Můj POROD - nové diskuze

Matýsek :)

Zdravím Vás, příchod našeho Matýska byl malinko komplikovanější. Jelikož se mu na svět moc nechtělo napsal nám pan doktor doporučení na vyvolání porodu do Kolínské nemocnice. Dne 22.1 jsme se tedy vydali do nemocnice s tím, že už tam zůstanu a vyvolají nám porod. Co se ovšem nestalo. Na příjmu nás zkontroloval pan doktor a hospitalizoval nás.S tím, že který doktor mě sem poslal v pátek. Na pátek jsou totiž pouze 2 doktoři. To je málo na to, kdyby přijeli 2 porody najednou. Proč mě budou vyvolávat, když to můžou udělat během týdne kdy jich tam je asi 5. Myslela jsem, že nás dají hned na porodní a bude se s námi něco dít. Ten den jsme byli 41tt. Proběhlo klasické vyplnění papírů, nabrání krve aj. Poté mě odvedli na gynekologii a tam jsem dostala pokoj. S tím, že pokud se to nerozjede v pondělí mi porod vyvolají. Celá jsem zbělela. Tak já celý víkend budu čekat až se mi to rozjede? To jsem mohla čekat doma jak doposud. Jejich odpověď však byla, že jsem tady na doporučení pana lékaře(mého gynekologa) a oni si nemohou mě dovolit pustit domů. Můj gynekolog ovšem nevěděl, že budou porod vyvolávat až v pondělí. Předpokládal, že v pátek se to rozjede jako já. Víkend byl dlouhý a příšerný. Alespoň za mnou mohl přítel. Víkend jsme strávili koukáním na filmy aj. Nebýt jeho asi se tam zblázním :( V neděli nad ránem mi zázrakem začala odtékat plodová voda. Ihned mě vyšetřili a přeložili na porodní s tím, že tam si mě už pohlídají. Spadl mi kámen ze srdce, když se náš osudný den blížil. Předporodní pokoj už nebyl barvy modré, ale krásný oranžový pokojíček s tv a příjemnými lidmi. Během neděla mi stále natáčeli monitor a hlídali Matýska. Ještě v neděli večer za mnou přišel pan doktor a ptal se jak se daří a jak zítra budeme postupovat, pokud se do té doby nic nestane. V pondělí ráno cca 7hod jsem šla na ošetřovnu kde mi pan doktor dal nějakou vyvolávačku. Opět jsem si lehla do postele s tím, zda se to rozjede. Nemusí se vždy podařit na poprvé. Moje touha už porodit byla silná tak se podařilo. V 8hod ráno jsem ještě s úsměvem posílala sms přítelovi, že mě lehce tlačí v podbříšku. Vyměnili jsme si pár sms a pak to začalo. Kolem 9hod jsem začala těžce vydechovat. Stále mě chodila kontrolovat paní doktorka s tím, že už jsem otevřená na 5cm a to je ještě málo. Pak to ale vzalo rychlý obrátky. Kontrakce začal být silnější a častější. Poslali mě na přípravnu. Kde do mě nafoukli klistýr podotýkám aniž by se mě někdo ptal zda souhlasím. A PA mi řekla ať alespoň 10 minut vydržím ho mít v sobě. Vydržela jsem 7 minut víc ani Ťuk... Na Wc jsem byla asi 2x s tím, že ze mě odcházela pouze voda..Vrátila jsem se na pokoj kde jsem vyfasoval plátěnou noční košili. Během kontrakcí jsem už jen chodila a opírala se o postele a vydechovala. Nedokázala jsem už ani přítelovi odepisovat na sms. Tak jsem jen zavolala a řekla přijeď. Když přítel dorazil byla jsem už jen ve sprše. Můžu jen doporučit výborný! Po další kontrole paní dokrorky jsem se měla přesunout na porodní sál. Moje představa, že se mám někam přemístit ze sprchy byla nemyslitelná. Zvládla jsem se tam dostat mezi nějakou kontrakcí. Musí podotknout vše jsem vnímala jen ta bolest mě zmáhala. Vylezl ajsem na porodní stůl, napíchli mě na monitor a nějak se mi tam mírně ulevilo. Věděla jsem, že tady už můžu tlačit a bude to. Přítel byl stále se mnou, vlhčil mi rty a byl moc šikovńej, pomáhal jak jen mohl. Při konečném tlačení mi dokonce pomohla PA, která Vám zatlačí na bříško a pomůže Vám. Matýsek byl venku 12:50hod během jedné kontrakce :) Nepoložili mi ho na bříško ani nepřiložili. Pouze mi oznámili, ž eje to kluk a odnesli si ho. S tím, že přítel šel hned za nimi a hlídal nám ho. I když, začátek nebyl zrovna jednoduchý konec byl šťastný... :)

Porod Vojtíška

Dobrý den, maminky, když si tady čtu vaše příspěvky, tak jsem si řekla, že Vám taky napíšu svůj příběh. Otěhotněla jsem v říjnu 2008, byla jsem velice šťastná, ještě když se to povedlo hned napoprvé. Bohužel se mi nevyhly těhotenské nevolnosti v prvních 3 měsících jsem zhubla 4 kg,no hrůza, vše co jsem snědla šlo ven. Tak jsem šla rovnou na nemocenskou, vůbec mi to ale nevadilo, měla jsem alespoň čas připravit se na miminko. S manželem jsme nechtěli vědět co to bude, on chtěl holčičku, já chlapečka. Ve 30.týdnu mi mudr. řekla, že mám problém s čípkem, takže musím pořád ležet, a že bude ráda jestli prcka udržím alespoň do 36. týdne.Termín jsem měla 17.7. a 20.7. Bála jsem se, že když porodím dříve, tak se může něco stát, ale na druhou stranu jsem si říkala, že to alepoň přijde nečekaně. Sbaleno jsem už raději měla .A ejhle miminku se nechtělo vůbec na svět. 17.7. mě sousedka vytáhla do hospody a ptala se mě, zda už mám poslíčky a já že pořád nic, že to asi jen tak nebude. 20.7. jsem šla už na kontrolu do porodnice, kde mi mudr. řekl, že ještě nejsem připravená ať jedu domů, poslechla jsem ho a jela. Další kontrola byla 22.7., byl tam jiný mudr. vyšetřoval mě velice bolestivě až jsem z toho špinila a podle toho co jsem zde četla provedl asi Hamiltona, říkal že jsem na 1 cm otevřená,tak ať jedu domu, tam vytírám schody a sexuju. Ale kdo by měl na sex pomyšlení . Šla jsem si brzy lehnout a ve 23:56 mi odtekla voda. Vzbudila jsem manžela a jeli jsme do porodnice. Zde byla rutinní předporodní prohlídka, dostala jsem antibiotika, manžela poslali domů, že se nic neděje, žádné bolesti nebyly, pořád 1 cm. Šla jsem si lehnout na porodní box. Ráno přišla nová směna a mudr. mi řekla, jesli chci pomoct, řekla jsem \"ano\" a zavedla mi tabletku na vyvolani. Po nějaké době přišly bolesti, ale dalo se to vydržet, jsem si říkala, co ty ženské mají nic nevydrží haha to mi trvalo jen chvilku. Dostala jsem další infuzi na vyvolání, protože stále 1 cm , dostala jsem kyslík, prcek pořád spal, tak ho chtěli vzbudit, aby věděli zda je vše ok. Bolesti se stupňovaly a já konečně mohla zavolat manžela přijel v 10:15 to už jsem myslela, že se zblázním, ale zapřísahala jsem se, že epidurál nechci. Kontrakce co 2 minuty, otevřena na 4 cm,pořád jsem musela ležet takže děs, monitorovali mě. Najednou jsem měla tlak a už jsem rodila no síla, na 9 zatlační byl Vojtíšek na světě. Narodil se ve 12:54, 3400g a 51cm. Jsem vděčná, že byl manžel u porodu, protože co následovalo potom bylo daleko horší. Měla jsem přirostlou placentu,mudr. ji rval, debil mě pěkně roztrhal, hodně krve jsem ztratila a o šití raději nemluvím. Ale co, ten uzlíček štěstí za to přeci stojí.Už se těším na další. Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale nešlo to jinak. Mějte se krásně.

Příchod Kubíčka na svět

Tak jsem se taky dostala k tomu, abych příchod Kubíčka na svět trochu sepsala :o).Začalo to tedy vlastně pondělním monitorem, kdy mi tvrdlo bříško po cca 10 min. a pan doktor říkal, že to vypadá slibně. V pátek jsem šla znovu, ale to už se tam nic moc neukazovalo, tak jsem byla trochu zklamaná. Od soboty od rána jsem ale měla jakoby menst. bolesti, které postupně zesilovaly a taky jsem začla dost špinit, tak jsme nějak kolem třetí odpoledne radši jeli do porodky, jestli to není nějaké krvácení, tak to zatím nic nebylo, prý možná hlenová zátka, a že je tam 0,5 cm zbytek hrdla, volně na prst, takže jsme jeli domů, ani kontrakce na monitoru nebyly (což je ale divné, když jsem cítila tvrdnutí břicha, tak mi to asi blbě připnuli :o) ), to mě ty bolesti ale ještě ani nijak moc netrápily. Navečer jsem si dala vanu, abych to zkusila rozehnat, už jsem z toho bolení byla trošku unavená, jenže pak to začlo teprve víc bolet, takže jsem věděla, že poslíčci to asi fakt nebudou. Pak jsem jen každých deset min. funěla a stopovala, jak často to přichází a začínalo to bolet pekelně. V jednu v noci jsem šla ještě do sprchy, protože už to bylo příšerné a zkracovalo se to, takže od dvou do tří už jsem kontrakce měla po 5 minutách, pořád jsem si říkala, ještě počkám, ať mě nepošlou zpátky, no ale před třetí jsme tedy jeli a tam nám paní doktorka řekla, že jsme málem rodili doma :o) že jsem otevřená na 9 cm :o) takže rychle příjem při monitoru, pak fofrem na sál no a ve 4:02 byl Kubík na světě, takže ani žádná příprava, jako klistýr, nebo třeba epidural, to jsme prostě nestihli. Byl to v podstatě ideální porod, jen s malým nástřihem :o) Byla jsem neskutečně ráda, když se najednou ten tlak uvolnil a věděla jsem, že už to mám za sebou. Pak jsem se ještě dvě hodiny klepala jakoby v zimnici, že jsem se bála, že Kubíka neudržím, ale zvládli jsme to krásně. Taťka tam s námi byl, tak jsme najednou už byli celá rodinka. Moc krásný pocit

příchod Laurinky

Ahoj těhulky...tak i já konečně přispívám do této kolonky... Maličká spinká,tak mám chvilku čas...Začalo to tak,že v pátek 8.1.10 jsem byla na kontrole v porodnici...CTG+poradna+UTZ....ale vzhledem k tomu,že UTZ zrovna nešel,tak jsme s manžou po půl hodině čekání byli vyzváni,aby jsme šli na porodní a tam nám pan doktor mrkne na plodovou vodu...v ten den jsem byla 41+6tt...vše o.k. a bylo mě řečeno,že po tomhle vyšetření mohu až 2 dny špinit...nešpinila jsem,ale krvácela...Večer to přešlo... Mudr taky řekl,že pokud neporodim přes víkend,tak v pondělí nástup na vyvolání...ale že si myslí,že o víkendu porodim...V sobotu vše o.k. ...do oběda...to jsem začala zase krvácet a začaly mě bolesti...mírné bolesti... Vydržela jsem to do večera,pak jsem se nějak rozkrvácela a už se mě to nelíbilo...dostala jsem strach,abych neublížila maličký....vysprchla jsem se a vyrazili jsme do porodky...tam mě vyšetřili a že se nic neděje,tak manžel může domů...ještě o půlnoci mě PA vyšetřila a řekla,ať zkusim spát,že se nic neděje...že se to moooožnááá do rána rozjede...Dala mě čípek na bolest,abych zabrala...Samozřejmě,že nic... Od rána jsem ale chodila na velkou...začal mě průjem...já to ale přikládala k tomu čípku...že se po něm jen pročistim... Byla vizita a žádná změna...už jsem z toho byla smutná...chodila jsem do sprchy a snažila se pro to dělat vše...nic nezabralo...Po obědě jsem měla zase běhavku...to už mě bylo divný...šla jsem asi na 25min.do sprchy a natáhnout se...začinaly mě mííírnéé bolesti... Kolem 14hod.přišla PA,že mě napíchne na pásy...ležela jsem tam hodinu....během tý doby mě nějak začínaly bolesti v oblasti kříže a začalo tvrdnout bříško...PA přišla a řekla,že se konečně začíná něco dít a že mě trošku pomůže...sáhla do mě a čekala na kontrakci...trošku mě podráždila a řekla,že teď budu trošku krvácet a že se to snad rozjede...že to u mě všechno vázne jen na kontrakcích....jinak by už malá byla dávno venku... a ať jdu do sprchy aspoň na 30min.tak jsem šla...začala mě hrozně bolest styd.kost... PA mě donesla míč a řekla mě,jak mám na něm skákat...Hoooolky...já na něm hopsala asi 20min...pak už jsem se nemohla ani hnout...to už jsem střídala sprchu a míč...po půl hod.už jsem to nevydržela a zvonila na sestru...že jsou po 5-ti min. vyšetřila mě a řekla,že to postupuje...a ať zavolám manželovi,že dnes porodíme... Než manža přijel,tak se to rozjelo...seděl u mě asi půl hodiny a mezi tim přišla PA a vyšetřila mě...a ejhle...já byla na 5cm...půlka porodu za mnou...super...nic tak hroznýho,řekla jsem si... PA mě píchla vodu a oznámila,že kontrakce mírně zesílí...a to už jsem ale začala šílet já... Řekla,ať jdeme rovnou do prchy,než to začne...s manžou jsme v tý sprše byli hodinu a mě to přišlo jak 10min...rozjelo se to tak,že jsem myslela,že se roztrhnu a že už to nevydržim... Po hod.jsme se vrátili na pokoj,ale to už jsem nemohla ani stát,sedět,chodit,klečet...no prostě vůůůbec nic...PA mě vzala na CTG...moje smrt... Ležet tam a nehýbat se...nešlo to...manžel hlásil kontrakce...jak je která silná a kdy končí...tim mě strašně moc pomohl...Když mě PA vyšetřila,tak řekla,že se moc nesnažim,jelikož v tý sprše to vůbec nepostoupilo.... ovšem...během 4kontrakcí na CTG jsem byla otevřená na 10cm...tak se mě omluvila... Poprosila jsem o injekci na bolest...přišlo mě to jako věčnost,než s ní přišla...prý byla ale zpět během 2min,říkal manža... Píchla mě jí,vyšetřila a řekla,že půjdem na sál... takže injekce,která se podává po operacích na bolesti mě stejně nezabrala...a ještě při vyšetření zjistila,že strašně krvácim,jelikož jsem zatlačila,kdy jsem neměla...ani jsem si to neuvědomila... Když jsem slejzala z lehátka,tak řekla,ať se moc nezdržuju,že teď to bude jedna kontrakce za druhou,tak ať si rychle na ten sál přejdu...za těch pár kroků jsem měla snad 10kontrakcí... a na sále nikdo nečekal..já už chytala pomalu nervy... Manža šel pro ní...postavila mě k lehátku na sále a řekla,ať si ještě rozdýchám 2kontrakce...ale bohužel...ty jsem už protlačila...už se to opravdu nedalo... Tak mě položila...a v tu chvíli mě přišlo,jako když je to úplná pohoda a bolesti jsou pryč... Řekla,ať zkusim zatlačit,ale že se stejně nic dít nebude...a šup...já zatlačila a maličká šla ven... Tak se mě omluvila a řekla,ať vydržim do další kontrakce...mezi tim došel primář a ptal se,jestli už teda jako rodíme...PA řekla,že jo a že jsem strašně šikovná...že všechno bezvadně zvládám...když jsem začala tlačit,tak jsem jen slyšela,jakou mám páru a že se s tim nepářu a tak...na 5 kontrakci byla maličká venku... To už jsem ze všech stran slyšela jen samou chválu,jak rychle jsem porodila a jak jsem šikovná,že to se u prvorodiček jen tak nevidí atd...byla jsem šťastná a ihned jsem řekla,že bych si to dala znovu...Porod byl nádhera... Se všim všudy 4 hoďky...takže si myslím,že to bylo fajn.. Maličká Laura se narodila 10.01.2010 v 18:27h.,vážila 3250g a měřila 49cm...Na mě dost macek a já se ani nenatrhla... Jen jsem se poranila před porodem zevnitř...takže šitá jsem tam... Jéje...to jsem se to ale rozepsala...za to se omlouvám,ale chtěla jsem se pochlubit...

