Můj POROD - nové diskuze

Nikolka 26.5.2010

Ahoj holky, tak maličká teď sice nespinká, ale zatím kouká celkem v klídku z lehátka, tak snad mi dovolí konečně popsat, jak přišla na svět.Všechno to začalo 25.5. (9 dní před TP) kolem 5h ráno, kdy mě probudily bolesti bříška, zanedlouho jsem vypozorovala, že to přichází pravidelně po 8 minutách. Nějakou dobu jsem vyčkávala a pak to oznámila příteli, ten mi řekl, že jsou to určitě poslíčci, že to ten týden předem sedí. Tak odjel do práce, aspoň teda vyvenčil našeho pesana, a já si dala vanu, co to se mnou udělá. A vana nerozehnala, právě naopak stahy byly častější. Asi hodinku jsem si je zapisovala a kolem 10h odvolala příťu z práce a zavolala našim, ať nakopnou z Brna vrtule, že potřebujem hlídat Rossiho. Dochystali jsme věci do porodky a vyrazili ještě směr Zdeňkova práce, tam jsme zatím nechali Rossiho a pak ještě na poštu, protože jsem tam měla balíček s hudbou k porodu, kterou jsem fakt chtěla (šel pro to Zdeněk, ale nechtěli mu to dát, tak se tam rozčílil, že ať se na mě jdou podívat do auta, jak tam mám kontrakce, tak nakonec dali) a potom už konečně frčeli do porodky, na magistrále byla zácpa a mně se v autě zvedal žaludek. V porodce na příjem, natočili mi monitor, sestra se při tom vyptávala na nějaké věci a pak mě vyšetřila doktorka se slovy, že ano, že to vypadá na porod, tak že nás přijmou na sál. Kolem 12:30 už jsme si s příťou lebedili na sále, mě za chviličku čekala kapačka (pozitivní streptokok) a klystýr. Kontrakce byly pořád tak stejné, daly se v pohodě vydržet a já jsem se stále ještě usmívala. Přesto mně byla příjemná teplá sprcha a míč. Když mě později PA vyšetřila, mimi bylo stále vysoko a neotvírala jsem se, tak jsme čekali a čekali, dostala jsem další kapačku a potom dokonce ještě i jogurt, protože to vypadalo na dlouho. Už jsem se tam nudila, a tak jsme s příťou začli hrát piškvorky, vydržela jsem snad 4 hry, bolesti už byly silnější a já začínala být unavená. V 19h se vystřídaly PA, i po vyšetření nové PA stále nic. Zase jsem střídala sprchu, balón, příťa chvilku masiroval záda, už jsem měla v sobě třetí kapačku. Byla jsem unavenější a unavenější, až jsme se s PA kolem 22:30 dohodly, že mi píchne injekci, která ty bolesti buď potlačí a já si odpočinu, nebo se to rozjede. A světe div se, ono se to rozjelo, ležet jsem opravdu nevydržela, tak jsem chodila, už to moc bolelo, prodýchávala jsem jak šílená, snad proběhla ještě další sprcha (úplně si to nepamatuju), ve které jsem usínala. PA mi praskla vodu, fakt si přesně nevybavuju, jestli to nebylo ještě před tou sprchou, kontrakce tím ještě zesílely, chtělo se mi u nich už brečet. Cítila jsem tlak na konečník, chtělo se mi tlačit, Zdeněk zavolal PA - najednou rychlost, jsem otevřená na 9 - chceme epidural, ale je na něj pozdě. PA mě dala na monitor, zvládat kontrakce při něm bylo opravdu těžké, bylo mi na zvracení, až jsem se při jedné fakt pozvracela, přítel mi statečně držel pytlík. Další vyšetření - jsem na 10, můžu si přitlačovat. No a za chviličku už byla hlavička sestouplá tak, že jsem měla začít intenzivně tlačit. To už byla na sále krom PA i její asistentka a doktorka sledovala porod jen zpovzdálí. Po pár zatlačeních už jsem nahmatala hlavičku, byly tam vlásky, Nikolce stále sledovali ozvy, ale byla v naprosté pohodě, pak už jen ramínka a poslední zatlačení a slyším křik a cítím teploučký uzlíček na břiše, pláču štěstím, nepopsatelným štěstím. Nedokázala jsem tomu uvěřit, prožila a stále prožívám zázrak všech zázraků, kterým je naše princezna Nikolka narozená ve 2:33 s váhou 3650g a mírou 50cm. Nechali jsme dotepat pupečník a pak Nikinku ošetřeli za tatínkova natáčení, zabalili ji a ještě další 2 hodinky jsme na sále prožívali ten neskutečný pocit štěstí. Donesli nám k tomu i nějaké občerstvení, ale já nespustila oči z naši berušky.Co se týče mě, tak jsem Nikolku porodila bez nástřihu i bez natržení. Paní doktorka pouze po porodu placenty a vyšetření udělala pár kosmetických stehů mimo hráz, kde byly nějaké oděrky.Následoval pobyt na oddělení šestinedělí, kde se bohužel u maličké rozjela žloutenka, byla pod lampou a nemohla jsem ji mít u sebe, jen co 3h na kojení. Hrozně mě to bolelo a několikrát jsem to v porodnici obrečela, i se nám to tam o 2 dny protáhlo. Teď už vím, co znamená starost o vlastní děťátko a je to snad to nejintenzivnější, co ve svém životě prožívám.Obrovské dík patří novopečenému tatínkovi, protože Niki jsem na svět nepřivedla já, Niki jsme na svět přivedli my oba, klystýr, zvracení, podpírání ve sprše, drcení ruky, tím vším a mnohým dalším si se mnou prošel a ještě se mě stále ptal, co pro mě může udělat, Zdeněčku děkuju, věřím, že Nikinka je pro tebe maximální odměnou.Tááák, psala jsem tento příspěvek poměrně dlouho, Nikolka už dávno není v lehátku a nekouká zvědavě na svět, ale spokojeně usnula v mé náruči, miluji ji nadevše na světě.

Bronička 26.5.2010

Tak jsem se k tomu snad konečně dostala. Uvidíme, jestli malá vydrží spinkat aspoň ještě chvíli, abych vám mohla popsat, jak jsem ji přivedla na svět :-)Kde bych začala. Tak asi snad tím, že jsem i po prognózách, že porodím předčasně, musela jít týden po termínu na vyvolání. Je to takové zvláštní, když den před tím sedíte a přemýšlíte o tom, že na druhý den určitě přivedete dítko na svět. Měla jsem strach? Samozřejmě, ale jednou porod přijít musel a tak jsem 26.5. nastoupila do porodnice. No moc jsem se nevyspala, co vám budu vykládat.Do vsetínské porodnice jsme přijeli i s přítelem o půl osmé. To, že se našim, kteří nás tam měli vést, pokazilo auto a my museli schánět někoho jiného, byla jenom taková perlička. Nakonec jsme dorazili, sestra si mě odvedla, převlékla jsem se a šli jsme na porodní oddělení do \"čekárny\". Tam jsem dala přednost pokoji s velkou vanou namísto televize. Poté mi byl zaveden čípek na vyvolání porodu. Asi po hodince se ozvali první stahy. Bylo to jako lehká menstruační bolest. Říkala jsem si, že jestli to bude podobně, zvládnu to levou zadní. Za dvě hodiny přišel doktor a zavedl druhý čípek. To už jsem se ale necítila nijak extra. Bolesti se stupňovaly, navíc po podání čípků jsem neměla stahy s přestávkou, ale jeden v kuse snad dvě hodiny. Sestra mi poradila ať si zajdu do sprchy. Vzala jsem tedy balon a šla se sprchovat. Bylo to super. Bolesti už nebyly tak strašné a mě se ulevilo. Přítel mě každou chvíli chodil kontrolovat a tak čas utíkal a utíkal a já byla čím dál tím víc unavená. Každou půl hodinu mi natáčeli ktg, u kterého jsem musela ležet, protože jsem omdlívala i při sedění. Každou chvíli chodili kontrolovat srdíčko miminka takovým mini ktg přístrojem. Už jsem si tak říkala, že by mohl být snad za chvíli konec. Pak konečně přišel pan doktor a prohlédl mě. Když mi řekl, že nenastal žádný pokrok a já i ve čtyři hodiny odpoledne byla otevřená jenom na dva cm, chtělo se mi brečet. Bylo mi řečeno, že mi za dvě hodiny prasknou vodu. Tak se stalo, ale až v sedm večer. To už jsem byla unavená, hladová a vystresovaná. Po píchnutí vody ale konečně nastal obrat a já se během další hoídiny a půl otevřela o pět cm. To byl úspěch a cítila jsem se hodně povzbuzená. Nato se stahy zesílily natolik, že jsem myslela, že to nevydržím. Nesnesla jsem na sobě ani košili co mi dali. Přítel mě celou dobu držel statečně za ruku a trpěl se mnou. Kdyby tam nebyl, tak nevím. Když jsem asi kolem půl deváté večer byla otevřená na 9 cm, přešla jsem si na porodní křeslo a tam přetrpěla další necelou hodinku. To už jsem myslela, že se asi zblázním. Chtěli po mě, ať ještě netlačím, ale nešlo to. Prostě jsem musela. Když mě sestra skontrolovala a prohmatáním mi nějak pomohla a řekla, že jdeme rodit, byla jsem tak ráda, že už bude konec, že jsem si nějak dodala odvahy. Pak už to bylo rychlé. Pan doktor mi hodně pomohl tím, že mi tlačil na břicho, přítel tím, že mě držel za ruku a i když původně nechtěl, byl se mnou až do konce. A pak, v 21:42h večer, po 13ti hodinách, byl konec a já uviděla naši holčičku. Byla nádherná, neměla sťáplý nos, ani nebyla zkrčená. Hned jak odstranili pupeční šňůru, dali mi ji na břicho. Ani moc nekřičela, jen tak na mě koukala velkýma očima. Nevěřila bych, že je to takový skvělý pocit, dát někomu život. A co na tom, že mi sestra provedla nástřih mimo kontrakci, co na tom, že mě pak museli uspat a placentu vytáhnout manuálně, protože se nechtěla odloučit, co na tom, že mě všechno bolelo a pálilo. Za to to stálo.Na pokoj jsem se dostala až kolem druhé hodiny ráno. Nevím, co mi píchli, jak mě uspávali, ale tak úžasně jsem se ještě nikdy nevyspala. Jediná potíž byla v tom, že jsem pokaždé, když jsem se pak zvedla, omdlívala, tudíž jsem malou mohla mít u sebe až po dvou dnech. Ale překonali jsme to a teď jsme spokojení a rosteme jako z vody. ááá už ji slyším, probudila se. Musím tedy jít. Holky, psala jsem to rychle, tudíž omluvte pravopisné chyby. Snad jsem na nic nezapomněla, kdybych si jeeště na něco vzpomněla, dám to do komentů :-)

narození marečka

holky já se k tomu vůbec nemůžu dostat, to konečně popsat. malej je zlatej a já se ho nějak pořád nemůžu nabažit. takže po třech dnech přenášení a uklízení, mytí oken a tak, jsem si půjčila od sousedky skákací míč, že to jako bude naše poslední šance. byl pohodový nedělní den, mě bylo super, večer u telky jsem se pohupovala na míči. připadalo mi, jako že to bříško tím dost kleslo, ale necítila jsem žádný rozdíl, tak jsem se smířila s tím, že zase nic a šla jsem si dát ještě vanu. z vany už jsem lezla a bolela mě záda. pak se mi jako zdálo, že mě začíná pravidelně bolet jakoby menstruační bolesti. tak jsem to začala měřit a koukám, že to jde po pěti minutách. nic říkám si, jdu dolů, lehnu si na gauč. než jsem tam došla tak už to šlo po dvou minutách. tak říkám martinovi, že asi mám bolesti a že teda asi pojedeme. koukal dost překvapeně. tak jsme vzali tašku, pomohl mi se obléct a vyrazili jsme. bolesti se dali v klidu prodýchat. přijeli jsme do porodky, po jedenácté v noci. naměřili mě, řekli, že je to na příjem. tak mě poslali převléct a uložit věci no a rovnou na hekárnu. během vyplnování papírů jsme změnili klučičí jméno z tomáš na marek. kontrakce pořád po dvou minutách, šlo to pěkně, dalo se to vydýchat. že prý půjdeme na přípravu, já chtěla klystýr, protože to prý prohřeje a pomůže urychlit porod. no jenže přišel zástupce primaře, že se mu nelíbí malého ozvy, které se naměřily na příjmu. takže mi dali monitor na břicho, což bylo super, protože tím pádem jsem mohla jen sedět na posteli a jediný, co jsem mohla dělat při bolestech bylo držet se prostěradla a dýchat. to nebylo moc vtipný. děsný vedro, potila jsem se k nevydržení. martin mi namáčel ručník, protože hnout jsem se nemohla. no pak, že pro jistotu, jestli má prcek dost kyslíku, tak že mu dají sondu na hlavičku. je vám asi jasné kudy. takže monitor na břiše, sondu bůhvíkde a bolesti po dvou minutách. ale doktor mě uklidnoval, že dítě je v pořádku a že když to takhle půjde dál, tak máme do třech ráno porozíno. tak to mě drželo při silách. bolesti se daly zvládnout, ale celkový stav byl dost nepohodlný. čekali jsme až budu na tlačení, protože otevřená jsem byla. takže pak když přišel pocit na tlačení, šli jsme tlačit. jo na tu přípravu vůbec nedošlo, ale já byla 4x doma, tělo to asi vědělo. na č kontrakce jsme zatlačili, doktor do mě šáhl. konstatoval, že malej už nesestupuje dál, že se ani nehnul. to teda musím přiznat, že už jsem se musela hodně soustředit, abych vůbec dokázala vnímat co říká. no a pak řekl, že malej už nespolupracuje, že se mu zhoršují ozvy a zásobení kyslíkem a že jdeme na císaře. . byla jsem ráda, že rozhodl tak rychle a nenechal mě zbytečně trápit. no takže během minuty jsem ležela na lehátku, na každé ruce mi někdo visel, aby mě napíchli, musela jsem podepsat souhlas s celkovou anestezií a císařem. rychle na sál, rychle uspat a pak už nic nevím. martin čekal venku, malýho mu přinesla prý za pár minut, všechno měl v pořádku, apgar skore super, žádný nedostatek vzduchu se nekonal, stihlo se to krásně. dali ho martinovi, řval prý jak tur a jenom hledal prso . mě vezli ze sálu tak za půl hodiny, tak mi ho martin ukázal, já nevím nic, nepamatuju si to. prý jsem mu ale řekla, at si dá malýho na holý tělo, aby nebyl sám. šla jsem na aro a až pak když mě vezli o půl sedmé - narodil se o půl páté - nahoru na pooperační porodku, tak jsem se teprve doptala jestli mám holku nebo kluka. porodnice super, malýho mi přinesli v deset na kojení, koukal na mě jak kukačka, byl strašně sladkej. pak ale prospal celý den, takže jsem ho neviděla. ale já měla sama dost. no tak hlavně, že to máme za sebou. jinak porodní bolesti se dají vydýchat. pila jsem zodpovědně maliník a jedla lněné semínko. nevím jestli to pomohlo, ale fakt to šlo dobře a rychle, nebýt toho, že mara se rozhodl, že už toho udělal dost, tak jsme to mohli zvládnout do pěti hodin od nástupu bolestí, což je myslím slušný. tak se holky mějte krásně, já se sunu do šestinedělek. bylo mi tu krásně.

Narození Maxíka

Ahojky,termín porodu jsme měli mít právě dnes-Bylo 31.5.ráno asi kolem 5.30,jsem začala mít tlak a jako by stahy v podbřišku,ale nějak jsem to neřešila,říkala jsem si,že to budou poslíčci.O hodinu později už mi to nedalo a začala stahy sledovat a stopovat.Vzbudila jsem manžela a oznámila mu,že se možná něco děje.V životě jsem ho neviděla tak rychle vstávat2,5letá dcerka zatím spinkala,tak jsme stopovali s manželem,dala jsem si koupel,ale zatím nebylo nic pravidelného.Do toho se vzbudila dcerka,moc do růžova se nevyspala,tak o to to bylo napínavější.Jak čas plynul intervaly se začaly zkracovat a nabíhat na intenzitě i bolesti,ale pořád to šlo ustat.Kolem 10.45 byly stahy po 4-6min.dala jsem si druhou koupel a stahy se upravily na 5min.byly pravidelné.Dobalila jsem tašku,domluvili jsme si hlídání,rozloučili jsme se a kolem 13hod.jsme vyrazili směr porodnice.Do porodnice jsme dorazili v 13.30,PA mě poslala převléknout,pak mě napojila na monitor a začaly jsme sepisovat příjem,manželem byl celou dobu při mně,pořád mě povzbuzoval a držel za ruku,během monitoru mi začala odtékat plodová voda a začalo se to pořádně rozjíždět.Po monitoru mi chtěla PA udělat předporod.přípravu,ale stihla mě jen vyřešit,zjistila,že jsem dost otevřená tak jsme šli hned na sál,ještě u toho vtipkovali,že jdu na sál s úsměvem,dodala jsem,že mě úsměv brzy přejde,bylo něco málo po 14.hod.a taky ano,stahy a bolesti zesílily,při každý kontrakci jsem tak trochu manželovi drtila ruku,ve 14.15 zavolali primáře,prot.jsme byli domluveni,že mě odrodí,byl překvapen co už tam dělám.Dostala jsem za úkol při další kontrakci zabrat a pořádně zatlačit,takhle jsem to zopakovala myslím asi 3x a v 14.37 se nám narodil Maxmiliánek.Malého mi na pár vteřin položili na bříško,byla to nádhera,nějaká bolest okamžitě zapomenutá.Tatínek si šel Maxíka vyfotit a mezitím mě primář prohlédl a konstatoval,že už dlouho nezažil takový porod,prot.jsem měla ani jednu trhlinku.Takže můj druhý porod byl ukázkový a jsem moc ráda.Tatínek byl úžasný,dělal mi obrovskou podporu a jsem šťastná,že byl se mnou i u druhého porodu.I personál byl skvělý.Všem těkulkám přeji taky co nejrychlejší a nejmíň bolestivý porod a ať mají miminka brzy u sebe v náručí.

Vincent 24.5.2010

Přišel k nám přesně den před plánovaným vyvoláváním, v porodnici Almeda Neratovice.Voda odtékala už od soboty večer, telefonát v půlnoci, docela nepříjemná ženská mne přesvědčovala, že nepoznám plodovou vodu od pomočení, jak jsem byla v \"ajfru\", řekla jsem jí, že nejsem úplně debilní a rozloučila se s vědomím, že nastoupíme až po změně služby, tedy druhý den.Po klidné snídani jsme vyrazili, protože začalo slaboučké krvácení, které barvilo vodu do růžova. Na příjmu mne čekal postrach porodnice, ostrý a nepříjemný MUDr.M., kterého jsme nechtěli ani za Boha.Tak jsem Vince přemlouvala, at vydrží do další služby. Celý den jsme pročekali na pokoji, vlastní legrace začala v jednu v noci. NAtočili nás a řekli, že jsme zavření, což jsem maličko oplakala, protože bolest byla veliká. Slečna asistentka nás ale uklidnovala, že to ještě může klapnout. Šli jsme do vany čekat na tatínka. Ten dorazil v půl čtvrté, kdy už ho bylo fakt třeba, střídali jsme vanu, zvracení, chození po chodbě a míč. V pět nás slečna nahmátla a byli jsme na pět, hurá! Petr mi připustil vodu, že by se rak uvařil a jeli jsme dál. V sedm změna služby a mezi dveřmi paní Milada, která když řekla, že bude mít čest chytit moje miminko, věděla jsem, že to bude dobré. Byli jsme připravení, došla jsem si na sál sama, Milada zavázala nohy, Petr se postavil proti mně a velká půlhodina začala. Rodili jsme vestoje, pak mne M.posadila dokonce na záchod, pořád jsem nechtěla Vincka pustit dolů ze strachu, že mne trhne. Po pár stazích byla nahmatána hlavička, vítězství na dosah. Lehli jsem na bok, manžel mi chytil nohu a držel ji nahoře. Fandil neskutečně, počáteční strach, že o bude ten, kdo bude omdlévat, zmizel hned jak jsem ho poprvé kousla do ruky, abych si ulevila od bolesti :)). Pak už toho moc nezbývá, jen to, že paní asistentka zahřívala hráz, aby se nenatrhla, já zvolala:\" Držte ode mne toho Mušku dál(MUdr.)!\" - aby přišla milá doktorka Jarošová. Zřejmě Milada pochopila, že doktor je pro men stejně důležitý jako ona, manžel, Vincek....a opravdu to zařídila. Po minutě hup! a obrovská úleva, Vince na prsou, heboučký a voňavý, velký kluk, s faldíky a dlouhými nehty, vystrkoval jazýček a byl neskutečně krásný. Zkusili jsme přisát, skočil po mně jako šelma :). Na pokoj jsem přišla po svých, kluci za mnou. Začal kolotoč.Jo, je to boj, ale nejsmysluplnější...

