Můj POROD - nové diskuze

Anketa

Ahojte maminky! Delam rocnikovou praci ktera se zabyva problematikou tehotenstvi a chtela bych vas moc poprosit o vyplneni ankety a zaslani na muj mail. Odpovedi slouzi pouze k rocnikove praci a nebudou nikde zverejnovany.1. Věk 18 - 2222 - 2626 - 3030 - 3434 - 3940 a více2. Zúčastnil se otec dítěte porodu?ANO – NE3. Pomohla Vám jeho přítomnost u porodu?ANO –NE4. Koho byste si příště zvolila jako doprovod?a) otce dítěte b) vlastní matkuc) přítelkynid) jiné5. Který porod u Vás probíhal lépe?1. 2. 3.6. Jak jste byla spokojena se službami v nemocnici?(oznámkujte tyto služby jako ve škole)- ochota personálu 1 2 3 4 5 - čistota 1 2 3 4 5 - služby 1 2 3 4 5 . informovanost o stavu dítěte 1 2 3 4 5 - celková informovanost o průběhu 1 2 3 4 57. Myslíte si ,že se za poslední léta změnilo něco k lepšímu?a) ANO b) NE c) Nemohu posoudit8. Rodila jste :a) přirozenou cestoub) císařským řezem9. Máte v plánu další dítě?ANO – NE10. Bylo vaše dítě naplánované?ANO – NE11. Navštěvovala jste/Navštěvujete nějakou těhotenskou poradnu, centrum nebo patříte do klubu maminek?ANO - NE 12. Máte / měla jste problém otěhotnět?ANO – NE – pouze menší komplikaceMnohokrat vam dekuji za vas cas a ochotu. S pozdravem Adela

Porod byla rychlovka

Tak můj porod byl docela rychlý a ani to moc nebolelo.Šla jsem se vykoupat s Markétkou kolem 18 hodiny a už mě bylo nějak divně,ani mě nebavilo si s ní hrát ve vaně,prostě jsem byla bez nálady. V 19 hodin u večeře jsem pocítila první malou bolest,ale už jsem věděla že je to ono.Za půl hodiny další a tak jsem dala malou spát a říkám manželovi že v noci jedeme.Moc mě nevěřil,ale šel vyhrabat auto ze sněhu.Pak už byly bolesti po 20 minutách,ale slabý.Ve 21 hodin mě začal průjem a většinu času jsem trávila na záchodě,na papíře už jsem krvavý hleny.Byla jsem štěstím uplně mimo,že už je to tady a začala jsem pobíhat a dobalovat věci,umývat zbytky nádobí a tak.Kolem půlnoci jsem šla říct mamce že v noci jedeme,manžel šel spát,protože jsem to zatím zvládala v pohodě a já si napustila vanu.Bolesti byly po 12 minutách,ale pořád ne veliký.Po koupání jsem si lehla a vždy na 10 minut usnula něž přišla další bolístka.Před 3 to začalo sílit a já vstala a mimčo zatlačilo dolů a mě začaly bolesti nepřetržetě,docela mě to vyděsilo a volala jsem do porodnice.Řekli mě ať přijedeme,protože venku řádila sněhová vánice.Vzbudila jsem manžela,rychle vyhrabal auto,já předala chůvičku mamce a už jsme ve vánici frčeli do porodky.Po příjezdu mě půl hodinky natáčeli monitor a otevřená jsem byla na 4 cm.Intervali se zkracovali,ale pořád jsem stíhala vtípkovat s porodní asistentkou kterou znám z kurzu.Dostala jsem pokojík a už to začalo.Většinou jsem chodila sem tam nebo byla opřená o Manžela který mě masíroval záda.Bolesti nebyly pořád velký,ale pokaždý když mě asist.zkontrolovala divila se jak rychle se otvírám.Vedle byla ještě jedna paní a my začali rodit zaráz.Najednou začaly rychle odkudsi přibíhat posily do obou pokojů.Píchli mě vodu a to už jsem začala řvát na celý kolo,už mě táhli na kozu a začali jsme tlačit.Sahali jsme s manželem jak leze hlavička,to byla nádhera. A za pár minut jsem měla na bříšku uplakanou Karolínku.Manžel přestřihl půpeční šnůru a uplně bulel.Pak jsme čekali na placentu a ona něšla,nakonec mě museli na pár minut uspat a vytáhnout ji pod narkozou.Probudila jsem se a manžel choval a mě bylo příjemně telplo a byly jsme šťastní.Narodila se 1,5 hodiny po příjezdu do prodnice.Byl to rychlý a krásný zážitek a moc jsme si to oba užili.

Tak i já se rozhodla vám napsat svůj zážitek z porodu. Přesně v den kdy jsem měla vypočítaný termín porodu dle ultrazvuku-14.11.2008 jsem odpoledne bohužel upadla a začali mi bolesti bříška,ne pravidelné že by to vypadalo jako k porodu ale trvaly stále v kuse a tak jsem radši zavolala záchranku aby mě odvezli do nemocnice a raději mě tam vyšetřili protože jsem měla neuvěřitelný strach o to svoje miminko. Odvezli mě do nejbližší nemocnice-Kolín,tam mi natočili monitor,ultrazvuk,vyšetřila mě doktorka a vše bylo v pořádku,takže mi spadl kámen ze srdce,ale to bolení jsem měla pořád,v tu dobu ale už jenom občas ne v kuse. A to jsem si myslela že mě teda pustí domů když je všechno v pořádku,ale ne,šoupli mě na pokoj a nikdo mi nic neřekl proč si mě tam nechávaj,jak tam budu dlouho nic. Manžel byl naštěstí celou dobu v záchrance i potom se mnou takže jsem měla aspoň nějakou oporu,ale sestřička ho zanedlouho vyhodila domů. Mobil jsem u sebe neměla,takže manžel když přijel domů tak tam volal co se mnou je a to si představte oni mu nic nechtěli říct,řekli mu akorát že jsem v pořádku a že spím. Druhý den ráno mi sestřička s doktorkou řekli že mě pošlou dolů na oddělení rizikového těhotenství. A tam jsem si pobyla od soboty do úterka,v úterý mě konečně pustil doktor domů,protože bylo všechno v pořádku s tím že ve čtvrtek mám přijít k nim na gyndu na vyšetření. Takže jsem byla moc ráda že budu moct být doma,protože jak mě v tu sobotu poslali na to rizikový,tak jsem se jich ptala jak dlouho tam budu a oni říkali že už asi než porodím. Takže jsem byla fakt moc ráda když mi řekli že mě pouštějí domů. Doma jsem si užívala,ale už jsem skoro ani nedoufala že porod přijde sám. Ve čtvrtek jsem šla na tu kontrolu jak jsem byla objednaná a ten den byl pro mě asi tak na pět minut tím nejhorším dnem v životě. Byla jsem na monitoru všechno bylo v pořádku a pak najednou začly klesat ozvy miminka dost dolů až najednou začal monitor hučet,to už byla křivka až na dolní hranici . Sestřička šla pro jinou sestru aby jí šla poradit co se děje. Já jsem tam mezitím jen nehybně ležela a málem snad umírala strachy co se děje s mým miminkem,minuty se vlekly jako hodiny a jáá prožívala nejhorších pár minut ve svém životě,ani svému největšímu nepříteli bych nepřála ten strach. Když konečně přišli sestřičky jen nade mnou stáli a koukali,pak mi řekli ať zmením polohu,tak jsem jí rychle změnila a mimísek se konečně zase chytl a už mu srdíčko tlouklo jako o život,mě v tu chvíli spadl kámen ze srdce. Podívala jsem se na sestřičky a čekala jsem že mi vysvětlí co se vlastně dělo,řekli že se nic vážného prej nestalo,že si malej asi jen přilehl pupeční šňůru. N a druhý den mě objednali znovu,takže jsme s manželem zase ráno jeli na kontrolu no a to už si mě tam nechali,protože na monitoru byla špatná křivka,ale nikdo se mi nenamáhal sdělit proč že si mě tam vůbec zase chtějí nechat a poslali mě s papírkem na příjem,když se mě sestra zeptala proč mě mají přijmout ani jsem jí nemohla odpovědět páč jsem sama nevěděla proč,za chvíli si mě volali,tak jsem sebrala odvahu a šla do ordinace,tam mě doktorka vyšetřila a začla psát do počítače,já jsem jí přerušila a chtěla vědět co se děje,ona mi na to povídala že miminku se nedaří moc dobře,že si to chtějí pohlídat a provést a jiná vyšetření aby měli jistotu,to pro mě byl znovu strašný šok a zůstala jsem sedět jako opařená a jen se dívala do zdi a chtělo se mi moc a moc brečet,protože jsem prožívala hrozný strach o miminko. Když jsem vyšla z ordinace abych počkala až pro mě přijde sestra odvézt mě zase na rizikový tak jsem ani nemusela říkat manželovi co se stalo,tomu to muselo být jasný ale hned se ptal,tak jsem mu to řekla a bylo vidět už i na něm že mu je do breku. Potom pro mě přišla sestra a odvedla mě na pokoj a manžel jel domů pro věci,to už brečel když odjížděl,protože měl stejný strach jako já. Já jsem šla zavolat mamce aby věděla co se děje,brečela jsem jí do telefonu a mamka byla stejně vyděšená jako my. Pak jsem musela jít na odběr krve,vyšetření moče,vyšetření plodové vody,natočení monitoru,na ultrazvuk a asi po půl hodině mi řekli že vše vypadá v pořádku,ale radši mě budou sledovat,to mi opět spadl balvan ze srdce a manželovi s mamkou kterým jsem to psala také. Na rizikovým sem pobyla jen přes víkend,všechno bylo v pořádku a v pondělí ráno při vizitě mi řekl pan doktor že jelikož už přenáším 10dní že omrkne situaci na porodním sále a že když tam nebude frmol tak mi zavedou tabletku na vyvolání porodu,to byla pro mě moc dobrá zpráva,protože už jsem se nemohla dočkat miminka. Za chvíli přišla sestřička s tím že já i mé spolubydlící máme jít na gynekologii za panem doktorem. Já jsem šla do ordinace první,šla jsem tam s tak velkým napětím a doufala že mi pan doktor řekne dobrou zprávu. A taky řekl. Zavedl mi tabletku na vyvolání porodu a poslal mě zpátky dolů,jak já jsem se už nemohla dočkat až budu mít u sebe malého. Stačila jsem dojít na pokoj,zavolat manžovi ať přijede a šla jsem na snídani když mě začali strašně bolet záda dole v kříži. Seděli jsme u snídaně s mojí spolubylící z pokoje a bavili se o tom jestli je vůbec možné aby ty bolesti přišli tak rychle,nebo jestli jsem si to jen nevsugerovala. Ona se zeptala dokotorky a prej je to možné pokud je tabletka dobře zavedená tak má ůčinky rychlé. Asi hodinku mě bolely jen záda,pak se postupně přidávalo i podbříško. Takže jsem si zabrala sprchu a pěkně nahřívala bříško i záda,to byli bolesti poloviční. Když jsem vyšla ze sprchy tak už tam seděl můj manžel a první co jsem mu řekla bylo-jestli chceš další dítě tak s někým jiným:-). Sice to bolelo docela dost,ale uříznutej prst bolí hůř:-). Manžel mě tam při kontrakcích držel za ruku,pomáhal mi ve sprše,prostě byl pro mě velkou oporou. Kontrakce jsem měla hned od začátku po dvou minutách. Asi kolem dvanácté hodiny mě doktor prohlídl a už poslal i s manželem na porodní pokoj. Zkoušela jsem tam mimo sprchy i gymnastický míč ale to bylo hrozné,to bylo ještě horší než bez toho,takže ten jsem rychle uklidila zpátky. Většinu času jsem strávila ve sprše a nebo na posteli při natáčení monitoru. Vážně nechápu proč musej rodičkám natáčet monitor,to byla hrůza jen ležet a nehýbat se. Asi kolem třetí hodiny se začalo něco dít,přišel mě zase pan doktor vyšetřit a povídal že je to pořád taknějak stejné,že to bude ještě trvat,prý kvůli tomu že mimi tam je natočené na té horší straně bříška a tak to trvá dýl. Pak mi píchli plodovou vodu,toho jsem se bála ale vůbec to nebolelo ani jsem to necítila,až pak jak to vytékalo. To jsem potom myslela že zase půjdu do sprchy ale ne,museli mi natočit monitor a ten už neukazoval dobrou křivku:-(. Řekli mi že mi píchnou nějakou injekci a pokud to neurychlí porod že budou muset udělat císaře,protože mimískovi se nedařilo moc dobře. Ale naštěstí mi dali tu injekci a během nějakejch pěti minut mi řekli že máme jít s manželem na porodní sál,to jsem jen kulila oči,před chvílí mi říkali že to bude ještě trvat a najednou mám jít na sál? Tak jsme šli,ale to bylo teda také umění,člověk sotva leze a oni po něm chtěj aby si sám došel na sál,ale zvládla jsem to. Na sále jsem si prodýchala pár kontrakcí a pak už jsem mohla tlačit,zatlačila jsem asi čtyřikrát a pak doktor řekl že udělá nástřih,ten také vůbec nebyl cítit,kdyby mi neřekl že mi ho udělá,tak o tom ani nevím,pak jsem zatlačila také ještě čtyřikrát a najednou cítila jak něco velikého ze mě vyšlo a to už byl maličkej na světě,na ten první pohled nikdy nezapomenu na to malinké ještě fialové miminko,to je něco nezapomenutelného. Pak ho odnesli a já slyšela jak křičel,ozvat se uměl pěkně:-). Za pár minut mi ho manžel přinesl to byl další krásnej okamžik vidět ty dva spolu. Bylo to něco nádherného přivést na svět toho malého človíčka,na to nikdy nezapomenu. A z porodu celkově mám krásné vzpomínky a už se těším až budu rodit znova.

