Můj POROD - nové diskuze

Nikolka 26.5.2010

Ahoj holky, tak maličká teď sice nespinká, ale zatím kouká celkem v klídku z lehátka, tak snad mi dovolí konečně popsat, jak přišla na svět.Všechno to začalo 25.5. (9 dní před TP) kolem 5h ráno, kdy mě probudily bolesti bříška, zanedlouho jsem vypozorovala, že to přichází pravidelně po 8 minutách. Nějakou dobu jsem vyčkávala a pak to oznámila příteli, ten mi řekl, že jsou to určitě poslíčci, že to ten týden předem sedí. Tak odjel do práce, aspoň teda vyvenčil našeho pesana, a já si dala vanu, co to se mnou udělá. A vana nerozehnala, právě naopak stahy byly častější. Asi hodinku jsem si je zapisovala a kolem 10h odvolala příťu z práce a zavolala našim, ať nakopnou z Brna vrtule, že potřebujem hlídat Rossiho. Dochystali jsme věci do porodky a vyrazili ještě směr Zdeňkova práce, tam jsme zatím nechali Rossiho a pak ještě na poštu, protože jsem tam měla balíček s hudbou k porodu, kterou jsem fakt chtěla (šel pro to Zdeněk, ale nechtěli mu to dát, tak se tam rozčílil, že ať se na mě jdou podívat do auta, jak tam mám kontrakce, tak nakonec dali) a potom už konečně frčeli do porodky, na magistrále byla zácpa a mně se v autě zvedal žaludek. V porodce na příjem, natočili mi monitor, sestra se při tom vyptávala na nějaké věci a pak mě vyšetřila doktorka se slovy, že ano, že to vypadá na porod, tak že nás přijmou na sál. Kolem 12:30 už jsme si s příťou lebedili na sále, mě za chviličku čekala kapačka (pozitivní streptokok) a klystýr. Kontrakce byly pořád tak stejné, daly se v pohodě vydržet a já jsem se stále ještě usmívala. Přesto mně byla příjemná teplá sprcha a míč. Když mě později PA vyšetřila, mimi bylo stále vysoko a neotvírala jsem se, tak jsme čekali a čekali, dostala jsem další kapačku a potom dokonce ještě i jogurt, protože to vypadalo na dlouho. Už jsem se tam nudila, a tak jsme s příťou začli hrát piškvorky, vydržela jsem snad 4 hry, bolesti už byly silnější a já začínala být unavená. V 19h se vystřídaly PA, i po vyšetření nové PA stále nic. Zase jsem střídala sprchu, balón, příťa chvilku masiroval záda, už jsem měla v sobě třetí kapačku. Byla jsem unavenější a unavenější, až jsme se s PA kolem 22:30 dohodly, že mi píchne injekci, která ty bolesti buď potlačí a já si odpočinu, nebo se to rozjede. A světe div se, ono se to rozjelo, ležet jsem opravdu nevydržela, tak jsem chodila, už to moc bolelo, prodýchávala jsem jak šílená, snad proběhla ještě další sprcha (úplně si to nepamatuju), ve které jsem usínala. PA mi praskla vodu, fakt si přesně nevybavuju, jestli to nebylo ještě před tou sprchou, kontrakce tím ještě zesílely, chtělo se mi u nich už brečet. Cítila jsem tlak na konečník, chtělo se mi tlačit, Zdeněk zavolal PA - najednou rychlost, jsem otevřená na 9 - chceme epidural, ale je na něj pozdě. PA mě dala na monitor, zvládat kontrakce při něm bylo opravdu těžké, bylo mi na zvracení, až jsem se při jedné fakt pozvracela, přítel mi statečně držel pytlík. Další vyšetření - jsem na 10, můžu si přitlačovat. No a za chviličku už byla hlavička sestouplá tak, že jsem měla začít intenzivně tlačit. To už byla na sále krom PA i její asistentka a doktorka sledovala porod jen zpovzdálí. Po pár zatlačeních už jsem nahmatala hlavičku, byly tam vlásky, Nikolce stále sledovali ozvy, ale byla v naprosté pohodě, pak už jen ramínka a poslední zatlačení a slyším křik a cítím teploučký uzlíček na břiše, pláču štěstím, nepopsatelným štěstím. Nedokázala jsem tomu uvěřit, prožila a stále prožívám zázrak všech zázraků, kterým je naše princezna Nikolka narozená ve 2:33 s váhou 3650g a mírou 50cm. Nechali jsme dotepat pupečník a pak Nikinku ošetřeli za tatínkova natáčení, zabalili ji a ještě další 2 hodinky jsme na sále prožívali ten neskutečný pocit štěstí. Donesli nám k tomu i nějaké občerstvení, ale já nespustila oči z naši berušky.Co se týče mě, tak jsem Nikolku porodila bez nástřihu i bez natržení. Paní doktorka pouze po porodu placenty a vyšetření udělala pár kosmetických stehů mimo hráz, kde byly nějaké oděrky.Následoval pobyt na oddělení šestinedělí, kde se bohužel u maličké rozjela žloutenka, byla pod lampou a nemohla jsem ji mít u sebe, jen co 3h na kojení. Hrozně mě to bolelo a několikrát jsem to v porodnici obrečela, i se nám to tam o 2 dny protáhlo. Teď už vím, co znamená starost o vlastní děťátko a je to snad to nejintenzivnější, co ve svém životě prožívám.Obrovské dík patří novopečenému tatínkovi, protože Niki jsem na svět nepřivedla já, Niki jsme na svět přivedli my oba, klystýr, zvracení, podpírání ve sprše, drcení ruky, tím vším a mnohým dalším si se mnou prošel a ještě se mě stále ptal, co pro mě může udělat, Zdeněčku děkuju, věřím, že Nikinka je pro tebe maximální odměnou.Tááák, psala jsem tento příspěvek poměrně dlouho, Nikolka už dávno není v lehátku a nekouká zvědavě na svět, ale spokojeně usnula v mé náruči, miluji ji nadevše na světě.

Bronička 26.5.2010

Tak jsem se k tomu snad konečně dostala. Uvidíme, jestli malá vydrží spinkat aspoň ještě chvíli, abych vám mohla popsat, jak jsem ji přivedla na svět :-)Kde bych začala. Tak asi snad tím, že jsem i po prognózách, že porodím předčasně, musela jít týden po termínu na vyvolání. Je to takové zvláštní, když den před tím sedíte a přemýšlíte o tom, že na druhý den určitě přivedete dítko na svět. Měla jsem strach? Samozřejmě, ale jednou porod přijít musel a tak jsem 26.5. nastoupila do porodnice. No moc jsem se nevyspala, co vám budu vykládat.Do vsetínské porodnice jsme přijeli i s přítelem o půl osmé. To, že se našim, kteří nás tam měli vést, pokazilo auto a my museli schánět někoho jiného, byla jenom taková perlička. Nakonec jsme dorazili, sestra si mě odvedla, převlékla jsem se a šli jsme na porodní oddělení do \"čekárny\". Tam jsem dala přednost pokoji s velkou vanou namísto televize. Poté mi byl zaveden čípek na vyvolání porodu. Asi po hodince se ozvali první stahy. Bylo to jako lehká menstruační bolest. Říkala jsem si, že jestli to bude podobně, zvládnu to levou zadní. Za dvě hodiny přišel doktor a zavedl druhý čípek. To už jsem se ale necítila nijak extra. Bolesti se stupňovaly, navíc po podání čípků jsem neměla stahy s přestávkou, ale jeden v kuse snad dvě hodiny. Sestra mi poradila ať si zajdu do sprchy. Vzala jsem tedy balon a šla se sprchovat. Bylo to super. Bolesti už nebyly tak strašné a mě se ulevilo. Přítel mě každou chvíli chodil kontrolovat a tak čas utíkal a utíkal a já byla čím dál tím víc unavená. Každou půl hodinu mi natáčeli ktg, u kterého jsem musela ležet, protože jsem omdlívala i při sedění. Každou chvíli chodili kontrolovat srdíčko miminka takovým mini ktg přístrojem. Už jsem si tak říkala, že by mohl být snad za chvíli konec. Pak konečně přišel pan doktor a prohlédl mě. Když mi řekl, že nenastal žádný pokrok a já i ve čtyři hodiny odpoledne byla otevřená jenom na dva cm, chtělo se mi brečet. Bylo mi řečeno, že mi za dvě hodiny prasknou vodu. Tak se stalo, ale až v sedm večer. To už jsem byla unavená, hladová a vystresovaná. Po píchnutí vody ale konečně nastal obrat a já se během další hoídiny a půl otevřela o pět cm. To byl úspěch a cítila jsem se hodně povzbuzená. Nato se stahy zesílily natolik, že jsem myslela, že to nevydržím. Nesnesla jsem na sobě ani košili co mi dali. Přítel mě celou dobu držel statečně za ruku a trpěl se mnou. Kdyby tam nebyl, tak nevím. Když jsem asi kolem půl deváté večer byla otevřená na 9 cm, přešla jsem si na porodní křeslo a tam přetrpěla další necelou hodinku. To už jsem myslela, že se asi zblázním. Chtěli po mě, ať ještě netlačím, ale nešlo to. Prostě jsem musela. Když mě sestra skontrolovala a prohmatáním mi nějak pomohla a řekla, že jdeme rodit, byla jsem tak ráda, že už bude konec, že jsem si nějak dodala odvahy. Pak už to bylo rychlé. Pan doktor mi hodně pomohl tím, že mi tlačil na břicho, přítel tím, že mě držel za ruku a i když původně nechtěl, byl se mnou až do konce. A pak, v 21:42h večer, po 13ti hodinách, byl konec a já uviděla naši holčičku. Byla nádherná, neměla sťáplý nos, ani nebyla zkrčená. Hned jak odstranili pupeční šňůru, dali mi ji na břicho. Ani moc nekřičela, jen tak na mě koukala velkýma očima. Nevěřila bych, že je to takový skvělý pocit, dát někomu život. A co na tom, že mi sestra provedla nástřih mimo kontrakci, co na tom, že mě pak museli uspat a placentu vytáhnout manuálně, protože se nechtěla odloučit, co na tom, že mě všechno bolelo a pálilo. Za to to stálo.Na pokoj jsem se dostala až kolem druhé hodiny ráno. Nevím, co mi píchli, jak mě uspávali, ale tak úžasně jsem se ještě nikdy nevyspala. Jediná potíž byla v tom, že jsem pokaždé, když jsem se pak zvedla, omdlívala, tudíž jsem malou mohla mít u sebe až po dvou dnech. Ale překonali jsme to a teď jsme spokojení a rosteme jako z vody. ááá už ji slyším, probudila se. Musím tedy jít. Holky, psala jsem to rychle, tudíž omluvte pravopisné chyby. Snad jsem na nic nezapomněla, kdybych si jeeště na něco vzpomněla, dám to do komentů :-)

