Můj POROD - nové diskuze

máme za sebou

od neděle šestinedělí....huráááá

porodnice pardubice

maminky prosíím prosíím jake mate skusenosti z porodnici v pardubicich za 5 dní mam termin uz tet mam slusne poslicky a chystam se do porodnice do paardubic neni treba lepsí v chrudimi??dekuji moc maminecky

Novorozeňátka

Ústecko: Sophie Stibarová, Lukáš Mašek, Kryštof Nachtmann, Filip Belica, Kryštof Martinů, Ema Duherič, Loren Kotai, Kristýna Mergl, Eliška Pytlíková, Jakub Český, Kateřina Kočárková, Gabriela Černá, Eliška Volfová, Tereza Strýčková, Tomáš Zrůst, Viktorie Lukáčová, Daniela Burešová, Albrecht Kulka, Matěj Zradička, Dominik Dörner, Melisa Trezesniewka, Veronika Fryčová, Antonín Krátký, David Müller, Tran Thi Pham-Thi, Denis Uličný, Kateřina Horváth, Eva Kicová, Jakub Hornik, Nikola Poustecká, Natalie Jandová, Adam Otcovský, Libuše Roučková, Markéta Žížková, Antonín Dudek, Eliška Kovaříková, Sofie Šichová,, Jiří Gubanič, Tomáš Milka, Rilip Pačs, Johana Paterová, Jakub Ferkl, Tina Balážová, Karolína Horníčková, Šárka Zeusová, Lucie Havlíková, Jan Kail, Nikolas Berky, Ella Slezáková, Milan Horváth, Jan Kubát.

Jak Leontýnka na svět přišla

Včera nás konečně pustili dom tak dokud malá spinká tak musím popsat svoje zážitky. No větší bolesti mě začly až tak kolem 5.té hodinky, ale furt byly nepravidelný tak sem si říkala že mám ještě dost času. U Kristýnky mě praskla voda a byla jsem bez bolestí, ale vodu mi tam nikdo nevrátí že, kdežto nějaký bolesti se klidně můžou zastavit. No kolem šestý už to začlo bolet trošku víc, tak jsem si říkala že radši zavolám mamce ať může pohlídat Kristýnku. Mamka zrovna v šest končila v práci, takže to krásně vycházelo, no kolem půl osmé ju Martin dovezl. Uvařili jsme si kafe a kolem půl deváté jsme vyrazili do porodky. To už jsem měla bolesti po 4 minutách a docela jsem je musela prodýchávat. Pak už běžnej příjem, natočili mě ozvy cca 20 minut, pak nějakej blbej dotazník, no pak mě koečně vyšetřil mudr. a byla jsem otevřená na 6 cm (z 10.ti) takže jsem měla už víc jak půlku za sebou, jupí!!!! Kolem půl desátý nás zavedli na předporodní pokoj, skočila jsem si do sprchy, ale teplá voda mi moc nepomohla. Pak už se bolesti docela zkracovali, zhruba tak po 2 minutách asi půl minutky dlouhý. Martina jsem zaměstnala měřením času mezi kontrakcema. NO a za chvilku jsem si říkala že si ještě skočím na velkou. A ještě jsem si říkala že musím opatrně, aby na mě nepřišlo tlačení zrovna když tam budu sedět. To se ví že to tam na mě přišlo. Tak Martin zazvonil na sestřičku já jsem se mezi kontrakcema došoupala na postel, tam mě vyšetřila a šlo se na sál. Vlezla jsem si na křeslo, ještě jsem si poručila jak mi ho mají vypolohovat, no a protože mi furt ještě nepraskla voda tak mi ji asistentka praskla a já mohla začít tlačit. Masírovala mě hráz olejíčkem, aby se hlavička lepší prořízla a nemuseli mě nastřihnout. Tak jsem teda zabrala a ono kupodivu to šlo!!! U Kristýnky jsem hodinu tlačila než byla vidět hlavička a tady jednou a už byla venku!!!Pomalu jí oddělali z krku lehce omotanej pupečník a já jsem ještě asi 2 x zatlačila a Leontýnka byla venku! Fakt teda když neprdne voda předem, ale až v průběhu porodu nebo prostě co nejpozdějc je ten porod takovej klouzavej a jde to lehčeji. No pak mi ji dali na bříško a společně jsme čekali na placentu. Sem si říkala, zasejc je to asi do manželovi rodiny tmavý vlásky, velký kukadla a měla jsem pocit hrozný něhy a lásky k té malé kočičce, prostě takový překvapení a euforie, no krása! Placenta přišla asi za 10 minut, to jsem jenom jednou zatlačila a byla venku. Pak následovalo šití, protože jsem se trošinku párla, ale nic hroznýho, no 5 stehů! a všechny venkovní takže jsem je potom skoro ani necítila a hned jsem mohla sedět! Mezitím ořetřovali Leontýnku a Martin na ně dohlížel a dělal první fotečky. Pak teprve přišel doktor pogratuloval nám a my jsme se opět přesunuli na náš předporodní pokojíček, kde jsme se oba kochali naší malou. Tam jsme strávili asi hoďku, Leontýnka se trochu už ode mě napila a potom jsme se sbalili a odveleli nás na oddělení šestinedělí, kde nás Martin s malou na rukách doprovodil. Chtěla jsem malou hned k sobě, páč to stejně člověk nespí jak jsou hormony rozbouřený, tak jsem si dala malou do postýlky co byla vedle postele a s Marťou jsme se rozloučili a bylo po všem.Fakt krásnej a rychlej porod, to bych přála každý takovejhle zažít. Když si zpětně vezmu jak jsem se s Kristýnkou trápila tak tohle byla fakt brnkačka. A teďka už nejsem ani moc utahaná, malá teda v noci zlobí takže se opět asi 2 roky nevyspíme, ale cejtím že teďka sem psychicky daleko víc v pohodě než u Kristýnky. Fakt nebe a dudy.

