnkačka,ani jsem nebyla roztržená,ale měla jsem nějaký hematony uvnitř,tak ty mi zašívaly,tak pak jsem nemohla 14dní pořádně chodit,ale stálo to za to.SLUNÍČKO je na světě.

Muj porod

Muj porodTermin porodu jsem mela stanoveny podle UZ na 14.10.2008, jenze nase zlaticko si to jeste chtelo v brisku poradne uzit, takze nakonec jsem rodila 23.10.2008 holcicku jmenem Vanesa Kratochvilova.Asi o pul jedenacte jsem lezela u PC a najednou citim takove dve divne lupnuti, nebylo to takove to zname koupnuti, proste bouchnuti do neznama. Asi za pul hodinky jsem vstala a na nohavici jsem mela trochu mokro. Sla jsem do koupelny na zachod, myslela jsem si , ze jsem proste neudrzela moc, ale nejak to porad teklo. Takze jsem vzala mobil a volala Davidovi, ze pojedem do porodnice, rekla jsem mu, ze ma jeste cas at nespecha. : ) Vykoupala jsem se, dala do tasky zbytek veci co jsem mela nachystane a cekala nez prijede pritel. Do porodnice v Podoli jsme dorazili kolem pul jedne. Vzali me hned na prijem. Dali monitor, ale jeste jsem necitela zadne kontrakce, jen na zaznamu slo videt, ze se tam neco deje. Mezi tim prisla jeste jedna maminka, ktera uz byla oblecena v zupanu a pekne tam hekala a kricela. (Rikala jsem si, ze to zvladnu, ze nebudu tak brecet a kricet. No jo to jsem nevedela co prijde za dve hodky.) Pri vysetreni mmi doktorka rekla ze je vse teprve na zacatku. Na kolik jsem otevrena mi nerekla. Zavedli me na hekaci pokoj, kde jsem sla hned i s Davidem, takze jsem byla rada ze tam muze byt semnou hned od zacatku. Jeste stale jsem necitela zadne kontrakce. Pekne jsem se prevlekla, hupsla na postel a cekala. Mezi tim prisla ma doktorka s asistentkou vysetrila a dala mi monitor. Asi okolo treti hodiny jsem zacala pocitovat prvni kontrakce. Byly asi po 8 minutach, takze se zatim dali zvladat. Po pul hodine jsem dostala klistyr a dostala jsem antibiotika, pac jsem mela streptokoka. Asi ve ctyri hodiny se kontrakce zacaly zvysovat z peti minut na dve a to jsem uz zacala proadne dychat a hekat. : ) Neumela jsem je poradne rozdychavat, nevedela jsem proste jak, takze jsem z hluvoka dychala a za to jsem dostavala vynadano od doktorky, ze pry muzu omdlyt atd. Jenze me to neslo takze jsem u toho docela i kricela. Doktorka se sla pokazde divat proc tak silene rvu, ale me to pomahalo. O pul pate jsem uz byla otevrena uplne ale mala nechtela porad dolu, takze pekne na bok nozku nahoru a hekat a kricet a jeste k tomu vysetrovani a monitor. Je to vazne neprijemne.Po pate hodine si to teda nase princezna rozmysla a sestoupila dolu, takze jsem se mohla nachystat na tlaceni. Ale ouha kontrakce uplne zmyzely. Dostala jsem nejake povzbuzeni (pry kontrakce znovu nazkoci- ha ha). Uz jsem to nemohla vydrzet jak dole mala tlacila ze chce jit ven. Rozhodla jsem se ze budu predstirat kotrakce , takze jsem doktorce rekla ze uz ze citim kontrakci. Zacala jsem tlacit, pekne se nadechnout jako pri potapeni a prone zatlacit jako na velke. Vubec mi to neslo. Behem dvou zatlaceni vykoukla trochu hlavicka, ale pokazde zase sklouzla zpatky. Prisla dalsi sestricka pekne me zkocila na bricho a tlacila. V tu chvili jsem myslela ze ji snad kopnu, silene to bolelo!!! Asi po patem pokusu me doktorka nastrihla(docela jsem to citela). Zase mi sestricka skocila na bricho a ucitela jsem takove divne lupnuti, opravu neprijemny pocit (az jsem odchazela z porodnice dozvedela jsem se, ze mala si zlomila pravy krcek). Jeste jsem trikrat zatlacila a mala byla venku, bylo to vysvobozeni. Mala vykoukal na svet v 17:38. Hned ji odnesli, ani jsem ji nevidela. Rozkoukala jsem se po pokoji a ani jsem si nevsimla, ze tam prislo tolik lidi se na me podivat. Bylo jich tam asi osm, asi se sli podivat na tu urvanou zenskou. : ) Malou nemohli rozdychat, pac byla hodne nalokana plodove vody, takze ji odnesli upne pryc na proplachnuti. Davida jsem musela popohanet at vubec neco vyfoti, upne na to zapomnel : ). Po chviline nam ji prinesli uplne plakala a to pekne dlouho. Vysetrili, zmerili a prilozili k prsu. Mezi tim mi doktorka porodila placentu a prisla jina doktorka na zasivani. Malou mi vzali z naruci a dala se do prace.!!!!! Pichla mi injekci a ani nepockala nez zacne trochu pusobit, takze jsem citela kazdy vpich. Porad na me kricela ze se mam uvolnit, ze to jinak nejde zasit, ale to neslo poradne se mi trepaly nohy. Pekne to bolelo zasivala me asi nakonec neco prez dvacet minut!! Potom vsichni odesli a nechali nas tam s tim malym ukricenym uzlickem, donesli pekne neco k jidlu a peken jsme si to tam uzivali. Uplne me pohltila ta maminkovska laska ani za nic na svete bych ji nevymenila.Musim jeste podekovat Davidovi, ze to vsechno zvladl , pac vubec k porodu nechtel jit a bal se, ze se tam slozi za me a hlavne za obrovskou oporu. Bez nej bych to asi nezvladla. : ) Jsou to moje zlaticka a opravu moc doporucuji vzit pritele s sebou k porodu, protoze ti chlapi se pak na ty nase poklady divaji uplne jintak, aspon mi to tak pripada s takovou vedsi laskou. PS: Omlouvam se za chyby a za styl psani, takove psani mi moc nejde. : )