Klárka a jej deň D

Ahoj. Tak aj ja sa s vami podelím o narodenie našej Klárky. TP som mala 25.5.2010. Ako každá tehuľa, navyše druhorodička som si hovorila, že ten posledný mesiac tehotenstva by mali pre maminy s 2-ročnými prckami zrušiť, lebo to už fakt bolo náročné. No a keďže prvý pôrod bol komplikovaný a mám naň zlé spomienky, tak nejako som sa s gyndr. dohodla, že mi spravia predoperačné vyšetrenia pre prípadnú sekciu, keby aj druhé mimi chcelo byť moc veľké. tak som sa na internom dohodla, že vo štvrtok 6.5. prídem na ekg a zosumarizujeme tie výsledky. No a ejhle: v noci o 2.15 mi praskla voda o 2.45 začali kontrakcie, ktoré sa v priebehu pol hodiny ustáli v rozmedzí 3 - 5 minút. Tak sme s manželom vyrazili do nemocnice. Bola som už v 38tt, ale aj tak, tá pochybnosť, či je mimi v poriadku a vyvinuté je tam vždy, tak som nechcela na nič čakať. Po príchode do nemocnice ma vyšetrili a začali mi nanovo robiť všetky predoperačné vyšetrenia, lebo som si nestihla priniesť výsledky z interny A medzitým som čakala, stále v tých kontrakciách. A stalo sa presne to, čo pri prvom pôrode. Vôbec som sa neotvárala. Za 9 hodín, čo som mala kontrakcie, som sa otvorila asi tak na prst. A navyše, podľa toho, čo mi povedali v nemocnici, tak som mala zle vyrátaný TP. O mesiac. Podľa nich to malo byť 28.4. a nie 25.5. No super. Ked sa ma primár po tých 9 hodinách spýtal, či to ani nechcem skúsiť normálne, bola by som ho asi najradšej kopla do členka. Tak že mi teda spravia sekciu. Ked ma priviezli na sálu, anesteziologička mi spinálnu anestézu pichala na dvakrát. Napoprvé netrafila medzi správne stavce. Dobré, čo? Aspoň že sa mi ospravedlnila Ešte mi povedala, že potom môžem cítiť tlaky a ťahy, jak budú bábo zo mna vyberať. No ale ked ma narezali brucho a ja hovorím, že to všetko cítim, že ma režú \"zaživa\" tak tá doktorka mi neverila, ale ked som jej vysvetlila, že to nie sú tlaky a ťahy, ale bolesť, tak v tom momente som mala na tvári masku a uspali ma. No a tak sa moja Klárka narodila 6.5.2010 o 12.29. Videla som ju asi po 4 hodinách, aj mi ju priložili a ona sa krásne prisala a drží ju to dodnes:-))) Čo sa týka pobytu na oddelení šestonedelia, tak to by vydalo na ďalší román, ale dnes už je dobre, už je to všetko za mnou. A keďže mám za sebou 2 cisárske, tak už mám asi „pokoj“ aj od dalších tehotenstiev. Škoda. Možno ma niektoré odsúdite, ale pre mna bol cisársky rez vykúpením pri prvom pôrode a možno preto som si ho „vypýtala“ aj pri druhom. Niekto súce tvrdí, že psychika pri pôrode nehrá veľkú rolu, ale ja tomu neverím. Som totiž presvedčená, že spontánne by som Klárku neporodila a preto som volila „pohodlnejšiu“ a pre mňa jedinú schodnú cestu – sekciu. Ale myslím, že pre každú z nás je hlavné, aby sa ten drobec narodil zdravý a nekomplikovane. Klárka zajtra „oslávi“ 4 týždne života. Je to krásne zdravé dieťa a to je pre mna to podstatné. A ked je v pohode ona, tak aj ja sa cítim lepšie a telo regeneruje rýchlejšie. Vám všetkým, čo vás pôrod ešte len čaká želám, nech to prebehne rýchlo a podľa možností bez komplikácií. Pre mňa je narodenie dieťaťa najväčší dar, aký som kedy dostala, a aký kedy môže dostať každá žena. Pekný deň. Martina

Jak se z Nikvojka vyklubal Vojtíšek...:)))

Ahojte těhulky...vzhledem k tomu, že některé už to máte \"za pár\" jako to měla před pár dny ještě já, tak jsem se rozhodla, že není nač čekat a popíšu Vám to nádherné zrození naší malé prdelky...byl čtvrtek 13.5. a já jen tak celý den polehávala a s kolegyní z práce jsem si psala, že už bych to tak chtěla mít nejradši za sebou a že už jsme s taťuldou hrozně zvědaví, co že to pod srdíčkem už tak dlouho ochraňuju. A vzhledem k tomu, že my s kolegyní máme asi nějaký dar přivolávat určité věci a akce, tak ejhle...v 18:10 mi odtekla voda...taťulda se zrovna holil a jen nechápal můj obličej, když jsem se kolem něj mihla a jen tak mimochodem jsem mu řekla, že mi asi odtekla voda. Najednou stál naproti mě a jen říkal: \"To jako už?? A fakt??\" - byl kouzelný a taky trošku vyplašený, hned volal známým co už rodili kolik plodovky, že jim odteklo atd. a mě začlo být docela nepříjemný, že při každém kroku a pohybu ze mě ta voda valila, tak jsem tedy dobalila poslední kousky do tašky a vyrazili jsme směr porodnice. Tam nás v 19:50 přijali, hnedka natočili ozvy, vyšetřili a oznámili verdikt, že to zatím moc nevypadá, tak ať pošleme tatínka zatím domů a že kdyby něco tak mu budeme volat. Zatím jsem celou dobu nepocítila ani píchnutí, ale jen do asi 20:30, kdy jsem začla mít kontrakce po 5 minutách, tak jsem si šla dát 30 minutovou spršku a poté už jsem měla kontrakce co 3 minuty, takže následovalo další natočení, vyšetření a už se volalo tatínkovi, že má dojet a já šla mezitím na přípravu. Tedy takhle pročištěná jsem už dlouho nebyla. Tatínek dorazil v rekordním čase 18 minut (normálně to do porodky trvá zhruba od 25 minut a víc), já si šla dát další spršku a to už se na hodinách objevila skoro 23h a já začla mít kontrakce co minutu...pomalu už jsem měla pocit, že tam začnu lézt po zdi, když dorazila PA v 23:30 a oznámila mi, že udělají další natáčení a že jsme tak v půlce, tak jsem myslela, že ji snad mezi prodýcháváním zabiju a v tu chvíli se asi Nikvojek docela jakože hodně nakrknul a já začla mít šílené nutkání na tlačení a to už bylo těsně před půlnocí, přestala jsem vnímat čas, lidi kolem sebe, jen tatínka jak s náma dýchal a PA, která řekla onu krásnou větu: \"Jdeme rodit, vydržte za chvilku už to bude.\" S pomocí doktora jsme 3krát silně zatlačili a pak už jsem jen slyšela ten krásný dětský pláč a viděla tatínka jak si šel přestřihnout pupeční šňůru. Byla jsem jak ve snu, musela jsem se zeptat, co že se nám vlastně narodilo a jestli je ještě 13.5. a nebo už 14.5.. Takže se nám 14.5. v čase 00:16 narodil krásný zdravý chlapeček Vojtíšek s mírami 2,53kg a 47cm. Ani vám nedokážu popsat pocity, které se ve mě honily, když mi dali maličkého do náruče a tatínek se nad nás skláněl se slzami v očích...byli rozkošní oba ti moji chlapáci. Nebudu vám psát, že to nebolí, bolí - chvilku méně, chvilku více - ale výsledný efekt je ten nejnádhernější jaký může být a věřte tomu, že ač je bolest jakkoliv veliká, tak na ni ihned zapomenete. Pak nás nechali po kupě ještě 2h a poté následoval převoz na pokoj. Vše probíhalo dobře, jen jsem celou dobu po porodu pořád hrozně krvácela, takže zhruba v 11h následoval ultrazvuk dělohy a přišlo se na to, že se mi asi neodloučila úplně celá placenta a je tam stále ještě nějaká sražena, tudíž mě přesně ve 12h trošku uspali a dělohu vyčistili. Tahle komplikace mi sice způsobila, že jsem maličkého víc jak 12h neviděla, ale hlavní je, že jsme v pořádku. Tak doufám, že jsem některým z vás dodala odvahu, že se vyskytují i lehčí typy porodů, čímž si myslím, že ten můj jedním z lehčích byl, hlavně taky tím jak byl Vojtíšek malinký. Přeji vám těhulky jen ty nejkrásnější, nejrychlejší, nejpohodovější a co nejméně bolestivé porody a přeji vám, abyste měly své prdelky už co nejdříve všechny v náručí a mohly se jimi kochat a opečovávat je. Všem vám moc držím palečky

porod naší čarodějky

Ahojky, bylo 29. dubna, sem tam jsem během dne měla bolesti v podbřišku, tak jsem si říkala, že to musí přijít každým dnem.. Odpoledne proběhlo na akci na náměstí se spoustou známých lidí.. Večer už jsme byla utahaná a bolest v podbřišku neustávala, tak si říkám, napustím vanu a uvidíme, sotva jsme zapnula sprchu bolesti úúplně ustály, tak jsme si řekla, že teda půjdu spát. Namazala jsme se ještě olejíčkem proti striím, natáhla na gauč deku abych neumastila sedačku a uložila se k televizi, najednou bum- odtekla mi plodová voda.. všechno bez bolesti, prostě jen jasný signál jet do porodnice :). Klapala jsme se jako osika,než jsme dojeli do porodnice, vyměnila jsme sand 10vložek a to bydlíme asi 5min autem!! Při příjmu v 21:45 mi natočili CTG a poslali na pokoj, vše bylo v pořádku, kontrakce v nedohlednu a tak nám taťku o půl 11 poslali domů, sotva odjel, stahy se rozjeli a okamžitě po 5-7min, v 1 ráno jsme únavou žádala o něco na utlumení bolesti, dostala jsme nějaký oblbovák, díky kterému jsem mezi 5min stahy na 3min usínala :) , o hodinu později už se to rozdýchat nedalo, takže jsem lítala mezi sprchou a porodním sálem-cvičením na míči, což v těhu cvičení vypadalo děsně jednoduše, ale v reálu to prostě nějak nešlo.. asi ve 2h ráno přijela další prvorodička, tak jsme hekaly společně :) . KOlem 3h jsme byla otevřená na 4-5cm dali mi klystýr a šup zpátky na sál.. Doktor tam lítal mezi oběma rodičkama. Ke mě se dostal až v 5:15 s tím, že taťka už ani nestihne přijet, že jdeme na kozu a rodit.. tak jsme nakonec ještě volala přítelovi, ať co nejdřív přijede. Byltam sand v zápětí. Když se všechno připravilo a já konečně vylezla na lůžko mohlo být kolem 6h ráno.. Doktor mi říká, strašně pvzbudivou větu : \" budeme mít pocit že vás to rozthrá,ale nebojte, je to jen pocit a musíte dál tlačit\".. Což už jsem byla psychicky v koncích.. :( . Tlačit jsme mohla opravud jen při stazích, skončil stah, skončilo tlačení.. Malá se narodila v 6:22. A Pak přišlo na řadu šití hráze, střižení jsme necítila snad vůbec, doktor mi to opíchnul a začal šít, měla jsme pocit, že tam snad nic na znecitlivění ani nedal, a i přesto, že se snažil odvést mou pozornost jsem cítila každé vpíchnutí autáhnutí nitě.. Později jsem se dozvěděla, že jsem rodila hlavičku na dvakrát, malá měla omotanou na dvakrát šnůru kolem krku a placenta se neodloučila celá a museli ji \"zeškrabávat\".. Ale i přestu všechnu hrůzu jsem ráda, že jsem porod pežila bez epiduralu a ten malinkatý ulíček na konci toho všeho stojí za to!!!!

Uprimna ucta a poklona vsem prispevsim maminkam

Mam 9 dni do 2. porodniho terminu (odstup 8 let). Chtela jsem si precist par zazitku jinych budoucich/cerstvych maminek a nasla tenhle portal. Rodila jsem poprve koncem panevnim a ted je mimko otocene hlavickou dolu. Veci a pocity jsou ponekud rozdilne od prvniho porodu a tak jsem chtela zjistit, jak jsou na ton jine maminky. To, co jsem si tady doposud precetla, me naplnuje bezmezmou uctou k vam vsem. Nechapu, jak jste tolik neuveritelnych zazitku pred porodem a behem neho v porodnicich vydrzely a jeste v mnoha pripadech temer stastne vzpominaly.Nevim, co je to Hamilton (znam to jen jako poslicky a neznam \"hmaty\" s tim spojene) a uz vubec nechapu, jak je mozne, ze se v tak rozsirene mire pouziva protrhavani plodovych obalu, nastrih hraze a dalsi z meho pohledu nekonecne invazivni techniky.Sama jsem pred osmi lety porodila holcicku koncem panevnim prirozenou cestou a zazila prekrasny porod, protoze byl (az na 2 hodiny pod epiduralem- zavedeny byl pouze pro pripad akutniho cisare vzhledem ke konci panevnimu) prirozeny, neindukovany, nerizeny. U nas se lekari a PA snazi (tedy alespon tam, kde jsem rodila ja) o neinvazivni porod- bez zbytecnych vaginalnich vysetreni, bez protrhavani plodovych vaku, bez vyvolavacek oxytocinem ci jinymi umelymi chemikaliemi, nastrizeni hraze je vyrazem absolutniho krajniho stavu. Diky tomu jsem po prasknuti plodove vody a postupnych oteviracich kontrakci, ktere taky bolely, takze jsem po 8 hodinach a 8 cm videla jediny prisun v epiduralu, ze si clovek odpocine a nabere silu (v mem pripade na dvojite tlaceni- zadecek s nozkama a pak teprve hlavicka). Nevim, jak je davkovany epidural v Cechach, ja ho mela na 2 hodiny a pak se mel bud prodlouzit nebo vysadit. Protoze jsem se behem tech 2 hodin prestala otevirat, nechala jsem si ho vysadit a po te vse bezelo jako na dratkach. Prisly opet drsne kontrakce, ale odpocata jsem jim celila daleko pohodlneji, na kolenou zavesena o operadlo lehatka jsem se vlnila jak kocka. Pri kazdem pohybu jsem nadherne citila, jak miminko sestupuje do porodnich cest az mi bylo jasny, ze je cas tlacit. To jsem taky rekla PA, ta se jen jukla a ze jde pro primare. Zadecek se dal vytlacit relativne dobre, na hlavicku jsem potrebovala trochu povzbudit, neb to fakt byla prace, ale nejak se v cloveku ta sila sebere a tak to slo. Odmitla jsem nastrizeni hraze, takze jsem se natrhla na 1 stupen (tedy vlastne temer nic). Dite mi dali na prsa a snuru nechali dopulsovat (teprve potom jsem ji odstrihla). Nic jsem nevnimala, moje jazykove schopnosti me opustily nekde mezi vytlacenim zadecku a hlavicky, takze jsem pohlavi ditete zjistila az prostou overovaci metodou - roztazenim nozicek miminka. Je dost mozny, ze mi to rikali nekdy po vytlaceni,ale tomu jsem proste nerozumela (asi bych mela odhalit, ze jsem rodila v Norimberku- na klinice). No a z toho krasneho uzliku je ted osmileta slecna, ktere pribude za par dni dalsi prekvapeni (tedy kluk nebo holcicka). Oddeleni sestindelek jsem nastesti zazila jen jeden den a jednu noc, druhy den po porodu jsem odesla na reverz, protoze mam po nesouvisejicim drivejsim dlouhodobem pobytu v nemocnici k temto zarizenim desny odpor.Pote, co jsem si precetla nekolik nejnovejsich prispevku, jsem chtela napsat zazitek, ktery byl plny krasy a harmonie i u komplikovaneho porodu koncem panevnim. Snad je nejaka nadeje, ze se nektere veci zmeni i v pristupu u tech lekaru, kteri tak bezcitne vtrhnou do vaginy rodicky a nadelaji tam takovou paseku, ze ta z toho zacne krvacet a trpi tak strasnymi bolestmi. Je mi zahadou, ze se podavaji masove \"zrychlovaci\" tablety, kdyz je prece znamo, ze neprirozene \"rozjeti\" porodu ma za nasledek neschopnost tela rodici maminky se vcas prizpusobit mire bolesti a tim si vyrobit vlastni anestetika, ktera po staleti maminkam pomahala prekonat nekdy opravdu divoky bolesti. Snad vam prijdu jak z jine planety, ale musim rict, ze me nektere popisovane zazitky doslova vydesily, az mi zacalo tvrdnout bricho. Prala bych vsem, aby se pristup k rozeni a rodickam v Cechach zmenil a vsem dosud odrodivsim maminkam vyjadrit mou neutuchajici uctu za odvahu a statecnost, s kterou pres vsechny ty zasahy privedly na svet krasne a zdrave deti. Nevim jeste kdy, ale uz brzy snad budu moci napsat stejne krasny uplne cerstvy zazitek s druhym deckem.

Hurá na svět

Ahojte, tak jsem se konečně dostala k tomu, abych si přečetla novinky a taky se pochlubila s tím, jak se Lola drala na světlo.Bylo krátce po půlnoci, velikonoční pondělí a já se přehazovala v posteli. Nemohla jsem spát a přemýšlela nad tím, že jsem nestihla upéct beránka a kdybych teď začala, tak přítele mile překvapím. Už jsem se chystala vylézt z postele a jít na to, když jsem najednou v bříšku ucítila trhnutí jako za provaz od zvonu a objevila se první kontrakce. (Dělávala jsem si starosti s tím, jestli to poznám, ale skutečně to nejde zaměnit s ničím jiným.) Druhá přišla po půl hodině a třetí ve stejném intervalu. Přesunula jsem se tedy na přízemí do obýváku abych nerušila budoucího taťku a začala si zapisovat intervaly. Pravidelnost veškerá žádná, 8, 20, 13min... až teprve kolem šesté hod jsme se zase dostaly na pravidelných 30 minut. Hladila jsem Ještěrku a přemlouvala ji, aby vydržela alespoň do odpoledne, než se pan doktor vrátí z lyžovačky... Mezi kontrakcemi se mi dařilo zdřímnout, pak najednou bolest, honem doběhnout na záchod, protože tam se nejlíp sedělo při prodýchávání a pak zas zalehnout. Asi kolem deváté jsem si šla napustit vanu a zavolala kamarádce, co dělá PA, aby mi potvrdila, jestli je to skutečně ono. Ve vodě se kontrakce zkrátily na 9min. Vydržela jsem tam hodinu a půl a pak už to bylo nepříjemný. Když jsem se ocitla \"na souši\", tak se intervaly prodloužily na 20 min a bolest se znásobila. Vydržela jsem takto 4kontrakce a zase honem do vody. Střídala jsem takto celý den a usmívala se nad přítelovým nejistým pohledem a tím, jak je chudák vyplašenější než já. Po páté hodině jsme byly na 5min ve vodě a 10ti mimo, tak jsem volala doktorovi, že jedeme do špitálu. Když jsem zvonila ve tři čtvrtě na šest na porodní sál a ohlásila se, že budu pravděpodobně brzo rodit, slyšela jsem pobavený hlas PA, která mi říkala ať tedy počkám, že jde pro mně. Mezi dveřmi jsem jí pak sdělila jak jsme na tom s intervaly a šla se převléct. Vyplnily jsme papíry, nahlásila alergii na anestetika a šla si lehnout na monitory. Kontrakce už byly po pěti minutách a procházející sestra se mně znovu ptala na alergie. Když při další kontrakci procházela jiná sestra, tak jsem jí opět nahlásila alergii na Supracain a Mezocain a ta mě ubezpečila, že hned jak paní doktorka dokončí porod, že se na mně podívá. Před sedmou hodinou paní doktorka skutečně přišla a oznámila mi, že jsem otevřená na 6cm, že to jde pěkně rychle. Poslala mně na porodní pokoj, zavolala přítele, který do té doby nervózně přešlapoval na chodbě a dali mi klystýr. Zavolali mému doktorovi, který naštěstí bydlí blízko špitálu a ten se během pár minut objevil. Přála jsem si rodit do vody, protože díky té alergii mi nemohli píchnout anestetika a bála jsem se natržení hráze. Když mně můj doktor vyzval, abych vylezla \"na kozu\", aby mně prohlídl, byly kontrakce už po třech min a já se nechtěla ze záchodu ani zvedat. Klystýr sice ještě nezapůsobil, ale sedělo se tam tak báječně... Při prohlídce doktor zjistil, že jsem otevřená na deset a že se vana už nestihne napustit. Položili mně tedy na lůžko, napíchli žílu a šli jsme na to. Poučená babičkou, že když se u toho křičí, tak se dítě může zamotat do pupeční šňůry (mamka měla šňůru kolem krku) jsem se snažila být co nejvíc potichu. Stačilo třikrát zatlačit, a v 19:35 Ještěrka vykoukla na svět. Byl to neskutečný pocit, vidět, jak ze mně leze malý človíček, ale to jsem ještě netušila, že to náročnější teprve přijde. Lola nebyla vůbec pomačkaná, ani od smolky a vůbec neplakala. Museli ji poplácat, aby vydala nějaký zvuk, ale ani tak se jí křičet nechtělo. Taťka odešel s PA, aby viděl, jak se o dcerušku starají, mně odebrali pupečníkovou krev a vytlačila jsem placentu. Doktor mi oznámil, že mně musí sešít to, co během druhé kontrakce nastřihl. Myslela jsem si, že v porovnání se samotným porodem to už bude sranda, ale to jsem se hluboce mýlila. I když jsem alergii nahlásila asi pěti lidem, tak mi chtěli píchnout Supracain, aby mně mohli sešít. Opět jsem hlásila, že to nemůžou, že zrovna na to jsem alergická a dostala jsem anafilaktický šok, ale oni na to nedali, že to tedy zatím jen zkusí na kůži, aby viděli jestli reaguji. Reagovala jsem, ale ne na kůži. Okamžitě mně začal svědit celý obličej a přišly problémy s dýcháním. Tak mi tedy píchli nějaký jiný oblbovák, kterým zastavovali tu reakci. Potom mi donesli očištěnou maličkou. Přiložili ji k prsu a doktor využil toho, že jsem se soustředila na Ještěrku a začal šít. Vždycky steh, počkal až se nesoustředím, další steh, zase čekal... Udělal mi celkově šest stehů a to bez jakékoliv anestezie! Přiznám se, že o bolesti způsobené Lolou při cestě na svět jsem už po dvou hodinách nevěděla, ale do konce života si budu pamatovat každičký milimetr použité nitě.

Julinka

Dne 10.4.2010 v 9.25 hodin vykoukla na svět holčička Julinka. Je to malí drobíšek s mírami 44 cm a 2,26 kg.Hlavičku máme posetou krásnými černými vlásky.Maminka se již nediví, že ji celé těhulkování pálila žáha.Dne 8.4.2010 jsem byla na kontrole na gynekologii ve 38+1 týden.Tlak jsem měla velmi nízky 85/55 a byla jsem hodně utahaná. Pan doktor řekl, že otevřená nejsem a dítě bude termínové nebo dokonce bude porod vyvolávaný, tak jako u dcery Verunky. Osud tomu chtěl, že celou noc se ve mě tahle malá žížalka koulela a koulela až mi ráno v 7.00 hodin odtekla trocha plodové vody. Starší dceru Verunku jsem vypravila do 1.třídy a jelikož mě opět klesl tlak a cítila jsem se utahaná, šla jsem si zdřímnout. Po vyspinkání do 10.00 hodin mi plodová voda začala odtékat hodně a zavolala jsem si kamarádku z paneláku, které odtekla při porodu voda, zda je to ono či ne. Při první dceři jsem měla vyvolávaný porod, tak jsem si nebyla ničím jistá. Dále jsem zavolala i porodní asistentce a na základě rad kamarádky a porodní asistentky jsme vyrazizily. Do porodnice jsem jela obalená ručníky a bez manžela, kterého jsem naháněla z práce v Praze. Můžu Vám říct, že to bylo mocinky rychlé, avšak kontrakce nikde a tak nás ve Zlínské porodnici ubytovali přes noc a hlídali nás. Hlavně jsem byla vystrašená, že to manžílek nestihne, protože do večera jsem ležela na porodním oddělení sama než manžel přijel z práce domů.Jelikož kontrakce nepřistoupili ani v noci, bylo rozhodnuto, že porod bude vyvolán. Ráno jsem v 7.00 hodin dostala pilulku na vyvolání porodu a za pár hodinek byla Julinka na světě.Vše dopadlo nakonec krásně, tatínek byl u porodu a honosně se pyšnil další dcerkou, které přestřihl pupeční šňůru.Jsem moc ráda, že byl se mnou jako opora. Obě holčičky jsou podobné na tatínka. Váhově jsou dcery skoro stejné.Dcera Veronika: 5.11.2002 20.20 hodin narozena 2,28 kg a 46 cm (vlásky černé).Dcera Julinka: 10.4.2010 9.25 hodin narozena 2,26 kg a 44 cm (vlásky černé).To je konec jedné kapitolky těhulkování a začíná další kapitolka - rodičovství a výchova Julinky.