Antikoncepce při kojení - CERAZETTE

Ahoj holky, chtěla jsem se zeptat, zda nemáte zkušenost s touto antikoncepcí? Můj dr. na ko po šestinedělí říkal, že ji mám začít užívat rovnou, ale podle příbalového letáku se má začít užívat až první den menstruace. Menstruaci jsem zatím nedostala, tak nevím, jestli na ni čekat( někdy prý trvá, než se po porodu znovu objeví) nebo dát na dr. ... nerada bych našemu chlapečkovi pořizovala hned sourozence A když už jsem u toho. kdy se u vás objevila po porodu první menstruace?

Porodnice Plzeň Lochotín

Holky vy které máte zkušenosti z této porodnice, nevíte jestli tam dávají epidurál nebo to odmítají??? Článkům o porodnicích moc nevěřím, podle toho co psali o Mulačích..

Můj druhý porod

Ahoj mám trochu času, tak písnu jak probíhal můj druhý porod. Ještě vzpomenu na první v roce 2005, od toho porodu jsem se hrozně bála dalšího, protože jsem byla asi 2 dny otevřená jen na 3 cm, pak mi dali infůzi na vyvolání, na té jsem byla 8 hodin a pak Terezku ze mně vytlačil doktor se sestrou a nakonec skončila Terka v Ostravě s křečemi a byla přidušená. A já měla celou dobu jen bolesti v zádech a necítila žádné stahy.No a jen kvůli Terce aby nebyla sama jsme se rozhodli pro další dítě. Celý rok před tím jsem běhala po doktorech a na rehabky a snažila jsem se aby mi někdo napsal že ty moje záda po nehodě v roce 2000 nejsou v pořádku a že by bylo lepší rodit císařem, ale nikdo mi to nenapsal.Jen mně moje doktorka dva týdny před porodem předala už k lékařům v nemocnici, ať si mně tam kontrolují, i kvůli mé těh. cukrovce. Tak mi chtěli vyvolávat porod už o týden dříve, ale bála sem se tak sem říkala, že počkáme do termínu a jak nic tak pak vyvoláme. A ono nic tak mi dali vybrat kdy chci přijít. 8.10. jsem měla termín tak sem to nechala na ten den, i proto že Terka je 9.10 tak aby to nebylo v jeden den.Ráno o půl 8 mi zavedli tabletku, za hodinu jsem cítila mírné jako menstruační bolesti, za další hodinu už mi šla bolest do zad, ale zatím v klidu. V 11 hodim mi píchnul vodu. V 13 hodin jsem byla na 3 cm a řekla jsem si o epidural, protože jako u prvního porodu, jsem měla jen polesti v zádech. Pak přišel manžel a na dvě hodiny po epiduralu jsem měla klid. Pak jsem jen chodila do sprchy, kde jsem seděla na balóně a nahřívala si břicho a záda. V 17 hodin jsem byla pořád jen na 3cm, tak že mi dají infůzi. Bála jsem se ale manžel byl se mnou a u každého stahu jsem mu tak stlačila ruku, že se divím že ho pak nebolela.Napíchli mně a bolesti se zvětšily. V 18 hod. jsem poprosila o další epidural, ten zabral na hodinu, ale pak povolil a teprve jsem ucítila ty pořádné stahy, které jsem necítila ani u prvního porodu. To už mně nutilo tlačit. Byla jsem otevřená na 8cm, ale jak přišel primář a řekl že mám zkusit tlačit, tak nic. Hlavička nešla dolů. Tak jak asi u prvního porodu. Takže musíme udělat císařský řez, řekl primář. Tak mi dali injekci, aby stahy přestaly a vezli mně na operační. Tam jsem byla při vědomí a cítila jen takové tlaky. A za půl hodiny v 20.12 byl Vojtíšek venku. Pak jsme strávili v nemocnici 10 dní, Vojta měl málo cukru, protože moje těh. cukrovka způsobila, že jeho slinivka nemusela vyrábět tolik inzulínu jak byl ve mně a jak nás odstřihli tak mu tak nepracovala jak měla. Naštěstí se to pak spravilo. Jen si tak říkám, že už podle zprávy o prvním porodu mohli zjistit že mi to nepůjde a udělat hned císaře a nenechat mně zase tolik hodin trápit, ale hlavně že už je to za mnou a nikdy více. I když, kdyby průběh prvního porodu, byl jako ten druhý a porodila bych normálně, tak by se to dalo vydržet i víckrát, ale takhle při dnešním zdravotnictví, kdo ví co by bylo u třetího porodu. Nicméně jsem pak byla na pokoji s 18-ti letou holčinou, která měla dvě hodiny bolesti, pak ji dali epidural, tak dvě hoďky spala a pak už jí brali, protože byla úplně otevřená. Takže někdo to má za sebou hned a to přeju všem maminám, ať se dlouho netrápí a mají to hned za sebou. Tak štěstí.

sex před koncem šestinedělí

Ahoj holky, chtěla bych se zeptat, jsem po císaři, už nekrvácim a dokonce šestinedělí mi zbývá 11dní. Myslíte, že bych ho už mohla porušit a milovat se svým mužem? Jak jste to měly vy?