Lukáškovo příchod na svět

Ahojky tak já to vezmu zkráceně dokud malej spinká.Doktorovi se nelíbil můj záznam ve 40+6 tak mě poslal do nemocnice,že si mě tam nechaj a budou kontrolovat záznam a pak mi vyvolaj porod,poslali mě na předporodní pokoj večer a poslali přítele domů.Protože už jsem pár dní měla bolesti a tvrdnutí,tak jsem si toho ani nevšímala a vesele si spala až do rána,kdy jsem šla za sestřičkou že se mi zdají ty bolesti nějaký větší,no prohlídla mě a řekla"no paráda otevřená na tři prsty",to bylo kolem 5.30 tak jsem šla na pokoj a že mi vezmou krev,tak jsem došla zpět a sestřička se na mě koukla znova a řekla tak rychle klystýr otevřená na 5prstů,tak jsem po klystýru snažila vypadnout co nejrychleji z koupelny abych stihla dát vědět příteli,no nakonec jsem se v ne tak hrozných bolestech došourala na pokoj a napsala mu at je rychle tady,že se rychle otvírám,že rodíme.No to už bylo kolem 8 a že jsem otevřená na 8prstů,tak rychle na sál a přítel nikde a já začala být zoufalá,že to nestihne,nakonec dorazil a tu poslední hodinku mi hrozně pomohl,malýmu nechtěla sestoupit hlavička a tak mi doktorka pomáhala,pak mě ale řekla at to zkusim ve stoje a při kontrakci jsem se zapírala plnou vahou do přítele chudák měl co dělat aby mě udržel:-),pak mi donesla stoličku a v sedě a taky nic,už jsem začínala být zoufalá,že ho nevytlačím,přeci jen prvorodička a nevěděla jsem jak tlačit,pak na křeslo a doktorka mě otvírala pomocí prstů a PA mi tlačila na bříško,nakonec dr.řekla jestli ho teď nevytlačíte tak vezmu kleště,malýmu už se dobře nedaří,nastřihla mě a já do toho dala všechno,ale až potom co mi přítel říkal jak mám zatlačit a moc mě podporoval,jsem mu za to vděčná slyšela jsem jen jeho hlas a ostatní nevnímala,díky tomu jsem se do toho opřela a malej vykoukl na svět,byla jsem hotová a tak přítell viděl malýho a držel ho v náručí jako první a vůbec mi to nevadí,měla jsem na držce kyslík a odpočívala a přítel se kochal z našeho miminka a popotahoval a zadržoval slzy.Malej vykoukl v 9.10,takže rychlej porod a nebylo to vůbec tak hrozný a bolestivý.Měl 2890G a 49cm a byl to nejkrásnější co jsem hned po tom všem viděla.Je to moje štěstíčko a rozhodně mu pořídíme sourozence

Jak Honzík na svět přišel :)

