Můj POROD - nové diskuze

:-)

tak já se tedy taky podělím, jen ve velké zkratce, když tu čtu ty romány o hodinách a hodinách v porodnici... jako prvorodička jsem porodila od prvních opravdu pravidelných (a opravdu bolestivých) kontrakcí za 3 hodiny 40 minut, hodinu a 40 minut od příjezdu do porodnice já tomu říkám \"můj pohádkový horor\", byly to minimálně dvě hodiny téměř bez špetky kyslíku, protože jak jsem měla dýchání a vše nacvičené teoreticky, tak mi to v praxi vůbec nešlo, při kontrakci jsem musela dýchat buď zhluboka, z čehož mi ale bylo na zvracení, nebo vůbec, což samozřejmě nebylo dobře pro malého, tak jsem se nakonec rozhodla v tom \"rauši\" to kombinovat - dýchat a jak mi začalo být zle, tak zadržet. rozhodně nedoporučuji to takto zkoušet, ale mně to bohužel jinak nešlo byla to ale celkově nádhera - 3x jsme zatlačili (když mi to doktorka konečně dovolila) a malý Mikuláš vyletěl jak špunt! nádhera, dala bych si to ještě jednou...

Kontrola po šestinedělí

V pondělí jsem byla u doktora na kontrole. Všechno v pořádku, za 14 dní si zavolat pro výsledky cytologie. Po zvážení všech pro a proti, jsem si nechala napsat prášky, takže beru Azalii. Docela mě šokovala cena. Jo holt jsem odvykla. No a jak jsem se těšila, že si konečně užiju vanu a další radovánky, tak díky bolavé dásni mám zatím smůlu - respektive je mi jasné, že ani horká vana ani noc plná vášně díře po zoubku neprospěje. Tak holt ještě pár dní vydržíme.

můj porod

Tak se s Vámi taky podělím o svoje zážitky. Celý těhu jsem měla bez problémů, takže jsem nepředpokládala ani žádný komplikace u porodu, ale to jsem se přepočítala. V úterý 1. září ( den po termínu)ráno jsem byla u doktorky, která zatupovala mýho gyndaře v době dovolený. Pěkně se ve mě povrtala au au, ale prý to na porod v nejbližší době nevypadá, vyfásla jsem papíry a doporučení na pátek do špitálu na kontrolu ozev a plodovky a jela jsem domů. Že mě bolely záda, to už jsem brala tak nějak normálně, absolutně mě nenapadlo, že to bude začínající porod. Večer před 19 hod se mě ještě přítel ptá, jak se cítím, jestli nepojedem (chodí totiž pravidelně v úterý s chlapama do hospody),tak jsem mu s úsměvem řekla, že dneska to nebude a s klidem ho poslala pryč. Jen se za ním zavřely dveře přišla první pořádná bolest, bláhově jsem si myslela, že jsou to poslíčci. Ale za 7 min další a další a najednou jsem začala i krvácet. odešla zátka, přítel mimo signál, no paráda. Takže jsem vyslala nevl. synáčka pro tatínka do hospody (samozřejmě, tam už se po jeho odchodu začínali uzavírat sázky, jestli to bude kluk nebo holka), vzbudila tchýni,aby nás odvezla a hurá do porodnice. Kontrakce po 5 min. Bylo nás tam v ten den hodně rodiček, takže nevěděli kam dřív skočit. PA se moje krvácení fakt nelíbilo, ale primář byl v klidu. Měli tam jeden porod, který byl celkem komplivanej prý, vypadalo to na císaře, takže neměli moc času:-(No zkrátím to, dojeli jsme tam asi ve 21:30, vyšetřili mě, primář naznal, že to do rána nebude, ať mi dá PA prášky na bolest a hotovo. Jenže díky tomu krvácení jsem musela ležet, stahy po 5 min pořád a to už jsem málem lezla bolestí po zdi, když jsem se nemohla ani pohnout. Nakonec před půl druhou PA řekla, že se jí to prostě nelíbí a letí pro primáře, ten se teda konečně rozhoupal a že to vidí na císaře, až zpětně si uvědomuju, jak to byl najednou strašnej fofr, rychle na sál, asi 10 doktorů a sester kolem a za 10 min už jsem byla v limbu. Doteď děkuju PA, že to nenechala náhodě, jelikož se mi odlučovala předčasně placenta. Naštěstí Kačka byla v pohodě, nemuseli ji křísit, takže super. Jen mě hoooodně mrzí, že jsem nemohla mít malou u sebe hned, ale až někdy kolem 8. hod ráno. No první týden teda fakt nic moc, pěkně ta jizva bolela, ale po 14-ti dnech už jsem doma ryla zahrádku:-)Teď když se tady dívám na to svoje sluníčko, jak krásně spinká vím, že to všechno stálo za to:-)

Už nikdy víc!!!

Takhle jsem si přísahala, když jsem se konečně začala vzpamatovávat z porodu. Ale to předbíhám. V sobotu večer mě začalo trošku pobolívat v zádech a břicho, jenže vzhledem k tomu, že posledních pár dní si Tominka dělal z mého močáku trampolínu pro hlavičku, tak jsem tomu nevěnovala pozornost. V neděli ráno jsem se vzbudila,protože mě bříško bolelo jako při měsíčkách a v pravidelných intervalech. Nechtěla jsem manžu plašit, tak jsem si vlezla do sprchy a čekala co bude. Sílilo to, tak jsem Láďu vzbudila a řekla mu, že jedeme do porodnice. Ukázkově začal plašit, tak jsem ho uklidnila, ať se v klidu osprchuje a pak že jedem. V klídečku jsme se sbalili a jeli. Po příjezdu do porodnice se mě ujala naprosto úžasná porodní asistentka, která mě uvedla do místnosti, kde se dělaly natáčky. Připevnila mi pásy a ty kulaté krabičky na bříško a v tu ránu Tominka začal dělat rotyku, kopal do nich a dělal všechno, jen nebyl v klídku. Asistentka se usmívala a říkala, že je hodně živý a že to je dobře. Nicméně mi řekla, že v žádném případě nerodím a že si mě ještě vyšetří pan doktor a pak můžu domů. Přišel můj gynekolog, tak to mě potěšilo, protože on mě zná a ví. Řekl mi, že se sice otvírám, ale že nerodím. Poslali mě domů. Manžovi se domů moc nechtělo, už měl strach být daleko od porodnice.Tak jsme si u tchýně dali obídek ( knedlo zelo vepřo, nikdy si to neodpustím, když se malý pak kroutil jak had a plakal ) a frčeli domů. Bříško mě bolelo víc a víc, ale říkala jsem si, že asi Tominka tlačí na močák. Snažila jsem se to vydržet, ale bylo to hodně nepříjemné. V půl jedenácté večer už jsem byla šílená bolestí a manža se rozhodl, že už na nic čekat nebudem. Znovu jsme tedy jeli. Po zazvonění přišla sestřička, která se mě zeptala, co se děje. Snažila jsem se vydýchat bolesti a chtělo se mi brečet, začínala jsem být slušně vyděšená. Zhluboka jsem se nadechla a řekla, že asi rodím. Vyštěkla na mě, že to bych snad měla vědět, jestli rodím a navíc to říkat pozitivnějc, že se mi přece narodí miminko. Byla jsem zmatená, protože ty bolesti v podbřišku sílily a Tomášek se přestávál hýbat a mě totálně pracovaly hormony, jednu chvíli jsem byla neskutečně šťasná a druhou se mi chtělo hrozně brečet. Naštěstí se mě ujala ta porodní asistentka, dala mi čistou košili, vzala mě za ruku a vedla mě do přípravny. Natočila natáčky, ale pořád nic, srdíčko malému bouchalo jak o život, ale akce dělohy na 8. Divně se u toho tvářila a pak mě poprosila, jeslti mě může vyšetřit. No příjemné to nebylo, ale dalo se to vydržet. Po vyšetření byla ještě divnější, ale trošku spokojenější a já se dozvěděla, že jsem otevřená na 3 cm. Zavedla mi flexilu,pochválila oholení a dala klystýr a teploměr. Myslela jsem si, že mám teda pevnější svěrače, nevydržela jsem a letěla okamžitě a \"něco\" ztratila i cestou, naštěstí jen vodu. Ještěže ty dveře byly tak tlusté, vydávala jsem příšerné zvuky. Vyšla jsem z wc a chtěla to po sobě setřít, ale to už přišla ta sestřička, co na mě štěkala hned při příchodu a začala na novo, že jsem rozflákala teploměr ( ten mi totiž při zběsilém úprku vylítnul a naše nemocnice zatím používá stále ty staré rtuťové )a co že je to na tom záchodě za vodu, jestli je to ze mě. Takhle trapně mi fakt ještě nikdy nebylo.S odstupem času se na to koukám tak, že bych jí poslala do.....! PA nás poučila, co a jakm, ukázala nám porodní sál a vysvětlila, co a jak, byla fakt naprosto úžasná. Tak jsem si z věcí vyndala osušku a šla do sprchy na balon, tam jsem vydržela dvacet minut a pak už mi bylo zle a motala se mi hlava. Chodila jsem po sále, dýchala, hopsala na míči a měla spoustu humoru. Po dvou hodinách PA přišla a vyšetřila mě a zjistila, že jsem otevřená na 7 cm, ale malý pořád visel nahoře v bříšku a nesestupoval dolu a já pořád neměla žádné stahy. Přišel můj gynekolog a řekl mi, že mi dají kapačku,která by měla akci dělohy zesílit. Dostala jsem kapačku a postupně tři provokačky a těsně na to mi PA píchla vodu. Stahy se nedostavily žádné a bolesti v podbřišku se mi slily v jednu šílenou křeč, která absolutně nešla vydýchat, navíc se najedou začalo špatně dýchat mě. Najednou přišla PA i s doktorem a já zjistila, že ležím na posteli ( vůbec nevím, jak jsem se tam dostala ) a chtějí mě vyšetřit. Oba do mě hrábli, doktor trošku hrubějc ( je to přeci jen chlap ). Pak se na sebe podívali a řekli, že jsem otevřená na tlačení, ale nejsou stahy, takže nic. Pak PA vzala do ruky ten přístroj, kterým hlídala ozvy malého, ale zaboha nemohla nic najít, házeli se mnou po posteli a snažili se je najít. Koukali se jeden po druhém a nic neříkali, já nic neslyšela, z té malé krabičky žádný tlukot nevycházel. Začínala se o mě pokoušet hysterie. Doktor odešel a vrátil se s anesteziologem ( úžasný a strašně hodný pán ) a řekli, že je nutný císař. Chtěli jen epidural, ale já nesouhlasila. Po chvilce dohadování jsem už na pokraji sil vyštěkla, že prostě epidural nechci. No, chtěla byste ho některá, když se musíte přes to obrovské bříško stočit do klubíčka a vydržet v klidu a vy se nemůžete bolestí pohnout a nekontrolovatelně se klepete po celém těle a nedokážete to ovládnout ani vůli? PA mi zavedla cévku do močáku a pak jsem udělala pět kroků na sál vedle a pak už jen vím, že mě anesteziolog uklidňoval a dával mi dýchat kyslík. Probrala jsem se na pooperáku obalená plínkami a já nevím, čím vším a všechno mě šíleně bolelo. Malého jsem viděla až v osm večer, sestřičky mě chtěly nechat odpočinout. Když mi malého přinesl můj doktor, tak jsem nemohla věřit tomu,že tenhle uzlíček je opravdu můj, že je to ten tvoreček, který mě kopal pod žebra a tlačil mi hlavičkou na močák. Chtělo se mi brečet, smát a pak všechno dohromady. Sestřička říkala, že zkusíme nakojit. Tominka byl jak malý pejsek, vztekle mi chňapal po bradavkách a snažil se sát, ale měl tu papulku děsně nešikovnou a sestřička odešla. Zkoušeli jsme to chviličku, ale pořád nic. Pak sestřička přišla a zkoušela nám pomoci, ale malý prostě nedokázal to moje prso správně chytit. Teprve doma jsem se dozvěděla od manžela, že jsem na sále ztratila vědomí, protože jsem nemohla dýchat, malý měl málo kyslíku a tak se rval o život, že ho bral mě a já to nemohla udýchat a do toho jsem nemohla udýchat bolesti a byla jsem už po šesti hodinách unavená a tak jsem jim upadla do šoku a na chviličku do bezvědomí a taky mi prý těsně po tom, co jsem se probrala ( museli mi dát kyslík ) naměřili tlak 180/120. Takže jsem si porod moc neužila a přiznám se, že ani pobyt v porodnici nebyl ideální. Vlasntě by byl, kdyby tam nebyly dvě sestřičky, které mě fakt pobyt znepříjemnily. Všichni na naši nemocnici nadávají, já si stěžovat nemůžu, ale rodit už tu určitě nidky nebudu, protože nové setkání s těma dvěma sestřičkama bych už asi nepřežila.

