Můj POROD - nové diskuze

Soukromá porodní asistentka Brno

Hezký den všem,ráda bych soukromou PA v Brně, nejlépe na Obilním trhu. Bohužel asi ta nejlepší v Brně již nepřijímá a na další jsou strašně rozporuplné recenze. Takže vůbec nevím a už začínám trošku plašit...Nemáte prosím nějaký tip? Moc děkuji :-)

Jak jsme si šli pro naší Johanku...

Jako u Jonáška...jsme šli zase najisto. 29.1.2019 suspektní monitor a málo plodové vody. Jonášek tenkrát saltatorní ozvy. Johanka měla ofiko termín 30.1. O.K. Stejná paní promářka, tentokrát vše posunuto do Jeseníku, kterej já teda můžu pro absolutně rodinný přítup jen doporučit. Joňďu jsem rodila den a půl. Ráno se tentokrát zavedly prostaglandiny k čípku, na který dle dr. nešlo ani dosáhnout, tuhý, 3 cm - já to jinak neumím, a po hodině (8.30) první kontrakce. Protože byli ráno všichni skeptičtí, byla jsem překvapená jako blázen a začala se pomalu cíleně uvolňovat, jak jsem si to tentokrát naplánovala. Strašně jsem si přála, aby vyvolání byl jedinej zásah. Byla jsem na pokoji, občas jsem měla monitor- jak se malé daří. Na rozdíl od úterka, kdy jsem přihlížela příliš klidnému monitoru, jsem už tentokrát párkrát zatřásla břichem a hnedle byl monitor o chlup lepší. Muž byl se mnou, třikrát si ale odskočil do města, jako lékař prostě nemocnice nemá rád, zbytek prokládal statistikou, kdo jsou voliči pana Babiše včetně procent..To už jsem byla fakt bolavá a říkám...hele, jako buď potichu, mě to nezajímá, já si představuju, že jsem v lese a už mám fakt bolesti....takže se mi dostalo odpovědi, že mě vždycky všechno zajímá a najednou (!) nic... No, od 11 kontrakce mega i na monitoru a po kontrole ve 12 zjištěno, že čípek zašel a bude se čekat na otevírání bez oxytocinu plus na mou žádost nálev. Tak muž se šel ostříhat, jasný, příchod nového člena rodiny se nesmí podcenit...víme. Na nálev už jsem fakt skoro nemohla dojít a říkám si, jestli je to normální.....No po nálevu...cca 12.40 sama na pokoji a fakt každá kontrakce už šílená. Nicméně....tak dlouho jsem si říkala, že to tak má být asi ...,až jsem ztratila všechny síly a z těch fakt posledních zavolala na mobil paní doktorku, která byla v té době v ambulanci. Já už jsem nebyla schopná ani dosáhnout na ten tísňovej bzučák. Když přišla a viděla mě, tak říkala, že dáme epidurál, já už byla fakt mimo, tlak nízkej, prostě jsem si říkala, že to snad nedám a mimojiný jí říkám, že už je pozdě, nedala jem skoro ani nohy od sebe bolestí, fakt tentokrát, jak by mi někdo mlátil sekyrou do páteře. Po vyšetření na posteli už nastal fičák. Za tu hodinu jsem se totiž otevřela z nuly na deset...takže se jelo fofrem na sál, holky, ona se mohla narodit na tom pokoji...Paní doktorka říkala, že odhadovala tak otevření na 3. Na sále jsem dostala možnost rodit v sedě, což jsem strašně chtěla, ale ukázalo se, že na to už nemám. Tak nic, rodila jsem klasicky na křesle a Johanka, poklad malej 13.14 vyplula na svět. Cca 10 minut poporodi přiběhl udýchaný muž, půl hlavy ostříhané...., volali mu ze sálu, že rodím:)...chlapíci.... Co dodat...odpoledne přijeli rodiče muže a mamka s Jonáškem. Mezitím ten můj chlapík obíhal matriku pro RL, neboť nám zařídil odchod z porodnice druhý den....., což teda nikdo nechtěl, ale už jsem neměla sílu to reorganizovat....Čiličili...domu jsem se dostala totálně bez sil a následovaly různý šarády zdravotní a v příštim životě fakt budu v porodnici klidně týden....a o tom až jindy. Po propuštění přijel brácha a Johanka se tedy jako dvoudenní mohla seznámit s celou srdcovou částí rodiny..., byla jak generátor štěstí a tím i zůstala. Ten jedinej podvečer v porodnici mi strašně chyběl táta, že jí nevymazlil a nevymazlí. Pak, sotva se jí pořádně otevřela očka, mě čekala konfrontace u každýho kojení...má tátovy oči...nebo moje a já jeho..., občas jí řeknu Matyldo..., ale jinak cítím takový štěstí po těch smutných okamžicích, co nás v uplynulých letech potkaly, že to ze mě musí i odkapávat.... A Jonášek.... je brácha světovej...milující...tak skvělýho bráchu mám snad už jen já:) Mějte krásný dny. Píšu s velkou časovou prodlevou, takže nastal posun a Johanka na svoje týdny spí. Jo. Jsem fakt šťasná máma dvou lumpáků.

