Můj POROD - nové diskuze

kontrola

tak jsem byla dneska na kontrole po šestinedělí-hurá mám to zasebou,vše je vpořádku tak jak má být,ale ...ptala jsem se jestly už můžu cvičit na břicho sklapovačky-prý vžádném případě,že si prý mám koupit knížku ze cvikama na břicho..holky poradte jaké teda můžu aby mi splajsklo a trošku posílilo

kojení

Holky co mám dělat když mi Eliška nestíhá odpíjet všechno mlíko už to z prsou teče samo a dost mě bolí sestra mi říkala hlavně ať neodsávám a neodstřikuju že se ho udělá dvakrát tolik.dávám studené obklady to je dobré ale tak na 10 minut

Narození našeho Ondráška

Ahojky, chtela bych se s Vami podelit o moji zkusenost z porodu. První termín jsme meli 25.5.2009, ale propásli jsme ho:), porodu jsem se vubec nebala.4.5.2009 mi pan doktor udelal Hamiltonuv hmat aby tomu pomohl-mimochodem, bylo to docela bolestive.5.5.rano jsem mela pocit, ze mi odtekla troska plodove vody, (to jsem mela i v den kontroly, ale sestra mi rekla, ze to urcite plodovka nebyla,ani nechtela vlozku, kterou jsem mela sebou aby to zkontrolovala.)Nicmene pokazde, kdyz jsem vstala, tak ze me odtekla troska vody,tak jsme radeji vecer sedli do auta a jeli na kontorlu(az do Jihlavy), uz si me tam nechali,6.5. v 8 rano mi dali vyvolavaci tabletku, ale mela jsem velke bolesti bricha a horecku,myslela jsem, ze to nepreziju.Pripojili me na monitor a zjistili, ze srdecni ozvy miminka nejsou moc dobre, behem 10 minut jsme byli na sale a zacaly pripravy k cisarskemu rezu. Ondrasek se narodil 9:50 a diky panu doktorovi,ktery jednal rychle jsme oba v poradku, mela jsem velky zanet a zakalenou plodovou vodu, malinkej uz ten zanet dostal taky,takze byl 3 dny na JIP.Nastesti jsme uz oba doma a v poradku.Jsem moc stastna, ze to tak dopadlo a chtela bych vam rict,abyste nic nepodcenovali a pri sebemensim podezreni, ze neni vse jak ma byt se nenechali odbit, jako ja sestrickou.

Bylinky pro zdraví

Pro zdraví a krásu Vás a Vašich nejbližších nabízíme čistou přírodní kosmetiku, vyrobenou v Čechách ze surovin z ekologického zemědělství nebo volného sběru. Tyto produkty jsou certifikované, mají označení CPK nebo CPK bio. Jsou vhodné pro těhotné ženy, kojící maminky, miminka a batolata, školáky i dospěláky. Seznamte se s naší nabídkou na www.herbavita.cz.

císař

Ahojky můžete mi prosím poradit, jsem 36t a dr. mi řekla at se rozhodnu jak rodit jestli přirozeně (malej je koncem pánevním) a nebo císařem.V tom mám celkem jasno, co bude nejleší pro malýho. Ale nevím jestli když bude císař tak lokální nebo úplnou anestezii????? Díky

Jak přišla Kačenka na svět.

Pokusím se vám tu popsat náš krásný porod.Během těhotenství,hlavně v poslední jeho části,mi dost často tvrdlo bříško a asi 14 dní před porodem jsem měla téměř každou noc poslíčky.Trvali vždy tak hodinu-dvě a pak vše přestalo,nebo jsem při čekání na další kontrakci usnula.24.4.09 jsem si večer všimla,že mi bříško tvrdne přesně po 28 - 30min,ale bez bolesti.Připadalo mi to zvláštní,ale nějak jsem se tomu nevěnovala.25.4.09 něco po půl jedné v noci jsem ucítila první bolestivou kontrakci,za chvíli další a další,ty se nepravidelně opakovali až jsem si po třetí hodině říkala,že se už asi něco děje(jelikož jsem mimo jiné už po několikáté běžela na záchod na velkou).Tak jsem si napustila vanu teplé vody a čekala co to se mnou udělá.Bolesti nepřestali,tak mi bylo jasné ,že pojedeme do porodnice.Dostala jsem od své gynekoložky nařízeno,jet hned jak ucítím bolesti(první dítě se mi narodilo císařem,který mi ted také hrozil).Tak jsem na to pomalu začala připravovat manžela,vzbudili jsme babičku a před 6 hod jsme vyrazili do porodnice.Během cesty jsem měla záchvaty smíchu,nevím proč,ale musela jsem se všemu smátPo 6 hod mě přijali na porodnici(k mému štěstí měla zrovna službu porodní asistentka ke které jsem před 3 lety chodila na předporodní kurz,hned mi bylo veseleji),natočili mi monitor,sepsali papíry a udělali potřebná předoperační vyšetření.Lékařka co mě přijímala,si byla jistá císařským řezem,ale naštěstí jí končila směna a nastupoval doktor Provazník,který se rozhodl nechat mě rodit přirozeně. V 9 hod jsem měla kontrakce po 4 min a byla jsem otevřená na 2cm. V 10hod po 2 min a otevřená na 4cm.To už trochu přituhovalo.Hodně mi pomáhalo pohupování na míči,nebo sprcha.Ve 12hod jsem byla na 8cm,tak mi píchli vodu.Od ted mi bylo fakt krušně,nejhorší bylo ležet na zádech a nesmět chodit,natáčeli mi monitor.NO a ve 12:30 jsem začala mít tlak na konečník,tak se začalo tlačit.Malá se narodila po 4 kontrakcích ve 12:45.Museli mě trošku nastřihnout,protože jsem se začala trhat,mám 5 stehů.Manžel byl celou tu dobu se mnou dokonce i během šití.Za což jsem mu moc vděčná,a jsem moc ráda ,že tam byl. Jen jsem zjistila,že mi dost vadilo,když na mě během bolestí mluvil,ale jinak byl moc statečnej a báječnej.Jsem ráda ,že už to mám za sebou a že šlo vše tak krásně rychle a pohodově.Díky že jste to dočetli až sem,nějak jsem se rozepsala.

Porodné a rodičovský příspěvek

Ahojky.Může mi prosím někdo prozradit jak je to s časovými limity pro výplatu porodného a rodičovského příspěvku?Mám tím na mysli,když zažádám o rodičovský příspěvek,do jaké doby mi ho pošlou.Nevznikl mi nárok na mateřskou a tak by se mi tyhle informace docela hodili..děkuji

Porod astmaticky

Ahoj holky, nejste nektera astmaticka a neresite/neresily jste, zda rodit prirozenou cestou nebo naplanovanym cisarskym rezem? Alergolog mi dal doporuceni na planovany cisarsky rez (epidural) s tim, ze normalni porod neudycham a znicim si prudusky ... Ja bych radeji volila prirozenou cestu (v porodnici se k tomu take priklaneji, nejsem tezky astmatik), ale jelikoz budu rodit poprve nedokazu si predstavit, jaky napor na dychani to je ... Dekuju za jakekoliv zkusenosti ;)

Porod astmaticky

Ahoj holky, nejste nektera astmaticka a neresite/neresily jste, zda rodit prirozenou cestou nebo naplanovanym cisarskym rezem? Alergolog mi dal doporuceni na planovany cisarsky rez (epidural) s tim, ze normalni porod neudycham a znicim si prudusky ... Ja bych radeji volila prirozenou cestu (v porodnici se k tomu take priklaneji, nejsem tezky astmatik), ale jelikoz budu rodit poprve nedokazu si predstavit, jaky napor na dychani to je ... Dekuju za jakekoliv zkusenosti ;)

Otec u porodu

ahoj holky..prosím vás jak je to s placením,když chce být otec u porodu?musí se platit hned v porodnici nebo je možné nechat si vystavit složenku?díky

fotky

Konečně jsem dala nějaké fotky Karolínky.Už vím jak na to,takže někdy příště budou další.Jinak už máme 5 týdnů.Karoli pěkně papá,min.týden jsme měli 3900g a 56cm(od narození jsme kilo přibrali a o 7 cm se zvětšili)