narození marečka

holky já se k tomu vůbec nemůžu dostat, to konečně popsat. malej je zlatej a já se ho nějak pořád nemůžu nabažit. takže po třech dnech přenášení a uklízení, mytí oken a tak, jsem si půjčila od sousedky skákací míč, že to jako bude naše poslední šance. byl pohodový nedělní den, mě bylo super, večer u telky jsem se pohupovala na míči. připadalo mi, jako že to bříško tím dost kleslo, ale necítila jsem žádný rozdíl, tak jsem se smířila s tím, že zase nic a šla jsem si dát ještě vanu. z vany už jsem lezla a bolela mě záda. pak se mi jako zdálo, že mě začíná pravidelně bolet jakoby menstruační bolesti. tak jsem to začala měřit a koukám, že to jde po pěti minutách. nic říkám si, jdu dolů, lehnu si na gauč. než jsem tam došla tak už to šlo po dvou minutách. tak říkám martinovi, že asi mám bolesti a že teda asi pojedeme. koukal dost překvapeně. tak jsme vzali tašku, pomohl mi se obléct a vyrazili jsme. bolesti se dali v klidu prodýchat. přijeli jsme do porodky, po jedenácté v noci. naměřili mě, řekli, že je to na příjem. tak mě poslali převléct a uložit věci no a rovnou na hekárnu. během vyplnování papírů jsme změnili klučičí jméno z tomáš na marek. kontrakce pořád po dvou minutách, šlo to pěkně, dalo se to vydýchat. že prý půjdeme na přípravu, já chtěla klystýr, protože to prý prohřeje a pomůže urychlit porod. no jenže přišel zástupce primaře, že se mu nelíbí malého ozvy, které se naměřily na příjmu. takže mi dali monitor na břicho, což bylo super, protože tím pádem jsem mohla jen sedět na posteli a jediný, co jsem mohla dělat při bolestech bylo držet se prostěradla a dýchat. to nebylo moc vtipný. děsný vedro, potila jsem se k nevydržení. martin mi namáčel ručník, protože hnout jsem se nemohla. no pak, že pro jistotu, jestli má prcek dost kyslíku, tak že mu dají sondu na hlavičku. je vám asi jasné kudy. takže monitor na břiše, sondu bůhvíkde a bolesti po dvou minutách. ale doktor mě uklidnoval, že dítě je v pořádku a že když to takhle půjde dál, tak máme do třech ráno porozíno. tak to mě drželo při silách. bolesti se daly zvládnout, ale celkový stav byl dost nepohodlný. čekali jsme až budu na tlačení, protože otevřená jsem byla. takže pak když přišel pocit na tlačení, šli jsme tlačit. jo na tu přípravu vůbec nedošlo, ale já byla 4x doma, tělo to asi vědělo. na č kontrakce jsme zatlačili, doktor do mě šáhl. konstatoval, že malej už nesestupuje dál, že se ani nehnul. to teda musím přiznat, že už jsem se musela hodně soustředit, abych vůbec dokázala vnímat co říká. no a pak řekl, že malej už nespolupracuje, že se mu zhoršují ozvy a zásobení kyslíkem a že jdeme na císaře. . byla jsem ráda, že rozhodl tak rychle a nenechal mě zbytečně trápit. no takže během minuty jsem ležela na lehátku, na každé ruce mi někdo visel, aby mě napíchli, musela jsem podepsat souhlas s celkovou anestezií a císařem. rychle na sál, rychle uspat a pak už nic nevím. martin čekal venku, malýho mu přinesla prý za pár minut, všechno měl v pořádku, apgar skore super, žádný nedostatek vzduchu se nekonal, stihlo se to krásně. dali ho martinovi, řval prý jak tur a jenom hledal prso . mě vezli ze sálu tak za půl hodiny, tak mi ho martin ukázal, já nevím nic, nepamatuju si to. prý jsem mu ale řekla, at si dá malýho na holý tělo, aby nebyl sám. šla jsem na aro a až pak když mě vezli o půl sedmé - narodil se o půl páté - nahoru na pooperační porodku, tak jsem se teprve doptala jestli mám holku nebo kluka. porodnice super, malýho mi přinesli v deset na kojení, koukal na mě jak kukačka, byl strašně sladkej. pak ale prospal celý den, takže jsem ho neviděla. ale já měla sama dost. no tak hlavně, že to máme za sebou. jinak porodní bolesti se dají vydýchat. pila jsem zodpovědně maliník a jedla lněné semínko. nevím jestli to pomohlo, ale fakt to šlo dobře a rychle, nebýt toho, že mara se rozhodl, že už toho udělal dost, tak jsme to mohli zvládnout do pěti hodin od nástupu bolestí, což je myslím slušný. tak se holky mějte krásně, já se sunu do šestinedělek. bylo mi tu krásně.

Narození Maxíka

Ahojky,termín porodu jsme měli mít právě dnes-Bylo 31.5.ráno asi kolem 5.30,jsem začala mít tlak a jako by stahy v podbřišku,ale nějak jsem to neřešila,říkala jsem si,že to budou poslíčci.O hodinu později už mi to nedalo a začala stahy sledovat a stopovat.Vzbudila jsem manžela a oznámila mu,že se možná něco děje.V životě jsem ho neviděla tak rychle vstávat2,5letá dcerka zatím spinkala,tak jsme stopovali s manželem,dala jsem si koupel,ale zatím nebylo nic pravidelného.Do toho se vzbudila dcerka,moc do růžova se nevyspala,tak o to to bylo napínavější.Jak čas plynul intervaly se začaly zkracovat a nabíhat na intenzitě i bolesti,ale pořád to šlo ustat.Kolem 10.45 byly stahy po 4-6min.dala jsem si druhou koupel a stahy se upravily na 5min.byly pravidelné.Dobalila jsem tašku,domluvili jsme si hlídání,rozloučili jsme se a kolem 13hod.jsme vyrazili směr porodnice.Do porodnice jsme dorazili v 13.30,PA mě poslala převléknout,pak mě napojila na monitor a začaly jsme sepisovat příjem,manželem byl celou dobu při mně,pořád mě povzbuzoval a držel za ruku,během monitoru mi začala odtékat plodová voda a začalo se to pořádně rozjíždět.Po monitoru mi chtěla PA udělat předporod.přípravu,ale stihla mě jen vyřešit,zjistila,že jsem dost otevřená tak jsme šli hned na sál,ještě u toho vtipkovali,že jdu na sál s úsměvem,dodala jsem,že mě úsměv brzy přejde,bylo něco málo po 14.hod.a taky ano,stahy a bolesti zesílily,při každý kontrakci jsem tak trochu manželovi drtila ruku,ve 14.15 zavolali primáře,prot.jsme byli domluveni,že mě odrodí,byl překvapen co už tam dělám.Dostala jsem za úkol při další kontrakci zabrat a pořádně zatlačit,takhle jsem to zopakovala myslím asi 3x a v 14.37 se nám narodil Maxmiliánek.Malého mi na pár vteřin položili na bříško,byla to nádhera,nějaká bolest okamžitě zapomenutá.Tatínek si šel Maxíka vyfotit a mezitím mě primář prohlédl a konstatoval,že už dlouho nezažil takový porod,prot.jsem měla ani jednu trhlinku.Takže můj druhý porod byl ukázkový a jsem moc ráda.Tatínek byl úžasný,dělal mi obrovskou podporu a jsem šťastná,že byl se mnou i u druhého porodu.I personál byl skvělý.Všem těkulkám přeji taky co nejrychlejší a nejmíň bolestivý porod a ať mají miminka brzy u sebe v náručí.

Vincent 24.5.2010

Přišel k nám přesně den před plánovaným vyvoláváním, v porodnici Almeda Neratovice.Voda odtékala už od soboty večer, telefonát v půlnoci, docela nepříjemná ženská mne přesvědčovala, že nepoznám plodovou vodu od pomočení, jak jsem byla v \"ajfru\", řekla jsem jí, že nejsem úplně debilní a rozloučila se s vědomím, že nastoupíme až po změně služby, tedy druhý den.Po klidné snídani jsme vyrazili, protože začalo slaboučké krvácení, které barvilo vodu do růžova. Na příjmu mne čekal postrach porodnice, ostrý a nepříjemný MUDr.M., kterého jsme nechtěli ani za Boha.Tak jsem Vince přemlouvala, at vydrží do další služby. Celý den jsme pročekali na pokoji, vlastní legrace začala v jednu v noci. NAtočili nás a řekli, že jsme zavření, což jsem maličko oplakala, protože bolest byla veliká. Slečna asistentka nás ale uklidnovala, že to ještě může klapnout. Šli jsme do vany čekat na tatínka. Ten dorazil v půl čtvrté, kdy už ho bylo fakt třeba, střídali jsme vanu, zvracení, chození po chodbě a míč. V pět nás slečna nahmátla a byli jsme na pět, hurá! Petr mi připustil vodu, že by se rak uvařil a jeli jsme dál. V sedm změna služby a mezi dveřmi paní Milada, která když řekla, že bude mít čest chytit moje miminko, věděla jsem, že to bude dobré. Byli jsme připravení, došla jsem si na sál sama, Milada zavázala nohy, Petr se postavil proti mně a velká půlhodina začala. Rodili jsme vestoje, pak mne M.posadila dokonce na záchod, pořád jsem nechtěla Vincka pustit dolů ze strachu, že mne trhne. Po pár stazích byla nahmatána hlavička, vítězství na dosah. Lehli jsem na bok, manžel mi chytil nohu a držel ji nahoře. Fandil neskutečně, počáteční strach, že o bude ten, kdo bude omdlévat, zmizel hned jak jsem ho poprvé kousla do ruky, abych si ulevila od bolesti :)). Pak už toho moc nezbývá, jen to, že paní asistentka zahřívala hráz, aby se nenatrhla, já zvolala:\" Držte ode mne toho Mušku dál(MUdr.)!\" - aby přišla milá doktorka Jarošová. Zřejmě Milada pochopila, že doktor je pro men stejně důležitý jako ona, manžel, Vincek....a opravdu to zařídila. Po minutě hup! a obrovská úleva, Vince na prsou, heboučký a voňavý, velký kluk, s faldíky a dlouhými nehty, vystrkoval jazýček a byl neskutečně krásný. Zkusili jsme přisát, skočil po mně jako šelma :). Na pokoj jsem přišla po svých, kluci za mnou. Začal kolotoč.Jo, je to boj, ale nejsmysluplnější...