\"Můj porod\"

tak se přidám k ostatním a podělím se s vámi i o ten svůj \"nejkrásnější zážitek v životě\". Období těhotenství-vyjma prvních 6 týdnů, kdy mi bylo zle- bylo pro mě to nejlepší co se mi mohlo stát. V životě jsem se necítila zdravější, hezčí, štastnější. Už abych byla těhotná znovu. Do práce jsem chodila co nejdéle. Otěhotněla jsem loni na Velikonoce.Dle výpočtů to vychází akorát na moje křtiny a proto můj chlap ze srandy tvrdí, že alimenty by měla platit přinejhorším církev a ne on. Až do konce srpna jsem normálně jezdila na VZV (ještěrka), pak jsem na měsíc šla na jinou práci(stát u pásu), vybrala dovolenou a nástup na nemocenskou. Mezitím jsme koupili baráček, odstěhovali od rodičů nás obou co se dalo, nějak zvládli i renovaci baráčku, posháněli výbavičku a oběhali úřady. Vdávat jsem se nechtěla z osobních důvodů. Příjmení má malá po babičce(zní to skromněji, než \"po mamince\"), u synka by to bylo po tatkovi. První termín jsem měla na Mikuláše, že malá je hodně veliká. Nic, tak termín přesunut na 23.12. Hrozně jsem se těšila, jak z Půlnoční pojedem šupem do porodnice (v Kyjově je to tak 5 minut autem od kostela) a nic. A tak jsme každý druhý den chodili na ambulanci, vyslechli si, a´t sexujem co to dá anebo at dojdem za dva dny. Můj se ještě rádoby vtipně tázál \"a s kterou? Ona mi druhou nedovolí!\" no miláček. Jenže my chtěli zahájit nový život až s uzlíčkem z porodnice, tudíž Vánoce trávili u tchyně: 3+1 v paneláku, jeho brácha přes svátky u mamky, jeho dvě sestry s rodinami co chvíli na návštěvě i s dětmi(4 celkem-18,16,7 a 3), tak zkuste sexovat:-))) Svátky jsme propluli všichni s nervama, kdy už konečně budu rodit. Můj mi ani nic nekoupil, že jako buddhista neuznává vánoce a stejně, že jsem si ho neporodila na Štědrý den je můj problém. Je to asi pro některé drsné, ale já mám jeho černý humor ráda, přesně můj styl. Nicméně konečně si mne ve špitále nechali 28., byla neděle ráno, nastoupit jsem měla nalačno. Dali mi až svačinu a od večera zákaz pití a jídla, že budou porod vyvolávat. Já už s nervama na pochodu(coby prvorodička), na pokoji s paní, která málem kvůli bolavému zubu potratila, což klidu nepřidávalo. Úhrnem se vyvolání nezdařilo ani na druhý pokus, navečír 29. mi začali jakžtakž poslíčci, ale hlavně křížové bolesti. Celou noc jsem prochodila v sedminutových intervalech prokládanými dvouminutovými přestávkami mikrospánku. Paní vzhůru se mnou. Ráno jsme vypadaly obě jako zombie. Na večerní vizitě mi dali jakousi injekci proti bolesti, ta zabrala jen na dvě hodiny a pak \"musíte vydržet, přitom jste taky držela\".... Konečně ráno jsem se otevřela a mohla jít na hekárnu. Strašně mi pomohla jedná mć hodná blond sestřička, klystýr díky ní dobrý, ještě pochválila tatuldu, jak krásně umí holit,\"ono ty nemocniční žiletky stojí za prd a jsou tupé, to víte\" Sprcha vlažná, trochu pomohla. Vzbudila jsem tatina, chtěl být u toho. T o bylo po půl osmé. Na hekárně mne přikurtovali na lehátko a napíchli kapačku, protože kontrakce nikde. Naproti mně hodiny, iluze o epidurálu a poslechu hudby se rozplývaly a bolesti nabíhaly... Pořád natáčení ozvů malé, sem tam nakoukla sestřička a jinak skoro nic. mezitím stihly odrodit dvě další maminky a konečně se objevil doktor. Byl fajn, konečně mi vysvětlil co se se mnou děje a hodlají dělat a dělal vtipy. Konečně nakráčel budoucí tatínek. No vskutku heroický nástup na scénu. Já se tam svíjím v bolestech a on si dojde s reklamou na kondomy na tričku a přes celé záda s nápisem \"Holky to chtěj taky, ale pořádně!\" kdo tam byl, ztichl, vyvalil bulvy a poněkud rychle odešel, aby za chvíli byl slyšet řehot za dveřmi. kdybych zrovna neměla kontrakci, tak bych se snad smála taky. Zmohl se jen na \"Když to ve skříni první čisté tričko, na které jsem šáhl!\" zásadně se oblíká potmě, má komplex, že je tlustý. Je tlustý, váží skoro metrák. Ti nic. Bylo po desáté , když se objevil anějak jsme to překousali, já ze sebe vytlačila co šlo i nešlo.Ještě že byl ten klystýr. Zapřísáhla jsem ho, že je to poslední porod vo absolvuju, i když už pracujem na druhém potomkovi... Bylo za pět minut půl jedné, když náhle tři doktoři a primář. No půl jedné a pět minut a já už ležela na operačním, kde mě přeholovali a snažili se mne udržet přes kontrakce na stole. Mojeho mezitím stihli vyexpedovat bílého jak stěna na chodbu, a mne píchnout vodu a přemístit do druhého patra. Akorát si stihl vyřvat celkovou narkózu a podepsat pár papírů. To mi jěště málem ztratili papír o příjmení z matriky pro malou, nechtěla jsem aby moje příjmení mělo pokračování. Ve 13.12 byla malá na světě a 13.30 ji prý táta poprvé viděl.Asi i proto má první slovo tata a ne mama... já se probrla až kolem sedmé na JIPce. prý nepostupující porod, dítě se začínalo dusit a uvízla mi v pánvi skrz svoji velkou hlavičku. je zdravá, já poněkud s komplikacemi. Ukázali mi ji na kojení(já po operačním zmnešení prsou z osmiček na trojky jsem se jen usmívala, tušila jsem svoje). Takový malilinkatý sumívající se balíček v povijanu. ta hodná sestřička se na mně i přišla podívat z porodního a já opravdu až teprve při večerním umývání zjistila, že nejen císař, ale i sešití moč.měchýře mne přitrefilo. Z boku mi čouhal tři dny sáček na krev, u druhého boku se houpal sáček na moč, no opravdu jsem se cítila jako maminka:-))) Už je to dlouhé, úhrnem: opytlíkovaná jsem byla deset dní, nakonec mne sestry naučily se od pytlíku oddělávat, abych mohla sama na oběd a do sprchy a ony měly mín starostí. Mlíko se mi stejně nespustilo, koliky jsme přežily a dnes už zdrávy lítáme po celém baráčku a baštíme všechno, i to co oficiálně nesmíme jako bramboráky, houby, a další dobré věci. ještě že má kačení žaludek po mně... a jedno poučení na závěr: čůrat ve stoje je opravdu horší jak klasicky žensky. Sice mi pytlík oddělali, jenže hadičku jsem měla pořád. Špunt co chvíli vypadával a tak v baráku byly co chvíli tři počůrané Heleny, moje mamka mi ten první týden se vším pomáhala. A trefit směr hadičkou do mísy je umění, pokud cítíte, že už nevydržíte. A i když se trefíte, stejně to nepomůže, ten špunt moc netěsní.Dnes už se tomu jen směji a doufám, že ten příští porod bude normální.

bartholiniho žláza 4 týdny po porodu

Ahojky,tak jsem si raději včera došla k doktoru a nebylo to po nástřihu,ale řekli mi,že to je zánět bartholini žlázy.Koukala jsem na ně jak z jara,vůbec jsem netušila co to je.Dostala jsem antibiotika a čípky a budem čekat co se bude dít.Prý je možný,že mi to budou řezat.Máte někdo stejnou zkušenost?A jak dloho to bolí?Já si pořádně nesednu a při chůzi taky nic moc.

menzes po 6tinedělích

holky,už moc nekojím,jen sem tam,chci se zeptat je možné,když už skoro nekojím,abych dostala hned menzes?Protože už mi to jaksi přišloa kolik dnů by asi měla být?tak jsem ji mívala nebo může být i dýl?

nástřich

Ahoj holky,chtěla bych se zeptat.Jsem 4 týdny po porodu.Sice jsem rodila šílených 30 hodin,ale měla jsem to štěstí,že jsem se nepotrhala,jen mě malinko nastřihli.2 hodiny po porodu jsem mohla úplně v klidu sedět.Nic mě nebolelo,až do teď.Od včerejška nemůžu pomalu sedět,dost to bolí.Je to normální,že by to přicházelo k sobě až teď?Díky za info:pa

Jak jste dloho krvácely v šestinedělí?

Ahojky, před čtyřmi dny mi skončilo šestinedělí a pořád trochu špiním! Je to normální, měla jste to taky některá z vás?

Porodit v Liberci nebo v Jablonci?

Prosba na všechny čerstvé maminky z Liberce a Jablonce!Termín porodu mám sice až v březnu,ale už nyní mě straší zážitky rodiček, které v posledních měsících rodili v liberecké porodnici. Mluvila jsem celkem s šesti maminkama (prvo i vícerodičkama) a všechny si velmi stěžovaly na přístup personálu (spíš jeho totální nazájem) a s tím spojené komplikace - od příjmu až po opuštění nemocnice. Naopak na Jablonec slyším jen chválu, většina nastávajících maminek, s kterými se setkávám v poradně, se rozhodly pro Jablonec. Já stále váhám.Proto moc prosím o Vaše hodnocení a zážitky z výše uvedených porodnic. V sekci PORODNICE sice pár hodnocení je, ale né všechny jsou aktuální.Děkuji Vám

Já už chciiiiiiiiiiiiiii

Jsem hrozná. Poslední dva týdny už skoro nemyslím na nic jiného. Nevím, jak to má člověk jako já vydržet šest týdnů!!! Šest týdnů!!! Kdo to vymyslel? Zkoušela jsem různé náhražky, ale nic nefunguje tak dobře. No řekněte samy, čím se dá adekvátně nahradit vana plná vařicí vody????

Porody císařem

Zajímalo by mě jen, jak jste to měly u dalších porodů holky, co jste rodily poprvé císařem. Teď nemyslím, pokud to máte předem ze zdravotních důvodů dáno, ale spíše ty akutní.Já rodila po 14h akutním císařem pro nepostupující porod a Filípkovi se už to taky nelíbilo, tak musel honem ven. Vím, že další porod může být klíďo normální cestou, jen by mě zajímaly vaše zkušenosti. Zda jste měly komplikace i při druhém porodu, nebo byl v pohodě.

konečně jsem to sepsala i já...

měla jsem celkem zajímavé zážitky co se týče mého těhu a porodu, takže je to celkem dlouhé, proto jsem to raději napsala do blogu. Kdo budete mít hooodně času, tak mrkněte nahttp://blog.babyonline.cz/usmivej-se-bude-hur/clanek/1110/Snad vás to i pobaví. A přísahám, že vše, co jsem tam napsala, je pravda, nic jsem si nepřidala ani nezveličila!!

Ďalšie mimi

Tak neviem ako dlho vydržíme čakať na ďalšieho potomka.Nejak sme prišli k uzáveru,že je najlepšie mať to do 30-tky za sebou.Porodu sa nebojím,ale to tehotenstvo je úmorné.Koľko treba čakať?Čo myslíte?Inak nebojím sa,že by boli ako dvojičky,lebo mám veľkú pomoc rodiny

16.1O

Zítra to bude 16 let co jsem poprvé rodila. Přesně takové počasí bylo před těmi dávnými roky.Ve svých 19 letech jsem tehdy porodila holčičku 5.O5 kg a 50 cm. Takového malého buřtíka.kde jsou ty časy.

Tělísko

Tak jsem dnes byla na kontrole po šestinedělí a nechala si dát tělísko.No teda nic příjemnýho au,au,ale je tam.Snad bude vše v pořádku a nebudu mít s tím problémy jako u Verunky s antikoncepcí.Chtěla jsem se zeptat kdo to máte taky,jak jste dloujo po zavedení krváceli a nebo jestli jste teda vůbec krváceli.Děkuji

Co je na tom pravdy?

Holky,moje známá mi říkala,že kdybychom chtěli další mimi tak po císaři můžu nejpozději až za 2 roky dřív ne,co je na tom pravdy? Ptám se jen tak,ale je fakt že bychom později až Matymu bude tak 2-3 roky,chtěli pořídit sourozence.

K těm porodům...

..zajímalo by mě, jestli si některá pamatujete výšku vašich kontrakcí. Už mi leze na nervy, jak mi všichni známí říkají, že není možný, že to bylo tak hrozný. A tak jsem si vlezla na net, a dočetla jsem se, že hodnota kontrakce by neměla v žádném případě přesáhnout hodnotu 80, že obvyklé je cca 40-60. No nevim, ale my měli 80 skoro pořád, sem tam 60, 70.. tak by mi zajmalo, jestli si to pamatujete..