Tak jsme se dočkali, miminko je doma :-)

Ahoj holky,je to tu, našemu malému se již konečně zachtělo k nám na svět. Musím říci, že jsme si to užili. Někdo mi ještě povídejte něco o pravidelných kontrakcích. V úterý 26.6. jsem byla na další kontrole v PP, kde krom monitoru nic dalšího neřešili, pouze mě objednali na 3.7. na vyvolání porodu a na neděli 1.7. na monitor, prostě podle nich se zatím nic nedělo. No nadšená jsem nebyla, to víte, přenášet se mi moc nechtělo, aby mrňous nebyl moc veliký k porodu. Když najednou mě v noci ze ČT na PÁ vzbudila taková divná bolest pod hrudníkem, asi se malý nějak víc protahoval. Poté od rána začaly přicházet (teď už vím, že kontrakce), vždy jich pár bylo cca po 10-12 min. pak byla jedna po 20-25 minutách. Takhle to bylo celý den, zajímavé bylo, že se mi ten den vůbec nechtělo odpočívat, dala jsem se do uklízení skříně (uklidila jsem celou), nakonec k večeru mě manžel donutil si lehnout. K večeru kontrakce trochu zesílily, ale byly stále nepravidelné, jako po celý den. Vzhledem k zesílení intenzity, jsme se rozhodli zavolat do porodnice, aby nám eventuelně po tel řekli, jestli to může být známka porodu. Nu, PA na telefonu byla trochu nevrlá (ale musím říci, že jako jediná z celého pobytu v porodnici) - výsledek: to jsou poslíčci, dejte si teplou koupel a vlezte si do postele. Nu tak jsem nakonec v půl dvanácté v noci do té vany zalezla. Po 15 minutách se začaly kontrakce objevovat po 4-7 minutách. Po půl hodině ve vodě, jsem zalezla do postele, po dalších 15 minutách jsme si s manželem řekli, že tohle nemůžou být poslíčci a přinejhorším nás pošlou domu. Takže jsme vyrazili směr porodnice Podolí :-) Na příjmu mi naměřili monitor, kde tedy už kontrakce byly vidět, ale malý spal, takže ho měřily déle. Pak přišla doktorka, zjistila otevření na 4cm a už se připravovaly papíry k příjmu. Měli jsme z pekla štěstí, protože jsme byli poslední koho přijali, další dvě co přišli po nás, už posílali jinam. Měli plno. Cca od 2h ráno, do 5h se postupně zesilovaly kontrakce a hlavně zkracovaly intervaly. To jsem byla na 6 cm. Jsem strašně ráda, že tam byl manžel se mnou celou tu dobu, byly to pro mě snesitelnější, i když jsem se neudržela a musela jsem si zakřičet :-D Najednou začaly kontrakce cca po 2-3 minutách. Při té síle už je docela problém netlačit. Když najednou praskla voda, ta vyletěla, až mě to opravdu překvapilo. Poté šel manžel na chodbu a začal porod. Do cca 8h se malý připravoval, aby hladce prošel. Mezi kontrakcemi zjišťovali zda vím váhový odhad (no ten fakt ne, když za celou PP mi neudělali ultrazvuk, aby zjistili velikost mrňouse), poslední jsem věděla 2.700g, ještě od své doktorky. Takže preventivně byl udělaný malý nástřich. Porod vedla PA paní Šťastná, byla úžasná a milá. Nakonec to bylo vcelku rychlé, v 8:17h byl malý na světě. Opravdu se po tom, co je venku, uleví.Je to nádherný pocit, mít malého poprvé v náručí. Tomu se vážně nic nevyrovná.Náš Lukášek vážil 3.360 g a měřil 50 cm. Je tak maličký, že i velikost 50/56 je mu velká a vešel by se tam tak 1+1/2x, krásně spinká (skoro celou noc), klidný a hodný.Jinak celý pobyt v porodnici, byla vcelku pohoda. Sestřičky a PA byly všechny ochotné a poradili. A ačkoliv jsme tam byly o den déle, protože malý se pomaleji rozpapával, teď už jsme spokojeně doma a postupně si upravujeme režim.Fotečky malého vkládám do své galerie na profilu.

