Můj POROD - nové diskuze

Porod naší Mařenky

Ve čtvrtek 11.3. jsem doma vygruntovala celý byt, po obědě si hodinku zdřímla a čekala celkem klidný večer.Odpoledne kolem třetí už jsem cítila slabé kontrakce,manžel přijel v pět a začali jsme pomýšlet na odjezd do porodky.Syn byl v kroužku a tak jsem se rozhodla na něj počkat aby mu to nebylo líto.Dochystala si věci osprchovala se dovařila večeři a pak už jen chodila jak hladová lvice ,kontrakce po 5minutách.O půl sedmé přišel tak jsme jeli.Jako na schvál zrovna sněžilo-odpoledne svítilo slunko-do porodky jsme dorazili o půl osmé večer,stahy po 3 minutách. PA říkala že je to třetí tak to půjde samo a zachvilku to bude.Otevřená na 2cm,udělali jsme přípravu a odvedli nás do porodního boxu.Zašla jsem do sprchy a kontrakce ustávali.Píchli mě vodu a od té doby bolesti jako blázen ,mimčo vůbec nesestupovalo a já prakticky až do porodu skákala na baloně aby slezla,jak odtíkala voda kontrakce začali být pravidelné ale tak krátké že to k ničemu nevedlo a já se ani po delší době neotvírala.Dali mě kapačku oxitocínu že určitě zabere,po hodinějsem byla pořád na pěti a tak sestra naznala že tam malá může být nějaká šprajclá vzhledem k tomu jak doposledka měnila polohy a že ještě chvilku a zavolá lékařku a půjdu nejspíš na císař.Byla pořád moc vysoko a nechtěla dolů.Nakonec kapačka zabrala a já byla na osm.Měla jsem pořád nutkání tlačit takže jsem dole trochu otekla a PA měla dost práce aby jak říkala šupla ten lem malé za ucho aby mohla ven hlavička.Mezi kontrakcema se začali malé strácet ozvi ale pak už jsem mohla cačít tlačit a natřikrát s pomocí asistentek jsem maličkou porodila.Narodila se přesně na termín 12.3. v 0.57 hod.a o chloupek jsme unikli císaři.Protože ale vyletěla jako superman -doslova lezla hlavičkou a ručičkou zároven -tak jsme neunikli šití protože mě roztrhla.Rodila jsem 5 a půl hodiny od přijetí a to si všichni mysleli jakej to bude fofr.Byl to nejbolestivější a nejhorší porod z těch tří ale jsem štastná a stálo to zato.Máme nádhernou zdravou a krásnou dcerku a dneska už vím proč my ženský tolik zapomínáme,pamatovat si tu bolest tak máme každá jenom jedno dítko a víckrát už by jsme do toho nešli.Já se taky na sále dušovala že víckrát nikdy a ted už se jenom směju a říkám -nikdy neříkej nikdy. Porodnici u Milosrdných v Brně můžu jen doporučit naprosto skvělá péče i personál. A jsem štastná že se mnou byl manžel byl moje velká opora a pomoc.Díky že jste tu esej dočetli až sem a všem vašim ratolestem do života hodně zdravíčka a štěstíčka.

venda a lucicína

8.3. jsem šla na monitor a s ním do poradny. nelíbil se, proto mne poslali na zátěžák, ke kterému vůbec nedošlo - nelíbil se ani druhý monitor . vašíkovi divně tlouklo srdíčko... okamžitý příjem na čekatelák.o půlnoci mi píchli sérum pravdy a tím se porod pěkně rozjel.v šest ráno na přípravnu, v sedm do porodního boxu, v půl osmé epidural.rodila se mnou skvělá PA, moc mi pomáhala - hlavně psychicky.asi po hodině snažení se ukázaly komplikace - venouch nesestupoval jak by měl a nerotoval správně do porodního kanálu.navíc byl (je) poměrně velikej. vždycky jsem ho s maximálním úsilím vylačila, tak zase vklouznul zpátky. dvě PA ho ze mne musely doslova vymačkat.... od císaře mne dělily minuty.....venda měl pupečník omotanej nejen kolem krku,ale i pod ručičkama - říkali tomu kšandy a kravata...apdgar skóre měl v první minutě jen 4, v pěti 7 a v deseti 9.zasekl se ramenem - zlomil si klíček a udělal modřiny po celém těle.mně roztrhnoul hráz až do konečníku - 50 minut mne šil urogynekologlog a musím říct, že odvedl skvělou práci. byla to šichta přivést vendu na svět, ale stálo to za to. 9.3.2010 v 9.20 hod. 4020g a 52cm.personál všude naprosto skvělej, až na dvě sestry - socialistické čarodějnice, které jsem převálcovala hned na začátku jejich noční služby, takže vlastně všechno bez problémů.času není nazbyt, i teď píšu s nakrmeným vašíkem na hrudníku......

Porod maximimíska

Ahoj, vkládám zde svůj zážitek z porodu císařským řezem, sama budu opět rodit za 6 týdnů, tak vzpomínám a přemýšlím, jaké to teď bude...Vašík se narodil před dvěma lety císařským řezem, měl 56cm a 4300g. Šla jsem ráno v pátek do porodky na normální kontrolu v termínu 40+0, že si mě tam převezmou k evidenci od mého gyndr. Lékař tam mi po provedení ultrazvuku řekl, že mimi je velké, odhad 4300g a už má málo plodové vody a že by doporučoval, ať už v nemocnici zůstanu přes noc, že mi druhý den vyvolají porod. Tašku jsem měla s sebou v autě (sama jsem si přijela), tak jsem tam zůstala. Při tom veškerém čekání mi začaly slabé kontrakce, jinak celé těhu nic, tak mne vzali na příjmu na monitor. No, ale koukali na mě starostlivě, až dnes vím, že monitor byl špatný a malý měl známky hypoxie. To mi ale neřekli, nechtěli mě strašit, já myslela, že už normálně začíná porod. Takže hned příjem, pořád mě natáčeli, večer kontrakce ustaly (byli to jen poslíčci, až dnes to vím) a monitor byl v normálu. Ráno v sobotu mi dali tabletu na vyvolání, pak přišly za 5 hodin zase ty slabší kontarce, mně ovšem dost bolely, a to prý ještě ani nebyl začátek porodu... A hned byl zase malý hypoxický, to mi už i řekli a po hodině navrhli císaře. Že se mám rozmyslet, že je to spíš pro jistotu vzhledemk mému věku a anamnéze...Tak jsem souhlasila, císař byl v pohodě, byla jsem při vědomí (injekce do páteře v pohodě) a hned jsem slyšela, že je to kluk, pohlaví jsme nevěděli dopředu...Jenže malého hned odnesli, byl celý fialový, pak byl den na kyslíku...Takže to bylo obrovské štěstí, že jsme se rozhodli pro císaře, nechci domyslet, co vše se mohlo stát. Manžel malého po stabilizaci stavu hned klokánkoval, fotil a vůbec si ho moc užil. Jen mně mrzí, že jsme měli potíže s kojením...Jinak po císaři tak týden velké bolesti, nejhorší bylo vždy vstát z poslete, ale já jsem byla s celkovým provedením porodu moc spokojená, tak se to i líp hojí...Byli jsme moc sťastní...Teď je mimi v bříšku podle ultrazvuku o dost menší, asi zase kluk, ale budu prý rodit normálně, tak se toho docela bojím. Musím ale vydržet, kvůli mimískovi..Stojí to za to.

Jak Daneček na svět přišel

Synáčka očekávala rodina už skoro 10 dní. Ne že bych snad přenášela (malej se narodil 39+3tt),ale na kontrole mi doktorka říkala, že to vypadá až moc dobře, cesty skoro připravené, plodové vaky napjaté...Tak jsme byli taky napjatý a zkoušeli přemlouvat a vyvolávat. Ze svý zkušenosti můžu říci, že NIC nefunguje. Až do neděle 7.3 to na nic nevypadalo, žádné poslíčky, odchod hlenové zátky, nic. Jen slabé, jakoby menstr. bolesti. Večer nám taťka prdnul na bšicho, že ho prý vypudí. Oba jsme se tomu smáli, ještě jsem měla jít v pondělí na kontrolu tlaku, už jsme s ničím nepočítali:-) Ve 2:08 mě probral pocit chtění na WC, otočila jsem se na bok a rup - začala téct voda. Tak jsem zatřásla Pájou, že jako jedeme. Prý:\"fakt?\" Letěla jsem na záchod, za mnou loužičky, když jsem vylezla, tatík byl oblečený a připravený s taškou u nohou:-) Zvládal to na jedničku, ještě se mě ptal, jestli mě něco bolí:-) V půl třetí jsme dorazili do porodky. Natočili mi monitor, doktor udělal prohlídku (otevřená na 2 cm), sestra dala klystýr a poslala mě rozloučit se s tátou, že až se bude něco dít, tak budu volat. A šla jsem do hekárny. Asi po hodině mi začali slabé kontrakce, tak jsem si je začala v klídku prodýchávat a říkala si, že to není tak hrozné. V sedm už to taková lebeda nebyla, prohlídka doktora a verdikt - 3 cm (prohmatal mě tak drsně, že jsem skučela bolestí). To už jsme si začala přát hodně rychlý porod. V devět mi točili další monitor a to už jsem myslela, že to v lehu nepřežiju (žádné ulehčení totiž nepomáhalo - ve sprše se mi tak motala hlava, že jsem sebou málem švihla a na míči jsem se skoro neudržela, jediný snesitelný bylo stát, držet se pelestě postele a prostě to vydržet). To už jsem měla kontrakce po 4 min. Pak sestra řekla, že to podle mého vzdychání vypadá nadějně a že mám zavolat taťku. Přijel za 3/4 hodiny a já si říkala, že to přeci nemůžu vydržet. Všechny bolesti mi šli do břicha. Asi fakt moc nevydržím. Nakonec jsem si řekla o epidurál. Sice na mě koukali divně, každopádně po 10 min., co Pája dorazil přišel anesteziolog. Byla jsem otevřená na 5 cm a málem nevydržela sedět aby mi ho mohl píchnout. A najednou klid. Pohoda. Slabé tlaky do zadku. Ležela jsem s minitorem na břichu, Pája mě držel za ruce a bylo mi blaze. Jediný negativný jev epidurálu byla neskutečná třesavka a infuze, kterou mi dávali vodu. Bohužel, kontrakce se mi zpomalili (předtím 3 min) a tak mi museli píchnout oxitocin (to bylo v 11 hodin). Pak už to docela frčelo. Kontrakce každé 2 minuty, tlak na konečník takový, že jsem myslela, že mi rupne zadek, na konci už jsme zase stála u pelesti a hrála si na pejska. Asi v půl jedný vydal doktor verdikt - 9 cm, můžeme na sál. Vylezla jsem na křeslo, PA mi přikurtovala nohy a doktor: až přijde kontrakce, můžete tlačit. Ha, tlačila jsem a tlačila a nic. Pak mi přestalo hučet v uších a slyším že mám tlačit dopředu, ne do zadu. No a pak se to rozjelo. Pája mi chudák držel hlavu, PA mi hupla na bříško, dvě kontrakce nic, pak přišla další, doktor mě opíchnul, nastřihl, pak pocit, že se roztrhnu a...jsem máma. Tíha ze mě rázem spadla, slyším jak prcek řve a sestru jak říká, je to blonďák po tátovi! Pak mi to slizký, krvavý nic dali do náruče. Byl nádhernej. Taťka ho pak šel se sestrou změřit a zvážit, a přinesli mi ho k prsu. Sice se nepřisál, ale byl to nádherný pocit. Pavel pak řekl, že se sice celou dobu udatně držel na nohou, ale když mu ho dali poprvé do náruče, rozbrečel se jak malej. No, zkráceně, broučka odnesli zahřít do inkubátoru, Pája to šel rozdýchat na chodbu a my čekali na placentu. Půl hodiny. Nakonec to vypadalo, že mě budou muset uspat, ale pak přišla kontrakce a byla venku. No, šití nic moc, ale hodný pan doktor mě znovu opíchl, takže se to dalo v poho vydržet. Jo, kdo to se mnou řešil v minulé kolonce, nakonec mě fakticky rodil \"můj\" doktor černoch, pan Mudr. Claudi Lewette, který byl naprosto úžasný a já jsem moc vděčná, že to nakonec byl on. Porod sice nic moc, od odtoku plodovky 11 hodin, ale lidičky, stojí to za to! Až budu mít zase chvilku čas, písnu ještě o pobytu na šestinedělí.

Odmítnout vyvolání porodu?

Ahojky, nevím jestli jsem zařadila příspěvek do správné rubriky,ale snad to nevadí. chtěla jsem se zeptat maminek, jestli je možné odmítnout vyvolání porodu jen kvůli tomu, že už jsem po termínu porodu.Samozřejmě že pokud bych měla nejaké indikace jako cukrovka anebo neco co by ohrozovalo mimi,spatný monitor atd, tak bych to podstoupila. Ale u prvního těhotenství, ktere mi vvolávali, to na mě vůbec nezabralo. Po noci, kdy jsem měla kontrakce po 5 minutach jsem se otevřela na 1cm a nakonec to stejně skončilo císařem. mala nebyla vubec prenasená, jen trosku vetsí, na monitoru vše OK. Nemate nekdo s timto zkusenost. Přála bych si rodit spontánně, normálně. Dekuju. P.

Můj porod v Pardubicích a pobyt tam

V pátek večer jsem se dívala s manželem na Slunce seno ale nevydržely jsme do konce ve 21:4é jsme si šli lehnout a ještě jsem pořádně nedolehla a v 21:45 mi praskla voda.Když jsem to řekla manželovi tak byl dřív oblečenej než jsem já došla do koupelny. Tak jsem se osprchovala a manžel mi zatím dobalil věci do porodnice. Neměla jsem žádné kontrakce jen se ze mě valila ta plodovka.DO porodnice jsme dorazily ve 22:30 hodin Tak mě udělali příjem. Doktorka mě vyšetřila to už jsem byla otevřená na 3 cm ale stalé žádné kontrakce jen pobolívání podbřišku tak se mnou sepsala správu dostala jsem YAL GEL a injekci na podporu kontrakcí a pak už jsem byla s manželem po chvíli přišli kontrakce velmi silne byla dřina to rozdíchat a tak jsme šli na sál ve 24:00 hodin tam jsem byla na monitoru a to byla kontrakce za kontrakcí během chvilky jsem se otevřená na 8cm v tu chvíli jsem už měla pocit na tlačení tak jsem se přetočila na záda a doktorka mi řekla ať si klidně přitlačím no jenže já přitlačila jednou a už koukala hlavička tak mi dali rychle podpěry na nohy a než jsem dala nohy nahoru tak byla skoro hlavička venku doktorka si tepr oblékala plášt a hlava už teměř koukala. Tak jsem začla tlačit sestra mě pomáhala s přitahovaním na břicho a druhou rukou mi na břicho tlačila a zachvilku byla malá venku:oktorka musela provést nastřižení hráze naprosto nebolestivé což se nedá říct o šití. Po narození dcery jí odnesli na ošetření a pak mi jí přinesli na přiložení malá se narodila v 00:55 hodin takže od prasknutí plodové vody za tři hodiny.Když mě šili což mimichodem dělali skoro hodinu neboť jsem byla potrháná i uvnitř tak dali malou ohřát a pak už byla jenom s náma. Manžel byl u porodu užasnej stašně mi pomohl nebyt jeho tak to nezvládnu. Co se týče pobytu tak byl naprosto užasnej strašně hodné sestry a doktoři ochotní a starostliví.Až budu plánovat další dítě tak budu určitě rodit v Pardubicích ale to je otázka delšího času zatím si nemůžu ani sednut takže na děti nepomýšlím.

krvácení

Ahoj holky, mám 4 týdny po porodu, teď necelých 14 dní už jsem měla jen takovej hnědej jakoby výtok, ale dneska jsem začala zase krvácet. Je to normální, že ke konci šestinedělí se může opět začít krvácet nebo to není v pořádku a něco se děje? Docela mě to vyděsilo...

Výška maminky versus váha miminka.

V několika příspěvcích jsem četla jak maminky které mají málo centimetrů výšky že budou mít problém porodit nebo že problematicky porodili miminko.Já osobně si myslím že je úplně jedno jak je mamina velká spíš záleží na velikosti pánve.Já měřím asi kolem 160cm a v pohodě jsem porodila dvě holky první měla 4080g a 51cm a druhá 4040g a 52cm.Jinak nevím na cem záleží.Tak holky porodům zdar a ty co to teprve čeká tak se holky nebojte oni si doktoři poraděj.

Ach jo....

Holky, tak jsem se nějak nastydla a dneska jsem měla dokonce i teplotu. Snažím se, abych nenakazila malého, ale stejně kašle a kejchá, chudinka. Ještě, že máme takovýho šikovnýho taťku a po práci se stará, abych s ním nebyla tolik v kontaktu a nenakazila ho ještě víc....