Manuální obrat

Tak ma chytil hnev keď som teraz čítala časopis Máma a já.Ide o to,že keď bábetko nieje otočené v brušku tak ho roznymi pohybmi otočí lekár rukami.Pri pohlade na fotky mi prišlo zle.Musí to hrozne bolet a zdá sa mi to drastické jak pre matku tak aj pre dieťa.Má s tím niekto skúsenosti?

Honzík

Ahoj holky, tak mám za sebou třetí porod a zase byl úplně jinej. Termín jsme měli 27.4. a v pondělí 29.3. v poradně mi dr. řekl, že je vše ok, že mimi hezky drží, to ale netušil, že náš Honzík si to pomašíruje na svět skoro o 4 týdny dříve.V sobotu ráno mě můj 5ti letý syn budí se slovy: Mami, jsi říkala, že už budeš vstávat a ten dort už je studený, tak mi ho ukroj na snídani. Jenže maminka vstala a jak si stoupla, tak ze mě začala téct proudem voda. Koukala jsem na tu louži pod sebou jako bych spadla z višně. Říkala jsem si, že to přece není možné, že máme ještě spoustu času, ale neměli. Takže jsme vzbudili i tatínka dobalila jsem tašku do porodnice a vyrazili na cestu. V porodnici mě přijali, že se zatím nic neděje a budeme čekat, jestli se to samo rozběhne a když ne, tak ráno porod vyvolají. Tak mi průběžně dávali pro jistotu antibiotika, protože jsem neměla výsledky ze stěru a točili monitor. Srdíčko tlouklo hezky, ale Honzík se nechtěl hýbat a pořád spal. Tak mi doktorka řekla, že by raději ten porod vyvolala už večer. Ve čtyři mi začali slabé kontrakce co pět minut. Sice pravidelné, ale slabé, takže žádná velká změna. Takže jsem v šest večer dostala tabletku do čípku a pak už to mělo rychlý spád. Pět minut po zavedení začaly kontrakce co dvě minuty a po 15 minutách už jsem je prodýchávala za půl hodiny přišla PA jestli už mě něco bolí, tak ji říkám, že už jo, tak mě přestěhovali na sál a napojili na monitor. Asi po další půl hodině už jsem zvracela bolestí, tak mi píchli epidurál já zavolala manželovi. Ten přijel asi za 15 minut a já prodýchala asi ještě 5 kontrakcí a šla tlačit. Malý se dral na svět takovou rychlostí, že mi ty 2 hodiny utekly jako voda. Narodil se 20.08hod. 48cm a 2,97kg. Po porodu měl trochu teplotu, tak ho zavezli hned do inkubátoru, Jinak jsme byli oba v pořádku a já jsem zase šťastnější z dalšího přírustku Přeji všem takové rychlé a pohodové porody!!!

den D

ahojky holky, tak jak jsem slíbila, tak popíšu i jiá svůj porod, aby ty, které to čeká měly trošu obrázek - jako já, která jsem četla každý příspěvek, abych si to dokázala trošku představit... V pátek jsem byla v poradně, pan doktor mě prohlédl (za celou dobu těhu to bylo podruhé). Byla jsem ten den před tím na prvním monitoru a moudrá jsem z těch grafů a křivek teda rozhodně nebyla. Pan doktor mi pi prohlídce řekl - jo jo jste otevřená, připravená hezky (bylo to v pátek 26.3. a termín jsem měla ve středu 31.3.), \"můžu Vám udělat trošku bolest?\" vyvylila jsem na něj oči a řekla jen, že pokud je to nutný tak jo. On mi řekl, \"udělám Vám Hamiltona, abych tomu trošku pomohl\" a bylo..Vůbec to nebolelo, jen to bylo trošku nepříjemný (trošku hloubš do mě vrtnul rukou). No a já se rozklepala jak osika. On mi řekl, že to bude brzy a odešel. Sestra mi řekla, že budu asi špinit a já celá rozklepaná sedla do auta a jela rovnou domů s tím, že si teda asi dobalim věci do porodky a uvidim co bude. Od té doby mě bolel spodek bříška jako při začátku menzesu... Doma jsem si hned umyla vlasy (co kdyby náhodou) a v noci jsem toho moc nenaspala. V sobotu ráno už mi bylo blbě - blbě - jako od žaludku a bolelo mě to bříško.. Už jsem přítelovi ani nedělala oběd a neměla sama chuť vůbec na nic (ani k jídlu). Přítel ve dvě odjel hrát fotbal s tím, že někdo u sebe telefon mit bude a že mi to vždycky prostě někdo vezme. Odjel a mě se přitížilo... Bylo to v nepravidelných intervalech taková trochu bolest jako když prostě dostanete menzes (neni to stejný, ale je to nejpodobnější bolest). No a pak jsem dala sprchu a pořád to nepřestávalo.. a odešla mi zátka.. (táhlý hlen a fakt hodně, takže jsem si byla jistá, že to není jen výtok, který jsem měla celou dobu těhu). No, začala jsem si psát časy, kdy mě chytla ta bolest a snažila se určit nějaký interval. Bylo to hodně nepravidelné - 16min, 5min, 2min, 10 min... a tak jsem vzala tel. cca v 16h. a napsala přítelovi, že dnes pojedem určitě, ale zatím klid, že nevím v kolik, že je to nepravidelné. Nad mé očekávání to dopadlo tak, že přítel přemlouval mně, ať raději jedem. (nechtěla jsem být z těch, koho pošlou z porodky na 3xdomů, že ještě nic neni). A tak jsem dala sprchu a v 17h jsme vyrazili. V porodce mě přijala asi 25ti letá por. asistentka, šáhla do mě a řekla, že jsem na 2 a ať si vezmu andělíčka (ten jejich mundůr) a jdu si lehnout na předporodní pokoj. (připomínám, že přítel řekl, že mě do porodnice pouze hodí a rozhodně tam se mnou nebude a rozhodně NIKDY nebude u porodu a já se tím trápila celé těhotenství!!!) Odešel pro tašku do auta a mohl se mnou na \"hekárnu\", protože jsem tam byla sama. A tak jsme tam byli a já měla na břiše napíchnutý monitor a každou chvíli měla bolesti (pořád se to dalo). Pak přítel sedl do auta a jel do meka pro něco k jídlu a nakoupil mi tatranky, sušenky a mraky jídla a pití. Bolesti se zhoršovaly a zarčaly být pravidelnější a častější..humor mě pomalu opouštěl..kolem osmé jsme dali meka (já už si jen zobla) a myslela jsem na to, že budu potřebovat energii, tak jsem vysrkla šejka, ať mám dost síly. Pak jsem začala pomalu prosit, ať mi dají něco na bolest. Epidurál se prý dá dát až když jste otevřené na 4 a já po vyšetření v 20h byla stále na 2 a to už jsem začínala být zoufalá...Pomáhalo jen sedět na balónu a dýchat jsem taky neuměla, tak se mi dělalo hrozně zle od žaludku. Moc mi toho s prodýcháváním nevysvětlili (nebo spíš já to podle nich neuměla) a tak jsem každou kontrakci zatla zuby a snažila se dýchat pomalu..Řekli, že v 22 mi dají injekci pravdy a že se to buď rozjede, nebo usnu. Dali mi injekci a přítele poslali domů. A já mezi každou kontrakcí (každé 3 min.) usnula a tím trošku nabrala sílu. Kolem 23h. přišla por as. sáhla do mě a řekla, že se to rozjelo až moc rychle, že jsem na 6 a ať volám přítele (po té injekci jsem byla jak sjetá, nebyla jsem schopna otevřít oči, do sprchy jsem chodila poslepu, na wc taky, no fakt jak přiopilá a totálně mimo a brutálně unavená). Zavolala jsem mu a šla na přípravu. Klistýr (VŮBEC NIC TO NENÍ!!!) jsem v sobě udržela přesně asi 5vteřin, protože přišla kontrakce a já musela \"s pravdou ven\". Holit mě nemuseli, protože jsem si tuto přípravu vyřešila před odjezdem do porodky doma sama. No a šla jsem na sál a tam už byl přítel v zeleném mundůrku a vyděšený jako blázen. Já si lehla a prosila ať už mi ten epidural dají... přišlo mi to jako věčnost. Přišla anestezioložka a mě přišlo, že jí to děsně trvá, všicni museli pryč, já na bok a nehýbat se (i během kontrakce, což bylo téměř nemyslitelné, ale dala jsem to!!)Pak se všichni vrátili (bylo tam asi 5lidí) vč. přítele!!! No a už mi dovolili tlačit, což bala mega úleva. Pak hrozný tlak na knečník, opravdu jak šílená zácpa a šílenou silou zatlačit... a tak jsém díky povzbudzení, že ještě 2x a bude venku dostala hroznou motivaci a přesto, že jsem myslela, že mi prasknou všechny cévky v hlavě a že podruhé už to nedám sebrala veškerou sílu a malá byla v 1.06h na světě!!!malý nástřih a při šití už jsem telefonovalababičkám, že jsou babičkami. přítel byl až na samotné \"vypuzení\"celou dobu se mnou a já před nímk smekám a hrozně moc si ho za to vážím. Malou šel až ošetřovat a přinesli mi ji společně s por. as. Holky, nebojte se ničeho, je to fuška, ale s tím se počítá a tak nepropadejte panice a až to přijde berte to tak, že to k tomu patří a že to zvládly jiné a vy to zvládnete taky!!!držím moc palečky, já na to vzpomínám ráda, těšila jsem se na porod, je to záhul, ale stojí to za to. Malá je krásná, hodná a po porodu, když Vám mimi dají na hrudník a ono Vám koukne do očí to je NEPOPSATELNÉ!!!

Druhý porod

Holky ne že bych teď po tom svym šíleným porodu chdtěla další, ale už o tom přemýšlím dlouho - jaký byl druhý porod? Kratší? Lepší? Jakou změnu jste vy samy tčeba hlavně pociťovaly?

Porod císařem před termínem

Ahoj holky, Pavlík se narodil o 4 týdny dříve, měl být 28.4. a na svět přišel 2.4. Je ale velký a moc šikovný - 49 cm a 3730g (jaký by byl v termínu?....), takže bez potíží na běžném oddělení, ne na nedonošeneckém. Ráno 1.4. praskla voda, teklo to prooudem, takže se to nedalo splést. Měla jsem už tašku sbalenou, protože již dva týdny jsem musela ležet a odpočívat, brát magnézko, takže mě to moc nepřekvapilo. Hned jsme jeli do porodnice, protože jsem měla pozitvního streptokoka ve výteru, takže jsem jela co nejdříve nasadit antibiotika. Ale nic se nedělo, žádné stahy, ani odpoledne, večer , v noci nic. Takže ráno začali dávat tableky do čípku, jednu, druhou, zas nic, kafíčko, nohy na stůl. Jen nás pořád natáčeli na monitor, co dvě hoďky a natibiotika co 8 hod. Nakonec odpoledne druhý den nasadili oxytocin kapačkou, pak ale přišel staší doktor, že raději půjdme na císaře, že to vypadá na dlouho, a předchozí porod byl císařem před dvěma lety, takže nebudeme čekat. Souhlasila jsem, porodních komplikací jsem se bála...Vybrala jsem si anestezii do páteře, protože minule to bylo v pohodě. jenže teď se anestezilog nemohl trefit, napořetí snad dobré--jenže mě to neumrtvilo, stálejsem cítila nohy, pak i řez na břiše, říkala jsem to lékaři, prý to hned zabere... Pak začali operovat, vše jsem cítila, pak jsem už křičela bolestí co to šlo...Jen jsem musela čekat 2-3 min. nez žvytáhli miminko a pak mě uspali natvrdo...no bylo to hrozné...já má ale skoliozu páteře, tak snad proto to nešlo, příště jen celkovou anestezii. tím ale nechci nikoho sta¨¨rašit, místní anestezie je šetrnější pro mimi. Teď jsme už doma, vše se dobře hojí, týden po operaci jsem já docela v pohodě, dítě v pohodě, takže si nestěžuji. Menší dítě se snáze nakojí, takže v pohodě kojíme, ne jak minule.Pa.

Jana

Ahoj holky, chcela by som Vam popisat moj treti, konecne nevyvolany, uplne prirodzeny porod, na ktory budem mat iba nadherne spomienky. Mala som dva terminy, 31.3 a 2.4. V nedelu 28.3 mi odisla hlenova zatka s primesou krvy. Odvtedy som kazdy den trochu spinila a obavovali sa aj nepravidelne bolesti, roznej intenzity. 1.4 vo stvrtok som bola na kontrole v porodnici, kde mi pani doktorka oznamila, ze som otvorena na 1 prst, ale ze porodne cesty su velmi vzadu, nasledne mi spravila velmi bolestive vysetrenie a poslala ma domov s tym, ze v sobotu 3.4 mam prist na vyvolanie, bola som z toho strasne smutna..V ten isty vecer okolo osmej hodiny som dostala ale dost silne kontrakcie, niektore som musela naozaj rozdychavat, ale boli nepravidelne, trvali tak do pol jedenastej a ja som sa rozhodla, ze na noc rodit nepojdem, dojedla som svoje oblubene tortily s kuracim salatom a kontrakcie zaspala...napodiv presli...znova nastupili az o pol stvrtej rano, to som znasala este v pohode, ale o stvrtej som uz vedela, ze sa to rozbehlo a zacali sme to merat, ale nebolo vlastne treba, lebo kontrakcie zacali prichadzat kazdu chvilku, tak kazde tri minuty, niekedy aj castejsie, este som stihla sprchu a velku potrebu, ale potom som sa uz takmer nedokazala obliect, zvyjala som sa od bolesti v aute, moj priatel isiel 160 km za hodinu, presiel cez 2 cervene..no bolo to dost dramaticke...po zaparkovani pred nemocnicou som vyskocila z auta a bezala smerom k porodnym salom, po ceste som sa zvyjala od bolesti a predychavala kontrakcie na chodniku,na schodoch, potom v ambulancii pri prijme, ledva som zvladla vysetrenie na koze, kde mi lekarka oznamila, ze som pripravena, otvorena na 5 prstov a ze ma este vyspoveda...ja som bohuzial nebola schopna spolupracovat, urobil to za mna moj priatel a po chvilke sme sa dostali do porodneho boxu, kde na nas uz cakala velmi mila PA...chcela som odmietnut napojenie na monitor, ze to nevydrzim, ale ubezpecili ma, ze to bude iba na chvilku, tak som suhlasila, nasledne mi PA oznamila, ze som otvorena uz na 8 prstov a ze mi iba pichne vodu a ideme na to...po tejto informacii sa mi neskutocne ulavilo, kontrakcie prestali byt tak bolestive, museli sme na ne dokonca cakat, vodu som nakoniec nemala, neviem, musela mi odtiect asi v sprche este doma...pomaly som tlacila a o chvilku bola moja Janka na svete, takze sa nakoniec narodila 2.4 o 5.45 rano s mierami 2650g a 48cm...porodila som 45 min po prichode do nemocnice..

Terezka

tak se nám ten porod opět nerozběhl sám, tak jsme měli nástup ve středu v 7:30 na vyvolání, přijeli jsme do porodnice natočili nám monitor a dostala jsem gel na dozrání čípku , to mi hned vyvolalo kontrakce po 2min ktere trvali už od 8:30...položili mě na hekárnu s tim , že je jim líto ale dnes to určitě nebude..to se mi protočili panenky, říkala jsem PA že jsme přijeli vlakem a jsme mimopražsky a co bude s přítelem,tak za chvilku přišla a říkala , že se na hekárnu sice nesmí , ale že příteli povolí aby tam se mnou byl cely den...ve 13 hod kdy byli kontrakce stale po 2 až minutě a strašně zesíli už jsem myslela že polezu po zdi, do toho neustale padal monitor , tak jsem se děsila co se děje ...začali se dohadovat jeden přes druheho , co dál..jeden že by to zrychlil a druhy zas že by to nechal pak za mnou přišli s tim že jsem astmatik jestli jim to udejchám a že by navrhovali císaře..což jsem okamžitě odmítla s tim že to zvladnu protože jsem chtěla aby tam byl přítel jelikož to je jeho první a poslední dítě, neustale do mě rvali injekce na zesílení a rychlejší rozjetí , tak jsem myslela že už puknu...divili se že se mi to stale zesiluje protože jsem se vubec neotvírala , nakonec tedy řekli at přítel na hodinu odejde a že mi dají na přípravnu a pak mi na sále píchnou vodu ..na přípravně jsem se neohřála ani pul hodiny, klystýr mi bohužel dát nešel protože jak mi malá tlačila na spodek tak jsem myslela , že budu brečet bolestí to jsme vzdali a šli na sál, tam mi hned v zapětí přišli dát epidural do toho mě chytilo tak šíleny nutkání na zvracení , že jsem litovala přítele jak tam sedí a kouká na to, epidural mi bohužel zabral jen na dvě kontrakce a byli jsme tam co před tim , tak mi přišli dát znovu další dávku, ale bohužel , na to mi bylo řečeno že to musí být asi těsně před porodem, PA do mě sáhla a byli jsme na 4cm ...když do mě sahla za chvili znovu tak už začala volat na druhou že jsme na 8cm a začali tam běhat a skládat lehátko, nebudu rozepisovat všechny detaily to bych tu byla do zítra...a šlo se na tlačení, bohužel jako astmatik jsem už poslední tlačení nezvladala udejchat poslední hodinu jsem už byla na kyslíku pořad čekali jestli jestli to zvladnu a byli připraveny že mi skočí na břicho kdybych to už nezvladala, nakonec jsem uspěšně terezku vytlačila sama bez pomoci, což mě hodně těšilo...přítel byl z toho na měko a měl slzičky v očích když si jí přinesl zabalenou , hodinu se tam s ní mazlil, mrzelo mě že jsem si jí nemohla pořadně pochovat , když mi jí dal na chvilku do ruky tak jsem měla co dělat abych jí udržela...no a tak se z nas 24.3. v 16:45 stali štastny rodiče už třetího dítka a konečně holčičky našeho štěstíčka personal na porodní sále byl naprosto skvělej PA byli užasny a pani doktorka co mě šila odvedla opravdu krasnou práci, byla jsem opravdu moc spokojená...přítel byl taky na jedničku, byla jsem moc rada , že mi byl takovou oporou a řekla bych že narozením naší terezky na vlastní oči z něj udělalo skvělýho tatku co si toho opravdu váží když viděl co ty žensky musí vytrpět, moc mu za to všechno děkuju

jak Fanoušek na svět přišel

Ahoj mamči, tak se s vámi jdu taky podělit o svůj zážitek z porodu. V pátek 19.3. mi ráno začaly bolesti, nebo spíš jen takový nepatrný tlak v podbřišku, tak jsem si říkala, že třeba jenom poslíčci, ale když to ani po 3 hodinách neustávalo, ba naopak bylo to o něco silnější, tak jsem si říkala, že teda třeba večer pojedeme rodit vesele jsem si mezi bolestma vařila ovocné knedlíky a kolem poledne jsem si začala pomalu zapisovat intervaly mezi kontrakcemi a délku jejich trvání, nejdřív 18 minut pak 17 a pak už na přeskáčku 10,5,3,7,11,6 atd. kolem 15,30 dorazil přítel ( který mi během dne snad 100x volal a kontroloval, jestli už náhodou nerodím )dala jsem si sprchu a když bolesti neustávaly, ale byly pořád zhruba po 5 minutách, tak jsme kolem 16:30 vyrazily do porodnice ( asi 30km daleko ), přijeli jsme, vzali mě na monitor ( bylo asi 17:30 ) a říkali, že je to na příjem, ale prý žádný kalup, pak mě prohlídla doktorka, tak jsem jí řekla, že jestli to není k porodu, že jedu hned domu, že tam nebudu zbytečně ležet jako při prvním porodu ( to jsem tam celou noc ležela s bolestma po 3 minutách a rodila jsem až druhý den v poledne ), tak mi dr. sdělila, že jsem tak na 3-4 cm otevřená a že mám jít na pokoj a zabydlet se, a pak že půjdeme pomalu na přípravu, ona že zatím odveze jednu předčasně rodící maminu do Prahy do porodnice a pak až přijede, tak že půjdeme teda rodit. Tak jsem v 18:15 dostala klystýr, chvilku chodila po chodbě ( tatík tam byl se mnou a byl mi velkou oporou ) kolem 18:50 jsem šla ještě na monitor a sestra ( nebo porodní asistentka jak se jim asi na sále říká ) mi píchla vodu a říká mi, až budete mít pocit na tlačení tak řekněte, jen si sedla ke stolu, tak jsem jí řekla, že ten pocit mám, ale že teda nemůžu pořádně rozpoznat jestli to ještě není následek klystýru tak mě prohlídla a říká, tak si zatlačte, tak jsem asi 2x zatlačila, vylezla hlavička a sestra povídá netlačte a mezi tím volala na nějakého doktora aby honem šel, že rodíme, no jo, jenže netlačte, když se vám hrozně chce, snažila jsem se to přemoci, ale nešlo to, tak jsem jí jen milostivě oznámila, že teda tlačit budu, protože to jinak nejde, no a na další 3 zatlačení byl maličký na světě, ani mi nestačili dát umrtvovací injekci před nástřihem, ale vůbec jsem ho necítila. Pak přiběhl doktor, kouká na sestru, která drží v ruce mimi, kouká na mě a povídá, tak já letím jako blázen a stejně jsem to nestihl. Takže mě vlastně odrodila ta sestřička, která byla super a moc jí děkuju a pan doktor mi udělal jen pár stehů a bylo to. Ještě jsme se zasmáli, protože se ptal jak se malý jmenuje, tak říkáme, že to bude František Josef ( po dědečcích ),shodou okolností narozený na Josefa a pan dr. se taky jmenoval František. Fakt ve srovnání s prvním porodem to byla rychlovka, ale troufám si říct, že ty bolesti ke konci i samotný porod byly bolestivější než prvně. Ale stálo to za to.

Raďulinka:)

Měla jsem kontrakce po 3min. atak jsme jeli,20:00 jsme dojeli do nemocnice kde mi praskla voda a daly mi krystýr mooc jsem se těšila že konečně porodím už týden jsem přenášela ale kontrakce se zastavily a já se neotvírala:(asi od 21:30 opět kontrakce po 3minutách ale stále jen 2cm o půl noci Davida poslaly domu že to bude na dlouho,mě píchly na bolest a na spání a řekly at jdu spát ale bohužel jsem neusnula a furt šílený blesti když jsem šla za PA řekla že má jedny ruce at si jdu lehnout(až druhý den jsem zjistila že za tu noci se narodilo 9dětí na 3 sálech)prostě na mě neměla časJá jsem celou noc nespala,nepila ani nejdela ráno jsem padala unavouod 5 mě natáčely CTG asi do 7 to už jsem tam zase měla Davida moc mě pomohl. ale Radimek měl slabý puls,daly mi infusy a když jsem se otevřela tak jsem měla tlačit ale vůbec to nešlo a Raďula stále slabý puls,nikdy v životě jsem neměla větší strach.Porod ale nepostupoval tak akutní cisař,byl to mazec běhen asi 5minut jsem ležela na sále..............potom si jen pamatuju jak mě davají kyslík. 10:15 jsem ze vzbudila na dospáváku ale neměla jsem odvahu zeptat se co mimi ale prišla Mudr. ařekla že mám krásnýho zdravýho chlapečka viděla jsem Radimka až ve 14:15 ale byl nádhernej:)nejkrásnější co jsem kdy viděla:) Byla jsem smutná z císaře že jsem nezažila ty první okamžiky Raďulky ale jsem ráda že to tak dopadlo že ho nemusely třeby křísit nebo tak..... vím ale že mohlo být všechno jinak kdyby mě daly něco na vyvolání.......... Byla jsem na pokoji z paní která měla druhý,přijela 15min.předemnou a daly ji infusi,čípek a do půlnoci porodila, nevím proč mě nic nedaly,ale hlavní je že je Radimek zdravy,to je to nejdůležitější ale podruhý budu rodit jinde!Doufám že normálně.