Vyvolávané porody

Rodila jsem 2x. V roce 2003 a 2006. Obě děti jsem přenášela, tudíž mi byl porod vždy vyvolán.Poprvé mi zavedli ve 21 hodin tabletku, pak v 8 hodin ráno nějaký gel a ve 12 mi lékař provedl Hamiltona. Od té doby jsem měla kontrakce po 2 dvou minutách. Malý se narodil až ve 23.30 a lékař mi řekl, že mě dělilo půl hodiny od císaře. Vydržela jsem to snad jen díky epidurálu, který mě fakt na 2 hodinky zbavil bolesti a stihla jsem si odpočinout.Podruhé mi ve 12 hodin píchli vodu,v 16 hodin začali silné kontrakce, v 18 hodin epidurál (poprvé mi hodně pomohl při otvírání, i tentokrát to nepostupovalo) a v 19.35 se malá narodila. Takže paráda, kdyby mi to někdo řekl dopředu, beru všemi deseti. Samotný porod dětátka byl ovšem bolestivější podruhé, ale je to chvilka, takže v pohodě. Prvně jsem měla nástřih, možná proto to šlo lépe.

Anička

No já teda když můžu porovnat první a druhý porod,tak první byl mnohem lepší,myslím ryhlejší a myslím že i méně bolestivější,bylo to před 6 lety.Teď mi udělali 6.1 ráno Hemiltna,celý den jsem už cítila,že by se mohlo něco začít dít...o půlnoci velké bolesti do zad a břicha po pěti a pak třech minutác,tak jsme jeli...no,vyšetřili mě a nic,byla jsem jen na 1cm,ten můj jel domů,my byli domluveni,že u porodu nebude..bolesti trvali do 3hod ráno,pak si to malá rozmyslela...v 7hod mi dali čípeka a už to začalo,bolesti po třech minutách,teré brali na síle,kolem deváté mi dali druhý,to už jsem jen ležela a nebyla schopna a ni pohybu,mluvit nic...bolesti fakt velký,dali mi klystýr,ale na prd,protože kontrakce už byly fakt velký a častější..9.50 mi praskla voda 10,24 byla malá na světě...byla jsem fakt ráda,že tam ten můj nebyl..jen by mě znervozňoval..malá měla 4000g a 51 cm,měla jsem i extrémě velkou placentu..,jinak co se týká personálu a nemocnice(milosrdní v Brně),nemůžu říct nic špatného,naopak,vše na jedničku s hvězdičkou i šestinedělí a novorozenecký!

Karolínka - porodnice v Kolíně

Ahoj holky, tak i já už mohu přispět do této kolonky. Moje holčička se narodila ve 38.tt, což nakonec vyhodnocuji jako ideální záležitost, protože jsem se nestihla tak moc nervovat nad tím, že se porodu bojím a navíc,dítě nebylo zbytečně \"přerostlé\" a tudíž veliké. Plodová voda mi praskla v noci ve 23.30 hodin. Vyrazili jsme tedy směr porodnice Kolín, kde jsme se hlásili na příjmu v 0.30 hodin. Příjem v porodnici nebyl ze strany sestřičky na příjmu nijak vřelý a jakožto prvorodička jsem ho s pocity vstupování do neznáma vnímala velmi negativně. Vzala mě do vyšetřovny na vstupní vyšetření ( porodopis byl sepsán v předchozím týdnu ). Řekla mi ať se svléknu do naha a jdu se vyčůrat. Na toaletě nebyl toaletní papír a ze mě stále vytékala plodová voda. Když jsem z toalety vyšla, řekla jsem o tom sestře, která mě setřela, že jsem si měla vzít vložky ( na té toaletě byla taková krabice a v ní byly vložky vyskládané – ale to jsem zjistila až když mi to tedy řekla ). Připojila mě ta CTG a sdělila, že jde pro lékaře, aby mě vyšetřil. Podotýkám, že manžel byl po celou tuto dobu venku na chodbě. Na vyšetřovně jsem strávila cca 20 minut o samotě, připojená na CTG. Začala jsem mít první bolesti a byla jsem z toho dost vykulená. Pak přišla zpět sestra a když slyšela, že kvílím tak se šla na mě podívat, přičemž mi řekla, že to co prý považuji za kontrakce žádné kontrakce nejsou, je to prý jen bolest podbřišku a to tolik nebolí – kontrakce jsou 100x horší. Tak to mě moc potěšila, opravdu. Za nějakou dobu dorazil lékař, který mě vyšetřil s tím, že je porod pouze ve své zcela počáteční fázi. Manžel má jet domů, protože není jasné kdy se to rozjede. Dostala jsem nemocniční noční košili a byla jsem zavedena na „hekárnu“, kde mi sestřička poradila, abych spala, protože mě čeká náročný den. Moc hezky se to říkalo, ale ty moje kontrakce nekontrakce přicházely asi po 15 minutách a bolely jak čert, no a při tom se dost blbě spí. Tak jsem tam ležela – opět sama a sestra se na mě chodila jen občas dívat, ale fakt jen občas. Nejhorší bylo, když mě připojila na monitor a odešla a já tam ležela v bolestech připoutaná k tomu přístroji a sama – to mi fakt vadilo. Začala jsem prosazovat, že chci aby byl manža u mě, ale to se sestřičce moc nelíbilo, prý porod může přijít bůh ví kdy. Tak jsem tam pořád ležela a svíjela se. Po nějaké době jsem se začala vyptávat na vanu a na míč. Sestřička mi řekla, že vanu nemají ( překvapení ), ale že mohu jít do sprchy. Nicméně ne teď protože by mi mohl vyhřeznout pupečník. Tak jsem pořád ležela na posteli, až jsem to nevydržela a do té sprchy šla. Sprchovala jsem se snad totálně vařící vodou a musím říci, že mi to hodně pomáhalo. Rozjely se mi totiž křížové bolesti. Ve 4 hodiny ráno mě to už bolelo jako blázen a ty moje „nekontrakce“ přicházely cca po 5-8 minutách a byly čím dál delší. Znovu jsem žádala o to abych směla zavolat manžela. Nakonec sestřička povolila a manža dorazil asi v 5 hodin. Když přijel, žádala jsem sestru o něco na zmírnění bolesti – dostala jsem čípky, nicméně s dotazem, jestli jsem věděla o tom, že porod bolí. Čípky trochu zabraly, bolest byla o něco málo snesitelnější, manža mě ve sprše sprchoval a nějak jsme se s tím prali. Potom opět přišla sestra s tím, že musí natočit monitor. Jenže jakmile jsem opustila tu horkou sprchu, zachvátily mě bolesti jako blázen. Pohybovat jsem se moha jen v předklonu, no děs běs. Když přišel doktor a vyšetřil mě s tím, že jsem otevřená na 4 prsty, požádala jsem jej o epidurální anestezii. Nejprve jí zamítl s tím, že k tomu musí být indikace. Když jsem se však ozvala, že epidurál je přece možné zavést v momentě otevření na 4 cm a jaká je tedy další indikace, kterou nemám splněnou, řekl mi, že by se musel zajistit anesteziolog. Tak jsem doktora zapřísáhla ať ho sežene. Zdravotní sestra z toho ale moc nadšená nebyla a pořád mi to vymlouvala. Operovala tím, že mohu mít nežádoucí účinky atp. Trochu tím zblbla manžela, protože ten mě taky začal přesvědčovat, že to přece vydržím. Ale holky, ta bolest byla tak strašná, že cokoli by mi pomohlo – brala bych to. O žádné kontraindikaci k miminku řeč nebyla, týkalo se to jenom mě a já stejně měla vlivem bolestí pocit, že jsem v posledním tažení:-) Takže mě odvedli na sál, kam za mnou přišla DR z anesteziologie, která mi řekla, že jsem udělala moc dobře, že jsem si epidurál vyžádala, protože mi hodně uleví, no a kolem 6.30 ráno mi ho zavedla. Předesílám, že jsem v té době byla otevřená na 4 prsty a DR mi předvídal, že porod bude někdy po poledni. Nicméně, jakmile byl epidurál zaveden, absolutně se mi ulevilo, necítila jsem vůbec žádnou bolest a v této situaci jsem se začala ještě více otevírat, takže k samotnému porodu došlo velmi rychle, malá se narodila v 8.45 hodin. Asi 45 minut před samotným porodem mi ten epidurál utlumili, abych vnímala všechny kontrakce a mohla správně tlačit, pak jsem asi 3x velmi intenzivně zatlačila a Karolínka byla na světě. Kdybych tohle věděla, vůbec bych se porodu nebála. Je fakt, že na každého může tato anestezie působit jinak, ale mě velmi pomohla, takže ji všem doporučuji. Jinak také mohu říci, že to probíhalo tak, že jsem celou dobu vnímala kontrakce jako stahy na břiše – ale nebolelo to, po celou dobu jsem mohla hýbat nohama, takže ty řeči jak je člověk ochrnutý od pasu dolů jsou jen řeči. Je to prý tím, že ten porodní epidurál je slabší. Normálně jsem s lékaři spolupracovala, nadzvedávala jsem se, když mě podkládali zadek nějakou plachtou před porodem a tak. Takže pokud to bude možné, nechte si ho taky dát, protože se otevřete přirozeněji, než když u toho cítíte bolest. Anestezioložka mi říkala, že se tělo bolestem přirozeně brání a proto při těch velkých bolestech jde to otevírání pomalu. Ale asi jak u koho – u mě to prostě zabralo. Pokud některá z vás bude k tomuto tématu dotazy, ráda je ze svého pohledu zodpovím. Karolínka je krásné zdravé miminko, vážila 3,24kg a měřila 49 cm. Z porodnice nás propustili po 4 dnech, protože jsem se dobře hojila a Kájinka prospívala. Ještě také předesílám, že je mi 34 let a rodila jsem poprvé. Nemocnici v Kolíně a její porodnické oddělení mohu doporučit, protože kromě té nepříjemné sestry na příjmu to všechno proběhlo hladce.

porod Vendulky

Tak až s odstupem víc jak měsíce jsem našla odvahu popsat svůj druhý porod.Mám 8letou dceru,která se narodila v 39tt plánovaným císařským řezem kvůli otokům a prý i špatným ozvám miminka,rodila jsem při celkovém uspání dne 6.12.2001.Druhý porod měl být kvůli těhu cukrovce vyvolávaný po 38tt,ale nakonec mě nechali až skoro do termínu.Takže jsem měla termín porodu 5.12., 1.12 nástup do porodnice celé dopoledne jsem čekala na primářovo vyšetření,aby rozhodl co semnou teda bude,jinak mě ještě prohlížel jeden doktor,který mi udělal Hamiltona,dost bolestivě,protože jsem se vůbec neotvírala,tak nebylo nic připraveno,tak to fakt bolelo,že jsem myslela,že mu vyškrábu oči,manža čekal celé dopoledne na chodbě,aby se teda dozvěděl,že ten den se ještě nic dít nebude.Kolem půl2 jsem byla teda přijatá a konečně vyšetřená primářem,který mi udělal opět Hemiltona a po něm jsem začala dost krvácet.Rozhodnutí bylo to,že 2.12 zavedeme první tabletu,ale že to nevypadá,že by mi jedna stačila,ať si nedělám naděje,že by to 2.12 už bylo.Tableta samo nezabrala ani jedna kontrakce a ani jedna malá bolestička,ale to jsem ještě netušila,co mě čeká druhý den.Druhý den kolem 9hod. mi tedy daly druhou vyvolávací tabletu a že jestli nezabere ani ta tak mě čeká 4.12 císař,ještě že na sále při zavádění byla hodná por.asistentka,která měla nějakého tucha a vzala mi všechny předoperační odběry,po zavedení druhé tablety to vypadalo,že se nebude zase nic dít,ale ouha kolem 12hod. mi začaly šílené bolesti po 3min,ale jen v podbřišku,jako by při menstruaci,ale asi 100krát silnější,takovou bolest jsem nikdy nezažila,ale kontrakce ani jedna,prý to musí bolet v celém břichu,tak mě posaly na pokoj a až budu mít bolesti v celém břichu mám přijít zpátky na sál.Takže jsem hekala na pokoji,bolesti pořád sílily,ale pořád jen v podbřišku,nešlo to ani vydýchávat.Tak jsem vydržela do 18hod.na pokoji a pak jsem se dobelhala na sál a to jsem musela na každých 10metrech zastavovat a prodýchávat bolesti.Naštěstí mě na chodbě potkal doktor co měl službu a pomohl mi na ten sál,vyšetřil mě a moc mě nepotěšil za 6hod šílených bolestí jsem se otevřela jen na 1cm,tak teda že počkáme,jestli se to ještě nerozběhne,prý zázraky se v porodnictví dějí...Dostala jsem klystýr,dala si sprchu,manžu jsem ještě nevolala,prý je ještě dost času,tak byl na telefonu,byl zákaz návštěv,ale otec k přirozenému porodu mohl.Ve sprše jsem myslela,že fakt umřu,sama, a jestě mě začalo řezat ve staré jizvě po císaři,což asi nebylo dobře kvůli možnému prasknutí dělohy.Doktor mě znovu vyšetřil a to už si s asistentkama něco šuškali,tak už jsem věděla,že to asi nebude o.k.Takže po 8hod. bolestí žádná změna a to už jsem ho prosila ať mi radši udělají ten císař,ani jedna kontrakce,nechat mě tak do rána,tak asi fakt skočím z okna.Takže volal na sál a ve 20hod jsem už frčela na sál,vybrala jsem si umrtvení od pasu dolů a můžu říct,že jsem anestezioložku milovala po tom co mi napíchla záda a přestalo to konečně bolet.Manža k porodu nemohl,tak si měl ráno zavolat na novorozenecké,co se mu vlastně narodilo:-(Ve 20.15 byla malá na světě,hned mi ji ukázaly,byla asi pěkně naštvaná,protože se na mě strašně mračila a byla celá zaslintaná jak plakala,ale měla krásné velké kukadla.Pak ji odnesly ošetřit a po umytí mi ji znovu ukázaly,těch vlasů...pak ji odnesly na jiné patro na novorozenecké,měla jsem velké množství plodové vody,protože doktoři při zašívaní chodili v mé plodové vodě,která jim vytekla i všude po zemi:-))Malá měla 3200g a 48cm.Pak mě odvezly na Jip,tam jsem byla přes noc,malou mi na přikládání nedonesly,protože byla noc,ale přes den prý nosí i na Jipku.Ráno mě zavezly na pokoj a musela jsem ještě do 21hod ležet,ale malou mi nosily celý den asi po 4hod na přikládání,ale moc jí to nešlo,což se projevilo i doma,nechtěla se přisát,krmila jsem Nutrilonem přes stříkačku a zkoušela přikládat před i po krmení,ale bohužel se vždy tak strašně stěkala,tak jsme se trápily obě.Doma jsem si odsávačkou rozjela laktaci,takže malá byla krmená mým mlékem ale přes stříkačku.Doma jsme to vydržely 2týdny a přešly na flašku,takže odstříkávám MM,ale malá ho má přes flašku,nic si nevyčítám a jsem ráda,že mám aspoň to mléko a může krmit i manža.Takže celkově porod stál za prd,ale pohled na toho pidi človíčka vše vynahradí a člověk rychle zapomene,nejhorší byl zákaz návštěv,manža viděl malou až 3den asi 3min.,než mě na chodbě seřvala sestra,že je zákaz návštěv,takže jsme to řešili voláním a mms,normálně provolám za měsíc asi 300Kč a za pobyt v porodce jsem provolala 1650Kč a Manža 1200Kč,ale ten prcek za to stál:-))S jizvou po porodu mám problém ještě do dnes a to mě ve čtvrtek končí šestinedělí,pořád se to zanicuje,tak to vystříkám Ajatinem a je zase klid a za týden to zahnisá zase na jiném místě,uvidím co na to doktor při prohlídce po šestinedělí.Tímto nechci žádnou nastávající maminu děsit,jen jsem napsala po pravdě jak to bylo.A jsem ráda,že to mám za sebou,při porodu mi byla nabídnuta sterilizace,ale to jsem odmítla,člověk nikdy neví co bude zas pár let,každopádně mi 3těhu nebylo po 2císařích doporučeno,ale kdo ví třeba až někdy za xlet úplně zapomenu jaký to bylo,tak...................