Můj nejkrásnější zážitek v životě

Je to sice už 14 dní, ale jsem toho stále tak plná, že si připadám, že to bylo včera.Můj porod se stal mým nejkrásnějším zážitkem v životě.Holky co mě tady už znají a co to s námi všemi prožívaly vědí, že jsme rodily každý den už od poloviny prosince, kdy mi začly předčasné kontrakce a v nemocnici mi řekli ortel - Podolí a císař a to jsme měli termín 2.2.Napojili mě na kapačku a bolesti přešly až v 5h ráno, takže mě pustili 3den domů.Od té doby jsem měla stahy a kontrakce snad každý den, takže jsem byla jeden velký nerv, že porod ani nepoznám, páč mám bolesti pořád.2.2. jsem byla jak na trní a zkoumala se jako blázen a nic....3.2.v úterý jsem šla normálně na kontrolu s tím, že když do konce týdne nic, tak normálně zase v úterý na kontrolu a pak mě pošle Dr do porodky na vyvolání, ale loučil se se slovy, vy už příště nepřijdete....4.2.přijel Honza z práce, vlezl si ke mě do pelíšku, přitulil se a já odpočívala. Bylo 9:45 a já ucítila jen takové to vlhko, jako při MS když odchází krev. Vyskočila jsem a běžela na wc. Vyšoupl ze mě jen takový hlen a nic.Vlezla jsem opět do pelíšku a odpočívala. Kolem 10:30 mi začly bolesti cca po 30min, ale jelikož jsem to měla už od prosince, tak jsem tomu nevěnovala pozornost a psala si na BOL...před polednem jsme šli s Honzou vařit obět a kolem 13h přijela návštěva....to už bolesti celkem sílily, ale byly krátké, takže jsem tlachala dál. Napustila jsem si po návštěvě vanu s tím, že se to buď rozjede nebo to zase rozdýchám jako vždy. Honza se smál, že to opět rozdýchám a šel si dát kávu. Ve vaně jsem měla 3 silné bolesti, že jsem už zakvýkla bolestí.Po vaně jsem si lehla do obýváku a Honza mě šimral na zádech...bylo 14:20 KDYŽ JSEM UCÍTILA LUPNUTÍ A MOKRO...vylítla jsem a křičela....praskla mi voda a Honza na to - a kde????hihiběžela jsem na wc a už to jelo. Voda a krvavý hlen, do toho bolesti okamžitě po 3minutách. Šla jsem se tedy obléknout, ale bolesti byly tak časté, že jsem myslela, že se ani neoblíknu.Honza popadl tažky a šup do auta. Ještě jsme chtěli napsat Zavadilce, že už jedeme, ale to už se mi chtělo tlačit, tak Honza startoval. V autě jsem jen cítíla tlak a při každé bolesti, že jde i voda. Bylo to tak rychlé, že jsem myslela, že porodíme v autě. Před porodkou stál zřízenec a když mě viděl, tak mi nabídl vozík a povídá, to je do porodnice, že?Přivezl mě před ošetřovnu a povídá sestře...tady paní něco je, něco jí bolí...sestra nakoukla a s úsměvem mu povídá - paní nic není, paní rodí....zřízenec málem omdlel a zmyzel.Šla jsem na vyšetřovnu se slovy, že už tlačím a doktorka povídá, to ještě zdaleka ne maminko, ještě máte čas, až budete mít kontrakce, tak řekněte, já vás prohlédnu a uvidíme...no já kontarkci okamžitě...Dr. do mě a povídá, no paráda, hlavička jde ven, okamžitě na sál. Honza se převlékal za chůze a já také.Bylo něco kolem 15:15 a já na sále.Nevnímala jsem nic, ani Honzu ani sestry, vůbec nevím, že mi dali kapačku, že mi říkaly, jak mám tlačit, jen vím, že Dr povídá, ještě zatlačtě a bude venku. Já se jen nadechla a držela dech, tak Honza se smál a povídá...nezadržuj to a tlač lásko.Tak jsem zatlačila a hlavička venku. Jí neviděla nic, ale Honza vše a byl teda statečnej. Držel mě a pomáhal tlačit a jen si pamatuji, že Dr povídá, že má vlásky po tátovi a že ještě jednou a je venku.Zatlačila jsem, ale bolest jsem už necítila....jen vím, že mi Dr povídá, že mě v kontrakci nastřihne najednou obrovský pocit úlevy a já slyšela první plakánek mého pokládku.Honza přestříhl šňůru a položil mi malého na bříško....Tenhle pocit je nejkrásnější v životě a nejde ničím nahradit a nijak popsat...to se musí prožít.....Svírala jsem ten malý uzlíček a pusinkovala a on jen koukal a byl naprosto klidný.Pak šel Honza se sestřičkou malého ošistit a mě okamžitě vytáhli placentu a kapačku a už ke mě kráčel pyšný tatínek s nažím koblížkem. Byl čistý, krásný a voněl. Plakala jsem a ani nevím, že mě při tom doktorka šila. Vůbec nic jsem necítila, jen jsem si pořád ňuňala ten náš pokládek...Bylo 15:35 a já se stala maminkou.Nemůžu tomu uvěřit ani teď a mám slzy v očích i teď když to píšu. Bylo to tak nádherné...prostě nepopsatelné.Vím, že jsem měla obrovské štěstí, že můj porod trval cca 20min, takže jsme nestihli ani monitor, epidurál ani klistýr. Jsem za to ráda, že jsme to takhle zvládli. Honza ani nechtěl psát a volat, jen mě držel a děkoval.....já děkuji jemu, byl mi obrovskou oporou a je stále. Strašně mi pomáhá i teď doma a je z Honzíka úplně vy......Moc je oba miluju. Honzíček byla moje poslední kostička puzzle. Teď už mám naprosto vše a můj život je zcela naplněn.Děkuji holky vám všem, co jste byly s námi a prožívaly to, děkuji za gratulace a smsky.Jste zlatíčka a mám Vás ráda.A teď si jsu zase užívat Honzika a Honzika...hihihi

