Můj POROD - nové diskuze

konečně jsem to sepsala i já...

měla jsem celkem zajímavé zážitky co se týče mého těhu a porodu, takže je to celkem dlouhé, proto jsem to raději napsala do blogu. Kdo budete mít hooodně času, tak mrkněte nahttp://blog.babyonline.cz/usmivej-se-bude-hur/clanek/1110/Snad vás to i pobaví. A přísahám, že vše, co jsem tam napsala, je pravda, nic jsem si nepřidala ani nezveličila!!

Ďalšie mimi

Tak neviem ako dlho vydržíme čakať na ďalšieho potomka.Nejak sme prišli k uzáveru,že je najlepšie mať to do 30-tky za sebou.Porodu sa nebojím,ale to tehotenstvo je úmorné.Koľko treba čakať?Čo myslíte?Inak nebojím sa,že by boli ako dvojičky,lebo mám veľkú pomoc rodiny

16.1O

Zítra to bude 16 let co jsem poprvé rodila. Přesně takové počasí bylo před těmi dávnými roky.Ve svých 19 letech jsem tehdy porodila holčičku 5.O5 kg a 50 cm. Takového malého buřtíka.kde jsou ty časy.

Tělísko

Tak jsem dnes byla na kontrole po šestinedělí a nechala si dát tělísko.No teda nic příjemnýho au,au,ale je tam.Snad bude vše v pořádku a nebudu mít s tím problémy jako u Verunky s antikoncepcí.Chtěla jsem se zeptat kdo to máte taky,jak jste dloujo po zavedení krváceli a nebo jestli jste teda vůbec krváceli.Děkuji

Co je na tom pravdy?

Holky,moje známá mi říkala,že kdybychom chtěli další mimi tak po císaři můžu nejpozději až za 2 roky dřív ne,co je na tom pravdy? Ptám se jen tak,ale je fakt že bychom později až Matymu bude tak 2-3 roky,chtěli pořídit sourozence.

K těm porodům...

..zajímalo by mě, jestli si některá pamatujete výšku vašich kontrakcí. Už mi leze na nervy, jak mi všichni známí říkají, že není možný, že to bylo tak hrozný. A tak jsem si vlezla na net, a dočetla jsem se, že hodnota kontrakce by neměla v žádném případě přesáhnout hodnotu 80, že obvyklé je cca 40-60. No nevim, ale my měli 80 skoro pořád, sem tam 60, 70.. tak by mi zajmalo, jestli si to pamatujete..

Muj Třetí porod

Vše začalo velikým uklidem ve středu. Večer jsem měla silné poslíčky. Tak jsem šla ostřihat ještě manžela. Pak jsem si dala kolem desáty večer sprchu a šla si lehnout. Ve dvě hodiny mě probudili bolesti po deseti minutách, to jsem jěště ležela v posteli a čekala zda nepřestanou. Nepřestali a spát se mi už nechtělo. Tak jsem si ve 2.45 dala sprchu a začala jsem krvácet. Bolesti byly již po 7 minutách. Manžel se probudil a přišel za mnou do koupelny. Když vyděl že krvácím zavelel, že jse jde do porodnice. Jeli sme ve 3.15. Bolesti v aute nabyvali na síle a ja byla ráda, že jsem poslechla manžu. Do porodnice sme přijeli asi ve 3.45. Natočili mi ctg a dr. mě vyšetříl až v 5.00hod. Prohlásil, že jsem pouze na tři cm a mám jet jěště domu!!! Ja myslela že špatně slyším!!! Prej se to muže jěště zastavit a to krvácení je pry normálka tak na mě koukal jako na hysterku. když se to nezastaví tak mám přijet znovu a nezajimalo ho že bydlím od porodnice 35km. Tak jsem mu řekla, že sem už nepříjdu. Tak prohlásil at teda zustanu. Nevím ale měla jsem takovy vztek že jsem mu řekla at si tu porodnici strčí do prdele že pujdu rodit do stoda vzala jsem si papíry a odešla. Sedli jsme do auta že pujdeme do stoda ale byla jsem tak rozčílena, že jsem zavelela že jdeme domu. Bolesti na chvíly ustály asi tím rozčílením. Přijeli jsme domu v 6.00hod dala jsem si sprchu a zalezla do postele. A zrazu jsem měla bolesti po deseti minutách a silne že jsem nemohlá ani ležet pomáhalo jenom chození. Takhle to trvalo až do devíti a bolesti byli po pěti minutách. Manžel mě už prosíl at jdeme, že to nestihneme. Do stodu jsme měli 12km. Nevím proč ale měla jsem chut rodit doma a nemocníc jsem měla plny zuby. Takhle jsem to vydržela až do 11.00 a už jsem víc nemohla. Oblíkla jsem se a v 11.20 jsme vyrazily. Ujely jsme asi 3km a manža jsi spoměl že doma zapoměl mobil a peněženku s dokladama tak jsem mu řekla at se vráti. Tak jsme se otočily a jeli domu. A to už jsem myslela že v autě utrhnu maldo a rozkoušu sedačky.Do porodnice ve stodě jsme přijěli ve 12.00. Tam mi natočili ctg a sepsali papíry. Doktorka ma vyšetřila v 13.00 udělala mi taky utz a rekla že malá ma 2900g a divila jse že mě nenechaly ráno v plzni v porodnici. Skonstatovala že jsem na šest cm a že mi dají klistír sprchu a píchnou vodu a že za hodinku a pul to budu mít za sebou. Uběhla asi hodinka a ja už měla píchlou vodu a prodíchavala jsem bolesti. Která už byly po dvou minutách. Vyšetřil me primař a skonstatovál že jsem na 10 cm a jdeme rodit. Ta bylo 14.20. Najednou tam bylo spousta lidí asi sedum. Mala se narodila ve 14.22 mela 2950g a 50cm. Hned mi ji položili n bříško a priložili k prsu byla moc krásna. Jinak mě řekli že kdybych prijěla dřív tak by mi píchli vodu a určitě bych se tak netrápila. Třetí porod byl asi nejhorší. Ale nelitují mám krásnou holčičku kterou moc milujeme. Děkují taky doktorům ze stoda jejich láskavy přístup je více než jenom hezká porodnice plná neochotnych doktorů jako jsou ve FN plzen lochotín.