druhý porod

ahojky, tak jsem konečně našla chvilku abych popsala náš druhý porod...jen ve zkratce připomenu ten první...vlastík se narodil ve 37tt, praskla mi u rodičů voda (bylo to dost nečekané, manžel na služebce v bosně-takže to nestihl, kabela do porodnice nenachystaná), ale vlastík se v pořádku narodil po 7h od odtoku plodovky :-)se štěpánkem jsme měli termín 17.12., na posledním UTZ nám říkala mudra, že by to mohlo být dřív a že je to kus chlapa....já jsem v podstatě doufala, že to bude podobné jako u vlastíka....v listopadu už jsme to nestihli, tak jsme jen se sousedama tipovali který prosincový den to bude...máme tu kolem hodně dětí, hodně narozených v prosinci, pak někdo říkal, že na mikuláše by to bylo pěkný nebo přímo na štědrý den...já jsem si přála, abysme tedy už na ježíška byli všichni doma :-) manželovi se líbilo 11.12. (narodil se tak jeho tatínek, který zemřel, když byl manža malý), ale stěpánek 11. ještě ven nechtěl...další favorit datum bylo 13.12. (narodila se tak sousedčina dcerka, nebylo by to tak zvláštní, ale sousedka má dvě holčičky, starší je právě toho 13. a ta mladší je ve stejný den jako vlastík, takže kdyby se štěpánek narodil toho 13., tak máme obě děti ve stejný den :-) a stalo se :-)ze 12. na 13. jsem v noci snad každou hoďku chodila na záchod, pořád jsem měla pocit, že musím čůrat...ráno jsme se dívali na pohádku, když jsem ucítila jemné prasknutí a trošku vody na kalhotech...no nebyla jsem si ještě v té chvíli jistá, ale už ve mě hrklo, že je to asi tady....na záchodě jsem se přesvědčila, že to bude na 99% plodovka, takže jsem se začala pomalu chystat...dala jsem si spršku, pak jsem na to připravila pomaličku i manžu a začali jsme se balit....moc jsem nespěchala, protože u vlastíka mě začaly bolesti až tak za 2h po prasknutí vody...ale tentokrát to bylo jinak...už doma mě začali asi po půl hoďce po prasknutí bolesti po 5min...takže jsme přidali do kroku, rychle odvézt vlastíka k babičce a rychle do porodnice, už v autě jsem měla kontrakce po 2min....cesta z parkoviště na porodní sál byla nekonečná a bolestivá ... na přijmu mě řekla sestřička že jsem otevřená na 4cm a že to vypadá, že to bude brzy...šla jsem na monitor, bolesti už byly opravdu nesnesitelné...sotva jsem tam tu nezbytnou chvíli vydržela...pak už to nešlo, musela jsem začít tlačit...a bylo to..voda mě praskla v 8h ráno, malý se narodil v 10h, měl 3620g a 50cm...přišlo mě to bolestivější než u vlastíka, ale zase to bylo o hodně rychlejší....manžel si to taky užil....byl to pro něj zážitek :-) ikdyž pak ze srandy říkal, že se tam ani nestačil zahřát :-) takže teď už by mě opravdu nic nepřekvapilo, první porod ve 37tt a druhý zase nečekaně rychlý...nebýt toho,že byla neděle, tak by to asi manžel z práce ani nestihl :-) a zase by to zmeškal :-) přeji všem pohodové porody a zdravá miminka

jizva

ahojky holky, chci se zeptat....před pár dny mě odešly stehy po nástřihu...jizva mě vůbec nebolí, jen mám pocit, když po tom místě přejedu rukou, tak je to ještě jakoby trošku natelké...nebo tam může být nějaká hrčka??je to trošičku, ale přeci jen, nevím jestli se mám nějak něčeho obávat??

Srovnání prvního a druhého porodu.

První těhotenství jsem zjistila v červnu roku 2006.Když se mi na těhotenském testu objevili dvě čárky byla jsem překvapená a zároveň šťastná.Miminko bylo plánované a podařilo se nám zadělat ihned po vysazení antikoncepce.Jelikož jsem pracovala na tři směny v práci a neměli pro mě jiné místo tak jsem nastoupila na nemocenskou.Těhu probíhalo v pohodě žádné ranní nevolnosti jsem neměla,ani jiné problémy.Ke konci ale nastali objevili mi bílkovinu v moči a tak jsem šupajdila do nemocnice.Tři dni jsem si tam poležela a pustili mě domu.Termín porodu byl 22.2.2007.Nevěděli jsme co se nám narodí,nechali jsme si to jako překvapení.Nastal termín porodu a stále se nic nedělo.27.2.2007 jsem nastoupila na vyvolání porodu.Trochu jsem se bála ,protože jsem nevěděla do čeho jdu.V poledne mi zavedli tabletku,v pět hodin mi začali kontrakce,v sedm jsem šla na sál v devět jsem volala manželovi a v úterý 28.2.2007 v 00,53hod se nám narodila krásná holčička.Dali jśme jí jméno Petruška vážila 4080g a měřila 51cm.Položili mi jí na břicho.Byl to ten nejkrásnější okamžik.Pyšný tatínek přestřihl pupeční šnůru.A jak čas plynul tak jsme se rozhodli že Petrušce pořídíme sourozence.NO a tak v listopadu 2008 jsem vysadila HA.A začalo se pracovat na miminku.V dubnu se nedostavila mrška a tak jsem tajně doufala,že těhotenský test potvrdí těhotenství.A byly tam dvě čárky.I tentokrát těhotenství probíhalo bez problémů.Opět jsme si pohlaví nechali jako překvapení.Já jsem ,ale tajně doufala že to bude kluk.Termín porodu byl 7.12 a 12.12.2009 Jenže ani jeden den se nic nedělo.Vlastně bych zapoměla ze 6.12. v noci jsme si udělali cvičnou návštěvu porodnice.Nechali si mě tam na pozorování ale bohužel se kontrakce zastavili tak mě ráno poslali domu.A tak jsme čekali.13.12.jsme ráno vsali stále žádné známky blížícího se porodu tak jsme si udělali rodinný výlet do Kolíná na trhy.Odpoledne po návratu jsme šli na procházku.Uvařila jsem večeři a kolem šesté hodiny začali kontrakce nejdříve dlouhé intervaly ale pak po 5minutách.No a tak se zavolalo babičce aby šla hlídat Petrušku a vyrazili jsme směr Jičínská porodnice.Přijata jsem byla v 19,45hod.Natočili mi ozvy prohlédnul doktor a řek že jsem na 3cm otevřená a že se uvidí.Manžela jsem poslala domu a že mu kdyžtak zavolám.V jedenáct hodin jsem mu volala ať přijede,že je porod na spadnutí.NO a 14.12.2009 v 00,04hod se narodila další holčička do naší rodiny a jmenuje se Adélka.Porod byl ke konci komplikovaný,jak uvádí propouštěcí zpráva:Dvojité těsné obmotání pupeční šnůry kolem krku a těžký porod ramének.Po posledním zatlečení nenásledoval křik miminka,trvalo to snad neskutečně dlouhou dobu než jí rozdejchali a ozval se křik miminka.Bylo to hrozné neslyšet jí křičet.Adélku mi ukázali na pár vteřin,žádné polože ní na břicho ani první pomazlení se nekonalo.Byl to hrozný pocit.Adélka měla 4040g a 52cm.Putovala ihned do inkubátoru pod kyslík a dávali jí infuzy.Poprvé jsem si jí pochovala až 15.12.v poledne kdy mi jí dali na první kojení.Byl to nádhernej pocit doufám,že vyhraného boje.Následky by prý snad neměla mít žádné,ale budou jí kontrolovat.Všem maminkám přeju jen samou radost z právě narozených miminek.

Můj nejkrásnější den v životě

Ahoj holky. Nemůžu spát, tak se s Vámi chci podělit o svůj nejkrásnější den v životě, den, kdy se nám narodila naše holčička Nelinka. Začalo to tím, že jsem šla na kontrolu k dr. podle ultrazvuku miminko za týden nepřibralo nic, byla jsem 37-8tt a mimísek měl necelých 2500g a podle dr. nám už nevyživovala placenta, tak nám napsala doporučení o ukončení těhu a druhý den jsem nastoupila do porodnice a tam mi stanovili císařský řez (mimi bylo zadečkem a ještě k tomu málo plodové vody), hned na další den tedy 22.10. Od půlnoci jsem nesměla jíst ani pít. Ráno za mnou přišel manžel a byl se mnou, když mi zaváděli kanilu, holili bříško, zaváděli cévku a tak... jsem moc ráda že byl u mě až do chvíle kdy jsem šla na sál, tam už ho nepustili. Pamatuju si jak jsem tam ležela, v dálce hrála hudba z hříšnýho tance, kolem plno doktorů a sestřiček v zeleném, nademnou zářivé světlo, musela jsem dýchat kyslík a když mě připravili tak mi dali do žíly anestetikum a už si vybavuju jen ten kyslík,světlo a už jsem spala......Paní Sedláková, paní Sedláková, proberte se, tamhle máte manžela...slyšela jsem nějaké hlasy jakoby z dálky, pamatuju si jen slova necelý 3kila a pak mi něco utkvělo o chlapečkovi a nevěděla jsem jestli mam tedy tu holčičku nebo ne. Chtěla jsem mimi moc vidět, víc si nepamatuju, usnula jsem. Podle manžela jsem volala zmateně, mi máme chlapečka?Mi máme chlapečka? A on ne, je to holčička. A já: kde? Já ji chci vidět... tak mi ukazoval fotky a ještě ve výtahu jsem prý volala že jí chci vidět, kde je... Vůbec si to nepamatujuPAk jsem se probrala na JIPce, vedle mě ležela žena taky po císaři, naproti byly staré paní, všude to pílalo a jinak bylo ticho, všichni spali... Jak jsem přišla k sobě začlo mě to šíleně bolet až jsem brečela a trvalo jim to než mi dali něco na bolest, protože čekali na mojí dokumentaci. Asi po hoďce jsem se dočkala. Hned jsem se ptala jestli mam holčičku a oni, že je to Nela, 2960g a je zdravá! Já byla tak šťastná! Těšila jsem se až ji uvidim. Asi po 2hodinách od probuzení se otevřeli dveře a tam sestřička s pojízdnou postýlkou a s miminkama Konečně mi přivezli ukázat mojí holčičku. Dali mi ji na hruď, ta byla tak krásná až jesm štěstím začla brečet, teda brečet jsem nemohla to mě to šíleně bolelo, tak mi alespoň tekly proudem slzy. Byl to nádherný pocit, ten malý uzlíček spinkal, na chvilku otevřela očička a koukaly jsme na sebe a já byla tak nezkutečně šŤastná! Koukala na mě těma svýma tmavýma kukadlama a já se nemohla na tu svou krásnou holčičku vynadívat a holky nebudete tomu věřit, ale byla a je to ta nejkrásnější holčička na světě A na tenhle okamžik já nikdy v životě nezapomenu i teď jak to píšu mi slzí oči dojetím

máme za sebou

od neděle šestinedělí....huráááá

porodnice pardubice

maminky prosíím prosíím jake mate skusenosti z porodnici v pardubicich za 5 dní mam termin uz tet mam slusne poslicky a chystam se do porodnice do paardubic neni treba lepsí v chrudimi??dekuji moc maminecky

Novorozeňátka

Ústecko: Sophie Stibarová, Lukáš Mašek, Kryštof Nachtmann, Filip Belica, Kryštof Martinů, Ema Duherič, Loren Kotai, Kristýna Mergl, Eliška Pytlíková, Jakub Český, Kateřina Kočárková, Gabriela Černá, Eliška Volfová, Tereza Strýčková, Tomáš Zrůst, Viktorie Lukáčová, Daniela Burešová, Albrecht Kulka, Matěj Zradička, Dominik Dörner, Melisa Trezesniewka, Veronika Fryčová, Antonín Krátký, David Müller, Tran Thi Pham-Thi, Denis Uličný, Kateřina Horváth, Eva Kicová, Jakub Hornik, Nikola Poustecká, Natalie Jandová, Adam Otcovský, Libuše Roučková, Markéta Žížková, Antonín Dudek, Eliška Kovaříková, Sofie Šichová,, Jiří Gubanič, Tomáš Milka, Rilip Pačs, Johana Paterová, Jakub Ferkl, Tina Balážová, Karolína Horníčková, Šárka Zeusová, Lucie Havlíková, Jan Kail, Nikolas Berky, Ella Slezáková, Milan Horváth, Jan Kubát.

Jak Leontýnka na svět přišla

Včera nás konečně pustili dom tak dokud malá spinká tak musím popsat svoje zážitky. No větší bolesti mě začly až tak kolem 5.té hodinky, ale furt byly nepravidelný tak sem si říkala že mám ještě dost času. U Kristýnky mě praskla voda a byla jsem bez bolestí, ale vodu mi tam nikdo nevrátí že, kdežto nějaký bolesti se klidně můžou zastavit. No kolem šestý už to začlo bolet trošku víc, tak jsem si říkala že radši zavolám mamce ať může pohlídat Kristýnku. Mamka zrovna v šest končila v práci, takže to krásně vycházelo, no kolem půl osmé ju Martin dovezl. Uvařili jsme si kafe a kolem půl deváté jsme vyrazili do porodky. To už jsem měla bolesti po 4 minutách a docela jsem je musela prodýchávat. Pak už běžnej příjem, natočili mě ozvy cca 20 minut, pak nějakej blbej dotazník, no pak mě koečně vyšetřil mudr. a byla jsem otevřená na 6 cm (z 10.ti) takže jsem měla už víc jak půlku za sebou, jupí!!!! Kolem půl desátý nás zavedli na předporodní pokoj, skočila jsem si do sprchy, ale teplá voda mi moc nepomohla. Pak už se bolesti docela zkracovali, zhruba tak po 2 minutách asi půl minutky dlouhý. Martina jsem zaměstnala měřením času mezi kontrakcema. NO a za chvilku jsem si říkala že si ještě skočím na velkou. A ještě jsem si říkala že musím opatrně, aby na mě nepřišlo tlačení zrovna když tam budu sedět. To se ví že to tam na mě přišlo. Tak Martin zazvonil na sestřičku já jsem se mezi kontrakcema došoupala na postel, tam mě vyšetřila a šlo se na sál. Vlezla jsem si na křeslo, ještě jsem si poručila jak mi ho mají vypolohovat, no a protože mi furt ještě nepraskla voda tak mi ji asistentka praskla a já mohla začít tlačit. Masírovala mě hráz olejíčkem, aby se hlavička lepší prořízla a nemuseli mě nastřihnout. Tak jsem teda zabrala a ono kupodivu to šlo!!! U Kristýnky jsem hodinu tlačila než byla vidět hlavička a tady jednou a už byla venku!!!Pomalu jí oddělali z krku lehce omotanej pupečník a já jsem ještě asi 2 x zatlačila a Leontýnka byla venku! Fakt teda když neprdne voda předem, ale až v průběhu porodu nebo prostě co nejpozdějc je ten porod takovej klouzavej a jde to lehčeji. No pak mi ji dali na bříško a společně jsme čekali na placentu. Sem si říkala, zasejc je to asi do manželovi rodiny tmavý vlásky, velký kukadla a měla jsem pocit hrozný něhy a lásky k té malé kočičce, prostě takový překvapení a euforie, no krása! Placenta přišla asi za 10 minut, to jsem jenom jednou zatlačila a byla venku. Pak následovalo šití, protože jsem se trošinku párla, ale nic hroznýho, no 5 stehů! a všechny venkovní takže jsem je potom skoro ani necítila a hned jsem mohla sedět! Mezitím ořetřovali Leontýnku a Martin na ně dohlížel a dělal první fotečky. Pak teprve přišel doktor pogratuloval nám a my jsme se opět přesunuli na náš předporodní pokojíček, kde jsme se oba kochali naší malou. Tam jsme strávili asi hoďku, Leontýnka se trochu už ode mě napila a potom jsme se sbalili a odveleli nás na oddělení šestinedělí, kde nás Martin s malou na rukách doprovodil. Chtěla jsem malou hned k sobě, páč to stejně člověk nespí jak jsou hormony rozbouřený, tak jsem si dala malou do postýlky co byla vedle postele a s Marťou jsme se rozloučili a bylo po všem.Fakt krásnej a rychlej porod, to bych přála každý takovejhle zažít. Když si zpětně vezmu jak jsem se s Kristýnkou trápila tak tohle byla fakt brnkačka. A teďka už nejsem ani moc utahaná, malá teda v noci zlobí takže se opět asi 2 roky nevyspíme, ale cejtím že teďka sem psychicky daleko víc v pohodě než u Kristýnky. Fakt nebe a dudy.

Antikoncepce při kojení - CERAZETTE

Ahoj holky, chtěla jsem se zeptat, zda nemáte zkušenost s touto antikoncepcí? Můj dr. na ko po šestinedělí říkal, že ji mám začít užívat rovnou, ale podle příbalového letáku se má začít užívat až první den menstruace. Menstruaci jsem zatím nedostala, tak nevím, jestli na ni čekat( někdy prý trvá, než se po porodu znovu objeví) nebo dát na dr. ... nerada bych našemu chlapečkovi pořizovala hned sourozence A když už jsem u toho. kdy se u vás objevila po porodu první menstruace?

