Můj POROD - nové diskuze

Porod naší Mařenky

Ve čtvrtek 11.3. jsem doma vygruntovala celý byt, po obědě si hodinku zdřímla a čekala celkem klidný večer.Odpoledne kolem třetí už jsem cítila slabé kontrakce,manžel přijel v pět a začali jsme pomýšlet na odjezd do porodky.Syn byl v kroužku a tak jsem se rozhodla na něj počkat aby mu to nebylo líto.Dochystala si věci osprchovala se dovařila večeři a pak už jen chodila jak hladová lvice ,kontrakce po 5minutách.O půl sedmé přišel tak jsme jeli.Jako na schvál zrovna sněžilo-odpoledne svítilo slunko-do porodky jsme dorazili o půl osmé večer,stahy po 3 minutách. PA říkala že je to třetí tak to půjde samo a zachvilku to bude.Otevřená na 2cm,udělali jsme přípravu a odvedli nás do porodního boxu.Zašla jsem do sprchy a kontrakce ustávali.Píchli mě vodu a od té doby bolesti jako blázen ,mimčo vůbec nesestupovalo a já prakticky až do porodu skákala na baloně aby slezla,jak odtíkala voda kontrakce začali být pravidelné ale tak krátké že to k ničemu nevedlo a já se ani po delší době neotvírala.Dali mě kapačku oxitocínu že určitě zabere,po hodinějsem byla pořád na pěti a tak sestra naznala že tam malá může být nějaká šprajclá vzhledem k tomu jak doposledka měnila polohy a že ještě chvilku a zavolá lékařku a půjdu nejspíš na císař.Byla pořád moc vysoko a nechtěla dolů.Nakonec kapačka zabrala a já byla na osm.Měla jsem pořád nutkání tlačit takže jsem dole trochu otekla a PA měla dost práce aby jak říkala šupla ten lem malé za ucho aby mohla ven hlavička.Mezi kontrakcema se začali malé strácet ozvi ale pak už jsem mohla cačít tlačit a natřikrát s pomocí asistentek jsem maličkou porodila.Narodila se přesně na termín 12.3. v 0.57 hod.a o chloupek jsme unikli císaři.Protože ale vyletěla jako superman -doslova lezla hlavičkou a ručičkou zároven -tak jsme neunikli šití protože mě roztrhla.Rodila jsem 5 a půl hodiny od přijetí a to si všichni mysleli jakej to bude fofr.Byl to nejbolestivější a nejhorší porod z těch tří ale jsem štastná a stálo to zato.Máme nádhernou zdravou a krásnou dcerku a dneska už vím proč my ženský tolik zapomínáme,pamatovat si tu bolest tak máme každá jenom jedno dítko a víckrát už by jsme do toho nešli.Já se taky na sále dušovala že víckrát nikdy a ted už se jenom směju a říkám -nikdy neříkej nikdy. Porodnici u Milosrdných v Brně můžu jen doporučit naprosto skvělá péče i personál. A jsem štastná že se mnou byl manžel byl moje velká opora a pomoc.Díky že jste tu esej dočetli až sem a všem vašim ratolestem do života hodně zdravíčka a štěstíčka.

venda a lucicína

8.3. jsem šla na monitor a s ním do poradny. nelíbil se, proto mne poslali na zátěžák, ke kterému vůbec nedošlo - nelíbil se ani druhý monitor . vašíkovi divně tlouklo srdíčko... okamžitý příjem na čekatelák.o půlnoci mi píchli sérum pravdy a tím se porod pěkně rozjel.v šest ráno na přípravnu, v sedm do porodního boxu, v půl osmé epidural.rodila se mnou skvělá PA, moc mi pomáhala - hlavně psychicky.asi po hodině snažení se ukázaly komplikace - venouch nesestupoval jak by měl a nerotoval správně do porodního kanálu.navíc byl (je) poměrně velikej. vždycky jsem ho s maximálním úsilím vylačila, tak zase vklouznul zpátky. dvě PA ho ze mne musely doslova vymačkat.... od císaře mne dělily minuty.....venda měl pupečník omotanej nejen kolem krku,ale i pod ručičkama - říkali tomu kšandy a kravata...apdgar skóre měl v první minutě jen 4, v pěti 7 a v deseti 9.zasekl se ramenem - zlomil si klíček a udělal modřiny po celém těle.mně roztrhnoul hráz až do konečníku - 50 minut mne šil urogynekologlog a musím říct, že odvedl skvělou práci. byla to šichta přivést vendu na svět, ale stálo to za to. 9.3.2010 v 9.20 hod. 4020g a 52cm.personál všude naprosto skvělej, až na dvě sestry - socialistické čarodějnice, které jsem převálcovala hned na začátku jejich noční služby, takže vlastně všechno bez problémů.času není nazbyt, i teď píšu s nakrmeným vašíkem na hrudníku......

Porod maximimíska

Ahoj, vkládám zde svůj zážitek z porodu císařským řezem, sama budu opět rodit za 6 týdnů, tak vzpomínám a přemýšlím, jaké to teď bude...Vašík se narodil před dvěma lety císařským řezem, měl 56cm a 4300g. Šla jsem ráno v pátek do porodky na normální kontrolu v termínu 40+0, že si mě tam převezmou k evidenci od mého gyndr. Lékař tam mi po provedení ultrazvuku řekl, že mimi je velké, odhad 4300g a už má málo plodové vody a že by doporučoval, ať už v nemocnici zůstanu přes noc, že mi druhý den vyvolají porod. Tašku jsem měla s sebou v autě (sama jsem si přijela), tak jsem tam zůstala. Při tom veškerém čekání mi začaly slabé kontrakce, jinak celé těhu nic, tak mne vzali na příjmu na monitor. No, ale koukali na mě starostlivě, až dnes vím, že monitor byl špatný a malý měl známky hypoxie. To mi ale neřekli, nechtěli mě strašit, já myslela, že už normálně začíná porod. Takže hned příjem, pořád mě natáčeli, večer kontrakce ustaly (byli to jen poslíčci, až dnes to vím) a monitor byl v normálu. Ráno v sobotu mi dali tabletu na vyvolání, pak přišly za 5 hodin zase ty slabší kontarce, mně ovšem dost bolely, a to prý ještě ani nebyl začátek porodu... A hned byl zase malý hypoxický, to mi už i řekli a po hodině navrhli císaře. Že se mám rozmyslet, že je to spíš pro jistotu vzhledemk mému věku a anamnéze...Tak jsem souhlasila, císař byl v pohodě, byla jsem při vědomí (injekce do páteře v pohodě) a hned jsem slyšela, že je to kluk, pohlaví jsme nevěděli dopředu...Jenže malého hned odnesli, byl celý fialový, pak byl den na kyslíku...Takže to bylo obrovské štěstí, že jsme se rozhodli pro císaře, nechci domyslet, co vše se mohlo stát. Manžel malého po stabilizaci stavu hned klokánkoval, fotil a vůbec si ho moc užil. Jen mně mrzí, že jsme měli potíže s kojením...Jinak po císaři tak týden velké bolesti, nejhorší bylo vždy vstát z poslete, ale já jsem byla s celkovým provedením porodu moc spokojená, tak se to i líp hojí...Byli jsme moc sťastní...Teď je mimi v bříšku podle ultrazvuku o dost menší, asi zase kluk, ale budu prý rodit normálně, tak se toho docela bojím. Musím ale vydržet, kvůli mimískovi..Stojí to za to.