Můj hrozný porod

Zdravím dámy, tak si tu čtu jaké jste měly porody a také se s Váma podělím a možná mi i některá dáte pár rad, za které Vám budu vděčná. Rodila jsem v roce 2005, bylo to mé první dítě. Na porod jsem se těšila a ani se nebála, naopak jsem byla zvědavá co příjde. První takové mírné stahy začly v pátek večer (týden po termínu), jeli jsme tedy do porodnice, poněvadž jsem nevěděla jak ty stahy mají vypadat, a jestli to nejsou poslíčci. Nechali si mě tam, že jsem otevřená jen 3 cm. Pak už mě bolelo jen v bederní části zad a to čím dál tím víc. Dostala jsem tabletku na spaní, tak jsem 2 hoďky spala, ale pak tu byly bolesti znova. Ráno jsem si přikládala vyhřívanou dečku na záda, aspoň to mi trochu pomáhalo. Pořád jsem byla jen na 3 cm. Tak to šlo až do odpoledne. Pořád hrozné bolesti zad a pořád jen 3 cm. Tak jsem je v 15 hodin prosila, jestli mi nemohou dát něco na vyvolání, že nevím jak dlouho to vydržím. Na to mi bylo odpovězeno, že odpoledne se porody nevyvolávají. Nu což, večer mi dali první epidurál tak jsem spala zas 2 hoďky a pak to bylo opět tady, v neděli ráno další epidurál (ještě že to existuje jinak nevím), a pořád 3 cm. Tak už se jim konečně zdálo, že tam jsem nějak dlouho, tak že mi propíchnou plodovou vodu. Ale nijak se to neposunulo ku předu. O půl dvanácté mně napíchli na vyvolávací injekci, to se mi zdálo, že asi fakt umřu. Už jsem nemohla, byla jsem nevyspaná, nenajezená a měla jsem těhotenskou cukrovku, tak mi pak nakonec povolili lokat si čaje. Ještě že tam byl manžel.Během vyvoláváku jsem dostala ještě další 3 epiduraly, přičemž ten poslední už vůbec nezabral. Pořád jen bolesti v kříži. Mezitím jsem připoměla sestře, že jsem ještě neměla JAL, tak mě odpojila a dala mi ho. Tak jsem tam ležela do půl osmé večer s tím že už jsme prosili sestřičku ať zavolá doktora, ať mi udělají císař. Na to nám bylo odpovězeno, že na císaře je třeba více doktorů, že je to operace a přece byla neděle večer ne?Tak teda,že mě už vemou na porod, byla jsem otevřená na 8cm. Pak mi po břichu chvíli skákal doktor a chvíli sestra, tlačila jsem tak, až mi popraskaly žilky v očích a na chvíli jsem omdlela, to mě sestřička omývala studenou vodou. Dvakrát mě nastřihli a nakonec jsme Terezku vytlačili. Vím že už píšu moc dlouho, ale to ještě není všechno. Terka ani nezaplakala a hned jí brali na vyšetření. Měla křeče, krvácení do ledvin, krvácení do očních sítnic a poškrábanou šedou kůrů mozkovou. Pak jsem s ní ležela v Ostravě a naštěstí se vše do jednoho měsíce spravilo. Nebo jsme to celá rodina vymodlili. A to štěstí má nakonec i Nemocnice Třinec, protože pokud by se to nespravilo, tak by viděli co by se s nima dělo.Samozřejmě z hlediska lékařů z Třince nebyla chyba na jejich straně a u své lékařky mám napsáno že porod proběhl normálně s epiduralem.Ty bederní bolesti měli svou příčinu a to nehodu v roce 2000, kdy mi neudělali rendgen páteře (kde jinde než v Třinci), až teď jsem poprosila svého lékaře, byla jsem na rendgen a ukázalo se že ji mám nějak vychýlenou.Teď jsem 6 týdnů těhotná, (jen aby Terezka nebyla sama). A už teď mám hrozný strach a nespím z toho co bude. Chci si vyžádat císařský řez,tak doufám že mi to vyjde.Nechtěla jsem Vás samozřejmě vystrašit tím jak to probíhalo u mně. Každá je jiná a někdo to má za 2 hodiny za sebou a doufám, že budete patřit k nim. Hodně štěstí.

ještě jsem zapomněla trval 2hodiny se vším všudy

Tak i já popíšu svůj dost rychlý porod. Byla sobota a já měla termín porodu tak jsem jela do nemocnice na kontrolu plodové vody. Dr mě prohlédl a řekl že mám v pondělí přijít na vyvolání že má malej asi 4,20kg myslela jsem že omdlím. Ale že prý když se budeme s manželem snažit tak už přijdu rovnou porodit. No já zbytek víkendu jsem byla jak na trní dceru jsem zabalila k našim a my si užívaly víkendu. V neděli večer už jsem cítila tlaky ale tak slabé že jsem tomu nepřikládala žádnou váhu. šla jsem v půlnoci spát a manžel šel v půl 2 spát a jak jsem se otočila že se k němu stulím rupla mi voda. Kdybyste viděli manžela jak byl zmatenej já byla uplně v klidu sama sebe jsem překvapila a manžel? Ten jel i na červenou jak se bál abysme tam dojely včas. Dojely jsme a na příjmu mi sestra říká no to je hezký ale já vás nemám kam dát jestli chcete rodit tak porodíte tady na chodbě mě to bylo celkem jedno protože byli kontrakce silné a rychlé zkusily mě natáčet a to už jsem měla kontrakce snad furt. vubec nevěděly co semnou po půl hodky se uvonilo lůžko přišel manžel a já lezla za ním říkám lezla protože už jsem po cestě tlačila dr říkala at netlačím a já že nemůžu jinak že to samo a ještě se mi tak motala hlava tak mě manžel držel a najednou zvolal ona krvácí tak mě položily a řekly že jsem krásně otevřená ale že malej má hlavu hodně vzadu takže jsem se tak potrhala a to ještě porod nezačal tolik toho zelenýho hadru jak mě pořád sušily jak jsem krvácela a pak jsem mohla tlačit vůbec to nešlo ale tak to bolelo že iž jsem to chtěla mít za sebou že sem párkrát zabrala a byl venku dr mi ho chtěla dát na prsa ale slyšela jsem jak říká hele jak má krátkou púupeční šnůru ještě že se narodil ani sem se neptala co byse stalo kdybyse narodil později ale ta šnůra byla tak kratoučka. Po zašití mě manžel pořád hladil a protože neměly místo ani kam mě dát tak jsem na porodním boxe strávila půl dne ale byli kemě všichni milý. Jo a pak když manžel odešel se vykoupat mi zapípal telefon a tam stálo. LASKO ZVLADLA JSI TO NA JEDNICKU MOC TE MILUJU A JSEM NA TEBE PYSNY. Dostala jsem za našeho Matyáška krásný zlatý prstýnek a taťka? Ten ho zapíjel v hospůdce a přišel krásně společensky unavenej.

