Můj POROD - nové diskuze

Anketa

Ahojte maminky! Delam rocnikovou praci ktera se zabyva problematikou tehotenstvi a chtela bych vas moc poprosit o vyplneni ankety a zaslani na muj mail. Odpovedi slouzi pouze k rocnikove praci a nebudou nikde zverejnovany.1. Věk 18 - 2222 - 2626 - 3030 - 3434 - 3940 a více2. Zúčastnil se otec dítěte porodu?ANO – NE3. Pomohla Vám jeho přítomnost u porodu?ANO –NE4. Koho byste si příště zvolila jako doprovod?a) otce dítěte b) vlastní matkuc) přítelkynid) jiné5. Který porod u Vás probíhal lépe?1. 2. 3.6. Jak jste byla spokojena se službami v nemocnici?(oznámkujte tyto služby jako ve škole)- ochota personálu 1 2 3 4 5 - čistota 1 2 3 4 5 - služby 1 2 3 4 5 . informovanost o stavu dítěte 1 2 3 4 5 - celková informovanost o průběhu 1 2 3 4 57. Myslíte si ,že se za poslední léta změnilo něco k lepšímu?a) ANO b) NE c) Nemohu posoudit8. Rodila jste :a) přirozenou cestoub) císařským řezem9. Máte v plánu další dítě?ANO – NE10. Bylo vaše dítě naplánované?ANO – NE11. Navštěvovala jste/Navštěvujete nějakou těhotenskou poradnu, centrum nebo patříte do klubu maminek?ANO - NE 12. Máte / měla jste problém otěhotnět?ANO – NE – pouze menší komplikaceMnohokrat vam dekuji za vas cas a ochotu. S pozdravem Adela

Porod byla rychlovka

Tak můj porod byl docela rychlý a ani to moc nebolelo.Šla jsem se vykoupat s Markétkou kolem 18 hodiny a už mě bylo nějak divně,ani mě nebavilo si s ní hrát ve vaně,prostě jsem byla bez nálady. V 19 hodin u večeře jsem pocítila první malou bolest,ale už jsem věděla že je to ono.Za půl hodiny další a tak jsem dala malou spát a říkám manželovi že v noci jedeme.Moc mě nevěřil,ale šel vyhrabat auto ze sněhu.Pak už byly bolesti po 20 minutách,ale slabý.Ve 21 hodin mě začal průjem a většinu času jsem trávila na záchodě,na papíře už jsem krvavý hleny.Byla jsem štěstím uplně mimo,že už je to tady a začala jsem pobíhat a dobalovat věci,umývat zbytky nádobí a tak.Kolem půlnoci jsem šla říct mamce že v noci jedeme,manžel šel spát,protože jsem to zatím zvládala v pohodě a já si napustila vanu.Bolesti byly po 12 minutách,ale pořád ne veliký.Po koupání jsem si lehla a vždy na 10 minut usnula něž přišla další bolístka.Před 3 to začalo sílit a já vstala a mimčo zatlačilo dolů a mě začaly bolesti nepřetržetě,docela mě to vyděsilo a volala jsem do porodnice.Řekli mě ať přijedeme,protože venku řádila sněhová vánice.Vzbudila jsem manžela,rychle vyhrabal auto,já předala chůvičku mamce a už jsme ve vánici frčeli do porodky.Po příjezdu mě půl hodinky natáčeli monitor a otevřená jsem byla na 4 cm.Intervali se zkracovali,ale pořád jsem stíhala vtípkovat s porodní asistentkou kterou znám z kurzu.Dostala jsem pokojík a už to začalo.Většinou jsem chodila sem tam nebo byla opřená o Manžela který mě masíroval záda.Bolesti nebyly pořád velký,ale pokaždý když mě asist.zkontrolovala divila se jak rychle se otvírám.Vedle byla ještě jedna paní a my začali rodit zaráz.Najednou začaly rychle odkudsi přibíhat posily do obou pokojů.Píchli mě vodu a to už jsem začala řvát na celý kolo,už mě táhli na kozu a začali jsme tlačit.Sahali jsme s manželem jak leze hlavička,to byla nádhera. A za pár minut jsem měla na bříšku uplakanou Karolínku.Manžel přestřihl půpeční šnůru a uplně bulel.Pak jsme čekali na placentu a ona něšla,nakonec mě museli na pár minut uspat a vytáhnout ji pod narkozou.Probudila jsem se a manžel choval a mě bylo příjemně telplo a byly jsme šťastní.Narodila se 1,5 hodiny po příjezdu do prodnice.Byl to rychlý a krásný zážitek a moc jsme si to oba užili.

Tak i já se rozhodla vám napsat svůj zážitek z porodu. Přesně v den kdy jsem měla vypočítaný termín porodu dle ultrazvuku-14.11.2008 jsem odpoledne bohužel upadla a začali mi bolesti bříška,ne pravidelné že by to vypadalo jako k porodu ale trvaly stále v kuse a tak jsem radši zavolala záchranku aby mě odvezli do nemocnice a raději mě tam vyšetřili protože jsem měla neuvěřitelný strach o to svoje miminko. Odvezli mě do nejbližší nemocnice-Kolín,tam mi natočili monitor,ultrazvuk,vyšetřila mě doktorka a vše bylo v pořádku,takže mi spadl kámen ze srdce,ale to bolení jsem měla pořád,v tu dobu ale už jenom občas ne v kuse. A to jsem si myslela že mě teda pustí domů když je všechno v pořádku,ale ne,šoupli mě na pokoj a nikdo mi nic neřekl proč si mě tam nechávaj,jak tam budu dlouho nic. Manžel byl naštěstí celou dobu v záchrance i potom se mnou takže jsem měla aspoň nějakou oporu,ale sestřička ho zanedlouho vyhodila domů. Mobil jsem u sebe neměla,takže manžel když přijel domů tak tam volal co se mnou je a to si představte oni mu nic nechtěli říct,řekli mu akorát že jsem v pořádku a že spím. Druhý den ráno mi sestřička s doktorkou řekli že mě pošlou dolů na oddělení rizikového těhotenství. A tam jsem si pobyla od soboty do úterka,v úterý mě konečně pustil doktor domů,protože bylo všechno v pořádku s tím že ve čtvrtek mám přijít k nim na gyndu na vyšetření. Takže jsem byla moc ráda že budu moct být doma,protože jak mě v tu sobotu poslali na to rizikový,tak jsem se jich ptala jak dlouho tam budu a oni říkali že už asi než porodím. Takže jsem byla fakt moc ráda když mi řekli že mě pouštějí domů. Doma jsem si užívala,ale už jsem skoro ani nedoufala že porod přijde sám. Ve čtvrtek jsem šla na tu kontrolu jak jsem byla objednaná a ten den byl pro mě asi tak na pět minut tím nejhorším dnem v životě. Byla jsem na monitoru všechno bylo v pořádku a pak najednou začly klesat ozvy miminka dost dolů až najednou začal monitor hučet,to už byla křivka až na dolní hranici . Sestřička šla pro jinou sestru aby jí šla poradit co se děje. Já jsem tam mezitím jen nehybně ležela a málem snad umírala strachy co se děje s mým miminkem,minuty se vlekly jako hodiny a jáá prožívala nejhorších pár minut ve svém životě,ani svému největšímu nepříteli bych nepřála ten strach. Když konečně přišli sestřičky jen nade mnou stáli a koukali,pak mi řekli ať zmením polohu,tak jsem jí rychle změnila a mimísek se konečně zase chytl a už mu srdíčko tlouklo jako o život,mě v tu chvíli spadl kámen ze srdce. Podívala jsem se na sestřičky a čekala jsem že mi vysvětlí co se vlastně dělo,řekli že se nic vážného prej nestalo,že si malej asi jen přilehl pupeční šňůru. N a druhý den mě objednali znovu,takže jsme s manželem zase ráno jeli na kontrolu no a to už si mě tam nechali,protože na monitoru byla špatná křivka,ale nikdo se mi nenamáhal sdělit proč že si mě tam vůbec zase chtějí nechat a poslali mě s papírkem na příjem,když se mě sestra zeptala proč mě mají přijmout ani jsem jí nemohla odpovědět páč jsem sama nevěděla proč,za chvíli si mě volali,tak jsem sebrala odvahu a šla do ordinace,tam mě doktorka vyšetřila a začla psát do počítače,já jsem jí přerušila a chtěla vědět co se děje,ona mi na to povídala že miminku se nedaří moc dobře,že si to chtějí pohlídat a provést a jiná vyšetření aby měli jistotu,to pro mě byl znovu strašný šok a zůstala jsem sedět jako opařená a jen se dívala do zdi a chtělo se mi moc a moc brečet,protože jsem prožívala hrozný strach o miminko. Když jsem vyšla z ordinace abych počkala až pro mě přijde sestra odvézt mě zase na rizikový tak jsem ani nemusela říkat manželovi co se stalo,tomu to muselo být jasný ale hned se ptal,tak jsem mu to řekla a bylo vidět už i na něm že mu je do breku. Potom pro mě přišla sestra a odvedla mě na pokoj a manžel jel domů pro věci,to už brečel když odjížděl,protože měl stejný strach jako já. Já jsem šla zavolat mamce aby věděla co se děje,brečela jsem jí do telefonu a mamka byla stejně vyděšená jako my. Pak jsem musela jít na odběr krve,vyšetření moče,vyšetření plodové vody,natočení monitoru,na ultrazvuk a asi po půl hodině mi řekli že vše vypadá v pořádku,ale radši mě budou sledovat,to mi opět spadl balvan ze srdce a manželovi s mamkou kterým jsem to psala také. Na rizikovým sem pobyla jen přes víkend,všechno bylo v pořádku a v pondělí ráno při vizitě mi řekl pan doktor že jelikož už přenáším 10dní že omrkne situaci na porodním sále a že když tam nebude frmol tak mi zavedou tabletku na vyvolání porodu,to byla pro mě moc dobrá zpráva,protože už jsem se nemohla dočkat miminka. Za chvíli přišla sestřička s tím že já i mé spolubydlící máme jít na gynekologii za panem doktorem. Já jsem šla do ordinace první,šla jsem tam s tak velkým napětím a doufala že mi pan doktor řekne dobrou zprávu. A taky řekl. Zavedl mi tabletku na vyvolání porodu a poslal mě zpátky dolů,jak já jsem se už nemohla dočkat až budu mít u sebe malého. Stačila jsem dojít na pokoj,zavolat manžovi ať přijede a šla jsem na snídani když mě začali strašně bolet záda dole v kříži. Seděli jsme u snídaně s mojí spolubylící z pokoje a bavili se o tom jestli je vůbec možné aby ty bolesti přišli tak rychle,nebo jestli jsem si to jen nevsugerovala. Ona se zeptala dokotorky a prej je to možné pokud je tabletka dobře zavedená tak má ůčinky rychlé. Asi hodinku mě bolely jen záda,pak se postupně přidávalo i podbříško. Takže jsem si zabrala sprchu a pěkně nahřívala bříško i záda,to byli bolesti poloviční. Když jsem vyšla ze sprchy tak už tam seděl můj manžel a první co jsem mu řekla bylo-jestli chceš další dítě tak s někým jiným:-). Sice to bolelo docela dost,ale uříznutej prst bolí hůř:-). Manžel mě tam při kontrakcích držel za ruku,pomáhal mi ve sprše,prostě byl pro mě velkou oporou. Kontrakce jsem měla hned od začátku po dvou minutách. Asi kolem dvanácté hodiny mě doktor prohlídl a už poslal i s manželem na porodní pokoj. Zkoušela jsem tam mimo sprchy i gymnastický míč ale to bylo hrozné,to bylo ještě horší než bez toho,takže ten jsem rychle uklidila zpátky. Většinu času jsem strávila ve sprše a nebo na posteli při natáčení monitoru. Vážně nechápu proč musej rodičkám natáčet monitor,to byla hrůza jen ležet a nehýbat se. Asi kolem třetí hodiny se začalo něco dít,přišel mě zase pan doktor vyšetřit a povídal že je to pořád taknějak stejné,že to bude ještě trvat,prý kvůli tomu že mimi tam je natočené na té horší straně bříška a tak to trvá dýl. Pak mi píchli plodovou vodu,toho jsem se bála ale vůbec to nebolelo ani jsem to necítila,až pak jak to vytékalo. To jsem potom myslela že zase půjdu do sprchy ale ne,museli mi natočit monitor a ten už neukazoval dobrou křivku:-(. Řekli mi že mi píchnou nějakou injekci a pokud to neurychlí porod že budou muset udělat císaře,protože mimískovi se nedařilo moc dobře. Ale naštěstí mi dali tu injekci a během nějakejch pěti minut mi řekli že máme jít s manželem na porodní sál,to jsem jen kulila oči,před chvílí mi říkali že to bude ještě trvat a najednou mám jít na sál? Tak jsme šli,ale to bylo teda také umění,člověk sotva leze a oni po něm chtěj aby si sám došel na sál,ale zvládla jsem to. Na sále jsem si prodýchala pár kontrakcí a pak už jsem mohla tlačit,zatlačila jsem asi čtyřikrát a pak doktor řekl že udělá nástřih,ten také vůbec nebyl cítit,kdyby mi neřekl že mi ho udělá,tak o tom ani nevím,pak jsem zatlačila také ještě čtyřikrát a najednou cítila jak něco velikého ze mě vyšlo a to už byl maličkej na světě,na ten první pohled nikdy nezapomenu na to malinké ještě fialové miminko,to je něco nezapomenutelného. Pak ho odnesli a já slyšela jak křičel,ozvat se uměl pěkně:-). Za pár minut mi ho manžel přinesl to byl další krásnej okamžik vidět ty dva spolu. Bylo to něco nádherného přivést na svět toho malého človíčka,na to nikdy nezapomenu. A z porodu celkově mám krásné vzpomínky a už se těším až budu rodit znova.

Můj nejkrásnější zážitek v životě

Je to sice už 14 dní, ale jsem toho stále tak plná, že si připadám, že to bylo včera.Můj porod se stal mým nejkrásnějším zážitkem v životě.Holky co mě tady už znají a co to s námi všemi prožívaly vědí, že jsme rodily každý den už od poloviny prosince, kdy mi začly předčasné kontrakce a v nemocnici mi řekli ortel - Podolí a císař a to jsme měli termín 2.2.Napojili mě na kapačku a bolesti přešly až v 5h ráno, takže mě pustili 3den domů.Od té doby jsem měla stahy a kontrakce snad každý den, takže jsem byla jeden velký nerv, že porod ani nepoznám, páč mám bolesti pořád.2.2. jsem byla jak na trní a zkoumala se jako blázen a nic....3.2.v úterý jsem šla normálně na kontrolu s tím, že když do konce týdne nic, tak normálně zase v úterý na kontrolu a pak mě pošle Dr do porodky na vyvolání, ale loučil se se slovy, vy už příště nepřijdete....4.2.přijel Honza z práce, vlezl si ke mě do pelíšku, přitulil se a já odpočívala. Bylo 9:45 a já ucítila jen takové to vlhko, jako při MS když odchází krev. Vyskočila jsem a běžela na wc. Vyšoupl ze mě jen takový hlen a nic.Vlezla jsem opět do pelíšku a odpočívala. Kolem 10:30 mi začly bolesti cca po 30min, ale jelikož jsem to měla už od prosince, tak jsem tomu nevěnovala pozornost a psala si na BOL...před polednem jsme šli s Honzou vařit obět a kolem 13h přijela návštěva....to už bolesti celkem sílily, ale byly krátké, takže jsem tlachala dál. Napustila jsem si po návštěvě vanu s tím, že se to buď rozjede nebo to zase rozdýchám jako vždy. Honza se smál, že to opět rozdýchám a šel si dát kávu. Ve vaně jsem měla 3 silné bolesti, že jsem už zakvýkla bolestí.Po vaně jsem si lehla do obýváku a Honza mě šimral na zádech...bylo 14:20 KDYŽ JSEM UCÍTILA LUPNUTÍ A MOKRO...vylítla jsem a křičela....praskla mi voda a Honza na to - a kde????hihiběžela jsem na wc a už to jelo. Voda a krvavý hlen, do toho bolesti okamžitě po 3minutách. Šla jsem se tedy obléknout, ale bolesti byly tak časté, že jsem myslela, že se ani neoblíknu.Honza popadl tažky a šup do auta. Ještě jsme chtěli napsat Zavadilce, že už jedeme, ale to už se mi chtělo tlačit, tak Honza startoval. V autě jsem jen cítíla tlak a při každé bolesti, že jde i voda. Bylo to tak rychlé, že jsem myslela, že porodíme v autě. Před porodkou stál zřízenec a když mě viděl, tak mi nabídl vozík a povídá, to je do porodnice, že?Přivezl mě před ošetřovnu a povídá sestře...tady paní něco je, něco jí bolí...sestra nakoukla a s úsměvem mu povídá - paní nic není, paní rodí....zřízenec málem omdlel a zmyzel.Šla jsem na vyšetřovnu se slovy, že už tlačím a doktorka povídá, to ještě zdaleka ne maminko, ještě máte čas, až budete mít kontrakce, tak řekněte, já vás prohlédnu a uvidíme...no já kontarkci okamžitě...Dr. do mě a povídá, no paráda, hlavička jde ven, okamžitě na sál. Honza se převlékal za chůze a já také.Bylo něco kolem 15:15 a já na sále.Nevnímala jsem nic, ani Honzu ani sestry, vůbec nevím, že mi dali kapačku, že mi říkaly, jak mám tlačit, jen vím, že Dr povídá, ještě zatlačtě a bude venku. Já se jen nadechla a držela dech, tak Honza se smál a povídá...nezadržuj to a tlač lásko.Tak jsem zatlačila a hlavička venku. Jí neviděla nic, ale Honza vše a byl teda statečnej. Držel mě a pomáhal tlačit a jen si pamatuji, že Dr povídá, že má vlásky po tátovi a že ještě jednou a je venku.Zatlačila jsem, ale bolest jsem už necítila....jen vím, že mi Dr povídá, že mě v kontrakci nastřihne najednou obrovský pocit úlevy a já slyšela první plakánek mého pokládku.Honza přestříhl šňůru a položil mi malého na bříško....Tenhle pocit je nejkrásnější v životě a nejde ničím nahradit a nijak popsat...to se musí prožít.....Svírala jsem ten malý uzlíček a pusinkovala a on jen koukal a byl naprosto klidný.Pak šel Honza se sestřičkou malého ošistit a mě okamžitě vytáhli placentu a kapačku a už ke mě kráčel pyšný tatínek s nažím koblížkem. Byl čistý, krásný a voněl. Plakala jsem a ani nevím, že mě při tom doktorka šila. Vůbec nic jsem necítila, jen jsem si pořád ňuňala ten náš pokládek...Bylo 15:35 a já se stala maminkou.Nemůžu tomu uvěřit ani teď a mám slzy v očích i teď když to píšu. Bylo to tak nádherné...prostě nepopsatelné.Vím, že jsem měla obrovské štěstí, že můj porod trval cca 20min, takže jsme nestihli ani monitor, epidurál ani klistýr. Jsem za to ráda, že jsme to takhle zvládli. Honza ani nechtěl psát a volat, jen mě držel a děkoval.....já děkuji jemu, byl mi obrovskou oporou a je stále. Strašně mi pomáhá i teď doma a je z Honzíka úplně vy......Moc je oba miluju. Honzíček byla moje poslední kostička puzzle. Teď už mám naprosto vše a můj život je zcela naplněn.Děkuji holky vám všem, co jste byly s námi a prožívaly to, děkuji za gratulace a smsky.Jste zlatíčka a mám Vás ráda.A teď si jsu zase užívat Honzika a Honzika...hihihi

Můj hrozný porod

Zdravím dámy, tak si tu čtu jaké jste měly porody a také se s Váma podělím a možná mi i některá dáte pár rad, za které Vám budu vděčná. Rodila jsem v roce 2005, bylo to mé první dítě. Na porod jsem se těšila a ani se nebála, naopak jsem byla zvědavá co příjde. První takové mírné stahy začly v pátek večer (týden po termínu), jeli jsme tedy do porodnice, poněvadž jsem nevěděla jak ty stahy mají vypadat, a jestli to nejsou poslíčci. Nechali si mě tam, že jsem otevřená jen 3 cm. Pak už mě bolelo jen v bederní části zad a to čím dál tím víc. Dostala jsem tabletku na spaní, tak jsem 2 hoďky spala, ale pak tu byly bolesti znova. Ráno jsem si přikládala vyhřívanou dečku na záda, aspoň to mi trochu pomáhalo. Pořád jsem byla jen na 3 cm. Tak to šlo až do odpoledne. Pořád hrozné bolesti zad a pořád jen 3 cm. Tak jsem je v 15 hodin prosila, jestli mi nemohou dát něco na vyvolání, že nevím jak dlouho to vydržím. Na to mi bylo odpovězeno, že odpoledne se porody nevyvolávají. Nu což, večer mi dali první epidurál tak jsem spala zas 2 hoďky a pak to bylo opět tady, v neděli ráno další epidurál (ještě že to existuje jinak nevím), a pořád 3 cm. Tak už se jim konečně zdálo, že tam jsem nějak dlouho, tak že mi propíchnou plodovou vodu. Ale nijak se to neposunulo ku předu. O půl dvanácté mně napíchli na vyvolávací injekci, to se mi zdálo, že asi fakt umřu. Už jsem nemohla, byla jsem nevyspaná, nenajezená a měla jsem těhotenskou cukrovku, tak mi pak nakonec povolili lokat si čaje. Ještě že tam byl manžel.Během vyvoláváku jsem dostala ještě další 3 epiduraly, přičemž ten poslední už vůbec nezabral. Pořád jen bolesti v kříži. Mezitím jsem připoměla sestře, že jsem ještě neměla JAL, tak mě odpojila a dala mi ho. Tak jsem tam ležela do půl osmé večer s tím že už jsme prosili sestřičku ať zavolá doktora, ať mi udělají císař. Na to nám bylo odpovězeno, že na císaře je třeba více doktorů, že je to operace a přece byla neděle večer ne?Tak teda,že mě už vemou na porod, byla jsem otevřená na 8cm. Pak mi po břichu chvíli skákal doktor a chvíli sestra, tlačila jsem tak, až mi popraskaly žilky v očích a na chvíli jsem omdlela, to mě sestřička omývala studenou vodou. Dvakrát mě nastřihli a nakonec jsme Terezku vytlačili. Vím že už píšu moc dlouho, ale to ještě není všechno. Terka ani nezaplakala a hned jí brali na vyšetření. Měla křeče, krvácení do ledvin, krvácení do očních sítnic a poškrábanou šedou kůrů mozkovou. Pak jsem s ní ležela v Ostravě a naštěstí se vše do jednoho měsíce spravilo. Nebo jsme to celá rodina vymodlili. A to štěstí má nakonec i Nemocnice Třinec, protože pokud by se to nespravilo, tak by viděli co by se s nima dělo.Samozřejmě z hlediska lékařů z Třince nebyla chyba na jejich straně a u své lékařky mám napsáno že porod proběhl normálně s epiduralem.Ty bederní bolesti měli svou příčinu a to nehodu v roce 2000, kdy mi neudělali rendgen páteře (kde jinde než v Třinci), až teď jsem poprosila svého lékaře, byla jsem na rendgen a ukázalo se že ji mám nějak vychýlenou.Teď jsem 6 týdnů těhotná, (jen aby Terezka nebyla sama). A už teď mám hrozný strach a nespím z toho co bude. Chci si vyžádat císařský řez,tak doufám že mi to vyjde.Nechtěla jsem Vás samozřejmě vystrašit tím jak to probíhalo u mně. Každá je jiná a někdo to má za 2 hodiny za sebou a doufám, že budete patřit k nim. Hodně štěstí.

ještě jsem zapomněla trval 2hodiny se vším všudy

Tak i já popíšu svůj dost rychlý porod. Byla sobota a já měla termín porodu tak jsem jela do nemocnice na kontrolu plodové vody. Dr mě prohlédl a řekl že mám v pondělí přijít na vyvolání že má malej asi 4,20kg myslela jsem že omdlím. Ale že prý když se budeme s manželem snažit tak už přijdu rovnou porodit. No já zbytek víkendu jsem byla jak na trní dceru jsem zabalila k našim a my si užívaly víkendu. V neděli večer už jsem cítila tlaky ale tak slabé že jsem tomu nepřikládala žádnou váhu. šla jsem v půlnoci spát a manžel šel v půl 2 spát a jak jsem se otočila že se k němu stulím rupla mi voda. Kdybyste viděli manžela jak byl zmatenej já byla uplně v klidu sama sebe jsem překvapila a manžel? Ten jel i na červenou jak se bál abysme tam dojely včas. Dojely jsme a na příjmu mi sestra říká no to je hezký ale já vás nemám kam dát jestli chcete rodit tak porodíte tady na chodbě mě to bylo celkem jedno protože byli kontrakce silné a rychlé zkusily mě natáčet a to už jsem měla kontrakce snad furt. vubec nevěděly co semnou po půl hodky se uvonilo lůžko přišel manžel a já lezla za ním říkám lezla protože už jsem po cestě tlačila dr říkala at netlačím a já že nemůžu jinak že to samo a ještě se mi tak motala hlava tak mě manžel držel a najednou zvolal ona krvácí tak mě položily a řekly že jsem krásně otevřená ale že malej má hlavu hodně vzadu takže jsem se tak potrhala a to ještě porod nezačal tolik toho zelenýho hadru jak mě pořád sušily jak jsem krvácela a pak jsem mohla tlačit vůbec to nešlo ale tak to bolelo že iž jsem to chtěla mít za sebou že sem párkrát zabrala a byl venku dr mi ho chtěla dát na prsa ale slyšela jsem jak říká hele jak má krátkou púupeční šnůru ještě že se narodil ani sem se neptala co byse stalo kdybyse narodil později ale ta šnůra byla tak kratoučka. Po zašití mě manžel pořád hladil a protože neměly místo ani kam mě dát tak jsem na porodním boxe strávila půl dne ale byli kemě všichni milý. Jo a pak když manžel odešel se vykoupat mi zapípal telefon a tam stálo. LASKO ZVLADLA JSI TO NA JEDNICKU MOC TE MILUJU A JSEM NA TEBE PYSNY. Dostala jsem za našeho Matyáška krásný zlatý prstýnek a taťka? Ten ho zapíjel v hospůdce a přišel krásně společensky unavenej.