Klárka a jej deň D

Ahoj. Tak aj ja sa s vami podelím o narodenie našej Klárky. TP som mala 25.5.2010. Ako každá tehuľa, navyše druhorodička som si hovorila, že ten posledný mesiac tehotenstva by mali pre maminy s 2-ročnými prckami zrušiť, lebo to už fakt bolo náročné. No a keďže prvý pôrod bol komplikovaný a mám naň zlé spomienky, tak nejako som sa s gyndr. dohodla, že mi spravia predoperačné vyšetrenia pre prípadnú sekciu, keby aj druhé mimi chcelo byť moc veľké. tak som sa na internom dohodla, že vo štvrtok 6.5. prídem na ekg a zosumarizujeme tie výsledky. No a ejhle: v noci o 2.15 mi praskla voda o 2.45 začali kontrakcie, ktoré sa v priebehu pol hodiny ustáli v rozmedzí 3 - 5 minút. Tak sme s manželom vyrazili do nemocnice. Bola som už v 38tt, ale aj tak, tá pochybnosť, či je mimi v poriadku a vyvinuté je tam vždy, tak som nechcela na nič čakať. Po príchode do nemocnice ma vyšetrili a začali mi nanovo robiť všetky predoperačné vyšetrenia, lebo som si nestihla priniesť výsledky z interny A medzitým som čakala, stále v tých kontrakciách. A stalo sa presne to, čo pri prvom pôrode. Vôbec som sa neotvárala. Za 9 hodín, čo som mala kontrakcie, som sa otvorila asi tak na prst. A navyše, podľa toho, čo mi povedali v nemocnici, tak som mala zle vyrátaný TP. O mesiac. Podľa nich to malo byť 28.4. a nie 25.5. No super. Ked sa ma primár po tých 9 hodinách spýtal, či to ani nechcem skúsiť normálne, bola by som ho asi najradšej kopla do členka. Tak že mi teda spravia sekciu. Ked ma priviezli na sálu, anesteziologička mi spinálnu anestézu pichala na dvakrát. Napoprvé netrafila medzi správne stavce. Dobré, čo? Aspoň že sa mi ospravedlnila Ešte mi povedala, že potom môžem cítiť tlaky a ťahy, jak budú bábo zo mna vyberať. No ale ked ma narezali brucho a ja hovorím, že to všetko cítim, že ma režú \"zaživa\" tak tá doktorka mi neverila, ale ked som jej vysvetlila, že to nie sú tlaky a ťahy, ale bolesť, tak v tom momente som mala na tvári masku a uspali ma. No a tak sa moja Klárka narodila 6.5.2010 o 12.29. Videla som ju asi po 4 hodinách, aj mi ju priložili a ona sa krásne prisala a drží ju to dodnes:-))) Čo sa týka pobytu na oddelení šestonedelia, tak to by vydalo na ďalší román, ale dnes už je dobre, už je to všetko za mnou. A keďže mám za sebou 2 cisárske, tak už mám asi „pokoj“ aj od dalších tehotenstiev. Škoda. Možno ma niektoré odsúdite, ale pre mna bol cisársky rez vykúpením pri prvom pôrode a možno preto som si ho „vypýtala“ aj pri druhom. Niekto súce tvrdí, že psychika pri pôrode nehrá veľkú rolu, ale ja tomu neverím. Som totiž presvedčená, že spontánne by som Klárku neporodila a preto som volila „pohodlnejšiu“ a pre mňa jedinú schodnú cestu – sekciu. Ale myslím, že pre každú z nás je hlavné, aby sa ten drobec narodil zdravý a nekomplikovane. Klárka zajtra „oslávi“ 4 týždne života. Je to krásne zdravé dieťa a to je pre mna to podstatné. A ked je v pohode ona, tak aj ja sa cítim lepšie a telo regeneruje rýchlejšie. Vám všetkým, čo vás pôrod ešte len čaká želám, nech to prebehne rýchlo a podľa možností bez komplikácií. Pre mňa je narodenie dieťaťa najväčší dar, aký som kedy dostala, a aký kedy môže dostať každá žena. Pekný deň. Martina

Jak se z Nikvojka vyklubal Vojtíšek...:)))

Ahojte těhulky...vzhledem k tomu, že některé už to máte \"za pár\" jako to měla před pár dny ještě já, tak jsem se rozhodla, že není nač čekat a popíšu Vám to nádherné zrození naší malé prdelky...byl čtvrtek 13.5. a já jen tak celý den polehávala a s kolegyní z práce jsem si psala, že už bych to tak chtěla mít nejradši za sebou a že už jsme s taťuldou hrozně zvědaví, co že to pod srdíčkem už tak dlouho ochraňuju. A vzhledem k tomu, že my s kolegyní máme asi nějaký dar přivolávat určité věci a akce, tak ejhle...v 18:10 mi odtekla voda...taťulda se zrovna holil a jen nechápal můj obličej, když jsem se kolem něj mihla a jen tak mimochodem jsem mu řekla, že mi asi odtekla voda. Najednou stál naproti mě a jen říkal: \"To jako už?? A fakt??\" - byl kouzelný a taky trošku vyplašený, hned volal známým co už rodili kolik plodovky, že jim odteklo atd. a mě začlo být docela nepříjemný, že při každém kroku a pohybu ze mě ta voda valila, tak jsem tedy dobalila poslední kousky do tašky a vyrazili jsme směr porodnice. Tam nás v 19:50 přijali, hnedka natočili ozvy, vyšetřili a oznámili verdikt, že to zatím moc nevypadá, tak ať pošleme tatínka zatím domů a že kdyby něco tak mu budeme volat. Zatím jsem celou dobu nepocítila ani píchnutí, ale jen do asi 20:30, kdy jsem začla mít kontrakce po 5 minutách, tak jsem si šla dát 30 minutovou spršku a poté už jsem měla kontrakce co 3 minuty, takže následovalo další natočení, vyšetření a už se volalo tatínkovi, že má dojet a já šla mezitím na přípravu. Tedy takhle pročištěná jsem už dlouho nebyla. Tatínek dorazil v rekordním čase 18 minut (normálně to do porodky trvá zhruba od 25 minut a víc), já si šla dát další spršku a to už se na hodinách objevila skoro 23h a já začla mít kontrakce co minutu...pomalu už jsem měla pocit, že tam začnu lézt po zdi, když dorazila PA v 23:30 a oznámila mi, že udělají další natáčení a že jsme tak v půlce, tak jsem myslela, že ji snad mezi prodýcháváním zabiju a v tu chvíli se asi Nikvojek docela jakože hodně nakrknul a já začla mít šílené nutkání na tlačení a to už bylo těsně před půlnocí, přestala jsem vnímat čas, lidi kolem sebe, jen tatínka jak s náma dýchal a PA, která řekla onu krásnou větu: \"Jdeme rodit, vydržte za chvilku už to bude.\" S pomocí doktora jsme 3krát silně zatlačili a pak už jsem jen slyšela ten krásný dětský pláč a viděla tatínka jak si šel přestřihnout pupeční šňůru. Byla jsem jak ve snu, musela jsem se zeptat, co že se nám vlastně narodilo a jestli je ještě 13.5. a nebo už 14.5.. Takže se nám 14.5. v čase 00:16 narodil krásný zdravý chlapeček Vojtíšek s mírami 2,53kg a 47cm. Ani vám nedokážu popsat pocity, které se ve mě honily, když mi dali maličkého do náruče a tatínek se nad nás skláněl se slzami v očích...byli rozkošní oba ti moji chlapáci. Nebudu vám psát, že to nebolí, bolí - chvilku méně, chvilku více - ale výsledný efekt je ten nejnádhernější jaký může být a věřte tomu, že ač je bolest jakkoliv veliká, tak na ni ihned zapomenete. Pak nás nechali po kupě ještě 2h a poté následoval převoz na pokoj. Vše probíhalo dobře, jen jsem celou dobu po porodu pořád hrozně krvácela, takže zhruba v 11h následoval ultrazvuk dělohy a přišlo se na to, že se mi asi neodloučila úplně celá placenta a je tam stále ještě nějaká sražena, tudíž mě přesně ve 12h trošku uspali a dělohu vyčistili. Tahle komplikace mi sice způsobila, že jsem maličkého víc jak 12h neviděla, ale hlavní je, že jsme v pořádku. Tak doufám, že jsem některým z vás dodala odvahu, že se vyskytují i lehčí typy porodů, čímž si myslím, že ten můj jedním z lehčích byl, hlavně taky tím jak byl Vojtíšek malinký. Přeji vám těhulky jen ty nejkrásnější, nejrychlejší, nejpohodovější a co nejméně bolestivé porody a přeji vám, abyste měly své prdelky už co nejdříve všechny v náručí a mohly se jimi kochat a opečovávat je. Všem vám moc držím palečky