Jak Daneček na svět přišel

Synáčka očekávala rodina už skoro 10 dní. Ne že bych snad přenášela (malej se narodil 39+3tt),ale na kontrole mi doktorka říkala, že to vypadá až moc dobře, cesty skoro připravené, plodové vaky napjaté...Tak jsme byli taky napjatý a zkoušeli přemlouvat a vyvolávat. Ze svý zkušenosti můžu říci, že NIC nefunguje. Až do neděle 7.3 to na nic nevypadalo, žádné poslíčky, odchod hlenové zátky, nic. Jen slabé, jakoby menstr. bolesti. Večer nám taťka prdnul na bšicho, že ho prý vypudí. Oba jsme se tomu smáli, ještě jsem měla jít v pondělí na kontrolu tlaku, už jsme s ničím nepočítali:-) Ve 2:08 mě probral pocit chtění na WC, otočila jsem se na bok a rup - začala téct voda. Tak jsem zatřásla Pájou, že jako jedeme. Prý:\"fakt?\" Letěla jsem na záchod, za mnou loužičky, když jsem vylezla, tatík byl oblečený a připravený s taškou u nohou:-) Zvládal to na jedničku, ještě se mě ptal, jestli mě něco bolí:-) V půl třetí jsme dorazili do porodky. Natočili mi monitor, doktor udělal prohlídku (otevřená na 2 cm), sestra dala klystýr a poslala mě rozloučit se s tátou, že až se bude něco dít, tak budu volat. A šla jsem do hekárny. Asi po hodině mi začali slabé kontrakce, tak jsem si je začala v klídku prodýchávat a říkala si, že to není tak hrozné. V sedm už to taková lebeda nebyla, prohlídka doktora a verdikt - 3 cm (prohmatal mě tak drsně, že jsem skučela bolestí). To už jsme si začala přát hodně rychlý porod. V devět mi točili další monitor a to už jsem myslela, že to v lehu nepřežiju (žádné ulehčení totiž nepomáhalo - ve sprše se mi tak motala hlava, že jsem sebou málem švihla a na míči jsem se skoro neudržela, jediný snesitelný bylo stát, držet se pelestě postele a prostě to vydržet). To už jsem měla kontrakce po 4 min. Pak sestra řekla, že to podle mého vzdychání vypadá nadějně a že mám zavolat taťku. Přijel za 3/4 hodiny a já si říkala, že to přeci nemůžu vydržet. Všechny bolesti mi šli do břicha. Asi fakt moc nevydržím. Nakonec jsem si řekla o epidurál. Sice na mě koukali divně, každopádně po 10 min., co Pája dorazil přišel anesteziolog. Byla jsem otevřená na 5 cm a málem nevydržela sedět aby mi ho mohl píchnout. A najednou klid. Pohoda. Slabé tlaky do zadku. Ležela jsem s minitorem na břichu, Pája mě držel za ruce a bylo mi blaze. Jediný negativný jev epidurálu byla neskutečná třesavka a infuze, kterou mi dávali vodu. Bohužel, kontrakce se mi zpomalili (předtím 3 min) a tak mi museli píchnout oxitocin (to bylo v 11 hodin). Pak už to docela frčelo. Kontrakce každé 2 minuty, tlak na konečník takový, že jsem myslela, že mi rupne zadek, na konci už jsme zase stála u pelesti a hrála si na pejska. Asi v půl jedný vydal doktor verdikt - 9 cm, můžeme na sál. Vylezla jsem na křeslo, PA mi přikurtovala nohy a doktor: až přijde kontrakce, můžete tlačit. Ha, tlačila jsem a tlačila a nic. Pak mi přestalo hučet v uších a slyším že mám tlačit dopředu, ne do zadu. No a pak se to rozjelo. Pája mi chudák držel hlavu, PA mi hupla na bříško, dvě kontrakce nic, pak přišla další, doktor mě opíchnul, nastřihl, pak pocit, že se roztrhnu a...jsem máma. Tíha ze mě rázem spadla, slyším jak prcek řve a sestru jak říká, je to blonďák po tátovi! Pak mi to slizký, krvavý nic dali do náruče. Byl nádhernej. Taťka ho pak šel se sestrou změřit a zvážit, a přinesli mi ho k prsu. Sice se nepřisál, ale byl to nádherný pocit. Pavel pak řekl, že se sice celou dobu udatně držel na nohou, ale když mu ho dali poprvé do náruče, rozbrečel se jak malej. No, zkráceně, broučka odnesli zahřít do inkubátoru, Pája to šel rozdýchat na chodbu a my čekali na placentu. Půl hodiny. Nakonec to vypadalo, že mě budou muset uspat, ale pak přišla kontrakce a byla venku. No, šití nic moc, ale hodný pan doktor mě znovu opíchl, takže se to dalo v poho vydržet. Jo, kdo to se mnou řešil v minulé kolonce, nakonec mě fakticky rodil \"můj\" doktor černoch, pan Mudr. Claudi Lewette, který byl naprosto úžasný a já jsem moc vděčná, že to nakonec byl on. Porod sice nic moc, od odtoku plodovky 11 hodin, ale lidičky, stojí to za to! Až budu mít zase chvilku čas, písnu ještě o pobytu na šestinedělí.

Odmítnout vyvolání porodu?

Ahojky, nevím jestli jsem zařadila příspěvek do správné rubriky,ale snad to nevadí. chtěla jsem se zeptat maminek, jestli je možné odmítnout vyvolání porodu jen kvůli tomu, že už jsem po termínu porodu.Samozřejmě že pokud bych měla nejaké indikace jako cukrovka anebo neco co by ohrozovalo mimi,spatný monitor atd, tak bych to podstoupila. Ale u prvního těhotenství, ktere mi vvolávali, to na mě vůbec nezabralo. Po noci, kdy jsem měla kontrakce po 5 minutach jsem se otevřela na 1cm a nakonec to stejně skončilo císařem. mala nebyla vubec prenasená, jen trosku vetsí, na monitoru vše OK. Nemate nekdo s timto zkusenost. Přála bych si rodit spontánně, normálně. Dekuju. P.

Můj porod v Pardubicích a pobyt tam

V pátek večer jsem se dívala s manželem na Slunce seno ale nevydržely jsme do konce ve 21:4é jsme si šli lehnout a ještě jsem pořádně nedolehla a v 21:45 mi praskla voda.Když jsem to řekla manželovi tak byl dřív oblečenej než jsem já došla do koupelny. Tak jsem se osprchovala a manžel mi zatím dobalil věci do porodnice. Neměla jsem žádné kontrakce jen se ze mě valila ta plodovka.DO porodnice jsme dorazily ve 22:30 hodin Tak mě udělali příjem. Doktorka mě vyšetřila to už jsem byla otevřená na 3 cm ale stalé žádné kontrakce jen pobolívání podbřišku tak se mnou sepsala správu dostala jsem YAL GEL a injekci na podporu kontrakcí a pak už jsem byla s manželem po chvíli přišli kontrakce velmi silne byla dřina to rozdíchat a tak jsme šli na sál ve 24:00 hodin tam jsem byla na monitoru a to byla kontrakce za kontrakcí během chvilky jsem se otevřená na 8cm v tu chvíli jsem už měla pocit na tlačení tak jsem se přetočila na záda a doktorka mi řekla ať si klidně přitlačím no jenže já přitlačila jednou a už koukala hlavička tak mi dali rychle podpěry na nohy a než jsem dala nohy nahoru tak byla skoro hlavička venku doktorka si tepr oblékala plášt a hlava už teměř koukala. Tak jsem začla tlačit sestra mě pomáhala s přitahovaním na břicho a druhou rukou mi na břicho tlačila a zachvilku byla malá venku:oktorka musela provést nastřižení hráze naprosto nebolestivé což se nedá říct o šití. Po narození dcery jí odnesli na ošetření a pak mi jí přinesli na přiložení malá se narodila v 00:55 hodin takže od prasknutí plodové vody za tři hodiny.Když mě šili což mimichodem dělali skoro hodinu neboť jsem byla potrháná i uvnitř tak dali malou ohřát a pak už byla jenom s náma. Manžel byl u porodu užasnej stašně mi pomohl nebyt jeho tak to nezvládnu. Co se týče pobytu tak byl naprosto užasnej strašně hodné sestry a doktoři ochotní a starostliví.Až budu plánovat další dítě tak budu určitě rodit v Pardubicích ale to je otázka delšího času zatím si nemůžu ani sednut takže na děti nepomýšlím.

krvácení

Ahoj holky, mám 4 týdny po porodu, teď necelých 14 dní už jsem měla jen takovej hnědej jakoby výtok, ale dneska jsem začala zase krvácet. Je to normální, že ke konci šestinedělí se může opět začít krvácet nebo to není v pořádku a něco se děje? Docela mě to vyděsilo...