Kačenčin příchod na svět

V sobotu v podvečer (14.11.) jsem tu napsala, že se v neděli chystáme na plánovaný příjem, jenže jsem netušila, že to vezme tak rychlý spádŠla jsem spát po deváté večer, Marťa jako obvykle už dávno spal, podezřele často jsem chodila čůrat, ale nijak jsem se tím nezabývala. těsně po půlnoci mě něco vzbudilo, no něco cítila jsem takové ucvrkávání a nekontrolovatelné, vstala jsem v ten moment to ze mě valilo, sice ne moc, tak jsem rychle doběhla do vany, tam mě celkem vyděsila krev, ale bolesti žádné, prostě nic, co by nasvědčovalo porodu, uklidnila jsem se a byla přesvědčená, že mi odešla zátka a porod ještě nebude.Dala si sprchu a šla hajnout, no a to bylo špatně, jak jsem lehla začínalo mě pobolívat břicho, pokud jsem chodila nebo stála tak nic. Vzbudila jsem Marťu, ten si myslel, že si dělám srandu a že mám spát, zkoušela jsem znovu lehnout, ale bylo to to samé, hodinu jsem přemýšlela jestli jet nebo ne, stahy byly po půl hodině, ale nic bolestivého prostě se to dalo vydržet a já nechtěla plašit. Nakonec jsme teda jeli, jenže co jsem vlezla do auta stahy začaly sílit a hlavně zkracovat, užne dva do hodiny, ale jeden za 8 minut. Řešila jsem dilema kam jet jestli jistotu v Brně nebo nejistotu v Kyjově, riskla jsem dojetí do Brna, přeci jenom všechna dokumentace a plánovaná sekce byla domluvená tam a navíc znala jsem doktory. Cesta dost rychle uběhla, než jsem se nadála viděla jsem ceduli Brno, asi tak 500 metrů před porodnicí si ale usmysleli policajti, že nás zkontrolujou, říkám si paráda nakonec budu mít i policejní doprovod, ale do smíchu mi nebylo. Zastavili jsme a Marťa hned vyskočil z auta, že rodíme, policajt zkontroloval břicho a mávnul ať jedem. Do porodnice na příjem jsme dorazili kolem půl třetí ráno, na příjmu byla Dr. která mě vyšetřovala ve čtvrtek tak si mě pamatovala, zkukla cesty a hned volala kolegovi a chystat sál. Mezitím mě vycévkovali, natočili monitor a změřili tlak ten je trochu děsil 158 na 96, než jsem se vzpamatovala už jsem byla na sále a Marťa se mnou, rodila jsem císařem a se spinální anestezií-to byl trochu problém 15 minut mě napíchávali, ale nakonec se to z větší jehlou podařilo. Personál na sále úžasný, před tím něž cokoli začlo mě řekli co a jak, myslím průběh nápichu pak už mi bylo jedno co se mnou dělají o ničem jsem nevěděla, akorát mi vadilo to roztažení rukou, v jedné jsem drtila Marťovu dlaň a na druhé jsem měla tlakoměr, v jednu chviůlku se mi udělalo zle, ale Marťa na mě mluvil a to mi fakt hodně pomohlo. Přes roušky jsem nic neviděla, ale ve světlech nad sebou jsem trochu zhlédla co tam se mnou vyvádí. Asi po 5 minutách jsem slyšela takové srkání a hned na to pláč naší dcerky. Po chvilce ji přinesli ukázat, ale já na ni skoro neviděla, dr byla v blbém úhlu a jen slyším jak Marťa říká ta je maličká. sešívání trvalo nekonečně dlouho nebo aspoň mě se to zdálo. Před čtvrtou bylo po všem a já už byla na popoperační pokoji, pěkně se mnou mlela zima, drkotala jsem se jak ratlík, strašně jsem chtěla spát, ale spánek nikde. Malou jsem poprvé pořádně viděla až za 4 hodiny, kdy mi ji přivezli k přiložení, byla tak hezoučká, ale přisát se nechtěla, neotevřela ani kukadla. Pak už jsem jen čekala jak za mnou dorazí ségra s Marťou a malou budou fotit. Sice jsem rodila císařem, ale i tak můžu říct, že jsem měla porod hezký. Jen mě dost trápilo to, že jsem se nemohla rozkojit a malá měla pořád hlad, sice ji dokrmovali, ale mlíčko od mámy je holt mlíčko od mámy.Přístup personálu během porodu a poporodní péče na úrovni, rodit v Bohunicích opravdu doporučuju.

dva vyvolávané porody

V reakci na předchozí příspěvek jsem četla, že vyvolávané porody nic moc, chci se tedy podělit o zážitky z mých dvou porodů, který byli oba vyvolaný. První před 16 lety. Ležela jsem od nedělní půlnoci do středečního rána v nemocnici, důvod trochu odtekla plodová voda, byla jsem na začátku 34 týdne těhotenství a až do té středy mi píchaly injekce kvůli infekci. Ve středu 22.12. mi oznámily, že na porodním sále nikdo není, tak že půjdu rodit o den dříve než bylo v plánu.V půl desáté mě vzali na porodní sál, následovalo holení, klystýr potom připojení na monitor a kapačka na vyvolání porodu. Ve 14:30 se u mě doktoři radili co se mnou, protože jsem se vůbec nechtěla otvírat a kontrakce minimální. Píchli mi vodu dostala jsem nějaké dvě injekce s tím, že pokud do večera neporodím půjdu druhý den na císaře, za půl hodiny jsem dostala ještě jednu injekci, že bych měla nějaké bolesti se říci nedá, protože do těch 14:30 mě bolelo břicho jako při měsíčkách a potom, zřejmě oblbnutá těma roztokama na vyvolání jsem to prospala.Bylo před 17 hod, když jsem otevřela oči a zrovna nakoukla porodní asistentka, zeptala se mě jestli cítím tlak na konečník, řekla jsem,že ne, ale jen co jsem to řekla tak najednou ten tlak tam byl, najednou byla kolem hromada lidí , a že nemám tlačit nato jsem odpověděla, že netlačím, že to jde samo. Syn se narodil v 17 hod. 2300 g a 44cm. Po porodu mě hráz jen zasypali pudrem, že jsem se jen trošku natrhla. Můj druhý porod byl 18.6.2009 taky vyvolávaný, týden 38+4 pro velký plod, tentokrát s přítelem u porodu. Do nemocnice jsem přišla na 7 hod. Následoval monitor, vyšetření, sepsání nějakých formalit a pak čekání až bude volný některý sál.V 9:30 mě vzali na sál, zavedli jednu tabletu v 10 klystýr, (tentokrát jsem nebyla oholena)v 10:30 sprcha a v 11 začli bolesti. Připojili mě na monitor a potom jsem dostala kapačku na utišení bolestí, na zádech se ta bolest nedala vydržet tak jsem ležela i rodila v leže na boku. K porodu jsem přišla prý nachystaná tak akorát na vyvolání. Otvírala jsem se asi tak co 20 min. to 3cm. Před 12 hod.,že už teda budu rodit.PA mi řekla ať si klidně trochu zatlačím a myslím, že přímo letěla pro dětskou sestru, potom jsem párkrát zatlačila a syn 4430 g ,52 cm byl v 11:55 venku. Po porodu jsem dostala jeden steh, prý na památku, protože jsem nebyla zase nastřižená jen trošku jsem se natrhla. Jěště bych chtěla podotknout, že je rozdíl rodit 2 kilové dítě a 4 kilové. Po prvním porodu mi nic nebylo, po tom druhém mě bolelo břicho, zřejmě z toho, že děloha byla velká a bolelo asi to jak se zavinovala. Co se týká otce u porodu byla jsem ráda, že tam se mnou je nejenže mě povzbuzoval, ale i asisoval PA. Nikdy nezapomenu na ten jeho šťastný výraz ve tváři a na to, jak štěstím nevěděl co dřív, jestli koukat na malýho jak ho oblékají a nebo mě hladit a pusinkovat. Co se týká mých porodů tak oproti jiným si myslím, že to byla procházka růžovou zahradou, až na ty strašný bolesti u druhého porodu.

