Můj POROD - nové diskuze

Můj porod bez obav;)

Ahoj maminky;)když jsem čekala soje první mimčo moc mi pomohla stránka Porod bez obav, která mě na porod nejen připravila, ale dokonce mě zbavila strachu z něho a začala jsem se těšit! Porod nakonec trval jen 5 hodin - od pocítění první kontrakce až po ten úžasný pocit, když mi maloše položili na prsa! Nakonec to byl úžasný zážitek a nebojím se si ho, až bude malej trošku větší, zopakovat a dát mu třeba tu moji vysněnou holčičku:) Třeba vám taky pomůže: http://www.porodbezobav.cz/?a_box=xqwfr4ugPřeji všem rychlý a hlavně krásně hladký porod!;)Míša

Porod tentokrát s adrenalinem

Netušila jsem, že to tentokrát bude taková "show" .... bylo mi jasné, že když bude jediná hlídací babička 14 dní před porodem na zahraniční dovolené, tak se podle Murphyho zákonů narodí druhý mrňous určitě dříve ...UZV termín jsem měla 18.9. a přenášet by mě kvůli těhotenské cukrovce nenechali .... v noci na 9.9. jsem začala mít bolesti jako když má člověk akutní zánět močového měchýře ...rozhodně to nebyly kontrakce a už vůbec ne pravidelné, do rána ty bolesti neodezněly ani přes teplou sprchu ...ráno jsem byla objednaná ke své gynekoložce a potom na EKG plodu do nemocnice .... partner navrhoval jet rovnou do porodnice ...ale naše batole teprve vstávalo a ještě levou nohou ...dohodli jsme se, že skočím za roh ke své doktorce a ta mi řekne, jak jsem na tom .... sestřičce jsem "podivné" bolesti nahlásila a čekala až se uvolní monitor ...po natočení byl výsledek, že se u mě nic neděje .... pak jsem čekala na vyšetření u paní doktorky a už jsem se viditelně kroutila bolestí ... i paní doktorce jsem nahlásila "podivné bolesti" - když se dostala přes ultrazvuk k vaginálnímu vyšetření, tak zjistila, že mám rozvinutou branku a začala volat na sestřičky, že rodit v ordinaci nechce ...tak mi zavolaly sanitku ...do nemocnice je to naštěstí kousek ....takže jsem nemusela rodit ani v sanitce, ani ve výtahu ....na sále byly nějaké davy včetně mediků, ale mě to bylo nějak všechno jedno ...mrňouse asi vydolovala porodní asistentka sama, protože já jsem pořád nepoznala, kdy mi kontrakce přichází a mám tlačit...bolelo mě pořád všechno .... tatínek byl naštěstí vpuštěn na porodní sál alespoň dodatečně s mojí taškou i s naším dvouletým batoletem ...takže si mohli alespoň prohlédnout zabalené miminko a partner nadiktoval PA všechny ty "důležité" informace o sobě ...Takže závěrem: velký dík všem PA na sále, protože byly všechny moc milé a při i po porodu velkou oporou místo chybějícího partnera... a do kapitoly, kdy jet do porodnice bych doplnila ...nejen když máte pravidelné kontrakce po cca 5ti minutách ...ale radši vždycky, když Vás přepadnou nenadálé bolesti (žádné poslíčky jsem ani v jednom těhotenství neměla ...)Co se týče prvního celkem rychlého porodu a druhého ještě rychlejšího - že by to byla zásluha pití maliníkového čaje? :-)Přeji všem, které to teprve čeká, pokud možno jen samé pozitivní zážitkyJana

Bolest zad po porodu

Ahoj holky, mám 2 týdny po porodu a šíleně mě bolí záda. Doktorka říkala, že je to normální, že se páteř vyrovnává z té tíhy, co 9 měsíců nosila :-) Ale já nevím, měla jste to tak taky některá?

zrovna řeším otázku jestli chtít otce u porodu. NA jednu stranu je oporou na druhou se bojím, že to pro něj bude nepříjemný. Ted jak projízdím net tak jsem zjistila, že naše pojistovna na otce pri porodu prispívá. http://www.zpmvcr.cz/prevence/preventivni-programy-2015/program-pro-tehotne-a-kojici-zeny1/.Nevíte, jak to řešit? zajít pak s potvrzením na pobočku?

Dobrý den maminky, jsem studentka oboru porodní asistentka a píšu bakalářskou práci na téma Kristelerova exprese během porodu a prosím proto maminky ze Zlínského kraje zda by byly ochotné a vyplnily by mi dotazník. http://www.survio.com/survey/d/M1P1M4O9E2S8T9G8M Děkuji za ochotu i čas

Poprvé císař, podruhé přirozený porod

Dobrý den,mé předchozí příspěvky v různých tématech srovnávaly má dvě těhotenství. A ve srovnání bych ráda i pokračovala i v tématu porod. 1. porod - dvojčata po IVF, první trimestr zakrvácení, druhý trimestr hospitalizace na rizikovém u Apolináře z důvodu nulových průtoků a téměř bez plodové vody u plodu B, třetí trimestr a ukončení těhotenství v týdnu 30+0. Původně jsem byla registrovaná k porodu v Motole. Když nastaly problémy u plodu B, byla jejich neonatologie plná a tak nám vyjednali přeložení k Apolináři. 17. den hospitalizace začaly plodu B, místo nulových, reverzní průtoky a 18. den se přidala pulzace vény. Bylo tedy ze strany doktorů rozhodnuto, že není na co čekat a že naše těhotenství bylo ukončeno. Musela jsem si jít sbalit věci na riziku, projít internou - předoperačním vyšetřením. Manžel měl hodinu a půl nato, aby se dostal z práce k Apolináři. Pak následovala přípravna - vyholení, klystýr, sprcha a už jsem si to kráčela na operační sál. Poslední SMSka od manžela byla, že je na Veletržní, což je k Apolináři (v poledne) ještě hodně daleko. Než mě ale připravili k samotnému výkonu (napíchnutí kanyly, epidural,...) uplynula ještě dostatečně dlouhá doba a manžel to stihl. Epidural mi píchal mladý doktor, který byl u Apolináře na výměnu z Vojenské nemocnice. Byl hodně mladý, moc jsem mu nedůvěřovala. Ale napíchnutí provedl tak skvěle, že jsem celý zákrok vůbec nic necítila. Manžel mě držel za ruku a kdyby mi sestra, která stála nade mnou a pozorovala, co se děje za plentou, neříkala, vůbec o ničem nevím. Začalo to: "Teď vás nařízly, už jde první miminko,..." A takhle mi vyprávěla celý porod. Já opravdu nic necítila. Samozřejmě obavy o děti byly velké, hlavně o plod B. V 11:31 vykoukla na svět první dcera - váha 1.525g a 42cm. Zaplakala si, ukázali nám jí a běželi s ní do inkubátoru. V 11:32 přišla na svět druhá dcera - váha 880g a 34cm (asi nemusím říkat, kdo byl plod B). Také si zaplakala (i když slabějším hláskem), ale tu nám nikdo neukázala, běželi s ní hned do inkubátoru, aby se neprochladla. Když jsem jí ale slyšela plakat, rozbrečela jsem se s manželem i já. Věděla jsem, že je to dobré, že dýchá a ani na chvíli jsem si nepřipustila, že by to mohlo dopadnout špatně. Mě vyčistili, zašili a odvezli na pooperační JIP. Večer mi přišli říct z neonatologie, že poporodní stav je u obou dobrý, ale máme být nohama na zemi. Já jsem si na JIPce poležela do druhého dne a až před polednem mě začaly stavět. Bylo to dost komické. Samozřejmě jsem byla slabá, motala se mi hlava. Na sprchu jsem byla dovezena na vozíku, pak mě převezli na oddělení šestinedělí. Naštěstí i na pokoji se mnou byla maminka, která měla dítko na neonatologii a tak jsme se co tři hodiny chytly a šly společně k tomuto oddělení. A na pokoji nám naštěstí nekřičelo cizí dítě. Po 5ti dnech jsem byla propuštěna domu a děti zůstaly na oddělení neonatologie, kam jsem za nimi denně dojížděla. 2. porod - jednočetné těhotenství po přirozeném početí. Všechny tři trimestry bez problémů. Vzhledem k tomu, že týden do porodu odhadovaly váhu plodu na necelých 3.100g, rozhodla jsem se pro přirozený porod. Jedním z důvodů bylo, že už jsem doma měla 17ti měsíční dvojčata, u kterých jsem chtěla být rychle zpátky. V den 39+4 byl manžel na poslední službě v práci, od druhého dne měl dovolenou. Bylo mi docela dobře, s dvojčaty se to dalo docela zvládat bez větších problémů. Večer mě ale chytla strašlivá migréna, takže jsem si šla brzo lehnout. Tma mi hodně pomáhá. Ve dvě v noci jsem se probudila s tím, že potřebuju na WC. Ale už jsem neusnula. Začaly mi totiž stahy, které jsem měla po 7 minutách. Vydržela jsem zhruba do 3 hodin ráno a pak se rozhodla manžela probudit. Naše obrovská výhoda je, že moji rodiče jsou našimi sousedy. Takže jsme vzbudili mojí mamku, která přišla hlídat dvojčata a vyrazili do porodnice - opět k Apolináři. K Apolináři jsem tentokrát byla registrována hned od začátku, protože po zkušenostech s dvojčaty - co se týče péče na neonatologii apod., nemohla jsem si doktory vynachválit a tak volba byla jasná. Bylo ráno, po čtvrté, já už měla stahy po 5 minutách, když jsme dojeli do porodnice. Nejdřív se na mě šla podívat porodní asistentka, které se můj stav nezdál. Dle jejích reakcí by mě nejlíp ještě poslala domu. Otevřená jsem byla na prst. Ale pak přišel doktor, který rozhodl o tom, že zůstanu. Vzhledem k tomu, že jsem byla po prvním porodu po císaři, nechtěl riskovat zbytečné komplikace. Manžela jsme poslali domu ke dvojčatům a já začala pochodovat "100 jarních kilometrů" po chodbách porodnice. Do toho jsem si občas dala teplou sprchu, která byla fajn. Na denní službu přišla starší, ale zkušená, trochu od rány, porodní asistentka, která ale byla hrozně fajn. Asi v 9 jsem si šla na chvíli lehnout a tak mě i přišpandlila na monitor, aby zjistila,jak jsme na tom. Po nějaké době přišla, když jsem jí nahlásila stahy po 3 minutách, moc mi nevěřila, ale jelikož už jsem byla otevřená na 4 prsty, dala mi za pravdu. Poslala mě tedy na přípravnu. Vyholení, klystýr a sprcha. Jelikož se pak šla věnovat jiné rodičce, která rodila císařem, trošku se na mě zapomnělo. Jiná sestra tvrdila, ať ještě chodím, že je na všechno dost času. No, nebudu to popisovat do detailů. Epidural už mi nestihli píchnout. Přišli ke mě už pozdě, snažili se o to asi 4x a neúspěšně. Když to chtěli zkusit ze sedu (píchali mi to vleže), přišla doktorka, která po vyšetření vyřkla ortel: "porod hned, bez epiduralu". Hm, tak to pěkně děkuju. Manžel naštěstí stačil dojet včas. Syn se narodil 13:34, váha našeho syna nakonec byla 3.685g a 51cm. Došlo k nástřihu a "Superman" mě i trošičku natrhl vevnitř. Sice se snažili ta místa umrtvit před šitím, ale nějak se jim to nepodařilo a tak i šití bylo docela živé... Jelikož jsem přišla o velké množství krve, nechali mě na porodním boxu až do večera. Mohla jsem se tam i navečeřet a až před předáním služeb noční směně, mě odvezli na šestinedělí. Celou noc a i část následujícího dne jsem se nesměla pohybovat bez druhé osoby. A syna jsem dostala na pokoj až právě druhý den kolem poledne. Ačkoliv se moje červené krvinky nikomu nelíbili, z gynekologického hlediska jsem byla v pořádku. Syn čtvrtý den nabral a tak nás po 4 dnech pustili domu.Srovnání je tedy následující:Z hlediska bolesti a způsobu prožití porodu - jednoznačně hlasuju pro císaře. Nic jsem necítila, na poporodním JIPu jsem si pěkně odpočinula.Z hlediska schopnosti postarat se o sebe a miminko po porodech - jednoznačně hlasuju pro klasický porod. Byl hodně náročný, ale rychle jsem se z něj vyhrabala. V obou případech jsem přišla o hodně krve. V obou případech mi hrozila transfuze. Po císaři jsem ale byla ráda, že stojím na nohou. Jizva dost bolela (i čípky na bolest jsem si 2 noci po sobě vzala) a popravdě jsem byla ráda, že jsou dvojčata na neonatologii a já se o nikoho, kromě sebe, nemusím starat. Klasický porod byl sice náročnější, ale druhý den jsem byla schopná fungovat. Přebalovat, přikládat,... Byla jsem nastřižená a šitá, ale nebolelo to tolik. Obešla jsem se bez utišujících prostředků. A jsem šitá tak dobře, že ani kruh na sezení nebyl potřeba. První porod proběhl před 17 měsíci. Jizva je vystouplá, ale naštěstí i uvnitř vydržela druhý porod. Vydržela i děloha, které po předešlém císaři, hrozilo, že praskne. Druhý porod proběhl před 9 dny. Funguju doma bez problémů ke všem dětem. Sedám si sice opatrně, ale není to nic, co by se nedalo vydržet. A bolest z porodu už je zapomenuta úplně.Přidat svoje srovnání do tématu Šestinedělí nemůžu, protože to druhé ještě nemám ukončené. Ale přidám ještě příspěvek do tématu o nedonošených dětech.Všem maminkám přeju rychlý a pohodový porod. S Apolinářem jsem byla naprosto spokojená! Klasické pokoje na šestinedělí jsou sice starší, strava by mohla být lepší. Ale co se týče práce lékařů a sester, nemůžu si na nic a nikoho stěžovat. No, kecám. Na jednu doktorku jo, ale to spadá do těch nedonošenců... :) A v případě prvního porodu má u mě Apolinář ještě jedno plus. U císaře mohl být i můj manžel. Kdyby mě nepřeložili z Motola, tak u nich by nemohl být.A k možné diskuzi - manžel u porodu - ano/ne. Za mě jednoznačně ano. Nemám manžela třasořitku, který by nesl porod a krev špatně. Druhý porod dokonce nestál za hlavou, ale vedle mě, takže i viděl, co se dole děje. V obou případech to náš vztah upevnilo, protože jsme byli oba u narození všech našich dětí. A to je zážitek pro oba na celý život!

vysoký tlak a otoky - přirozený porod nebo císař?

Zdravím maminky, ráda bych se podělila o své dilema a třeba mi poradíte z vlastní zkušenosti, jak se rozhodnout.Mám termín přesně za týden, ale nález je už 14 dní stejný, čípek tuhý, otevřená na 3/4 falangu, hlavička naléhá, ale není fixovaná v pánvi. Neposouvá se to, a kromě toho, že už mi i odešla hlenová zátka a bolí mě celá pánev, v tříslech atd., tak mám vysoký tlak (už i nasazeny léky na snížení), mám otoky nohou i rukou a váhový přírůstek 20kg. Tzn.že doktorka nechce, abych přenášela. Stále doufám, že se porod rozběhne sám, ale pokud ne, v úterý se budeme domlouvat, co s tím. Buď vyvolat vaginální porod nebo kaiser. Ale pokud se ten čípek nepohne, prý by vagin. porod mohl být dlouhý a nakonec třeba kvůli těm tlakům skončit císařem tak jak tak...Jak byste se rozhodly vy? Toužila jsem po přirozeném porodu bez jakýchkoli medikamentů a tak teď nevím, co si vybrat, aby to pro miminko bylo nejlepší... Ještě mi nabízí zkusit nejdřív Hamiltonův hmat, ale pokud por.cesty nejsou připravené, tak si myslím, že je to zbytečné... díky za případné rady a názory :-)

Dobrý den já mám skvělou zkušenost s předporodním kurzem formou videí, které jsem si zakoupila na stránkách www.porodbezobav.cz

Dobrý den, maminky taky jsem tento kurz zakoupila a určitě ho všem mohu doporučit! Majka je skvělá!

ahojky právě jsem se dozvěděla, že jsem v osmém týdnu těhotenství a nemohu tomu sama uvěřit, už se moc těšíme na miminko se svým přítelem. A chtěla bych proto udělat všechno, co jenom půjde, co by jste mi doporučovali za předporodní kurz? Něco jsem o tom četla na diskuzích, co jsou na internetu a odmítám jít jenom na pár hodin do porodnice,kde mi určitě nemohou během chvíle vše říci, spíše jsem slyšela, že děsí!

Takový \"rychloporod\"

Ahoj, tak je ten náš poklad na světě. 9.9.2014 se nám narodila holčička, 3,55 kg a 51 cm. Porod byl hrozná rychlovka, ani jsem se nerozkoukala a už jsem jela ze sálu pryč. Ráno před šestou mi začaly kontrakce, chodily pravidelně po 14 minutách. Šla jsem se umýt a že vyrazíme - chtěla jsem jet brzo, aby bylo dost času na vykapání antibiotik (kvůli pozitivnímu streptokoku). Do porodky jsme přijeli o půl deváté - kontrakce po 5 min. a otevřená na 5 cm. Honem antobiotika, monitor a prý ještě ultrazvuk, že si změří hlavičku (už to nešlo,byla moc nízko). Já jsem už pěkně funěla a oni na mě tak koukali- asi si říkali, že jsem pěkná hééérečka. Dovedli mě na sál, dali Yal - kontrakce jedna za druhou a už ty pekelné. Když mě viděli asi za 10 minut, tak prý znovu vyšetřit - 8 cm, a že se prý příprava nestihne. Popadla mě hysterie, ale nakonec mě na záchod na chvilku pustili, ale pak honem na kozu - neumytá!!!!! Ještě mi stále nepraskla voda, takže mi ji píchali a hned jsem měla tlačit, napodruhé byla princezna venku. Placenta vyšla v poho, pak nějaké šití - taky v poho a pak později taky dobrý. I placenta se zavinovala celkem bezbolestně(a to je to prý při druhém horší). Fakt to byl fofr - sice bych řekla, že porod byl mnohem bolestivější než ten první, ale asi o to rychlejší. Hlavně, že to mám za sebou a mimi mám u sebe Přeju všem krásné porody

hotový námět na povídku:)...hlavně ať jste zdravé

Porodila i hysterka :-)

Ahojky, trochu Vám tu dlužím slibovaný porod hysterky Takže i já to mám za sebou a soudím, že když dokázali v porodnici zpracovat i mě, tak to dokážou s každým No, naše Barunka přišla na svět 26.8. v 11.02 a bylo to až v 41+4 což byl asi největší problém. Protože já ač se bojím všeho, tak mě poslední měsíce před porodem, tak nějak ten strach přešel a i sem se těšila, ale deset dní přenášení mě dokonale psychhicky odrovnalo a i proto, že porodu do poslední chvíle nic nenasvědčovalo... tudíž jsem ve 41+3 nastoupila do porodnice na vyvolání, který jsem prostě nechtěla, poslední dobou mě bolelo i vyšetřování, takže první problém nastal už u příjmu, kde mě nebyli schopni přes bolest pořádně vyšetřit, take jsem byla přijmuta s tím, že se udělá oxyt. test a pak se uvidí...

Dobrý den, dneska jsem si zaplaila tento kurz a je neuvěřitelné, že se dá s Majkou domluvit na co to chcí napsat, jestli na předporodní kurz nebo jenom na cvičení, aby mi to pojišťovna proplatila.

Ahojky já mám za sebou předporodní kurz u Porod bez obav a byla jsem na všechno úžasně připravena a to přitom kurz probíhal forou videí z pohodlí domova a mohla jsem se k lekcím vracet,když jsem potřebovala něco zopakovt, dozvěděla jsem se spoustu zajmíavých a užitečných věcí, co ani moje maminka nevěděla a do porodnice jsem byla perfektně vybavena!

a ešte dalsie otazky :-)máte niektora skusenosti s plenkami pop-inh ttp://www.mamaja.cz/latkove-pleny/ a kojací podprsenkou - anita http://www.mamaja.cz/pro-maminky/kojici-podprsenka-anita-5097-hot-pink ?

otázka

holky dovolili vam pouzivat látkové pleny ked sa vam mimco narodilo a odkedy ste pouzivali kojíci podprsenka ?

Nazdárek maminky má sestra je v druhém měsíci a já bych pro ní chtěla, co nejvíce věcí udělat správně. Chci jí dát k narozeninám předporodní kurz nebo si myslíte, že stačí hodinový kurz v porodnici? Co kdyby nevěděla, co a jak v porodnici?Jenže na druhou stranu má strašnou nevýhodu v tom že bydlí sestra daleko od města ve vesnici.

Ahoj co se týká předporodního kurzu mám již výbráno a už se moc těším na to, že budu doma v pohodlí domava si pustím připravené video a to porodbezobav Jelikož jsem se na stránkách toho předporodního kurzu informovala, že mi mohou fakturu vystavit buď na cvičení nebo na předporodní kurz záleží, co mi proplatí. Jsou tu samozřejmě i lekce cvičení.