Maruska a Matysek

jak ja se tesila, az sem budu moct taky napsat:)ach jo...vypisu se dokud to mam cerstve v hlave a taky tu sedim ted uplne sama, pritel je zase zpatky v Polsku a miminka v Praze.Jak asi vite, cekali jsme dvojvajecna dvojcatka, take jsem od zacatku vedela o sve mozne komplikaci a to dvourohe deloze, obe miminka byla v prave casti delohy, takze mela malo mista a riziko predcasneho porodu se mnou probirali hned jak sjem otehotnela.Nicmene jsem se citila vyborne, brisko mi sice tvrdlo, ale nijak extremne, nic bolestiveho, byla jsem sice uz jako balon, ael to sjem byla rad, ze snad maji dost mista.Je teda fakt ze asi dva dny pred porodem jsem mela hlen na toaletaku a napadlo me ze to muze byt hlenova zatka, ale pak sjem si rikala, ze chodim moc na internet a ze bych se mela prestat tak zkoumat, ale tech priznaku bylo vic, uz jsem nemela vodovy vytok, ale hustsi zluty, pak ten hlen a den pred porodem mi tvrdlo bricho, sice ne bolestive, ale mela jsem pocit, ze je to pravidelne.sla jsem v 9 spat, ve 2,10 rano jsem se vzbudila curat, to bylo skoro presne kazdou noc, jsem se vratila do pokoje a stojim u postele a najednou jakoby jste pode mnou rozlili kybl vody. Marusce praskla voda a vsechna naraz.Prvni slovo bylo obavam se : a do prd.., bylo mi jasne ze rodim, ze kontrakce zastavit jdou, ale prasklou vodu uz mi tam nikdo nevrati.V telefonim seznamu jsem nasla Libereckou porodnici, nebyla jsem jeste nikde domluvena ani registrovana, rekli, ze mam hned dojet.Doma jsem byla jenom s budoucim tchanem, tak jsem ho vzbudila, byl vice vyplaseny jak ja.Pritelovi jsem se nemohla dovolat, az skoro po hodine aby prijel.V nemocnici mi hned nasadili infuzi na zastaveni kontrakci s tim, ze plan byl, aby ve me miminka jeste tak dva dny udrzeli, aby jim mohli podat 4 davky kortikosteroisu na dozrani plic. Dali mi hned jednu davku, antibiotika a nejaky ten roztok na kontrakce, ale ja jsem v tu dobu mela jenom hrozne slabe, ale co 4 minuty.Rekli, ze v Lbc berou az od 32.tydne zavolali mi do Prahy a rekli, ze me vezmou v Podoli a zavolali mi odvoz.Tri moc sympaticti panove me odvezli rychlou do Prahy. Jela sjem sanitkou poprve a nemela jsem tuseni ze to tak hrozne hrka. KOntrakce porad co 3-4 minuty, ale slabe.V Praze na me jukli, sestrickam trvalo desne dlouho nez si me zapsali, tak doktor musel cekat, rekl to same ze se to pokusi zastavit, udelal ultrazvuk, monitor a sel pryc. Prevezli me na porodni pokoj a zase monitor. Kapacky na zastaveni. Byla jsem na max davkach a vic mi dat pry nemohli bo jsem z toho mela dense buseni srdce a delalo se mi lehce zle.To bylo asi v 6 rano.Pak se mnou pan doktor konzultoval tu rozdelenou delohu, jestli bych zvladla normalni porod nebo ne. Ze se uvidi jak budou miminka nachystana a jak se bude deloha chovat, ze budou pripraveni na eventualitu cisare, ale porad se to snazili zastavit. To jsem byla na 2-3 prsty.Dalsi kontrola v 7,20 monitor, ultrazvuk otevrena na 4. Rekli ze prijdou v 8,ale ze to vypada, ze porod jede a ze musim porodit.V 8 jsem byla na 6. Kontrakce zacaly byt bolestive po asi 2-3 minutach, ale cas mi letel desne rychle. rekli ze nesmim talcit driv nez mi to dovoli, ze miminko nesmi mit tlak na halvicku jak je malinke. jeste jsem dostala neco na zmekceni brnky aby to meli co nejsnazsi.Do toho probehlo nekolik telefonatu s pritelem kde je a jestli to stihne a taky jak se teda budou miminka jmenovat.v 9hodin jsem byla na 8 a uz jenom cekali az mi zacne tlak do konecniku abychom rodili. A pritel mi do toho psal jeste smky s novymi navrhy jmen:)) Ritil se do Prahy 150 a stejne to nestihl.Sestricka dycky odbehla a rika az budete citi tlak na konecnik tak hned musite na me zazvonit. Zvonila jsem jako blazen, ale asi tam byla vybita baterka, ale to uz sjem si aj lehce zakricela, najednou vstoupila sestricka a za ni asi dalsich 8 lidi, vsichni mi stali u rozkroku a rekli tak jdeme rodit. Neumela jsem tlacit, ale sestricka i doktori byli hodni vysvetlili mi co mam delat a pak snad za 5 minut mi rikaji vidime vlasky a na dalsi dve kontrakce byla Maruska na svete. Videla jsem ji jenom asi 5 sekund, nez pan doktor bleskove prstrihl snuru a jeden z tech stojicich, byl to primo pan doktor z te jipky ji predal sestre a odneli pryc. ale kricela krasne. Minutka, kontrakce, strihli vodu Matejovi a na dalsi kontrakci byl venku i on. Zase 5 sekund a odnesli mi ho pryc. vsichni byli ale hrozne hodni, mili, pochvalili me, ze tak hezky porod a jeste dvojcatek uz tam dlouho nemeli:)Za opravdu malou chvili (aspon me to tak prislo, cas mi desne rychle bezel) prisel ten pan doktor z Jipky aby mi hned rekl jak se miminka maji, byl optimisticky, ze miminka jsou obrici a ze kriceli i dkyz chlapecka prejmuseli podrbat na zadickach aby se rozkricel vic a ze jak se budu citit lip, tak za nima muzu hned dojit:)Co mi akorat deeesne vadilo, ze mi nechteli dat moc pit, protoze kdyby byly komlikace a my museli na cisare a potom zase jeste cekat na placentu aby nebyl problem tam.Placenta ale byla snad za 20 minut venku, cela, krasna. Prisel zpatky doktor co me rodil, zasil me, miminka byla sice malinka,ale prave proto me nastrihli, aby meli snadnejsi cestu. Pri siti se bavil se sestrou co je k obedu a ze ma uz hlad:))holt je to pro ne rutina. Pak uz prijel pritel, konecne, deloha se zavinovala rychlosti blesku a po dvou hodinach lezeni jsem mohla do sprchy a ve 12 jsme se sli podivat na miminka.To byla ta nejhorsi cast, jak sjem byla optimisticka a plna adrenalinu, zahlidla jsem je jak se narodili, ale to mi neprisli tak malinci, ale v tom inkubatoru to na vas padne:( navic byli jeste takovi otlaceni od toho porodu, no byli jsme z toho oba hodne spatni.prisla za mnou kamaradka, tak sjem aspon prestala bulet, a pritel jel domu, protoze po nocni jizde z polska byl uplne hotovej a jeho jednie prani bylo OZRAT SE, no jo chlap:)Dalsi optimismus mi jeste vlila maminka na pokoji, ktera tam mela holcicku taky ve 30tt s avhou 1370 a rika, to je v pohode me uz holcicku pred tim vypiplali z 530g. Ze vzdycky dostala preeclampsii nebo jak se to pise a musela rodit.Ale byla jsem rada, ze me dneska pustitli, pan dokotr nechtel jeste, ael jsem ho ukecala, ono proste cloveku dela zle, kdyz musi jit chodbou, kde sedi vsechny maminky s navstevama ukazou jim ty svoje 4 kilove drobecky a navic meli uplne narvano, takze i k nam na pooperacni gynekologii dali normalni maminky a to je vyzne trochu depresivni.Sice musim pockat do zitra nez miminka uvidim, ale je to tak lepsi.A jinak jeste jdnou obrovska pochvala vsem v Podoli. Oni dva doktori co me rodili, uzasni, ten mlady cernovlasy, holky, ja sice myslim jen na miminka, ale myslim, ze byt svobodna, tak se normalne zamiluju:)) Sestricka co me mela na starosti uzasna a pece co jsem videla u miminek na Jipce, klobouk dolu. Mam opravdu pocit, ze jsou v dobrych rukach. Kdyz tam prijdete hned vam hlasi jak se maji co delaji jestli je zmena atd.takze porod byl pro me uzasny zazitek, vubec bych se nebala jit rodit klidne hned znova:) k dokonalosti mi chybi jen ty dva uzlicky abych si uz odvezla domu:(Ale ja se dockam, jinou variantu si ani nepripoustim

Jak náš králíček na svět přišel :) (Nella, 4.2.09)

Jak už jsem psala, termín porodu byl stanoven na 3.2.2009. Tři týdny dopředu mě všichni ujišťovali, jak už se to hezky chystá aže do týdne porodím. Tůdle. Malé se nechtělo, a protože od 20tt vypadala o 14dní menší, i jsem musela ležet na kapačkách v porodnici, aby malou dokrmili a pořádně v bříšku rostla, chtěli doktoři, abych porodila co nejdříve, protože pro malé miminko je přenášení rizikové. Tak jsem v den termínu nastoupila do porodnice, podle utz už malá měla strašně málo plodové vody a placenta pomalu začala degenerovat, vydrželo by to tak pár dní y bylo by zle, musela co nejdřív ven. Bylo úterý, na čtrvtek bylo naplánované vyvolíní s tím, že od středy mi zkusí dávat injekce na dozrání čípku, udšlá se oxytocinový test a zkusí půl tablety prostinu na vyvolání. Na zátěžovém testu se jim nepovedlo vyvolat jedinou kontrakci, a já vůbec za celé těhotenství neměla jediného poslíčka, tvrdnutí, nic, akorát v noci mě pak začalo cca po 20-30minutách bolet v břiše a zádech jako před menses, ale v pohodě jsem to zaspala. Ráno v osm mi zavedli půl tablety, prý aby se to pomalu začalo připravovat na porod a nebyl to moc šok, vypadalo to, že se moje tělo vůbec rodit nechystá samo. Po té tabletě začaly do hodiny bolesti po 5-7 min, ale opravdu jen bolesti, kontrakce ne. Pomalu se to zhoršovalo, tak jsem šla za sestrou, že už to docela bolí, a co mám jako dělat. Poslala mě do sprchy, že to přejde, že po půl tabletě nemůžu zaít rodit. Po hodině "utrpení" (haha, to jsem nevěděla, co přijde) jsem vylezla a dobelhala se tam, že to je ještě mnohem horší, a ona zavolala doktorku. Od těch osmi jsem chodila po chodbě tam a zpátky, sedět, ležet se nedalo, a po jedné hodině mě doktorka vyšetřila a řekla, že jsem na cca 3cm otevřená a jdeme na sál na přípravu. Tak jsem si pobalila věci, odnesli mi je na sál, zavolala jsem Jirkovi, udělali mi klystýr (oholená jsem byla) - paráda, půl hodiny po jsem chodila a nechtělo se mi na velkou, nevěřili mi to Pak teda vyšla jenom ta voda, a bolest začala být zas o kousek větší. Dorazil za mnou Jirka, a protože jsem byla prvorodička, nikdo nečekal, že bych porodila rychle, na sále měli akutního císaře, tak jsem chodila po vyšetřovně tam a zpátky a povídali jsme si. Mimochodem, kvůli místu mi natáčeli monitor přímo na sále, kde ležela paní po porodu a čekala, až ji pustí na pokoj - ptali se nás, jestli nám to nevadí, ani jedna jsme nebyla proti, tak mě tam šoupli a já když viděla, co má, s prominutím, mezi nohama, úplně jsem se vyděsila, takové krve, stehy, no...nicméně kontrakce jsem měla pravidelné, po cca 4min, ale strašně labé, jen hrozně bolely. Už jsem měla co dělat, abych to vydržela, sestra mě poslala zase do sprchy a na míč, Jirka tam byl se mnou, to už jsem v kontrakci brečela bolestí. Po půl čtvrté mi doktorka píchla vodu, a řekla, že se to teď ještě zintenzivní a zrychlí - nevěřila jsem jí, přece to nemůže bolet ještě víc..mohlo. Vždycky jsem jen vykulila oči a totálně nevěděla, co dělat, ta bolest byla opravdu něuvěřitelná, od rána jsem chodila, nejedla, nepila, byla jsem už strašně unavená, a PA říkala, že to vidí tak do půlnoci. V pět mě vyšetřila, řekla, že to bude tak na devátou, a ve čtvrt na šest, když jsem jsem za ní poslala Jirku, že mě to strašně tlačí na konečník, že potřebuju tlačit, sice mi to nevěřila, ale prohlédla mě a když zjistila, že chybí centimetr k tomu, abych mohla jít tlačit, posadila mě na míč, natáhla si mě k sobě dozadu, položila na prsa, jednu !kontrakci", pak si mě vzal Jirka, druhá, pak mě postavili s tím, že jeětě jedna a jdeme tlačit, nechala mě prostát tři, to už jsem se na těch nohách sotva držela a museli mi pořád připomínat, že mám dýchat, pak mi pomohli na to lůžko do polosedu, řvala jsem, že potřebuju tlačit, tak mi dovolili malinko přitláčet, ale že malá ještě nemá dorotovanou hlavu, tak na levý bok a čekat, kontrakce na monitoru jsem měla jen k 50ti, ale strašně moc bolestivé, v tom šoku jsem si i zapomněla říct o cokoliv na bolest, takže jsem fakt porodila sama, což nechápu Jenže malé začaly padat ozvy, já byla na 10cm otevřená, takže hlava nehlava, musela jsem ji vytlačit, to mi vůbec nešlo, nevěděla jsem, jak na to - vůbec to nebylo jako tlačit, když je člověk na velké. Tlačila jsem asi do hlavy, já nevím, ale pak jsem to konečně pochopila, sestra mi skočila na břicho, jirka mi pomáhal tlačit nohy od sebe a k břichu, doktorka mě nastříhla (mimochodem, ač jsem ho prosila, ať se dolů nedívá, viděl absolutně vše a vzal to báječně, jen byl, chudák, bez sebe z toho, jak viděl, že strašně trpím a že mi nemůže nijak pomoct), a najednou byly veškeré kontrakce pryč, malá měla hlavu skoro vebku, koukaly jí vlásky, a já neměla jak tlačit, děloha se na mě vykašlala. Ozvy padly, doktorka řekla, že jestli ji teď nevytlačím, vezme kleště, což mě nakoplo a boelst nebolest, z posledních sil jsem zatlačila, dr do mě strčila obě ruce a najednou strašná úleva a malá byla venku. Sjela na to lůžko pode mnou, zakuckala se, odplivla vodu, pokakala se a začala kňourat. Jak jsem ji slyšela, že žije, padla mi hlava a jenom jsem ležela, byla jsem zoufale unavenáa užívala si pocit, že mě nic nebolí. Jirka brečel, děkoval mi za ni, jak je nádherná, byl ji se¨sestričkami a pediatrem ošetřit, zabalit, podepsat, a pak mi ji přinesli s tím, že je v pořádku, a to byl nejkrásnější pocit, který jsem v životě poznala, najednou jsem si uvědomila, že ve mně z takových dvou nicotných buněk vyrostl nový život, miminko, živá a krásná holčička, že ten človíček je kousek mě, tiskla jsem ji k sobě a ona neplakala, jen na mě koukala, byla nádherná, i když si pamatuju, že porod hrozně moc bolel, jak, to už si nevybavuji, v tu chvíli to bylo za námi a to bylo nejdůležitější. Bohužel mi malou zas odnesli, byla jsem strašně slabá a skoro tam omdlévala, jak nedotočila hlavu, potrhala mi děložní hrdlo a ztratila jsem skoro litr a půl krve, pak jsme čekali půl hodiny na placentu, darovali jsme pupečníkovou krev a nechtěla se pustit, prý se to stává, ale po půl hodině už říkali, že tak ještě pět minut a pod narkózu, naštěstí se tedy pustila sama, vytáhli ji a dr mě sešila vevnitř, to šlo, ale venkovní šití? Jen jsem celou dobu řvala, že to strašně bolí, tekly mi slzy, i emoce, jak to ze mě všechno spadlo, brečela jsem a fňukala jako malý dítě, deset stehů, a cítila jsem každé propíchnutí, utažení...pak přišel primář a řekl, že musím dolů na JIPku, abych jim tam nezkolabovala, tak mě převlékli, převezli dolů a začali do mě ládovat jednu kapačku za druhou, ani nevím, co všechno, ale měla jsem ruce pořád flašky, až do rána. Ráno přišla sestra s tím, že mi pomůže vstát a do koupelny, což nešlo, jak jsem se zvedla z lehu, začalo mi hučet v uších a málem jsem jim tam zkolabovala, takže zpátky lehnout a na oddělení nejdřív druhý den ráno. Naštěstí na JIP potřebovali akutně místo, takže mě převezli o pokoj vedle, aby mě měli pod kontrolou, ale byl to už normální pokoj, pustili ke mně jirku a přinesli malou, a to mě tak nakoplo, že jsem dokázala vstát, dojít si na záchod - měla jsem cévku, takže to bylo ok, ale chtělo se mi na velkou, což mi den po porodu taky nikdo nevěřil jirka mě tam odvedl, pomohl mi se osprchovat, obléct, a pak už mě převezli na oddělení a malou mi každé dvě hodiny nosili, nemohla jsem pořád vstávat, jak jsem se zkusila nrovnat, nemohla jsem popadnout dech, prý to dělaly hnuté orgány, nebo co Druhý den ráno se dětská sestra přišla zeptat, jestli už se cítím na to mít malou u sebe pořád, takž jsem samozřejmě řekla, že ano, a pak už mě to donutilo vstávat a rozchodit to. Bylo to každou hodinou lepší, třetí den po porodu už jsem fungovala jakžtakž normálně, akorát to šití začalo bolet Pátý den po porodu nás pustili domů, maličkou naočkovali, pořád se na ni pediatři chodili dívat s tím, že je nádherná, úplně zdravoučká, a i mně se šití krásně hojilo, modřiny, otoky a podlitiny slezly, šestý den po porodu mi vypadl první steh, i jsem našla odvahu se tam dolů podívat a paráda, vůbec není vidět žádná rána, krásně mě tam paní doktorka sešila - tímto děkuju celému gyn por odd. NSP Mělník, obzvlášť paní doktorce Ščamborové a oběma PA, které jsem u porodu měla, strašně moc mi všichni pomhli, bez nich bych malou asi jen těžko dostala ven. Obrovský dík touto cestou patří i našemu taťkovi, byl mi obrovskou oporou a já mu za to nádherné stvoření strašně děkuju. Nemaluju si budoucnost jen růžově, ale teď jsme všichni zdraví, šťastní, malá krásně papa, týden po porodu je na porodní váze (3250g, 49cm, narodila se v 17.56, tedy po 25minutách tlačení, zapomněla jsem to napsat ), já mám mlíčka jak pro deset dětí a zatím moc nepláče, jenom papá, kouká a spinká, je to miláček Ale asi ji strašně rozmazlím, nedokážu ji nechat ležet a plakat, když ji třeba bolí bříško nebo má hlad, hodně ji chovám a mazlím, a je pravda to, co se říká - že vlastní dítě je vždycky nejkrásnější na světě Má chudinka na hlavě pořádnou bouli, jak šla těžko ven, ale to se zahojí Děkuju všem, kdo dočetli až sem, musela jsem se z toho vypsat, i když to bylo hrozně bolestivé, díky tomu máme naši holčičku, a mít někoho, komu může člověk dát veškerou lásku, co je schopen v srdci najít, je ten nejkrásnější dar na světě..dar nového života...a to vynahradí jakoukoliv bolest (Mimochodem, za ma¨lou jsem dostala prstýnek z bíleho zlata s bílými kameny (nevím, co to je, vypadají jako křišťál)skoro za pět tisíc, taťka se nám zbláznil, a to ji jeětě dva dny zapíjeli za dalších pět tisíc )

Epidurál

I mimča přes 4 kila se dají porodit bez epidurálu...

Epidurál

Ahoj maminky, měla bych na vás jednu otázku a to, zda nemáte nějaké zkušenosti s epidurálem????Nebo zda jsou nějaké jiné metody tišení bolestí při porodu????Moooc děkuji...

Registrace k porodu

Pěkný den všem,maminky i budoucí maminky, chtěla bych se zeptat na Vaši zkušenost, názor. S manželem jsme se rozhodli, že porod našeho prvního človíčka si užijeme v Hořovicích. Jako "nouzovou" variantu, že by přišly neočekávané komplikace, které by ohrožovaly miminko nebo mne, jsme zvolili FNKV (zácpa na Barrandovském mostě:)). Problém je v tom, že Královské Vinohrady od letošního ledna své rodičky také registrují.Pro jistotu jsem se tedy v FNKV zaregistrovala, nechci totiž při případných komplikacích jezdit po Praze nebo středních Čechách a modlit se, kde nás vezmou. Přesto bych ale chtěla rodit v Hořovicích. Chci vás poprosit o názor, zkušenost, zda je možné být zaregistrovaná v jedné porodnici a rodit ve finále v jiné. Jistě, že do obou porodnic jsem již objednaná k osobní schůzce, kde budu mluvit s lékaři a vše si vyjasníme. Přesto ale... co vy na to?Díky za vaše názory, zkušenosti...

Porod

Ahoj holky ctěla bych se zeptat jstli tady někdo rodil v Bohunicích? chtěla bych rodit do vody jaké stím máte zkušenosti? Jinak některé ty příběhy tady berou dech.Sama se porodu dost bojím hlavně toho že mi dojde síla a já nebudu dost tlačit

A prý že to nevypadá :-))

Ahoj,ráda bych se s vámi podělila o svůj zážitek z porodu. V pondělí 5.1. jsem byla na kontrole, a doktor že to prý na porod zatím nevypadá, termín jsem měla 10.1. Tak jsem spokojeně odešla domů. A hele, ve středu v jednu ráno mi v posteli praskla voda a už to běželo, vydali jsme se tedy do porodnice a v 7.1. v 10:05 se narodil Jakoubek 3,37kg a 51cm. Tak tady vidíte, že ani doktoři nejsou neomylní. Jinak porod proběhl dobře, rodila jsem v Havířově a musím mooooc pochválit MUDr.Čechovou, vynikající, mladičká a příjemná lékařka. Jen jsem měla problém s porodem placenty. Mám pocit, že všude se píše, jaká to není formalitka, a pro mě to bylo asi nejhorší z celého porodu. Protože jsem si po porodu oddychla, jak to mám za sebou, a přišel porod placenty. Nebyla vrostlá a hodně pevně držela a paní doktorka se rozhodla ji manuálně vytáhnout, fuj, fuj, to byl děs, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem nemusela do narkozy a na výškrab, ale nikomu to nepřeju.Jinak celkově pocit dobrý, manžela jsem měla sebou, všem váhajícím vřele doporučuji, a dneska už se doma těšíme z toho našeho drobečka. Je moc hodný, pěkně papá a přibírá.Všem nastávajícím maminkám, které si tady pročítají příběhy, jako jsem to dělala já, přeji co nejlepší a hladký průběh porodu a nebojte se, není to tak strašné a to horší rychle zapomenete. Děkuji všem co to dočetli až do konce.

Císař

Ahoj maminky. Dneska jsem byla v poradně a tam se bohužel povrdilo, že naše beruška je v poloze zadečkem. Chtěla bych se zeptat na zkušenosti s poroden klasickou cestou a poprosit Vás všechny maminky, které si prošli Císařem, zda by mi mohli popsat pocity při aplikaci anestezie do páteře a pocity po tom. Mám z toho strach, nikdy jsem neprodělala žádnou operaci. Chtěla bych kojit a starat se o své miminko co nejdřív. V knížkách píšou, že tato anestezie je pro mimčo šetrnější. Váhám jestli to mám podstoupit a nebo si dát elkovou narkozu.Jsem z toho všeho všeho pěkně vyplašená a nervózní. Moc děkuju za odpovědi. Hanka

porod

Ahoj, rozhodla jsem se s vámi taky podělit o pocity a zkušenosti z porodu. Z pátka na sobotu (3.1.) v noci jsem měla bolesti jako při menstruaci. Říkala jsem si, to jsou určitě poslíčci. K ránu mě bolesti přestali a mohla jsem zase skoro normálně fungovat. Je ale pravda, že jsem nebyla úplně ve své kůži. V sobotu večer kolem 10 mi bolesti začaly znovu. Tentokrát ale byly úplně jiné. Nejdřív byly po 20 minutách, potom po 10-15 minutách. Pochopila jsem že ten den asi porodím. Do rána jsem chodila po bytě a vůbec nespala. Říkala jsem si, že do porodnice je ještě čas jet. Co by tam taky se mnou dělali. No a tak jsem si pro jistotu hned ráno nachystala všechny věci a přítel pro jistotu smontoval postýlku. V 11 jsem začala dělat oběd. Jenže to už se bolesti začaly zintenzivňovat - už to bylo po 5 minutách. Ještě jsem si pořád říkala, ještě chvíli vydrž. A během chvilky to byly už jen 3 minuty. To už jsme na nic nečekali a jeli do porodnice. Jen co jsme přijeli, tak mě napojili na monitor a v tu chvíli mi praskla voda. Přijeli jsme asi v 13:15. Sestřička říkala, že do večera do 8 určitě porodím. Přítele jsem poslala domů a řekla mu že mu pak zavolám aby přijel k porodu. Mezitím mi museli dát antibiotika do žíly. Kontrakce se začaly stupňovat. Když se střídaly sestry, tak jsem psala přítelovi, aby po 7 přijel, že to bude akorát. Jenomže za 10 minut za mnou přišla sestra a řekla mi že jestli ho chci u porodu, ať mu hned zavolám, že jinak to nestihne. Tak jsem mu zavolala ať hned přijede. Mezitím jsem už byla na porodním sále a malá se hlásila na svět. Přítel přijel v pravou chvíli. Myslím že jsem ještě 4x zatlačila a malá Viktorka se narodila. Nástřih si vůbec nevybavuji, to šití ale potom docela bolelo. Nejkrásnější bylo, když mi Viktorku položili na břicho. Na to v životě nezapomenu. Po porodu jsem sice měla pár komplikací (museli mi dát trasfuzi krve a udělat revizi), ale to všechno za to fakt stálo. Nemůžu říct, že bych nechtěla rodit ještě jednou. Je to opravdu ten nekrásnější pocit na světě.