Plzeň

Ahoj Všichni tady! Mám termín v červenci,ale ještě nevím kde budu rodit. Mám v plánu, že to bude Plzeň,stajně ale musím tam dojet cca 40km. Nevím jestli mam rodit u mulače, nebo ve fakultní. Jsme prvorodičkla zatím chodím je k svému obvodní,mu dr., Nevím kdy se mám kam přihlásit. Je pravda, že u Mulače si nechávají maminky déle, protože jich tam moc nemají? Nechci být dlouho v nemocninci. Máte někdo zkušenost? Poradtě prosím díky

ještě pár řádků

Holky, ještě pár řádků k pobytu. Je fakt, že mám \"prdel\" jak řešeto od neustálých injekcí ale největší problém u mě nastal, že mi neodcházely větry. já 3 den po porodu měla větší břicho, než když sem byla těhule. Dostávala sem píchance na pohyb střev, ale nezabralo to, ani rektální hadička. prostě nic, myslela sem, že umřu, jak ty plyny tlačily na ten šev až zázrak jménem Espumizan mi pomohl, ale stejně sem byla na velké až včera v noci. Nejvíc mě štve, že se nemůžu vysmrkat, zakašlat, víc se zasmát. ale doufám,že to bude jen chvíli a budu zase normálně fungovat. Taky musím vychválit novorozenecké od. v pátek večer sem překecala sestřičku, aby mi už malého nechaly přes noc. sice říkala, že bych měla odpočíva, ale nechala mi ho Jinak mi malý v noci vůbec nespal, budil se co do hodiny já nespala přes den vůbec a v noci sem byla KO, až poslední noc, jakoby tušil, že su na dně svých sil, tak spal i víc jak 2 hodinky a já vždy na hodinu meztím usnula. Jednou v noci už to byla taková krize, když mi 3 hod. v kuse plakal, že sem v půl 3 ráno šla na novoroz. od. co s ním mám dělat, že nejde utišit. Sestřička si ho vzala a řekla, ať jdu na pokoj, tak sem se dobelhala a říkala si, jaká su to matka, když nejsem schopná se s tím poprat sama a asi mu mléko nestačí (jen mimochodem, nám sestřičky říkaly, že pokud si nebudeme vědět rady, raděj máme dojít,než stresovat sebe a mimi), po 10 min. mi ho dovezla, že hlad nemá, jen boleníčko. Byl klidný, ale pak sem ho do 6 h nosila na rukách, než cipísek usnul. ony ho sestřičky na NO zbožňují, to bylo, když sem s ním jezdila po chodbě, \"copak naše zlatíčko Květošek\" takže můj pocit z porodu a pobytu:nějak musím v sobě překousnout ten císař, prostě mě to hrozně štve a když o tom píšu tak mi tečou slzy, ale čas to zhojí. a pobyt v porodnici, tak tomu dávám 1+ Jak jsem proti veškerým \"úplatkům\", tak jak na šestinědělí, tak i na NO sem donesla velkou bombošku Mersi a kafčo a na NO ještě fotečku malého s poděkováním. A loučení bylo taky dojemný. Doufám, že se tam za pár let vrátím znovu

můj porod a pobyt v porodnici

ahojky, tak malý pořád spí, tak honem co stihnu.ve středu ráno v půl 3 mi začaly takové bolesti, ale po 5 vt. sem to rozdýchala, tak sem to neřešila, ale byly tak po 5 minutách, nemohla sem ležet, tak sem šla do obýváku. pořád si to zapisovala a bylo to hoooodně pravidelné. taky následovaly 3 návštěvy wc na velkou. Tak sem mojemu šla říct, že do práce asi nepojede, dokud se to nějak nerozhoupe. Tak sem nachystala snídani a pojedli sme, vždy sem teda musela na všechny čtyři a vydýchat. No pak to jakoby na 15 minut ustoupilo a já mojemu říkám, nic, jeď do práce a kdyžtak ti zavolám a šla sem k myčce, že tam dám nádobí. holky najednou prudká bolest, že sem vykřikla, můj seběhl z vrchu co se děje a to sem už cítila takový divný tlak a už to ze mě jelo. Teda, zvláštní pocit Musím říct, že sem byla naprosto v klidu a to nekecám, jen můj začal být značně nervní, chudáček. tak sem se doplazila na záchod a v tu chvíli se mi udělalo zle, tak honem na zem a nohy nahoru, všude plodovka. mdloba přešla a pak následovalo v pravidelných intervalech po 3 minutách ukrutné křeče. musela sem se vždy opřít o mojeho a vydýchat. tak sem seděla na záchodě a říkala mu, co má ještě zabalit. Byl vystrašenej tím, že sem to měla po 3 min. sem nebyla schopná nic, tak sem dala honem sprchu a snažila se obléct, ale fakt to šlo blbě. no a pak sme teda vyrazili. Sejít svah k autu, horor, tam mě to zastihlo asi 3x, pořád sem cítila, jak to ze mě těče. no a v autě to bylo ještě horší. Květoš valil přes město 90tkou, jen sem se modlila, abychom už tam byli. Dojeli sme a já byla z toho dýchání celá roztřesená, nemohla sem stát ani na nohách.Došli sme tam, hned nás zavedli do šatny, ať se přesleču, pak mě vzali na vyšetřovnu,a porodní asistentka mě prohlížela a volali Dr. byla sem otevřená víc jak na 6 cm. mezitím se mě sestřička ptala na takový ty různý info a já se jim tam kroutila na zemi jako tasemnice. Ale sestřičky zlatíčka, příjemné, fakt pohoda. Pak došel dr. udělal mi UTZ a váhový odhat 3600g, což je u KP už riziko a že se musí na mě podívat primář, jenže na něho sme čekali další asi 20 minut, nevím, pro mě to byla věčnost, dělalo se mi zle, tak mi pomohly sestřičky na kozu a daly mi KTG, teda vydýchávat ty kontrakce byly hrozný, neb já jich měla už po necelých 2 minutách. Pak došel primář, prohlídl mě a pak vyřkl rozsudek, určitě císař, že nebudeme riskovat. holky, mě bylo hrozně,t ak sem se těšila na normální porod už kvůli mojemu sestřička se ho ptala na kdy mě mají nachystat a on, že okamžitě, než začne malý sestupovat. tak ještě zavolali mojeho, šel se se mnou rozloučit (to sem pořád ležela rozklábená na koze) a během chvilky sem měla zavedenou cévku, kanylu a já nevím co, ani na klystýr nebyl čas. a už sem byla vedena na porodní sál. Holky to vám byla taková rychlovka, člověk tak tak stačil vnímat mezi těma bolestma co se děje. Položili mě na stůl a já dostala silnou kontrakci, jenže sem byla uvázaná a nemohla se nijak chytit, vím, že tam bylo hrozně moc lidí, někdo se mě pořád na něco ptal a já se snažila mezi dýcháním odpovídat, cítila sem, jak mi natírají pupek dezinfekcí a pak už jen vidím masku a ticho a nic. ¨najednou sem se ocitla na pokoji s ukrtnou bolestí břicha, vnímala sem z dálky asi toto \"miláčku, máme krásného kluka, měl sem ho u sebe a moc tě miluju\" pak už jen že kolem mě pořád někdo chodil a pípal tam monitor. Ale po nárkoze mi nebylo zle na zvacení, což bylo super. pak sem se probrala a sestřičky se mě ptaly co a jak, a já že to hrozně bolí a ona, že mi píchla injeci a za chviličku to poleví. nepolevilo, tak mi daly pak ještě něco dalšího. Cítila sem se jako by mě přejel parní válec. Nevěděla sem kde sem, co malý nic. ale nebyla sem schopná souvisle komunikovat a pak sem asi usnula. Asi kolem poledne /odhaduju/ se otevřely dveře a já viděla sestřičku s oranžovým vozíkem a v něm uzlíček a to byl můj prcínek, Nádherné miminečko, jen mě štvalo, že sem se nemohla hýbat, tak mi ho sestžička přiložila k prsu aby se přisál. to bylo tak krásné. jen člověk ležel jako lazar a nemohl se ani hnout. tak sem ho uvítala a pak mi ho zase odvezla a já usnula. no a kolem té čtvrté sem už vnímala normálně. Dovezly tam ještě jednu maminku po císaři a pořád naříkala, jak jí to bolí, tak sem se jí snažila ukonejšit, že to bude dobrý. (mimochodem sme tam spolem ležely do durhého dne, ale neviděly se, neb mezi náma byly stolky )pak sem si vyptala telefon a konečně mohla zavolat mojemu jak a co bylo.no a ten, že za ním došli Dr. a primář zkonzultovat tu situaci a že teda ten císař bude nejlepší, že to nechtějí risknout. a pak že seděl v čekárně, asi po min. ho zavolala sestra a tak šel do ošetřovny, kde už našeho prcíka umývali atd. a pak mu ho daly na chování. no a za mnou mohl dojít až druhý den, neb na poop. pokoji sou návštěvy zakázány. na tom poop. sem ležela do čtv. dopoledne, sestřičky ráno i ještě v tu střeu nás chodily umývat, moc příjemné, pěkně na nás mluvily a vše říkaly, fakt klobouk dolů. nikde náznak nějakého opovržení či tak. no a v ten čtv. kolem poledne mě chytly a že jdeme do sprchy, nemohla sem stoupnout, ale musela, myslela sem, že se mi břicho rozpáře. těch pár kroků do koupelny byl můj druhý porod a ve sprše sem jim omdlela, ale poumývaly mě a převedli na normální pokoj, ale stejně sem jen ležela a mohla hýbat max.. krkem. malého mě vozili pokaždé co se vzbudil, i na ten pooperační pokoj, což sem jim vděčná.a pak celý pobyt byl velmi milý, personál na šestinedělí i na novorozeneckém prostě parádní. na cokoliv sem se ptala, vždy byla milá odpověď, když sem potřebovala něco ukázat, tak mi bylo vyhověno, neustále se chodily ptát, zda je vše OK, vše vysvětlily. prostě UH porodnice je parádní a radost se tam vrátit. Žádné opovržení, nebo nějaká neúčast i přes to, že byla porodka plná, sestřičky lítaly ale na nás byly opravdu milé. DR. při vizitách taky. ¨no malý se probudil,tak zbytek písnu pak. ses se rozepsala, ale je toho tolik, co bych vám chtěla říct.¨jen ještě jednu věc na konec mých řádků- Holky, kdo chcete císaře, protože si myslíte, že je to \"pohodlnější\", tak ste naivní a nevíte o co ste přišly. Do teď mě hrozně štve, že sem nemohla rodit normálně. ne jen skrz ten pocit, ale i skrz péči teď doma.

Histerka

Holky, když tu tak čtu ty vaše porody, tak jsem to měla zlatý. Vůbec nechápu, jak jsem mohla na sále tak vyvádět, když jsem měla krásný porod. Njn, prostě histerka....Tak se opatrujte, a ať vám ty vaše štěstíčka dělají jen radost. My máme doma uřvánka, ale stejně ho moooc milujeme :o)

můj porod

popravdě, moc si na něj nevzpomínám,budˇ jsem byla oblbnutá nějakýma lékama nebo si mě tělo oblblo samo. Celý den jsem byla v naprosté pohodě, dělala jsem normální domácí činnosti, však to znáte. Večer jsme si šli s příťou lehnout a stále všechno bylo v pořádku. Vzbudila jsem se kolem půlnoci s bolestmi v podbřišku,ale říkala jsem si, že to nejspíš budou poslíčci,tak jsem šla zase spát. Ovšem pochvilce opět bolesti, trošku větší než předtím,tak jsem si říkala,že si budu hlídat intervaly. Kontrakce byly co 5minut, vůbec jsem nemohla uvěřit,že už by to mohlo být ono. Příťa se vzbudil, ptá se mě,co se děje,odpovídám,že mám asi poslíčky nebo co..Vůbec jsem do porodnice jet nechtěla,nakonec mě přemluvil. přijeli jsme ve 2.00, tam mě vyšetřili,prý jsem přijela tak tak,pořád jsem byla v pohodě,seděla jsem noha přes nohu,sestřičky se divily,že pomalu rodím a sedím si tu, jako kdyby měl jít rodit někdo jiný. Nakonec jsme přešli na porod.pokoj, dali mi kapačku,párkrát jsem zatlačila,pak si ještě pamatuju,jak mi říkají že mě trošku nastřihnou a to je vše,pak mám totální okno..Zbytek znám z vyprávění, příťa přestřihl pup.šňůru a malý byl v 6.00 na světě. Akorát jak mě sešívali,tak jsem se třásla jako osika,zima mi byla neskutečná a prý tam bylo skoro 30°C. Příťa pak musel do práce a my si spolu s miminkem jeli užívat na šestinedělku.

jak asi probíhal můj porod

malá na mě spinká notas mám na stehnoch tak vám to jak taksi popíši:V úterý odp. jsem umyla auto celé, vylux, vyleštila, nosila půlku kýbla vody i vysavač nebylo to těžké, uklidila doma, večer mě ale chytly bolesti, tak sem šla do vany, a jak sem tady psala tak prostě to co ze mě vyteklo byla hlenová zátka, bolesti neustoupily a já se o půl 11 večer dostavila do porodnice, ktg, ult. - no do 3 do rána vyšetřovaly, ale nebyla jsem ještě otevřená, nechaly mě na pozorování, bolesti byli pořád, ráno mě předělaly na 5 patro na čekačku, tak sem byla půl hodiny dr. rozhodla klystýr a jdete rodit, tak mi v 9 hod. ve středu daly klystýr jejda hnus, pak sem se osprchovala a šla na sál do boxu, bolesti byli pořád, v 11 hod. mi pichly vodu, to byla bolest hrůza, myslela sem si jak do ulice porodím na de, bolesti pořád voda odtěkala postupně, potom mi daly ve 2 hod, trošku oběda, večer mě přestěhovaly na pokoj ztlumený abych nabrala sílu na porod, měla sem přípravové bolesti ale trošku sem spala, pořád mě jen vyšetřovaly. V 7 ráno mi zavedly prášek na otevření do 9 hod. sem byla na 2 cm pak v 9 další, postupně provolnovaly cestu a odtěkaly vodu, chodila sem pořád do vany, sprchy, balon,samé vyšet. já trpěla jak svina bolesti šílené po 2 minutách ale byli krátké půl minuty, tak mi zavedly kapačku na prodloužení, jejda když to tak vzpomínám tak se mi chce brečet, pak mi propichly blány atd. celkem sem byla na 6 cm tak sem říkala ještě chvilku a bude malá venku, honem sem podepisovala protokoly o epiduralu, samý dr. kolem mě lítaly no děs, pak přišel dr. a řekl že epidural těžko, a že jak se cítím já byla tak vyčerpaná trvalo to už 2 den, zmožená i s těch van a sprch, říkala sem prostě manželovi že to nedám, pak mě dr. už litovaly i sestry, byla sem ko, nakonec přišel dr. a řekl okamžitě na por. sál akutní císař, já se ten den tak nabrečela, i ted mi tečou slzy jak na to vzpomínám, nikdy sem nic takového neměla jako kapačky atd. operace nic, vezly mě tam asi o půl 4 tam sem se svírala v bolestích, můj byl za dveřmi vyklepaný jak sirka, i já, malá se narodila 15.56 hod. já ale měla komplikace stratila sem moc krve takže sem byla 3 hodiny na sále, pak se jak taksi probírala bolest hnusná, zima, mluvit sem nemohla, vše mě bolelo, nevnímala sem, malou mi donesly ukázat já měla oči uplně rozmazané dávají do toho nějakou mastičku, na rukách 4 kapačky i krev, no v 9 večer mě dovezly na oddělení, no byl to prostě hnusný porod, kt. bych nepřála opravdu ale opravdu nikomu, ráno to vstávání hnus, no prostě psycho, můj mi řekl že bych zasloužila zlatou medaily malá se obudila tak se snad moc nepolekáte

ještě k mému porodu - otec u porodu

Jak hodně z vás ví, nebyla jsem uplně pro aby byl martin u porodu. Říkala jsem si, že bude hloupé tam před ním hekat a dávat najevo svoji bolest a buhví co tam budu provádět. Taky vim, že on jen při zmínce o krvi zbělá a jakmile jí vidí tak omdlí. Prý omdlel i v autoškole když se učili první pomoc. Prostě člověk co na sál nepatří. On ale nakonec jít chtěl a tak tam byl. Musím říct, že asi jen díky němu jsem nakonec porodila. Na té čekací části kde jsem strávila 35 hodin bý nemohl, byl ale aspon an sále. Přijel v podstatě stejně jako já tam byla přivedena z přípravny. Akorát mi napíchli epidurál a dali ještě infuzi na bolest, takže jsem byla schopná i mluvit...hned jsem mu řekla co všechno semnou prováděli a jak moc se bojim a on mě moc utěšoval, jak jsem užasná že jsem to vydžela a že už to brzo bude a ted mám tu infuzy a ta pomůže. Potom mi vlhčil obličej hadrem, což samo o sobě nepomáhalo, al emě se líbilo jak se o mě stará. A při samotném tlačení byl bezkonkurenční. představovala jsem si jak bude stát někde v rohu, celý bílý a nakonec omdlí nebo se pozvrací. A on stál celou dobu vedlě me, držel mi nohu a hlavu a povzbuzoval. Říkal jak to dokážu, jak krásně tlačim, jak už to bude, at dýchám, nebo zase at nedýchám a at nekřičim že se tim vysiluju. A potom hlásil jestli už leze hlavička. V jednu chvíli jsem tam měla takový stav - nechtě mě všichni bejt, já už jsem tak vyčerpaná, že to stejně nedokážu, jdete pryč a nechte mě tu umřít. Tak z toho mě dostal taky on. Nebýt jeho tak to asi fakt nedokážu a jsem mu za to moc vděčná. Taky díky němu vím podrobnosti, většinu věcí z toho konce mám v mlžném oparu a ani nevím že se stali, jak jsem popisovala svůj porod tak polovinu toho co se tam dělo mám od něj. Hodně z vás se divilo, že jsem schopná o tom takhle jen tak psát. Jsem moc ráda, že jsem to mohla napsat, protože mě to trápí a potřebovala jsem to dostat z hlavy někam jinam. V porodnici jsem kvůli tomu probrečela snad každou noc, pořád jsem si v hlavě omílala co všechno se mohlo hrozného stát. Ale už je to dobré. A ještě k té fotce těsně po porodu jak ho ze mě vyndavaj: Ta byla vyfocená omilemMartin celou dobu svíral foták a asi něják v křeči zmáčknul čudlík a nechtěně vyfotil tak pěknou fotku, přišel na to až doma...tak to by bylo asi vše