Porodnice Plzeň Lochotín

Holky vy které máte zkušenosti z této porodnice, nevíte jestli tam dávají epidurál nebo to odmítají??? Článkům o porodnicích moc nevěřím, podle toho co psali o Mulačích..

Můj druhý porod

Ahoj mám trochu času, tak písnu jak probíhal můj druhý porod. Ještě vzpomenu na první v roce 2005, od toho porodu jsem se hrozně bála dalšího, protože jsem byla asi 2 dny otevřená jen na 3 cm, pak mi dali infůzi na vyvolání, na té jsem byla 8 hodin a pak Terezku ze mně vytlačil doktor se sestrou a nakonec skončila Terka v Ostravě s křečemi a byla přidušená. A já měla celou dobu jen bolesti v zádech a necítila žádné stahy.No a jen kvůli Terce aby nebyla sama jsme se rozhodli pro další dítě. Celý rok před tím jsem běhala po doktorech a na rehabky a snažila jsem se aby mi někdo napsal že ty moje záda po nehodě v roce 2000 nejsou v pořádku a že by bylo lepší rodit císařem, ale nikdo mi to nenapsal.Jen mně moje doktorka dva týdny před porodem předala už k lékařům v nemocnici, ať si mně tam kontrolují, i kvůli mé těh. cukrovce. Tak mi chtěli vyvolávat porod už o týden dříve, ale bála sem se tak sem říkala, že počkáme do termínu a jak nic tak pak vyvoláme. A ono nic tak mi dali vybrat kdy chci přijít. 8.10. jsem měla termín tak sem to nechala na ten den, i proto že Terka je 9.10 tak aby to nebylo v jeden den.Ráno o půl 8 mi zavedli tabletku, za hodinu jsem cítila mírné jako menstruační bolesti, za další hodinu už mi šla bolest do zad, ale zatím v klidu. V 11 hodim mi píchnul vodu. V 13 hodin jsem byla na 3 cm a řekla jsem si o epidural, protože jako u prvního porodu, jsem měla jen polesti v zádech. Pak přišel manžel a na dvě hodiny po epiduralu jsem měla klid. Pak jsem jen chodila do sprchy, kde jsem seděla na balóně a nahřívala si břicho a záda. V 17 hodin jsem byla pořád jen na 3cm, tak že mi dají infůzi. Bála jsem se ale manžel byl se mnou a u každého stahu jsem mu tak stlačila ruku, že se divím že ho pak nebolela.Napíchli mně a bolesti se zvětšily. V 18 hod. jsem poprosila o další epidural, ten zabral na hodinu, ale pak povolil a teprve jsem ucítila ty pořádné stahy, které jsem necítila ani u prvního porodu. To už mně nutilo tlačit. Byla jsem otevřená na 8cm, ale jak přišel primář a řekl že mám zkusit tlačit, tak nic. Hlavička nešla dolů. Tak jak asi u prvního porodu. Takže musíme udělat císařský řez, řekl primář. Tak mi dali injekci, aby stahy přestaly a vezli mně na operační. Tam jsem byla při vědomí a cítila jen takové tlaky. A za půl hodiny v 20.12 byl Vojtíšek venku. Pak jsme strávili v nemocnici 10 dní, Vojta měl málo cukru, protože moje těh. cukrovka způsobila, že jeho slinivka nemusela vyrábět tolik inzulínu jak byl ve mně a jak nás odstřihli tak mu tak nepracovala jak měla. Naštěstí se to pak spravilo. Jen si tak říkám, že už podle zprávy o prvním porodu mohli zjistit že mi to nepůjde a udělat hned císaře a nenechat mně zase tolik hodin trápit, ale hlavně že už je to za mnou a nikdy více. I když, kdyby průběh prvního porodu, byl jako ten druhý a porodila bych normálně, tak by se to dalo vydržet i víckrát, ale takhle při dnešním zdravotnictví, kdo ví co by bylo u třetího porodu. Nicméně jsem pak byla na pokoji s 18-ti letou holčinou, která měla dvě hodiny bolesti, pak ji dali epidural, tak dvě hoďky spala a pak už jí brali, protože byla úplně otevřená. Takže někdo to má za sebou hned a to přeju všem maminám, ať se dlouho netrápí a mají to hned za sebou. Tak štěstí.

sex před koncem šestinedělí

Ahoj holky, chtěla bych se zeptat, jsem po císaři, už nekrvácim a dokonce šestinedělí mi zbývá 11dní. Myslíte, že bych ho už mohla porušit a milovat se svým mužem? Jak jste to měly vy?

Kačenčin příchod na svět

V sobotu v podvečer (14.11.) jsem tu napsala, že se v neděli chystáme na plánovaný příjem, jenže jsem netušila, že to vezme tak rychlý spádŠla jsem spát po deváté večer, Marťa jako obvykle už dávno spal, podezřele často jsem chodila čůrat, ale nijak jsem se tím nezabývala. těsně po půlnoci mě něco vzbudilo, no něco cítila jsem takové ucvrkávání a nekontrolovatelné, vstala jsem v ten moment to ze mě valilo, sice ne moc, tak jsem rychle doběhla do vany, tam mě celkem vyděsila krev, ale bolesti žádné, prostě nic, co by nasvědčovalo porodu, uklidnila jsem se a byla přesvědčená, že mi odešla zátka a porod ještě nebude.Dala si sprchu a šla hajnout, no a to bylo špatně, jak jsem lehla začínalo mě pobolívat břicho, pokud jsem chodila nebo stála tak nic. Vzbudila jsem Marťu, ten si myslel, že si dělám srandu a že mám spát, zkoušela jsem znovu lehnout, ale bylo to to samé, hodinu jsem přemýšlela jestli jet nebo ne, stahy byly po půl hodině, ale nic bolestivého prostě se to dalo vydržet a já nechtěla plašit. Nakonec jsme teda jeli, jenže co jsem vlezla do auta stahy začaly sílit a hlavně zkracovat, užne dva do hodiny, ale jeden za 8 minut. Řešila jsem dilema kam jet jestli jistotu v Brně nebo nejistotu v Kyjově, riskla jsem dojetí do Brna, přeci jenom všechna dokumentace a plánovaná sekce byla domluvená tam a navíc znala jsem doktory. Cesta dost rychle uběhla, než jsem se nadála viděla jsem ceduli Brno, asi tak 500 metrů před porodnicí si ale usmysleli policajti, že nás zkontrolujou, říkám si paráda nakonec budu mít i policejní doprovod, ale do smíchu mi nebylo. Zastavili jsme a Marťa hned vyskočil z auta, že rodíme, policajt zkontroloval břicho a mávnul ať jedem. Do porodnice na příjem jsme dorazili kolem půl třetí ráno, na příjmu byla Dr. která mě vyšetřovala ve čtvrtek tak si mě pamatovala, zkukla cesty a hned volala kolegovi a chystat sál. Mezitím mě vycévkovali, natočili monitor a změřili tlak ten je trochu děsil 158 na 96, než jsem se vzpamatovala už jsem byla na sále a Marťa se mnou, rodila jsem císařem a se spinální anestezií-to byl trochu problém 15 minut mě napíchávali, ale nakonec se to z větší jehlou podařilo. Personál na sále úžasný, před tím něž cokoli začlo mě řekli co a jak, myslím průběh nápichu pak už mi bylo jedno co se mnou dělají o ničem jsem nevěděla, akorát mi vadilo to roztažení rukou, v jedné jsem drtila Marťovu dlaň a na druhé jsem měla tlakoměr, v jednu chviůlku se mi udělalo zle, ale Marťa na mě mluvil a to mi fakt hodně pomohlo. Přes roušky jsem nic neviděla, ale ve světlech nad sebou jsem trochu zhlédla co tam se mnou vyvádí. Asi po 5 minutách jsem slyšela takové srkání a hned na to pláč naší dcerky. Po chvilce ji přinesli ukázat, ale já na ni skoro neviděla, dr byla v blbém úhlu a jen slyším jak Marťa říká ta je maličká. sešívání trvalo nekonečně dlouho nebo aspoň mě se to zdálo. Před čtvrtou bylo po všem a já už byla na popoperační pokoji, pěkně se mnou mlela zima, drkotala jsem se jak ratlík, strašně jsem chtěla spát, ale spánek nikde. Malou jsem poprvé pořádně viděla až za 4 hodiny, kdy mi ji přivezli k přiložení, byla tak hezoučká, ale přisát se nechtěla, neotevřela ani kukadla. Pak už jsem jen čekala jak za mnou dorazí ségra s Marťou a malou budou fotit. Sice jsem rodila císařem, ale i tak můžu říct, že jsem měla porod hezký. Jen mě dost trápilo to, že jsem se nemohla rozkojit a malá měla pořád hlad, sice ji dokrmovali, ale mlíčko od mámy je holt mlíčko od mámy.Přístup personálu během porodu a poporodní péče na úrovni, rodit v Bohunicích opravdu doporučuju.

dva vyvolávané porody

V reakci na předchozí příspěvek jsem četla, že vyvolávané porody nic moc, chci se tedy podělit o zážitky z mých dvou porodů, který byli oba vyvolaný. První před 16 lety. Ležela jsem od nedělní půlnoci do středečního rána v nemocnici, důvod trochu odtekla plodová voda, byla jsem na začátku 34 týdne těhotenství a až do té středy mi píchaly injekce kvůli infekci. Ve středu 22.12. mi oznámily, že na porodním sále nikdo není, tak že půjdu rodit o den dříve než bylo v plánu.V půl desáté mě vzali na porodní sál, následovalo holení, klystýr potom připojení na monitor a kapačka na vyvolání porodu. Ve 14:30 se u mě doktoři radili co se mnou, protože jsem se vůbec nechtěla otvírat a kontrakce minimální. Píchli mi vodu dostala jsem nějaké dvě injekce s tím, že pokud do večera neporodím půjdu druhý den na císaře, za půl hodiny jsem dostala ještě jednu injekci, že bych měla nějaké bolesti se říci nedá, protože do těch 14:30 mě bolelo břicho jako při měsíčkách a potom, zřejmě oblbnutá těma roztokama na vyvolání jsem to prospala.Bylo před 17 hod, když jsem otevřela oči a zrovna nakoukla porodní asistentka, zeptala se mě jestli cítím tlak na konečník, řekla jsem,že ne, ale jen co jsem to řekla tak najednou ten tlak tam byl, najednou byla kolem hromada lidí , a že nemám tlačit nato jsem odpověděla, že netlačím, že to jde samo. Syn se narodil v 17 hod. 2300 g a 44cm. Po porodu mě hráz jen zasypali pudrem, že jsem se jen trošku natrhla. Můj druhý porod byl 18.6.2009 taky vyvolávaný, týden 38+4 pro velký plod, tentokrát s přítelem u porodu. Do nemocnice jsem přišla na 7 hod. Následoval monitor, vyšetření, sepsání nějakých formalit a pak čekání až bude volný některý sál.V 9:30 mě vzali na sál, zavedli jednu tabletu v 10 klystýr, (tentokrát jsem nebyla oholena)v 10:30 sprcha a v 11 začli bolesti. Připojili mě na monitor a potom jsem dostala kapačku na utišení bolestí, na zádech se ta bolest nedala vydržet tak jsem ležela i rodila v leže na boku. K porodu jsem přišla prý nachystaná tak akorát na vyvolání. Otvírala jsem se asi tak co 20 min. to 3cm. Před 12 hod.,že už teda budu rodit.PA mi řekla ať si klidně trochu zatlačím a myslím, že přímo letěla pro dětskou sestru, potom jsem párkrát zatlačila a syn 4430 g ,52 cm byl v 11:55 venku. Po porodu jsem dostala jeden steh, prý na památku, protože jsem nebyla zase nastřižená jen trošku jsem se natrhla. Jěště bych chtěla podotknout, že je rozdíl rodit 2 kilové dítě a 4 kilové. Po prvním porodu mi nic nebylo, po tom druhém mě bolelo břicho, zřejmě z toho, že děloha byla velká a bolelo asi to jak se zavinovala. Co se týká otce u porodu byla jsem ráda, že tam se mnou je nejenže mě povzbuzoval, ale i asisoval PA. Nikdy nezapomenu na ten jeho šťastný výraz ve tváři a na to, jak štěstím nevěděl co dřív, jestli koukat na malýho jak ho oblékají a nebo mě hladit a pusinkovat. Co se týká mých porodů tak oproti jiným si myslím, že to byla procházka růžovou zahradou, až na ty strašný bolesti u druhého porodu.

Vyvolavany porod

Tak jsem se rozhodla, ze se vami taky podelim o muj zazitek z porodu. Termin jsem mela 7.10., ale vubec nic se nedelo, kazda kontrola dopadla stejne, vubec to nepostupovalo. Ja uz jsem z toho byla hodne nestastna, tak jsem se na kontrole v nemocnici 14. 10. sverila panu doktorovi, ze uz to chci mit za sebou. Usmal se a rekl, tak vam, maminko, pomuzeme. Udelal mi nejspis tzv. Hamiltonuv hmat, bylo to docela neprijemne, ale ja jsem mu byla v tu chvili vdecna. Zeptal se me, jestli souhlasim s hospitalizaci a vyvolanim a ja s radosti prikyvla. A tak se zacalo sepisovani papiru a mohla jsem si vybrat luzko na pokoji, kde uz cekala jedna pani, taky na vyvolani. Odpoledne mi pak zavedli prvni preindukcni tabletku, ale nic jsem po ni necitila. Pani na pokoji me uklidnovala, ze ji prvni porod vyvolavali 7 dnu . Vecer jsme obe dostali dalsi preindukcni tabletku a to uz u me zacali bolesti, ale jakoby menstruacni. Celou noc jsem lezela v bolestech, vetsinu casu pripojena na monitor, ale dalo se to vydrzet. Mezitim na trech volnych postelich, co jeste na pokoji byli, se vystridalo 5 maminek, ktere prisli a za chvili odrodili. Jen my dve jsme tam lezeli, jako Lazar. Rano prisla pani doktorka a usoudila, ze porodni cesty jsou uz docela pripravene a podala mi indukcni tabletku. Do 20 minut me menstruacni bolesti zesilili tak, ze jsem zacala videt hvezdicky. Nejhorsi na tom bylo, ze jsem byla temer neustale napojena na monitor a tak jsem si nemohla ani ulevit. Epidural jsem vsak stale odmitala, i kdyz se sestricka byla asi trikrat ptat a i pani odvedle rikala, ze ona tedy bez nej ani ranu. Ja vsak byla hrdinka.......... Az do te doby, nez mi v 11 dopoledne podali dalsi indukcni tabletku, to uz jsem myslela, ze mi to urve spodek. Nejhorsi bylo, ze to nebyla bolest v nejakych intervalech, ale v kuse. Jeste k tomu jsem zas lezela na monitoru. Ale to uz jsem o epidural prosila. Sestricka mi prv vynadala, ze je za 5 minut 12 a ze se me uz asi trikrat ptala, navic,ze je anesteziolog na operaci, ale nakonec se slitovala a sehnala mi ho. Po nem se mi neskutecne ulevilo a i kdyz mi po 13 hod. praskli vodu a napojili na infuzi, cim bolesti zas trochu zesilili, tak se to dalo vydrzet. Polehavala jsem na posteli a dokonce jsem chvilema spala. V 15 hodin me prisla vysetrit pani doktorka a s hruzou skonstatovala, ze uz rodim, pry proc jsem nic nerekla? Kdyz ja ale nic zvlastniho necitila! Poslala me jeste do sprchy a tam to zacalo, mela jsem silne nutkani tlacit, a tak me odvedli na sal, kde jsem jeste mela stat a pritlacet. Pak me konecne pustili na porodnicke kreslo a mohla jsem tlacit, jenze ja vdaka epiduralu necitila kontrakce a nevedela jsem, kdy mam tlacit a tak to postupovalo docela pomalu. Tlacila jsem asi 20 minut, museli me i nastrihnout, protoze byl Adamek velikej. Jak jsem se nejvic bala nastrihu, tak v te chvili jsem se nemohla dockat, kdy uz ty nuzky vezme do ruky .Po nastrihu jsem na tri zatlaceni Adamka vytlacila ven. Pupecni snura byla docela kratka, tak mi ho polozili doprostred briska a ja ho drzela a byla jsem nejstastnejsi maminkou na svete .Adamek mel 51 cm a 3700 g.

vzkaz od pavca21

dneska se Pavlínce narodila Vendulka.v 12.28h 49cm, 3100g.trápili ju 13hodin a malá pořád nešla níž tak ji nakonec udělali císařský řez...Všechno ju chudinu bolí a dneska už musí v 21.30 do sprchy.Vůbec se netěší.Všechny zdraví

:-)

tak já se tedy taky podělím, jen ve velké zkratce, když tu čtu ty romány o hodinách a hodinách v porodnici... jako prvorodička jsem porodila od prvních opravdu pravidelných (a opravdu bolestivých) kontrakcí za 3 hodiny 40 minut, hodinu a 40 minut od příjezdu do porodnice já tomu říkám \"můj pohádkový horor\", byly to minimálně dvě hodiny téměř bez špetky kyslíku, protože jak jsem měla dýchání a vše nacvičené teoreticky, tak mi to v praxi vůbec nešlo, při kontrakci jsem musela dýchat buď zhluboka, z čehož mi ale bylo na zvracení, nebo vůbec, což samozřejmě nebylo dobře pro malého, tak jsem se nakonec rozhodla v tom \"rauši\" to kombinovat - dýchat a jak mi začalo být zle, tak zadržet. rozhodně nedoporučuji to takto zkoušet, ale mně to bohužel jinak nešlo byla to ale celkově nádhera - 3x jsme zatlačili (když mi to doktorka konečně dovolila) a malý Mikuláš vyletěl jak špunt! nádhera, dala bych si to ještě jednou...