Výška maminky versus váha miminka.

V několika příspěvcích jsem četla jak maminky které mají málo centimetrů výšky že budou mít problém porodit nebo že problematicky porodili miminko.Já osobně si myslím že je úplně jedno jak je mamina velká spíš záleží na velikosti pánve.Já měřím asi kolem 160cm a v pohodě jsem porodila dvě holky první měla 4080g a 51cm a druhá 4040g a 52cm.Jinak nevím na cem záleží.Tak holky porodům zdar a ty co to teprve čeká tak se holky nebojte oni si doktoři poraděj.

Ach jo....

Holky, tak jsem se nějak nastydla a dneska jsem měla dokonce i teplotu. Snažím se, abych nenakazila malého, ale stejně kašle a kejchá, chudinka. Ještě, že máme takovýho šikovnýho taťku a po práci se stará, abych s ním nebyla tolik v kontaktu a nenakazila ho ještě víc....

Plzeň

Ahoj Všichni tady! Mám termín v červenci,ale ještě nevím kde budu rodit. Mám v plánu, že to bude Plzeň,stajně ale musím tam dojet cca 40km. Nevím jestli mam rodit u mulače, nebo ve fakultní. Jsme prvorodičkla zatím chodím je k svému obvodní,mu dr., Nevím kdy se mám kam přihlásit. Je pravda, že u Mulače si nechávají maminky déle, protože jich tam moc nemají? Nechci být dlouho v nemocninci. Máte někdo zkušenost? Poradtě prosím díky

ještě pár řádků

Holky, ještě pár řádků k pobytu. Je fakt, že mám \"prdel\" jak řešeto od neustálých injekcí ale největší problém u mě nastal, že mi neodcházely větry. já 3 den po porodu měla větší břicho, než když sem byla těhule. Dostávala sem píchance na pohyb střev, ale nezabralo to, ani rektální hadička. prostě nic, myslela sem, že umřu, jak ty plyny tlačily na ten šev až zázrak jménem Espumizan mi pomohl, ale stejně sem byla na velké až včera v noci. Nejvíc mě štve, že se nemůžu vysmrkat, zakašlat, víc se zasmát. ale doufám,že to bude jen chvíli a budu zase normálně fungovat. Taky musím vychválit novorozenecké od. v pátek večer sem překecala sestřičku, aby mi už malého nechaly přes noc. sice říkala, že bych měla odpočíva, ale nechala mi ho Jinak mi malý v noci vůbec nespal, budil se co do hodiny já nespala přes den vůbec a v noci sem byla KO, až poslední noc, jakoby tušil, že su na dně svých sil, tak spal i víc jak 2 hodinky a já vždy na hodinu meztím usnula. Jednou v noci už to byla taková krize, když mi 3 hod. v kuse plakal, že sem v půl 3 ráno šla na novoroz. od. co s ním mám dělat, že nejde utišit. Sestřička si ho vzala a řekla, ať jdu na pokoj, tak sem se dobelhala a říkala si, jaká su to matka, když nejsem schopná se s tím poprat sama a asi mu mléko nestačí (jen mimochodem, nám sestřičky říkaly, že pokud si nebudeme vědět rady, raděj máme dojít,než stresovat sebe a mimi), po 10 min. mi ho dovezla, že hlad nemá, jen boleníčko. Byl klidný, ale pak sem ho do 6 h nosila na rukách, než cipísek usnul. ony ho sestřičky na NO zbožňují, to bylo, když sem s ním jezdila po chodbě, \"copak naše zlatíčko Květošek\" takže můj pocit z porodu a pobytu:nějak musím v sobě překousnout ten císař, prostě mě to hrozně štve a když o tom píšu tak mi tečou slzy, ale čas to zhojí. a pobyt v porodnici, tak tomu dávám 1+ Jak jsem proti veškerým \"úplatkům\", tak jak na šestinědělí, tak i na NO sem donesla velkou bombošku Mersi a kafčo a na NO ještě fotečku malého s poděkováním. A loučení bylo taky dojemný. Doufám, že se tam za pár let vrátím znovu