Třikrát císař

Tak si tu pročítám, jaké máte zkušenosti s porodem - a hlavně snášením bolesti u porodu. Mně bolí i vrtání zubu u zubaře natolik, že si nechám zub umrtvit. Nevím, jak bych přežila přirozený porod. Mám ale tři děti, všechny císařem. Na první porod jsem se opravdu hodně připravovala, ale pro špatný monitor mi chlapečka v termínu vytáhli císařem. jsem malá, on měl 46cm!!! a 4300g (manžel je velký a má vysoké příbuzenstvo...). Synek byl trochu modrý přidušený už při poslíčkách, tak můžu říct, že mám děti a jsem naživu jen díky moderní gynekologii a lékařské vědě. Druhý chlapeček se narodil měsíc před termínem a měl 3600g!!!, zase císařem, protože mi praskla plodová voda a stahy 48 hod nikde, i když do mě rvali v nemocnici horem dolem, co šlo. Tak třetí chlapeček šel taky císařem, po dvou císařech vás rodit normálně nenechají, dnes je mu 10 měsíců. A to třetí těhotenství bylo nejhorší, od 24 týdne stahy, nemocnice, pak doma jen ležet, jak s dvěma malými dětmi ??? - jezdili k nám pořád moje máma a táta. Vedro jak prase, loni v létě a já na diabetické diete... modlila jsem se, ať mi už dají termín na císaře, a musela čekat do 30.7. (38 týden, pak už se mimi ven nechtělo i když jsem chodila a dělala vše..) Pak na sále se nemohli strefit do míchy pro lokální umrtvení, píchali 4x, hrozné, klepala jsem se jak osika... podařilo se, ale třetí mimi šlo ven jen těžce, prý mám i hodně tenoučkou dělohu, tak už více dětí mít zřejmě nebudu (ani nechci, nemám už sílu). Jsem ráda, že Pán Bůh nakonec zařídil, že mám tři děti císařem, zase je prima ta jistota, že dítě se po cestě nikde nepřidusí, já už se z toho pak nějak vylízám... Ta rekonvalescence bolí jak prase, ale po čase už vzpomínám zastřeně a těším se ze tří dětí( i když většinou doma barák padá v základech pod dupotem a řvem tří kluků... - navíc bohužel dvakrát ze tří moc neklapalo kojení, taky asi díky císaři, a to jsem dělala VŠECHNO pro rozkojení...)nicméně nelituju ničeho, pa Petra

ano-ne?

Dobrý den, mám podstoupit předporodní kurz ? A kde? Vůbec se nemohu rozhodnout. Moc mi pomůže každého rada!

Anketa pro vás holky bolky

Zdravím všechny příznivce a půjdu rovnou na dotaz, který mám v hlavě.Spíše bych to dala jako anketu, ale tady mě bylo doporučeno, že se vás mám zeptat přímo, že mi rády zodpovíte.Tak jdu na to.Jsem fotografka a dostala jsem takový nápad fotit přímo na porodním sále a vás se ptám, kdo by do toho šel.Porod je velmi emoční záležitost a než tatínkové ze šoku vezmou své fotoaparáty a vyfotí miminko, může být někdy i pozdě.Kamarádka se mi svěřila, že z porodu nemá vůbec žádnou památku a velmi jí to mrzí, jelikož tatínek byl z toho celý vytřesený a fotky šly rovnou do elektronického koše.Holky, kdybyste měly možnost mít u svého porodu fotografku, jste pro nebo spíše proti.Děkuji za vaše připomínky a přeji sluníčkový krásný den :-)

tak jo, vam to teda pekne napisu

byl čtvrtek, větrno jak prase, kosa jak v rusku... my jeli na kontrolu,a nikde nic- nalez furt stejny, monitor Ok, s dr sme dohodli dlasi kontrolu a ja s tobikem vyrazila do te zoo.. bylo hnusne a tak sme to tam zabalily brzy, a jeli do wikylandu(takovej zabavni park pro deti) sama trampolina, prolizky, skluzavky.. a tak sme tam blbli, prolizali, a me nic nebylo.. vecer sem si sla v 8 lehnout s tobikem, a citila sem \"poslicky\" este piiisu chlapovi at specha dom, nez usnu at stihnem par cisel.. chlap dojel v 10 dom, a to ja uz chodila po baraku a rikala si kudla, sou to poslicci, nebo se neco deje... do pul noci sme si povidali a me bolesti sileli..tak sem si sbalila tasku, sbalila tobika na vikend, a martin zacal nervacit, ze co kdyz nas poslou dom, co s tobikem v noci atd.. Shodou okolnosti mela ta moje kamoska zrovna nocni, tka ji volame ze asi jedem.. no zkratim to- ve 2 sem vzbudila matku, ze ji dovezem tobika( 100km od nas)-ona ze ok.. jeli sme.. v aute bolesti silily a ja citila ze to k nasim a pak zpatky nevydrzim, volam matce, at sedne do auta a jede do brna pro tobika, ze to nedam... po 3hodine sme se potkali s mati v brne, predali tobika a sli do porodnice... nalez 8cm.. super, do 4 me nechali skucet v mega bolestech- a to jako fakt 2x takovych jaky byli u tobika.. pak sem citila hlavu ze se dere ven..tak mi praskla vodu- v tom bolesti takovy, ze sem myslela ze to nedam.. jako zlatej tobik... no a tlacilo se.. tlacim jak krava, a nic.. decko neleze.. prej este tlac.. na tom boxu asi 10000stupnu, nedychatelno, ja zpocena unavena(hrdinka si este litam cely den po brne):D uz sem nemohla..nicmene nejak se to dite ven dostalo.. a v 4.40 byla mala venku.. A TED TO PŘÍJDE! že sem brečela já- to je normální..Ale martin uvidel ze je to fakt holka a rozplakal se jak blazen, pora dmi dekoval a ja v tu chvili sem myslela ze ho samou laskou sezeru a strasne bych chtela ho mit nahraneho, nebot bych si to musela poustet porad dokola... sem ho milovala jak nikdy.. na fotkach uz se mu jen lesknou oci, a ikdyz je to krasny, neni to ono..malou mi dokonce i pucil nachvili.. tak sme tam do pul 8 se muchlali s malou, a pak sme ji dali umyt, on jel dom, ja na pokoj, a odpo byli navstevy..nebylo to nijak dlouhy, ale bolestivy jako prase- vim ze dobrovolne uz rodit nepujdu.. potrhana su min nez u tobika, jizvu me krapet presily, a mam par stychu na pyskach- a ty stipou jak cert kyz du na malou... No a ted moje prdel- zadna hitparada... nove mi furt vylizaji hemeroidy ven, a zatim je to bolestivy.ale porad tomu davam cas, nebot este nemam ani tyden od porodu.. a to je vse pratele:)))

naše čarodějka, 18:15h, 3600g, 49cm

Konečně jsem si našla chvilku k popisu průběhu porodu naší Aničky. Termín jsem měla mít až dneska tj. 12.5. takže vůbec jsem nečekala, že by malá mohla přijít na svět už o 2 týdny dříve 30.4. v 6:40 ráno jsem se vzbudila a sotva jsem se postavila tak mi něco teklo po noze (jenom trošičku), řekla jsem si, že to je jen hlen nebo výtok a že se připravují porodní cesty takže jsem to neřešila, šla do sprchy a pak udělat mlíko malýmu. První porod byl vyvolávaný a skončil císařem takže tentorkát to pro mě byla velká neznámá . Kolem 7h ráno to ze mě pořád teklo, dala jsem si vložku a písla sms nejlepší kamarádce, řekla mi, abych zavolala do porodnice popřípadě tam rovnou zajeli, že lepší 3x zbytečně než 1x pozdě. Zavolala jsem tedy do porodnice a sestřička mi říkala, abych tam jela a pro jistotu vzala i všechny věci (říkala jsem si, že přehání, stějně nás pak pošlou domů pro planý poplach, bolesti jsem neměla tak to asi porod nebude, naivní představa ). Šla jsem za manželem a za chvilku už jsme vyrazili. V porodnici nás přijali okamžitě, sestřička mi vzala vložku a nakapala tam nějaký roztok, prý negativní (říkala jsem si, že pojedu domů nebo na nákup). Pro jistotu si mě ještě vyšetřila a dělala test na rukavici, prý 50:50, hmmm. Dala mi vložku a musela jsem ležet a čekat, pořád to ze mě po troškách teklo. Po půlhodině přišla a test opakovala, vložka zazelenala, hmm, takže to byla fakt plodová voda. Kolem 8h ráno už mi dali nemocniční náramek a sepisovali se mnou přijímací protokoly (nebo jak se tomu říká) a prý, že si mě tam nechají. Manželovi jsem písla sms ať jdou s malým domů (neměli jsme hlídání ). Pak mě napojili na monitor a dr. mě přišla vyšetřit, něco se jí prý nezdálo, malá ležela nakřivo a hlavičku nenaléhala na branku a dokonce to vypadalo, že půjde ven císařem. Přišla další dr., po vyšetření tvrdila, že je vše v pořádku, voda ještě nepraskla, monitor je ok, jsme před termínem a po změření pánve to i na přirozený porod vypadalo (jen ji vyděsilo, že mám velké břicho při své výšce 154cm, nabrala jsem jen 6kg). V 10h si mě odvedli na hekárnu a chtěli píchnout vodu, ale sestřička říkala, že nemají sál a ani monitor, bylo plno a rodilo se nepřetržitě od půlnoci takže bych musela ještě chvilku počkat. Pořád se ptali zda mám nějaké bolesti (kromě tvrdnutí břicha nic). Dr. říkala, že nás vezme ještě na ultrazvuk aby mohla udělat malé odhad přibližné váhy a množství plodovky (o 2 dny dřív na poradně nám odhadl váhu 3200g, ale té dr. se to moc nezdálo). Dali mi kapačku s glukózou a penicilinem (kvůli GBS). Před 12h nás dr vzala na ultrazvuk, udělala odhad váhy a opakovaně ji vyšel výsledek 3738g, hmm, prý je to hraniční váha ve srovnání s rozměry pánve a mou výškou, snad by to přirozeně i šlo. PA si mě odvedla do lůžkové části na porodním sále a čekala jsem, až se něco uvolní, stihla jsem si pořídit pár fotek a zavolat manželovi. 13:50h mi píchli vodu (prý sekundární blána), teklo to ze mě jako z kohoutku (slova sestřičky) a musím uznat, že jsem měla té vody opravdu dost (u prvního porodu jsem měla vody málo a navíc zkalenou). Potom už se to rozjelo, ve 14h jsem měla první silné kontrakce opakující se po 2 minutách. Bolelo to, ale žádná hrůza, dýchala jsem jak pes a mezi kontrakcemi jsem dokonce i usla . Dali mi nějaké čípky na otevření porodních cest, něco na bolest (stejně to bolelo ) a já do toho vykecávala do telefono s manželem a kámoškou (byla jsem asi zdrogovaná nebo co ). V 18h jsem cítila silný tlak na konečník a nutkání tlačit, zavolala jsem sestřičku a řekla ji, že se mi chce na velkou (hmm). Ta si mě prohlídla a řekla, že mám jít rodit (ještě jsem se ji ptala zda mi nedá něco na bolest, prý že to nestihnem, bylo to nějak v 18:09h). Ještě jsem písla sms manželovi \'\'jdeme rodit\'\' a natěšeně naklusala na křeslo. Porod vedla mladá doktorka a 2 starší porodní asistentky, jedna hlídala u monitoru, druhá mě držela za ruku a dala pokyny kdy tlačit. Asi 3x jsem zatlačila a byla malá venku (málem nestačili volat sestřičku z novorozeneckýho). Prý je to macanda, já se na malou podívala, vyfotila ji a říkala jsem si pro sebe, že může mít tak max 3kg. Pak mi ji přiložili k prsu a ona se přisála a začala hezky sát, byl to takový neuvěřitelný zážitek. Pak mi sestřička přinesla náramek s údaji o malé a já čučela, prý, že kdyby se narodila v termínu tak by měla nějaký 4kg minimálně. Pak malou odvezli a mě čekalo šití, nástřih mi nestihla udělat, ale byla jsem potrhaná zevnitř a trošku i venku. Říkám vám, byla to muka, šití v pohodě, ani jsem to necítila, ale všchno kolem. Pomocí 4 zrcadel mě otevřeli, prohlíželi, bolelo to, tlačilo a už nevím co všechno, jen jsem se modlila, abych to všechno měla za sebou. Zevnitř mě musel šít nějaký doktor asi tím, že to bylo na více místech a dokonce i nějaký sval nebo co. Po 1,5h bylo hotovo. Rekonvalescence je taky v pohodě, žádné extra bolesti jsem neměla takže zlatý přirozený porod

Ahojky ano pojišťovny většinou, co vím tak proplácí předporodní kurzy nebo cvičení. Já jsem si koupila jeden předporodní kurz a to online, nikam jsem nemusela dojíždět vždy vše, co jsem potřebovala vědět, tak jsem si našla v nějakém videu a bylo to. Je to maximálně pohodlné, na vše jsem byla maximálně připravena, opravdu Majka je moc šikovná!

Cvičení před porodem?

Ahoj chtěla bych se zeptat, jestli pojišťovny proplácí předporodní kurzy a nebo cvičení? Známá si strašně vychvalovala předporodní kurz, co podstoupila a je nad míru spokojena Jelikož bych moc ráda něco takového podnikla a kdyby mi na to přispěla pojišťovna bylo by to ideální. Chtěla bych co bude v mých silách pomoci miminku a i sobě v tom, když budu vědět, co dělat a v jakém okamžiku.

Můj třetí porod - Alex, 3.11.2013 - 4380g, 50cm

Byla to neděle. Ráno jsem vstala a měla neskutečné nutkání uklízet, takže jsem si střihla komplet celý byt včetně stírání. Od rána mě pobolívalo břicho, ale nepřikládala jsem tomu nějakou váhu, říkala jsem si, nu co, až to bude vážný, tak to poznám. :-D Navečer byly dětičky hrozně protivný a Šimonek si střihl hodinovou scénu (byl zrovna v období vzdoru). Takže hodinu řval jak tur u mě v náručí a pak z toho usnul (to bylo v 18h). Utrousila jsem na půl pusy, že bych se ani nedivila, kdybych z toho porodila.. :-D když jsme dali děti spát, lehla jsem si na gauč a koukala na TV a najednou lup a praskla mi voda. To bylo asi ve 20:30. Vzhledem k tomu, že plodovka byla zkalená, vyrazili jsme hned do HK. Nastoupily kontrakce, ale zatím na pohodu, jen jsem je malinko v autě rozdýchávala. Příjem klasika, monitor, přeměření atd. \"Malej\" měl odhad 4150g. Byla jsem už na 6cm, tak na sál bez přípravy. Na sále jsme byli asi od půl 10. Zase jsem musela ležet na monitoru a když mě sundaly, chtěli mi píchnout oxytocin, což jsem odmítla. Bylo to pro ně hrozný haló, ale potom, co jsem o tom věděla z předchozích porodů, už by mě k tomu nikdo nedonutil. Asi ve 22:15 přišel doktor, aby mě zkusil přemluvit on, no nehnul se mnou. Tak mě zkusil alespoň na injekci na uvolnění porodních cest. Prosil mě tak urputně, že jsem svolila, přestože mi bylo jasný, že z toho hned porodim. Tak mě ji píchli a že za 10min přijdou udělat monitor. No, přišli dřív, protože mě slyšeli jak skučim, tak jim bylo jasný, že musej spěchat :-D a už jsme rodili.. Hlavička šla ven nahned, ale malej se zasekl ramínkama a nemohl ven. Prý je to jedna z nejhorších komplikací, což jsem se dozvěděla až pár dní potom. Naštěstí pan doktor, přestože byl mladý, tak si s tím skvěle poradil a synek je bez následků, bez poranění brachiálního plexu či jiného poranění ruky a dokonce i bez zlomené klíční kosti - díky bohu!!! Porodila jsem naštěstí přirozeně. Dnes když slyším výraz \"dystokie ramének\", běhá mi mráz po zádech. No, a nakonec byl malej pořádnej macek!! Je to korba po tátovi Takže když to shrnu: Porod rychlý a na pohodu, až na tu komplikaci, o které jsem naštěstí při porodu nevěděla. HK jen a jen doporučím

Tak už to máme za sebou. 26.2. se mi narodila Veronika,3200g a 49cm, neotočila se hlavičkou dolů, tak nám pan primář domluvil císařský řez hned další den po poradně, tak to bylo rychlý. Rodila jsem ve Svitavách a musím teda říct, že péče byla prvotřídní. Jen to tam kazila jedna sestřička z novorozeneckého, ta byla taková ostřejší, ale jinak byli všichni moooc hodní. Malá se musela kvůli žloutence 3 dny slunit a za týden musíme jít ještě na kontrolní krev k našemu dr, jestli se to drží dole. Mám z toho strach, aby nás neposlali nazpět, je pořád žlutá. Ale není nijak extra spavá, na jídlo se budí pravidelně a baští o 106, tak snad to bude dobrý

Můj porod

Tak i já se s Vámi podělím o zážitek z mého porodu.Rodila jsem v Mladé Boleslavi a musím uznat, že péče byla dobrá, obzvlášť od porodních asistentek a dětských sestřiček (sesttřičky z gyndy jsem viděla ráno a večer u vizity). Termín porodu jsem měla 25.1., ale prckovi se pořád nechtělo na svět a přenášela jsem. Už jsem měla naplánovaný příjem na vyvolání na pondělí 3.2., ale v půl 2 v noci ze čtvrtka na pátek jsem najednou začala cítit poměrně silné kontrakce. Nejdřív byly po 10ti minutách, potom po 8, po 6 a najednou bylo 7hodin ráno a já se chystala do poradny, kterou jsem měla od 8Hod. Když jsem tam dorazila, tak se doktorce nezdál tlak a moje příšerné otoky nohou, rukou i v obličeji, ale i tak mě nakonec poslala domů s tím, že jsem otevřená na 1cm a že pokud se mi kontrakce zkrátí alespoň na 4-5 minut nebo se mi nebude něco zdát, ať hned přijedu. Domů jsem dorazila v 11hod a ve 14hod už jsem volala chlapovi, ať pro mě přijede, že je mám kontrakce po 4 minutách a už se to fakt nedá rozchodit. Na příjmu nám řekli, že jsem otevřená na 2cm a že už si mě tam teda nechají. Kontrakce po 4minutách mi vydržely až do 19hod, když mě vzali na monitor a mě odešla zátka a začaly skutečné porodní bolesti. Sestřička mě odvedla na přípravnu a přítele na sál, kde čekal až tam dorazím i já. Na přípravně jsem dostala klyzma a jediné co mi alespoň trošku pomáhalo na bolesti byla vařící sprcha a dupání Po nějaké době už jsem vážně nemohla a zdálo se mi, že cítím hlavičku mezi nohama, tak jsem si zazvonila na sestřičku a ta mě odvedla na sál. Přišlo mi jako bych na přípravně byla tak 5 minut, ale přítel mi pak řekl, že jsem tam byla asi 45minut. Cestou na sál se mě sestřička snažila rozptýlit a ptala se mě, co to bude, tak jsem odvěděla, že holčička, ale v tom jsem měla šílenou bolest a chudince sestřičce jsem málem rozdrtila ruku i s prstýnkama Když mě dovedla na sál, tak jsem si ani nevšimla, že tam je nějaká sprcha a míč na skákání a rovnu jsem si lehla na kozu a už jsem myslela jen na to, abych mohla začít tlačit. Doktorka mě prohlédla a řekla, že můžu, tak jsem začala. Z jendé strany mě povzbuzoval přítel a z druhé sestřička. Potom už si jen matně pamatuju, jak říkají, že má mimčo kolem krku šňůru a tepovku má 80 a že musím tlačit hodně, aby byl rychle venku, že na císaře je pozdě. Už jsem byla uplně bez sil, ale na když přišel další stah, tak mi sestřička řekla, že teď prostě musím, opřela se mi do břicha a už si jen pamatuju, jak ze mě prcek vyklouzl. Tohle celé na sále trvalo 15 minut, jako prvorodička jsem měla opravdu rychlý porod. Pak už jsem jen slyšela doktorku, jak říká, je to chlapeček a já jí nevěřila. Ale opravdu, z naší očekávané holčičky Emmičky je nakonec nádherný zdravý chlapeček Ondrášek. Jakmile mi ho dali na prsa a já slyšela jak pláče, okamžitě jsem zapomněla na všechnu tu bolest a jen jsem cítila neskutečný pocit štěstí, že mám u sebe dva moje vyvolené chlapy. Hrdý tatínek vše na sále zvládnul a já můžu říct, že díky jeho přítomnosti jsem se tam cítila hned mnohem líp. Personál na sále byl naprosto famózní a ikdyž jsem byla dost hysterická, tak byly sestřičky i doktorky moc milé a trpělivé a já jim jsem za to nesmírně vděčná.Teď už jsme týden doma a konečně si užíváme skutečný rodinný život.