Muj Třetí porod

Vše začalo velikým uklidem ve středu. Večer jsem měla silné poslíčky. Tak jsem šla ostřihat ještě manžela. Pak jsem si dala kolem desáty večer sprchu a šla si lehnout. Ve dvě hodiny mě probudili bolesti po deseti minutách, to jsem jěště ležela v posteli a čekala zda nepřestanou. Nepřestali a spát se mi už nechtělo. Tak jsem si ve 2.45 dala sprchu a začala jsem krvácet. Bolesti byly již po 7 minutách. Manžel se probudil a přišel za mnou do koupelny. Když vyděl že krvácím zavelel, že jse jde do porodnice. Jeli sme ve 3.15. Bolesti v aute nabyvali na síle a ja byla ráda, že jsem poslechla manžu. Do porodnice sme přijeli asi ve 3.45. Natočili mi ctg a dr. mě vyšetříl až v 5.00hod. Prohlásil, že jsem pouze na tři cm a mám jet jěště domu!!! Ja myslela že špatně slyším!!! Prej se to muže jěště zastavit a to krvácení je pry normálka tak na mě koukal jako na hysterku. když se to nezastaví tak mám přijet znovu a nezajimalo ho že bydlím od porodnice 35km. Tak jsem mu řekla, že sem už nepříjdu. Tak prohlásil at teda zustanu. Nevím ale měla jsem takovy vztek že jsem mu řekla at si tu porodnici strčí do prdele že pujdu rodit do stoda vzala jsem si papíry a odešla. Sedli jsme do auta že pujdeme do stoda ale byla jsem tak rozčílena, že jsem zavelela že jdeme domu. Bolesti na chvíly ustály asi tím rozčílením. Přijeli jsme domu v 6.00hod dala jsem si sprchu a zalezla do postele. A zrazu jsem měla bolesti po deseti minutách a silne že jsem nemohlá ani ležet pomáhalo jenom chození. Takhle to trvalo až do devíti a bolesti byli po pěti minutách. Manžel mě už prosíl at jdeme, že to nestihneme. Do stodu jsme měli 12km. Nevím proč ale měla jsem chut rodit doma a nemocníc jsem měla plny zuby. Takhle jsem to vydržela až do 11.00 a už jsem víc nemohla. Oblíkla jsem se a v 11.20 jsme vyrazily. Ujely jsme asi 3km a manža jsi spoměl že doma zapoměl mobil a peněženku s dokladama tak jsem mu řekla at se vráti. Tak jsme se otočily a jeli domu. A to už jsem myslela že v autě utrhnu maldo a rozkoušu sedačky.Do porodnice ve stodě jsme přijěli ve 12.00. Tam mi natočili ctg a sepsali papíry. Doktorka ma vyšetřila v 13.00 udělala mi taky utz a rekla že malá ma 2900g a divila jse že mě nenechaly ráno v plzni v porodnici. Skonstatovala že jsem na šest cm a že mi dají klistír sprchu a píchnou vodu a že za hodinku a pul to budu mít za sebou. Uběhla asi hodinka a ja už měla píchlou vodu a prodíchavala jsem bolesti. Která už byly po dvou minutách. Vyšetřil me primař a skonstatovál že jsem na 10 cm a jdeme rodit. Ta bylo 14.20. Najednou tam bylo spousta lidí asi sedum. Mala se narodila ve 14.22 mela 2950g a 50cm. Hned mi ji položili n bříško a priložili k prsu byla moc krásna. Jinak mě řekli že kdybych prijěla dřív tak by mi píchli vodu a určitě bych se tak netrápila. Třetí porod byl asi nejhorší. Ale nelitují mám krásnou holčičku kterou moc milujeme. Děkují taky doktorům ze stoda jejich láskavy přístup je více než jenom hezká porodnice plná neochotnych doktorů jako jsou ve FN plzen lochotín.

Porod Danýska v Apolináři

Ahoj,nejdříve jsem nechtěla psát nějaké ságy o tom jaké to bylo,ale nakoec si říkám..proč ne?Sice malému už bude pět měsíců,ale to nevadí.Třeba se zrovna někdo bude pídit po tom,kdo kde rodil apod.Takže všechno začalo v pátek 14.5.09 v půl páté ráno.Vzbudil mě zvláštní pocit,podobný tomu,jako když vás vzbudí dojem,že se někdo štrachá v zámku u dveří..nic jsem necítila,jen ten divný pocit,tak jsem koukala do stropu a asi po 6ti minutách jsem cítila slabší bolesti v podbříšku.Počkala jsem,jestli příjde další a opravdu za dalších 6 minut zas.Tak jsem se odebrala do koupelny,abych nerušila přítele,který ještě spal.Lehla jsem si do vany s teplou vodou a počítala.Kontrakce jsem měla už dvě hodiny a stále po šesti minutách,jelikož to bylo moje první miminko,tak jsem se dočítala v různých literaturách,že by prvorodička měla odjet do porodnice,když má kontrakce po pěti minutách.No tak jsem vzbudila přítele a pomalu jsme se sbalili.Dojeli jsme do Apolináře a šla jsem na příjem.natočili mi monitor a zjistili,že kontrakce jsou opravdu silné i když mě to tak zatím nepřipadalo (pořád každý straší jak to strašně bolí a já zvyklá na bolest při mensesu,jsem čekala,že to bude o mnoho..mnoho horší).Vyšetřili mě,ale k porodu to nebylo.Poslali mě domů,že si mám napustit vanu,že jsou to poslíci.To mi bylo divné jelikož jsemměla kontrakce už cca pět hodin a stále po 6ti minutách.Bylo mi řečeno,že mám přijet až kontrakce budou po 2-3 minutách.Takže jsem tímto kontrakcováním stávila celý pátek a sobotu.Mezitím kontrakce zesílily,ale stále se to dalo v pohodě vydržet.Absolvovala jsem návštěvy obou maminek,které se na mě přišly podívat a politovat.Večer už mi to bylo ale divné,tak jsme jeli znovu a situace se opakovala..monitor..vyšetření a poslali mě domů.Teprve v neděli večer se kontrakce rozjeli po 2 minutách,ale já si řekla,že ještě počkám jestli se nezpomalí a tak jsem vařila nějaký rychlý dlabanec pro přítele.To už opravdu bolelo,takže mezi mícháním jsem prodýchávala a hned po večeři jsme odjeli.Opět mě chtěli poslat domů,ale řekla jsem,že už nikam nepojedu.Tak mi udělali Hamiltonův hmat (bolestivé),ale byla jsem otevřená jen na dva prsty.Natočili monitor a dali mě na přípravu a pak na sál.Tam to bylo úžasné..byla jsem tam sama jen s přítelem a pečovala o mě velice hodná a milá sestra.Všechno mi vysvětlili a píchli mi kapačku s oxitocinem.Stále jsem se neotvírala a asi po dvou hodinách jsem se otevřela najednou až k porodu!!!během deseti minut.Sestra doběhla pro lékaře a během 15ti minut byl malý na světě.Mezitím ještě zjistili,že mám místi plodovky zelenou kaši,jelikož se zkazila když se začátkem porodu (v pátek) přestala okysličovat.Malý byl ještě ke všemu omotaný pupeční šňůrou,takže jsem si říkala jak jsem udělala dobře,že jsem se nenechala poslat domů.Na oddělení šestinedělí absolutní luxus.Sestry úžasné,hodné,se vším pomohly a poradily.Nejhorší byl den propuštění..po porodu jsem úplně splaskla a měla jsem zpět svoje ploché břicho a když jsem si oblékla svoje oblečení,přepadla mě strašlivá úzkost..bylo mi zle a nemohla jsem pochopit,že nemám bříško.Myslela jsem že neodjedu jak mi bylo hrozně.Pak už to ale bylo všechno ok.Samozřejmě hojení nástřihu bylo trošku utrpení,ale pomohl mi gel z dubové kůry.Malý i přes to,že při narození vážil 2960g je veliký jedlík a dnes v necelých pěti měsících váží 8 kilo :D.No každopádně,jestli bude někdy nějaké další mimi,tak jdu rodit opět do apolináře.

Jak Markétka poprvé vykoukla na ten náš svět!

V úterý 15.9 jsem šla na kontrolu ke svému doktorovi. Měla jsem 1 den po termínu. Myslela jsem si, že mě ještě ten týden nechá v klidu, jestli se porod nerozběhne sám a popřípadě mě další týden pošlě na vyvolání. Ale on, že vzhledem k tomu, že jsem měla první porod ukončený císařem pro slabé ozvy, tak že mám nástup do porodnice na vyvolání už ve čtvrtek. 17.9 jsem tedy ráno odjela do porodnice. Přijímala mě velmi mladá a sympatická paní doktorka. Zarazila se ale nad tím, co jim navrhoval můj pan doktor. Porod se prý vyvolat nemůže, když jsem měla prvního císaře. Že by mohly nastat komplikace, které raději riskovat nechce. Když jsem prý už ale tam, tak že mi udělají různá vyšetření, jestli je všechno v pořádku a když bude tak mě druhý den ráno pustí domů a bude se čekat, jestli se porod nerozběhne sám od sebe. Kdyby ne, tak mi 10 den po termínu udělají císařský řez. Markétka si to ale rozhodla sama. Už po cestě do porodnice mi začaly slabé a nepravidelné kontrakce. Myslela jsem si ale, že to jsou jen poslíčci. I vyšetření ukázalo, že jsem stále zavřená a naprosto nepřipravená na porod. V půl šesté večer ale bolesti začaly zesilovat a byly už pravidelně po 6 min. Když mě přišla porodní asistentka kolem 23 h vyšetřit, to jsem měla už docela silné bolesti, které jsem musela rozdýchávat, tak mi řekla, že jsem stále zavřená, že to na porod vůbec nevypadá! To mi přišlo divné! Takové bolesti že by byly jen poslíčci?! Uplynulo dalších 7 hodin, během kterých bolesti pořád zesilovaly a pak už byly doslova nesnesitelné. Myslela jsem, že tam už polezu po zdi! V porodnici ale začal pěkněj fofr. Jen jsem slyšela, jak tam rodí jedna ženská za druhou! V šest hodin ráno se objevila zase ta doktorka co mě přijímala a koukala na mě vykuleně, že mám takové bolesti. Prý vůbec nečekala, že bych začala rodit! Tak mě hned vyšetřila a i k mému překvapení jsem byla otevřená už na 8 cm! Tak, že je jde popohnat na porodní sál, aby to tam rychle uklidily (akorát se tam narodilo další miminko), že jdeme rodit! Trvalo to ještě 1,5 hodiny než se malá narodila. Strašně jsem se bála tlačit. Spíš jsem nevěděla jak a i tak trochu jsem to tam vzdala. Připadalo mi to úplně nemožný malou vytlačit. Všichni mě tam ale začaly povzbuzovat (měli se mnou neskutečnou trpělivost!!!)až jsem se konečně zase vzpamatovala a začala spolupracovat. Když jsem pak přišla na to, jak tlačit a že když vlastně pořádně tlačím, tak necítím bolest, tak to pak už šlo. Setřička mi pak ještě zatlačila na břicho, já sebrala všechny síly a malá doslova vylítla ven! Doktorka mě ani nestihla nastřihnout! Ten okamžik je ale asi ten nejkrásnější v mém životě! Markétku jsem si mohla začít užívat hned po porodu! O to jsem u prvního porodu přišla! Nejdříve jsem si říkala zlatý císař! Ale brzy jsem změnila názor! Po císaři jsem byla týden úplně neschopná! Teď mě už ještě ten den odpoledne bylo fajn! O malou jsem se mohla začít hned starat a užívat si ji! A domů nás pustily už 72 h po porodu!!!

Jak se Liduška narodila

Ahoj holky, Liduška spinká, tak jsem se rozhodla popsat svůj porod :-)Na 17.9. jsem si naplánovala cestu do města,abych si vyzvedla novou občanku a zašla si na přednášku \"Příprava na porod\", Liduška ale měla jiné plány.Sotva jsem v sedm ráno vstala,začala mi odtékat voda.Tak jsem se osprchovala,oblékla a chtěla si ještě dát ranní kávičku,ale voda pořád tekla. Tak jsem začala obvolávat kamarádky,které mi slíbily,že mě případně odvezou do porodnice. V devět jsem byla v porodnici na vyšetřovně,kde mi dělali monitor a já vyplňovala papíry a jména, domlouvala se na epidurálu a stěžovala si sestřičkám, že jsem nestihla tu přednášku :-) V deset mě zavedli na porodní sál a já čekala,až mi příjdou píchnout epidurál a až začnou pravidelné stahy (zatím to bylo jen tak,aby se neřeklo, poslíčci před tím byli horší).V jedenáct přišla anestezioložka na epidurál.Shodou okolností to byla moje sousedka a jak naschvál se to prostě nedařilo. Po třech pokusech jsme to vzdaly, že budu muset rodit bez epi. Pořád žádný stahy,otevřená jsem byla stále na 2, žádný pokrok, tak se doktor rozhodl mi dát nějakou kapačku a zesílení stahů. Bylo ve 12:10 jsem měla první stah, který jsem musela rozdýchávat a pak už to byla rychlovka. Stahy sice pořád po 4 minutách,ale za chvíli mě to nutilo tlačit, tak jsem volala na sestru. Ta přišla, prohlédla mě a volala doktora, že se bude rodit. Bez holení, bez nálevu a tak rychle? Připadalo mi to hrozně divný, jak jsem tak 4 minuty čekala na další stah, s tím,že pak mám začít tlačit.Stah přišel, já ani netlačilo - to ono samo - a pak mi PA říká, máte holku, ale kdybyste nebyla tak hr, tak se nemuselo šít. Tak jsem se jí ptala, to už jsem jako porodila? No, nevím, co si o mně myslela, doktor se docela bavil.Šití bylo asi na tři stehy,takže pohoda. Malá se narodila ve 12:57,takže celý můj porod trval 47 minut :-))Ale přiznám se, nevím,jestli je to tím, že jsem poprvé rodila tak dávno,ale mně přišel tento překotný porod bolestivější než ten první,před 17 lety, kdy jsem měla bolesti 4 dny.Každopádně, už mám splněno a víckrát mě to nečeká

Po porodu?

Tentokrát se tak vůbec necítím. Šití prakticky neproběhlo - asi až na tři stehy pro okrasu. Můžu normálně sedět, čůrat chodím normálně na záchod a néé do sprchy, jako tomu bylo s Kubíčkem. Nic mě nebolí, dokonce i hormony jsou v klidu. Nemít v postýlce Haničku, tak ani nevěřím, že jsem rodila. To bych přála každé...