můj porod a pobyt v porodnici

ahojky, tak malý pořád spí, tak honem co stihnu.ve středu ráno v půl 3 mi začaly takové bolesti, ale po 5 vt. sem to rozdýchala, tak sem to neřešila, ale byly tak po 5 minutách, nemohla sem ležet, tak sem šla do obýváku. pořád si to zapisovala a bylo to hoooodně pravidelné. taky následovaly 3 návštěvy wc na velkou. Tak sem mojemu šla říct, že do práce asi nepojede, dokud se to nějak nerozhoupe. Tak sem nachystala snídani a pojedli sme, vždy sem teda musela na všechny čtyři a vydýchat. No pak to jakoby na 15 minut ustoupilo a já mojemu říkám, nic, jeď do práce a kdyžtak ti zavolám a šla sem k myčce, že tam dám nádobí. holky najednou prudká bolest, že sem vykřikla, můj seběhl z vrchu co se děje a to sem už cítila takový divný tlak a už to ze mě jelo. Teda, zvláštní pocit Musím říct, že sem byla naprosto v klidu a to nekecám, jen můj začal být značně nervní, chudáček. tak sem se doplazila na záchod a v tu chvíli se mi udělalo zle, tak honem na zem a nohy nahoru, všude plodovka. mdloba přešla a pak následovalo v pravidelných intervalech po 3 minutách ukrutné křeče. musela sem se vždy opřít o mojeho a vydýchat. tak sem seděla na záchodě a říkala mu, co má ještě zabalit. Byl vystrašenej tím, že sem to měla po 3 min. sem nebyla schopná nic, tak sem dala honem sprchu a snažila se obléct, ale fakt to šlo blbě. no a pak sme teda vyrazili. Sejít svah k autu, horor, tam mě to zastihlo asi 3x, pořád sem cítila, jak to ze mě těče. no a v autě to bylo ještě horší. Květoš valil přes město 90tkou, jen sem se modlila, abychom už tam byli. Dojeli sme a já byla z toho dýchání celá roztřesená, nemohla sem stát ani na nohách.Došli sme tam, hned nás zavedli do šatny, ať se přesleču, pak mě vzali na vyšetřovnu,a porodní asistentka mě prohlížela a volali Dr. byla sem otevřená víc jak na 6 cm. mezitím se mě sestřička ptala na takový ty různý info a já se jim tam kroutila na zemi jako tasemnice. Ale sestřičky zlatíčka, příjemné, fakt pohoda. Pak došel dr. udělal mi UTZ a váhový odhat 3600g, což je u KP už riziko a že se musí na mě podívat primář, jenže na něho sme čekali další asi 20 minut, nevím, pro mě to byla věčnost, dělalo se mi zle, tak mi pomohly sestřičky na kozu a daly mi KTG, teda vydýchávat ty kontrakce byly hrozný, neb já jich měla už po necelých 2 minutách. Pak došel primář, prohlídl mě a pak vyřkl rozsudek, určitě císař, že nebudeme riskovat. holky, mě bylo hrozně,t ak sem se těšila na normální porod už kvůli mojemu sestřička se ho ptala na kdy mě mají nachystat a on, že okamžitě, než začne malý sestupovat. tak ještě zavolali mojeho, šel se se mnou rozloučit (to sem pořád ležela rozklábená na koze) a během chvilky sem měla zavedenou cévku, kanylu a já nevím co, ani na klystýr nebyl čas. a už sem byla vedena na porodní sál. Holky to vám byla taková rychlovka, člověk tak tak stačil vnímat mezi těma bolestma co se děje. Položili mě na stůl a já dostala silnou kontrakci, jenže sem byla uvázaná a nemohla se nijak chytit, vím, že tam bylo hrozně moc lidí, někdo se mě pořád na něco ptal a já se snažila mezi dýcháním odpovídat, cítila sem, jak mi natírají pupek dezinfekcí a pak už jen vidím masku a ticho a nic. ¨najednou sem se ocitla na pokoji s ukrtnou bolestí břicha, vnímala sem z dálky asi toto \"miláčku, máme krásného kluka, měl sem ho u sebe a moc tě miluju\" pak už jen že kolem mě pořád někdo chodil a pípal tam monitor. Ale po nárkoze mi nebylo zle na zvacení, což bylo super. pak sem se probrala a sestřičky se mě ptaly co a jak, a já že to hrozně bolí a ona, že mi píchla injeci a za chviličku to poleví. nepolevilo, tak mi daly pak ještě něco dalšího. Cítila sem se jako by mě přejel parní válec. Nevěděla sem kde sem, co malý nic. ale nebyla sem schopná souvisle komunikovat a pak sem asi usnula. Asi kolem poledne /odhaduju/ se otevřely dveře a já viděla sestřičku s oranžovým vozíkem a v něm uzlíček a to byl můj prcínek, Nádherné miminečko, jen mě štvalo, že sem se nemohla hýbat, tak mi ho sestžička přiložila k prsu aby se přisál. to bylo tak krásné. jen člověk ležel jako lazar a nemohl se ani hnout. tak sem ho uvítala a pak mi ho zase odvezla a já usnula. no a kolem té čtvrté sem už vnímala normálně. Dovezly tam ještě jednu maminku po císaři a pořád naříkala, jak jí to bolí, tak sem se jí snažila ukonejšit, že to bude dobrý. (mimochodem sme tam spolem ležely do durhého dne, ale neviděly se, neb mezi náma byly stolky )pak sem si vyptala telefon a konečně mohla zavolat mojemu jak a co bylo.no a ten, že za ním došli Dr. a primář zkonzultovat tu situaci a že teda ten císař bude nejlepší, že to nechtějí risknout. a pak že seděl v čekárně, asi po min. ho zavolala sestra a tak šel do ošetřovny, kde už našeho prcíka umývali atd. a pak mu ho daly na chování. no a za mnou mohl dojít až druhý den, neb na poop. pokoji sou návštěvy zakázány. na tom poop. sem ležela do čtv. dopoledne, sestřičky ráno i ještě v tu střeu nás chodily umývat, moc příjemné, pěkně na nás mluvily a vše říkaly, fakt klobouk dolů. nikde náznak nějakého opovržení či tak. no a v ten čtv. kolem poledne mě chytly a že jdeme do sprchy, nemohla sem stoupnout, ale musela, myslela sem, že se mi břicho rozpáře. těch pár kroků do koupelny byl můj druhý porod a ve sprše sem jim omdlela, ale poumývaly mě a převedli na normální pokoj, ale stejně sem jen ležela a mohla hýbat max.. krkem. malého mě vozili pokaždé co se vzbudil, i na ten pooperační pokoj, což sem jim vděčná.a pak celý pobyt byl velmi milý, personál na šestinedělí i na novorozeneckém prostě parádní. na cokoliv sem se ptala, vždy byla milá odpověď, když sem potřebovala něco ukázat, tak mi bylo vyhověno, neustále se chodily ptát, zda je vše OK, vše vysvětlily. prostě UH porodnice je parádní a radost se tam vrátit. Žádné opovržení, nebo nějaká neúčast i přes to, že byla porodka plná, sestřičky lítaly ale na nás byly opravdu milé. DR. při vizitách taky. ¨no malý se probudil,tak zbytek písnu pak. ses se rozepsala, ale je toho tolik, co bych vám chtěla říct.¨jen ještě jednu věc na konec mých řádků- Holky, kdo chcete císaře, protože si myslíte, že je to \"pohodlnější\", tak ste naivní a nevíte o co ste přišly. Do teď mě hrozně štve, že sem nemohla rodit normálně. ne jen skrz ten pocit, ale i skrz péči teď doma.

Histerka

Holky, když tu tak čtu ty vaše porody, tak jsem to měla zlatý. Vůbec nechápu, jak jsem mohla na sále tak vyvádět, když jsem měla krásný porod. Njn, prostě histerka....Tak se opatrujte, a ať vám ty vaše štěstíčka dělají jen radost. My máme doma uřvánka, ale stejně ho moooc milujeme :o)

můj porod

popravdě, moc si na něj nevzpomínám,budˇ jsem byla oblbnutá nějakýma lékama nebo si mě tělo oblblo samo. Celý den jsem byla v naprosté pohodě, dělala jsem normální domácí činnosti, však to znáte. Večer jsme si šli s příťou lehnout a stále všechno bylo v pořádku. Vzbudila jsem se kolem půlnoci s bolestmi v podbřišku,ale říkala jsem si, že to nejspíš budou poslíčci,tak jsem šla zase spát. Ovšem pochvilce opět bolesti, trošku větší než předtím,tak jsem si říkala,že si budu hlídat intervaly. Kontrakce byly co 5minut, vůbec jsem nemohla uvěřit,že už by to mohlo být ono. Příťa se vzbudil, ptá se mě,co se děje,odpovídám,že mám asi poslíčky nebo co..Vůbec jsem do porodnice jet nechtěla,nakonec mě přemluvil. přijeli jsme ve 2.00, tam mě vyšetřili,prý jsem přijela tak tak,pořád jsem byla v pohodě,seděla jsem noha přes nohu,sestřičky se divily,že pomalu rodím a sedím si tu, jako kdyby měl jít rodit někdo jiný. Nakonec jsme přešli na porod.pokoj, dali mi kapačku,párkrát jsem zatlačila,pak si ještě pamatuju,jak mi říkají že mě trošku nastřihnou a to je vše,pak mám totální okno..Zbytek znám z vyprávění, příťa přestřihl pup.šňůru a malý byl v 6.00 na světě. Akorát jak mě sešívali,tak jsem se třásla jako osika,zima mi byla neskutečná a prý tam bylo skoro 30°C. Příťa pak musel do práce a my si spolu s miminkem jeli užívat na šestinedělku.