Rychlovka

Ahoj holky,je fakt,že skoro každá,co jsme sem vložila příspěvek jsme zrovna neměly lehký porod a tak vám sem vložím vyprávění o porodu mojí kamarádky,která rodila před 16 měsíci.Stalo se to přesně na den druhého porodního termínu,když jí doma praskla voda a tak se v klidu vypravila do nemocnice a odjela.Kontrakce se jí dostavily za hodinu,měla je po 10 minutách a tak nepatrné,že je ani nevnímala.Než se moje milá Kačenka stihla rozkoukat a uvědomit si,že se z ní stane mamka,přišel doktor a oznámil jí,že se jde na tlačení.A tak Kačka porodila přesně od prasknutí vody za 3hodiny a 20 minut Aničku.A ještě abych nezapomněla.Kačky to byl první porod.Tak doufám,že jsem tu nastávajícím maminkám zvedla trochu náladu a holky vězte,že to pokaždé není tak strašný horor.

Zrození mini Maxíka

V pondělí 15.3.kjsem byla na běžné kontrole na gyndě-doktorka říkala,že ještě nic,že je vše OK,ale že porod nebude.Ještě jsme šli s mamkou večer na pohár a já si dělala legraci,že taková kalorická bomba musí Maxíka probrat...probrala.V uterý 16.3.v O5.30 mi praskla voda,tak jsem přítelovi řekla at se v klidu nasnídá a že místo do práce pojedeme do porodky.V porodce vyšetření,že nemám kontrakce,ale voda to opravdu byla.Tak jsem se šla zabydlet na pokoj a přítel jel domů.V poledne mi přinesli oběd-ovocné knedle-tak jsem volala doktorovi jestli můžu obědvat-že prý jo,že rodit budu až někdy na noc,tak jsem mezi kontrakcema snědla dva knedle-Ve čtyři hodiny už mi bylo těžko,převedli mě na porodní box a tam mě začali monitorovat,takže jsem s nenemohla hnout a už začalo být husto,pak se jim nazdálo jak jsem malá,tak se u mě vystřídalo 7 doktoru a každý si do mně sahl a vyšetřil.Kontrakce už byly po 2 minutách,ale byl problém-neotvírala jsem se a Maxík vysokej tep,tak ho monitorovali ještě zvlášt přes nějakou sondu co mu dali na hlavu.Pořád tvrdili,že budu rodit normálně,ale já už nemohla.V šest mi dali nějaké čípky na otvírání a léky na zesílení kontrakcí-to už jsem chtěla umřít protože už jsem byla v jedné velké křeči,už jsem se nedokázala povolit a moc prosila at už něco dělají.Ještě v osm stále tvrdili,že rodit budud normálně,ale já už chtěla jenom umřít.A najednou v půl deváté příběhli všichni,že špatný a že císař-Maxík vysokej tep,já jim taky začala stávkovat a ještě jsem měla horečku a zjisitli že mám nějakej zánět v placentě a Maxík omotanou šňůru kolem krku.Tak jsem volala přítelovi,ale to už mi sestřička musela napovídat,co mu mám říct-že jdu na cisaře,aže celý druhý den ke mně nebude moct,ale na malého kouknout bude moct.No a ve 20.59 byl Maxík na světě.Já už na sále jsem pátrala jestli je v pořádku a jestli je to kluk a už tam jsem jim vyprávěla,že to bude malej motorkář.Pak jsem strávila noc a den na jpce na antibiotikách a Maxíka uzlíka mi přinesli jen ukázat na chvilku.A další noc už jsem trávila na šestinedělí s Maxíkem v náručí.Ale ještě jsme neměli vyhráno-já rozpíchaný ruce,břicho,zadek-cpali do mně antibiotika horem dolem,kvuli té placentě.A Maxík?Brutálně hubl-z váhy 2670g-už tak měl málo,zhubl pod 2400g,já nekojila-neměla jsem mléko-které mimohodem stejně nemám.A tak jsem ho dokrmovala.Nakonec po 4 dnech si dal říct a váha se zastavila a obrátila do plusu,tak nás za šest dní pustili domů.S tím,teda že musí hodně baštit,hodně ho nahříváme u topení a dokud nebude mít 3kg nesmíme ven.Ale je to prostě náš malej trpaslíček a za nic na světě bych ho nevyměnila.

Šťastný konec

Začalo to přesně o půlnoci na Nový rok.Stáli jsme s manželem a sousedy na ulici,ťukali skleničkama a mně najednou projela strašná křeč křížem.Sousedka si toho všimla a hned spustila,že už je to tady,já ovšem tvrdila,že to nic neni.Po půl noci jsme si šli lehnout a protože dva dny před tím jsem absolvovala dost nehezkou prohlídku,zakončenou natržením děložního hrdla,nevěnovala jsem neustávajícím křečím do kříže moc velkou pozornost.Ovšem,to se změnilo po několika hodinách,kdy už bolest nešla vydržet a já nemohla ani vstát z postele.Nakonec se mi to povedlo a já začala chodit po bytě a koukat na hodinky.Už mi bylo jasné,že to jsou kontrakce,ale jelikož nebyly pravidelně,manžela jsem nebudila.To se zlomilo až ráno,kdy jsem ho vzbudila,že už je to tady.Manžel nezačal zmatkovat,jak jsem předpokládala,což pro mě byla obrovská úleva.Horší to bylo se mnou,protože se dítě vůbec nehýbalo a tak jsme vyrazili do nedaleké nemocnice.Proběhlo klasické vyšetření,kontrakce mi sklouzli na 2 minuty a já se modlila,aby už to bylo za mnou.Na monitoru jsem byla hodinu,pak na porodní sál a znova na monitor,pak přišla lékařka,píchla mi vodu a řekla,že bych se už měla otvírat a dítě sestupovat,jenže to se nestalo.Byl to muj první porod a já se strašně moc těšila na miminko,manžel byl tak vynervovanej,že mi usnul u postele,ale konec dlouho v nedohlednu.Proběhlo další vnitřní vyšetření a já byla stále otevřená jen na dva centimetry,monitor byl čím dál horší,tak lékařka přistoupila k monitoru přímo přiloženém na dítě,ale do toho jsem začala ještě zvracet.V 15 hodin jsem už byla tak vyčerpaná,že jsem usínala já,ale dokonale mi probrala lékařka,která mi oznámila,že budu muset podstoupit císaře,jelikož dítě začíná kolabovat a já přestávám rodit.Okamžitě jsem podepsala souhlas a v 15.45 byla Adélka na světě.Po operaci mi lékařka oznámila,že to byl jeden z nejtěžších porodů,co si pamatuje a že jsem byla vážně dobrá.Epidurálku jsem odmítala celý porod a ještě jsem se snažila vtípkovat,abych protrhla tu napjatou atmosféru.Porod byl utrpení,ale stálo to za to.Holčička je celá tatínek a dělá nám jen samou radost.Manžel si myslel,že mě tahle zkušenost odradí od dalšího dítěte,ale mě to tak nabudilo,že chci minimálně ještě jedno.Jen si musim počkat dva roky,protože Adélka 5 týdnů po porodu málem přišla o mamku.Karta se obrátila a v ohrožení života jsem byla pro změnu já.Začala jsem tak silně krvácet,že jsem málem vykrvácela.Ovšem i to dopadlo dobře:-)

Lucinka

17.3. Jsem měla doktorský den. Ráno s malou na kontrolu na ORL a pak hurá do porodnice do poradny. Paní doktorka říkala, že jsem na dva prsty a další kontrola bude v pátek. Ještě mi udělala hamiltona a šla jsem domů. Už cestou jsem měla pár slabejch kontrakcí tak jsem myslela, že poslíčci. Doma kolem 3 jsem začla mít stahy po 20 minutách, pak po 15 a od půl 5 asi po 10. Kolem půl 8 to zas začlo slábnout tak jsem rozhodla, že do porodky nejedem. V půl 10 jsem si šla s maželem lehnout ať se prospíme kdyby přece jen. Jen jsem zavřela oči kontrakve. A za chvilku další a další. manžel sledující čas prohlásil, že jsou p 3 minutách. začal fofr a já se bála, že porodím v autě. Ještě, že je to docela blízko. Povyšetření na ambulanci jsem byla na 5 prstů, rupla mi voda tak honem na porodní sál. manžel zbaběle utekl a čekal venku. Přišlo pár hodně silnejch bolestí - byla jsem kvůli minulémi císaři pořád na monitoru. Pak už sestra říkala, že vidí vlásky, asi 3x jsem zatlačila a vypadla ze mě holčička. Bylo to tak zvláštní a tak rychlý, že jsem tomu nemohla věřit. sestra šla pro manžela a doktor mě zašíval. trochu jsem se potrhala zvenku a dost zevnitř, protože jsem měla na spodku křečáky a ty se zevnitř začly krvácet. Pár hodin jsem si poležela na sále, všude byl klid a tma. Musím poděkovat skvělé porodní asistence Lucince (shoda náhod, že naše je taky Lucinka) a panu doktorovi a vlastně všem ve FN Plzeň. Nečekala jsem takovou péči a tak skvělé doktory jak ženské tak dětské. Jediná vada - klasika jídlo, jinak naprosto super péče. Kdybych svůj porod shrnula tak to byl super porod, rychlej a díky noci i klidnej. Přála bych takhle pěkně rodit všem.

Porod naší Mařenky

Ve čtvrtek 11.3. jsem doma vygruntovala celý byt, po obědě si hodinku zdřímla a čekala celkem klidný večer.Odpoledne kolem třetí už jsem cítila slabé kontrakce,manžel přijel v pět a začali jsme pomýšlet na odjezd do porodky.Syn byl v kroužku a tak jsem se rozhodla na něj počkat aby mu to nebylo líto.Dochystala si věci osprchovala se dovařila večeři a pak už jen chodila jak hladová lvice ,kontrakce po 5minutách.O půl sedmé přišel tak jsme jeli.Jako na schvál zrovna sněžilo-odpoledne svítilo slunko-do porodky jsme dorazili o půl osmé večer,stahy po 3 minutách. PA říkala že je to třetí tak to půjde samo a zachvilku to bude.Otevřená na 2cm,udělali jsme přípravu a odvedli nás do porodního boxu.Zašla jsem do sprchy a kontrakce ustávali.Píchli mě vodu a od té doby bolesti jako blázen ,mimčo vůbec nesestupovalo a já prakticky až do porodu skákala na baloně aby slezla,jak odtíkala voda kontrakce začali být pravidelné ale tak krátké že to k ničemu nevedlo a já se ani po delší době neotvírala.Dali mě kapačku oxitocínu že určitě zabere,po hodinějsem byla pořád na pěti a tak sestra naznala že tam malá může být nějaká šprajclá vzhledem k tomu jak doposledka měnila polohy a že ještě chvilku a zavolá lékařku a půjdu nejspíš na císař.Byla pořád moc vysoko a nechtěla dolů.Nakonec kapačka zabrala a já byla na osm.Měla jsem pořád nutkání tlačit takže jsem dole trochu otekla a PA měla dost práce aby jak říkala šupla ten lem malé za ucho aby mohla ven hlavička.Mezi kontrakcema se začali malé strácet ozvi ale pak už jsem mohla cačít tlačit a natřikrát s pomocí asistentek jsem maličkou porodila.Narodila se přesně na termín 12.3. v 0.57 hod.a o chloupek jsme unikli císaři.Protože ale vyletěla jako superman -doslova lezla hlavičkou a ručičkou zároven -tak jsme neunikli šití protože mě roztrhla.Rodila jsem 5 a půl hodiny od přijetí a to si všichni mysleli jakej to bude fofr.Byl to nejbolestivější a nejhorší porod z těch tří ale jsem štastná a stálo to zato.Máme nádhernou zdravou a krásnou dcerku a dneska už vím proč my ženský tolik zapomínáme,pamatovat si tu bolest tak máme každá jenom jedno dítko a víckrát už by jsme do toho nešli.Já se taky na sále dušovala že víckrát nikdy a ted už se jenom směju a říkám -nikdy neříkej nikdy. Porodnici u Milosrdných v Brně můžu jen doporučit naprosto skvělá péče i personál. A jsem štastná že se mnou byl manžel byl moje velká opora a pomoc.Díky že jste tu esej dočetli až sem a všem vašim ratolestem do života hodně zdravíčka a štěstíčka.

venda a lucicína

8.3. jsem šla na monitor a s ním do poradny. nelíbil se, proto mne poslali na zátěžák, ke kterému vůbec nedošlo - nelíbil se ani druhý monitor . vašíkovi divně tlouklo srdíčko... okamžitý příjem na čekatelák.o půlnoci mi píchli sérum pravdy a tím se porod pěkně rozjel.v šest ráno na přípravnu, v sedm do porodního boxu, v půl osmé epidural.rodila se mnou skvělá PA, moc mi pomáhala - hlavně psychicky.asi po hodině snažení se ukázaly komplikace - venouch nesestupoval jak by měl a nerotoval správně do porodního kanálu.navíc byl (je) poměrně velikej. vždycky jsem ho s maximálním úsilím vylačila, tak zase vklouznul zpátky. dvě PA ho ze mne musely doslova vymačkat.... od císaře mne dělily minuty.....venda měl pupečník omotanej nejen kolem krku,ale i pod ručičkama - říkali tomu kšandy a kravata...apdgar skóre měl v první minutě jen 4, v pěti 7 a v deseti 9.zasekl se ramenem - zlomil si klíček a udělal modřiny po celém těle.mně roztrhnoul hráz až do konečníku - 50 minut mne šil urogynekologlog a musím říct, že odvedl skvělou práci. byla to šichta přivést vendu na svět, ale stálo to za to. 9.3.2010 v 9.20 hod. 4020g a 52cm.personál všude naprosto skvělej, až na dvě sestry - socialistické čarodějnice, které jsem převálcovala hned na začátku jejich noční služby, takže vlastně všechno bez problémů.času není nazbyt, i teď píšu s nakrmeným vašíkem na hrudníku......

Porod maximimíska

Ahoj, vkládám zde svůj zážitek z porodu císařským řezem, sama budu opět rodit za 6 týdnů, tak vzpomínám a přemýšlím, jaké to teď bude...Vašík se narodil před dvěma lety císařským řezem, měl 56cm a 4300g. Šla jsem ráno v pátek do porodky na normální kontrolu v termínu 40+0, že si mě tam převezmou k evidenci od mého gyndr. Lékař tam mi po provedení ultrazvuku řekl, že mimi je velké, odhad 4300g a už má málo plodové vody a že by doporučoval, ať už v nemocnici zůstanu přes noc, že mi druhý den vyvolají porod. Tašku jsem měla s sebou v autě (sama jsem si přijela), tak jsem tam zůstala. Při tom veškerém čekání mi začaly slabé kontrakce, jinak celé těhu nic, tak mne vzali na příjmu na monitor. No, ale koukali na mě starostlivě, až dnes vím, že monitor byl špatný a malý měl známky hypoxie. To mi ale neřekli, nechtěli mě strašit, já myslela, že už normálně začíná porod. Takže hned příjem, pořád mě natáčeli, večer kontrakce ustaly (byli to jen poslíčci, až dnes to vím) a monitor byl v normálu. Ráno v sobotu mi dali tabletu na vyvolání, pak přišly za 5 hodin zase ty slabší kontarce, mně ovšem dost bolely, a to prý ještě ani nebyl začátek porodu... A hned byl zase malý hypoxický, to mi už i řekli a po hodině navrhli císaře. Že se mám rozmyslet, že je to spíš pro jistotu vzhledemk mému věku a anamnéze...Tak jsem souhlasila, císař byl v pohodě, byla jsem při vědomí (injekce do páteře v pohodě) a hned jsem slyšela, že je to kluk, pohlaví jsme nevěděli dopředu...Jenže malého hned odnesli, byl celý fialový, pak byl den na kyslíku...Takže to bylo obrovské štěstí, že jsme se rozhodli pro císaře, nechci domyslet, co vše se mohlo stát. Manžel malého po stabilizaci stavu hned klokánkoval, fotil a vůbec si ho moc užil. Jen mně mrzí, že jsme měli potíže s kojením...Jinak po císaři tak týden velké bolesti, nejhorší bylo vždy vstát z poslete, ale já jsem byla s celkovým provedením porodu moc spokojená, tak se to i líp hojí...Byli jsme moc sťastní...Teď je mimi v bříšku podle ultrazvuku o dost menší, asi zase kluk, ale budu prý rodit normálně, tak se toho docela bojím. Musím ale vydržet, kvůli mimískovi..Stojí to za to.

Jak Daneček na svět přišel

Synáčka očekávala rodina už skoro 10 dní. Ne že bych snad přenášela (malej se narodil 39+3tt),ale na kontrole mi doktorka říkala, že to vypadá až moc dobře, cesty skoro připravené, plodové vaky napjaté...Tak jsme byli taky napjatý a zkoušeli přemlouvat a vyvolávat. Ze svý zkušenosti můžu říci, že NIC nefunguje. Až do neděle 7.3 to na nic nevypadalo, žádné poslíčky, odchod hlenové zátky, nic. Jen slabé, jakoby menstr. bolesti. Večer nám taťka prdnul na bšicho, že ho prý vypudí. Oba jsme se tomu smáli, ještě jsem měla jít v pondělí na kontrolu tlaku, už jsme s ničím nepočítali:-) Ve 2:08 mě probral pocit chtění na WC, otočila jsem se na bok a rup - začala téct voda. Tak jsem zatřásla Pájou, že jako jedeme. Prý:\"fakt?\" Letěla jsem na záchod, za mnou loužičky, když jsem vylezla, tatík byl oblečený a připravený s taškou u nohou:-) Zvládal to na jedničku, ještě se mě ptal, jestli mě něco bolí:-) V půl třetí jsme dorazili do porodky. Natočili mi monitor, doktor udělal prohlídku (otevřená na 2 cm), sestra dala klystýr a poslala mě rozloučit se s tátou, že až se bude něco dít, tak budu volat. A šla jsem do hekárny. Asi po hodině mi začali slabé kontrakce, tak jsem si je začala v klídku prodýchávat a říkala si, že to není tak hrozné. V sedm už to taková lebeda nebyla, prohlídka doktora a verdikt - 3 cm (prohmatal mě tak drsně, že jsem skučela bolestí). To už jsme si začala přát hodně rychlý porod. V devět mi točili další monitor a to už jsem myslela, že to v lehu nepřežiju (žádné ulehčení totiž nepomáhalo - ve sprše se mi tak motala hlava, že jsem sebou málem švihla a na míči jsem se skoro neudržela, jediný snesitelný bylo stát, držet se pelestě postele a prostě to vydržet). To už jsem měla kontrakce po 4 min. Pak sestra řekla, že to podle mého vzdychání vypadá nadějně a že mám zavolat taťku. Přijel za 3/4 hodiny a já si říkala, že to přeci nemůžu vydržet. Všechny bolesti mi šli do břicha. Asi fakt moc nevydržím. Nakonec jsem si řekla o epidurál. Sice na mě koukali divně, každopádně po 10 min., co Pája dorazil přišel anesteziolog. Byla jsem otevřená na 5 cm a málem nevydržela sedět aby mi ho mohl píchnout. A najednou klid. Pohoda. Slabé tlaky do zadku. Ležela jsem s minitorem na břichu, Pája mě držel za ruce a bylo mi blaze. Jediný negativný jev epidurálu byla neskutečná třesavka a infuze, kterou mi dávali vodu. Bohužel, kontrakce se mi zpomalili (předtím 3 min) a tak mi museli píchnout oxitocin (to bylo v 11 hodin). Pak už to docela frčelo. Kontrakce každé 2 minuty, tlak na konečník takový, že jsem myslela, že mi rupne zadek, na konci už jsme zase stála u pelesti a hrála si na pejska. Asi v půl jedný vydal doktor verdikt - 9 cm, můžeme na sál. Vylezla jsem na křeslo, PA mi přikurtovala nohy a doktor: až přijde kontrakce, můžete tlačit. Ha, tlačila jsem a tlačila a nic. Pak mi přestalo hučet v uších a slyším že mám tlačit dopředu, ne do zadu. No a pak se to rozjelo. Pája mi chudák držel hlavu, PA mi hupla na bříško, dvě kontrakce nic, pak přišla další, doktor mě opíchnul, nastřihl, pak pocit, že se roztrhnu a...jsem máma. Tíha ze mě rázem spadla, slyším jak prcek řve a sestru jak říká, je to blonďák po tátovi! Pak mi to slizký, krvavý nic dali do náruče. Byl nádhernej. Taťka ho pak šel se sestrou změřit a zvážit, a přinesli mi ho k prsu. Sice se nepřisál, ale byl to nádherný pocit. Pavel pak řekl, že se sice celou dobu udatně držel na nohou, ale když mu ho dali poprvé do náruče, rozbrečel se jak malej. No, zkráceně, broučka odnesli zahřít do inkubátoru, Pája to šel rozdýchat na chodbu a my čekali na placentu. Půl hodiny. Nakonec to vypadalo, že mě budou muset uspat, ale pak přišla kontrakce a byla venku. No, šití nic moc, ale hodný pan doktor mě znovu opíchl, takže se to dalo v poho vydržet. Jo, kdo to se mnou řešil v minulé kolonce, nakonec mě fakticky rodil \"můj\" doktor černoch, pan Mudr. Claudi Lewette, který byl naprosto úžasný a já jsem moc vděčná, že to nakonec byl on. Porod sice nic moc, od odtoku plodovky 11 hodin, ale lidičky, stojí to za to! Až budu mít zase chvilku čas, písnu ještě o pobytu na šestinedělí.

Odmítnout vyvolání porodu?

Ahojky, nevím jestli jsem zařadila příspěvek do správné rubriky,ale snad to nevadí. chtěla jsem se zeptat maminek, jestli je možné odmítnout vyvolání porodu jen kvůli tomu, že už jsem po termínu porodu.Samozřejmě že pokud bych měla nejaké indikace jako cukrovka anebo neco co by ohrozovalo mimi,spatný monitor atd, tak bych to podstoupila. Ale u prvního těhotenství, ktere mi vvolávali, to na mě vůbec nezabralo. Po noci, kdy jsem měla kontrakce po 5 minutach jsem se otevřela na 1cm a nakonec to stejně skončilo císařem. mala nebyla vubec prenasená, jen trosku vetsí, na monitoru vše OK. Nemate nekdo s timto zkusenost. Přála bych si rodit spontánně, normálně. Dekuju. P.