porod naší čarodějky

Ahojky, bylo 29. dubna, sem tam jsem během dne měla bolesti v podbřišku, tak jsem si říkala, že to musí přijít každým dnem.. Odpoledne proběhlo na akci na náměstí se spoustou známých lidí.. Večer už jsme byla utahaná a bolest v podbřišku neustávala, tak si říkám, napustím vanu a uvidíme, sotva jsme zapnula sprchu bolesti úúplně ustály, tak jsme si řekla, že teda půjdu spát. Namazala jsme se ještě olejíčkem proti striím, natáhla na gauč deku abych neumastila sedačku a uložila se k televizi, najednou bum- odtekla mi plodová voda.. všechno bez bolesti, prostě jen jasný signál jet do porodnice :). Klapala jsme se jako osika,než jsme dojeli do porodnice, vyměnila jsme sand 10vložek a to bydlíme asi 5min autem!! Při příjmu v 21:45 mi natočili CTG a poslali na pokoj, vše bylo v pořádku, kontrakce v nedohlednu a tak nám taťku o půl 11 poslali domů, sotva odjel, stahy se rozjeli a okamžitě po 5-7min, v 1 ráno jsme únavou žádala o něco na utlumení bolesti, dostala jsme nějaký oblbovák, díky kterému jsem mezi 5min stahy na 3min usínala :) , o hodinu později už se to rozdýchat nedalo, takže jsem lítala mezi sprchou a porodním sálem-cvičením na míči, což v těhu cvičení vypadalo děsně jednoduše, ale v reálu to prostě nějak nešlo.. asi ve 2h ráno přijela další prvorodička, tak jsme hekaly společně :) . KOlem 3h jsme byla otevřená na 4-5cm dali mi klystýr a šup zpátky na sál.. Doktor tam lítal mezi oběma rodičkama. Ke mě se dostal až v 5:15 s tím, že taťka už ani nestihne přijet, že jdeme na kozu a rodit.. tak jsme nakonec ještě volala přítelovi, ať co nejdřív přijede. Byltam sand v zápětí. Když se všechno připravilo a já konečně vylezla na lůžko mohlo být kolem 6h ráno.. Doktor mi říká, strašně pvzbudivou větu : \" budeme mít pocit že vás to rozthrá,ale nebojte, je to jen pocit a musíte dál tlačit\".. Což už jsem byla psychicky v koncích.. :( . Tlačit jsme mohla opravud jen při stazích, skončil stah, skončilo tlačení.. Malá se narodila v 6:22. A Pak přišlo na řadu šití hráze, střižení jsme necítila snad vůbec, doktor mi to opíchnul a začal šít, měla jsme pocit, že tam snad nic na znecitlivění ani nedal, a i přesto, že se snažil odvést mou pozornost jsem cítila každé vpíchnutí autáhnutí nitě.. Později jsem se dozvěděla, že jsem rodila hlavičku na dvakrát, malá měla omotanou na dvakrát šnůru kolem krku a placenta se neodloučila celá a museli ji \"zeškrabávat\".. Ale i přestu všechnu hrůzu jsem ráda, že jsem porod pežila bez epiduralu a ten malinkatý ulíček na konci toho všeho stojí za to!!!!

Uprimna ucta a poklona vsem prispevsim maminkam

Mam 9 dni do 2. porodniho terminu (odstup 8 let). Chtela jsem si precist par zazitku jinych budoucich/cerstvych maminek a nasla tenhle portal. Rodila jsem poprve koncem panevnim a ted je mimko otocene hlavickou dolu. Veci a pocity jsou ponekud rozdilne od prvniho porodu a tak jsem chtela zjistit, jak jsou na ton jine maminky. To, co jsem si tady doposud precetla, me naplnuje bezmezmou uctou k vam vsem. Nechapu, jak jste tolik neuveritelnych zazitku pred porodem a behem neho v porodnicich vydrzely a jeste v mnoha pripadech temer stastne vzpominaly.Nevim, co je to Hamilton (znam to jen jako poslicky a neznam \"hmaty\" s tim spojene) a uz vubec nechapu, jak je mozne, ze se v tak rozsirene mire pouziva protrhavani plodovych obalu, nastrih hraze a dalsi z meho pohledu nekonecne invazivni techniky.Sama jsem pred osmi lety porodila holcicku koncem panevnim prirozenou cestou a zazila prekrasny porod, protoze byl (az na 2 hodiny pod epiduralem- zavedeny byl pouze pro pripad akutniho cisare vzhledem ke konci panevnimu) prirozeny, neindukovany, nerizeny. U nas se lekari a PA snazi (tedy alespon tam, kde jsem rodila ja) o neinvazivni porod- bez zbytecnych vaginalnich vysetreni, bez protrhavani plodovych vaku, bez vyvolavacek oxytocinem ci jinymi umelymi chemikaliemi, nastrizeni hraze je vyrazem absolutniho krajniho stavu. Diky tomu jsem po prasknuti plodove vody a postupnych oteviracich kontrakci, ktere taky bolely, takze jsem po 8 hodinach a 8 cm videla jediny prisun v epiduralu, ze si clovek odpocine a nabere silu (v mem pripade na dvojite tlaceni- zadecek s nozkama a pak teprve hlavicka). Nevim, jak je davkovany epidural v Cechach, ja ho mela na 2 hodiny a pak se mel bud prodlouzit nebo vysadit. Protoze jsem se behem tech 2 hodin prestala otevirat, nechala jsem si ho vysadit a po te vse bezelo jako na dratkach. Prisly opet drsne kontrakce, ale odpocata jsem jim celila daleko pohodlneji, na kolenou zavesena o operadlo lehatka jsem se vlnila jak kocka. Pri kazdem pohybu jsem nadherne citila, jak miminko sestupuje do porodnich cest az mi bylo jasny, ze je cas tlacit. To jsem taky rekla PA, ta se jen jukla a ze jde pro primare. Zadecek se dal vytlacit relativne dobre, na hlavicku jsem potrebovala trochu povzbudit, neb to fakt byla prace, ale nejak se v cloveku ta sila sebere a tak to slo. Odmitla jsem nastrizeni hraze, takze jsem se natrhla na 1 stupen (tedy vlastne temer nic). Dite mi dali na prsa a snuru nechali dopulsovat (teprve potom jsem ji odstrihla). Nic jsem nevnimala, moje jazykove schopnosti me opustily nekde mezi vytlacenim zadecku a hlavicky, takze jsem pohlavi ditete zjistila az prostou overovaci metodou - roztazenim nozicek miminka. Je dost mozny, ze mi to rikali nekdy po vytlaceni,ale tomu jsem proste nerozumela (asi bych mela odhalit, ze jsem rodila v Norimberku- na klinice). No a z toho krasneho uzliku je ted osmileta slecna, ktere pribude za par dni dalsi prekvapeni (tedy kluk nebo holcicka). Oddeleni sestindelek jsem nastesti zazila jen jeden den a jednu noc, druhy den po porodu jsem odesla na reverz, protoze mam po nesouvisejicim drivejsim dlouhodobem pobytu v nemocnici k temto zarizenim desny odpor.Pote, co jsem si precetla nekolik nejnovejsich prispevku, jsem chtela napsat zazitek, ktery byl plny krasy a harmonie i u komplikovaneho porodu koncem panevnim. Snad je nejaka nadeje, ze se nektere veci zmeni i v pristupu u tech lekaru, kteri tak bezcitne vtrhnou do vaginy rodicky a nadelaji tam takovou paseku, ze ta z toho zacne krvacet a trpi tak strasnymi bolestmi. Je mi zahadou, ze se podavaji masove \"zrychlovaci\" tablety, kdyz je prece znamo, ze neprirozene \"rozjeti\" porodu ma za nasledek neschopnost tela rodici maminky se vcas prizpusobit mire bolesti a tim si vyrobit vlastni anestetika, ktera po staleti maminkam pomahala prekonat nekdy opravdu divoky bolesti. Snad vam prijdu jak z jine planety, ale musim rict, ze me nektere popisovane zazitky doslova vydesily, az mi zacalo tvrdnout bricho. Prala bych vsem, aby se pristup k rozeni a rodickam v Cechach zmenil a vsem dosud odrodivsim maminkam vyjadrit mou neutuchajici uctu za odvahu a statecnost, s kterou pres vsechny ty zasahy privedly na svet krasne a zdrave deti. Nevim jeste kdy, ale uz brzy snad budu moci napsat stejne krasny uplne cerstvy zazitek s druhym deckem.