jak asi probíhal můj porod

malá na mě spinká notas mám na stehnoch tak vám to jak taksi popíši:V úterý odp. jsem umyla auto celé, vylux, vyleštila, nosila půlku kýbla vody i vysavač nebylo to těžké, uklidila doma, večer mě ale chytly bolesti, tak sem šla do vany, a jak sem tady psala tak prostě to co ze mě vyteklo byla hlenová zátka, bolesti neustoupily a já se o půl 11 večer dostavila do porodnice, ktg, ult. - no do 3 do rána vyšetřovaly, ale nebyla jsem ještě otevřená, nechaly mě na pozorování, bolesti byli pořád, ráno mě předělaly na 5 patro na čekačku, tak sem byla půl hodiny dr. rozhodla klystýr a jdete rodit, tak mi v 9 hod. ve středu daly klystýr jejda hnus, pak sem se osprchovala a šla na sál do boxu, bolesti byli pořád, v 11 hod. mi pichly vodu, to byla bolest hrůza, myslela sem si jak do ulice porodím na de, bolesti pořád voda odtěkala postupně, potom mi daly ve 2 hod, trošku oběda, večer mě přestěhovaly na pokoj ztlumený abych nabrala sílu na porod, měla sem přípravové bolesti ale trošku sem spala, pořád mě jen vyšetřovaly. V 7 ráno mi zavedly prášek na otevření do 9 hod. sem byla na 2 cm pak v 9 další, postupně provolnovaly cestu a odtěkaly vodu, chodila sem pořád do vany, sprchy, balon,samé vyšet. já trpěla jak svina bolesti šílené po 2 minutách ale byli krátké půl minuty, tak mi zavedly kapačku na prodloužení, jejda když to tak vzpomínám tak se mi chce brečet, pak mi propichly blány atd. celkem sem byla na 6 cm tak sem říkala ještě chvilku a bude malá venku, honem sem podepisovala protokoly o epiduralu, samý dr. kolem mě lítaly no děs, pak přišel dr. a řekl že epidural těžko, a že jak se cítím já byla tak vyčerpaná trvalo to už 2 den, zmožená i s těch van a sprch, říkala sem prostě manželovi že to nedám, pak mě dr. už litovaly i sestry, byla sem ko, nakonec přišel dr. a řekl okamžitě na por. sál akutní císař, já se ten den tak nabrečela, i ted mi tečou slzy jak na to vzpomínám, nikdy sem nic takového neměla jako kapačky atd. operace nic, vezly mě tam asi o půl 4 tam sem se svírala v bolestích, můj byl za dveřmi vyklepaný jak sirka, i já, malá se narodila 15.56 hod. já ale měla komplikace stratila sem moc krve takže sem byla 3 hodiny na sále, pak se jak taksi probírala bolest hnusná, zima, mluvit sem nemohla, vše mě bolelo, nevnímala sem, malou mi donesly ukázat já měla oči uplně rozmazané dávají do toho nějakou mastičku, na rukách 4 kapačky i krev, no v 9 večer mě dovezly na oddělení, no byl to prostě hnusný porod, kt. bych nepřála opravdu ale opravdu nikomu, ráno to vstávání hnus, no prostě psycho, můj mi řekl že bych zasloužila zlatou medaily malá se obudila tak se snad moc nepolekáte

ještě k mému porodu - otec u porodu

Jak hodně z vás ví, nebyla jsem uplně pro aby byl martin u porodu. Říkala jsem si, že bude hloupé tam před ním hekat a dávat najevo svoji bolest a buhví co tam budu provádět. Taky vim, že on jen při zmínce o krvi zbělá a jakmile jí vidí tak omdlí. Prý omdlel i v autoškole když se učili první pomoc. Prostě člověk co na sál nepatří. On ale nakonec jít chtěl a tak tam byl. Musím říct, že asi jen díky němu jsem nakonec porodila. Na té čekací části kde jsem strávila 35 hodin bý nemohl, byl ale aspon an sále. Přijel v podstatě stejně jako já tam byla přivedena z přípravny. Akorát mi napíchli epidurál a dali ještě infuzi na bolest, takže jsem byla schopná i mluvit...hned jsem mu řekla co všechno semnou prováděli a jak moc se bojim a on mě moc utěšoval, jak jsem užasná že jsem to vydžela a že už to brzo bude a ted mám tu infuzy a ta pomůže. Potom mi vlhčil obličej hadrem, což samo o sobě nepomáhalo, al emě se líbilo jak se o mě stará. A při samotném tlačení byl bezkonkurenční. představovala jsem si jak bude stát někde v rohu, celý bílý a nakonec omdlí nebo se pozvrací. A on stál celou dobu vedlě me, držel mi nohu a hlavu a povzbuzoval. Říkal jak to dokážu, jak krásně tlačim, jak už to bude, at dýchám, nebo zase at nedýchám a at nekřičim že se tim vysiluju. A potom hlásil jestli už leze hlavička. V jednu chvíli jsem tam měla takový stav - nechtě mě všichni bejt, já už jsem tak vyčerpaná, že to stejně nedokážu, jdete pryč a nechte mě tu umřít. Tak z toho mě dostal taky on. Nebýt jeho tak to asi fakt nedokážu a jsem mu za to moc vděčná. Taky díky němu vím podrobnosti, většinu věcí z toho konce mám v mlžném oparu a ani nevím že se stali, jak jsem popisovala svůj porod tak polovinu toho co se tam dělo mám od něj. Hodně z vás se divilo, že jsem schopná o tom takhle jen tak psát. Jsem moc ráda, že jsem to mohla napsat, protože mě to trápí a potřebovala jsem to dostat z hlavy někam jinam. V porodnici jsem kvůli tomu probrečela snad každou noc, pořád jsem si v hlavě omílala co všechno se mohlo hrozného stát. Ale už je to dobré. A ještě k té fotce těsně po porodu jak ho ze mě vyndavaj: Ta byla vyfocená omilemMartin celou dobu svíral foták a asi něják v křeči zmáčknul čudlík a nechtěně vyfotil tak pěknou fotku, přišel na to až doma...tak to by bylo asi vše