Porod Danýska v Apolináři

Ahoj,nejdříve jsem nechtěla psát nějaké ságy o tom jaké to bylo,ale nakoec si říkám..proč ne?Sice malému už bude pět měsíců,ale to nevadí.Třeba se zrovna někdo bude pídit po tom,kdo kde rodil apod.Takže všechno začalo v pátek 14.5.09 v půl páté ráno.Vzbudil mě zvláštní pocit,podobný tomu,jako když vás vzbudí dojem,že se někdo štrachá v zámku u dveří..nic jsem necítila,jen ten divný pocit,tak jsem koukala do stropu a asi po 6ti minutách jsem cítila slabší bolesti v podbříšku.Počkala jsem,jestli příjde další a opravdu za dalších 6 minut zas.Tak jsem se odebrala do koupelny,abych nerušila přítele,který ještě spal.Lehla jsem si do vany s teplou vodou a počítala.Kontrakce jsem měla už dvě hodiny a stále po šesti minutách,jelikož to bylo moje první miminko,tak jsem se dočítala v různých literaturách,že by prvorodička měla odjet do porodnice,když má kontrakce po pěti minutách.No tak jsem vzbudila přítele a pomalu jsme se sbalili.Dojeli jsme do Apolináře a šla jsem na příjem.natočili mi monitor a zjistili,že kontrakce jsou opravdu silné i když mě to tak zatím nepřipadalo (pořád každý straší jak to strašně bolí a já zvyklá na bolest při mensesu,jsem čekala,že to bude o mnoho..mnoho horší).Vyšetřili mě,ale k porodu to nebylo.Poslali mě domů,že si mám napustit vanu,že jsou to poslíci.To mi bylo divné jelikož jsemměla kontrakce už cca pět hodin a stále po 6ti minutách.Bylo mi řečeno,že mám přijet až kontrakce budou po 2-3 minutách.Takže jsem tímto kontrakcováním stávila celý pátek a sobotu.Mezitím kontrakce zesílily,ale stále se to dalo v pohodě vydržet.Absolvovala jsem návštěvy obou maminek,které se na mě přišly podívat a politovat.Večer už mi to bylo ale divné,tak jsme jeli znovu a situace se opakovala..monitor..vyšetření a poslali mě domů.Teprve v neděli večer se kontrakce rozjeli po 2 minutách,ale já si řekla,že ještě počkám jestli se nezpomalí a tak jsem vařila nějaký rychlý dlabanec pro přítele.To už opravdu bolelo,takže mezi mícháním jsem prodýchávala a hned po večeři jsme odjeli.Opět mě chtěli poslat domů,ale řekla jsem,že už nikam nepojedu.Tak mi udělali Hamiltonův hmat (bolestivé),ale byla jsem otevřená jen na dva prsty.Natočili monitor a dali mě na přípravu a pak na sál.Tam to bylo úžasné..byla jsem tam sama jen s přítelem a pečovala o mě velice hodná a milá sestra.Všechno mi vysvětlili a píchli mi kapačku s oxitocinem.Stále jsem se neotvírala a asi po dvou hodinách jsem se otevřela najednou až k porodu!!!během deseti minut.Sestra doběhla pro lékaře a během 15ti minut byl malý na světě.Mezitím ještě zjistili,že mám místi plodovky zelenou kaši,jelikož se zkazila když se začátkem porodu (v pátek) přestala okysličovat.Malý byl ještě ke všemu omotaný pupeční šňůrou,takže jsem si říkala jak jsem udělala dobře,že jsem se nenechala poslat domů.Na oddělení šestinedělí absolutní luxus.Sestry úžasné,hodné,se vším pomohly a poradily.Nejhorší byl den propuštění..po porodu jsem úplně splaskla a měla jsem zpět svoje ploché břicho a když jsem si oblékla svoje oblečení,přepadla mě strašlivá úzkost..bylo mi zle a nemohla jsem pochopit,že nemám bříško.Myslela jsem že neodjedu jak mi bylo hrozně.Pak už to ale bylo všechno ok.Samozřejmě hojení nástřihu bylo trošku utrpení,ale pomohl mi gel z dubové kůry.Malý i přes to,že při narození vážil 2960g je veliký jedlík a dnes v necelých pěti měsících váží 8 kilo :D.No každopádně,jestli bude někdy nějaké další mimi,tak jdu rodit opět do apolináře.

Jak Markétka poprvé vykoukla na ten náš svět!