porod Toníčka

22.2 v 10:00 mi praskla voda. Ležela jsem v posteli najednou se otočím na bok a něco ze mě jakoby vystříklo tak jsem se postavila a uplně jsem zmáčela podlahu kolik toho bylo. Hned mi bylo jasné o co jde. Začala jsem se klepat jako ratlík, řekla jsem si ale že musim zachovat klid, takže jsem se osprchovala a tak a zavolala si sanitku a martinovi, který z toho měl málem infarkt. V sanitce byli moc milý a pěkně si semnou povídali což mě uklidnilo. Ale po příchodu na porodnici to začalo brát poněkud jiný spád. Přišla jsem tam v doprovodu záchranářů a asi trochu vysmátá a hned mě nějáká sestra sprdla, že na to že jdu rodit vysmátá jsem si nemusela volat sanitku...a byla dost nepříjemná a tak jí jeden ten saniták řekl, jestlijsem měla jet autobusem nebo co, tak zmlkla, ale moc mě to nepřidalo.Při příjmu jsem řekla že oddtekla voda a kontrakce že zatím nemám. Chtěli zkusit nalít na vložku nějáké to činidlo akorát já jsem si doma vzala always vložku a ta má uprostřed modrý pruh a sestřička řekla že to činidlo musí zezelenat a na tomhle to nepůjde poznat tka mi dali jejich vložku at hodinu chodim po nemocnici a pak se vrátim. Po hodině jsem se vrátila, oni polili vložku a prej že nic, že to nebyla voda a at jdu domu, že jsem se asi počůrala. Vysvětlovala jsem jim, že těsně před tím jsem byla čůrat, takže by toho ze mě nevyteklo tolik a že snad poznám moč od plodové vody (bylo toho fakt hafo- promočené tepláky a kaluž na zemi) oni ale tvrdili, že ne a at jedu domu. Byla jsem z toho dost v panice, protože vim, že po odtoku vody se musí zůstat v nemocnici, kdyby něco s dítětem. Mezi tím dorazil martin, vyslala jsem ho domů pro kalhotky a ty tepláky, at je doveze, že to můžou zkusit na tom. Dovezl je, ale kalhotky byly modré...taky to na nich nešlo a vymačkat to z těch věcí doktorka odmítla že by to bylo neprůkazné. Udělali radši ještě ultrazvuk a tam se opravdu ukázalo, že je vody hodně málo. Člověk by řekl, že jim to stačí, ale podle nich jsem přenášela a to j e nedostatek vody normální super. Já už byla na zhroucení proto že jsem se hrozně bála o toníčka. Pak dorazila moje mamka a udělala jim tam hysterickou zcenu a tak mě na podkladě toho přijali...možná jsem snad radši měla porodit na ulici.Uložili mě na čekatelský pokoj a tam jsem čekala. Nikdo si mě nevšímal a jednali semnou jak kdybych si porod vymyslela. Po tom co jsem si lehla ze mě hned zase vycrclo spoustu vody tak jsem hrdě běžela s vložkou za doktorkou, vylili na to činidlo a hle zezelenalo. Je to tedy jasné že šlo o vodu. Poslali mě zase na čekatelský pokoj a nic se nědělo. Pořád jsem se ptala co bude a jestli něco bude a nikdo mi nic neřekl. Potom přišla ta samá doktorka jaká tam byla ráno a já ji říkala at senou něco udělaj a ona začala že jak se neví jestli šlo o vodu tak nebudou nic dělat. KDYŽ JSEM jí řekla že se to přece porkázalo tak tak vyjukaně koukala. Nechali mě teda ležet celou noc. Ráno mě vyšetřovala nějáká jiná doktorka a říká mi: takže voda odtekla v 10 v noci a já na ní že ne že v deset dopoledne včera. Zeptala se mě jestli mi dali antibiotika...jasně že nedali. Tak se hned vyděsila a hned mi je dala. Tamta doktorka předchozí kráva blbá napsala špatný čas do dokumentace. Zachvíli už se teda něco rozjelo. Byla jsem stále otevřená na 2cm. Dali mi tedy tabletu prostaglandinů a čekalo se. To bylo v 23.2 v 9:00. Zachvíli s emi rozjeli kontrakce jako prase. Ale to bylo něco neskutečného. Byly to hned ze začátu ty nejsilnější kontrakce jako těsně před porodem s intervalem po jedné minutě a postupně se interval ještě skrátil. Vydržela jsem dlouho, ale pak už to prostě nešlo, hrozně jsem prosila o něco na bolest, ale bylo mi řečeno, že to můžu dostat až na porodnim sále a tam se jde při pravidelných kontrakcích a otevření na 3 cm a to já pořád nebyla. Ty bolesti byli šílené, několikrá tjsem tam pak omdlela. Ale všem to bylo fuk. Starali se tam o mě hlavně ostatní maminky z čekatelského pokoje. Vodili mě dosprchy a přemluvali personál at semnou už proboha něco dělaj. Byl to fakt horor. PO deseti hodinách jsem tam omdlela takovim způsobem že mě konečně po celim dni vyšetřila doktorka a prohlásola, že zhruba ty 3 cm tam jsou a šla jsem na přípravnu a pak na porodní sál. Tam mě ot hodně potěšilo, protože personál byl jeden na čekací část a uplně jiní lidé na porodním sále. Doktor se na mě podíval a říkal že nechápe co tam semnou tak dlouho prováděli, že je to okamžitě na císař, že dítě se dusí a já jsem na pokraji sil. Dal mě na monitor, sestřišk amě vycevkovala a anestezilog mi píchl epidural. Muselo se prý chvilku počkat, protože operační sál byl plný. Nojo, ale asi po tom epidurálu, jak jsem byla chvilku jen s přiměřenýma bolestma tak jsem se najednou hrozně rychle otevřela na 9 cm a začala jsem samovolně rodit. Oni na mě at to prodýchám, ale tělo mě už neposlouchalo a začalo samo tlačit. Takž ezměna rodíme normálně. Najendou se ale odevčat vynořilo spostu doktorů a hned volali pediatra at je přítomen kdyby něco. Stčili mi do dělohy nějákou sondu, že měří okysličení dítěte a hned si pediatr zavolal at mu kousek přisunou resuscitační vozík. No já byla na mrtvici. Tlačila jsem jako šílená. Taky mi potom říkali, že už dloho neviděli někoho tak vyčrpaného tak skvěle silně tlacit. Vytlacila jsem Toníka v rekordnim čase pár minut. Byl přenošený takže bez mázku a dlouho bez vody takže suchý jako troud. Jak sem zběsile tlašila hooodně jsem si potrhala pochvu a asni nastřihnout mě nestačili, takže i spodek mám jak řešeto. Po tom co toníček se narodil se na něj všichni vrhli a hned ho odnesli, martin běžel za nima a prej ho rozdýchávali a něják divně mu mačkali hlavu. Pak ale naskočil a byo to v porádku. Už to zkrátim: Mě zašili, opečovali a protože na 6tinedělí nebylo místo dali mě na rizikové těhotenství a toníka na šestindělí samotného. Viděla jsem ho až druhý den odpoledne, dřív jsem nebyla schopná za ním dojít. Pak jsem tam den chodila jen na kojení a druhý den mě přemýstili na 6tinedělí, jen teda na pokoj bez miminek a nosili ho jen na kojení, ale mě to upřímě řečeno vůbec nevadilo. Stejně bych se o něj po té hrůze nedokázala postarat. Toníček vypadá, že bude i bez následků. Jen se hodně báli infekce z plodové vody, jak jsem na začátku nedostávala vůbec t aantibiotika, ale je to silnej kluk takže to zvládnul v pohodě. Mě příjde, že je v pořádku tak jen doufám, že to fakt nebude mít následky, ale říkali, že spíš ne....Tak jsem asi trhla ekord v delce příspěvku co

...porod mého malého zázraku...

Ahoj holky, před pár dny byli Filípkovi čtyři měsíce a já se konečně dostala k tomu abych vám napsala jak přišel na svět. Měla jsem rodit v podolí a termín jsem měla 20.10.2009 Už od prvního příchodu do prenatální ambulance se mi podolí zošklivilo, měla jsem špatnej tlak, trochu zvýšenou bílkovinu v moči a divnej pocit vůbec. Čekárna v podobě dlouhé chodby a asi 30 maminek mi připomnělo slova mý gynekoložky,, že podolí je továrna na děti“ ,po mý zkušenosti určitě, žádnej osobní přístup, prostě jak na běžícím pásu. Pak jsem se dostala do ordinace k nejmenovanýmu panu doktorovi, který na můj pozdrav odvětit : a vy máte co za problém?!? ,potom mě vyšetřil takovým způsobem, že jsem zatínala zuby bolestí, hold osobní přístup… Ale abych moc neodbočovala, 19.10.2009 jsem se probudila v šest ráno s mírným tlakem v podbříšku, už zase sem si říkala, lehla si do vany a snažila se relaxovat, když ale ani po půl hodině nepřecházely začala jsem být nejistá, vylezla z vany, udělala snídani a jen tak ze zvědavosti si udělala test na plodovou vodu, krve by se ve mně nikdo nedořezal když jsem zmodrala úplně celá. V tu chvíly jakoby bolesti zesílily a já začala panikařit :( Mezitím se vzbudil přítel a já na něj jen tak okrajově křičím ze záchodu, že ze mě teče plodová voda, začal pobíhat z kuchyně do obýváku a zase zpátky, pak se zastavil a začal křičet: ,,vždyť já vůbec nevím co mám dělat“, musela jsem se smát, poprosila jsem ho ať mi dobalí tašku do porodnice a tak mi začal vyndavat věci který tam byly a dávat tam jiný, naprosto nepotřebný, hold tatínkovo první dítě :) Auto nemáme a bydlíme 30 kiláků za Prahou, takže volá taxíka, když mu slečna řekla, že poblíž nikoho nemá, že nejdřív za hodinu, začalo se dělat zle mě, ohnutá, opřená o sušák, neschopna jedinýho pohybu mu říkám, prostě to zařiď!!! Za dvacet minut byl taxík před barákem, sukám se do něj jak můžu, přítel jde dát tašku do kufru, v tom se mě ptá taxikář jestli je to jeho první dítě a já na to jak jste to poznal? A on že se přítel snaží už dvě minuty otevřít kufr od auta :) Zlato se vrátil se slovy, že mu nejde dát kufr do tašky a to už jsem měla s řidičem výbuch smíchu. Do podolí jsme přijeli a já měla kontrakce po třech minutách, vzali mě na monitor, pak přišel doktor, ať si vylezu na křeslo, říká trochu to zabolí. Zakřičela jsem bolestí a on mi povídá, ale prosim vás, vždyť tam byly jenom dva prsty, co budete dělat až tam bude celá hlavička a s ironickým výrazem ve tváři odešel, krev jsem měla až u kotníků a sestřička mi říká ať se utřu, oblíknu a že už půjdeme na porodní sál. Perfektní začátek. Porodní sál byl krásnej moderní, sprcha, míč, cd, ale mě to bylo ukradený, po zákroku toho pitomce jsem se kroutila bolestí čím dál víc. Vybalte si, oblečte si něco pohodlnýho a za chvíly přijdu udělat klystýr, sem se netěšila :(, teplá voda, kterou domě páčila jak se dalo mi opravdu nedělala dobře a jak se za ní zavřely dveře už sem běžela na záchod… V tu dobu mi už začínaly pekný bolesti a já jako prvorodička jsem byla neskutečně vyděšená, bolest se mi začínala zdát nesnesitelná, některou kontrakci jsem si zakřičela až přišla sestra a když mi řekla, nekřičte maminko, to si nechte na porod,že tak dvě třetiny mám za sebou, chtěla jsem utíct, chtělo se mi zvracet, prostě děs, klepala jsem se po celém těla a ta třesavka nešla zastavit. Navíc mi odmítly dát epidurál s tím, že mám nějakou infekci, dostala jsem kanylu do žíly, přítel celou dobu seděl u mě a po každý kontrakci mi zvlažoval rty, to jediný mě uklidňovalo. To že mi kanylu s léky proti bolesti píchala sestra čtyřikrát a pokaždý mi po chvíly praskla žíla a celý obsah mi vytvořil na ruce bouli jak tenisák moc rozvádět nebudu. Po čtyřech hodinách pro mě nezkutečných bolestí, se otevřely dveře, vchází dva doktoři, asi tři sestry, pořád koukaj na monitor a já nechápu co se děje, to že se malej přidušoval se mi nikdo neobtěžoval říct, to jsem se dozvěděla až z lékařský zprávy při odchodu,najednou začali pobíhat sem a tam, z lehátka udělali porodní a začali mi říkat kdy mám tlačit, jenomže já už neměla moc síly, ale i tak jsem tlačila ze všech sil, křičela bolestí a myslela si, že to, co se dere ze mě nikdy ven nedostanu… Nezažila jsem takovou bolest, poslední tři kontrakce, kdy mi sestřička zarejvala loket do břicha si pamatuju jen matně, pak přišla obrovská úleva já byla ráda, že to mám za sebou,Filípek se narodil v 15:35, s 2920kg a 49cm,jukla jsem na novopečenýho tatínka, který dojetím brečel. Později mi říkal, že jeden doktor měl v rukou ty velký kleště a říkal ostatním, tak ještě jednou a pak kleštěma, to si já už nepamatuju :( To malý fialový, ulepený stvoření mi položili na hruď, čuchla jsem k němu a voněl jak zkyslý mlíko :), ale byl to zázrak. Pak se šel vážit měřit, očistit a dostal ho tatínek do rukou. Na mě čekalo šití a ikdyž to bolelo dost, oproti tomu co předcházelo to byla procházka rájem. Prcka jsme měli asi půl hodinky u sebe a nemohli se vynadívat, pak ho odnesli a já jsem si pal mohla dopřát několik hodin odpočinku, kdy jsem zhltla celou čokoládu a vůbec vše co mi přivezli. Odváželi mě ze sálu a zřízenec mi povídá,, tak co maminko, kdy bude druhý?“ Myslela jsem že seskočim z toho lehátka a dám mu co proto :) První noc sama na dvoulůžáku, zařízeným aby se neřeklo, v noci sprcha, nemohla jsem spát, jak moc jsem se těšila na toho mrňouse. Bohužel přístup sester na oddělení mě rychle vrátil do reality, když mi ho v šest ráno přivezli na krmení, dali do náruče a se slovy tak tady ho máte zavírali dveře a byly pryč. Najednou sem seděla sama na posteli, v rukou novorozeně a nevěděla co mám dělat, bála jsem se ho pomalu dotknout a modlila se, aby se nevzbudil, to byly moje vnitřní pocity. Jinak byl ale nádhernej, blonďáček, tak malinkej, k sežrání. Kojení jsem si užila, nikdo mi nic pořádně nevysvětlil, něvěděla jak pořádně na to a sestřičky na vaší otázku reagovaly, no přece takhle, to je snad jasný ne, prostě mi dávali najevo, že je opravdu obtěžuju a co jsem viděla na ostatních pokojích, opravdu jsem nebyla vyjímka, nejednou jsem poprosila sestru, aby mi poradila jak mám toho prcka vzbudit, že mi pořád usíná u kojení, dloubla ho do žeber tak silně, že malej měl záchvat pláče, brečel asi půl hodiny a nebyl vůbec k utišení, po téhle zkušenosti už jsem se radila jen s maminkama a doteď lituju toho, že jsem tu sestru už na oddělení neviděla. První den po porodu jsem dostala k snídani tu nejtučnější paštiku co znám a dva kusy okoralýho rohlíku, to mi nepřišlo ani jako vtip, za celých pět dní co jsem tam strávila se jídlo dalo jíst tak dvakrát. Naštěstí jsem tam měla rodinu, která mě dosytosti zásobila . Abych to shrnula, narodil se mi nádhernej kluk, kterýho zbožňuji jak nejvíc můžu, porod je pro mě i po těch měsících co bolest už odezněla a jizva už srostla nadále odstrašující, podpora přítele jak po porodu, ale hlavně u něj naprosto úžasná a moc mu za to děkuju, stejně tak veškerému personálu který mě odrodil a v podstatě zachránil moje mimčo, kterýmu se nechtělo ven tak rychle. Ovšem veškerému personálu na oddělení šestinedělí děkovat opravdu nemohu, jejich snaha, nevhodné poznámky, neochota cokoliv vysvětlit, ukázat, nebo poradit mi narození Filípka opravdu znepříjemnily a kojit jsem začala pořádně až doma, kde jsem byla bez stresu a konečně v klidu. Třeba za nějaký čas až Filípek povyroste si pořídíme druhý zázrak, ale rodit v Podolí opravdu nechci a nebudu. Omlouvám se za délku, ale chtěla jsem se vám svěřit jak jsem to prožívala já :) Jinak přeju všem maminkám bezstarostný porod a spoustu krásných překvapení po něm. Držím palečky všem miminkům a maminkám zvlášť

Nelinka 22.2.2010

Ahooj holky!!! Moc všem děkuji za gratulace!! Opravdu moc - další nával štěstí po porodu:-) Zkusím se s vámi podělit o příchod našeho broučka a dopředu se omlouvám za možná delší článek.. jsem toho plná a strašně moc vám toho chci říct:-) tak tedy..V neděli ráno jsem byla v porodnici na kontrole. Tam mi paní primářka řekla, že jsem na 2 prsty,a le hrdlo je ještě poměrně vysoko a tak mám přijít v úterý.. poté bychom porod kvůli tlaku vyvolali.. Z porodnice jsme šli s manžou na procházku a pak na obídek do restaurace.. bylo krásně a mně dobře.. odpoledne si takhle sedím u Bolu a pořád mi nic není.. kolem půl páté cítím něco nepatrného v pobříšku, ale nevěnuji tomu pozornost - stahy přeci bolí:-) 16.50 byla bolest jako při měsíčkách a aza chvilku odezněla.. nic bolestivého.. jenže za 20 minut zase a tak si říkám, že si to stopnu.. no a za 20 minut zase.. tak říkám manžovi, že mě nějak pobolívá bříško, ale že to určitě budou poslíčci, ptž mě to nebolí moc.. asi 5. \"stah\" přišel po 15 minutách a pak ještě dva.. šla jsem si napustit vanu.. tam mě to nepřešlo, ael vím, že to nebylo tak pravidelné.. 10 min pak 15 min.. ael stále jsem to cítila.. pořád nic nebolelo.. po vaně jsem měla tak 3 stahy po 10 min a od 19.00 hod už pravidelně po 5 min.. bolest začala být trošku intenzivnější,ale já byla v klidu a dělala si z tpoho srandu.. při stahu jsem se smála a říkala, jaká by to byla prča.. ale že nikam nejedem, že čekáme.. a že třeba uvidíme hokej:) po 2 hodinách v 21.00 byly bolesti stále po 5 min a už bolely.. ovšem nic ve srovnání s porodníma bolestma.. přijeli jsme do porodnice a tam mě rovnou hospitalizovali.. prý ještě máme dloooouhou cestu a že mám \"spát\", že budu rodit asi až ráno.. takže manžel jel domů a že bude na telefonu.. no a teď nevím, jestli mám strašit budoucí maminky:-) ale myslela sem, že padnu.. dostala jsem šílené bolesti.. ale jen do podbříšku, což prý musí být docelého břicha..ležela jsem a chytla mě strašná únava. 5 min jsem vždy byla v polospánku a 2 min v krutých bolestech.. byla sem jak zfetovaná, jakoby napůl bez sebe.. 5 min mi byla šílená zíma a při stahu jsem byla zpocená úplně všude a myslela jsem, že mi horkostí praskne hlava.. hlavně jsem měla pořád průjem a při každém stahu strašný tlak na konečník.. měla jsem pořád pocit, že s emusím zatahovat, jinak budu rodit jiným otvorem:-) jenže pak už ze mě nic nešlo.. když jsem seděla na záchodě, padala jsem tam tou \"únavou\" pořád napůl bez sebe a pak v bolesti.. nebyla jsem schopná přejít ani do postele.. manžel mi psal sms a já si ani nepamatovala co a už vůbec jsem nebyla schopná odepisovat.. nějak jsem se dostala do sprchy na balon, ale to mi vůbec nepomohlo.. a tak jak jsem chtěla porod bez léků, ptala jsem se, jestli je něco od bol.kromě epidurálu a prý čípky, ale ty mi dají až po klystýru a na ten je času dost.. o půlnoci mi řekla, že jsme nikam nepostoupili a že je to na dlouho.. no chtěla jsem umřít (upřímně obdivuju všechny maminky, které jsou v takto hrozných bolestech dlouho) a když jsem si představila v jakém jsem stavu a že mě ještě čeká porod, tak se mi udělalo zle dvakrát tolik:-) ovšem v 1.30hod přišla PA a řekla, že jsem překvapení dne, a že jsem na 5-6 cm a ať volám manžela, že by to taky nemusel stihnout.. holky, já byla tak šťastná, ale bolelo to furt stejně a víc:-) manža přijel za 15 min a já už byla na sále.. od té půl druhé mi tvrdlo celé břicho.. klysýr mi nedali, ptž to bylo tak rychlé, že by to mohlo ohrozit miminko (myslím, že ani nebyl potřeba - tělo si řeklo samo už při stazích:-).. ve dvě mi praskla PA vodu a šlo se na to.. tlačte tlačte a já pořád necítila žádný \"pohyb\", že něco leze.. byla jsem z toho nešťastná a najednnou mi říkají - maminko, zatlačte nám na ramínka.. to mi dodalo takovu sílu, že malá byla hned venku:-) já byla k.o., ale vím, že jsem se ptala, jestli je to fakt holka a PA mi to říkala asi 3x než jsem ji vnímala:-) takže cca 20-25 min.. pak mi ten uzlíček dali hned na břicho a já vůbec nevěděla, co mám dělat.. to se nedá popsat.. zas mám slzičky, jak to píšu:-)měla jsem toho fialového a kluzkého drobečka na sobě a nemohla jsem uvěřit, že je to \"ona\"!! Že před chvilkou byla v bříšku a teď ji doopravdy držím!! Je moje a křičí a já ji konečně držím a dotýkám se jí!!! Na tu chvíli jsem vůbec nevnímala okolní svět.. ani nevím, že jsem rodila nějakou placentu. jen zdálky jsem slyšela manžela, jak se směje a že tomu taky nemůže uvěřit.. PA mě chválily - nevydala jsem ani hlásku a to mě hrozně povzbudilo a byla jsem pyšná i na sebe:-) myslela jsem na Nelinku, že musím být statečná a pomoct jí, co nejrychleji to půjde ..pak to naše štěstíčko odnesli, manžel šel taky a na mě se vrhla paní primářka.. šila mě asi 20 minut, skoro do 3.00 hod.. malá mi nakonec dala hodně zabrat.. venkovní stehy jsem měla jen 2, ale hodně vnitřních.. nenastřihávaly mě, asi mě tak poničila Nelinka.. to bolelo teda šíleně a to mě i opichávala.. maličká tam nebyla, takže jsem vnímala moc dobře:) pak se vrátili mé dvě srdíčka a byli jsem spolu všichni až do rána - měla jsem pokoj s manž.postelí, tak jsme mohli být spolu.. teď 5 dní po porodu si už říkám, že to byl vlastně super porod.. na bolesti jsem zapomněla hned druhý den a třetí už jsem si ani nepamatovala, jak moc to bolelo.. kdybych necítila pořád hodně to šití, ani bych nevěděla, že jsem rodila.. Holky, stojí to za to!! Stojí to za mnohem víc!! Sice mi pořád nějak nedochází, že je moje.. jako by byla půjčená - tak moc je to neuvěřitelný, ale je to krása.. a až se na mě poprvé vědomě usměje, asi to nerozchodím:)

můj porod

Chodím se sem často dojímat porodama. O svém porodu jsem už dřív sepsala povídání a když už jsem ho sepsala, tak jsem si ho vložila do blogu. Já nedokážu nic popsat pár větama, a to ani, když se hodně snažím..