Porod jsem měla celkem rychlej,když to počítám od pravidelných kontrakcí,tak trval 6h..V neděli ve 4h ráno jsem se probudila bolestma,myslela jsem,že jsou to poslové,ale bolelo to nějak víc,nejdřív jsem se pokusila to zaspat,ale nějak to nešlo,chtěla jsem jít do sprchy,ale ve 4h ráno netekla teplá voda,takže jsem to rozcházela po bytě,hopsala na balonu..Psala jsem to manžílkovi,že mám nepravidelné kontrakce(byl na noční),a brečela jsem mu do telefonu,celá jsem se třásla..On jestli má přijet,tak jsem řekla,že ne,že jsou nepravidelné,že třeba až přijede z práce,tak už pravidelné budou..V 6h jsem si dala sprchu,ale to už mi bylo hůř,kontrakce sílili..Manžel dorazil o půl 7h a to už jsem je měla po 5minutách,tak se mě ptal,kolik máme času,tak jsem mu řekla,ať nespěchá,že máme dvě hodiny!Tak se umyl,oholil,já vzala ještě nějaké věci a jeli jsme,v autě jsem se celá třásla a vydržet sedět bylo teda hrozný!V porodnici jsme byli o půl 8h,udělali mi CTG,kontrakce lítali a já už nevěděla jak sedět..Přijali mě,řekli že jsem na 3cm otevřená,stále mi odcházela ta zátka..,Honzu poslali ať jde třeba na kafe,že mi udělají klystýr..Tak mi udělali klystýr,pak mě zavedli na můj pokoj..Tam kontrakce zesilovali!Sestrřička mi přišla píchnout vodu,dala injekci na změkčení porodních cest a už to jelo,bolesti se stupňovali,už byli po 3 minutách,to za mnou přišel Honza a pomáhal mi je prodýchávat,byl opravdu bezvadnej!!!Kolem 11h jsem byla otevřená na 7cm,ale stále to k porodu nebylo,já už byla hotová,chtělo se mi tlačit,ale miláček mi tak pomáhal!!! Opravdu mám zlatýho chlapa! Pak mě vzali na porodnický křeslo,už jsem byla na 8cm,nutkání tlačit bylo neuvěřitelný,ale oni konstatovali,že to ještě není,že musím prodýchávat,to se mi chtělo skoro brečet,musela jsem z kozy dolu a jít ke zdi a prodýchávat kontrakce,které už byli po minutě!V kontrakcích jsem měla nohy v křeči,PA to viděla a řekla mi,že takhle by to nešlo,že malej musí ven a já mu to tím zakazuju,tak že se musím uvolnit..Byla jsem opřená o zeď,a když jsem byla v bolestech,miláček viděl,jak jsem v křeči a hned mi řekl: Andílku,nemůžeš být v křeči,uvolni se,aspoň to bude rychle za tebou,hrozně mi pomáhal,tím co říkal!! Podepíral mě,prostě super..Prodýchávala jsem,prý jsem i křičela,já si jen pamatuju,že jsem na PA zakřičela,že už musím tlačit! Tak mě Honza odvedl na porodnické křeslo a už mi bylo dovoleno tlačit..Malej se pomalu sunul dolu,tlačila jsem jak o závod,miláček mi otíral rty..Doktor pomáhal otevírat cesty víc a víc,to bylo hodně zvláštní,pak jsem viděla jak bere nůžky a nástřih jsem cítila..Opět jsem tlačila a už mi říkali,že leze hlavička,doktor:tlačte,ještě,ještě tlačte,pak vyklouzli ramínka a šup a Honzík byl na světě :D Dali mi ho hned na bříško a já se smála jak sluníčko,byl tak krásnej a hned hladovej :lol: Pak ho odnesli zvážit a změřit a pak už s ním byl tatínek na pokoji! Mě zatím doktor zašíval(řeknu vám,já cítila všechno,a to mi dal injekci,šití fakt hrůza) Šil mě asi 10minut a najednou na sál přivezli nějakou ženskou,takže doktor musel k ní,já nedošitá,no mazec..Jí jen dali na kozu a už byla holčička venku,ani jsem jí neslyšela zatlačit..Taky to byla cikánka,bylo to její 8.dítě a za celou dobu těhu nebyla na kontrole,taky jí tam vynadali..Doktor u ní byl asi 20minut,během toho,jsem já ležela na koze,celá jsem se třásla,byla mi hrozná zima,úplně všechno jsem měla modrý! No a pak mě přišel došít.. Pak mě odvezli za Honzou a naším sluníčkem,bylo to krásný!!! No a Honza byl vlastně po noční,byl se mnou ještě ty dvě hodiny a pak šel zas do práce,poprosil o dovolenou,že se mu narodilo dítě a že vůbec nespal,no myslíte,že mu jí dali? Nedali.. V noci jsem mu psala,jak to zvládá a on mi napsal,že jsem ta nejúžasnější ženská a on ten nejšťastnější chlap na světě a že v práci už krizi překonal,že nelituje,že to byl krásnej den a že nás miluje!!! Ikdyž ty bolesti nebyli příjemný,rovnou říkám,že bych do toho šla znovu!!! Ty pocity,emoce,to je nádhera!!! A na ty bolesti už si ani nevzpomenu(jen se mi ještě blbě sedí a zvedá)

malá Simonka

Ahojky, píší vám opožděně, ale přeci svůj zážitek.Protože se mi miminko v bříšku pořád točilo a nakonec zakotvilo zadečkem dolů, dohodli jsme se s mým gynekologem na provedení císařského řezu. Který jsem měla domluvený ve Vítkovicích a měl mi ho dělat jeho kolega. Nástup jsem měla 21. srpna(termím jsem měla 31.) ve 14.30. Od ráná jsem neměla nic jíst ani pít. Po příjezdu do nemocnice, mě přijali na příjmu, sepsali zprávu, prohlédl mě primář a šlo se na porodní odd. K mému překvapení byli všichni veselí, usměvaví i pan doktor, co mě měl operovat. Chtěla jsem celkovou narkozu, ale tu mi vymluvili, epidurál má pro dítě menší zátěž a prej mě můžou zašívat, jak dlouho chtějí. To mi moc veselé nepřišlo. Sestra mě zavedla na předoperační pokoj, vzali mi krev na nějaké testy a po výsledcích se mělo jít na to, pak mi dalí cévku do močáku s pytlíčkem na moč, moc příjemné to teda nebylo, ale člověk si zvykne. Dostala jsem infuzi a čekalo se ještě na anesteziologa. Čekala jsem tam až do 18.00. Nervy už jsem měla na pochodu, chtěla už jsem to mít za sebou, Pak konečně dorazil, vysvětlil mi co a jak, sestřička mě odvedla na sál, anesteziolog píchl injekci do páteře a bylo to. Kupodivu to ani nebolelo. Pak jsem se položila a pomalu už jsem necítila nohy a břicho skoro až pod prsa. Před obličej mi dali plachtu, tak jsem nic neviděla, jen anesteziologa, kterej mě tam povzbuzoval. Za 15 minut byla Simonka venku, pan doktor mi ji hned ukázal, bylo to takové malé a fialové, plakala a počůrala maminku. Pak ji sestříčky šli umýt a odnesly ji na novorozencké. Ale byla ta moje pipinka strašně malinká měla jen 2450g a 45 cm. Tak byla 2 dny na vyhřívací podležce. Manželovi ji hned ukázali, mohl jít i na sál, ale nechtěl. Pak mi píchli dospáváka, z toho se mi udělalo zle, jen nevím, jestli jsem zvracela nebo ne. Pak jen vím, jak mě přendávali na postel a vezli na pooperační, pak za mnou pustili manžu, tak mě popusoval a mohli jet domů. Nejhorší bylo prvních 6 hodin po operaci, než přijdou nohy k sobě a jizva začínala pekelně bolet. Ale sestřičky se o mě krásně staraly, dostala jsem 3x kapaky od bolesti a šlo to. Dokence mi i ve 21.00 přinesli mimi. Byla tak krásná a malinká, až mamince ukápla slzička. DoufJsem rádá, že jsme to zvládli a v dohledné době to nebudeme opakovat.tulinka

svinuti delohy

ahoj, muzete mi rict za jak dlouho se asi tak srovna bricho a zavine se uplne deloha, jsem po cisari, tak muzu cvicit jen lezeni na brise na polstari a pak na zadech dychani, vse az tak za 14 dnu a neco az po sestinedeli...zajimalo by me jak dloho jeste budu mit zvetsene bricho...dekuji za pomoc a radu...