V úterý 15.9 jsem šla na kontrolu ke svému doktorovi. Měla jsem 1 den po termínu. Myslela jsem si, že mě ještě ten týden nechá v klidu, jestli se porod nerozběhne sám a popřípadě mě další týden pošlě na vyvolání. Ale on, že vzhledem k tomu, že jsem měla první porod ukončený císařem pro slabé ozvy, tak že mám nástup do porodnice na vyvolání už ve čtvrtek. 17.9 jsem tedy ráno odjela do porodnice. Přijímala mě velmi mladá a sympatická paní doktorka. Zarazila se ale nad tím, co jim navrhoval můj pan doktor. Porod se prý vyvolat nemůže, když jsem měla prvního císaře. Že by mohly nastat komplikace, které raději riskovat nechce. Když jsem prý už ale tam, tak že mi udělají různá vyšetření, jestli je všechno v pořádku a když bude tak mě druhý den ráno pustí domů a bude se čekat, jestli se porod nerozběhne sám od sebe. Kdyby ne, tak mi 10 den po termínu udělají císařský řez. Markétka si to ale rozhodla sama. Už po cestě do porodnice mi začaly slabé a nepravidelné kontrakce. Myslela jsem si ale, že to jsou jen poslíčci. I vyšetření ukázalo, že jsem stále zavřená a naprosto nepřipravená na porod. V půl šesté večer ale bolesti začaly zesilovat a byly už pravidelně po 6 min. Když mě přišla porodní asistentka kolem 23 h vyšetřit, to jsem měla už docela silné bolesti, které jsem musela rozdýchávat, tak mi řekla, že jsem stále zavřená, že to na porod vůbec nevypadá! To mi přišlo divné! Takové bolesti že by byly jen poslíčci?! Uplynulo dalších 7 hodin, během kterých bolesti pořád zesilovaly a pak už byly doslova nesnesitelné. Myslela jsem, že tam už polezu po zdi! V porodnici ale začal pěkněj fofr. Jen jsem slyšela, jak tam rodí jedna ženská za druhou! V šest hodin ráno se objevila zase ta doktorka co mě přijímala a koukala na mě vykuleně, že mám takové bolesti. Prý vůbec nečekala, že bych začala rodit! Tak mě hned vyšetřila a i k mému překvapení jsem byla otevřená už na 8 cm! Tak, že je jde popohnat na porodní sál, aby to tam rychle uklidily (akorát se tam narodilo další miminko), že jdeme rodit! Trvalo to ještě 1,5 hodiny než se malá narodila. Strašně jsem se bála tlačit. Spíš jsem nevěděla jak a i tak trochu jsem to tam vzdala. Připadalo mi to úplně nemožný malou vytlačit. Všichni mě tam ale začaly povzbuzovat (měli se mnou neskutečnou trpělivost!!!)až jsem se konečně zase vzpamatovala a začala spolupracovat. Když jsem pak přišla na to, jak tlačit a že když vlastně pořádně tlačím, tak necítím bolest, tak to pak už šlo. Setřička mi pak ještě zatlačila na břicho, já sebrala všechny síly a malá doslova vylítla ven! Doktorka mě ani nestihla nastřihnout! Ten okamžik je ale asi ten nejkrásnější v mém životě! Markétku jsem si mohla začít užívat hned po porodu! O to jsem u prvního porodu přišla! Nejdříve jsem si říkala zlatý císař! Ale brzy jsem změnila názor! Po císaři jsem byla týden úplně neschopná! Teď mě už ještě ten den odpoledne bylo fajn! O malou jsem se mohla začít hned starat a užívat si ji! A domů nás pustily už 72 h po porodu!!!

Jak se Liduška narodila

Ahoj holky, Liduška spinká, tak jsem se rozhodla popsat svůj porod :-)Na 17.9. jsem si naplánovala cestu do města,abych si vyzvedla novou občanku a zašla si na přednášku \"Příprava na porod\", Liduška ale měla jiné plány.Sotva jsem v sedm ráno vstala,začala mi odtékat voda.Tak jsem se osprchovala,oblékla a chtěla si ještě dát ranní kávičku,ale voda pořád tekla. Tak jsem začala obvolávat kamarádky,které mi slíbily,že mě případně odvezou do porodnice. V devět jsem byla v porodnici na vyšetřovně,kde mi dělali monitor a já vyplňovala papíry a jména, domlouvala se na epidurálu a stěžovala si sestřičkám, že jsem nestihla tu přednášku :-) V deset mě zavedli na porodní sál a já čekala,až mi příjdou píchnout epidurál a až začnou pravidelné stahy (zatím to bylo jen tak,aby se neřeklo, poslíčci před tím byli horší).V jedenáct přišla anestezioložka na epidurál.Shodou okolností to byla moje sousedka a jak naschvál se to prostě nedařilo. Po třech pokusech jsme to vzdaly, že budu muset rodit bez epi. Pořád žádný stahy,otevřená jsem byla stále na 2, žádný pokrok, tak se doktor rozhodl mi dát nějakou kapačku a zesílení stahů. Bylo ve 12:10 jsem měla první stah, který jsem musela rozdýchávat a pak už to byla rychlovka. Stahy sice pořád po 4 minutách,ale za chvíli mě to nutilo tlačit, tak jsem volala na sestru. Ta přišla, prohlédla mě a volala doktora, že se bude rodit. Bez holení, bez nálevu a tak rychle? Připadalo mi to hrozně divný, jak jsem tak 4 minuty čekala na další stah, s tím,že pak mám začít tlačit.Stah přišel, já ani netlačilo - to ono samo - a pak mi PA říká, máte holku, ale kdybyste nebyla tak hr, tak se nemuselo šít. Tak jsem se jí ptala, to už jsem jako porodila? No, nevím, co si o mně myslela, doktor se docela bavil.Šití bylo asi na tři stehy,takže pohoda. Malá se narodila ve 12:57,takže celý můj porod trval 47 minut :-))Ale přiznám se, nevím,jestli je to tím, že jsem poprvé rodila tak dávno,ale mně přišel tento překotný porod bolestivější než ten první,před 17 lety, kdy jsem měla bolesti 4 dny.Každopádně, už mám splněno a víckrát mě to nečeká

Po porodu?