bolest

Holky, mám takovej (asi dosti blbej) dotaz. Jak dlouho po porodu vás bolel spodek? Já jen, že já už mám 12 dní po porodu a pořád mě bolí. Ne nějak hrozně, spíš takovej tlak, ale stejně je to nepříjemný. Jsem čekala, že se to zahojí dřív

Příchod Filípka :o)

Na konci těhotenství to nebylo takové růžové, takže jsem od podnělí ležela na rizikovce, kde mi v úterý dali prášek na vyvolání a dostala jsem dvakrát transfuze. Ve středu ve 4:15h mi praskla voda, ale nebyla jsem vůbec otevřená, Filípkovi se nějak nechtělo ven. No, a pak jsem se zase začla strašně rychle otvírat (najednou se mu zase chtělo rychle ven), a když už jsem byla otevřená úplně, tak zase nebyla sestouplá hlavička (nějak si to zase na poslední chvíli rozmyslel a nechtěl opět ven). Musela jsem ve stoje prodýchavat kontrakce, hrůza. Asi hodinu jsem tlačila, myslela jsem, že umřu, vytlačila jsem ho z posledních sil. Malej se narodil v 8:49h, takže to bylo celkem rychlé, ale hrozné. Ale ta šílená radost, že už to mám za sebou. Přítel se na malého nemohl vynadívat, pořád ho fotil a usmíval se na něj. Bylo to úžasné. Po porodu jsem stále krvácela, tak mi dělali ultrazvuk a zjistili, že mám krevní sraženiny, takže kyretáž. Skejsla jsem kvůli tomu na sále až do 14h. Jsem ráda, že jsem měla u porodu přítele. Byl mi strašnou oporou. V nemocnici jsme byli týden, protože jsme chytli silnou žloutenku. Personál tam byl strašnej, byla jsem šíleně psychicky zdeptaná. Tak jak byli parádní při porodu (doktorka mi vše řekla....jak dýchat, jak tlačit, že mám zavřít oči, prostě parádička), tak na šestinedělí děěěs!!!!

očistky

Ahoj holky, prosím vás, jak dlouho mají trvat očistky? Mám měsíc po porodu a pořád ze mě něco teče :o/ občas krev občas jen to žluté, ale nic mě nebolí, tak nevím, jestli nemám jít k doktorovi, myslela jsem, že to přejde rychleji nebo je to normální?

Ja bych se jen chtela vas maminek zeptat jestli nema nektera z vas zkusenosti s porodnici v Benesove...?!Diky

Matýsek :)

Zdravím Vás, příchod našeho Matýska byl malinko komplikovanější. Jelikož se mu na svět moc nechtělo napsal nám pan doktor doporučení na vyvolání porodu do Kolínské nemocnice. Dne 22.1 jsme se tedy vydali do nemocnice s tím, že už tam zůstanu a vyvolají nám porod. Co se ovšem nestalo. Na příjmu nás zkontroloval pan doktor a hospitalizoval nás.S tím, že který doktor mě sem poslal v pátek. Na pátek jsou totiž pouze 2 doktoři. To je málo na to, kdyby přijeli 2 porody najednou. Proč mě budou vyvolávat, když to můžou udělat během týdne kdy jich tam je asi 5. Myslela jsem, že nás dají hned na porodní a bude se s námi něco dít. Ten den jsme byli 41tt. Proběhlo klasické vyplnění papírů, nabrání krve aj. Poté mě odvedli na gynekologii a tam jsem dostala pokoj. S tím, že pokud se to nerozjede v pondělí mi porod vyvolají. Celá jsem zbělela. Tak já celý víkend budu čekat až se mi to rozjede? To jsem mohla čekat doma jak doposud. Jejich odpověď však byla, že jsem tady na doporučení pana lékaře(mého gynekologa) a oni si nemohou mě dovolit pustit domů. Můj gynekolog ovšem nevěděl, že budou porod vyvolávat až v pondělí. Předpokládal, že v pátek se to rozjede jako já. Víkend byl dlouhý a příšerný. Alespoň za mnou mohl přítel. Víkend jsme strávili koukáním na filmy aj. Nebýt jeho asi se tam zblázním :( V neděli nad ránem mi zázrakem začala odtékat plodová voda. Ihned mě vyšetřili a přeložili na porodní s tím, že tam si mě už pohlídají. Spadl mi kámen ze srdce, když se náš osudný den blížil. Předporodní pokoj už nebyl barvy modré, ale krásný oranžový pokojíček s tv a příjemnými lidmi. Během neděla mi stále natáčeli monitor a hlídali Matýska. Ještě v neděli večer za mnou přišel pan doktor a ptal se jak se daří a jak zítra budeme postupovat, pokud se do té doby nic nestane. V pondělí ráno cca 7hod jsem šla na ošetřovnu kde mi pan doktor dal nějakou vyvolávačku. Opět jsem si lehla do postele s tím, zda se to rozjede. Nemusí se vždy podařit na poprvé. Moje touha už porodit byla silná tak se podařilo. V 8hod ráno jsem ještě s úsměvem posílala sms přítelovi, že mě lehce tlačí v podbříšku. Vyměnili jsme si pár sms a pak to začalo. Kolem 9hod jsem začala těžce vydechovat. Stále mě chodila kontrolovat paní doktorka s tím, že už jsem otevřená na 5cm a to je ještě málo. Pak to ale vzalo rychlý obrátky. Kontrakce začal být silnější a častější. Poslali mě na přípravnu. Kde do mě nafoukli klistýr podotýkám aniž by se mě někdo ptal zda souhlasím. A PA mi řekla ať alespoň 10 minut vydržím ho mít v sobě. Vydržela jsem 7 minut víc ani Ťuk... Na Wc jsem byla asi 2x s tím, že ze mě odcházela pouze voda..Vrátila jsem se na pokoj kde jsem vyfasoval plátěnou noční košili. Během kontrakcí jsem už jen chodila a opírala se o postele a vydechovala. Nedokázala jsem už ani přítelovi odepisovat na sms. Tak jsem jen zavolala a řekla přijeď. Když přítel dorazil byla jsem už jen ve sprše. Můžu jen doporučit výborný! Po další kontrole paní dokrorky jsem se měla přesunout na porodní sál. Moje představa, že se mám někam přemístit ze sprchy byla nemyslitelná. Zvládla jsem se tam dostat mezi nějakou kontrakcí. Musí podotknout vše jsem vnímala jen ta bolest mě zmáhala. Vylezl ajsem na porodní stůl, napíchli mě na monitor a nějak se mi tam mírně ulevilo. Věděla jsem, že tady už můžu tlačit a bude to. Přítel byl stále se mnou, vlhčil mi rty a byl moc šikovńej, pomáhal jak jen mohl. Při konečném tlačení mi dokonce pomohla PA, která Vám zatlačí na bříško a pomůže Vám. Matýsek byl venku 12:50hod během jedné kontrakce :) Nepoložili mi ho na bříško ani nepřiložili. Pouze mi oznámili, ž eje to kluk a odnesli si ho. S tím, že přítel šel hned za nimi a hlídal nám ho. I když, začátek nebyl zrovna jednoduchý konec byl šťastný... :)

Porod Vojtíška

Dobrý den, maminky, když si tady čtu vaše příspěvky, tak jsem si řekla, že Vám taky napíšu svůj příběh. Otěhotněla jsem v říjnu 2008, byla jsem velice šťastná, ještě když se to povedlo hned napoprvé. Bohužel se mi nevyhly těhotenské nevolnosti v prvních 3 měsících jsem zhubla 4 kg,no hrůza, vše co jsem snědla šlo ven. Tak jsem šla rovnou na nemocenskou, vůbec mi to ale nevadilo, měla jsem alespoň čas připravit se na miminko. S manželem jsme nechtěli vědět co to bude, on chtěl holčičku, já chlapečka. Ve 30.týdnu mi mudr. řekla, že mám problém s čípkem, takže musím pořád ležet, a že bude ráda jestli prcka udržím alespoň do 36. týdne.Termín jsem měla 17.7. a 20.7. Bála jsem se, že když porodím dříve, tak se může něco stát, ale na druhou stranu jsem si říkala, že to alepoň přijde nečekaně. Sbaleno jsem už raději měla .A ejhle miminku se nechtělo vůbec na svět. 17.7. mě sousedka vytáhla do hospody a ptala se mě, zda už mám poslíčky a já že pořád nic, že to asi jen tak nebude. 20.7. jsem šla už na kontrolu do porodnice, kde mi mudr. řekl, že ještě nejsem připravená ať jedu domů, poslechla jsem ho a jela. Další kontrola byla 22.7., byl tam jiný mudr. vyšetřoval mě velice bolestivě až jsem z toho špinila a podle toho co jsem zde četla provedl asi Hamiltona, říkal že jsem na 1 cm otevřená,tak ať jedu domu, tam vytírám schody a sexuju. Ale kdo by měl na sex pomyšlení . Šla jsem si brzy lehnout a ve 23:56 mi odtekla voda. Vzbudila jsem manžela a jeli jsme do porodnice. Zde byla rutinní předporodní prohlídka, dostala jsem antibiotika, manžela poslali domů, že se nic neděje, žádné bolesti nebyly, pořád 1 cm. Šla jsem si lehnout na porodní box. Ráno přišla nová směna a mudr. mi řekla, jesli chci pomoct, řekla jsem \"ano\" a zavedla mi tabletku na vyvolani. Po nějaké době přišly bolesti, ale dalo se to vydržet, jsem si říkala, co ty ženské mají nic nevydrží haha to mi trvalo jen chvilku. Dostala jsem další infuzi na vyvolání, protože stále 1 cm , dostala jsem kyslík, prcek pořád spal, tak ho chtěli vzbudit, aby věděli zda je vše ok. Bolesti se stupňovaly a já konečně mohla zavolat manžela přijel v 10:15 to už jsem myslela, že se zblázním, ale zapřísahala jsem se, že epidurál nechci. Kontrakce co 2 minuty, otevřena na 4 cm,pořád jsem musela ležet takže děs, monitorovali mě. Najednou jsem měla tlak a už jsem rodila no síla, na 9 zatlační byl Vojtíšek na světě. Narodil se ve 12:54, 3400g a 51cm. Jsem vděčná, že byl manžel u porodu, protože co následovalo potom bylo daleko horší. Měla jsem přirostlou placentu,mudr. ji rval, debil mě pěkně roztrhal, hodně krve jsem ztratila a o šití raději nemluvím. Ale co, ten uzlíček štěstí za to přeci stojí.Už se těším na další. Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale nešlo to jinak. Mějte se krásně.

Příchod Kubíčka na svět

Tak jsem se taky dostala k tomu, abych příchod Kubíčka na svět trochu sepsala :o).Začalo to tedy vlastně pondělním monitorem, kdy mi tvrdlo bříško po cca 10 min. a pan doktor říkal, že to vypadá slibně. V pátek jsem šla znovu, ale to už se tam nic moc neukazovalo, tak jsem byla trochu zklamaná. Od soboty od rána jsem ale měla jakoby menst. bolesti, které postupně zesilovaly a taky jsem začla dost špinit, tak jsme nějak kolem třetí odpoledne radši jeli do porodky, jestli to není nějaké krvácení, tak to zatím nic nebylo, prý možná hlenová zátka, a že je tam 0,5 cm zbytek hrdla, volně na prst, takže jsme jeli domů, ani kontrakce na monitoru nebyly (což je ale divné, když jsem cítila tvrdnutí břicha, tak mi to asi blbě připnuli :o) ), to mě ty bolesti ale ještě ani nijak moc netrápily. Navečer jsem si dala vanu, abych to zkusila rozehnat, už jsem z toho bolení byla trošku unavená, jenže pak to začlo teprve víc bolet, takže jsem věděla, že poslíčci to asi fakt nebudou. Pak jsem jen každých deset min. funěla a stopovala, jak často to přichází a začínalo to bolet pekelně. V jednu v noci jsem šla ještě do sprchy, protože už to bylo příšerné a zkracovalo se to, takže od dvou do tří už jsem kontrakce měla po 5 minutách, pořád jsem si říkala, ještě počkám, ať mě nepošlou zpátky, no ale před třetí jsme tedy jeli a tam nám paní doktorka řekla, že jsme málem rodili doma :o) že jsem otevřená na 9 cm :o) takže rychle příjem při monitoru, pak fofrem na sál no a ve 4:02 byl Kubík na světě, takže ani žádná příprava, jako klistýr, nebo třeba epidural, to jsme prostě nestihli. Byl to v podstatě ideální porod, jen s malým nástřihem :o) Byla jsem neskutečně ráda, když se najednou ten tlak uvolnil a věděla jsem, že už to mám za sebou. Pak jsem se ještě dvě hodiny klepala jakoby v zimnici, že jsem se bála, že Kubíka neudržím, ale zvládli jsme to krásně. Taťka tam s námi byl, tak jsme najednou už byli celá rodinka. Moc krásný pocit

příchod Laurinky

Ahoj těhulky...tak i já konečně přispívám do této kolonky... Maličká spinká,tak mám chvilku čas...Začalo to tak,že v pátek 8.1.10 jsem byla na kontrole v porodnici...CTG+poradna+UTZ....ale vzhledem k tomu,že UTZ zrovna nešel,tak jsme s manžou po půl hodině čekání byli vyzváni,aby jsme šli na porodní a tam nám pan doktor mrkne na plodovou vodu...v ten den jsem byla 41+6tt...vše o.k. a bylo mě řečeno,že po tomhle vyšetření mohu až 2 dny špinit...nešpinila jsem,ale krvácela...Večer to přešlo... Mudr taky řekl,že pokud neporodim přes víkend,tak v pondělí nástup na vyvolání...ale že si myslí,že o víkendu porodim...V sobotu vše o.k. ...do oběda...to jsem začala zase krvácet a začaly mě bolesti...mírné bolesti... Vydržela jsem to do večera,pak jsem se nějak rozkrvácela a už se mě to nelíbilo...dostala jsem strach,abych neublížila maličký....vysprchla jsem se a vyrazili jsme do porodky...tam mě vyšetřili a že se nic neděje,tak manžel může domů...ještě o půlnoci mě PA vyšetřila a řekla,ať zkusim spát,že se nic neděje...že se to moooožnááá do rána rozjede...Dala mě čípek na bolest,abych zabrala...Samozřejmě,že nic... Od rána jsem ale chodila na velkou...začal mě průjem...já to ale přikládala k tomu čípku...že se po něm jen pročistim... Byla vizita a žádná změna...už jsem z toho byla smutná...chodila jsem do sprchy a snažila se pro to dělat vše...nic nezabralo...Po obědě jsem měla zase běhavku...to už mě bylo divný...šla jsem asi na 25min.do sprchy a natáhnout se...začinaly mě mííírnéé bolesti... Kolem 14hod.přišla PA,že mě napíchne na pásy...ležela jsem tam hodinu....během tý doby mě nějak začínaly bolesti v oblasti kříže a začalo tvrdnout bříško...PA přišla a řekla,že se konečně začíná něco dít a že mě trošku pomůže...sáhla do mě a čekala na kontrakci...trošku mě podráždila a řekla,že teď budu trošku krvácet a že se to snad rozjede...že to u mě všechno vázne jen na kontrakcích....jinak by už malá byla dávno venku... a ať jdu do sprchy aspoň na 30min.tak jsem šla...začala mě hrozně bolest styd.kost... PA mě donesla míč a řekla mě,jak mám na něm skákat...Hoooolky...já na něm hopsala asi 20min...pak už jsem se nemohla ani hnout...to už jsem střídala sprchu a míč...po půl hod.už jsem to nevydržela a zvonila na sestru...že jsou po 5-ti min. vyšetřila mě a řekla,že to postupuje...a ať zavolám manželovi,že dnes porodíme... Než manža přijel,tak se to rozjelo...seděl u mě asi půl hodiny a mezi tim přišla PA a vyšetřila mě...a ejhle...já byla na 5cm...půlka porodu za mnou...super...nic tak hroznýho,řekla jsem si... PA mě píchla vodu a oznámila,že kontrakce mírně zesílí...a to už jsem ale začala šílet já... Řekla,ať jdeme rovnou do prchy,než to začne...s manžou jsme v tý sprše byli hodinu a mě to přišlo jak 10min...rozjelo se to tak,že jsem myslela,že se roztrhnu a že už to nevydržim... Po hod.jsme se vrátili na pokoj,ale to už jsem nemohla ani stát,sedět,chodit,klečet...no prostě vůůůbec nic...PA mě vzala na CTG...moje smrt... Ležet tam a nehýbat se...nešlo to...manžel hlásil kontrakce...jak je která silná a kdy končí...tim mě strašně moc pomohl...Když mě PA vyšetřila,tak řekla,že se moc nesnažim,jelikož v tý sprše to vůbec nepostoupilo.... ovšem...během 4kontrakcí na CTG jsem byla otevřená na 10cm...tak se mě omluvila... Poprosila jsem o injekci na bolest...přišlo mě to jako věčnost,než s ní přišla...prý byla ale zpět během 2min,říkal manža... Píchla mě jí,vyšetřila a řekla,že půjdem na sál... takže injekce,která se podává po operacích na bolesti mě stejně nezabrala...a ještě při vyšetření zjistila,že strašně krvácim,jelikož jsem zatlačila,kdy jsem neměla...ani jsem si to neuvědomila... Když jsem slejzala z lehátka,tak řekla,ať se moc nezdržuju,že teď to bude jedna kontrakce za druhou,tak ať si rychle na ten sál přejdu...za těch pár kroků jsem měla snad 10kontrakcí... a na sále nikdo nečekal..já už chytala pomalu nervy... Manža šel pro ní...postavila mě k lehátku na sále a řekla,ať si ještě rozdýchám 2kontrakce...ale bohužel...ty jsem už protlačila...už se to opravdu nedalo... Tak mě položila...a v tu chvíli mě přišlo,jako když je to úplná pohoda a bolesti jsou pryč... Řekla,ať zkusim zatlačit,ale že se stejně nic dít nebude...a šup...já zatlačila a maličká šla ven... Tak se mě omluvila a řekla,ať vydržim do další kontrakce...mezi tim došel primář a ptal se,jestli už teda jako rodíme...PA řekla,že jo a že jsem strašně šikovná...že všechno bezvadně zvládám...když jsem začala tlačit,tak jsem jen slyšela,jakou mám páru a že se s tim nepářu a tak...na 5 kontrakci byla maličká venku... To už jsem ze všech stran slyšela jen samou chválu,jak rychle jsem porodila a jak jsem šikovná,že to se u prvorodiček jen tak nevidí atd...byla jsem šťastná a ihned jsem řekla,že bych si to dala znovu...Porod byl nádhera... Se všim všudy 4 hoďky...takže si myslím,že to bylo fajn.. Maličká Laura se narodila 10.01.2010 v 18:27h.,vážila 3250g a měřila 49cm...Na mě dost macek a já se ani nenatrhla... Jen jsem se poranila před porodem zevnitř...takže šitá jsem tam... Jéje...to jsem se to ale rozepsala...za to se omlouvám,ale chtěla jsem se pochlubit...