Můj porod v Pardubicích a pobyt tam

V pátek večer jsem se dívala s manželem na Slunce seno ale nevydržely jsme do konce ve 21:4é jsme si šli lehnout a ještě jsem pořádně nedolehla a v 21:45 mi praskla voda.Když jsem to řekla manželovi tak byl dřív oblečenej než jsem já došla do koupelny. Tak jsem se osprchovala a manžel mi zatím dobalil věci do porodnice. Neměla jsem žádné kontrakce jen se ze mě valila ta plodovka.DO porodnice jsme dorazily ve 22:30 hodin Tak mě udělali příjem. Doktorka mě vyšetřila to už jsem byla otevřená na 3 cm ale stalé žádné kontrakce jen pobolívání podbřišku tak se mnou sepsala správu dostala jsem YAL GEL a injekci na podporu kontrakcí a pak už jsem byla s manželem po chvíli přišli kontrakce velmi silne byla dřina to rozdíchat a tak jsme šli na sál ve 24:00 hodin tam jsem byla na monitoru a to byla kontrakce za kontrakcí během chvilky jsem se otevřená na 8cm v tu chvíli jsem už měla pocit na tlačení tak jsem se přetočila na záda a doktorka mi řekla ať si klidně přitlačím no jenže já přitlačila jednou a už koukala hlavička tak mi dali rychle podpěry na nohy a než jsem dala nohy nahoru tak byla skoro hlavička venku doktorka si tepr oblékala plášt a hlava už teměř koukala. Tak jsem začla tlačit sestra mě pomáhala s přitahovaním na břicho a druhou rukou mi na břicho tlačila a zachvilku byla malá venku:oktorka musela provést nastřižení hráze naprosto nebolestivé což se nedá říct o šití. Po narození dcery jí odnesli na ošetření a pak mi jí přinesli na přiložení malá se narodila v 00:55 hodin takže od prasknutí plodové vody za tři hodiny.Když mě šili což mimichodem dělali skoro hodinu neboť jsem byla potrháná i uvnitř tak dali malou ohřát a pak už byla jenom s náma. Manžel byl u porodu užasnej stašně mi pomohl nebyt jeho tak to nezvládnu. Co se týče pobytu tak byl naprosto užasnej strašně hodné sestry a doktoři ochotní a starostliví.Až budu plánovat další dítě tak budu určitě rodit v Pardubicích ale to je otázka delšího času zatím si nemůžu ani sednut takže na děti nepomýšlím.

krvácení

Ahoj holky, mám 4 týdny po porodu, teď necelých 14 dní už jsem měla jen takovej hnědej jakoby výtok, ale dneska jsem začala zase krvácet. Je to normální, že ke konci šestinedělí se může opět začít krvácet nebo to není v pořádku a něco se děje? Docela mě to vyděsilo...

Výška maminky versus váha miminka.

V několika příspěvcích jsem četla jak maminky které mají málo centimetrů výšky že budou mít problém porodit nebo že problematicky porodili miminko.Já osobně si myslím že je úplně jedno jak je mamina velká spíš záleží na velikosti pánve.Já měřím asi kolem 160cm a v pohodě jsem porodila dvě holky první měla 4080g a 51cm a druhá 4040g a 52cm.Jinak nevím na cem záleží.Tak holky porodům zdar a ty co to teprve čeká tak se holky nebojte oni si doktoři poraděj.

Ach jo....

Holky, tak jsem se nějak nastydla a dneska jsem měla dokonce i teplotu. Snažím se, abych nenakazila malého, ale stejně kašle a kejchá, chudinka. Ještě, že máme takovýho šikovnýho taťku a po práci se stará, abych s ním nebyla tolik v kontaktu a nenakazila ho ještě víc....

Plzeň

Ahoj Všichni tady! Mám termín v červenci,ale ještě nevím kde budu rodit. Mám v plánu, že to bude Plzeň,stajně ale musím tam dojet cca 40km. Nevím jestli mam rodit u mulače, nebo ve fakultní. Jsme prvorodičkla zatím chodím je k svému obvodní,mu dr., Nevím kdy se mám kam přihlásit. Je pravda, že u Mulače si nechávají maminky déle, protože jich tam moc nemají? Nechci být dlouho v nemocninci. Máte někdo zkušenost? Poradtě prosím díky

ještě pár řádků

Holky, ještě pár řádků k pobytu. Je fakt, že mám \"prdel\" jak řešeto od neustálých injekcí ale největší problém u mě nastal, že mi neodcházely větry. já 3 den po porodu měla větší břicho, než když sem byla těhule. Dostávala sem píchance na pohyb střev, ale nezabralo to, ani rektální hadička. prostě nic, myslela sem, že umřu, jak ty plyny tlačily na ten šev až zázrak jménem Espumizan mi pomohl, ale stejně sem byla na velké až včera v noci. Nejvíc mě štve, že se nemůžu vysmrkat, zakašlat, víc se zasmát. ale doufám,že to bude jen chvíli a budu zase normálně fungovat. Taky musím vychválit novorozenecké od. v pátek večer sem překecala sestřičku, aby mi už malého nechaly přes noc. sice říkala, že bych měla odpočíva, ale nechala mi ho Jinak mi malý v noci vůbec nespal, budil se co do hodiny já nespala přes den vůbec a v noci sem byla KO, až poslední noc, jakoby tušil, že su na dně svých sil, tak spal i víc jak 2 hodinky a já vždy na hodinu meztím usnula. Jednou v noci už to byla taková krize, když mi 3 hod. v kuse plakal, že sem v půl 3 ráno šla na novoroz. od. co s ním mám dělat, že nejde utišit. Sestřička si ho vzala a řekla, ať jdu na pokoj, tak sem se dobelhala a říkala si, jaká su to matka, když nejsem schopná se s tím poprat sama a asi mu mléko nestačí (jen mimochodem, nám sestřičky říkaly, že pokud si nebudeme vědět rady, raděj máme dojít,než stresovat sebe a mimi), po 10 min. mi ho dovezla, že hlad nemá, jen boleníčko. Byl klidný, ale pak sem ho do 6 h nosila na rukách, než cipísek usnul. ony ho sestřičky na NO zbožňují, to bylo, když sem s ním jezdila po chodbě, \"copak naše zlatíčko Květošek\" takže můj pocit z porodu a pobytu:nějak musím v sobě překousnout ten císař, prostě mě to hrozně štve a když o tom píšu tak mi tečou slzy, ale čas to zhojí. a pobyt v porodnici, tak tomu dávám 1+ Jak jsem proti veškerým \"úplatkům\", tak jak na šestinědělí, tak i na NO sem donesla velkou bombošku Mersi a kafčo a na NO ještě fotečku malého s poděkováním. A loučení bylo taky dojemný. Doufám, že se tam za pár let vrátím znovu

můj porod a pobyt v porodnici

ahojky, tak malý pořád spí, tak honem co stihnu.ve středu ráno v půl 3 mi začaly takové bolesti, ale po 5 vt. sem to rozdýchala, tak sem to neřešila, ale byly tak po 5 minutách, nemohla sem ležet, tak sem šla do obýváku. pořád si to zapisovala a bylo to hoooodně pravidelné. taky následovaly 3 návštěvy wc na velkou. Tak sem mojemu šla říct, že do práce asi nepojede, dokud se to nějak nerozhoupe. Tak sem nachystala snídani a pojedli sme, vždy sem teda musela na všechny čtyři a vydýchat. No pak to jakoby na 15 minut ustoupilo a já mojemu říkám, nic, jeď do práce a kdyžtak ti zavolám a šla sem k myčce, že tam dám nádobí. holky najednou prudká bolest, že sem vykřikla, můj seběhl z vrchu co se děje a to sem už cítila takový divný tlak a už to ze mě jelo. Teda, zvláštní pocit Musím říct, že sem byla naprosto v klidu a to nekecám, jen můj začal být značně nervní, chudáček. tak sem se doplazila na záchod a v tu chvíli se mi udělalo zle, tak honem na zem a nohy nahoru, všude plodovka. mdloba přešla a pak následovalo v pravidelných intervalech po 3 minutách ukrutné křeče. musela sem se vždy opřít o mojeho a vydýchat. tak sem seděla na záchodě a říkala mu, co má ještě zabalit. Byl vystrašenej tím, že sem to měla po 3 min. sem nebyla schopná nic, tak sem dala honem sprchu a snažila se obléct, ale fakt to šlo blbě. no a pak sme teda vyrazili. Sejít svah k autu, horor, tam mě to zastihlo asi 3x, pořád sem cítila, jak to ze mě těče. no a v autě to bylo ještě horší. Květoš valil přes město 90tkou, jen sem se modlila, abychom už tam byli. Dojeli sme a já byla z toho dýchání celá roztřesená, nemohla sem stát ani na nohách.Došli sme tam, hned nás zavedli do šatny, ať se přesleču, pak mě vzali na vyšetřovnu,a porodní asistentka mě prohlížela a volali Dr. byla sem otevřená víc jak na 6 cm. mezitím se mě sestřička ptala na takový ty různý info a já se jim tam kroutila na zemi jako tasemnice. Ale sestřičky zlatíčka, příjemné, fakt pohoda. Pak došel dr. udělal mi UTZ a váhový odhat 3600g, což je u KP už riziko a že se musí na mě podívat primář, jenže na něho sme čekali další asi 20 minut, nevím, pro mě to byla věčnost, dělalo se mi zle, tak mi pomohly sestřičky na kozu a daly mi KTG, teda vydýchávat ty kontrakce byly hrozný, neb já jich měla už po necelých 2 minutách. Pak došel primář, prohlídl mě a pak vyřkl rozsudek, určitě císař, že nebudeme riskovat. holky, mě bylo hrozně,t ak sem se těšila na normální porod už kvůli mojemu sestřička se ho ptala na kdy mě mají nachystat a on, že okamžitě, než začne malý sestupovat. tak ještě zavolali mojeho, šel se se mnou rozloučit (to sem pořád ležela rozklábená na koze) a během chvilky sem měla zavedenou cévku, kanylu a já nevím co, ani na klystýr nebyl čas. a už sem byla vedena na porodní sál. Holky to vám byla taková rychlovka, člověk tak tak stačil vnímat mezi těma bolestma co se děje. Položili mě na stůl a já dostala silnou kontrakci, jenže sem byla uvázaná a nemohla se nijak chytit, vím, že tam bylo hrozně moc lidí, někdo se mě pořád na něco ptal a já se snažila mezi dýcháním odpovídat, cítila sem, jak mi natírají pupek dezinfekcí a pak už jen vidím masku a ticho a nic. ¨najednou sem se ocitla na pokoji s ukrtnou bolestí břicha, vnímala sem z dálky asi toto \"miláčku, máme krásného kluka, měl sem ho u sebe a moc tě miluju\" pak už jen že kolem mě pořád někdo chodil a pípal tam monitor. Ale po nárkoze mi nebylo zle na zvacení, což bylo super. pak sem se probrala a sestřičky se mě ptaly co a jak, a já že to hrozně bolí a ona, že mi píchla injeci a za chviličku to poleví. nepolevilo, tak mi daly pak ještě něco dalšího. Cítila sem se jako by mě přejel parní válec. Nevěděla sem kde sem, co malý nic. ale nebyla sem schopná souvisle komunikovat a pak sem asi usnula. Asi kolem poledne /odhaduju/ se otevřely dveře a já viděla sestřičku s oranžovým vozíkem a v něm uzlíček a to byl můj prcínek, Nádherné miminečko, jen mě štvalo, že sem se nemohla hýbat, tak mi ho sestžička přiložila k prsu aby se přisál. to bylo tak krásné. jen člověk ležel jako lazar a nemohl se ani hnout. tak sem ho uvítala a pak mi ho zase odvezla a já usnula. no a kolem té čtvrté sem už vnímala normálně. Dovezly tam ještě jednu maminku po císaři a pořád naříkala, jak jí to bolí, tak sem se jí snažila ukonejšit, že to bude dobrý. (mimochodem sme tam spolem ležely do durhého dne, ale neviděly se, neb mezi náma byly stolky )pak sem si vyptala telefon a konečně mohla zavolat mojemu jak a co bylo.no a ten, že za ním došli Dr. a primář zkonzultovat tu situaci a že teda ten císař bude nejlepší, že to nechtějí risknout. a pak že seděl v čekárně, asi po min. ho zavolala sestra a tak šel do ošetřovny, kde už našeho prcíka umývali atd. a pak mu ho daly na chování. no a za mnou mohl dojít až druhý den, neb na poop. pokoji sou návštěvy zakázány. na tom poop. sem ležela do čtv. dopoledne, sestřičky ráno i ještě v tu střeu nás chodily umývat, moc příjemné, pěkně na nás mluvily a vše říkaly, fakt klobouk dolů. nikde náznak nějakého opovržení či tak. no a v ten čtv. kolem poledne mě chytly a že jdeme do sprchy, nemohla sem stoupnout, ale musela, myslela sem, že se mi břicho rozpáře. těch pár kroků do koupelny byl můj druhý porod a ve sprše sem jim omdlela, ale poumývaly mě a převedli na normální pokoj, ale stejně sem jen ležela a mohla hýbat max.. krkem. malého mě vozili pokaždé co se vzbudil, i na ten pooperační pokoj, což sem jim vděčná.a pak celý pobyt byl velmi milý, personál na šestinedělí i na novorozeneckém prostě parádní. na cokoliv sem se ptala, vždy byla milá odpověď, když sem potřebovala něco ukázat, tak mi bylo vyhověno, neustále se chodily ptát, zda je vše OK, vše vysvětlily. prostě UH porodnice je parádní a radost se tam vrátit. Žádné opovržení, nebo nějaká neúčast i přes to, že byla porodka plná, sestřičky lítaly ale na nás byly opravdu milé. DR. při vizitách taky. ¨no malý se probudil,tak zbytek písnu pak. ses se rozepsala, ale je toho tolik, co bych vám chtěla říct.¨jen ještě jednu věc na konec mých řádků- Holky, kdo chcete císaře, protože si myslíte, že je to \"pohodlnější\", tak ste naivní a nevíte o co ste přišly. Do teď mě hrozně štve, že sem nemohla rodit normálně. ne jen skrz ten pocit, ale i skrz péči teď doma.

Histerka

Holky, když tu tak čtu ty vaše porody, tak jsem to měla zlatý. Vůbec nechápu, jak jsem mohla na sále tak vyvádět, když jsem měla krásný porod. Njn, prostě histerka....Tak se opatrujte, a ať vám ty vaše štěstíčka dělají jen radost. My máme doma uřvánka, ale stejně ho moooc milujeme :o)

můj porod

popravdě, moc si na něj nevzpomínám,budˇ jsem byla oblbnutá nějakýma lékama nebo si mě tělo oblblo samo. Celý den jsem byla v naprosté pohodě, dělala jsem normální domácí činnosti, však to znáte. Večer jsme si šli s příťou lehnout a stále všechno bylo v pořádku. Vzbudila jsem se kolem půlnoci s bolestmi v podbřišku,ale říkala jsem si, že to nejspíš budou poslíčci,tak jsem šla zase spát. Ovšem pochvilce opět bolesti, trošku větší než předtím,tak jsem si říkala,že si budu hlídat intervaly. Kontrakce byly co 5minut, vůbec jsem nemohla uvěřit,že už by to mohlo být ono. Příťa se vzbudil, ptá se mě,co se děje,odpovídám,že mám asi poslíčky nebo co..Vůbec jsem do porodnice jet nechtěla,nakonec mě přemluvil. přijeli jsme ve 2.00, tam mě vyšetřili,prý jsem přijela tak tak,pořád jsem byla v pohodě,seděla jsem noha přes nohu,sestřičky se divily,že pomalu rodím a sedím si tu, jako kdyby měl jít rodit někdo jiný. Nakonec jsme přešli na porod.pokoj, dali mi kapačku,párkrát jsem zatlačila,pak si ještě pamatuju,jak mi říkají že mě trošku nastřihnou a to je vše,pak mám totální okno..Zbytek znám z vyprávění, příťa přestřihl pup.šňůru a malý byl v 6.00 na světě. Akorát jak mě sešívali,tak jsem se třásla jako osika,zima mi byla neskutečná a prý tam bylo skoro 30°C. Příťa pak musel do práce a my si spolu s miminkem jeli užívat na šestinedělku.

jak asi probíhal můj porod

malá na mě spinká notas mám na stehnoch tak vám to jak taksi popíši:V úterý odp. jsem umyla auto celé, vylux, vyleštila, nosila půlku kýbla vody i vysavač nebylo to těžké, uklidila doma, večer mě ale chytly bolesti, tak sem šla do vany, a jak sem tady psala tak prostě to co ze mě vyteklo byla hlenová zátka, bolesti neustoupily a já se o půl 11 večer dostavila do porodnice, ktg, ult. - no do 3 do rána vyšetřovaly, ale nebyla jsem ještě otevřená, nechaly mě na pozorování, bolesti byli pořád, ráno mě předělaly na 5 patro na čekačku, tak sem byla půl hodiny dr. rozhodla klystýr a jdete rodit, tak mi v 9 hod. ve středu daly klystýr jejda hnus, pak sem se osprchovala a šla na sál do boxu, bolesti byli pořád, v 11 hod. mi pichly vodu, to byla bolest hrůza, myslela sem si jak do ulice porodím na de, bolesti pořád voda odtěkala postupně, potom mi daly ve 2 hod, trošku oběda, večer mě přestěhovaly na pokoj ztlumený abych nabrala sílu na porod, měla sem přípravové bolesti ale trošku sem spala, pořád mě jen vyšetřovaly. V 7 ráno mi zavedly prášek na otevření do 9 hod. sem byla na 2 cm pak v 9 další, postupně provolnovaly cestu a odtěkaly vodu, chodila sem pořád do vany, sprchy, balon,samé vyšet. já trpěla jak svina bolesti šílené po 2 minutách ale byli krátké půl minuty, tak mi zavedly kapačku na prodloužení, jejda když to tak vzpomínám tak se mi chce brečet, pak mi propichly blány atd. celkem sem byla na 6 cm tak sem říkala ještě chvilku a bude malá venku, honem sem podepisovala protokoly o epiduralu, samý dr. kolem mě lítaly no děs, pak přišel dr. a řekl že epidural těžko, a že jak se cítím já byla tak vyčerpaná trvalo to už 2 den, zmožená i s těch van a sprch, říkala sem prostě manželovi že to nedám, pak mě dr. už litovaly i sestry, byla sem ko, nakonec přišel dr. a řekl okamžitě na por. sál akutní císař, já se ten den tak nabrečela, i ted mi tečou slzy jak na to vzpomínám, nikdy sem nic takového neměla jako kapačky atd. operace nic, vezly mě tam asi o půl 4 tam sem se svírala v bolestích, můj byl za dveřmi vyklepaný jak sirka, i já, malá se narodila 15.56 hod. já ale měla komplikace stratila sem moc krve takže sem byla 3 hodiny na sále, pak se jak taksi probírala bolest hnusná, zima, mluvit sem nemohla, vše mě bolelo, nevnímala sem, malou mi donesly ukázat já měla oči uplně rozmazané dávají do toho nějakou mastičku, na rukách 4 kapačky i krev, no v 9 večer mě dovezly na oddělení, no byl to prostě hnusný porod, kt. bych nepřála opravdu ale opravdu nikomu, ráno to vstávání hnus, no prostě psycho, můj mi řekl že bych zasloužila zlatou medaily malá se obudila tak se snad moc nepolekáte

ještě k mému porodu - otec u porodu

Jak hodně z vás ví, nebyla jsem uplně pro aby byl martin u porodu. Říkala jsem si, že bude hloupé tam před ním hekat a dávat najevo svoji bolest a buhví co tam budu provádět. Taky vim, že on jen při zmínce o krvi zbělá a jakmile jí vidí tak omdlí. Prý omdlel i v autoškole když se učili první pomoc. Prostě člověk co na sál nepatří. On ale nakonec jít chtěl a tak tam byl. Musím říct, že asi jen díky němu jsem nakonec porodila. Na té čekací části kde jsem strávila 35 hodin bý nemohl, byl ale aspon an sále. Přijel v podstatě stejně jako já tam byla přivedena z přípravny. Akorát mi napíchli epidurál a dali ještě infuzi na bolest, takže jsem byla schopná i mluvit...hned jsem mu řekla co všechno semnou prováděli a jak moc se bojim a on mě moc utěšoval, jak jsem užasná že jsem to vydžela a že už to brzo bude a ted mám tu infuzy a ta pomůže. Potom mi vlhčil obličej hadrem, což samo o sobě nepomáhalo, al emě se líbilo jak se o mě stará. A při samotném tlačení byl bezkonkurenční. představovala jsem si jak bude stát někde v rohu, celý bílý a nakonec omdlí nebo se pozvrací. A on stál celou dobu vedlě me, držel mi nohu a hlavu a povzbuzoval. Říkal jak to dokážu, jak krásně tlačim, jak už to bude, at dýchám, nebo zase at nedýchám a at nekřičim že se tim vysiluju. A potom hlásil jestli už leze hlavička. V jednu chvíli jsem tam měla takový stav - nechtě mě všichni bejt, já už jsem tak vyčerpaná, že to stejně nedokážu, jdete pryč a nechte mě tu umřít. Tak z toho mě dostal taky on. Nebýt jeho tak to asi fakt nedokážu a jsem mu za to moc vděčná. Taky díky němu vím podrobnosti, většinu věcí z toho konce mám v mlžném oparu a ani nevím že se stali, jak jsem popisovala svůj porod tak polovinu toho co se tam dělo mám od něj. Hodně z vás se divilo, že jsem schopná o tom takhle jen tak psát. Jsem moc ráda, že jsem to mohla napsat, protože mě to trápí a potřebovala jsem to dostat z hlavy někam jinam. V porodnici jsem kvůli tomu probrečela snad každou noc, pořád jsem si v hlavě omílala co všechno se mohlo hrozného stát. Ale už je to dobré. A ještě k té fotce těsně po porodu jak ho ze mě vyndavaj: Ta byla vyfocená omilemMartin celou dobu svíral foták a asi něják v křeči zmáčknul čudlík a nechtěně vyfotil tak pěknou fotku, přišel na to až doma...tak to by bylo asi vše