Kontrola po šestinedělí

V pondělí jsem byla u doktora na kontrole. Všechno v pořádku, za 14 dní si zavolat pro výsledky cytologie. Po zvážení všech pro a proti, jsem si nechala napsat prášky, takže beru Azalii. Docela mě šokovala cena. Jo holt jsem odvykla. No a jak jsem se těšila, že si konečně užiju vanu a další radovánky, tak díky bolavé dásni mám zatím smůlu - respektive je mi jasné, že ani horká vana ani noc plná vášně díře po zoubku neprospěje. Tak holt ještě pár dní vydržíme.

můj porod

Tak se s Vámi taky podělím o svoje zážitky. Celý těhu jsem měla bez problémů, takže jsem nepředpokládala ani žádný komplikace u porodu, ale to jsem se přepočítala. V úterý 1. září ( den po termínu)ráno jsem byla u doktorky, která zatupovala mýho gyndaře v době dovolený. Pěkně se ve mě povrtala au au, ale prý to na porod v nejbližší době nevypadá, vyfásla jsem papíry a doporučení na pátek do špitálu na kontrolu ozev a plodovky a jela jsem domů. Že mě bolely záda, to už jsem brala tak nějak normálně, absolutně mě nenapadlo, že to bude začínající porod. Večer před 19 hod se mě ještě přítel ptá, jak se cítím, jestli nepojedem (chodí totiž pravidelně v úterý s chlapama do hospody),tak jsem mu s úsměvem řekla, že dneska to nebude a s klidem ho poslala pryč. Jen se za ním zavřely dveře přišla první pořádná bolest, bláhově jsem si myslela, že jsou to poslíčci. Ale za 7 min další a další a najednou jsem začala i krvácet. odešla zátka, přítel mimo signál, no paráda. Takže jsem vyslala nevl. synáčka pro tatínka do hospody (samozřejmě, tam už se po jeho odchodu začínali uzavírat sázky, jestli to bude kluk nebo holka), vzbudila tchýni,aby nás odvezla a hurá do porodnice. Kontrakce po 5 min. Bylo nás tam v ten den hodně rodiček, takže nevěděli kam dřív skočit. PA se moje krvácení fakt nelíbilo, ale primář byl v klidu. Měli tam jeden porod, který byl celkem komplivanej prý, vypadalo to na císaře, takže neměli moc času:-(No zkrátím to, dojeli jsme tam asi ve 21:30, vyšetřili mě, primář naznal, že to do rána nebude, ať mi dá PA prášky na bolest a hotovo. Jenže díky tomu krvácení jsem musela ležet, stahy po 5 min pořád a to už jsem málem lezla bolestí po zdi, když jsem se nemohla ani pohnout. Nakonec před půl druhou PA řekla, že se jí to prostě nelíbí a letí pro primáře, ten se teda konečně rozhoupal a že to vidí na císaře, až zpětně si uvědomuju, jak to byl najednou strašnej fofr, rychle na sál, asi 10 doktorů a sester kolem a za 10 min už jsem byla v limbu. Doteď děkuju PA, že to nenechala náhodě, jelikož se mi odlučovala předčasně placenta. Naštěstí Kačka byla v pohodě, nemuseli ji křísit, takže super. Jen mě hoooodně mrzí, že jsem nemohla mít malou u sebe hned, ale až někdy kolem 8. hod ráno. No první týden teda fakt nic moc, pěkně ta jizva bolela, ale po 14-ti dnech už jsem doma ryla zahrádku:-)Teď když se tady dívám na to svoje sluníčko, jak krásně spinká vím, že to všechno stálo za to:-)

Už nikdy víc!!!

Takhle jsem si přísahala, když jsem se konečně začala vzpamatovávat z porodu. Ale to předbíhám. V sobotu večer mě začalo trošku pobolívat v zádech a břicho, jenže vzhledem k tomu, že posledních pár dní si Tominka dělal z mého močáku trampolínu pro hlavičku, tak jsem tomu nevěnovala pozornost. V neděli ráno jsem se vzbudila,protože mě bříško bolelo jako při měsíčkách a v pravidelných intervalech. Nechtěla jsem manžu plašit, tak jsem si vlezla do sprchy a čekala co bude. Sílilo to, tak jsem Láďu vzbudila a řekla mu, že jedeme do porodnice. Ukázkově začal plašit, tak jsem ho uklidnila, ať se v klidu osprchuje a pak že jedem. V klídečku jsme se sbalili a jeli. Po příjezdu do porodnice se mě ujala naprosto úžasná porodní asistentka, která mě uvedla do místnosti, kde se dělaly natáčky. Připevnila mi pásy a ty kulaté krabičky na bříško a v tu ránu Tominka začal dělat rotyku, kopal do nich a dělal všechno, jen nebyl v klídku. Asistentka se usmívala a říkala, že je hodně živý a že to je dobře. Nicméně mi řekla, že v žádném případě nerodím a že si mě ještě vyšetří pan doktor a pak můžu domů. Přišel můj gynekolog, tak to mě potěšilo, protože on mě zná a ví. Řekl mi, že se sice otvírám, ale že nerodím. Poslali mě domů. Manžovi se domů moc nechtělo, už měl strach být daleko od porodnice.Tak jsme si u tchýně dali obídek ( knedlo zelo vepřo, nikdy si to neodpustím, když se malý pak kroutil jak had a plakal ) a frčeli domů. Bříško mě bolelo víc a víc, ale říkala jsem si, že asi Tominka tlačí na močák. Snažila jsem se to vydržet, ale bylo to hodně nepříjemné. V půl jedenácté večer už jsem byla šílená bolestí a manža se rozhodl, že už na nic čekat nebudem. Znovu jsme tedy jeli. Po zazvonění přišla sestřička, která se mě zeptala, co se děje. Snažila jsem se vydýchat bolesti a chtělo se mi brečet, začínala jsem být slušně vyděšená. Zhluboka jsem se nadechla a řekla, že asi rodím. Vyštěkla na mě, že to bych snad měla vědět, jestli rodím a navíc to říkat pozitivnějc, že se mi přece narodí miminko. Byla jsem zmatená, protože ty bolesti v podbřišku sílily a Tomášek se přestávál hýbat a mě totálně pracovaly hormony, jednu chvíli jsem byla neskutečně šťasná a druhou se mi chtělo hrozně brečet. Naštěstí se mě ujala ta porodní asistentka, dala mi čistou košili, vzala mě za ruku a vedla mě do přípravny. Natočila natáčky, ale pořád nic, srdíčko malému bouchalo jak o život, ale akce dělohy na 8. Divně se u toho tvářila a pak mě poprosila, jeslti mě může vyšetřit. No příjemné to nebylo, ale dalo se to vydržet. Po vyšetření byla ještě divnější, ale trošku spokojenější a já se dozvěděla, že jsem otevřená na 3 cm. Zavedla mi flexilu,pochválila oholení a dala klystýr a teploměr. Myslela jsem si, že mám teda pevnější svěrače, nevydržela jsem a letěla okamžitě a \"něco\" ztratila i cestou, naštěstí jen vodu. Ještěže ty dveře byly tak tlusté, vydávala jsem příšerné zvuky. Vyšla jsem z wc a chtěla to po sobě setřít, ale to už přišla ta sestřička, co na mě štěkala hned při příchodu a začala na novo, že jsem rozflákala teploměr ( ten mi totiž při zběsilém úprku vylítnul a naše nemocnice zatím používá stále ty staré rtuťové )a co že je to na tom záchodě za vodu, jestli je to ze mě. Takhle trapně mi fakt ještě nikdy nebylo.S odstupem času se na to koukám tak, že bych jí poslala do.....! PA nás poučila, co a jakm, ukázala nám porodní sál a vysvětlila, co a jak, byla fakt naprosto úžasná. Tak jsem si z věcí vyndala osušku a šla do sprchy na balon, tam jsem vydržela dvacet minut a pak už mi bylo zle a motala se mi hlava. Chodila jsem po sále, dýchala, hopsala na míči a měla spoustu humoru. Po dvou hodinách PA přišla a vyšetřila mě a zjistila, že jsem otevřená na 7 cm, ale malý pořád visel nahoře v bříšku a nesestupoval dolu a já pořád neměla žádné stahy. Přišel můj gynekolog a řekl mi, že mi dají kapačku,která by měla akci dělohy zesílit. Dostala jsem kapačku a postupně tři provokačky a těsně na to mi PA píchla vodu. Stahy se nedostavily žádné a bolesti v podbřišku se mi slily v jednu šílenou křeč, která absolutně nešla vydýchat, navíc se najedou začalo špatně dýchat mě. Najednou přišla PA i s doktorem a já zjistila, že ležím na posteli ( vůbec nevím, jak jsem se tam dostala ) a chtějí mě vyšetřit. Oba do mě hrábli, doktor trošku hrubějc ( je to přeci jen chlap ). Pak se na sebe podívali a řekli, že jsem otevřená na tlačení, ale nejsou stahy, takže nic. Pak PA vzala do ruky ten přístroj, kterým hlídala ozvy malého, ale zaboha nemohla nic najít, házeli se mnou po posteli a snažili se je najít. Koukali se jeden po druhém a nic neříkali, já nic neslyšela, z té malé krabičky žádný tlukot nevycházel. Začínala se o mě pokoušet hysterie. Doktor odešel a vrátil se s anesteziologem ( úžasný a strašně hodný pán ) a řekli, že je nutný císař. Chtěli jen epidural, ale já nesouhlasila. Po chvilce dohadování jsem už na pokraji sil vyštěkla, že prostě epidural nechci. No, chtěla byste ho některá, když se musíte přes to obrovské bříško stočit do klubíčka a vydržet v klidu a vy se nemůžete bolestí pohnout a nekontrolovatelně se klepete po celém těle a nedokážete to ovládnout ani vůli? PA mi zavedla cévku do močáku a pak jsem udělala pět kroků na sál vedle a pak už jen vím, že mě anesteziolog uklidňoval a dával mi dýchat kyslík. Probrala jsem se na pooperáku obalená plínkami a já nevím, čím vším a všechno mě šíleně bolelo. Malého jsem viděla až v osm večer, sestřičky mě chtěly nechat odpočinout. Když mi malého přinesl můj doktor, tak jsem nemohla věřit tomu,že tenhle uzlíček je opravdu můj, že je to ten tvoreček, který mě kopal pod žebra a tlačil mi hlavičkou na močák. Chtělo se mi brečet, smát a pak všechno dohromady. Sestřička říkala, že zkusíme nakojit. Tominka byl jak malý pejsek, vztekle mi chňapal po bradavkách a snažil se sát, ale měl tu papulku děsně nešikovnou a sestřička odešla. Zkoušeli jsme to chviličku, ale pořád nic. Pak sestřička přišla a zkoušela nám pomoci, ale malý prostě nedokázal to moje prso správně chytit. Teprve doma jsem se dozvěděla od manžela, že jsem na sále ztratila vědomí, protože jsem nemohla dýchat, malý měl málo kyslíku a tak se rval o život, že ho bral mě a já to nemohla udýchat a do toho jsem nemohla udýchat bolesti a byla jsem už po šesti hodinách unavená a tak jsem jim upadla do šoku a na chviličku do bezvědomí a taky mi prý těsně po tom, co jsem se probrala ( museli mi dát kyslík ) naměřili tlak 180/120. Takže jsem si porod moc neužila a přiznám se, že ani pobyt v porodnici nebyl ideální. Vlasntě by byl, kdyby tam nebyly dvě sestřičky, které mě fakt pobyt znepříjemnily. Všichni na naši nemocnici nadávají, já si stěžovat nemůžu, ale rodit už tu určitě nidky nebudu, protože nové setkání s těma dvěma sestřičkama bych už asi nepřežila.

\"Můj porod\"

tak se přidám k ostatním a podělím se s vámi i o ten svůj \"nejkrásnější zážitek v životě\". Období těhotenství-vyjma prvních 6 týdnů, kdy mi bylo zle- bylo pro mě to nejlepší co se mi mohlo stát. V životě jsem se necítila zdravější, hezčí, štastnější. Už abych byla těhotná znovu. Do práce jsem chodila co nejdéle. Otěhotněla jsem loni na Velikonoce.Dle výpočtů to vychází akorát na moje křtiny a proto můj chlap ze srandy tvrdí, že alimenty by měla platit přinejhorším církev a ne on. Až do konce srpna jsem normálně jezdila na VZV (ještěrka), pak jsem na měsíc šla na jinou práci(stát u pásu), vybrala dovolenou a nástup na nemocenskou. Mezitím jsme koupili baráček, odstěhovali od rodičů nás obou co se dalo, nějak zvládli i renovaci baráčku, posháněli výbavičku a oběhali úřady. Vdávat jsem se nechtěla z osobních důvodů. Příjmení má malá po babičce(zní to skromněji, než \"po mamince\"), u synka by to bylo po tatkovi. První termín jsem měla na Mikuláše, že malá je hodně veliká. Nic, tak termín přesunut na 23.12. Hrozně jsem se těšila, jak z Půlnoční pojedem šupem do porodnice (v Kyjově je to tak 5 minut autem od kostela) a nic. A tak jsme každý druhý den chodili na ambulanci, vyslechli si, a´t sexujem co to dá anebo at dojdem za dva dny. Můj se ještě rádoby vtipně tázál \"a s kterou? Ona mi druhou nedovolí!\" no miláček. Jenže my chtěli zahájit nový život až s uzlíčkem z porodnice, tudíž Vánoce trávili u tchyně: 3+1 v paneláku, jeho brácha přes svátky u mamky, jeho dvě sestry s rodinami co chvíli na návštěvě i s dětmi(4 celkem-18,16,7 a 3), tak zkuste sexovat:-))) Svátky jsme propluli všichni s nervama, kdy už konečně budu rodit. Můj mi ani nic nekoupil, že jako buddhista neuznává vánoce a stejně, že jsem si ho neporodila na Štědrý den je můj problém. Je to asi pro některé drsné, ale já mám jeho černý humor ráda, přesně můj styl. Nicméně konečně si mne ve špitále nechali 28., byla neděle ráno, nastoupit jsem měla nalačno. Dali mi až svačinu a od večera zákaz pití a jídla, že budou porod vyvolávat. Já už s nervama na pochodu(coby prvorodička), na pokoji s paní, která málem kvůli bolavému zubu potratila, což klidu nepřidávalo. Úhrnem se vyvolání nezdařilo ani na druhý pokus, navečír 29. mi začali jakžtakž poslíčci, ale hlavně křížové bolesti. Celou noc jsem prochodila v sedminutových intervalech prokládanými dvouminutovými přestávkami mikrospánku. Paní vzhůru se mnou. Ráno jsme vypadaly obě jako zombie. Na večerní vizitě mi dali jakousi injekci proti bolesti, ta zabrala jen na dvě hodiny a pak \"musíte vydržet, přitom jste taky držela\".... Konečně ráno jsem se otevřela a mohla jít na hekárnu. Strašně mi pomohla jedná mć hodná blond sestřička, klystýr díky ní dobrý, ještě pochválila tatuldu, jak krásně umí holit,\"ono ty nemocniční žiletky stojí za prd a jsou tupé, to víte\" Sprcha vlažná, trochu pomohla. Vzbudila jsem tatina, chtěl být u toho. T o bylo po půl osmé. Na hekárně mne přikurtovali na lehátko a napíchli kapačku, protože kontrakce nikde. Naproti mně hodiny, iluze o epidurálu a poslechu hudby se rozplývaly a bolesti nabíhaly... Pořád natáčení ozvů malé, sem tam nakoukla sestřička a jinak skoro nic. mezitím stihly odrodit dvě další maminky a konečně se objevil doktor. Byl fajn, konečně mi vysvětlil co se se mnou děje a hodlají dělat a dělal vtipy. Konečně nakráčel budoucí tatínek. No vskutku heroický nástup na scénu. Já se tam svíjím v bolestech a on si dojde s reklamou na kondomy na tričku a přes celé záda s nápisem \"Holky to chtěj taky, ale pořádně!\" kdo tam byl, ztichl, vyvalil bulvy a poněkud rychle odešel, aby za chvíli byl slyšet řehot za dveřmi. kdybych zrovna neměla kontrakci, tak bych se snad smála taky. Zmohl se jen na \"Když to ve skříni první čisté tričko, na které jsem šáhl!\" zásadně se oblíká potmě, má komplex, že je tlustý. Je tlustý, váží skoro metrák. Ti nic. Bylo po desáté , když se objevil anějak jsme to překousali, já ze sebe vytlačila co šlo i nešlo.Ještě že byl ten klystýr. Zapřísáhla jsem ho, že je to poslední porod vo absolvuju, i když už pracujem na druhém potomkovi... Bylo za pět minut půl jedné, když náhle tři doktoři a primář. No půl jedné a pět minut a já už ležela na operačním, kde mě přeholovali a snažili se mne udržet přes kontrakce na stole. Mojeho mezitím stihli vyexpedovat bílého jak stěna na chodbu, a mne píchnout vodu a přemístit do druhého patra. Akorát si stihl vyřvat celkovou narkózu a podepsat pár papírů. To mi jěště málem ztratili papír o příjmení z matriky pro malou, nechtěla jsem aby moje příjmení mělo pokračování. Ve 13.12 byla malá na světě a 13.30 ji prý táta poprvé viděl.Asi i proto má první slovo tata a ne mama... já se probrla až kolem sedmé na JIPce. prý nepostupující porod, dítě se začínalo dusit a uvízla mi v pánvi skrz svoji velkou hlavičku. je zdravá, já poněkud s komplikacemi. Ukázali mi ji na kojení(já po operačním zmnešení prsou z osmiček na trojky jsem se jen usmívala, tušila jsem svoje). Takový malilinkatý sumívající se balíček v povijanu. ta hodná sestřička se na mně i přišla podívat z porodního a já opravdu až teprve při večerním umývání zjistila, že nejen císař, ale i sešití moč.měchýře mne přitrefilo. Z boku mi čouhal tři dny sáček na krev, u druhého boku se houpal sáček na moč, no opravdu jsem se cítila jako maminka:-))) Už je to dlouhé, úhrnem: opytlíkovaná jsem byla deset dní, nakonec mne sestry naučily se od pytlíku oddělávat, abych mohla sama na oběd a do sprchy a ony měly mín starostí. Mlíko se mi stejně nespustilo, koliky jsme přežily a dnes už zdrávy lítáme po celém baráčku a baštíme všechno, i to co oficiálně nesmíme jako bramboráky, houby, a další dobré věci. ještě že má kačení žaludek po mně... a jedno poučení na závěr: čůrat ve stoje je opravdu horší jak klasicky žensky. Sice mi pytlík oddělali, jenže hadičku jsem měla pořád. Špunt co chvíli vypadával a tak v baráku byly co chvíli tři počůrané Heleny, moje mamka mi ten první týden se vším pomáhala. A trefit směr hadičkou do mísy je umění, pokud cítíte, že už nevydržíte. A i když se trefíte, stejně to nepomůže, ten špunt moc netěsní.Dnes už se tomu jen směji a doufám, že ten příští porod bude normální.