Hurá na svět

Ahojte, tak jsem se konečně dostala k tomu, abych si přečetla novinky a taky se pochlubila s tím, jak se Lola drala na světlo.Bylo krátce po půlnoci, velikonoční pondělí a já se přehazovala v posteli. Nemohla jsem spát a přemýšlela nad tím, že jsem nestihla upéct beránka a kdybych teď začala, tak přítele mile překvapím. Už jsem se chystala vylézt z postele a jít na to, když jsem najednou v bříšku ucítila trhnutí jako za provaz od zvonu a objevila se první kontrakce. (Dělávala jsem si starosti s tím, jestli to poznám, ale skutečně to nejde zaměnit s ničím jiným.) Druhá přišla po půl hodině a třetí ve stejném intervalu. Přesunula jsem se tedy na přízemí do obýváku abych nerušila budoucího taťku a začala si zapisovat intervaly. Pravidelnost veškerá žádná, 8, 20, 13min... až teprve kolem šesté hod jsme se zase dostaly na pravidelných 30 minut. Hladila jsem Ještěrku a přemlouvala ji, aby vydržela alespoň do odpoledne, než se pan doktor vrátí z lyžovačky... Mezi kontrakcemi se mi dařilo zdřímnout, pak najednou bolest, honem doběhnout na záchod, protože tam se nejlíp sedělo při prodýchávání a pak zas zalehnout. Asi kolem deváté jsem si šla napustit vanu a zavolala kamarádce, co dělá PA, aby mi potvrdila, jestli je to skutečně ono. Ve vodě se kontrakce zkrátily na 9min. Vydržela jsem tam hodinu a půl a pak už to bylo nepříjemný. Když jsem se ocitla \"na souši\", tak se intervaly prodloužily na 20 min a bolest se znásobila. Vydržela jsem takto 4kontrakce a zase honem do vody. Střídala jsem takto celý den a usmívala se nad přítelovým nejistým pohledem a tím, jak je chudák vyplašenější než já. Po páté hodině jsme byly na 5min ve vodě a 10ti mimo, tak jsem volala doktorovi, že jedeme do špitálu. Když jsem zvonila ve tři čtvrtě na šest na porodní sál a ohlásila se, že budu pravděpodobně brzo rodit, slyšela jsem pobavený hlas PA, která mi říkala ať tedy počkám, že jde pro mně. Mezi dveřmi jsem jí pak sdělila jak jsme na tom s intervaly a šla se převléct. Vyplnily jsme papíry, nahlásila alergii na anestetika a šla si lehnout na monitory. Kontrakce už byly po pěti minutách a procházející sestra se mně znovu ptala na alergie. Když při další kontrakci procházela jiná sestra, tak jsem jí opět nahlásila alergii na Supracain a Mezocain a ta mě ubezpečila, že hned jak paní doktorka dokončí porod, že se na mně podívá. Před sedmou hodinou paní doktorka skutečně přišla a oznámila mi, že jsem otevřená na 6cm, že to jde pěkně rychle. Poslala mně na porodní pokoj, zavolala přítele, který do té doby nervózně přešlapoval na chodbě a dali mi klystýr. Zavolali mému doktorovi, který naštěstí bydlí blízko špitálu a ten se během pár minut objevil. Přála jsem si rodit do vody, protože díky té alergii mi nemohli píchnout anestetika a bála jsem se natržení hráze. Když mně můj doktor vyzval, abych vylezla \"na kozu\", aby mně prohlídl, byly kontrakce už po třech min a já se nechtěla ze záchodu ani zvedat. Klystýr sice ještě nezapůsobil, ale sedělo se tam tak báječně... Při prohlídce doktor zjistil, že jsem otevřená na deset a že se vana už nestihne napustit. Položili mně tedy na lůžko, napíchli žílu a šli jsme na to. Poučená babičkou, že když se u toho křičí, tak se dítě může zamotat do pupeční šňůry (mamka měla šňůru kolem krku) jsem se snažila být co nejvíc potichu. Stačilo třikrát zatlačit, a v 19:35 Ještěrka vykoukla na svět. Byl to neskutečný pocit, vidět, jak ze mně leze malý človíček, ale to jsem ještě netušila, že to náročnější teprve přijde. Lola nebyla vůbec pomačkaná, ani od smolky a vůbec neplakala. Museli ji poplácat, aby vydala nějaký zvuk, ale ani tak se jí křičet nechtělo. Taťka odešel s PA, aby viděl, jak se o dcerušku starají, mně odebrali pupečníkovou krev a vytlačila jsem placentu. Doktor mi oznámil, že mně musí sešít to, co během druhé kontrakce nastřihl. Myslela jsem si, že v porovnání se samotným porodem to už bude sranda, ale to jsem se hluboce mýlila. I když jsem alergii nahlásila asi pěti lidem, tak mi chtěli píchnout Supracain, aby mně mohli sešít. Opět jsem hlásila, že to nemůžou, že zrovna na to jsem alergická a dostala jsem anafilaktický šok, ale oni na to nedali, že to tedy zatím jen zkusí na kůži, aby viděli jestli reaguji. Reagovala jsem, ale ne na kůži. Okamžitě mně začal svědit celý obličej a přišly problémy s dýcháním. Tak mi tedy píchli nějaký jiný oblbovák, kterým zastavovali tu reakci. Potom mi donesli očištěnou maličkou. Přiložili ji k prsu a doktor využil toho, že jsem se soustředila na Ještěrku a začal šít. Vždycky steh, počkal až se nesoustředím, další steh, zase čekal... Udělal mi celkově šest stehů a to bez jakékoliv anestezie! Přiznám se, že o bolesti způsobené Lolou při cestě na svět jsem už po dvou hodinách nevěděla, ale do konce života si budu pamatovat každičký milimetr použité nitě.

Julinka

Dne 10.4.2010 v 9.25 hodin vykoukla na svět holčička Julinka. Je to malí drobíšek s mírami 44 cm a 2,26 kg.Hlavičku máme posetou krásnými černými vlásky.Maminka se již nediví, že ji celé těhulkování pálila žáha.Dne 8.4.2010 jsem byla na kontrole na gynekologii ve 38+1 týden.Tlak jsem měla velmi nízky 85/55 a byla jsem hodně utahaná. Pan doktor řekl, že otevřená nejsem a dítě bude termínové nebo dokonce bude porod vyvolávaný, tak jako u dcery Verunky. Osud tomu chtěl, že celou noc se ve mě tahle malá žížalka koulela a koulela až mi ráno v 7.00 hodin odtekla trocha plodové vody. Starší dceru Verunku jsem vypravila do 1.třídy a jelikož mě opět klesl tlak a cítila jsem se utahaná, šla jsem si zdřímnout. Po vyspinkání do 10.00 hodin mi plodová voda začala odtékat hodně a zavolala jsem si kamarádku z paneláku, které odtekla při porodu voda, zda je to ono či ne. Při první dceři jsem měla vyvolávaný porod, tak jsem si nebyla ničím jistá. Dále jsem zavolala i porodní asistentce a na základě rad kamarádky a porodní asistentky jsme vyrazizily. Do porodnice jsem jela obalená ručníky a bez manžela, kterého jsem naháněla z práce v Praze. Můžu Vám říct, že to bylo mocinky rychlé, avšak kontrakce nikde a tak nás ve Zlínské porodnici ubytovali přes noc a hlídali nás. Hlavně jsem byla vystrašená, že to manžílek nestihne, protože do večera jsem ležela na porodním oddělení sama než manžel přijel z práce domů.Jelikož kontrakce nepřistoupili ani v noci, bylo rozhodnuto, že porod bude vyvolán. Ráno jsem v 7.00 hodin dostala pilulku na vyvolání porodu a za pár hodinek byla Julinka na světě.Vše dopadlo nakonec krásně, tatínek byl u porodu a honosně se pyšnil další dcerkou, které přestřihl pupeční šňůru.Jsem moc ráda, že byl se mnou jako opora. Obě holčičky jsou podobné na tatínka. Váhově jsou dcery skoro stejné.Dcera Veronika: 5.11.2002 20.20 hodin narozena 2,28 kg a 46 cm (vlásky černé).Dcera Julinka: 10.4.2010 9.25 hodin narozena 2,26 kg a 44 cm (vlásky černé).To je konec jedné kapitolky těhulkování a začíná další kapitolka - rodičovství a výchova Julinky.

Manuální obrat

Tak ma chytil hnev keď som teraz čítala časopis Máma a já.Ide o to,že keď bábetko nieje otočené v brušku tak ho roznymi pohybmi otočí lekár rukami.Pri pohlade na fotky mi prišlo zle.Musí to hrozne bolet a zdá sa mi to drastické jak pre matku tak aj pre dieťa.Má s tím niekto skúsenosti?

Honzík

Ahoj holky, tak mám za sebou třetí porod a zase byl úplně jinej. Termín jsme měli 27.4. a v pondělí 29.3. v poradně mi dr. řekl, že je vše ok, že mimi hezky drží, to ale netušil, že náš Honzík si to pomašíruje na svět skoro o 4 týdny dříve.V sobotu ráno mě můj 5ti letý syn budí se slovy: Mami, jsi říkala, že už budeš vstávat a ten dort už je studený, tak mi ho ukroj na snídani. Jenže maminka vstala a jak si stoupla, tak ze mě začala téct proudem voda. Koukala jsem na tu louži pod sebou jako bych spadla z višně. Říkala jsem si, že to přece není možné, že máme ještě spoustu času, ale neměli. Takže jsme vzbudili i tatínka dobalila jsem tašku do porodnice a vyrazili na cestu. V porodnici mě přijali, že se zatím nic neděje a budeme čekat, jestli se to samo rozběhne a když ne, tak ráno porod vyvolají. Tak mi průběžně dávali pro jistotu antibiotika, protože jsem neměla výsledky ze stěru a točili monitor. Srdíčko tlouklo hezky, ale Honzík se nechtěl hýbat a pořád spal. Tak mi doktorka řekla, že by raději ten porod vyvolala už večer. Ve čtyři mi začali slabé kontrakce co pět minut. Sice pravidelné, ale slabé, takže žádná velká změna. Takže jsem v šest večer dostala tabletku do čípku a pak už to mělo rychlý spád. Pět minut po zavedení začaly kontrakce co dvě minuty a po 15 minutách už jsem je prodýchávala za půl hodiny přišla PA jestli už mě něco bolí, tak ji říkám, že už jo, tak mě přestěhovali na sál a napojili na monitor. Asi po další půl hodině už jsem zvracela bolestí, tak mi píchli epidurál já zavolala manželovi. Ten přijel asi za 15 minut a já prodýchala asi ještě 5 kontrakcí a šla tlačit. Malý se dral na svět takovou rychlostí, že mi ty 2 hodiny utekly jako voda. Narodil se 20.08hod. 48cm a 2,97kg. Po porodu měl trochu teplotu, tak ho zavezli hned do inkubátoru, Jinak jsme byli oba v pořádku a já jsem zase šťastnější z dalšího přírustku Přeji všem takové rychlé a pohodové porody!!!