Porod Jáchymka v Hořovicích

Takže ženské, než se to naše dokonalé štěstíčko probudí k baště, mám asi hodinku a tak ji chci využít a svěřit se s našim porodem.\"Našim\" píši záměrně, neb od začátku do finále se mnou byl Reddy a bez diskuse, byl mi neuvěřitelnou podporou a pomocí, ač on si myslí, že byl bezradný a moc mi nepomohl.Tedy: Klasické \"poslíčky\", kdy mi tvrdlo břicho do konzistence betonu, jsem mívala už asi celý poslední měsíc před porodem. Občasné vystřelení \"zabolení\" křížů, pocit, jakože mi otéká \"spodek\" a tak to tvrdnutí bříška, kterému předcházelo občasné velmi citelné stažení. Někdo to vnímá, někdo ne.V pondělí večer mě ale břicho ztuhlo tak, že jsem se ani pořádně nemohla hýbat, otáčet a ohnout se bylo nemožné. Za pár hodin to polevilo, ale to už dávno nastoupily rýpance v lopatkách pánevní kosti a vystřelovaly do křížů a stehen. Začátek byl \"brnkačka\", prostě bolest jako při měsíčkách. V noci to ale zesílilo tak, že mě každý ten rýpanec probudil skroucením se. Takže probdělá noc. I když rýpanec odezněl, usnout byl problém, když za několik minut se to opakovalo. Ráno jsem si dala sprchu (docela jsem se v noci zpotila) a i bříško bylo ok, dokonce jsem si i mistrně oholila nohy:) Bylajsem s Reddym na obědě a to už mi bylo divně, měla jsem hlad a zároveň vůbec ne myšlenky na jídlo ani pití. Odpoledne jsme si jela vyzvednout krémíky za kamarádkou na Pankrác a to už tak, že jsem uvažovala, že ji zavolám a domluvím jiný den. Nějak se mi vůbec nechtělo se hýbat, někam chodit, a už vůbec ne do davu lidí. Odjela jsem s tím, že takový tupý tlak mi vystřeloval (vždy mi skroutil nohu chodidlem dovnitř) do stehen, stáhlo se bříško na beton a v kříže bolely tak nějak divně tupě. Už na Pankrác jsem jela s pravidelnými \"poslíčky\" po 5ti minutách. Pak rovnou na Chodově na monitor a vyšetření, neb Reddy už na obědě měl strach, že se něco děje. Na monitoru pravidelné stahy po 5ti minutách, po vyšetření konstatování, že se otvírám na špičku prstu. Takže jsem zavolala Reddymu, zašli jsme domů pro tašku, zavolala jsem do porodnice a vyrazili jsme. \"Plán\" byl porodit na velikonoce, kdy bude prázdná cesta, Barranďák především:). Miláček se ale rozhodl narodit se prostě před velikonocemi:) Takže v 16hodin cesta po Okruhu a Barrandovském mostě směr Plzeň. Zácpy, několik havárek cestou, bezohlední řidiči a nervózní Reddy za volantem.V porodnici mi natočili monitor, stahy po 4.minutách, ale těhotenský nález (tedy stále zavřená, čípek nezměněný). Doktorka do mě ale hrábla takovým způsobem a navíc přímo v kontrakci, až se mi zajiskřilo a zařvala jsem bolestí. Jestli do mě nevrazila přímo pěst, to netuším:) Jelikož ale monitor říkal něco jiného, než tvrdily porodní cesty, hospitalizovali mě na oddělení gynekologie s tím, že mi dají oxytocin, zda se porod rozběhne nebo jsou to jen velmi, velmi výrazní poslíčci, které bohužel nešlo ničím zahnat (žádný \"osvědčený\" způsob). Prý se alespoň vyspím a odpočinu si k porodu. Do pár minut od injekce (kterou jsem ale dostala až v 21hodin, kdy odjel Reddy přespat ke kolegovi do vedlejší dědiny:)) mi začaly kontrakce nabírat na intenzitě tak, že mi podlamovaly nohy, skroutily mě celou a vždy se mi zvedl žaludek. Noc jsem strávila střídavě na monitoru, vyšetření (opět osvědčený \"hrábnoucí\" způsob nejlépe v kontrakci) a ve sprše, která ovšem absolutně nezabírala. Když jsem se odvážila si na chvíli lehnout, příroda mě velmi rychle ujistila, že takto tedy ne! V 7 ráno další vyšetření. Monitor, hrábnutí a konstatování, že se už začínají porodní cesty připravovat, že už zaniká čípek a jsem na 2 prsty otevřená (měla jsem pocit, že je to na pěst, když mi tam vrazila celou ruku). Doktorka mi udělala 3x po sobě \"Hamiltona\" (takové to \"objetí\" čípku prstama), bolelo to jak čert. Zvlášť, když vyšetření trvalo pár minut (stále s rukou ve mně) a to na normálním lehátku, kdy jsem měla podložený zadek \"mísou\" a horní polovinu tedy níž než dolní:(. V 10hodin už jsem rezignovala na nějaké rozdýchávání a pozitivní myšlenky. Jen jsem se modlila a prosila červíčka, aby se už chtěl narodit, aby zatlačil na branku, aby čípek zanikl co nejrychleji a já to měla za sebou. Nepředstavitelná \"bolest\", to už dávno nebyl jen \"tlak\". \"Maminko, dejte si ještě na oddělení oběd, to bude na dlouho\". Oběd snědl vyčerpaný Reddy, já střídavě kroutivou chůzí (jestli se to tak dá nazvat) odbíhala na záchod a do sprchy (která ovšem také nepomáhala). Kolem 14hod mě přijali na porodní sál. Čípek zanikl úplně, klyzma, sprcha, převléknout do košilky a šup na porodní sál i s Reddym v modrém \"hábitu\":). Nechala jsem doma zapalovač a nikdo z personálu neměl ani sirky a tak aromaterapie pouze nakapaným olejíčkem ve vodě neměla příliš smysl, necítila jsem nic. CD přehrávač na sále nefungoval a tak jsme pustili rádio:) Střídání míče s chozením a pohupováním se, Reddy mě hladil po zádech. Otevřená na 4 prsty a pořád nic. Doktorka mi píchla blány, vytekla dokonale teplá plodová voda právě v kontrakci (takže mi to \"klidné\" ležení na porodním lůžku trošku ulevilo). Jenže ejha., plodová voda zelená a kašovitá. Tak rychle. Jelikož porodní cesty se flákaly (ale bolely a dávaly mi zabrat statečně:( - tolik běžně nevyřčených slov, které jsem použila:) sice více v duchu než nahlas, i doktoři a porodní asistentka se smáli - to víte, humor mě neopustil, ovšem vůbec mi ten \"pozitivní aktivní přístup k vlastnímu porodu\" nepomohl!!!), vzali mi krev, do půl hodiny přišel anesteziolog a během 2, 3 kontrakcí mi dali epidurál a oxytocin kanylou (dvakrát napíchnutou). Do 10ti minut jsem asi usnula nebo si zdřímla na 20minut (podle Reddyho odhadu), neb najednou bylo po 17hodině a já volala lidičky, že už cítím ten \"učebnicový\" tlak na konečník a jestli můžou kouknout, zda můžu zatlačit. Porodní asistentka se smála rekongoskovala \"terén\" a volala doktorku, která konstatovala, že ten tlak na konečník je hlavička našeho červíčka, která už je dost vidět. Během 3 kontrakcí, které jsem díky epidurálu skoro necítila, tedy ty stahy, bolest nebo takový velmi, velmi nepříjemný tlak v pánvi zůstal. V jedné kontrakci 3 nádechy a zatlačení a maličký byl na světě:). Jen se mne ještě doktorka zeptala, zda mě může nastřihnout, neb (ač jsme hráz masírovali od 34tt) se maličký nemůže dostat ven a vzhledem k zelené plodové vodě není dobré nic riskovat. V tu chvíli jsem už dávno kašlala na svůj \"idilický\" porodní plán a nějaké nastřižení nebolo vůbec podstatné, jen aby byl maličký rychle a v pořádku narozený. Reddy maličkého odstřihl v 17:23, jen mi maličkého nechali pohladit a okamžitě si ho bral doktor (to ta zelená voda). Apgar 10-10-10. Maličký je v pořádku, jen si asi už zaprdíkoval plodovku a proto chtěl ven:) Reddy Jáchymkovi popsal nožičku:) Dvě hodiny nás nechali všechny 3 společně samotné. Bylo to dokonalé, slzičky štěstí (Reddy plakal jako malý kluk). Maličký na nás koukal. Převezli mě na oddělení 6tinedělí, Reddyho hned skásly sestřičky o 550,- :) a maličkého vzali na neonatologii umýt a vyšetřit, přijmout ho. Bohužel po mně rodila maminka, jejíž miminko mělo velký problém a celé patro lidiček lítalo kolem toho jejich cvrčka. Tedy jsme se našeho miláčka nedočkali. Poprosila jsem sestřičku, zda by se Reddy mohl s Jáchymkem rozloučit, než odjede domů a tak ho vzala na oddělení a až v noci se mně přišla zeptat, zda se chci vyspat, nebo si vzít Jáchymka k sobě. Byla jsem vděčná, že se mi o maličkého postarají a až do 5ti do rána jsem chrněla.Chci ale na závěr, ač \"především\" velmi, velmi poděkovat všem lidem, kteří se o nás starali a to jmenovitě lékařům MUDr.Ševítovi, Spoustové, Křenkové, Pavlů, Lukášové, Abdulovi (omlouvám se, ale neznám anesteziologovo přijmení), Jahelkové-Švihelkové a Gronské, a sestřičkám Kocmanové, Placákové, Svagrové, Laštovičkové. Můj obrovský dík patří zvlášť sestřičce Svobodové, která mi velmi trpělivě a ochotně pomohla s kojením, tedy s mými prvními pokusy nevzdát se plochým bradavkám a konstatování jiné sestřičky, že kojit nebudu.Co ale vnímám dost negativně za celou dobu pobytu v porodnici v Hořovicích je \"nadstandard\". Jelikož měli plno na oddělení, ubytovali mě na nadstandardním pokoji s tím, že mne druhý den přestěhují. Bohužel mne nepřestěhovali, ale dali ke mně jinou rodičku (adekvátní je \"podrážděného ratlíka připraveného vždy po všech vystartovat a stále si na něco stěžovat a tím mě ještě víc stresovat). Nadstandard je mimo oddělení, na sestřičky si musíte i kvůli prkotině zvonit a ony za vámi musí běhat... a také to, že kolektiv je z 99% ženský, dovedete si představit, jaká \"slepičárna\" a jaké komunikační šumy byli sestry schopné vytvořit. Tedy koukali na nás, ač absolutně neoprávněně, jako na snobské hormonální krávy, které je obtěžují...Závěrem: Hořovice a porod v Hořovicích můžu jen a jen doporučit všem maminkám, které nechtějí rodit v \"továrně\", ale v příjemném a lidském prostředí s profesionálním přístupem lékařů a věřím, že i většiny zdravotních sestřiček a porodních asistentek. Doporučuji a lidičky tam chválím:) Díky nim jsme všichni tři (i Reddy to přežil:)) v pořádku a zdraví doma:)

azalie

Parkrat jsem ji tu resila, tak uz muzu radit Beru druhym mesicem, po porodu jsem 7tydnu krvacela a spinila, v prubehu 7.tydne po porodu jsem zacala zobat azalii, a cele prvni plato jsem stridave spinila a krvacela. 5dni krev, 2dny spineni, 2dny klid, 5dni spineni, 3dny klid....atd. Postupne se doba spineni zkracovala a ted uz je to v pohode, nespinim, nekrvacim, jen obcas nazloutly vytok. Asi to fakt chce vydrzet to uzivat, a srovna se to

tak mám po šestinedělí, kontrola proběhla v pohodě, můžu oficiálně zahájit sexualní život nechala jsem si napsat antikoncepci Azalii tak uvidíme, dnes večer zbaštím první pilulku.Škoda, že doba hájení byla tak krátká

stehy

Ahoj maminy, nevíte, jak dlouho trvá, než vypadají stehy??

Léčba nástřihu hráze

Milé holky, ženské a především maminky prosím vás o radu, o vaše zkušenosti. Při porodu mne doktorka nastřihla, aby se Jáchymek dostal co nejdříve ven (masírovali jsme, ale porod by byl sice v pohodě bez nástřihu, sle trval by déle). Problém je v hojení. Kamarádka mi z vlastní zkušenosti doporučila dubovou kůru - gel. V porodnici ok, hojilo se to a pomalu splaskávalo opuchnutí. Bolelo to. Jenže teď doma to bolí znovu (na dva dny bylo super), šití mě píchá, a navíc jakoby očistky (už jen minimálně krvavé) jsou jakoby kysele cítit. Můžete mi, prosím, poradit, jak nástřih léčit? Co zabralo vám? Je to velmi nepříjemné a už jsem z toho celá bez nálady, mrzutá... zase si nemůžu sednoutDíky moc za vaši pomoc.

nádherný porod

Tak jsem se také rozhodla napsat zážitek ze svého prvního porodu. V sedm hodin ráno jsem vstávala s tím, že mě lehce pobolívalo v podbřišku a kříži. Občas mě to ke konci těhotenství potkalo, tak jsem to vůbec neřešila. Přítel jel jako vždy pracovat a já se nevím proč (asi podvědomě) rozhodla vygruntovat celý byt. Kolem 14:00 mě odešla hlenová zátka. Také jsem to nějak neřešila, protože v předporodním kurzu nám říkali, že může odejít 2-3 dny před porodem a v knížce jsem se dočetkla, že to může být až 2-3 týdny před porodem. Jenže kolem 15:00 jsem začala mít bolesti po 15 minutách, ale byly mírné, takže jsem se v klidu věnovala rozdělané práci. V 17:00 jsem začala chystat večeři. Bolesti se daly stále v pohodě zvládat, takže ani přítel, který byl už tou dobou doma, na mně nic nepoznal a já ho nechtěla zbytečně znepokojovat. V 19:00 jsem šla do sprchy s tím, že bolesti byly po 10 minutách. Bolesti ani po horké sprše neodezněly a to už jsem věděla, že pojedeme ten večer do porodnice. Ve 21:00 už byly po 5 minutách a tak jsme vyrazili do porodnice. Na příjmu jsme s porodní asistentkou vyplnili potřebné údaje, doktor mě vyšetřil a řekl, že uvidíme. Bylo 22:00 když nás přemístili na předpokoj. Bolesti se začaly hrozně rychle stupňovat. Přítel byl naprosto úžasný. Pořád se mě ptal jak mi může pomoci a co má udělat, aby mi ulevil. Hrozně mi dělala dobře jeho přítomnost. Ve 23:40 nás přemístili na porodní sál, porodní asistentka píchla plodovou vodu a to už se mi chtělo hrozně tlačit. V 00:13 konečně volala doktora a na čtyři zatlačení v 00:21 byl malý venku. Byl to naprosto úžasný zážitek pro nás oba a už druhý den po porodu jsem věděla, že chci rodit znova.

nejkrásnější zážitek

tak vám popíšu jak to bylo u nás7.4 na 17h jsem měla nástup do porodnice.Natočili mi manitor,vypsali různé papíry..a šli jsme na pokoj.Dali nám vypít jaké si 2 sáčky na 1.5l vody do půlnoci a pak už žádné jídlo žádné pití,šla jsem tedy spát.Měla jsem přijít na řadu jako 3vpořadí kolem 10h ráno.4.30 mě probudilo lupnutí a najednou mokro..Tak jsem šla na záchod a pak si zas lehnout,za půl hodky zas-ale to bylo jak kdyby kýbl vody ze mne vypustili..tak jsem letěla za sestřičkou a okamžitě dolů na monitor..za hodku zjistili,že jsem otevřená a okamžitě volali primáře-neodkladný(krizový)císař a jelo se na sál.Tam přišel anistozolog píhnout mi epidurál a začlo se.Zachvilku jsem necítěla od prsou dolů vůbec nic,tak začli s císařem..jeee my se nasmáli.Primář mi říka ted ucítite 2x takové škubnutí a já mu říkam,Vi už něco dělátetak se začal smát a říka nééé mi si jen tak povídamea vytáhl mojí krásnou malou princezničku celou červenoučkou a od mlázku a hned krásně plakala a já plakala štěstím(museli mi dát i kyslík pryč jak jsem vzlykala)bylo to tak nádherné,už zas pláču jak si nato vzpomenu..pak ji šli očistit a donesli mi ji znovu ukázat..říkam vždyt ona je úplně stejná jak Patričekpak jak mne zašili odvezli na poporodní pokoj tak přišel zamnou manžel a hned jak jsem ho uviděla tak jsem se rozplakala znovu a manžel taky,pak nám donesli Danielku a přiložili k prsu a okamžitě se přisála ...děkuji moc týmu který mi dělal tento císař byli opravdu superbyl to můj nejkrásnější zážitek

změna stravy

tak já už mám taky po šestinedělí a naordinovala jsem si trochu změnu stravy, po porodu mi zbylo 8kg a do léta je chci mít dole. Ještě jsem si dopřávala nějaké sladkosti, buchty atd, ale těd je s tím KONEC! Žádná dietka jen omezení některých druhu potravin a taky (konečně) opět začlením do svého života sport.Jestli budou výsledky dám vědět.