Tentokrát se tak vůbec necítím. Šití prakticky neproběhlo - asi až na tři stehy pro okrasu. Můžu normálně sedět, čůrat chodím normálně na záchod a néé do sprchy, jako tomu bylo s Kubíčkem. Nic mě nebolí, dokonce i hormony jsou v klidu. Nemít v postýlce Haničku, tak ani nevěřím, že jsem rodila. To bych přála každé...

Můj porod Matyáška

Jak asi víte tak dne 18.9.se nám narodil císařským řezem syn Matyáš,byl to 38+4tt(39tt).Rozhodla jsem se pro celkovou anestezií,i když jsem si vždy tvrdila,že v takovém případě bych chtěla poloviční anestezií,ale jaksi jsem k tomu nedostala odvahu,a s anesteziologem jsme se domluvili raději na té celkové.Jediné co mohu napsat je příprava na císařský řez,kde mě zkontrolovali srdce,a jediné co mě bylo nepříjemné bylo zavedení hadičky na čůraní,to příjemné fakt nebylo,pak si vzpomínám jak mě vezli na sál a pak si mě už hezky připravili,postříkali bříško dezinfekcí,zakryly mě zelenými plátny a pak si už nic nepamatuji.Pak jsem se probudila na pokoji JIP a přišel za mnou přítel,donesli nám,hlavně mě ukázat našeho Matyáška,a já v ten moment spustila slzy štěstí,sice mě vše bolelo,ale bylo to tak krásný,když jsem ho uviděla,to naše zlatíčko,i teď jak to tady píšu tak jsem z toho na měkko.Jsem ráda,že vše dopadlo v pořádku,a i to léčení po císaři.Cítím se už fit,i když ještě se určitě vše uvnitř hojí.

Stehy po porodu

Ahoj holky, mám tentokrát šití převeliké, nástřih se jaksi nestihl.Píšu proto, že by mě zajímalo jak se to šije?Já mám pocit, že na těch místech co jsou vedle sebe je to jednou nití , uděláno třeba i tři stehy na jeden zátah. Já mám ta poranění tak jako do sluníčka, jestli si to lze představit, prostě kolem dokola a všudeA teď se mi to uvolnilo a kouká mi asi 5cm nitě a já bych to nejraději ustříhla.Pokaždé si při utírání za to zatahám, auuu. Myslíte že bych to mohla ušmiknout?Vždyť už to k ničemu není.

Šestinedělí jinak

Tak musím říct,že mé nynější šestinedělí je asi ukázkové.U Verunky jsem nespala,záchod byl můj nepřítel 3 měsíce o stolici ani nemluvím,šití mě bolelo 4 měsíce a Verunka řvala a řvala.Přibrala jsem 15kg,po příchodu z porodnice jsem měla dole jen 4kg,během půl roku se povedly stěží další 4 a zbytek zůstal.A nyní?Očistky šly 3 týdny,se stolicí žádný problém už od porodu,o šití už minimálně 14 dní vůbec nevím a vyspím se-teda relativně-když se malej před spaním vyprdí a vykaká,tak je klid.Jinak je to ale zlatíčko,hodňoučkej brouček.Přibrala jsem 12kg,nyní po čtyřech týdnech mám 10kg dole.Cítím se skvěle,dokonce stíhám i cvičit a jsem převším strašně šťastná.Tenhle pocit neumím úplně popsat,každopádně ho můžu vřele doporučit,protože moje děti mi i když jsem unavená dávají tolik energie,že na tu únavu nemám čas ani myslet.Mám pocit že můj život se zcela naplnil a ten malinkej človíček,kterýho máme doma nás udělal kompletní a já ty tři lidičky co tu se mnou bydlí MILUJU ze všeho nejvíc na světě a ke svému štěstí už nepotřebuji absolutně vůbec nic