Vyvolavany porod

Tak jsem se rozhodla, ze se vami taky podelim o muj zazitek z porodu. Termin jsem mela 7.10., ale vubec nic se nedelo, kazda kontrola dopadla stejne, vubec to nepostupovalo. Ja uz jsem z toho byla hodne nestastna, tak jsem se na kontrole v nemocnici 14. 10. sverila panu doktorovi, ze uz to chci mit za sebou. Usmal se a rekl, tak vam, maminko, pomuzeme. Udelal mi nejspis tzv. Hamiltonuv hmat, bylo to docela neprijemne, ale ja jsem mu byla v tu chvili vdecna. Zeptal se me, jestli souhlasim s hospitalizaci a vyvolanim a ja s radosti prikyvla. A tak se zacalo sepisovani papiru a mohla jsem si vybrat luzko na pokoji, kde uz cekala jedna pani, taky na vyvolani. Odpoledne mi pak zavedli prvni preindukcni tabletku, ale nic jsem po ni necitila. Pani na pokoji me uklidnovala, ze ji prvni porod vyvolavali 7 dnu . Vecer jsme obe dostali dalsi preindukcni tabletku a to uz u me zacali bolesti, ale jakoby menstruacni. Celou noc jsem lezela v bolestech, vetsinu casu pripojena na monitor, ale dalo se to vydrzet. Mezitim na trech volnych postelich, co jeste na pokoji byli, se vystridalo 5 maminek, ktere prisli a za chvili odrodili. Jen my dve jsme tam lezeli, jako Lazar. Rano prisla pani doktorka a usoudila, ze porodni cesty jsou uz docela pripravene a podala mi indukcni tabletku. Do 20 minut me menstruacni bolesti zesilili tak, ze jsem zacala videt hvezdicky. Nejhorsi na tom bylo, ze jsem byla temer neustale napojena na monitor a tak jsem si nemohla ani ulevit. Epidural jsem vsak stale odmitala, i kdyz se sestricka byla asi trikrat ptat a i pani odvedle rikala, ze ona tedy bez nej ani ranu. Ja vsak byla hrdinka.......... Az do te doby, nez mi v 11 dopoledne podali dalsi indukcni tabletku, to uz jsem myslela, ze mi to urve spodek. Nejhorsi bylo, ze to nebyla bolest v nejakych intervalech, ale v kuse. Jeste k tomu jsem zas lezela na monitoru. Ale to uz jsem o epidural prosila. Sestricka mi prv vynadala, ze je za 5 minut 12 a ze se me uz asi trikrat ptala, navic,ze je anesteziolog na operaci, ale nakonec se slitovala a sehnala mi ho. Po nem se mi neskutecne ulevilo a i kdyz mi po 13 hod. praskli vodu a napojili na infuzi, cim bolesti zas trochu zesilili, tak se to dalo vydrzet. Polehavala jsem na posteli a dokonce jsem chvilema spala. V 15 hodin me prisla vysetrit pani doktorka a s hruzou skonstatovala, ze uz rodim, pry proc jsem nic nerekla? Kdyz ja ale nic zvlastniho necitila! Poslala me jeste do sprchy a tam to zacalo, mela jsem silne nutkani tlacit, a tak me odvedli na sal, kde jsem jeste mela stat a pritlacet. Pak me konecne pustili na porodnicke kreslo a mohla jsem tlacit, jenze ja vdaka epiduralu necitila kontrakce a nevedela jsem, kdy mam tlacit a tak to postupovalo docela pomalu. Tlacila jsem asi 20 minut, museli me i nastrihnout, protoze byl Adamek velikej. Jak jsem se nejvic bala nastrihu, tak v te chvili jsem se nemohla dockat, kdy uz ty nuzky vezme do ruky .Po nastrihu jsem na tri zatlaceni Adamka vytlacila ven. Pupecni snura byla docela kratka, tak mi ho polozili doprostred briska a ja ho drzela a byla jsem nejstastnejsi maminkou na svete .Adamek mel 51 cm a 3700 g.

vzkaz od pavca21

dneska se Pavlínce narodila Vendulka.v 12.28h 49cm, 3100g.trápili ju 13hodin a malá pořád nešla níž tak ji nakonec udělali císařský řez...Všechno ju chudinu bolí a dneska už musí v 21.30 do sprchy.Vůbec se netěší.Všechny zdraví