Vyvolávané porody

Rodila jsem 2x. V roce 2003 a 2006. Obě děti jsem přenášela, tudíž mi byl porod vždy vyvolán.Poprvé mi zavedli ve 21 hodin tabletku, pak v 8 hodin ráno nějaký gel a ve 12 mi lékař provedl Hamiltona. Od té doby jsem měla kontrakce po 2 dvou minutách. Malý se narodil až ve 23.30 a lékař mi řekl, že mě dělilo půl hodiny od císaře. Vydržela jsem to snad jen díky epidurálu, který mě fakt na 2 hodinky zbavil bolesti a stihla jsem si odpočinout.Podruhé mi ve 12 hodin píchli vodu,v 16 hodin začali silné kontrakce, v 18 hodin epidurál (poprvé mi hodně pomohl při otvírání, i tentokrát to nepostupovalo) a v 19.35 se malá narodila. Takže paráda, kdyby mi to někdo řekl dopředu, beru všemi deseti. Samotný porod dětátka byl ovšem bolestivější podruhé, ale je to chvilka, takže v pohodě. Prvně jsem měla nástřih, možná proto to šlo lépe.

Anička

No já teda když můžu porovnat první a druhý porod,tak první byl mnohem lepší,myslím ryhlejší a myslím že i méně bolestivější,bylo to před 6 lety.Teď mi udělali 6.1 ráno Hemiltna,celý den jsem už cítila,že by se mohlo něco začít dít...o půlnoci velké bolesti do zad a břicha po pěti a pak třech minutác,tak jsme jeli...no,vyšetřili mě a nic,byla jsem jen na 1cm,ten můj jel domů,my byli domluveni,že u porodu nebude..bolesti trvali do 3hod ráno,pak si to malá rozmyslela...v 7hod mi dali čípeka a už to začalo,bolesti po třech minutách,teré brali na síle,kolem deváté mi dali druhý,to už jsem jen ležela a nebyla schopna a ni pohybu,mluvit nic...bolesti fakt velký,dali mi klystýr,ale na prd,protože kontrakce už byly fakt velký a častější..9.50 mi praskla voda 10,24 byla malá na světě...byla jsem fakt ráda,že tam ten můj nebyl..jen by mě znervozňoval..malá měla 4000g a 51 cm,měla jsem i extrémě velkou placentu..,jinak co se týká personálu a nemocnice(milosrdní v Brně),nemůžu říct nic špatného,naopak,vše na jedničku s hvězdičkou i šestinedělí a novorozenecký!

Karolínka - porodnice v Kolíně

Ahoj holky, tak i já už mohu přispět do této kolonky. Moje holčička se narodila ve 38.tt, což nakonec vyhodnocuji jako ideální záležitost, protože jsem se nestihla tak moc nervovat nad tím, že se porodu bojím a navíc,dítě nebylo zbytečně \"přerostlé\" a tudíž veliké. Plodová voda mi praskla v noci ve 23.30 hodin. Vyrazili jsme tedy směr porodnice Kolín, kde jsme se hlásili na příjmu v 0.30 hodin. Příjem v porodnici nebyl ze strany sestřičky na příjmu nijak vřelý a jakožto prvorodička jsem ho s pocity vstupování do neznáma vnímala velmi negativně. Vzala mě do vyšetřovny na vstupní vyšetření ( porodopis byl sepsán v předchozím týdnu ). Řekla mi ať se svléknu do naha a jdu se vyčůrat. Na toaletě nebyl toaletní papír a ze mě stále vytékala plodová voda. Když jsem z toalety vyšla, řekla jsem o tom sestře, která mě setřela, že jsem si měla vzít vložky ( na té toaletě byla taková krabice a v ní byly vložky vyskládané – ale to jsem zjistila až když mi to tedy řekla ). Připojila mě ta CTG a sdělila, že jde pro lékaře, aby mě vyšetřil. Podotýkám, že manžel byl po celou tuto dobu venku na chodbě. Na vyšetřovně jsem strávila cca 20 minut o samotě, připojená na CTG. Začala jsem mít první bolesti a byla jsem z toho dost vykulená. Pak přišla zpět sestra a když slyšela, že kvílím tak se šla na mě podívat, přičemž mi řekla, že to co prý považuji za kontrakce žádné kontrakce nejsou, je to prý jen bolest podbřišku a to tolik nebolí – kontrakce jsou 100x horší. Tak to mě moc potěšila, opravdu. Za nějakou dobu dorazil lékař, který mě vyšetřil s tím, že je porod pouze ve své zcela počáteční fázi. Manžel má jet domů, protože není jasné kdy se to rozjede. Dostala jsem nemocniční noční košili a byla jsem zavedena na „hekárnu“, kde mi sestřička poradila, abych spala, protože mě čeká náročný den. Moc hezky se to říkalo, ale ty moje kontrakce nekontrakce přicházely asi po 15 minutách a bolely jak čert, no a při tom se dost blbě spí. Tak jsem tam ležela – opět sama a sestra se na mě chodila jen občas dívat, ale fakt jen občas. Nejhorší bylo, když mě připojila na monitor a odešla a já tam ležela v bolestech připoutaná k tomu přístroji a sama – to mi fakt vadilo. Začala jsem prosazovat, že chci aby byl manža u mě, ale to se sestřičce moc nelíbilo, prý porod může přijít bůh ví kdy. Tak jsem tam pořád ležela a svíjela se. Po nějaké době jsem se začala vyptávat na vanu a na míč. Sestřička mi řekla, že vanu nemají ( překvapení ), ale že mohu jít do sprchy. Nicméně ne teď protože by mi mohl vyhřeznout pupečník. Tak jsem pořád ležela na posteli, až jsem to nevydržela a do té sprchy šla. Sprchovala jsem se snad totálně vařící vodou a musím říci, že mi to hodně pomáhalo. Rozjely se mi totiž křížové bolesti. Ve 4 hodiny ráno mě to už bolelo jako blázen a ty moje „nekontrakce“ přicházely cca po 5-8 minutách a byly čím dál delší. Znovu jsem žádala o to abych směla zavolat manžela. Nakonec sestřička povolila a manža dorazil asi v 5 hodin. Když přijel, žádala jsem sestru o něco na zmírnění bolesti – dostala jsem čípky, nicméně s dotazem, jestli jsem věděla o tom, že porod bolí. Čípky trochu zabraly, bolest byla o něco málo snesitelnější, manža mě ve sprše sprchoval a nějak jsme se s tím prali. Potom opět přišla sestra s tím, že musí natočit monitor. Jenže jakmile jsem opustila tu horkou sprchu, zachvátily mě bolesti jako blázen. Pohybovat jsem se moha jen v předklonu, no děs běs. Když přišel doktor a vyšetřil mě s tím, že jsem otevřená na 4 prsty, požádala jsem jej o epidurální anestezii. Nejprve jí zamítl s tím, že k tomu musí být indikace. Když jsem se však ozvala, že epidurál je přece možné zavést v momentě otevření na 4 cm a jaká je tedy další indikace, kterou nemám splněnou, řekl mi, že by se musel zajistit anesteziolog. Tak jsem doktora zapřísáhla ať ho sežene. Zdravotní sestra z toho ale moc nadšená nebyla a pořád mi to vymlouvala. Operovala tím, že mohu mít nežádoucí účinky atp. Trochu tím zblbla manžela, protože ten mě taky začal přesvědčovat, že to přece vydržím. Ale holky, ta bolest byla tak strašná, že cokoli by mi pomohlo – brala bych to. O žádné kontraindikaci k miminku řeč nebyla, týkalo se to jenom mě a já stejně měla vlivem bolestí pocit, že jsem v posledním tažení:-) Takže mě odvedli na sál, kam za mnou přišla DR z anesteziologie, která mi řekla, že jsem udělala moc dobře, že jsem si epidurál vyžádala, protože mi hodně uleví, no a kolem 6.30 ráno mi ho zavedla. Předesílám, že jsem v té době byla otevřená na 4 prsty a DR mi předvídal, že porod bude někdy po poledni. Nicméně, jakmile byl epidurál zaveden, absolutně se mi ulevilo, necítila jsem vůbec žádnou bolest a v této situaci jsem se začala ještě více otevírat, takže k samotnému porodu došlo velmi rychle, malá se narodila v 8.45 hodin. Asi 45 minut před samotným porodem mi ten epidurál utlumili, abych vnímala všechny kontrakce a mohla správně tlačit, pak jsem asi 3x velmi intenzivně zatlačila a Karolínka byla na světě. Kdybych tohle věděla, vůbec bych se porodu nebála. Je fakt, že na každého může tato anestezie působit jinak, ale mě velmi pomohla, takže ji všem doporučuji. Jinak také mohu říci, že to probíhalo tak, že jsem celou dobu vnímala kontrakce jako stahy na břiše – ale nebolelo to, po celou dobu jsem mohla hýbat nohama, takže ty řeči jak je člověk ochrnutý od pasu dolů jsou jen řeči. Je to prý tím, že ten porodní epidurál je slabší. Normálně jsem s lékaři spolupracovala, nadzvedávala jsem se, když mě podkládali zadek nějakou plachtou před porodem a tak. Takže pokud to bude možné, nechte si ho taky dát, protože se otevřete přirozeněji, než když u toho cítíte bolest. Anestezioložka mi říkala, že se tělo bolestem přirozeně brání a proto při těch velkých bolestech jde to otevírání pomalu. Ale asi jak u koho – u mě to prostě zabralo. Pokud některá z vás bude k tomuto tématu dotazy, ráda je ze svého pohledu zodpovím. Karolínka je krásné zdravé miminko, vážila 3,24kg a měřila 49 cm. Z porodnice nás propustili po 4 dnech, protože jsem se dobře hojila a Kájinka prospívala. Ještě také předesílám, že je mi 34 let a rodila jsem poprvé. Nemocnici v Kolíně a její porodnické oddělení mohu doporučit, protože kromě té nepříjemné sestry na příjmu to všechno proběhlo hladce.

porod Vendulky

Tak až s odstupem víc jak měsíce jsem našla odvahu popsat svůj druhý porod.Mám 8letou dceru,která se narodila v 39tt plánovaným císařským řezem kvůli otokům a prý i špatným ozvám miminka,rodila jsem při celkovém uspání dne 6.12.2001.Druhý porod měl být kvůli těhu cukrovce vyvolávaný po 38tt,ale nakonec mě nechali až skoro do termínu.Takže jsem měla termín porodu 5.12., 1.12 nástup do porodnice celé dopoledne jsem čekala na primářovo vyšetření,aby rozhodl co semnou teda bude,jinak mě ještě prohlížel jeden doktor,který mi udělal Hamiltona,dost bolestivě,protože jsem se vůbec neotvírala,tak nebylo nic připraveno,tak to fakt bolelo,že jsem myslela,že mu vyškrábu oči,manža čekal celé dopoledne na chodbě,aby se teda dozvěděl,že ten den se ještě nic dít nebude.Kolem půl2 jsem byla teda přijatá a konečně vyšetřená primářem,který mi udělal opět Hemiltona a po něm jsem začala dost krvácet.Rozhodnutí bylo to,že 2.12 zavedeme první tabletu,ale že to nevypadá,že by mi jedna stačila,ať si nedělám naděje,že by to 2.12 už bylo.Tableta samo nezabrala ani jedna kontrakce a ani jedna malá bolestička,ale to jsem ještě netušila,co mě čeká druhý den.Druhý den kolem 9hod. mi tedy daly druhou vyvolávací tabletu a že jestli nezabere ani ta tak mě čeká 4.12 císař,ještě že na sále při zavádění byla hodná por.asistentka,která měla nějakého tucha a vzala mi všechny předoperační odběry,po zavedení druhé tablety to vypadalo,že se nebude zase nic dít,ale ouha kolem 12hod. mi začaly šílené bolesti po 3min,ale jen v podbřišku,jako by při menstruaci,ale asi 100krát silnější,takovou bolest jsem nikdy nezažila,ale kontrakce ani jedna,prý to musí bolet v celém břichu,tak mě posaly na pokoj a až budu mít bolesti v celém břichu mám přijít zpátky na sál.Takže jsem hekala na pokoji,bolesti pořád sílily,ale pořád jen v podbřišku,nešlo to ani vydýchávat.Tak jsem vydržela do 18hod.na pokoji a pak jsem se dobelhala na sál a to jsem musela na každých 10metrech zastavovat a prodýchávat bolesti.Naštěstí mě na chodbě potkal doktor co měl službu a pomohl mi na ten sál,vyšetřil mě a moc mě nepotěšil za 6hod šílených bolestí jsem se otevřela jen na 1cm,tak teda že počkáme,jestli se to ještě nerozběhne,prý zázraky se v porodnictví dějí...Dostala jsem klystýr,dala si sprchu,manžu jsem ještě nevolala,prý je ještě dost času,tak byl na telefonu,byl zákaz návštěv,ale otec k přirozenému porodu mohl.Ve sprše jsem myslela,že fakt umřu,sama, a jestě mě začalo řezat ve staré jizvě po císaři,což asi nebylo dobře kvůli možnému prasknutí dělohy.Doktor mě znovu vyšetřil a to už si s asistentkama něco šuškali,tak už jsem věděla,že to asi nebude o.k.Takže po 8hod. bolestí žádná změna a to už jsem ho prosila ať mi radši udělají ten císař,ani jedna kontrakce,nechat mě tak do rána,tak asi fakt skočím z okna.Takže volal na sál a ve 20hod jsem už frčela na sál,vybrala jsem si umrtvení od pasu dolů a můžu říct,že jsem anestezioložku milovala po tom co mi napíchla záda a přestalo to konečně bolet.Manža k porodu nemohl,tak si měl ráno zavolat na novorozenecké,co se mu vlastně narodilo:-(Ve 20.15 byla malá na světě,hned mi ji ukázaly,byla asi pěkně naštvaná,protože se na mě strašně mračila a byla celá zaslintaná jak plakala,ale měla krásné velké kukadla.Pak ji odnesly ošetřit a po umytí mi ji znovu ukázaly,těch vlasů...pak ji odnesly na jiné patro na novorozenecké,měla jsem velké množství plodové vody,protože doktoři při zašívaní chodili v mé plodové vodě,která jim vytekla i všude po zemi:-))Malá měla 3200g a 48cm.Pak mě odvezly na Jip,tam jsem byla přes noc,malou mi na přikládání nedonesly,protože byla noc,ale přes den prý nosí i na Jipku.Ráno mě zavezly na pokoj a musela jsem ještě do 21hod ležet,ale malou mi nosily celý den asi po 4hod na přikládání,ale moc jí to nešlo,což se projevilo i doma,nechtěla se přisát,krmila jsem Nutrilonem přes stříkačku a zkoušela přikládat před i po krmení,ale bohužel se vždy tak strašně stěkala,tak jsme se trápily obě.Doma jsem si odsávačkou rozjela laktaci,takže malá byla krmená mým mlékem ale přes stříkačku.Doma jsme to vydržely 2týdny a přešly na flašku,takže odstříkávám MM,ale malá ho má přes flašku,nic si nevyčítám a jsem ráda,že mám aspoň to mléko a může krmit i manža.Takže celkově porod stál za prd,ale pohled na toho pidi človíčka vše vynahradí a člověk rychle zapomene,nejhorší byl zákaz návštěv,manža viděl malou až 3den asi 3min.,než mě na chodbě seřvala sestra,že je zákaz návštěv,takže jsme to řešili voláním a mms,normálně provolám za měsíc asi 300Kč a za pobyt v porodce jsem provolala 1650Kč a Manža 1200Kč,ale ten prcek za to stál:-))S jizvou po porodu mám problém ještě do dnes a to mě ve čtvrtek končí šestinedělí,pořád se to zanicuje,tak to vystříkám Ajatinem a je zase klid a za týden to zahnisá zase na jiném místě,uvidím co na to doktor při prohlídce po šestinedělí.Tímto nechci žádnou nastávající maminu děsit,jen jsem napsala po pravdě jak to bylo.A jsem ráda,že to mám za sebou,při porodu mi byla nabídnuta sterilizace,ale to jsem odmítla,člověk nikdy neví co bude zas pár let,každopádně mi 3těhu nebylo po 2císařích doporučeno,ale kdo ví třeba až někdy za xlet úplně zapomenu jaký to bylo,tak...................