bartholiniho žláza 4 týdny po porodu

Ahojky,tak jsem si raději včera došla k doktoru a nebylo to po nástřihu,ale řekli mi,že to je zánět bartholini žlázy.Koukala jsem na ně jak z jara,vůbec jsem netušila co to je.Dostala jsem antibiotika a čípky a budem čekat co se bude dít.Prý je možný,že mi to budou řezat.Máte někdo stejnou zkušenost?A jak dloho to bolí?Já si pořádně nesednu a při chůzi taky nic moc.

menzes po 6tinedělích

holky,už moc nekojím,jen sem tam,chci se zeptat je možné,když už skoro nekojím,abych dostala hned menzes?Protože už mi to jaksi přišloa kolik dnů by asi měla být?tak jsem ji mívala nebo může být i dýl?

nástřich

Ahoj holky,chtěla bych se zeptat.Jsem 4 týdny po porodu.Sice jsem rodila šílených 30 hodin,ale měla jsem to štěstí,že jsem se nepotrhala,jen mě malinko nastřihli.2 hodiny po porodu jsem mohla úplně v klidu sedět.Nic mě nebolelo,až do teď.Od včerejška nemůžu pomalu sedět,dost to bolí.Je to normální,že by to přicházelo k sobě až teď?Díky za info:pa

Jak jste dloho krvácely v šestinedělí?

Ahojky, před čtyřmi dny mi skončilo šestinedělí a pořád trochu špiním! Je to normální, měla jste to taky některá z vás?

Porodit v Liberci nebo v Jablonci?

Prosba na všechny čerstvé maminky z Liberce a Jablonce!Termín porodu mám sice až v březnu,ale už nyní mě straší zážitky rodiček, které v posledních měsících rodili v liberecké porodnici. Mluvila jsem celkem s šesti maminkama (prvo i vícerodičkama) a všechny si velmi stěžovaly na přístup personálu (spíš jeho totální nazájem) a s tím spojené komplikace - od příjmu až po opuštění nemocnice. Naopak na Jablonec slyším jen chválu, většina nastávajících maminek, s kterými se setkávám v poradně, se rozhodly pro Jablonec. Já stále váhám.Proto moc prosím o Vaše hodnocení a zážitky z výše uvedených porodnic. V sekci PORODNICE sice pár hodnocení je, ale né všechny jsou aktuální.Děkuji Vám

Já už chciiiiiiiiiiiiiii

Jsem hrozná. Poslední dva týdny už skoro nemyslím na nic jiného. Nevím, jak to má člověk jako já vydržet šest týdnů!!! Šest týdnů!!! Kdo to vymyslel? Zkoušela jsem různé náhražky, ale nic nefunguje tak dobře. No řekněte samy, čím se dá adekvátně nahradit vana plná vařicí vody????

Porody císařem

Zajímalo by mě jen, jak jste to měly u dalších porodů holky, co jste rodily poprvé císařem. Teď nemyslím, pokud to máte předem ze zdravotních důvodů dáno, ale spíše ty akutní.Já rodila po 14h akutním císařem pro nepostupující porod a Filípkovi se už to taky nelíbilo, tak musel honem ven. Vím, že další porod může být klíďo normální cestou, jen by mě zajímaly vaše zkušenosti. Zda jste měly komplikace i při druhém porodu, nebo byl v pohodě.

konečně jsem to sepsala i já...

měla jsem celkem zajímavé zážitky co se týče mého těhu a porodu, takže je to celkem dlouhé, proto jsem to raději napsala do blogu. Kdo budete mít hooodně času, tak mrkněte nahttp://blog.babyonline.cz/usmivej-se-bude-hur/clanek/1110/Snad vás to i pobaví. A přísahám, že vše, co jsem tam napsala, je pravda, nic jsem si nepřidala ani nezveličila!!

Ďalšie mimi

Tak neviem ako dlho vydržíme čakať na ďalšieho potomka.Nejak sme prišli k uzáveru,že je najlepšie mať to do 30-tky za sebou.Porodu sa nebojím,ale to tehotenstvo je úmorné.Koľko treba čakať?Čo myslíte?Inak nebojím sa,že by boli ako dvojičky,lebo mám veľkú pomoc rodiny

16.1O

Zítra to bude 16 let co jsem poprvé rodila. Přesně takové počasí bylo před těmi dávnými roky.Ve svých 19 letech jsem tehdy porodila holčičku 5.O5 kg a 50 cm. Takového malého buřtíka.kde jsou ty časy.

Tělísko

Tak jsem dnes byla na kontrole po šestinedělí a nechala si dát tělísko.No teda nic příjemnýho au,au,ale je tam.Snad bude vše v pořádku a nebudu mít s tím problémy jako u Verunky s antikoncepcí.Chtěla jsem se zeptat kdo to máte taky,jak jste dloujo po zavedení krváceli a nebo jestli jste teda vůbec krváceli.Děkuji

Co je na tom pravdy?

Holky,moje známá mi říkala,že kdybychom chtěli další mimi tak po císaři můžu nejpozději až za 2 roky dřív ne,co je na tom pravdy? Ptám se jen tak,ale je fakt že bychom později až Matymu bude tak 2-3 roky,chtěli pořídit sourozence.

K těm porodům...

..zajímalo by mě, jestli si některá pamatujete výšku vašich kontrakcí. Už mi leze na nervy, jak mi všichni známí říkají, že není možný, že to bylo tak hrozný. A tak jsem si vlezla na net, a dočetla jsem se, že hodnota kontrakce by neměla v žádném případě přesáhnout hodnotu 80, že obvyklé je cca 40-60. No nevim, ale my měli 80 skoro pořád, sem tam 60, 70.. tak by mi zajmalo, jestli si to pamatujete..

Muj Třetí porod

Vše začalo velikým uklidem ve středu. Večer jsem měla silné poslíčky. Tak jsem šla ostřihat ještě manžela. Pak jsem si dala kolem desáty večer sprchu a šla si lehnout. Ve dvě hodiny mě probudili bolesti po deseti minutách, to jsem jěště ležela v posteli a čekala zda nepřestanou. Nepřestali a spát se mi už nechtělo. Tak jsem si ve 2.45 dala sprchu a začala jsem krvácet. Bolesti byly již po 7 minutách. Manžel se probudil a přišel za mnou do koupelny. Když vyděl že krvácím zavelel, že jse jde do porodnice. Jeli sme ve 3.15. Bolesti v aute nabyvali na síle a ja byla ráda, že jsem poslechla manžu. Do porodnice sme přijeli asi ve 3.45. Natočili mi ctg a dr. mě vyšetříl až v 5.00hod. Prohlásil, že jsem pouze na tři cm a mám jet jěště domu!!! Ja myslela že špatně slyším!!! Prej se to muže jěště zastavit a to krvácení je pry normálka tak na mě koukal jako na hysterku. když se to nezastaví tak mám přijet znovu a nezajimalo ho že bydlím od porodnice 35km. Tak jsem mu řekla, že sem už nepříjdu. Tak prohlásil at teda zustanu. Nevím ale měla jsem takovy vztek že jsem mu řekla at si tu porodnici strčí do prdele že pujdu rodit do stoda vzala jsem si papíry a odešla. Sedli jsme do auta že pujdeme do stoda ale byla jsem tak rozčílena, že jsem zavelela že jdeme domu. Bolesti na chvíly ustály asi tím rozčílením. Přijeli jsme domu v 6.00hod dala jsem si sprchu a zalezla do postele. A zrazu jsem měla bolesti po deseti minutách a silne že jsem nemohlá ani ležet pomáhalo jenom chození. Takhle to trvalo až do devíti a bolesti byli po pěti minutách. Manžel mě už prosíl at jdeme, že to nestihneme. Do stodu jsme měli 12km. Nevím proč ale měla jsem chut rodit doma a nemocníc jsem měla plny zuby. Takhle jsem to vydržela až do 11.00 a už jsem víc nemohla. Oblíkla jsem se a v 11.20 jsme vyrazily. Ujely jsme asi 3km a manža jsi spoměl že doma zapoměl mobil a peněženku s dokladama tak jsem mu řekla at se vráti. Tak jsme se otočily a jeli domu. A to už jsem myslela že v autě utrhnu maldo a rozkoušu sedačky.Do porodnice ve stodě jsme přijěli ve 12.00. Tam mi natočili ctg a sepsali papíry. Doktorka ma vyšetřila v 13.00 udělala mi taky utz a rekla že malá ma 2900g a divila jse že mě nenechaly ráno v plzni v porodnici. Skonstatovala že jsem na šest cm a že mi dají klistír sprchu a píchnou vodu a že za hodinku a pul to budu mít za sebou. Uběhla asi hodinka a ja už měla píchlou vodu a prodíchavala jsem bolesti. Která už byly po dvou minutách. Vyšetřil me primař a skonstatovál že jsem na 10 cm a jdeme rodit. Ta bylo 14.20. Najednou tam bylo spousta lidí asi sedum. Mala se narodila ve 14.22 mela 2950g a 50cm. Hned mi ji položili n bříško a priložili k prsu byla moc krásna. Jinak mě řekli že kdybych prijěla dřív tak by mi píchli vodu a určitě bych se tak netrápila. Třetí porod byl asi nejhorší. Ale nelitují mám krásnou holčičku kterou moc milujeme. Děkují taky doktorům ze stoda jejich láskavy přístup je více než jenom hezká porodnice plná neochotnych doktorů jako jsou ve FN plzen lochotín.

Porod Danýska v Apolináři

Ahoj,nejdříve jsem nechtěla psát nějaké ságy o tom jaké to bylo,ale nakoec si říkám..proč ne?Sice malému už bude pět měsíců,ale to nevadí.Třeba se zrovna někdo bude pídit po tom,kdo kde rodil apod.Takže všechno začalo v pátek 14.5.09 v půl páté ráno.Vzbudil mě zvláštní pocit,podobný tomu,jako když vás vzbudí dojem,že se někdo štrachá v zámku u dveří..nic jsem necítila,jen ten divný pocit,tak jsem koukala do stropu a asi po 6ti minutách jsem cítila slabší bolesti v podbříšku.Počkala jsem,jestli příjde další a opravdu za dalších 6 minut zas.Tak jsem se odebrala do koupelny,abych nerušila přítele,který ještě spal.Lehla jsem si do vany s teplou vodou a počítala.Kontrakce jsem měla už dvě hodiny a stále po šesti minutách,jelikož to bylo moje první miminko,tak jsem se dočítala v různých literaturách,že by prvorodička měla odjet do porodnice,když má kontrakce po pěti minutách.No tak jsem vzbudila přítele a pomalu jsme se sbalili.Dojeli jsme do Apolináře a šla jsem na příjem.natočili mi monitor a zjistili,že kontrakce jsou opravdu silné i když mě to tak zatím nepřipadalo (pořád každý straší jak to strašně bolí a já zvyklá na bolest při mensesu,jsem čekala,že to bude o mnoho..mnoho horší).Vyšetřili mě,ale k porodu to nebylo.Poslali mě domů,že si mám napustit vanu,že jsou to poslíci.To mi bylo divné jelikož jsemměla kontrakce už cca pět hodin a stále po 6ti minutách.Bylo mi řečeno,že mám přijet až kontrakce budou po 2-3 minutách.Takže jsem tímto kontrakcováním stávila celý pátek a sobotu.Mezitím kontrakce zesílily,ale stále se to dalo v pohodě vydržet.Absolvovala jsem návštěvy obou maminek,které se na mě přišly podívat a politovat.Večer už mi to bylo ale divné,tak jsme jeli znovu a situace se opakovala..monitor..vyšetření a poslali mě domů.Teprve v neděli večer se kontrakce rozjeli po 2 minutách,ale já si řekla,že ještě počkám jestli se nezpomalí a tak jsem vařila nějaký rychlý dlabanec pro přítele.To už opravdu bolelo,takže mezi mícháním jsem prodýchávala a hned po večeři jsme odjeli.Opět mě chtěli poslat domů,ale řekla jsem,že už nikam nepojedu.Tak mi udělali Hamiltonův hmat (bolestivé),ale byla jsem otevřená jen na dva prsty.Natočili monitor a dali mě na přípravu a pak na sál.Tam to bylo úžasné..byla jsem tam sama jen s přítelem a pečovala o mě velice hodná a milá sestra.Všechno mi vysvětlili a píchli mi kapačku s oxitocinem.Stále jsem se neotvírala a asi po dvou hodinách jsem se otevřela najednou až k porodu!!!během deseti minut.Sestra doběhla pro lékaře a během 15ti minut byl malý na světě.Mezitím ještě zjistili,že mám místi plodovky zelenou kaši,jelikož se zkazila když se začátkem porodu (v pátek) přestala okysličovat.Malý byl ještě ke všemu omotaný pupeční šňůrou,takže jsem si říkala jak jsem udělala dobře,že jsem se nenechala poslat domů.Na oddělení šestinedělí absolutní luxus.Sestry úžasné,hodné,se vším pomohly a poradily.Nejhorší byl den propuštění..po porodu jsem úplně splaskla a měla jsem zpět svoje ploché břicho a když jsem si oblékla svoje oblečení,přepadla mě strašlivá úzkost..bylo mi zle a nemohla jsem pochopit,že nemám bříško.Myslela jsem že neodjedu jak mi bylo hrozně.Pak už to ale bylo všechno ok.Samozřejmě hojení nástřihu bylo trošku utrpení,ale pomohl mi gel z dubové kůry.Malý i přes to,že při narození vážil 2960g je veliký jedlík a dnes v necelých pěti měsících váží 8 kilo :D.No každopádně,jestli bude někdy nějaké další mimi,tak jdu rodit opět do apolináře.