Rodila jsem v Krči

12.5.2018 mi večer v 19.45 praskla voda. Jelikož jsem v porodnici ležela již týden před tím, tak jsem čekala zda je to opravdu voda..a byla. V klidu jsme se s manželem probrali a jely do nemocnice. Máme to 5 minut takže pohoda. Udělaly mi monitor.. žádné kontrakce malý spokojeně spal. Kontrola doktorkou a příjem na hospitalizaci. Dostala jsem jednolůžkový pokoj. Ubytovala jsem se a manžel jel domů. Druhý den přijel v návštěvních hodinách byl se mnou asi do půl páté a pak jel domů postarat se o psy a pracovat. Po tom co odjel mi postupně začínaly kontrakce. Ze začátku velmi nepravidelně. Jen tuhnutí břicha. Zhruba od 23h začly být pravidelné a bolestivé. Sla jsem do sprchy, to mi pomohlo na chvily. Oznámila jsem to sestřičce PA, která chodila co dvě hodiny mě kontrolovat a podávat mi léky. Domluvily jméno se že až začnu krvácet tak mám ihned zvonit. Netrvalo dlouho... Kontrola sestřičkou odhalila otevření na dva cm, takže pomalý rozjezd. Cca ve dvě hodiny už byly bolesti nesnesitelné ( do břicha) a hlavně kontrakce byly asi po 4 minutách. Přivolala jsem si sestru a vyžádala cokoli na bolest. Ochotně mi Pichla algifen i s prostinem aby mi pomohla. Po hodině, kdy algifen teda vůbec nezabral jsem volala zas. Sestřička kontrolou zjistila že už jsem na 4 cm. Volám manžela ať se v klidu probudí a do hodiny dorazí rovnou na porodní sál. My se sestrou jsme šly - ano šly - na porodní sál. Cesta o patro níž s kontrakcemi byla dost náročná a přišlo mi že nekonečná. Po příchodu k PA na sále jsem okamžitě upozornila, že chci epidural. Sestra řekla, že to půjde a že uděláme přípravu. Takže klistyr a sprcha. Mezi tím když jsem trpěla na míse, přijel manžel. Když slyšel jel řvu začal být nervózní. Přešly jsme na porodní sál to byly asi 4 ráno. Lehla jsem si a opět žádala epidural. No ale po kontrole PA mi bylo řečeno že nález je hraniční na 6 cm. Doktor řekl že to už nemá moc smysl a že než by anesteziolog přišel tak budu otevřena moc. Domluvily jsme se tedy na opiátů do kapacky a na inhalaci plynu. No a po té co mi bylo toto podáno vám o svém porodu moc nenapíšu. Byla jsem hrozně sjeta. Vím že mezi kontrakcemi jsem manželovy vyprávěla nějaké nesmysly. Kontrakce bolely stejně. Kricela jsem při nich protože rozdychavani už mi opravdu nepomáhalo. Monitor jsem měla na břiše furt. A pořád do mě někdo sahal. To už bylo pak velice nepříjemné a velice bolestivé. Říkala jsem jim ať už to nedělají. Nic platné oni musí zjistit jak se porod posouvá . Najednou chtěly abych se z boku otočila na záda do porodní polohy. A že budeme rodit. No tak že začátku jsem je poslouchala a snažila se tlačit. Vím že mi Dr roztahovala hráz, strašný. Najednou už jsem prostě nemohla. Oni chtěly abych tlačila ale mě to prostě nešlo a už jsem ani nechtěla. Po té co prohlásily že teda půjdeme na sál na císaře jsem chvilku ještě zabrala. Ale ne na dlouho. Pak najednou bylo všude strašně moc lidí, rvaly mi do obličeje kyslík a volaly na mě ať tlacim. Manžel byl už hodně naštvaný. Udelaly nástřih. Pak mi sestřička lehla na břicho a tlačila malého ven. Já křičela že už nechci. No a nevím po jaké době se v 7.55h narodil můj krásný syn. Bohužel byl v cestách moc dlouho a tak měl Agbar 5. Vím že začal plakat až když ho odnášela že dveří ven. Po tom co jo vyndaly vaxem ze mě přišla úleva. Závěr je takový že tohle už nikdy, sestry a doktoři dělaly co mohly, kdybych dostala epidural myslím že bych to zvládla lépe, vyhulila jsem jim láhev a půl plynu a jsem moc ráda že tam manžel byl pomohlo mi to. Kdyby tam nebyl asi bych zkoncila na císaři.