Jak Eliška na svět přišla

Ráno v neděli jsme s Mišákem ještě trochu sexovali pak jsme vstali najedli se a čekali až dojede tatka pak jsme jeli nakoupit plovoučku do Hornbachu(měli jsme rozdělanou kuchyň) dojeli jsme do Hornbachu a tak jsem začala cítit divnou bolest v podbřišku a dost mě pobolívali záda tak jsem tam poposedávala po různých paletách co byli porůznu po prodejně Když už jsem myslela že tam nevydržím tak jsem vzala Mišákovy klíče od auta a šla si sednout do auta(to víte byli jak v Jiříkově vidění takže to trvalo).No po nákupu jsem si šla lehnout byla jsem unavená a navíc břicho pobolívalo jako bych měla dostat měsíčky.Kolem 1 jsem se vzbudila a citila že ze mě něco teče ,tak jsem šla na záchod a krev.Šla jsem teda říct Mišákovy at se osprchuje a se sestrou jsem dobalila zbytek věcí a vyrazili jsme.V porodnici jsme byli asi kolem 2 než mě vyšetřili a vyplnili se papíry bylo půl 4.Přijali mě byla jsem otevřená na 3 prsty dali na pokoj a čekali jsme bolesti nebyli pravidelné,ale po vyšeření už to bolelo víc Chodila jsem sestra doporučila klečet na matraci při kontrakci jsem to zkusila,ale zjistila jsem že to teda takhle nepujde nešlo to vydržet.O 6 mi píchli vodu a to začalo kontrakce se stupňovali byla jsem otevřená na 6cm.V 7 už jsem myslela že se zblázním .Při kontrakcích mi Michal pořád říkal ať dýchám měla jsem na něj v tu chvíli vztek že se mu to říká,ale pomáhalo to.Sestra řekla ať si lehnu na levý bok že se to tím urychlý byla jsem otevřená na 8cm.Byla jsem už tak unavená že jsem mezi kontacemi usínala Michal byl celou dobu u mě pokaždé když došla nová mě podporoval a měl v očích slzy,protože mi nemohl pomoct jak jsem ležela na boku tak mě to pak při kontakci nutilo tlačit,vůbec mě nenapadlo že je to už ono došla doktorka a už to začalo.Dali mi do kapačky nějaké léky které ty kontrakce ještě víc stupňovali pak mi řekla ať tlačím tak jsem tlačila ale nešlo to místo abych dala hlavu na břicho tak jsem jí zakláněla,až pak mi to Mišák vysvětlil že to dělám blbě Asi na 3 zatlačení byla venku hlavička a na další zatlačení byli venku ramínka a pak vyklouzla ven celá.Plakala jen chviličku Mišák si přestřihl šňůru a malou mi dali na břicho nikdy nezapomenu na to teplé tělíčko které jsem měla u srdíčka a koukalo na mě těma modrýma očičkama byla jsem na ní tak pyšná.Mišák to nesl statečně celou dobu mě podporoval a stál u mě.Malá se zvážila ,změřila a pak ji dali zabalenou Mišákovy ten pohled stál zato když jsem poprvé viděla malou v jeho náručí byl na ní tak hrdý a krásně nasebe koukali tak přišla Eliška na svět

Hygiena v šestinedělí

Pamatuji si, že jsem četla , nebo dokonce dostala doporučení na gynekologii, že nemám používat žádné mýdlo na intimní partie. Já jsem ale po několika dnech začala používat intimní mýdlo Lactacyd, neuměla jsem si předstvait, že se nebudu třeba tři týdny mýt mýdlem.A co jste holky používaly vy?

Jak se nám narodila Natálka

tak sem početla a rozhodla se také podělit,ikdyž se to nedá srovnat naše Natálka se narodila císařem.Když mi doktorka asi tak v 7 měsíci řekla,že je malá zadečkem dolů(ale ještě to nic neznamená)nic sem si z toho neděla,vždyť ještě v den porodu se může otočitjenže ono nic.Týdny přibývaly a místa v bříšku ubývalo.takže už mě doktorka začínala připravovat na porod císařský řezem(což sem hrozně nechtěla)doma sem to nesčetněkrát obrečela.A aby toho nebylo málo do toho sem začla hrozně přibírat a otekát a na poslední kontrole mi sestra naměřila tlak 170 tak to bylo jasné jela sem rovnou s tím že se malá narodí hned ten den(to bylo 1.10.2008)a termín sem měla 21.10. Takže doma sem pobalila zbytek věcí a jely sme.Po dlouhém vyšetření mě tedy poslali na porodnici a že ještě neví.V 8 hodin večer mě přeložili na rizikové těhotenství a že ještě budou čekat.Tam sem ztrávila 6 dní různými testy(preeklampsie)pořád se nic nedělo až v pátek mi doktor řekl,že tedy v pondělý půjdu na císaře malá se neotočila.Tak sem podepsala souhlas s operací a čekala.V sobotu ráno s kamarádkou koukáme z okna a mě tlačí břicho a pak sem měla první a jedinou kontrakci kterou sem cítila dostala sem injekci,že buď se mi to rozběhne nebo přestane(přestalošla jsem tedy na sál v pondělý.Manžel přišel už v 8 hodin ráno a já od 7 hodin na kapečce už čekala kdy si pro mě přijdou.Přišli asi před 10 hodinou že deme na to,nervozita,že by se vě krve nedořezaliTak jsme šli.Na porodním pokoji mě sestřička začala připravovat.Oholit a to nejnepříjemnější vycévkovat(jasně že sem brečela i tam před operací)po cévce sem začla mít hrozné bolesti břicha které sem musela rozdýchávat a vždy ustoupili a zase po chvilce začli(ale jestli to byli kontrakce se už nedovím) tak mi anesteziolog píchnul do páteře a začla to.Vůbec nic sem necítila to bylo fajn jen mi chvilku bylo hrozně divně.A Pak jen slyším doktora jak řiká\"jedna ručička,druhá ručička\"a malá byla na světě narodila se 6.10.2008 v 11:01 a měřila 51cm váha 3590g byla moc krásná hned sem jí hladila po ručičce.Pak mě zašili a vezli na intenzivku(tam sem musela být 24h) na chodbě čekal manžel a řikal že tak nádherná a že moc děkuje.Ale já byla tak unavená nebo spíš omámená,že sem ani nemohla moc mluvit.Ale i tak to bylo všechno mooc krásný.A nejkrásnější když mi jí poprvé přinesly a jen sme na sebe s Natálkou koukaly.