porod Toníčka

22.2 v 10:00 mi praskla voda. Ležela jsem v posteli najednou se otočím na bok a něco ze mě jakoby vystříklo tak jsem se postavila a uplně jsem zmáčela podlahu kolik toho bylo. Hned mi bylo jasné o co jde. Začala jsem se klepat jako ratlík, řekla jsem si ale že musim zachovat klid, takže jsem se osprchovala a tak a zavolala si sanitku a martinovi, který z toho měl málem infarkt. V sanitce byli moc milý a pěkně si semnou povídali což mě uklidnilo. Ale po příchodu na porodnici to začalo brát poněkud jiný spád. Přišla jsem tam v doprovodu záchranářů a asi trochu vysmátá a hned mě nějáká sestra sprdla, že na to že jdu rodit vysmátá jsem si nemusela volat sanitku...a byla dost nepříjemná a tak jí jeden ten saniták řekl, jestlijsem měla jet autobusem nebo co, tak zmlkla, ale moc mě to nepřidalo.Při příjmu jsem řekla že oddtekla voda a kontrakce že zatím nemám. Chtěli zkusit nalít na vložku nějáké to činidlo akorát já jsem si doma vzala always vložku a ta má uprostřed modrý pruh a sestřička řekla že to činidlo musí zezelenat a na tomhle to nepůjde poznat tka mi dali jejich vložku at hodinu chodim po nemocnici a pak se vrátim. Po hodině jsem se vrátila, oni polili vložku a prej že nic, že to nebyla voda a at jdu domu, že jsem se asi počůrala. Vysvětlovala jsem jim, že těsně před tím jsem byla čůrat, takže by toho ze mě nevyteklo tolik a že snad poznám moč od plodové vody (bylo toho fakt hafo- promočené tepláky a kaluž na zemi) oni ale tvrdili, že ne a at jedu domu. Byla jsem z toho dost v panice, protože vim, že po odtoku vody se musí zůstat v nemocnici, kdyby něco s dítětem. Mezi tím dorazil martin, vyslala jsem ho domů pro kalhotky a ty tepláky, at je doveze, že to můžou zkusit na tom. Dovezl je, ale kalhotky byly modré...taky to na nich nešlo a vymačkat to z těch věcí doktorka odmítla že by to bylo neprůkazné. Udělali radši ještě ultrazvuk a tam se opravdu ukázalo, že je vody hodně málo. Člověk by řekl, že jim to stačí, ale podle nich jsem přenášela a to j e nedostatek vody normální super. Já už byla na zhroucení proto že jsem se hrozně bála o toníčka. Pak dorazila moje mamka a udělala jim tam hysterickou zcenu a tak mě na podkladě toho přijali...možná jsem snad radši měla porodit na ulici.Uložili mě na čekatelský pokoj a tam jsem čekala. Nikdo si mě nevšímal a jednali semnou jak kdybych si porod vymyslela. Po tom co jsem si lehla ze mě hned zase vycrclo spoustu vody tak jsem hrdě běžela s vložkou za doktorkou, vylili na to činidlo a hle zezelenalo. Je to tedy jasné že šlo o vodu. Poslali mě zase na čekatelský pokoj a nic se nědělo. Pořád jsem se ptala co bude a jestli něco bude a nikdo mi nic neřekl. Potom přišla ta samá doktorka jaká tam byla ráno a já ji říkala at senou něco udělaj a ona začala že jak se neví jestli šlo o vodu tak nebudou nic dělat. KDYŽ JSEM jí řekla že se to přece porkázalo tak tak vyjukaně koukala. Nechali mě teda ležet celou noc. Ráno mě vyšetřovala nějáká jiná doktorka a říká mi: takže voda odtekla v 10 v noci a já na ní že ne že v deset dopoledne včera. Zeptala se mě jestli mi dali antibiotika...jasně že nedali. Tak se hned vyděsila a hned mi je dala. Tamta doktorka předchozí kráva blbá napsala špatný čas do dokumentace. Zachvíli už se teda něco rozjelo. Byla jsem stále otevřená na 2cm. Dali mi tedy tabletu prostaglandinů a čekalo se. To bylo v 23.2 v 9:00. Zachvíli s emi rozjeli kontrakce jako prase. Ale to bylo něco neskutečného. Byly to hned ze začátu ty nejsilnější kontrakce jako těsně před porodem s intervalem po jedné minutě a postupně se interval ještě skrátil. Vydržela jsem dlouho, ale pak už to prostě nešlo, hrozně jsem prosila o něco na bolest, ale bylo mi řečeno, že to můžu dostat až na porodnim sále a tam se jde při pravidelných kontrakcích a otevření na 3 cm a to já pořád nebyla. Ty bolesti byli šílené, několikrá tjsem tam pak omdlela. Ale všem to bylo fuk. Starali se tam o mě hlavně ostatní maminky z čekatelského pokoje. Vodili mě dosprchy a přemluvali personál at semnou už proboha něco dělaj. Byl to fakt horor. PO deseti hodinách jsem tam omdlela takovim způsobem že mě konečně po celim dni vyšetřila doktorka a prohlásola, že zhruba ty 3 cm tam jsou a šla jsem na přípravnu a pak na porodní sál. Tam mě ot hodně potěšilo, protože personál byl jeden na čekací část a uplně jiní lidé na porodním sále. Doktor se na mě podíval a říkal že nechápe co tam semnou tak dlouho prováděli, že je to okamžitě na císař, že dítě se dusí a já jsem na pokraji sil. Dal mě na monitor, sestřišk amě vycevkovala a anestezilog mi píchl epidural. Muselo se prý chvilku počkat, protože operační sál byl plný. Nojo, ale asi po tom epidurálu, jak jsem byla chvilku jen s přiměřenýma bolestma tak jsem se najednou hrozně rychle otevřela na 9 cm a začala jsem samovolně rodit. Oni na mě at to prodýchám, ale tělo mě už neposlouchalo a začalo samo tlačit. Takž ezměna rodíme normálně. Najendou se ale odevčat vynořilo spostu doktorů a hned volali pediatra at je přítomen kdyby něco. Stčili mi do dělohy nějákou sondu, že měří okysličení dítěte a hned si pediatr zavolal at mu kousek přisunou resuscitační vozík. No já byla na mrtvici. Tlačila jsem jako šílená. Taky mi potom říkali, že už dloho neviděli někoho tak vyčrpaného tak skvěle silně tlacit. Vytlacila jsem Toníka v rekordnim čase pár minut. Byl přenošený takže bez mázku a dlouho bez vody takže suchý jako troud. Jak sem zběsile tlašila hooodně jsem si potrhala pochvu a asni nastřihnout mě nestačili, takže i spodek mám jak řešeto. Po tom co toníček se narodil se na něj všichni vrhli a hned ho odnesli, martin běžel za nima a prej ho rozdýchávali a něják divně mu mačkali hlavu. Pak ale naskočil a byo to v porádku. Už to zkrátim: Mě zašili, opečovali a protože na 6tinedělí nebylo místo dali mě na rizikové těhotenství a toníka na šestindělí samotného. Viděla jsem ho až druhý den odpoledne, dřív jsem nebyla schopná za ním dojít. Pak jsem tam den chodila jen na kojení a druhý den mě přemýstili na 6tinedělí, jen teda na pokoj bez miminek a nosili ho jen na kojení, ale mě to upřímě řečeno vůbec nevadilo. Stejně bych se o něj po té hrůze nedokázala postarat. Toníček vypadá, že bude i bez následků. Jen se hodně báli infekce z plodové vody, jak jsem na začátku nedostávala vůbec t aantibiotika, ale je to silnej kluk takže to zvládnul v pohodě. Mě příjde, že je v pořádku tak jen doufám, že to fakt nebude mít následky, ale říkali, že spíš ne....Tak jsem asi trhla ekord v delce příspěvku co

...porod mého malého zázraku...