Smlouva v Podolí?

Ahoj,nemáte některá, prosím zkušenosti s touto novou praktikou v ÚPMD?https://www.medicalnews.cz/upmd-podminuje-registraci-k-porodu-podpisem-smlouvy-ta-omezuje-prava-rodicek/

Tamir (Timmy) 26.2.2018

Termin jsem mela 19.2. a i kdyz jsem musela do rizikove poradny a na zacatku tvrdili jak me nenechaji prenaset, tak me nakonec jdn zvali znovu a znovu na kontroly, az rozhodli, ze porod vyvolaji 26.2. v pondeli.Tak jsem rano nastoupila do porodnice, natocili monitor a supli me na pokoj na sestinedeli s dalsimi maminkami cekajicimi na vyvolani. Asi za hodku prisla doktorka, ze me zkontroluje a rika, to uz je docela pokrocili nalez, otevrena na 2 prsty, hrdlo mekke, nebudeme davat preindukci, ale hned indukcni tabletu a uvidime. Tabletu jsem tedy dostala v jedenact a na obed na kontrolnim monitoru uz i skakali kontrakce, otevrena jsem byla na 4 cm a tak me ve 2 prevelili na porodni sal. To uz byli kontrakce takove intenzity, ze jsem myslela, ze to dite ze me vypadne cestou. Jenze, tam se to nejak zastavilo, teda kontrakce zustali a nabirali na intenzite, ale postup zadny. PA mi uddlala klistir a jeste i vycevkpvala, pac jsem byla tak otekla, ze ani mocit uz neslo. Ve 4 hodiny uz jsem lezla bolesti po zdi, kontrakce co minutu a brutus, ale stale na 4cm, tak jsem dostala injekci Tramalu (naprosta zbytecnost) a cekalo se dal. PA rikala, ze sluzbu ma do sesti a mysli si, ze odrodim u jine, tak to jsem si rekla, to teda ne. V 5 hodin uz byli kontrakce co pul minuty, neco strasneho, ja uz zacinala byt hystericka a najednou nemohla pa najit srdicko. Zbehlo se dalsich 5 lidi vcetne dvou doktoru, pritahli utz a maleho nasli, ale ozvy se jim moc nelibili, tak jsem musela zacit tlacit i kdyz jeste nebyl sestouply. Zabrala jsem teda poradne a 17:37 byl venku, 51 cm a 4950g.Potom uz prisla jen uleva .