Dvojcata

ahoj, ja mela dohodnuty cisarsky rez, tak rano v * jsem sla na sal, uspali me a do 8.15 byl Ottik a Ellinka na svete, oba s vahou 2,5 a 2,6 kg a 47 a 49 cm, probrali me jeste na sale, ale stale jsem jim padala do sooku, tak asi po hodine me stabilizovali a vezli na JIP, asi ve 13.00 mi poprve dovcezli mimca a dali k prsum, byl to nezapomenutelny zazitek,..v 15.00 mi zacalo byt na omdleni nebo se mi chtelo stale zvracet..coz bylo silene, kolem 20.00 uz delali UTZ a zjistili ze krvacim do bricha i ven , v drenu odteklo uz pul litru krve a bricho bylo plne, tak me vezli na ARO na sal a znova operovali, podarilo s ejim vse zastavit a navic i ponechat delohu, coz je super, no a ve 22 jsem byla vzhuru a vse bzlo ok, druhy den jsem sla kolem poledne na pokoj a deti nosily cca 3 dny k prsu apak mi je uz nechali na pokoji...mela jsem nadstandard v Krci a musim rici, ze je to tam skvele, vcetne personalu, klidu apod, coz platim i o beznem oddeleni ,kde jsem to videla den pred porodem..personal vynikajici..jen jidlo tam maji hnusne, ale par dnu se to da prezit..jinak jsem pribrala za cele tehu 21 kg na 76kg a ted 10 dnu po porodu mam 63..tak asi spadnu na svych puvodnich 55 a nebudu muset menit satnik...ale reknu pravdu, uz nechci jakykoliv porod znova zazit, mam 2 krasne deti a staci mi to...neodsuzujte me za to, ale je to tak..mejte se pekne

Muj den D

Tak uz to mam take za sebou a jeste mi to moc nedochazi, ze uz jsem se dockala a ze uz se na toho sveho broucka muzu koukat.Muj porod zacal 16.11. v pul 3.rano kdy jsem se probudila, ze ty bolesti, co mam jsou takove jinaci. Tak jsem si je zacala merit a mela jsem je po 15min.Dle rad jsem si dala horkou vanu s tim, ze to urcite prejde(i kdyz termin jsem mela 15.11.)Uz ve vane tak kolem 4.rano jsem mela bolesti po 10min.Kdyz jsem vylezla z vany tak od 5.hod jsem je mela po 5 minutach.Protoze pritel byl v zahranici a cekal kdy mu zavolam,ze rodim,aby mohl vyrazit za mnou do CR tak jsem se rozhodla, ze uz nebudu cekat a zavolam mu, ze se asi neco deje.Vydrzeli jsme si volat do 6rano,ale kdyz byly bolesti silnejsi tak jsme se rozhodli,ze teda asi rodim takze pritel vyrazil smer CR a ja smer porodnice.Sice kontrakce byli bolestive,ale zvladala jsem je jeste v pohode takze jsem se rozhodla, ze nebudu nikoho budit a dovezla jsem se do porodnice sama. Zazvonila na zvonecek,sestra otevrela a ja ji oznamila, ze asi rodim.Natocili mi monitor,rekli ze dnes budu rodit,ale ze to muze byt i jako prvorodicka vecer takze me nejspis doktorka posle jeste domu. Ale nastesti po prohlidce doktorka zkonstatovala, ze si me tam uz nechaji tak jsem volala priteli, ze muze pokracovat v ceste a ze to mozna i stihne.(jel z NL,to je asi 9,5hod).Udelali mi klystir, teda vydrzet tech 15min to v sobe drzet neni nic jednoducheho.V 9h jsem si dala sprchu.To uz mi zacaly kontrakce po 3 min a zacaly byt hodne neprijemne.Po 10h mi zacaly po 2min a to uz jsem musela byt ve sprse, protoze to mi pomahalo to jakztak zvladnout.Nechtela mi prasknout voda takze mi ji v 11h praskly a potom jsem myslela, ze zacnu lezt bolesti po zdech.Prislo mi, ze ty bolesti mam neustale a protoze se malej nechtel dostat tam kam potrebovali tak jsem musela lezet na boku,jednu nohu u krku, druhou natazenou a v teto poloze tyto bolesti snaset.Ale asi kolem 12 jsem mohla zacit uz tlacit a i kdyz to zni divne, bylo to vysvobozeni.Zacala jsem tlacit uz na hekarne a asi me tam chteli i porodit,ale nakonec rekly, ze si mam prejit na porodni pokoj,ze potrebuju lepsi polohu.Nic moc se tam v tech bolestech presunovat, ale vyskrabala jsem se do kresla a zacala tlacit.Maly se tam seknul takze nam to trvalo dlouho.Udelali mi nastrih.Sestra mi musela 6x lehnout na bricho,ale az na po 7.se nam ho podarilo vytlacit.Byla to posledni sance jinak by pry pouzili kleste tak jsem byla strasne rada.A ve 12:58 se nam narodil syn Davídek,3,43,51cm.Sice od toho tlaceni ma hematom na hlavicce a zlomenou klicni kost,ale to se vsechno spravi a pry ho to ani neboli.No a tatinek to sice na porod nestihnul,ale kolem 5 za nami dorazil a protoze jsme nevedeli jestli to bude kluk nebo holcicka tak to bylo hezke kdyz zamzoural na tu postylku jestli tam lezi Natalka nebo Davidek a on to byl kloucek.Kor kdyz je jak kopie tatinka.Jsem rikala,ze jeste ze jsem rodila,abych vedela, ze jsem se na tom take podilela