porod 13.7. 2013

Ahoj.Rodila jsem v Podoli. prenasela jsem tyden a s uz 4 dny před indikacni poradnou jsem byla vystresovana. Miminko nechtělo na svet. Mudr hned kvůli memu tlaku mne dal na vyvolavani. Opravdu ihned jak jsem prisla do poradny, pry jsem 1 cm otevrena a mam vysoky tlak, tak nechteji riskovat. Plakala jsem strasne, chtěla jsem prirozeny porod a ne vyvolavany. V 10hod jsem byla na porodnim sale. Tlak 170/100 heh. no tak prasky na snizeni tlaku. Vyvolavaci tableta. Kontrakce nastoupili rychle po 8minutach. Když se dycha jako masinka tak to slo. Kvuli neustalym monitorum jsem byla ve sprse jen dva krat. U druhého pobytu ve sprse jen par minut, protože jsem pocitila nejake lupnuti v brisku, pry mi mozna odtekla plodova voda. To uz bylo po pulnoci. PA se mi skusila dat tampon, ci to byla plodova voda,negativni.skousela mi natrhnout plodove obaly,ale pry se nejak pohybovali a ze pry mi asi ta voda i odtekla, jinak by to mohla propíchnout. Ve 2 hodiny rano si stezuji, ze citim strasne nutkani tlacit. PA se koukla a ze mi chybi jen lem cipku a jinak jsem otevrena. Teda to psi dychani trosku zabira ale to nutkani tlacit bylo mooooc silne a téměř bez pauzy. Když uz mi povolili tlacit, tak jsem to straaaslive nutkani tlacit ani nepocitovala. Mozna i proto me snazeni trvalo hodinu a pul ale, nakonec za pomoci další PA-trosku tlacila na brisko at tlacim tam kde tlaci ona , se nas chlapecek narodil. Nakonec mel snuru kolem krku a kefalohematom. Chudacek. porodni vaha 3580g. Ted v 4 mesicich ma hlavicku téměř kulaťoučkou a je dooost veliky macek.Proste poradny chlap.

plánovaný císař

Zdravím všechny. Chystám se podruhé otěhotnět a bohužel budu mít indikovaného císaře. Záleží mi na přístupu na šestinedělí, chci mít dítě u sebe a prvních 24 hodin, kdy budu na JIP bych chtěla, aby mohlo mimi být s manželem, na nadstandartu. Máte někdo s tímhle zkušenost? Jsme z Prahy, ale poprvé jsem rodila v Neratovicích. Není to tam už jako dřív, tak teď opravdu tápu. Díky za odpovědi. Veronika

Ahoj maminky.)Hlásím se po dlouhé době, dlouho jsem tu nebyla naposledy asi ve 20. týdnu. Máme Venouška narodil se 23. září v 13:28 hodin měřil 53 cm a vážil 4010 g:) rodili jsme v Mladé Boleslavi. Porod vyvolávaný přesně na termín a porod od začátku podání 1. tablety až do konce porodu jen 4 a půl hodinky a i když to dost bolelo, zvládli jsme to:))) Všem co netrpělivě čekají přeji krásný porod, pokud možno rychlý a krásná zdravá miminka:)

To se nerodí,nebo co ?

vokalizace u porodu

Mate někdo zkušenost s vokalizaci pri dychani u porodu?...S výdechem vyslovujte A, O, nebo U tak, aby se vám zvuk rozvibroval v těle. Vibrace pomáhají odstranit napětí v těle.Zvuk Úúú můžeme použít k relaxaci základny páteře a oblasti křížové. Samohláska Óóó relaxuje břišní krajinu a bránici. Krajina srdeční, hrudní a plicní rezonuje při zvuku Ááá. Hrtan a krk je relaxován samohláskou Ééé. Pro nosní dutiny, oči a spánky je určeno I a Ííí rezonuje v temeni hlavy....prijde mi to celkem dobře, protože při tech pismenech opravdu citim ony casti tela. je to vhodna pomucka? nebo na Vas v proodnici koukali jak na magora? Zase si myslim, ze lepsi zvatlat pismeno nez kricet(co vycerpava).Dekuji za reakce.

Podolí

Ahojky,chtěla byc se optat zda měl někdo zkušenosti s porodnicí v Podolí nevím,totiž co vše si zabalit do porodnice :)tak zda tam některá z vás v nejbližší době rodila :)

pro wewe

Teda, strhla se.tu brutalni diskuze Procetla jsem vsechny prispevky i ten svuj a asi bych ho.nezmenila. Asi jsem ani neresila obsah, ale spis me zaskocilo to tve podani prispevku. V kazdem pripade preji, at ta negativni a bolestiva vzpominka brzo.prejde a poridite sourozence Co clovek, to nazor a melo by se to brat s nadhledem.

Nedá mi to a musím reagovat zvlášť (týká se to příspěvku Weve)

Ty jo,co tady,holky,blbnete?Wewe přece nenapsala nic hrozného.Jen to,že porod byl hnusný,protože byl bolestivý.To snad má většina,ne?Taky mě to pekelně bolelo,víc,než jsem čekala a čekala jsem hodně.A tak minutu,dvě po vyloupnutí Karkulky,kdy jsem brečela štěstím i dojetím,že mám na sobě to teplé,mokré tělíčko a taky,že už to mám za sebou,jsem prohlásila,že druhé dítě si adoptujemeJe zvláštní,že když se tady většina holek přizná k tomu,že necítila k miminku lásku od první chvíle,tak je to v pořádku a je vás fakt hodně a tohle vás štve?To nechápu

Nikdy více

Začalo to kolem jedné v noci,říkala jsem si že to jsou poslíčci.To přítel už plašil zda má volat taxik.V 6 hodin jsme byli v porodnici s tím,že prý už rodím. Skoro bez povšimnutí v \"ordinaci\" na lůžku v bolestech cca 2 hoďky. Á klystýrek a vyprázdněný močák teda bolel a čemu se na záchodě věnovat dřív,že.. Sprcha bodla. Šup na sál,napíchnutí epidurálu od nepříjemný doktorky a kapajdy. Přicházející kontrakce se profuněly. Mezi tím dr.a sestra se dívaly jak na tom jsme,prý netlačte - vtipné.. Jednodušše řečeno porod byl hnus a bolestivej.Jaká úleva,když vylezl.Ale potom to šití - ou a po 2 hodinách, že prý jdem na pokoj - jak? Vždyť nemůžu ani chodit.Se asi po**,ne?\" Tedy honilo se mi toho hlavou hafec.Porod je to nej \"e-é\" a \"aůů\"

Ahoj,asi trošku z jiného soudku,ale zajímalo by mě,jestli některá z Vás má za sebou porod miminka s gastroschízou. Mě čeká nejpozději za 3měsíce a tak bych se ráda dozvěděla,jak to proběhlo u jiných. Nikde se o tom nedá moc dočíst totiž. Dík.

Václavíček

Tak jak to teda proběhlo...Tři týdny jsem Vás tu holky prudila se svýma perpetiema...měla jsem každodenní poslíčky, jejichž projevy se stupňovaly a stupňpvaly a já byla nervoznějšía nervoznější, až se ze mě stala neřízená hysterka, která neudržela jinou myšlenku než na porod...kterej nepřicházel...Ve středu 6.března jsem byla den po termínu na kontrole v porodnici. Doktorka mi udělala už po druhé hamiltonův hmat a tvářila se (ovšem stejně jako týden před tím), že to bude už fakt brzo. Já už jsem byla falešnými příznaky ale tak zdecimovaná, že už jsem nevěřila ničemu.V deset večer ze mě vyšplouchlo asi půldeci teplé vody - nebyl to výtok a nebyla to moč...byl to stejný pocit, jak když mi u prvního porodu odtekla plodová voda - jen toho bylo málo a nic víc se nedělo...řekla jsem si, že počkám, co se bude dít. Nedělo se ovšemi nic a usnula jsem. Ve čtyři ráno se to zopakovala - doušek teplé vody a nic! To už jsem měla nervy vyšponované k prasknutí, navíc jsem se vystresovala, že vlastně nevím, kdy jsem naposledy cítila pohyby - takže jsem porpukla v hysterický pláč, že už vážně nevím, proč si to tělo se mnou pořád zahrává. Od pěti od rána jsem žehlila, abych přišla na jiné myšlenky. Do toho jsem měla asi hodinu kontrakce po pěti minutách, které ovšem zničeho nic ustaly a zase se dvě hodiny nedělo vůbec nic. Nedalo mi to ale a volala jsem do porodnice, jestli je možné, že mi odchází plodová voda potupně po doušcích. Doktorka se na to tvářila pochybovačně, ale řekla, ať se přijedu ukázat. Tak jsme strávili s manželem dopoledne v porodnici. Vložka po testování jemně modře prosvítala - takže to plodovka pravděpodobně být mohla, nicméně dr. při kontrole zjistila, že mám neporušený vak blan, až to teda podle ní asi plodovka není a že jsem na 4 prsty otevřená, ale teda že teď to na příjem není, ale že asi stejně brzo přijedeme zpět s rozběhlým porodem. Mno, bezva - říkala jsem si - a jak já v tom nekonečném poslíčkovém vysilujícím marasmu ten rozběhlý porod jako poznám?! navíc jsem si nějak vnitřně byla jistá, že to, co ze mně teklo, byla ta plodovka. Tak jsme teda jeli s mužem na oběd, kde jsem si počítala po 5 minutách kontrakce. mysleli jsme, že teda dojíme a pojedem zpět. Nicméně kontrakce zase zcela ustaly...Už jsem přestávala veřit, že někdy vůbec porodím... Doma jsme si lehli a dívali se na How I met your mother - trošku mi to zvedlo náladu... Kontrakce jsem tak nějak měla potom už pořád, ale nebyla tam žádná měřitelná pravidelnost. V podvečer mi ale muž sám od sebe řekl - \"hele na 4 prsty otevřená s kontrkacema prostě doma na noc nezůstaneš, pokud se nic nezmění, tak v osm večer prostě jedem do porodnice a basta!\" Kolem šesté jsem ještě psala vám tady na BOL - neměla jsem pravidelné kontrakce břišní ale opakujícíi se tlaky na konečník...ale nic nesnesitelného...pořád jsem myslela, že do porodu je kilometr. o půl sedmé jsem to ještě konzultovala s ´kamarádkou po skypu a z ničehonic pocítila jistotu, že to proste JE ono - aniž by se cokoli změnilo...prostě stav pokračovl, ale já si najednou začla být jistá, že už teda asi fakt konečně porodím...Takže jsem v 18:30 zaklapla notebook a řekla manželovi - Jedem! A jeli jsme. V porodnici jsme byli v sedm večer. Dr. mě zkontrolovala a říká - \"pěkné, vy právě končíte první dobu porodní, jste otevřená na 6 prstů, to už je rovnou na box.\" Tam mi dělali asi půl hodinky monitor, potom mi ve 20:15(ten čas jsem viděla napsaný ve zprávě) napíchli vodu, třikrát jsem zatlačila - což ovšem bolelo jak čert a Václav byl ve 20.20 venku. Uuuufffff!!!! Bylo to nádherné, položili mi ho na bříško a okamžitě začal plakat, což byl nejkrásnější zvuk na světě. Měl chudáček šńůru obtočenou dvakrát kolem krčku. Ta naše šňůra byla sama o sobě zajímavá. všichni na sále ji obdivovali a smáli se- byla to nejdešlí pupeční šňůra, kterou prý viděli. Při porodu placenty to vypadalo vážně komicky - doktorka táhla a táhla a táhla - bylo to nekonečné....Kdyby mi ji nechali, mohla bych z ní uplést svetr. Nakonec dr. říká asistentce -\" tu šňůru mi potom změřte, to chic fakt vědět\"...Takže nás s Vašíčkem spojivalo švohadlo metra půl dlouhé, což je minimálně dvakrát víc než je průměr...Jo a plodová voda byla prý zkalená(což je pro mě laika ovšem důkaz toho, že už mi prostě fakt odtékala od té noci, že to jen dr. prostě nepoznala a nevěřila mi)Jinak Vašíček měl po pordu 2840g a 50 cm. je to taková žížalka hubená, ale je nádherný. A na sále, když nám ho nechali k přiložení a prvnímu mazlení mi neskutečně krásně voněl...měla jsem takový zvýřecí blažený pocit, že bych to svoje mláďátko nejradši samou láskou snědla :-)Teď už jsme doma a Václavínek spinká v postýlce a já jsem přešťastná, že už to máme za sebou a máme ho u sebe...Ani nevím, jak dlouho teda vlastně ten můj poro trval - tři týdny?:-), 22 hodin(od prvního odteklého doušku)?, 1hodinu 50minut(od mého rozhodnutí, že jedem)?...nevím...hlavně, že už je to za námi...A ve finále to bylo krásné.

Šimon 3.3.2013

Tak se podělím o náš příběh:V neděli ráno na 9 jsme měli přijet do porodky na kontrolu a příjem (pokud bude to místo , protože prcek už v bříšku neprospíval. Asi v půl 10 mě konečně vzali na monitor a sestra povídá, vy jdete jen na kontrolu. A já na to, že ne, že na příjem. Dost ošklivě mi pověděla, že to teda neví, že nemaj místo ale jako že vůbec. No nahnalo mi to slzy do očí a přemýšlela, jak druhý den to jedem zkusit znova. Naproti mě seděla jiná maminka, která pak šla do ordinace a přijali ji (důvod nevím), jen jí sestra řiká, tak si dojděte pro věci. Opět slzy v očích - tak jestli neměli místo a teď ji přijali, tak pro mě postel už fakt nebude. Malýho monitor vůbec nezajímal, spal a spal a spal, nic s ním nehlo. Velice mě potěšilo, že tam byla moje nejoblíbenější mudra a svitla mi naděje. Po hodině a půl na monitoru jsem šla na vyšetření. Nález 2 cm (v noci jsem měla nepravidelné kontrakce). Utz vypadal jako obvykle - průtoky OK, mimi malé. Paní doktorka rozhodla, že si mě nechají - už kvůli tomu monitoru, co byl nic moc. Tak strašně se mi ulevilo, jako nikdy. V půl 12 jsem už byla na pokoji a čekala, až mi přijdou zavíst tabletku na vyvolání. Začali mi zase kontrakce - už jsem si říkala, že se prckovi nechce čekat a zařídí si to sám :o) ale byli nepraviedlný. Tablety jsem se dočkala až ve dvě. Už jsem byla značně hladová, jen jsem snídala a pak jsem nevěděla, jestli můžu něco jíst. Hned po zavedení mi začali kontrakce po dvou minutách. Sestra ovšem řikala, že k porodu to není. Po dvaceti minutách ale Mudra zkonstatovala, že jsem na čtyři prsty a že si dáme klystýrek, že to jde krásně. Tak jsem volala chlapovi, ať dorazí. Něco po třetí přesun na porodní sál. Monitor ovšem nic moc. Vždy po kontrakci malýmu klesala srd. frek až pod 70. Asi půl hodiny to sledovali, přišla mudra prohlídla mě a dali něco co uvolňuje rychleji porodní cesty. Mezitím jsem na kyslíku, aby bylo malýmu líp, ale moc to nepomáhá. Jsem asi na 7 prstů a je kolem čtvrté. Čeká se na staršího doktora, aby rozhodl, jestli to doklepem, nebo půjdem na císaře. Ale nelíbilo se mu to a tak se šlo na císař. Takže zacévkovat, přesunoutt se na jiný porodní sál (moc prima, když jsem měla kontrakce po minutě), injekce na zastavení kontrakcí (chacha, ta nepomáhala), napíchli mi epidurál, příprava, zkouška jestli ještě cítím bříško a šlo se na věc. Měla jsem strach. O prcka aby byl v pořádku a taky bylo divné necítit nic od pasu dolů, trochu bezmoc. Takže to nebolelo, ale jinak jsem citíla jak stříhají, rozevírají a vyndavají, opravdu divný a zvláštní. Pak mi anesteziolog povídá, už je venku hlavička a nejednou byl venku celý a začal plakat. Holky pláči se nedalo zabránit, známka toho, že je v pořádku ... a že mám další miminko ... bylo to fakt krásný. Rychle mi ho ukázali a šli ho ošetřit, pyšný tatínek šel s ním. Celou dobu, co mě dávali do kupy jsem vyhlížela, kdy už ho přinesou ... slyšela jsem jen ... 3100 g a 47 cm, všechno v pořádku. Bulela jsem jako želva. Šití nic moc, při jedné vrstvě mi bylo dost zle, ale že jsem nic nejedla a skoro nepila, tak nakonec dobrý. PAk už ho tatínek nesl v náručí a já si ho hladila, prďolku moji milovanou. Byli jsme pak po převozu chvíli všichni na pokoji a užívali si společné chvilky. Pak už putoval k sestřičkám. Večer mi ho ještě přinesli ukázat, ale na mlíčko až druhý den, chytil se hned, další den už bylo mlíčko. Mimochodem malý měl šňůru kolem krčku a jak sestupoval do porodních cest, tak ho to víc a víc přiškrcovalo, doktorka říkala jaká je to škoda, že jsem to mohla mít do dvou hodinu přirozeně za sebou, ale bohužel. No vem to čert, hlavně že je v pořádku.Když zhodnotím oba porody - první 20,5 hodiny od prasknutí vody, přirozeně - nebo druhý necelé tři hoďky ale císařem - raději bych trpěla zas celý den, než císař. Člověk by nevěřil, co všechno se ovládá břišním svalstvem. Ten den se v Jablonci narodilo 9 dětí a min. 4 císařem (resp. já byla čtvrtá).Jediný co musím pohanit - byla jsem na pokoji s vietnamkou co neuměla česky, takže pobyt byl opravdu dlouhý, když nebylo s kým povídat.

Eliáš 27.1.2013

Vše začalo už ve středu 23.1,šla jsem do poradny a na CTG byla jsem klidná a těšila jsem až uslyším srdíčko Eliáška? ale bylo to špatný nevim už kolik ale měl Eliášek příliš vyskoý tep a k tomu moje bolest jizvy po prvním CS takže verdikt zněl okamžitě do nemocnice:/ Což byl dost šok,Radimek ve školce jen do 12(jako vždy) takže zajistit hlídání,dobalit tašku a vzbudit Davida spal po noční,neměla jsem odvahu jet sama,je to sice jen 20km ale pořád jsem brečela že jsem se nerozloučila z Radimkem.V nemoccnici hned na monitor,ultrazvuk a hospitalizace.......V pátek ráno jsem si vyprosila propustku do soboty,bylo to tam hrozný a ještě zákaz návštěv.CTG už bylo v normě a já se jsem se cítila dobře tak mě pustily ale jen do soboty do večera... V sobotu jsem se tedy vrátila zpátky a zase monitor,tep byl v pořádku ale byly patrné pravidelné kontrakce ale já jsem nic necitila ani jsem se neotvírala/v té době bylo ještě v plánu vyvolání porodu v pondělí 28.1/ poslali mě spát a po snídani na CTG........Neděle ráno,k snídani jsem snědla jeden rohlík,bylo mi špatně...... a šla jsem na CTG,stále pravidelné kontrakce a bolest jizvy byla mnohem větší.............Dr.mi řekl že ta děloha může prasknout a já to ani nepoznám,že by se mi ulevilo a než by mi pomohly tak by jsme oba umřeli,že by byl pro císařský řez. A nebylo o čem přemýšlet hned jsem souhlasila.....Davidovi jsme poslala jen sms nebyla jsem schopná slova.Rychle jsem se zbalila a už byl pro mě aneszezilog,byla jsem rozhodnutá pro celkovou narkozu.Netušila jsem že jeden blbej rohlík vše tak zkomplikuje.Dle gynekologa čím dřív tím líp takže jsem souhlasila ze spinální anestezií.Vrhly se na mě a než jsem stihla cokoliv kapala mi infuze měla jsem cévku,flexilu i bandáže,byl to fičák! v 9:22 jsem psala sms že jdu na císaře a v 10 mě už vezly na sál,v 10:15 začaly napichovat spinál což nebylo tak hrozný jak jsme se bála,najednou mi bylo teplo od zadku dolu,potom brnění a potom už jsem o nohach nevěděla,zvláštní pocit.Bylo mi dobře povídala jsem si z anestezilogem sledovala monitor a v 10:45 jsme slyšela nejkrásnější pláč na světě? ano konečně slyším svého Eliáška,a taky jsem ho hned viděla a ihned nadevše milovala? a pak to začlo,zvracení kašlaní,nízký tlak,nic horšího jsem v životě nazažila celých 45minut trvalo než mě zašily,bylo to hrozný a jsem ráda že mám odrozeno!Nejhorší byl ten pocit že se nemůžu hýbat:( ale pokaždé když mi donesly Eliáška mi bylo líp a líp.Vstala jsme až druhý den dopoledne,nekutečná bolesta a motanice,vůbec jsem nespala,nešlo to. Dnes 19.2 už mám 3týdení miminko,břicho skoro nebolí,plně kojím a jsem neskutečně šťastná za ty svoje 3 chlapy?