druhý porod

ahojky, tak jsem konečně našla chvilku abych popsala náš druhý porod...jen ve zkratce připomenu ten první...vlastík se narodil ve 37tt, praskla mi u rodičů voda (bylo to dost nečekané, manžel na služebce v bosně-takže to nestihl, kabela do porodnice nenachystaná), ale vlastík se v pořádku narodil po 7h od odtoku plodovky :-)se štěpánkem jsme měli termín 17.12., na posledním UTZ nám říkala mudra, že by to mohlo být dřív a že je to kus chlapa....já jsem v podstatě doufala, že to bude podobné jako u vlastíka....v listopadu už jsme to nestihli, tak jsme jen se sousedama tipovali který prosincový den to bude...máme tu kolem hodně dětí, hodně narozených v prosinci, pak někdo říkal, že na mikuláše by to bylo pěkný nebo přímo na štědrý den...já jsem si přála, abysme tedy už na ježíška byli všichni doma :-) manželovi se líbilo 11.12. (narodil se tak jeho tatínek, který zemřel, když byl manža malý), ale stěpánek 11. ještě ven nechtěl...další favorit datum bylo 13.12. (narodila se tak sousedčina dcerka, nebylo by to tak zvláštní, ale sousedka má dvě holčičky, starší je právě toho 13. a ta mladší je ve stejný den jako vlastík, takže kdyby se štěpánek narodil toho 13., tak máme obě děti ve stejný den :-) a stalo se :-)ze 12. na 13. jsem v noci snad každou hoďku chodila na záchod, pořád jsem měla pocit, že musím čůrat...ráno jsme se dívali na pohádku, když jsem ucítila jemné prasknutí a trošku vody na kalhotech...no nebyla jsem si ještě v té chvíli jistá, ale už ve mě hrklo, že je to asi tady....na záchodě jsem se přesvědčila, že to bude na 99% plodovka, takže jsem se začala pomalu chystat...dala jsem si spršku, pak jsem na to připravila pomaličku i manžu a začali jsme se balit....moc jsem nespěchala, protože u vlastíka mě začaly bolesti až tak za 2h po prasknutí vody...ale tentokrát to bylo jinak...už doma mě začali asi po půl hoďce po prasknutí bolesti po 5min...takže jsme přidali do kroku, rychle odvézt vlastíka k babičce a rychle do porodnice, už v autě jsem měla kontrakce po 2min....cesta z parkoviště na porodní sál byla nekonečná a bolestivá ... na přijmu mě řekla sestřička že jsem otevřená na 4cm a že to vypadá, že to bude brzy...šla jsem na monitor, bolesti už byly opravdu nesnesitelné...sotva jsem tam tu nezbytnou chvíli vydržela...pak už to nešlo, musela jsem začít tlačit...a bylo to..voda mě praskla v 8h ráno, malý se narodil v 10h, měl 3620g a 50cm...přišlo mě to bolestivější než u vlastíka, ale zase to bylo o hodně rychlejší....manžel si to taky užil....byl to pro něj zážitek :-) ikdyž pak ze srandy říkal, že se tam ani nestačil zahřát :-) takže teď už by mě opravdu nic nepřekvapilo, první porod ve 37tt a druhý zase nečekaně rychlý...nebýt toho,že byla neděle, tak by to asi manžel z práce ani nestihl :-) a zase by to zmeškal :-) přeji všem pohodové porody a zdravá miminka

jizva

ahojky holky, chci se zeptat....před pár dny mě odešly stehy po nástřihu...jizva mě vůbec nebolí, jen mám pocit, když po tom místě přejedu rukou, tak je to ještě jakoby trošku natelké...nebo tam může být nějaká hrčka??je to trošičku, ale přeci jen, nevím jestli se mám nějak něčeho obávat??

Srovnání prvního a druhého porodu.

První těhotenství jsem zjistila v červnu roku 2006.Když se mi na těhotenském testu objevili dvě čárky byla jsem překvapená a zároveň šťastná.Miminko bylo plánované a podařilo se nám zadělat ihned po vysazení antikoncepce.Jelikož jsem pracovala na tři směny v práci a neměli pro mě jiné místo tak jsem nastoupila na nemocenskou.Těhu probíhalo v pohodě žádné ranní nevolnosti jsem neměla,ani jiné problémy.Ke konci ale nastali objevili mi bílkovinu v moči a tak jsem šupajdila do nemocnice.Tři dni jsem si tam poležela a pustili mě domu.Termín porodu byl 22.2.2007.Nevěděli jsme co se nám narodí,nechali jsme si to jako překvapení.Nastal termín porodu a stále se nic nedělo.27.2.2007 jsem nastoupila na vyvolání porodu.Trochu jsem se bála ,protože jsem nevěděla do čeho jdu.V poledne mi zavedli tabletku,v pět hodin mi začali kontrakce,v sedm jsem šla na sál v devět jsem volala manželovi a v úterý 28.2.2007 v 00,53hod se nám narodila krásná holčička.Dali jśme jí jméno Petruška vážila 4080g a měřila 51cm.Položili mi jí na břicho.Byl to ten nejkrásnější okamžik.Pyšný tatínek přestřihl pupeční šnůru.A jak čas plynul tak jsme se rozhodli že Petrušce pořídíme sourozence.NO a tak v listopadu 2008 jsem vysadila HA.A začalo se pracovat na miminku.V dubnu se nedostavila mrška a tak jsem tajně doufala,že těhotenský test potvrdí těhotenství.A byly tam dvě čárky.I tentokrát těhotenství probíhalo bez problémů.Opět jsme si pohlaví nechali jako překvapení.Já jsem ,ale tajně doufala že to bude kluk.Termín porodu byl 7.12 a 12.12.2009 Jenže ani jeden den se nic nedělo.Vlastně bych zapoměla ze 6.12. v noci jsme si udělali cvičnou návštěvu porodnice.Nechali si mě tam na pozorování ale bohužel se kontrakce zastavili tak mě ráno poslali domu.A tak jsme čekali.13.12.jsme ráno vsali stále žádné známky blížícího se porodu tak jsme si udělali rodinný výlet do Kolíná na trhy.Odpoledne po návratu jsme šli na procházku.Uvařila jsem večeři a kolem šesté hodiny začali kontrakce nejdříve dlouhé intervaly ale pak po 5minutách.No a tak se zavolalo babičce aby šla hlídat Petrušku a vyrazili jsme směr Jičínská porodnice.Přijata jsem byla v 19,45hod.Natočili mi ozvy prohlédnul doktor a řek že jsem na 3cm otevřená a že se uvidí.Manžela jsem poslala domu a že mu kdyžtak zavolám.V jedenáct hodin jsem mu volala ať přijede,že je porod na spadnutí.NO a 14.12.2009 v 00,04hod se narodila další holčička do naší rodiny a jmenuje se Adélka.Porod byl ke konci komplikovaný,jak uvádí propouštěcí zpráva:Dvojité těsné obmotání pupeční šnůry kolem krku a těžký porod ramének.Po posledním zatlečení nenásledoval křik miminka,trvalo to snad neskutečně dlouhou dobu než jí rozdejchali a ozval se křik miminka.Bylo to hrozné neslyšet jí křičet.Adélku mi ukázali na pár vteřin,žádné polože ní na břicho ani první pomazlení se nekonalo.Byl to hrozný pocit.Adélka měla 4040g a 52cm.Putovala ihned do inkubátoru pod kyslík a dávali jí infuzy.Poprvé jsem si jí pochovala až 15.12.v poledne kdy mi jí dali na první kojení.Byl to nádhernej pocit doufám,že vyhraného boje.Následky by prý snad neměla mít žádné,ale budou jí kontrolovat.Všem maminkám přeju jen samou radost z právě narozených miminek.

Můj nejkrásnější den v životě

Ahoj holky. Nemůžu spát, tak se s Vámi chci podělit o svůj nejkrásnější den v životě, den, kdy se nám narodila naše holčička Nelinka. Začalo to tím, že jsem šla na kontrolu k dr. podle ultrazvuku miminko za týden nepřibralo nic, byla jsem 37-8tt a mimísek měl necelých 2500g a podle dr. nám už nevyživovala placenta, tak nám napsala doporučení o ukončení těhu a druhý den jsem nastoupila do porodnice a tam mi stanovili císařský řez (mimi bylo zadečkem a ještě k tomu málo plodové vody), hned na další den tedy 22.10. Od půlnoci jsem nesměla jíst ani pít. Ráno za mnou přišel manžel a byl se mnou, když mi zaváděli kanilu, holili bříško, zaváděli cévku a tak... jsem moc ráda že byl u mě až do chvíle kdy jsem šla na sál, tam už ho nepustili. Pamatuju si jak jsem tam ležela, v dálce hrála hudba z hříšnýho tance, kolem plno doktorů a sestřiček v zeleném, nademnou zářivé světlo, musela jsem dýchat kyslík a když mě připravili tak mi dali do žíly anestetikum a už si vybavuju jen ten kyslík,světlo a už jsem spala......Paní Sedláková, paní Sedláková, proberte se, tamhle máte manžela...slyšela jsem nějaké hlasy jakoby z dálky, pamatuju si jen slova necelý 3kila a pak mi něco utkvělo o chlapečkovi a nevěděla jsem jestli mam tedy tu holčičku nebo ne. Chtěla jsem mimi moc vidět, víc si nepamatuju, usnula jsem. Podle manžela jsem volala zmateně, mi máme chlapečka?Mi máme chlapečka? A on ne, je to holčička. A já: kde? Já ji chci vidět... tak mi ukazoval fotky a ještě ve výtahu jsem prý volala že jí chci vidět, kde je... Vůbec si to nepamatujuPAk jsem se probrala na JIPce, vedle mě ležela žena taky po císaři, naproti byly staré paní, všude to pílalo a jinak bylo ticho, všichni spali... Jak jsem přišla k sobě začlo mě to šíleně bolet až jsem brečela a trvalo jim to než mi dali něco na bolest, protože čekali na mojí dokumentaci. Asi po hoďce jsem se dočkala. Hned jsem se ptala jestli mam holčičku a oni, že je to Nela, 2960g a je zdravá! Já byla tak šťastná! Těšila jsem se až ji uvidim. Asi po 2hodinách od probuzení se otevřeli dveře a tam sestřička s pojízdnou postýlkou a s miminkama Konečně mi přivezli ukázat mojí holčičku. Dali mi ji na hruď, ta byla tak krásná až jesm štěstím začla brečet, teda brečet jsem nemohla to mě to šíleně bolelo, tak mi alespoň tekly proudem slzy. Byl to nádherný pocit, ten malý uzlíček spinkal, na chvilku otevřela očička a koukaly jsme na sebe a já byla tak nezkutečně šŤastná! Koukala na mě těma svýma tmavýma kukadlama a já se nemohla na tu svou krásnou holčičku vynadívat a holky nebudete tomu věřit, ale byla a je to ta nejkrásnější holčička na světě A na tenhle okamžik já nikdy v životě nezapomenu i teď jak to píšu mi slzí oči dojetím

máme za sebou

od neděle šestinedělí....huráááá

porodnice pardubice

maminky prosíím prosíím jake mate skusenosti z porodnici v pardubicich za 5 dní mam termin uz tet mam slusne poslicky a chystam se do porodnice do paardubic neni treba lepsí v chrudimi??dekuji moc maminecky

Novorozeňátka

Ústecko: Sophie Stibarová, Lukáš Mašek, Kryštof Nachtmann, Filip Belica, Kryštof Martinů, Ema Duherič, Loren Kotai, Kristýna Mergl, Eliška Pytlíková, Jakub Český, Kateřina Kočárková, Gabriela Černá, Eliška Volfová, Tereza Strýčková, Tomáš Zrůst, Viktorie Lukáčová, Daniela Burešová, Albrecht Kulka, Matěj Zradička, Dominik Dörner, Melisa Trezesniewka, Veronika Fryčová, Antonín Krátký, David Müller, Tran Thi Pham-Thi, Denis Uličný, Kateřina Horváth, Eva Kicová, Jakub Hornik, Nikola Poustecká, Natalie Jandová, Adam Otcovský, Libuše Roučková, Markéta Žížková, Antonín Dudek, Eliška Kovaříková, Sofie Šichová,, Jiří Gubanič, Tomáš Milka, Rilip Pačs, Johana Paterová, Jakub Ferkl, Tina Balážová, Karolína Horníčková, Šárka Zeusová, Lucie Havlíková, Jan Kail, Nikolas Berky, Ella Slezáková, Milan Horváth, Jan Kubát.

Jak Leontýnka na svět přišla

Včera nás konečně pustili dom tak dokud malá spinká tak musím popsat svoje zážitky. No větší bolesti mě začly až tak kolem 5.té hodinky, ale furt byly nepravidelný tak sem si říkala že mám ještě dost času. U Kristýnky mě praskla voda a byla jsem bez bolestí, ale vodu mi tam nikdo nevrátí že, kdežto nějaký bolesti se klidně můžou zastavit. No kolem šestý už to začlo bolet trošku víc, tak jsem si říkala že radši zavolám mamce ať může pohlídat Kristýnku. Mamka zrovna v šest končila v práci, takže to krásně vycházelo, no kolem půl osmé ju Martin dovezl. Uvařili jsme si kafe a kolem půl deváté jsme vyrazili do porodky. To už jsem měla bolesti po 4 minutách a docela jsem je musela prodýchávat. Pak už běžnej příjem, natočili mě ozvy cca 20 minut, pak nějakej blbej dotazník, no pak mě koečně vyšetřil mudr. a byla jsem otevřená na 6 cm (z 10.ti) takže jsem měla už víc jak půlku za sebou, jupí!!!! Kolem půl desátý nás zavedli na předporodní pokoj, skočila jsem si do sprchy, ale teplá voda mi moc nepomohla. Pak už se bolesti docela zkracovali, zhruba tak po 2 minutách asi půl minutky dlouhý. Martina jsem zaměstnala měřením času mezi kontrakcema. NO a za chvilku jsem si říkala že si ještě skočím na velkou. A ještě jsem si říkala že musím opatrně, aby na mě nepřišlo tlačení zrovna když tam budu sedět. To se ví že to tam na mě přišlo. Tak Martin zazvonil na sestřičku já jsem se mezi kontrakcema došoupala na postel, tam mě vyšetřila a šlo se na sál. Vlezla jsem si na křeslo, ještě jsem si poručila jak mi ho mají vypolohovat, no a protože mi furt ještě nepraskla voda tak mi ji asistentka praskla a já mohla začít tlačit. Masírovala mě hráz olejíčkem, aby se hlavička lepší prořízla a nemuseli mě nastřihnout. Tak jsem teda zabrala a ono kupodivu to šlo!!! U Kristýnky jsem hodinu tlačila než byla vidět hlavička a tady jednou a už byla venku!!!Pomalu jí oddělali z krku lehce omotanej pupečník a já jsem ještě asi 2 x zatlačila a Leontýnka byla venku! Fakt teda když neprdne voda předem, ale až v průběhu porodu nebo prostě co nejpozdějc je ten porod takovej klouzavej a jde to lehčeji. No pak mi ji dali na bříško a společně jsme čekali na placentu. Sem si říkala, zasejc je to asi do manželovi rodiny tmavý vlásky, velký kukadla a měla jsem pocit hrozný něhy a lásky k té malé kočičce, prostě takový překvapení a euforie, no krása! Placenta přišla asi za 10 minut, to jsem jenom jednou zatlačila a byla venku. Pak následovalo šití, protože jsem se trošinku párla, ale nic hroznýho, no 5 stehů! a všechny venkovní takže jsem je potom skoro ani necítila a hned jsem mohla sedět! Mezitím ořetřovali Leontýnku a Martin na ně dohlížel a dělal první fotečky. Pak teprve přišel doktor pogratuloval nám a my jsme se opět přesunuli na náš předporodní pokojíček, kde jsme se oba kochali naší malou. Tam jsme strávili asi hoďku, Leontýnka se trochu už ode mě napila a potom jsme se sbalili a odveleli nás na oddělení šestinedělí, kde nás Martin s malou na rukách doprovodil. Chtěla jsem malou hned k sobě, páč to stejně člověk nespí jak jsou hormony rozbouřený, tak jsem si dala malou do postýlky co byla vedle postele a s Marťou jsme se rozloučili a bylo po všem.Fakt krásnej a rychlej porod, to bych přála každý takovejhle zažít. Když si zpětně vezmu jak jsem se s Kristýnkou trápila tak tohle byla fakt brnkačka. A teďka už nejsem ani moc utahaná, malá teda v noci zlobí takže se opět asi 2 roky nevyspíme, ale cejtím že teďka sem psychicky daleko víc v pohodě než u Kristýnky. Fakt nebe a dudy.

Antikoncepce při kojení - CERAZETTE

Ahoj holky, chtěla jsem se zeptat, zda nemáte zkušenost s touto antikoncepcí? Můj dr. na ko po šestinedělí říkal, že ji mám začít užívat rovnou, ale podle příbalového letáku se má začít užívat až první den menstruace. Menstruaci jsem zatím nedostala, tak nevím, jestli na ni čekat( někdy prý trvá, než se po porodu znovu objeví) nebo dát na dr. ... nerada bych našemu chlapečkovi pořizovala hned sourozence A když už jsem u toho. kdy se u vás objevila po porodu první menstruace?

Porodnice Plzeň Lochotín

Holky vy které máte zkušenosti z této porodnice, nevíte jestli tam dávají epidurál nebo to odmítají??? Článkům o porodnicích moc nevěřím, podle toho co psali o Mulačích..