Žádný nový příspěvek

Teda tolik miminek na světě a žádný nový příspěvek tak šup sem s tím já si ráda popláču dojetím

druhý porod

Holky, je pravda, že druhé porody bývají lehčí než první? Jasně, je to individuální, ale..mě první porod fakt moc bolel, sice to šlo celkem rychle, ale krásný zážitek to vážně nebyl, alespoň jsem, předtím nevěděla, do čeho jdu, teď to vědět budu... druhé dítě chci, neodradilo mě to, ale.....

13 kilo dole...

Tak holky, za mesic mam 13 kilo dole, jeste 12 a budu spokojena, tak mi drz te palecky at to trva taky jenom mesic

Apolinář

Ahoj holky,je tu z vás nějaká co rodila v Apolináři?Podělte se se svými dojmy prosím (chování sestřiček,prostředí atd.)...taky by mě zajímalo jestli jste při porodu oblečené...mám na mysli např:noční kočili,andílka...díky

Muj porod

ze zacatku jsme sem nechtela psat, protoze moc na slohy nejsem, ale snad to zvladnu...Bolesti me chytli uz 11.3 v 10hod vecer, ale porad jsme si rikala ze to nic neni, prichazeli nepravidelne,kdyz kolem 2 rano zacali byt po 5 min rekla jsme priteli ze jedeme. Dorazili jsme na obilnak, natocili monitor a doktorka rekla ze jeste nic ze mame jet domu a kdyby neco rano dojet. Prijeli jsem dom a ja si dala vano a zacalo to prave peklo, bolesti po 2 min a vystrelovali do stehen, no des. V 6 rano jsme vzbudila pritele ze jedeme at si zbali veci, no chudak se bal vic nez ja. Sedli jsme do auta a ono nic, nechtelo nastartovat, no me malem kleplo. takze jsme volali tchanovi at dojede nebo ze porodim na chodniku, nastesti prijel za chvilku a mi v poradku dorazili opet na obilnak. Zase monitor a cekani v cekarne, byla tam ta sama doktorka co vecer a ta me chtela zase poslat dom, nastesti ji tam pak vymenila jadne moooc mila a ta mi konecne rekla ze dneska urcite porodime, jenze problem byl v tom ze meli obsazene vsechny porodni pokoje. takze nam bylo receno at se jdeme projit a prijdem za hodinu, to bylo v 7. Tak jsme chodili po parku a v 8 se hnaly zpatky, no bolesti uz byly docela drsny... Sedli jsem do cekarny a nic se nedelo, az kolem pul 12 nam byl pridelen pokoj, to uz jsme v cekarne umirala a fakt jsme nevedela co delat abych si nejak ulevila.... Na pokoji to uz slo rychle, klystyr, monitor, prasknuti vody, sprcha....Kolem 3 jsme zacala skemrat o epidural, byla jsme otevrena na 4 prsty, nastesti mi bylo vyhoveno behem 5 minut, pichali mi ho na2krat, ale zabral...kdyz jsem se vratila na porodni pokoj a lehla jsem si s ulevou do postele,rekla jsem pritelovi par vet najednou jsem citila sileny tlak, zavolalai jsme PA a ta nam uznamila ze jdeme do finale, no nestacila jsme se divit. Vsechno pripravila a ja na 6 zatlaceni porodila sveho milovaneho syna Rostu, bylo 12.3.2009 v 15.30. Hrdy tatinek prestrhl pupecnik a podepsal jsi mimco a dostal prcka do ruky. me neodesla ani po hodine placenta a musela jsem jit pod narkozu, tatka na me celou dobu cekal a byl mi moc velkou oporou.....ze zacatku to vse kolem maleho bylo tezke, ale uz to docela zvladam a tatka taky...... Jsme moc stastni....KONECNE

tmavá čára přes pupík

holky, za jak dlouho vybledne ta čára přes pupík???Máme 4 týdny po a mám ji uplně černou i s vnitřkem pupku, zatím žádná změna.

Kojení

Holky, mám dotaz, používáte deodoranty proti pocení i v době, kdy kojíte? Já zkoušela různé kuličky bez těch hliníkových solí a složek, ale hormony pracují natolik, že se potím doslova jak čuník a kulička na to bohužel nestačí. Tak přemýšlím, do jaké míry může mít klasický \"podpažník\" vliv na kvalitu mléka.

Johanka

Tak už jsem taky matka pyšnice a chlubilka a vložila jsem sem par fotek te nasi malinkate.Jsem z ní fakt uplne pokakana a vite,co je na tom nejlepsi?Jak mame vsechny a vsichni ty nejkrasnejsi děti na svete!!!Jinak kdo četl o mem porodu..teda spis poporodu a neustalem placi,tak..tak už se na svět směju.Už jsme se s Johankou očuchaly a docela nám to spolu už jde...Jen si pořád říkam:\"kde je hergot to jaro?\"

Druhý porod-- epiziotomie

Holky,tak mám trochu potíže v druhém těhu s jizvou,hormony asi pracují i na tomto...A tak mě zajímá,zda vás při druhém porodu nastřihly?A na druhé straně,nebo na stejné???

bleskový porod na WC

Holky koukám, že každý porod je originál. Já svůj první měla celkem dobrý, vyvolávaný z důvodu zakalení plodovky ve 38.tt, dvě hodinky bolesti, tlačení a holčička byla na světě 3290/48cm. Zato druhý porod byl pro mě nazapomenutelný. Temín byl 16.8. Nic se nedělo a tak jsem si 17.8. vyrazila na běžnou kontrolku, cítila jsem se fajn, jen ráno než jsem běžela na autobus mě přepadl průjem. Jinak v poho, cítila jsem se úplně normálně. Můj doktor měl dovolenou, tak už jsem poslední týdny těhu chodila do porodnický ambulance. Přišla jsem tam, vysmátá, doktor mi změřil tlak, zvážil mě, vyšetřovat mě nechtěl, že mě nebude trápit a necháme to na pátek (za dva dny) jen chtěl moč. Tak jsem se skleničkou vyrazila na WC. Dosedla na mísu a najednou šplouchanec přez celou ruku a hlava. Holky nekecám vypadlo ze mne třetina hlavičky. Zvonila jsem, křičela jsem. Doběhla tam sestra, letěla pro lehátko, já nemohla dát nohy k sobě kvůli té hlavičce, tak se mnou přez celou čekárnu letěli na sál aby se miminko neudusilo. Za 5 min bylo po všem a můj 4,49kg chlapeček byl na světě. Ptala jsem se jak se to mohlo tak rychle stát, doktor my říkal, že se mi asi skřípnul nějaký nerv proto jsem od rána necítila kontrakce. Byla jsem jen trošku roztrhlá, ale jinak všechno dobrý. Takže co se bolesti týče porod nezapomenutelný, ale ještě teď někdy se probudím hrůzou, že bych klidně tenkrát mohla porodit sama doma nebo někde v autobuse... no a na letošní listopad plánuju další rodící akci, tak uvidím

Jen tak Vam chci povědět o svém štěstí....

Milé holky,já jsem teprve včera poprvé přispěla na BOL do poslední kolonky těhotenství,i když už mám miminko pátý den na světě a teď Vám zkusím napsat o porodu,protože se z toho pořád nemůžu vzpamatovat...Termín jsme měli 7.3. a 5.na kontrole mi řekli,že se rozhodně nic nechystá.Byla jsem kapku rozmrzelá,ale vlastně smířená s tím,že budu přenášet,navíc mi bříško vůbec nepřekáželo,připadala jsem si pořad dost nepředporodně a aktivně.Nicméně po půlnoci to začalo,byla jsem přesvědčená,že porod to v žádném případě není,ten jsem si představovala jinak(dnes už teda sama nevím JAK?) a tak když se mě přítel ptal,co mi je,jen jsem zavrněla,že mě bolí bříško...Tak ve 4ráno už nebolelo,normalní kontrakce,měřili jsme,počítali,víte tolikrát jsem si představovala jaké to bude,ale ta realita je tak jiná...A já si tvrdošíjně odmítala připustit,že to JE porod,ještě v 7ráno jsem si myslela,že jde o poslíčky,ale v 10 už jsme jeli a už i já konečně uznala,že kontrakce po 5minutach vypadají na příchod miminka...V porodnici už to šlo rychle,klystýr,praskli mi vodu...vlastně se mi to i teď vybavuje spíš jako film,nemůžu uvěřit,že tohle všechno jsem zažila JÁ,vím jen,že jsem naříkala,prosila,plakala,usínala,Bože jakou oporou mi byl partner,bez něj bych to vůbec nezvládla.Minuty se vlekly a hodiny utíkaly,porodní asistentka byla skvělá,říkala mi:vydržte,teď to bude hnusný,to nejhorší teprve přijde a já byla ráda,že nelže a fakt to byla síla.Ptali se nás,co čekáme,ale my jsme si pohlaví nenechali říct.Všichni nám tvrdili,že chlapečka a já si to myslela taky,bříško do špičky,tak už partner Ondráška přemlouval,ať nezlobí a jde se nám ukázat,do toho už jsem si připadala jak v tranzu,z dýchání mi brněly ruce,nohy a hlavička miminka pořád nikde a pak,když jsem si myslela,že víc nevydržím a prasknu,tak se něco provalilo a já konečně viděla,jak ze mě vyletělo fialové tělíčko a někdo řekl...je to holka..........Já jsem si holčičku vždycky přála,protože...já to teda napíšu..před 4lety mi umřela maminka a já jsem s ní měla tak kouzelný vztah,pořád mi chybí a já -byť jsem si samozřejmě přála,ať je miminko hlavně zdravé-,jsem ve skrytu duše toužila vratit na zem vztah:matka,dcera.Mít taky takovou cácorku jako měla ona mě....Byli jsme z toho s partnerem úplně v šoku,s holčičkou jsme fakt nepočítali,i na jednom UTZ nám nenápadně řekli,že pohlaví šlo vidět ve vteřině,jen co zapli obrazovku,tak jsme mysleli,že tam vidí pindíka jako hrom..Cvičně jsme měli vymyšlené jméno Anežka,ale ta má 2.března svátek a tak se na mě přítel 5minut po porodu uslzenýma,umilovanýma očima podíval a ptá se:A jak se teda bude maličkatá jmenovat?A já řekla:Johanka.A tak se i stalo a teď tady vedle mě ten uzlík spinká..Ještě dodám,že měla 49cm a 3200g.Jak jsem psala na začátku,pořád se z toho nemůžu vzpamatovat a několikrát denně pláču.Štěstím a taky smutkem,mám pocit,že nic tak velkého a krasného jako porod už nezažiju,civím na Johanku a je mi BEZ NÍ VE MĚ strašně smutno,já vím,že mě teď potřebuje daleko víc,ale nemůžu si plně uvědomit,že už se definitivně oddělila od mého těla a je tady sama za sebe...no,a pláču zase.Porod bolí jako čert,ale je to něco tak VELKÉHO,že se o tom nedá mluvit jinak než krásně...Všem,které to čeka přeju hodně síly,i té duševní,protože když Vám pak to pachole dají,člověk by se málem zbláznil.A těm,které to mají za sebou budu děsně vděčná,když mi napíšou,že je úplně normalni,když bulím a bulím...doufám teda!!No a všem dohromady děkuju,že jste to dočetli až sem....

kontrola po šestinedělí

..probíhá normálně jako klasická kontrola na gindě, nic zvláštního..

1 kontrola

holky jak probíhá první kontrola po šestinedělí?