:-)

tak já se tedy taky podělím, jen ve velké zkratce, když tu čtu ty romány o hodinách a hodinách v porodnici... jako prvorodička jsem porodila od prvních opravdu pravidelných (a opravdu bolestivých) kontrakcí za 3 hodiny 40 minut, hodinu a 40 minut od příjezdu do porodnice já tomu říkám \"můj pohádkový horor\", byly to minimálně dvě hodiny téměř bez špetky kyslíku, protože jak jsem měla dýchání a vše nacvičené teoreticky, tak mi to v praxi vůbec nešlo, při kontrakci jsem musela dýchat buď zhluboka, z čehož mi ale bylo na zvracení, nebo vůbec, což samozřejmě nebylo dobře pro malého, tak jsem se nakonec rozhodla v tom \"rauši\" to kombinovat - dýchat a jak mi začalo být zle, tak zadržet. rozhodně nedoporučuji to takto zkoušet, ale mně to bohužel jinak nešlo byla to ale celkově nádhera - 3x jsme zatlačili (když mi to doktorka konečně dovolila) a malý Mikuláš vyletěl jak špunt! nádhera, dala bych si to ještě jednou...

Kontrola po šestinedělí

V pondělí jsem byla u doktora na kontrole. Všechno v pořádku, za 14 dní si zavolat pro výsledky cytologie. Po zvážení všech pro a proti, jsem si nechala napsat prášky, takže beru Azalii. Docela mě šokovala cena. Jo holt jsem odvykla. No a jak jsem se těšila, že si konečně užiju vanu a další radovánky, tak díky bolavé dásni mám zatím smůlu - respektive je mi jasné, že ani horká vana ani noc plná vášně díře po zoubku neprospěje. Tak holt ještě pár dní vydržíme.

můj porod

Tak se s Vámi taky podělím o svoje zážitky. Celý těhu jsem měla bez problémů, takže jsem nepředpokládala ani žádný komplikace u porodu, ale to jsem se přepočítala. V úterý 1. září ( den po termínu)ráno jsem byla u doktorky, která zatupovala mýho gyndaře v době dovolený. Pěkně se ve mě povrtala au au, ale prý to na porod v nejbližší době nevypadá, vyfásla jsem papíry a doporučení na pátek do špitálu na kontrolu ozev a plodovky a jela jsem domů. Že mě bolely záda, to už jsem brala tak nějak normálně, absolutně mě nenapadlo, že to bude začínající porod. Večer před 19 hod se mě ještě přítel ptá, jak se cítím, jestli nepojedem (chodí totiž pravidelně v úterý s chlapama do hospody),tak jsem mu s úsměvem řekla, že dneska to nebude a s klidem ho poslala pryč. Jen se za ním zavřely dveře přišla první pořádná bolest, bláhově jsem si myslela, že jsou to poslíčci. Ale za 7 min další a další a najednou jsem začala i krvácet. odešla zátka, přítel mimo signál, no paráda. Takže jsem vyslala nevl. synáčka pro tatínka do hospody (samozřejmě, tam už se po jeho odchodu začínali uzavírat sázky, jestli to bude kluk nebo holka), vzbudila tchýni,aby nás odvezla a hurá do porodnice. Kontrakce po 5 min. Bylo nás tam v ten den hodně rodiček, takže nevěděli kam dřív skočit. PA se moje krvácení fakt nelíbilo, ale primář byl v klidu. Měli tam jeden porod, který byl celkem komplivanej prý, vypadalo to na císaře, takže neměli moc času:-(No zkrátím to, dojeli jsme tam asi ve 21:30, vyšetřili mě, primář naznal, že to do rána nebude, ať mi dá PA prášky na bolest a hotovo. Jenže díky tomu krvácení jsem musela ležet, stahy po 5 min pořád a to už jsem málem lezla bolestí po zdi, když jsem se nemohla ani pohnout. Nakonec před půl druhou PA řekla, že se jí to prostě nelíbí a letí pro primáře, ten se teda konečně rozhoupal a že to vidí na císaře, až zpětně si uvědomuju, jak to byl najednou strašnej fofr, rychle na sál, asi 10 doktorů a sester kolem a za 10 min už jsem byla v limbu. Doteď děkuju PA, že to nenechala náhodě, jelikož se mi odlučovala předčasně placenta. Naštěstí Kačka byla v pohodě, nemuseli ji křísit, takže super. Jen mě hoooodně mrzí, že jsem nemohla mít malou u sebe hned, ale až někdy kolem 8. hod ráno. No první týden teda fakt nic moc, pěkně ta jizva bolela, ale po 14-ti dnech už jsem doma ryla zahrádku:-)Teď když se tady dívám na to svoje sluníčko, jak krásně spinká vím, že to všechno stálo za to:-)

Už nikdy víc!!!