Můj druhý porod

Tak mám konečně chvilku se s vámi podělit o můj druhý nezapomenutelný okamžik v mém životě.Ráno jsem vstala,jako každý den,cítila jsem se výborně.Na manžela lezly zase ,,choutky\" tak jsem svolila,páč od pátého měsíce jsme měli kvůli těm křečákům půst.Pak jsme se nasnídali a já se ještě chvilku koukala na televizi a že půjdu vařit.Najednou trochu mokro,bylo mi to divný,ale říkala jsem si,že jsem si teda asi krupla i když se mi to nikdy nestalo.Pak stojím u linky a manžel ,,ježišmarjá něco ti teče po stehně\".Vzhledem k tomu,že mi opravdu nic nebylo,jsem se zatím nevzrušovala.Teklo to ale čím dál častěji,tak bylo jasný,že je to plodovka.Manžel šel s Verunkou ven,už se ale vrátil sám,že malou odvezl k našim a že jedem do porodnice-celej nervózní.Mu povídám,ať si udělá teda ještě kafe,že se umeju,zbalím Verunce k našim oblečení aby jí to ještě dovezl a pojedem.Přijeli jsme do porodnice v 11:45 v klidu,žádný bolesti,jen tekla voda.Myslela jsem,že mně pustí domů-ale chyba,budu prej rodit.Dali nás na pokoj s televizí a sprchou a dokud se nedostavily pravidelné bolesti tak jsem musela ležet,protože hlavička nebyla ještě tam kde měla být a miminku by to mohlo ublížit.Napíchli mi hned antibiotika kvůli nezralosti plodu a infekci.Ve 13:30 jsem poslala manžela,ať si jde dát někam oběd,protože až mu dají ten jejich mundur,tak ho už nikam nepustí.Přišel před třetí hodinou a to se dostavily první pravidelné bolesti po 5-ti minutách.To jsem volala sestru,jestli bych už mohla na míč a do sprchy a ona že ano.Během 1,5 hodiny přišly po 2-3 minutách.Tenhle stav setrval 3 hodiny.Začínala jsem být unavená a nešťastná,že to nepostupuje.Taky jsem naposled jedla snídani,takže jsem byla úplně hladová.3 hodiny jsem byla otevřená na 2cm.Pak během hodiny jsem byla otevřená najednou na 5 cm.Tak mě poslali si ulevit do sprchy a že už mě dají do porodu na sál.Ze sprchy jsme už hnali,měla jsem pocit že budu tlačit.Sestra mě dala na míč,prej ještě musím vydržet.To bylo už nesnesitelný,tak jsme znovu volali,vylezla jsem na lehátko a že ještě počkáme,ale už to nešlo,břicho mi tlačilo samo i když jsem neměla stah.Pak přišla doktorka a že teda jdeme na to.Vše bylo bez nástřihu kvůli křečovým žílám,takže to více tahalo,ale na duhé zatlačení byl malej venku,takže to byl fofr.Na dvouch místech to prasklo,ale nebyla to žádná hrůza,doktorka mně šila asi 15min-20min.21:34 9.sprna 2009 byl ten onen okamžik kdy se narodil náš druhý poklad jménem Vojtíšek.Byl úplně stejnej jako Verunka a tak malinkej 2,7kg a 45cm.Chtěla bych moc poděkovat manželovi.Především za to,že mně hnal a jeli jsme hned do porodnice.Chtěla jsem zůstat doma dokud nebudou bolesti alespoň po 5-ti minutách,vzhledem k tomu,že jsem musela ale ležet bych tím miminku ublížila,protože doma bych to nevěděla a určitě bych neležela.Především mu děkuji ale,že byl celou donu se mnou,podporoval mně,snažil se rozptýlit a byl mojí oporou až do porodu.Byl pyšnej a hrdej když Vojtíška donesl od sestřičky a já podruhé v životě uslyšela od něj to krásný ,,Děkuji ti za syna\" a tahle chvíle stejně jako u Verunky se ve mně zachová po celý život jako ta nejkrásnější

špinění

ahojky holky chci se zeptat už mi skončilo šestinedělí a stále špiním, beru anti měla jste to taky některá já myslela, že to prostě skončí a ono nic ach jo

Začátek porodu prvorodičky

Pročítala jsem si své staré zápisky a našla tam \"záznam\" jak začínal první porod, pokud chcete , tak čtěte dáleČT večer a v noci bolesti bříškaPÁ ráno odešla hlenová zátkaPátek přes den:7,30 bolení bříška v oblasti vaječníků, průjem10,30 přidalo se bolení v kříži, nevolnost od žaludku a mírně hnědé špinění13,30 špinění ztmavlo a přidaly se kousky hnědého hlenu,bolesti mírné a stále v kříži a na bříšku mírný tlak16,30 mírné stahy, bolest v zádech,špinění,tlak u tlustého střeva a v tříslech17,20 stah velice mírný18,20 -\"-18,50 -\"-19,10 -\"- 19,30 stah stále mírný, dokázala jsem u toho koukat na Tv19,44 -\"-20,10 stah trval 30sec a už to bolelo více20,30 -30sec20,57 -35sec21,09 -30sec šla jsem do teplé vany21,29 -\"-21,36 -\"-21,51 -\"-22,04 -35sec22,11 -\"-22,17 -\"- průběžně jsem si ulevovala i v posteli abych se na chvíli osušila22,36 -\"-22,45 -\"-22,51 -45sec a volala jsem porodní asistentce,nezdálo se jí to dramatické23,00 -50sec už jsem při kontrakci držela manžela za ruku23,06 -30sec23,13 -15sec znějistěla jsem zda to bude porod23,20 -50sec 23,25 -55sec23,32 -40sec určitě už jsem byla zase ve vaně23,40 -55sec23,47 -40sec23,54 -55sec24,00 -45sec voláme porodní asistentce a manžel pro ní jede,lezu do postele24,05 -65sec00,12 -30sec jsem doma sama a už stěží zapisuji00,19 -50sec00,24 -55sec to je poslední zápis, v jednu v noci přijeli, PA mě vyšetřila, že je to na 1 prst a poslala mně zpět do vany, mezi kontrakcemi usínám, mám jeden malý a navazující silnější a delší stah najednou. Kolem třetí přišlo zvracení, zimnice ,ale otevírání se moc nevedlo. Ve čtyři při kontrakcích asi po 3 minutách najednou bylo otevření na 4cm a jeli jsme do porodnice.Kvapem, na zadním sedadle jsem byla na čtyřech a kontrakce nepřestávaly.V půl páté v porodnici rychlé vyšetření a kontrakce po minutě otevření na 10cm, dvě minuty pře pátou se Andulka narodila.