Můj porod Matyáška

Jak asi víte tak dne 18.9.se nám narodil císařským řezem syn Matyáš,byl to 38+4tt(39tt).Rozhodla jsem se pro celkovou anestezií,i když jsem si vždy tvrdila,že v takovém případě bych chtěla poloviční anestezií,ale jaksi jsem k tomu nedostala odvahu,a s anesteziologem jsme se domluvili raději na té celkové.Jediné co mohu napsat je příprava na císařský řez,kde mě zkontrolovali srdce,a jediné co mě bylo nepříjemné bylo zavedení hadičky na čůraní,to příjemné fakt nebylo,pak si vzpomínám jak mě vezli na sál a pak si mě už hezky připravili,postříkali bříško dezinfekcí,zakryly mě zelenými plátny a pak si už nic nepamatuji.Pak jsem se probudila na pokoji JIP a přišel za mnou přítel,donesli nám,hlavně mě ukázat našeho Matyáška,a já v ten moment spustila slzy štěstí,sice mě vše bolelo,ale bylo to tak krásný,když jsem ho uviděla,to naše zlatíčko,i teď jak to tady píšu tak jsem z toho na měkko.Jsem ráda,že vše dopadlo v pořádku,a i to léčení po císaři.Cítím se už fit,i když ještě se určitě vše uvnitř hojí.

Stehy po porodu

Ahoj holky, mám tentokrát šití převeliké, nástřih se jaksi nestihl.Píšu proto, že by mě zajímalo jak se to šije?Já mám pocit, že na těch místech co jsou vedle sebe je to jednou nití , uděláno třeba i tři stehy na jeden zátah. Já mám ta poranění tak jako do sluníčka, jestli si to lze představit, prostě kolem dokola a všudeA teď se mi to uvolnilo a kouká mi asi 5cm nitě a já bych to nejraději ustříhla.Pokaždé si při utírání za to zatahám, auuu. Myslíte že bych to mohla ušmiknout?Vždyť už to k ničemu není.

Šestinedělí jinak

Tak musím říct,že mé nynější šestinedělí je asi ukázkové.U Verunky jsem nespala,záchod byl můj nepřítel 3 měsíce o stolici ani nemluvím,šití mě bolelo 4 měsíce a Verunka řvala a řvala.Přibrala jsem 15kg,po příchodu z porodnice jsem měla dole jen 4kg,během půl roku se povedly stěží další 4 a zbytek zůstal.A nyní?Očistky šly 3 týdny,se stolicí žádný problém už od porodu,o šití už minimálně 14 dní vůbec nevím a vyspím se-teda relativně-když se malej před spaním vyprdí a vykaká,tak je klid.Jinak je to ale zlatíčko,hodňoučkej brouček.Přibrala jsem 12kg,nyní po čtyřech týdnech mám 10kg dole.Cítím se skvěle,dokonce stíhám i cvičit a jsem převším strašně šťastná.Tenhle pocit neumím úplně popsat,každopádně ho můžu vřele doporučit,protože moje děti mi i když jsem unavená dávají tolik energie,že na tu únavu nemám čas ani myslet.Mám pocit že můj život se zcela naplnil a ten malinkej človíček,kterýho máme doma nás udělal kompletní a já ty tři lidičky co tu se mnou bydlí MILUJU ze všeho nejvíc na světě a ke svému štěstí už nepotřebuji absolutně vůbec nic

Jak Eliška na svět přišla

Ráno v neděli jsme s Mišákem ještě trochu sexovali pak jsme vstali najedli se a čekali až dojede tatka pak jsme jeli nakoupit plovoučku do Hornbachu(měli jsme rozdělanou kuchyň) dojeli jsme do Hornbachu a tak jsem začala cítit divnou bolest v podbřišku a dost mě pobolívali záda tak jsem tam poposedávala po různých paletách co byli porůznu po prodejně Když už jsem myslela že tam nevydržím tak jsem vzala Mišákovy klíče od auta a šla si sednout do auta(to víte byli jak v Jiříkově vidění takže to trvalo).No po nákupu jsem si šla lehnout byla jsem unavená a navíc břicho pobolívalo jako bych měla dostat měsíčky.Kolem 1 jsem se vzbudila a citila že ze mě něco teče ,tak jsem šla na záchod a krev.Šla jsem teda říct Mišákovy at se osprchuje a se sestrou jsem dobalila zbytek věcí a vyrazili jsme.V porodnici jsme byli asi kolem 2 než mě vyšetřili a vyplnili se papíry bylo půl 4.Přijali mě byla jsem otevřená na 3 prsty dali na pokoj a čekali jsme bolesti nebyli pravidelné,ale po vyšeření už to bolelo víc Chodila jsem sestra doporučila klečet na matraci při kontrakci jsem to zkusila,ale zjistila jsem že to teda takhle nepujde nešlo to vydržet.O 6 mi píchli vodu a to začalo kontrakce se stupňovali byla jsem otevřená na 6cm.V 7 už jsem myslela že se zblázním .Při kontrakcích mi Michal pořád říkal ať dýchám měla jsem na něj v tu chvíli vztek že se mu to říká,ale pomáhalo to.Sestra řekla ať si lehnu na levý bok že se to tím urychlý byla jsem otevřená na 8cm.Byla jsem už tak unavená že jsem mezi kontacemi usínala Michal byl celou dobu u mě pokaždé když došla nová mě podporoval a měl v očích slzy,protože mi nemohl pomoct jak jsem ležela na boku tak mě to pak při kontakci nutilo tlačit,vůbec mě nenapadlo že je to už ono došla doktorka a už to začalo.Dali mi do kapačky nějaké léky které ty kontrakce ještě víc stupňovali pak mi řekla ať tlačím tak jsem tlačila ale nešlo to místo abych dala hlavu na břicho tak jsem jí zakláněla,až pak mi to Mišák vysvětlil že to dělám blbě Asi na 3 zatlačení byla venku hlavička a na další zatlačení byli venku ramínka a pak vyklouzla ven celá.Plakala jen chviličku Mišák si přestřihl šňůru a malou mi dali na břicho nikdy nezapomenu na to teplé tělíčko které jsem měla u srdíčka a koukalo na mě těma modrýma očičkama byla jsem na ní tak pyšná.Mišák to nesl statečně celou dobu mě podporoval a stál u mě.Malá se zvážila ,změřila a pak ji dali zabalenou Mišákovy ten pohled stál zato když jsem poprvé viděla malou v jeho náručí byl na ní tak hrdý a krásně nasebe koukali tak přišla Eliška na svět

Hygiena v šestinedělí

Pamatuji si, že jsem četla , nebo dokonce dostala doporučení na gynekologii, že nemám používat žádné mýdlo na intimní partie. Já jsem ale po několika dnech začala používat intimní mýdlo Lactacyd, neuměla jsem si předstvait, že se nebudu třeba tři týdny mýt mýdlem.A co jste holky používaly vy?

Jak se nám narodila Natálka

tak sem početla a rozhodla se také podělit,ikdyž se to nedá srovnat naše Natálka se narodila císařem.Když mi doktorka asi tak v 7 měsíci řekla,že je malá zadečkem dolů(ale ještě to nic neznamená)nic sem si z toho neděla,vždyť ještě v den porodu se může otočitjenže ono nic.Týdny přibývaly a místa v bříšku ubývalo.takže už mě doktorka začínala připravovat na porod císařský řezem(což sem hrozně nechtěla)doma sem to nesčetněkrát obrečela.A aby toho nebylo málo do toho sem začla hrozně přibírat a otekát a na poslední kontrole mi sestra naměřila tlak 170 tak to bylo jasné jela sem rovnou s tím že se malá narodí hned ten den(to bylo 1.10.2008)a termín sem měla 21.10. Takže doma sem pobalila zbytek věcí a jely sme.Po dlouhém vyšetření mě tedy poslali na porodnici a že ještě neví.V 8 hodin večer mě přeložili na rizikové těhotenství a že ještě budou čekat.Tam sem ztrávila 6 dní různými testy(preeklampsie)pořád se nic nedělo až v pátek mi doktor řekl,že tedy v pondělý půjdu na císaře malá se neotočila.Tak sem podepsala souhlas s operací a čekala.V sobotu ráno s kamarádkou koukáme z okna a mě tlačí břicho a pak sem měla první a jedinou kontrakci kterou sem cítila dostala sem injekci,že buď se mi to rozběhne nebo přestane(přestalošla jsem tedy na sál v pondělý.Manžel přišel už v 8 hodin ráno a já od 7 hodin na kapečce už čekala kdy si pro mě přijdou.Přišli asi před 10 hodinou že deme na to,nervozita,že by se vě krve nedořezaliTak jsme šli.Na porodním pokoji mě sestřička začala připravovat.Oholit a to nejnepříjemnější vycévkovat(jasně že sem brečela i tam před operací)po cévce sem začla mít hrozné bolesti břicha které sem musela rozdýchávat a vždy ustoupili a zase po chvilce začli(ale jestli to byli kontrakce se už nedovím) tak mi anesteziolog píchnul do páteře a začla to.Vůbec nic sem necítila to bylo fajn jen mi chvilku bylo hrozně divně.A Pak jen slyším doktora jak řiká\"jedna ručička,druhá ručička\"a malá byla na světě narodila se 6.10.2008 v 11:01 a měřila 51cm váha 3590g byla moc krásná hned sem jí hladila po ručičce.Pak mě zašili a vezli na intenzivku(tam sem musela být 24h) na chodbě čekal manžel a řikal že tak nádherná a že moc děkuje.Ale já byla tak unavená nebo spíš omámená,že sem ani nemohla moc mluvit.Ale i tak to bylo všechno mooc krásný.A nejkrásnější když mi jí poprvé přinesly a jen sme na sebe s Natálkou koukaly.

Můj druhý porod

Tak mám konečně chvilku se s vámi podělit o můj druhý nezapomenutelný okamžik v mém životě.Ráno jsem vstala,jako každý den,cítila jsem se výborně.Na manžela lezly zase ,,choutky\" tak jsem svolila,páč od pátého měsíce jsme měli kvůli těm křečákům půst.Pak jsme se nasnídali a já se ještě chvilku koukala na televizi a že půjdu vařit.Najednou trochu mokro,bylo mi to divný,ale říkala jsem si,že jsem si teda asi krupla i když se mi to nikdy nestalo.Pak stojím u linky a manžel ,,ježišmarjá něco ti teče po stehně\".Vzhledem k tomu,že mi opravdu nic nebylo,jsem se zatím nevzrušovala.Teklo to ale čím dál častěji,tak bylo jasný,že je to plodovka.Manžel šel s Verunkou ven,už se ale vrátil sám,že malou odvezl k našim a že jedem do porodnice-celej nervózní.Mu povídám,ať si udělá teda ještě kafe,že se umeju,zbalím Verunce k našim oblečení aby jí to ještě dovezl a pojedem.Přijeli jsme do porodnice v 11:45 v klidu,žádný bolesti,jen tekla voda.Myslela jsem,že mně pustí domů-ale chyba,budu prej rodit.Dali nás na pokoj s televizí a sprchou a dokud se nedostavily pravidelné bolesti tak jsem musela ležet,protože hlavička nebyla ještě tam kde měla být a miminku by to mohlo ublížit.Napíchli mi hned antibiotika kvůli nezralosti plodu a infekci.Ve 13:30 jsem poslala manžela,ať si jde dát někam oběd,protože až mu dají ten jejich mundur,tak ho už nikam nepustí.Přišel před třetí hodinou a to se dostavily první pravidelné bolesti po 5-ti minutách.To jsem volala sestru,jestli bych už mohla na míč a do sprchy a ona že ano.Během 1,5 hodiny přišly po 2-3 minutách.Tenhle stav setrval 3 hodiny.Začínala jsem být unavená a nešťastná,že to nepostupuje.Taky jsem naposled jedla snídani,takže jsem byla úplně hladová.3 hodiny jsem byla otevřená na 2cm.Pak během hodiny jsem byla otevřená najednou na 5 cm.Tak mě poslali si ulevit do sprchy a že už mě dají do porodu na sál.Ze sprchy jsme už hnali,měla jsem pocit že budu tlačit.Sestra mě dala na míč,prej ještě musím vydržet.To bylo už nesnesitelný,tak jsme znovu volali,vylezla jsem na lehátko a že ještě počkáme,ale už to nešlo,břicho mi tlačilo samo i když jsem neměla stah.Pak přišla doktorka a že teda jdeme na to.Vše bylo bez nástřihu kvůli křečovým žílám,takže to více tahalo,ale na duhé zatlačení byl malej venku,takže to byl fofr.Na dvouch místech to prasklo,ale nebyla to žádná hrůza,doktorka mně šila asi 15min-20min.21:34 9.sprna 2009 byl ten onen okamžik kdy se narodil náš druhý poklad jménem Vojtíšek.Byl úplně stejnej jako Verunka a tak malinkej 2,7kg a 45cm.Chtěla bych moc poděkovat manželovi.Především za to,že mně hnal a jeli jsme hned do porodnice.Chtěla jsem zůstat doma dokud nebudou bolesti alespoň po 5-ti minutách,vzhledem k tomu,že jsem musela ale ležet bych tím miminku ublížila,protože doma bych to nevěděla a určitě bych neležela.Především mu děkuji ale,že byl celou donu se mnou,podporoval mně,snažil se rozptýlit a byl mojí oporou až do porodu.Byl pyšnej a hrdej když Vojtíška donesl od sestřičky a já podruhé v životě uslyšela od něj to krásný ,,Děkuji ti za syna\" a tahle chvíle stejně jako u Verunky se ve mně zachová po celý život jako ta nejkrásnější

špinění

ahojky holky chci se zeptat už mi skončilo šestinedělí a stále špiním, beru anti měla jste to taky některá já myslela, že to prostě skončí a ono nic ach jo