Očistky

Využiju svého nápadu přidat sem i šestinedělí a zeptám se - jak dlouho po porodu jste měly očistky a jaké? Malé je dnes 5týdnů, vyloženě jsem krvácela první dva týdny, pak to pomalu přešlo v hnědou..teď už spíš špiním, někdy je to světlounce hnědé, jindy dožluta, ale občas zas začne téct jakoby růžová voda, ne krev, ale jde to zas do červena, pak zas méně, pak zas víc..je to ok? Bolesti nebo tak nemám, šití v pohodě..plně kojím, že by mi očistky začaly přecházet v první MS, to se mi nezdá, nebo jo? Menstruovaly jste při kojení? A napíše Dr. HA i když ještě trvají očistky, případně neproběhla menstruace? Díky

Porod Kačenky

Můj porod byl sice celkem krátký, ale překvapilo mě, jaká to byla SÍLA. Ve čtvrtek 26.2. si mě nechali v porodnici, protože jsem měla termín 18.2. a při ultrazvuku mi zjistili horší průtok placentou. Řekli mi, že v pátek hned ráno mi udělají zátěžový test a podle toho jak bude malá reagovat,tak buď císaře nebo mi porod vyvolají. No nestihli to-naštěstí. V noci v půl jedenáctý jsem měla první kontrakci a další po 15 minutách. Před půlnocí už byly kontrakce po 5 minutách. Říkala jsem si, že to budou jen poslíčci, že je to moc rychlý a zašla jsem za sestřičkou. Dala mi injekci a čípky s tím,že jestli jsou to poslíčci,tak se mi to zklidní a jestli je to porod,tak se to rozjede. Po třičtvrtě hodině jsem za ní zašla znovu s dotazem, kdy to jako má začít zabírat, že je to spíš horší. Tak mi udělala monitor a vyšetření, to už jsem to musela slušně rozdýchávat. To bude porod, povídá mi, můžete pomalu volat manžela. Odvedla mě do místnosti s vanou a já když chtěla zavolat Jirku,že už jako rodíme ať přijede, tak jsem dostala zase kontrakci jak bejk,tak jsem mu jen napsala sms:POJEĎ. (Vyprávěl mi pak,jak začal doma hrozně zmatkovat a nevěděl co dřív-dost jsem se nasmála). Když manža dorazil, měla jsem kontrakce tak po 3-4 minutách,nevim už přesně. Hnde mi začal pomáhat-masíroval mi záda,sprchoval mi břicho a přidržoval mě při kontrakcích. Ty byly čím dál horší,už jsem nevěděla do jaký polohy mám jít,úplně to se mnou mlátilo. To mi porodní asistentka řekla, že jsem otevřená na 4-5 a že jsem tak v půlce. To mě teda neuklidnilo,říkala jsem si,že už fkat nemůžu.Mezi kontrakcema jsem pomalu usínala,jak mě to zmáhalo. Jenže to nejhorší teprve přišlo a to když jsem měla stahy po 2 minutách. To jsem si nestihla ani odpočinout od 1 kontrakce a byla tu druhá. Věděla jsem že porod není žádná sranda,ale tak jsem se těšila na mimčo,že jsem si to do tý doby nějak nepřipouštěla. Jirka už nevěděl jak mi má pomoct,tak se mi začal omlouvat. Říkal Promiň, promiň. Kdyby mi nebylo tak hrozně tak bych se tomu musela smát. Řekl asistentce ať mi dá něco na bolest,ale to už bylo pozdě. Konečně jsem pak ucítila tlak na konečník,tak asistentka, že půjdem na sál. Vylezla jsem z vany a sekla sebou na zem v hrozný bolesti. Cestou na sál ještě jednou na chodbě a když jsem tam konečně podpíraná manželem a jí dolezla, tak jsem nebyla ani schopná vylézt na tu postel. To už jsem řvala a měla hrozný nutkání tlačit. Jirka říká: Už vidím hlavičku! Začali jsme tlačit na všech čtyřech,ale to nešlo. Malý se to přestávalo líbit, měla nižší tlak,tak asistentka zavolala doktora a já si lehla na záda. Řekli mi:S každou kontrakcí tlačte. A já najednou měla pocit,že jsou kontrakce skoro pryč,tak jsem tlačila skoro furt. Tlačte pomalu,slyším, ale já tlačila o stošet aby už malá byla venku,bála jsem se o ní. Zařvala jsem si a asi na 5.zatlačení jsem cítila, jak leze hlavička ven. Pak už to bylo rychlý, najednou kolem mě bylo plno lidí a já pocítila ohromnou úlevu.Malá trošku zakřičela, položili mi jí na prsa a my byli tak šťastný. Koukala na mě těma svýma velkýma krásnýma očima a jen tak žvatlala,byla boží a vůbec mi v tu chvili nepřišla malá (měla 2,8kg a 48cm). Placentu jsem porodila hned,ani jsem o otm nevěděla, Jirka fotil, chodil všude s malou a mě doktor řekl, že jsem se celkem nepříjemně trhla,že mě bude muset zašít a že to bude trochu nepříjemný. Trochu nepříjemný to nebylo, bylo to dost hrozný,asi už jsem byla moc unavená,tak jsem si u toho, několikrát zakřičela,doktora jsem trochu sprdla slovy: \"Trochu nepříjemný?!Au,trochu víc. Já si tady trochu pokřičim jestli vám to nebude vadit.\".Pak mě převezli na pokoj. Malá se narodila v 6.16. Nechali mě odpočívat, pak mě doprovodila sestra do sprchy. V 8 byla vizita,tak jsem řekla ať mi už přivezou malou a ve čtvrt na devět už jsme byly konečně spolu na pořád. Doteď se na ní nemůžu vynadívat. Je skvělá, hodná, šikovná. Porod byl hodně náročnej, ale stál samozřejmě za to, i když jsem ke konci měla pocit, že to fakt nezvládnu, že už dál nemůžu, rychle to odeznělo a po pár hodinách už mi bylo fajn. Děkuju všem z Neratovické porodnice, zvláště porodní asistentce Jitce (doufám, že jsem jí tu ruku nemačkala moc). Všichni v porodnici byli moc hodní a ochotní a příště budu určitě rodit zase tam.

chvilička času

ahojky holky bolky, tak i já konečně mám chviličku času na popsání našeho příchodu na svět. Jelikož jsem už týden přenášela v podělí 22.2. jsem nastoupila na rizikové do porodnice. Vubec se mi tam nechtělo, ale dohled je dohled. Tento den se vubec nic nedělo, jen mi večer píchli injekci na dozrání porodních cest. Noc proběhla klidně.V uterý po kontrole mi dr. řekl, že malá je asi tak 3.5 kg velká a že se ve mě zatím nic nechystá. V noci mě zbudilo takové jakoby kopnutí čí lupnutí a já měla pocit, že jsem se počurala,vytekla ze mě voda...sestřička mi řekla, že mi jen prosakuje,že ji je málo a tak jsem si dala vložku a spokojeně usnula.Ve středu ráno jsem dostala další injekci s tím, že si mě přesunou na porodní sály, hekárny, abych prý byla na blízku, že už jsme připravený a že už prý brzo.Celou středu se na mě chodili doktoři koukat s otázkou tak co? citíte něco? kontrakce? a já NE, NIC..to se opakovalo až do čtvrtečního rána. Připadala jsem si jak mimoňRáno mi dr. vyšetřil a řekl, že mi dopraskne vodu a že pokud se do hodiny nic nezmění, že mi píchnou vyvolávačku, oxitocín. Přesně v 11.00 přišel zas s otázkou??? a já na něj vybalila stejnou odpověd - že nic. Usmál se na mě a řekl, že jdem na to.Ve 12.00 jsem pocítila jen takové malé bolesti. Sestřička mi řekla ať si zavolám chlapáka, že už to vypadá že budeme rodit. To už jsem byla otevřená na 6 a v podstatě bez velkých bolestí.Peťo přijel kolem 12.45 a ještě jsme si normálně povídali...Kolem 14.15 se to rozjelo...kontrakce silné a po 2 minutách. Sestřičky mě přesunuly na porodní sál a já jsem ještě zvládala chodit kolem stolu, Peťka mě utíral mokrou žínkou a stále na mě mluvil jak mi to pěkně jde a ať hezky dýchám. Těd už ztrácím pojem o čase - začalo to být fakt bolestné a mě se chtělo už tlačit, nechaly mě lehnout na stul, 3 kontrakce v levo, 3 kontrakce v pravo...po mém upozornění, že fakt už budu tlačit, mi sestra řekla tak šup na záda...zatlačit...pak jsem jen slyšela jak povídá - jé, vidím vlásky, voláme doktora.Doktor přiběhl a já jsem 4x zatlačila, všichni mě pochválili, jak hezky spolupracuji a já jsem jim ještě řekla, že jsem chodila na kurz .Po pátém zatlačení, dr. vyhlásil, že je malá špatně otočená, že má špatnou rotaci hlavičky a že se jde ven vákuem. Od této chvíle to nabralo rychlý spád. Petra vyhnali na chodbu, ještě mi stačil říct, vydrž lásko, miluji tě. Dali mi masku, ať pravidelně dýchám a hlavně netlačím!!!Po chvilce dr. zavelel že už jsou připravený a že se pokračuje. Já jsem 3-4x zatlačila a maličká byla venku. Nastala ta nejkrásnější chvíle,bylo 15.05...ta úleva.. a plač mé holčičky Stellky, na chviličku mi ji ukázali a hned odnesli...já jsem si myslela, že tím to vše končí a začla jsem všem děkovat, doktor se na mě soucitně podíval a řekl mi, ať ještě neděkuji, že mě bude ještě zašívat.Jó, to jsem nevěděla co mě ještĚ čeká...byla to hruza, jelikož malá byla veliká (3890,56cm) cestou ven mi potrhala děložní hrdlo a vubec mě teda nešetřila. Sešívali mě 45min, všechno strašně bolelo, stále jim tam něco prosakovalo a přišli ještě 2 doktoři. Měla jsem pokousané obě ruce od bolesti. Dali mi 3x nějakou kapačku... no fakt hruza, prosila jsem je ať mě už nechají.Po šití si mě ještě 3 hodiny nechali na operačce...odpočívala jsem, plakala bolestí a štěstím zároveň a taky jsem si v tuto dobu poprvé prohlídla naši malou..Peťo mi ji přinesl ukázat, ani nevím, co jsem vše vnímala..jen jsem řekla, že je krásná a že jsem její maminka, viděla jsem ji jen krátce, doktor řekl, že musím hodně odpočívat.Kolem 19.00 mě převezli na šestinedělí kde mi malou hned přinesli a přiložili k prsu. Jé, jak byla krásná...a hned sosala.Když si to těd přeberu tak porod byl nádherný, rychlý a v podstatě bezbolestný, jen to ŠITÍ - KATASTROFA.Až včera jsem si normálně sedla, sice to tahá, ale už nemusím jen stát.Jo a ještě něco, když mě vezli z porodky tak mi sestra říka - doufám, že se brzy uvidíme a já na ni, že určitě jo, že chceme hned další - a ona se začala smát a povídá mi, že si jako myslela že se uvidíme ve městě, že po takovýmle šití by ji nenapadlo, že mám pomyšlení na další mimčoJsem ráda že jsme obě v pořádku a že malá nám dělá samou radost...bratříčka či sestřičku určitě časem splodíme.

Tak se taky podělím..