Můj porod 2

Termín byl danej, máme přijet 22.12. ráno, a že nám ho vyvolaj. Nestalo se, doktorka řekla, že to nevypadá a máme přijít 24.12. Byla jsem smutná, protože jsem se na našeho uzlíčka moc těšila. Cestou domů jsme ještě nakoupili nějaký dárky a přemýšleli, jestli teda pojedem pro syna k babičce. Byl u ní na hlídaní a já samosebou trpěla odloučením. Nakonec jsme se rozhodli, že než pro něj zajedem, půjdem na pizzu a dáme si vanu a sexik. Bylo 14 hodin, sotva jsme si objednali tak to začlo. Kontrakce a rovnou pravidelné po deseti minutách. Ale říkali jsme si, že to nic, a tak si manža dal v klídku pizzu, já do sebe taky něco nasoukala. Ještě si dělal srandu, že do ní dali něco zkaženýho, že se tak svíjím. Doma jsme napustili horkou vanu – ta mě totiž už několikrát poslíčky zklidnila. Tentokrát to mělo opačný efekt. Bolesti byly čím dál silnější a už po třech minutách. Manža mě nějak oblíkl a dotáhl do auta. V Bohunicích jsme zkoušeli jít od vrátnice, ale je to daleko a naštěstí nás vrátnej pustil autem až k porodnické klinice. Čekání na výtah bylo nejhorší. Pak už to šlo rychle. Sestra si mě pamatovala od rána a jako kdybych šla jen na prohlídku mě vedla k monitoru. Pak ale pochopila, že je to zbytečný a rovnou mě nachystaly na porodní box. Byly tam dvě asistentky, jedna mě připravovala a druhá vyslýchala manžu a psala přijímací zprávu. Pak ta první řekla, že jestli chci, tak můžem tlačit. Já ani tak ne, ale Vendulka chtěla. Ještě jsem si řekla o injekci proti bolesti, protože mi to doporučila gynekoložka. Asistentka odpověděla, že než by to zabralo bude po porodu. Měla pravdu. Tlačili jsme třikrát a byla na světě. Přesně v 16 hodin. Od výtahu to mohlo trvat tak 20 minut. Když mi ji daly na bříško, nevěřila jsem, že už to mám za sebou. Plakala a plivala plodovku. Manžovi přikázali přestřihnout pupeční šňůru, pak jí utíraly a vysávaly tu plodovku. Mezitím pode mnou složili lůžko a připravili na šití. Vendulka měla úplně stejný míry jako Jiříček: 52 cm a 3,650 kilo. Když mě doktorka došila, nechaly nás tři spolu, dali mi jí k prsu, ale ještě nechtěla sát. Dostala jsem večeři a čaj a malou si vzali na prohlídku na novorozenecký. Trochu jsme si odpočala, šli jsme se osprchovat a pak mě převezli na pokoj. Manža odešel v šest hodin a chvilku potom mi přinesly malou. Celkově to byla pohoda. Všichni nás chválili jak jsme se trefili do termínu a taky že jsme přijeli rodit akorát.

Porod?

nevím jestli mám vůbec svůj zážitek psát abych nezastrašila nějaké nerodící maminky,ale pokusím se tak ve zkratce popsat i svůj zážitek z mých dvou porodů.Nejprve musím napsat že jsem rodila první dceru v 26 letech a druhou ve 34 letech.před prvním porodem jsem se vlastně vůbec nebála,moje mamka i sestra by mohly rodit za housku na přání,prostě přišly prdly a bylo dítě na světě.Byla jsem na 1000 % přesvědčená že u mě to nebude jinéMěla jsem první poslíčky a hned spěchala do porodnice,bylo to asi 3 dny před termínem,tam mi hned oznámili že do oběda bude mimčo na světě,pak jsem se ještě asi 3 hodinky mezi kontrakcema usmívala a pak už se u mě scházeli jen různí doktoři,vyšetřovali mě,napíchávali vodu,dávali provokačky abych se otvírala a po nich uklidňovačky abych se nevyčerpala až dojde k samotnému porodu.V půl šesté večer když jsem měla pocit že je to moje poslední desetiminutovka v životě mě vezli na sál na císaře.Narodila se krásná a zdravá dceruška,která byla normálně velká a normálně krásnáprostě moje !!!Tím okamžikem pro mě nějaké další rození dětí nadobro skončilo a jako všechny maminky jsem řekla už nikdy více!!!Nechápu že se to po dvou třech letech tak semele že si ta ženská řekne,co kdyby jsme měli ještě další mimi??I já bláhově viděla jen uzlíček v náručí a nevzpomněla si na to co tomu předchází.Po několikaletém snažení se v Barunčiných 6 letech konečně podařilo zplodit drobečka.Už u druhého měsíce jsem si nosila břicho v náručí,protože jsem měla pocit že to ze mě vypadne nějak dřív,přibírala jsem kila závratnou rychlostí a funěla a funěla.A nevím pročale přála si tentokrát rodit normální přirozenou cestou abych taky poznala,,to druhé,,Vybrala jsem si pochopitelně jinou porodnici protože těm prvním jsem po první zkušenosti nevěřila a jezdila do 50 km vzdálené porodnice,kde mě ujišťovali že porodím normálně a že není důvod rodit císařem.Zapomněla jsem uvést že jako vysvětlení proč to byl 1.císař mi řekli že mám úzkou pánev a nemohu rodit normálně.Mých 153 cm tomu nepřidá,tak jsem byla stejně připravená na císaře a jen snila o tom jaké to je tlačit.Když nastal den D,dorazila jsem do mnou vybrané porodnice a shrůzou zjistila že slouží doktor který léta pracoval v té kde jsem rodila poprvé a učil se tam praktik rodění dětí.Já měla stahy po dvou minutách a on se mě zeptal proč že jsem přijela jelikož mě vyšetřil a neshledal známky porodu kromě těch že jsem řvala bolestí.Požádala jsem,že bych moc chtěla zkusit normální porod,řekl,,uvidíme,,a odešel,sestra mě zatím oholila a připravila na obě varianty porodu a pak to začaloPo dvou hodinách jsem klečela na kolenou a prosila o císaře,ale se slovy že vše se vyvíjí jak má mě nechali dál vyvádět.NO ŘVALA JSEM FEST ALE JAK UŽ JSTE POZNALI JSEM HYPOCHONDR A MOJE PROŽITKY JSOU JAKSI SILNĚJŠÍ NEŽ JÁ A TAK JSEM ŘVALA O STO ŠEST A PROSILA ZA ODPUŠTĚNÍ!!Asi po 2 hodinách přijel manžel a sestry si oddechla že je tu konečně někdo kdo převezme jejich práci a hlazení.To se ale spletly,funěla jsem a hekala a na doktorovi vydupala epidurál.odebrali krev a přijel anesteziolog,drželo mě asi 5 sester a on neustále říkal,sakra sakra,nějak mi to nejde napíchnout.I přesto že jsem se snažila mezi umíráním nedýchat a nehýbat.Pak konečně nastala chvíle kdy dr.řekl,jdeme na to,až řeknu teď tak zatlačíte,řekl teď a já zařvala snad na celej špitálříká,maminko,nekřičte a tlačte,takže druhý pokus,zase ÁÁÁÁÁÁÁÁ a vyšel ze mě jen táhlý řev postřelené laně,až napotřetí mi ukázal jak nafouknout tváře a zatlačita ejhle,konečně jsem to pochopila a začala dělat co mám,na 3 zatlačení byla venku druhá holčička,krásná,zdravá a zase moje!!Nástřih jsem necítila ale šití každý steh,bylo mi řečeno že mi nezabral ani ten epidurál ale ani injekce na zmírnění kontrakcí a ani 2 injekce na umrtvení při šití.JSEM ASI DIVNÁ,řekl doktor.Musím ještě dodat že jsem se jim všem po porodu hrozně omlouvala že jsem vyváděla a křičla a oni mě jen uklidňovali že nejsem jediná a že to bylo v pohoNo nevím ale vím jistě že žádné třetí těhotenství ani porod mě už nehrozí....i když možná..... !!Na závěr ještě poslední věc,ty které máte za sebou své první či druhé porody mě chápete a ty které to teprve čeká se nebojte,nakonec po tom všem držíte to svoje kuřátko v náručí,pláčete štěstím a víte že každá bolest je nicotná proti štěstí a radosti kterou prožíváte.

Tak já se taky podělím.15.6.jsem měla první termín 18.6 mě mudra poslala do porodnice na měření a stále se nic nedělo už jsem začínala být dost nervozní protože pokaždé jsem začínala rodit na termín.a jelikož se nic nedělo tak mě objednali 20 na vyvolání,no a to jsem řekla že na vyvolání nepujdu v žádném případě že mě tam budou ještě ten den mít.A jako kdyby mě mimčo vyslyšelo, v 16.00 taková zvláštní bolest mírná tak jsem si říkala že by už konečně? když jsem začala sledovat hodinky tak bolesti jsem měla po 20min v tu chvíli taková radost ale zároven i strach když už jsem věděla do čeho jdu.Manžel ještě o ničem nevěděl protože co kdyby náhodou to byl jen poplach.Ve 20.00 byly bolesti o něco silnější a po 10 min.Tak povídám manželovi tatko mam bolesti, dnes pojedem,ten by jel nejradši hned.Tak říkám neplaš až to bude k tomu řeknu včas.Asi ve 22.15 říkam jdu se osprchovat a pak hned spát manžel šel taky,jenomže během 5 minut se bolesti tak zesílili že jsem nemohla ani ležet.tak sejdu do kuchyně že si dám poslední kávu probudím segru,ale už jsem si nedala ani to kafe jaký jsem měla bolesti.Ségra šla probudit manžela at se ustrojí že pojedeme.Do porodnice sme dorazili něco po pul noci a bolesti už po třech min.Otevřená jsem byla na 7 udělali přípravu ale vodu píchnout nemohli jelikož všechny tři sáli plné.takže jsem vlastně čekala až se něco uvolní.asi ve dvě mě vzali na sál, už mě to nutilo tlačit ale chyběl mi ještě jeden abych mohla rodit pak říkam už to nevydržím sestra se koukla a povídala tak rodíme.Celkem jsem zatlačila dvakrát a malej byl na světě.Vážil 3070g 49cm.Mudra mi řekla kdyby takhle rodil každý tak se vůbec nebudou zlobit.A jelikož se ani do třetice nepovedla holčička tak si myslím že ještě jedenou sem určitě napíšu.Jinak se omlouvá za délku a případné chyby.

Není to vždy tak, jak se píše

Zdravím všechny nastávající maminky a chci se podělit o zkušenost. Před narozením své dcerky jsem si půjčila pár knížek z knihovny. Myslím, že mi to stačilo, protože jsem se dověděla tu nejdůležitější věc, jak tlačit. Všude se také píše, že porod začíná pomalu kontrakcemi po 10-20 min. Mě začal porod trochu jinak. V noci na pondělí mě začaly bolet klouby a začala jsem mít teploty. Ještě v úterý jsem srážela teplotu paralenem (manžel se běžel zeptat do lékárny). Ve středu ráno jsem šla ke svému doktorovi a ten mi oznámil, že jsem už otevřená na tři cm. Divil se, že jsem nepoznala porod. Jenže nikdo nikde nepíše, že můžou být bolesti bez přestávek a jako při chřipce. Po příjmu v nemocnici jsem dostala antibiotika a porod mi museli vyvolat. V deset večer jsem porodila holčičku celkem bez problémů, jen mě museli několikrát nastříhnout, protože měla vztyčenou ručku. Jinak si myslím, že jsem měla porod krásný a ani bolesti nebyly nic hrozného. Docela jsem si to užila.

Mam dotaz

Ještě jsem nerodila, ale začínáme plánovat miminko a asi jediný čeho se u porodu bojim je nástřih, ten přeci musí strašně bolet ne? Nebo to jen hrozně zní a vypadá?

Náš porod

Ahoj,tak taky vám sdělím svůj zážitek z porodu.Termín jsme měli 24.9.2008 a očekávali jsme prvního potomka.Vypadalo to že budu přenášet,strašně jsem chtěla aby náš poklad už byl venku.Nejen z těch útrap probdělých nocí a bolestí celého těla,ale že jsem se těšila až poprvé spatřím naše miminko.Ta touha překonávala i mé obavy z porodu.Měla jsem samozřejmě strach,ale ne takový.V pátek 19.9. přijel manžel domů z práce,položil mi obvyklou otázku,jak sme se měli.Postěžovala jsem si jak mě mimi zlobilo:-).Sehnul se k mému bříšku,pohladil ho a řekl,že mě nemá zlobit a ať už jde ven.Poté jsem se oblékla a jeli jsme nakoupit.Říkali jsme si,že to je asi náš poslední víkend ve dvou,tak si ho v rámci možností užijem.Nakoupili jsme si,dokonce i maso,že si ho naložíme a uděláme si takovou menší grilovačku.Zbytek dne proběhl v pohodě,večer jsme ulehli ke spánku.20.9.,sobota,půl třetí ráno.Vzbudila mě taková divná bolest.Pochvíli to odeznělo a ani ne za 5 min jsem ucítila znova tu bolest.Vstala jsem a šla na záchod.Bolest se pořád vracela.Bylo mi jasný,že to jsou kontrakce.Měla jsem strach,že to nepoznám,ale poznala.Vrátila jsem se do ložnice a vzbudila manžela.Ten ihned,že vyrážíme do porodnice.Umyla jsem se,oblékla,vzala věci a už jsme jeli.Po dlouhém vyšetření mi sdělili,že to na porod ještě není,ale že si mě tam nechají.Manžela jsem poslala domů a já si šla lehnout na lůžko.Porodní asistentka mi kladla na srdce,abych zkusila usnout,abyh se prospala,že kdybych opravu náhodou rodila,tak ať sem odpočinutá.To sice bylo hezký,ale umíte si představit usnout,když máte kontrakce.Za hodinu,v 6.15,jsem šla znovu na vyšetření.A jelikož jsem se zase o trochu více otevřela,tak mi sdělili,že už to dotáhnem do konce.Zavedli mi klystýr.Když už jsme byla konečně vyprázdněná,mohla jsem zavolat manželovi.V 9.30 mi píchli vodu a pak už to jelo.Kontrakce byly čím dál víc silnější a nesnesitelnější.Horor bylo pro mě natáčení,ležet na tom lůžku přes 20min bylo jedno z nejhorších utrpení.Strašně mě pomáhalo chodit nebo hopsat na míči.Manžel stál pořád při mě,povzbuzoval,opravdu se snažil.Mě to bylo ale úplně jedno,chtěla jsem jen aby to už skončilo.Měla jsem hrozný hlad a taky se mi chtělo děsně spát.Vždy když nastala pauza mezi kontrakcemi,tak jsem málem usnula.Po 11h nastaly ukrutný bolesti.Sály byly 3 a všechny obsazený,další jedna byla na příjmu a porodni asistentka byla jen jedna a ještě ke všemu zrovna měnili službu doktoři a sloužil ten,kterého jsem nechtěla.Pravda je,že mi to v tu dobu bylo zcela jedno,jaký doktor zrovna slouží.V 11.30 přicházeli už takové kontrakce,že sem si myslela,že opravdu porodím.Asistentka jen ať dýchám,že ještě nerodím a odešla.Chytla jsem se manžela a řekla mu,ať někoho zavolá,že prostě rodím.Tak nakonec přiběhla,koukla na mě a zavolala doktora.Přišel a že by to mohlo jít.Třikrát a nic.Mezitím mě nastřihli,vůbec to nebolelo.Můžu vám říct,že jsem měla spousty přečtených článků co dělat při porodu,v tu chvíli jako kdych nic nečetla,nevěděla jsem nic!Byla jsem v háji s dechem,vůbec jsem to nemohla rozdejchat a to jsem nekuřačka,strašný.Píchli mi vyvolávačku kontrakcí(nebo něco takového,já vlastně ani nevím) a doktor se na mě podíval a řekl vážným hlasem,že přijde velká kontrakce a že musím pořádně zatlačit,že už neslyší ozvy miminka.To mě vyděsilo a dala jsem do toho všechny síli co jem měla a najednou taková úleva,když ze mě vyšla naše malá princeznička.Ve 12.02 byla na světě.Vůbec si nepamatuji,kdy poprvé zabrečela,byla jsem asi v takové té agónii nebo co.Spolu s manželem a naší dcerkou jsme strávili dvě hodiny na sále.Byl to neuvěřitelný pocit,konečně máte svého drobečka na svých prsou,můžete ho pohladi,pomazlit se,prostě něco krásného.Malou si pak odvezli sestry z kojeneckého a já se šla dát dohromady.Vůbec jsem nemohla vstát z lůžka.Když jsem se postavila na nohy,nemohla jsem se najednou nadechnout a bylo mi na omdlení,to je prý normální stav.Manžel mě vyprovázel do sprchy,hlídal mě,abych někde nespadla.Myslím,že bez mého manžela bych to tak nezvládla,jsem mu vděčná,že tam byl se mnou.Pak jsme se s manžílkem rozloučili a sestra mě odvedla na pokoj,tam jsem konečně dostala najíst a se sestrou z kojeneckého jsem se domluvila,že mě malou můžou přivézt za hodinu,že si chvíli pospím.Moc jsem toho nenaspala a s malou už vůbec ne.Strašně jsem se těšila domů.Ty vizity a taková ta buzerace,to na mě není,byla jsem šťastná když jsme mohli jít domů.Po třech měsících bolest z porodu vyprchala a těším se až pořídíme za pár let naší Denisce sourozence.

císařský řez

Naše Madlenka přišla na svět 17.12.2008 císařským řezem 14 dní před trmínem. Od 11.12.2008 jsem ležela na gyndě a myslela si ,že budeme mít krásné datum 12.12.,ale to jsem se přepočítala.Přijali mě z důvodů 1.konec pánevní 2.téměř žádná plodová voda.No nakonec pan primář při indikacích mi řekl,že času do termínu je ještě dost a že se třeba ještě otočí a že mi udělají veškerá vyšetření a pak se uvidí.Já byla dost vyděšená,protože první těhotenství skončilo potratem právě k vůli tomu,že mi odešla všechna plodová voda a to už sem byla 19 týden!!!No po všech vyšetřeních kdy ozvy byly hraniční,plodové vody nepřibylo,mimi se neotočilo a navíc se zjistilo,že nečůrá - potencionální další problém,mi řekli,že teda domů mě nepošlou,ale řezat mě zatím taky ještě nebudou. Přiznám se že nastal víkend a já byla čím dál víc vyděšená ,vystrašená,snad i hysterická a celou sobotu i neděli jsem do doktora,který měl službu pořád dokola hučela,aby už mě řízli,jina,ŽE SE ZBLÁZNÍM!!!Nakonec mi v něděli večer slíbil,že v pondělí ráno příjde a na velké vizitě to protlačí!!!Protlačil,ale musela jsem si ještě až do středy počkat.Nakonec z toho vyplynulo,že problém byl v tom,že mě nechtěli řezat ve 37tt,ale 38tt už zas takový problém nebyl.Nechala jsem si píchnout epidurál,jen proto,že pro mimi je to bez zátěže,ale přiznám že hodinu před tím jsem silně uvažovala o tom,že se nechám uspat!!Přece jen je to divné jít na operační sál s vědomím,že vás budou řezat.No pak se ty obavy nějak rozplynuly,píchli mě položili na stůl a najednou jsem měla jiné starosti.Kromě krku a hlavy jsem necítila nic,měla jsem pocit,že moje plíce jsou velikosti vlaškých ořechů a pořád jsem se snažila upoutat něčí pozornost,aby mi to rychlej uteklo a nesoustředila se na to co cítím....a netrvalo dlouho a uslyšela jsem chroptění a pak mi řekli,že je to holčička a pak sem slyšela nejkrásnější křik na světě....a bylo to!!!Tatínek byl na blízku a tak naši Madlenku ošetřil,umyl a zvážil a pak spěchal utěšit mě,že má všechno co má mít a nic nemá navíc!!! Když mě přivezli na pokoj měla jsem ještě slzavé oči,ale už sem zase reálně myslela a poučená z místních diskusí si hlídala každý pohyb hlavy,abych se vyhla možným nepříjemným migrénám,které po epidurálu mohou nastoupit.První vstávání po 12 hodinách bylo opravdu strašné!!!Ale nakonec jsem to zvládna a došla až do sprchy a zase zpět do postele.To bylo to nejhorší - vstát a zase si lehnout.Každým dnem to bylo ale lepší.Dnes jsem 19 den po porodu a běhám, pčíkám, kašlu,jakoby se nic nestalo.Přeju Vám všem,aby porod byl procházka růžovým sadem a brzo jste měly v náručí vašeho drobečka!!!!

Nejhorší den mého života

ahoj holky, tak už jsem se dostala k tomu,abych vam napsala ,jak jsem přivedla na svět moje mimi..termín porodu jsem mela .termín porodu jsem měla 10.8.2008,všechny kamarádky kolem mě co měly termín až po mě už dávno odrodily a já pořád nic..jen ty nervy a strach byly ooobrovsky...týden po termínu mi odpol začaly bolesti,do večera se stupnovaly, v jednu v noci jsme jeli do porodnice.Tam mi natočily monitor a a všechno najednou ustalo a bolesti byly pryč.Připadala jsem si jak ta nejvetší trubka...nechaly si mě tam,stejně bych šla další den na příjem.Ráno po vizitě to začalo znovu,pomalu jsem se otvírala,proklínala jsem se,zanadávala si,odpoledne se to opět zastavilo,bylo mi už do breku,chtěla jsem to mít za sebou.Poslala jsempřítele domů,že prý to dneska určitě nebude. v devět večer nastoupily ukrutný bolesti,doktorka mě vyšetřila a už jsem volala domů at kouká přifofrovat do porodnice.vše bylo zatím v pohodě.Když jsem byla na osmi cm malé začaly padat pulzy,monitir se rozječel a já coby zdravotní sestřička věděla že něco není v pořadku. Na císaře už to nešlo, napíchaly do mě kapačky,nastřihly až k zadku a malou ze mě doslova vytlačily loktama.to byla úleva.... určitě to všechny znáte...,čekala jsem až mi malou položí na bříško a pořád nic.pak mi jí přítel přinesl ukázat zabalenou,ani jsem si jí nestačila prohlídnout a už mi jí brali že se jišpatně dýchá.. dlouho mě šili,to mi přišlo ještě horší než samotný porod.pak nám přišli oznámit že se něco děje a že malou povezou do prahy na vyšetření a že bude ležet na jipu. doktorka mi zařídila že jsem jí ještě mohla vidět.ležela v inkubátoru,přivázáná,kolem ní samé hadičky,horší pohled snad už to nemohl být.poslední slova byla že má asi něco ze srdíčkem,to víte,řvala jsem jak želva.dovezli mě na pokoj a at prý na to nemyslim!!!!! to se někomu řekne...druhý den mi přišla doktorka z novoroz.odd řict že je malá na jipu v motole a že má zápal plic...vdechla plodovou vodu která už byla zkalená.... no at to zkrátím....byly to nejdelší a nejhorší dva dny mého života,měla jsem miminko a neměla,ani jsem pořádně nevedela jak vlastně vypadá atak.bylo mi strašně smutno a hrozně jsem se těšila až jí přivezou zpět.... ten den D nasatal po dvou dnech,celý denjsem stála u okna a čekela,konečně jsem se dočkala a byla ze mě ta nejštastnější máma pod sluncem.Vím že to dopadá i hůře,ale nikomu bych to nepřála zaít ten strach. všem mimčům co se narodí a nejsou uplně zdravoučký taak přeji brzké uzdravení a štastný návrat k maminkám, a vám maminky držím všechny palečky

Můj porod "první"

Začalo to zhruba v 28 týdnu verdykt dr byl začínáte se nám otvírat musíte doma ležet.Děti ztím nemám ale celej den ležet to mi moc nešlo ale v rámci mích mezí jsem ležela jak jen to šlo nicméně vezmu to rychle po 3tydnech ležení doma 31tt jsem stejně nastoupila do nemocnice s častým tvrdnutím břicha(kontrakce).Ty mi uspěšně zastavili kapačkama a lékama,bylo mi řečeno že nejméně do 36 to musím udržet v bříšku.Válčili jsme celích 5 týdnů co jsem ležela v nemocnici do toho mého 36ttpak mě propustili domů.paní doktorka mi řekla že alespon 14dní by bylo dobrých.V37tt jsem byla na kontrole byla to středa vše bylo ok a prý jsem holka šikovná a mrnouse ještě týden přemluvím ve čt v 20:00 mi začali kontrakce čekala jsem jestli přejdou asi do 23:30 pak jsme vyrazili do porodnice v autě jsem příteli jěště řekla že jedem domů že to je dobry ale nebylo znovu kontrakce a silná.Po příjezdu jsem zjistila že v noci nebudu jediná rodička ale slečna předemnou tam byla na sale od20:00 já šla na přípravnu na křivku pak že teda rodit budu v 1hod mi píchli vodu vzali mě vedle slečny kromě toho že jsem přítele kousla jsem ho vylekala tím že dr mi píchal kanilu a malímu koukala hlavička takže měl strach to ho prej viděsilo nejvíc.Že dr je někde uplně jinde než by měl být ale malího chytil uplně s přehledem.Ještě mu pomáhal s ramínkama.Standa se narodil ve 2:18 měl 51cm a 3450g byl o 3tydny dříve.Mimochodem jsem rodila o pul hodiny dřív než kolegině.Díky bohu jsem měla velice rychlí porod ale všechnu bolest přebyl prvnípohled a dotyk když mi ho ještě špinavého položili na bříško už jsem ji ho ani nechtěla vrátit.Je to dlouhý povídání ale pro mě to byl opravdu silný zážitek

náš porod

ahoj, tak se nám narodil syn Marek viz.Termíny porodů...Porod proběhl vyvoláním, protože jsem přenášela a tak jsem měla nástup 16.12.do porodnice. Ráno se mnou sepsali papíry pak podali tabletu a začali mírné kontrakce. pak čekali až se více otevřu a píchli vodu a nasadili antibiotika a kontrakce byly silnější pak jsem to rozdýchávala a uvolňovala se ve vaně. Každou chvíli mě sledovali na monitoru ozvy a pak už jsem byla připravená, tak jsem mohla tlačit. Marek se narodil v 17:06. Takže celkem asi všeho všudy 8,5 hodiny to vše trvalo. Měla jsem z toho strach, ale dalo se to vydržet. Velkou podporou pro mě bylo i přítomnost manžela po celou dobu porodu. To pro mě bylo velice posilující, už jen pouhá jeho přítomnost, moc mi pomáhal a byl suprovej. Po porodu mě ještě zašívali,protože Mareček protlačil společně s hlavou i ruku, takže jsem byla kromě nástřihu i natržená. měla jsem prý závažné poranění. Šití trvalo snad dýl než 2.doba porodní, ale i přes to všechno to stálo za to a ten malý uzlíček mi to vynahradil. Pak už nám malého přinesli na lůžko a mohli jsme se všichni 3 společně jen tak radovat asi 2 hodiny jsme jen leželi a prožívali obrovské štěstí. A to prožíváme i teď, jsme nešťastnější rodina.P.S. Chci se vás ještě zeptat ta jizva - něčím jste ji mazali? Nebo speciálně jste se ošetřovali? Mě to teď po týdnu nějak k večeru bolí a tak i trochu svědí, ale to asi ty stehy se už pouští. Díky za rady ahoj