den D

ahojky holky, tak jak jsem slíbila, tak popíšu i jiá svůj porod, aby ty, které to čeká měly trošu obrázek - jako já, která jsem četla každý příspěvek, abych si to dokázala trošku představit... V pátek jsem byla v poradně, pan doktor mě prohlédl (za celou dobu těhu to bylo podruhé). Byla jsem ten den před tím na prvním monitoru a moudrá jsem z těch grafů a křivek teda rozhodně nebyla. Pan doktor mi pi prohlídce řekl - jo jo jste otevřená, připravená hezky (bylo to v pátek 26.3. a termín jsem měla ve středu 31.3.), \"můžu Vám udělat trošku bolest?\" vyvylila jsem na něj oči a řekla jen, že pokud je to nutný tak jo. On mi řekl, \"udělám Vám Hamiltona, abych tomu trošku pomohl\" a bylo..Vůbec to nebolelo, jen to bylo trošku nepříjemný (trošku hloubš do mě vrtnul rukou). No a já se rozklepala jak osika. On mi řekl, že to bude brzy a odešel. Sestra mi řekla, že budu asi špinit a já celá rozklepaná sedla do auta a jela rovnou domů s tím, že si teda asi dobalim věci do porodky a uvidim co bude. Od té doby mě bolel spodek bříška jako při začátku menzesu... Doma jsem si hned umyla vlasy (co kdyby náhodou) a v noci jsem toho moc nenaspala. V sobotu ráno už mi bylo blbě - blbě - jako od žaludku a bolelo mě to bříško.. Už jsem přítelovi ani nedělala oběd a neměla sama chuť vůbec na nic (ani k jídlu). Přítel ve dvě odjel hrát fotbal s tím, že někdo u sebe telefon mit bude a že mi to vždycky prostě někdo vezme. Odjel a mě se přitížilo... Bylo to v nepravidelných intervalech taková trochu bolest jako když prostě dostanete menzes (neni to stejný, ale je to nejpodobnější bolest). No a pak jsem dala sprchu a pořád to nepřestávalo.. a odešla mi zátka.. (táhlý hlen a fakt hodně, takže jsem si byla jistá, že to není jen výtok, který jsem měla celou dobu těhu). No, začala jsem si psát časy, kdy mě chytla ta bolest a snažila se určit nějaký interval. Bylo to hodně nepravidelné - 16min, 5min, 2min, 10 min... a tak jsem vzala tel. cca v 16h. a napsala přítelovi, že dnes pojedem určitě, ale zatím klid, že nevím v kolik, že je to nepravidelné. Nad mé očekávání to dopadlo tak, že přítel přemlouval mně, ať raději jedem. (nechtěla jsem být z těch, koho pošlou z porodky na 3xdomů, že ještě nic neni). A tak jsem dala sprchu a v 17h jsme vyrazili. V porodce mě přijala asi 25ti letá por. asistentka, šáhla do mě a řekla, že jsem na 2 a ať si vezmu andělíčka (ten jejich mundůr) a jdu si lehnout na předporodní pokoj. (připomínám, že přítel řekl, že mě do porodnice pouze hodí a rozhodně tam se mnou nebude a rozhodně NIKDY nebude u porodu a já se tím trápila celé těhotenství!!!) Odešel pro tašku do auta a mohl se mnou na \"hekárnu\", protože jsem tam byla sama. A tak jsme tam byli a já měla na břiše napíchnutý monitor a každou chvíli měla bolesti (pořád se to dalo). Pak přítel sedl do auta a jel do meka pro něco k jídlu a nakoupil mi tatranky, sušenky a mraky jídla a pití. Bolesti se zhoršovaly a zarčaly být pravidelnější a častější..humor mě pomalu opouštěl..kolem osmé jsme dali meka (já už si jen zobla) a myslela jsem na to, že budu potřebovat energii, tak jsem vysrkla šejka, ať mám dost síly. Pak jsem začala pomalu prosit, ať mi dají něco na bolest. Epidurál se prý dá dát až když jste otevřené na 4 a já po vyšetření v 20h byla stále na 2 a to už jsem začínala být zoufalá...Pomáhalo jen sedět na balónu a dýchat jsem taky neuměla, tak se mi dělalo hrozně zle od žaludku. Moc mi toho s prodýcháváním nevysvětlili (nebo spíš já to podle nich neuměla) a tak jsem každou kontrakci zatla zuby a snažila se dýchat pomalu..Řekli, že v 22 mi dají injekci pravdy a že se to buď rozjede, nebo usnu. Dali mi injekci a přítele poslali domů. A já mezi každou kontrakcí (každé 3 min.) usnula a tím trošku nabrala sílu. Kolem 23h. přišla por as. sáhla do mě a řekla, že se to rozjelo až moc rychle, že jsem na 6 a ať volám přítele (po té injekci jsem byla jak sjetá, nebyla jsem schopna otevřít oči, do sprchy jsem chodila poslepu, na wc taky, no fakt jak přiopilá a totálně mimo a brutálně unavená). Zavolala jsem mu a šla na přípravu. Klistýr (VŮBEC NIC TO NENÍ!!!) jsem v sobě udržela přesně asi 5vteřin, protože přišla kontrakce a já musela \"s pravdou ven\". Holit mě nemuseli, protože jsem si tuto přípravu vyřešila před odjezdem do porodky doma sama. No a šla jsem na sál a tam už byl přítel v zeleném mundůrku a vyděšený jako blázen. Já si lehla a prosila ať už mi ten epidural dají... přišlo mi to jako věčnost. Přišla anestezioložka a mě přišlo, že jí to děsně trvá, všicni museli pryč, já na bok a nehýbat se (i během kontrakce, což bylo téměř nemyslitelné, ale dala jsem to!!)Pak se všichni vrátili (bylo tam asi 5lidí) vč. přítele!!! No a už mi dovolili tlačit, což bala mega úleva. Pak hrozný tlak na knečník, opravdu jak šílená zácpa a šílenou silou zatlačit... a tak jsém díky povzbudzení, že ještě 2x a bude venku dostala hroznou motivaci a přesto, že jsem myslela, že mi prasknou všechny cévky v hlavě a že podruhé už to nedám sebrala veškerou sílu a malá byla v 1.06h na světě!!!malý nástřih a při šití už jsem telefonovalababičkám, že jsou babičkami. přítel byl až na samotné \"vypuzení\"celou dobu se mnou a já před nímk smekám a hrozně moc si ho za to vážím. Malou šel až ošetřovat a přinesli mi ji společně s por. as. Holky, nebojte se ničeho, je to fuška, ale s tím se počítá a tak nepropadejte panice a až to přijde berte to tak, že to k tomu patří a že to zvládly jiné a vy to zvládnete taky!!!držím moc palečky, já na to vzpomínám ráda, těšila jsem se na porod, je to záhul, ale stojí to za to. Malá je krásná, hodná a po porodu, když Vám mimi dají na hrudník a ono Vám koukne do očí to je NEPOPSATELNÉ!!!

Druhý porod

Holky ne že bych teď po tom svym šíleným porodu chdtěla další, ale už o tom přemýšlím dlouho - jaký byl druhý porod? Kratší? Lepší? Jakou změnu jste vy samy tčeba hlavně pociťovaly?

Porod císařem před termínem

Ahoj holky, Pavlík se narodil o 4 týdny dříve, měl být 28.4. a na svět přišel 2.4. Je ale velký a moc šikovný - 49 cm a 3730g (jaký by byl v termínu?....), takže bez potíží na běžném oddělení, ne na nedonošeneckém. Ráno 1.4. praskla voda, teklo to prooudem, takže se to nedalo splést. Měla jsem už tašku sbalenou, protože již dva týdny jsem musela ležet a odpočívat, brát magnézko, takže mě to moc nepřekvapilo. Hned jsme jeli do porodnice, protože jsem měla pozitvního streptokoka ve výteru, takže jsem jela co nejdříve nasadit antibiotika. Ale nic se nedělo, žádné stahy, ani odpoledne, večer , v noci nic. Takže ráno začali dávat tableky do čípku, jednu, druhou, zas nic, kafíčko, nohy na stůl. Jen nás pořád natáčeli na monitor, co dvě hoďky a natibiotika co 8 hod. Nakonec odpoledne druhý den nasadili oxytocin kapačkou, pak ale přišel staší doktor, že raději půjdme na císaře, že to vypadá na dlouho, a předchozí porod byl císařem před dvěma lety, takže nebudeme čekat. Souhlasila jsem, porodních komplikací jsem se bála...Vybrala jsem si anestezii do páteře, protože minule to bylo v pohodě. jenže teď se anestezilog nemohl trefit, napořetí snad dobré--jenže mě to neumrtvilo, stálejsem cítila nohy, pak i řez na břiše, říkala jsem to lékaři, prý to hned zabere... Pak začali operovat, vše jsem cítila, pak jsem už křičela bolestí co to šlo...Jen jsem musela čekat 2-3 min. nez žvytáhli miminko a pak mě uspali natvrdo...no bylo to hrozné...já má ale skoliozu páteře, tak snad proto to nešlo, příště jen celkovou anestezii. tím ale nechci nikoho sta¨¨rašit, místní anestezie je šetrnější pro mimi. Teď jsme už doma, vše se dobře hojí, týden po operaci jsem já docela v pohodě, dítě v pohodě, takže si nestěžuji. Menší dítě se snáze nakojí, takže v pohodě kojíme, ne jak minule.Pa.