Maruska a Matysek

jak ja se tesila, az sem budu moct taky napsat:)ach jo...vypisu se dokud to mam cerstve v hlave a taky tu sedim ted uplne sama, pritel je zase zpatky v Polsku a miminka v Praze.Jak asi vite, cekali jsme dvojvajecna dvojcatka, take jsem od zacatku vedela o sve mozne komplikaci a to dvourohe deloze, obe miminka byla v prave casti delohy, takze mela malo mista a riziko predcasneho porodu se mnou probirali hned jak sjem otehotnela.Nicmene jsem se citila vyborne, brisko mi sice tvrdlo, ale nijak extremne, nic bolestiveho, byla jsem sice uz jako balon, ael to sjem byla rad, ze snad maji dost mista.Je teda fakt ze asi dva dny pred porodem jsem mela hlen na toaletaku a napadlo me ze to muze byt hlenova zatka, ale pak sjem si rikala, ze chodim moc na internet a ze bych se mela prestat tak zkoumat, ale tech priznaku bylo vic, uz jsem nemela vodovy vytok, ale hustsi zluty, pak ten hlen a den pred porodem mi tvrdlo bricho, sice ne bolestive, ale mela jsem pocit, ze je to pravidelne.sla jsem v 9 spat, ve 2,10 rano jsem se vzbudila curat, to bylo skoro presne kazdou noc, jsem se vratila do pokoje a stojim u postele a najednou jakoby jste pode mnou rozlili kybl vody. Marusce praskla voda a vsechna naraz.Prvni slovo bylo obavam se : a do prd.., bylo mi jasne ze rodim, ze kontrakce zastavit jdou, ale prasklou vodu uz mi tam nikdo nevrati.V telefonim seznamu jsem nasla Libereckou porodnici, nebyla jsem jeste nikde domluvena ani registrovana, rekli, ze mam hned dojet.Doma jsem byla jenom s budoucim tchanem, tak jsem ho vzbudila, byl vice vyplaseny jak ja.Pritelovi jsem se nemohla dovolat, az skoro po hodine aby prijel.V nemocnici mi hned nasadili infuzi na zastaveni kontrakci s tim, ze plan byl, aby ve me miminka jeste tak dva dny udrzeli, aby jim mohli podat 4 davky kortikosteroisu na dozrani plic. Dali mi hned jednu davku, antibiotika a nejaky ten roztok na kontrakce, ale ja jsem v tu dobu mela jenom hrozne slabe, ale co 4 minuty.Rekli, ze v Lbc berou az od 32.tydne zavolali mi do Prahy a rekli, ze me vezmou v Podoli a zavolali mi odvoz.Tri moc sympaticti panove me odvezli rychlou do Prahy. Jela sjem sanitkou poprve a nemela jsem tuseni ze to tak hrozne hrka. KOntrakce porad co 3-4 minuty, ale slabe.V Praze na me jukli, sestrickam trvalo desne dlouho nez si me zapsali, tak doktor musel cekat, rekl to same ze se to pokusi zastavit, udelal ultrazvuk, monitor a sel pryc. Prevezli me na porodni pokoj a zase monitor. Kapacky na zastaveni. Byla jsem na max davkach a vic mi dat pry nemohli bo jsem z toho mela dense buseni srdce a delalo se mi lehce zle.To bylo asi v 6 rano.Pak se mnou pan doktor konzultoval tu rozdelenou delohu, jestli bych zvladla normalni porod nebo ne. Ze se uvidi jak budou miminka nachystana a jak se bude deloha chovat, ze budou pripraveni na eventualitu cisare, ale porad se to snazili zastavit. To jsem byla na 2-3 prsty.Dalsi kontrola v 7,20 monitor, ultrazvuk otevrena na 4. Rekli ze prijdou v 8,ale ze to vypada, ze porod jede a ze musim porodit.V 8 jsem byla na 6. Kontrakce zacaly byt bolestive po asi 2-3 minutach, ale cas mi letel desne rychle. rekli ze nesmim talcit driv nez mi to dovoli, ze miminko nesmi mit tlak na halvicku jak je malinke. jeste jsem dostala neco na zmekceni brnky aby to meli co nejsnazsi.Do toho probehlo nekolik telefonatu s pritelem kde je a jestli to stihne a taky jak se teda budou miminka jmenovat.v 9hodin jsem byla na 8 a uz jenom cekali az mi zacne tlak do konecniku abychom rodili. A pritel mi do toho psal jeste smky s novymi navrhy jmen:)) Ritil se do Prahy 150 a stejne to nestihl.Sestricka dycky odbehla a rika az budete citi tlak na konecnik tak hned musite na me zazvonit. Zvonila jsem jako blazen, ale asi tam byla vybita baterka, ale to uz sjem si aj lehce zakricela, najednou vstoupila sestricka a za ni asi dalsich 8 lidi, vsichni mi stali u rozkroku a rekli tak jdeme rodit. Neumela jsem tlacit, ale sestricka i doktori byli hodni vysvetlili mi co mam delat a pak snad za 5 minut mi rikaji vidime vlasky a na dalsi dve kontrakce byla Maruska na svete. Videla jsem ji jenom asi 5 sekund, nez pan doktor bleskove prstrihl snuru a jeden z tech stojicich, byl to primo pan doktor z te jipky ji predal sestre a odneli pryc. ale kricela krasne. Minutka, kontrakce, strihli vodu Matejovi a na dalsi kontrakci byl venku i on. Zase 5 sekund a odnesli mi ho pryc. vsichni byli ale hrozne hodni, mili, pochvalili me, ze tak hezky porod a jeste dvojcatek uz tam dlouho nemeli:)Za opravdu malou chvili (aspon me to tak prislo, cas mi desne rychle bezel) prisel ten pan doktor z Jipky aby mi hned rekl jak se miminka maji, byl optimisticky, ze miminka jsou obrici a ze kriceli i dkyz chlapecka prejmuseli podrbat na zadickach aby se rozkricel vic a ze jak se budu citit lip, tak za nima muzu hned dojit:)Co mi akorat deeesne vadilo, ze mi nechteli dat moc pit, protoze kdyby byly komlikace a my museli na cisare a potom zase jeste cekat na placentu aby nebyl problem tam.Placenta ale byla snad za 20 minut venku, cela, krasna. Prisel zpatky doktor co me rodil, zasil me, miminka byla sice malinka,ale prave proto me nastrihli, aby meli snadnejsi cestu. Pri siti se bavil se sestrou co je k obedu a ze ma uz hlad:))holt je to pro ne rutina. Pak uz prijel pritel, konecne, deloha se zavinovala rychlosti blesku a po dvou hodinach lezeni jsem mohla do sprchy a ve 12 jsme se sli podivat na miminka.To byla ta nejhorsi cast, jak sjem byla optimisticka a plna adrenalinu, zahlidla jsem je jak se narodili, ale to mi neprisli tak malinci, ale v tom inkubatoru to na vas padne:( navic byli jeste takovi otlaceni od toho porodu, no byli jsme z toho oba hodne spatni.prisla za mnou kamaradka, tak sjem aspon prestala bulet, a pritel jel domu, protoze po nocni jizde z polska byl uplne hotovej a jeho jednie prani bylo OZRAT SE, no jo chlap:)Dalsi optimismus mi jeste vlila maminka na pokoji, ktera tam mela holcicku taky ve 30tt s avhou 1370 a rika, to je v pohode me uz holcicku pred tim vypiplali z 530g. Ze vzdycky dostala preeclampsii nebo jak se to pise a musela rodit.Ale byla jsem rada, ze me dneska pustitli, pan dokotr nechtel jeste, ael jsem ho ukecala, ono proste cloveku dela zle, kdyz musi jit chodbou, kde sedi vsechny maminky s navstevama ukazou jim ty svoje 4 kilove drobecky a navic meli uplne narvano, takze i k nam na pooperacni gynekologii dali normalni maminky a to je vyzne trochu depresivni.Sice musim pockat do zitra nez miminka uvidim, ale je to tak lepsi.A jinak jeste jdnou obrovska pochvala vsem v Podoli. Oni dva doktori co me rodili, uzasni, ten mlady cernovlasy, holky, ja sice myslim jen na miminka, ale myslim, ze byt svobodna, tak se normalne zamiluju:)) Sestricka co me mela na starosti uzasna a pece co jsem videla u miminek na Jipce, klobouk dolu. Mam opravdu pocit, ze jsou v dobrych rukach. Kdyz tam prijdete hned vam hlasi jak se maji co delaji jestli je zmena atd.takze porod byl pro me uzasny zazitek, vubec bych se nebala jit rodit klidne hned znova:) k dokonalosti mi chybi jen ty dva uzlicky abych si uz odvezla domu:(Ale ja se dockam, jinou variantu si ani nepripoustim

Jak náš králíček na svět přišel :) (Nella, 4.2.09)