Kdyz se to dobre naplanuje...

...tak to vsechno dopadne jinak.Takze jsem se probudila ve stredu rano a koukam, ze mi tece troska po noze... napred jsme se nastvala, ze uz neudrzim sverace, coz se mi stavalo pri kasli na konci, kdyz jsem cekala Hanicku. No a pak mi tepr doslo, ze sverace jsou uplne ok, ze to asi bude plodova voda. Odeslali jsme deticky do skoly a manzel se mnou vyrazil smer Sinai Clinc v Sharmu. Sup na sal, sup epidural a prdlajs znecitlively mi jen nohy. No takze celkova anestezie, a pry za pul hodinky uz jsem byla zpet na pokoji. A manzel se me pta, jestli je to kluk nebo holka, protoze personal rika o nasem synackovi 'ona'. No, nevim ja jsem se ted probudila! Takze sestry rozbalili mimio a bylo to jasny. Pak se jeste zeptal, jestli nahodou jeste nekdo jiny neporodil a pry ze ne... to takze je to devcatko nase!Dalya se narodila ve stredu v deset, ma tri kila a je perfektni, co vam mam vykladat. V nemocnici jsem byla do nasledujiciho rana, pak jsme jeste absolvovali vystavovani rl v Sharmu a pelasili jsme domu. Takze ve tri odpoledne ve ctvrtek jsme dorazili domu... to jsem teda byla dost rozbita vic nez kdyz me privezli se salu. Jedina katastrofa, ktera na me doma cekala byla zcela podelana kocka. Ale jinak dneska uz uplne v pohode, zase trocha papirovani v nemocnici u nas v Dahabu, zasla jsem k sobe do obchodu, nakoupili jsme nejaky party kramy na oslavu nasi petilete Hani a ve ctyri se k nam sesly kamaradky s detmi jen na dort a kafe.Ted je sest, vsichi vypadli pred hodinou, Dalinka chrni, decka delaji bubliny a frkaji a ja jdu ohrat jidlo od svagrove.Sice zlatej prirozenej porod, ale mela jsem z toho cisare vetsi obavy. Nakonec to vsechno dopadlo vyborne...