Jana

Ahoj holky, chcela by som Vam popisat moj treti, konecne nevyvolany, uplne prirodzeny porod, na ktory budem mat iba nadherne spomienky. Mala som dva terminy, 31.3 a 2.4. V nedelu 28.3 mi odisla hlenova zatka s primesou krvy. Odvtedy som kazdy den trochu spinila a obavovali sa aj nepravidelne bolesti, roznej intenzity. 1.4 vo stvrtok som bola na kontrole v porodnici, kde mi pani doktorka oznamila, ze som otvorena na 1 prst, ale ze porodne cesty su velmi vzadu, nasledne mi spravila velmi bolestive vysetrenie a poslala ma domov s tym, ze v sobotu 3.4 mam prist na vyvolanie, bola som z toho strasne smutna..V ten isty vecer okolo osmej hodiny som dostala ale dost silne kontrakcie, niektore som musela naozaj rozdychavat, ale boli nepravidelne, trvali tak do pol jedenastej a ja som sa rozhodla, ze na noc rodit nepojdem, dojedla som svoje oblubene tortily s kuracim salatom a kontrakcie zaspala...napodiv presli...znova nastupili az o pol stvrtej rano, to som znasala este v pohode, ale o stvrtej som uz vedela, ze sa to rozbehlo a zacali sme to merat, ale nebolo vlastne treba, lebo kontrakcie zacali prichadzat kazdu chvilku, tak kazde tri minuty, niekedy aj castejsie, este som stihla sprchu a velku potrebu, ale potom som sa uz takmer nedokazala obliect, zvyjala som sa od bolesti v aute, moj priatel isiel 160 km za hodinu, presiel cez 2 cervene..no bolo to dost dramaticke...po zaparkovani pred nemocnicou som vyskocila z auta a bezala smerom k porodnym salom, po ceste som sa zvyjala od bolesti a predychavala kontrakcie na chodniku,na schodoch, potom v ambulancii pri prijme, ledva som zvladla vysetrenie na koze, kde mi lekarka oznamila, ze som pripravena, otvorena na 5 prstov a ze ma este vyspoveda...ja som bohuzial nebola schopna spolupracovat, urobil to za mna moj priatel a po chvilke sme sa dostali do porodneho boxu, kde na nas uz cakala velmi mila PA...chcela som odmietnut napojenie na monitor, ze to nevydrzim, ale ubezpecili ma, ze to bude iba na chvilku, tak som suhlasila, nasledne mi PA oznamila, ze som otvorena uz na 8 prstov a ze mi iba pichne vodu a ideme na to...po tejto informacii sa mi neskutocne ulavilo, kontrakcie prestali byt tak bolestive, museli sme na ne dokonca cakat, vodu som nakoniec nemala, neviem, musela mi odtiect asi v sprche este doma...pomaly som tlacila a o chvilku bola moja Janka na svete, takze sa nakoniec narodila 2.4 o 5.45 rano s mierami 2650g a 48cm...porodila som 45 min po prichode do nemocnice..

Terezka

tak se nám ten porod opět nerozběhl sám, tak jsme měli nástup ve středu v 7:30 na vyvolání, přijeli jsme do porodnice natočili nám monitor a dostala jsem gel na dozrání čípku , to mi hned vyvolalo kontrakce po 2min ktere trvali už od 8:30...položili mě na hekárnu s tim , že je jim líto ale dnes to určitě nebude..to se mi protočili panenky, říkala jsem PA že jsme přijeli vlakem a jsme mimopražsky a co bude s přítelem,tak za chvilku přišla a říkala , že se na hekárnu sice nesmí , ale že příteli povolí aby tam se mnou byl cely den...ve 13 hod kdy byli kontrakce stale po 2 až minutě a strašně zesíli už jsem myslela že polezu po zdi, do toho neustale padal monitor , tak jsem se děsila co se děje ...začali se dohadovat jeden přes druheho , co dál..jeden že by to zrychlil a druhy zas že by to nechal pak za mnou přišli s tim že jsem astmatik jestli jim to udejchám a že by navrhovali císaře..což jsem okamžitě odmítla s tim že to zvladnu protože jsem chtěla aby tam byl přítel jelikož to je jeho první a poslední dítě, neustale do mě rvali injekce na zesílení a rychlejší rozjetí , tak jsem myslela že už puknu...divili se že se mi to stale zesiluje protože jsem se vubec neotvírala , nakonec tedy řekli at přítel na hodinu odejde a že mi dají na přípravnu a pak mi na sále píchnou vodu ..na přípravně jsem se neohřála ani pul hodiny, klystýr mi bohužel dát nešel protože jak mi malá tlačila na spodek tak jsem myslela , že budu brečet bolestí to jsme vzdali a šli na sál, tam mi hned v zapětí přišli dát epidural do toho mě chytilo tak šíleny nutkání na zvracení , že jsem litovala přítele jak tam sedí a kouká na to, epidural mi bohužel zabral jen na dvě kontrakce a byli jsme tam co před tim , tak mi přišli dát znovu další dávku, ale bohužel , na to mi bylo řečeno že to musí být asi těsně před porodem, PA do mě sáhla a byli jsme na 4cm ...když do mě sahla za chvili znovu tak už začala volat na druhou že jsme na 8cm a začali tam běhat a skládat lehátko, nebudu rozepisovat všechny detaily to bych tu byla do zítra...a šlo se na tlačení, bohužel jako astmatik jsem už poslední tlačení nezvladala udejchat poslední hodinu jsem už byla na kyslíku pořad čekali jestli jestli to zvladnu a byli připraveny že mi skočí na břicho kdybych to už nezvladala, nakonec jsem uspěšně terezku vytlačila sama bez pomoci, což mě hodně těšilo...přítel byl z toho na měko a měl slzičky v očích když si jí přinesl zabalenou , hodinu se tam s ní mazlil, mrzelo mě že jsem si jí nemohla pořadně pochovat , když mi jí dal na chvilku do ruky tak jsem měla co dělat abych jí udržela...no a tak se z nas 24.3. v 16:45 stali štastny rodiče už třetího dítka a konečně holčičky našeho štěstíčka personal na porodní sále byl naprosto skvělej PA byli užasny a pani doktorka co mě šila odvedla opravdu krasnou práci, byla jsem opravdu moc spokojená...přítel byl taky na jedničku, byla jsem moc rada , že mi byl takovou oporou a řekla bych že narozením naší terezky na vlastní oči z něj udělalo skvělýho tatku co si toho opravdu váží když viděl co ty žensky musí vytrpět, moc mu za to všechno děkuju

jak Fanoušek na svět přišel

Ahoj mamči, tak se s vámi jdu taky podělit o svůj zážitek z porodu. V pátek 19.3. mi ráno začaly bolesti, nebo spíš jen takový nepatrný tlak v podbřišku, tak jsem si říkala, že třeba jenom poslíčci, ale když to ani po 3 hodinách neustávalo, ba naopak bylo to o něco silnější, tak jsem si říkala, že teda třeba večer pojedeme rodit vesele jsem si mezi bolestma vařila ovocné knedlíky a kolem poledne jsem si začala pomalu zapisovat intervaly mezi kontrakcemi a délku jejich trvání, nejdřív 18 minut pak 17 a pak už na přeskáčku 10,5,3,7,11,6 atd. kolem 15,30 dorazil přítel ( který mi během dne snad 100x volal a kontroloval, jestli už náhodou nerodím )dala jsem si sprchu a když bolesti neustávaly, ale byly pořád zhruba po 5 minutách, tak jsme kolem 16:30 vyrazily do porodnice ( asi 30km daleko ), přijeli jsme, vzali mě na monitor ( bylo asi 17:30 ) a říkali, že je to na příjem, ale prý žádný kalup, pak mě prohlídla doktorka, tak jsem jí řekla, že jestli to není k porodu, že jedu hned domu, že tam nebudu zbytečně ležet jako při prvním porodu ( to jsem tam celou noc ležela s bolestma po 3 minutách a rodila jsem až druhý den v poledne ), tak mi dr. sdělila, že jsem tak na 3-4 cm otevřená a že mám jít na pokoj a zabydlet se, a pak že půjdeme pomalu na přípravu, ona že zatím odveze jednu předčasně rodící maminu do Prahy do porodnice a pak až přijede, tak že půjdeme teda rodit. Tak jsem v 18:15 dostala klystýr, chvilku chodila po chodbě ( tatík tam byl se mnou a byl mi velkou oporou ) kolem 18:50 jsem šla ještě na monitor a sestra ( nebo porodní asistentka jak se jim asi na sále říká ) mi píchla vodu a říká mi, až budete mít pocit na tlačení tak řekněte, jen si sedla ke stolu, tak jsem jí řekla, že ten pocit mám, ale že teda nemůžu pořádně rozpoznat jestli to ještě není následek klystýru tak mě prohlídla a říká, tak si zatlačte, tak jsem asi 2x zatlačila, vylezla hlavička a sestra povídá netlačte a mezi tím volala na nějakého doktora aby honem šel, že rodíme, no jo, jenže netlačte, když se vám hrozně chce, snažila jsem se to přemoci, ale nešlo to, tak jsem jí jen milostivě oznámila, že teda tlačit budu, protože to jinak nejde, no a na další 3 zatlačení byl maličký na světě, ani mi nestačili dát umrtvovací injekci před nástřihem, ale vůbec jsem ho necítila. Pak přiběhl doktor, kouká na sestru, která drží v ruce mimi, kouká na mě a povídá, tak já letím jako blázen a stejně jsem to nestihl. Takže mě vlastně odrodila ta sestřička, která byla super a moc jí děkuju a pan doktor mi udělal jen pár stehů a bylo to. Ještě jsme se zasmáli, protože se ptal jak se malý jmenuje, tak říkáme, že to bude František Josef ( po dědečcích ),shodou okolností narozený na Josefa a pan dr. se taky jmenoval František. Fakt ve srovnání s prvním porodem to byla rychlovka, ale troufám si říct, že ty bolesti ke konci i samotný porod byly bolestivější než prvně. Ale stálo to za to.

Raďulinka:)

Měla jsem kontrakce po 3min. atak jsme jeli,20:00 jsme dojeli do nemocnice kde mi praskla voda a daly mi krystýr mooc jsem se těšila že konečně porodím už týden jsem přenášela ale kontrakce se zastavily a já se neotvírala:(asi od 21:30 opět kontrakce po 3minutách ale stále jen 2cm o půl noci Davida poslaly domu že to bude na dlouho,mě píchly na bolest a na spání a řekly at jdu spát ale bohužel jsem neusnula a furt šílený blesti když jsem šla za PA řekla že má jedny ruce at si jdu lehnout(až druhý den jsem zjistila že za tu noci se narodilo 9dětí na 3 sálech)prostě na mě neměla časJá jsem celou noc nespala,nepila ani nejdela ráno jsem padala unavouod 5 mě natáčely CTG asi do 7 to už jsem tam zase měla Davida moc mě pomohl. ale Radimek měl slabý puls,daly mi infusy a když jsem se otevřela tak jsem měla tlačit ale vůbec to nešlo a Raďula stále slabý puls,nikdy v životě jsem neměla větší strach.Porod ale nepostupoval tak akutní cisař,byl to mazec běhen asi 5minut jsem ležela na sále..............potom si jen pamatuju jak mě davají kyslík. 10:15 jsem ze vzbudila na dospáváku ale neměla jsem odvahu zeptat se co mimi ale prišla Mudr. ařekla že mám krásnýho zdravýho chlapečka viděla jsem Radimka až ve 14:15 ale byl nádhernej:)nejkrásnější co jsem kdy viděla:) Byla jsem smutná z císaře že jsem nezažila ty první okamžiky Raďulky ale jsem ráda že to tak dopadlo že ho nemusely třeby křísit nebo tak..... vím ale že mohlo být všechno jinak kdyby mě daly něco na vyvolání.......... Byla jsem na pokoji z paní která měla druhý,přijela 15min.předemnou a daly ji infusi,čípek a do půlnoci porodila, nevím proč mě nic nedaly,ale hlavní je že je Radimek zdravy,to je to nejdůležitější ale podruhý budu rodit jinde!Doufám že normálně.