Jak už jsem psala, termín porodu byl stanoven na 3.2.2009. Tři týdny dopředu mě všichni ujišťovali, jak už se to hezky chystá aže do týdne porodím. Tůdle. Malé se nechtělo, a protože od 20tt vypadala o 14dní menší, i jsem musela ležet na kapačkách v porodnici, aby malou dokrmili a pořádně v bříšku rostla, chtěli doktoři, abych porodila co nejdříve, protože pro malé miminko je přenášení rizikové. Tak jsem v den termínu nastoupila do porodnice, podle utz už malá měla strašně málo plodové vody a placenta pomalu začala degenerovat, vydrželo by to tak pár dní y bylo by zle, musela co nejdřív ven. Bylo úterý, na čtrvtek bylo naplánované vyvolíní s tím, že od středy mi zkusí dávat injekce na dozrání čípku, udšlá se oxytocinový test a zkusí půl tablety prostinu na vyvolání. Na zátěžovém testu se jim nepovedlo vyvolat jedinou kontrakci, a já vůbec za celé těhotenství neměla jediného poslíčka, tvrdnutí, nic, akorát v noci mě pak začalo cca po 20-30minutách bolet v břiše a zádech jako před menses, ale v pohodě jsem to zaspala. Ráno v osm mi zavedli půl tablety, prý aby se to pomalu začalo připravovat na porod a nebyl to moc šok, vypadalo to, že se moje tělo vůbec rodit nechystá samo. Po té tabletě začaly do hodiny bolesti po 5-7 min, ale opravdu jen bolesti, kontrakce ne. Pomalu se to zhoršovalo, tak jsem šla za sestrou, že už to docela bolí, a co mám jako dělat. Poslala mě do sprchy, že to přejde, že po půl tabletě nemůžu zaít rodit. Po hodině "utrpení" (haha, to jsem nevěděla, co přijde) jsem vylezla a dobelhala se tam, že to je ještě mnohem horší, a ona zavolala doktorku. Od těch osmi jsem chodila po chodbě tam a zpátky, sedět, ležet se nedalo, a po jedné hodině mě doktorka vyšetřila a řekla, že jsem na cca 3cm otevřená a jdeme na sál na přípravu. Tak jsem si pobalila věci, odnesli mi je na sál, zavolala jsem Jirkovi, udělali mi klystýr (oholená jsem byla) - paráda, půl hodiny po jsem chodila a nechtělo se mi na velkou, nevěřili mi to Pak teda vyšla jenom ta voda, a bolest začala být zas o kousek větší. Dorazil za mnou Jirka, a protože jsem byla prvorodička, nikdo nečekal, že bych porodila rychle, na sále měli akutního císaře, tak jsem chodila po vyšetřovně tam a zpátky a povídali jsme si. Mimochodem, kvůli místu mi natáčeli monitor přímo na sále, kde ležela paní po porodu a čekala, až ji pustí na pokoj - ptali se nás, jestli nám to nevadí, ani jedna jsme nebyla proti, tak mě tam šoupli a já když viděla, co má, s prominutím, mezi nohama, úplně jsem se vyděsila, takové krve, stehy, no...nicméně kontrakce jsem měla pravidelné, po cca 4min, ale strašně labé, jen hrozně bolely. Už jsem měla co dělat, abych to vydržela, sestra mě poslala zase do sprchy a na míč, Jirka tam byl se mnou, to už jsem v kontrakci brečela bolestí. Po půl čtvrté mi doktorka píchla vodu, a řekla, že se to teď ještě zintenzivní a zrychlí - nevěřila jsem jí, přece to nemůže bolet ještě víc..mohlo. Vždycky jsem jen vykulila oči a totálně nevěděla, co dělat, ta bolest byla opravdu něuvěřitelná, od rána jsem chodila, nejedla, nepila, byla jsem už strašně unavená, a PA říkala, že to vidí tak do půlnoci. V pět mě vyšetřila, řekla, že to bude tak na devátou, a ve čtvrt na šest, když jsem jsem za ní poslala Jirku, že mě to strašně tlačí na konečník, že potřebuju tlačit, sice mi to nevěřila, ale prohlédla mě a když zjistila, že chybí centimetr k tomu, abych mohla jít tlačit, posadila mě na míč, natáhla si mě k sobě dozadu, položila na prsa, jednu !kontrakci", pak si mě vzal Jirka, druhá, pak mě postavili s tím, že jeětě jedna a jdeme tlačit, nechala mě prostát tři, to už jsem se na těch nohách sotva držela a museli mi pořád připomínat, že mám dýchat, pak mi pomohli na to lůžko do polosedu, řvala jsem, že potřebuju tlačit, tak mi dovolili malinko přitláčet, ale že malá ještě nemá dorotovanou hlavu, tak na levý bok a čekat, kontrakce na monitoru jsem měla jen k 50ti, ale strašně moc bolestivé, v tom šoku jsem si i zapomněla říct o cokoliv na bolest, takže jsem fakt porodila sama, což nechápu Jenže malé začaly padat ozvy, já byla na 10cm otevřená, takže hlava nehlava, musela jsem ji vytlačit, to mi vůbec nešlo, nevěděla jsem, jak na to - vůbec to nebylo jako tlačit, když je člověk na velké. Tlačila jsem asi do hlavy, já nevím, ale pak jsem to konečně pochopila, sestra mi skočila na břicho, jirka mi pomáhal tlačit nohy od sebe a k břichu, doktorka mě nastříhla (mimochodem, ač jsem ho prosila, ať se dolů nedívá, viděl absolutně vše a vzal to báječně, jen byl, chudák, bez sebe z toho, jak viděl, že strašně trpím a že mi nemůže nijak pomoct), a najednou byly veškeré kontrakce pryč, malá měla hlavu skoro vebku, koukaly jí vlásky, a já neměla jak tlačit, děloha se na mě vykašlala. Ozvy padly, doktorka řekla, že jestli ji teď nevytlačím, vezme kleště, což mě nakoplo a boelst nebolest, z posledních sil jsem zatlačila, dr do mě strčila obě ruce a najednou strašná úleva a malá byla venku. Sjela na to lůžko pode mnou, zakuckala se, odplivla vodu, pokakala se a začala kňourat. Jak jsem ji slyšela, že žije, padla mi hlava a jenom jsem ležela, byla jsem zoufale unavenáa užívala si pocit, že mě nic nebolí. Jirka brečel, děkoval mi za ni, jak je nádherná, byl ji se¨sestričkami a pediatrem ošetřit, zabalit, podepsat, a pak mi ji přinesli s tím, že je v pořádku, a to byl nejkrásnější pocit, který jsem v životě poznala, najednou jsem si uvědomila, že ve mně z takových dvou nicotných buněk vyrostl nový život, miminko, živá a krásná holčička, že ten človíček je kousek mě, tiskla jsem ji k sobě a ona neplakala, jen na mě koukala, byla nádherná, i když si pamatuju, že porod hrozně moc bolel, jak, to už si nevybavuji, v tu chvíli to bylo za námi a to bylo nejdůležitější. Bohužel mi malou zas odnesli, byla jsem strašně slabá a skoro tam omdlévala, jak nedotočila hlavu, potrhala mi děložní hrdlo a ztratila jsem skoro litr a půl krve, pak jsme čekali půl hodiny na placentu, darovali jsme pupečníkovou krev a nechtěla se pustit, prý se to stává, ale po půl hodině už říkali, že tak ještě pět minut a pod narkózu, naštěstí se tedy pustila sama, vytáhli ji a dr mě sešila vevnitř, to šlo, ale venkovní šití? Jen jsem celou dobu řvala, že to strašně bolí, tekly mi slzy, i emoce, jak to ze mě všechno spadlo, brečela jsem a fňukala jako malý dítě, deset stehů, a cítila jsem každé propíchnutí, utažení...pak přišel primář a řekl, že musím dolů na JIPku, abych jim tam nezkolabovala, tak mě převlékli, převezli dolů a začali do mě ládovat jednu kapačku za druhou, ani nevím, co všechno, ale měla jsem ruce pořád flašky, až do rána. Ráno přišla sestra s tím, že mi pomůže vstát a do koupelny, což nešlo, jak jsem se zvedla z lehu, začalo mi hučet v uších a málem jsem jim tam zkolabovala, takže zpátky lehnout a na oddělení nejdřív druhý den ráno. Naštěstí na JIP potřebovali akutně místo, takže mě převezli o pokoj vedle, aby mě měli pod kontrolou, ale byl to už normální pokoj, pustili ke mně jirku a přinesli malou, a to mě tak nakoplo, že jsem dokázala vstát, dojít si na záchod - měla jsem cévku, takže to bylo ok, ale chtělo se mi na velkou, což mi den po porodu taky nikdo nevěřil jirka mě tam odvedl, pomohl mi se osprchovat, obléct, a pak už mě převezli na oddělení a malou mi každé dvě hodiny nosili, nemohla jsem pořád vstávat, jak jsem se zkusila nrovnat, nemohla jsem popadnout dech, prý to dělaly hnuté orgány, nebo co Druhý den ráno se dětská sestra přišla zeptat, jestli už se cítím na to mít malou u sebe pořád, takž jsem samozřejmě řekla, že ano, a pak už mě to donutilo vstávat a rozchodit to. Bylo to každou hodinou lepší, třetí den po porodu už jsem fungovala jakžtakž normálně, akorát to šití začalo bolet Pátý den po porodu nás pustili domů, maličkou naočkovali, pořád se na ni pediatři chodili dívat s tím, že je nádherná, úplně zdravoučká, a i mně se šití krásně hojilo, modřiny, otoky a podlitiny slezly, šestý den po porodu mi vypadl první steh, i jsem našla odvahu se tam dolů podívat a paráda, vůbec není vidět žádná rána, krásně mě tam paní doktorka sešila - tímto děkuju celému gyn por odd. NSP Mělník, obzvlášť paní doktorce Ščamborové a oběma PA, které jsem u porodu měla, strašně moc mi všichni pomhli, bez nich bych malou asi jen těžko dostala ven. Obrovský dík touto cestou patří i našemu taťkovi, byl mi obrovskou oporou a já mu za to nádherné stvoření strašně děkuju. Nemaluju si budoucnost jen růžově, ale teď jsme všichni zdraví, šťastní, malá krásně papa, týden po porodu je na porodní váze (3250g, 49cm, narodila se v 17.56, tedy po 25minutách tlačení, zapomněla jsem to napsat ), já mám mlíčka jak pro deset dětí a zatím moc nepláče, jenom papá, kouká a spinká, je to miláček Ale asi ji strašně rozmazlím, nedokážu ji nechat ležet a plakat, když ji třeba bolí bříško nebo má hlad, hodně ji chovám a mazlím, a je pravda to, co se říká - že vlastní dítě je vždycky nejkrásnější na světě Má chudinka na hlavě pořádnou bouli, jak šla těžko ven, ale to se zahojí Děkuju všem, kdo dočetli až sem, musela jsem se z toho vypsat, i když to bylo hrozně bolestivé, díky tomu máme naši holčičku, a mít někoho, komu může člověk dát veškerou lásku, co je schopen v srdci najít, je ten nejkrásnější dar na světě..dar nového života...a to vynahradí jakoukoliv bolest (Mimochodem, za ma¨lou jsem dostala prstýnek z bíleho zlata s bílými kameny (nevím, co to je, vypadají jako křišťál)skoro za pět tisíc, taťka se nám zbláznil, a to ji jeětě dva dny zapíjeli za dalších pět tisíc )

Epidurál

I mimča přes 4 kila se dají porodit bez epidurálu...

Epidurál

Ahoj maminky, měla bych na vás jednu otázku a to, zda nemáte nějaké zkušenosti s epidurálem????Nebo zda jsou nějaké jiné metody tišení bolestí při porodu????Moooc děkuji...

Registrace k porodu

Pěkný den všem,maminky i budoucí maminky, chtěla bych se zeptat na Vaši zkušenost, názor. S manželem jsme se rozhodli, že porod našeho prvního človíčka si užijeme v Hořovicích. Jako "nouzovou" variantu, že by přišly neočekávané komplikace, které by ohrožovaly miminko nebo mne, jsme zvolili FNKV (zácpa na Barrandovském mostě:)). Problém je v tom, že Královské Vinohrady od letošního ledna své rodičky také registrují.Pro jistotu jsem se tedy v FNKV zaregistrovala, nechci totiž při případných komplikacích jezdit po Praze nebo středních Čechách a modlit se, kde nás vezmou. Přesto bych ale chtěla rodit v Hořovicích. Chci vás poprosit o názor, zkušenost, zda je možné být zaregistrovaná v jedné porodnici a rodit ve finále v jiné. Jistě, že do obou porodnic jsem již objednaná k osobní schůzce, kde budu mluvit s lékaři a vše si vyjasníme. Přesto ale... co vy na to?Díky za vaše názory, zkušenosti...