Ahoj holky, před pár dny byli Filípkovi čtyři měsíce a já se konečně dostala k tomu abych vám napsala jak přišel na svět. Měla jsem rodit v podolí a termín jsem měla 20.10.2009 Už od prvního příchodu do prenatální ambulance se mi podolí zošklivilo, měla jsem špatnej tlak, trochu zvýšenou bílkovinu v moči a divnej pocit vůbec. Čekárna v podobě dlouhé chodby a asi 30 maminek mi připomnělo slova mý gynekoložky,, že podolí je továrna na děti“ ,po mý zkušenosti určitě, žádnej osobní přístup, prostě jak na běžícím pásu. Pak jsem se dostala do ordinace k nejmenovanýmu panu doktorovi, který na můj pozdrav odvětit : a vy máte co za problém?!? ,potom mě vyšetřil takovým způsobem, že jsem zatínala zuby bolestí, hold osobní přístup… Ale abych moc neodbočovala, 19.10.2009 jsem se probudila v šest ráno s mírným tlakem v podbříšku, už zase sem si říkala, lehla si do vany a snažila se relaxovat, když ale ani po půl hodině nepřecházely začala jsem být nejistá, vylezla z vany, udělala snídani a jen tak ze zvědavosti si udělala test na plodovou vodu, krve by se ve mně nikdo nedořezal když jsem zmodrala úplně celá. V tu chvíly jakoby bolesti zesílily a já začala panikařit :( Mezitím se vzbudil přítel a já na něj jen tak okrajově křičím ze záchodu, že ze mě teče plodová voda, začal pobíhat z kuchyně do obýváku a zase zpátky, pak se zastavil a začal křičet: ,,vždyť já vůbec nevím co mám dělat“, musela jsem se smát, poprosila jsem ho ať mi dobalí tašku do porodnice a tak mi začal vyndavat věci který tam byly a dávat tam jiný, naprosto nepotřebný, hold tatínkovo první dítě :) Auto nemáme a bydlíme 30 kiláků za Prahou, takže volá taxíka, když mu slečna řekla, že poblíž nikoho nemá, že nejdřív za hodinu, začalo se dělat zle mě, ohnutá, opřená o sušák, neschopna jedinýho pohybu mu říkám, prostě to zařiď!!! Za dvacet minut byl taxík před barákem, sukám se do něj jak můžu, přítel jde dát tašku do kufru, v tom se mě ptá taxikář jestli je to jeho první dítě a já na to jak jste to poznal? A on že se přítel snaží už dvě minuty otevřít kufr od auta :) Zlato se vrátil se slovy, že mu nejde dát kufr do tašky a to už jsem měla s řidičem výbuch smíchu. Do podolí jsme přijeli a já měla kontrakce po třech minutách, vzali mě na monitor, pak přišel doktor, ať si vylezu na křeslo, říká trochu to zabolí. Zakřičela jsem bolestí a on mi povídá, ale prosim vás, vždyť tam byly jenom dva prsty, co budete dělat až tam bude celá hlavička a s ironickým výrazem ve tváři odešel, krev jsem měla až u kotníků a sestřička mi říká ať se utřu, oblíknu a že už půjdeme na porodní sál. Perfektní začátek. Porodní sál byl krásnej moderní, sprcha, míč, cd, ale mě to bylo ukradený, po zákroku toho pitomce jsem se kroutila bolestí čím dál víc. Vybalte si, oblečte si něco pohodlnýho a za chvíly přijdu udělat klystýr, sem se netěšila :(, teplá voda, kterou domě páčila jak se dalo mi opravdu nedělala dobře a jak se za ní zavřely dveře už sem běžela na záchod… V tu dobu mi už začínaly pekný bolesti a já jako prvorodička jsem byla neskutečně vyděšená, bolest se mi začínala zdát nesnesitelná, některou kontrakci jsem si zakřičela až přišla sestra a když mi řekla, nekřičte maminko, to si nechte na porod,že tak dvě třetiny mám za sebou, chtěla jsem utíct, chtělo se mi zvracet, prostě děs, klepala jsem se po celém těla a ta třesavka nešla zastavit. Navíc mi odmítly dát epidurál s tím, že mám nějakou infekci, dostala jsem kanylu do žíly, přítel celou dobu seděl u mě a po každý kontrakci mi zvlažoval rty, to jediný mě uklidňovalo. To že mi kanylu s léky proti bolesti píchala sestra čtyřikrát a pokaždý mi po chvíly praskla žíla a celý obsah mi vytvořil na ruce bouli jak tenisák moc rozvádět nebudu. Po čtyřech hodinách pro mě nezkutečných bolestí, se otevřely dveře, vchází dva doktoři, asi tři sestry, pořád koukaj na monitor a já nechápu co se děje, to že se malej přidušoval se mi nikdo neobtěžoval říct, to jsem se dozvěděla až z lékařský zprávy při odchodu,najednou začali pobíhat sem a tam, z lehátka udělali porodní a začali mi říkat kdy mám tlačit, jenomže já už neměla moc síly, ale i tak jsem tlačila ze všech sil, křičela bolestí a myslela si, že to, co se dere ze mě nikdy ven nedostanu… Nezažila jsem takovou bolest, poslední tři kontrakce, kdy mi sestřička zarejvala loket do břicha si pamatuju jen matně, pak přišla obrovská úleva já byla ráda, že to mám za sebou,Filípek se narodil v 15:35, s 2920kg a 49cm,jukla jsem na novopečenýho tatínka, který dojetím brečel. Později mi říkal, že jeden doktor měl v rukou ty velký kleště a říkal ostatním, tak ještě jednou a pak kleštěma, to si já už nepamatuju :( To malý fialový, ulepený stvoření mi položili na hruď, čuchla jsem k němu a voněl jak zkyslý mlíko :), ale byl to zázrak. Pak se šel vážit měřit, očistit a dostal ho tatínek do rukou. Na mě čekalo šití a ikdyž to bolelo dost, oproti tomu co předcházelo to byla procházka rájem. Prcka jsme měli asi půl hodinky u sebe a nemohli se vynadívat, pak ho odnesli a já jsem si pal mohla dopřát několik hodin odpočinku, kdy jsem zhltla celou čokoládu a vůbec vše co mi přivezli. Odváželi mě ze sálu a zřízenec mi povídá,, tak co maminko, kdy bude druhý?“ Myslela jsem že seskočim z toho lehátka a dám mu co proto :) První noc sama na dvoulůžáku, zařízeným aby se neřeklo, v noci sprcha, nemohla jsem spát, jak moc jsem se těšila na toho mrňouse. Bohužel přístup sester na oddělení mě rychle vrátil do reality, když mi ho v šest ráno přivezli na krmení, dali do náruče a se slovy tak tady ho máte zavírali dveře a byly pryč. Najednou sem seděla sama na posteli, v rukou novorozeně a nevěděla co mám dělat, bála jsem se ho pomalu dotknout a modlila se, aby se nevzbudil, to byly moje vnitřní pocity. Jinak byl ale nádhernej, blonďáček, tak malinkej, k sežrání. Kojení jsem si užila, nikdo mi nic pořádně nevysvětlil, něvěděla jak pořádně na to a sestřičky na vaší otázku reagovaly, no přece takhle, to je snad jasný ne, prostě mi dávali najevo, že je opravdu obtěžuju a co jsem viděla na ostatních pokojích, opravdu jsem nebyla vyjímka, nejednou jsem poprosila sestru, aby mi poradila jak mám toho prcka vzbudit, že mi pořád usíná u kojení, dloubla ho do žeber tak silně, že malej měl záchvat pláče, brečel asi půl hodiny a nebyl vůbec k utišení, po téhle zkušenosti už jsem se radila jen s maminkama a doteď lituju toho, že jsem tu sestru už na oddělení neviděla. První den po porodu jsem dostala k snídani tu nejtučnější paštiku co znám a dva kusy okoralýho rohlíku, to mi nepřišlo ani jako vtip, za celých pět dní co jsem tam strávila se jídlo dalo jíst tak dvakrát. Naštěstí jsem tam měla rodinu, která mě dosytosti zásobila . Abych to shrnula, narodil se mi nádhernej kluk, kterýho zbožňuji jak nejvíc můžu, porod je pro mě i po těch měsících co bolest už odezněla a jizva už srostla nadále odstrašující, podpora přítele jak po porodu, ale hlavně u něj naprosto úžasná a moc mu za to děkuju, stejně tak veškerému personálu který mě odrodil a v podstatě zachránil moje mimčo, kterýmu se nechtělo ven tak rychle. Ovšem veškerému personálu na oddělení šestinedělí děkovat opravdu nemohu, jejich snaha, nevhodné poznámky, neochota cokoliv vysvětlit, ukázat, nebo poradit mi narození Filípka opravdu znepříjemnily a kojit jsem začala pořádně až doma, kde jsem byla bez stresu a konečně v klidu. Třeba za nějaký čas až Filípek povyroste si pořídíme druhý zázrak, ale rodit v Podolí opravdu nechci a nebudu. Omlouvám se za délku, ale chtěla jsem se vám svěřit jak jsem to prožívala já :) Jinak přeju všem maminkám bezstarostný porod a spoustu krásných překvapení po něm. Držím palečky všem miminkům a maminkám zvlášť