4.2.2013 se nám narodil syn Vojtík

V neděli ráno jsem se vzbudila s krásným pocitem, že jsem po dlouhé době spala skoro celou noc. Cítila jsem se odpočatě, nabitá energii a s dobrou náladou. Vůbec jsem se necítila na to, že bych měla porodit (ač jsem si posledních 14dní nic jiného nepřála), ten den mi to bylo úplně jedno. Jediné čeho jsem si všimla, že mi břicho jakoby sjelo dolů do klína, moc jsem tomu nevěnovala pozornost, ale tušila jsem, že se malý natlačil směrem do porodních cest. Přesto to na porod pořád nevypadalo. Večer jsme ulehli a jak tak spíme najednou ve mně něco jakoby luplo či prasklo, tím se zpustil rychlý sled událostí. Najednou jsem měla šíleně silné kontrakce, které byly po 5min., díky nim jsem měla průjem, takže jsem se svíjela na záchodě, s tím, jestli jsou to křeče, nebo už rodím :-) Odtekla mi zátka a začala jsem krvácet. Rychle jsem vlezla do vany, s kontrakcemi jsem se pracně osprchovala a mezi tím manžel nachytal tašku a auto a frčeli jsme do porodnice. Abychom to neměli tak jednoduché, v noci začalo sněžit, takže cesty namrzlé a posněžené, přesto při každé kontrakci, kterou jsem rozdýchávala jak to jen šlo, manžel přidával na plynu. Dojeli jsme do porodnice, kde se nás ujala porodní asistentka, která zrovna nebyla dvakrát příjemná. Uložila mě na lehátko, prohlédla mě, pak mě napojila na KTG a začala s příjmem a vypisováním nějakých papírů, to už jsem měla kontrakce co 2min., měla jsem pocit, že při každé další kontrakci snad omdlím, snažila jsem se to rozdýchat a možná jsem i lehce vyjekla a to mě hned por. asistentka upozorňovala, ať se snažím nekřičet, ale rozdýchat to, přitom manžel mi pak říkal, že jsem skoro ani nedutala, že neví, co se pořád té asistentce nelíbilo. Po papírování mě odvedli do porodního boxu, položili mě, praskli mi plodovou vodu a mohla jsem začít tlačit. Tlačení mi asi moc nešlo, podle hlasu porodní asistentky. Měla jsem z jejího hlasu pocit, že jsem totálně neschopná, místo aby mě povzbuzovala, a naznačila v jaké fázi porod je, jen jsem slyšela „proboha maminko tak pořádně zatlačte!“ Přitom jsem měla pocit, že tlačím jak to jen jde. Nakonec se vše podařilo, miminko vyklouzlo na svět a já cítila tu největší úlevu, jakou lze jen cítit, pocit, že je všem bolestem konec a že konečně vidím, to co jsem těch 9měsíců nosila v bříšku. Hned jak přestřihli pupeční šňůru, odnesli malého pryč, jelikož byl lehce přidušen, než mi doktor sešil poranění, které jsem měla, byl manžel i s malým zpátky a já ho konečně viděla v plné své kráse. Od oného lupnutí po vyklouznutí malého na svět uběhly 2hodiny a 15min., přesto mi to přišlo jako věčnost. Ještě musím podotknout, že jsem strašně ráda, že tam manžel byl semnou, byla to hrozně velká opora. Jinak v porodnici jsem nechala 6kg, po propuštění domů mi během 3dnů ubyly další 4kg, teď mi zbývá 6kg, což není taková hrůza. Kdybych to měla porovnat s prvním porodem, rozhodně byl tento porod rychlejší, první trval od prvních kontrakcí po porod 12,5h. Ale za to ten druhý ač byl tak rychlý, o to byl intenzivnější a bolestivější. Jsem ráda, že je vše za námi, že jsem s malým doma, dcerka se na miminko strašně těšila, tak si to teď všichni moc užíváme Všem přeji co nejpohodovější porod!

Vyvolání

Vzhledem k mému zdravotnímu stavu mě nenechali přenášet,a tak jsem 22.1.2013 (první termín porodu) nastoupila večer do nemocnice,kde mě čekalo natáčení srdíčka,vyšetření (ultrazvuk,hrabali se ve mně),pak mě poslali na pokoj a v půl desátý opět.Natočit srdíčko,vyšetření.To už mi pak zavedli tabletku a dali injekci na spaní.Injekce vůbec nezabrala,spala jsem na prd jako doma - budila jsem se několikrát za noc na záchod. 23.1.20103 v šest mě už přišli vzbudit a opět se jelo - natáčení vyšetření a další tableta.Pak mě poslali na pokoj pro věci a už jsem zůstala na předporodním,kdy jsem měla silné kontrakce každou chvíli a myslela si,že jestli to takhle budu mít několik hodit,tak to vážně nedám. Naštěstí to asi za půl hodiny přešlo v normální o něco slabší kontrakce.Když mi odpojili srdíčko,šla jsem si do sprchy,kde se mi ulevilo.Dostala jsem další tabletu,a pak už to šlo rychle. Nastali velké kontrakce,které jsem prodýchávala ve stoje na nafukovacím baloně.Pak přišla sestřička,tak jsem jí říkala,že už mě to začíná tlačit do konečníku,ale že potřebuju na záchod.Poslala mě se slovy:tak jděte,ale čůrat,ne tlačit. Ještě,když jsem tam stála začlo ze mě něco téct a já: Já už čůrám nebo mi odtýká plodovka :D Na záchodě mi stejně čůrát nešlo, tak jsem šla na vyšetřovnu,kde jsem si lehla na lehátko a praskla mi voda. To už jsem měla opravdu velké bolesti,až jsem i seskočila z postele. Řekli mi, at už zavolám přítelovi, že může dorazit a šli jsme na sál. Tam už to bylo šílené.Stále jsem nemohla tlačit a musela prodýchávat. Mezitím dorazil přítel.Udělali mi odběr krve,nasadili kapačku. Pak přišla vysvobozující věta: Tak zkusíme tlačit :) Tlačila jsem jako blázen a cítila jen šílenou bolest,mnohem větší než u prvního porodu,až jsem zaječela,jak ty ženský ve filmech V tom mi došlo,že takhle neporodím a konečně jsem zatlačila pořádně do konečníku a ne do obličeje,takže pak byla malá konečně na světě. Byla jsem šťastná, že to mám za sebou, přítel fotil o sto šest :) Placenta šla ven sama,ale šití bylo taky hrozný. Šila mě půl hodiny. Udělal se mi tam pak otok,kterej hrozně bolel,takže mi to ledovali, prášky na bolest,ale i po propuštění jsem první den doma sotva chodila.

Mattea-Porod na Bulovce

Mám čas a tak vám tedy napíšu, jak probíhal můj druhý a nejspíš i poslední porod. Kdysi jsem sem dávala i příspěvek o porodu svého prvního synka, kterého jsem rodila v Apolináři a pak jsem tvrdila, že rodit nikde jinde než tam, příště nebudu. No nakonec všechno dopadlo jinak z mnoha důvodů. Jednak jsem si zpětně probírala plusy a mínusy mně již známé porodnice a zhodnotila jsem, že to vlastně tehdy nebylo až takový \"bájo\", jak mě potom připadalo. Porodní plán tehdy neakceptovali, na příjmu jsem měla dojem, že akorát otravuju a na šestinedělí mi dvě společné sprchy pro čtyřicet maminek vynahradil jen přístup sestřiček na oddělení. Proto jsem se rozhodla, že tentokrát budu rodit na Vinohradech, jelikož mají sprchy na pokojích a navíc to máme blízko bydliště. Osud tomu chtěl ale jinak a nakonec jsem rodila na Bulovce. 17.1. jsem ráno přišla do poradny, kde mě posadili na monitor a točily se ozvy. V jednu chvíli se tam začala pohybovat mně naprosto neznámá lékařka, která si sice chodila jen pro papíry a různá udělátka, ale když zbystřila, že se v místnosti nachází i kdosi s břichem, začala si mě tak zvláštně měřit a začala se ptát, v kolikátém jsem týdnu (39.TT), kolik měřím (164cm) a kolik měří otec (185cm)...nechápala jsem,ale bylo mi řečeno, ať po monitoru přijdu a že mě vyšetří. Doktorka mě prohmatala a sdělila mi, že moje malá nemá víc jak 2,5kg a ať upaluju na ultrazvuk. Na ultrazvuku vše změřili a váhový odhad byl 2100g a průchodnost pupečníku prý,že je hraniční. Miminko mírami odpovídalo v případě hrudníčku 33tt a hlavičkou 35tt. Krve by se ve mě nedořezal. Nechápala jsem co se s naší malou stalo a tak jsem uvítala jakoukoli pozornost z řad lékařů a že se jich na mě přišlo podívat. Výsledek byl -okamžitě na Bulovku- jelikož Vinohrady nemají jakési speciální oddělení pro takto malá miminka.Na Bulovce se vše opakovalo, váhový odhad téměř stejný a tak se Mudra rozhodla, že bude lepší těhotenství ukončit, jelikož malá asi v bříšku neprospívá. Ten večer jsem dostala první vyvolávací tabletku s tím, že se uvidí, co do rána bude. Nic. Ráno jsem se probudila a cítila jsem se úplně normálně. Dostala jsem tedy druhou tabletku, která mi vyvolala celodenní kontrakce po 5ti minutách,ale nijak silné,tak jsem celý den hopsala s manželem po chodbě a vždy si jen odskočila na monitor, kde mi ještě v mezičase udělali Hamiltona. Večer jsem dostala do zadku injekci čehosi, po čem se prý porod rozjede nebo to funkci tablety utlumí...Takže se to utlumilo a zas z porodu nebylo nic.To byl konec dne 18.1. Ráno (19.1.) lékařka zhodnotila nález a zavedla mi do 2cm otevřeného čípku půlku tabletky,která je prý silnější a prý do půl hodiny začnou už \"hezčí\" bolesti. Jak řekla, tak se stalo. Do půl hodinky začaly opravdu silné kontrakce a tak jsem zavolala manžela, aby přijel.To bylo před desátou ráno. Když manžel dorazil, kontrakce už byly opravdu hodně silné a tak nás přesunuli z odd. gynekologie na porodní sál. Tam mě položili do postele, napojili na monitor a začlo šou...manžel byl celou dobu u mě,držel mě za ruku a já minutu co minutu, dohromady hodinu a půl prožívala bolesti takového rázu, že s každou další jsem myslela, že to bude to poslední, co v životě zažiju. Doktorka mi akorát s lítostí oznámila, že mi podáním tak silné tablety způsobili hypertonické kontrakce, což jsou vlastně o mnoho delší, častější a bolestivější bolesti, než při přirozeném porodu. Ale to se v případě vyvolávaného porodu nejspíš stává. Třičtvrtě hodinky před samotným porodem (to jsme ale ještě netušili) mě přešoupli na přípravu a do sprchy...Na balonu a v horké vodě se mi lépe nedělalo, bolesti už přesahovaly hranice lidské únosnosti a tak jsem se rozptylovala tím, že jsem si spolu s manželem zpívala a snažila se to prostě jen ustát. Najednou se změnila povaha porodních bolestí a mě se začlo chtít tlačit. Manžel doběhl pro sestru a ta mě odeslala na porodní sál, na jehož dveře jsem sice z koupelny dohlédla, ale přejít do něj mi přišlo neskutečně namáhavé. Na sále už to šlo ráz na ráz. Šup na kozu, jedna kontrakce-maminko netlačte (má odezva-to nepůjde)...druhá kontrakce-maminko zkuste to (nejde to) -no tak tlačte, ale pořádně!-,hrozně mě to pálilo,nejspíš, jak se napínala ta kůže. Manžel stál,koukal na to všechno, já tlačila a koukala na něj. Pak jsem slyšela už jen -ještě jednou a to budou ramínka-..Najednou úleva a ticho..Manžel brečel jak želva a já čekala co mi kdo poví.Nic jsem neviděla, protože přeze mě hodili peřinu a pak ji nestačili sundat. A pak se ozval první pláč naší dcerušky a taťka plakal ještě víc. Nikdy by mě nenapadlo, jak strašně zvláštní a krásný to je, mít ho tam sebou. Oba jsme to zhodnotili jako nejhezčí zážitek za celý náš život. Maličkou odnesli, čas 12:14 váha 2650g a 45cm a možná jen díky tomu jsem nebyla ani nastřihávaná,ani šitá..Pan primář při zjištění,že můj prvorozený syn měl 2965g a 48cm pouze podotkl, že malé nic není,ale že já prostě neumím vyrábět velké děti :) Pak jsme s manželem a naší maličkou pobyli 2 hodinky na porodním sále, potom mě odvezli na pokoj, poslední pusu téhož dne a vzájemné děkování si za vše krásné jsme si s manželem odbyli až tam a 22.1. si nás taťka už vezl domů. Bulovku jsem neplánovala, ale jsem ráda, že jsem byla tam,kde jsem byla a když se na to podívám zpětně, ve srovnání s Apolinářem je to nebe a dudy. Nepotkala jsem tam nikoho, kdo by nebyl ochotný, usměvavý a milý, všechno mi vysvětlili, veškerá přání akceptovali a ve všem vyšli vstříc. Byl to skvělý zážitek.

prirozeny porod Praha-podoli

Ahoj. jsem sice jen v 18 tydnu,ale kvuli strachu z rozeni a jeste vetsimu z cisarskeho rezu se cim dal vice priklanim k tomu, ze chci rodit prirozene. Pokud nebudou kompikace, chci co nejmin medikace typu oxytocin/vim ze v podoli epidural pro fyziologicky porod nedavaji, i proto jsem si ji vybrala/. chtela bych rodit v poloze vertikalni,takovy sed /zadny polosed ci lezeni/, chci se v prvni dobe co nejvice pohybovat,chodit a tak. Ze pry to moc pomaha. Nechci zadne svetla zbytecna / pritmi pry vic stymuluje hormony k porodu/. Tepla porodni mistnost tam pry je automaticky. Doufam, ze mne nenapoji na ruzny monitory a nebudou nutit dlouho lezet pri jejich vyhodnocovani.Chci mit miminko hned jak vyleze i od krve u mne az po nekolika minutach ho dat umyt, a opet prinest do prvnich dvou hodin po porodu. Doufam, ze nejsem prilis utopicka,ale hold jsem cetla knizku Znovuzrozeny porod a tak tak krasne pisi jaka je zena zvlastni a co dokaze, kdyz se ji necha rodit jako \"savci\", jak by prirozene i rodila.Mate nejaka zkusenost, ze i vyjdou vstric?

druhý porod

Ahoj holky,jak jste to měly s druhým porodem? Platí, že je rychlejší? Já jsem měla první porod 2 hodiny od prasknutí vody po narození malé a teď se trochu děsím toho druhýho, abysme stíhali. Zbývá 6 týdnů... :-)

Tobiášek 5.1.2013

Ahojte BOLky, tak mám chvilku, kdy oba kluci spí, tak ji využiji k tomu, abych vám popsala svůj druhý porod .Termín porodu jsme měli stanovený na 2.1.2013, všichni předpokládali, že jako druhorodička budu rodit už o svátcích a proto mě také neustále bombardovali nemístnými sms víte všechny jakého typu . Jenže pořád se nic nedělo a proto mě má dr. předala do péče porodnice. V porodnici jsme byli 2.1. a 4.1. s tím, že na kontrolu máme dojet ještě 6.1. a když neporodíme tak už nás nebudou trápit a hned v pondělí nastoupíme na vyvolávačku. Toho 4.1. sem se s dr. domluvila, že tomu trošku pomůžeme. Celý den jsem mírně špinila a pobolívalo mě břicho, ale všechno v normě, manžela jsem tím ani nijak nezatěžovala a jen doufala, že se to přes víkend rozjede samo. V noci mě vzbudila silná bolest břicha, chvilku potom to přišlo znovu, tak jsem vstala a že půjdu kouknout na hodiny, jestli se to opakuje nějak pravidelně. Ale prd, seděla jsem na gauči jak pecka a nic nepřicházelo, tak sem se rozhodla, že půjdu zase spát. Vstala jsem a najednou lup a už ze mě valila voda...na jednu stranu jsem se potutelně usmívala, že na vyvolávačku nepůjdeme, ale na druhou stranu mě polil trochu studený pot, že už . Šla jsem tedy vzbudit manžela s tím, že je 23:45 a rupla mi voda, takže šup šup ať už je oblečený a že vyrazíme. Zavolali jsme ještě babičce, aby přišla pohlídat Vojtíka, ten se bobek zrovna vzbudil ve chvíli kdy jsem si obouvala boty...Bylo 00:01 když jsme vyjížděli z parkoviště směr porodnice, kontrakce jsem měla už co 5 minut...do porodnice jsme na příjmu zvonili v 00:30 s kontrakcema co 3 minuty, šla jsem se převlíknout do košilky a hnedka na monitor, přišla dr. s tím, že jsem otevřená na 3-4cm, že dostanu ATB, neb mám pozitivního streptokoka a že počkají tak 2h jak se to bude rozjíždět a že mi kdyžtak dají něco na popohnání. V 1:15 přišla PA, že si mám přejít za manželem na porodní sál, jenže se mi po cestě začla točit hlava a místo mnou plánovaného wc jsem skončila rovnou na lůžku . Najednou jsem měla nutkání na tlačení, PA ani nestihla zapnout monitor, jen mi položila na bříško sondu na snímání srdíčka a tak tomu zůstalo už po celou dobu. PA hned volala dr., která u nás byla v cukuletu a hned hlásila, že jsem na 9cm ale že ještě nemůžu tlačit, že musíme ještě počkat a mám si kontrakce pořádně prodýchávat. Když už jsem mohla tlačit, tak to najednou nešlo. Tlačila jsem jako o život, ale byla to dřina. Nakonec musela nastoupit dr. a tlačit mi na břicho, najednou přišla úleva a hlavička byla venku, pak na další zatlačení šly ramínka a najednou už jsem měla ten mazlavý uzlíček u sebe na bříšku . Byla to taková nesmírná úleva, hned poté jsem se totiž dozvěděla, že malý šel ručičkou opřenou o hlavičku a proto nešel tak lehce vytlačit. Takže v 1:37 se narodil ten náš druhý poklad s mírami 3550g a 52cm. Manžel si přestřihával šňůru a přes tekoucí slzy pomalu ani neviděl...byl tak roztomilý a úžasný .Když bych měla zhodnotit, který porod byl lepší, tak vám ani nevím. Vojtíka jsem u sebe měla od prasknutí vody za 6hodin, Tobiášek si pospíšil a byl s námi za necelé 2h, ale s tím, že to bylo náročnější v tlačení díky té jeho ručičce. Na oba porody budu vzpomínat jako na něco nezapomenutelného, originálního a velmi emotivního . Jsem ráda, že mi u nich byl manžel velkou oporou a že je se mnou sdílel, i přesto že vím, že tento druhý porod mu dal docela zabrat, protože mě viděl trpět víc, než u prvního. Za to vše mu patří velký dík A vám těhulky přeju stejně krásné porody jako jsem měla já a hlavně zdravíčko pro ty vaše prdelky

Kolik zaplatím za císařský řez?