otevírání porodních cest před termínem

Jestli jste to nečetly v deníčku , otevírají se mi porodní cesty a já netuším co očekávat, máte s tím některá zkušenosti?První porod byl rychlý( nejdříve klídek 0-4cm za 4 hodiny, pak 4-10cm za půl hodinky,ten zbytek za 10 minut) Jak dlouho před termínem jste se otevíraly?Jak dlouho jste byly na několikt cm a za jak dlouho jste pak porodily, třeba týden , nebo dva?Díky, Veru

Nebyl to můj porod, ale byl náááádherný

Dnes ráno mi psala manželka mého bratrance, že asi bude potřebovat pohlídat Kubíka, protože dnes má termín a celou noc ji pobolívaly záda. Byla doma sama a tak jsem manželovi říkala, že pro ni asi dojedu, aby nebyla doma sama, ani jsem to nestihla a už volala, ať jedu. Odvezli jsme Kubu k nám (hlídala jsem ještě dvě děti ségry a náš Vítek), všechny děti nechali mému manžovi a jeli do porodky (její manža pracoval docela daleko a nemohl odjet). Už u příjmu mě vzala sestra dál, abych si při natáčení ozev s Ivou povídala, aby ji to lépe ubíhalo, pak jsme se dohodli, že když nemůže přijet tatínek, tak zůstanu já, abych aspoň fotila a byla s ní. v 10 hodin nás po příjmu poslali na pokoj, v 10-32 se narodila krásná a zdravá Barunka (3140,49). Holky to byl tak nádherný zážitek,měla úžasný a rychlý porod skoro bez bolestí, bez nástřihu a šití. Bulela jsem tam jak blázen a fotila a fotila. Pořád se z toho nemůžu zpamatovat, tak to píšu vám

Jak jsem Davídka nechtěla pustit...

Tak tady čtu o krásných a rychlých porodech (ne všechny samozřejmě), tak vám popíšu ten můj malý horůrekVe 22:30 jsme si dali s manželem dobrou noc,ulehli a já se ještě vysmrkala,měla jsem ucpaný nos.Jakmile jsem zatlačila,najednou se protrhly hráze a mě odtekly litry plodové vody.Tak jsme vyjeli.V porodnici mi natočili KTG a pak mi začaly lehké bolesti.Šla jsem na pokoj,protože se to teprve rozbíhalo,manžela poslali domů,že kdyžtak zavoláme.Bolesti se stupňovaly a já celou noc nespala.Cca 4:30 ráno jsem měla bolesti po 5 min.a zesilovaly se.Sestra mě prohlédla a byla jsem otevřená na 5cm.Nechali mě ještě do 6h a pak mě vzali.Prý se krásně otevírám.Jenže došla jsem na sál a všechno přestalo.Prý bolesti už horší nebudou,tak jsem si libovala,že to jde,že to rozdýchám.Napojili mě na monitor a sledovali ozvy.Jenže bolesti ustaly,přestala jsem se otevírat,takže mi píchli kapačku-to už tam byl i manžel a pak se to rozjelo.Bolesti několikrát silnější a častější než ty původní a já se začala otevírat.Když už se to všem líbilo,chtěli abych tlačila-už jsem byla na kyslíku,že ho měl maličký málo.Tlačení mi moc nešlo,hlavně ne s kolenama na břichu,když jsem ho měla tvrdé jako kámen a neustále ve stahuSnažili se malému pomoci s \"lemem\" a když se to povedlo,stejně se mu nechtělo ven.Zavolali primáře pro podezření,že má šňůru kolem krku.Když došel,asi po desáté mi někdo strčil ruku až do dělohy a snažil se ho vytlačit ven,ale nešlo to.Než jsem se nadála,malému se začalo zpomalovat srdíčko a musel rychle ven.Protože ale byl už hlavičkou natlačen na por.cesty,nemohli jsme na císaře.Takže mě nastřihli skoro ke konečníku(naštěstí mi to umrtvil) a přisáli malému na hlavičku zvon.I tak to trvalo,než jsme porodili,protože jsem měla navíc úzké a pevné por.cesty a nechtěla jsem malého zkrátka pustit.Když už jsem viděla před očima hvězdičky a slyšela všechno skoro z dálky,naposledy jsem zatlačila a ucítila najendou úlevu jako nikdy a malý byl venku.Museli ho prodýchnout,ale byl v pořádku.A já vím,že příště bez epidurálu ani ránu