VANDULKA, 2,6kg

Termín jsem měla nejprve na 10. 8. 08, ale později se ukázalo, že to byl omyl a nový termín měl být koncem srpna či záčátkem září... Ještě jsem si říkala, že je to škoda, pže už mimi nebude lev, ale panna...13. srpna jsem šla do Vinohradské na každotýdenní poradnu (nebo se tomu říká jen prohlídka? Jsou to 4 měsíce a já už nevim...!), paní doktorka mě ve spěchu prohlédla, nic nového mi neřekla a ještě mi předepsala vaginální prášky (měla jsem slabé kvasinky).14. srpna mě ráno kol 5.h. probudil zvláštní pocit, jakoby na močení, zvedám se z postele a najednou MOKRO. První, co mě napadlo, bylo samo, že mi praskla voda, ale vzápětí jsem si uvědomila, že jsem si večer předtím zavedla vagin. prášek a že ten taky určitě vytéká... No jo, ale vytékání bylo střídavě slabé či přímo vodopády a občas jsem zahlédla nitku krve... Vzbudila jsem přítele, ten uvažoval méně vyplašeně a poradil mi, ať zavolám do nemocnice. V nemocici mi kdosi (zpětně si myslím, že to mohla být klidně nějaké vratná, pže nevím o tom, že by mě přepojovali a já mám číslo jen na ústřednu) sdělil, že dle mého popisu to je určitě jen vedlejší příznak vagin. prášku a ne plod. voda a mám být v klidu.... OK, nic mě nebolelo, bylo mi hej, už jsem byla uklidněná, přítel zase usíná...lehla jsem a spala až do cca 10ti h.Kol. 11.h. dopo mi volala mamka a já jí mezi řečí sděluji, co a jak a mamka mě dost zneklidnila tím, že podle jejích zkušeností to tedy plodová voda může určitě být! Šla jsem teda do nemocnice, mám to tam 10 min. pěšky, nic mě nebolelo, stačilo vzít si vložku a pohodička....No než jsem přišla na řadu a někdo se na mě koukl bylo už po poledni... Po vyžádání jsem do umyvadla položila svou vložku, sestra jí čímsi polila a bylo jasno - JEŽÍŠ, VŽDYT JÁ FAKT RODÍM - říkala jsem si a hned jsem volala přítelovi, ať hned přijede.Abych to zkrátila, klystýr byl pohoda, pže mě ještě nic nebolelo, veškeré prohlídky ok. První bolestivé kontrakce začaly kol 17. h. a na sál jsem šla i s přítelem kol 21.h. (mezitím standardně - procházky, sprchy, hopsání na míči, zatínání zubů, nepopsatelná zvrácenost, kdy má člověk radost s příšerné bolesti...)Těsně před samotným porodem na mě přišel astma záchvat, takže komplikace, ale nic, co by se nezvládlo... Porod se trochu uspíšil primářovou rukou a pak už jen slyším "při další kontrakci už to bude na světě" a nic, jak kdybych omdlela (ale prý ne) a jako z dálky najednou slyším "je to holka" a koukám si mezi nohy a tam takový malý uzlíček... Až v tu chvíli mi OPRAVDU došlo, že jsem celou tu dobu vlastně rodila, rodila jakože TLAČILA VEN MOJE DĚŤÁTKO! Krása, euforie, strach, že se vzbudím z toho nádherného snu.... Za chvíli mi jí ukazují a já užasle hladím tu malou křehkou ručičku a dívám se do nejnevinějších očí na světě. tak krásnou "věc" jsem v životě neviděla a tak povznášející pocity nikdy necítila, byla jsem na sebe pyšná a věděla, že teď se mi mění život a bude mnohem hezčí!Celý porod i s těma bolestma bych si klidně zopákla, takovej zázrak vnímám jako velkou poctu a bolest je jen maličká daň za to. A to TO mi prozářilo každý den od porodu do této chvíle, dává mi energii a šíří kolem sebe (nejen na mě a tatínka) samou lásku a radost.

tak se pridam i ja

sice je to uz 2 roky a byl to planovany cisar-39tyden s dvojcaty.Rodila jsem u Apolinare a muzu vam rict,ze absolutne nechapu co na tom ty V.I.P. tak lpeji,kazdou kontrolu uz od 34.tydne jsem zadala o nadstandart vzhledem ke dvoum mimi(chtela jsem i uplatnit castecne proplaceni pojistovnou),bylo mi receno,ze az nastoupim k porodu,ze to mam rict a vse bude splneno.Nastup jsem mela puvodne 4.11.2006,ale moje mamca ma narozky 6.11.,tak jsme to posunuli,prijeli jsme na 7 hodinu ranni,zacaly se mi i rozbihat kontrakce,uvitani mile,jeee vy uz zacinate rodit,tak dame klystyr,natocime monitor a jdeme na to-jenze ouha,prede mnou udelali asi 5 dalsich cisaru,takze uz jsem byla celkem nepricetna,zizen,hlad,nervozita,vecne telefonaty od pribuznych...no nicmene ve 13 hod. pro me prisli,ze teda jdem,epidural v pohode,ve 13"24 vytahli Dominicku(3075g,50cm),Natalce se nejak nechtelo,bolelo to az hruza ale byla na svete(3110g,50cm).Holky byly krasny,brecely hned,super,tak jsem cekala na prilozeni k prsum,ale nic,ze pry se musi zahrat.No tak dobry,odvezli me na Jipku,porad jsem cekala na miminka,prilozili mi je az ve 20:00,jeste jim otocili jmena,ale moje intuice byla spravna....noc jsem prezila se zatatyma zubama,bylo to dost hrozny.Prislo rano,tak jsem cekala,ze mi daji najist,ale bylo mi receno,ze mi jeste neodchazeji vetry tak nic nebude,tesila jsem se na pokojik,kde budu sama,ale taky ze ne,ze neni volno,tak me prevedli na pokoj,soupli mi tam holky a delej co umis....muzu vam rict,ze to byly celkem perne chvile a jsem rada ze uz rodit nebudu.Navstevy nesmeli na pokoj,ale jen na chodbu,takze jsme tahali mimina na chodbu,kde byl pruvan jak blazen,na oddeleni ani jedny televize,takze ani zadna odreagovacka.no proste nic moc.Asi bych musela byt znama hvezda,abych si to mohla vychvalovat jako v Tv a podobne.Ale aspon ze holky byly zdrave a celkem to tam uteklo,a uz bych tam nesla

Můj porod

Ahoj maminky.Tak bych se s Vámi taky chtěla podělit o nový život,který se ve mně zrodil.termín jsem měla 14.10.08,ale našemu mimi se chtělo na svět dříve a muj den "D" přišel 4.10.08.Narodila se nám holčička(doposlední chvíle jsme nevěděli co to bude)NATÁLKA 47cm;3,460kg.Do porodnice jsem jela 3.10.08,ale nic se nedělo,tak mě poslali zas domů,ale že se mi to může do rána rozběhnout,protože tlačilo mimi hlavičkou už moc dole a já nemohla ani chodit.No a jela jsem hned druhý den odpoledne s bolestmi zad.Ležela jsem na hekárně 12h a pořád nebyly ty správné kontrakce jen ty šílené bolesti do zad.Tak po 12h,jsem šla pod sprchu,nejdříve mi dala sestra klistýr a pak jsem tam byla asi 2h a šla na to.Píchly mi plodovou vodu a daly mě abych cvičila ještě na míči,ale ono ojhle,najednou jsem zařvala,sestry mi vynadaly abych tolik nekřičela,ale to se jim říká.Podívaly se na mne a bylo mimi na cestě,málem jsem ani nestačila vylézt na tu kozu a NATÁLKA byla za 5min venku(23.45)4.10.08.No a pak to zašívání to byla už brnkačka,ani jsem nebyla roztržená,ale měla jsem nějaký hematony uvnitř,tak ty mi zašívaly,tak pak jsem nemohla 14dní pořádně chodit,ale stálo to za to.SLUNÍČKO je na světě.

Muj porod

Muj porodTermin porodu jsem mela stanoveny podle UZ na 14.10.2008, jenze nase zlaticko si to jeste chtelo v brisku poradne uzit, takze nakonec jsem rodila 23.10.2008 holcicku jmenem Vanesa Kratochvilova.Asi o pul jedenacte jsem lezela u PC a najednou citim takove dve divne lupnuti, nebylo to takove to zname koupnuti, proste bouchnuti do neznama. Asi za pul hodinky jsem vstala a na nohavici jsem mela trochu mokro. Sla jsem do koupelny na zachod, myslela jsem si , ze jsem proste neudrzela moc, ale nejak to porad teklo. Takze jsem vzala mobil a volala Davidovi, ze pojedem do porodnice, rekla jsem mu, ze ma jeste cas at nespecha. : ) Vykoupala jsem se, dala do tasky zbytek veci co jsem mela nachystane a cekala nez prijede pritel. Do porodnice v Podoli jsme dorazili kolem pul jedne. Vzali me hned na prijem. Dali monitor, ale jeste jsem necitela zadne kontrakce, jen na zaznamu slo videt, ze se tam neco deje. Mezi tim prisla jeste jedna maminka, ktera uz byla oblecena v zupanu a pekne tam hekala a kricela. (Rikala jsem si, ze to zvladnu, ze nebudu tak brecet a kricet. No jo to jsem nevedela co prijde za dve hodky.) Pri vysetreni mmi doktorka rekla ze je vse teprve na zacatku. Na kolik jsem otevrena mi nerekla. Zavedli me na hekaci pokoj, kde jsem sla hned i s Davidem, takze jsem byla rada ze tam muze byt semnou hned od zacatku. Jeste stale jsem necitela zadne kontrakce. Pekne jsem se prevlekla, hupsla na postel a cekala. Mezi tim prisla ma doktorka s asistentkou vysetrila a dala mi monitor. Asi okolo treti hodiny jsem zacala pocitovat prvni kontrakce. Byly asi po 8 minutach, takze se zatim dali zvladat. Po pul hodine jsem dostala klistyr a dostala jsem antibiotika, pac jsem mela streptokoka. Asi ve ctyri hodiny se kontrakce zacaly zvysovat z peti minut na dve a to jsem uz zacala proadne dychat a hekat. : ) Neumela jsem je poradne rozdychavat, nevedela jsem proste jak, takze jsem z hluvoka dychala a za to jsem dostavala vynadano od doktorky, ze pry muzu omdlyt atd. Jenze me to neslo takze jsem u toho docela i kricela. Doktorka se sla pokazde divat proc tak silene rvu, ale me to pomahalo. O pul pate jsem uz byla otevrena uplne ale mala nechtela porad dolu, takze pekne na bok nozku nahoru a hekat a kricet a jeste k tomu vysetrovani a monitor. Je to vazne neprijemne.Po pate hodine si to teda nase princezna rozmysla a sestoupila dolu, takze jsem se mohla nachystat na tlaceni. Ale ouha kontrakce uplne zmyzely. Dostala jsem nejake povzbuzeni (pry kontrakce znovu nazkoci- ha ha). Uz jsem to nemohla vydrzet jak dole mala tlacila ze chce jit ven. Rozhodla jsem se ze budu predstirat kotrakce , takze jsem doktorce rekla ze uz ze citim kontrakci. Zacala jsem tlacit, pekne se nadechnout jako pri potapeni a prone zatlacit jako na velke. Vubec mi to neslo. Behem dvou zatlaceni vykoukla trochu hlavicka, ale pokazde zase sklouzla zpatky. Prisla dalsi sestricka pekne me zkocila na bricho a tlacila. V tu chvili jsem myslela ze ji snad kopnu, silene to bolelo!!! Asi po patem pokusu me doktorka nastrihla(docela jsem to citela). Zase mi sestricka skocila na bricho a ucitela jsem takove divne lupnuti, opravu neprijemny pocit (az jsem odchazela z porodnice dozvedela jsem se, ze mala si zlomila pravy krcek). Jeste jsem trikrat zatlacila a mala byla venku, bylo to vysvobozeni. Mala vykoukal na svet v 17:38. Hned ji odnesli, ani jsem ji nevidela. Rozkoukala jsem se po pokoji a ani jsem si nevsimla, ze tam prislo tolik lidi se na me podivat. Bylo jich tam asi osm, asi se sli podivat na tu urvanou zenskou. : ) Malou nemohli rozdychat, pac byla hodne nalokana plodove vody, takze ji odnesli upne pryc na proplachnuti. Davida jsem musela popohanet at vubec neco vyfoti, upne na to zapomnel : ). Po chviline nam ji prinesli uplne plakala a to pekne dlouho. Vysetrili, zmerili a prilozili k prsu. Mezi tim mi doktorka porodila placentu a prisla jina doktorka na zasivani. Malou mi vzali z naruci a dala se do prace.!!!!! Pichla mi injekci a ani nepockala nez zacne trochu pusobit, takze jsem citela kazdy vpich. Porad na me kricela ze se mam uvolnit, ze to jinak nejde zasit, ale to neslo poradne se mi trepaly nohy. Pekne to bolelo zasivala me asi nakonec neco prez dvacet minut!! Potom vsichni odesli a nechali nas tam s tim malym ukricenym uzlickem, donesli pekne neco k jidlu a peken jsme si to tam uzivali. Uplne me pohltila ta maminkovska laska ani za nic na svete bych ji nevymenila.Musim jeste podekovat Davidovi, ze to vsechno zvladl , pac vubec k porodu nechtel jit a bal se, ze se tam slozi za me a hlavne za obrovskou oporu. Bez nej bych to asi nezvladla. : ) Jsou to moje zlaticka a opravu moc doporucuji vzit pritele s sebou k porodu, protoze ti chlapi se pak na ty nase poklady divaji uplne jintak, aspon mi to tak pripada s takovou vedsi laskou. PS: Omlouvam se za chyby a za styl psani, takove psani mi moc nejde. : )

Lukáškovo příchod na svět

Ahojky tak já to vezmu zkráceně dokud malej spinká.Doktorovi se nelíbil můj záznam ve 40+6 tak mě poslal do nemocnice,že si mě tam nechaj a budou kontrolovat záznam a pak mi vyvolaj porod,poslali mě na předporodní pokoj večer a poslali přítele domů.Protože už jsem pár dní měla bolesti a tvrdnutí,tak jsem si toho ani nevšímala a vesele si spala až do rána,kdy jsem šla za sestřičkou že se mi zdají ty bolesti nějaký větší,no prohlídla mě a řekla"no paráda otevřená na tři prsty",to bylo kolem 5.30 tak jsem šla na pokoj a že mi vezmou krev,tak jsem došla zpět a sestřička se na mě koukla znova a řekla tak rychle klystýr otevřená na 5prstů,tak jsem po klystýru snažila vypadnout co nejrychleji z koupelny abych stihla dát vědět příteli,no nakonec jsem se v ne tak hrozných bolestech došourala na pokoj a napsala mu at je rychle tady,že se rychle otvírám,že rodíme.No to už bylo kolem 8 a že jsem otevřená na 8prstů,tak rychle na sál a přítel nikde a já začala být zoufalá,že to nestihne,nakonec dorazil a tu poslední hodinku mi hrozně pomohl,malýmu nechtěla sestoupit hlavička a tak mi doktorka pomáhala,pak mě ale řekla at to zkusim ve stoje a při kontrakci jsem se zapírala plnou vahou do přítele chudák měl co dělat aby mě udržel:-),pak mi donesla stoličku a v sedě a taky nic,už jsem začínala být zoufalá,že ho nevytlačím,přeci jen prvorodička a nevěděla jsem jak tlačit,pak na křeslo a doktorka mě otvírala pomocí prstů a PA mi tlačila na bříško,nakonec dr.řekla jestli ho teď nevytlačíte tak vezmu kleště,malýmu už se dobře nedaří,nastřihla mě a já do toho dala všechno,ale až potom co mi přítel říkal jak mám zatlačit a moc mě podporoval,jsem mu za to vděčná slyšela jsem jen jeho hlas a ostatní nevnímala,díky tomu jsem se do toho opřela a malej vykoukl na svět,byla jsem hotová a tak přítell viděl malýho a držel ho v náručí jako první a vůbec mi to nevadí,měla jsem na držce kyslík a odpočívala a přítel se kochal z našeho miminka a popotahoval a zadržoval slzy.Malej vykoukl v 9.10,takže rychlej porod a nebylo to vůbec tak hrozný a bolestivý.Měl 2890G a 49cm a byl to nejkrásnější co jsem hned po tom všem viděla.Je to moje štěstíčko a rozhodně mu pořídíme sourozence

Jak Honzík na svět přišel :)

Porod jsem měla celkem rychlej,když to počítám od pravidelných kontrakcí,tak trval 6h..V neděli ve 4h ráno jsem se probudila bolestma,myslela jsem,že jsou to poslové,ale bolelo to nějak víc,nejdřív jsem se pokusila to zaspat,ale nějak to nešlo,chtěla jsem jít do sprchy,ale ve 4h ráno netekla teplá voda,takže jsem to rozcházela po bytě,hopsala na balonu..Psala jsem to manžílkovi,že mám nepravidelné kontrakce(byl na noční),a brečela jsem mu do telefonu,celá jsem se třásla..On jestli má přijet,tak jsem řekla,že ne,že jsou nepravidelné,že třeba až přijede z práce,tak už pravidelné budou..V 6h jsem si dala sprchu,ale to už mi bylo hůř,kontrakce sílili..Manžel dorazil o půl 7h a to už jsem je měla po 5minutách,tak se mě ptal,kolik máme času,tak jsem mu řekla,ať nespěchá,že máme dvě hodiny!Tak se umyl,oholil,já vzala ještě nějaké věci a jeli jsme,v autě jsem se celá třásla a vydržet sedět bylo teda hrozný!V porodnici jsme byli o půl 8h,udělali mi CTG,kontrakce lítali a já už nevěděla jak sedět..Přijali mě,řekli že jsem na 3cm otevřená,stále mi odcházela ta zátka..,Honzu poslali ať jde třeba na kafe,že mi udělají klystýr..Tak mi udělali klystýr,pak mě zavedli na můj pokoj..Tam kontrakce zesilovali!Sestrřička mi přišla píchnout vodu,dala injekci na změkčení porodních cest a už to jelo,bolesti se stupňovali,už byli po 3 minutách,to za mnou přišel Honza a pomáhal mi je prodýchávat,byl opravdu bezvadnej!!!Kolem 11h jsem byla otevřená na 7cm,ale stále to k porodu nebylo,já už byla hotová,chtělo se mi tlačit,ale miláček mi tak pomáhal!!! Opravdu mám zlatýho chlapa! Pak mě vzali na porodnický křeslo,už jsem byla na 8cm,nutkání tlačit bylo neuvěřitelný,ale oni konstatovali,že to ještě není,že musím prodýchávat,to se mi chtělo skoro brečet,musela jsem z kozy dolu a jít ke zdi a prodýchávat kontrakce,které už byli po minutě!V kontrakcích jsem měla nohy v křeči,PA to viděla a řekla mi,že takhle by to nešlo,že malej musí ven a já mu to tím zakazuju,tak že se musím uvolnit..Byla jsem opřená o zeď,a když jsem byla v bolestech,miláček viděl,jak jsem v křeči a hned mi řekl: Andílku,nemůžeš být v křeči,uvolni se,aspoň to bude rychle za tebou,hrozně mi pomáhal,tím co říkal!! Podepíral mě,prostě super..Prodýchávala jsem,prý jsem i křičela,já si jen pamatuju,že jsem na PA zakřičela,že už musím tlačit! Tak mě Honza odvedl na porodnické křeslo a už mi bylo dovoleno tlačit..Malej se pomalu sunul dolu,tlačila jsem jak o závod,miláček mi otíral rty..Doktor pomáhal otevírat cesty víc a víc,to bylo hodně zvláštní,pak jsem viděla jak bere nůžky a nástřih jsem cítila..Opět jsem tlačila a už mi říkali,že leze hlavička,doktor:tlačte,ještě,ještě tlačte,pak vyklouzli ramínka a šup a Honzík byl na světě :D Dali mi ho hned na bříško a já se smála jak sluníčko,byl tak krásnej a hned hladovej :lol: Pak ho odnesli zvážit a změřit a pak už s ním byl tatínek na pokoji! Mě zatím doktor zašíval(řeknu vám,já cítila všechno,a to mi dal injekci,šití fakt hrůza) Šil mě asi 10minut a najednou na sál přivezli nějakou ženskou,takže doktor musel k ní,já nedošitá,no mazec..Jí jen dali na kozu a už byla holčička venku,ani jsem jí neslyšela zatlačit..Taky to byla cikánka,bylo to její 8.dítě a za celou dobu těhu nebyla na kontrole,taky jí tam vynadali..Doktor u ní byl asi 20minut,během toho,jsem já ležela na koze,celá jsem se třásla,byla mi hrozná zima,úplně všechno jsem měla modrý! No a pak mě přišel došít.. Pak mě odvezli za Honzou a naším sluníčkem,bylo to krásný!!! No a Honza byl vlastně po noční,byl se mnou ještě ty dvě hodiny a pak šel zas do práce,poprosil o dovolenou,že se mu narodilo dítě a že vůbec nespal,no myslíte,že mu jí dali? Nedali.. V noci jsem mu psala,jak to zvládá a on mi napsal,že jsem ta nejúžasnější ženská a on ten nejšťastnější chlap na světě a že v práci už krizi překonal,že nelituje,že to byl krásnej den a že nás miluje!!! Ikdyž ty bolesti nebyli příjemný,rovnou říkám,že bych do toho šla znovu!!! Ty pocity,emoce,to je nádhera!!! A na ty bolesti už si ani nevzpomenu(jen se mi ještě blbě sedí a zvedá)

malá Simonka

Ahojky, píší vám opožděně, ale přeci svůj zážitek.Protože se mi miminko v bříšku pořád točilo a nakonec zakotvilo zadečkem dolů, dohodli jsme se s mým gynekologem na provedení císařského řezu. Který jsem měla domluvený ve Vítkovicích a měl mi ho dělat jeho kolega. Nástup jsem měla 21. srpna(termím jsem měla 31.) ve 14.30. Od ráná jsem neměla nic jíst ani pít. Po příjezdu do nemocnice, mě přijali na příjmu, sepsali zprávu, prohlédl mě primář a šlo se na porodní odd. K mému překvapení byli všichni veselí, usměvaví i pan doktor, co mě měl operovat. Chtěla jsem celkovou narkozu, ale tu mi vymluvili, epidurál má pro dítě menší zátěž a prej mě můžou zašívat, jak dlouho chtějí. To mi moc veselé nepřišlo. Sestra mě zavedla na předoperační pokoj, vzali mi krev na nějaké testy a po výsledcích se mělo jít na to, pak mi dalí cévku do močáku s pytlíčkem na moč, moc příjemné to teda nebylo, ale člověk si zvykne. Dostala jsem infuzi a čekalo se ještě na anesteziologa. Čekala jsem tam až do 18.00. Nervy už jsem měla na pochodu, chtěla už jsem to mít za sebou, Pak konečně dorazil, vysvětlil mi co a jak, sestřička mě odvedla na sál, anesteziolog píchl injekci do páteře a bylo to. Kupodivu to ani nebolelo. Pak jsem se položila a pomalu už jsem necítila nohy a břicho skoro až pod prsa. Před obličej mi dali plachtu, tak jsem nic neviděla, jen anesteziologa, kterej mě tam povzbuzoval. Za 15 minut byla Simonka venku, pan doktor mi ji hned ukázal, bylo to takové malé a fialové, plakala a počůrala maminku. Pak ji sestříčky šli umýt a odnesly ji na novorozencké. Ale byla ta moje pipinka strašně malinká měla jen 2450g a 45 cm. Tak byla 2 dny na vyhřívací podležce. Manželovi ji hned ukázali, mohl jít i na sál, ale nechtěl. Pak mi píchli dospáváka, z toho se mi udělalo zle, jen nevím, jestli jsem zvracela nebo ne. Pak jen vím, jak mě přendávali na postel a vezli na pooperační, pak za mnou pustili manžu, tak mě popusoval a mohli jet domů. Nejhorší bylo prvních 6 hodin po operaci, než přijdou nohy k sobě a jizva začínala pekelně bolet. Ale sestřičky se o mě krásně staraly, dostala jsem 3x kapaky od bolesti a šlo to. Dokence mi i ve 21.00 přinesli mimi. Byla tak krásná a malinká, až mamince ukápla slzička. DoufJsem rádá, že jsme to zvládli a v dohledné době to nebudeme opakovat.tulinka

svinuti delohy

ahoj, muzete mi rict za jak dlouho se asi tak srovna bricho a zavine se uplne deloha, jsem po cisari, tak muzu cvicit jen lezeni na brise na polstari a pak na zadech dychani, vse az tak za 14 dnu a neco az po sestinedeli...zajimalo by me jak dloho jeste budu mit zvetsene bricho...dekuji za pomoc a radu...