Nelinka 22.2.2010

Ahooj holky!!! Moc všem děkuji za gratulace!! Opravdu moc - další nával štěstí po porodu:-) Zkusím se s vámi podělit o příchod našeho broučka a dopředu se omlouvám za možná delší článek.. jsem toho plná a strašně moc vám toho chci říct:-) tak tedy..V neděli ráno jsem byla v porodnici na kontrole. Tam mi paní primářka řekla, že jsem na 2 prsty,a le hrdlo je ještě poměrně vysoko a tak mám přijít v úterý.. poté bychom porod kvůli tlaku vyvolali.. Z porodnice jsme šli s manžou na procházku a pak na obídek do restaurace.. bylo krásně a mně dobře.. odpoledne si takhle sedím u Bolu a pořád mi nic není.. kolem půl páté cítím něco nepatrného v pobříšku, ale nevěnuji tomu pozornost - stahy přeci bolí:-) 16.50 byla bolest jako při měsíčkách a aza chvilku odezněla.. nic bolestivého.. jenže za 20 minut zase a tak si říkám, že si to stopnu.. no a za 20 minut zase.. tak říkám manžovi, že mě nějak pobolívá bříško, ale že to určitě budou poslíčci, ptž mě to nebolí moc.. asi 5. \"stah\" přišel po 15 minutách a pak ještě dva.. šla jsem si napustit vanu.. tam mě to nepřešlo, ael vím, že to nebylo tak pravidelné.. 10 min pak 15 min.. ael stále jsem to cítila.. pořád nic nebolelo.. po vaně jsem měla tak 3 stahy po 10 min a od 19.00 hod už pravidelně po 5 min.. bolest začala být trošku intenzivnější,ale já byla v klidu a dělala si z tpoho srandu.. při stahu jsem se smála a říkala, jaká by to byla prča.. ale že nikam nejedem, že čekáme.. a že třeba uvidíme hokej:) po 2 hodinách v 21.00 byly bolesti stále po 5 min a už bolely.. ovšem nic ve srovnání s porodníma bolestma.. přijeli jsme do porodnice a tam mě rovnou hospitalizovali.. prý ještě máme dloooouhou cestu a že mám \"spát\", že budu rodit asi až ráno.. takže manžel jel domů a že bude na telefonu.. no a teď nevím, jestli mám strašit budoucí maminky:-) ale myslela sem, že padnu.. dostala jsem šílené bolesti.. ale jen do podbříšku, což prý musí být docelého břicha..ležela jsem a chytla mě strašná únava. 5 min jsem vždy byla v polospánku a 2 min v krutých bolestech.. byla sem jak zfetovaná, jakoby napůl bez sebe.. 5 min mi byla šílená zíma a při stahu jsem byla zpocená úplně všude a myslela jsem, že mi horkostí praskne hlava.. hlavně jsem měla pořád průjem a při každém stahu strašný tlak na konečník.. měla jsem pořád pocit, že s emusím zatahovat, jinak budu rodit jiným otvorem:-) jenže pak už ze mě nic nešlo.. když jsem seděla na záchodě, padala jsem tam tou \"únavou\" pořád napůl bez sebe a pak v bolesti.. nebyla jsem schopná přejít ani do postele.. manžel mi psal sms a já si ani nepamatovala co a už vůbec jsem nebyla schopná odepisovat.. nějak jsem se dostala do sprchy na balon, ale to mi vůbec nepomohlo.. a tak jak jsem chtěla porod bez léků, ptala jsem se, jestli je něco od bol.kromě epidurálu a prý čípky, ale ty mi dají až po klystýru a na ten je času dost.. o půlnoci mi řekla, že jsme nikam nepostoupili a že je to na dlouho.. no chtěla jsem umřít (upřímně obdivuju všechny maminky, které jsou v takto hrozných bolestech dlouho) a když jsem si představila v jakém jsem stavu a že mě ještě čeká porod, tak se mi udělalo zle dvakrát tolik:-) ovšem v 1.30hod přišla PA a řekla, že jsem překvapení dne, a že jsem na 5-6 cm a ať volám manžela, že by to taky nemusel stihnout.. holky, já byla tak šťastná, ale bolelo to furt stejně a víc:-) manža přijel za 15 min a já už byla na sále.. od té půl druhé mi tvrdlo celé břicho.. klysýr mi nedali, ptž to bylo tak rychlé, že by to mohlo ohrozit miminko (myslím, že ani nebyl potřeba - tělo si řeklo samo už při stazích:-).. ve dvě mi praskla PA vodu a šlo se na to.. tlačte tlačte a já pořád necítila žádný \"pohyb\", že něco leze.. byla jsem z toho nešťastná a najednnou mi říkají - maminko, zatlačte nám na ramínka.. to mi dodalo takovu sílu, že malá byla hned venku:-) já byla k.o., ale vím, že jsem se ptala, jestli je to fakt holka a PA mi to říkala asi 3x než jsem ji vnímala:-) takže cca 20-25 min.. pak mi ten uzlíček dali hned na břicho a já vůbec nevěděla, co mám dělat.. to se nedá popsat.. zas mám slzičky, jak to píšu:-)měla jsem toho fialového a kluzkého drobečka na sobě a nemohla jsem uvěřit, že je to \"ona\"!! Že před chvilkou byla v bříšku a teď ji doopravdy držím!! Je moje a křičí a já ji konečně držím a dotýkám se jí!!! Na tu chvíli jsem vůbec nevnímala okolní svět.. ani nevím, že jsem rodila nějakou placentu. jen zdálky jsem slyšela manžela, jak se směje a že tomu taky nemůže uvěřit.. PA mě chválily - nevydala jsem ani hlásku a to mě hrozně povzbudilo a byla jsem pyšná i na sebe:-) myslela jsem na Nelinku, že musím být statečná a pomoct jí, co nejrychleji to půjde ..pak to naše štěstíčko odnesli, manžel šel taky a na mě se vrhla paní primářka.. šila mě asi 20 minut, skoro do 3.00 hod.. malá mi nakonec dala hodně zabrat.. venkovní stehy jsem měla jen 2, ale hodně vnitřních.. nenastřihávaly mě, asi mě tak poničila Nelinka.. to bolelo teda šíleně a to mě i opichávala.. maličká tam nebyla, takže jsem vnímala moc dobře:) pak se vrátili mé dvě srdíčka a byli jsem spolu všichni až do rána - měla jsem pokoj s manž.postelí, tak jsme mohli být spolu.. teď 5 dní po porodu si už říkám, že to byl vlastně super porod.. na bolesti jsem zapomněla hned druhý den a třetí už jsem si ani nepamatovala, jak moc to bolelo.. kdybych necítila pořád hodně to šití, ani bych nevěděla, že jsem rodila.. Holky, stojí to za to!! Stojí to za mnohem víc!! Sice mi pořád nějak nedochází, že je moje.. jako by byla půjčená - tak moc je to neuvěřitelný, ale je to krása.. a až se na mě poprvé vědomě usměje, asi to nerozchodím:)

můj porod

Chodím se sem často dojímat porodama. O svém porodu jsem už dřív sepsala povídání a když už jsem ho sepsala, tak jsem si ho vložila do blogu. Já nedokážu nic popsat pár větama, a to ani, když se hodně snažím..

bolest

Holky, mám takovej (asi dosti blbej) dotaz. Jak dlouho po porodu vás bolel spodek? Já jen, že já už mám 12 dní po porodu a pořád mě bolí. Ne nějak hrozně, spíš takovej tlak, ale stejně je to nepříjemný. Jsem čekala, že se to zahojí dřív

Příchod Filípka :o)

Na konci těhotenství to nebylo takové růžové, takže jsem od podnělí ležela na rizikovce, kde mi v úterý dali prášek na vyvolání a dostala jsem dvakrát transfuze. Ve středu ve 4:15h mi praskla voda, ale nebyla jsem vůbec otevřená, Filípkovi se nějak nechtělo ven. No, a pak jsem se zase začla strašně rychle otvírat (najednou se mu zase chtělo rychle ven), a když už jsem byla otevřená úplně, tak zase nebyla sestouplá hlavička (nějak si to zase na poslední chvíli rozmyslel a nechtěl opět ven). Musela jsem ve stoje prodýchavat kontrakce, hrůza. Asi hodinu jsem tlačila, myslela jsem, že umřu, vytlačila jsem ho z posledních sil. Malej se narodil v 8:49h, takže to bylo celkem rychlé, ale hrozné. Ale ta šílená radost, že už to mám za sebou. Přítel se na malého nemohl vynadívat, pořád ho fotil a usmíval se na něj. Bylo to úžasné. Po porodu jsem stále krvácela, tak mi dělali ultrazvuk a zjistili, že mám krevní sraženiny, takže kyretáž. Skejsla jsem kvůli tomu na sále až do 14h. Jsem ráda, že jsem měla u porodu přítele. Byl mi strašnou oporou. V nemocnici jsme byli týden, protože jsme chytli silnou žloutenku. Personál tam byl strašnej, byla jsem šíleně psychicky zdeptaná. Tak jak byli parádní při porodu (doktorka mi vše řekla....jak dýchat, jak tlačit, že mám zavřít oči, prostě parádička), tak na šestinedělí děěěs!!!!

očistky

Ahoj holky, prosím vás, jak dlouho mají trvat očistky? Mám měsíc po porodu a pořád ze mě něco teče :o/ občas krev občas jen to žluté, ale nic mě nebolí, tak nevím, jestli nemám jít k doktorovi, myslela jsem, že to přejde rychleji nebo je to normální?

Ja bych se jen chtela vas maminek zeptat jestli nema nektera z vas zkusenosti s porodnici v Benesove...?!Diky