porod Toníčka

22.2 v 10:00 mi praskla voda. Ležela jsem v posteli najednou se otočím na bok a něco ze mě jakoby vystříklo tak jsem se postavila a uplně jsem zmáčela podlahu kolik toho bylo. Hned mi bylo jasné o co jde. Začala jsem se klepat jako ratlík, řekla jsem si ale že musim zachovat klid, takže jsem se osprchovala a tak a zavolala si sanitku a martinovi, který z toho měl málem infarkt. V sanitce byli moc milý a pěkně si semnou povídali což mě uklidnilo. Ale po příchodu na porodnici to začalo brát poněkud jiný spád. Přišla jsem tam v doprovodu záchranářů a asi trochu vysmátá a hned mě nějáká sestra sprdla, že na to že jdu rodit vysmátá jsem si nemusela volat sanitku...a byla dost nepříjemná a tak jí jeden ten saniták řekl, jestlijsem měla jet autobusem nebo co, tak zmlkla, ale moc mě to nepřidalo.Při příjmu jsem řekla že oddtekla voda a kontrakce že zatím nemám. Chtěli zkusit nalít na vložku nějáké to činidlo akorát já jsem si doma vzala always vložku a ta má uprostřed modrý pruh a sestřička řekla že to činidlo musí zezelenat a na tomhle to nepůjde poznat tka mi dali jejich vložku at hodinu chodim po nemocnici a pak se vrátim. Po hodině jsem se vrátila, oni polili vložku a prej že nic, že to nebyla voda a at jdu domu, že jsem se asi počůrala. Vysvětlovala jsem jim, že těsně před tím jsem byla čůrat, takže by toho ze mě nevyteklo tolik a že snad poznám moč od plodové vody (bylo toho fakt hafo- promočené tepláky a kaluž na zemi) oni ale tvrdili, že ne a at jedu domu. Byla jsem z toho dost v panice, protože vim, že po odtoku vody se musí zůstat v nemocnici, kdyby něco s dítětem. Mezi tím dorazil martin, vyslala jsem ho domů pro kalhotky a ty tepláky, at je doveze, že to můžou zkusit na tom. Dovezl je, ale kalhotky byly modré...taky to na nich nešlo a vymačkat to z těch věcí doktorka odmítla že by to bylo neprůkazné. Udělali radši ještě ultrazvuk a tam se opravdu ukázalo, že je vody hodně málo. Člověk by řekl, že jim to stačí, ale podle nich jsem přenášela a to j e nedostatek vody normální super. Já už byla na zhroucení proto že jsem se hrozně bála o toníčka. Pak dorazila moje mamka a udělala jim tam hysterickou zcenu a tak mě na podkladě toho přijali...možná jsem snad radši měla porodit na ulici.Uložili mě na čekatelský pokoj a tam jsem čekala. Nikdo si mě nevšímal a jednali semnou jak kdybych si porod vymyslela. Po tom co jsem si lehla ze mě hned zase vycrclo spoustu vody tak jsem hrdě běžela s vložkou za doktorkou, vylili na to činidlo a hle zezelenalo. Je to tedy jasné že šlo o vodu. Poslali mě zase na čekatelský pokoj a nic se nědělo. Pořád jsem se ptala co bude a jestli něco bude a nikdo mi nic neřekl. Potom přišla ta samá doktorka jaká tam byla ráno a já ji říkala at senou něco udělaj a ona začala že jak se neví jestli šlo o vodu tak nebudou nic dělat. KDYŽ JSEM jí řekla že se to přece porkázalo tak tak vyjukaně koukala. Nechali mě teda ležet celou noc. Ráno mě vyšetřovala nějáká jiná doktorka a říká mi: takže voda odtekla v 10 v noci a já na ní že ne že v deset dopoledne včera. Zeptala se mě jestli mi dali antibiotika...jasně že nedali. Tak se hned vyděsila a hned mi je dala. Tamta doktorka předchozí kráva blbá napsala špatný čas do dokumentace. Zachvíli už se teda něco rozjelo. Byla jsem stále otevřená na 2cm. Dali mi tedy tabletu prostaglandinů a čekalo se. To bylo v 23.2 v 9:00. Zachvíli s emi rozjeli kontrakce jako prase. Ale to bylo něco neskutečného. Byly to hned ze začátu ty nejsilnější kontrakce jako těsně před porodem s intervalem po jedné minutě a postupně se interval ještě skrátil. Vydržela jsem dlouho, ale pak už to prostě nešlo, hrozně jsem prosila o něco na bolest, ale bylo mi řečeno, že to můžu dostat až na porodnim sále a tam se jde při pravidelných kontrakcích a otevření na 3 cm a to já pořád nebyla. Ty bolesti byli šílené, několikrá tjsem tam pak omdlela. Ale všem to bylo fuk. Starali se tam o mě hlavně ostatní maminky z čekatelského pokoje. Vodili mě dosprchy a přemluvali personál at semnou už proboha něco dělaj. Byl to fakt horor. PO deseti hodinách jsem tam omdlela takovim způsobem že mě konečně po celim dni vyšetřila doktorka a prohlásola, že zhruba ty 3 cm tam jsou a šla jsem na přípravnu a pak na porodní sál. Tam mě ot hodně potěšilo, protože personál byl jeden na čekací část a uplně jiní lidé na porodním sále. Doktor se na mě podíval a říkal že nechápe co tam semnou tak dlouho prováděli, že je to okamžitě na císař, že dítě se dusí a já jsem na pokraji sil. Dal mě na monitor, sestřišk amě vycevkovala a anestezilog mi píchl epidural. Muselo se prý chvilku počkat, protože operační sál byl plný. Nojo, ale asi po tom epidurálu, jak jsem byla chvilku jen s přiměřenýma bolestma tak jsem se najednou hrozně rychle otevřela na 9 cm a začala jsem samovolně rodit. Oni na mě at to prodýchám, ale tělo mě už neposlouchalo a začalo samo tlačit. Takž ezměna rodíme normálně. Najendou se ale odevčat vynořilo spostu doktorů a hned volali pediatra at je přítomen kdyby něco. Stčili mi do dělohy nějákou sondu, že měří okysličení dítěte a hned si pediatr zavolal at mu kousek přisunou resuscitační vozík. No já byla na mrtvici. Tlačila jsem jako šílená. Taky mi potom říkali, že už dloho neviděli někoho tak vyčrpaného tak skvěle silně tlacit. Vytlacila jsem Toníka v rekordnim čase pár minut. Byl přenošený takže bez mázku a dlouho bez vody takže suchý jako troud. Jak sem zběsile tlašila hooodně jsem si potrhala pochvu a asni nastřihnout mě nestačili, takže i spodek mám jak řešeto. Po tom co toníček se narodil se na něj všichni vrhli a hned ho odnesli, martin běžel za nima a prej ho rozdýchávali a něják divně mu mačkali hlavu. Pak ale naskočil a byo to v porádku. Už to zkrátim: Mě zašili, opečovali a protože na 6tinedělí nebylo místo dali mě na rizikové těhotenství a toníka na šestindělí samotného. Viděla jsem ho až druhý den odpoledne, dřív jsem nebyla schopná za ním dojít. Pak jsem tam den chodila jen na kojení a druhý den mě přemýstili na 6tinedělí, jen teda na pokoj bez miminek a nosili ho jen na kojení, ale mě to upřímě řečeno vůbec nevadilo. Stejně bych se o něj po té hrůze nedokázala postarat. Toníček vypadá, že bude i bez následků. Jen se hodně báli infekce z plodové vody, jak jsem na začátku nedostávala vůbec t aantibiotika, ale je to silnej kluk takže to zvládnul v pohodě. Mě příjde, že je v pořádku tak jen doufám, že to fakt nebude mít následky, ale říkali, že spíš ne....Tak jsem asi trhla ekord v delce příspěvku co

...porod mého malého zázraku...

Ahoj holky, před pár dny byli Filípkovi čtyři měsíce a já se konečně dostala k tomu abych vám napsala jak přišel na svět. Měla jsem rodit v podolí a termín jsem měla 20.10.2009 Už od prvního příchodu do prenatální ambulance se mi podolí zošklivilo, měla jsem špatnej tlak, trochu zvýšenou bílkovinu v moči a divnej pocit vůbec. Čekárna v podobě dlouhé chodby a asi 30 maminek mi připomnělo slova mý gynekoložky,, že podolí je továrna na děti“ ,po mý zkušenosti určitě, žádnej osobní přístup, prostě jak na běžícím pásu. Pak jsem se dostala do ordinace k nejmenovanýmu panu doktorovi, který na můj pozdrav odvětit : a vy máte co za problém?!? ,potom mě vyšetřil takovým způsobem, že jsem zatínala zuby bolestí, hold osobní přístup… Ale abych moc neodbočovala, 19.10.2009 jsem se probudila v šest ráno s mírným tlakem v podbříšku, už zase sem si říkala, lehla si do vany a snažila se relaxovat, když ale ani po půl hodině nepřecházely začala jsem být nejistá, vylezla z vany, udělala snídani a jen tak ze zvědavosti si udělala test na plodovou vodu, krve by se ve mně nikdo nedořezal když jsem zmodrala úplně celá. V tu chvíly jakoby bolesti zesílily a já začala panikařit :( Mezitím se vzbudil přítel a já na něj jen tak okrajově křičím ze záchodu, že ze mě teče plodová voda, začal pobíhat z kuchyně do obýváku a zase zpátky, pak se zastavil a začal křičet: ,,vždyť já vůbec nevím co mám dělat“, musela jsem se smát, poprosila jsem ho ať mi dobalí tašku do porodnice a tak mi začal vyndavat věci který tam byly a dávat tam jiný, naprosto nepotřebný, hold tatínkovo první dítě :) Auto nemáme a bydlíme 30 kiláků za Prahou, takže volá taxíka, když mu slečna řekla, že poblíž nikoho nemá, že nejdřív za hodinu, začalo se dělat zle mě, ohnutá, opřená o sušák, neschopna jedinýho pohybu mu říkám, prostě to zařiď!!! Za dvacet minut byl taxík před barákem, sukám se do něj jak můžu, přítel jde dát tašku do kufru, v tom se mě ptá taxikář jestli je to jeho první dítě a já na to jak jste to poznal? A on že se přítel snaží už dvě minuty otevřít kufr od auta :) Zlato se vrátil se slovy, že mu nejde dát kufr do tašky a to už jsem měla s řidičem výbuch smíchu. Do podolí jsme přijeli a já měla kontrakce po třech minutách, vzali mě na monitor, pak přišel doktor, ať si vylezu na křeslo, říká trochu to zabolí. Zakřičela jsem bolestí a on mi povídá, ale prosim vás, vždyť tam byly jenom dva prsty, co budete dělat až tam bude celá hlavička a s ironickým výrazem ve tváři odešel, krev jsem měla až u kotníků a sestřička mi říká ať se utřu, oblíknu a že už půjdeme na porodní sál. Perfektní začátek. Porodní sál byl krásnej moderní, sprcha, míč, cd, ale mě to bylo ukradený, po zákroku toho pitomce jsem se kroutila bolestí čím dál víc. Vybalte si, oblečte si něco pohodlnýho a za chvíly přijdu udělat klystýr, sem se netěšila :(, teplá voda, kterou domě páčila jak se dalo mi opravdu nedělala dobře a jak se za ní zavřely dveře už sem běžela na záchod… V tu dobu mi už začínaly pekný bolesti a já jako prvorodička jsem byla neskutečně vyděšená, bolest se mi začínala zdát nesnesitelná, některou kontrakci jsem si zakřičela až přišla sestra a když mi řekla, nekřičte maminko, to si nechte na porod,že tak dvě třetiny mám za sebou, chtěla jsem utíct, chtělo se mi zvracet, prostě děs, klepala jsem se po celém těla a ta třesavka nešla zastavit. Navíc mi odmítly dát epidurál s tím, že mám nějakou infekci, dostala jsem kanylu do žíly, přítel celou dobu seděl u mě a po každý kontrakci mi zvlažoval rty, to jediný mě uklidňovalo. To že mi kanylu s léky proti bolesti píchala sestra čtyřikrát a pokaždý mi po chvíly praskla žíla a celý obsah mi vytvořil na ruce bouli jak tenisák moc rozvádět nebudu. Po čtyřech hodinách pro mě nezkutečných bolestí, se otevřely dveře, vchází dva doktoři, asi tři sestry, pořád koukaj na monitor a já nechápu co se děje, to že se malej přidušoval se mi nikdo neobtěžoval říct, to jsem se dozvěděla až z lékařský zprávy při odchodu,najednou začali pobíhat sem a tam, z lehátka udělali porodní a začali mi říkat kdy mám tlačit, jenomže já už neměla moc síly, ale i tak jsem tlačila ze všech sil, křičela bolestí a myslela si, že to, co se dere ze mě nikdy ven nedostanu… Nezažila jsem takovou bolest, poslední tři kontrakce, kdy mi sestřička zarejvala loket do břicha si pamatuju jen matně, pak přišla obrovská úleva já byla ráda, že to mám za sebou,Filípek se narodil v 15:35, s 2920kg a 49cm,jukla jsem na novopečenýho tatínka, který dojetím brečel. Později mi říkal, že jeden doktor měl v rukou ty velký kleště a říkal ostatním, tak ještě jednou a pak kleštěma, to si já už nepamatuju :( To malý fialový, ulepený stvoření mi položili na hruď, čuchla jsem k němu a voněl jak zkyslý mlíko :), ale byl to zázrak. Pak se šel vážit měřit, očistit a dostal ho tatínek do rukou. Na mě čekalo šití a ikdyž to bolelo dost, oproti tomu co předcházelo to byla procházka rájem. Prcka jsme měli asi půl hodinky u sebe a nemohli se vynadívat, pak ho odnesli a já jsem si pal mohla dopřát několik hodin odpočinku, kdy jsem zhltla celou čokoládu a vůbec vše co mi přivezli. Odváželi mě ze sálu a zřízenec mi povídá,, tak co maminko, kdy bude druhý?“ Myslela jsem že seskočim z toho lehátka a dám mu co proto :) První noc sama na dvoulůžáku, zařízeným aby se neřeklo, v noci sprcha, nemohla jsem spát, jak moc jsem se těšila na toho mrňouse. Bohužel přístup sester na oddělení mě rychle vrátil do reality, když mi ho v šest ráno přivezli na krmení, dali do náruče a se slovy tak tady ho máte zavírali dveře a byly pryč. Najednou sem seděla sama na posteli, v rukou novorozeně a nevěděla co mám dělat, bála jsem se ho pomalu dotknout a modlila se, aby se nevzbudil, to byly moje vnitřní pocity. Jinak byl ale nádhernej, blonďáček, tak malinkej, k sežrání. Kojení jsem si užila, nikdo mi nic pořádně nevysvětlil, něvěděla jak pořádně na to a sestřičky na vaší otázku reagovaly, no přece takhle, to je snad jasný ne, prostě mi dávali najevo, že je opravdu obtěžuju a co jsem viděla na ostatních pokojích, opravdu jsem nebyla vyjímka, nejednou jsem poprosila sestru, aby mi poradila jak mám toho prcka vzbudit, že mi pořád usíná u kojení, dloubla ho do žeber tak silně, že malej měl záchvat pláče, brečel asi půl hodiny a nebyl vůbec k utišení, po téhle zkušenosti už jsem se radila jen s maminkama a doteď lituju toho, že jsem tu sestru už na oddělení neviděla. První den po porodu jsem dostala k snídani tu nejtučnější paštiku co znám a dva kusy okoralýho rohlíku, to mi nepřišlo ani jako vtip, za celých pět dní co jsem tam strávila se jídlo dalo jíst tak dvakrát. Naštěstí jsem tam měla rodinu, která mě dosytosti zásobila . Abych to shrnula, narodil se mi nádhernej kluk, kterýho zbožňuji jak nejvíc můžu, porod je pro mě i po těch měsících co bolest už odezněla a jizva už srostla nadále odstrašující, podpora přítele jak po porodu, ale hlavně u něj naprosto úžasná a moc mu za to děkuju, stejně tak veškerému personálu který mě odrodil a v podstatě zachránil moje mimčo, kterýmu se nechtělo ven tak rychle. Ovšem veškerému personálu na oddělení šestinedělí děkovat opravdu nemohu, jejich snaha, nevhodné poznámky, neochota cokoliv vysvětlit, ukázat, nebo poradit mi narození Filípka opravdu znepříjemnily a kojit jsem začala pořádně až doma, kde jsem byla bez stresu a konečně v klidu. Třeba za nějaký čas až Filípek povyroste si pořídíme druhý zázrak, ale rodit v Podolí opravdu nechci a nebudu. Omlouvám se za délku, ale chtěla jsem se vám svěřit jak jsem to prožívala já :) Jinak přeju všem maminkám bezstarostný porod a spoustu krásných překvapení po něm. Držím palečky všem miminkům a maminkám zvlášť

Nelinka 22.2.2010

Ahooj holky!!! Moc všem děkuji za gratulace!! Opravdu moc - další nával štěstí po porodu:-) Zkusím se s vámi podělit o příchod našeho broučka a dopředu se omlouvám za možná delší článek.. jsem toho plná a strašně moc vám toho chci říct:-) tak tedy..V neděli ráno jsem byla v porodnici na kontrole. Tam mi paní primářka řekla, že jsem na 2 prsty,a le hrdlo je ještě poměrně vysoko a tak mám přijít v úterý.. poté bychom porod kvůli tlaku vyvolali.. Z porodnice jsme šli s manžou na procházku a pak na obídek do restaurace.. bylo krásně a mně dobře.. odpoledne si takhle sedím u Bolu a pořád mi nic není.. kolem půl páté cítím něco nepatrného v pobříšku, ale nevěnuji tomu pozornost - stahy přeci bolí:-) 16.50 byla bolest jako při měsíčkách a aza chvilku odezněla.. nic bolestivého.. jenže za 20 minut zase a tak si říkám, že si to stopnu.. no a za 20 minut zase.. tak říkám manžovi, že mě nějak pobolívá bříško, ale že to určitě budou poslíčci, ptž mě to nebolí moc.. asi 5. \"stah\" přišel po 15 minutách a pak ještě dva.. šla jsem si napustit vanu.. tam mě to nepřešlo, ael vím, že to nebylo tak pravidelné.. 10 min pak 15 min.. ael stále jsem to cítila.. pořád nic nebolelo.. po vaně jsem měla tak 3 stahy po 10 min a od 19.00 hod už pravidelně po 5 min.. bolest začala být trošku intenzivnější,ale já byla v klidu a dělala si z tpoho srandu.. při stahu jsem se smála a říkala, jaká by to byla prča.. ale že nikam nejedem, že čekáme.. a že třeba uvidíme hokej:) po 2 hodinách v 21.00 byly bolesti stále po 5 min a už bolely.. ovšem nic ve srovnání s porodníma bolestma.. přijeli jsme do porodnice a tam mě rovnou hospitalizovali.. prý ještě máme dloooouhou cestu a že mám \"spát\", že budu rodit asi až ráno.. takže manžel jel domů a že bude na telefonu.. no a teď nevím, jestli mám strašit budoucí maminky:-) ale myslela sem, že padnu.. dostala jsem šílené bolesti.. ale jen do podbříšku, což prý musí být docelého břicha..ležela jsem a chytla mě strašná únava. 5 min jsem vždy byla v polospánku a 2 min v krutých bolestech.. byla sem jak zfetovaná, jakoby napůl bez sebe.. 5 min mi byla šílená zíma a při stahu jsem byla zpocená úplně všude a myslela jsem, že mi horkostí praskne hlava.. hlavně jsem měla pořád průjem a při každém stahu strašný tlak na konečník.. měla jsem pořád pocit, že s emusím zatahovat, jinak budu rodit jiným otvorem:-) jenže pak už ze mě nic nešlo.. když jsem seděla na záchodě, padala jsem tam tou \"únavou\" pořád napůl bez sebe a pak v bolesti.. nebyla jsem schopná přejít ani do postele.. manžel mi psal sms a já si ani nepamatovala co a už vůbec jsem nebyla schopná odepisovat.. nějak jsem se dostala do sprchy na balon, ale to mi vůbec nepomohlo.. a tak jak jsem chtěla porod bez léků, ptala jsem se, jestli je něco od bol.kromě epidurálu a prý čípky, ale ty mi dají až po klystýru a na ten je času dost.. o půlnoci mi řekla, že jsme nikam nepostoupili a že je to na dlouho.. no chtěla jsem umřít (upřímně obdivuju všechny maminky, které jsou v takto hrozných bolestech dlouho) a když jsem si představila v jakém jsem stavu a že mě ještě čeká porod, tak se mi udělalo zle dvakrát tolik:-) ovšem v 1.30hod přišla PA a řekla, že jsem překvapení dne, a že jsem na 5-6 cm a ať volám manžela, že by to taky nemusel stihnout.. holky, já byla tak šťastná, ale bolelo to furt stejně a víc:-) manža přijel za 15 min a já už byla na sále.. od té půl druhé mi tvrdlo celé břicho.. klysýr mi nedali, ptž to bylo tak rychlé, že by to mohlo ohrozit miminko (myslím, že ani nebyl potřeba - tělo si řeklo samo už při stazích:-).. ve dvě mi praskla PA vodu a šlo se na to.. tlačte tlačte a já pořád necítila žádný \"pohyb\", že něco leze.. byla jsem z toho nešťastná a najednnou mi říkají - maminko, zatlačte nám na ramínka.. to mi dodalo takovu sílu, že malá byla hned venku:-) já byla k.o., ale vím, že jsem se ptala, jestli je to fakt holka a PA mi to říkala asi 3x než jsem ji vnímala:-) takže cca 20-25 min.. pak mi ten uzlíček dali hned na břicho a já vůbec nevěděla, co mám dělat.. to se nedá popsat.. zas mám slzičky, jak to píšu:-)měla jsem toho fialového a kluzkého drobečka na sobě a nemohla jsem uvěřit, že je to \"ona\"!! Že před chvilkou byla v bříšku a teď ji doopravdy držím!! Je moje a křičí a já ji konečně držím a dotýkám se jí!!! Na tu chvíli jsem vůbec nevnímala okolní svět.. ani nevím, že jsem rodila nějakou placentu. jen zdálky jsem slyšela manžela, jak se směje a že tomu taky nemůže uvěřit.. PA mě chválily - nevydala jsem ani hlásku a to mě hrozně povzbudilo a byla jsem pyšná i na sebe:-) myslela jsem na Nelinku, že musím být statečná a pomoct jí, co nejrychleji to půjde ..pak to naše štěstíčko odnesli, manžel šel taky a na mě se vrhla paní primářka.. šila mě asi 20 minut, skoro do 3.00 hod.. malá mi nakonec dala hodně zabrat.. venkovní stehy jsem měla jen 2, ale hodně vnitřních.. nenastřihávaly mě, asi mě tak poničila Nelinka.. to bolelo teda šíleně a to mě i opichávala.. maličká tam nebyla, takže jsem vnímala moc dobře:) pak se vrátili mé dvě srdíčka a byli jsem spolu všichni až do rána - měla jsem pokoj s manž.postelí, tak jsme mohli být spolu.. teď 5 dní po porodu si už říkám, že to byl vlastně super porod.. na bolesti jsem zapomněla hned druhý den a třetí už jsem si ani nepamatovala, jak moc to bolelo.. kdybych necítila pořád hodně to šití, ani bych nevěděla, že jsem rodila.. Holky, stojí to za to!! Stojí to za mnohem víc!! Sice mi pořád nějak nedochází, že je moje.. jako by byla půjčená - tak moc je to neuvěřitelný, ale je to krása.. a až se na mě poprvé vědomě usměje, asi to nerozchodím:)

můj porod

Chodím se sem často dojímat porodama. O svém porodu jsem už dřív sepsala povídání a když už jsem ho sepsala, tak jsem si ho vložila do blogu. Já nedokážu nic popsat pár větama, a to ani, když se hodně snažím..

bolest

Holky, mám takovej (asi dosti blbej) dotaz. Jak dlouho po porodu vás bolel spodek? Já jen, že já už mám 12 dní po porodu a pořád mě bolí. Ne nějak hrozně, spíš takovej tlak, ale stejně je to nepříjemný. Jsem čekala, že se to zahojí dřív

Příchod Filípka :o)

Na konci těhotenství to nebylo takové růžové, takže jsem od podnělí ležela na rizikovce, kde mi v úterý dali prášek na vyvolání a dostala jsem dvakrát transfuze. Ve středu ve 4:15h mi praskla voda, ale nebyla jsem vůbec otevřená, Filípkovi se nějak nechtělo ven. No, a pak jsem se zase začla strašně rychle otvírat (najednou se mu zase chtělo rychle ven), a když už jsem byla otevřená úplně, tak zase nebyla sestouplá hlavička (nějak si to zase na poslední chvíli rozmyslel a nechtěl opět ven). Musela jsem ve stoje prodýchavat kontrakce, hrůza. Asi hodinu jsem tlačila, myslela jsem, že umřu, vytlačila jsem ho z posledních sil. Malej se narodil v 8:49h, takže to bylo celkem rychlé, ale hrozné. Ale ta šílená radost, že už to mám za sebou. Přítel se na malého nemohl vynadívat, pořád ho fotil a usmíval se na něj. Bylo to úžasné. Po porodu jsem stále krvácela, tak mi dělali ultrazvuk a zjistili, že mám krevní sraženiny, takže kyretáž. Skejsla jsem kvůli tomu na sále až do 14h. Jsem ráda, že jsem měla u porodu přítele. Byl mi strašnou oporou. V nemocnici jsme byli týden, protože jsme chytli silnou žloutenku. Personál tam byl strašnej, byla jsem šíleně psychicky zdeptaná. Tak jak byli parádní při porodu (doktorka mi vše řekla....jak dýchat, jak tlačit, že mám zavřít oči, prostě parádička), tak na šestinedělí děěěs!!!!

očistky

Ahoj holky, prosím vás, jak dlouho mají trvat očistky? Mám měsíc po porodu a pořád ze mě něco teče :o/ občas krev občas jen to žluté, ale nic mě nebolí, tak nevím, jestli nemám jít k doktorovi, myslela jsem, že to přejde rychleji nebo je to normální?