Porod

Ahoj holky ctěla bych se zeptat jstli tady někdo rodil v Bohunicích? chtěla bych rodit do vody jaké stím máte zkušenosti? Jinak některé ty příběhy tady berou dech.Sama se porodu dost bojím hlavně toho že mi dojde síla a já nebudu dost tlačit

A prý že to nevypadá :-))

Ahoj,ráda bych se s vámi podělila o svůj zážitek z porodu. V pondělí 5.1. jsem byla na kontrole, a doktor že to prý na porod zatím nevypadá, termín jsem měla 10.1. Tak jsem spokojeně odešla domů. A hele, ve středu v jednu ráno mi v posteli praskla voda a už to běželo, vydali jsme se tedy do porodnice a v 7.1. v 10:05 se narodil Jakoubek 3,37kg a 51cm. Tak tady vidíte, že ani doktoři nejsou neomylní. Jinak porod proběhl dobře, rodila jsem v Havířově a musím mooooc pochválit MUDr.Čechovou, vynikající, mladičká a příjemná lékařka. Jen jsem měla problém s porodem placenty. Mám pocit, že všude se píše, jaká to není formalitka, a pro mě to bylo asi nejhorší z celého porodu. Protože jsem si po porodu oddychla, jak to mám za sebou, a přišel porod placenty. Nebyla vrostlá a hodně pevně držela a paní doktorka se rozhodla ji manuálně vytáhnout, fuj, fuj, to byl děs, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem nemusela do narkozy a na výškrab, ale nikomu to nepřeju.Jinak celkově pocit dobrý, manžela jsem měla sebou, všem váhajícím vřele doporučuji, a dneska už se doma těšíme z toho našeho drobečka. Je moc hodný, pěkně papá a přibírá.Všem nastávajícím maminkám, které si tady pročítají příběhy, jako jsem to dělala já, přeji co nejlepší a hladký průběh porodu a nebojte se, není to tak strašné a to horší rychle zapomenete. Děkuji všem co to dočetli až do konce.

Císař

Ahoj maminky. Dneska jsem byla v poradně a tam se bohužel povrdilo, že naše beruška je v poloze zadečkem. Chtěla bych se zeptat na zkušenosti s poroden klasickou cestou a poprosit Vás všechny maminky, které si prošli Císařem, zda by mi mohli popsat pocity při aplikaci anestezie do páteře a pocity po tom. Mám z toho strach, nikdy jsem neprodělala žádnou operaci. Chtěla bych kojit a starat se o své miminko co nejdřív. V knížkách píšou, že tato anestezie je pro mimčo šetrnější. Váhám jestli to mám podstoupit a nebo si dát elkovou narkozu.Jsem z toho všeho všeho pěkně vyplašená a nervózní. Moc děkuju za odpovědi. Hanka

porod

Ahoj, rozhodla jsem se s vámi taky podělit o pocity a zkušenosti z porodu. Z pátka na sobotu (3.1.) v noci jsem měla bolesti jako při menstruaci. Říkala jsem si, to jsou určitě poslíčci. K ránu mě bolesti přestali a mohla jsem zase skoro normálně fungovat. Je ale pravda, že jsem nebyla úplně ve své kůži. V sobotu večer kolem 10 mi bolesti začaly znovu. Tentokrát ale byly úplně jiné. Nejdřív byly po 20 minutách, potom po 10-15 minutách. Pochopila jsem že ten den asi porodím. Do rána jsem chodila po bytě a vůbec nespala. Říkala jsem si, že do porodnice je ještě čas jet. Co by tam taky se mnou dělali. No a tak jsem si pro jistotu hned ráno nachystala všechny věci a přítel pro jistotu smontoval postýlku. V 11 jsem začala dělat oběd. Jenže to už se bolesti začaly zintenzivňovat - už to bylo po 5 minutách. Ještě jsem si pořád říkala, ještě chvíli vydrž. A během chvilky to byly už jen 3 minuty. To už jsme na nic nečekali a jeli do porodnice. Jen co jsme přijeli, tak mě napojili na monitor a v tu chvíli mi praskla voda. Přijeli jsme asi v 13:15. Sestřička říkala, že do večera do 8 určitě porodím. Přítele jsem poslala domů a řekla mu že mu pak zavolám aby přijel k porodu. Mezitím mi museli dát antibiotika do žíly. Kontrakce se začaly stupňovat. Když se střídaly sestry, tak jsem psala přítelovi, aby po 7 přijel, že to bude akorát. Jenomže za 10 minut za mnou přišla sestra a řekla mi že jestli ho chci u porodu, ať mu hned zavolám, že jinak to nestihne. Tak jsem mu zavolala ať hned přijede. Mezitím jsem už byla na porodním sále a malá se hlásila na svět. Přítel přijel v pravou chvíli. Myslím že jsem ještě 4x zatlačila a malá Viktorka se narodila. Nástřih si vůbec nevybavuji, to šití ale potom docela bolelo. Nejkrásnější bylo, když mi Viktorku položili na břicho. Na to v životě nezapomenu. Po porodu jsem sice měla pár komplikací (museli mi dát trasfuzi krve a udělat revizi), ale to všechno za to fakt stálo. Nemůžu říct, že bych nechtěla rodit ještě jednou. Je to opravdu ten nekrásnější pocit na světě.

Můj porod 2

Termín byl danej, máme přijet 22.12. ráno, a že nám ho vyvolaj. Nestalo se, doktorka řekla, že to nevypadá a máme přijít 24.12. Byla jsem smutná, protože jsem se na našeho uzlíčka moc těšila. Cestou domů jsme ještě nakoupili nějaký dárky a přemýšleli, jestli teda pojedem pro syna k babičce. Byl u ní na hlídaní a já samosebou trpěla odloučením. Nakonec jsme se rozhodli, že než pro něj zajedem, půjdem na pizzu a dáme si vanu a sexik. Bylo 14 hodin, sotva jsme si objednali tak to začlo. Kontrakce a rovnou pravidelné po deseti minutách. Ale říkali jsme si, že to nic, a tak si manža dal v klídku pizzu, já do sebe taky něco nasoukala. Ještě si dělal srandu, že do ní dali něco zkaženýho, že se tak svíjím. Doma jsme napustili horkou vanu – ta mě totiž už několikrát poslíčky zklidnila. Tentokrát to mělo opačný efekt. Bolesti byly čím dál silnější a už po třech minutách. Manža mě nějak oblíkl a dotáhl do auta. V Bohunicích jsme zkoušeli jít od vrátnice, ale je to daleko a naštěstí nás vrátnej pustil autem až k porodnické klinice. Čekání na výtah bylo nejhorší. Pak už to šlo rychle. Sestra si mě pamatovala od rána a jako kdybych šla jen na prohlídku mě vedla k monitoru. Pak ale pochopila, že je to zbytečný a rovnou mě nachystaly na porodní box. Byly tam dvě asistentky, jedna mě připravovala a druhá vyslýchala manžu a psala přijímací zprávu. Pak ta první řekla, že jestli chci, tak můžem tlačit. Já ani tak ne, ale Vendulka chtěla. Ještě jsem si řekla o injekci proti bolesti, protože mi to doporučila gynekoložka. Asistentka odpověděla, že než by to zabralo bude po porodu. Měla pravdu. Tlačili jsme třikrát a byla na světě. Přesně v 16 hodin. Od výtahu to mohlo trvat tak 20 minut. Když mi ji daly na bříško, nevěřila jsem, že už to mám za sebou. Plakala a plivala plodovku. Manžovi přikázali přestřihnout pupeční šňůru, pak jí utíraly a vysávaly tu plodovku. Mezitím pode mnou složili lůžko a připravili na šití. Vendulka měla úplně stejný míry jako Jiříček: 52 cm a 3,650 kilo. Když mě doktorka došila, nechaly nás tři spolu, dali mi jí k prsu, ale ještě nechtěla sát. Dostala jsem večeři a čaj a malou si vzali na prohlídku na novorozenecký. Trochu jsme si odpočala, šli jsme se osprchovat a pak mě převezli na pokoj. Manža odešel v šest hodin a chvilku potom mi přinesly malou. Celkově to byla pohoda. Všichni nás chválili jak jsme se trefili do termínu a taky že jsme přijeli rodit akorát.

Porod?