JAK PŘIŠLO NA SVĚT MOJE MALÉ ŠTĚSTÍ

Začalo to jednoho příjemného ovulačního večera ........a skončilo větou mojí paní doktorky ,,ten tlak se mi vůbec nelíbí!“ ..........Preklampsie se u mě bohužel potvrdila. Co to přesně znamená, jsem doteď pořádně nepochopila. Jisté je, že to má co dočinění s vysokým krevním tlakem, otoky nohou ,vysokou hladinou kyseliny močové v krvi a špatně fungující placentou. Bylo mi řečeno, že si v nemocnici můžu poležet týden a stejně tak čtyři týdny, proto mě velmi překvapila slova pana doktora ,, Napoleona“. Napoleon se mu říkalo pro jeho výšku. Tedy spíš nížku. A krátké měl bohužel i prsty. Která z nás kdy absolvovala předporodní vyšetření, ví o proč o tom mluvím. Mezitím totiž, co jsou dva prsty na správném místě, jsou díky krátkosti ty ostatní prsty narvané v zadku. Opravdu pošušňáníčko.Tak tenhle pan doktor mi během vyšetření povídá plynule: ,,výsledky jsou těsně nad normou, jste v 35. týdnu, bylo by dobré, kdyby tam miminko ještě alespoň týden zůstalo, zavádím tabletu na vyvolání porodu, do dvaceti minut dostanete kontrakce ....“U posledních slov jsem přestala pokyvovat hlavou A úsměv mi zmrzl na rtu. Tak rychle jsem to nečekala. Byla jsem v takovém šoku, že mi i chvilku tekly slzy, než jsem se vzpamatovala.Když jsem si šla pro věci na pokoj, rychle jsem do sebe kopla čaj z listu maliníku, v naději, že mi pomůže urychlit porod. Kontrakce opravdu přišly do dvaceti minut. To už jsem volala Martinovi, který s tím též vůbec nepočítal, že asi rodíme. ,,Co mam dělat, co mam dělat?“, ptá se vyděšeně,,Nespěchej, vypij si kafe, dej si snídani a pak přijeď, tak rychlé to nebude“, na to já ,, Co mam dělat, co mam dělat???“ .........Brzy dorazil, ale to už i tak slabé kontrakce pomalu slábly, až přestaly úplně. Bylo mi řečeno, že zítra budeme pokračovat, třeba i se dvěma tabletami, takže jsme Martinem počítali, že už zítra budeme rodiči. Jenomže se mi zlepšily výsledky a vypadalo to, že se tedy bude dál čekat. Dokonce mi přestali píchat heparin. Takže jsme s Martinem počítali, že ještě rodiči nebudeme. Jenomže další výsledky byly zase horší a tak bylo rozhodnuto, že s Martinem rodiči budeme. Jenomže ani po druhé tabletě se nic nerozjelo. ,, Božsky připravené, božské!“ říká Napoleon a rve mi při tom prsty do zadku. Zítra prý budeme pokračovat, Jeho radost jsem nesdílela ani já ani Martin. Spíš už jsem byla pěkně vytočená. Navíc následující dva dny by Martin nejspíš nemohl přijet. Oznámila jsem tedy Martinovi tu smutnou novinu a vypravovala jsem se k odchodu zpět na pokoj. Vzala jsem si do ruky polštář a najednou jsem ucítila ostrou bolest. Jakoby dvě píchnutí a potom ,, LUP“ a bylo to. Praskla mi voda.To bylo v 15:10. Od té chvíle začaly přicházet jedna kontrakce za druhou. Otevírala jsem se tak rychle, že mě raději rovnou odvedli na porodní sál. I tam to postupovalo rychle, takže raději volali doktora. Ten tam musel být, kvůli tomu, že to byl předčasný porod. Martinova přítomnost byla v tuhle chvíli asi nejužitečnější. Jenom vědomí, že tam je mi dodávalo sílu, když jsem myslela, že dál už to nezvládnu. Porod dál postupoval tak rychle, že setry z dětské JIP povídaly, že snad ani nestihnou nahřát inkubátor. A pak už to šlo ráz na ráz. Najednou jsem ležela na stole, najednou se ten stůl proměnil v úplně jiný stůl, najednou jsem měla nohy na koze, najednou tam bylo asi 10 lidí......Řekli mi tlačte, jako když jdete na velkou, tak jsem tlačila největší hovno v živote. Když přišla další kontrakce, tak jsem ucítila nástřih a slyším ,,ták ještě ramínka“. Nechápala jsem. To už? Než jsem vůbec stihla chápat už přede mnou vyselo za nožičky hrozně mazlavé bílé stvořeníčko. Dívala jsem se na Martina. Pořád jsem nechápala. A malá začala křičet. A já pořád nechápala. Ukázali mi ji na pár sekund. Zkusili přiložit a už ji odnášeli ošetřit, takže jsem ji moc neviděla. Ten nádherný pocit, když se na tě poprvé dívá si první užil Martin, taky se do ní hned zamiloval. Ještě mi ji přinesli na pár sekund, ale byla zabalená jako kukla. Nepřisála se, ale uklidnila se u mě. Mžourala, ale očička jsem neviděla. Pak už ji odnesli do vyhřátého pelíšku .Těšila jsem na druhý den, až uvidím očička.To bylo 17:10. Celé to trvalo přesně dvě hodiny. Takže jsem měla buď překotný porod, nebo je čaj z maliníku opravdu zázračný.Potom mě zašili a měla jsem dvě hodiny odpočívat, ale mě se ani moc nechtělo. Tak jsme se celé dvě hodiny pusinkovali a psali smsky. Martin byl hrdý táta a řikal, že je krásná.....Co tedy opravdu musím, tak pochválit kromě tatínka i porodní asistentky. Byly ohromně příjemné, přesně mi radili, co mám dělat, což mi průběh porodu usnadnilo a pořád mě chválili, když jsem to dělala dobře.Celkově jsem si to (až na tu bolest) všechno moc užila. Poznala jsem pár prýmovejch holek a dlouho jsem se tak nenasmála jako s holkama v porodnici.Ráda se k tomu v myšlenkách pořád vracím a jsem nesmírně šťasná, že jsem si tím prošla a že jsem rodila přirozenou cestou (ačkoliv jednou stačilo :) )