Ahoj, omlouvám se za tuto otázku, ale zajímá mě, kolik zaplatím za císařský řez, čekám třetí mimi a protože obě předchozí byly císařem, tak půjdu zas někdy začátkem srpna 2013. Prý VZP už celý císař neproplatí, nebo jo, když je zcela jasně indikovaný? Už mě u gyn překvapilo, že budu platit 1200 za ultrazvuk v 12. týdnu a předtím bylo vše zdarma. No, časy se mění...díky Petra

Zuzanka 14.12.2012, 2950 a 48cm

Přemýšlela jsem, jestli vůbec mám něco ke svému porodu něco napsat. Ale napíši.Ono to bylo pomalu spíše groteskní jak drama. Už od 20.11. mně doktor naměřil vždy pravidelné kontrakce po 4 minutách a už to viděl na porodnici. Vypsal žádanku atd, jenomže já ve skrytu duše věděla, že Zuzanka nechce ještě. A pořád měřili a meřili a vždy naměřili pravidelné stahy. Celé těhotenství jsem měla bez problémů až na průvodní jevy v těhu. Žádný streptokok, ani cukrovka, nic jen jednou malá chřipka či co.... A každý říkal, hm, bez potíží 9 měsíců tak potom asi těžký porod. Nerada jsem to poslouchala. No ale čas utíkal a doktor říkal když jsem byla ve 40 + 3, že už by měla jít na svět, vypsal proto žádanku do porodnice v Rychnově nad Kněžnou s prosbou o vyvolání a to na 17.12.2012. Z toho jsem taky neměla radost. Dokonce jen připomínám, že už 6.12. ze mně odešla hlenová zátka ani to nic velice neznamenalo. A tak po poslední prohlídce u lékaře 13.12. jsem si řekla, no nic, sednu na net objednám pro mého mužského dárky, neobjednala, měla jsem divnou a blbou náladu, tak jsme jeli nakoupit a já měla strašnou chut\' na kachnu. Bylo 22 hod a já si dala kachnu 2 sklenky bílého, telefonovala jsem si se setrou a ta mně řekla, že je těhotná, měla jsem radost, potřebovala poslat těhu oblečky co už nepotřebuji tak jsem chystala balík pro ni a prostě pohoda. Byl čtvrtek, tak jsme si počkala na zoufalé manželky atd.... Najednou mě bylo divně, prostě přišli stahy, byly natolik nepravidelné, že ani horká sprcha nepomohla a tak večer pokračoval. Kolem půlnoci mně bolel i žaludek a já si vyčítala kachnu. Bolel mně tak, že jsem myslela, že je to žlučník, kolem 3 ráno jsem hledala cholagol, nenašla, šla jsem na záchod a já našla kapku ale opravdu kapku krve. Jediné co mě napadlo, že ti poslíčci byli tak silní že i tohle způsobili. Šla jsem ze záchodu a najednou jsem klečela na zemi. Ho, nemohla jsem se tak asi minutu 2 postavit na nohy tak jsem se doplazila k chlapovi a říkala jsem mu s těžkým hlasem že to asi už nejsou poslíčci ani žlučník jak jsem se domnívala. Holky já prostě nepoznala, že rodím.Chlap vstal, vše nachystal nahřál auto, bylo hodně nasněženo a všude ledovky a sněhové jazyky tak i u nás před domem. Než to nachystal já se dokonce i oblékla. Ve 4 ráno, že tedy \"raději\" jedeme. Nevím co to do mě vjelo a já zařvala: \" Jestli to jsou poslíci tak sakra pořádní a jetli rodím tak chci okamžitě posledního pořádného turka ale fest a já si i zapálím !!!!\" Chlap na mě čuměl ale já si to kafe fakt dala a i cigáro a to, že jsem měla kontrakce po 2 až 3 minutách mně pořád ještě nepřesvědčilo o tom, že bych měla spěchat. Sedli jsme do auta, po cestě do auta jsem si ještě párkrát klekla na zem ale dolezla jsem tam. Nějak jsem dojeli do porodnice kterou jsem nikdy ale nikdy neviděla. Tudíž jsem ani nevěděla do čeho lezu. V 5 hod ráno příjem a kolem 6 ráno přišel primář. Prohlédl mě a s milým úsměvem mně pověděl, že nález je tak pěkný že Zuzanka zkrátka jde ven. A potom řekl s úsměvem asistenkaám že prostě rodím ! Já tomu nevěřila. Najednou všichni spěchali, ani se nestihli procedury jako klystyr aj. Jen mně sundali brýle chlapa ohákli do modrého, jsem mu ještě stíhala říct, že ta barva mu sekne, dojeli jsme na sál a tam nastal šrumec. Já přesvědčovala PA že nerodím a že to taky tak cítím, nakonec mě tam drželo 5 lidí a já nechtěla zatlačit. Mně se chtělo strašně usnout. Ječela jsem na ně, že chci epidural, císař, uspat a řekli mně jen \"pozdě\" hlava už je na hrázi, tak to už jsem jim nechtěla vůbec věřit. Holky já fakt nechápala, že rodím, bolesti byly to jo ale já čekala prostě hrůzu, drama, 20 ti hodinové bolesti atd.... A.... taky jsem ne ně ječela, jak po mě můžou chtít abych ji dostala, přes své vyzáblé nohy a kyčle ven ?! Doktor jen zahlásil, že hlavička se opravdu sama dere ven, s malým nástřihem - na 2 stehy LUP a cítila jsem příjemné hřejivé teplo a........ Zuzanka. Každý by čekal ted\' že štěstím budu i plakat jenomže já už byla tak ze všeho vyčerpaná, že jsem křičela, že ji nechi ted\' ani vidět ! Jenomže i tak oni mně ji přiložili a to vám bylo něco tak krásného ale tak nádherného. Že jsem tím pádem ještě více nechápala co je. Ležela na mě, dýchala, měla ručičky, nožičky prostě všechno ! Něměla jsem slova, sílu na mluvení, jen jsem si ji hýčkala a věděla, že je to ta moje malinká krásná Zuzanka. Potom mně ji vzali na základní prohlídky a na na 3. dobu porodní jsem dostala rajský plyn, entonox, vřele doporučuji, šla jsem do limbu, po dvou hodinách mně zase Zuzanku přinesli a já už nechtěla aby si ji brali. Museli no. Takže když to shrnu. Za 3 a půl hodiny komplet po porodu, který jsem si ještě spletla se žlučníkem, bez komplikací, Zuzanka zdravá a apg. skore 101010, byla jsem ještě klidnější.Vím, že jsem to nepopsala nějak barvitě ale popsala jsem to tak jak to prostě bylo. A musím říct, že ten přirozený porod mě velice překvapil. Není to tak strašné přečkat ty bolesti, nejen, že to stojí za to, ten výsledek - u mě Zuzanka, opravdu není to tak děsivé. Takže kdo se bojí porodu, nemusí, opravdu ne. Taky musím podotknout, že celý personál v Rychnově byl špičkový, celkem i porodnice, cítila jsem se tam dobře. Ted\' 19 dní po porodu se cítím tak dobře, že dokonce na mě není nic poznat, jen jsem krapet unavená. Ovšem ta Zuzanka dokázala, že jsem velice rychle zapomněla co mně v těhu trápilo a při porodu nelíbilo. Milovala jsem ji od okamžiku, kdy mně ji poprvé přiložili. Tento pocit budu mít zarytý v paměti celý život, protže i jeho smysl je ted\' jiný, krásnější.

tak popíšu oba porody naráz

Když jsem roce 2008 zjistila, že jsem těhotná obrečela jsem to. Když jsem v roce 2011 zjistila, že čekám druhé, modlila jsem se, aby bylo vše v pohodě. U obou my bylo zle. U druhého víc. U obou jsem měla těhu cukrovku. U obou mi bylo řečeno, že pokud do termínu neporodím, čeká mě vyvolání porodu. Sehnala jsem spoust rad jak vyvolat porod \"přirozeně\". U Ucinky jsem myslela, že porodím o3týdny dřív, doktorka, co tam zrovna byla, my řekla, ať ležím, aby chvilku ještě byla v bříšku. Za týden mi druhá doktorka řekla, ať se snažíme malou přemluvit, aby už vykoukla. Snažili jsme se :-) a vyšlo to. 16.1. mi ve4.00praskla voda. říkám manželovi asi jsem se počůrala, ale ono to pořád teče :-) naši šli do práce, takže než odešli, jsem jim to řekla, že mi praskla voda, ale že nikam zatím nejedem, že nemám ani bolesti. no odjeli a do5min bolesti po5min.a tak hurá do nemocnice. Byla jsem hysterická(nesnáším bolest). Manžel vyplnil papíry já nemohla vydržet na natáčení. Sestřičkami řekla že to nebude žádný obřík tak 3,5kg a ptala se kdo tam bydlí a já jen: holčíčka. ona: jak se bude jmenovat? a já už nic s nikým jsem nekomunikovala jen jsem chtěla epidural ale už doma jsem manžela požádala aby m ho nedovolil a tak mě se sestřičkou pořád přemlouvali že doktor co to dělá nemůže a blablabla no nakonec ni doktorka řekla,že by mi ani nestihl zabrat. sestřička kolem půl12 od cházela, že ještě nesmím tlačit, za5 minut říkám, já už musím,kouknou a opravdu, hlavička byla vidět zachvilku, ale dál to nešlo, konec mě převedli na sál, sestra mi řeka, že mě pan doktor nastřihne a ona s doktorkou mi pomůžou, opravdu mě nastřih a v tu chvílí na mě lehla sestra a doktorka. malá byla na světě v12.20 váha 3230g a49cm. placente se neodlučovala, něco mi píchli, pak šla i placenta, jenže kousek zůstal vevnitř, následoval vntřní ultrazvuk a prohlídka zrcadli Asi5x po sobě žádný z doktorů si nebyl jistý, nakonec mě doktorka zašila od předu až ke konečníku a 3dny jsem šla na revizi... závěr malá měla špatně dorotovanou hlavu napila se plodovky a krve...u druhého jsem se porodu bála o to víc. bříško nesestupovalo, otevřená na 1cm. zkoušli jsme vše jako u prvního a nic. doktorka si chtěla být u vyvolání. ve středu jsem malou dali našim a hurá směr porodnice. já brečela. malá brečela... prijeli jsme do porodnice a já si ještě dala kafe z automatu. přišla maminka bolesti. museli jsme počkat v 8mě vzala doktorka na prohlídku. nález stejný jako den předtím. vlkou pinzetou zavedla tabletu a 30min jsem musela ležet zatím vedle na pokoji bylo slyšet jak tatínek povzbuzuje maminku: to dáš máš na to pojď pojď zaber máš na to. ale ten styl jako fotbalovej trenér. říkám manželovi, ne že tě napadne něco podobného. po půl hodině bolesti co 3min břicho nesestupovalo, nechávali mě dlouho připnutou na natáčení a já blb chlapovi řekla, co znamenají ty čísla na monitoru a on mi hlásil bolesti ale jen ve srandě. v půl11 prohlídka 2.tableta a prohlídka, tekli mi u toho slzy. půl hodiny zase ležet. pak mi dovolili vanu)na pokoji jsem měla porodní vanu) napustili jsme ji já do ní vlezla, jenže se mi z té teplé vody dělalo zle. u pokoje jsem měla lodžiji a na ní protěná křesílka tak jsem otevřela okna sedla si tam a podřimovala v5mě znovu prohlídli a že to nevypadá a dali mi jíst. převzala si mě jiná doktorka v6 mi řekli že mě na noc dají na gyn. oddělení a dostanu něco na zklidnění těch bolestí. donesli večeři, kterou jsem odmítla a nadiktovala jsemsi co mi má chlap dovézt a sestra že ho za mnou pustí že jsem byla statečná a musím se něčeho najíst. za10 min7 volala mamka a já říkám dnes nic leda že by mi praskla voda. manžel volal babičce že pojede pro malou. ještě jsem si vlezla do vany. manžel mi pomohl ven a šel se převlíct. najednou mě začlo pnout břicho pak lupnutí a stála jsem v kaluži vody manžel se přišel rozloučit. říkám: nikam nejedeš zazvoń na sestru. PA přihehla pohohla mi s vložkou a kalhotka mi pak na postel a na natáčení volala doktorku,manžel dopisoval jméno na holčičku, doktorka do mě sáhla a v tu chvíli bylo jasmě že vložky jsou zbytěčné voda ze mě valila a byla všude doktorka odešla PA dovezla košík na přípravu, že hned dojde, říkám že musím tlačit přiběhla doktorka a že fakt jo vykoukl kousek hlavičky a jelikož si v kartě přečetla jak to bylo u malé chytla ji a držela přitom masírovala hráz já protestovala ale bylo mi řečeno že to musí. natržená jen a 3stehy. položili mi prcka na břico a mě se zdálo že málo brečí, manžel málem střihl doktorku, když stříhal šńůru :-) za 55min byl po porodu, až PA se zeptala co se vlastně narodilo(my to dopředu nevěděli malej se nechtěl ukázat) a doktorka že se musí koknout, že neví :-) byl to kluk. manžel s PA ho šli zvážit a doktorka mě zašila a dali mi ho jen v zavinovačce k prsu, sál jak o život. pak si ho vzal tatínek a já šla do sprchy. dvě hodinky nás nechali na porodním. pak malého odnesli k sestřičkám a já byla ráda, že si odpočnu. když manžel volal že je malej na světě nechtěli nám naši věřit malá řekla a´t táta neruší :-) mamka volala na vše strany že máme kluka takže všichni už to věděli když jsme volali my :-) ráno mi sestřička říká že se pokadil až na záda a celej poblinka že je proto i vykoupanej :-)na závěr řeknu že oba porody byli celkem fajn a kdo se bojí vyvolávání tak nemusí, není to nic příjemného ale dá se to :-)

normalni porod nebo cisař?

Ahoj holky tak ted mužu posoudit jaky porod je lepší.Tak ja bych už nikdy nechtěla cisaře to jsem tak rodila moji prvni dcerku,a ted jsem měla rodit druhou dcerku a zase mi hrozil cisař ale ja ho nechtěla toužila jsem po normalnim porodu a podařilo se sice to boli ale je to krasny pocit a dokonce jsem ted po porodu uplně v klidu nic mě neboli i když jsem sešita ale kdybych mohla doporučit bojujte o normalni porod.A nemam rada ty holky co mi řeknou cisař je fajn maš to rychle za sebou to je super ale neni tomu tak až se člověk probere z narkozy tak se nestači divit,ja měla bolesti jak hrom a trapila jsem se ještě pul roku.holky nebojte se normalniho porodu je lešpi.

Elena 3960g - 50cm - druhý porod - 24.9

Ahoj, tak Elenka je na světě, nebyla taky zrovna malinká, ale tak veliká, jak nás strašili v HK taky ne. Když jsem byla v den termínu, poslala mě moje dr. do poradny do fakultky, kde byl děsně nepříjemný doktor a chtěl mě rovnou nechat na příjmu na vyvolání,ptže prý malá měla odhad 4150g. Vzhledem k tomu, že jsem první těhotenství prožila před chvílí (malému bylo 14měs. když se Elena narodila), nechtěla jsem tomu věřit, ptže Šimonek měl 4150g a teď jsem měla daleko menší bříško, proto jsem příjem odmítla a dr. mě napsal na pátek na což jsem přikývla. Doma se mi to rozleželo, chtěla jsem rodit spontánně, ptže o vyvolání jsem četla ne moc pozitivní reakce.. hlavně velké procento porodů pak končí císařem, což se mi potvrdilo, já naštěstí rodila přirozeně. Domluvila jsem se v Jičíně, jestli mě porodí při těhle okolnostech a domluvili jsme se že ano, že když jsem porodila předtím velké dítě, porodím teď klidně i o půl kila větší.. ale stejně si mě objednali v po 24.9. na příjem. naštěstí jsem tam přijela bez bolestí otevřená na pět cm, takže příprava a rovnou na sál. po hopsání na balonu ve sprse se to za dvě hod hlo o pouhý cm, takže mi píchli vodu pro urychlení.. stejně nic.. tak dvě hodiny na to mi píchli kapačku. Během 5min jsem z 6cm rodila..na tři zatlačení byla malá venku.nestihli mě ani obléct košili, možná proto jsem ze sálu odjížděla s teplotou 34°C. Když to shrnu, porod byl mnohem rychlejší než první,ale taky mnohem bolestivější, ptže jsem nebyla tak unavená. díky bohu za to že to bylo rychlé. Doma to teď je jak po výbuchu a menší blázinec. Jestli máte nějaké tipy, jak zlvádnout dvě tak malé děti aniž by bublaly nervy, sem s nimi.. přeji všem parádní porody

Porod Toníčka 20.10.2012

Tak jsem se konečně dostala k tomu, napsat jak ten náš maličký kulíšek na svět přišel.19.10.2012 mně začalo v noci dost silně pobolívat břicho jako při menstruaci. Moc jsem toho do rána už nenaspala. Ráno jsem si dala teplou vanu, ale jako že by se mi ulevilo, to se moc říct nedalo. Poslala jsem manžela do práce s tím, že uvidím..kdyžtak ho odvolám zpět. Asi po 8. hod ráno jsem pro jistotu zavolala na gyndu a řekla jim své obtíže. Řekli mi ať radši jedu. Tak jsem odvolala manžela zpět z práce aby mě dovezl do porodky. Tam jsem e vybalila do skříňky..a napojili mě na monitor. Potom přišla doktorka a dost nepříjemně mě vyšetřila..prý to na rozběhlý porod ještě nevypadá..otevřená jsem byla jen na prst. Tak mě dali na observaci s tím, že se uvidí, jak vše bude dál pokračovat. Ale zjistili mi, že mám celkem vyšší tlak 145/95..tak mi dali kapačku magneska. .. dál se nic nedělo a já ležela. Odpoledne se rozhodli, že nic nenasvědčuje rozbíhajícímu se porodu, tak mě převelili na 5. patro klasické gynekoligie a rizikového těhotenství. Tlak se mi stále nelepšil a navíc jsem měla strašně moc napuchlé nohy. V sobotu 20.10. po vyšetření mi řekli, že tedy jestli se to do úterka nerozběhne, tak mi to vyvolají. Mezi tím mi vzali krev a já si šla znovu lehnout. Odpoledne si mě zavolali, že tedy nebudou moc čekat a že asi v neděli 21.10. by udělali císaře( to mi řekli tak v 16:30)..kolem 17 hod. ale došli znovu, že malý bude ještě dneska v 18 hod. že jdu na císaře. Nevěděla jsem tedy co dřív..jestli se sbalit nebo dát vědět domů ať manžel dojede..dovedli mě dole na porodní sály..zacěvkovali..natočili monitor malého a šlo se na sál..mezitím jsem se v nervu nemohla dovolat mojemu..pak to naštěstí vzal a dojel do porodnice v rekordním čase 15 ti minut...já už ho ale neviděla. Mě dovedli na operační sál. ...potom jsem se vzbudila v noci a nevěděla kde jsem a co se děje..malého jsem u sebe neměla. POzději jsem se dozvěděla že jsem na chirurgii- oddělení JIP. Tam jsem strávila 2 dny a v pondělí 22.10. mě převezli konečně na gynekologii a já uviděla poprvé svého maličkého Toníčka. Vše se zkomplikovalo tím, jak jsem se dozvěděla později, že jsem měla tzv. HELLP syndrom + těžkou preeklampsii. Museli mi dát 3 krevní konzervy. Doteď si denně píchám injekce na ředění krve a konečně jsem dobrala antibiotika. Ještě beru prášky na tlak...no malý měl i omotanou šňůru kolem krku a zakalenou plodovou vodu.Naštěstí nás po 8 dnech pustili domů.

Můj porod

8.10 jsem šla k dr na kontrolu.Ten mě prohlidnul a prohmat a řekl mi,že jsem pořád oteřvena na špičku prstu ale porod se neblyží. Odchazela jsem od dr z kontroli a nebylo mi ouvej co me prohmalt.Měla jsem nepravidelné poslové.Přitel mě odvezl a byl na hodinku semnou doma. A bolesti přetrvavali.V 18.hod něco mi asi odtekla zatka já byla v pohodě nebylo to nic hrozného.No a kolem té 23:45 mě vzali křížové bolesti zad to jsem zaspala.Opet bolesti přetrvavali až to 5.hodin hodinku jsem měla klidek.Od 6 jsem opět měla bolesti a věděla jsem,že mi není dobře.Přítel musel jít po práce.Po určité době jsme si dala sprchu a nucení na stolici.No pak už bolestma nemohla jsem chodit,sedet,ležet ani stat zavolala jsem přítele.Ten byl u mě rýchle a jeli jsem do porodnice 15.minut a kontrakce byli po 2.-3 minutach v autě.Přeli jsme do porodnice v 14:25 hod. na Bulovce kde jsem se lekla sestry. Byla takové nepřijemná při mam 11.dní čas do terminu.Dala mi monitor na kontrakce trvalo to 15-30.minut nevím už přesně.Ale já věděla,že není něco v pořáku a silné bolesti křížové byli dost silné nemohla jsem sedet a vydržet.Čekala jsem na dr než mě vyšetří sice to byla doba ale dočkala jsem se.No dr mě vyšetřila po dlouhé době jsem byla vyšetřená a řekla mi,že jsem oteřená na 4.prsty po hmanu.Podle utrazvuku jsem 5.prstu tam jsem začala krvacet.Dr řekla už si vás tu nechame.No bum bac a řekla sestře jdeme na sál at ho připravi.Sestra řekla jen jééééééé.No Dali mi krystíř a sprcha a jelo se.Na porodní sál jsem došla a roztakla nohy dr mi propichla plodovou vodu a povida vidím hlavičku.Ještě mě nastříhly a vůbec jsem to necitila!Přítel říka to už ted ?.Byl překvapení jako já!Zatlačila jsem tak 3-4 a dcera byla na světe 16:04. hod!Přítel všechno videl jak dcera jde na svět,placentu ,jak mě šijí atd.. I dceru jak jí zabalili do zavinovačky když jí dětský prohlídnul.Takoví byl můj první porod všechny mě strašili jak to bude težké atd..ale všechno je pak ve skutečnosti jiné budoucí maminky!!! Nebojte se niceho,nemate čeho!Já se porodu opravdu NEBALA,jen toho dýchaní ale to bylo tak uplné jiné!!!! Pří kontrakcích jsme dýchala normalně jako bych to někdy dělala!! To všechno stojí za to když držite to malé stvořeníčko po měkolika měsícech co ve vás výrustalo od uplné ho hrašku ;-D Ten okamžík an to nikdy nezapomenu!!!

Riana 30. 9. 2012

V pondeli, 1. 10 jsem byla objednana na vyvolavani protoze jsem uz mela malo plodovky a ozvy se taky doktorce moc nelibili. Predtim me ale jeste v sobotu pozvali na kontrolni monitor a ten se jim nelibil uz natolik, ze si me tam rovnou nechali. Byla jsem na hekarne s dalsi, prijemnou maminkou,tak jsme si povidali a tak utekla cela sobota. Vecer mi dr. dal tabletku na dozrani cest a rano zkonstatoval,ze uz je to na vyvolani. Dostala jsem teda vyvolavaci tabletu a za dve hodiny dalsi, ale nic moc se nedelo, tak kolem obeda mi napichli oxytocin. To zacali kontrakce hned po dvou minutach a byla jsem prelozena na porodni box. Kdyz se ale dr. po hodine dival, rikal ze se moc neotviram a ze to bude jeste na dlouho, coz me moc nepotesilo a chtela jsem epidural. Za chvili teda prisel anesteziolog a ze se mi to bude snazit napichnout mezi kontrakcema,ze je mam hlasit. Snazil se 25 minut, ja skrcena, nesmela jsem se pohnout a kontrakce co 2 minuty a nakonec ani po skoro pul hodine se to nepovedlo.Pak mi PA pichla vodu, cim kontrakce zesilili a pridal se neskutecny tlak, ale tlacit jsem jeste nesmela. Rvala jsem, ze musim,ze to jde samo . No po chvili mi tlacit povolili a mala byla venku na 2 zatlaceni, s malym nastrihem ve 3.22 odpoledne.Jinak byla nedele, porodnice prazdna,tak jsem mela peci doktora a 2 PA,co bylo fajn. Poporodni euforie byla uzasna,sice jsem hned videla,ze mala se narodila s nejakou boulickou, ale jinak vse fyziologicke, apgar 9,10,10, takze me vsichni uklidnovali ze to nic nebude a nasledne hruzy, o kterych uz vite, se zacali odehravat az 24h po narozeni.