Začátek porodu prvorodičky

Pročítala jsem si své staré zápisky a našla tam \"záznam\" jak začínal první porod, pokud chcete , tak čtěte dáleČT večer a v noci bolesti bříškaPÁ ráno odešla hlenová zátkaPátek přes den:7,30 bolení bříška v oblasti vaječníků, průjem10,30 přidalo se bolení v kříži, nevolnost od žaludku a mírně hnědé špinění13,30 špinění ztmavlo a přidaly se kousky hnědého hlenu,bolesti mírné a stále v kříži a na bříšku mírný tlak16,30 mírné stahy, bolest v zádech,špinění,tlak u tlustého střeva a v tříslech17,20 stah velice mírný18,20 -\"-18,50 -\"-19,10 -\"- 19,30 stah stále mírný, dokázala jsem u toho koukat na Tv19,44 -\"-20,10 stah trval 30sec a už to bolelo více20,30 -30sec20,57 -35sec21,09 -30sec šla jsem do teplé vany21,29 -\"-21,36 -\"-21,51 -\"-22,04 -35sec22,11 -\"-22,17 -\"- průběžně jsem si ulevovala i v posteli abych se na chvíli osušila22,36 -\"-22,45 -\"-22,51 -45sec a volala jsem porodní asistentce,nezdálo se jí to dramatické23,00 -50sec už jsem při kontrakci držela manžela za ruku23,06 -30sec23,13 -15sec znějistěla jsem zda to bude porod23,20 -50sec 23,25 -55sec23,32 -40sec určitě už jsem byla zase ve vaně23,40 -55sec23,47 -40sec23,54 -55sec24,00 -45sec voláme porodní asistentce a manžel pro ní jede,lezu do postele24,05 -65sec00,12 -30sec jsem doma sama a už stěží zapisuji00,19 -50sec00,24 -55sec to je poslední zápis, v jednu v noci přijeli, PA mě vyšetřila, že je to na 1 prst a poslala mně zpět do vany, mezi kontrakcemi usínám, mám jeden malý a navazující silnější a delší stah najednou. Kolem třetí přišlo zvracení, zimnice ,ale otevírání se moc nevedlo. Ve čtyři při kontrakcích asi po 3 minutách najednou bylo otevření na 4cm a jeli jsme do porodnice.Kvapem, na zadním sedadle jsem byla na čtyřech a kontrakce nepřestávaly.V půl páté v porodnici rychlé vyšetření a kontrakce po minutě otevření na 10cm, dvě minuty pře pátou se Andulka narodila.

otevírání porodních cest před termínem

Jestli jste to nečetly v deníčku , otevírají se mi porodní cesty a já netuším co očekávat, máte s tím některá zkušenosti?První porod byl rychlý( nejdříve klídek 0-4cm za 4 hodiny, pak 4-10cm za půl hodinky,ten zbytek za 10 minut) Jak dlouho před termínem jste se otevíraly?Jak dlouho jste byly na několikt cm a za jak dlouho jste pak porodily, třeba týden , nebo dva?Díky, Veru

Nebyl to můj porod, ale byl náááádherný

Dnes ráno mi psala manželka mého bratrance, že asi bude potřebovat pohlídat Kubíka, protože dnes má termín a celou noc ji pobolívaly záda. Byla doma sama a tak jsem manželovi říkala, že pro ni asi dojedu, aby nebyla doma sama, ani jsem to nestihla a už volala, ať jedu. Odvezli jsme Kubu k nám (hlídala jsem ještě dvě děti ségry a náš Vítek), všechny děti nechali mému manžovi a jeli do porodky (její manža pracoval docela daleko a nemohl odjet). Už u příjmu mě vzala sestra dál, abych si při natáčení ozev s Ivou povídala, aby ji to lépe ubíhalo, pak jsme se dohodli, že když nemůže přijet tatínek, tak zůstanu já, abych aspoň fotila a byla s ní. v 10 hodin nás po příjmu poslali na pokoj, v 10-32 se narodila krásná a zdravá Barunka (3140,49). Holky to byl tak nádherný zážitek,měla úžasný a rychlý porod skoro bez bolestí, bez nástřihu a šití. Bulela jsem tam jak blázen a fotila a fotila. Pořád se z toho nemůžu zpamatovat, tak to píšu vám

Jak jsem Davídka nechtěla pustit...

Tak tady čtu o krásných a rychlých porodech (ne všechny samozřejmě), tak vám popíšu ten můj malý horůrekVe 22:30 jsme si dali s manželem dobrou noc,ulehli a já se ještě vysmrkala,měla jsem ucpaný nos.Jakmile jsem zatlačila,najednou se protrhly hráze a mě odtekly litry plodové vody.Tak jsme vyjeli.V porodnici mi natočili KTG a pak mi začaly lehké bolesti.Šla jsem na pokoj,protože se to teprve rozbíhalo,manžela poslali domů,že kdyžtak zavoláme.Bolesti se stupňovaly a já celou noc nespala.Cca 4:30 ráno jsem měla bolesti po 5 min.a zesilovaly se.Sestra mě prohlédla a byla jsem otevřená na 5cm.Nechali mě ještě do 6h a pak mě vzali.Prý se krásně otevírám.Jenže došla jsem na sál a všechno přestalo.Prý bolesti už horší nebudou,tak jsem si libovala,že to jde,že to rozdýchám.Napojili mě na monitor a sledovali ozvy.Jenže bolesti ustaly,přestala jsem se otevírat,takže mi píchli kapačku-to už tam byl i manžel a pak se to rozjelo.Bolesti několikrát silnější a častější než ty původní a já se začala otevírat.Když už se to všem líbilo,chtěli abych tlačila-už jsem byla na kyslíku,že ho měl maličký málo.Tlačení mi moc nešlo,hlavně ne s kolenama na břichu,když jsem ho měla tvrdé jako kámen a neustále ve stahuSnažili se malému pomoci s \"lemem\" a když se to povedlo,stejně se mu nechtělo ven.Zavolali primáře pro podezření,že má šňůru kolem krku.Když došel,asi po desáté mi někdo strčil ruku až do dělohy a snažil se ho vytlačit ven,ale nešlo to.Než jsem se nadála,malému se začalo zpomalovat srdíčko a musel rychle ven.Protože ale byl už hlavičkou natlačen na por.cesty,nemohli jsme na císaře.Takže mě nastřihli skoro ke konečníku(naštěstí mi to umrtvil) a přisáli malému na hlavičku zvon.I tak to trvalo,než jsme porodili,protože jsem měla navíc úzké a pevné por.cesty a nechtěla jsem malého zkrátka pustit.Když už jsem viděla před očima hvězdičky a slyšela všechno skoro z dálky,naposledy jsem zatlačila a ucítila najendou úlevu jako nikdy a malý byl venku.Museli ho prodýchnout,ale byl v pořádku.A já vím,že příště bez epidurálu ani ránu

JAK PŘIŠLO NA SVĚT MOJE MALÉ ŠTĚSTÍ

Začalo to jednoho příjemného ovulačního večera ........a skončilo větou mojí paní doktorky ,,ten tlak se mi vůbec nelíbí!“ ..........Preklampsie se u mě bohužel potvrdila. Co to přesně znamená, jsem doteď pořádně nepochopila. Jisté je, že to má co dočinění s vysokým krevním tlakem, otoky nohou ,vysokou hladinou kyseliny močové v krvi a špatně fungující placentou. Bylo mi řečeno, že si v nemocnici můžu poležet týden a stejně tak čtyři týdny, proto mě velmi překvapila slova pana doktora ,, Napoleona“. Napoleon se mu říkalo pro jeho výšku. Tedy spíš nížku. A krátké měl bohužel i prsty. Která z nás kdy absolvovala předporodní vyšetření, ví o proč o tom mluvím. Mezitím totiž, co jsou dva prsty na správném místě, jsou díky krátkosti ty ostatní prsty narvané v zadku. Opravdu pošušňáníčko.Tak tenhle pan doktor mi během vyšetření povídá plynule: ,,výsledky jsou těsně nad normou, jste v 35. týdnu, bylo by dobré, kdyby tam miminko ještě alespoň týden zůstalo, zavádím tabletu na vyvolání porodu, do dvaceti minut dostanete kontrakce ....“U posledních slov jsem přestala pokyvovat hlavou A úsměv mi zmrzl na rtu. Tak rychle jsem to nečekala. Byla jsem v takovém šoku, že mi i chvilku tekly slzy, než jsem se vzpamatovala.Když jsem si šla pro věci na pokoj, rychle jsem do sebe kopla čaj z listu maliníku, v naději, že mi pomůže urychlit porod. Kontrakce opravdu přišly do dvaceti minut. To už jsem volala Martinovi, který s tím též vůbec nepočítal, že asi rodíme. ,,Co mam dělat, co mam dělat?“, ptá se vyděšeně,,Nespěchej, vypij si kafe, dej si snídani a pak přijeď, tak rychlé to nebude“, na to já ,, Co mam dělat, co mam dělat???“ .........Brzy dorazil, ale to už i tak slabé kontrakce pomalu slábly, až přestaly úplně. Bylo mi řečeno, že zítra budeme pokračovat, třeba i se dvěma tabletami, takže jsme Martinem počítali, že už zítra budeme rodiči. Jenomže se mi zlepšily výsledky a vypadalo to, že se tedy bude dál čekat. Dokonce mi přestali píchat heparin. Takže jsme s Martinem počítali, že ještě rodiči nebudeme. Jenomže další výsledky byly zase horší a tak bylo rozhodnuto, že s Martinem rodiči budeme. Jenomže ani po druhé tabletě se nic nerozjelo. ,, Božsky připravené, božské!“ říká Napoleon a rve mi při tom prsty do zadku. Zítra prý budeme pokračovat, Jeho radost jsem nesdílela ani já ani Martin. Spíš už jsem byla pěkně vytočená. Navíc následující dva dny by Martin nejspíš nemohl přijet. Oznámila jsem tedy Martinovi tu smutnou novinu a vypravovala jsem se k odchodu zpět na pokoj. Vzala jsem si do ruky polštář a najednou jsem ucítila ostrou bolest. Jakoby dvě píchnutí a potom ,, LUP“ a bylo to. Praskla mi voda.To bylo v 15:10. Od té chvíle začaly přicházet jedna kontrakce za druhou. Otevírala jsem se tak rychle, že mě raději rovnou odvedli na porodní sál. I tam to postupovalo rychle, takže raději volali doktora. Ten tam musel být, kvůli tomu, že to byl předčasný porod. Martinova přítomnost byla v tuhle chvíli asi nejužitečnější. Jenom vědomí, že tam je mi dodávalo sílu, když jsem myslela, že dál už to nezvládnu. Porod dál postupoval tak rychle, že setry z dětské JIP povídaly, že snad ani nestihnou nahřát inkubátor. A pak už to šlo ráz na ráz. Najednou jsem ležela na stole, najednou se ten stůl proměnil v úplně jiný stůl, najednou jsem měla nohy na koze, najednou tam bylo asi 10 lidí......Řekli mi tlačte, jako když jdete na velkou, tak jsem tlačila největší hovno v živote. Když přišla další kontrakce, tak jsem ucítila nástřih a slyším ,,ták ještě ramínka“. Nechápala jsem. To už? Než jsem vůbec stihla chápat už přede mnou vyselo za nožičky hrozně mazlavé bílé stvořeníčko. Dívala jsem se na Martina. Pořád jsem nechápala. A malá začala křičet. A já pořád nechápala. Ukázali mi ji na pár sekund. Zkusili přiložit a už ji odnášeli ošetřit, takže jsem ji moc neviděla. Ten nádherný pocit, když se na tě poprvé dívá si první užil Martin, taky se do ní hned zamiloval. Ještě mi ji přinesli na pár sekund, ale byla zabalená jako kukla. Nepřisála se, ale uklidnila se u mě. Mžourala, ale očička jsem neviděla. Pak už ji odnesli do vyhřátého pelíšku .Těšila jsem na druhý den, až uvidím očička.To bylo 17:10. Celé to trvalo přesně dvě hodiny. Takže jsem měla buď překotný porod, nebo je čaj z maliníku opravdu zázračný.Potom mě zašili a měla jsem dvě hodiny odpočívat, ale mě se ani moc nechtělo. Tak jsme se celé dvě hodiny pusinkovali a psali smsky. Martin byl hrdý táta a řikal, že je krásná.....Co tedy opravdu musím, tak pochválit kromě tatínka i porodní asistentky. Byly ohromně příjemné, přesně mi radili, co mám dělat, což mi průběh porodu usnadnilo a pořád mě chválili, když jsem to dělala dobře.Celkově jsem si to (až na tu bolest) všechno moc užila. Poznala jsem pár prýmovejch holek a dlouho jsem se tak nenasmála jako s holkama v porodnici.Ráda se k tomu v myšlenkách pořád vracím a jsem nesmírně šťasná, že jsem si tím prošla a že jsem rodila přirozenou cestou (ačkoliv jednou stačilo :) )

jak Erik přišel na svět...........