No když čtu o těch všech rychlým a podle všeho ne tak bolestivých porodech tak si říkám jestli ten musel být opravdu tak hrozně dlouhý a bolestivý, no těžko říct..Rodila jsem přesně na termín, už jsme to čekali každým dnem protože jsem už týden měla nepravidelné stahy..no bylo to v sobotu, nejdřív mi praskla voda, ani jsem si nebyla jistá, jestli to je opravdu už ono, a taky jsem nechtěla plašit manžela..No nakonec to vypadalo jako že už teda jo, tak jsme vyrazili..Do porodnice na příjem jsem se dostala až kolem 22 večer, protože v první porodnici už měli tolik rodiček, že už nás nemohli přijmout,byla jsem z toho docela rozhozená, no jeli jsme teda na druhý konec města. To už jsem měla kontrakce po 10 min už jsem to dost cítila. Bolest se rychle stupňovala, začalo mě nesnesitelně bolet v zádech a kolem 23 h už jsem chtěla mlátit hlavou o dlaždičky a nohy se mi tak třásly že jsem je skoro neovládala, bohužel jsem se moc neotevírala tak mi hned nasadili infúzi aby se to rozjelo. Snažila jsem se ze začátku s bolestí bojovat, zkoušela jsem teplou vodu i chodit ale nepomáhalo nic, jen jsem visela na manželovi a řvala bolestí, od porodních sester jsem občas dostala napomenutí ať jim prý neplašim ostatní rodičky na hekárně, no bylo mi to fakt dost jedno..Dali mi hned brzy na porodní sál už po té půlnoci, a to už jsem skoro jen ležela i když mi nabádali k chození, stejně nic nepomáhalo, tak jsem se jen svíjela na lůžku. Přidali mi nějaké medikamenty ale po těch jsem jen zvracela a úlevá žádná..začala jsem propadat panice že to nikdy neskončí a i když jsem se na miminko moc těšila v tu chvíli jsem chtěla vrátit čas a nikdy do toho nejít..Když mi doktor řekl že jsem po několika hodinách konečně aspoň na 4-5 cm (vyšetření bylo naprosto nesnesitelné) tak jsem začala žadonit o epidurál, byla jsem odbyta že mi nic nedají, tak že smůla, přidali mi nějaké léky do infúze které vůbec nepomohli a po kterým jsem opět zvracela..Kontrakce se pořád zkracovali a pořád to ještě nebylo na porod a do toho jsem začala mít hodně silné nutkání tlačit, jak už se malému chtělo ven. Sestra mi zakázala samozřejmě se tlačení poddat, protože jsem byla jen asi na 8 cm, už byl dávno bílý den a pořád nic, pohrozila mi že když to neudržim, malýmu budu tlačit na hlavu. Z posledních sil jsem jela jak mašina abych to udýchala a udržela ten obrovský tlak, protože už jsem si ani nemohla ulevit v bolesti křikem, valila jsem oči div mi nevypadly a lomcovala jsem lehátkem, myslela jsem že to nepřežije stejně jako já..No nakonec jsem konečně před jednou hodinou po poledni dostala povolení rodit, napjala jsem všechny své síly abych malýho dostala co nejrychleji ven, měla už jsem o něj hrozný strach a hlavně už jsem doufala že bude brzy konec..Nakonec do čtvrt hodiny vykoukl na svět. Úleva byla nepopsatelná a pocit, že jsem to zvládla naprosto úžasný. Přesto všechno co jsem si prožila mám dodnes pocit že je to to nejlepší co jsem v životě dokázala a že jsem na našeho mrňouska moc pyšná..

Anketa

Ahojte maminky! Delam rocnikovou praci ktera se zabyva problematikou tehotenstvi a chtela bych vas moc poprosit o vyplneni ankety a zaslani na muj mail. Odpovedi slouzi pouze k rocnikove praci a nebudou nikde zverejnovany.1. Věk 18 - 2222 - 2626 - 3030 - 3434 - 3940 a více2. Zúčastnil se otec dítěte porodu?ANO – NE3. Pomohla Vám jeho přítomnost u porodu?ANO –NE4. Koho byste si příště zvolila jako doprovod?a) otce dítěte b) vlastní matkuc) přítelkynid) jiné5. Který porod u Vás probíhal lépe?1. 2. 3.6. Jak jste byla spokojena se službami v nemocnici?(oznámkujte tyto služby jako ve škole)- ochota personálu 1 2 3 4 5 - čistota 1 2 3 4 5 - služby 1 2 3 4 5 . informovanost o stavu dítěte 1 2 3 4 5 - celková informovanost o průběhu 1 2 3 4 57. Myslíte si ,že se za poslední léta změnilo něco k lepšímu?a) ANO b) NE c) Nemohu posoudit8. Rodila jste :a) přirozenou cestoub) císařským řezem9. Máte v plánu další dítě?ANO – NE10. Bylo vaše dítě naplánované?ANO – NE11. Navštěvovala jste/Navštěvujete nějakou těhotenskou poradnu, centrum nebo patříte do klubu maminek?ANO - NE 12. Máte / měla jste problém otěhotnět?ANO – NE – pouze menší komplikaceMnohokrat vam dekuji za vas cas a ochotu. S pozdravem Adela

Porod byla rychlovka

Tak můj porod byl docela rychlý a ani to moc nebolelo.Šla jsem se vykoupat s Markétkou kolem 18 hodiny a už mě bylo nějak divně,ani mě nebavilo si s ní hrát ve vaně,prostě jsem byla bez nálady. V 19 hodin u večeře jsem pocítila první malou bolest,ale už jsem věděla že je to ono.Za půl hodiny další a tak jsem dala malou spát a říkám manželovi že v noci jedeme.Moc mě nevěřil,ale šel vyhrabat auto ze sněhu.Pak už byly bolesti po 20 minutách,ale slabý.Ve 21 hodin mě začal průjem a většinu času jsem trávila na záchodě,na papíře už jsem krvavý hleny.Byla jsem štěstím uplně mimo,že už je to tady a začala jsem pobíhat a dobalovat věci,umývat zbytky nádobí a tak.Kolem půlnoci jsem šla říct mamce že v noci jedeme,manžel šel spát,protože jsem to zatím zvládala v pohodě a já si napustila vanu.Bolesti byly po 12 minutách,ale pořád ne veliký.Po koupání jsem si lehla a vždy na 10 minut usnula něž přišla další bolístka.Před 3 to začalo sílit a já vstala a mimčo zatlačilo dolů a mě začaly bolesti nepřetržetě,docela mě to vyděsilo a volala jsem do porodnice.Řekli mě ať přijedeme,protože venku řádila sněhová vánice.Vzbudila jsem manžela,rychle vyhrabal auto,já předala chůvičku mamce a už jsme ve vánici frčeli do porodky.Po příjezdu mě půl hodinky natáčeli monitor a otevřená jsem byla na 4 cm.Intervali se zkracovali,ale pořád jsem stíhala vtípkovat s porodní asistentkou kterou znám z kurzu.Dostala jsem pokojík a už to začalo.Většinou jsem chodila sem tam nebo byla opřená o Manžela který mě masíroval záda.Bolesti nebyly pořád velký,ale pokaždý když mě asist.zkontrolovala divila se jak rychle se otvírám.Vedle byla ještě jedna paní a my začali rodit zaráz.Najednou začaly rychle odkudsi přibíhat posily do obou pokojů.Píchli mě vodu a to už jsem začala řvát na celý kolo,už mě táhli na kozu a začali jsme tlačit.Sahali jsme s manželem jak leze hlavička,to byla nádhera. A za pár minut jsem měla na bříšku uplakanou Karolínku.Manžel přestřihl půpeční šnůru a uplně bulel.Pak jsme čekali na placentu a ona něšla,nakonec mě museli na pár minut uspat a vytáhnout ji pod narkozou.Probudila jsem se a manžel choval a mě bylo příjemně telplo a byly jsme šťastní.Narodila se 1,5 hodiny po příjezdu do prodnice.Byl to rychlý a krásný zážitek a moc jsme si to oba užili.

Tak i já se rozhodla vám napsat svůj zážitek z porodu. Přesně v den kdy jsem měla vypočítaný termín porodu dle ultrazvuku-14.11.2008 jsem odpoledne bohužel upadla a začali mi bolesti bříška,ne pravidelné že by to vypadalo jako k porodu ale trvaly stále v kuse a tak jsem radši zavolala záchranku aby mě odvezli do nemocnice a raději mě tam vyšetřili protože jsem měla neuvěřitelný strach o to svoje miminko. Odvezli mě do nejbližší nemocnice-Kolín,tam mi natočili monitor,ultrazvuk,vyšetřila mě doktorka a vše bylo v pořádku,takže mi spadl kámen ze srdce,ale to bolení jsem měla pořád,v tu dobu ale už jenom občas ne v kuse. A to jsem si myslela že mě teda pustí domů když je všechno v pořádku,ale ne,šoupli mě na pokoj a nikdo mi nic neřekl proč si mě tam nechávaj,jak tam budu dlouho nic. Manžel byl naštěstí celou dobu v záchrance i potom se mnou takže jsem měla aspoň nějakou oporu,ale sestřička ho zanedlouho vyhodila domů. Mobil jsem u sebe neměla,takže manžel když přijel domů tak tam volal co se mnou je a to si představte oni mu nic nechtěli říct,řekli mu akorát že jsem v pořádku a že spím. Druhý den ráno mi sestřička s doktorkou řekli že mě pošlou dolů na oddělení rizikového těhotenství. A tam jsem si pobyla od soboty do úterka,v úterý mě konečně pustil doktor domů,protože bylo všechno v pořádku s tím že ve čtvrtek mám přijít k nim na gyndu na vyšetření. Takže jsem byla moc ráda že budu moct být doma,protože jak mě v tu sobotu poslali na to rizikový,tak jsem se jich ptala jak dlouho tam budu a oni říkali že už asi než porodím. Takže jsem byla fakt moc ráda když mi řekli že mě pouštějí domů. Doma jsem si užívala,ale už jsem skoro ani nedoufala že porod přijde sám. Ve čtvrtek jsem šla na tu kontrolu jak jsem byla objednaná a ten den byl pro mě asi tak na pět minut tím nejhorším dnem v životě. Byla jsem na monitoru všechno bylo v pořádku a pak najednou začly klesat ozvy miminka dost dolů až najednou začal monitor hučet,to už byla křivka až na dolní hranici . Sestřička šla pro jinou sestru aby jí šla poradit co se děje. Já jsem tam mezitím jen nehybně ležela a málem snad umírala strachy co se děje s mým miminkem,minuty se vlekly jako hodiny a jáá prožívala nejhorších pár minut ve svém životě,ani svému největšímu nepříteli bych nepřála ten strach. Když konečně přišli sestřičky jen nade mnou stáli a koukali,pak mi řekli ať zmením polohu,tak jsem jí rychle změnila a mimísek se konečně zase chytl a už mu srdíčko tlouklo jako o život,mě v tu chvíli spadl kámen ze srdce. Podívala jsem se na sestřičky a čekala jsem že mi vysvětlí co se vlastně dělo,řekli že se nic vážného prej nestalo,že si malej asi jen přilehl pupeční šňůru. N a druhý den mě objednali znovu,takže jsme s manželem zase ráno jeli na kontrolu no a to už si mě tam nechali,protože na monitoru byla špatná křivka,ale nikdo se mi nenamáhal sdělit proč že si mě tam vůbec zase chtějí nechat a poslali mě s papírkem na příjem,když se mě sestra zeptala proč mě mají přijmout ani jsem jí nemohla odpovědět páč jsem sama nevěděla proč,za chvíli si mě volali,tak jsem sebrala odvahu a šla do ordinace,tam mě doktorka vyšetřila a začla psát do počítače,já jsem jí přerušila a chtěla vědět co se děje,ona mi na to povídala že miminku se nedaří moc dobře,že si to chtějí pohlídat a provést a jiná vyšetření aby měli jistotu,to pro mě byl znovu strašný šok a zůstala jsem sedět jako opařená a jen se dívala do zdi a chtělo se mi moc a moc brečet,protože jsem prožívala hrozný strach o miminko. Když jsem vyšla z ordinace abych počkala až pro mě přijde sestra odvézt mě zase na rizikový tak jsem ani nemusela říkat manželovi co se stalo,tomu to muselo být jasný ale hned se ptal,tak jsem mu to řekla a bylo vidět už i na něm že mu je do breku. Potom pro mě přišla sestra a odvedla mě na pokoj a manžel jel domů pro věci,to už brečel když odjížděl,protože měl stejný strach jako já. Já jsem šla zavolat mamce aby věděla co se děje,brečela jsem jí do telefonu a mamka byla stejně vyděšená jako my. Pak jsem musela jít na odběr krve,vyšetření moče,vyšetření plodové vody,natočení monitoru,na ultrazvuk a asi po půl hodině mi řekli že vše vypadá v pořádku,ale radši mě budou sledovat,to mi opět spadl balvan ze srdce a manželovi s mamkou kterým jsem to psala také. Na rizikovým sem pobyla jen přes víkend,všechno bylo v pořádku a v pondělí ráno při vizitě mi řekl pan doktor že jelikož už přenáším 10dní že omrkne situaci na porodním sále a že když tam nebude frmol tak mi zavedou tabletku na vyvolání porodu,to byla pro mě moc dobrá zpráva,protože už jsem se nemohla dočkat miminka. Za chvíli přišla sestřička s tím že já i mé spolubydlící máme jít na gynekologii za panem doktorem. Já jsem šla do ordinace první,šla jsem tam s tak velkým napětím a doufala že mi pan doktor řekne dobrou zprávu. A taky řekl. Zavedl mi tabletku na vyvolání porodu a poslal mě zpátky dolů,jak já jsem se už nemohla dočkat až budu mít u sebe malého. Stačila jsem dojít na pokoj,zavolat manžovi ať přijede a šla jsem na snídani když mě začali strašně bolet záda dole v kříži. Seděli jsme u snídaně s mojí spolubylící z pokoje a bavili se o tom jestli je vůbec možné aby ty bolesti přišli tak rychle,nebo jestli jsem si to jen nevsugerovala. Ona se zeptala dokotorky a prej je to možné pokud je tabletka dobře zavedená tak má ůčinky rychlé. Asi hodinku mě bolely jen záda,pak se postupně přidávalo i podbříško. Takže jsem si zabrala sprchu a pěkně nahřívala bříško i záda,to byli bolesti poloviční. Když jsem vyšla ze sprchy tak už tam seděl můj manžel a první co jsem mu řekla bylo-jestli chceš další dítě tak s někým jiným:-). Sice to bolelo docela dost,ale uříznutej prst bolí hůř:-). Manžel mě tam při kontrakcích držel za ruku,pomáhal mi ve sprše,prostě byl pro mě velkou oporou. Kontrakce jsem měla hned od začátku po dvou minutách. Asi kolem dvanácté hodiny mě doktor prohlídl a už poslal i s manželem na porodní pokoj. Zkoušela jsem tam mimo sprchy i gymnastický míč ale to bylo hrozné,to bylo ještě horší než bez toho,takže ten jsem rychle uklidila zpátky. Většinu času jsem strávila ve sprše a nebo na posteli při natáčení monitoru. Vážně nechápu proč musej rodičkám natáčet monitor,to byla hrůza jen ležet a nehýbat se. Asi kolem třetí hodiny se začalo něco dít,přišel mě zase pan doktor vyšetřit a povídal že je to pořád taknějak stejné,že to bude ještě trvat,prý kvůli tomu že mimi tam je natočené na té horší straně bříška a tak to trvá dýl. Pak mi píchli plodovou vodu,toho jsem se bála ale vůbec to nebolelo ani jsem to necítila,až pak jak to vytékalo. To jsem potom myslela že zase půjdu do sprchy ale ne,museli mi natočit monitor a ten už neukazoval dobrou křivku:-(. Řekli mi že mi píchnou nějakou injekci a pokud to neurychlí porod že budou muset udělat císaře,protože mimískovi se nedařilo moc dobře. Ale naštěstí mi dali tu injekci a během nějakejch pěti minut mi řekli že máme jít s manželem na porodní sál,to jsem jen kulila oči,před chvílí mi říkali že to bude ještě trvat a najednou mám jít na sál? Tak jsme šli,ale to bylo teda také umění,člověk sotva leze a oni po něm chtěj aby si sám došel na sál,ale zvládla jsem to. Na sále jsem si prodýchala pár kontrakcí a pak už jsem mohla tlačit,zatlačila jsem asi čtyřikrát a pak doktor řekl že udělá nástřih,ten také vůbec nebyl cítit,kdyby mi neřekl že mi ho udělá,tak o tom ani nevím,pak jsem zatlačila také ještě čtyřikrát a najednou cítila jak něco velikého ze mě vyšlo a to už byl maličkej na světě,na ten první pohled nikdy nezapomenu na to malinké ještě fialové miminko,to je něco nezapomenutelného. Pak ho odnesli a já slyšela jak křičel,ozvat se uměl pěkně:-). Za pár minut mi ho manžel přinesl to byl další krásnej okamžik vidět ty dva spolu. Bylo to něco nádherného přivést na svět toho malého človíčka,na to nikdy nezapomenu. A z porodu celkově mám krásné vzpomínky a už se těším až budu rodit znova.