Čtu si tu vaše příspěvky a pořád nějak nemůžu pochopit pár věcí.Musím dodat, že jsem zatím ještě nerodila(čeká mě to v červnu 2009), tak proto už přemýšlím nad porodem.Nejde mi do hlavy například to, že tatínky odvolávají domů a volájí až na samotný porod.Teda jenom v některých porodnicích.Bolesti máte přece už před porodem a strávíte v porodnici nějakou dobu v bolestech a u těch tatínek je přece potřebný.Pak mi nejde do hlavy epidural.Všichni vám slibují, že pokud to teda zdravtoní stav dovolí, tak vám epid.podají a čtu tady, že když si o něj řeknete, tak se vám ho snaží vymluvit.Nevím porovnám až budu mít vlastní zkušenosti, zatím mám takovýhle pocit.

Ahojky maminky! Můj druhý porod byl mnohem intenzivnější, bolestivější ale stejně rychlý jako první. Akorát bych chtěla poradit maminkám aby si nenechávali odvádět tatínky domů protože nevíte jaký to může mít rychlý spád. Mě doktor řekl, že to bude až zítra a poslal manžela domů 21km od porodnice, jenže malou jsem porodila za 3hod po jeho příjezdu domů.Když jsem měla kontrakce už po třech min tak mě píchli na monitor takže jsem musela jen sedět a to bylo nejhorší, nemohla jsem si nijak pomoc a navíc jsem měla žízeň ale nikdo tam nebyl aby mi dal napít. pak sestřička která mě dávala na kozu (šokovaná, že už budu rodit), mi oznámila že zapomněla manžela zavolat! Maličká se narodila nožičkama napřed ale 3krát jsem zatlačila a byla venku. Neuvěřitelná uleva a neuvěřitelný pocit štěstí!

6.6.2008

Ahoj holky, tak i já se s vámi podělím o zážitky z mého porodu.Byl to můj první porod a termín jsem měla stanovený na 7.6.08. 6.6.08 asi ve 2,30 hod ráno jsem začala pociťovat první kontrakce. Chvilku potom se uvolnila hlenová zátka. Naložila jsem se do vany a čekala, jestli to nejsou jen poslíčci. V 5 hod ráno jsem měla pravidelné kontrakce zhruba po 7 min. Takže jsem vzbudila přítele a jelo se.Když mě na příjmu dr vyšetřil, poslal přítele domů, prý to nebude dřív než kolem oběda. Kontrakce každou hodinu sílily, ale pořád se to dalo vydržet. O křížových bolestech ani nemluvím Pořád jsem sledovala hodiny a přála si, aby už bylo poledne a já to měla za sebou. Jenže jsem se pomalu otevírala a malá nebyla ještě sestouplá tak, jak by si dr představovali. Asi ve 14 hod mi píchli vodu. Kontrakce ještě horší, asi po 5 min. Seděla jsem ve sprše na míči a zkoušela tzv. úlevové polohy, které nás učili na předporodním kurzu a nic naplat. V 16 hod jsem škemrala u sestry, aby mi dala něco na bolest - prý jsem se zbláznila, když už se to konečně rozjelo, tak bychom to mohli nějakými léky na bolest zastavit. Takže nic V 17 hod zavolali přítele, ať už přijede. Hrozně se mi ulevilo, protože jsem si myslela, že už je to jen otázka několika minut...Co bylo mezi 17 a 20 hod si skoro nepamatuju. Jen vím, že po 20 hod začali všichni plašit, že miminku se přestává dařit a je nutný urgentní císařský řez. Ve 20,35 hod se nám narodila Terezka. Já to bohužel prospala, měla jsem celkovou narkózu. V noci jsem se probudila, ležela jsem na dvoulůžkovém pokoji sama. Miminko nikde, na ruce jsem neměla šňůrku s číslem, dívala jsem se hruď, jestli tam nemám napsané číslo genciánou - nikde nic. Zazvonila jsem na sestru a ptala se, jestli je miminko vpořádku. Řekla mi že neví, že to ví personál na dětském. Byla jsem vyřízená, ale ještě jsem byla omámená léky, takže jsem chtě nechtě zase hned usnula. Asi ve 4 hod ráno mě probudila jiná sestra, která mi měnila kapačku a řekla mi, že miminko je v pořádku a že ho v 7 hod ráno uvidím. To byla úleva, ani si nedokážete představit jaká. Takže v 7 hod jsem poprvé uviděla naší krásnou holčičku Teď když na to vzpomínám zpětně, tak pro mě nebyl tak hrozný samotný porod, jako ten strach v tu noc. Té sestřičce asi nikdy neodpustím, že nebyla schopná zvednout telefon a zjistit, zda je malá v pořádku a nechala mě v té nejistotě. Ve chvíli, kdy jste po císaři, máte rozřízlé břicho, cévku, tak si těžko půjdete sám zjistit nějaké informace. Nemohla jsem se zvednout ani pro telefon, který jsem měla v tašce na druhé straně místnosti ve skříni,abych zavolala příteli. No hlavně že už je to za námi a holčička je v pořádku. Měla obtočený pupečník kolem krku, takže jí nepouštěl dolů a začali haprovat srdeční ozvy. To jsem se mimochodem dozvěděla až z propouštěcí zprávy. Celou dobu v porodnici jsme byli s přítelem na tom, že jsem nebyla dostačně otevřená a malá nebyla dost sestouplá. Tak jsem to sem psala docela rychle, doufám, že jsem to nějak nezamotala.¨Zase na omluvu personálu - ten den měli rozjeto několik porodů najednou - myslím že se ten den narodila 8 dětí a tři co jsme se potkali na hekárně jsme šli všichni císařem. Bylo to i pro ně dost náročné.