nevím jestli mám vůbec svůj zážitek psát abych nezastrašila nějaké nerodící maminky,ale pokusím se tak ve zkratce popsat i svůj zážitek z mých dvou porodů.Nejprve musím napsat že jsem rodila první dceru v 26 letech a druhou ve 34 letech.před prvním porodem jsem se vlastně vůbec nebála,moje mamka i sestra by mohly rodit za housku na přání,prostě přišly prdly a bylo dítě na světě.Byla jsem na 1000 % přesvědčená že u mě to nebude jinéMěla jsem první poslíčky a hned spěchala do porodnice,bylo to asi 3 dny před termínem,tam mi hned oznámili že do oběda bude mimčo na světě,pak jsem se ještě asi 3 hodinky mezi kontrakcema usmívala a pak už se u mě scházeli jen různí doktoři,vyšetřovali mě,napíchávali vodu,dávali provokačky abych se otvírala a po nich uklidňovačky abych se nevyčerpala až dojde k samotnému porodu.V půl šesté večer když jsem měla pocit že je to moje poslední desetiminutovka v životě mě vezli na sál na císaře.Narodila se krásná a zdravá dceruška,která byla normálně velká a normálně krásnáprostě moje !!!Tím okamžikem pro mě nějaké další rození dětí nadobro skončilo a jako všechny maminky jsem řekla už nikdy více!!!Nechápu že se to po dvou třech letech tak semele že si ta ženská řekne,co kdyby jsme měli ještě další mimi??I já bláhově viděla jen uzlíček v náručí a nevzpomněla si na to co tomu předchází.Po několikaletém snažení se v Barunčiných 6 letech konečně podařilo zplodit drobečka.Už u druhého měsíce jsem si nosila břicho v náručí,protože jsem měla pocit že to ze mě vypadne nějak dřív,přibírala jsem kila závratnou rychlostí a funěla a funěla.A nevím pročale přála si tentokrát rodit normální přirozenou cestou abych taky poznala,,to druhé,,Vybrala jsem si pochopitelně jinou porodnici protože těm prvním jsem po první zkušenosti nevěřila a jezdila do 50 km vzdálené porodnice,kde mě ujišťovali že porodím normálně a že není důvod rodit císařem.Zapomněla jsem uvést že jako vysvětlení proč to byl 1.císař mi řekli že mám úzkou pánev a nemohu rodit normálně.Mých 153 cm tomu nepřidá,tak jsem byla stejně připravená na císaře a jen snila o tom jaké to je tlačit.Když nastal den D,dorazila jsem do mnou vybrané porodnice a shrůzou zjistila že slouží doktor který léta pracoval v té kde jsem rodila poprvé a učil se tam praktik rodění dětí.Já měla stahy po dvou minutách a on se mě zeptal proč že jsem přijela jelikož mě vyšetřil a neshledal známky porodu kromě těch že jsem řvala bolestí.Požádala jsem,že bych moc chtěla zkusit normální porod,řekl,,uvidíme,,a odešel,sestra mě zatím oholila a připravila na obě varianty porodu a pak to začaloPo dvou hodinách jsem klečela na kolenou a prosila o císaře,ale se slovy že vše se vyvíjí jak má mě nechali dál vyvádět.NO ŘVALA JSEM FEST ALE JAK UŽ JSTE POZNALI JSEM HYPOCHONDR A MOJE PROŽITKY JSOU JAKSI SILNĚJŠÍ NEŽ JÁ A TAK JSEM ŘVALA O STO ŠEST A PROSILA ZA ODPUŠTĚNÍ!!Asi po 2 hodinách přijel manžel a sestry si oddechla že je tu konečně někdo kdo převezme jejich práci a hlazení.To se ale spletly,funěla jsem a hekala a na doktorovi vydupala epidurál.odebrali krev a přijel anesteziolog,drželo mě asi 5 sester a on neustále říkal,sakra sakra,nějak mi to nejde napíchnout.I přesto že jsem se snažila mezi umíráním nedýchat a nehýbat.Pak konečně nastala chvíle kdy dr.řekl,jdeme na to,až řeknu teď tak zatlačíte,řekl teď a já zařvala snad na celej špitálříká,maminko,nekřičte a tlačte,takže druhý pokus,zase ÁÁÁÁÁÁÁÁ a vyšel ze mě jen táhlý řev postřelené laně,až napotřetí mi ukázal jak nafouknout tváře a zatlačita ejhle,konečně jsem to pochopila a začala dělat co mám,na 3 zatlačení byla venku druhá holčička,krásná,zdravá a zase moje!!Nástřih jsem necítila ale šití každý steh,bylo mi řečeno že mi nezabral ani ten epidurál ale ani injekce na zmírnění kontrakcí a ani 2 injekce na umrtvení při šití.JSEM ASI DIVNÁ,řekl doktor.Musím ještě dodat že jsem se jim všem po porodu hrozně omlouvala že jsem vyváděla a křičla a oni mě jen uklidňovali že nejsem jediná a že to bylo v pohoNo nevím ale vím jistě že žádné třetí těhotenství ani porod mě už nehrozí....i když možná..... !!Na závěr ještě poslední věc,ty které máte za sebou své první či druhé porody mě chápete a ty které to teprve čeká se nebojte,nakonec po tom všem držíte to svoje kuřátko v náručí,pláčete štěstím a víte že každá bolest je nicotná proti štěstí a radosti kterou prožíváte.

Tak já se taky podělím.15.6.jsem měla první termín 18.6 mě mudra poslala do porodnice na měření a stále se nic nedělo už jsem začínala být dost nervozní protože pokaždé jsem začínala rodit na termín.a jelikož se nic nedělo tak mě objednali 20 na vyvolání,no a to jsem řekla že na vyvolání nepujdu v žádném případě že mě tam budou ještě ten den mít.A jako kdyby mě mimčo vyslyšelo, v 16.00 taková zvláštní bolest mírná tak jsem si říkala že by už konečně? když jsem začala sledovat hodinky tak bolesti jsem měla po 20min v tu chvíli taková radost ale zároven i strach když už jsem věděla do čeho jdu.Manžel ještě o ničem nevěděl protože co kdyby náhodou to byl jen poplach.Ve 20.00 byly bolesti o něco silnější a po 10 min.Tak povídám manželovi tatko mam bolesti, dnes pojedem,ten by jel nejradši hned.Tak říkám neplaš až to bude k tomu řeknu včas.Asi ve 22.15 říkam jdu se osprchovat a pak hned spát manžel šel taky,jenomže během 5 minut se bolesti tak zesílili že jsem nemohla ani ležet.tak sejdu do kuchyně že si dám poslední kávu probudím segru,ale už jsem si nedala ani to kafe jaký jsem měla bolesti.Ségra šla probudit manžela at se ustrojí že pojedeme.Do porodnice sme dorazili něco po pul noci a bolesti už po třech min.Otevřená jsem byla na 7 udělali přípravu ale vodu píchnout nemohli jelikož všechny tři sáli plné.takže jsem vlastně čekala až se něco uvolní.asi ve dvě mě vzali na sál, už mě to nutilo tlačit ale chyběl mi ještě jeden abych mohla rodit pak říkam už to nevydržím sestra se koukla a povídala tak rodíme.Celkem jsem zatlačila dvakrát a malej byl na světě.Vážil 3070g 49cm.Mudra mi řekla kdyby takhle rodil každý tak se vůbec nebudou zlobit.A jelikož se ani do třetice nepovedla holčička tak si myslím že ještě jedenou sem určitě napíšu.Jinak se omlouvá za délku a případné chyby.

Není to vždy tak, jak se píše

Zdravím všechny nastávající maminky a chci se podělit o zkušenost. Před narozením své dcerky jsem si půjčila pár knížek z knihovny. Myslím, že mi to stačilo, protože jsem se dověděla tu nejdůležitější věc, jak tlačit. Všude se také píše, že porod začíná pomalu kontrakcemi po 10-20 min. Mě začal porod trochu jinak. V noci na pondělí mě začaly bolet klouby a začala jsem mít teploty. Ještě v úterý jsem srážela teplotu paralenem (manžel se běžel zeptat do lékárny). Ve středu ráno jsem šla ke svému doktorovi a ten mi oznámil, že jsem už otevřená na tři cm. Divil se, že jsem nepoznala porod. Jenže nikdo nikde nepíše, že můžou být bolesti bez přestávek a jako při chřipce. Po příjmu v nemocnici jsem dostala antibiotika a porod mi museli vyvolat. V deset večer jsem porodila holčičku celkem bez problémů, jen mě museli několikrát nastříhnout, protože měla vztyčenou ručku. Jinak si myslím, že jsem měla porod krásný a ani bolesti nebyly nic hrozného. Docela jsem si to užila.

Mam dotaz

Ještě jsem nerodila, ale začínáme plánovat miminko a asi jediný čeho se u porodu bojim je nástřih, ten přeci musí strašně bolet ne? Nebo to jen hrozně zní a vypadá?