Dvojcata

ahoj, ja mela dohodnuty cisarsky rez, tak rano v * jsem sla na sal, uspali me a do 8.15 byl Ottik a Ellinka na svete, oba s vahou 2,5 a 2,6 kg a 47 a 49 cm, probrali me jeste na sale, ale stale jsem jim padala do sooku, tak asi po hodine me stabilizovali a vezli na JIP, asi ve 13.00 mi poprve dovcezli mimca a dali k prsum, byl to nezapomenutelny zazitek,..v 15.00 mi zacalo byt na omdleni nebo se mi chtelo stale zvracet..coz bylo silene, kolem 20.00 uz delali UTZ a zjistili ze krvacim do bricha i ven , v drenu odteklo uz pul litru krve a bricho bylo plne, tak me vezli na ARO na sal a znova operovali, podarilo s ejim vse zastavit a navic i ponechat delohu, coz je super, no a ve 22 jsem byla vzhuru a vse bzlo ok, druhy den jsem sla kolem poledne na pokoj a deti nosily cca 3 dny k prsu apak mi je uz nechali na pokoji...mela jsem nadstandard v Krci a musim rici, ze je to tam skvele, vcetne personalu, klidu apod, coz platim i o beznem oddeleni ,kde jsem to videla den pred porodem..personal vynikajici..jen jidlo tam maji hnusne, ale par dnu se to da prezit..jinak jsem pribrala za cele tehu 21 kg na 76kg a ted 10 dnu po porodu mam 63..tak asi spadnu na svych puvodnich 55 a nebudu muset menit satnik...ale reknu pravdu, uz nechci jakykoliv porod znova zazit, mam 2 krasne deti a staci mi to...neodsuzujte me za to, ale je to tak..mejte se pekne

Muj den D

Tak uz to mam take za sebou a jeste mi to moc nedochazi, ze uz jsem se dockala a ze uz se na toho sveho broucka muzu koukat.Muj porod zacal 16.11. v pul 3.rano kdy jsem se probudila, ze ty bolesti, co mam jsou takove jinaci. Tak jsem si je zacala merit a mela jsem je po 15min.Dle rad jsem si dala horkou vanu s tim, ze to urcite prejde(i kdyz termin jsem mela 15.11.)Uz ve vane tak kolem 4.rano jsem mela bolesti po 10min.Kdyz jsem vylezla z vany tak od 5.hod jsem je mela po 5 minutach.Protoze pritel byl v zahranici a cekal kdy mu zavolam,ze rodim,aby mohl vyrazit za mnou do CR tak jsem se rozhodla, ze uz nebudu cekat a zavolam mu, ze se asi neco deje.Vydrzeli jsme si volat do 6rano,ale kdyz byly bolesti silnejsi tak jsme se rozhodli,ze teda asi rodim takze pritel vyrazil smer CR a ja smer porodnice.Sice kontrakce byli bolestive,ale zvladala jsem je jeste v pohode takze jsem se rozhodla, ze nebudu nikoho budit a dovezla jsem se do porodnice sama. Zazvonila na zvonecek,sestra otevrela a ja ji oznamila, ze asi rodim.Natocili mi monitor,rekli ze dnes budu rodit,ale ze to muze byt i jako prvorodicka vecer takze me nejspis doktorka posle jeste domu. Ale nastesti po prohlidce doktorka zkonstatovala, ze si me tam uz nechaji tak jsem volala priteli, ze muze pokracovat v ceste a ze to mozna i stihne.(jel z NL,to je asi 9,5hod).Udelali mi klystir, teda vydrzet tech 15min to v sobe drzet neni nic jednoducheho.V 9h jsem si dala sprchu.To uz mi zacaly kontrakce po 3 min a zacaly byt hodne neprijemne.Po 10h mi zacaly po 2min a to uz jsem musela byt ve sprse, protoze to mi pomahalo to jakztak zvladnout.Nechtela mi prasknout voda takze mi ji v 11h praskly a potom jsem myslela, ze zacnu lezt bolesti po zdech.Prislo mi, ze ty bolesti mam neustale a protoze se malej nechtel dostat tam kam potrebovali tak jsem musela lezet na boku,jednu nohu u krku, druhou natazenou a v teto poloze tyto bolesti snaset.Ale asi kolem 12 jsem mohla zacit uz tlacit a i kdyz to zni divne, bylo to vysvobozeni.Zacala jsem tlacit uz na hekarne a asi me tam chteli i porodit,ale nakonec rekly, ze si mam prejit na porodni pokoj,ze potrebuju lepsi polohu.Nic moc se tam v tech bolestech presunovat, ale vyskrabala jsem se do kresla a zacala tlacit.Maly se tam seknul takze nam to trvalo dlouho.Udelali mi nastrih.Sestra mi musela 6x lehnout na bricho,ale az na po 7.se nam ho podarilo vytlacit.Byla to posledni sance jinak by pry pouzili kleste tak jsem byla strasne rada.A ve 12:58 se nam narodil syn Davídek,3,43,51cm.Sice od toho tlaceni ma hematom na hlavicce a zlomenou klicni kost,ale to se vsechno spravi a pry ho to ani neboli.No a tatinek to sice na porod nestihnul,ale kolem 5 za nami dorazil a protoze jsme nevedeli jestli to bude kluk nebo holcicka tak to bylo hezke kdyz zamzoural na tu postylku jestli tam lezi Natalka nebo Davidek a on to byl kloucek.Kor kdyz je jak kopie tatinka.Jsem rikala,ze jeste ze jsem rodila,abych vedela, ze jsem se na tom take podilela

Čtu si tu vaše příspěvky a pořád nějak nemůžu pochopit pár věcí.Musím dodat, že jsem zatím ještě nerodila(čeká mě to v červnu 2009), tak proto už přemýšlím nad porodem.Nejde mi do hlavy například to, že tatínky odvolávají domů a volájí až na samotný porod.Teda jenom v některých porodnicích.Bolesti máte přece už před porodem a strávíte v porodnici nějakou dobu v bolestech a u těch tatínek je přece potřebný.Pak mi nejde do hlavy epidural.Všichni vám slibují, že pokud to teda zdravtoní stav dovolí, tak vám epid.podají a čtu tady, že když si o něj řeknete, tak se vám ho snaží vymluvit.Nevím porovnám až budu mít vlastní zkušenosti, zatím mám takovýhle pocit.

Ahojky maminky! Můj druhý porod byl mnohem intenzivnější, bolestivější ale stejně rychlý jako první. Akorát bych chtěla poradit maminkám aby si nenechávali odvádět tatínky domů protože nevíte jaký to může mít rychlý spád. Mě doktor řekl, že to bude až zítra a poslal manžela domů 21km od porodnice, jenže malou jsem porodila za 3hod po jeho příjezdu domů.Když jsem měla kontrakce už po třech min tak mě píchli na monitor takže jsem musela jen sedět a to bylo nejhorší, nemohla jsem si nijak pomoc a navíc jsem měla žízeň ale nikdo tam nebyl aby mi dal napít. pak sestřička která mě dávala na kozu (šokovaná, že už budu rodit), mi oznámila že zapomněla manžela zavolat! Maličká se narodila nožičkama napřed ale 3krát jsem zatlačila a byla venku. Neuvěřitelná uleva a neuvěřitelný pocit štěstí!

6.6.2008

Ahoj holky, tak i já se s vámi podělím o zážitky z mého porodu.Byl to můj první porod a termín jsem měla stanovený na 7.6.08. 6.6.08 asi ve 2,30 hod ráno jsem začala pociťovat první kontrakce. Chvilku potom se uvolnila hlenová zátka. Naložila jsem se do vany a čekala, jestli to nejsou jen poslíčci. V 5 hod ráno jsem měla pravidelné kontrakce zhruba po 7 min. Takže jsem vzbudila přítele a jelo se.Když mě na příjmu dr vyšetřil, poslal přítele domů, prý to nebude dřív než kolem oběda. Kontrakce každou hodinu sílily, ale pořád se to dalo vydržet. O křížových bolestech ani nemluvím Pořád jsem sledovala hodiny a přála si, aby už bylo poledne a já to měla za sebou. Jenže jsem se pomalu otevírala a malá nebyla ještě sestouplá tak, jak by si dr představovali. Asi ve 14 hod mi píchli vodu. Kontrakce ještě horší, asi po 5 min. Seděla jsem ve sprše na míči a zkoušela tzv. úlevové polohy, které nás učili na předporodním kurzu a nic naplat. V 16 hod jsem škemrala u sestry, aby mi dala něco na bolest - prý jsem se zbláznila, když už se to konečně rozjelo, tak bychom to mohli nějakými léky na bolest zastavit. Takže nic V 17 hod zavolali přítele, ať už přijede. Hrozně se mi ulevilo, protože jsem si myslela, že už je to jen otázka několika minut...Co bylo mezi 17 a 20 hod si skoro nepamatuju. Jen vím, že po 20 hod začali všichni plašit, že miminku se přestává dařit a je nutný urgentní císařský řez. Ve 20,35 hod se nám narodila Terezka. Já to bohužel prospala, měla jsem celkovou narkózu. V noci jsem se probudila, ležela jsem na dvoulůžkovém pokoji sama. Miminko nikde, na ruce jsem neměla šňůrku s číslem, dívala jsem se hruď, jestli tam nemám napsané číslo genciánou - nikde nic. Zazvonila jsem na sestru a ptala se, jestli je miminko vpořádku. Řekla mi že neví, že to ví personál na dětském. Byla jsem vyřízená, ale ještě jsem byla omámená léky, takže jsem chtě nechtě zase hned usnula. Asi ve 4 hod ráno mě probudila jiná sestra, která mi měnila kapačku a řekla mi, že miminko je v pořádku a že ho v 7 hod ráno uvidím. To byla úleva, ani si nedokážete představit jaká. Takže v 7 hod jsem poprvé uviděla naší krásnou holčičku Teď když na to vzpomínám zpětně, tak pro mě nebyl tak hrozný samotný porod, jako ten strach v tu noc. Té sestřičce asi nikdy neodpustím, že nebyla schopná zvednout telefon a zjistit, zda je malá v pořádku a nechala mě v té nejistotě. Ve chvíli, kdy jste po císaři, máte rozřízlé břicho, cévku, tak si těžko půjdete sám zjistit nějaké informace. Nemohla jsem se zvednout ani pro telefon, který jsem měla v tašce na druhé straně místnosti ve skříni,abych zavolala příteli. No hlavně že už je to za námi a holčička je v pořádku. Měla obtočený pupečník kolem krku, takže jí nepouštěl dolů a začali haprovat srdeční ozvy. To jsem se mimochodem dozvěděla až z propouštěcí zprávy. Celou dobu v porodnici jsme byli s přítelem na tom, že jsem nebyla dostačně otevřená a malá nebyla dost sestouplá. Tak jsem to sem psala docela rychle, doufám, že jsem to nějak nezamotala.¨Zase na omluvu personálu - ten den měli rozjeto několik porodů najednou - myslím že se ten den narodila 8 dětí a tři co jsme se potkali na hekárně jsme šli všichni císařem. Bylo to i pro ně dost náročné.

38

Ahoj,chci se vás zeptat,možná blbě,ale co naplat.Ta helenová zátka co odchozí před porodem je jako nějaký silný výtok?Jaké množství přibližně toho je? Díky

Obě děti se mi narodily v porodnici v Českých Budějovicích .dcera v roce 2000.Mněla jsem dost velké bolesti a přestože jí nakonec tahaly kleštěmi tak byly na mně u porodu velice hodní a na oddělení šestinedělí také.Akorát byla nepříjemná 1 dětská sestra ale jinak to bylo v pohodě.Druhý porod v roce 2005 také nebyl bezproblémový to jsme rodily císařským řezem.Plodovou vodu jsem měla již zelenou.Nejvíce mi vadilo to že to máme 1h cesty do Budějovic a protože jsem mněla po obouch termínech a v červnu 2005 porodnice praskala ve švech tak jsme tam snad 5krát jely jen tak než mně tam odvezla sanitka.Na jip byly skvělí a na šestinedělí také .Mněla jsem štěstí na to že tam byla většina sestřiček které tam byly i v roce2000.Strava byla ale opravdu hrozná.Maminky by nemněly kvůli kojení jíst jídlo které nadýmá a rozhodně ne nějaké ostré pomazánky.&;

Můj porod

Tak taky já se už konečně přidám a podělím se o svůj porod.Vlastně už byl 3.Poprvé jsem rodila v roce 1997 v Mar. Lázních,Narodila se mi dcera Nikola( 3650g a 49 cm).Druhý porod byl v roce 2004 v chebské porodnici,narodil se nám Matýsek(3350g a 50cm).Třetí dítě jsme s manželem nijak neplánovali,ale stalo se.A dne 5.9.2008 se nám narodila holčička Baruška(3400g a 51cm).Termím jsem měla 12.9 a v poradně jsem byla 3.9. pak mě dr. poslal do nemocnice na kardio,tam to malá prospala a ani se mi jí nepodařilo vzbudit.Když jsem odcházela,tak sestřička říkala,že mám přijít za týden.Ve čtvrtek ráno jem odvážela Matese do školky a už mě pobolívalo břicho,ale nevěnovala jsem tomu pozornost.celý den jsem si přišla taková rozlámaná.Večer přijel manžel z práce a ptal se mě co mi je,že jsem tak potichu.Tak jsem mu řekla,že asi dneska pojedu do porodnice.No nevěřil.Od 22 hod. jsem si začala počítat stahy,vydržela jsem to do 3 apak jsme jeli směr porodnice.Na příjmu se mě sestřička ptala kolikátý je to můj porod.Tak říkám,že třetí.A ona na to,tak to půjde rychle.Vyšetřila mě a byla jsem otevřená jen na 3 prsty,tak poslala manžela domů.Šel se ještě vyspat ,protože musel na odpolední.Tak jsem zůstala sama,jen jsem mu slíbila,že se malá narodí než pojede do práce(jezdí v 9.15).Stahy jsem měla po 5 minutách a to dost silný.Chodila jsem do sprchy a mezi stahy jsem usínala na míči.Jenže jsem se pořád neotvírala.Točili mi znova kardio.V 7 hod jsem šla znova do sprchy,pak jsem měla stahy po dvou min. a otevřená jsem byla už na 6 prstů.to se na mě byla podívat i doktorka.Prý se ještě počká,to bylo kolem 8 hod.Jenže to už jsem měla stahy po 2min. a bolesti nesnesitelné.Tak mě vzala PA na porodní sál a dala mi infuzi,abych měla kontrakce ještě silnější(to už snad ani nešlo), bylo 8.35.Potom už jsem jen asi třikrát zatlačila a malá byla na světě.Hned jsem volala manželovi a sestřička se smála,že jsem to stihla než šel manža do práce.Tak až na ty bolesti byl porod docela pohodový.

Omlouvám se za délku, ale poraďte prosím

Ahojte všechny stávající i budoucí maminky:o) Nevím, zda píšu spávně zrovna do této rubriky, ale snad mi poradíte i tady:o) Za dva měsíce se mi má narodit prcek a až do teď jsem to nějak moc neřešila. Nechytaly mě nákupní horečky ani čtení článků či časopisů pro maminky apod., jen jsem občas něco málo probrala s mamčou. V posledních dnech jsem na sobě zpozorovala nervozitu, že mi něco uniká a že bych něco nemusela stihnout a mám pocit neinformovanosti. Začla jsem nakupovat a to jak po obchodech, tak na netu a kromě kočárku už snad mám všechno. Ale ať se dostanu k věci...Když čtu o tom, co za věci sebou do porodnice, pokaždé se dočtu zhruba to samé-doklady a pro mě osušky,jednorázové kalhotky, hygienické potřeby a max něco na spaní. A pro mimi jen plínky a věci až když budu odcházet z porodnice. Zdá se mi to hrozně málo..žádné oblečky, oblečení pro mě...??? Krom mého narození a spály v dětském věku jsem v nemocnici (naštěstí) nikdy nebyla, tak nevím, jak to tam chodí? To tam jste po dobu než vás pustí domů v nějaké nemocniční košili, pořád ležíte na posteli s mimčem nebo jak to tam vlastně probíhá? A pro mimi věci fakt až na odchod domu?Všem moc děkuji, nemám nikoho, kdo by to měl v čerstvé paměti

Jak se Honzík narodil

Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych vám taky popsala můj porod. Nechci nikoho děsit, ale bylo to dost náročné – a to i přes to, že jsem k porodu šla náležitě poučená, psychicky srovnaná a natěšená na miminko. V úterý 21.10. (38+2tt) v 7 ráno mi praskla voda, ale zatím jsem neměla kontrakce, volala jsem do porodnice, PA mi řekla, že se mám v klidu osprchovat, sbalit a přijet. V 8:30 jsme byli v porodnici, pořád bez kontrakcí (doktor mi ani nechtěl věřit, že mi odešla voda, dokud si neudělal ultrazvuk), natočili mi monitor a dali mě na těhotenský pokoj, že počkáme 24hod. jestli se začne něco dít samo. Honza jel ještě domů a odvézt pejska k babičce. Kolem 11 hod. mi začaly kontrakce, žádné po 10 minutách, ale rovnou po třech, ale zatím se to dalo zvládat. Tak už mě převezli na porodní pokoj, kolem 12 už to začalo být nepříjemné, ve 13 hod. už jsem volala Honzovi, aby přijel, už mi začalo být ouvej, ten dorazil kolem 14 hod. a byl pak se mnou až do konce. To už byly kontrakce každé 2 minuty a otevřená jsem byla jen na 1cm. Po dalších třech hodinách (kolem 17 hod.) mi dělali další monitor a vyšetření – a po těch třech hodinách děsných bolestí jsem se otevřela jen o 1cm, nejradši bych to zabalila a šla domů. To už jsem i křičela bolestí a prosila o epidurál – na který bylo brzy, prý se uvidí v 19 hod. (potřebovali alespoň 5cm) – a pak už o něm nebyla řeč, zřejmě to postupovalo moc pomalu a měli strach, aby se to ještě víc nezpomalilo. No, zkrátím to, tak to pokračovalo až do 22 hod., kdy jsme začali tlačit, vůbec mi to nešlo, měla jsem prý dost tuhou branku, tlačila jsem 40 minut, než se konečně povedlo. Mezitím jsem se už i ztrácela, byla jsem úplně mimo, otevřela jsem oči a nevěděla, kde jsem, co se děje, jen jsem viděla 3 lidi, co na mě něco křičí a netušila jsem, co po mě chtějí. Nakonec mě nastřihli (což jsem jen viděla, ale necítila) a ve 22:39 byl Honzík venku, bylo to takové maličké vláčné koťátko, (3 240g, 53cm) měl chudinka velikej porodní nádor na hlavičce, byl trošku přidušenej z toho, jak to dlouho trvalo, ale dýchat začal po odsátí sám, jen byl strašně slaboučkej, tak ho jen zabalili, dali taťkovi pochovat a odvezli na vyhřívané lůžko. Teď už je úplně v pořádku, krásně papá a přibírá a je prostě úžasnej a já jsem strašně šťastná, že ho máme, když se ke mně přitulí, je to prostě nepopsatelnej pocit a pomalu zapomínám na ty hrůzy v porodnici… Jinak Honza byl skvělej a statečnej, pomáhal mi do sprchy, do vany, držel mě na míči, dýchal se mnou i tlačil, jsem moc ráda, že se mnou byl, takovou podporu bych přála každé z vás, kterou to teprve čeká. No, to jsem se rozepsala, tak se omlouvám, ale muselo to ven. Všem držím palce a přeju, ať to taky máte co nejdřív za sebou a už držíte ty svoje uzlíčky štěstí v náručí.

Můj porod

Oba moje porody proběhly hladce.Rodila jsme ve Frýdecko-místecké porodnici.Holčička přišla na svět na den přesně.Bolesti minimální,začly vlastně na porodním sále po injekci..na sál jsem přišla po 8hodině a v 11.15 byla Sárinka na světě.Měla jsem manžela u porodu a všem doporučuji,byl mi velkou oporou a rychle mi to uteklo.Bolesti jsme měla malé,tak si nemůžu stěžovat.Po 4létech jsme šla rodit opět zde,ale Ondráškovi se moc nechtělo,tak jsem přenášela 4dny a pak mi doma praskla plodová voda a jeli jsme.bez bolesti mě přijímali na pordní sál a smáli se,že co tu dělám,.když nemám bolesti.ty se po injekci dostavili,ale slabé.Pomalu jsme se otvírala,tak mi dali infuzi,ale bylo mi z ní špatně,tak mě odpojili.Doktorka říkala,že to bude dlouho trvat a odešla.Lehla jsme si na pytel a čekali.Ihned mi začlo 5 silných kontrakcí a přišla sestra jestli nechci tlačit.Koukla se na mě a říkala,že už rodím,pak už to byla tychlovka do 7min byl malý na světě s váhou 4.15.Doktorka říkala,že je v šoku,že to se ji ještě nestalo.Asi se Ondrášek v bříško zhrozil,že by tam měl zůstat déle..Porod je úžasná věc a uvažujeme o 3miminku.Kojení nám šlo super.Držím palce všem budoucím maminkám a hlavně ničeho se nebojte.Když budete psychicky O.K.,tak porod proběhne taky dobře.

Ahojky maminky,chtěla bych se s Vámi podělit o mém zážitku s porodem, který nastal před měsícem tj.29.9.08. Od 32tt.mi bohužel hrozil předčasný porod- otevřená na 1cm a časté tvrdnutí bříška. Vše jsem ale zdárně vydržela a porod začal ve 38+5tt. Od 32tt.jsem měla bolesti, měla jsem i pravidelný a dost bolestivý. Dvakrát mě ale vraceli s poslíčkami domů. Pokaždé začaly bolesti v noci, ale ráno se vždy ztratily. Ale to pondělí 29.9.jsem od půlnoci měla bolesti, které se neztratily ani k ránu. Musím ale dodat, že to tentokrát byly bolesti mírné, jen tvrdnutí břicha. Nebyly ani moc bolestivé. Stejně jsem ale kolem jedné hodiny odpoledne odjela do nemocnice. Tam jsem sestřičkám na příjmu oznámila, že mám nepravidelné slabé bolesti. Natočili mi monitor a když se na záznamu objevili kontrakce, tak zavolali doktorku. Ta mě prohlídla a pravila, že jsem otevřená na 1cm a že to možná dnes bude. Tak jsem byla poslána na pokoj, kde jsem ten den byla úplně sama. Kolem 14hod.mi sestřička udělala klystýr - teda nic hroznýho to tedy nebylo. No a pořád jsem měla slabé nepravidelné bolesti - tak kolem 7-10min. Kolem 17hod.mi ale najednou začaly bolesti po 4min.,které neskutečně bolely. Přiběhla sestřička, vyšetřila mě a řekla, že mi pomůže, že mi praskne plodovou vodu. Už si připravovala jehla, a v tom mi sama praskla. Najednou řekla, že musím na sál, že do 18hod.snad porodím. Tak jsem šla na sál. Bylo 17.20hod. Ihned jsem si lehla do sedu na porodní křeslo a už se hlavička tlačila ven. Sestřička mi masírovala hráz a v 17.30hod.se mi narodila krásná a hlavně zdravá holčička Rozárka. Měla 2920gr a 47cm.Natrhla jsem se jen vnitřně na 5stehů, sestřička mě zašila a dostala jsem malou k sobě. Všichni odešli a já zůstala 2hod.na porodnim sále sama s Rozárkou. Za 4dny jsme šli obě domů k manželovi a k mému prvnímu synovi Matyáškovi, který se mi narodil před 5lety ve 32tt.Měl 2200gr a42cm. Takže vše dobře dopadlo.

Je to normální???

Holky, mám skoro 3 měsíce po porodu a normálně se těším na další porod (na ten si pár let počkám), ale když si na to vzpomenu, tak i přes všechno ,,trápení´´ se opravdu těšim, byla to adrenalinová bomba radosti, nemůžu se dočkat na další!!!

naše dobrodružství

Tak i já jsem si našla malilinkatou chvilinku času, abych vám napsala jak Daník na svět přišel. Snad nebudu nudit. Pořád jsem se nemohla dočkat a najednou ho mám vedle sebe. Ale kdy to začalo. Manžel byl 15.10 v práci až do rána do 16, v průběhu dne mi pořád říkal "dnes to přijde" A já mu to nevěřila. Večer jsme si volali a já se smutně ptala, tak kde je to? Ještě jsem netušila že o půl druhé v noci se probudím a bude mi odtékat voda. Tak jsem vstala, kontrakce nikde, zavolala jsem do porodnice jestli máme přijet a volala manžela aby z práce přijel v klidu domů, že potřebuji odvést. Ještě jsme dobalili nějaké věci a jelo se. Por.as. mi zkusila na vložku dát ten roztok a voda se nepotvrdila, tak se mě ptala jestli jsem se jen nepočůrala, při natáčení bez kontrakcí. Po monitoru jsem ale vstala a zase mi jí spousta uteklo. Bylo rozhodnuto, na pokoj a pokud se nic nebude dít , za 12h antibiotika proti infekci a za 24 infůze oxitocinu. Manžel jel domů a já na pokoj, už jsem nespala, ani jsme se nerozloučili, ani pusa nebyla. Bylo mi smutno, ale pořád jsem čekala jestli to vypukne. Ráno snídaně a po 9 opět monitor. Kontrakce pořád nikde. Na porodním sále byla zrovna ten den skvělá porodní asistentka, tak jsem moc chtěla rodit zrovna ten den, říkala ať na to myslím a já tak myslela že najednou v bříšku strašné škubnutí až jsem se lekla a kontrakce nastoupili a hned po 5min. Poslali mě na pokoj, že mám přijít kolem poledne jak to bude vypadat. Já ale nemohla vydržet a paní na pokoji mi počítala jak dlouhý interval mezi kontrakcemi mám, za půl hodiny byli už po 2 min. Volali jsme sestru a ta mě poslala zase na porodní že jsem už otevřená na 5cm. Zavolala jsem tedy manžela, chudák ani po 24h službě nespal a ještě ani nejedl, aby přijel. Pak to šlo rychle, klistýr, bolesti, monitor. Ležela jsem na boku, protože jsem tak měla silnější bolesti a čekala, manžel mi šudlil záda a já funěla. Potom přišla por.as. a konstatovala , 2 kontrakce a rodíme, tatínku pojďte sem. Ani nevím, párkrát jsem tlačila a trochu si u toho mrčela, manžel stál vedle mě, já se držela madel, sestřička mi píchla trochu oxitocinu do žíli a zatlačila na bříško a malej tu byl. Bylo to 16.10.2008 12:31h. Jak řekl manžel, malej vypadal jako kuře. Na hodinku ho odnesli do inkubátoru aby mu bylo teplo a pak nám ho přinesli, to naše štěstí, 51cm dlouhé a 3500g těžké, jménem Daniel. Miluji ho od prvního okamžiku, je krásný a jsem na sebe i na svého syna pyšná!!