Jak Markétka poprvé vykoukla na ten náš svět!

V úterý 15.9 jsem šla na kontrolu ke svému doktorovi. Měla jsem 1 den po termínu. Myslela jsem si, že mě ještě ten týden nechá v klidu, jestli se porod nerozběhne sám a popřípadě mě další týden pošlě na vyvolání. Ale on, že vzhledem k tomu, že jsem měla první porod ukončený císařem pro slabé ozvy, tak že mám nástup do porodnice na vyvolání už ve čtvrtek. 17.9 jsem tedy ráno odjela do porodnice. Přijímala mě velmi mladá a sympatická paní doktorka. Zarazila se ale nad tím, co jim navrhoval můj pan doktor. Porod se prý vyvolat nemůže, když jsem měla prvního císaře. Že by mohly nastat komplikace, které raději riskovat nechce. Když jsem prý už ale tam, tak že mi udělají různá vyšetření, jestli je všechno v pořádku a když bude tak mě druhý den ráno pustí domů a bude se čekat, jestli se porod nerozběhne sám od sebe. Kdyby ne, tak mi 10 den po termínu udělají císařský řez. Markétka si to ale rozhodla sama. Už po cestě do porodnice mi začaly slabé a nepravidelné kontrakce. Myslela jsem si ale, že to jsou jen poslíčci. I vyšetření ukázalo, že jsem stále zavřená a naprosto nepřipravená na porod. V půl šesté večer ale bolesti začaly zesilovat a byly už pravidelně po 6 min. Když mě přišla porodní asistentka kolem 23 h vyšetřit, to jsem měla už docela silné bolesti, které jsem musela rozdýchávat, tak mi řekla, že jsem stále zavřená, že to na porod vůbec nevypadá! To mi přišlo divné! Takové bolesti že by byly jen poslíčci?! Uplynulo dalších 7 hodin, během kterých bolesti pořád zesilovaly a pak už byly doslova nesnesitelné. Myslela jsem, že tam už polezu po zdi! V porodnici ale začal pěkněj fofr. Jen jsem slyšela, jak tam rodí jedna ženská za druhou! V šest hodin ráno se objevila zase ta doktorka co mě přijímala a koukala na mě vykuleně, že mám takové bolesti. Prý vůbec nečekala, že bych začala rodit! Tak mě hned vyšetřila a i k mému překvapení jsem byla otevřená už na 8 cm! Tak, že je jde popohnat na porodní sál, aby to tam rychle uklidily (akorát se tam narodilo další miminko), že jdeme rodit! Trvalo to ještě 1,5 hodiny než se malá narodila. Strašně jsem se bála tlačit. Spíš jsem nevěděla jak a i tak trochu jsem to tam vzdala. Připadalo mi to úplně nemožný malou vytlačit. Všichni mě tam ale začaly povzbuzovat (měli se mnou neskutečnou trpělivost!!!)až jsem se konečně zase vzpamatovala a začala spolupracovat. Když jsem pak přišla na to, jak tlačit a že když vlastně pořádně tlačím, tak necítím bolest, tak to pak už šlo. Setřička mi pak ještě zatlačila na břicho, já sebrala všechny síly a malá doslova vylítla ven! Doktorka mě ani nestihla nastřihnout! Ten okamžik je ale asi ten nejkrásnější v mém životě! Markétku jsem si mohla začít užívat hned po porodu! O to jsem u prvního porodu přišla! Nejdříve jsem si říkala zlatý císař! Ale brzy jsem změnila názor! Po císaři jsem byla týden úplně neschopná! Teď mě už ještě ten den odpoledne bylo fajn! O malou jsem se mohla začít hned starat a užívat si ji! A domů nás pustily už 72 h po porodu!!!

Jak se Liduška narodila

Ahoj holky, Liduška spinká, tak jsem se rozhodla popsat svůj porod :-)Na 17.9. jsem si naplánovala cestu do města,abych si vyzvedla novou občanku a zašla si na přednášku \"Příprava na porod\", Liduška ale měla jiné plány.Sotva jsem v sedm ráno vstala,začala mi odtékat voda.Tak jsem se osprchovala,oblékla a chtěla si ještě dát ranní kávičku,ale voda pořád tekla. Tak jsem začala obvolávat kamarádky,které mi slíbily,že mě případně odvezou do porodnice. V devět jsem byla v porodnici na vyšetřovně,kde mi dělali monitor a já vyplňovala papíry a jména, domlouvala se na epidurálu a stěžovala si sestřičkám, že jsem nestihla tu přednášku :-) V deset mě zavedli na porodní sál a já čekala,až mi příjdou píchnout epidurál a až začnou pravidelné stahy (zatím to bylo jen tak,aby se neřeklo, poslíčci před tím byli horší).V jedenáct přišla anestezioložka na epidurál.Shodou okolností to byla moje sousedka a jak naschvál se to prostě nedařilo. Po třech pokusech jsme to vzdaly, že budu muset rodit bez epi. Pořád žádný stahy,otevřená jsem byla stále na 2, žádný pokrok, tak se doktor rozhodl mi dát nějakou kapačku a zesílení stahů. Bylo ve 12:10 jsem měla první stah, který jsem musela rozdýchávat a pak už to byla rychlovka. Stahy sice pořád po 4 minutách,ale za chvíli mě to nutilo tlačit, tak jsem volala na sestru. Ta přišla, prohlédla mě a volala doktora, že se bude rodit. Bez holení, bez nálevu a tak rychle? Připadalo mi to hrozně divný, jak jsem tak 4 minuty čekala na další stah, s tím,že pak mám začít tlačit.Stah přišel, já ani netlačilo - to ono samo - a pak mi PA říká, máte holku, ale kdybyste nebyla tak hr, tak se nemuselo šít. Tak jsem se jí ptala, to už jsem jako porodila? No, nevím, co si o mně myslela, doktor se docela bavil.Šití bylo asi na tři stehy,takže pohoda. Malá se narodila ve 12:57,takže celý můj porod trval 47 minut :-))Ale přiznám se, nevím,jestli je to tím, že jsem poprvé rodila tak dávno,ale mně přišel tento překotný porod bolestivější než ten první,před 17 lety, kdy jsem měla bolesti 4 dny.Každopádně, už mám splněno a víckrát mě to nečeká

Po porodu?

Tentokrát se tak vůbec necítím. Šití prakticky neproběhlo - asi až na tři stehy pro okrasu. Můžu normálně sedět, čůrat chodím normálně na záchod a néé do sprchy, jako tomu bylo s Kubíčkem. Nic mě nebolí, dokonce i hormony jsou v klidu. Nemít v postýlce Haničku, tak ani nevěřím, že jsem rodila. To bych přála každé...

Můj porod Matyáška

Jak asi víte tak dne 18.9.se nám narodil císařským řezem syn Matyáš,byl to 38+4tt(39tt).Rozhodla jsem se pro celkovou anestezií,i když jsem si vždy tvrdila,že v takovém případě bych chtěla poloviční anestezií,ale jaksi jsem k tomu nedostala odvahu,a s anesteziologem jsme se domluvili raději na té celkové.Jediné co mohu napsat je příprava na císařský řez,kde mě zkontrolovali srdce,a jediné co mě bylo nepříjemné bylo zavedení hadičky na čůraní,to příjemné fakt nebylo,pak si vzpomínám jak mě vezli na sál a pak si mě už hezky připravili,postříkali bříško dezinfekcí,zakryly mě zelenými plátny a pak si už nic nepamatuji.Pak jsem se probudila na pokoji JIP a přišel za mnou přítel,donesli nám,hlavně mě ukázat našeho Matyáška,a já v ten moment spustila slzy štěstí,sice mě vše bolelo,ale bylo to tak krásný,když jsem ho uviděla,to naše zlatíčko,i teď jak to tady píšu tak jsem z toho na měkko.Jsem ráda,že vše dopadlo v pořádku,a i to léčení po císaři.Cítím se už fit,i když ještě se určitě vše uvnitř hojí.

Stehy po porodu

Ahoj holky, mám tentokrát šití převeliké, nástřih se jaksi nestihl.Píšu proto, že by mě zajímalo jak se to šije?Já mám pocit, že na těch místech co jsou vedle sebe je to jednou nití , uděláno třeba i tři stehy na jeden zátah. Já mám ta poranění tak jako do sluníčka, jestli si to lze představit, prostě kolem dokola a všudeA teď se mi to uvolnilo a kouká mi asi 5cm nitě a já bych to nejraději ustříhla.Pokaždé si při utírání za to zatahám, auuu. Myslíte že bych to mohla ušmiknout?Vždyť už to k ničemu není.

Šestinedělí jinak

Tak musím říct,že mé nynější šestinedělí je asi ukázkové.U Verunky jsem nespala,záchod byl můj nepřítel 3 měsíce o stolici ani nemluvím,šití mě bolelo 4 měsíce a Verunka řvala a řvala.Přibrala jsem 15kg,po příchodu z porodnice jsem měla dole jen 4kg,během půl roku se povedly stěží další 4 a zbytek zůstal.A nyní?Očistky šly 3 týdny,se stolicí žádný problém už od porodu,o šití už minimálně 14 dní vůbec nevím a vyspím se-teda relativně-když se malej před spaním vyprdí a vykaká,tak je klid.Jinak je to ale zlatíčko,hodňoučkej brouček.Přibrala jsem 12kg,nyní po čtyřech týdnech mám 10kg dole.Cítím se skvěle,dokonce stíhám i cvičit a jsem převším strašně šťastná.Tenhle pocit neumím úplně popsat,každopádně ho můžu vřele doporučit,protože moje děti mi i když jsem unavená dávají tolik energie,že na tu únavu nemám čas ani myslet.Mám pocit že můj život se zcela naplnil a ten malinkej človíček,kterýho máme doma nás udělal kompletní a já ty tři lidičky co tu se mnou bydlí MILUJU ze všeho nejvíc na světě a ke svému štěstí už nepotřebuji absolutně vůbec nic

Jak Eliška na svět přišla

Ráno v neděli jsme s Mišákem ještě trochu sexovali pak jsme vstali najedli se a čekali až dojede tatka pak jsme jeli nakoupit plovoučku do Hornbachu(měli jsme rozdělanou kuchyň) dojeli jsme do Hornbachu a tak jsem začala cítit divnou bolest v podbřišku a dost mě pobolívali záda tak jsem tam poposedávala po různých paletách co byli porůznu po prodejně Když už jsem myslela že tam nevydržím tak jsem vzala Mišákovy klíče od auta a šla si sednout do auta(to víte byli jak v Jiříkově vidění takže to trvalo).No po nákupu jsem si šla lehnout byla jsem unavená a navíc břicho pobolívalo jako bych měla dostat měsíčky.Kolem 1 jsem se vzbudila a citila že ze mě něco teče ,tak jsem šla na záchod a krev.Šla jsem teda říct Mišákovy at se osprchuje a se sestrou jsem dobalila zbytek věcí a vyrazili jsme.V porodnici jsme byli asi kolem 2 než mě vyšetřili a vyplnili se papíry bylo půl 4.Přijali mě byla jsem otevřená na 3 prsty dali na pokoj a čekali jsme bolesti nebyli pravidelné,ale po vyšeření už to bolelo víc Chodila jsem sestra doporučila klečet na matraci při kontrakci jsem to zkusila,ale zjistila jsem že to teda takhle nepujde nešlo to vydržet.O 6 mi píchli vodu a to začalo kontrakce se stupňovali byla jsem otevřená na 6cm.V 7 už jsem myslela že se zblázním .Při kontrakcích mi Michal pořád říkal ať dýchám měla jsem na něj v tu chvíli vztek že se mu to říká,ale pomáhalo to.Sestra řekla ať si lehnu na levý bok že se to tím urychlý byla jsem otevřená na 8cm.Byla jsem už tak unavená že jsem mezi kontacemi usínala Michal byl celou dobu u mě pokaždé když došla nová mě podporoval a měl v očích slzy,protože mi nemohl pomoct jak jsem ležela na boku tak mě to pak při kontakci nutilo tlačit,vůbec mě nenapadlo že je to už ono došla doktorka a už to začalo.Dali mi do kapačky nějaké léky které ty kontrakce ještě víc stupňovali pak mi řekla ať tlačím tak jsem tlačila ale nešlo to místo abych dala hlavu na břicho tak jsem jí zakláněla,až pak mi to Mišák vysvětlil že to dělám blbě Asi na 3 zatlačení byla venku hlavička a na další zatlačení byli venku ramínka a pak vyklouzla ven celá.Plakala jen chviličku Mišák si přestřihl šňůru a malou mi dali na břicho nikdy nezapomenu na to teplé tělíčko které jsem měla u srdíčka a koukalo na mě těma modrýma očičkama byla jsem na ní tak pyšná.Mišák to nesl statečně celou dobu mě podporoval a stál u mě.Malá se zvážila ,změřila a pak ji dali zabalenou Mišákovy ten pohled stál zato když jsem poprvé viděla malou v jeho náručí byl na ní tak hrdý a krásně nasebe koukali tak přišla Eliška na svět

Hygiena v šestinedělí

Pamatuji si, že jsem četla , nebo dokonce dostala doporučení na gynekologii, že nemám používat žádné mýdlo na intimní partie. Já jsem ale po několika dnech začala používat intimní mýdlo Lactacyd, neuměla jsem si předstvait, že se nebudu třeba tři týdny mýt mýdlem.A co jste holky používaly vy?

Jak se nám narodila Natálka

tak sem početla a rozhodla se také podělit,ikdyž se to nedá srovnat naše Natálka se narodila císařem.Když mi doktorka asi tak v 7 měsíci řekla,že je malá zadečkem dolů(ale ještě to nic neznamená)nic sem si z toho neděla,vždyť ještě v den porodu se může otočitjenže ono nic.Týdny přibývaly a místa v bříšku ubývalo.takže už mě doktorka začínala připravovat na porod císařský řezem(což sem hrozně nechtěla)doma sem to nesčetněkrát obrečela.A aby toho nebylo málo do toho sem začla hrozně přibírat a otekát a na poslední kontrole mi sestra naměřila tlak 170 tak to bylo jasné jela sem rovnou s tím že se malá narodí hned ten den(to bylo 1.10.2008)a termín sem měla 21.10. Takže doma sem pobalila zbytek věcí a jely sme.Po dlouhém vyšetření mě tedy poslali na porodnici a že ještě neví.V 8 hodin večer mě přeložili na rizikové těhotenství a že ještě budou čekat.Tam sem ztrávila 6 dní různými testy(preeklampsie)pořád se nic nedělo až v pátek mi doktor řekl,že tedy v pondělý půjdu na císaře malá se neotočila.Tak sem podepsala souhlas s operací a čekala.V sobotu ráno s kamarádkou koukáme z okna a mě tlačí břicho a pak sem měla první a jedinou kontrakci kterou sem cítila dostala sem injekci,že buď se mi to rozběhne nebo přestane(přestalošla jsem tedy na sál v pondělý.Manžel přišel už v 8 hodin ráno a já od 7 hodin na kapečce už čekala kdy si pro mě přijdou.Přišli asi před 10 hodinou že deme na to,nervozita,že by se vě krve nedořezaliTak jsme šli.Na porodním pokoji mě sestřička začala připravovat.Oholit a to nejnepříjemnější vycévkovat(jasně že sem brečela i tam před operací)po cévce sem začla mít hrozné bolesti břicha které sem musela rozdýchávat a vždy ustoupili a zase po chvilce začli(ale jestli to byli kontrakce se už nedovím) tak mi anesteziolog píchnul do páteře a začla to.Vůbec nic sem necítila to bylo fajn jen mi chvilku bylo hrozně divně.A Pak jen slyším doktora jak řiká\"jedna ručička,druhá ručička\"a malá byla na světě narodila se 6.10.2008 v 11:01 a měřila 51cm váha 3590g byla moc krásná hned sem jí hladila po ručičce.Pak mě zašili a vezli na intenzivku(tam sem musela být 24h) na chodbě čekal manžel a řikal že tak nádherná a že moc děkuje.Ale já byla tak unavená nebo spíš omámená,že sem ani nemohla moc mluvit.Ale i tak to bylo všechno mooc krásný.A nejkrásnější když mi jí poprvé přinesly a jen sme na sebe s Natálkou koukaly.