Náš porod

Ahoj,tak taky vám sdělím svůj zážitek z porodu.Termín jsme měli 24.9.2008 a očekávali jsme prvního potomka.Vypadalo to že budu přenášet,strašně jsem chtěla aby náš poklad už byl venku.Nejen z těch útrap probdělých nocí a bolestí celého těla,ale že jsem se těšila až poprvé spatřím naše miminko.Ta touha překonávala i mé obavy z porodu.Měla jsem samozřejmě strach,ale ne takový.V pátek 19.9. přijel manžel domů z práce,položil mi obvyklou otázku,jak sme se měli.Postěžovala jsem si jak mě mimi zlobilo:-).Sehnul se k mému bříšku,pohladil ho a řekl,že mě nemá zlobit a ať už jde ven.Poté jsem se oblékla a jeli jsme nakoupit.Říkali jsme si,že to je asi náš poslední víkend ve dvou,tak si ho v rámci možností užijem.Nakoupili jsme si,dokonce i maso,že si ho naložíme a uděláme si takovou menší grilovačku.Zbytek dne proběhl v pohodě,večer jsme ulehli ke spánku.20.9.,sobota,půl třetí ráno.Vzbudila mě taková divná bolest.Pochvíli to odeznělo a ani ne za 5 min jsem ucítila znova tu bolest.Vstala jsem a šla na záchod.Bolest se pořád vracela.Bylo mi jasný,že to jsou kontrakce.Měla jsem strach,že to nepoznám,ale poznala.Vrátila jsem se do ložnice a vzbudila manžela.Ten ihned,že vyrážíme do porodnice.Umyla jsem se,oblékla,vzala věci a už jsme jeli.Po dlouhém vyšetření mi sdělili,že to na porod ještě není,ale že si mě tam nechají.Manžela jsem poslala domů a já si šla lehnout na lůžko.Porodní asistentka mi kladla na srdce,abych zkusila usnout,abyh se prospala,že kdybych opravu náhodou rodila,tak ať sem odpočinutá.To sice bylo hezký,ale umíte si představit usnout,když máte kontrakce.Za hodinu,v 6.15,jsem šla znovu na vyšetření.A jelikož jsem se zase o trochu více otevřela,tak mi sdělili,že už to dotáhnem do konce.Zavedli mi klystýr.Když už jsme byla konečně vyprázdněná,mohla jsem zavolat manželovi.V 9.30 mi píchli vodu a pak už to jelo.Kontrakce byly čím dál víc silnější a nesnesitelnější.Horor bylo pro mě natáčení,ležet na tom lůžku přes 20min bylo jedno z nejhorších utrpení.Strašně mě pomáhalo chodit nebo hopsat na míči.Manžel stál pořád při mě,povzbuzoval,opravdu se snažil.Mě to bylo ale úplně jedno,chtěla jsem jen aby to už skončilo.Měla jsem hrozný hlad a taky se mi chtělo děsně spát.Vždy když nastala pauza mezi kontrakcemi,tak jsem málem usnula.Po 11h nastaly ukrutný bolesti.Sály byly 3 a všechny obsazený,další jedna byla na příjmu a porodni asistentka byla jen jedna a ještě ke všemu zrovna měnili službu doktoři a sloužil ten,kterého jsem nechtěla.Pravda je,že mi to v tu dobu bylo zcela jedno,jaký doktor zrovna slouží.V 11.30 přicházeli už takové kontrakce,že sem si myslela,že opravdu porodím.Asistentka jen ať dýchám,že ještě nerodím a odešla.Chytla jsem se manžela a řekla mu,ať někoho zavolá,že prostě rodím.Tak nakonec přiběhla,koukla na mě a zavolala doktora.Přišel a že by to mohlo jít.Třikrát a nic.Mezitím mě nastřihli,vůbec to nebolelo.Můžu vám říct,že jsem měla spousty přečtených článků co dělat při porodu,v tu chvíli jako kdych nic nečetla,nevěděla jsem nic!Byla jsem v háji s dechem,vůbec jsem to nemohla rozdejchat a to jsem nekuřačka,strašný.Píchli mi vyvolávačku kontrakcí(nebo něco takového,já vlastně ani nevím) a doktor se na mě podíval a řekl vážným hlasem,že přijde velká kontrakce a že musím pořádně zatlačit,že už neslyší ozvy miminka.To mě vyděsilo a dala jsem do toho všechny síli co jem měla a najednou taková úleva,když ze mě vyšla naše malá princeznička.Ve 12.02 byla na světě.Vůbec si nepamatuji,kdy poprvé zabrečela,byla jsem asi v takové té agónii nebo co.Spolu s manželem a naší dcerkou jsme strávili dvě hodiny na sále.Byl to neuvěřitelný pocit,konečně máte svého drobečka na svých prsou,můžete ho pohladi,pomazlit se,prostě něco krásného.Malou si pak odvezli sestry z kojeneckého a já se šla dát dohromady.Vůbec jsem nemohla vstát z lůžka.Když jsem se postavila na nohy,nemohla jsem se najednou nadechnout a bylo mi na omdlení,to je prý normální stav.Manžel mě vyprovázel do sprchy,hlídal mě,abych někde nespadla.Myslím,že bez mého manžela bych to tak nezvládla,jsem mu vděčná,že tam byl se mnou.Pak jsme se s manžílkem rozloučili a sestra mě odvedla na pokoj,tam jsem konečně dostala najíst a se sestrou z kojeneckého jsem se domluvila,že mě malou můžou přivézt za hodinu,že si chvíli pospím.Moc jsem toho nenaspala a s malou už vůbec ne.Strašně jsem se těšila domů.Ty vizity a taková ta buzerace,to na mě není,byla jsem šťastná když jsme mohli jít domů.Po třech měsících bolest z porodu vyprchala a těším se až pořídíme za pár let naší Denisce sourozence.

císařský řez

Naše Madlenka přišla na svět 17.12.2008 císařským řezem 14 dní před trmínem. Od 11.12.2008 jsem ležela na gyndě a myslela si ,že budeme mít krásné datum 12.12.,ale to jsem se přepočítala.Přijali mě z důvodů 1.konec pánevní 2.téměř žádná plodová voda.No nakonec pan primář při indikacích mi řekl,že času do termínu je ještě dost a že se třeba ještě otočí a že mi udělají veškerá vyšetření a pak se uvidí.Já byla dost vyděšená,protože první těhotenství skončilo potratem právě k vůli tomu,že mi odešla všechna plodová voda a to už sem byla 19 týden!!!No po všech vyšetřeních kdy ozvy byly hraniční,plodové vody nepřibylo,mimi se neotočilo a navíc se zjistilo,že nečůrá - potencionální další problém,mi řekli,že teda domů mě nepošlou,ale řezat mě zatím taky ještě nebudou. Přiznám se že nastal víkend a já byla čím dál víc vyděšená ,vystrašená,snad i hysterická a celou sobotu i neděli jsem do doktora,který měl službu pořád dokola hučela,aby už mě řízli,jina,ŽE SE ZBLÁZNÍM!!!Nakonec mi v něděli večer slíbil,že v pondělí ráno příjde a na velké vizitě to protlačí!!!Protlačil,ale musela jsem si ještě až do středy počkat.Nakonec z toho vyplynulo,že problém byl v tom,že mě nechtěli řezat ve 37tt,ale 38tt už zas takový problém nebyl.Nechala jsem si píchnout epidurál,jen proto,že pro mimi je to bez zátěže,ale přiznám že hodinu před tím jsem silně uvažovala o tom,že se nechám uspat!!Přece jen je to divné jít na operační sál s vědomím,že vás budou řezat.No pak se ty obavy nějak rozplynuly,píchli mě položili na stůl a najednou jsem měla jiné starosti.Kromě krku a hlavy jsem necítila nic,měla jsem pocit,že moje plíce jsou velikosti vlaškých ořechů a pořád jsem se snažila upoutat něčí pozornost,aby mi to rychlej uteklo a nesoustředila se na to co cítím....a netrvalo dlouho a uslyšela jsem chroptění a pak mi řekli,že je to holčička a pak sem slyšela nejkrásnější křik na světě....a bylo to!!!Tatínek byl na blízku a tak naši Madlenku ošetřil,umyl a zvážil a pak spěchal utěšit mě,že má všechno co má mít a nic nemá navíc!!! Když mě přivezli na pokoj měla jsem ještě slzavé oči,ale už sem zase reálně myslela a poučená z místních diskusí si hlídala každý pohyb hlavy,abych se vyhla možným nepříjemným migrénám,které po epidurálu mohou nastoupit.První vstávání po 12 hodinách bylo opravdu strašné!!!Ale nakonec jsem to zvládna a došla až do sprchy a zase zpět do postele.To bylo to nejhorší - vstát a zase si lehnout.Každým dnem to bylo ale lepší.Dnes jsem 19 den po porodu a běhám, pčíkám, kašlu,jakoby se nic nestalo.Přeju Vám všem,aby porod byl procházka růžovým sadem a brzo jste měly v náručí vašeho drobečka!!!!

Nejhorší den mého života

ahoj holky, tak už jsem se dostala k tomu,abych vam napsala ,jak jsem přivedla na svět moje mimi..termín porodu jsem mela .termín porodu jsem měla 10.8.2008,všechny kamarádky kolem mě co měly termín až po mě už dávno odrodily a já pořád nic..jen ty nervy a strach byly ooobrovsky...týden po termínu mi odpol začaly bolesti,do večera se stupnovaly, v jednu v noci jsme jeli do porodnice.Tam mi natočily monitor a a všechno najednou ustalo a bolesti byly pryč.Připadala jsem si jak ta nejvetší trubka...nechaly si mě tam,stejně bych šla další den na příjem.Ráno po vizitě to začalo znovu,pomalu jsem se otvírala,proklínala jsem se,zanadávala si,odpoledne se to opět zastavilo,bylo mi už do breku,chtěla jsem to mít za sebou.Poslala jsempřítele domů,že prý to dneska určitě nebude. v devět večer nastoupily ukrutný bolesti,doktorka mě vyšetřila a už jsem volala domů at kouká přifofrovat do porodnice.vše bylo zatím v pohodě.Když jsem byla na osmi cm malé začaly padat pulzy,monitir se rozječel a já coby zdravotní sestřička věděla že něco není v pořadku. Na císaře už to nešlo, napíchaly do mě kapačky,nastřihly až k zadku a malou ze mě doslova vytlačily loktama.to byla úleva.... určitě to všechny znáte...,čekala jsem až mi malou položí na bříško a pořád nic.pak mi jí přítel přinesl ukázat zabalenou,ani jsem si jí nestačila prohlídnout a už mi jí brali že se jišpatně dýchá.. dlouho mě šili,to mi přišlo ještě horší než samotný porod.pak nám přišli oznámit že se něco děje a že malou povezou do prahy na vyšetření a že bude ležet na jipu. doktorka mi zařídila že jsem jí ještě mohla vidět.ležela v inkubátoru,přivázáná,kolem ní samé hadičky,horší pohled snad už to nemohl být.poslední slova byla že má asi něco ze srdíčkem,to víte,řvala jsem jak želva.dovezli mě na pokoj a at prý na to nemyslim!!!!! to se někomu řekne...druhý den mi přišla doktorka z novoroz.odd řict že je malá na jipu v motole a že má zápal plic...vdechla plodovou vodu která už byla zkalená.... no at to zkrátím....byly to nejdelší a nejhorší dva dny mého života,měla jsem miminko a neměla,ani jsem pořádně nevedela jak vlastně vypadá atak.bylo mi strašně smutno a hrozně jsem se těšila až jí přivezou zpět.... ten den D nasatal po dvou dnech,celý denjsem stála u okna a čekela,konečně jsem se dočkala a byla ze mě ta nejštastnější máma pod sluncem.Vím že to dopadá i hůře,ale nikomu bych to nepřála zaít ten strach. všem mimčům co se narodí a nejsou uplně zdravoučký taak přeji brzké uzdravení a štastný návrat k maminkám, a vám maminky držím všechny palečky