Můj úžasný porod

To jsem se takhle v neděli v půl deváté ráno probudila a tak nějak mi bylo hned jasné ,že dneska už se nejspíš dočkám V noci jsem klasicky courala na záchod a už v noci mě pobolívalo břicho jak před ms, ale fakt nepatrně, takže jsem to přičítala bolavým zádům,které mě bolely poslední dny tak,že jsem nemohla ani chodit. V noci kolem mě zas byla obmotaná Rozárka . Ráno jsem cítila potřebu jít na velkou ,krásně jsem se vyprázdnila a zjistila, že mi nejspíš odchází hlenová zátka . Ani jsem nekrvácela, jen špinila. Takže jsem opatrně nastínila situaci tatínkovi ,aby nezanikařil a začala sbírat holky na snídani . Kontrakce jsem cítila hodně slabě, takové horší tvrdnutí břicha . Volala jsem kamarádce a domluvila ,že tam hodím holky . Během snídaně jsem dobalila tašku do porodnice a zabalila batůžky holkám . Kamarádka bydlí cca 15min autem když je volná Praha a to v neděli dopoledne byla,uf. Po předání dětí jsme vyrazili směr Podolí, dalších 15min. Jak jsem se uklidnila,že holky jsou v bezpečí tak mi došlo ,že břicho už necítím a že to všechno nejspíš byl jen planý poplach a že to bude trapas no nic ,na příjmu dotaz od sestry jestli mi praskla voda. Říkám že ne ,že odešla jen zátka a kontrakce tak po 20min. Na dotaz jestli rodím poprvé jsem odpověděla ze potřetí . Sestra oči v sloup ,koukala na mě jak na úplnou blbku a já si i tak připadala . Tak jsem jí řekla ,že jsem radši dorazila s prvním příznakem ,protože posledně to byla otázka deseti minut . Řekla té to chápe a natočila mi monitor který trval necelou hodinu protože mímo spalo . Potom mě vyšetřila doktorka,která zjistila že jsem horko těžko otevřená na 1cm. A prý jestli chci tak ze už mě můžou hospitalizovat a nebo se můžu jít projít ,nebo jet domu a dorazit na kontrolu za dvě hoďky . Rozhodla jsem se to rozchodit,takže jsme vyrazili ven. Naštěstí od prvního nápadů jít na Vyšehrad jsem upustila a sešli jsem jen k řece k první lavičce a koukali jak důchodci krmí kachny a nutrie pomalu začalo přituhovat, kontrakce sílily a zkracovala se doba . Asi po hodině jsem řekla že už radši vyrazíme. Cestou už jsem zastavovala a prodýchávala a objímala manžela a semafor zároveň . Na příjem jsem došla jen silou vůle U monitoru se mi zase začalo dělat zle,na omdlení ,hlava se mi motala,usínala jsem ,ruce a nohy se mi klepaly a miminko opět spalo.Sestra aby ho probudila mi chtěla zatřást břichem! Razantně jsem odmítla a bolestí jsem začala objímat monitor . Naštěstí tentokrát mi porod věřili a podle toho semnou zacházeli. Doktorka zjistila,že jsem otevřená na 6cm a odvezli mě na sál s tím ,že zavolají tatínka . Na sále se nestihla v podstatě žádná příprava ,šla jsem hned rodit . Chvíli se čekalo až dorazí tatínek ,ale nemohli ho sehnat ,takže sestra mi píchla vodu ,natáhla mi erární kompresní punčochy a napíchla mi kapačku, po které se mi udělalo líp, začala jsem vnímat a už mi nebylo tak na omdlení a na zvracení . Nastříhnout mě opět nestačili. Kryštof se narodil bez asistence tatínka ,že to je kluk bylo pro mě velké a milé překvapení . Apgar skóre mel 8 9 9 . Byl celý fialový ,nezdála se jim jeho barva a to jak dýchá ,volali dětského doktora, ale nakonec vše ok . Teprve potom přivedli tatínka byl tam semnou aspoň na šití, horší než celý porod bylo mi nádherně ,měla jsem za sebou rychlý porod ,všechno v pohodě a ještě kluk byla jsem šťastná jak blecha ,cítila jsem se plná síly a ty dvě hoďky jsem si tam opravdu užila . Když jsme se loučili ,říkám sestřičce ze jsem ani na balónu nebyla A ona že vůbec si to semnou neužila, klystýr mi nedala ,ve sprše semnou nebyla ,balón, nic tak aspoň tu vodu že mi píchla ze všech porodů byl tenhle ten nejlepší ,nejvíc v pohodě ,jako bolelo to ,ale šlo to krásně a hlavně rychle . Všem bych přála takový porod ,jako jsem zažila s Kryštofem . A šlo to i bez tatínka

Moje 3 a naposled :)