Takhle jsem si přísahala, když jsem se konečně začala vzpamatovávat z porodu. Ale to předbíhám. V sobotu večer mě začalo trošku pobolívat v zádech a břicho, jenže vzhledem k tomu, že posledních pár dní si Tominka dělal z mého močáku trampolínu pro hlavičku, tak jsem tomu nevěnovala pozornost. V neděli ráno jsem se vzbudila,protože mě bříško bolelo jako při měsíčkách a v pravidelných intervalech. Nechtěla jsem manžu plašit, tak jsem si vlezla do sprchy a čekala co bude. Sílilo to, tak jsem Láďu vzbudila a řekla mu, že jedeme do porodnice. Ukázkově začal plašit, tak jsem ho uklidnila, ať se v klidu osprchuje a pak že jedem. V klídečku jsme se sbalili a jeli. Po příjezdu do porodnice se mě ujala naprosto úžasná porodní asistentka, která mě uvedla do místnosti, kde se dělaly natáčky. Připevnila mi pásy a ty kulaté krabičky na bříško a v tu ránu Tominka začal dělat rotyku, kopal do nich a dělal všechno, jen nebyl v klídku. Asistentka se usmívala a říkala, že je hodně živý a že to je dobře. Nicméně mi řekla, že v žádném případě nerodím a že si mě ještě vyšetří pan doktor a pak můžu domů. Přišel můj gynekolog, tak to mě potěšilo, protože on mě zná a ví. Řekl mi, že se sice otvírám, ale že nerodím. Poslali mě domů. Manžovi se domů moc nechtělo, už měl strach být daleko od porodnice.Tak jsme si u tchýně dali obídek ( knedlo zelo vepřo, nikdy si to neodpustím, když se malý pak kroutil jak had a plakal ) a frčeli domů. Bříško mě bolelo víc a víc, ale říkala jsem si, že asi Tominka tlačí na močák. Snažila jsem se to vydržet, ale bylo to hodně nepříjemné. V půl jedenácté večer už jsem byla šílená bolestí a manža se rozhodl, že už na nic čekat nebudem. Znovu jsme tedy jeli. Po zazvonění přišla sestřička, která se mě zeptala, co se děje. Snažila jsem se vydýchat bolesti a chtělo se mi brečet, začínala jsem být slušně vyděšená. Zhluboka jsem se nadechla a řekla, že asi rodím. Vyštěkla na mě, že to bych snad měla vědět, jestli rodím a navíc to říkat pozitivnějc, že se mi přece narodí miminko. Byla jsem zmatená, protože ty bolesti v podbřišku sílily a Tomášek se přestávál hýbat a mě totálně pracovaly hormony, jednu chvíli jsem byla neskutečně šťasná a druhou se mi chtělo hrozně brečet. Naštěstí se mě ujala ta porodní asistentka, dala mi čistou košili, vzala mě za ruku a vedla mě do přípravny. Natočila natáčky, ale pořád nic, srdíčko malému bouchalo jak o život, ale akce dělohy na 8. Divně se u toho tvářila a pak mě poprosila, jeslti mě může vyšetřit. No příjemné to nebylo, ale dalo se to vydržet. Po vyšetření byla ještě divnější, ale trošku spokojenější a já se dozvěděla, že jsem otevřená na 3 cm. Zavedla mi flexilu,pochválila oholení a dala klystýr a teploměr. Myslela jsem si, že mám teda pevnější svěrače, nevydržela jsem a letěla okamžitě a \"něco\" ztratila i cestou, naštěstí jen vodu. Ještěže ty dveře byly tak tlusté, vydávala jsem příšerné zvuky. Vyšla jsem z wc a chtěla to po sobě setřít, ale to už přišla ta sestřička, co na mě štěkala hned při příchodu a začala na novo, že jsem rozflákala teploměr ( ten mi totiž při zběsilém úprku vylítnul a naše nemocnice zatím používá stále ty staré rtuťové )a co že je to na tom záchodě za vodu, jestli je to ze mě. Takhle trapně mi fakt ještě nikdy nebylo.S odstupem času se na to koukám tak, že bych jí poslala do.....! PA nás poučila, co a jakm, ukázala nám porodní sál a vysvětlila, co a jak, byla fakt naprosto úžasná. Tak jsem si z věcí vyndala osušku a šla do sprchy na balon, tam jsem vydržela dvacet minut a pak už mi bylo zle a motala se mi hlava. Chodila jsem po sále, dýchala, hopsala na míči a měla spoustu humoru. Po dvou hodinách PA přišla a vyšetřila mě a zjistila, že jsem otevřená na 7 cm, ale malý pořád visel nahoře v bříšku a nesestupoval dolu a já pořád neměla žádné stahy. Přišel můj gynekolog a řekl mi, že mi dají kapačku,která by měla akci dělohy zesílit. Dostala jsem kapačku a postupně tři provokačky a těsně na to mi PA píchla vodu. Stahy se nedostavily žádné a bolesti v podbřišku se mi slily v jednu šílenou křeč, která absolutně nešla vydýchat, navíc se najedou začalo špatně dýchat mě. Najednou přišla PA i s doktorem a já zjistila, že ležím na posteli ( vůbec nevím, jak jsem se tam dostala ) a chtějí mě vyšetřit. Oba do mě hrábli, doktor trošku hrubějc ( je to přeci jen chlap ). Pak se na sebe podívali a řekli, že jsem otevřená na tlačení, ale nejsou stahy, takže nic. Pak PA vzala do ruky ten přístroj, kterým hlídala ozvy malého, ale zaboha nemohla nic najít, házeli se mnou po posteli a snažili se je najít. Koukali se jeden po druhém a nic neříkali, já nic neslyšela, z té malé krabičky žádný tlukot nevycházel. Začínala se o mě pokoušet hysterie. Doktor odešel a vrátil se s anesteziologem ( úžasný a strašně hodný pán ) a řekli, že je nutný císař. Chtěli jen epidural, ale já nesouhlasila. Po chvilce dohadování jsem už na pokraji sil vyštěkla, že prostě epidural nechci. No, chtěla byste ho některá, když se musíte přes to obrovské bříško stočit do klubíčka a vydržet v klidu a vy se nemůžete bolestí pohnout a nekontrolovatelně se klepete po celém těle a nedokážete to ovládnout ani vůli? PA mi zavedla cévku do močáku a pak jsem udělala pět kroků na sál vedle a pak už jen vím, že mě anesteziolog uklidňoval a dával mi dýchat kyslík. Probrala jsem se na pooperáku obalená plínkami a já nevím, čím vším a všechno mě šíleně bolelo. Malého jsem viděla až v osm večer, sestřičky mě chtěly nechat odpočinout. Když mi malého přinesl můj doktor, tak jsem nemohla věřit tomu,že tenhle uzlíček je opravdu můj, že je to ten tvoreček, který mě kopal pod žebra a tlačil mi hlavičkou na močák. Chtělo se mi brečet, smát a pak všechno dohromady. Sestřička říkala, že zkusíme nakojit. Tominka byl jak malý pejsek, vztekle mi chňapal po bradavkách a snažil se sát, ale měl tu papulku děsně nešikovnou a sestřička odešla. Zkoušeli jsme to chviličku, ale pořád nic. Pak sestřička přišla a zkoušela nám pomoci, ale malý prostě nedokázal to moje prso správně chytit. Teprve doma jsem se dozvěděla od manžela, že jsem na sále ztratila vědomí, protože jsem nemohla dýchat, malý měl málo kyslíku a tak se rval o život, že ho bral mě a já to nemohla udýchat a do toho jsem nemohla udýchat bolesti a byla jsem už po šesti hodinách unavená a tak jsem jim upadla do šoku a na chviličku do bezvědomí a taky mi prý těsně po tom, co jsem se probrala ( museli mi dát kyslík ) naměřili tlak 180/120. Takže jsem si porod moc neužila a přiznám se, že ani pobyt v porodnici nebyl ideální. Vlasntě by byl, kdyby tam nebyly dvě sestřičky, které mě fakt pobyt znepříjemnily. Všichni na naši nemocnici nadávají, já si stěžovat nemůžu, ale rodit už tu určitě nidky nebudu, protože nové setkání s těma dvěma sestřičkama bych už asi nepřežila.