Můj druhý porod

Ahoj mám trochu času, tak písnu jak probíhal můj druhý porod. Ještě vzpomenu na první v roce 2005, od toho porodu jsem se hrozně bála dalšího, protože jsem byla asi 2 dny otevřená jen na 3 cm, pak mi dali infůzi na vyvolání, na té jsem byla 8 hodin a pak Terezku ze mně vytlačil doktor se sestrou a nakonec skončila Terka v Ostravě s křečemi a byla přidušená. A já měla celou dobu jen bolesti v zádech a necítila žádné stahy.No a jen kvůli Terce aby nebyla sama jsme se rozhodli pro další dítě. Celý rok před tím jsem běhala po doktorech a na rehabky a snažila jsem se aby mi někdo napsal že ty moje záda po nehodě v roce 2000 nejsou v pořádku a že by bylo lepší rodit císařem, ale nikdo mi to nenapsal.Jen mně moje doktorka dva týdny před porodem předala už k lékařům v nemocnici, ať si mně tam kontrolují, i kvůli mé těh. cukrovce. Tak mi chtěli vyvolávat porod už o týden dříve, ale bála sem se tak sem říkala, že počkáme do termínu a jak nic tak pak vyvoláme. A ono nic tak mi dali vybrat kdy chci přijít. 8.10. jsem měla termín tak sem to nechala na ten den, i proto že Terka je 9.10 tak aby to nebylo v jeden den.Ráno o půl 8 mi zavedli tabletku, za hodinu jsem cítila mírné jako menstruační bolesti, za další hodinu už mi šla bolest do zad, ale zatím v klidu. V 11 hodim mi píchnul vodu. V 13 hodin jsem byla na 3 cm a řekla jsem si o epidural, protože jako u prvního porodu, jsem měla jen polesti v zádech. Pak přišel manžel a na dvě hodiny po epiduralu jsem měla klid. Pak jsem jen chodila do sprchy, kde jsem seděla na balóně a nahřívala si břicho a záda. V 17 hodin jsem byla pořád jen na 3cm, tak že mi dají infůzi. Bála jsem se ale manžel byl se mnou a u každého stahu jsem mu tak stlačila ruku, že se divím že ho pak nebolela.Napíchli mně a bolesti se zvětšily. V 18 hod. jsem poprosila o další epidural, ten zabral na hodinu, ale pak povolil a teprve jsem ucítila ty pořádné stahy, které jsem necítila ani u prvního porodu. To už mně nutilo tlačit. Byla jsem otevřená na 8cm, ale jak přišel primář a řekl že mám zkusit tlačit, tak nic. Hlavička nešla dolů. Tak jak asi u prvního porodu. Takže musíme udělat císařský řez, řekl primář. Tak mi dali injekci, aby stahy přestaly a vezli mně na operační. Tam jsem byla při vědomí a cítila jen takové tlaky. A za půl hodiny v 20.12 byl Vojtíšek venku. Pak jsme strávili v nemocnici 10 dní, Vojta měl málo cukru, protože moje těh. cukrovka způsobila, že jeho slinivka nemusela vyrábět tolik inzulínu jak byl ve mně a jak nás odstřihli tak mu tak nepracovala jak měla. Naštěstí se to pak spravilo. Jen si tak říkám, že už podle zprávy o prvním porodu mohli zjistit že mi to nepůjde a udělat hned císaře a nenechat mně zase tolik hodin trápit, ale hlavně že už je to za mnou a nikdy více. I když, kdyby průběh prvního porodu, byl jako ten druhý a porodila bych normálně, tak by se to dalo vydržet i víckrát, ale takhle při dnešním zdravotnictví, kdo ví co by bylo u třetího porodu. Nicméně jsem pak byla na pokoji s 18-ti letou holčinou, která měla dvě hodiny bolesti, pak ji dali epidural, tak dvě hoďky spala a pak už jí brali, protože byla úplně otevřená. Takže někdo to má za sebou hned a to přeju všem maminám, ať se dlouho netrápí a mají to hned za sebou. Tak štěstí.

sex před koncem šestinedělí

Ahoj holky, chtěla bych se zeptat, jsem po císaři, už nekrvácim a dokonce šestinedělí mi zbývá 11dní. Myslíte, že bych ho už mohla porušit a milovat se svým mužem? Jak jste to měly vy?

Kačenčin příchod na svět

V sobotu v podvečer (14.11.) jsem tu napsala, že se v neděli chystáme na plánovaný příjem, jenže jsem netušila, že to vezme tak rychlý spádŠla jsem spát po deváté večer, Marťa jako obvykle už dávno spal, podezřele často jsem chodila čůrat, ale nijak jsem se tím nezabývala. těsně po půlnoci mě něco vzbudilo, no něco cítila jsem takové ucvrkávání a nekontrolovatelné, vstala jsem v ten moment to ze mě valilo, sice ne moc, tak jsem rychle doběhla do vany, tam mě celkem vyděsila krev, ale bolesti žádné, prostě nic, co by nasvědčovalo porodu, uklidnila jsem se a byla přesvědčená, že mi odešla zátka a porod ještě nebude.Dala si sprchu a šla hajnout, no a to bylo špatně, jak jsem lehla začínalo mě pobolívat břicho, pokud jsem chodila nebo stála tak nic. Vzbudila jsem Marťu, ten si myslel, že si dělám srandu a že mám spát, zkoušela jsem znovu lehnout, ale bylo to to samé, hodinu jsem přemýšlela jestli jet nebo ne, stahy byly po půl hodině, ale nic bolestivého prostě se to dalo vydržet a já nechtěla plašit. Nakonec jsme teda jeli, jenže co jsem vlezla do auta stahy začaly sílit a hlavně zkracovat, užne dva do hodiny, ale jeden za 8 minut. Řešila jsem dilema kam jet jestli jistotu v Brně nebo nejistotu v Kyjově, riskla jsem dojetí do Brna, přeci jenom všechna dokumentace a plánovaná sekce byla domluvená tam a navíc znala jsem doktory. Cesta dost rychle uběhla, než jsem se nadála viděla jsem ceduli Brno, asi tak 500 metrů před porodnicí si ale usmysleli policajti, že nás zkontrolujou, říkám si paráda nakonec budu mít i policejní doprovod, ale do smíchu mi nebylo. Zastavili jsme a Marťa hned vyskočil z auta, že rodíme, policajt zkontroloval břicho a mávnul ať jedem. Do porodnice na příjem jsme dorazili kolem půl třetí ráno, na příjmu byla Dr. která mě vyšetřovala ve čtvrtek tak si mě pamatovala, zkukla cesty a hned volala kolegovi a chystat sál. Mezitím mě vycévkovali, natočili monitor a změřili tlak ten je trochu děsil 158 na 96, než jsem se vzpamatovala už jsem byla na sále a Marťa se mnou, rodila jsem císařem a se spinální anestezií-to byl trochu problém 15 minut mě napíchávali, ale nakonec se to z větší jehlou podařilo. Personál na sále úžasný, před tím něž cokoli začlo mě řekli co a jak, myslím průběh nápichu pak už mi bylo jedno co se mnou dělají o ničem jsem nevěděla, akorát mi vadilo to roztažení rukou, v jedné jsem drtila Marťovu dlaň a na druhé jsem měla tlakoměr, v jednu chviůlku se mi udělalo zle, ale Marťa na mě mluvil a to mi fakt hodně pomohlo. Přes roušky jsem nic neviděla, ale ve světlech nad sebou jsem trochu zhlédla co tam se mnou vyvádí. Asi po 5 minutách jsem slyšela takové srkání a hned na to pláč naší dcerky. Po chvilce ji přinesli ukázat, ale já na ni skoro neviděla, dr byla v blbém úhlu a jen slyším jak Marťa říká ta je maličká. sešívání trvalo nekonečně dlouho nebo aspoň mě se to zdálo. Před čtvrtou bylo po všem a já už byla na popoperační pokoji, pěkně se mnou mlela zima, drkotala jsem se jak ratlík, strašně jsem chtěla spát, ale spánek nikde. Malou jsem poprvé pořádně viděla až za 4 hodiny, kdy mi ji přivezli k přiložení, byla tak hezoučká, ale přisát se nechtěla, neotevřela ani kukadla. Pak už jsem jen čekala jak za mnou dorazí ségra s Marťou a malou budou fotit. Sice jsem rodila císařem, ale i tak můžu říct, že jsem měla porod hezký. Jen mě dost trápilo to, že jsem se nemohla rozkojit a malá měla pořád hlad, sice ji dokrmovali, ale mlíčko od mámy je holt mlíčko od mámy.Přístup personálu během porodu a poporodní péče na úrovni, rodit v Bohunicích opravdu doporučuju.

dva vyvolávané porody

V reakci na předchozí příspěvek jsem četla, že vyvolávané porody nic moc, chci se tedy podělit o zážitky z mých dvou porodů, který byli oba vyvolaný. První před 16 lety. Ležela jsem od nedělní půlnoci do středečního rána v nemocnici, důvod trochu odtekla plodová voda, byla jsem na začátku 34 týdne těhotenství a až do té středy mi píchaly injekce kvůli infekci. Ve středu 22.12. mi oznámily, že na porodním sále nikdo není, tak že půjdu rodit o den dříve než bylo v plánu.V půl desáté mě vzali na porodní sál, následovalo holení, klystýr potom připojení na monitor a kapačka na vyvolání porodu. Ve 14:30 se u mě doktoři radili co se mnou, protože jsem se vůbec nechtěla otvírat a kontrakce minimální. Píchli mi vodu dostala jsem nějaké dvě injekce s tím, že pokud do večera neporodím půjdu druhý den na císaře, za půl hodiny jsem dostala ještě jednu injekci, že bych měla nějaké bolesti se říci nedá, protože do těch 14:30 mě bolelo břicho jako při měsíčkách a potom, zřejmě oblbnutá těma roztokama na vyvolání jsem to prospala.Bylo před 17 hod, když jsem otevřela oči a zrovna nakoukla porodní asistentka, zeptala se mě jestli cítím tlak na konečník, řekla jsem,že ne, ale jen co jsem to řekla tak najednou ten tlak tam byl, najednou byla kolem hromada lidí , a že nemám tlačit nato jsem odpověděla, že netlačím, že to jde samo. Syn se narodil v 17 hod. 2300 g a 44cm. Po porodu mě hráz jen zasypali pudrem, že jsem se jen trošku natrhla. Můj druhý porod byl 18.6.2009 taky vyvolávaný, týden 38+4 pro velký plod, tentokrát s přítelem u porodu. Do nemocnice jsem přišla na 7 hod. Následoval monitor, vyšetření, sepsání nějakých formalit a pak čekání až bude volný některý sál.V 9:30 mě vzali na sál, zavedli jednu tabletu v 10 klystýr, (tentokrát jsem nebyla oholena)v 10:30 sprcha a v 11 začli bolesti. Připojili mě na monitor a potom jsem dostala kapačku na utišení bolestí, na zádech se ta bolest nedala vydržet tak jsem ležela i rodila v leže na boku. K porodu jsem přišla prý nachystaná tak akorát na vyvolání. Otvírala jsem se asi tak co 20 min. to 3cm. Před 12 hod.,že už teda budu rodit.PA mi řekla ať si klidně trochu zatlačím a myslím, že přímo letěla pro dětskou sestru, potom jsem párkrát zatlačila a syn 4430 g ,52 cm byl v 11:55 venku. Po porodu jsem dostala jeden steh, prý na památku, protože jsem nebyla zase nastřižená jen trošku jsem se natrhla. Jěště bych chtěla podotknout, že je rozdíl rodit 2 kilové dítě a 4 kilové. Po prvním porodu mi nic nebylo, po tom druhém mě bolelo břicho, zřejmě z toho, že děloha byla velká a bolelo asi to jak se zavinovala. Co se týká otce u porodu byla jsem ráda, že tam se mnou je nejenže mě povzbuzoval, ale i asisoval PA. Nikdy nezapomenu na ten jeho šťastný výraz ve tváři a na to, jak štěstím nevěděl co dřív, jestli koukat na malýho jak ho oblékají a nebo mě hladit a pusinkovat. Co se týká mých porodů tak oproti jiným si myslím, že to byla procházka růžovou zahradou, až na ty strašný bolesti u druhého porodu.

Vyvolavany porod

Tak jsem se rozhodla, ze se vami taky podelim o muj zazitek z porodu. Termin jsem mela 7.10., ale vubec nic se nedelo, kazda kontrola dopadla stejne, vubec to nepostupovalo. Ja uz jsem z toho byla hodne nestastna, tak jsem se na kontrole v nemocnici 14. 10. sverila panu doktorovi, ze uz to chci mit za sebou. Usmal se a rekl, tak vam, maminko, pomuzeme. Udelal mi nejspis tzv. Hamiltonuv hmat, bylo to docela neprijemne, ale ja jsem mu byla v tu chvili vdecna. Zeptal se me, jestli souhlasim s hospitalizaci a vyvolanim a ja s radosti prikyvla. A tak se zacalo sepisovani papiru a mohla jsem si vybrat luzko na pokoji, kde uz cekala jedna pani, taky na vyvolani. Odpoledne mi pak zavedli prvni preindukcni tabletku, ale nic jsem po ni necitila. Pani na pokoji me uklidnovala, ze ji prvni porod vyvolavali 7 dnu . Vecer jsme obe dostali dalsi preindukcni tabletku a to uz u me zacali bolesti, ale jakoby menstruacni. Celou noc jsem lezela v bolestech, vetsinu casu pripojena na monitor, ale dalo se to vydrzet. Mezitim na trech volnych postelich, co jeste na pokoji byli, se vystridalo 5 maminek, ktere prisli a za chvili odrodili. Jen my dve jsme tam lezeli, jako Lazar. Rano prisla pani doktorka a usoudila, ze porodni cesty jsou uz docela pripravene a podala mi indukcni tabletku. Do 20 minut me menstruacni bolesti zesilili tak, ze jsem zacala videt hvezdicky. Nejhorsi na tom bylo, ze jsem byla temer neustale napojena na monitor a tak jsem si nemohla ani ulevit. Epidural jsem vsak stale odmitala, i kdyz se sestricka byla asi trikrat ptat a i pani odvedle rikala, ze ona tedy bez nej ani ranu. Ja vsak byla hrdinka.......... Az do te doby, nez mi v 11 dopoledne podali dalsi indukcni tabletku, to uz jsem myslela, ze mi to urve spodek. Nejhorsi bylo, ze to nebyla bolest v nejakych intervalech, ale v kuse. Jeste k tomu jsem zas lezela na monitoru. Ale to uz jsem o epidural prosila. Sestricka mi prv vynadala, ze je za 5 minut 12 a ze se me uz asi trikrat ptala, navic,ze je anesteziolog na operaci, ale nakonec se slitovala a sehnala mi ho. Po nem se mi neskutecne ulevilo a i kdyz mi po 13 hod. praskli vodu a napojili na infuzi, cim bolesti zas trochu zesilili, tak se to dalo vydrzet. Polehavala jsem na posteli a dokonce jsem chvilema spala. V 15 hodin me prisla vysetrit pani doktorka a s hruzou skonstatovala, ze uz rodim, pry proc jsem nic nerekla? Kdyz ja ale nic zvlastniho necitila! Poslala me jeste do sprchy a tam to zacalo, mela jsem silne nutkani tlacit, a tak me odvedli na sal, kde jsem jeste mela stat a pritlacet. Pak me konecne pustili na porodnicke kreslo a mohla jsem tlacit, jenze ja vdaka epiduralu necitila kontrakce a nevedela jsem, kdy mam tlacit a tak to postupovalo docela pomalu. Tlacila jsem asi 20 minut, museli me i nastrihnout, protoze byl Adamek velikej. Jak jsem se nejvic bala nastrihu, tak v te chvili jsem se nemohla dockat, kdy uz ty nuzky vezme do ruky .Po nastrihu jsem na tri zatlaceni Adamka vytlacila ven. Pupecni snura byla docela kratka, tak mi ho polozili doprostred briska a ja ho drzela a byla jsem nejstastnejsi maminkou na svete .Adamek mel 51 cm a 3700 g.

vzkaz od pavca21

dneska se Pavlínce narodila Vendulka.v 12.28h 49cm, 3100g.trápili ju 13hodin a malá pořád nešla níž tak ji nakonec udělali císařský řez...Všechno ju chudinu bolí a dneska už musí v 21.30 do sprchy.Vůbec se netěší.Všechny zdraví

:-)

tak já se tedy taky podělím, jen ve velké zkratce, když tu čtu ty romány o hodinách a hodinách v porodnici... jako prvorodička jsem porodila od prvních opravdu pravidelných (a opravdu bolestivých) kontrakcí za 3 hodiny 40 minut, hodinu a 40 minut od příjezdu do porodnice já tomu říkám \"můj pohádkový horor\", byly to minimálně dvě hodiny téměř bez špetky kyslíku, protože jak jsem měla dýchání a vše nacvičené teoreticky, tak mi to v praxi vůbec nešlo, při kontrakci jsem musela dýchat buď zhluboka, z čehož mi ale bylo na zvracení, nebo vůbec, což samozřejmě nebylo dobře pro malého, tak jsem se nakonec rozhodla v tom \"rauši\" to kombinovat - dýchat a jak mi začalo být zle, tak zadržet. rozhodně nedoporučuji to takto zkoušet, ale mně to bohužel jinak nešlo byla to ale celkově nádhera - 3x jsme zatlačili (když mi to doktorka konečně dovolila) a malý Mikuláš vyletěl jak špunt! nádhera, dala bych si to ještě jednou...

Kontrola po šestinedělí

V pondělí jsem byla u doktora na kontrole. Všechno v pořádku, za 14 dní si zavolat pro výsledky cytologie. Po zvážení všech pro a proti, jsem si nechala napsat prášky, takže beru Azalii. Docela mě šokovala cena. Jo holt jsem odvykla. No a jak jsem se těšila, že si konečně užiju vanu a další radovánky, tak díky bolavé dásni mám zatím smůlu - respektive je mi jasné, že ani horká vana ani noc plná vášně díře po zoubku neprospěje. Tak holt ještě pár dní vydržíme.

můj porod

Tak se s Vámi taky podělím o svoje zážitky. Celý těhu jsem měla bez problémů, takže jsem nepředpokládala ani žádný komplikace u porodu, ale to jsem se přepočítala. V úterý 1. září ( den po termínu)ráno jsem byla u doktorky, která zatupovala mýho gyndaře v době dovolený. Pěkně se ve mě povrtala au au, ale prý to na porod v nejbližší době nevypadá, vyfásla jsem papíry a doporučení na pátek do špitálu na kontrolu ozev a plodovky a jela jsem domů. Že mě bolely záda, to už jsem brala tak nějak normálně, absolutně mě nenapadlo, že to bude začínající porod. Večer před 19 hod se mě ještě přítel ptá, jak se cítím, jestli nepojedem (chodí totiž pravidelně v úterý s chlapama do hospody),tak jsem mu s úsměvem řekla, že dneska to nebude a s klidem ho poslala pryč. Jen se za ním zavřely dveře přišla první pořádná bolest, bláhově jsem si myslela, že jsou to poslíčci. Ale za 7 min další a další a najednou jsem začala i krvácet. odešla zátka, přítel mimo signál, no paráda. Takže jsem vyslala nevl. synáčka pro tatínka do hospody (samozřejmě, tam už se po jeho odchodu začínali uzavírat sázky, jestli to bude kluk nebo holka), vzbudila tchýni,aby nás odvezla a hurá do porodnice. Kontrakce po 5 min. Bylo nás tam v ten den hodně rodiček, takže nevěděli kam dřív skočit. PA se moje krvácení fakt nelíbilo, ale primář byl v klidu. Měli tam jeden porod, který byl celkem komplivanej prý, vypadalo to na císaře, takže neměli moc času:-(No zkrátím to, dojeli jsme tam asi ve 21:30, vyšetřili mě, primář naznal, že to do rána nebude, ať mi dá PA prášky na bolest a hotovo. Jenže díky tomu krvácení jsem musela ležet, stahy po 5 min pořád a to už jsem málem lezla bolestí po zdi, když jsem se nemohla ani pohnout. Nakonec před půl druhou PA řekla, že se jí to prostě nelíbí a letí pro primáře, ten se teda konečně rozhoupal a že to vidí na císaře, až zpětně si uvědomuju, jak to byl najednou strašnej fofr, rychle na sál, asi 10 doktorů a sester kolem a za 10 min už jsem byla v limbu. Doteď děkuju PA, že to nenechala náhodě, jelikož se mi odlučovala předčasně placenta. Naštěstí Kačka byla v pohodě, nemuseli ji křísit, takže super. Jen mě hoooodně mrzí, že jsem nemohla mít malou u sebe hned, ale až někdy kolem 8. hod ráno. No první týden teda fakt nic moc, pěkně ta jizva bolela, ale po 14-ti dnech už jsem doma ryla zahrádku:-)Teď když se tady dívám na to svoje sluníčko, jak krásně spinká vím, že to všechno stálo za to:-)

Už nikdy víc!!!