38

Ahoj,chci se vás zeptat,možná blbě,ale co naplat.Ta helenová zátka co odchozí před porodem je jako nějaký silný výtok?Jaké množství přibližně toho je? Díky

Obě děti se mi narodily v porodnici v Českých Budějovicích .dcera v roce 2000.Mněla jsem dost velké bolesti a přestože jí nakonec tahaly kleštěmi tak byly na mně u porodu velice hodní a na oddělení šestinedělí také.Akorát byla nepříjemná 1 dětská sestra ale jinak to bylo v pohodě.Druhý porod v roce 2005 také nebyl bezproblémový to jsme rodily císařským řezem.Plodovou vodu jsem měla již zelenou.Nejvíce mi vadilo to že to máme 1h cesty do Budějovic a protože jsem mněla po obouch termínech a v červnu 2005 porodnice praskala ve švech tak jsme tam snad 5krát jely jen tak než mně tam odvezla sanitka.Na jip byly skvělí a na šestinedělí také .Mněla jsem štěstí na to že tam byla většina sestřiček které tam byly i v roce2000.Strava byla ale opravdu hrozná.Maminky by nemněly kvůli kojení jíst jídlo které nadýmá a rozhodně ne nějaké ostré pomazánky.&;

Můj porod

Tak taky já se už konečně přidám a podělím se o svůj porod.Vlastně už byl 3.Poprvé jsem rodila v roce 1997 v Mar. Lázních,Narodila se mi dcera Nikola( 3650g a 49 cm).Druhý porod byl v roce 2004 v chebské porodnici,narodil se nám Matýsek(3350g a 50cm).Třetí dítě jsme s manželem nijak neplánovali,ale stalo se.A dne 5.9.2008 se nám narodila holčička Baruška(3400g a 51cm).Termím jsem měla 12.9 a v poradně jsem byla 3.9. pak mě dr. poslal do nemocnice na kardio,tam to malá prospala a ani se mi jí nepodařilo vzbudit.Když jsem odcházela,tak sestřička říkala,že mám přijít za týden.Ve čtvrtek ráno jem odvážela Matese do školky a už mě pobolívalo břicho,ale nevěnovala jsem tomu pozornost.celý den jsem si přišla taková rozlámaná.Večer přijel manžel z práce a ptal se mě co mi je,že jsem tak potichu.Tak jsem mu řekla,že asi dneska pojedu do porodnice.No nevěřil.Od 22 hod. jsem si začala počítat stahy,vydržela jsem to do 3 apak jsme jeli směr porodnice.Na příjmu se mě sestřička ptala kolikátý je to můj porod.Tak říkám,že třetí.A ona na to,tak to půjde rychle.Vyšetřila mě a byla jsem otevřená jen na 3 prsty,tak poslala manžela domů.Šel se ještě vyspat ,protože musel na odpolední.Tak jsem zůstala sama,jen jsem mu slíbila,že se malá narodí než pojede do práce(jezdí v 9.15).Stahy jsem měla po 5 minutách a to dost silný.Chodila jsem do sprchy a mezi stahy jsem usínala na míči.Jenže jsem se pořád neotvírala.Točili mi znova kardio.V 7 hod jsem šla znova do sprchy,pak jsem měla stahy po dvou min. a otevřená jsem byla už na 6 prstů.to se na mě byla podívat i doktorka.Prý se ještě počká,to bylo kolem 8 hod.Jenže to už jsem měla stahy po 2min. a bolesti nesnesitelné.Tak mě vzala PA na porodní sál a dala mi infuzi,abych měla kontrakce ještě silnější(to už snad ani nešlo), bylo 8.35.Potom už jsem jen asi třikrát zatlačila a malá byla na světě.Hned jsem volala manželovi a sestřička se smála,že jsem to stihla než šel manža do práce.Tak až na ty bolesti byl porod docela pohodový.

Omlouvám se za délku, ale poraďte prosím

Ahojte všechny stávající i budoucí maminky:o) Nevím, zda píšu spávně zrovna do této rubriky, ale snad mi poradíte i tady:o) Za dva měsíce se mi má narodit prcek a až do teď jsem to nějak moc neřešila. Nechytaly mě nákupní horečky ani čtení článků či časopisů pro maminky apod., jen jsem občas něco málo probrala s mamčou. V posledních dnech jsem na sobě zpozorovala nervozitu, že mi něco uniká a že bych něco nemusela stihnout a mám pocit neinformovanosti. Začla jsem nakupovat a to jak po obchodech, tak na netu a kromě kočárku už snad mám všechno. Ale ať se dostanu k věci...Když čtu o tom, co za věci sebou do porodnice, pokaždé se dočtu zhruba to samé-doklady a pro mě osušky,jednorázové kalhotky, hygienické potřeby a max něco na spaní. A pro mimi jen plínky a věci až když budu odcházet z porodnice. Zdá se mi to hrozně málo..žádné oblečky, oblečení pro mě...??? Krom mého narození a spály v dětském věku jsem v nemocnici (naštěstí) nikdy nebyla, tak nevím, jak to tam chodí? To tam jste po dobu než vás pustí domů v nějaké nemocniční košili, pořád ležíte na posteli s mimčem nebo jak to tam vlastně probíhá? A pro mimi věci fakt až na odchod domu?Všem moc děkuji, nemám nikoho, kdo by to měl v čerstvé paměti