Konec pánevní

Ahoj! Dneska jsem byla na kontrole a mimčo je stále hlavičkou nahoru a dokor mi řekl, že se už s největší pravděpodobnosí neotočí. Vím, že každý porod je jiný, ale máte některá z vás zkušenost s přirozeným porodem koncem pánevním? Mám z toho docela strach. Díky.

jak dlouho jsme s adamkem potrebovali

zdravim vsechny,nemuzu spa a porad vaham, jestli zverejnit svuj porodni pribeh nebo ne- napsany ho mam, pro sebe, to ano, ale nejak ne a ne se odhodlat jej odeslat – navic ma ve wordu pres tri stranky. Co ale vim, ze jako tehotna jsem cetla ruzne pribehy porodu a snazila se dopatrat, jak dlouho teda ten porod vlastne trva? Nejak jsem nenachazela korespondenci mezi teoretickymi clanky a zazitky stastnych maminek. Samozrejme, kazdy porod je jiny a jedinecny, ale aspon pro ilustraci vam, nastavajicim maminkam chci rict, jak dlouho jsem coby prvorodicka rodila ja, nuze:-rodila jsem mesic – protoze vazne asi mesic před terminem jsem pri bource citila docela slusny tlak v panvi, az jsem se lekla, ze to fakt prislo, a od te doby mi denne nekolikrat slusne tvrdlo bricho-rodila jsem 36 hodin – protoze ve ctvrtek rano mi odesla hlenova zatka a v patek vecer se narodil adamek- rodila jsem 16 hodin, protoze v patek ve dve rano mi odesla plodova voda a po seste vecer se narodil adamek- rodila jsem 11 hodin, protoze v patek po 7. rano zacaly pravidelne stahy po 20 min- rodila jsem 8 hodin, protoze nejak po 10. h. zacaly stahy po trech minutach. bolelo me v krizi a v podbrisku.- rodila jsem 4 hodiny, protoze po 14.00 zacaly byt stahy skutecne o dost horsi nez menstruace. bolelo me v krizi a panev.- rodila jsem 3 hodiny, protoze po 15.00 zacaly fakt ukrutne silny tlaky v krizi a do panve a nuceni na tlacni, nesmela jsem tlacit a snazila se nejecet, nybrz dychat. bolelo me a tlacilo v krizi, v panvi, kolem kostrce a konecniku- rodila jsem hodinu, protoze ty stahy byly fakt divoke a nebyly mezi nima skoro zadne prestavky, bolelo me vsude, jecela jsem misty jako pavian a byla celkove mimo sebe- rodila jsem 15 minut, protoze pote, co mi koooonecne dovolili tlacit, zacla tedy ta druha, vypuzovaci faze porodni, a adamek se narodil za nekolik malo stahu asi behem 15 minut. Tlaceni a prechod pres hraz byly i pres male natrzeni, ktere jsem absolutne necitila, uplne v pohode oproti stahum predtim. nebolelo me nic a ani jsem nemukla.Nuze mile nastavjici nezkusene maminky, az uslysite, ze nekdo rodil tyden, preberte si to, jak chcete, ale hlavne si nepredstavujte tydenni tlaceni a jeceni na porodnim stole jako zezacatku ja. Tak drzim palce.

hledame maminku

Hledáme náhradní maminku,která by nám odnosila miminko. Přišla jsem díky rakovině o dělohu. Prosím odepište na e-mail:hledamemaminku@seznam.cz. Vaše požadavky rádi splníme.

Matyas

Uz je tomu pres rok, ale rada se podelim o zazitek, jak nas milacek na svet prisel:)Termin jsem mela 9.10. a, ani nevim proc jsem vsem rikala konec zari:) Dne 20.9. jsem byla jiz na materske dovolene, vsechny oblecky davno vyprane v Lovele a nachystane v nove vymalovanem a zarizenem detskem pokojicku. Dopoledne jsem volala manzelovi do prace a rozplakala se s tim, ze uz maleho chci drzet v naruci. Odpo jsem se sla projit a najednou vedela, ze je to tady. Kalhotky zaspinene a konecne jsem si uvedomila slabou bolest v podbrisku. Cestou dom jsem koupila grilovane kure a volala manzelovi. V devet jsme povecereli a v pul desate si dali pusu na dobrou noc. V tu chvili mi praskla voda. Trvalo hodku a pul, nez jsem se prestala klepat, nechala se oholit, ostrihala si nehty:) a dobalila tasku. Vyjeli jsme. Manzel se tvaril klidne, ale protoze jsme pri jizde meli (omylem) otevreny kufr u auta, neverila jsem mu:)O pulnoci poslali mileho dom a ja nastoupila nocni. Chtela jsem si cist, nenechali mne. Zhasli s tim, at sbiram sily na rano. Kontrakce nikde, ale hlavicka nalehala celkem durazne...V deset mi porod zacali vyvolavat, kontrakce nastoupily hned po 3 minutach. Volala jsem muzovi, at prijede. Kdyz jsem ho videla v zelenem plasti, dojalo me to:)V pul druhe se doktor s Robertem shodli, ze to zvladam dobre nezvladala a nechala si pichnout epidural po tom, co me doktor ubezpecil, ze porod nezastavim, spise naopak. Prisla pohoda, manzel usnul, ja skoro taky:) Ve tri ctvrte na 4 jsem trikrat zatlacila a bez nastrihnuti byl drobecek na svete. Nikdy nezapomenu na ten nejhezci zazitek v mem zivote, nikdy nezapomenu, jak mi ho po zvazeni a zmereni manzel prinesl ve vyhrivane zavinovacce. Od te chvilky jsme rodina a ja dekuji Bohu, ze zdrava a spokojena

Můj porod

Jediný termín jsem měla 3.10., který ovšem nedopadl. V neděli ráno jsem si říkala, že by už se mohlo mimčo narodit, je neděle a 5.10., tak jsem si začla hrát s bradavkama, po chvíli jsem šla na WC (5.45) a už ze mě něco teklo, narůžovělá voda. Že by už? Manžel vstal, co vyvádím, že lítám z koupelny na WC a zpátky. Řekla jsem mu, že voda ze mě odchází, ale že počkáme ještě na kontrakce. Ty se pořád nedostavovaly. Řekla jsem, že pojedem, abychom tam kolem půl devátý byli. Mé překvapení bylo, když mi sestra řekla, jestli jsem si jistá, že je to voda. Vzala mě, aby to teda zjistila. Potvrdilo se, že to plodovka je a už si mě tam nechali. Sepsaly papíry, natočily mi ktg a daly antibiotika, neboť jsem měla streptokoka. Šla jsem na pokoj a když by kontrakce nebyly, budou mi vyvolávat ráno porod. Kontrakce začaly kolem 17hod, ale jen po 20min, v 21.45 hod už byly najednou z 20min. po 5min. Šla jsem za sestrou, že už se to nedá vydržet, že mně jdou bolesti i do zad. Natočila mě, prohlídla a odvedla na porodní sál, z kterého musela odejít jedna nastávající mamina, neboť mně se začal porod rychle rozjíždět. Od 23 hod.na porodním sále jsem koukala na hodiny a říkala mimču, že určitě to chce stihnout do půlnoci, jak strašně naléhalo, že já se nestačila tak rychle otvírat. Ze dvou jsem byla na šest, pak už zbývalo jen málo, ale to mi pomáhala rukou PA. .Bolelo to dost, ale říkala jsem si, že se to dělá pro mimčo, aby mohlo ven. Udělala nástřih a během chvilky byl Míša na světě (23.40hod). Na šití jsem vůbec nekoukala, ale na Míšu, jak leží vedele mě. Po šití mě ze sálu odvezli na pokoj, neboť už tam šla zpátky ta nastávající maminka, kterou jsme předběhli. Přeju vám všem pohodový a rychlý porod a mimísci ať vám rostou ve zdraví,štěstí a spokojenosti, je to nejkrásnější na světě, co může člověk mít.

Jak Dorotka na svět přišla

Na svou dcerušku jsem se neuvěřitelně těšila a protože jsem byla vždy nedočkavá, přemlouvala jsem ji už dva týdny před termínem, jestli už by se na nás nechtěla mrknout dřív. Jenže Dorotka se rozhodla být přesná. První termín jsem měla 30. září. Den před tím jsem byla v porodnici na kontrole. Paní doktorka mě prohlédla a řekla mi, že děťátko se už se pěkně chystá a neprodím -li do pátku, což bylo za pět dní, tak mám přijít na další kontorlu. Já jsem si ale při odchodu řekla "Pche! V pátek já už budu mít dávno miminko. Zítra porodím." Manželovi jsem v osm večer řekla, že jdu spát, ať se na ten zítřek dobře vyspím. Ptal se mě proč a já mu oznámila, že zítra totiž budu rodit. Usmál se na mě a myslel si svoje. Neměla jsem ten večer poslíčky, nic. No, ale Dorotka mě už vyspat moc nenechala. O půl jedenácté mě probudila prasklá voda. A tak jsme jeli.Bolesti jsme začala mít v autě cestou do porodnice. Na monitoru jsem se už docela svíjela, ale nikdo to neviděl, protože jsem tam těch dvacet minut seděla v ordinaci úplně sama. Paní asistentka kamsi odběhla. Bylo to takové zvláštní půlnoc v porodnici, která se mi zdála úplně opuštěná. Věděla jsem jen, že manžel sedí v čekárně a přemýšlí, jestli se ještě dostane domů do pelechu nebo ne. Po nějaké době se objevil pan doktor. Takový mladinký, tak o rok starší než já a přibelhal se o berličkách, to mě celkem pobavilo. Už jsem se cukala celkem často. Když do počítače ťukal jakés nutné informace, nevydržela jsem už sedět a kroužila jsem po ordinaci. Nicméně, řekl mi, že jako prvorodičce mi to asi bude přeci jen několik hodin trvat. Po té už si mě převzala senzační paní asistentka a společně s manželem nás odvedla na sál. Tam už šlo všechno dost rychle. Klystýrek jsem dostala jen takový neúplný, rychlejší. Nic už mi tou dobou neulevovalo, ani sprcha nic. Vrátila jsem se na sál a bylo mi jasné, že se určitě nepoložím, nejradši bych pořád jen chodila dokola. Paní asistentka mě však přeci jen položit potřebovala - kvůli monitoru,ten jsem ale přerušila s tím, že musím jít nutně čůrat. Tak mě odpojila, ale pro jistotu se zeptala, jestli se mi chce vážně čůrat nebo už tlačit. já jsme říkala, že nevím, ale že je to nesnesitelně nepříjemné, tak jsme tak nějak obě překvapeně usoudily, že už teda asi vážně rodím a budu teda tlačit a budu teda během pár minut maminkou. A tak to i bylo. několikrát jsme zatlačila - bolelo to jako čert, to musím uznat, ale pořád jsem nějak netušila, že to už je to ono. Po chvilince paní asisitentka řekla, že má holčička černé vlásky - pomylsela jsem si- jak to asi může vědět? A pak jsem zase párkrát potlačila a z ničeho nic mi na bříšku leželo miminko. Takové veliké a mokré a trošku vřískalo a bylo celé moje! Byl to tak zvláštní překvapivý pocit. Stejně tak překvapený a ohromný novopečený tatínek přestřihl šňůru a Dorotka byla definitivně oddělená od mého těla a byla na světě. Je překrásná a my jsme na ni srašně pyšní. Pocit pýchy a hrdosti ve mě přetrvával ještě dlouho po tom. Byla jsem a jsem pořád tak pyšná na to svoje tělo, že vyprodukovalo a přivedlo na svět tak přenádherného človíčka. Je to neskutečně príma pocit. Doporučuju všem!:-). Zvlášť, když celý ten můj krásný porod trval 3 hodiny a 15 minut. Tak hodná na mě ta moje princezna byla.

Rychlý porod

13.května jsem se byla podívat na syna ve školce, který měl besídku. Jenom mě malinko bolely záda, ale to bylo normální.Deset minut před půlnocí jsem potřebovala jít na WC a to už mě nebylo dobře, pořád jsem si říkala, že jsou to poslíčci. Tak jsem si lehla, ale za 10 minut jsem musela vstát, protože už jsem měla pravidelné bolesti. Šla jsem do obýváku a chodila sem a tam a bolesti rozdýchávala. V půl jedné ráno mě přišlo, že bolesti se zkracují, tak jsem zbudila manžela s tím, že pojedeme do porodnice, ten mě odvětil"není to unáhlené", já jsem ho přesvědčila, že není, tak vstal a ještě si chtěl udělat čaj. To jsem mu zakázala a tak se šel převléknou. Mě mezitím praskla voda. V jednou hodinu jsem autem vyrazily do porodnice, tam jsme přijely ve čtvrt na dvě, před půl druhou jsem se dostala k porodním sálům. Paní doktorka mě vyšetřila a prohlásila, že jsem otevřená na 3-4 cm. Já po ní vyžadovala epidurál a ona mě řekla, že druhý porod bývá rychlý. Tak jsem si lehla na postel a začaly poslouchat ozvy srdíčka miminka. Zanedlouho jsem bolestí nemohla vydržet, chtělo se mě tlačit, porodní asistentka mě říkala, že to musím rozdýchávat a já ji přesvědčovala, že to nejde. Tak mě vzala na porodní sál a prohlédla mě. Byla jsem úplně otevřená, tak hnala pro doktorku a pro manžela, který se převlékal.Párkrát jsem zatlačila a na světě byla krásná holčička Verunka. Ta se narodila v 1:45.Rodila jsem v Mladé Boleslavi kde bydlím, kdybych chtěla rodit jinde asi bych rodila v autě.

Porodnice

Ahoj holky, nevím kam tenhle dotaz napsat, tak to zkusím tady. Nemáte některá zkušenosti s porodnicí v Brně-Bohunicích? Já jsem tam rodila před 3lety a byla jsem docela spokojená, tak jsem se chtěla zeptat, jak to vypadá teď. Děkuju za info

Jaká porodnice? Stodská či Mulačova v Plzni?

Ahoj všechny, rozhoduji se, kde budu rodit, zda ve Stodské nemocnici či v Mulačově nemocnici v Plzni. Prosím poraďte mi, jaká porodnice je lepší? Neznám ani jednu, protože nepocházím odtud. Budu ráda, když mi napíšete své názory. Díky

Dotaz - denní režim

Ahojek maminky,jak se máte při pátečním večeru? já mám konečně "padla" mimi spí a já trochu vypnu...skoro bych si tipla, že nás tu bude víc... :-)dneska jsme měly divnej den...mám 10týdenní holčičku a dnešní den byl úplně jinej než ty předešlé...skoro celý den prospala nebo probrečela a jedla častěji než obvykle a dlouho a nejraději by u prsa byla pořád...jsem z toho nějaká rozladěná...nic jí nezajímalo, když nespala tak byla protivná a brečela o sto šest...obvykle jí po skoro 3h a jí max 10 min...dneska jsme s brekem vydržely 2 hodiny, jedla skoro půl hodiny a docela toho pak i vyblinkala - myslím si že se přejedla, přesto se prsa nechtěla vzdát, potom brečela když přestala jíst a brekem usnula a to se celé opakovalo až do večera...bojím se jestli nemám slabé mlíčko, ale ted už spinká v klidu víc jak 2 hodiny a obvykle se budí v noci po skoro 5 hodinách a vypadá to, že to jediné dnes zůstane stejné....taky máte takové zkušenosti? dělá mi to starosti...děkuju za rady

Krč

ahojky...rodila z Vas nektera v posledni dobe v Krci????Ja mm termin zitra v patek,ale mam strach,ze to bude pozdeji.uz s enemuzu an iotacet v posteli,jak me obcas boli bricho..ach jo.....

Jak se rodi v zahranici

Termin porodu jsem mela 8.8.08, ale vubec to nevypadalo - zadni poslicci, proste nic. Nu coz, v klidu jsem koukala na olympiadu . V sobotu 9.8. jsem zasla do fitka, co kdyby se nahodou zacalo neco dit - porad nic. V nedeli 10.8. jsem vytahla pritele na prochazku, zadne vysokohorske tury. Kdyz jsme se vratili, tak jsem po navsteve WC zjistila, ze mi odesla hlenova zatka, priteli jsem ani nic nerekla, vzdyt porod se muze rozjet az za par dni. Vecer jsme koukali na telku a sli spat. Jenze ja si nemohla lehnout, okamzite me zacalo pichat v podbrisku (kdyz jsem stala nebo sedela tak to bylo ok, zadne pichani). Kolem pulnoci jsem si napustila vanu s tim, ze to mozna prestane. Neprestalo, spis se tim rozjeli kontrakce - od zadnych kontrakci az kazde 3 min za dve hodiny. Zavolala jsem do porodnice aby mne ocekavali (to se tady musi, kdyby byla porodnice plna, tak te poslou jinam). Ve dve rano jsem vzbudila pritele, jestli by me teda odvezl, chudak nevedel ktera bije, ale probudil se, kdyz vlezl pod sprchu a zjistil, ze jsem vyplacala vsechnu teplou vodu . Po druhe hodine rano jsme dorazili do porodnice, porodni asistentka mne vysetrila - otevrena jsem byla na 5-6 cm a odvedla nas na pokoj. Mnela jsem v planu porod do vody, ale bohuzel, muj tlak byl prilis vysoky na nejake plavani a potapeni . Pokoj standart - luzko, postyka pro mimi, kreslo pro tatky, velke digitalni hodiny na stene + najaka ta "pracovni deska" s umyvadlem. Zadna TV nic na rozptyleni. Dostala jsem mic na skakani (v mem pripade na spani), hadici napojenou na rajsky plyn a porodni asistentka odesla. Rajsky plyn (gas and air) mi nedelal dobre - palila men po nem zaha. Kontrakce byly asi kazde 3 minuty, ale temer jsem je necitila a taky jsem vetsinou spala. Spala jsem tak, ze jsem sedela na mici s hlavou oprenou o luzko postele. Kdyby mne porodni asistentka kazdou 1/2 hodinu nevzbudila na mereni tlaku a ozev mimi, tak klidne prospim 90% porodu. V 6 hodin rano se mnenily PA, ta nova docela nesympaticka. Ale co, znova prohlidka - to uz jsem byla otevrena na 8 cm, ale voda jeste neodesla. Priblizne v 10 dopoledne jsem chtela, aby mi pichli vodu, aby se zacalo neco dit. Kontrakce zacaly byt docela znatelne, ale dalo se to. Kolem poledne jsem byla otevrena 10 cm a mohla jsem zacit tlacit. PA vzdy jen nakoukla, napsala neco do me karty a zase zmizela. Bylo pondeli a to jsou vetsinou planovane porody cisarskym rezem, takze pokud chcete treba epidural (coz ja jsem ke konci chtela, ale nedostala), nemate sanci - anesteziolog je na operacnim sale a vsechen personal je zaneprazdnen. Ani nevim kolik bylo hodin, dostala jsem monitory (takovy pasy)na bricho - jeden byl na kontrakce a druhy na srdecni ozvy mimca. Pritel videl, kdy prichazi dalsi kontrakce jeste driv nez ja ji ucitila. PA asistentka stale nikde, vzdy jen nakoukla jaky je progres a znovu odesla. Kdyz pritel uvidel hlavicku, tak pro ni musel dojit!!!! Henry se narodil ve 13:55 s vahou 3.660 kg a 56 cm. Dala mi ho hned na hrud,byl takovej krasne teplouckej a ospalej a vubec nebrecel - pocit na ktery se nezapomina a i ted mne to rozbreci stestim.Ve 14:00 se znovu stridali PA, ta nova mi dala injekci na porod placenty - je to dobrovolne, placenta je venku za 2 min od injekce. Dostala jsem 3 stehy a mohla jsem do vany. Henry dostal vitamin K injekci a cedulky (obsahuji cip, kdyby ho nekdo chtel ukrast tak spusti alarm na dverich). Tatka zatim fotil a oblikal maleho - prvni dupacky mu byly kratke . Mimca se tady prvnich 24 hodin nekoupou, jenom je po porodu otrou!!!!Nazyvaji to "bonding". Po zaslouzene vane mi donesli toust s marmeladou (od vecere jsem nic nejedla, jenom pila ledovou trist) a pak jsme vsichni tri sli na poporodni oddeleni, kde jsem byla jenom 24 hodin. Henry prvni noc prozvracel to hnede co maji ve strevech (mucus - plodova voda a tak)a tak mi prospal s hlavou na rameni (poloha co ma do dneska rad). Ve tri rano dostal flasku s UM, prso odmital, ale co hlady ho trapit nebudu (ted je plne kojeny).Musim rict, ze porod bez utisujicich prostredku byl az na posledni 3 hodiny super, ale mozna je to tim, ze ja bolest snasim dobre. Hned bych do toho sla znovu, kdyby se to opakovalo. A jaky je porod v zahranici? No posudte sami, myslim si ze v CR o vas vice pecuji a mate kolem sebe hafo doktoru a PA.Jeste bych chtela dodat, ze tatka byl 100%. Tak jak se boji krve a nemocnic tak to zvladl na jednicku s hvezdickou. Otiral mi pot, povzbuzoval .... jen pupecni snuru nechtel prestrihnout, ale ani se nedivim. Mrknete na me fotky z porodu - jak pritel drzi Henryho tak na pravo na zdi jsou cakance krve - to kdyz strihali pupecni snuru, asi i s tepem . Nechapu, ze chce nekdo rodit doma, kdo by to pak uklizel???? A v mem pripade i maloval zdi.Omlouvam se za hrubky a preklepy!!!

Nádherný porod

Nástup do nemocnice jsem měla v pondělí 8.9., termín porodu byl 9.9. a kvůli těhu cukrovce jsem nesměla přenášet. V pondělí se nic nedělo. V úterý ráno pan doktor neosobně zavedl tabletku a zase jen čekání.V poledne začali bolesti v kříži a já jen že to je z ležení.A pomalu jsem co 3 hoďky chodila na ozvičky, kontrakce už byli ale nepravidelné, já je ale necítila. Kamarádka začala mít v podvečer bolesti pravidelný a já začala malému domlouvat ať se nenechá zahanbyt a jde už taky ven. Večer jsem v pohodě usla a v půl druhé mně probudlo Jančino hekání, trochu mně mrzelo, že já nic. Janču odvedli ve 2 na sál a já se těšila na vyspání. A ouha, najednou z ničeho nic bolesti a docela pravidelně, běhěm 10 minut po 3minutách stach. Sestřička, že prý už to začíná a mám vydržet. No jó mně to šlo do kříže a já nevěděla co dělat.Prý to ale do kříže víc bolí, ale je to rychlejší. Pomohla až horká sprcha na balónu. V 6 hodin jsem byla na 3cm a mohla jsem nasál. Tam nálev, sprcha - tekla jen vlažná voda,a volat Jirkovi a tátovi ať mi ho doveze. U toho jsem málem utopila telefón.Jurášek za chvíli dorazil a mně konečně PA řekla jak prodýchávat stahy aby tolik nebolely. Ještě odebrat krev na epidural. To už jsem byla na 4cm, v osm dorazil doktor Žula, anezteziolog, po představení jsme se docela nasmáli(Žula- Skálová). To napíchnutí epidurálu nebolí, jen byt v předklonu o opěradlo židle v sedě při kontrakci je zlé. Po pěti minutách byla ale nádherná úleva, žádné bolesti a já si mohla s Jurou povídat o nesmyslech.Doktorka mi napíchla vodu a já byla najednou otevřená na 8cm. PA mi říká, až budou bolesti na konečník říct a pomalu na boku tlačit. V 9 to začalo být dost krušny, ale ještě se to dalo. Prý to už brzy bude. Najednou PA řekla jdem na kozu 3X zatlačit a bude. Já bláhově nevěřila. Ale opravdu, po prvním zatlačení nástřich, pak tři zařvání a v 9:36 byl Ondrášek na světě. Dostala jsem ho hned na břicho a necítila ani trochu prožité bolesti. Hned se začalo fotit. Po vyšetření ho dostal Jura v postýlce k sobě a milí pan doktor Hansel(zaváděl tabletku), začal popisovat kde je hlavička,nosánek,..Prostě nádhera, pak mu ho dali i do náruče a sám pan doktor se ujal focení- rodila mně paní doktorka, starší doktor jen kontroloval dobře odvedenou práci. Jak jsem to viděla s té kozy mi úplně tekly slzy dojetí a nejen mně. I Jura chtěl kapesník. Vydržet šití se dalo a pak hurá Ondru k prsu. Nechali nás na sále až do 12 spolu a já se necítila ani trochu utahaně jen strašne strašlivitánsky šťastně. Při odvážení ze sálu jsem viděla taťku a ten i malého. Od Jury padla poslední pusa a já sebou buchla na postel na břicho a ponořila se do sladkého snění. Při vztávání jsem ještě omdlívala a tak mi malého nosili jen k prsu a mazlení. Definitivně mi ho dali až ve čtvrtek ráno a začlo nádherné zvykání si na sebe .