Takhle jsem si přísahala, když jsem se konečně začala vzpamatovávat z porodu. Ale to předbíhám. V sobotu večer mě začalo trošku pobolívat v zádech a břicho, jenže vzhledem k tomu, že posledních pár dní si Tominka dělal z mého močáku trampolínu pro hlavičku, tak jsem tomu nevěnovala pozornost. V neděli ráno jsem se vzbudila,protože mě bříško bolelo jako při měsíčkách a v pravidelných intervalech. Nechtěla jsem manžu plašit, tak jsem si vlezla do sprchy a čekala co bude. Sílilo to, tak jsem Láďu vzbudila a řekla mu, že jedeme do porodnice. Ukázkově začal plašit, tak jsem ho uklidnila, ať se v klidu osprchuje a pak že jedem. V klídečku jsme se sbalili a jeli. Po příjezdu do porodnice se mě ujala naprosto úžasná porodní asistentka, která mě uvedla do místnosti, kde se dělaly natáčky. Připevnila mi pásy a ty kulaté krabičky na bříško a v tu ránu Tominka začal dělat rotyku, kopal do nich a dělal všechno, jen nebyl v klídku. Asistentka se usmívala a říkala, že je hodně živý a že to je dobře. Nicméně mi řekla, že v žádném případě nerodím a že si mě ještě vyšetří pan doktor a pak můžu domů. Přišel můj gynekolog, tak to mě potěšilo, protože on mě zná a ví. Řekl mi, že se sice otvírám, ale že nerodím. Poslali mě domů. Manžovi se domů moc nechtělo, už měl strach být daleko od porodnice.Tak jsme si u tchýně dali obídek ( knedlo zelo vepřo, nikdy si to neodpustím, když se malý pak kroutil jak had a plakal ) a frčeli domů. Bříško mě bolelo víc a víc, ale říkala jsem si, že asi Tominka tlačí na močák. Snažila jsem se to vydržet, ale bylo to hodně nepříjemné. V půl jedenácté večer už jsem byla šílená bolestí a manža se rozhodl, že už na nic čekat nebudem. Znovu jsme tedy jeli. Po zazvonění přišla sestřička, která se mě zeptala, co se děje. Snažila jsem se vydýchat bolesti a chtělo se mi brečet, začínala jsem být slušně vyděšená. Zhluboka jsem se nadechla a řekla, že asi rodím. Vyštěkla na mě, že to bych snad měla vědět, jestli rodím a navíc to říkat pozitivnějc, že se mi přece narodí miminko. Byla jsem zmatená, protože ty bolesti v podbřišku sílily a Tomášek se přestávál hýbat a mě totálně pracovaly hormony, jednu chvíli jsem byla neskutečně šťasná a druhou se mi chtělo hrozně brečet. Naštěstí se mě ujala ta porodní asistentka, dala mi čistou košili, vzala mě za ruku a vedla mě do přípravny. Natočila natáčky, ale pořád nic, srdíčko malému bouchalo jak o život, ale akce dělohy na 8. Divně se u toho tvářila a pak mě poprosila, jeslti mě může vyšetřit. No příjemné to nebylo, ale dalo se to vydržet. Po vyšetření byla ještě divnější, ale trošku spokojenější a já se dozvěděla, že jsem otevřená na 3 cm. Zavedla mi flexilu,pochválila oholení a dala klystýr a teploměr. Myslela jsem si, že mám teda pevnější svěrače, nevydržela jsem a letěla okamžitě a \"něco\" ztratila i cestou, naštěstí jen vodu. Ještěže ty dveře byly tak tlusté, vydávala jsem příšerné zvuky. Vyšla jsem z wc a chtěla to po sobě setřít, ale to už přišla ta sestřička, co na mě štěkala hned při příchodu a začala na novo, že jsem rozflákala teploměr ( ten mi totiž při zběsilém úprku vylítnul a naše nemocnice zatím používá stále ty staré rtuťové )a co že je to na tom záchodě za vodu, jestli je to ze mě. Takhle trapně mi fakt ještě nikdy nebylo.S odstupem času se na to koukám tak, že bych jí poslala do.....! PA nás poučila, co a jakm, ukázala nám porodní sál a vysvětlila, co a jak, byla fakt naprosto úžasná. Tak jsem si z věcí vyndala osušku a šla do sprchy na balon, tam jsem vydržela dvacet minut a pak už mi bylo zle a motala se mi hlava. Chodila jsem po sále, dýchala, hopsala na míči a měla spoustu humoru. Po dvou hodinách PA přišla a vyšetřila mě a zjistila, že jsem otevřená na 7 cm, ale malý pořád visel nahoře v bříšku a nesestupoval dolu a já pořád neměla žádné stahy. Přišel můj gynekolog a řekl mi, že mi dají kapačku,která by měla akci dělohy zesílit. Dostala jsem kapačku a postupně tři provokačky a těsně na to mi PA píchla vodu. Stahy se nedostavily žádné a bolesti v podbřišku se mi slily v jednu šílenou křeč, která absolutně nešla vydýchat, navíc se najedou začalo špatně dýchat mě. Najednou přišla PA i s doktorem a já zjistila, že ležím na posteli ( vůbec nevím, jak jsem se tam dostala ) a chtějí mě vyšetřit. Oba do mě hrábli, doktor trošku hrubějc ( je to přeci jen chlap ). Pak se na sebe podívali a řekli, že jsem otevřená na tlačení, ale nejsou stahy, takže nic. Pak PA vzala do ruky ten přístroj, kterým hlídala ozvy malého, ale zaboha nemohla nic najít, házeli se mnou po posteli a snažili se je najít. Koukali se jeden po druhém a nic neříkali, já nic neslyšela, z té malé krabičky žádný tlukot nevycházel. Začínala se o mě pokoušet hysterie. Doktor odešel a vrátil se s anesteziologem ( úžasný a strašně hodný pán ) a řekli, že je nutný císař. Chtěli jen epidural, ale já nesouhlasila. Po chvilce dohadování jsem už na pokraji sil vyštěkla, že prostě epidural nechci. No, chtěla byste ho některá, když se musíte přes to obrovské bříško stočit do klubíčka a vydržet v klidu a vy se nemůžete bolestí pohnout a nekontrolovatelně se klepete po celém těle a nedokážete to ovládnout ani vůli? PA mi zavedla cévku do močáku a pak jsem udělala pět kroků na sál vedle a pak už jen vím, že mě anesteziolog uklidňoval a dával mi dýchat kyslík. Probrala jsem se na pooperáku obalená plínkami a já nevím, čím vším a všechno mě šíleně bolelo. Malého jsem viděla až v osm večer, sestřičky mě chtěly nechat odpočinout. Když mi malého přinesl můj doktor, tak jsem nemohla věřit tomu,že tenhle uzlíček je opravdu můj, že je to ten tvoreček, který mě kopal pod žebra a tlačil mi hlavičkou na močák. Chtělo se mi brečet, smát a pak všechno dohromady. Sestřička říkala, že zkusíme nakojit. Tominka byl jak malý pejsek, vztekle mi chňapal po bradavkách a snažil se sát, ale měl tu papulku děsně nešikovnou a sestřička odešla. Zkoušeli jsme to chviličku, ale pořád nic. Pak sestřička přišla a zkoušela nám pomoci, ale malý prostě nedokázal to moje prso správně chytit. Teprve doma jsem se dozvěděla od manžela, že jsem na sále ztratila vědomí, protože jsem nemohla dýchat, malý měl málo kyslíku a tak se rval o život, že ho bral mě a já to nemohla udýchat a do toho jsem nemohla udýchat bolesti a byla jsem už po šesti hodinách unavená a tak jsem jim upadla do šoku a na chviličku do bezvědomí a taky mi prý těsně po tom, co jsem se probrala ( museli mi dát kyslík ) naměřili tlak 180/120. Takže jsem si porod moc neužila a přiznám se, že ani pobyt v porodnici nebyl ideální. Vlasntě by byl, kdyby tam nebyly dvě sestřičky, které mě fakt pobyt znepříjemnily. Všichni na naši nemocnici nadávají, já si stěžovat nemůžu, ale rodit už tu určitě nidky nebudu, protože nové setkání s těma dvěma sestřičkama bych už asi nepřežila.

\"Můj porod\"

tak se přidám k ostatním a podělím se s vámi i o ten svůj \"nejkrásnější zážitek v životě\". Období těhotenství-vyjma prvních 6 týdnů, kdy mi bylo zle- bylo pro mě to nejlepší co se mi mohlo stát. V životě jsem se necítila zdravější, hezčí, štastnější. Už abych byla těhotná znovu. Do práce jsem chodila co nejdéle. Otěhotněla jsem loni na Velikonoce.Dle výpočtů to vychází akorát na moje křtiny a proto můj chlap ze srandy tvrdí, že alimenty by měla platit přinejhorším církev a ne on. Až do konce srpna jsem normálně jezdila na VZV (ještěrka), pak jsem na měsíc šla na jinou práci(stát u pásu), vybrala dovolenou a nástup na nemocenskou. Mezitím jsme koupili baráček, odstěhovali od rodičů nás obou co se dalo, nějak zvládli i renovaci baráčku, posháněli výbavičku a oběhali úřady. Vdávat jsem se nechtěla z osobních důvodů. Příjmení má malá po babičce(zní to skromněji, než \"po mamince\"), u synka by to bylo po tatkovi. První termín jsem měla na Mikuláše, že malá je hodně veliká. Nic, tak termín přesunut na 23.12. Hrozně jsem se těšila, jak z Půlnoční pojedem šupem do porodnice (v Kyjově je to tak 5 minut autem od kostela) a nic. A tak jsme každý druhý den chodili na ambulanci, vyslechli si, a´t sexujem co to dá anebo at dojdem za dva dny. Můj se ještě rádoby vtipně tázál \"a s kterou? Ona mi druhou nedovolí!\" no miláček. Jenže my chtěli zahájit nový život až s uzlíčkem z porodnice, tudíž Vánoce trávili u tchyně: 3+1 v paneláku, jeho brácha přes svátky u mamky, jeho dvě sestry s rodinami co chvíli na návštěvě i s dětmi(4 celkem-18,16,7 a 3), tak zkuste sexovat:-))) Svátky jsme propluli všichni s nervama, kdy už konečně budu rodit. Můj mi ani nic nekoupil, že jako buddhista neuznává vánoce a stejně, že jsem si ho neporodila na Štědrý den je můj problém. Je to asi pro některé drsné, ale já mám jeho černý humor ráda, přesně můj styl. Nicméně konečně si mne ve špitále nechali 28., byla neděle ráno, nastoupit jsem měla nalačno. Dali mi až svačinu a od večera zákaz pití a jídla, že budou porod vyvolávat. Já už s nervama na pochodu(coby prvorodička), na pokoji s paní, která málem kvůli bolavému zubu potratila, což klidu nepřidávalo. Úhrnem se vyvolání nezdařilo ani na druhý pokus, navečír 29. mi začali jakžtakž poslíčci, ale hlavně křížové bolesti. Celou noc jsem prochodila v sedminutových intervalech prokládanými dvouminutovými přestávkami mikrospánku. Paní vzhůru se mnou. Ráno jsme vypadaly obě jako zombie. Na večerní vizitě mi dali jakousi injekci proti bolesti, ta zabrala jen na dvě hodiny a pak \"musíte vydržet, přitom jste taky držela\".... Konečně ráno jsem se otevřela a mohla jít na hekárnu. Strašně mi pomohla jedná mć hodná blond sestřička, klystýr díky ní dobrý, ještě pochválila tatuldu, jak krásně umí holit,\"ono ty nemocniční žiletky stojí za prd a jsou tupé, to víte\" Sprcha vlažná, trochu pomohla. Vzbudila jsem tatina, chtěl být u toho. T o bylo po půl osmé. Na hekárně mne přikurtovali na lehátko a napíchli kapačku, protože kontrakce nikde. Naproti mně hodiny, iluze o epidurálu a poslechu hudby se rozplývaly a bolesti nabíhaly... Pořád natáčení ozvů malé, sem tam nakoukla sestřička a jinak skoro nic. mezitím stihly odrodit dvě další maminky a konečně se objevil doktor. Byl fajn, konečně mi vysvětlil co se se mnou děje a hodlají dělat a dělal vtipy. Konečně nakráčel budoucí tatínek. No vskutku heroický nástup na scénu. Já se tam svíjím v bolestech a on si dojde s reklamou na kondomy na tričku a přes celé záda s nápisem \"Holky to chtěj taky, ale pořádně!\" kdo tam byl, ztichl, vyvalil bulvy a poněkud rychle odešel, aby za chvíli byl slyšet řehot za dveřmi. kdybych zrovna neměla kontrakci, tak bych se snad smála taky. Zmohl se jen na \"Když to ve skříni první čisté tričko, na které jsem šáhl!\" zásadně se oblíká potmě, má komplex, že je tlustý. Je tlustý, váží skoro metrák. Ti nic. Bylo po desáté , když se objevil anějak jsme to překousali, já ze sebe vytlačila co šlo i nešlo.Ještě že byl ten klystýr. Zapřísáhla jsem ho, že je to poslední porod vo absolvuju, i když už pracujem na druhém potomkovi... Bylo za pět minut půl jedné, když náhle tři doktoři a primář. No půl jedné a pět minut a já už ležela na operačním, kde mě přeholovali a snažili se mne udržet přes kontrakce na stole. Mojeho mezitím stihli vyexpedovat bílého jak stěna na chodbu, a mne píchnout vodu a přemístit do druhého patra. Akorát si stihl vyřvat celkovou narkózu a podepsat pár papírů. To mi jěště málem ztratili papír o příjmení z matriky pro malou, nechtěla jsem aby moje příjmení mělo pokračování. Ve 13.12 byla malá na světě a 13.30 ji prý táta poprvé viděl.Asi i proto má první slovo tata a ne mama... já se probrla až kolem sedmé na JIPce. prý nepostupující porod, dítě se začínalo dusit a uvízla mi v pánvi skrz svoji velkou hlavičku. je zdravá, já poněkud s komplikacemi. Ukázali mi ji na kojení(já po operačním zmnešení prsou z osmiček na trojky jsem se jen usmívala, tušila jsem svoje). Takový malilinkatý sumívající se balíček v povijanu. ta hodná sestřička se na mně i přišla podívat z porodního a já opravdu až teprve při večerním umývání zjistila, že nejen císař, ale i sešití moč.měchýře mne přitrefilo. Z boku mi čouhal tři dny sáček na krev, u druhého boku se houpal sáček na moč, no opravdu jsem se cítila jako maminka:-))) Už je to dlouhé, úhrnem: opytlíkovaná jsem byla deset dní, nakonec mne sestry naučily se od pytlíku oddělávat, abych mohla sama na oběd a do sprchy a ony měly mín starostí. Mlíko se mi stejně nespustilo, koliky jsme přežily a dnes už zdrávy lítáme po celém baráčku a baštíme všechno, i to co oficiálně nesmíme jako bramboráky, houby, a další dobré věci. ještě že má kačení žaludek po mně... a jedno poučení na závěr: čůrat ve stoje je opravdu horší jak klasicky žensky. Sice mi pytlík oddělali, jenže hadičku jsem měla pořád. Špunt co chvíli vypadával a tak v baráku byly co chvíli tři počůrané Heleny, moje mamka mi ten první týden se vším pomáhala. A trefit směr hadičkou do mísy je umění, pokud cítíte, že už nevydržíte. A i když se trefíte, stejně to nepomůže, ten špunt moc netěsní.Dnes už se tomu jen směji a doufám, že ten příští porod bude normální.

bartholiniho žláza 4 týdny po porodu

Ahojky,tak jsem si raději včera došla k doktoru a nebylo to po nástřihu,ale řekli mi,že to je zánět bartholini žlázy.Koukala jsem na ně jak z jara,vůbec jsem netušila co to je.Dostala jsem antibiotika a čípky a budem čekat co se bude dít.Prý je možný,že mi to budou řezat.Máte někdo stejnou zkušenost?A jak dloho to bolí?Já si pořádně nesednu a při chůzi taky nic moc.

menzes po 6tinedělích

holky,už moc nekojím,jen sem tam,chci se zeptat je možné,když už skoro nekojím,abych dostala hned menzes?Protože už mi to jaksi přišloa kolik dnů by asi měla být?tak jsem ji mívala nebo může být i dýl?

nástřich

Ahoj holky,chtěla bych se zeptat.Jsem 4 týdny po porodu.Sice jsem rodila šílených 30 hodin,ale měla jsem to štěstí,že jsem se nepotrhala,jen mě malinko nastřihli.2 hodiny po porodu jsem mohla úplně v klidu sedět.Nic mě nebolelo,až do teď.Od včerejška nemůžu pomalu sedět,dost to bolí.Je to normální,že by to přicházelo k sobě až teď?Díky za info:pa

Jak jste dloho krvácely v šestinedělí?

Ahojky, před čtyřmi dny mi skončilo šestinedělí a pořád trochu špiním! Je to normální, měla jste to taky některá z vás?

Porodit v Liberci nebo v Jablonci?

Prosba na všechny čerstvé maminky z Liberce a Jablonce!Termín porodu mám sice až v březnu,ale už nyní mě straší zážitky rodiček, které v posledních měsících rodili v liberecké porodnici. Mluvila jsem celkem s šesti maminkama (prvo i vícerodičkama) a všechny si velmi stěžovaly na přístup personálu (spíš jeho totální nazájem) a s tím spojené komplikace - od příjmu až po opuštění nemocnice. Naopak na Jablonec slyším jen chválu, většina nastávajících maminek, s kterými se setkávám v poradně, se rozhodly pro Jablonec. Já stále váhám.Proto moc prosím o Vaše hodnocení a zážitky z výše uvedených porodnic. V sekci PORODNICE sice pár hodnocení je, ale né všechny jsou aktuální.Děkuji Vám

Já už chciiiiiiiiiiiiiii

Jsem hrozná. Poslední dva týdny už skoro nemyslím na nic jiného. Nevím, jak to má člověk jako já vydržet šest týdnů!!! Šest týdnů!!! Kdo to vymyslel? Zkoušela jsem různé náhražky, ale nic nefunguje tak dobře. No řekněte samy, čím se dá adekvátně nahradit vana plná vařicí vody????

Porody císařem

Zajímalo by mě jen, jak jste to měly u dalších porodů holky, co jste rodily poprvé císařem. Teď nemyslím, pokud to máte předem ze zdravotních důvodů dáno, ale spíše ty akutní.Já rodila po 14h akutním císařem pro nepostupující porod a Filípkovi se už to taky nelíbilo, tak musel honem ven. Vím, že další porod může být klíďo normální cestou, jen by mě zajímaly vaše zkušenosti. Zda jste měly komplikace i při druhém porodu, nebo byl v pohodě.