V pátek 24.7. jsem se probudila a odešla mi zátka... Šla jsem za manželem a říkala mu z legrace, tak dneska se nám narodí miminko.... on se smál. Za pár minut poté jsem začala cítit bolest v podbříšku, ale slabou, tak jsem si říkala, že by poslíčky? Ještě jsme zajeli přes půl Prahy pro věci na dort pro syna, měl v neděli slavit narozeniny, stavila jsem se za kamarádkou a v drogerii, to jsem bolesti měla po 20-45minutách a nepravidelné. .. stále jsem si říkala, že to jsou poslíčci, že to není tak hrozné.... Manžel musel jet pracovně mimo Prahu a několikrát se mě ptal, jestli může jet, tak jsem ho poslala pryč, s tím, že se nic neděje, že to je planý poplach.. Tak odjel... já si dala vanu, že to přejde... nepřešlo, kontrakce se zkrátili na 5 min a pak na 4... to už bylo divné, tak jsem rychle zavolala kamarádce, té jsem volala v 17.10 a cesta jí trvala 20 min, naložila mě a jely jsme do porodnice... v autě už jsem měla kontrakce po 2 minutách, když jsme dojely do porodnice tak už to byla jedna velká kontrakce, PA mě prohlédla, rychle jsem se převlékla, naprosto nic jsme nestihly a letěly jsme na porodní sál, kamarádka přeparkovala auto a doběhla za náma... to už se malinkej dral na svět, tak tatínkovi natočila alespon první chvilky miminka, protože ten by to nestihl, ani kdyby letěl raketou... Takže Erik se narodil 18.10, tedy přesně hodinu po zavolání kamarádce... Porod trval celkem 20min... Takže parádička bez nástřihu.. jen, kdyby byla zácpa na magistrále mimi by se narodilo v autě.... :o))) Takže měří 51cm a 3.350g.. tatínek oplakal, že to nestihl, ale už se s tím smířil a já jsem strašně ráda, že jsem to měla takhle rychle a celkem bezbolestně ( na to, že jsem nedostala vůbec nic proti bolesti) za sebou... Máme kouzelné mimi

Moj porod Mikeho

Musím povedať,že porod prebehol tak dobre ako som vobec nečakala.Naozaj to bol pre mńa a Mikeho silný zážitok.Vonku bolo v ten deň 37 C.Bolo príšerné teplo.Išli sme na vychádzku a obed a potom do obchodu.Všetko bolo v kĺude.O 18.30 som začala variť lečo a o 19.00 mi zrazu praskla voda.Tak som v kĺude pobalila veci.Mike sa najedol a o 20.00 sme išli do porodnice.Kontrakcie žiadne.Tam ma zobrali na príjem a po vyšetrení sme zistili,že som otvorená na 4 prsty.Doktorka mi povedala,že keď niesu kontrakcie tak nech idem spať na predporodni pokoj.To mi bolo divné.Spať sa mi nechcelo.Urobili mi klistír.Na predporodnom pokoji sme dostali čaj,ležali na manželskej posteli a pozerali telku.Mike čítal noviny.Pri porode som ho nechcela mať,ale bolo len 21.00 tak,že ešte chvíľu ostane.Vonku bola strašná búrka.Mne začali kontrakcie,ktoré sa veĺmi rýchlo stupńovali.Najprv po 15 min a za pol hodinu po 7 min.Dali sa vydrźať.O 21.45 ma prezrela sestrička a povedala,že už je to na 6 prstov a že epidurál by bola škoda dať,že uvidíme po vani.Tak ma naložili do vane kde som bola 15 min a zrazu prišla jedna veľká bolestivá kotrakcia kde sa mi chcelo tlačiť.Tak rýchlo na stol a o 22.30 bol Mike junior na svete.Tatinko bol celú dobu s namidokonca prestrihoval pupočník a my sme boli radi,že sme spolu zažili naj.emotívni zážitok v životeNastrihli ma len trochu.Tlačenie sa dalo vydržať.Sestričky a pani doctorka boli super.Nemocnica krásna,rodila som ako jediná.No proste,výborne načasované.Dostali sme nadštandart a na druhý deň sme sa všetci spoločne tešili.Krásny porod.Na záver nám porodná sestrička povedala,že pri dalšom porode máme byť čo najskor v porodnici inak porodím v aute

Hemeroidi

Holky som z nich zúfala.Robím,čo možem.Už sa mi nechce brať tie čipky kvoli kojeniu,ale inak by sa nestiahli.Asi treba vydržať,že jo.Tak sa už teším keď sa mi dá moje zhuplované telo dopořádku

Druhý sourozenec

Holky stýskalo se vám po prvním dítěti , když jste byly v porodnici? A jak to snášely děti, mám z toho větší obavu než z porodu - zatím .

očistky

Ahojky, jen jsem se chtěla zeptat jak ste to měly v šestinedělích. Mě totiž od včerejška začal strašně řezat a pálit spodek, hlavně když jdu na malou, je to normální?? Bojím se, abych třeba neměla chycenej močovej měchýř, nevím. A jak dlouho vás to dole bolelo? Díky za odpovědi, mějte se

Adámkova cesta na svět

Tak i já se přidávám se svým porodem :-)V pátek 17.července jsme byli s manželem na výstavě na Hradě a ještě jsem si libovala, jak je mi líp než ty předchozí dva dny, kdy bylo hodně vedro a trochu mě pobolíval podbříšek (jako menstruační bolest - ale jen lehce). Večer jsme podle plánu odjeli k maželovým rodičům do Hradce Králové, pořád všechno v pohodě. Rodiče vyprávěli zážitky z dovolené, šíleně jsem se u toho smála a o půlnoci šli spát. Šla jsem ještě na záchod a měla jsem trochu krvavého hlenu na kalhotkách; ale jinak žádné jiné příznaky. Tak jsem si řekla, že to určitě ještě pár dní počká. No ale dopoledne už mě začalo pobolívat břicho v lehce nepravidelných kontrakcích. Tak jsem to řekla manželovi, že už se to možná blíží, ale že nevím. U oběda už mi ani moc nechutnalo a usoudili jsme, že teda asi pojedeme do Prahy, abych byla ve svým a měla pohodlí a měla to blízko do porodnice. Tak jsme jeli, cestou pravidelné kontrakce po 8 minutách, bouřka jako blázen, no výborná cesta. Doma koupel (\"ono to spíš přejde\") no a pak hodinu kontrakce po 5 min, pak dalších 20 minut po 3minutách ... tak jsme jeli ... otálela jsem tak dlouho, protože jsem se obávala, že mě pošlou domů, že to ještě na porod nevypadá. No, vypadalo - v 16,30 příjem na sál, otevřená na 6 prstů; manžel odjíždí předat něco svému bratrovi. Po monitoru mě poslali na zkrácenou přípravu, ale že se ještě podívají, jak to vypadá - otevřená na 8 prstů - takže žádná příprava, telefon manželovi, aby fofroval, že to taky nemusí vůbec stihnout, na sál, rychle se naučit tlačit (z kurzů jsem to zapomněla). Těsně před šestou slyším jak se PA baví, že už asi zvoní tatínek (rodila jsem sama na celém sále), tak honem honem, další dvě kontrakce a v 18,02 byl Áďa na světě ... na epidurál nebo něco takovýho jsem si vůbec nevzpomněla, jsem šťastná, že to netrvalo dlouho, a hlavně že to manžel stihnul. Byl vedle mě fakt necelých 5 minut před porodem, ale hlavně že tam byl

Jak Fanulka přišel na svět...

Termín porodu jsem měla 10. 7. 2009. Přenášela jsem už 9 den a 20. 7 jsem měla nástup do porodnice, že by mi vyvolali porod. Naštěstí to přišlo samo, asi se Fanoušek lekl zachtělo se mu konečně na svět. 19. 7 ve 23:45 mi začli kontrakce, čekala jsem jestli to náhodou nepřejde, protože už jsem byla smířená s tím, že sama asi už neporodím. Kontrakce neustávali a tak jsme o půl 3 ráno vyrazili do porodnice. Tam mi řekli, že jsem teprve na začátku, otevřená na 1 prst. Nechali si mě na porodním sále, dali klistýr a čekali jsme. Pak už to šlo kupodivu docela rychle. Kolem 5 ráno mi zesílili kontrakce, otevřená už na 5cm. V 6:45 mi praskli vodu a to už byly teda kontrakce opravdu pořádný, tlak na konečník...no a v 8:42 se Fanoušek narodil. Byl to můj první porod a můžu říct, že to pro mě nebylo zase tak strašný, čekala jsem, že to bude stokrát horší, ale stačilo to . Dá se říct, že už jsem i pozapoměla, když má člověk u sebe takovýho prďolku.

volba porodnice

Zdravim vsechny maminy a jejich detatka! Chtela jsem se zeptat, zda nejaka z vas nemate zkusenost s porodnici v Ceske Lipe? Ja vaham mezi Lipou a Libercem, zatim je cas - jsem v 15tt. Diky predem za rady a osobni zkusenosti Jana

holky -rodičky-neriskujte

http://nymbursky.denik.cz/z_domova/novorozenec-malem-neprezil-domaci-porod20090724.html

Můj porod...............

Holky tak vám napíšu jak to probíhalo, celou dobu jsem čekala, že to přijde samo, ale bohužel nepřišlo, a tak 16.7. v 8,30 hod. mi zavedli prášek na vyvolání, oholili daly klyzma a odvedli na porodní sál (krásný), v půl desáté jsem začala mít slabé kontrakce a tak jsem si užila sprchu a velké postele, v půl dvanácté za mnou dorazil manžel a to mi už do smíchu nebylo kontrakce silné ale né pravidelné - otevřená na 1 prst, píchli mi injekci na roztažení děložních cest a zavedli druhou tabletku, po půl hodině jsem byla otevřená na 2-3 prsty a bolesti silné do zad i do břicha no hrůza, napíchli mi kapačku a doktor se ptal, že mě doporučuje epiduár, že jinak by porod mohl trvat třeba do druhého dne, že se neotvírám, zavedli mi epiduar asi ve čtvrt na dvě, položili na kozu hlídali tlak a ozvy a já jsem skoro usnula jen lehce cítila bolesti, pak mě zas prohlídl a říkal, že odhaduje, že v šest bude po všem, no jo jenže to bylo ještě pár hodin přede mnou, dostala jsem další injekci na roztažení a když jsem byla otevřená na 7 tak epiduar přestal působit a já jsem trpěla jak blázen, břicho, zádá a zvracení vše najednou to byl zážitek, ale byl se mnou manžel a to mi hrozně pomohlo, (původně nechtěl jít), pak začal hrozný tlak na konečník a už jsem to nemohla vydržet a prosila je ať už to je za mnou jsme začali a za 20 min po úmorném tlačení za pomocí poro. asistentky, která mi tlačila na břicho se malá narodila, bylo to velké překvapení protože jsme měli zafixované, že to bude kluk ale nebyl. Pak mě ještě chvíli šili, neboť byla hrozně veliká a museli mě hodně nastřihnout. No porod se mi tedy vůbec nelíbil a nevím, zda to ještě někdy chci zažít. Teď už jen aby bylo vše ok a rány se zahojili.,Ale za tak krásnou holku jsem ráda a stálo to za to: je náderná a hlavně naše.

Ahoj čerstvé maminy, jsem sice teprve v 16.tt, ale už se s manželem rozhodujem kde budeme rodit. Chtěla bych znát vaše názory na porodnici ve Vrchlabí a v Havlíčkově Brodě. Předem díky za názory!!! Už se těším do vašich řad!

Vaha po porodu

Holky, kolik kg vam zustalo po porodu? Mne deset a nevim, jestli se toho zbavim :-( A pak me zajima, za jak dlouho a jestli vubec mi zmizi to \'\'brisko\'\', co mi zustalo po porodu od te vytahane kuze z tehu. A zmizi samo nebo musim cvicit?Ach jo, nejak mam depku z toho, ze neobleknu jediny kalhoty/kratasy/sukni co mam ve skrini a musim stale nosit tehu kalhoty

Můj porod..

Co se týče mého porodu, tak všechno, co mi kdo říkal, jsem já měla nějak naopak.. věci jako, když praskne voda, to poznáš.. při kontrakcích pomáhá horká sprcha nebo vana… samotné tlačení je jako nic.. NO.. 8.7. kolem 4 odpoledne jsem začala mít pocit, jako bych se učůrla..asi po druhých převlečených spoďárech jsem si říkala, že je to divný, ale říkala jsem si, že plodovky by bylo přece víc a ne takhle fázovitě odtékat po troškách.. ještě jsme šli s manželem do cukrárny a on pak jel ještě na chvíli do práce.. ovšem jaksi to nepřestávalo, tak mě manžel večer přinutil, abychom přece jen sjeli do porodky. V 10 večer jsme tedy jeli, při prohlídce, už to přece jen teklo víc, doktor jasně konstatoval plodovku, ovšem absolutně nezaniklé hrdlo, nález místo těhotenského gynekologický. Předali mě na předporodní pokojík, to už jsem střídala vložku za vložkou. Kolem druhé v noci mi nasadili antibiotika kvůli odtoku vody a cca ve 3 hodiny v noci mi začali kontrakce zhruba po 15ti min, pak po 10ti, ráno po 7. Prohlídla mě doktorka s tím, že je tam stále zbytek hrdla, ale že už aspoň není celé jako když mě přijímali, že se přijímací zprávy celkem lekla. Kolem třetí odpoledne už jsem měla kontrakce po 3 min. a sílily. To mě předali na porodní pokoj. Nechápala jsem, že by ty kontrakce měly snad ještě sílit. Ze začátku mi přeci jen trochu pomáhala horká sprcha, ale když se kontrakce dostavovaly po 2 a pak po min. a půl a trvaly třičtvrtě minuty, nepomáhalo nic, horká vana, míč.. V horké vaně jsem téměř omdlévala bolestí a chytala panické záchvaty šíleného pláče. Nejhorší bylo, když už jsem si myslela, že už je to nesnesitelné a manžel zavolal sestru, která mě po prohlídce řekla, že jsem otevřená, ale zatím málo a následně mi oznámila, že opět za 3 hodiny se někdo přijde podívat. Vědomí, že volám sestru proto, že už je to prostě nesnesitelné a ona mi řekne tak zase za 3 hodiny… to bylo příšerné. Bohužel to tak bylo hned několikrát. Dožadovala jsem se epidurálu – marně. Nakonec jsem si vydupala alespoň nějaký oblbovák, který mě opravdu zfetnul, ale ne na dost dlouho.. a bolesti cítíte stejně, jen jste jako v limbu. Ke konci se kontrakce najednou přehoupli z minuty a půl zpět na dvě až tři. Manžel tedy radši zavolal sestru, ta mě prohlídla, otevřená na 8. Stále se mi ptala, jestli cítím tlak na konečník či tak.. ovšem to vůbec. Malá byla hluboko v pánvi a nesestupovala. Snažila se mi pomáhat s otevíráním, to bylo fakt strašný..tlak na konečník téměř žádný, myslím, že jsem si ho spíš vymyslela, když už jsem měla pocit, že to vážně nemůžu vydržet. Tak sestra řekla, že začneme…od té doby jsem tlačila malou na svět ještě hodinu, v leže a na všech čtyřech..dávky oxytocinu jsem měla na maximum, ale jako bych ztrácela kontrakce, na konec nám spadly ozvy z cca 175 na 85 a malá musela ven. Jedna sestra mi vší silou tlačila na břicho, já tlačila, řvala.. pak se nějak podařila hlavička, pak dál ramínka a už malou vytáhly ven..to bylo 10.7. ve 3:53 ráno.. nastřihli mě hned dvakrát, z toho jednou jsem měla pocit, jako když se stříhá dlouhý tvrdý karton.. navíc jsem při tom neměla kontrakci, sestra říkala, ať při kontrakci tlačím, ale jak jsme je ztráceli, tak jsem kolikrát tlačila i bez ní. Malá neplakala, drželi ji za jednu nohu, chudinku, šňůru kolem krku. Přiložili mi ji jen na chviličku a zase ji odnesli pryč kvůli klimatizaci či co…mrzí mě, že jsem si nemohla vychutnat první dojem z malé dýl, ale upřímně jsem byla strašně vyčerpaná a naprosto bych si to neužila, vyčerpaností se radostná agonie až tak nekonala. Pak přišla POSLEDNÍ kontrakce na porod placenty.. pak doktor a prohlídka těma hroznýma velkýma zrcadlama, to jsem měla pocit, že je snad nekonečný.. no a pak stejně nekonečné šití. Pak jsem usnula, nechali mě na sále až do 12ti dopoledne, protože nebyl volný pokoj na šestinedělí, což nebylo nic moc, protože na koze nešlo si natáhnout nohy, ale alespoň jsem si mohla trochu odpočinout. Musím pochválit manžela, celou dobu porodu byl neskutečnou oporou, u porodu stál u nohou, dokonce jsem se o něj zapírala.. myslím, že bez něj bych to nezvládla.