Ja bych se jen chtela vas maminek zeptat jestli nema nektera z vas zkusenosti s porodnici v Benesove...?!Diky

Matýsek :)

Zdravím Vás, příchod našeho Matýska byl malinko komplikovanější. Jelikož se mu na svět moc nechtělo napsal nám pan doktor doporučení na vyvolání porodu do Kolínské nemocnice. Dne 22.1 jsme se tedy vydali do nemocnice s tím, že už tam zůstanu a vyvolají nám porod. Co se ovšem nestalo. Na příjmu nás zkontroloval pan doktor a hospitalizoval nás.S tím, že který doktor mě sem poslal v pátek. Na pátek jsou totiž pouze 2 doktoři. To je málo na to, kdyby přijeli 2 porody najednou. Proč mě budou vyvolávat, když to můžou udělat během týdne kdy jich tam je asi 5. Myslela jsem, že nás dají hned na porodní a bude se s námi něco dít. Ten den jsme byli 41tt. Proběhlo klasické vyplnění papírů, nabrání krve aj. Poté mě odvedli na gynekologii a tam jsem dostala pokoj. S tím, že pokud se to nerozjede v pondělí mi porod vyvolají. Celá jsem zbělela. Tak já celý víkend budu čekat až se mi to rozjede? To jsem mohla čekat doma jak doposud. Jejich odpověď však byla, že jsem tady na doporučení pana lékaře(mého gynekologa) a oni si nemohou mě dovolit pustit domů. Můj gynekolog ovšem nevěděl, že budou porod vyvolávat až v pondělí. Předpokládal, že v pátek se to rozjede jako já. Víkend byl dlouhý a příšerný. Alespoň za mnou mohl přítel. Víkend jsme strávili koukáním na filmy aj. Nebýt jeho asi se tam zblázním :( V neděli nad ránem mi zázrakem začala odtékat plodová voda. Ihned mě vyšetřili a přeložili na porodní s tím, že tam si mě už pohlídají. Spadl mi kámen ze srdce, když se náš osudný den blížil. Předporodní pokoj už nebyl barvy modré, ale krásný oranžový pokojíček s tv a příjemnými lidmi. Během neděla mi stále natáčeli monitor a hlídali Matýska. Ještě v neděli večer za mnou přišel pan doktor a ptal se jak se daří a jak zítra budeme postupovat, pokud se do té doby nic nestane. V pondělí ráno cca 7hod jsem šla na ošetřovnu kde mi pan doktor dal nějakou vyvolávačku. Opět jsem si lehla do postele s tím, zda se to rozjede. Nemusí se vždy podařit na poprvé. Moje touha už porodit byla silná tak se podařilo. V 8hod ráno jsem ještě s úsměvem posílala sms přítelovi, že mě lehce tlačí v podbříšku. Vyměnili jsme si pár sms a pak to začalo. Kolem 9hod jsem začala těžce vydechovat. Stále mě chodila kontrolovat paní doktorka s tím, že už jsem otevřená na 5cm a to je ještě málo. Pak to ale vzalo rychlý obrátky. Kontrakce začal být silnější a častější. Poslali mě na přípravnu. Kde do mě nafoukli klistýr podotýkám aniž by se mě někdo ptal zda souhlasím. A PA mi řekla ať alespoň 10 minut vydržím ho mít v sobě. Vydržela jsem 7 minut víc ani Ťuk... Na Wc jsem byla asi 2x s tím, že ze mě odcházela pouze voda..Vrátila jsem se na pokoj kde jsem vyfasoval plátěnou noční košili. Během kontrakcí jsem už jen chodila a opírala se o postele a vydechovala. Nedokázala jsem už ani přítelovi odepisovat na sms. Tak jsem jen zavolala a řekla přijeď. Když přítel dorazil byla jsem už jen ve sprše. Můžu jen doporučit výborný! Po další kontrole paní dokrorky jsem se měla přesunout na porodní sál. Moje představa, že se mám někam přemístit ze sprchy byla nemyslitelná. Zvládla jsem se tam dostat mezi nějakou kontrakcí. Musí podotknout vše jsem vnímala jen ta bolest mě zmáhala. Vylezl ajsem na porodní stůl, napíchli mě na monitor a nějak se mi tam mírně ulevilo. Věděla jsem, že tady už můžu tlačit a bude to. Přítel byl stále se mnou, vlhčil mi rty a byl moc šikovńej, pomáhal jak jen mohl. Při konečném tlačení mi dokonce pomohla PA, která Vám zatlačí na bříško a pomůže Vám. Matýsek byl venku 12:50hod během jedné kontrakce :) Nepoložili mi ho na bříško ani nepřiložili. Pouze mi oznámili, ž eje to kluk a odnesli si ho. S tím, že přítel šel hned za nimi a hlídal nám ho. I když, začátek nebyl zrovna jednoduchý konec byl šťastný... :)

Porod Vojtíška

Dobrý den, maminky, když si tady čtu vaše příspěvky, tak jsem si řekla, že Vám taky napíšu svůj příběh. Otěhotněla jsem v říjnu 2008, byla jsem velice šťastná, ještě když se to povedlo hned napoprvé. Bohužel se mi nevyhly těhotenské nevolnosti v prvních 3 měsících jsem zhubla 4 kg,no hrůza, vše co jsem snědla šlo ven. Tak jsem šla rovnou na nemocenskou, vůbec mi to ale nevadilo, měla jsem alespoň čas připravit se na miminko. S manželem jsme nechtěli vědět co to bude, on chtěl holčičku, já chlapečka. Ve 30.týdnu mi mudr. řekla, že mám problém s čípkem, takže musím pořád ležet, a že bude ráda jestli prcka udržím alespoň do 36. týdne.Termín jsem měla 17.7. a 20.7. Bála jsem se, že když porodím dříve, tak se může něco stát, ale na druhou stranu jsem si říkala, že to alepoň přijde nečekaně. Sbaleno jsem už raději měla .A ejhle miminku se nechtělo vůbec na svět. 17.7. mě sousedka vytáhla do hospody a ptala se mě, zda už mám poslíčky a já že pořád nic, že to asi jen tak nebude. 20.7. jsem šla už na kontrolu do porodnice, kde mi mudr. řekl, že ještě nejsem připravená ať jedu domů, poslechla jsem ho a jela. Další kontrola byla 22.7., byl tam jiný mudr. vyšetřoval mě velice bolestivě až jsem z toho špinila a podle toho co jsem zde četla provedl asi Hamiltona, říkal že jsem na 1 cm otevřená,tak ať jedu domu, tam vytírám schody a sexuju. Ale kdo by měl na sex pomyšlení . Šla jsem si brzy lehnout a ve 23:56 mi odtekla voda. Vzbudila jsem manžela a jeli jsme do porodnice. Zde byla rutinní předporodní prohlídka, dostala jsem antibiotika, manžela poslali domů, že se nic neděje, žádné bolesti nebyly, pořád 1 cm. Šla jsem si lehnout na porodní box. Ráno přišla nová směna a mudr. mi řekla, jesli chci pomoct, řekla jsem \"ano\" a zavedla mi tabletku na vyvolani. Po nějaké době přišly bolesti, ale dalo se to vydržet, jsem si říkala, co ty ženské mají nic nevydrží haha to mi trvalo jen chvilku. Dostala jsem další infuzi na vyvolání, protože stále 1 cm , dostala jsem kyslík, prcek pořád spal, tak ho chtěli vzbudit, aby věděli zda je vše ok. Bolesti se stupňovaly a já konečně mohla zavolat manžela přijel v 10:15 to už jsem myslela, že se zblázním, ale zapřísahala jsem se, že epidurál nechci. Kontrakce co 2 minuty, otevřena na 4 cm,pořád jsem musela ležet takže děs, monitorovali mě. Najednou jsem měla tlak a už jsem rodila no síla, na 9 zatlační byl Vojtíšek na světě. Narodil se ve 12:54, 3400g a 51cm. Jsem vděčná, že byl manžel u porodu, protože co následovalo potom bylo daleko horší. Měla jsem přirostlou placentu,mudr. ji rval, debil mě pěkně roztrhal, hodně krve jsem ztratila a o šití raději nemluvím. Ale co, ten uzlíček štěstí za to přeci stojí.Už se těším na další. Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale nešlo to jinak. Mějte se krásně.

Příchod Kubíčka na svět

Tak jsem se taky dostala k tomu, abych příchod Kubíčka na svět trochu sepsala :o).Začalo to tedy vlastně pondělním monitorem, kdy mi tvrdlo bříško po cca 10 min. a pan doktor říkal, že to vypadá slibně. V pátek jsem šla znovu, ale to už se tam nic moc neukazovalo, tak jsem byla trochu zklamaná. Od soboty od rána jsem ale měla jakoby menst. bolesti, které postupně zesilovaly a taky jsem začla dost špinit, tak jsme nějak kolem třetí odpoledne radši jeli do porodky, jestli to není nějaké krvácení, tak to zatím nic nebylo, prý možná hlenová zátka, a že je tam 0,5 cm zbytek hrdla, volně na prst, takže jsme jeli domů, ani kontrakce na monitoru nebyly (což je ale divné, když jsem cítila tvrdnutí břicha, tak mi to asi blbě připnuli :o) ), to mě ty bolesti ale ještě ani nijak moc netrápily. Navečer jsem si dala vanu, abych to zkusila rozehnat, už jsem z toho bolení byla trošku unavená, jenže pak to začlo teprve víc bolet, takže jsem věděla, že poslíčci to asi fakt nebudou. Pak jsem jen každých deset min. funěla a stopovala, jak často to přichází a začínalo to bolet pekelně. V jednu v noci jsem šla ještě do sprchy, protože už to bylo příšerné a zkracovalo se to, takže od dvou do tří už jsem kontrakce měla po 5 minutách, pořád jsem si říkala, ještě počkám, ať mě nepošlou zpátky, no ale před třetí jsme tedy jeli a tam nám paní doktorka řekla, že jsme málem rodili doma :o) že jsem otevřená na 9 cm :o) takže rychle příjem při monitoru, pak fofrem na sál no a ve 4:02 byl Kubík na světě, takže ani žádná příprava, jako klistýr, nebo třeba epidural, to jsme prostě nestihli. Byl to v podstatě ideální porod, jen s malým nástřihem :o) Byla jsem neskutečně ráda, když se najednou ten tlak uvolnil a věděla jsem, že už to mám za sebou. Pak jsem se ještě dvě hodiny klepala jakoby v zimnici, že jsem se bála, že Kubíka neudržím, ale zvládli jsme to krásně. Taťka tam s námi byl, tak jsme najednou už byli celá rodinka. Moc krásný pocit

příchod Laurinky

Ahoj těhulky...tak i já konečně přispívám do této kolonky... Maličká spinká,tak mám chvilku čas...Začalo to tak,že v pátek 8.1.10 jsem byla na kontrole v porodnici...CTG+poradna+UTZ....ale vzhledem k tomu,že UTZ zrovna nešel,tak jsme s manžou po půl hodině čekání byli vyzváni,aby jsme šli na porodní a tam nám pan doktor mrkne na plodovou vodu...v ten den jsem byla 41+6tt...vše o.k. a bylo mě řečeno,že po tomhle vyšetření mohu až 2 dny špinit...nešpinila jsem,ale krvácela...Večer to přešlo... Mudr taky řekl,že pokud neporodim přes víkend,tak v pondělí nástup na vyvolání...ale že si myslí,že o víkendu porodim...V sobotu vše o.k. ...do oběda...to jsem začala zase krvácet a začaly mě bolesti...mírné bolesti... Vydržela jsem to do večera,pak jsem se nějak rozkrvácela a už se mě to nelíbilo...dostala jsem strach,abych neublížila maličký....vysprchla jsem se a vyrazili jsme do porodky...tam mě vyšetřili a že se nic neděje,tak manžel může domů...ještě o půlnoci mě PA vyšetřila a řekla,ať zkusim spát,že se nic neděje...že se to moooožnááá do rána rozjede...Dala mě čípek na bolest,abych zabrala...Samozřejmě,že nic... Od rána jsem ale chodila na velkou...začal mě průjem...já to ale přikládala k tomu čípku...že se po něm jen pročistim... Byla vizita a žádná změna...už jsem z toho byla smutná...chodila jsem do sprchy a snažila se pro to dělat vše...nic nezabralo...Po obědě jsem měla zase běhavku...to už mě bylo divný...šla jsem asi na 25min.do sprchy a natáhnout se...začinaly mě mííírnéé bolesti... Kolem 14hod.přišla PA,že mě napíchne na pásy...ležela jsem tam hodinu....během tý doby mě nějak začínaly bolesti v oblasti kříže a začalo tvrdnout bříško...PA přišla a řekla,že se konečně začíná něco dít a že mě trošku pomůže...sáhla do mě a čekala na kontrakci...trošku mě podráždila a řekla,že teď budu trošku krvácet a že se to snad rozjede...že to u mě všechno vázne jen na kontrakcích....jinak by už malá byla dávno venku... a ať jdu do sprchy aspoň na 30min.tak jsem šla...začala mě hrozně bolest styd.kost... PA mě donesla míč a řekla mě,jak mám na něm skákat...Hoooolky...já na něm hopsala asi 20min...pak už jsem se nemohla ani hnout...to už jsem střídala sprchu a míč...po půl hod.už jsem to nevydržela a zvonila na sestru...že jsou po 5-ti min. vyšetřila mě a řekla,že to postupuje...a ať zavolám manželovi,že dnes porodíme... Než manža přijel,tak se to rozjelo...seděl u mě asi půl hodiny a mezi tim přišla PA a vyšetřila mě...a ejhle...já byla na 5cm...půlka porodu za mnou...super...nic tak hroznýho,řekla jsem si... PA mě píchla vodu a oznámila,že kontrakce mírně zesílí...a to už jsem ale začala šílet já... Řekla,ať jdeme rovnou do prchy,než to začne...s manžou jsme v tý sprše byli hodinu a mě to přišlo jak 10min...rozjelo se to tak,že jsem myslela,že se roztrhnu a že už to nevydržim... Po hod.jsme se vrátili na pokoj,ale to už jsem nemohla ani stát,sedět,chodit,klečet...no prostě vůůůbec nic...PA mě vzala na CTG...moje smrt... Ležet tam a nehýbat se...nešlo to...manžel hlásil kontrakce...jak je která silná a kdy končí...tim mě strašně moc pomohl...Když mě PA vyšetřila,tak řekla,že se moc nesnažim,jelikož v tý sprše to vůbec nepostoupilo.... ovšem...během 4kontrakcí na CTG jsem byla otevřená na 10cm...tak se mě omluvila... Poprosila jsem o injekci na bolest...přišlo mě to jako věčnost,než s ní přišla...prý byla ale zpět během 2min,říkal manža... Píchla mě jí,vyšetřila a řekla,že půjdem na sál... takže injekce,která se podává po operacích na bolesti mě stejně nezabrala...a ještě při vyšetření zjistila,že strašně krvácim,jelikož jsem zatlačila,kdy jsem neměla...ani jsem si to neuvědomila... Když jsem slejzala z lehátka,tak řekla,ať se moc nezdržuju,že teď to bude jedna kontrakce za druhou,tak ať si rychle na ten sál přejdu...za těch pár kroků jsem měla snad 10kontrakcí... a na sále nikdo nečekal..já už chytala pomalu nervy... Manža šel pro ní...postavila mě k lehátku na sále a řekla,ať si ještě rozdýchám 2kontrakce...ale bohužel...ty jsem už protlačila...už se to opravdu nedalo... Tak mě položila...a v tu chvíli mě přišlo,jako když je to úplná pohoda a bolesti jsou pryč... Řekla,ať zkusim zatlačit,ale že se stejně nic dít nebude...a šup...já zatlačila a maličká šla ven... Tak se mě omluvila a řekla,ať vydržim do další kontrakce...mezi tim došel primář a ptal se,jestli už teda jako rodíme...PA řekla,že jo a že jsem strašně šikovná...že všechno bezvadně zvládám...když jsem začala tlačit,tak jsem jen slyšela,jakou mám páru a že se s tim nepářu a tak...na 5 kontrakci byla maličká venku... To už jsem ze všech stran slyšela jen samou chválu,jak rychle jsem porodila a jak jsem šikovná,že to se u prvorodiček jen tak nevidí atd...byla jsem šťastná a ihned jsem řekla,že bych si to dala znovu...Porod byl nádhera... Se všim všudy 4 hoďky...takže si myslím,že to bylo fajn.. Maličká Laura se narodila 10.01.2010 v 18:27h.,vážila 3250g a měřila 49cm...Na mě dost macek a já se ani nenatrhla... Jen jsem se poranila před porodem zevnitř...takže šitá jsem tam... Jéje...to jsem se to ale rozepsala...za to se omlouvám,ale chtěla jsem se pochlubit...

Vyvolávané porody

Rodila jsem 2x. V roce 2003 a 2006. Obě děti jsem přenášela, tudíž mi byl porod vždy vyvolán.Poprvé mi zavedli ve 21 hodin tabletku, pak v 8 hodin ráno nějaký gel a ve 12 mi lékař provedl Hamiltona. Od té doby jsem měla kontrakce po 2 dvou minutách. Malý se narodil až ve 23.30 a lékař mi řekl, že mě dělilo půl hodiny od císaře. Vydržela jsem to snad jen díky epidurálu, který mě fakt na 2 hodinky zbavil bolesti a stihla jsem si odpočinout.Podruhé mi ve 12 hodin píchli vodu,v 16 hodin začali silné kontrakce, v 18 hodin epidurál (poprvé mi hodně pomohl při otvírání, i tentokrát to nepostupovalo) a v 19.35 se malá narodila. Takže paráda, kdyby mi to někdo řekl dopředu, beru všemi deseti. Samotný porod dětátka byl ovšem bolestivější podruhé, ale je to chvilka, takže v pohodě. Prvně jsem měla nástřih, možná proto to šlo lépe.

Anička

No já teda když můžu porovnat první a druhý porod,tak první byl mnohem lepší,myslím ryhlejší a myslím že i méně bolestivější,bylo to před 6 lety.Teď mi udělali 6.1 ráno Hemiltna,celý den jsem už cítila,že by se mohlo něco začít dít...o půlnoci velké bolesti do zad a břicha po pěti a pak třech minutác,tak jsme jeli...no,vyšetřili mě a nic,byla jsem jen na 1cm,ten můj jel domů,my byli domluveni,že u porodu nebude..bolesti trvali do 3hod ráno,pak si to malá rozmyslela...v 7hod mi dali čípeka a už to začalo,bolesti po třech minutách,teré brali na síle,kolem deváté mi dali druhý,to už jsem jen ležela a nebyla schopna a ni pohybu,mluvit nic...bolesti fakt velký,dali mi klystýr,ale na prd,protože kontrakce už byly fakt velký a častější..9.50 mi praskla voda 10,24 byla malá na světě...byla jsem fakt ráda,že tam ten můj nebyl..jen by mě znervozňoval..malá měla 4000g a 51 cm,měla jsem i extrémě velkou placentu..,jinak co se týká personálu a nemocnice(milosrdní v Brně),nemůžu říct nic špatného,naopak,vše na jedničku s hvězdičkou i šestinedělí a novorozenecký!