Martínek

tak už to snad napíšu aniž se mi to zase smaže :D. Takže v pondělí 1.10. kontrola v porodce malej slušně otočenej opět hlavou dolů ale nenaléhal a když ho doktor měřil tak i na 3. pokus mu vycházelo 2120 gramů. Jednoduchá otázka na mě jestli to raději nedáme císařem jelikož zmizela plodovka takže jsem souhlasila ale že chci spinální anestezii htěla jsem si to vychutnat alespoň takto no. takže ve středu nástup na vyšetření ve čtvrtek ráno na sál. Všechno bylo v pohodě manžela jsem měla domluvenýho i přímo na sál takže jsem byla klidn že tam bude celou dobu se mnou nejhorší pro mě byla ta pitomá cévka z té jsem se málem uplně sesypala když mi ju sestřička zavedla. V 11 hodin jsem jela konečně na sál manžel pomáhal sestřičce táhnout postel potom už jen manžel se musel převléknout a mě mezitím anesteziolog v klidu píchnul injeci na umrtvení a spinálku no sice to chvilku byl boj ale udělal to dobře takže jsem za chvilku necítil nic od žeber dolů což nebylo tak špatný .Přesně jsem i ucítila kdy vytahují Martínka na svět no zařval jim pěkně rošťák náš malej. Když ho vytáhli tak už mě nic naezajímalo ani to že byl problém s placentou ta potvora mi přirostla k děloze a plodovka mizela do mě super no ale já měla oči jen pro malýho jakmile ho odnesli tak jsem začla vnímat zase i ostatní a doktoři akorát zápasili s čípkem což byla docela bojovka protože nešel nijak prorazit takže od jejih snažení mi zustala pěkně velká modřina kousek pod jizvou no au bolelo by to asi za plného vědomí mého tělíčka ve dvě hodiny už jsem naprosto v pohodě byla na šestinedělí a klidně bych hned lezla z postele ale s cévkou to nešlo takže jen poštelovat postel a pak už jen zkusit malýho přiložit no přisál se na jedničku miláček to má po tátovi asi . Jinak malej vykouknul v : se 46 cm a 2640 gramy frajer. Takže holky hlavu vzhůru a další krásné porody

Hynek 6.10.2012 9.32hod.

Jak víte tak v pátek 5.10 jsem byla v poradně kde jsem byla otevřená na 4cm.Večer jsem pročítala BOl a net a tak po přečtení několik rad jsem se rohodla, že jedem...Příjezd do porodnice ve 21.40 otevřená na 6 a a dr.ještě dodal, že miminko určitě bude do 02.00 venku...ajaj...V 0:41 mi píchli vodu a ve 2 jsem byla na 8-9!!!To už mi začli parádní kontrakce..křivka házela 170-190...během asi půlhodinky se kontrakce změnila v jednu obr. Když šla křivka na monitoru dolů tak se zastavila na 110.Ve 3 hodiny jsem byla otevřená, tlak na konečník jako prase. Chtělo se mi zvracet, křičet...zemřít. Jen malýho to nezajímalo.Ten si v bříšku hověl, ozvi 140-150. Bylo až neuvěřitelné jak se mi břicho dostalo až pod prsa..prostě jsem věděla, že ho dolem nevytlačím.Tenhle stav trval do 8.30 kdy jsme už nemohla pomalu ani stát, dýchat, prostě nic. Volala jsem doktory, že ať udělají císaře, že opravdu melu z posledních sil a že sami vidí, že pupek je jak kámen nahoře.Nakonec před 9 jsme dostala injekci na zastavení kontrakcí , která mě teda zachránila život...kontrakce se zastavili na 100 a já jsem se konečně mohla trochu nadechnout.Předně v 9 hodin se rozhodli pro císaře.Na sál jsem šla v totálním klidu až jsem se sama sebe překvapila...celou operaci jsem vnímala a byl to prostě zázrak. Malýho vyndali přesně v 9.32 a hned mi ho ukázali. Pan dokror dodal, že toho valibuka by jsme teda opravdu nevytlačili.Malý se narodil 4700g a 58cm.V 9.45 jsem byla zašitá a odvezli mě na JIPku. Cestou jsem ještě mohla mluvit s Petrem, který byl z těch mír totálně mimo a asi 100x mi poděkoval za všechny dětičky.Dnes je vše zapomenuto..malý je DOKONALÝPetrovi patrí velké DÍK, celou dobu byl so mnou, byl mi obrovskou oporou a mě se znova potrvdilo, že je správný chlap. Děkuji Peťo

Už se nám to blíží :)

Ahoj maminky a těhulky :) po tom, co jsem přečetla skoro všechny vaše články o porodu, tak vám všem chci moc blahopřát, že ať už jste měli porod jakýkoliv, že jste to vydrželi a dali život svým dětičkám :) Nebudu se tajit, že já mám pěkný bobky z toho co má přijít, ale zároveň se nemůžu dočkat!! Termín mám koncem listopadu, tak si pěkně odškrtávám dny v kalendáři. Čekám holčičku, bude se jmenovat Vanessa a s přítelem se na ni moc těšíme. Možná mám z porodu takovou hrůzu, protože jsem v září oslavila své, teprve 21. narozeniny Bobečka jsme neplánovali, ale hodně jsme se s Ondrou (přítel) bavili, on to pojal asi mnohem víc realističeji než já Chci se zeptat, nemáte některá zkušenost se znojemnskou porodnicí? Držím všem palečky i s Vanesskou ať jste zdrávy i s vašimi rodinkami!

Anetka - 9.9.2012, 3850 g a 51 cm

Ahojky, včera měla malá 3 týdny a já se konečně dostala k tomu, popsat vám ten můj slavný porod.V sobotu 8.září v 5:30 ráno mě probudilo mokro, tak jsem rychle vstala a letim na záchod. Celou cestu to ze mě kapalo, tak jsem si nebyla jista, jestli jsem se nepočůrala, ale jelikož jsem žádné takové problémy neměla celé těhu, byla jsem si jistá plodovou vodou. Šla jsem do sprchy, umyla si ještě hlavu, uklidila jsem bordel v kuchyni, pozbírala prádlo ze sušáku, oblékla jsem se, vzbudila manžela a jeli jsme. Na příjmu mě doktor vyšetřil, že jsem na 1 cm ale malá furt nesestupuje, tak mě přijali. Manžel jel domů a já čekala co se bude dít a ...NIC. Celou sobotu nic. Jen mi dávali penicilín a měřili co 3 hod.ozvy. V noci mě občas vzbudili kontrakce, ale nic hrozného.Den D:V neděli 9.9. v 7 ráno mi zavedli první tabletku, za půl hodiny jsem už rozdýchávala docela drsné bolesti. Kolem 10 další tabletka, bolesti se zvětšovaly. V 11 jsem byla na 3 cm, tak že prý mám volat manželovi. Než přijel, proběhl klystýr a pak jsem šla do sprchy. Teplá voda na břicho mi neuvěřitelně zmírňovala bolesti.V té sprše jsem trávila 90% všeho času. Spala jsem na míči, opřená o kachličky a manžel mi sprchoval teplou vodou břicho. Kolem 15 hod. mi dali kapačku asi oxitocinu. Po té jsem myslela, že jim tam polezu po zdi Strašná bolest Nezabralo to, kolem 16 hod. mi dali nějakou injekci, po které jsem usla a spala hodinu a půl. Během toho mě prý vyšetřoval doktor, že jsem už na 6 cm, ale malá je strašně nahoře a normální cestou to nepůjde...bude císař. Začali mě připravovat. Až na sále jsem mě probraly injekce do páteře, kterých jsem dostala celkem 6, ale protože jsem měla v dětství úraz obratle, doktorka se bála dalšího a dalšího píchnutí. Tak zaveleli k uspání. No a pak už si jen matně pamatuju, jak mě vezli na pokoj a prý...maminko, máte krásnou Anetku Malá se narodila v 18:42 a museli jí rozdýchávat, protože byla utlumená tou samou injekcí, po které já jsem usla v těch největších kontrakcích.Ale naštěstí všechno dobře dopadlo. Tatínek prý uronil slzu, jak na chodbě uslyšel Anetku plakat a nechal mi v pokoji krásný vzkaz: \"Děkuji ti miláčku za nádhernou dceru! Krásná je po tobě\"

Jak jsme vlastně k Lukáškovi přišli :-)

Předpokládaný termín porodu 16. a 17.9.V úterý 11. jsme byla na kontrole, kde mi dr řekl, že je dost pravděpodobné, že do rána porodím, když už se jedná o můj druhý porod.. S radostí jsem odcházela domů a těšila se, že již brzy příjde ten vhodný okamžik na zrození toho našeho štěstí :) . Utekly další dva dny a já se cítila po fyzické stránce naprosto úžasně, v noci jsem se dokonce budila s pocity, že vlastně ani nemůžu být těhotná :) . V pátek 14.9. ráno najednou tlaky v podbřišku.. stálé, neustupující, tak si říkám, že se asi opravdu něco chystá a porod se do termínu rozběhne sám.. Najednou bolest ustupuje a začínám cítím slabounké stahy, při kterých si ani nejsem jistá, že se o stahy jedná.. bolesti se vrací.. začínám zapisovat intervaly.. Jsou nepravidelné.. 6,8,10,3 minuty.. začínám to házet za hlavu s tím, že se jedná o poslíčky.. po 3 hodinách jsme na tom pořád stejně.. alarmuju spolutěhule na bolu co si o mém stavu myslí.. posílají mě do porodnice.. ale já si pořád říkám, že bolesti jsou velmi slabé a dost nepravidelné na cestu do porodnice.. Napouštím vanu.. ve vaně se intervaly stanou pravidelným po 5minutách.. asi po pátém stahu jdu ven z vody a stahy se vrací do původní nepravidelné formy.. Volá mi babička, která má strážit starší dítko, aby mohl být manžel u porodu.. Říkám, že to nebude tak honem, ale at je určitě ne mobilu. O hodinu později, kolem 14h stahy začínají být mezi 5-6minutami a jsou trošku bolestivější než ty předchozí.. Pořád statečně prodýchávám v sedě nebo dřepu.. stát se u toho nedá.. po 15h volám manžela, at nepanikaří a v klidu dojede domů.. aby zajel pro babičku na hlídání a mi se můžeme vydat do porodnice.. S babičkou přijíždí kolem 15.45h a my vyrážíme.. vysvětluji 2,5leté dceři, že jedeme do porodnice pro miminko a že se pak přijde podívat.. Stahy přichází ještě po cestě v autě, která trvá 3minuty.. Manžel bere tašku a pomalu kráčíme k porodnici.. dole ve vestibulu, kde v klidu pijí kafíčko pacienti se svými příbuznými dostávám další stah a musím se zastavit, což samozřejmě neunikne očím nikoho z nich a současně nám přejí rychlý a bezkomplikovaný porod.. usmívám se , děkuji a jdeme dál.. Už jen cesta výtahem.. jsme na porodním.. zde mě \"vítá\" sestra se slovy: \"Proč jste přijeli?\" .. no proč asi :).. Bere mě na příjem, vyzívá k převlečení do pyžama a lehnutí na lůžko.. prohlíží mě.. PV neodtekla a branka otevřená na 4-5cm, možná víc, říká. Natáčí KTG a do toho volá sloužícího doktora.. Po 10min si všimne pozitivního GBS tak mi během natáčení KTG píchá tu \"úžasnou\" nepříjemnou injekci s antibiotiky.. Přichází lékař.. u něj je již branka otevřená na 6cm.. Začíná nekonečná řada otázek pro sepsání porodopisu.. některé se opakují do nekonečna.. Já ležím na záznamu, stahy po 3min a stažím se trpělivě odpovídat.. Po sepsání těchto nesmyslů lékař rozhodne, že píchneme PV. Nastává tak v 17h.. čekáme na stah a já po chvíli cítím PV. Dostanu povel stát u lůžka,aby hlavička sestoupila co nejrychleji.. Donáší manželovi jednorázový plášt.. Stojím a dostávám další stah.. manžel přibíhá v civilu a snaží se mě podržet.. tyto stahy jsou snad 3 a pokaždé odchází strašná spousta PV.. Podemnou kaluž.. no co když musím stát.. Přichází čtvrtý stah.. doktor jde ke mě a říká, až skončí stah abych se položila, že se podívá jak moc jsme otevřená. Porodní asistentka odchází na záchod.. lékař stojí a čeká u lůžku, v tom na něj křičím, že mám hlavičku \"mezi nohama\" (nebyla tam, ale už jsem věděla, že tento stah jen tak neskončí. Dr volá na PA: \"Hani, žádný záchod, rychle zpátky!\" Ve stahu mě rychle dávají na lůžko a umistují nohy nahoru.. nevím jak se jim to povedlo,ale já toho nebyla schopná.. stah stále trvá, využíváme situace a začínám tlačit jak o duši.. hlavička, ramínko, stah končí.. \"No to teda ne, zpátky nepůjde\", říkám si a tak zatlačím ještě jednou a malý je během jednoho stahu na světě v 17:16 Dávají mi na bříško ten uzlíček štěstí a ten křičí jak na lesy :) . Po chvíli vyzívají tatínka k přestřižení pupeční šnůry, který tam stojí jak tvrdý Y stále bez pláště a v civilu.. tatínek stříhá a mě PA píchá oxitocyn na odloučení placenty.. zůstala mi po vpichu asi 10cm modřina.. Malého odnáší a dr říká, že je to prdola, že bude mít sotva 3000g. Jde se na šití, říkám si.. lékař jen konstatuje, že k nástřihu nedošlo a tudíž se jen podívá, zda není někde nějaké natržení.. Manžel odchází fotit malého.. Mám je malinkou trhlinku kterou zasypou nějakým zásypem a to je vše.. jsem mile překvapená. Za chvíli mi přináší malého v peřince a dr hrdě gratuluje a přeje nám jen to nejlepší do života. Já jsme stále v šoku a koukám na ten uzlíček, kde že se tam vlastně vzdal.. mám jen strašnou žízeň, jinak se cítím naprosto OK. A už si užíváme s tatínkem toho našeho drobečka..3740g a 50cm.. takže žádný drobeček, dcera měla 3100g. Přichází PA,aby zkontolovala jak odhází krev.. bohužel zjistuje, že je tam asi někde sraženina a tak mi nepříjemně mačká břicho a já cítím, jak ze mě vytéká krev.. je to bolestivé,ale udělat to musí.. kontroluje několikrát.. nakonec jsme nad krví vyhráli a já přestávám tolik krvácet.. 2hodiny jsme na porodním sále a já volá domů té naší princezně, že má brášku a at se s babičkou přijdou za 2hodiny podívat.. Po té odcházím s PA do sprchy.. Vše je v pořádku a my jsme zase větší štastnější rodinka.. Takže nádherný porod, který začal a skončil dřív než jsme si mysleli.. To co se dělo a jak se choval personál na oddělení šestinedělí by bylo taky na delší povídání.. ovšem z jiného soudku než tento porod.. :( Přeji všem těhulkám tak rychlý porod jako jsme měla já a hlavně chci dodat, že s vyrovnanou psychikou.. že ta porodní bolest nám přinese to vytoužené dětátko je daleko menší než když s hrůzou očekáváme další bolestivý stah.. Přeji opravdu krásný bezkomplikovaný porod a zdravé miminka..

20.8.2012 Zuzanka, 51 cm, 3 530 g

Byla sobota 18.8. a já se chystala s Páťou k našim. Co to je? Letím na záchod, budu zvracet??? Nakonec jsem to s hlavou v míse rozdýchala. OK, zle je mi celý den. Hmmmm TP mám 20.8. Říkám si porod se asi blíží. Nicméně večer už je mi líp a nic dalšího se neděje.Neděli si užíváme doma a na večer se chystám s Patrikem k našim, abych tam přespala a mamka pohlídala Patrika v pondělí ráno, zatím co já pojedu do poradny. Dozvídám se, že je brácha v nemocnici a já se chystám za ním zajít až půjdu z poradny. Blíží se půlnoc a mě probouzí lehké kontrakce. Jsou to poslíčky nebo rodím? Plodovka mi neodešla, je to jiné než při prvním těhu. Kontroluji intervaly, jsou celkem pravidelné, stahy ale nejsou nijak bolestivé. Vyčkávám, přemýšlím, jestli zavolat manželovi, jdu do sprchy. Neustává to, ale stahy pořád nejsou nijak bolestivé, interval se zkracuje. Kruci, třeba plaším, ale volám manželovi. Jedeme domů, stahy neustupují, ale ani nijak nezesilují, manžel jde spát, já balím tašku, čtu Bol, dávám si další sprchu, holím se. Začínají mi křížové bolesti, auuuuuu a jsou čím dál silnější. Budím manžela a jedeme. Je 20.8. půl čtvrté ráno, jsem otevřená na prst, kontrakce jsou, ale slabé, bolesti křížové větší. Doktorka mi dává na výběr, můžu zůstat nebo jet domů a vrátit se třeba za hodinu. Křížové bolesti sílí a já nechápu, jaký by mělo smysl se vracet domů, když mám bolesti cca co 4 min. Jsem na pokoji, připoutaná k monitoru, vše je v pořádku. V osm hodin mě přijde zkontrolovat doktorka, porod postupuje a chce tomu pomoct protržením plodových blan, protože plodovka mi pořád ještě neodtekla. Tak jo, jdeme do toho. Kruci, plodové blány jsou tužší a musí to dělat na několikrát, čekáme na kontrakci. Bolí mě to, už nechci! Konečně se povedlo. Bolesti jsou čím dál větší, teda křížové, klasické kontrakce už nevnímám. Ještě pořád se to dá vydržet a já si v mezičase čtu státnicové otázky. Dostávám injekci od bolesti – Tramal. Bolesti jsou stejné, jen začínám vidět mlhavě. Porodní asistentka mě posílá na přípravu. Oholená jsem, sestřička mi dělá jen klystýr. Je zbytečný, od soboty jsem toho moc nesnědla, bylo mi špatně od žaludku, navíc díky železu, které jsem brala jsem měla velmi častou stolici. Pomalu se otevírám a konečně mě přesouvají na sál, to už odkládám státnicové otázky, protože mám takové bolesti, že už nemůžu ani chodit. Jediná snesitelná poloha je v leže na boku s nohou na hoře. Porodní asistentka mě kontroluje, je moc hodná, dává mi hadr na hlavu, je strašné horko a ze mě leje pot. Porod postupuje, ale velmi pomalu. Přichází znovu doktorka a doporučuje Oxytocin pro urychlení. Odmítám ho, dívám se přitom na tu hodnou porodní asistentku a čekám co mi poradí. Miminko je v pořádku, takže máme čas a můžeme nechat porod přirozeně plynout. Souhlasím, nechci Oxytocin, nijak mi to neurychlil ani u prvního porodu. Ne dokud jsem na pět prstů, tak ho nechci! Odmítám i další injekci proti bolesti. Moc dobře vím, že na bolest mi to stejně nepomůže a chci mít sílu na tlačení. Dojít do sprchy je nadlidský výkon, ale porodní asistentka mi radí, abych to zkusila, že když se projdu mimčo rychleji sestoupí. Čekám až jsem sama a po šíleném ataku křížových bolestí, sbírám síly a jdu na to. Nechci, aby mě tak někdo viděl, to zvládnu sama. Po nějaké době přichází jiná doktorka, opět mi doporučuje Oxytocin, že se to urychlí. Mimčo je v pořádku, tudíž odmítám. Konečně jsem na deset prstů, ale kontrakce jsou slabé a na samotný porod to nestačí. Souhlasím, aby mi píchly Oxytocin a pak už to jde rychle. Najednou se někdo ptá a co to je? Je to HOLČIČKA, 51 cm a 3 530g. Uf, oddychuji, máme Zuzanku. Tak už jenom porodit placentu a je to za mnou. Dneska se moc nerodí a tak jsem tady asi jako atrakce, u noh mám 3 doktorky. Ta nejmladší je asi v zácviku, znám ji už z poradny, ještě není tak šikovná. Kontroluje jestli je vše tak jak má být. Auuuuu opatrně, prosím v duchu. Nejstarší doktorka obrátila oči v sloup a jiná se ji ptá co se děje. Je evidentní, že přede mnou nechce do mladičké doktorky nijak rýpat, tak ji jemně naznačí, že ty zrcadla má příště dávat jinak, že takhle je to bolestivé. No držím, musí se to přece na někom naučit. Za chvíli dostávám Zuzku k sobě a ta se mi hned přicucne k prsu. Paráda, sací reflex funguje. Užívám si chvíle se Zuzkou a posílám smsky a je mi moc dobře. Mám to za sebou. Už teď nevím, že jsem rodila, sprchu na sále už zvládám sama a pak bez pomoci odcházím do svého pokoje. Odměnou mi je pokoj, který mám jen sama pro sebe, jsem za to moc vděčná. Zuzka mi chybí, po jídle si pro ni už jdu, nic mi přece není, tak ji chci mít u sebe. Chci domů, ale vím, že nás čeká spoustu vyšetření a proto je dobře, že hned domů nejdeme. V tuto chvíli ještě netuším, že nás čeká boj s kojením. Vše vypadalo tak růžově, mlezivo jsem měla už v těhu, Zuzka se dokázala perfektně přisát, ale stačil necitlivý přístup jedné sestřičky, abych o mléko málem přišla. Tři týdny po porodu plně kojím a jsem za to na nás pyšná.