třetí porod

Ahoj, když jsem byla těhotná, ráda jsem si četla příběhy ostatních maminek, těch co už mají po porodu. Já jsem měla dva velmi rychlé porody. Poprvé mi v 4.30 praskla voda a v 7.55 se malá narodila. Podruhé jsem měla pocit kolem 16. hod., že začínají kontrakce, ale sestřička mě ubezpečila, že se mýlím. V 17.30 mě raději prohlédla lékařka a v 17.50 se narodil chlapeček. V obou případech už jsem naštěstí byla v porodnici. Takže uznáte, že jsem neměla důvod bát se třetího porodu. Je pravda, že po celých devíti letech a navíc mi je přes třicet. Do porodnice jsem nastupovala po bezproblémovém těhotenství, ale miminku se nechtělo ven, takže se muselo vyvolávat. Ráno v 8 jsem dostala tabletku a zavolala manželovi, aby přijel. V půl 11 mi praskla voda, kontrakce zesílily, ale malá byla špatně natočená. Malá komplikace, ale zvládli jsme to a pět minut po 12 byla mezi námi. Tím bohužel porod nekončil. Měla jsem velkou ztrátu krve, protože mi při nástřihu hráze porušili cévu, která se nedařila zašít a navíc jsem měla přirostlou placentu. Ztrácela jsem vědomí, takže pod narkozu a všechno se dalo do pořádku, když jsem spala. Operace proběhla až po zašití, tak to hezky oteklo a špatně se hojilo, ale vlastně to celé dobře dopadlo. Holčička byla větší, než se předpokládalo. Celý tým doktorů měl plné ruce práce. Chovali se opravdu jako tým a proto asi ten šťastný konec. Dneska jsme obě zdravé a celá rodinka spokojená.

Jak Beátka na svět přišla

Dneska je tomu právě tři týdny...Začnu vyprávění tím, jak jsme s manželem řešili různé scénáře, kdy to přijde, kdo pohlídá Matýska, jak to půjde rychle a jestli stihne být u porodu. Bylo to napínavé, navíc jsme neznali pohlaví děťátka, a těšili se o to víc:) V sobotu 20.6. jsem byla dopo v poradně, na porod to nevypadalo. Přes den jsem byla ale hodně unavená a krvácela. Kolem půlnoci jsem cítila silné bolesti v podbřišku, ale ty jsem měla už třetí den, předpokládala jsem, že je zase zaspím a usnula. V půl druhé mi praskla voda, vzbudila jsem manžela a ten se slovy:\"Teď ne.\", se otočil a spal dál:) Zavolala jsem našim, bydlí 120 km od nás, sebrali auto a jeli. Při prvním porodu jsem si před odjezdem do nemocnice stříhala nehty, holila nohy a podobně, nyní jsem uklízela nádobí z myčky, rovnala hračky, chystala věci pro malého. Jak veliký rozdíl Do porodnice jsme dojeli ve 3.30, kontrakce po 4 minutách. Ve 4.00 mě prohlídl doktor, otevřená na 4 cm, dostala jsem Yal a šla do sprchy. Tam jsem strávila asi hodinu a můžu říct, že teplá voda mi hoooodně ulevila. U prvního porodu jsem měla kapačku a skoro neustále monitor, tak to nešlo. V 5.20 stále na 4 cm, kontrakce už hodinu po 1.5 minutě. Zděsila jsem se, že to nepostupuje. Asi za 15 minut jsem měla pocit silného tlačení, otevřená na 8 cm! A v 6.12 byla Beátka na světě! Bylo to krásné a neskutečné, měla jsem šílenou radost, že je to holčička, tatínek se dojímal stejně a přestože tento porod bolel víc než ten první, který byl s epidurálem, byl snad ještě hezčí. Moc jsme si to s manželem užili, všichni na nás byli moc milí. Je to nádherný pocit, být maminka dvou dětí, každý den mě naplňuje obrovskou láskou a štěstím

porod Deníska 1.7.2009

Tak se s Vámi podělím o zážitek s porodu. Byl to můj druhý porod. 1. byl v roce 2005. Jelikož jsem byla už 41+3 nastoupila jsem do nemocnice na vyvolání. V 10h. jsem šla do poradny na monitor a pak na příjem v 11h. mi zavedli tabletku, vlastně rovnou dvě, protože se doktorovy nějak nedařilo tabletu zavést. A nic. Ve 3h. další tabletu to už jsem cítila slabé kontrakce asi poslíčci. V šest večer mi řekli, že mi dají tabletu abych se vyspala, aniž by mě prohlídli. šla jsem za sestrou a chtěla aby se na mě někdo koukl, jestli se něco děje nebo ne. Sestra na mě koukla a řekla, že nález je pořád stejný. At si dám sprchu a jdu odpočívat. šla jsem do sprchy a odešla zátka, vyšla jsem ze sprchy a něco ve mě luplo a začala mi téct plodovka. To bylo něco po půl deváté večer. Začali silné kontrakce po třech min. Sestra mě napojila na monitor na 20 min. mezitím přijel manžel a šli jsme rovnou na sál. Hodně jsem krvácela anutilo mě to tlačit ještě než jsem měla. Nestačili mi dát ani klyzma a oholit. Bohužel mě nenastříhli, tak jsem se potrhala. Denísek se narodil ve 21:48 měl 50cm a 3670g. To je přibližně za hodinu po tom co mi praskla voda a začali silné bolesti. Byla to rychlovka, já už počítala s tím, že budu rodit až druhý den..

Holky prosím Vás koľko dní pred porodem ste cítili takové ty dost silné poslíčky.Hlenová zátka mi už odešla a břicho pořád bolí a tvrdne.Už som dosť unavená

porod našeho Ondráška 2.7.09

ráno ve 2,30 hod mě chytly bolesti a furt jsem si říkala, že dokud to nebude víc jak hodinu tak nepojedu. Když jsem vydržela 1,5 hodiny vzbudila jsem manžela a volali jsme tchýni aby přijela pohlídat Anetku. Do porodnice jsme se dorazili v 5 hod, začali jsme vypisovat papíry a dali mě na monitor. V 6,30 hod kdy byly bolesti po 5 minutách mi píchli vodu a od té doby to začalo být zajímavější . Dali nás s manželem na por. sál, skákala jsem na míči, chodila do sprchy a manžel furt na mě abych měla v 8 hod hotovo - to jsem se ještě smála. Ale musím uznat že to bylo rychlejší než jsem si myslela, ale nebyla jsem tak statečná jako při dcerce - nechala jsem si něco píchnout do zadku abych necítila takovou bolest a pomohlo mi to v tom, že kontrakce přešli rovnou na tlakové bolesti a během chvíle jsem měla pocit na tlačení (zkoušeli jsme bez nástřihu, ale nešlo to a dr nechtěli riskovat velké natržení, tak mě nastřihli). V 9,12 hod na 2 zatlačení (od zklouznutí hlavičky do por. cest) byl Ondrášek na světě , manželovi nechali přestřihnout pup. šňůru, popsal si ho a musím panu doktoru a paní doktorce moc poděkovat, protože šití jsem vůbec necítila a můžu normálně sedět (mám 5 stehů). Celkově jsem v pohodě po porodu, při Anetce jsem byla furt bolavá-dlouho jsem nemohla sedět, špatně se mi chodilo a teď je to super VELKÉ DÍKY SLÁNSKÉ PORODNICI, DOKTORŮM, SESTRÁM A POR. ASISTENTŮM KTEŘÍ SE O NÁS BEZVADNĚ STARALI CELÝ POBYT

Zkusil někdo z vás porod do vody????

Docela o něm uvažuju ale vím tak nějak jen co čtu v časopisech není tu někdo kdo takhle rodil? Prosím kdyby jo tak mi písněte

České Budejovice,Tábor,J.Hradec

Holky kto rodil v týchto porodniciach napíšte mi prosím ako ste boli spokojené.Moc krát ďakujem

Mé 3 porody

První porod jsem zažila před 16 lety v době, kdy mi bylo 19 let.Žádné kurzy tehdy nebyly, takže pojem křížové bolesti jsem slyšela až po porodu. V pátek večer mě začaly bolet záda a já celou noc prochodila.Druhý den to samé, to už jsem ovšem nechodila,ale klečela v divné poloze ve sprchovém koutě.Manžel se na mě už nemohl dívat a zavelel, že jedem do nemocnice, kde mi píchnou injekci na můj skříplý nerv v zádechKdyž mě dovezli do porodnice a já protestovala, že chci na chirurgii,že mám skříplý nerv,dlouze se smáli. Bohužel jen do chvíle, než jsem jim začla na vyšetřovacím lehátku rodit.Za 5 minut byla 5 kg Bára na světě.Další porod proběhl necelých 11 let po prvním.Všechny těhotenství byly rizikové,takže když mě začala téct plodová voda v 37 týdnu,nijak mě to nepřekvapilo.Ráno jsem zašla ke svému gynekologovi,aby se na to podíval jestli je to plodová voda nebo rozteklý včerejší čípek, jen řekl, že když chodím do rizikové poradny v nemocnici,tak ať jdu tam.Po cestě domů jsem si ještě zašla nakoupit, ale frontu ve spořitelně jsem již nedala.Manžel opět zaperlil větou, tak si lehni,třeba to přejde.Nepřešlo a Matěj se narodil v 9 hodin večer.Na to,že jsem rodila v 37 týdnu malý vážil 3250/49.Třetí a poslední porod byl ze všech nejhorší.Večer jsem se už cítila nějak divně(dneska vím,že je to vysokým tlakem).Ve 2 hodiny ráno praskla voda a manžel utíral loužičky a ptal se,jestli to nemůžu nějak zastavit.Chlapi. Do porodnice jsme dojeli ve 3 ráno a manžel, který nechtěl být u porodu, že tedy zůstane.Doktorka prohlásila, že to bude odpoledne.Manžel opět nezklamal svoji větou, víš co, já mám malou svačinu,já radši půjdu domů, měl bych hlad. Tak mě tam zase nechal.Po 6 hodině ráno se měnily doktorky a přišla úplně nová doktorka těsně po škole.Místo toho,aby se mě věnovala,baštila chlebíčky se sestrami a seznamovala se s personále. Já sama na sále, zapojená na infuze,nohy v koze.Jedinkrát přišla,zvýšila dávkování v kapačce, položila mě nabok,takže jedna noha visela v postroji a druhá na lehátku.Opět křížové bolesti,bez pohybu,já ji nenáviděla,že musím ležet.V 9 ráno šílený tlak na konečník a nikde nikdo.Poprosila jsem uklízečku,která zrovna vytírala porodní sál,aby někoho zavolala,že rodím.Přišla sestřička praktikantka, která mě odrodila.Kája měl 3300/49 cm.Zašívala mě hodinu.Manžel prohlásil,že je malá ošklivá, prý vypadá jako jáMěla otlačený nos.Tož tak moje porody a manželovy slovní perly.