Můj nejkrásnější zážitek v životě

Je to sice už 14 dní, ale jsem toho stále tak plná, že si připadám, že to bylo včera.Můj porod se stal mým nejkrásnějším zážitkem v životě.Holky co mě tady už znají a co to s námi všemi prožívaly vědí, že jsme rodily každý den už od poloviny prosince, kdy mi začly předčasné kontrakce a v nemocnici mi řekli ortel - Podolí a císař a to jsme měli termín 2.2.Napojili mě na kapačku a bolesti přešly až v 5h ráno, takže mě pustili 3den domů.Od té doby jsem měla stahy a kontrakce snad každý den, takže jsem byla jeden velký nerv, že porod ani nepoznám, páč mám bolesti pořád.2.2. jsem byla jak na trní a zkoumala se jako blázen a nic....3.2.v úterý jsem šla normálně na kontrolu s tím, že když do konce týdne nic, tak normálně zase v úterý na kontrolu a pak mě pošle Dr do porodky na vyvolání, ale loučil se se slovy, vy už příště nepřijdete....4.2.přijel Honza z práce, vlezl si ke mě do pelíšku, přitulil se a já odpočívala. Bylo 9:45 a já ucítila jen takové to vlhko, jako při MS když odchází krev. Vyskočila jsem a běžela na wc. Vyšoupl ze mě jen takový hlen a nic.Vlezla jsem opět do pelíšku a odpočívala. Kolem 10:30 mi začly bolesti cca po 30min, ale jelikož jsem to měla už od prosince, tak jsem tomu nevěnovala pozornost a psala si na BOL...před polednem jsme šli s Honzou vařit obět a kolem 13h přijela návštěva....to už bolesti celkem sílily, ale byly krátké, takže jsem tlachala dál. Napustila jsem si po návštěvě vanu s tím, že se to buď rozjede nebo to zase rozdýchám jako vždy. Honza se smál, že to opět rozdýchám a šel si dát kávu. Ve vaně jsem měla 3 silné bolesti, že jsem už zakvýkla bolestí.Po vaně jsem si lehla do obýváku a Honza mě šimral na zádech...bylo 14:20 KDYŽ JSEM UCÍTILA LUPNUTÍ A MOKRO...vylítla jsem a křičela....praskla mi voda a Honza na to - a kde????hihiběžela jsem na wc a už to jelo. Voda a krvavý hlen, do toho bolesti okamžitě po 3minutách. Šla jsem se tedy obléknout, ale bolesti byly tak časté, že jsem myslela, že se ani neoblíknu.Honza popadl tažky a šup do auta. Ještě jsme chtěli napsat Zavadilce, že už jedeme, ale to už se mi chtělo tlačit, tak Honza startoval. V autě jsem jen cítíla tlak a při každé bolesti, že jde i voda. Bylo to tak rychlé, že jsem myslela, že porodíme v autě. Před porodkou stál zřízenec a když mě viděl, tak mi nabídl vozík a povídá, to je do porodnice, že?Přivezl mě před ošetřovnu a povídá sestře...tady paní něco je, něco jí bolí...sestra nakoukla a s úsměvem mu povídá - paní nic není, paní rodí....zřízenec málem omdlel a zmyzel.Šla jsem na vyšetřovnu se slovy, že už tlačím a doktorka povídá, to ještě zdaleka ne maminko, ještě máte čas, až budete mít kontrakce, tak řekněte, já vás prohlédnu a uvidíme...no já kontarkci okamžitě...Dr. do mě a povídá, no paráda, hlavička jde ven, okamžitě na sál. Honza se převlékal za chůze a já také.Bylo něco kolem 15:15 a já na sále.Nevnímala jsem nic, ani Honzu ani sestry, vůbec nevím, že mi dali kapačku, že mi říkaly, jak mám tlačit, jen vím, že Dr povídá, ještě zatlačtě a bude venku. Já se jen nadechla a držela dech, tak Honza se smál a povídá...nezadržuj to a tlač lásko.Tak jsem zatlačila a hlavička venku. Jí neviděla nic, ale Honza vše a byl teda statečnej. Držel mě a pomáhal tlačit a jen si pamatuji, že Dr povídá, že má vlásky po tátovi a že ještě jednou a je venku.Zatlačila jsem, ale bolest jsem už necítila....jen vím, že mi Dr povídá, že mě v kontrakci nastřihne najednou obrovský pocit úlevy a já slyšela první plakánek mého pokládku.Honza přestříhl šňůru a položil mi malého na bříško....Tenhle pocit je nejkrásnější v životě a nejde ničím nahradit a nijak popsat...to se musí prožít.....Svírala jsem ten malý uzlíček a pusinkovala a on jen koukal a byl naprosto klidný.Pak šel Honza se sestřičkou malého ošistit a mě okamžitě vytáhli placentu a kapačku a už ke mě kráčel pyšný tatínek s nažím koblížkem. Byl čistý, krásný a voněl. Plakala jsem a ani nevím, že mě při tom doktorka šila. Vůbec nic jsem necítila, jen jsem si pořád ňuňala ten náš pokládek...Bylo 15:35 a já se stala maminkou.Nemůžu tomu uvěřit ani teď a mám slzy v očích i teď když to píšu. Bylo to tak nádherné...prostě nepopsatelné.Vím, že jsem měla obrovské štěstí, že můj porod trval cca 20min, takže jsme nestihli ani monitor, epidurál ani klistýr. Jsem za to ráda, že jsme to takhle zvládli. Honza ani nechtěl psát a volat, jen mě držel a děkoval.....já děkuji jemu, byl mi obrovskou oporou a je stále. Strašně mi pomáhá i teď doma a je z Honzíka úplně vy......Moc je oba miluju. Honzíček byla moje poslední kostička puzzle. Teď už mám naprosto vše a můj život je zcela naplněn.Děkuji holky vám všem, co jste byly s námi a prožívaly to, děkuji za gratulace a smsky.Jste zlatíčka a mám Vás ráda.A teď si jsu zase užívat Honzika a Honzika...hihihi

Můj hrozný porod

Zdravím dámy, tak si tu čtu jaké jste měly porody a také se s Váma podělím a možná mi i některá dáte pár rad, za které Vám budu vděčná. Rodila jsem v roce 2005, bylo to mé první dítě. Na porod jsem se těšila a ani se nebála, naopak jsem byla zvědavá co příjde. První takové mírné stahy začly v pátek večer (týden po termínu), jeli jsme tedy do porodnice, poněvadž jsem nevěděla jak ty stahy mají vypadat, a jestli to nejsou poslíčci. Nechali si mě tam, že jsem otevřená jen 3 cm. Pak už mě bolelo jen v bederní části zad a to čím dál tím víc. Dostala jsem tabletku na spaní, tak jsem 2 hoďky spala, ale pak tu byly bolesti znova. Ráno jsem si přikládala vyhřívanou dečku na záda, aspoň to mi trochu pomáhalo. Pořád jsem byla jen na 3 cm. Tak to šlo až do odpoledne. Pořád hrozné bolesti zad a pořád jen 3 cm. Tak jsem je v 15 hodin prosila, jestli mi nemohou dát něco na vyvolání, že nevím jak dlouho to vydržím. Na to mi bylo odpovězeno, že odpoledne se porody nevyvolávají. Nu což, večer mi dali první epidurál tak jsem spala zas 2 hoďky a pak to bylo opět tady, v neděli ráno další epidurál (ještě že to existuje jinak nevím), a pořád 3 cm. Tak už se jim konečně zdálo, že tam jsem nějak dlouho, tak že mi propíchnou plodovou vodu. Ale nijak se to neposunulo ku předu. O půl dvanácté mně napíchli na vyvolávací injekci, to se mi zdálo, že asi fakt umřu. Už jsem nemohla, byla jsem nevyspaná, nenajezená a měla jsem těhotenskou cukrovku, tak mi pak nakonec povolili lokat si čaje. Ještě že tam byl manžel.Během vyvoláváku jsem dostala ještě další 3 epiduraly, přičemž ten poslední už vůbec nezabral. Pořád jen bolesti v kříži. Mezitím jsem připoměla sestře, že jsem ještě neměla JAL, tak mě odpojila a dala mi ho. Tak jsem tam ležela do půl osmé večer s tím že už jsme prosili sestřičku ať zavolá doktora, ať mi udělají císař. Na to nám bylo odpovězeno, že na císaře je třeba více doktorů, že je to operace a přece byla neděle večer ne?Tak teda,že mě už vemou na porod, byla jsem otevřená na 8cm. Pak mi po břichu chvíli skákal doktor a chvíli sestra, tlačila jsem tak, až mi popraskaly žilky v očích a na chvíli jsem omdlela, to mě sestřička omývala studenou vodou. Dvakrát mě nastřihli a nakonec jsme Terezku vytlačili. Vím že už píšu moc dlouho, ale to ještě není všechno. Terka ani nezaplakala a hned jí brali na vyšetření. Měla křeče, krvácení do ledvin, krvácení do očních sítnic a poškrábanou šedou kůrů mozkovou. Pak jsem s ní ležela v Ostravě a naštěstí se vše do jednoho měsíce spravilo. Nebo jsme to celá rodina vymodlili. A to štěstí má nakonec i Nemocnice Třinec, protože pokud by se to nespravilo, tak by viděli co by se s nima dělo.Samozřejmě z hlediska lékařů z Třince nebyla chyba na jejich straně a u své lékařky mám napsáno že porod proběhl normálně s epiduralem.Ty bederní bolesti měli svou příčinu a to nehodu v roce 2000, kdy mi neudělali rendgen páteře (kde jinde než v Třinci), až teď jsem poprosila svého lékaře, byla jsem na rendgen a ukázalo se že ji mám nějak vychýlenou.Teď jsem 6 týdnů těhotná, (jen aby Terezka nebyla sama). A už teď mám hrozný strach a nespím z toho co bude. Chci si vyžádat císařský řez,tak doufám že mi to vyjde.Nechtěla jsem Vás samozřejmě vystrašit tím jak to probíhalo u mně. Každá je jiná a někdo to má za 2 hodiny za sebou a doufám, že budete patřit k nim. Hodně štěstí.