Rychlovka

Ahoj holky,je fakt,že skoro každá,co jsme sem vložila příspěvek jsme zrovna neměly lehký porod a tak vám sem vložím vyprávění o porodu mojí kamarádky,která rodila před 16 měsíci.Stalo se to přesně na den druhého porodního termínu,když jí doma praskla voda a tak se v klidu vypravila do nemocnice a odjela.Kontrakce se jí dostavily za hodinu,měla je po 10 minutách a tak nepatrné,že je ani nevnímala.Než se moje milá Kačenka stihla rozkoukat a uvědomit si,že se z ní stane mamka,přišel doktor a oznámil jí,že se jde na tlačení.A tak Kačka porodila přesně od prasknutí vody za 3hodiny a 20 minut Aničku.A ještě abych nezapomněla.Kačky to byl první porod.Tak doufám,že jsem tu nastávajícím maminkám zvedla trochu náladu a holky vězte,že to pokaždé není tak strašný horor.

Zrození mini Maxíka

V pondělí 15.3.kjsem byla na běžné kontrole na gyndě-doktorka říkala,že ještě nic,že je vše OK,ale že porod nebude.Ještě jsme šli s mamkou večer na pohár a já si dělala legraci,že taková kalorická bomba musí Maxíka probrat...probrala.V uterý 16.3.v O5.30 mi praskla voda,tak jsem přítelovi řekla at se v klidu nasnídá a že místo do práce pojedeme do porodky.V porodce vyšetření,že nemám kontrakce,ale voda to opravdu byla.Tak jsem se šla zabydlet na pokoj a přítel jel domů.V poledne mi přinesli oběd-ovocné knedle-tak jsem volala doktorovi jestli můžu obědvat-že prý jo,že rodit budu až někdy na noc,tak jsem mezi kontrakcema snědla dva knedle-Ve čtyři hodiny už mi bylo těžko,převedli mě na porodní box a tam mě začali monitorovat,takže jsem s nenemohla hnout a už začalo být husto,pak se jim nazdálo jak jsem malá,tak se u mě vystřídalo 7 doktoru a každý si do mně sahl a vyšetřil.Kontrakce už byly po 2 minutách,ale byl problém-neotvírala jsem se a Maxík vysokej tep,tak ho monitorovali ještě zvlášt přes nějakou sondu co mu dali na hlavu.Pořád tvrdili,že budu rodit normálně,ale já už nemohla.V šest mi dali nějaké čípky na otvírání a léky na zesílení kontrakcí-to už jsem chtěla umřít protože už jsem byla v jedné velké křeči,už jsem se nedokázala povolit a moc prosila at už něco dělají.Ještě v osm stále tvrdili,že rodit budud normálně,ale já už chtěla jenom umřít.A najednou v půl deváté příběhli všichni,že špatný a že císař-Maxík vysokej tep,já jim taky začala stávkovat a ještě jsem měla horečku a zjisitli že mám nějakej zánět v placentě a Maxík omotanou šňůru kolem krku.Tak jsem volala přítelovi,ale to už mi sestřička musela napovídat,co mu mám říct-že jdu na cisaře,aže celý druhý den ke mně nebude moct,ale na malého kouknout bude moct.No a ve 20.59 byl Maxík na světě.Já už na sále jsem pátrala jestli je v pořádku a jestli je to kluk a už tam jsem jim vyprávěla,že to bude malej motorkář.Pak jsem strávila noc a den na jpce na antibiotikách a Maxíka uzlíka mi přinesli jen ukázat na chvilku.A další noc už jsem trávila na šestinedělí s Maxíkem v náručí.Ale ještě jsme neměli vyhráno-já rozpíchaný ruce,břicho,zadek-cpali do mně antibiotika horem dolem,kvuli té placentě.A Maxík?Brutálně hubl-z váhy 2670g-už tak měl málo,zhubl pod 2400g,já nekojila-neměla jsem mléko-které mimohodem stejně nemám.A tak jsem ho dokrmovala.Nakonec po 4 dnech si dal říct a váha se zastavila a obrátila do plusu,tak nás za šest dní pustili domů.S tím,teda že musí hodně baštit,hodně ho nahříváme u topení a dokud nebude mít 3kg nesmíme ven.Ale je to prostě náš malej trpaslíček a za nic na světě bych ho nevyměnila.

Šťastný konec

Začalo to přesně o půlnoci na Nový rok.Stáli jsme s manželem a sousedy na ulici,ťukali skleničkama a mně najednou projela strašná křeč křížem.Sousedka si toho všimla a hned spustila,že už je to tady,já ovšem tvrdila,že to nic neni.Po půl noci jsme si šli lehnout a protože dva dny před tím jsem absolvovala dost nehezkou prohlídku,zakončenou natržením děložního hrdla,nevěnovala jsem neustávajícím křečím do kříže moc velkou pozornost.Ovšem,to se změnilo po několika hodinách,kdy už bolest nešla vydržet a já nemohla ani vstát z postele.Nakonec se mi to povedlo a já začala chodit po bytě a koukat na hodinky.Už mi bylo jasné,že to jsou kontrakce,ale jelikož nebyly pravidelně,manžela jsem nebudila.To se zlomilo až ráno,kdy jsem ho vzbudila,že už je to tady.Manžel nezačal zmatkovat,jak jsem předpokládala,což pro mě byla obrovská úleva.Horší to bylo se mnou,protože se dítě vůbec nehýbalo a tak jsme vyrazili do nedaleké nemocnice.Proběhlo klasické vyšetření,kontrakce mi sklouzli na 2 minuty a já se modlila,aby už to bylo za mnou.Na monitoru jsem byla hodinu,pak na porodní sál a znova na monitor,pak přišla lékařka,píchla mi vodu a řekla,že bych se už měla otvírat a dítě sestupovat,jenže to se nestalo.Byl to muj první porod a já se strašně moc těšila na miminko,manžel byl tak vynervovanej,že mi usnul u postele,ale konec dlouho v nedohlednu.Proběhlo další vnitřní vyšetření a já byla stále otevřená jen na dva centimetry,monitor byl čím dál horší,tak lékařka přistoupila k monitoru přímo přiloženém na dítě,ale do toho jsem začala ještě zvracet.V 15 hodin jsem už byla tak vyčerpaná,že jsem usínala já,ale dokonale mi probrala lékařka,která mi oznámila,že budu muset podstoupit císaře,jelikož dítě začíná kolabovat a já přestávám rodit.Okamžitě jsem podepsala souhlas a v 15.45 byla Adélka na světě.Po operaci mi lékařka oznámila,že to byl jeden z nejtěžších porodů,co si pamatuje a že jsem byla vážně dobrá.Epidurálku jsem odmítala celý porod a ještě jsem se snažila vtípkovat,abych protrhla tu napjatou atmosféru.Porod byl utrpení,ale stálo to za to.Holčička je celá tatínek a dělá nám jen samou radost.Manžel si myslel,že mě tahle zkušenost odradí od dalšího dítěte,ale mě to tak nabudilo,že chci minimálně ještě jedno.Jen si musim počkat dva roky,protože Adélka 5 týdnů po porodu málem přišla o mamku.Karta se obrátila a v ohrožení života jsem byla pro změnu já.Začala jsem tak silně krvácet,že jsem málem vykrvácela.Ovšem i to dopadlo dobře:-)

Lucinka

17.3. Jsem měla doktorský den. Ráno s malou na kontrolu na ORL a pak hurá do porodnice do poradny. Paní doktorka říkala, že jsem na dva prsty a další kontrola bude v pátek. Ještě mi udělala hamiltona a šla jsem domů. Už cestou jsem měla pár slabejch kontrakcí tak jsem myslela, že poslíčci. Doma kolem 3 jsem začla mít stahy po 20 minutách, pak po 15 a od půl 5 asi po 10. Kolem půl 8 to zas začlo slábnout tak jsem rozhodla, že do porodky nejedem. V půl 10 jsem si šla s maželem lehnout ať se prospíme kdyby přece jen. Jen jsem zavřela oči kontrakve. A za chvilku další a další. manžel sledující čas prohlásil, že jsou p 3 minutách. začal fofr a já se bála, že porodím v autě. Ještě, že je to docela blízko. Povyšetření na ambulanci jsem byla na 5 prstů, rupla mi voda tak honem na porodní sál. manžel zbaběle utekl a čekal venku. Přišlo pár hodně silnejch bolestí - byla jsem kvůli minulémi císaři pořád na monitoru. Pak už sestra říkala, že vidí vlásky, asi 3x jsem zatlačila a vypadla ze mě holčička. Bylo to tak zvláštní a tak rychlý, že jsem tomu nemohla věřit. sestra šla pro manžela a doktor mě zašíval. trochu jsem se potrhala zvenku a dost zevnitř, protože jsem měla na spodku křečáky a ty se zevnitř začly krvácet. Pár hodin jsem si poležela na sále, všude byl klid a tma. Musím poděkovat skvělé porodní asistence Lucince (shoda náhod, že naše je taky Lucinka) a panu doktorovi a vlastně všem ve FN Plzeň. Nečekala jsem takovou péči a tak skvělé doktory jak ženské tak dětské. Jediná vada - klasika jídlo, jinak naprosto super péče. Kdybych svůj porod shrnula tak to byl super porod, rychlej a díky noci i klidnej. Přála bych takhle pěkně rodit všem.