Úlevová poloha

Kamarádka by potřebovala poradit - v 1. době porodní ji PA šoupla na žíněnku, klečela a na loktech a zadek musela co nejvíce tlačit nahoru směrem k PA a ta jí roztahovala půlky od sebe. Prý to bylo něco otřesnýho, brečela při tom a bolí ji z toho hrozně kostrč a vůbec páteř. Je to prý horší než šití, ta záda. Nevíte některá, za jak dlouho by tyhle bolesti měly odeznět nebo co by jí na to pomohlo? A je nějaký speciální název pro tuto polohu? Díky

Narození Tomáška

Náš uzlíček Tomášek se narodil 4.6. v 8:58. V jednu hodinu v noci jsem se vzbudila a cítila pobolívání břicha, když jsem vstala v 1:30 na záchod praskla mi voda. Rychle jsem vzbudila manžela a běžela do sprchy. Když jsem tam tak stála a voda pořád tekla, tak jsem si u toho oholila nohy a manžel zatím po mě uklízel loužičky po bytě. Ve 3:30 jsme dorazili do porodnice, kde mi řekli, že jsem otevřená na 3cm, bolesti jsem měla po 5 minutách (ne nijak veliké) a poslali mě na pokoj pro 1. dobu porodní, manžel jel zatím domů. V pět hodin už jsem musela pochodovat po pokoji. Vlezla jsem si do sprchy, aby se mi ulevilo. A to začaly teprve ty pravé bolesti, okamžitě po dvou minutách. V 6:30 jsem byla otevřená na 3cm, jsem si říkala, že tam zkejsnu pěkně dlouho. To už za mnou přijel manžel. A pak to šlo strašně rychle, v 8:00 už jsem byla otevřená na 8cm a pomalu jsme se přesunuli na porodní box. V 8:30 jsem mohla začít tlačit, maličký krásně postupoval směrem ven. Sestřička říkala už jenom 2 či 3 kontrakce a je venku. No a najednou tam přiběhla doktorka a začali všichni hrozně lítat. Mrňouskovi začaly padat ozvy a tak ho museli vyndat kleštěma. Když se narodil začal hned krásně křičet, měl 3350 g a 49cm. Naštěstí je všechno v pořádku a po pěti dnech v porodnici nás pustili domů. Ještě jsem měla problémy s odloučením placenty, po 45 minutách, kdy jsem ležela na koze s roztaženýma nohama, nastřižená až na prdel , už chtěli volat anesteziologa. Pak přišla ještě paní doktorka a placenta naštěstí vyšla ven. Po porodu jsem teda myšlenky na druhé mimi určitě neměla. Ale musím říct, že jsem na to hned zapoměla. Manžel byl naprosto úžasný, hrozně mi pomáhal při porodu i po něm. Je mojí velikou oporou. Sám přiznal, že teď vidí všechno úplně jinak a hrozně si mě váží.Myslím, že na prvorodičku byl porod 8 hodin super. Až na ty kleště to byl zážitek.

Císařský řez

Našla jsem článek o císaři,třeba někoho bude zajímat.http://zdravi.centrum.cz/zivotni-styl/2009/6/15/clanky/cisarsky-rez-zvysuje-alergie/

porod

holky tak jsem si našla chvilku času,abych se s Vámi podělila o náš porod. Celé těhotenství jsem měla téměř bezproblémové až na první 4 měsíce, kdy jsem celé dny zvracela při pomyšlení na jídlo..... poslední 2 týdny před porodem jsem méně cítila pohyby miminka. Můj doktor mě tedy odeslal na rizikové těhotenství, tam mi řekli vše v pořádku, pokud se nerozrodím další kontrola za týden. Jenomže ještě ten den po kontrole mi bylo už nějak divně. Pohyby jsem cítila stále méně. 5.4 v neděli to začalo. Celé dopoledne se mi chtělo zvracet, bylo mi nějak zvláštně, ale nemyslela jsem si, že pojedeme do porodnice (termín jsme měli až 14.). Po obědě mi začali bolesti, ale manželovi jsem zatím nic neřekla, bolesti nepřestávali a já začala běhat na záchod s průjmem a odtékala mi zátka. Sprcha ani postel mi nepomohli, ale i tak jsem si šla ještě sednout na zahradu, bolesti byly čatější asi po 5 minutách. Na večer jsme ještě čekali návštěvu tetu a moji babičku. Jenomže bolesti stále více sílily, tak jsem se šla ještě rychle osprchovat (nohy jsem si už nestihla při bolestech oholit ) a dobalit ještě tašku. Nakonec před 7 večer jsme jeli do porodnice, s tím že nás ještě určitě pošlou domu. V porodnici mi natočili KTG, ale malá se jenom malinko hýbala. Stále jsme ještě nevěděla, jestli pojedeme domu nebo jestli si mě tam nechají, potom mě vyšetřila doktorka a to už jsem byla na 4 cm otevřená...takže rodímeManžela sestřička poslala pro tašku nevěřil, že rodím. Převlekla jsem se a odešli jsme na porodní box. Celou dobu mi točili KTG, voda neodtékala, bolesti jenom v podbříšku,ale stále častější a silnější. Praktikantka studentka byla stále s námi a byla super. Já se svírala v bolestech a manžel se s ní bavil, že zubař je horší než porod.Po 2 hodinách porodu téměř žádné změny, to už bylo divné i mě. Najednou kolekm mě bylo více lidí. Od této doby si toho už moc nepamatuju, doktor do mě strčil snad celou ruku a pořád něco prohmatával. Nakonec ortel zněl patologický plod, tak rychle mi píchly vodu a připravili na akutní císař. Prý jsem si dokonce i zakřičela ale to si nějak nepamatuju. Netrvalo to moc dlouho a už jsem ležela na porodním sále a pamatuju si jenom, jak se mě sestřička ptá:\"chce se Vám spát?\" a pak jsem se probudila až na pokoji s bolestmi. Malou museli ihned oživovat (začala dýchat sama až 5 minutu), byla bledá, protože měla jsenom polovinu krvinek. Odvezli ji na dětskou JIP do inkubátoru a manžel ji mohl vidět jenom pár minut.Naši Nikolku jsme viděli až druhý den odpoledne, kdy jsme ji šli navštívit. Ležela chudinka v inkubátoru sama a já jsem brečela jak slon. Musela dostávat infuze s krví, jinak témeř žádné problémy neměla. 4. den večer jsme zkusili kojit, byl to nepopsatelný pocit, byla jsem šťastná, že si ji konečně můžu pochovat.Bohužel musela jsem brzy odejít protože vezli nedonošená dvojčata. Ráno jsem nesla mléčko, ale malá už tam nebyla, přestěhovali ji na mediál do postýlky, kde jsem se o ni chodila starat,kojit,chovat....Byl to úžasný pocit, naštěstí velmi dobře prospívala a druhý den putovala ke mě na pokoj. Tam jsem si to s ní už začala užívat a těšit se domů. Čekali jsme pouze na výsledky, aby jsem mohli domů, ty bohužel nic nezjistili, takže nevíme, proč se narodila s polovinou červených krvinek. V porodnici jsme si pobyli 10 dnů.Tak to byl náš příběh naší Nikolky, teď už si užíváme všichni a jsme šťastní, že máme naši holčičku. Moc děkuji manželovi, který byl mou velkou oporou před i po porodu a celému personálu zlínské porodnice, kteří se o nás perfektně a profesionálně starali.Omlouvám se za tak dlouhý příspěvěk, shrnula jsem jen to nejdůležitější

Porod Adrianek

Pokusím se sepsat náš den A:-).Do porodnice jsem nastoupila 1.6. Nejdříve jsem čekala asi hodinu na ambulanci na přijetí a pak jsem byla poslaná na oddělení šestinedělý.Zatím ještě neměli volný pokoj, tak jsem se ubytovala v jídelně a začala si vyřizovat předoperační vyšetření.To trvalo až do pozdního odpoledne.Ubytovali mě na pokoji s holčinou, kterou čekal císař hodinu přede mnou, to bylo super.Celý večer jsme to spolu řešili a navzájem se uklidňovali.Měla jsem strach, že neusnu, ale dostali jsme nějaký injekcičky a spinkali jako miminka.Ráno nás vzbudili, poslali do sprchy a kolegyně jela.A já čekala na pokoji s Tomášem, až si nás odvezou na sál.Byla jsem celkem klidná.Takový smíšený pocity.Hrozně jsem se těšila na malou, ale zároveň se bála.Jestli někde uslyším větu:\"Císař nebolí\"., tak mile ráda vysvětlím, že je to pěkná hovadina.Chtěla jsem poloviční narkózu, takže opichování páteře.Nic moc pocity, jak ta jehla rejdí hluboko v zádech, ale rozhodně nemůžu říct, že by to bylo nějak moc bolestivý.Celou dobu jsem mohla hejbat palcema u nohou, takže myslím, že to na mě úplně nezabralo.Prostě celá ta operace bolela.Lítala jsem na lehátku ze strany na stranu, jak se snažili malou dostat ven.Tomáš mi seděl u hlavy držel za ruku a potřebovala jsem , aby na mě mluvil, aby jsem se mohla aspoň trochu soustředit na něco jinýho, tak jsme mluvili o Beníkovi, až mu malou dovezeme domů, jaký budou kamarádi:-).Malá byla venku během chviličky.Taťka šel umýt, zvážit malou se sestrou a pak mi ji přivezl v postýlce k hlavě, aby jsem na ni viděla.Bolelo to čím dál víc a ani jsem se pořádně nemohla soustředit na Adrianku.Ležela neplakala, koukala se kolem sebe a měla úplně křivýho nosánka otlačenýho od žeber.Tak mě napdalo, že si ji určitě poznám, že mi ji nevymění:-)Poprvé mi ji donesli na kojení ve tři odpoledne.Malá se narodila 8:51.A v tento moment byla taková ta první euforie.Obrovský pocity štěstí, kdy jsem si ji mohla pořádně prohlídnout a nabažit se ji.Byla nádherná.Moje.Další noc jsem neusnula.Pořád jsem musela myslet na malou a nemohla jsem se dočkat rána, až mi ji přinesou a až přijde rehabilitační sestra a já budu moct vstát, abych se mohla o malou starat a mít ji u sebe.Realita byla trošku jiná.Vstát nebylo jen tak.Pořád jsem omdlívala a bříško strašně bolelo, ale ten malej uzlíček byl obrovský důvod proč to dokázat.Odpoledne jsem už \"mašírovala\" do sprchy.A rozhodně vím, že to všechno za to stálo a šla bych do toho znova.Snad jste se dočetli až do konce.Pořád jsem psala a psala a nemohla to ukočit a to jsem ještě spoustu dojmů vynechala.

Kamarádčin porod

Holky, nevěděla jsem, kam to dát, tak to dávám sem. Do blogísku jsem sepsala jeden příběh s moc hezkým koncem http://blog.babyonline.cz/danka---poeticka-stranka/clanek/892/

Muj problem

Skoro už mam rodit, termín je 15 června. Jen ze porodni sál v porodnice kde jsem registrovaná je uzavřený akurat do 15.06. Ted nevím co s tím a kudy mam se obrátit jestli se porod začne dřív. Co mě můžete poradit?

Stehy

Ahoj holky jak dlouho z vás po porodu vycházeli stehy po šití hráze? Pořád ze mě vychází dneska jsou to 3 týdny.Napadlo mě jestli tu vyrážku nemůžumít z toho

konec

tak v úterý jsem byla na kontrole po šestinedělí, všechno v pořádku, večer byl už i první sex no a řeknu vám, jak tu psala lendy, že si připadala jak panna, tak to je trefný ...no ale podruhý už to bylo o dost lepší a tak myslím, že to po týhle stránce bude jak dřív, spíš lepší :)

šestinedělí

holky,kdy jste začaly mít menstruaci po porodu ?? Já mám 5 týdnů po porodu a včera jsem začala tak trochu krvácet,jako menstruace..Očistky po porodu jsem měla tak 3 týdny..nevíte co to může být ??

Koupání

Holky kdy jste se po porodu koupali? Já bych se tak naložila do vany to rychlé sprchování není nic pro mě

krevni obraz

Ach jo, holky, me fakt trefi, ted mi volal doktor kvuli kontrolnimu odberu krve, no mam prej silene nizky hodnoty, skoro vsechny latky 3krat pod nejnizsi hodnotu. a zase prudil at jim zelezo, jak ja nesnasim polikani prasku

Kontrola

byla jsem na kontrole po šestinedělích,vyšetření strašně bolelo a po něm jsem krvácela,snad bude vše v pořádku a výsledky cytologie budou za měsíc.

:((((

Lidi, tak jsem četla pár příspěvků, a jako že z porodu mám hrůzu snad odjakživa, tak po přečtení těchto příspěvků na mně padla hrůza přímo absolutní :( mám středně těžkou skoliozu, se kterou se léčim od 8 let, ted je mi 26, nosila jsem 7 let korzet, byla jsem několikrát v lázních a mam za sebou asi tak milion rehabilitací, ale záda bolí jako pes, jsou i dny, kdy bych tady nejradši nebyla, a pak zas dny, kdy je to celkem OK, a to můžu fakt říct, že na cvičení nekašlu, ono mi to totiž donutí...Nedokážu si ani v tom nejoptimističtějším snu představit, že to těhotenství přežiju :( Dítě ovšem chci!!!!!to samozřejmě, ale...no právě, to ALE....:(

:((((

Lidi, tak jsem četla pár příspěvků, a jako že z porodu mám hrůzu snad odjakživa, tak po přečtení těchto příspěvků na mně padla hrůza přímo absolutní :( mám středně těžkou skoliozu, se kterou se léčim od 8 let, ted je mi 26, nosila jsem 7 let korzet, byla jsem několikrát v lázních a mam za sebou asi tak milion rehabilitací, ale záda bolí jako pes, jsou i dny, kdy bych tady nejradši nebyla, a pak zas dny, kdy je to celkem OK, a to můžu fakt říct, že na cvičení nekašlu, ono mi to totiž donutí...Nedokážu si ani v tom nejoptimističtějším snu představit, že to těhotenství přežiju :( Dítě ovšem chci!!!!!to samozřejmě, ale...no právě, to ALE....:(