ještě jsem zapomněla trval 2hodiny se vším všudy

Tak i já popíšu svůj dost rychlý porod. Byla sobota a já měla termín porodu tak jsem jela do nemocnice na kontrolu plodové vody. Dr mě prohlédl a řekl že mám v pondělí přijít na vyvolání že má malej asi 4,20kg myslela jsem že omdlím. Ale že prý když se budeme s manželem snažit tak už přijdu rovnou porodit. No já zbytek víkendu jsem byla jak na trní dceru jsem zabalila k našim a my si užívaly víkendu. V neděli večer už jsem cítila tlaky ale tak slabé že jsem tomu nepřikládala žádnou váhu. šla jsem v půlnoci spát a manžel šel v půl 2 spát a jak jsem se otočila že se k němu stulím rupla mi voda. Kdybyste viděli manžela jak byl zmatenej já byla uplně v klidu sama sebe jsem překvapila a manžel? Ten jel i na červenou jak se bál abysme tam dojely včas. Dojely jsme a na příjmu mi sestra říká no to je hezký ale já vás nemám kam dát jestli chcete rodit tak porodíte tady na chodbě mě to bylo celkem jedno protože byli kontrakce silné a rychlé zkusily mě natáčet a to už jsem měla kontrakce snad furt. vubec nevěděly co semnou po půl hodky se uvonilo lůžko přišel manžel a já lezla za ním říkám lezla protože už jsem po cestě tlačila dr říkala at netlačím a já že nemůžu jinak že to samo a ještě se mi tak motala hlava tak mě manžel držel a najednou zvolal ona krvácí tak mě položily a řekly že jsem krásně otevřená ale že malej má hlavu hodně vzadu takže jsem se tak potrhala a to ještě porod nezačal tolik toho zelenýho hadru jak mě pořád sušily jak jsem krvácela a pak jsem mohla tlačit vůbec to nešlo ale tak to bolelo že iž jsem to chtěla mít za sebou že sem párkrát zabrala a byl venku dr mi ho chtěla dát na prsa ale slyšela jsem jak říká hele jak má krátkou púupeční šnůru ještě že se narodil ani sem se neptala co byse stalo kdybyse narodil později ale ta šnůra byla tak kratoučka. Po zašití mě manžel pořád hladil a protože neměly místo ani kam mě dát tak jsem na porodním boxe strávila půl dne ale byli kemě všichni milý. Jo a pak když manžel odešel se vykoupat mi zapípal telefon a tam stálo. LASKO ZVLADLA JSI TO NA JEDNICKU MOC TE MILUJU A JSEM NA TEBE PYSNY. Dostala jsem za našeho Matyáška krásný zlatý prstýnek a taťka? Ten ho zapíjel v hospůdce a přišel krásně společensky unavenej.

Maruska a Matysek

jak ja se tesila, az sem budu moct taky napsat:)ach jo...vypisu se dokud to mam cerstve v hlave a taky tu sedim ted uplne sama, pritel je zase zpatky v Polsku a miminka v Praze.Jak asi vite, cekali jsme dvojvajecna dvojcatka, take jsem od zacatku vedela o sve mozne komplikaci a to dvourohe deloze, obe miminka byla v prave casti delohy, takze mela malo mista a riziko predcasneho porodu se mnou probirali hned jak sjem otehotnela.Nicmene jsem se citila vyborne, brisko mi sice tvrdlo, ale nijak extremne, nic bolestiveho, byla jsem sice uz jako balon, ael to sjem byla rad, ze snad maji dost mista.Je teda fakt ze asi dva dny pred porodem jsem mela hlen na toaletaku a napadlo me ze to muze byt hlenova zatka, ale pak sjem si rikala, ze chodim moc na internet a ze bych se mela prestat tak zkoumat, ale tech priznaku bylo vic, uz jsem nemela vodovy vytok, ale hustsi zluty, pak ten hlen a den pred porodem mi tvrdlo bricho, sice ne bolestive, ale mela jsem pocit, ze je to pravidelne.sla jsem v 9 spat, ve 2,10 rano jsem se vzbudila curat, to bylo skoro presne kazdou noc, jsem se vratila do pokoje a stojim u postele a najednou jakoby jste pode mnou rozlili kybl vody. Marusce praskla voda a vsechna naraz.Prvni slovo bylo obavam se : a do prd.., bylo mi jasne ze rodim, ze kontrakce zastavit jdou, ale prasklou vodu uz mi tam nikdo nevrati.V telefonim seznamu jsem nasla Libereckou porodnici, nebyla jsem jeste nikde domluvena ani registrovana, rekli, ze mam hned dojet.Doma jsem byla jenom s budoucim tchanem, tak jsem ho vzbudila, byl vice vyplaseny jak ja.Pritelovi jsem se nemohla dovolat, az skoro po hodine aby prijel.V nemocnici mi hned nasadili infuzi na zastaveni kontrakci s tim, ze plan byl, aby ve me miminka jeste tak dva dny udrzeli, aby jim mohli podat 4 davky kortikosteroisu na dozrani plic. Dali mi hned jednu davku, antibiotika a nejaky ten roztok na kontrakce, ale ja jsem v tu dobu mela jenom hrozne slabe, ale co 4 minuty.Rekli, ze v Lbc berou az od 32.tydne zavolali mi do Prahy a rekli, ze me vezmou v Podoli a zavolali mi odvoz.Tri moc sympaticti panove me odvezli rychlou do Prahy. Jela sjem sanitkou poprve a nemela jsem tuseni ze to tak hrozne hrka. KOntrakce porad co 3-4 minuty, ale slabe.V Praze na me jukli, sestrickam trvalo desne dlouho nez si me zapsali, tak doktor musel cekat, rekl to same ze se to pokusi zastavit, udelal ultrazvuk, monitor a sel pryc. Prevezli me na porodni pokoj a zase monitor. Kapacky na zastaveni. Byla jsem na max davkach a vic mi dat pry nemohli bo jsem z toho mela dense buseni srdce a delalo se mi lehce zle.To bylo asi v 6 rano.Pak se mnou pan doktor konzultoval tu rozdelenou delohu, jestli bych zvladla normalni porod nebo ne. Ze se uvidi jak budou miminka nachystana a jak se bude deloha chovat, ze budou pripraveni na eventualitu cisare, ale porad se to snazili zastavit. To jsem byla na 2-3 prsty.Dalsi kontrola v 7,20 monitor, ultrazvuk otevrena na 4. Rekli ze prijdou v 8,ale ze to vypada, ze porod jede a ze musim porodit.V 8 jsem byla na 6. Kontrakce zacaly byt bolestive po asi 2-3 minutach, ale cas mi letel desne rychle. rekli ze nesmim talcit driv nez mi to dovoli, ze miminko nesmi mit tlak na halvicku jak je malinke. jeste jsem dostala neco na zmekceni brnky aby to meli co nejsnazsi.Do toho probehlo nekolik telefonatu s pritelem kde je a jestli to stihne a taky jak se teda budou miminka jmenovat.v 9hodin jsem byla na 8 a uz jenom cekali az mi zacne tlak do konecniku abychom rodili. A pritel mi do toho psal jeste smky s novymi navrhy jmen:)) Ritil se do Prahy 150 a stejne to nestihl.Sestricka dycky odbehla a rika az budete citi tlak na konecnik tak hned musite na me zazvonit. Zvonila jsem jako blazen, ale asi tam byla vybita baterka, ale to uz sjem si aj lehce zakricela, najednou vstoupila sestricka a za ni asi dalsich 8 lidi, vsichni mi stali u rozkroku a rekli tak jdeme rodit. Neumela jsem tlacit, ale sestricka i doktori byli hodni vysvetlili mi co mam delat a pak snad za 5 minut mi rikaji vidime vlasky a na dalsi dve kontrakce byla Maruska na svete. Videla jsem ji jenom asi 5 sekund, nez pan doktor bleskove prstrihl snuru a jeden z tech stojicich, byl to primo pan doktor z te jipky ji predal sestre a odneli pryc. ale kricela krasne. Minutka, kontrakce, strihli vodu Matejovi a na dalsi kontrakci byl venku i on. Zase 5 sekund a odnesli mi ho pryc. vsichni byli ale hrozne hodni, mili, pochvalili me, ze tak hezky porod a jeste dvojcatek uz tam dlouho nemeli:)Za opravdu malou chvili (aspon me to tak prislo, cas mi desne rychle bezel) prisel ten pan doktor z Jipky aby mi hned rekl jak se miminka maji, byl optimisticky, ze miminka jsou obrici a ze kriceli i dkyz chlapecka prejmuseli podrbat na zadickach aby se rozkricel vic a ze jak se budu citit lip, tak za nima muzu hned dojit:)Co mi akorat deeesne vadilo, ze mi nechteli dat moc pit, protoze kdyby byly komlikace a my museli na cisare a potom zase jeste cekat na placentu aby nebyl problem tam.Placenta ale byla snad za 20 minut venku, cela, krasna. Prisel zpatky doktor co me rodil, zasil me, miminka byla sice malinka,ale prave proto me nastrihli, aby meli snadnejsi cestu. Pri siti se bavil se sestrou co je k obedu a ze ma uz hlad:))holt je to pro ne rutina. Pak uz prijel pritel, konecne, deloha se zavinovala rychlosti blesku a po dvou hodinach lezeni jsem mohla do sprchy a ve 12 jsme se sli podivat na miminka.To byla ta nejhorsi cast, jak sjem byla optimisticka a plna adrenalinu, zahlidla jsem je jak se narodili, ale to mi neprisli tak malinci, ale v tom inkubatoru to na vas padne:( navic byli jeste takovi otlaceni od toho porodu, no byli jsme z toho oba hodne spatni.prisla za mnou kamaradka, tak sjem aspon prestala bulet, a pritel jel domu, protoze po nocni jizde z polska byl uplne hotovej a jeho jednie prani bylo OZRAT SE, no jo chlap:)Dalsi optimismus mi jeste vlila maminka na pokoji, ktera tam mela holcicku taky ve 30tt s avhou 1370 a rika, to je v pohode me uz holcicku pred tim vypiplali z 530g. Ze vzdycky dostala preeclampsii nebo jak se to pise a musela rodit.Ale byla jsem rada, ze me dneska pustitli, pan dokotr nechtel jeste, ael jsem ho ukecala, ono proste cloveku dela zle, kdyz musi jit chodbou, kde sedi vsechny maminky s navstevama ukazou jim ty svoje 4 kilove drobecky a navic meli uplne narvano, takze i k nam na pooperacni gynekologii dali normalni maminky a to je vyzne trochu depresivni.Sice musim pockat do zitra nez miminka uvidim, ale je to tak lepsi.A jinak jeste jdnou obrovska pochvala vsem v Podoli. Oni dva doktori co me rodili, uzasni, ten mlady cernovlasy, holky, ja sice myslim jen na miminka, ale myslim, ze byt svobodna, tak se normalne zamiluju:)) Sestricka co me mela na starosti uzasna a pece co jsem videla u miminek na Jipce, klobouk dolu. Mam opravdu pocit, ze jsou v dobrych rukach. Kdyz tam prijdete hned vam hlasi jak se maji co delaji jestli je zmena atd.takze porod byl pro me uzasny zazitek, vubec bych se nebala jit rodit klidne hned znova:) k dokonalosti mi chybi jen ty dva uzlicky abych si uz odvezla domu:(Ale ja se dockam, jinou variantu si ani nepripoustim

Jak náš králíček na svět přišel :) (Nella, 4.2.09)