Karolínka - porodnice v Kolíně

Ahoj holky, tak i já už mohu přispět do této kolonky. Moje holčička se narodila ve 38.tt, což nakonec vyhodnocuji jako ideální záležitost, protože jsem se nestihla tak moc nervovat nad tím, že se porodu bojím a navíc,dítě nebylo zbytečně \"přerostlé\" a tudíž veliké. Plodová voda mi praskla v noci ve 23.30 hodin. Vyrazili jsme tedy směr porodnice Kolín, kde jsme se hlásili na příjmu v 0.30 hodin. Příjem v porodnici nebyl ze strany sestřičky na příjmu nijak vřelý a jakožto prvorodička jsem ho s pocity vstupování do neznáma vnímala velmi negativně. Vzala mě do vyšetřovny na vstupní vyšetření ( porodopis byl sepsán v předchozím týdnu ). Řekla mi ať se svléknu do naha a jdu se vyčůrat. Na toaletě nebyl toaletní papír a ze mě stále vytékala plodová voda. Když jsem z toalety vyšla, řekla jsem o tom sestře, která mě setřela, že jsem si měla vzít vložky ( na té toaletě byla taková krabice a v ní byly vložky vyskládané – ale to jsem zjistila až když mi to tedy řekla ). Připojila mě ta CTG a sdělila, že jde pro lékaře, aby mě vyšetřil. Podotýkám, že manžel byl po celou tuto dobu venku na chodbě. Na vyšetřovně jsem strávila cca 20 minut o samotě, připojená na CTG. Začala jsem mít první bolesti a byla jsem z toho dost vykulená. Pak přišla zpět sestra a když slyšela, že kvílím tak se šla na mě podívat, přičemž mi řekla, že to co prý považuji za kontrakce žádné kontrakce nejsou, je to prý jen bolest podbřišku a to tolik nebolí – kontrakce jsou 100x horší. Tak to mě moc potěšila, opravdu. Za nějakou dobu dorazil lékař, který mě vyšetřil s tím, že je porod pouze ve své zcela počáteční fázi. Manžel má jet domů, protože není jasné kdy se to rozjede. Dostala jsem nemocniční noční košili a byla jsem zavedena na „hekárnu“, kde mi sestřička poradila, abych spala, protože mě čeká náročný den. Moc hezky se to říkalo, ale ty moje kontrakce nekontrakce přicházely asi po 15 minutách a bolely jak čert, no a při tom se dost blbě spí. Tak jsem tam ležela – opět sama a sestra se na mě chodila jen občas dívat, ale fakt jen občas. Nejhorší bylo, když mě připojila na monitor a odešla a já tam ležela v bolestech připoutaná k tomu přístroji a sama – to mi fakt vadilo. Začala jsem prosazovat, že chci aby byl manža u mě, ale to se sestřičce moc nelíbilo, prý porod může přijít bůh ví kdy. Tak jsem tam pořád ležela a svíjela se. Po nějaké době jsem se začala vyptávat na vanu a na míč. Sestřička mi řekla, že vanu nemají ( překvapení ), ale že mohu jít do sprchy. Nicméně ne teď protože by mi mohl vyhřeznout pupečník. Tak jsem pořád ležela na posteli, až jsem to nevydržela a do té sprchy šla. Sprchovala jsem se snad totálně vařící vodou a musím říci, že mi to hodně pomáhalo. Rozjely se mi totiž křížové bolesti. Ve 4 hodiny ráno mě to už bolelo jako blázen a ty moje „nekontrakce“ přicházely cca po 5-8 minutách a byly čím dál delší. Znovu jsem žádala o to abych směla zavolat manžela. Nakonec sestřička povolila a manža dorazil asi v 5 hodin. Když přijel, žádala jsem sestru o něco na zmírnění bolesti – dostala jsem čípky, nicméně s dotazem, jestli jsem věděla o tom, že porod bolí. Čípky trochu zabraly, bolest byla o něco málo snesitelnější, manža mě ve sprše sprchoval a nějak jsme se s tím prali. Potom opět přišla sestra s tím, že musí natočit monitor. Jenže jakmile jsem opustila tu horkou sprchu, zachvátily mě bolesti jako blázen. Pohybovat jsem se moha jen v předklonu, no děs běs. Když přišel doktor a vyšetřil mě s tím, že jsem otevřená na 4 prsty, požádala jsem jej o epidurální anestezii. Nejprve jí zamítl s tím, že k tomu musí být indikace. Když jsem se však ozvala, že epidurál je přece možné zavést v momentě otevření na 4 cm a jaká je tedy další indikace, kterou nemám splněnou, řekl mi, že by se musel zajistit anesteziolog. Tak jsem doktora zapřísáhla ať ho sežene. Zdravotní sestra z toho ale moc nadšená nebyla a pořád mi to vymlouvala. Operovala tím, že mohu mít nežádoucí účinky atp. Trochu tím zblbla manžela, protože ten mě taky začal přesvědčovat, že to přece vydržím. Ale holky, ta bolest byla tak strašná, že cokoli by mi pomohlo – brala bych to. O žádné kontraindikaci k miminku řeč nebyla, týkalo se to jenom mě a já stejně měla vlivem bolestí pocit, že jsem v posledním tažení:-) Takže mě odvedli na sál, kam za mnou přišla DR z anesteziologie, která mi řekla, že jsem udělala moc dobře, že jsem si epidurál vyžádala, protože mi hodně uleví, no a kolem 6.30 ráno mi ho zavedla. Předesílám, že jsem v té době byla otevřená na 4 prsty a DR mi předvídal, že porod bude někdy po poledni. Nicméně, jakmile byl epidurál zaveden, absolutně se mi ulevilo, necítila jsem vůbec žádnou bolest a v této situaci jsem se začala ještě více otevírat, takže k samotnému porodu došlo velmi rychle, malá se narodila v 8.45 hodin. Asi 45 minut před samotným porodem mi ten epidurál utlumili, abych vnímala všechny kontrakce a mohla správně tlačit, pak jsem asi 3x velmi intenzivně zatlačila a Karolínka byla na světě. Kdybych tohle věděla, vůbec bych se porodu nebála. Je fakt, že na každého může tato anestezie působit jinak, ale mě velmi pomohla, takže ji všem doporučuji. Jinak také mohu říci, že to probíhalo tak, že jsem celou dobu vnímala kontrakce jako stahy na břiše – ale nebolelo to, po celou dobu jsem mohla hýbat nohama, takže ty řeči jak je člověk ochrnutý od pasu dolů jsou jen řeči. Je to prý tím, že ten porodní epidurál je slabší. Normálně jsem s lékaři spolupracovala, nadzvedávala jsem se, když mě podkládali zadek nějakou plachtou před porodem a tak. Takže pokud to bude možné, nechte si ho taky dát, protože se otevřete přirozeněji, než když u toho cítíte bolest. Anestezioložka mi říkala, že se tělo bolestem přirozeně brání a proto při těch velkých bolestech jde to otevírání pomalu. Ale asi jak u koho – u mě to prostě zabralo. Pokud některá z vás bude k tomuto tématu dotazy, ráda je ze svého pohledu zodpovím. Karolínka je krásné zdravé miminko, vážila 3,24kg a měřila 49 cm. Z porodnice nás propustili po 4 dnech, protože jsem se dobře hojila a Kájinka prospívala. Ještě také předesílám, že je mi 34 let a rodila jsem poprvé. Nemocnici v Kolíně a její porodnické oddělení mohu doporučit, protože kromě té nepříjemné sestry na příjmu to všechno proběhlo hladce.

porod Vendulky

Tak až s odstupem víc jak měsíce jsem našla odvahu popsat svůj druhý porod.Mám 8letou dceru,která se narodila v 39tt plánovaným císařským řezem kvůli otokům a prý i špatným ozvám miminka,rodila jsem při celkovém uspání dne 6.12.2001.Druhý porod měl být kvůli těhu cukrovce vyvolávaný po 38tt,ale nakonec mě nechali až skoro do termínu.Takže jsem měla termín porodu 5.12., 1.12 nástup do porodnice celé dopoledne jsem čekala na primářovo vyšetření,aby rozhodl co semnou teda bude,jinak mě ještě prohlížel jeden doktor,který mi udělal Hamiltona,dost bolestivě,protože jsem se vůbec neotvírala,tak nebylo nic připraveno,tak to fakt bolelo,že jsem myslela,že mu vyškrábu oči,manža čekal celé dopoledne na chodbě,aby se teda dozvěděl,že ten den se ještě nic dít nebude.Kolem půl2 jsem byla teda přijatá a konečně vyšetřená primářem,který mi udělal opět Hemiltona a po něm jsem začala dost krvácet.Rozhodnutí bylo to,že 2.12 zavedeme první tabletu,ale že to nevypadá,že by mi jedna stačila,ať si nedělám naděje,že by to 2.12 už bylo.Tableta samo nezabrala ani jedna kontrakce a ani jedna malá bolestička,ale to jsem ještě netušila,co mě čeká druhý den.Druhý den kolem 9hod. mi tedy daly druhou vyvolávací tabletu a že jestli nezabere ani ta tak mě čeká 4.12 císař,ještě že na sále při zavádění byla hodná por.asistentka,která měla nějakého tucha a vzala mi všechny předoperační odběry,po zavedení druhé tablety to vypadalo,že se nebude zase nic dít,ale ouha kolem 12hod. mi začaly šílené bolesti po 3min,ale jen v podbřišku,jako by při menstruaci,ale asi 100krát silnější,takovou bolest jsem nikdy nezažila,ale kontrakce ani jedna,prý to musí bolet v celém břichu,tak mě posaly na pokoj a až budu mít bolesti v celém břichu mám přijít zpátky na sál.Takže jsem hekala na pokoji,bolesti pořád sílily,ale pořád jen v podbřišku,nešlo to ani vydýchávat.Tak jsem vydržela do 18hod.na pokoji a pak jsem se dobelhala na sál a to jsem musela na každých 10metrech zastavovat a prodýchávat bolesti.Naštěstí mě na chodbě potkal doktor co měl službu a pomohl mi na ten sál,vyšetřil mě a moc mě nepotěšil za 6hod šílených bolestí jsem se otevřela jen na 1cm,tak teda že počkáme,jestli se to ještě nerozběhne,prý zázraky se v porodnictví dějí...Dostala jsem klystýr,dala si sprchu,manžu jsem ještě nevolala,prý je ještě dost času,tak byl na telefonu,byl zákaz návštěv,ale otec k přirozenému porodu mohl.Ve sprše jsem myslela,že fakt umřu,sama, a jestě mě začalo řezat ve staré jizvě po císaři,což asi nebylo dobře kvůli možnému prasknutí dělohy.Doktor mě znovu vyšetřil a to už si s asistentkama něco šuškali,tak už jsem věděla,že to asi nebude o.k.Takže po 8hod. bolestí žádná změna a to už jsem ho prosila ať mi radši udělají ten císař,ani jedna kontrakce,nechat mě tak do rána,tak asi fakt skočím z okna.Takže volal na sál a ve 20hod jsem už frčela na sál,vybrala jsem si umrtvení od pasu dolů a můžu říct,že jsem anestezioložku milovala po tom co mi napíchla záda a přestalo to konečně bolet.Manža k porodu nemohl,tak si měl ráno zavolat na novorozenecké,co se mu vlastně narodilo:-(Ve 20.15 byla malá na světě,hned mi ji ukázaly,byla asi pěkně naštvaná,protože se na mě strašně mračila a byla celá zaslintaná jak plakala,ale měla krásné velké kukadla.Pak ji odnesly ošetřit a po umytí mi ji znovu ukázaly,těch vlasů...pak ji odnesly na jiné patro na novorozenecké,měla jsem velké množství plodové vody,protože doktoři při zašívaní chodili v mé plodové vodě,která jim vytekla i všude po zemi:-))Malá měla 3200g a 48cm.Pak mě odvezly na Jip,tam jsem byla přes noc,malou mi na přikládání nedonesly,protože byla noc,ale přes den prý nosí i na Jipku.Ráno mě zavezly na pokoj a musela jsem ještě do 21hod ležet,ale malou mi nosily celý den asi po 4hod na přikládání,ale moc jí to nešlo,což se projevilo i doma,nechtěla se přisát,krmila jsem Nutrilonem přes stříkačku a zkoušela přikládat před i po krmení,ale bohužel se vždy tak strašně stěkala,tak jsme se trápily obě.Doma jsem si odsávačkou rozjela laktaci,takže malá byla krmená mým mlékem ale přes stříkačku.Doma jsme to vydržely 2týdny a přešly na flašku,takže odstříkávám MM,ale malá ho má přes flašku,nic si nevyčítám a jsem ráda,že mám aspoň to mléko a může krmit i manža.Takže celkově porod stál za prd,ale pohled na toho pidi človíčka vše vynahradí a člověk rychle zapomene,nejhorší byl zákaz návštěv,manža viděl malou až 3den asi 3min.,než mě na chodbě seřvala sestra,že je zákaz návštěv,takže jsme to řešili voláním a mms,normálně provolám za měsíc asi 300Kč a za pobyt v porodce jsem provolala 1650Kč a Manža 1200Kč,ale ten prcek za to stál:-))S jizvou po porodu mám problém ještě do dnes a to mě ve čtvrtek končí šestinedělí,pořád se to zanicuje,tak to vystříkám Ajatinem a je zase klid a za týden to zahnisá zase na jiném místě,uvidím co na to doktor při prohlídce po šestinedělí.Tímto nechci žádnou nastávající maminu děsit,jen jsem napsala po pravdě jak to bylo.A jsem ráda,že to mám za sebou,při porodu mi byla nabídnuta sterilizace,ale to jsem odmítla,člověk nikdy neví co bude zas pár let,každopádně mi 3těhu nebylo po 2císařích doporučeno,ale kdo ví třeba až někdy za xlet úplně zapomenu jaký to bylo,tak...................

druhý porod

ahojky, tak jsem konečně našla chvilku abych popsala náš druhý porod...jen ve zkratce připomenu ten první...vlastík se narodil ve 37tt, praskla mi u rodičů voda (bylo to dost nečekané, manžel na služebce v bosně-takže to nestihl, kabela do porodnice nenachystaná), ale vlastík se v pořádku narodil po 7h od odtoku plodovky :-)se štěpánkem jsme měli termín 17.12., na posledním UTZ nám říkala mudra, že by to mohlo být dřív a že je to kus chlapa....já jsem v podstatě doufala, že to bude podobné jako u vlastíka....v listopadu už jsme to nestihli, tak jsme jen se sousedama tipovali který prosincový den to bude...máme tu kolem hodně dětí, hodně narozených v prosinci, pak někdo říkal, že na mikuláše by to bylo pěkný nebo přímo na štědrý den...já jsem si přála, abysme tedy už na ježíška byli všichni doma :-) manželovi se líbilo 11.12. (narodil se tak jeho tatínek, který zemřel, když byl manža malý), ale stěpánek 11. ještě ven nechtěl...další favorit datum bylo 13.12. (narodila se tak sousedčina dcerka, nebylo by to tak zvláštní, ale sousedka má dvě holčičky, starší je právě toho 13. a ta mladší je ve stejný den jako vlastík, takže kdyby se štěpánek narodil toho 13., tak máme obě děti ve stejný den :-) a stalo se :-)ze 12. na 13. jsem v noci snad každou hoďku chodila na záchod, pořád jsem měla pocit, že musím čůrat...ráno jsme se dívali na pohádku, když jsem ucítila jemné prasknutí a trošku vody na kalhotech...no nebyla jsem si ještě v té chvíli jistá, ale už ve mě hrklo, že je to asi tady....na záchodě jsem se přesvědčila, že to bude na 99% plodovka, takže jsem se začala pomalu chystat...dala jsem si spršku, pak jsem na to připravila pomaličku i manžu a začali jsme se balit....moc jsem nespěchala, protože u vlastíka mě začaly bolesti až tak za 2h po prasknutí vody...ale tentokrát to bylo jinak...už doma mě začali asi po půl hoďce po prasknutí bolesti po 5min...takže jsme přidali do kroku, rychle odvézt vlastíka k babičce a rychle do porodnice, už v autě jsem měla kontrakce po 2min....cesta z parkoviště na porodní sál byla nekonečná a bolestivá ... na přijmu mě řekla sestřička že jsem otevřená na 4cm a že to vypadá, že to bude brzy...šla jsem na monitor, bolesti už byly opravdu nesnesitelné...sotva jsem tam tu nezbytnou chvíli vydržela...pak už to nešlo, musela jsem začít tlačit...a bylo to..voda mě praskla v 8h ráno, malý se narodil v 10h, měl 3620g a 50cm...přišlo mě to bolestivější než u vlastíka, ale zase to bylo o hodně rychlejší....manžel si to taky užil....byl to pro něj zážitek :-) ikdyž pak ze srandy říkal, že se tam ani nestačil zahřát :-) takže teď už by mě opravdu nic nepřekvapilo, první porod ve 37tt a druhý zase nečekaně rychlý...nebýt toho,že byla neděle, tak by to asi manžel z práce ani nestihl :-) a zase by to zmeškal :-) přeji všem pohodové porody a zdravá miminka

jizva

ahojky holky, chci se zeptat....před pár dny mě odešly stehy po nástřihu...jizva mě vůbec nebolí, jen mám pocit, když po tom místě přejedu rukou, tak je to ještě jakoby trošku natelké...nebo tam může být nějaká hrčka??je to trošičku, ale přeci jen, nevím jestli se mám nějak něčeho obávat??

Srovnání prvního a druhého porodu.

První těhotenství jsem zjistila v červnu roku 2006.Když se mi na těhotenském testu objevili dvě čárky byla jsem překvapená a zároveň šťastná.Miminko bylo plánované a podařilo se nám zadělat ihned po vysazení antikoncepce.Jelikož jsem pracovala na tři směny v práci a neměli pro mě jiné místo tak jsem nastoupila na nemocenskou.Těhu probíhalo v pohodě žádné ranní nevolnosti jsem neměla,ani jiné problémy.Ke konci ale nastali objevili mi bílkovinu v moči a tak jsem šupajdila do nemocnice.Tři dni jsem si tam poležela a pustili mě domu.Termín porodu byl 22.2.2007.Nevěděli jsme co se nám narodí,nechali jsme si to jako překvapení.Nastal termín porodu a stále se nic nedělo.27.2.2007 jsem nastoupila na vyvolání porodu.Trochu jsem se bála ,protože jsem nevěděla do čeho jdu.V poledne mi zavedli tabletku,v pět hodin mi začali kontrakce,v sedm jsem šla na sál v devět jsem volala manželovi a v úterý 28.2.2007 v 00,53hod se nám narodila krásná holčička.Dali jśme jí jméno Petruška vážila 4080g a měřila 51cm.Položili mi jí na břicho.Byl to ten nejkrásnější okamžik.Pyšný tatínek přestřihl pupeční šnůru.A jak čas plynul tak jsme se rozhodli že Petrušce pořídíme sourozence.NO a tak v listopadu 2008 jsem vysadila HA.A začalo se pracovat na miminku.V dubnu se nedostavila mrška a tak jsem tajně doufala,že těhotenský test potvrdí těhotenství.A byly tam dvě čárky.I tentokrát těhotenství probíhalo bez problémů.Opět jsme si pohlaví nechali jako překvapení.Já jsem ,ale tajně doufala že to bude kluk.Termín porodu byl 7.12 a 12.12.2009 Jenže ani jeden den se nic nedělo.Vlastně bych zapoměla ze 6.12. v noci jsme si udělali cvičnou návštěvu porodnice.Nechali si mě tam na pozorování ale bohužel se kontrakce zastavili tak mě ráno poslali domu.A tak jsme čekali.13.12.jsme ráno vsali stále žádné známky blížícího se porodu tak jsme si udělali rodinný výlet do Kolíná na trhy.Odpoledne po návratu jsme šli na procházku.Uvařila jsem večeři a kolem šesté hodiny začali kontrakce nejdříve dlouhé intervaly ale pak po 5minutách.No a tak se zavolalo babičce aby šla hlídat Petrušku a vyrazili jsme směr Jičínská porodnice.Přijata jsem byla v 19,45hod.Natočili mi ozvy prohlédnul doktor a řek že jsem na 3cm otevřená a že se uvidí.Manžela jsem poslala domu a že mu kdyžtak zavolám.V jedenáct hodin jsem mu volala ať přijede,že je porod na spadnutí.NO a 14.12.2009 v 00,04hod se narodila další holčička do naší rodiny a jmenuje se Adélka.Porod byl ke konci komplikovaný,jak uvádí propouštěcí zpráva:Dvojité těsné obmotání pupeční šnůry kolem krku a těžký porod ramének.Po posledním zatlečení nenásledoval křik miminka,trvalo to snad neskutečně dlouhou dobu než jí rozdejchali a ozval se křik miminka.Bylo to hrozné neslyšet jí křičet.Adélku mi ukázali na pár vteřin,žádné polože ní na břicho ani první pomazlení se nekonalo.Byl to hrozný pocit.Adélka měla 4040g a 52cm.Putovala ihned do inkubátoru pod kyslík a dávali jí infuzy.Poprvé jsem si jí pochovala až 15.12.v poledne kdy mi jí dali na první kojení.Byl to nádhernej pocit doufám,že vyhraného boje.Následky by prý snad neměla mít žádné,ale budou jí kontrolovat.Všem maminkám přeju jen samou radost z právě narozených miminek.

Můj nejkrásnější den v životě

Ahoj holky. Nemůžu spát, tak se s Vámi chci podělit o svůj nejkrásnější den v životě, den, kdy se nám narodila naše holčička Nelinka. Začalo to tím, že jsem šla na kontrolu k dr. podle ultrazvuku miminko za týden nepřibralo nic, byla jsem 37-8tt a mimísek měl necelých 2500g a podle dr. nám už nevyživovala placenta, tak nám napsala doporučení o ukončení těhu a druhý den jsem nastoupila do porodnice a tam mi stanovili císařský řez (mimi bylo zadečkem a ještě k tomu málo plodové vody), hned na další den tedy 22.10. Od půlnoci jsem nesměla jíst ani pít. Ráno za mnou přišel manžel a byl se mnou, když mi zaváděli kanilu, holili bříško, zaváděli cévku a tak... jsem moc ráda že byl u mě až do chvíle kdy jsem šla na sál, tam už ho nepustili. Pamatuju si jak jsem tam ležela, v dálce hrála hudba z hříšnýho tance, kolem plno doktorů a sestřiček v zeleném, nademnou zářivé světlo, musela jsem dýchat kyslík a když mě připravili tak mi dali do žíly anestetikum a už si vybavuju jen ten kyslík,světlo a už jsem spala......Paní Sedláková, paní Sedláková, proberte se, tamhle máte manžela...slyšela jsem nějaké hlasy jakoby z dálky, pamatuju si jen slova necelý 3kila a pak mi něco utkvělo o chlapečkovi a nevěděla jsem jestli mam tedy tu holčičku nebo ne. Chtěla jsem mimi moc vidět, víc si nepamatuju, usnula jsem. Podle manžela jsem volala zmateně, mi máme chlapečka?Mi máme chlapečka? A on ne, je to holčička. A já: kde? Já ji chci vidět... tak mi ukazoval fotky a ještě ve výtahu jsem prý volala že jí chci vidět, kde je... Vůbec si to nepamatujuPAk jsem se probrala na JIPce, vedle mě ležela žena taky po císaři, naproti byly staré paní, všude to pílalo a jinak bylo ticho, všichni spali... Jak jsem přišla k sobě začlo mě to šíleně bolet až jsem brečela a trvalo jim to než mi dali něco na bolest, protože čekali na mojí dokumentaci. Asi po hoďce jsem se dočkala. Hned jsem se ptala jestli mam holčičku a oni, že je to Nela, 2960g a je zdravá! Já byla tak šťastná! Těšila jsem se až ji uvidim. Asi po 2hodinách od probuzení se otevřeli dveře a tam sestřička s pojízdnou postýlkou a s miminkama Konečně mi přivezli ukázat mojí holčičku. Dali mi ji na hruď, ta byla tak krásná až jesm štěstím začla brečet, teda brečet jsem nemohla to mě to šíleně bolelo, tak mi alespoň tekly proudem slzy. Byl to nádherný pocit, ten malý uzlíček spinkal, na chvilku otevřela očička a koukaly jsme na sebe a já byla tak nezkutečně šŤastná! Koukala na mě těma svýma tmavýma kukadlama a já se nemohla na tu svou krásnou holčičku vynadívat a holky nebudete tomu věřit, ale byla a je to ta nejkrásnější holčička na světě A na tenhle okamžik já nikdy v životě nezapomenu i teď jak to píšu mi slzí oči dojetím