Můj druhý porod

Tak mám konečně chvilku se s vámi podělit o můj druhý nezapomenutelný okamžik v mém životě.Ráno jsem vstala,jako každý den,cítila jsem se výborně.Na manžela lezly zase ,,choutky\" tak jsem svolila,páč od pátého měsíce jsme měli kvůli těm křečákům půst.Pak jsme se nasnídali a já se ještě chvilku koukala na televizi a že půjdu vařit.Najednou trochu mokro,bylo mi to divný,ale říkala jsem si,že jsem si teda asi krupla i když se mi to nikdy nestalo.Pak stojím u linky a manžel ,,ježišmarjá něco ti teče po stehně\".Vzhledem k tomu,že mi opravdu nic nebylo,jsem se zatím nevzrušovala.Teklo to ale čím dál častěji,tak bylo jasný,že je to plodovka.Manžel šel s Verunkou ven,už se ale vrátil sám,že malou odvezl k našim a že jedem do porodnice-celej nervózní.Mu povídám,ať si udělá teda ještě kafe,že se umeju,zbalím Verunce k našim oblečení aby jí to ještě dovezl a pojedem.Přijeli jsme do porodnice v 11:45 v klidu,žádný bolesti,jen tekla voda.Myslela jsem,že mně pustí domů-ale chyba,budu prej rodit.Dali nás na pokoj s televizí a sprchou a dokud se nedostavily pravidelné bolesti tak jsem musela ležet,protože hlavička nebyla ještě tam kde měla být a miminku by to mohlo ublížit.Napíchli mi hned antibiotika kvůli nezralosti plodu a infekci.Ve 13:30 jsem poslala manžela,ať si jde dát někam oběd,protože až mu dají ten jejich mundur,tak ho už nikam nepustí.Přišel před třetí hodinou a to se dostavily první pravidelné bolesti po 5-ti minutách.To jsem volala sestru,jestli bych už mohla na míč a do sprchy a ona že ano.Během 1,5 hodiny přišly po 2-3 minutách.Tenhle stav setrval 3 hodiny.Začínala jsem být unavená a nešťastná,že to nepostupuje.Taky jsem naposled jedla snídani,takže jsem byla úplně hladová.3 hodiny jsem byla otevřená na 2cm.Pak během hodiny jsem byla otevřená najednou na 5 cm.Tak mě poslali si ulevit do sprchy a že už mě dají do porodu na sál.Ze sprchy jsme už hnali,měla jsem pocit že budu tlačit.Sestra mě dala na míč,prej ještě musím vydržet.To bylo už nesnesitelný,tak jsme znovu volali,vylezla jsem na lehátko a že ještě počkáme,ale už to nešlo,břicho mi tlačilo samo i když jsem neměla stah.Pak přišla doktorka a že teda jdeme na to.Vše bylo bez nástřihu kvůli křečovým žílám,takže to více tahalo,ale na duhé zatlačení byl malej venku,takže to byl fofr.Na dvouch místech to prasklo,ale nebyla to žádná hrůza,doktorka mně šila asi 15min-20min.21:34 9.sprna 2009 byl ten onen okamžik kdy se narodil náš druhý poklad jménem Vojtíšek.Byl úplně stejnej jako Verunka a tak malinkej 2,7kg a 45cm.Chtěla bych moc poděkovat manželovi.Především za to,že mně hnal a jeli jsme hned do porodnice.Chtěla jsem zůstat doma dokud nebudou bolesti alespoň po 5-ti minutách,vzhledem k tomu,že jsem musela ale ležet bych tím miminku ublížila,protože doma bych to nevěděla a určitě bych neležela.Především mu děkuji ale,že byl celou donu se mnou,podporoval mně,snažil se rozptýlit a byl mojí oporou až do porodu.Byl pyšnej a hrdej když Vojtíška donesl od sestřičky a já podruhé v životě uslyšela od něj to krásný ,,Děkuji ti za syna\" a tahle chvíle stejně jako u Verunky se ve mně zachová po celý život jako ta nejkrásnější

špinění

ahojky holky chci se zeptat už mi skončilo šestinedělí a stále špiním, beru anti měla jste to taky některá já myslela, že to prostě skončí a ono nic ach jo

Začátek porodu prvorodičky

Pročítala jsem si své staré zápisky a našla tam \"záznam\" jak začínal první porod, pokud chcete , tak čtěte dáleČT večer a v noci bolesti bříškaPÁ ráno odešla hlenová zátkaPátek přes den:7,30 bolení bříška v oblasti vaječníků, průjem10,30 přidalo se bolení v kříži, nevolnost od žaludku a mírně hnědé špinění13,30 špinění ztmavlo a přidaly se kousky hnědého hlenu,bolesti mírné a stále v kříži a na bříšku mírný tlak16,30 mírné stahy, bolest v zádech,špinění,tlak u tlustého střeva a v tříslech17,20 stah velice mírný18,20 -\"-18,50 -\"-19,10 -\"- 19,30 stah stále mírný, dokázala jsem u toho koukat na Tv19,44 -\"-20,10 stah trval 30sec a už to bolelo více20,30 -30sec20,57 -35sec21,09 -30sec šla jsem do teplé vany21,29 -\"-21,36 -\"-21,51 -\"-22,04 -35sec22,11 -\"-22,17 -\"- průběžně jsem si ulevovala i v posteli abych se na chvíli osušila22,36 -\"-22,45 -\"-22,51 -45sec a volala jsem porodní asistentce,nezdálo se jí to dramatické23,00 -50sec už jsem při kontrakci držela manžela za ruku23,06 -30sec23,13 -15sec znějistěla jsem zda to bude porod23,20 -50sec 23,25 -55sec23,32 -40sec určitě už jsem byla zase ve vaně23,40 -55sec23,47 -40sec23,54 -55sec24,00 -45sec voláme porodní asistentce a manžel pro ní jede,lezu do postele24,05 -65sec00,12 -30sec jsem doma sama a už stěží zapisuji00,19 -50sec00,24 -55sec to je poslední zápis, v jednu v noci přijeli, PA mě vyšetřila, že je to na 1 prst a poslala mně zpět do vany, mezi kontrakcemi usínám, mám jeden malý a navazující silnější a delší stah najednou. Kolem třetí přišlo zvracení, zimnice ,ale otevírání se moc nevedlo. Ve čtyři při kontrakcích asi po 3 minutách najednou bylo otevření na 4cm a jeli jsme do porodnice.Kvapem, na zadním sedadle jsem byla na čtyřech a kontrakce nepřestávaly.V půl páté v porodnici rychlé vyšetření a kontrakce po minutě otevření na 10cm, dvě minuty pře pátou se Andulka narodila.

otevírání porodních cest před termínem

Jestli jste to nečetly v deníčku , otevírají se mi porodní cesty a já netuším co očekávat, máte s tím některá zkušenosti?První porod byl rychlý( nejdříve klídek 0-4cm za 4 hodiny, pak 4-10cm za půl hodinky,ten zbytek za 10 minut) Jak dlouho před termínem jste se otevíraly?Jak dlouho jste byly na několikt cm a za jak dlouho jste pak porodily, třeba týden , nebo dva?Díky, Veru

Nebyl to můj porod, ale byl náááádherný

Dnes ráno mi psala manželka mého bratrance, že asi bude potřebovat pohlídat Kubíka, protože dnes má termín a celou noc ji pobolívaly záda. Byla doma sama a tak jsem manželovi říkala, že pro ni asi dojedu, aby nebyla doma sama, ani jsem to nestihla a už volala, ať jedu. Odvezli jsme Kubu k nám (hlídala jsem ještě dvě děti ségry a náš Vítek), všechny děti nechali mému manžovi a jeli do porodky (její manža pracoval docela daleko a nemohl odjet). Už u příjmu mě vzala sestra dál, abych si při natáčení ozev s Ivou povídala, aby ji to lépe ubíhalo, pak jsme se dohodli, že když nemůže přijet tatínek, tak zůstanu já, abych aspoň fotila a byla s ní. v 10 hodin nás po příjmu poslali na pokoj, v 10-32 se narodila krásná a zdravá Barunka (3140,49). Holky to byl tak nádherný zážitek,měla úžasný a rychlý porod skoro bez bolestí, bez nástřihu a šití. Bulela jsem tam jak blázen a fotila a fotila. Pořád se z toho nemůžu zpamatovat, tak to píšu vám

Jak jsem Davídka nechtěla pustit...

Tak tady čtu o krásných a rychlých porodech (ne všechny samozřejmě), tak vám popíšu ten můj malý horůrekVe 22:30 jsme si dali s manželem dobrou noc,ulehli a já se ještě vysmrkala,měla jsem ucpaný nos.Jakmile jsem zatlačila,najednou se protrhly hráze a mě odtekly litry plodové vody.Tak jsme vyjeli.V porodnici mi natočili KTG a pak mi začaly lehké bolesti.Šla jsem na pokoj,protože se to teprve rozbíhalo,manžela poslali domů,že kdyžtak zavoláme.Bolesti se stupňovaly a já celou noc nespala.Cca 4:30 ráno jsem měla bolesti po 5 min.a zesilovaly se.Sestra mě prohlédla a byla jsem otevřená na 5cm.Nechali mě ještě do 6h a pak mě vzali.Prý se krásně otevírám.Jenže došla jsem na sál a všechno přestalo.Prý bolesti už horší nebudou,tak jsem si libovala,že to jde,že to rozdýchám.Napojili mě na monitor a sledovali ozvy.Jenže bolesti ustaly,přestala jsem se otevírat,takže mi píchli kapačku-to už tam byl i manžel a pak se to rozjelo.Bolesti několikrát silnější a častější než ty původní a já se začala otevírat.Když už se to všem líbilo,chtěli abych tlačila-už jsem byla na kyslíku,že ho měl maličký málo.Tlačení mi moc nešlo,hlavně ne s kolenama na břichu,když jsem ho měla tvrdé jako kámen a neustále ve stahuSnažili se malému pomoci s \"lemem\" a když se to povedlo,stejně se mu nechtělo ven.Zavolali primáře pro podezření,že má šňůru kolem krku.Když došel,asi po desáté mi někdo strčil ruku až do dělohy a snažil se ho vytlačit ven,ale nešlo to.Než jsem se nadála,malému se začalo zpomalovat srdíčko a musel rychle ven.Protože ale byl už hlavičkou natlačen na por.cesty,nemohli jsme na císaře.Takže mě nastřihli skoro ke konečníku(naštěstí mi to umrtvil) a přisáli malému na hlavičku zvon.I tak to trvalo,než jsme porodili,protože jsem měla navíc úzké a pevné por.cesty a nechtěla jsem malého zkrátka pustit.Když už jsem viděla před očima hvězdičky a slyšela všechno skoro z dálky,naposledy jsem zatlačila a ucítila najendou úlevu jako nikdy a malý byl venku.Museli ho prodýchnout,ale byl v pořádku.A já vím,že příště bez epidurálu ani ránu

JAK PŘIŠLO NA SVĚT MOJE MALÉ ŠTĚSTÍ

Začalo to jednoho příjemného ovulačního večera ........a skončilo větou mojí paní doktorky ,,ten tlak se mi vůbec nelíbí!“ ..........Preklampsie se u mě bohužel potvrdila. Co to přesně znamená, jsem doteď pořádně nepochopila. Jisté je, že to má co dočinění s vysokým krevním tlakem, otoky nohou ,vysokou hladinou kyseliny močové v krvi a špatně fungující placentou. Bylo mi řečeno, že si v nemocnici můžu poležet týden a stejně tak čtyři týdny, proto mě velmi překvapila slova pana doktora ,, Napoleona“. Napoleon se mu říkalo pro jeho výšku. Tedy spíš nížku. A krátké měl bohužel i prsty. Která z nás kdy absolvovala předporodní vyšetření, ví o proč o tom mluvím. Mezitím totiž, co jsou dva prsty na správném místě, jsou díky krátkosti ty ostatní prsty narvané v zadku. Opravdu pošušňáníčko.Tak tenhle pan doktor mi během vyšetření povídá plynule: ,,výsledky jsou těsně nad normou, jste v 35. týdnu, bylo by dobré, kdyby tam miminko ještě alespoň týden zůstalo, zavádím tabletu na vyvolání porodu, do dvaceti minut dostanete kontrakce ....“U posledních slov jsem přestala pokyvovat hlavou A úsměv mi zmrzl na rtu. Tak rychle jsem to nečekala. Byla jsem v takovém šoku, že mi i chvilku tekly slzy, než jsem se vzpamatovala.Když jsem si šla pro věci na pokoj, rychle jsem do sebe kopla čaj z listu maliníku, v naději, že mi pomůže urychlit porod. Kontrakce opravdu přišly do dvaceti minut. To už jsem volala Martinovi, který s tím též vůbec nepočítal, že asi rodíme. ,,Co mam dělat, co mam dělat?“, ptá se vyděšeně,,Nespěchej, vypij si kafe, dej si snídani a pak přijeď, tak rychlé to nebude“, na to já ,, Co mam dělat, co mam dělat???“ .........Brzy dorazil, ale to už i tak slabé kontrakce pomalu slábly, až přestaly úplně. Bylo mi řečeno, že zítra budeme pokračovat, třeba i se dvěma tabletami, takže jsme Martinem počítali, že už zítra budeme rodiči. Jenomže se mi zlepšily výsledky a vypadalo to, že se tedy bude dál čekat. Dokonce mi přestali píchat heparin. Takže jsme s Martinem počítali, že ještě rodiči nebudeme. Jenomže další výsledky byly zase horší a tak bylo rozhodnuto, že s Martinem rodiči budeme. Jenomže ani po druhé tabletě se nic nerozjelo. ,, Božsky připravené, božské!“ říká Napoleon a rve mi při tom prsty do zadku. Zítra prý budeme pokračovat, Jeho radost jsem nesdílela ani já ani Martin. Spíš už jsem byla pěkně vytočená. Navíc následující dva dny by Martin nejspíš nemohl přijet. Oznámila jsem tedy Martinovi tu smutnou novinu a vypravovala jsem se k odchodu zpět na pokoj. Vzala jsem si do ruky polštář a najednou jsem ucítila ostrou bolest. Jakoby dvě píchnutí a potom ,, LUP“ a bylo to. Praskla mi voda.To bylo v 15:10. Od té chvíle začaly přicházet jedna kontrakce za druhou. Otevírala jsem se tak rychle, že mě raději rovnou odvedli na porodní sál. I tam to postupovalo rychle, takže raději volali doktora. Ten tam musel být, kvůli tomu, že to byl předčasný porod. Martinova přítomnost byla v tuhle chvíli asi nejužitečnější. Jenom vědomí, že tam je mi dodávalo sílu, když jsem myslela, že dál už to nezvládnu. Porod dál postupoval tak rychle, že setry z dětské JIP povídaly, že snad ani nestihnou nahřát inkubátor. A pak už to šlo ráz na ráz. Najednou jsem ležela na stole, najednou se ten stůl proměnil v úplně jiný stůl, najednou jsem měla nohy na koze, najednou tam bylo asi 10 lidí......Řekli mi tlačte, jako když jdete na velkou, tak jsem tlačila největší hovno v živote. Když přišla další kontrakce, tak jsem ucítila nástřih a slyším ,,ták ještě ramínka“. Nechápala jsem. To už? Než jsem vůbec stihla chápat už přede mnou vyselo za nožičky hrozně mazlavé bílé stvořeníčko. Dívala jsem se na Martina. Pořád jsem nechápala. A malá začala křičet. A já pořád nechápala. Ukázali mi ji na pár sekund. Zkusili přiložit a už ji odnášeli ošetřit, takže jsem ji moc neviděla. Ten nádherný pocit, když se na tě poprvé dívá si první užil Martin, taky se do ní hned zamiloval. Ještě mi ji přinesli na pár sekund, ale byla zabalená jako kukla. Nepřisála se, ale uklidnila se u mě. Mžourala, ale očička jsem neviděla. Pak už ji odnesli do vyhřátého pelíšku .Těšila jsem na druhý den, až uvidím očička.To bylo 17:10. Celé to trvalo přesně dvě hodiny. Takže jsem měla buď překotný porod, nebo je čaj z maliníku opravdu zázračný.Potom mě zašili a měla jsem dvě hodiny odpočívat, ale mě se ani moc nechtělo. Tak jsme se celé dvě hodiny pusinkovali a psali smsky. Martin byl hrdý táta a řikal, že je krásná.....Co tedy opravdu musím, tak pochválit kromě tatínka i porodní asistentky. Byly ohromně příjemné, přesně mi radili, co mám dělat, což mi průběh porodu usnadnilo a pořád mě chválili, když jsem to dělala dobře.Celkově jsem si to (až na tu bolest) všechno moc užila. Poznala jsem pár prýmovejch holek a dlouho jsem se tak nenasmála jako s holkama v porodnici.Ráda se k tomu v myšlenkách pořád vracím a jsem nesmírně šťasná, že jsem si tím prošla a že jsem rodila přirozenou cestou (ačkoliv jednou stačilo :) )