Můj porod

Předem chci napsat, že cokoliv si naplánujete, zřejmě nevyjde :) i když bych to všem přála. Já si naplánovala porod na 30.7. - to byl první termín. Ovšem, nic se nedělo.5.8. byl termín druhý, opět se nic nedělo. To už mi chodilo těch smsek typu: - tak cóóó? nííííc? - víc a já pomalu ztrácela trpělivost. Malé se prostě ven nechtělo.Docházela jsem už na kontroly do porodnice, kde jsem se rozhodla rodit a dostala jsem pokyn nastoupit 13.8. na indukci - vyvolání. Jak se mi nechtělo, no ale prý je to nezbytné, ubývá plodovky a placenta stárne - no dobře, snažila jsem se psychicky připravit jak jen to šlo.V pondělí v 6 ráno jsem tedy nastoupila, muž totálně nervózní, já úplně klidná :)Ubytovali mě na pokoji, muž odjel, dostala jsem první tabletku - nic. Odpoledne další tabletka - nic. Mezitím neustálé docházení na ozvy mimiška, jo, bylo tam, ale ven prostě nepůjde ani za nic. Čípek mi pořád nemizel, prostě se nic nedělo. jinak ozvy mi něřili přímo na porodním sále, sály tam jsou čtyři a já si za to pondělí vyslechla hned čtyři porody. Stěny mohly být tlusté jak chtěly, ale neslyšet rodící ženu zkrátka nejde. Takže fakt velká vzpruha a podpora pro mě.Následuje úterý - ráno třetí tableta - nic, odpoledně čtvrtá tableta - jemné bolístky v podbřišku.Navečer kolem 6ti začaly takové ty menstruační bolesti, asi co 15 min, ale pořád nic a tak mi píchli injekci na noc prý at se vyspím a odpočinu si. V tři ráno se budím s tím, že asi čůrám, otekla mi plodovka - teče asi do 5ti rána, ale to je tak vše. Primář vyhrožuje, že pokud neporodím ve středu, bude císař. No já se zhrozila, císař prostě nééééNásleduje středa - ráno pátá tableta! Primář rozkáže, ať mě o půl 9 odvezou na porodní sál a něco se mnou udělají :)Hurá, čípek zmizel! jenže děložní hrdlo zavřené jak železné vrata.Tak tedy o půl 9 jsem odvedena na porodní sál. Bolesti mírné, nepříjemné, ale dají se prodýchat. Na scénu vstupuje klystýr. Hned po klystýru to vypukne. Volám muži ať hned jede, poslední slova už nejdou vypustit z pusy, začíná pro mě naprosté peklo. Bolest snad co 30 vteřin, šílená a já začínám hekat a řvát. Po půl hodině přijíždí muž, nachází mě nahou ve sprše na baloně bušit do kachliček a řvát a nadávat. Je skvělý, první se mi směje co se mi to děje a pak asi zjistí, že to nehraju, zbledne a zvážní, drží mě, pomahá jak může.Dvě a půl hodiny si protrpím, malá už je strašně natlačená dole, ale hrdlo se prostě neotvírá, z toho prý takové bolesti, PA mě litují a vymýšlejí, jak mi ulevit. no najednou začnu krvácet, PA zvolá jupíííí rodímééé a já nechápu, jak jsem se dostala na to křeslo.Za 10 minut je malá na světě, skoro nepláče, já vyvalené oči, že je to za mnou, najednou je po bolesti a já jsem čilá jak rybička, komanduju muže, aby se nechodil dívat k nohám a na dotaz sester - tatínku, střihnete šňuru? já za muže odpovídám NE! :) sestry mají záchvaty smíchu a dostávám malé zlatíčko k sobě a ničemu nerozumím, nechápu to, neuvěřitelné pocity, radost, štěstí, úžas.Muž pláče, fotí se, fotí nás, nějakou dobu se mazlíme a okoukávame, pak malou odnášejí a mě začínají šít. Ne nějak moc, nástřih byl malý, já mám telefon v ruce a volám rodince, ti nechápou, myslí si, že jsem už na pokoji a já že né, mě teď šijí, no takové návaly endorfinů, že si neuvědomuju snad vůbec nic :)Teď už jsme doma z porodnice, malá je zlatá a my stojíme v úžasu nad postýlkou a koukáme na ten krásný zázrak a nevíme, komu za něj poděkovat :)

Jak Dianka na svět přišla

To si takhle tři dny po termínu vstanu, začne běžný den a kolotoč kolem Eliáška, když sem tam začnu cítit lehké chvění v podbřišku. No nic, nebudu zase zmatkovat, že...začnu vařit oběd. Jak jsem dýl stála, chvění se začalo měnit na lehkou bolest, která sice odezněla, ale zase se vrátila, třeba až za 15 minut, ale vrátila. Poslíčky jsem neznala, nebyla jsem si jistá, takže nic...v klidu jsme se s Eliáškem naobědvali, já ho dala spát a sama si taky lehla.Jak jsem měla klid, začala jsem si všímat, že ty drobné bolesti jsou docela pravidelné, teď už i za 10 minut a podobně. Ještě volám mamče, která chystala oslavu tátových narozenin, že \"hahaha možná nedorazíme, že se asi něco děje\", no zasmály jsme se a já na chvíli vytuhla. Vzbudil mě Elda a jak jsem šla do schodů, bylo to zpět a horší intenzity, hmmm...beru telefon, volám manžela, ať radši přijede, že místo na oslavu možná musíme do porodnice...to už moc humor nebyl.Ospršila jsem se, dobalila hygienu, tašku naložila vedle dárku pro tátu a jeli jsme. Popřáli a oznámili, že se bohužel zdrží jen Eliášek, že radši jedeme, ať na mě mrknou. Táta zahlásil, že jestli se to povede ještě dnes, tak to bude bomba-zlatý voči.V porodnici mi natočili monitor, Dianka opět ukázkově spala, takže téměř rovná čára, ale to už mě nemohlo vyvést z konceptu. Co ovšem nebyla rovná čára, to byly kontrakce, pěkně mi to tam hopsalo. Šup na křeslo a...coooožeeeee...5 centimentrů??? RODÍM!!! HURÁ!!! JUPÍJÉÉÉÉÉJ!!! Doktorka se smála, jak to skvěle snáším. Bylo 17:30.Dostala jsem sál č. 2 a opět si pochválila své rozhodnutí vrátit se do Podolí. To je prostě taková paráda, všem doporučuju. Soukromí, klid, nádherné prostředí, skvělý personál, přístup...nemůžu si stěžovat absolutně na nic! Mezitím dorazil manžel s věcma z auta. Přišla má PA, udělala mi na přání klystýr, znovu mě napojila na monitor a že jestli se Di neprobere, budou mi muset píchnout vodu, což by neradi, lepší je přirozený průběh...no, taky bych radši. Princezna se zachovala jako správná parťačka a předvedla pár ukázkových kopečků, takže vše super, rodíme bez pomoci.Hned jsem si přála nabrat krev na epidurál, chtěla jsem to jako psychickou berličku, u Eldy mi porod nádherně zrychlil. Kontrakce postupně sílily, prodýchávala jsem stojící a opřená o parapet a představovala si, že jsem úúúúplně někde jinde a dělám úúúúplně jiné věci. Žádnou pomoc od muže jsem nechtěla, tyhle věci si potřebuju protrpět sama, takže seděl, mlčel a BYL TAM, to mi stačilo.Po nějaké době přišla paní doktorka, mrkla na mě a potěšila zprávou, že už jsme na 8 cm, ale že teď už tu vodu prasknout musí, aby hlavička dolehla a porod mohl pokračovat a že se bolesti zhorší...no fajn...hlesnu cosi o vysněném epidurálu, doktorka se usměje, že to vážně nebude potřeba, ani na to není čas a že doufala, že to tak dopadne, že u druhorodiček to s tím urychlením tak žhavé nebývá, spíš naopak...volala jsem andělíčky...voda praskla, byla čirá...doktorka odešla, PA mě napolohovala tak, aby to Di měla snazší a že zase čekáme. Jen se za nima zavřely dveře, ucítila jsem ŠÍLENÝ tlak, ale opravdu šílený, začala jsem ječet na muže, ať je zavolá, že tohle už musí být ono...nešly nekonečně dlouho (jen v mé mysli), ve skutečnosti přiběhly a doktorka už od dveří hlásí, že mám pravdu, že je to tu. Kroutí hlavou, že to je teda rychlost a jde se na to.Začnu je sekýrovat, jak mi mají napolohovat lehátko a kam chci nohy a tak...a tlačímeeeeeee...o tomhle pokynu jsem snila posledních pár týdnů, přesně o tomto momentu, kdy vím, že to nejhorší je za mnou a už to brzy bude...tak brzy jsem to ale nečekala ani já...tři zatlačení a úúúúúúúúúúúleva následovaná slušnou sprchou plodovky na paní doktorku. Malá si vylítla jak na tobogánu. Bylo 20:30.Technická: Musím říct, že rodit s NEPRASKLOU plodovkou je mnohem lepší, u Eliáška mi rupla už den předem. Kontrakce jsou tlumenější a závěr je fakt všuuuuuuuuuuuuuuum.No a už mám ten uzlíček na břiše, je nádherná, heboučká, teploučká, zapláče jen krátce a poprvé mi koukne do očí...jsem ztracená a zamilovaná a...všechno to zase začíná.Šití minimální, doktorka skvělá, moc mě chválí, vtipkujeme na téma \"nás strašných matek\", co si nasekají děti brzy po sobě, protože se jim stýská po práci, za chvíli je hotovo, přivážejí jídlo (hurá) a my si vychutnáváme první dvě hodinky o samotě s naší krásnou princeznou.

co se děje

Holky tady už se nerodí nebo co já jsem docela zvědavá nemáte někdo nějaký reference na Šternberk já chci rodit tam ale nějak ani nevím co se tam změnilo za těch skoro 5 let co jsem tam byla naposledy :)

Můj porod

Vzhledem k tomu, že jsem ještě víkend před porodem docela výletovala, nenapadlo by mě, že hned na to v úterý se malý narodí, ale v pondělí, když jsem šla do poradny k Apolináři (v 39. týdnu), se doktorům nelíbil můj monitor, takže byli raději pro vyvolání, aby se maličkému něco nestalo, takže mi v pondělí odpoledne udělali mi Hamiltona (byl celkem v pohodě) a šli jsme domů s tím, že druhý den odpoledne přijdeme na další monitor, případně dříve, když začnu rodit. V noci mi začaly docela silné, ale nepravidelné bolesti, ráno pak už byly dost pravidelné, ale pro změnu slabší, nicméně jsme vyrazili. Po monitoru, prohlídce a dotazu, jak daleko to máme do porodnice, mě poslali domů s tím, že se to nijak moc neposouvá a podle monitoru jde o poslíčky, ale že je možné, že se to rozjede. Tak jsme jeli domů, ještě dokoupili nějaké drobnosti do porodnice a přítel šel do práce. Za hodinu jsem mu volala, že už mám ty bolesti nějaké silné a nemůžu to vydržet, jestli raději nezajedeme znovu do porodnice. Dojeli jsme tam něco po třetí hodině odpoledne a nejprv mě vzali na prohlídku, kde zjistili, že jsem už otevřená na 8 cm a šlo se rovnou na box. Malý se narodil asi dvě a půl hodiny po tom. Ze začátku se to dalo zvládat, ale později už jsem neměla síly tlačit, tak mi porodní asistentka raději dala oxytocin a udělala nástřih, což docela pomohlo, protože pak už to šlo rychle. Malého nám dali hned po zabalení a zvážení, ale víc si ho užil přítel, já byla docela zesláblá, takže jsem ho pak dostala večer na chvíli na pokoji, abychom zkusili přiložení a pomazlila jsem se s ním, na první noc šel raději na novorozenecké a hned ráno mi ho přivezli už na pořád. Nakonec tedy trochu dříve, ale jsem ráda, že už je venku, v pořádku a s námi doma :-)

Druhý císař

Mám jednoho císaře kvůli KP. Vzpomínky nejsou nejhorší, ale měla jsem strach z anestezie, nejdřív jim nešlo trefit se mi mezi obratle, pak si nepohlídali můj tlak a výsledek byl, že si z toho skoro nic nepamatuju. No a pár dní po porodu jsem měla hrozné bolesti hlavy a šíje, které všichni považovali za postlumbální syndrom. Nicméně porodu se bojím jak čert kříže, takže jsem si říkala, že bych druhého císaře nakonec i přes to všechno brala.Tentokrát bylo miminko v dobré poloze a já už se začínala chystat na normální porod. Ale nic se nedělo. Týden po termínu mi doktor řekl, že mám ztenčený segment a že miminko bude spíš větší a jestli chci rodit normálně. Nedokázala jsem mu dát jednoznačnou odpověď, což ho dost štvalo a považoval mě za člověka bez názoru. Já si ale myslím, že o věcech, kterým nerozumím, by měl spíš rozhodovat on, samozřejmě kdybych byla přesvědčená o jednom či druhém, fajn, ale já jsem vyloženě chtěla slyšet jeho doporučení nebo aspoň nějaké zhodnocení rizik, k čemu by se přikláněl. Nakonec jsme se tedy nějak dohodli, že odpoledne nastupuju a druhý den bude císař.Trochu neštěstí bylo, že jsem vlivem hlasité bouřky na ten den spala asi 3 hodiny. V nemocnici jsem první noc strávila se dvěma maminkama s miminky, v pokoji bylo dusno (lil se ze mě pot) a co bylo nejhorší, pod oknem řvali nějací pitomci ohledně fotbalu. Nebýt těch spících maminek, už jsem volala na policii kvůli rušení nočního klidu. Takhle jsem se ale jen vztekala v posteli. Výsledek - k ránu 1 hodina spánku (maminky vstávaly o půl šesté). Takto jsem tedy byla připravena na operaci. Měla jsem jít hned na řadu, připravili mě, zacévkovali, přišel manžel. Načež jsme se dozvěděli, že se primář opozdil a ležela jsem tam tak další hodinu a čekala. Ale aspoň ze mě spadla tréma a já se začala těšit, že se něco konečně bude dít. Ještě se zmíním o anestezii. Gynekoložka mi doporučila celkovou, abych se zase vyhla těm potížím, které jsem připisovala špatné páteři. Večer před zákrokem jsem konzultovala s anesteziologem, ten mi doporučil místo spinálu epidurál, že se nezavádí tak hluboko. Tak jsem souhlasila. Na sále byl zase ale jiný a ten mě zase přesvědčil na spinál, že se používá nejtenčí jehla, co mají, a že k úniku moku nedojde. Působil tak přesvědčivě a zkušeně, že jsem nakonec kývla na to, co jsem od začátku nechtěla Ale bylo to fajn, on mi to hezky zavedl, prý v páteři problém nemám, a pak mi neustále pečlivě kontroloval tlak a kdykoliv jsem řekla, že něco lehce cítím, hned mi přidali cosi do žíly a udělalo se mi líp. Takhle se to dělo asi 10x. Samotné vyndání miminka bylo akorát provázeno poklesem tlaku, když vyndávali hlavičku, ale hned se to spravilo aplikací do žíly, takže jsem tentokrát byla parádně při vědomí a za chvíli slyšela, jak křičí a že je to macek. Po nějaké době mi ji dali k hlavě, abych jí mohla dát pusinku a nechat si s manželem udělat první společnou fotku, kterou nám anesteziolog rád udělal. Všichni byli moc milí a bylo to fajn. Na pokoji jsem pak byla s maminkou, které dělali řez hned po mně, a tak jsem v tom nebyla sama. Bolesti nebyly nijak hrozné, moc mi pomohl MP3 přehrávač, protože stejně se nedá nic než tupě zírat do stropu a čekat, až začnou být cítit nohy. Na noc mi dali něco proti bolesti a něco na spaní, ale kvůli šílenému vedru jsem opět spala asi jen hodinu, navíc nás každé dvě hodiny chodili kontrolovat tlak a v pět jsme začaly zkoušet vstávat. Říkala jsem si, jak dlouho tohle vydržím. Pak k nám přibyla ještě maminka, která porodila druhý den spontánně, ale naštěstí si taky nechala miminko na novorozeneckém a tak jsem se konečně vyspala (5 hodin) aspoň tu další noc.K pooperačním problémům se přidalo bolestivé nadýmání, které mi ale vyléčili injekcí. A pak začaly šílené bolesti krku. Došla jsem ale k závěru, že to není následek anestezie, ale totálně zablokované páteře, a že to tak asi mohlo být i minule. Ono totiž při obojím to bolí ve stoje a vleže ne, jenže oni jsou tak zvyklí na to, že hodně maminek má ten syndrom, že automaticky dávají kapačky a nic jiného nezkoumají. Laktace se mi rozběhla, ale možná nepatrně pomaleji (mléko jsem měla hned, akorát ze mě nekapalo tak jako posledně), a moje miminko, přestože se narodilo jako velmi čilé, začalo najednou být spavé a netečné a málo pilo. Mělo větší úbytek na váze, než by se slušelo. Prý je to všechno tím vedrem a dusnem. Svolila jsem tedy s příležitostným příkrmem a taky jsem se pokoušela odstříkávat a dokrmovat z láhve, což je pro miminko snazší a míň se unaví.Teď jsem doma, mám tu dvě krásné holčičky. Miminko už je zase čilé a přibývá, takže výhradně kojím. příležitostné bolesti hlavy, které se ale upravují, a do toho docela silné poporodní deprese. Poprvé se mně to vyhlo, poplakala jsem si asi jednou nebo dvakrát, ale teď je to mnohem horší. Uvědomila jsem si až teď, jak to moje starší miminko strašně rychle vyrostlo, jak už je to velká holka, a že i tohle moje maličké už za chvíli vyroste a všechno to hrozně uteče. Ach jo!