Tak a máme to za sebou naše 3 miminko Náš Lukášek -- 3 plánovaný císař. Náš den vyšel na 9.1.17 - i přes to , že jsem věděla co, kdy a jak bude probíhat nervozita byla veliká. Pozitivní protilátky - špatný obraz krve - podprůměrný nález železa - mi na klidu nepřidalo. Operace byla naplánovaná na ráno kolem 9 když jsem ještě ve 12 ležela na pokoji -- s informací čekáme na dodání krve pro Vás kdyby na sále bylo zapotřebí transfuze - ( moje skupina B- s protilátkami potřebovala zvlášť namíchaný pro mě složený drink )Ve 13hoď vrazila sestřička na pokoj s pokřikem jedeme není čas -- honem honem. A pak to jelo jako blesk - Lukášek se narodil ve 13:32 s oznámením na sále miminko je v pořádku a zdravé 10-10-10 se mi konečně ulevilo -- Nakonec to na sále i pro mě proběhlo vše bez komplikací a druhý den byl malý, už se mnou na pokoji ... Jinak můj 3 plánovaný, poslední a pokaždé jiný císař -- děkuji , že jsme měly takové štěstí za 3 zdravé děti.

Akutní císařský řez

Všechny maminy moc zdravím. Pracuji jako porodní asistentka a zároveň studuji dálkově VŠ. Píšu diplomovou práce na téma prožívání a pocity rodiček po akutním císařském řezu- ne naplánovaném. Kdo ho máte za sebou a kdo byste byl ochoten mi pomoci, ozvěte se, prosím, na mail. jirina.weisova@atlas.cz, zkontaktuji vás s podrobnostmi. Anonymita zaručena. Moc a moc předem děkuji. Jiřina Weisová- boros

PORODNÍ DŮM U ČÁPA

Doporučení,rady,zkušenosti,Domácí porod od A po Z, porodní asistentky k domácím porodům...Petra ChrásteckáPetra.89@seznam.cz

společně to můžeme změnit! :-)

ahojky:-) Jsem nastávající prvorodička a chybí mi v ČR možnost rodit jinak než s doktory nebo riskantně doma. Chce to zlatou střední cestu například porodní dům, kde by člověk byl v bezpečí a zároveň v soukromí jako doma pod dohledem porodní asistentky, která by se s nastávající maminkou již dobře znala z předchozí péče a pečovala o ni i po porodu a to doma - a to vše pokud možno hrazené pojišťovnou! Vy byste to nechtěly?? Pokud ANO pomozte svým podpisem v přiloženém odkazu, nebo alespoň jukněte, abychom mohli i my mít konečně vyspělou péči o matku a její miminko jako je tomu již dlouho ve státech EU. Vždyť porod nastartuje Vaše miminko na celý život!!! Díky za Váš i malý zájem a iniciativu :-)pojďme to změnit- TEĎ!!!!!!http://e-petice.cz/petitions/petice-za-peci-o-zenu-a-dite-v-obdobi-tehotenstvi-pri-porodu-a-behem-sestinedeli.html

Můj porod bez obav;)

Ahoj maminky;)když jsem čekala soje první mimčo moc mi pomohla stránka Porod bez obav, která mě na porod nejen připravila, ale dokonce mě zbavila strachu z něho a začala jsem se těšit! Porod nakonec trval jen 5 hodin - od pocítění první kontrakce až po ten úžasný pocit, když mi maloše položili na prsa! Nakonec to byl úžasný zážitek a nebojím se si ho, až bude malej trošku větší, zopakovat a dát mu třeba tu moji vysněnou holčičku:) Třeba vám taky pomůže: http://www.porodbezobav.cz/?a_box=xqwfr4ugPřeji všem rychlý a hlavně krásně hladký porod!;)Míša