Jak už jsem psala, termín porodu byl stanoven na 3.2.2009. Tři týdny dopředu mě všichni ujišťovali, jak už se to hezky chystá aže do týdne porodím. Tůdle. Malé se nechtělo, a protože od 20tt vypadala o 14dní menší, i jsem musela ležet na kapačkách v porodnici, aby malou dokrmili a pořádně v bříšku rostla, chtěli doktoři, abych porodila co nejdříve, protože pro malé miminko je přenášení rizikové. Tak jsem v den termínu nastoupila do porodnice, podle utz už malá měla strašně málo plodové vody a placenta pomalu začala degenerovat, vydrželo by to tak pár dní y bylo by zle, musela co nejdřív ven. Bylo úterý, na čtrvtek bylo naplánované vyvolíní s tím, že od středy mi zkusí dávat injekce na dozrání čípku, udšlá se oxytocinový test a zkusí půl tablety prostinu na vyvolání. Na zátěžovém testu se jim nepovedlo vyvolat jedinou kontrakci, a já vůbec za celé těhotenství neměla jediného poslíčka, tvrdnutí, nic, akorát v noci mě pak začalo cca po 20-30minutách bolet v břiše a zádech jako před menses, ale v pohodě jsem to zaspala. Ráno v osm mi zavedli půl tablety, prý aby se to pomalu začalo připravovat na porod a nebyl to moc šok, vypadalo to, že se moje tělo vůbec rodit nechystá samo. Po té tabletě začaly do hodiny bolesti po 5-7 min, ale opravdu jen bolesti, kontrakce ne. Pomalu se to zhoršovalo, tak jsem šla za sestrou, že už to docela bolí, a co mám jako dělat. Poslala mě do sprchy, že to přejde, že po půl tabletě nemůžu zaít rodit. Po hodině "utrpení" (haha, to jsem nevěděla, co přijde) jsem vylezla a dobelhala se tam, že to je ještě mnohem horší, a ona zavolala doktorku. Od těch osmi jsem chodila po chodbě tam a zpátky, sedět, ležet se nedalo, a po jedné hodině mě doktorka vyšetřila a řekla, že jsem na cca 3cm otevřená a jdeme na sál na přípravu. Tak jsem si pobalila věci, odnesli mi je na sál, zavolala jsem Jirkovi, udělali mi klystýr (oholená jsem byla) - paráda, půl hodiny po jsem chodila a nechtělo se mi na velkou, nevěřili mi to Pak teda vyšla jenom ta voda, a bolest začala být zas o kousek větší. Dorazil za mnou Jirka, a protože jsem byla prvorodička, nikdo nečekal, že bych porodila rychle, na sále měli akutního císaře, tak jsem chodila po vyšetřovně tam a zpátky a povídali jsme si. Mimochodem, kvůli místu mi natáčeli monitor přímo na sále, kde ležela paní po porodu a čekala, až ji pustí na pokoj - ptali se nás, jestli nám to nevadí, ani jedna jsme nebyla proti, tak mě tam šoupli a já když viděla, co má, s prominutím, mezi nohama, úplně jsem se vyděsila, takové krve, stehy, no...nicméně kontrakce jsem měla pravidelné, po cca 4min, ale strašně labé, jen hrozně bolely. Už jsem měla co dělat, abych to vydržela, sestra mě poslala zase do sprchy a na míč, Jirka tam byl se mnou, to už jsem v kontrakci brečela bolestí. Po půl čtvrté mi doktorka píchla vodu, a řekla, že se to teď ještě zintenzivní a zrychlí - nevěřila jsem jí, přece to nemůže bolet ještě víc..mohlo. Vždycky jsem jen vykulila oči a totálně nevěděla, co dělat, ta bolest byla opravdu něuvěřitelná, od rána jsem chodila, nejedla, nepila, byla jsem už strašně unavená, a PA říkala, že to vidí tak do půlnoci. V pět mě vyšetřila, řekla, že to bude tak na devátou, a ve čtvrt na šest, když jsem jsem za ní poslala Jirku, že mě to strašně tlačí na konečník, že potřebuju tlačit, sice mi to nevěřila, ale prohlédla mě a když zjistila, že chybí centimetr k tomu, abych mohla jít tlačit, posadila mě na míč, natáhla si mě k sobě dozadu, položila na prsa, jednu !kontrakci", pak si mě vzal Jirka, druhá, pak mě postavili s tím, že jeětě jedna a jdeme tlačit, nechala mě prostát tři, to už jsem se na těch nohách sotva držela a museli mi pořád připomínat, že mám dýchat, pak mi pomohli na to lůžko do polosedu, řvala jsem, že potřebuju tlačit, tak mi dovolili malinko přitláčet, ale že malá ještě nemá dorotovanou hlavu, tak na levý bok a čekat, kontrakce na monitoru jsem měla jen k 50ti, ale strašně moc bolestivé, v tom šoku jsem si i zapomněla říct o cokoliv na bolest, takže jsem fakt porodila sama, což nechápu Jenže malé začaly padat ozvy, já byla na 10cm otevřená, takže hlava nehlava, musela jsem ji vytlačit, to mi vůbec nešlo, nevěděla jsem, jak na to - vůbec to nebylo jako tlačit, když je člověk na velké. Tlačila jsem asi do hlavy, já nevím, ale pak jsem to konečně pochopila, sestra mi skočila na břicho, jirka mi pomáhal tlačit nohy od sebe a k břichu, doktorka mě nastříhla (mimochodem, ač jsem ho prosila, ať se dolů nedívá, viděl absolutně vše a vzal to báječně, jen byl, chudák, bez sebe z toho, jak viděl, že strašně trpím a že mi nemůže nijak pomoct), a najednou byly veškeré kontrakce pryč, malá měla hlavu skoro vebku, koukaly jí vlásky, a já neměla jak tlačit, děloha se na mě vykašlala. Ozvy padly, doktorka řekla, že jestli ji teď nevytlačím, vezme kleště, což mě nakoplo a boelst nebolest, z posledních sil jsem zatlačila, dr do mě strčila obě ruce a najednou strašná úleva a malá byla venku. Sjela na to lůžko pode mnou, zakuckala se, odplivla vodu, pokakala se a začala kňourat. Jak jsem ji slyšela, že žije, padla mi hlava a jenom jsem ležela, byla jsem zoufale unavenáa užívala si pocit, že mě nic nebolí. Jirka brečel, děkoval mi za ni, jak je nádherná, byl ji se¨sestričkami a pediatrem ošetřit, zabalit, podepsat, a pak mi ji přinesli s tím, že je v pořádku, a to byl nejkrásnější pocit, který jsem v životě poznala, najednou jsem si uvědomila, že ve mně z takových dvou nicotných buněk vyrostl nový život, miminko, živá a krásná holčička, že ten človíček je kousek mě, tiskla jsem ji k sobě a ona neplakala, jen na mě koukala, byla nádherná, i když si pamatuju, že porod hrozně moc bolel, jak, to už si nevybavuji, v tu chvíli to bylo za námi a to bylo nejdůležitější. Bohužel mi malou zas odnesli, byla jsem strašně slabá a skoro tam omdlévala, jak nedotočila hlavu, potrhala mi děložní hrdlo a ztratila jsem skoro litr a půl krve, pak jsme čekali půl hodiny na placentu, darovali jsme pupečníkovou krev a nechtěla se pustit, prý se to stává, ale po půl hodině už říkali, že tak ještě pět minut a pod narkózu, naštěstí se tedy pustila sama, vytáhli ji a dr mě sešila vevnitř, to šlo, ale venkovní šití? Jen jsem celou dobu řvala, že to strašně bolí, tekly mi slzy, i emoce, jak to ze mě všechno spadlo, brečela jsem a fňukala jako malý dítě, deset stehů, a cítila jsem každé propíchnutí, utažení...pak přišel primář a řekl, že musím dolů na JIPku, abych jim tam nezkolabovala, tak mě převlékli, převezli dolů a začali do mě ládovat jednu kapačku za druhou, ani nevím, co všechno, ale měla jsem ruce pořád flašky, až do rána. Ráno přišla sestra s tím, že mi pomůže vstát a do koupelny, což nešlo, jak jsem se zvedla z lehu, začalo mi hučet v uších a málem jsem jim tam zkolabovala, takže zpátky lehnout a na oddělení nejdřív druhý den ráno. Naštěstí na JIP potřebovali akutně místo, takže mě převezli o pokoj vedle, aby mě měli pod kontrolou, ale byl to už normální pokoj, pustili ke mně jirku a přinesli malou, a to mě tak nakoplo, že jsem dokázala vstát, dojít si na záchod - měla jsem cévku, takže to bylo ok, ale chtělo se mi na velkou, což mi den po porodu taky nikdo nevěřil jirka mě tam odvedl, pomohl mi se osprchovat, obléct, a pak už mě převezli na oddělení a malou mi každé dvě hodiny nosili, nemohla jsem pořád vstávat, jak jsem se zkusila nrovnat, nemohla jsem popadnout dech, prý to dělaly hnuté orgány, nebo co Druhý den ráno se dětská sestra přišla zeptat, jestli už se cítím na to mít malou u sebe pořád, takž jsem samozřejmě řekla, že ano, a pak už mě to donutilo vstávat a rozchodit to. Bylo to každou hodinou lepší, třetí den po porodu už jsem fungovala jakžtakž normálně, akorát to šití začalo bolet Pátý den po porodu nás pustili domů, maličkou naočkovali, pořád se na ni pediatři chodili dívat s tím, že je nádherná, úplně zdravoučká, a i mně se šití krásně hojilo, modřiny, otoky a podlitiny slezly, šestý den po porodu mi vypadl první steh, i jsem našla odvahu se tam dolů podívat a paráda, vůbec není vidět žádná rána, krásně mě tam paní doktorka sešila - tímto děkuju celému gyn por odd. NSP Mělník, obzvlášť paní doktorce Ščamborové a oběma PA, které jsem u porodu měla, strašně moc mi všichni pomhli, bez nich bych malou asi jen těžko dostala ven. Obrovský dík touto cestou patří i našemu taťkovi, byl mi obrovskou oporou a já mu za to nádherné stvoření strašně děkuju. Nemaluju si budoucnost jen růžově, ale teď jsme všichni zdraví, šťastní, malá krásně papa, týden po porodu je na porodní váze (3250g, 49cm, narodila se v 17.56, tedy po 25minutách tlačení, zapomněla jsem to napsat ), já mám mlíčka jak pro deset dětí a zatím moc nepláče, jenom papá, kouká a spinká, je to miláček Ale asi ji strašně rozmazlím, nedokážu ji nechat ležet a plakat, když ji třeba bolí bříško nebo má hlad, hodně ji chovám a mazlím, a je pravda to, co se říká - že vlastní dítě je vždycky nejkrásnější na světě Má chudinka na hlavě pořádnou bouli, jak šla těžko ven, ale to se zahojí Děkuju všem, kdo dočetli až sem, musela jsem se z toho vypsat, i když to bylo hrozně bolestivé, díky tomu máme naši holčičku, a mít někoho, komu může člověk dát veškerou lásku, co je schopen v srdci najít, je ten nejkrásnější dar na světě..dar nového života...a to vynahradí jakoukoliv bolest (Mimochodem, za ma¨lou jsem dostala prstýnek z bíleho zlata s bílými kameny (nevím, co to je, vypadají jako křišťál)skoro za pět tisíc, taťka se nám zbláznil, a to ji jeětě dva dny zapíjeli za dalších pět tisíc )

Epidurál

I mimča přes 4 kila se dají porodit bez epidurálu...

Epidurál

Ahoj maminky, měla bych na vás jednu otázku a to, zda nemáte nějaké zkušenosti s epidurálem????Nebo zda jsou nějaké jiné metody tišení bolestí při porodu????Moooc děkuji...

Registrace k porodu

Pěkný den všem,maminky i budoucí maminky, chtěla bych se zeptat na Vaši zkušenost, názor. S manželem jsme se rozhodli, že porod našeho prvního človíčka si užijeme v Hořovicích. Jako "nouzovou" variantu, že by přišly neočekávané komplikace, které by ohrožovaly miminko nebo mne, jsme zvolili FNKV (zácpa na Barrandovském mostě:)). Problém je v tom, že Královské Vinohrady od letošního ledna své rodičky také registrují.Pro jistotu jsem se tedy v FNKV zaregistrovala, nechci totiž při případných komplikacích jezdit po Praze nebo středních Čechách a modlit se, kde nás vezmou. Přesto bych ale chtěla rodit v Hořovicích. Chci vás poprosit o názor, zkušenost, zda je možné být zaregistrovaná v jedné porodnici a rodit ve finále v jiné. Jistě, že do obou porodnic jsem již objednaná k osobní schůzce, kde budu mluvit s lékaři a vše si vyjasníme. Přesto ale... co vy na to?Díky za vaše názory, zkušenosti...