Všem maminkám čekatelkám,maminkám,babičkám ........

ahojky mamči v mém blogu jsem pro všechny napsala popísek mého porodu a pocitů co se kolem toho týká a po porodu jakby smet......přeji hezké čtení

Porod v Motole

Ahoj holky musím vám napsat aspon něco málo o mém porodu.Rodila jsem v Motole a musím říct že jsem byla maximálně spokojená.Samotný porod nic moc kontrakce jsem měla 48 hodin před porodem takže jsem byla hrozně unavená ale samotný porod trval hodinu.Sice to bolelo ale na to jsem zapoměla hned jak jsem uvydělu naší malou Kristýnku která na nás vykoukla poprvé 3.9. vážila 1900g a měřila 43cm.Ted už máme dvě kila tak to brzy všechno doženeme.Takže porodnici v Motole můžu jem doporučit i když je to asi o lidech na které člověk natrefí.

Ondrášek

S manželem jsem se seznámila před 11-i lety. Po roce jsme spolu začali chodit a po pětiletém vztahu jsme se rozhodli, že bychom si mohli pořídit miminko.Jak já byla naivní!!!!! Jsem si myslela, že když jsme se jednou rozhodli a dali se do toho, tak že to vyjde hned napoprvé. Dodneška se tomu smějem, jak jsme se po té noci, kdy jsme to poprvé zkusili, loučili slovy: ahoj mamko, ahoj taťko. Jaké bylo mé zděšení, když mi po pár dnech normálně přišla menstruace. Na ten den nezapomenu. Sedla jsem si po tmě k oknu a brečela a brečela. To jsem ještě nevěděla, že takhle brečet budu dalších 5 let.Ani nevím proč jsme na vyšetření nešli dřív, asi jsme pořád věřili a nechtěli si přiznat, že by v někom z nás mohla být chyba, ale šli jsme nakonec až po těch 5-i letech. Přítel byl v pořádku, takže jsem byla na řadě já. Podstoupila jsem laparoskopii a tam mi bylo zjištěno, že mám neprůchodné vaječníky. Doktor mi vše vysvětlil a řekl mi, že dítě mít mohu, ale jedině umělým oplodněním. Opět jsem cestu domů probrečela. Naštěstí můj manžel je zlatíčko, který mi neustále dokazuje, jak mě má rád a na mé řeči, ať si najde jinou, se kterou může mít děti normálně reagoval větou: Buď budu mít dítě s tebou nebo s nikým. A tak to začalo. Objednali jsme se do gyncentra v Ostravě a po třech měsících jsem podstoupila první IVF. Vajíček jsem měla 16, z toho 8 bylo oplodněníschopných a nakonec se oplodnilo 6. Z toho mi 3 zavedly a zbylé 3 se zamrazily. Desátý den jsem měla dojít na testy, ale po týdnu už jsem to nevydržela a udělala si těhotenský test doma. Byl negativní. To mě zlomilo. Zhroutila jsem se Ondrovi do náruče a brečela a brečela. Za dva dny jsem dostala menstruaci, takže na test už jsem jela vyrovnaná s tím, že se nepovedlo. Jaké bylo mé překvapení, když si odpoledne volám na výsledek a sestřička říká: jste těhotná! Já zůstala v šoku a říkám: Prosím? Vždyť mám normální silnou menstruaci. A ona na to, že to HCG je nízké, takže je možné, že se embryjko pouští, že mám přijít za týden znovu na krev. Samozřejmě se pustily, za týden už jsem byla negativní. Vyčítala jsem si, že jsem si neměla dělat ten test, že mě akorát rozhodil a kvůli tomu mému sesypání se embryjko pustilo. Takže po měsíci jsem šla na mražáčky a tam neproběhlo vůbec nic. Byla jsem negativní. Takže druhý pokus. Bylo jen 6 vajíček, z toho se jen 3 oplodnily. Zavedly mi všechny 3 a tentokrát jsem se zařekla, že doma žádný test. Tři dny před testem u lékaře jsem dostala menstruaci, takže jsem celou noc opět probrečela. Ráno jsem šla do práce s napuchlýma očima, všem jsem napsala, že zase nic, ale už odpoledne mi menstruace slábla a večer už žádná nebyla. To mi bylo divné a zase jsem měla naději. Za dva dny jsem jela na test a sestřička mi pak do telefonu řekla tu nejkrásnější větu….jste těhotná!!!! Nemohla jsem tomu uvěřit, držela jsem se zdi, abych neupadla, jak se mi podlamovala kolena. A pak nastalo to období, o kterém se říká, že je pro ženu nejkrásnější a že si ho užívají. Většina žen možná, ale já ne! Od začátku jsem měla problémy, pořád jsem špinila nebo mírně krvácela, 3x jsem byla v nemocnici. Hrozně jsem se o miminko po celou dobu těhotenství bála a pořád si říkala. Ať už jsem aspoň ve 28.týdnu, tam už se miminko může narodit a být v pořádku. Jako bych to na sebe přivolala. Když jsem byla 27tt + 4, tak mi začaly stahy a praskla mi plodová voda. Okamžitě jsem jela do nemocnice, kde mi sdělili, že musím porodit a musí mě okamžitě sanitkou převézt až do Olomouce. Je to dvouhodinová cesta, ale v Ostravě tou dobou, bohužel, malovali. A tak jsme jeli. Ještě v Karviné mi píchli kortikoidy, aby se malému vyvinuly plícka, po 12-i hodinách mi píchli další dávku v Olomouci a po dalších 12-i hodinách mohlo dojít k porodu. Rodila jsem nakonec až po 24hodinách od píchnutí, takže malý Ondrášek přišel na svět 18.9 , když jsem byla ve 27tt+6. Pak už to byl jen strach a strach o maličkého. Vážil jen 1112gr., byl to v tom inkubátoru takový malý tvoreček, bylo hodně bolestivé pozorovat ho se všema těma hadičkami, které vedly do jeho malého tělíčka. Ještě teď, když to píšu, tak mám slzy v očích. Ale Ondrášek je bojovníček, se vším se popral, dneska je mu roček, lítá kolem nábytku, je to něco ho uhlídat, prostě je k neutahání.  Mé velké díky patří lékařům a sestřičkám ve fakultní nemocnici v Olomouci, ten jejich přístup k malým pacientům i jejich rodičům je prostě překrásný a také nesmím zapomenout na Gyncentrum v Ostravě.Přeju všem budoucím maminkám, které na miminko zatím marně čekají, ať jsou statečné a hlavně, ať nepřestávají věřit! Moc všem přeji, ať se dočkají!

Můj porod

Ahoj, tyto stránky jsem objevila v těhotenství ráda četla rady a utěšovala se, že i já porod zvládnu. Rodila jsem podruhé po devíti letech, takže vše bylo jiné než při prvním porodu v r.1999. První porod tral dlouho od rána bolesti a malý se narodil v 01.00hod, takže fuška. Bála jsem se druhého porodu, že to taky bude dlouho trvat, ale vše šlo tak rychle, že jsem se v porodnici ani nestačila vysléct. Bolesti jsem dostala 05.15 v 08.38hod mě příjmali v porodnici a v 09.00hoh. se nám narodila holčička. Jediným bolístkem bylo ač byla donošena vážila 2150g. 45cm. Jen mě mrzí, že to dr. nepoznal a v porodnici nebyli připraveni na takový porod.Malé spadla přenosem těl.teplota a musela být na vyhřívání. Zdravím všechny

moje porody

Ahoj,ráda bych i já se s vámi podělila o dění kolem mých dvou porodů.první byl už před osmi lety,termín jsem měla přesně na přestupný rok 29.2.2000,ale vše se odehsrálo mnohem později.nechali mě 14dní přenášet(dříve to tak bylo normální,ted nevím),ale stále se nic nedělo a tak jsem nastoupila v neděli večer 12.3.2000 do nemocnice,kde my vyvolali porod,ale vše se dělo až ráno,kolem půl osmé ranní jsem už cítila porodní bolesti,ty se ještě dali zvládnout,ale čím víc se stupnovali,tím to bylo horší.ten,kdo říká,že to nebolí,nevěřím.vše trvalo do 8.50hod,kdy se mi konečně narodila dceruška veronika.Musím říct,ač bolesti byly nepříjemná,mohu být ráda,že to trvalo v uvozovkách,jen tak krátce,jak mi řekl pan doktor,že na prvorodičku to šlo celkem rychle.Velmi obdivuji maminky,co musejí být v porodních bolestech několik hodinDruhý porod byl před rokem,tak jsem už věděla,co mě čeká,ale samozřejmě,každý porod je jiný,tentokrát jsem rodila skoro na termín,jen o dva dny dříve,bolesti začínaly kolem 23hod opět v neděli,to ale byly jiné,než před osmi lety,tak nějak se dalo zvládat vše.pak se stupnonali už jen po peti minutách,takže byl čas jet do porodnice,ale stále to bylo v mezích normy,asistenky mě prohlídly a okamžitě mě vedli na sál,to samozžejmě nikdo nečekal,ani nepotřebovali doktora,vše zvládly sami,tentokrát mě porod bolel více,než poprvé a bolesti ani tak ne,prostě uplně obráceně.Jinak jsem měla štěstí,do porodnice jsem přijela v 23.15hod a porodila jsem v 23.50hod krásného chlapečka.Vám všem přeji hodně štěstí,radosti a lásky.Ahoj

Můj porodní zážitek

Ahojky miminy,jsem na těchto stránkách nováčkem, ikdyž jsem maminkou už od 1.3.2008, a tak bych i já vám chtěla popsat můj den D.Na miminko jsme se s manželem moc těšili, těhotenství bylo nádherné, termín porudu jsme měli 19.2. a 22.2. Čím víc se termín blížil, tím víc jsem byla nervozní a nedočkavá.Jenže Domíkovi se v bříšku líbilo a ne a ne ven. A tak mi na poslední poradně řekli, že pokud do ČT neporodim, abych v PA 29.2.08 nastoupila do porodnice. Při každém píchnutí v bříšku a zabolení jsem se modlila aby to už bylo ono. Ty poslední dny byly už dlouhé a úmorné. Nakonec jsem se i na porod těšila, hlavně aby se už NĚCO dělo. Domíska jsme přemlouvali, prosili, "hubovali", ale on pořád nic. Do porodnice jsem tedy nastoupila v onen pátek dopoledne. Otevřená na 2prsty, na monitoru sem tam nějaký ten "hrbolek", ale nic, co by připomínalo blížící se porod.Ve 20:30h mi nakonec dali pilulku na vyvolání porodu a pak to šlo rychle. Ve 23:30h mi praskla plodová voda a už se silnými kontrakcemi jsem šla na porodnici. Přijel za mnou manžel a celou následují dobu byl se mnou. Dominik se narodl ve 3:05h, měřil 51cm, vážil 3,360kg a byl překrásný. Bez komplikací se to bohužel neobešlo. Malý měl omotanou pupečníkovou šňůru kolem krku i kolem ramínek, což zjistili až na porodním sále. Rodil mě primář, docent Halaška, a on i celý tým byli úžasní. Děkuju!!! Když malý vykoukl na svět, měla jsem o něj děsnej strach, jestli není přidušený, ale byl naprosto v pořádku. Jen já dost krvácela, takže mi přišlo, že mě celou věčnost "dávají dohromady". Ale pan primář je odborník na svém místě, vše se rychle zhojilo a nic nemohlo zkazit moji radost a štěstí z našeho zlatíčka. Ten náš lumpík nám dělá radost už půl roku a já mohu s klidným srdcem říct, že jsme šťastná a spokojená rodina. Všem přeji hodně šťěstíčka a spokojených dní.

Můj zážitek z porodu

Ahoj holky,i já se podělím o zážitek s názvem "porod". Jako prvorodička jsem byla samozdřejmě plná očekávání a nevěděla jsem do čeho jdu - kamarádky mi sice vyprávěly své zážitky, ale myslím si, že tohle je hodně individuální a nepřenosný pocit...já jsem byla ve 40.tt 15.8.08 na kontrole u svého gynekologa a ten mě ujistil, že v termínu to nebude (termín jsem měla 19.8.)...v tentýž den večer mi začaly bolesti, které se neustále zvětšovaly, nemohla jsem ležet ani sedět, jen chodit...naložila jsem se do vany, ale nezabralo to, nevěděla jsem, jestli už jet do porodnice, aby mě nevrátili zpět nebo počkat. Nakonec jsem to vydržela do rána a v 7.30 už mě přítel odvezl do fakultky, kde si mě nechali s tím, že už se pěkně otevírám...nechala jsem si píchnout epidurál a čekala s čím dál většími kontrakcemi na hodinu H, která přišla v 17.35, kdy se malý Adam poprvé rozkřičel na světPorod byl bez komplikací, porodní asistentka bezvadná a i když malý byl macek (4,25kg ), tak mám jen 2 malé stehy Zatím o dalším dítěti neuvažuji, ale pokud bych i další porod měla s takhle hladkým průběhem, tak to budu považovat za štěstí...Eva

Super porod

Dopoledne jsem byla na kontrole v porodnici (konec 37. týdne), a řekli mi, že na porod to nevypadá. Ovšem asi o půl třetí odpoledne porod začal, ale já jsem to nepoznala, protože jsem to tak nějak ještě nečekala, a ani to tak moc nebolelo. Takže jsme s manželem zajeli na oběd, já jsem se mezi stahama spokojeně nabaštila, pak jsme jeli do OBI, tam jsem si teda říkala, že ti poslíčci začínají být nějací otravní, a snažila jsem se je rozpít magnézkou. Potom jsme jeli pro moje kamarádky, které mě přijely navštívit, na nádraží a s nimi domů, na zahradě jsme opíkali, holky mě bavily drbama, a já jsem rozcházela kontrakce, o kterých jsem si pořád myslela, že to jsou poslíčci, protože teda bolelo to, ale zas tak moc ne. Pak jsem i napustila vanu, aby ti poslíčci teda trochu povolili, ale vůbec to nepomohlo, tak jsem zavolala do porodnice, ale řekli mi, že pokud jsem byla dopoledne na vyšetření a k porodu to nebylo, tak ať nejezdím a zkusím to zaspat. To už mi ale bylo divné, že se mi chce dost tlačit, a že jsem začala krvácet, tak jsme teda jeli. Manžel jel 180, já už jsem křičela bolestí. K porodnici jsme přijeli ve 23:00, doktor se do mě podíval, a řekl, že jsem statečná, a že už to bude. PA mi nachystala klystýr, ale podívala se do mě a řekla, že už nic, že jdeme tlačit. Praskla mi vodu, podle manžela jsem asi 6x zatlačila a v 23:45 (45 minut po dojezdu do porodonice) se narodila Maruška, 3.05 kg, 49 cm, úplně zdravá. Poučení: Pozor, porod nemusí bolet tak, jak se vám snaží nakukat v kurzech a TV.

Mam chvilicku casu, tak sem napisu muj zazitek z porodu. Prvne bych asi rekla, ze je to neco zvlastniho, co si clovek ani nedovede predstavit. Kdyz jsem prenasela asi 3 den, zacli mi poslicci, po par hodinach uz jsem je mela po 5 minutach a tak jsme jeli do porodnice. Bylo to kolem sedme vecer. Tam me prijali a dali na porodni pokoj. Jenze se nic nedelo, poslicci me neboleli, a ani se to nestupnovalo. Rano to docela ustalo a tak jsem sla na dovolenku domu s tim, ze mam prijit za dva dny na kontrolu. Jo a jeste mi udelali Hamiltona. Druhy den mi asi odesla hlenova zatka a mela jsem takovy vytok, myslela jsem, ze mi odchazi plodova voda, tak jsme jeli zase :o) jenze to plodova voda nebyla :o(( ten den jsem to obrecela, vsechny kolem me uz porodily, jen ja ne, mela jsem peknou depku. Dalsi den jsme jeli na tu planovanou kontrolu. Rekli mi, ze jsem otevrena jen na prst a ze zatim to na porod nevypada. Zase jsem to obrecela... Stale jen tvrdnuti briska, ktere k nicemu nevedlo... no v pondeli(6 den prenaseni) jsem sla opet na dalsi kontrolu, vysledek byl stejny. Otevrena jen na prst, takze mi doktorka udelala znovu hamiltona, tentokrat to uz bylo hodne neprijemne. No a vydali jsme se opet s placem domu. S manzelem uz jsme byli oba dva podrazdeni. Vsem mym kamoskam praskla voda a do par hodin meli dite, jen ja porad nic. No jenze kdyz jsme po teto posledni kontrole jeli domu, hned mi zacly kontrakce. To bylo v pul dvanacte v poledne. To uz pekne bolelo, bylo to tak po 3-5minutach. Asi po hodine jsem si rikala, jestli se opet vratit do porodnice nebo ne, kdyz uz jsme tam byli tolikrat a pokazde bez vysledku, nechtela jsem si pripadat jako pako a jet opet. Nevedela jsem, jestli to jsou jen silnejsi poslicci, nebo kontrakce. No po 4 hodinach jsme se rozhodli, ze tam preci jen pojedeme. NAtocili monitor, dali nas na porodni pokoj a cekali jsme. Nalez byl stejny, otevrena na prst :o( rekli, ze to muze tvrat jeste pekne dlouho, takze manzela poslali domu. Asi po 8 hodinach,v deset vecer jsem se konecne otevrela na 3-4cm a mohli mi pichnout vodu. Uz jsem byla vycerpana, protoze jsem tu noc predtim kvuli poslickum nespala. No vodu mi teda pichli a ze mam zavolat manzela. Byla jsem otevrena na 5-6cm. Chodila jsem do sprchy apod. ae ty bolesti v zadech byly hrozne. Kazdou chvili jsme si rikala, ze to nezvladnu a chtelo se mi umrit :o)) usinala jsem mezi kazdou bolesti.Pak me PA polozila na bok, jednu nohu dole a druhou jsem mela na madle a takhle jsem asi pul hodky rozdychavala bolesti. Mozna bylo uz tak kolem 1hodiny v noci, kdyz mi tam dole najednou neco povolilo a zaclo me nutit tlaceni. Rekla jsem MArtinovi at jde pro sestru a on, ze ne ze to nemuze jeste nic byt. Nakonec ji zavolal, sestra, ze pry to jeste nemuze nic byt :o) Prohmatala a najednou zacla litat a chystat veci...otocili me na zada a me uz to nutilo tlacit vic a vic. Prisel doktor a dalsi sestricky a ja uz musela tlacit. Doktor me pobizel, manzel drzel za ruku... parkrat jsem zatlacila a pak jsem ucitila, jak vysla hlavicka...pak mi rekli at zatlacim jeste jednou pro raminka...najednou obrovska uleva...dali mi malou na brisko, ani nebyla od krve, ani moc neplakala...pak uz jen vim, ze jsme tam byli asi dve hodky a koukali se na mimi...byl to takovy hrozne zvlastni pocit...Asi tri tydny mi trvalo nez jsem zacla citit takovou tu lasku k male, ale stalo to za to a jsme moc radi, ze Jolanku mame :o))) Tak to byl muj zazitek z porodu... jak tak koukam, tak je to pekne dlouhe, snad to i nekdo precte :o))

Mam chvilicku casu, tak sem napisu muj zazitek z porodu. Prvne bych asi rekla, ze je to neco zvlastniho, co si clovek ani nedovede predstavit. Kdyz jsem prenasela asi 3 den, zacli mi poslicci, po par hodinach uz jsem je mela po 5 minutach a tak jsme jeli do porodnice. Bylo to kolem sedme vecer. Tam me prijali a dali na porodni pokoj. Jenze se nic nedelo, poslicci me neboleli, a ani se to nestupnovalo. Rano to docela ustalo a tak jsem sla na dovolenku domu s tim, ze mam prijit za dva dny na kontrolu. Jo a jeste mi udelali Hamiltona. Druhy den mi asi odesla hlenova zatka a mela jsem takovy vytok, myslela jsem, ze mi odchazi plodova voda, tak jsme jeli zase :o) jenze to plodova voda nebyla :o(( ten den jsem to obrecela, vsechny kolem me uz porodily, jen ja ne, mela jsem peknou depku. Dalsi den jsme jeli na tu planovanou kontrolu. Rekli mi, ze jsem otevrena jen na prst a ze zatim to na porod nevypada. Zase jsem to obrecela... Stale jen tvrdnuti briska, ktere k nicemu nevedlo... no v pondeli(6 den prenaseni) jsem sla opet na dalsi kontrolu, vysledek byl stejny. Otevrena jen na prst, takze mi doktorka udelala znovu hamiltona, tentokrat to uz bylo hodne neprijemne. No a vydali jsme se opet s placem domu. S manzelem uz jsme byli oba dva podrazdeni. Vsem mym kamoskam praskla voda a do par hodin meli dite, jen ja porad nic. No jenze kdyz jsme po teto posledni kontrole jeli domu, hned mi zacly kontrakce. To bylo v pul dvanacte v poledne. To uz pekne bolelo, bylo to tak po 3-5minutach. Asi po hodine jsem si rikala, jestli se opet vratit do porodnice nebo ne, kdyz uz jsme tam byli tolikrat a pokazde bez vysledku, nechtela jsem si pripadat jako pako a jet opet. Nevedela jsem, jestli to jsou jen silnejsi poslicci, nebo kontrakce. No po 4 hodinach jsme se rozhodli, ze tam preci jen pojedeme. NAtocili monitor, dali nas na porodni pokoj a cekali jsme. Nalez byl stejny, otevrena na prst :o( rekli, ze to muze tvrat jeste pekne dlouho, takze manzela poslali domu. Asi po 8 hodinach,v deset vecer jsem se konecne otevrela na 3-4cm a mohli mi pichnout vodu. Uz jsem byla vycerpana, protoze jsem tu noc predtim kvuli poslickum nespala. No vodu mi teda pichli a ze mam zavolat manzela. Byla jsem otevrena na 5-6cm. Chodila jsem do sprchy apod. ae ty bolesti v zadech byly hrozne. Kazdou chvili jsme si rikala, ze to nezvladnu a chtelo se mi umrit :o)) usinala jsem mezi kazdou bolesti.Pak me PA polozila na bok, jednu nohu dole a druhou jsem mela na madle a takhle jsem asi pul hodky rozdychavala bolesti. Mozna bylo uz tak kolem 1hodiny v noci, kdyz mi tam dole najednou neco povolilo a zaclo me nutit tlaceni. Rekla jsem MArtinovi at jde pro sestru a on, ze ne ze to nemuze jeste nic byt. Nakonec ji zavolal, sestra, ze pry to jeste nemuze nic byt :o) Prohmatala a najednou zacla litat a chystat veci...otocili me na zada a me uz to nutilo tlacit vic a vic. Prisel doktor a dalsi sestricky a ja uz musela tlacit. Doktor me pobizel, manzel drzel za ruku... parkrat jsem zatlacila a pak jsem ucitila, jak vysla hlavicka...pak mi rekli at zatlacim jeste jednou pro raminka...najednou obrovska uleva...dali mi malou na brisko, ani nebyla od krve, ani moc neplakala...pak uz jen vim, ze jsme tam byli asi dve hodky a koukali se na mimi...byl to takovy hrozne zvlastni pocit...Asi tri tydny mi trvalo nez jsem zacla citit takovou tu lasku k male, ale stalo to za to a jsme moc radi, ze Jolanku mame :o))) Tak to byl muj zazitek z porodu... jak tak koukam, tak je to pekne dlouhe, snad to i nekdo precte :o))

Máme Verunku na světě

Tak i my máme končně Verunku na světě, jen v rychlosti... narodila se 19.8. v 20,25 a na prvorodičku to bylo celkem rychlé - 6,5 hod. Partner byl se mnou a byla jsem za to moc vděčná.Mám takovou otázečku... Jak dlouho jste se potýkaly s poporodníma depresema. Nějak se z toho ještě nedokážu radovat a moc mě to mrzí, hlavně když je malá tak roztomilá. Cítím se pod psa a doufám, že to brzy přejde. Naštěstí mám v příteli a v rodině obrovskou podporu, jen mám strach se své stavy budu přenášet na malou

rozhodla jsem se take podelit o svuj zazitek.Kontrakce mi zacali 22.4.08 kolem pulnoci u me mamky v Budějovicích.Byly nepravidelné, tak jsem jim nepřikládala nijak zvláštní význam.Usla jsem a asi ve dve mě probudily bolesti sice ne nějak silné ale pravidelné po 10 minutách.Šla jsem si udelat čaj (přítel spal jako dudek), dat sprchu, ze pak uvidím. bolesti stale stejne, tak jsem si pomalu připravila věci, oblekla se a šla vzbudit přítele.Ten začal trochu panikařit, protože nas čekala asi 25km cesta do Krumlova.Do porodnice jsme dorazili asi v 6 ráno.Přijali mne a konstatovali, že to bude rychlý, že půjdem hned na sál.Peťu oblekli do slušivého oblečku a rekli, ze jsem na 4 prsty otevřená.Podotýkam, ze bolesti jsem od teto chvile mela po 5 minutach az do sameho narozeni a to do 16:00!Ted nas cekala sprcha,hupsani na mici, Yalgel(místo klystyru),monitory,prasknutí vody,..a bolesti.musim se přiznat, že jsem se porodu opravdu nebála,učila jsem se v těhu spravné dýchání,ulevující polohy,masaže,a tak.Nechci nikoho strašit, ale ty bolesti, byly opravdu velice nepříjemné, mírně řečeno:)byly tak vysilující, byla jsem vynervovaná, u konce, když mě to nutilo tlačit, tak to jsem si taky pěkně zanadávala:)Peťa byl úžasnej,i když v té první fázi jsem byla nejraději sama s tou bolestí, nic nepomáhalo, takze jsem na nejake polohy kašlala:)sedela jsem proste asi hodinu na zachode, to bylo nejpohodlnejsi misto:)Kdyz už mi konečně ve tři dovolily sestry tlačit, byla jsem stestim bez sebe.Tlačila jsem jak o život,partner fandil a povzbuzoval, že vidí hlavičku.To už mi bylo vše jedno, ani jsem už necítila kontrakce, tak že jsem tlačila, jak se mi to hodilo..doktor me nastřihl, ja zatlačila a Nina byla na světě.Ukázali naám jí a hned odnesli, za chvíli nam ji dali a nechali nas o samote.To byl ten nejnadherneji okamzik!!Cítila jsem takovou nesmírnou lásku, že se to neda popsat..to všechno za to stálo