\"Můj porod\"

tak se přidám k ostatním a podělím se s vámi i o ten svůj \"nejkrásnější zážitek v životě\". Období těhotenství-vyjma prvních 6 týdnů, kdy mi bylo zle- bylo pro mě to nejlepší co se mi mohlo stát. V životě jsem se necítila zdravější, hezčí, štastnější. Už abych byla těhotná znovu. Do práce jsem chodila co nejdéle. Otěhotněla jsem loni na Velikonoce.Dle výpočtů to vychází akorát na moje křtiny a proto můj chlap ze srandy tvrdí, že alimenty by měla platit přinejhorším církev a ne on. Až do konce srpna jsem normálně jezdila na VZV (ještěrka), pak jsem na měsíc šla na jinou práci(stát u pásu), vybrala dovolenou a nástup na nemocenskou. Mezitím jsme koupili baráček, odstěhovali od rodičů nás obou co se dalo, nějak zvládli i renovaci baráčku, posháněli výbavičku a oběhali úřady. Vdávat jsem se nechtěla z osobních důvodů. Příjmení má malá po babičce(zní to skromněji, než \"po mamince\"), u synka by to bylo po tatkovi. První termín jsem měla na Mikuláše, že malá je hodně veliká. Nic, tak termín přesunut na 23.12. Hrozně jsem se těšila, jak z Půlnoční pojedem šupem do porodnice (v Kyjově je to tak 5 minut autem od kostela) a nic. A tak jsme každý druhý den chodili na ambulanci, vyslechli si, a´t sexujem co to dá anebo at dojdem za dva dny. Můj se ještě rádoby vtipně tázál \"a s kterou? Ona mi druhou nedovolí!\" no miláček. Jenže my chtěli zahájit nový život až s uzlíčkem z porodnice, tudíž Vánoce trávili u tchyně: 3+1 v paneláku, jeho brácha přes svátky u mamky, jeho dvě sestry s rodinami co chvíli na návštěvě i s dětmi(4 celkem-18,16,7 a 3), tak zkuste sexovat:-))) Svátky jsme propluli všichni s nervama, kdy už konečně budu rodit. Můj mi ani nic nekoupil, že jako buddhista neuznává vánoce a stejně, že jsem si ho neporodila na Štědrý den je můj problém. Je to asi pro některé drsné, ale já mám jeho černý humor ráda, přesně můj styl. Nicméně konečně si mne ve špitále nechali 28., byla neděle ráno, nastoupit jsem měla nalačno. Dali mi až svačinu a od večera zákaz pití a jídla, že budou porod vyvolávat. Já už s nervama na pochodu(coby prvorodička), na pokoji s paní, která málem kvůli bolavému zubu potratila, což klidu nepřidávalo. Úhrnem se vyvolání nezdařilo ani na druhý pokus, navečír 29. mi začali jakžtakž poslíčci, ale hlavně křížové bolesti. Celou noc jsem prochodila v sedminutových intervalech prokládanými dvouminutovými přestávkami mikrospánku. Paní vzhůru se mnou. Ráno jsme vypadaly obě jako zombie. Na večerní vizitě mi dali jakousi injekci proti bolesti, ta zabrala jen na dvě hodiny a pak \"musíte vydržet, přitom jste taky držela\".... Konečně ráno jsem se otevřela a mohla jít na hekárnu. Strašně mi pomohla jedná mć hodná blond sestřička, klystýr díky ní dobrý, ještě pochválila tatuldu, jak krásně umí holit,\"ono ty nemocniční žiletky stojí za prd a jsou tupé, to víte\" Sprcha vlažná, trochu pomohla. Vzbudila jsem tatina, chtěl být u toho. T o bylo po půl osmé. Na hekárně mne přikurtovali na lehátko a napíchli kapačku, protože kontrakce nikde. Naproti mně hodiny, iluze o epidurálu a poslechu hudby se rozplývaly a bolesti nabíhaly... Pořád natáčení ozvů malé, sem tam nakoukla sestřička a jinak skoro nic. mezitím stihly odrodit dvě další maminky a konečně se objevil doktor. Byl fajn, konečně mi vysvětlil co se se mnou děje a hodlají dělat a dělal vtipy. Konečně nakráčel budoucí tatínek. No vskutku heroický nástup na scénu. Já se tam svíjím v bolestech a on si dojde s reklamou na kondomy na tričku a přes celé záda s nápisem \"Holky to chtěj taky, ale pořádně!\" kdo tam byl, ztichl, vyvalil bulvy a poněkud rychle odešel, aby za chvíli byl slyšet řehot za dveřmi. kdybych zrovna neměla kontrakci, tak bych se snad smála taky. Zmohl se jen na \"Když to ve skříni první čisté tričko, na které jsem šáhl!\" zásadně se oblíká potmě, má komplex, že je tlustý. Je tlustý, váží skoro metrák. Ti nic. Bylo po desáté , když se objevil anějak jsme to překousali, já ze sebe vytlačila co šlo i nešlo.Ještě že byl ten klystýr. Zapřísáhla jsem ho, že je to poslední porod vo absolvuju, i když už pracujem na druhém potomkovi... Bylo za pět minut půl jedné, když náhle tři doktoři a primář. No půl jedné a pět minut a já už ležela na operačním, kde mě přeholovali a snažili se mne udržet přes kontrakce na stole. Mojeho mezitím stihli vyexpedovat bílého jak stěna na chodbu, a mne píchnout vodu a přemístit do druhého patra. Akorát si stihl vyřvat celkovou narkózu a podepsat pár papírů. To mi jěště málem ztratili papír o příjmení z matriky pro malou, nechtěla jsem aby moje příjmení mělo pokračování. Ve 13.12 byla malá na světě a 13.30 ji prý táta poprvé viděl.Asi i proto má první slovo tata a ne mama... já se probrla až kolem sedmé na JIPce. prý nepostupující porod, dítě se začínalo dusit a uvízla mi v pánvi skrz svoji velkou hlavičku. je zdravá, já poněkud s komplikacemi. Ukázali mi ji na kojení(já po operačním zmnešení prsou z osmiček na trojky jsem se jen usmívala, tušila jsem svoje). Takový malilinkatý sumívající se balíček v povijanu. ta hodná sestřička se na mně i přišla podívat z porodního a já opravdu až teprve při večerním umývání zjistila, že nejen císař, ale i sešití moč.měchýře mne přitrefilo. Z boku mi čouhal tři dny sáček na krev, u druhého boku se houpal sáček na moč, no opravdu jsem se cítila jako maminka:-))) Už je to dlouhé, úhrnem: opytlíkovaná jsem byla deset dní, nakonec mne sestry naučily se od pytlíku oddělávat, abych mohla sama na oběd a do sprchy a ony měly mín starostí. Mlíko se mi stejně nespustilo, koliky jsme přežily a dnes už zdrávy lítáme po celém baráčku a baštíme všechno, i to co oficiálně nesmíme jako bramboráky, houby, a další dobré věci. ještě že má kačení žaludek po mně... a jedno poučení na závěr: čůrat ve stoje je opravdu horší jak klasicky žensky. Sice mi pytlík oddělali, jenže hadičku jsem měla pořád. Špunt co chvíli vypadával a tak v baráku byly co chvíli tři počůrané Heleny, moje mamka mi ten první týden se vším pomáhala. A trefit směr hadičkou do mísy je umění, pokud cítíte, že už nevydržíte. A i když se trefíte, stejně to nepomůže, ten špunt moc netěsní.Dnes už se tomu jen směji a doufám, že ten příští porod bude normální.