Jak Kubík přišel na svět :-)

Zdravíme všechny Ráno 15.5. příteli zazvonil před 6 hodinou budík mě to vzbudilo taky šla jsem na záchod a najednou jsem pocítila nějaké MS bolesti říkám si no poslíčci asi jako předchozích 14 dní ale bolest se furt opakovala hned po pěti minutách.Říkám příteli tak si sjed k zubaři (byl objednanej) ale pak přijed já se zatím naložím do vany a uvidíme.Přítel nervozní volal od zubaře říkám furt po pěti občas po čtyřech zatím zvládám...Přijel já i trochu špinila říkám asi je to ono i kdyby ne trochu špinim tak radši jedem...Hrdinsky jsem řekla příteli at zastaví dál od nemocnice na neplaceném parkovišti že to dojdu,no došla jsem ale třikrát jsme stavěli já se svíjela a lidi koukali Do nemocnice jsme dorazili kolem osmý.Na ceduli jsem viděla že slouží doktor kterého jsem absolutně nechtěla říkám jedem domů dneska nerodim přítel že už musíme zustat naštěstí později jsem zjistila že slouží dvě paní doktorky které jsem chtěla fakt andělé Dali mě na monitor a potom mě paní doktorka vyšetřovala a říká tak dneska porodíte svoje miminko vůbec jsem té větě nevěřila bylo zvláštní tohle slyšet.při vyšetření mi praskla voda která byla zkalená takže potom miminko víc monitorovali jestli je okej...PA mě odváděla na porodní pokoj přítel nervozní šel se mnou říkám praskla voda dneska porodíme Během následujících 4 hodin kontrakce zesilovali a já byla hodně ve sprše kde mi přítel držel sprchu a já říkala jen sprchuj záda,podbřišek,záda podbřišek chudák jak na cvičišti Musela jsem i hodně ležet protože monitorovali toho prcka což bylo dost nepříjemné ležet na boku a nesmět si najít žádnou úlevovou pozici PA se ptala jestli chci něco na bolest,samozřejmě že jsem chtěla ale říkala jsem si že to stejně asi moc nepomůže což jsem měla pravdu. Napíchli mi glukozu,bolesti se zhoršovali,mě bylo zle i od žaludku,vyzvracela jsem jogurt co jsem si dala ráno (opravdu blbej nápad) ale pak jsem zvracela i z bolestí,jednou jsem takhle letěla na záchod slyšela jsem jen přítele počkej infuze bylo mi to fuk letěla jsem dál ten chvátal popad infuzi a táhnul ji za mnou.Poslední hodinu už jsem začínala cítit tlak na konečník a musela jen ležet(kvůli tomu monitorování) a říkala jsem si že jestli tohle bude trvat třeba ještě 5 hodin tak to nemůžu vydržet. Tlak na konečník byl čím dál horší PA i doktorka ale že ještě tlačit nemůžu že není zašlá branka,myslím že mi ještě něco píchli aby to urychlili.Najednou doktorka tak ještě 4 kontrakce a začneme tlačit pro mě tahla věta byla strašná úleva protože jsem věděla kdy to skončí a né že to bude trvat třeba další tři hodiny...V momentě kdy jsem ještě nesměla tlačit jsem to ale nevydržela a trochu prostě musela a jak jsem byla na monitoru tak jsem slyšela jak se prckovi zpomaluje srdíčko nelíbilo se mu to to mě vylekalo.PA na doktorku že už bude muset ven že se mu to nelíbí.Mě nešlo moc dýchat přítel dostal za úkol mi držet kyslík pak už mám všechno nějak trochu matně..Už jsem mohla tlačit to byla strašná úleva mám pocit že mě to tlačení vůbec nebolelo sebrala jsem všechny síly a na tři zatlačení byl Kubík venku(to bylo 13 hod) dali mi ho na bříško lehce si zakřičel ale na bříšku se hned uklidnil a byl hodnej akorát mě ještě počůral hned.Pak ho odnesli na vážení apod.,já byla uplně zmatená tak jsem se ptala doktorky jetsli teda máme kluka tak se smála a říkala jj máte a je krásnej a čistounkej to se jen tak nevidí přišlo mi že s Kubíkem tatínek přišel až za strašně dlouho ale asi to byla jen chvíle přítel přišel a držel ho a já na něm viděla jak už ted ho bezmezně miluje koukal na něj jak na obrázek a pak mi ho dal taky.Potom co mě zašili mimochodem nastřižení jsem opravdu necítila,jsme byli všichni tři spolu na porodním pokoji a bylo to úžasný hned takhle být spolu.Když to celé shrnu nejhorší byl spíše pocit že nevím kdy to skončí představa že ty nejhorší bolesti by trvali ještě déle byla hrozná...Pak to ale šlo jak po másle a na svět vykoukl ten náš poklad a zatím je strašně hodnej Jinak mám pocit že přítelova přítomnost u porodu nás ještě více spojila a jsem moc ráda že tam byl a byl mou oporou jak psychickou tak fyzickou...

To nikdo nerodí,nebo co???

Můj nádherný porod - a omluva za román, zkracovat se mi to nechce :-)

Druhého porodu jsem se nebála. Sice jsem měla za sebou otřesný zážitek z prvního císaře, ale tentokrát jsem se rozhodla udělat všechno, aby to byl nejkrásnější zážitek mého života. Přečetla jsem téměř všechny knihy o přirozeném porodu, co v Česku vyšly, cvičila jsem doma těhu jógu na uvolnění pánve, jedla lněná semínka, cvičila s balónkem na roztažení hráze, pila maliník – no víc jsem toho se starším synem fakt udělat nemohla. No a asi to nejdůležitější – rozhodla jsem se, že to dopadne tím nejlepším způsobem pro nás oba a myslím, že nakonec to pozitivní myšlení zapůsobilo nejvíc.Ve středu jsem měla termín porodu, na pátek jsem byla objednaná do porodnice na poradnu. vůbec se mi tam nechtělo – věděla jsem, že po císaři mě dlouho přenášet nenechají a budou mě postupně směřovat k další sekci. Tak jsem se rozhodla, že večer vypiju ricinový koktejl. Ať si o tom myslíte, co chcete, dopady tohoto koktejlu na mimi jsem vyhodnotila jako mnohem lepší než narkózy při císaři a separaci po něm.Před šestou jsem při přípravě večeře vypila koktejl (manžel byl s malym na hřišti), do osmi jsem stihla doklidit byt, uspat dítě apod. Těsně před osmou jdu ještě s košem a najednou mi ty moje už 3-4 týdny probíhající poslíčci přijdou nějak intenzivnější... Pořád jsem si nepřipouštěla, že by to mohlo vyjít. Tak si s manžou pustíme film a já začínám běhat na záchod :-) Z filmu jsem už neměla nic, ani naše plány na poslední pomuchlání před porodem nevyjdou – posílám muže spát. Zhruba do půl jedenácté kromě neustálého odbíhání na záchod pozoruju silné kontrakce, ale pořád hodně nepravidelné. Od půl jedenácté konečně začínají být pravidelnější, tak je měřím a prodýchávám na balónu. Zhruba za hodinu budím muže se slovy: „Jestli tohle není porod, tak už fakt nevim co“... Kontrakce se dají pořád krásně prodýchat, mám z nich radost, protože tuším, že už se miminko blíží. Volám dule a ptám se jí, co mám dělat – že mám hodinu pravidelné kontrakce, ale nejsem si jistá, jestli neodezní, že moc nebolí. Říká mi, že po třech minutách už fakt neodezní, ale že jsou stále moc krátké (trvají jen cca 10-15 sekund), ať zkusím horkou vodu a dám vědět, co to udělá. Jdu do sprchy a tam teda nemůžu absolutně vydržet, jak se mi dělá šoufl – ale svůj účel to splnilo – kontrakce se protáhly na 40-60 sekund – Zase mám radost – konečně opravdové otvírací kontrakce! Už se soustředím jen na ně – vždycky přivolám manžela, a zatímco sedím na balonu, chytnu ho za ruce, abych se mohla pořádně propnout a svěsit pánev co nejníž. Jiné pozice mě nelákají, jenom takhle je mi dobře. Mezi kontrakcemi si pokládám hlavu na židli a stále zhluboka dýchám. Občas mi dojde, jak kolem panicky proletuje muž a snaží se za ty dvě minutky, které mu mezi kontrakcemi zbývají, sehnat těhu průkazku, tašku do nemocnice, dovolat se babičce atd. Já jsem v tak zvláštním stavu, že je mi to všechno jedno, soustředím se jen na svůj porod a miminko. Najednou přichází babička a zároveň se bohužel budí syn. Přestávám se soutředit, znervózním a najednou prožívám kontrakce jako horor. Naštěstí už zvoní dula a jedem. Manžel mi zpětně říká, že bylo cca půl druhé. Cesta k autu vtipná – každou kontrakci se prověšuju opřená o manžela, hlasitě volám „áááá“, abych správně otevřela hrdlo – až o několik dní později si řikám, co na to asi sousedi v ulici :-) Jízda autem opravdu nepříjemná záležitost – když nemůžete kontrakce prodýchávat a uvolnit se v nějaké příjemné pozici, je to na pytel. Dorážíme do nemocnice, kontrakce mám snad každé dvě minuty, pořád zastavujeme, abych se mohla na muže pověsit a kontrakci prodýchat. Dula se směje, že tohle je přesně ono, že určitě jsem aspoň na 4 cm, že je poznat, jaká je to síla. Já se cítím výborně, jako bych byla někde úplně jinde, vnímám jen nástup, vrchol a odeznění jednotlivých stahů. Na příjmu nás čeká úžasná PA, milá a vstřícná, nezatěžuje mě zbytečnými dotazy a nechává mi prostor na uvolnění. V pohodě přijímá náš porodní plán, který personál naprosto skvěle dodržuje (poznámky slyším jen o tom, že nechci píchnout vodu, že to by prý porod urychlilo, ale já mám blbé zkušenosti z minulého porodu, který to urychlilo směrem k císaři, takže se nenechám přemlouvat). Mezi kontrakcemi se mě snaží vyšetřit a zjišťuje, že jsem na 8 cm a že jdeme rovnou na box. Tam přichází ještě jeden horší moment, kdy musím na bok, aby se malý dotočil (přišlo mi to jako věčnost, muž tvrdí, že to trvalo 10 min – no radši bych další 2h kontrakcí). No a pak už se jde tlačit – ve vertikální poloze, kterou jsem si sama určila - tlačím jak o život, ale kontrakce zeslábly, tak to nejde úplně ideálně. Vždycky vykoukne hlavička a zase se vrací zpět – asi 4x. Dula mě povzbuzuje, vysvětluje mi, že teď musím sakra zabrat, že už to máme za chvíli za sebou. Tak jsem si řekla, že teď už ho konečně vytlačím a bylo to tu – malej vyklouzl úplně nádherně – voda mi praskla těsně před tlačením, takže mu tam spousta vody zbyla a mohl po ní krásně vyjet jak na toboganu :-)Hned mi dávají malého na břicho a dvě hodiny zůstává se mnou a manželem na porodním boxu. PA mi mezitím zašije zranění – dva stehy způsobené ručičkou, která jde zároveň s hlavičkou. Doktorka mi zkontroluje dělohu a především jizvu po CS, jestli se náhodou někde netrhla. Naštěstí je všechno ok. Když to hodnotím zpětně – dopadlo to přesně tak, jak jsem si přála, byl to nádherný zážitek, na který v životě nezapomenu. Trvalo to 6,5 hodiny od prvních pravidelných kontrakcí, ale zvládla bych i déle, přišlo mi to hrozně krátké (sice to byl můj druhý porod, ale při prvním jsem se nedostala ani k jediné kontrakci, hned po pokusu o vyvolání jsem šla na císaře kvůli tísni plodu, takže co se porodních cest týče, byla jsem vlastně prvorodička). Chvíle, kdy jsem se mohla o manžela opřít – symbolicky i fyzicky – jsou jedny z nejkrásnějších a nejdůležitějších v našem vztahu – strašně moc nás to posílilo jako manžele i jako rodiče. Mě osobně porod hrozně posílil a zahojil traumata toho minulého. Užíváme si oba naše kloučky a jsme moc rádi, že je máme.

krásný porod :)

zdravím maminky, musím se podělit se svými zlušenostmi z porodu, většinou se dočítám jak je porod náročný a strašný, ale já na ten svůj vzpomínám ráda a proč? Byl krásný :) Celé těhulení bylo bez komplikací (až na tripl testy, kdy mi dr řekl, že máme hraniční hodnoty na Downův syndrom a že mám jít na odběr plodovky - to jsem odmítla, protože i kdyby byly ty testy pozitivní, tak to nic nemění na tom, že to miminko už ve mě rostlo a nemohla bych ho zabít), věřila jsem, že bude mimčo zdravé (i když někde v hloubi duše mě to hlodalo, což když ne...) Ke konci těhulení mi všichni říkali jak mám děsně velké břicho, že budu mít macka dítě, ať se připavím na porod, že to bude masakr (ohromně povzbudivé to poslouchat), muj dr to neřešil, vždycky řekl, že je vše OK a ven se ještě nechystá. Den před termínem jsem byla na poslední kontrole a pokud prý neporodím, tak už mám docházet na kontroly rovnou do porodnice, termín jsme měli v úterý, vyčkala jsem do čtvrtka a vyrazila na kontrolu, natočili monitor a ještě byl klid, další kontrola v sobotu, opět nic, v neděli bylo bříško nějaké moc klidné, téměř bez pohybů, tak jsme vyrazili pro jistotu opět na monitor a tam se brouček probral, takže jsme byli klidní, další kontrola v pondělí a opět nic (v 11:00), tak jsem se měla v úterý přijít domluvit na indukci. Přijela jsem tedy v klidu domů (stále jsem v pohodě řídila :) ), sedla k pc, vyřídila nějaké pracovní maily a občas jsem měla pocit jako bych měla dostat MS, takový úplně slaboučký pocit, ovšem opakoval se, tak jsem začla stopovat, ale nijak přesně pravidelné to nebylo (5min, 7min, 3min, 15min a tak), čekala jsem až se vrátí manžel z práce (radši :-D) a dala jsem si horkou vanu (20:00), kde se to úplně uklidnilo, z vany jsem vylezla napůl zmrzlá ve 21:15 a šla jsem spát, hned jsem usnula, 21:30 přišla první kontrakce a s tou mi praskla voda, takže jsme aspoň věděli, že máme jet. Taťka byl nachystanej s taškou u dveří dřív než já jsem stačila vstát z postele :) V břiše měl Kubíček úplněj bazén, nechápu odkud ta voda pořád tak valila, nemohla jsem se ani obléct, protože všechno bylo hned mokrý (i přes několik vložek, i ručník protekl :-D) Trvalo mi hodinu než jsem se dostala do kalhot :) V autě voda zas valila jak blázen, tak mě nenapadlo nic lepšího než si sundat kalhoty (seděla jsem na přebalovacích podložkách), ovšem pak se před porodnicí obléct byl problém, protože jak jsem se nadzvedla, že si ty kalhoty natáhnu, tak ta voda zas valila ven a vylezt z auta a obliknout se ve stoje se mi moc necht+lo, pač venku mrzlo až praštilo. No nakonec jsem to vzdala a totálně promočená ty kalhoty natáhla a vydala se na cestu. Taťka už hlásil na vrátnici, že jdeme rodit, takže nás na přímu už čekali (kontrakce byly po dvou minutách, ale dali se v pohodě přežít, ani nebyly potřeba prodýchávat). Na příjmu mi dali slučivou nemocniční košili a po vyšetření (22:30) mi bylo sděleno, že si mám jít ještě schrupnout (byla jsem otevřená na 2 prsty), že to bude až tak dopoledne, sestra mě vyloženě nutila ty kontrakce prodýchat, i když jsem neměla vůbec potřebu a nakonec mi doktor řekl, že jsem nějaká citlivá, když tak slabý kontrakce prodýchávám. Manžela posílali domů, ale já se nedala, chtěla jsem ho mít u sebe hlavně na první dobu porodní, druhou dobu bych ho oželela, nakonec teda zůstal. Svolila jsem ke klystýru a odvedli mě na porodní sál, nikdo jiný tam nebyl, takže byl klid a mohla jsem si dokonce vybrat, na kterém sále chci rodit, tak jsem vybrala ten s vanou a s telkou. Koukali jsme s manželem na telku, kontrakce lehce zesilovaly, ale prý byly pořád moc slabé. Kolem půlnoci jsem si řekla, že to vydržím tak do tří a začnu žadonit o epidurál, ležela jsem a měla snahu usnout, když jsem si teda měla ještě schrupnout :-D V 0:30 přišla PA, ať se postavím, že to pomůže malému dolů, stála jsem jednu kontrakci a zas mě nutila si lehnout, že mě zkontroluje, jak to postupuje, jen jsem postřehla, jak se druhá sestra ptá, jestli má volat doktora a PA jí říkala, ať počká a že mám zkusit zatlačit, jestli se mi chce (blbej dotaz :-D ), no a 0:44 byl Kubíček na světě :) Tuším na tři zatlačení, začal hned krásně plakat, dali mi ho na břicho, byl nádhernej, čisťounkej (okoupanej v bazénu :-D),3650g, 51cm, tatínek byl unešenej, přestřihl si šňůru a pak odešli na zabalení a popsání a tak. Mě mezitím zkontroloval doktor, říkal PA, že měla odvahu rodit takovýhó macíka bez nástřihu, nakonec mi udělal jen pár vnitřních stehů (trochu jsem se mu cukala, protože to děsně lechtalo :-))a pak přišel zpátky tatínek s Kubíčkem v náručí, byl to nádhernej pohled jak ho taťka hltal pohledem :) Dali jsme Kubíčka přisát, pomuchlali se s ním, nemohli jsme se na něj vynadívat, rozeslali jsme SMSky všem známým a pak mě šoupli na pokoj, samozřejmě jsem nemohla usnout, Kubíčka mi donesli až ráno, nemohla jsem se ho dočkat a od té doby (12týdnů) jsme se od sebe v podstatě nehli :) Maximálně na hodinku, když mám cvičení. Teď brouček chrupká v postýlce a je to největší zlatíčko na světě :) Takže budoucí maminky - žádný strach, hlavu vzhůru a přeji tak úžasný zážitek jako jsem měla já. Jako prvorodička jsem měla za 3 a půl hodinky bez nástřihu odbyto se vším všudy všechno :)

12.4. Štěpánka - císař

Ahoj holky, přidávám svůj příběh. Jelikož bylo datum předem stanoveno, tak den před, ve středu 11.4., jsem odpoledne nastoupila do porodnice. Tam jsem se dozvěděla, že můžu do 22h jíst a pít naposledy ve tři ráno. Jenže večeři jsem tam nedostala, bylo už po, a jídlo jsem si žádné nebrala, takže jsem byla na lačno docela dlouho. Na pokoji se mi pokoušeli natočit monitor. Sestra tam prcka asi 15minut hledala a on se schovával a kroutil...ještě se mě ptala, kde mi ho běžně natáčeli, tak říkám, že jsem ještě na monitoru nebyla ani v poradně, a sestra se mě snažila přesvědčit, že jsem určitě musela být, docela mě to pobavilo. Nakonec se to podařilo natočit na boku. Asi 4x za noc mě kontrolovali, poslouchali prcka, ptali se mě, jestli necítím kontrakce, jestli neodtekla plodová voda, jestli nekrvácím... na to, že jsem celé těhu neměla nejmenší problém a přišla jsem tam naprosto fit, tak mě to štvalo, že jsem se nemohla ani pořádně vyspat. Ráno v šest se opakovalo to samé s monitorem, ale i tentokrát se zadařilo. V půl sedmé mě odvedli na porodní sál. Nejprve holení a klystýr, sprcha a znovu na monitor. Byla jsem čím dál nervóznější a nejraději bych tam odsud utekla, jenže když to nešlo porodit jinak, tak jsem to musela zvládnout. Si tak ležím napojená na monitor a začalo se mi dělat špatně od žaludku, chvíli na to se mi začala hrozně motat hlava a tak to říkám PA. Dostalo se mi ujištění, že to je nervozitou a že to zvládnu. Nevím, jak dlouho jsem tam tak ležela a polykala na prázdno, aby mi bylo líp, ale pak přišla PA a že jsem nějaká bledá, jestli mi není špatně. Tak jsem jí zopakovala, že je mi špatně a motá se mi hlava. Rychle mi změřila tlak a naměřila 80/50 a to že je málo, tak volala Dr. co mě měl operovat, ten jí vynadal, jaktože už dávno nemám nohy nahoru a neležím na boku...Rychle se mi pak ulevilo, tlak sice zůstal nízký, ale šlo to. Kolem půl osmé dorazil manžel a já šla na sál. Tam se mě zmocnilo několik lidí, všechno ze mě stáhli a já tam ležela nahá a čekala co bude. PA mi desinfikovala břicho od pupíku až do půli stehen. Byla jsem pěkně oranžová a bylo to hrozně studený. Do toho mi anesteziolog něco napojoval na ruce, běhali tam sestry a další personál, aby se připravili na mimi. Pak mě přikrili rouškou, dostala jsem masku na obličej, nadechla jsem se, strašně mě to pálilo v krku a chtěla jsem ucuknout, abych jim to řekla, ale nenechali mě :D Nadechla jsem se podruhé a pak už nebylo nic. Jen mlhavě si pamatuju slova: Jiti, podívej se na ni. Máme moc krásnou holčičku a je to celá Anežka. (pak mi bylo potvrzeno, že mi to manžel říkal ještě na sále, když mě \"probrali\" z narkózy, ale já nebyla schopná ničeho, natož otevřít oči)Pak si pamatuju jen strašnou bolest, když jsem se probrala na JIPce. To bylo nejhorší. Už jsem se začínala probírat, už jsem byla ve své hlavě, ale nedokázala jsem ovládat vůbec své tělo a jen jsem poslouchala, jak hrozně tam skučím bolestí a nemůžu to zastavit. A sestra, co mě měla na starosti mi jen říkala, že to přeháním a že to tak strašně bolet nemůže. Může, myslela jsem, že to nevydržím, a to nejsem žádná citlivka, naopak. První týden byl nejhorší. V nemocnici mi zezačátku dávali inijekce na bolest do zadku, po třech dnech už jsem ho měla tak rozpíchaný, že jsem raději vydržela bolest břicha, než další inijekci. Ještě teď mám problémy se třeba otočit v posteli, vstát... ale každý den se to lepší a to docela rychle. I chůze už mě tolik nebolí a neunavuje. Ani nemůže, dnes šel manžel už do práce, a tak tu musím zvládnout obě holky sama. Tak takhle se narodila naše Štěpánka, ráno v 8:10, 3,16kg a 50cm. Jsem šťastná, že to mám za sebou. Upřímně, vědět to dopředu, tak se holka nikdy nenarodí. Tím nechci nikoho strašit, každý to má jinak a každý tu bolest vnímá jinka a každý k tomu přistupuje jinak. To je jen můj pocit po tom všem. Jsem ráda, že ji mám. A ještě dodatek. Malá hledala, kam by se přisála, už ve chvíli, kdy ji vyndali, takže s kojením jsme neměli naprosto nejmenší problém. Už v sobotu pila své (mé) mlíčko a krásně začala přibírat. Nosili mi ji už na JIPku a pak na pokoj, než jsem byla schopná si ji vzít k sobě. A úplně na konec, pár fotek najdete tady: http://xhonza.rajce.idnes.cz/Stepanka%2C_narozena_12.4.2012/#