Jak se Honzík narodil

Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych vám taky popsala můj porod. Nechci nikoho děsit, ale bylo to dost náročné – a to i přes to, že jsem k porodu šla náležitě poučená, psychicky srovnaná a natěšená na miminko. V úterý 21.10. (38+2tt) v 7 ráno mi praskla voda, ale zatím jsem neměla kontrakce, volala jsem do porodnice, PA mi řekla, že se mám v klidu osprchovat, sbalit a přijet. V 8:30 jsme byli v porodnici, pořád bez kontrakcí (doktor mi ani nechtěl věřit, že mi odešla voda, dokud si neudělal ultrazvuk), natočili mi monitor a dali mě na těhotenský pokoj, že počkáme 24hod. jestli se začne něco dít samo. Honza jel ještě domů a odvézt pejska k babičce. Kolem 11 hod. mi začaly kontrakce, žádné po 10 minutách, ale rovnou po třech, ale zatím se to dalo zvládat. Tak už mě převezli na porodní pokoj, kolem 12 už to začalo být nepříjemné, ve 13 hod. už jsem volala Honzovi, aby přijel, už mi začalo být ouvej, ten dorazil kolem 14 hod. a byl pak se mnou až do konce. To už byly kontrakce každé 2 minuty a otevřená jsem byla jen na 1cm. Po dalších třech hodinách (kolem 17 hod.) mi dělali další monitor a vyšetření – a po těch třech hodinách děsných bolestí jsem se otevřela jen o 1cm, nejradši bych to zabalila a šla domů. To už jsem i křičela bolestí a prosila o epidurál – na který bylo brzy, prý se uvidí v 19 hod. (potřebovali alespoň 5cm) – a pak už o něm nebyla řeč, zřejmě to postupovalo moc pomalu a měli strach, aby se to ještě víc nezpomalilo. No, zkrátím to, tak to pokračovalo až do 22 hod., kdy jsme začali tlačit, vůbec mi to nešlo, měla jsem prý dost tuhou branku, tlačila jsem 40 minut, než se konečně povedlo. Mezitím jsem se už i ztrácela, byla jsem úplně mimo, otevřela jsem oči a nevěděla, kde jsem, co se děje, jen jsem viděla 3 lidi, co na mě něco křičí a netušila jsem, co po mě chtějí. Nakonec mě nastřihli (což jsem jen viděla, ale necítila) a ve 22:39 byl Honzík venku, bylo to takové maličké vláčné koťátko, (3 240g, 53cm) měl chudinka velikej porodní nádor na hlavičce, byl trošku přidušenej z toho, jak to dlouho trvalo, ale dýchat začal po odsátí sám, jen byl strašně slaboučkej, tak ho jen zabalili, dali taťkovi pochovat a odvezli na vyhřívané lůžko. Teď už je úplně v pořádku, krásně papá a přibírá a je prostě úžasnej a já jsem strašně šťastná, že ho máme, když se ke mně přitulí, je to prostě nepopsatelnej pocit a pomalu zapomínám na ty hrůzy v porodnici… Jinak Honza byl skvělej a statečnej, pomáhal mi do sprchy, do vany, držel mě na míči, dýchal se mnou i tlačil, jsem moc ráda, že se mnou byl, takovou podporu bych přála každé z vás, kterou to teprve čeká. No, to jsem se rozepsala, tak se omlouvám, ale muselo to ven. Všem držím palce a přeju, ať to taky máte co nejdřív za sebou a už držíte ty svoje uzlíčky štěstí v náručí.

Můj porod

Oba moje porody proběhly hladce.Rodila jsme ve Frýdecko-místecké porodnici.Holčička přišla na svět na den přesně.Bolesti minimální,začly vlastně na porodním sále po injekci..na sál jsem přišla po 8hodině a v 11.15 byla Sárinka na světě.Měla jsem manžela u porodu a všem doporučuji,byl mi velkou oporou a rychle mi to uteklo.Bolesti jsme měla malé,tak si nemůžu stěžovat.Po 4létech jsme šla rodit opět zde,ale Ondráškovi se moc nechtělo,tak jsem přenášela 4dny a pak mi doma praskla plodová voda a jeli jsme.bez bolesti mě přijímali na pordní sál a smáli se,že co tu dělám,.když nemám bolesti.ty se po injekci dostavili,ale slabé.Pomalu jsme se otvírala,tak mi dali infuzi,ale bylo mi z ní špatně,tak mě odpojili.Doktorka říkala,že to bude dlouho trvat a odešla.Lehla jsme si na pytel a čekali.Ihned mi začlo 5 silných kontrakcí a přišla sestra jestli nechci tlačit.Koukla se na mě a říkala,že už rodím,pak už to byla tychlovka do 7min byl malý na světě s váhou 4.15.Doktorka říkala,že je v šoku,že to se ji ještě nestalo.Asi se Ondrášek v bříško zhrozil,že by tam měl zůstat déle..Porod je úžasná věc a uvažujeme o 3miminku.Kojení nám šlo super.Držím palce všem budoucím maminkám a hlavně ničeho se nebojte.Když budete psychicky O.K.,tak porod proběhne taky dobře.