bartholiniho žláza 4 týdny po porodu

Ahojky,tak jsem si raději včera došla k doktoru a nebylo to po nástřihu,ale řekli mi,že to je zánět bartholini žlázy.Koukala jsem na ně jak z jara,vůbec jsem netušila co to je.Dostala jsem antibiotika a čípky a budem čekat co se bude dít.Prý je možný,že mi to budou řezat.Máte někdo stejnou zkušenost?A jak dloho to bolí?Já si pořádně nesednu a při chůzi taky nic moc.

menzes po 6tinedělích

holky,už moc nekojím,jen sem tam,chci se zeptat je možné,když už skoro nekojím,abych dostala hned menzes?Protože už mi to jaksi přišloa kolik dnů by asi měla být?tak jsem ji mívala nebo může být i dýl?

nástřich

Ahoj holky,chtěla bych se zeptat.Jsem 4 týdny po porodu.Sice jsem rodila šílených 30 hodin,ale měla jsem to štěstí,že jsem se nepotrhala,jen mě malinko nastřihli.2 hodiny po porodu jsem mohla úplně v klidu sedět.Nic mě nebolelo,až do teď.Od včerejška nemůžu pomalu sedět,dost to bolí.Je to normální,že by to přicházelo k sobě až teď?Díky za info:pa

Jak jste dloho krvácely v šestinedělí?

Ahojky, před čtyřmi dny mi skončilo šestinedělí a pořád trochu špiním! Je to normální, měla jste to taky některá z vás?

Porodit v Liberci nebo v Jablonci?

Prosba na všechny čerstvé maminky z Liberce a Jablonce!Termín porodu mám sice až v březnu,ale už nyní mě straší zážitky rodiček, které v posledních měsících rodili v liberecké porodnici. Mluvila jsem celkem s šesti maminkama (prvo i vícerodičkama) a všechny si velmi stěžovaly na přístup personálu (spíš jeho totální nazájem) a s tím spojené komplikace - od příjmu až po opuštění nemocnice. Naopak na Jablonec slyším jen chválu, většina nastávajících maminek, s kterými se setkávám v poradně, se rozhodly pro Jablonec. Já stále váhám.Proto moc prosím o Vaše hodnocení a zážitky z výše uvedených porodnic. V sekci PORODNICE sice pár hodnocení je, ale né všechny jsou aktuální.Děkuji Vám

Já už chciiiiiiiiiiiiiii

Jsem hrozná. Poslední dva týdny už skoro nemyslím na nic jiného. Nevím, jak to má člověk jako já vydržet šest týdnů!!! Šest týdnů!!! Kdo to vymyslel? Zkoušela jsem různé náhražky, ale nic nefunguje tak dobře. No řekněte samy, čím se dá adekvátně nahradit vana plná vařicí vody????

Porody císařem

Zajímalo by mě jen, jak jste to měly u dalších porodů holky, co jste rodily poprvé císařem. Teď nemyslím, pokud to máte předem ze zdravotních důvodů dáno, ale spíše ty akutní.Já rodila po 14h akutním císařem pro nepostupující porod a Filípkovi se už to taky nelíbilo, tak musel honem ven. Vím, že další porod může být klíďo normální cestou, jen by mě zajímaly vaše zkušenosti. Zda jste měly komplikace i při druhém porodu, nebo byl v pohodě.