Nečekaná rychlovka

Ahoj, tak konečně můžu taky napsat svůj příběh.V sobotu 16.8. jsme s přítelem celý den lítali po obchodech, sháněli jsme všechno možné do domečku a měla jsem toho docela dost, ale nic hrozného, jen mě bolely nohy z toho chození a celou dobu mi jakoby po troškách odcházela voda.Večer, když jsme šli spát,se o slovo začali hlásit poslíčci, byli docela často, ale normálně jsem usnula i tak.Ráno v 8 hod. jsem se probudila a pořád jsem ty stahy cítila, teď už trochu silněji, ale dalo se to zvládnout, ani ve snu by mě nenapadlo, že už to je porod, říkala jsem si, že to bych určitě nějak instiktivně poznala.Přítel mě celou dobu nutil, ať jedem do porodnice, že se při nejhorším zase vrátíme, ale nechtěla jsem, nechtěla jsem dělat zbytečné scény a šla do teplé vany s tím, že to určitě poleví.Ani mě nenapadlo třeba měřit v jakých intervalech mám stahy, přitom to bylo snad každých 5 minut.Vana byla fajn, ale pak jsem si uvědomila,že to vůbec není slabší.A tak jsem párkrát změřila jak často mám stahy a bylo to zhruba každé 3-4 minuty, ale pořád se mi nikam nechtělo.Přítel mě donutil do porodnice aspoň zavolat,tak jsem to udělala spíš pro jeho klid, jenže sestra mi do telefonu řekla, ať si zbalím tašku a přijedu.Tak jsem si šla ještě v klidu vyfénovat vlasy, dobalit poslední věci a asi v 10 hod jsme vyrazili do Bohunic, máme to asi 15 minut cesty.Tam mě přijali, paní doktorka se nejdřív podívala, jak to vypadá a řekla:"No výborně, 1-2cm"!Tak jsem si říkala,že to bude ještě na dlouho, sestřička natočila monitor a pak jsme se šli "ubytovat" na pokoj.11.30 hod už se mnou začaly kontrakce docela kroutit a začínalo to pěkně bolet.PA navrhla klystýr,, tak jsem souhlasila a za 5min už mě nalívali.Na záchodě se mi pak udělalo hodně špatně, cítila jsem,že budu muset zvracet, celé tělo mi mravenčilo a tak jsem nevěděla, jak to udělat.Než jsem to stihla vymyslet, už jsem zvracela tu půlku rohlíku, co jsem ještě ráno stihla sníst.Pak jsem šla do sprchy na balón,ale to už vůbec nepomáhalo, začalo to dost šíleně bolet a tak jsem se šla svíjet na postel.V 12.30 mě prohlídla PA a prý 7-8 cm, takže fakt rychlost za tu hodinku.Sestra se vyjádřila, že tak do večera už to bude, to mě vyděsilo, protože už to byla taková bolest, že se to ani popsat nedá.Přítel byl zrovna pryč, protože jel ještě pro nějaké věci, ale PA se vyjádřila, že by mi ráda už píchla vodu ať se to rozjede, tak ať ho zavolám zpátky, aby to nepropásnul.Asi za půl hodiny přijel, PA píchla vodu (čekala jsem bolest,ale nijak jsem to necítila)a v tu chvíli začaly opravdu krušné chvilky, bezmocně jsem brečela bolestí, drtila svému drahému ruce a začala jsem uvažovat, že pokud mi nedají něco proti bolesti, tak snad umřu i když jsem byla zásadně proti epidurálu, kdyby mi ho v tu chvíli nabídli, asi bych souhlasila, ale nikdo nic a tak jsem trpěla jako zvíře.Když jsme byli na pokoji sami, začalo to bolet už tak, že i když proti své vůli, začala jsem při kontrakci křičet jako pavián, sestry hned přiběhly, prý ať jdu ještě do sprchy, že se hlavička ještě neprořezala přes branku, ale věděla jsem, že tam nedojdu ani omylem a začala typicky prohlašovat, že už to nevydržím.Bylo asi 13.30 a PA,že prý ještě nemůžu tlačit, když mě to nenutí, tak že aspoň počkáme, až budu cítit ten tlak na konečník.A zase odešla.Od této chvíle už jsem ječela jako tarzan při každé kontrakci a ve chvilkách klidu jsem se zase všem omlouvala, že dělám takové scény, žádný tlak jsem pořád necítila a když mě slyšeli tak ječet, tak už na mě naběhly ve větším počtu a po chvilce váhání mi řekli, ať teda zkusím začít tlačit, abych tu bolest nějak přebila.Tak jsem se do toho pustila, každý stah asi tři zatlačení, jenže branka byla pořád ještě trochu úzká.Chtěli, abych tlačila na boku, to mě bolelo ještě mnohem víc a tak jsem se proti jejich vůli otočila zase na záda a začala tlačit vší silou, i když jsem žádný tlak pořád necítila.Pak najednou PA, že už vidí tmavé vlásky,ale že mě bude muset nastřihnout, to nebolelo a z posledních sil jsem se rozhodla, že už do dotáhnu rychle do konce i když už jsem měla před očima hvězdičky, přítel měl ode mě úplně rozdrcené a okousané ruce.Když jsem pak už sama viděla pár vlásků, dodalo mi to sil, v tuhle chvíli už jsem cítila jakýsi tlak, ale nijak silně.Na dvě zatlačení se porodila hlavička a na třetí zbytek tělíčka.Hned na mě prcka položili, bylo to strašně zvláštní,jen mi bylo líto, že mě hned nezačala polívat mateřská láska, chtěla jsem hlavně spát, byla jsem maximálně vyčerpaná.Bylo 14.30 hod a měli jsme to za sebou, vážil 2880g a měřil 51cm.Přítel mi poděkoval, řekl, že mě moc miluje a malýho si taky hned zamiloval, bylo to moc hezké.I přes tu šílenou únavu jsem stejně do rána neusnula, hrozně mě bolel ten nástřih, ale hlavně jsem si Adámka musela pořád prohlížet a neuvěřitelně si ho zamilovala.Mateřský pud a láska se mě stoprocentně zmocnili a vím,že to za to stálo!Během pobytu v nemocnici se nám úspěšně podařilo zahájit kojení a teď už jsme spokojeně doma a je nám krásně!I když to bylo bolestivé, bylo to dost rychlé a vlastně na to asi nebudu vzpomínat ve zlém.Celý nemocniční personál byl skvělý a nemám si vlastně na co stěžovat!Všem ostatním přeji podobný úspěch.

ahojik jeste bych mela jeden dotaz...myslite si ze mit dite v 18 neni to brzo??nebo jestly jak to mam rict...je mi 17 a tet za 14 dni mi bude 18 mala jse ma narodit za mesic a deset dni...no proste jestly mit dite v 18 jestly to neni treba blby nebo tak...treba to pochopite jak to myslim...nevim jestly jsem to nevyjadrila spatne...moc vam dekuji za radu...bude se tesit na vase odpovedi

tak holky, rozhodla jsem se napsat sem něco o svém porodu....tak v úvodu bych se přiznala, že jsem čekala velkou bolest... ale to co jsem zažila mě dost překvapilo.... netušila jsem, že může existovat TAKOVÁ bolest...já bych to popsala,jako rvaní vnitřností z těla za živa..no možná jsem více sensitivní....začalo to tedy tím,že jsem v úterý byla na gyndě a doktor mi udělal hamiltona. to bylo kolem 13.hodiny.trošku mě pobolívalo břicho, ale jinak nic.tak jsem čekala, zda s ebude něco dít. odpoledne jsem odpočívala.... pak přišel manžel, začal dělat palačinky a já koukala na 5 proti 5 a v tom jsem ucítila,jakobych si učůrla. ale poněkud víc. ale zas ne moc. šla jsem na WC. vyčůrala jsem se ale když jsem přestala,furt něco teklo. jako bych čůrala dál.tak jsme hned vzali tašku a jeli do porodnice, kterou máme naproti domu :-)to bylo půl sedmé.tam mi udělali test na plodovku....kontrakce žádné nebyly... to viděly i z monitoru.pak přišel doktor, vyšetřil mě a řekl, že jsem na 3 otevřená a že je to dobrý nález..... ať čekám na kontrakce....dali mě na čekanky. byla jsem na celém porodním oddělení jediná. manžela poslali domů,že je ještě brzo.no tak jsem čekal, ale netrvalo dlouho. ve 20 hodin mi začly kontrakce, jenže byly po 5,6,3,4 minutách. prostě všelijak nepravidelně.....voda ta tekla furt, to jsem si každých 20 minut měnila vložky....už byla noc.... já sama na čekánkách, bolesti mě opravdu bolely dost. dokonce jsem si slibovala,že nebudu křečet, ale kňučela jsem... PA se na mě přišly kouknout tak jednou za hodinu. možná ani to ne.průběžně mě vyšetřovala a pořád jsem byla na 3 otevřená. bylo to hrozný, protože jsem viděla,že mám bolesti a kničemu to zatím nevede. byla jsem strašně moc unavená.PA říkala at spím, že se musím odpočinout a že ty bolesti nejsou ještě žádný bolesti proti tomu co přijde.....to mě docela s prominutím srala :-)asi v půl páté ráno mě vzala na vyšetřovnu a zjistila,že jsem asi na 6 otevřená. vzali mě do přípravy, tam mě oholila, udělala klistýr a v 6hodin jsem šla na porodní pokoj....zavolala jsem manžela,že už může přijet. ty bolesti už byly fakt hrozný....byla jsem ve sprše, ale ta mi už moc nepomáhala. manžel se moc snažil mi pomáhat, ale já byla uplně nepříčetná.... ale byla jsem ráda,že tam je. ovšem nějaké povídání... nebyla jsem vůbec schopná přez tu bolest a vyčerpání mluvit.pak mě dali na lůžko, připojili mě na monitor a napojili mě na kapačky s antibiotikama kvůli srdci.....na těch kapačkách jsem vlastně byla až do porodu. asi tak 2 hodiny. možná i 3. to už nemám moc pojem o čase, už jsem byla fakt mimo, manžel mě hladil, držel za ruku,ale já už v těch posledních bolestech nechtěla aby na mě šahal. držela jsem se nějakých madel a řvala.ale PA mě přesvědčily,že se tím vysiluju, at se snažím moc nekřičet.už jsem byla připravená, jen nějaký ten lem na děložním hrdle se furt nevstřebal....pořád se ve mě štourali. každých 15 minut.... pořád nebyl zaniklý.pak kouknul doktor na hodiny a řekl, že pokud max. do 45 minut se to nepovede, půjdu na císaře.to jsem byla docela smutná, protože po tolika bolesti a dřině, že bych šla na sál? ne, to teda ne.mezitím mi zkoušeli všlijaké čípky a kapačky,aby se ty kontrakce ještě prodloužily a zesílily,aby byly rychleji za sebou a tím by se to urychlilo.pak jako poslední naději mi dala taková strašně milá PA nějakou kapačku, která by prý mohla zbarat. no fakt. kontrakce byly snad v kuse a já cítila, že i na tlačení mám nutkání víc a častěji a že se to nedá vůbec už ovládat....tak jsem poslala Luba, at za někým jde a řekne,že už to je, že to cítím.tak přiběhli a začalo to.ještě jsem dovolila jedné medičce, že tam může přihlížet, za což mi pak moc děkoval doktor.bylo tam asi 5 lidí u mého porodu.byla obrovská úleva,že můžu tlačit, protože to bylo strašně těžké netlačit,když tě to nutí.během 10 minut byla malá venku.... na 3 kontrakce. všichni mě povzbuzovali jako na fotbale a chválili,že výborně tlačím,že malá jde ven uplně sama...byla to velká úleva. už žádné bolesti....a ještě k té velikosti. malá měla 4.115g. v úterý jsem byla na té gyndě a doktor dělala ještě UTZ a říkal,že má 3.500-3.800g. ale spíš méně než více....no a na sále se mě ptala PA kolik mimi váží dle UTZ. když jsem jí to řekla,začala se smát a koukala mi na břicho a povídá TO BUDE URČITĚ PŘEZ 4 KILA... TO ANI NEPŮJDE VEN JAK BUDE VELKÝcož mě teda taky moc nepodpořilo,ale budiž :-)jo a nástřih mi udělali,ale ani jsem o něm nevěděla, jen jsem slšela takový zvuk jako když roztrhnete plátno...vůbec nic jsem necítila ani u šití....mám to už asi týden zahojené a sedím v pohodě už asi dva týdny.... na kruhu jsem seděla jen 3 dny v nemocnici.nakonec jsem to zvládla, byla jsem uplně v transu.... včerpaná,ale štastná. pořád jsem na malou koukala,jak ji manžel pyšně držel v náručí....ted mi tady zrovna kňourá a je sladká.snad jsem vás neunudila dlouhým popisem porodu,ale já to prostě zkrátit neumím, byl to natolik obrovský zážitek, že to nelze popsat jen pár slovy.....

ahojik maminy...chtela jsem se zeptat...tech co uz rodily a nejlepe prvorodicek...jak jste poznaly ze uz rodite...daji se popsat nejak ty kontrakce??za mesic me to take uz ceka,ale mam strach ze neco zanedbam....muzete mi poradit?? dekuji

jak Barborka na svět přišla

Taky se chci podělit o zážitek a hlavně dodat optimismus nastávajícím maminkám - prvorodičkám. Porod u nás probíhal v podstatě jako reklama na rození dětí. 21. 7. (tři dny po termínu) jsem během dne ještě dodělávala pracovní resty a odpoledne jsem si pěkně oddychla, když jsem vše dodělala a pomyslela, že teď už máme vše hotové a může malá na svět. Ještě jsem si poseděla do pěti na zahradě s těhotnou kamarádkou, rozešly jsme se odpočívat. V 18:00 začaly kontrakce hned po 5 minutách. Když to trvalo 3/4 hodiny, volala jsem manželovi, jestli už bude v práci končit. Prý ano, že tedy pojedeme, ale že nás určitě pošlou ještě domů ... muži. Přijel, večeřel a když viděl, že během kontrakcí zvládám dobalovat, strojit se apod., ještě víc věřil tomu, že dnes to nebude. Vyrazili jsme do porodnice, kam jsme dojeli ve 20:30, na monitoru 5 silných kontrakcí, po vyšetření doktor oznámil, že si mě tam už nechají, protože jsem otevřená na 4 cm. Šla jsem to říct manželovi, ten zbledl a šel pro věci do auta . Pak do přípravny a ve 21:30 na sál. Po natočení monitoru mi porodní asistentka říkala, že teď mě čeká sprcha, na což jsem jí říkala, že to si nemyslím, protože se mi chce tlačit. A pak už to šlo podle mě hrozně rychle - neustále se kontrakce měnily, zintenzivňovaly a asi po 45 minutách tlačení byla Barborka na světě, ve 23:25. Musím říct, že čas ubíhá rodičce mnohem rychleji než si dopředu představuje a hormony umožní hned druhý den po porodu pozapomenout skutečnou bolest. Všem prvorodičkám přeji takový porod, sice mě nastřihli, ale teď po 3 týdnech o tom už nevím.Všem hodně štěstí, trpělivosti a elánu.

Taky něco o nás :)

Všechno začalo v neděli 3.8. ve 12:00, nějak jsem si to pořád nepřipouštěla, že už to jsou kontrakce, byli cca po 30 minutách, později v 16:00 byli po 10,12,15 minutách, bylo to nepravidelné, ale všichni doma říkali ať radši jedeme, byli fakt silný, tak jsme jeli v 19:00 do Prahy na Bulovku, tam mi udělali monitor a řekli, že jsou nepravidelné, ale že už rodíme (porod na začátku), ale že mají plno, že nás nevezmou, tak kam chceme, tak říkám, že Brandýs nad Labem, tak tam volali a tam že nás vezmou. Tak jsme jeli do Brandýsa a v 21:00 jsem byla na příjmu a řekli ať přítel jede domů, ať mu pak zavolám, že to jentak nebude, tak přítel odjel. Dali mi injekci proti bolesti, abych se prý vyspala, jenže ta mi vůbec, ale opravdu vůbec nezabrala, ale oni to neřešili, celou noc strašné bolesti a při každé kontrakci jsem zvracela, tak mi dali čípek, ale to pomohlo jen na 2 hoďky. V 5:15 mě dali na monitor a říkali, že už je to pravidelné po 6ti minutách, po 7:00 mě doktorka vyšetřila a říkala, že jsem otevřená na 7, tak mi píchla vodu a řekla ať utíkám na sál, tak jsem okamžitě (asi v 7:30) volala příteli, aby dorazil, tak dorazil když jsem ležela na sále a už pomalu tlačila (dřív jsem ho nesměla zavolat, což mě opravdu zklamalo), přítel mi byl velkou oporou, byla jsem strašně vysílená, celou noc jsem si protrpěla kontrakcemi, zvracením a nespavostí, na sále jsem křičela jako blázen, že už nemůžu a tak (úplně jsem se za to styděla :) ). No a v 9:45 byl Dominik na světě. Můžu říct, že jak se narodil, tak jsem okamžitě na celou bolest zapomněla, byl to opravdu nejúžasnější zážitek mého života. Přítel mi byl oporou a když viděl Domču, tak i slzičku upustil. Jsme moc šťastní, prostě vím, že to za to stálo!! Jsme ,,nejšťastnější´´ rodinka na světě!!!

Taky něco o nás :)

Všechno začalo v neděli 3.8. ve 12:00, nějak jsem si to pořád nepřipouštěla, že už to jsou kontrakce, byli cca po 30 minutách, později v 16:00 byli po 10,12,15 minutách, bylo to nepravidelné, ale všichni doma říkali ať radši jedeme, byli fakt silný, tak jsme jeli v 19:00 do Prahy na Bulovku, tam mi udělali monitor a řekli, že jsou nepravidelné, ale že už rodíme (porod na začátku), ale že mají plno, že nás nevezmou, tak kam chceme, tak říkám, že Brandýs nad Labem, tak tam volali a tam že nás vezmou. Tak jsme jeli do Brandýsa a v 21:00 jsem byla na příjmu a řekli ať přítel jede domů, ať mu pak zavolám, že to jentak nebude, tak přítel odjel. Dali mi injekci proti bolesti, abych se prý vyspala, jenže ta mi vůbec, ale opravdu vůbec nezabrala, ale oni to neřešili, celou noc strašné bolesti a při každé kontrakci jsem zvracela, tak mi dali čípek, ale to pomohlo jen na 2 hoďky. V 5:15 mě dali na monitor a říkali, že už je to pravidelné po 6ti minutách, po 7:00 mě doktorka vyšetřila a říkala, že jsem otevřená na 7, tak mi píchla vodu a řekla ať utíkám na sál, tak jsem okamžitě (asi v 7:30) volala příteli, aby dorazil, tak dorazil když jsem ležela na sále a už pomalu tlačila (dřív jsem ho nesměla zavolat, což mě opravdu zklamalo), přítel mi byl velkou oporou, byla jsem strašně vysílená, celou noc jsem si protrpěla kontrakcemi, zvracením a nespavostí, na sále jsem křičela jako blázen, že už nemůžu a tak (úplně jsem se za to styděla :) ). No a v 9:45 byl Dominik na světě. Můžu říct, že jak se narodil, tak jsem okamžitě na celou bolest zapomněla, byl to opravdu nejúžasnější zážitek mého života. Přítel mi byl oporou a když viděl Domču, tak i slzičku upustil. Jsme moc šťastní, prostě vím, že to za to stálo!! Jsme ,,nejšťastnější´´ rodinka na světě!!!

ocistky

Ahoj holky chtela bych se zeptat jak dlouho trvaji ocistky? Ja jsem byla cisarem a mam je jeste porad i po 6.tydnech po porodu...Dik moc za odpovedi.

můj porod

Ahoj holčiny.. dnes je to 6týdnů, co jsem porodila a konečně se dostávám k tomu, abych popsala svůj porod Tak ve stručnosti-v Út 3.6. mi v poradně dr oznámil,že 4.6. mám nastoupit do nemocnice a tak jsem se tam 4.vydala..tam mi natočili monitor, udělali prohlídku a oznámili, že mám čas..a mám jít domů.. ale "naštěstí" mi udělali Hamiltona..v 9.30 jsem dorazila domů a v 11h začaly bolesti.. v 18h jsme se s přítelem vydali do nemocnice, nález-2,5cm..tak jsme sprchovali, hopsali na míči, masírovali apod. hezky jsem se otvírala, až na "potřebných" 10cm, ale malá né a né slézt dolů.. ani za pomoci sester.. Kolem 3h, 5.6. se po dohodě.. že jsem malá a Viki by mě mohla při tlačení potrhat, nebo by se mohla někde zaseknout a musely by se použít kleště.. rozhodlo pro císař.. no a ve 3.59 se narodila naše kočička, Viktorie Anna, s váhou 3.390g a 50cm.. dnes, v 6ti týdnech máme 4.430g a 58cm hrozně to letííííí! a dnes nám píchali i naušničky, tak už jsme opravdové holčičky

Brečely jste u porodu?

Ja ano.Těsně před porodem syna,jsem viděla v tv dokument.Tam bylo zrychleně asi 100 porodu,ruzných a skoro všechny ty američanky,po porodu brečely dojetím.Rodila jsem císařem,uspali mě jen lokální anestezii.Tak ,že jsem vše vnímala.A jak ho vytáhli a já ho slyšela křičet,tak jsem se tam tak rozbrečela,uplná želva.Museli mě utěšovat,vubec to nešlo zastavit.Strašně jsem se styděla,já svoje emoce nikdy nedávám znát.Pro toho doktora,to taky byla nová situace,nevěděl co má dělat.Přišel se pak za mnou podívat na pokoj.Pohladil,mě a říkal,vy jste mi dala,tak mi na sále ještě nikdo neplaklal.

Můj nejkrásnější zážitek - můj porod

Ahoj holky!!!!Pročítala jsem si Vaše porody a také se ráda podělím o ten svůj :o) . Mimi jsme měli plánované - byla jsem na několika operacích a vzhledem k mému onemocnění mi bylo doporučeno,že pokud chci mimi,tak teď - v té době mi bylo necelých 19 LET!!!!! Dokončovala jsem SZŠ a hlásila se na vyšší - mimochodem na porodnickou školu :o) .... Holt to osud chtěl jinak a já místo studia porodů šla rodit sama :o)... Termín jsem měla 19.02.2006 ( to už mi bylo 20 let ) ... Asi tři týdny před porodem jsem měla snad každý druhý den poslíčky - jednou trvaly 23 hodin,pravidelně po 7 minutách ( bolelo to,ale dalo se to ) ... Jelikož jsem z oboru ( zdravotní sestra a navíc jsme bydleli 3 min. od porodnice ) tak jsem nepanikařila. Den před porodem (18.02.2006 ) jsem ještě byla večer před osmou nakupovat v Kauflandu,potkala jsem tam známou a ta tvdila - no jo,ty jsi tipickej kluk!!! To bude kluk jako buk - nevěděli jsme jistě,co že to čekáme,ale každý mě tipoval na kluka ( ač jsem v době těhotenství nabrala z původních 56 kilo 24 kilo na rovných 80!!!! ). Ale světe div se,vypadala jsem tak o 10 kilo těžší a né o 24!!! ( a to měřím 173 cm ) I bříško bylo malinké - doktorka se bála,že malá bude mini... No zkrátka jsem večer nakoupila a jelo se domu. Asi o půl deváte se dostavila první kontrakce,ale já si myslela,že to jsou opět poslíčci.Nic netušící jsem šla spát.Budila jsem se jen na kontrakce a zase usínala.Ve dvě ráno jsem si sedla na postel a věděla,že tohle je ONO. Miláček šel zrovna spát.Říkám mu : asi budeme rodit... A on na to,že až si budu jistá,tak ať ho vzbudím a s klidem šel spát!!!!! No prostě chlapi!! Skákala jsem si na mí´či,měřila kontrakce a když byly po 3 minutách šla jsem ho vzbudit. To bylo skoro 5 ráno. V 5 jsme byli v porodnici,monitor,vyplnění papírů, vyšetření a pak šok - maminko nejste vůbec otevřená ( ač kontrakce na monitoru byly hooooodně silné). Poslali nás na hekárnu s tím,že snad ještě dnes porodím - no myslela jsem že zešílím!!!!! Měl před námi být celý dlouhý den bolestí!!!! Naše sluníčko to ale chtělo jinak. V 5 :45 jsem byla otevřená na 4 cm,o půl šesté na 5 cm,v 6:45 nám protrhly plodové blány,aby odtekla voda,hned jsem byla na 6 cm.Byla jsem poučena,že jak ucítím tlak na močový měchýř,tak že mám říct.Po té prý příjde tlak na konečník a to už budeme tlačit.Byla jsem ve sprše přišli asi dvě hooodně velké kontrakce,ale žádné tlaky.V 7 přišla sestra,ptala se na tlaky a se zděšením mě vyhnala z vody,prý jestli se nám to nezastavilo,prohlédla mě začala plašit - já úúúúplně otevřená,malá úúúúplně dole,hlavička narotovaná do správné pozice a já se cítlila výborně!!!!!! Lezla jsem na porodní postel,žádné bolesti ,nic.Okolo všichni běhali a já si to nádherně užívala!!!!Pak jsem 2 krát zatlačila,malá se začala prodírat ven,ale bohužel si přiškrtila pupeční šňůru ( pan doktor však rychle zareagoval - na nic nečekal - nastříhl mě z obou stran a na jediné zatlačení se nám narodila Terezka..... Sice teda stříhání a šití bylo strašné!!!!! Ale stálo to za to... Malá se narodila v 7 : 28 , vážila 3200 a měřila 49 cm.... Apgar byl 10 - 10 - 10 takže vše naprosto OK!!!! Jak píši až na stříhání a šití to byl nádhernej zážitek!!!!!! Takže shrnuto,mé velké bolesti trvali cca 5 hodin - ale neprožívala jsem to nijak strašně - čekala jsem to ještě horší!!! Samotné tlačení trvalo od 7:15 do 7:28 , takže pouhých 13 MINUT!!!!!!!! Další mimi bych chtěla tak za 8 let a na porod se už dnes mooooc těším!!!!! Je to nezapomenutelný,nejsilnější emocionální zážitek v životě každé ženy.... No snad jset to dočetli celé.Všm přeji to,co jsem prožila já!!!!!