Ahojky maminky,chtěla bych se s Vámi podělit o mém zážitku s porodem, který nastal před měsícem tj.29.9.08. Od 32tt.mi bohužel hrozil předčasný porod- otevřená na 1cm a časté tvrdnutí bříška. Vše jsem ale zdárně vydržela a porod začal ve 38+5tt. Od 32tt.jsem měla bolesti, měla jsem i pravidelný a dost bolestivý. Dvakrát mě ale vraceli s poslíčkami domů. Pokaždé začaly bolesti v noci, ale ráno se vždy ztratily. Ale to pondělí 29.9.jsem od půlnoci měla bolesti, které se neztratily ani k ránu. Musím ale dodat, že to tentokrát byly bolesti mírné, jen tvrdnutí břicha. Nebyly ani moc bolestivé. Stejně jsem ale kolem jedné hodiny odpoledne odjela do nemocnice. Tam jsem sestřičkám na příjmu oznámila, že mám nepravidelné slabé bolesti. Natočili mi monitor a když se na záznamu objevili kontrakce, tak zavolali doktorku. Ta mě prohlídla a pravila, že jsem otevřená na 1cm a že to možná dnes bude. Tak jsem byla poslána na pokoj, kde jsem ten den byla úplně sama. Kolem 14hod.mi sestřička udělala klystýr - teda nic hroznýho to tedy nebylo. No a pořád jsem měla slabé nepravidelné bolesti - tak kolem 7-10min. Kolem 17hod.mi ale najednou začaly bolesti po 4min.,které neskutečně bolely. Přiběhla sestřička, vyšetřila mě a řekla, že mi pomůže, že mi praskne plodovou vodu. Už si připravovala jehla, a v tom mi sama praskla. Najednou řekla, že musím na sál, že do 18hod.snad porodím. Tak jsem šla na sál. Bylo 17.20hod. Ihned jsem si lehla do sedu na porodní křeslo a už se hlavička tlačila ven. Sestřička mi masírovala hráz a v 17.30hod.se mi narodila krásná a hlavně zdravá holčička Rozárka. Měla 2920gr a 47cm.Natrhla jsem se jen vnitřně na 5stehů, sestřička mě zašila a dostala jsem malou k sobě. Všichni odešli a já zůstala 2hod.na porodnim sále sama s Rozárkou. Za 4dny jsme šli obě domů k manželovi a k mému prvnímu synovi Matyáškovi, který se mi narodil před 5lety ve 32tt.Měl 2200gr a42cm. Takže vše dobře dopadlo.

Je to normální???

Holky, mám skoro 3 měsíce po porodu a normálně se těším na další porod (na ten si pár let počkám), ale když si na to vzpomenu, tak i přes všechno ,,trápení´´ se opravdu těšim, byla to adrenalinová bomba radosti, nemůžu se dočkat na další!!!

naše dobrodružství

Tak i já jsem si našla malilinkatou chvilinku času, abych vám napsala jak Daník na svět přišel. Snad nebudu nudit. Pořád jsem se nemohla dočkat a najednou ho mám vedle sebe. Ale kdy to začalo. Manžel byl 15.10 v práci až do rána do 16, v průběhu dne mi pořád říkal "dnes to přijde" A já mu to nevěřila. Večer jsme si volali a já se smutně ptala, tak kde je to? Ještě jsem netušila že o půl druhé v noci se probudím a bude mi odtékat voda. Tak jsem vstala, kontrakce nikde, zavolala jsem do porodnice jestli máme přijet a volala manžela aby z práce přijel v klidu domů, že potřebuji odvést. Ještě jsme dobalili nějaké věci a jelo se. Por.as. mi zkusila na vložku dát ten roztok a voda se nepotvrdila, tak se mě ptala jestli jsem se jen nepočůrala, při natáčení bez kontrakcí. Po monitoru jsem ale vstala a zase mi jí spousta uteklo. Bylo rozhodnuto, na pokoj a pokud se nic nebude dít , za 12h antibiotika proti infekci a za 24 infůze oxitocinu. Manžel jel domů a já na pokoj, už jsem nespala, ani jsme se nerozloučili, ani pusa nebyla. Bylo mi smutno, ale pořád jsem čekala jestli to vypukne. Ráno snídaně a po 9 opět monitor. Kontrakce pořád nikde. Na porodním sále byla zrovna ten den skvělá porodní asistentka, tak jsem moc chtěla rodit zrovna ten den, říkala ať na to myslím a já tak myslela že najednou v bříšku strašné škubnutí až jsem se lekla a kontrakce nastoupili a hned po 5min. Poslali mě na pokoj, že mám přijít kolem poledne jak to bude vypadat. Já ale nemohla vydržet a paní na pokoji mi počítala jak dlouhý interval mezi kontrakcemi mám, za půl hodiny byli už po 2 min. Volali jsme sestru a ta mě poslala zase na porodní že jsem už otevřená na 5cm. Zavolala jsem tedy manžela, chudák ani po 24h službě nespal a ještě ani nejedl, aby přijel. Pak to šlo rychle, klistýr, bolesti, monitor. Ležela jsem na boku, protože jsem tak měla silnější bolesti a čekala, manžel mi šudlil záda a já funěla. Potom přišla por.as. a konstatovala , 2 kontrakce a rodíme, tatínku pojďte sem. Ani nevím, párkrát jsem tlačila a trochu si u toho mrčela, manžel stál vedle mě, já se držela madel, sestřička mi píchla trochu oxitocinu do žíli a zatlačila na bříško a malej tu byl. Bylo to 16.10.2008 12:31h. Jak řekl manžel, malej vypadal jako kuře. Na hodinku ho odnesli do inkubátoru aby mu bylo teplo a pak nám ho přinesli, to naše štěstí, 51cm dlouhé a 3500g těžké, jménem Daniel. Miluji ho od prvního okamžiku, je krásný a jsem na sebe i na svého syna pyšná!!