Porod tentokrát s adrenalinem

Netušila jsem, že to tentokrát bude taková "show" .... bylo mi jasné, že když bude jediná hlídací babička 14 dní před porodem na zahraniční dovolené, tak se podle Murphyho zákonů narodí druhý mrňous určitě dříve ...UZV termín jsem měla 18.9. a přenášet by mě kvůli těhotenské cukrovce nenechali .... v noci na 9.9. jsem začala mít bolesti jako když má člověk akutní zánět močového měchýře ...rozhodně to nebyly kontrakce a už vůbec ne pravidelné, do rána ty bolesti neodezněly ani přes teplou sprchu ...ráno jsem byla objednaná ke své gynekoložce a potom na EKG plodu do nemocnice .... partner navrhoval jet rovnou do porodnice ...ale naše batole teprve vstávalo a ještě levou nohou ...dohodli jsme se, že skočím za roh ke své doktorce a ta mi řekne, jak jsem na tom .... sestřičce jsem "podivné" bolesti nahlásila a čekala až se uvolní monitor ...po natočení byl výsledek, že se u mě nic neděje .... pak jsem čekala na vyšetření u paní doktorky a už jsem se viditelně kroutila bolestí ... i paní doktorce jsem nahlásila "podivné bolesti" - když se dostala přes ultrazvuk k vaginálnímu vyšetření, tak zjistila, že mám rozvinutou branku a začala volat na sestřičky, že rodit v ordinaci nechce ...tak mi zavolaly sanitku ...do nemocnice je to naštěstí kousek ....takže jsem nemusela rodit ani v sanitce, ani ve výtahu ....na sále byly nějaké davy včetně mediků, ale mě to bylo nějak všechno jedno ...mrňouse asi vydolovala porodní asistentka sama, protože já jsem pořád nepoznala, kdy mi kontrakce přichází a mám tlačit...bolelo mě pořád všechno .... tatínek byl naštěstí vpuštěn na porodní sál alespoň dodatečně s mojí taškou i s naším dvouletým batoletem ...takže si mohli alespoň prohlédnout zabalené miminko a partner nadiktoval PA všechny ty "důležité" informace o sobě ...Takže závěrem: velký dík všem PA na sále, protože byly všechny moc milé a při i po porodu velkou oporou místo chybějícího partnera... a do kapitoly, kdy jet do porodnice bych doplnila ...nejen když máte pravidelné kontrakce po cca 5ti minutách ...ale radši vždycky, když Vás přepadnou nenadálé bolesti (žádné poslíčky jsem ani v jednom těhotenství neměla ...)Co se týče prvního celkem rychlého porodu a druhého ještě rychlejšího - že by to byla zásluha pití maliníkového čaje? :-)Přeji všem, které to teprve čeká, pokud možno jen samé pozitivní zážitkyJana

Bolest zad po porodu

Ahoj holky, mám 2 týdny po porodu a šíleně mě bolí záda. Doktorka říkala, že je to normální, že se páteř vyrovnává z té tíhy, co 9 měsíců nosila :-) Ale já nevím, měla jste to tak taky některá?

zrovna řeším otázku jestli chtít otce u porodu. NA jednu stranu je oporou na druhou se bojím, že to pro něj bude nepříjemný. Ted jak projízdím net tak jsem zjistila, že naše pojistovna na otce pri porodu prispívá. http://www.zpmvcr.cz/prevence/preventivni-programy-2015/program-pro-tehotne-a-kojici-zeny1/.Nevíte, jak to řešit? zajít pak s potvrzením na pobočku?

Dobrý den maminky, jsem studentka oboru porodní asistentka a píšu bakalářskou práci na téma Kristelerova exprese během porodu a prosím proto maminky ze Zlínského kraje zda by byly ochotné a vyplnily by mi dotazník. http://www.survio.com/survey/d/M1P1M4O9E2S8T9G8M Děkuji za ochotu i čas

Poprvé císař, podruhé přirozený porod

Dobrý den,mé předchozí příspěvky v různých tématech srovnávaly má dvě těhotenství. A ve srovnání bych ráda i pokračovala i v tématu porod. 1. porod - dvojčata po IVF, první trimestr zakrvácení, druhý trimestr hospitalizace na rizikovém u Apolináře z důvodu nulových průtoků a téměř bez plodové vody u plodu B, třetí trimestr a ukončení těhotenství v týdnu 30+0. Původně jsem byla registrovaná k porodu v Motole. Když nastaly problémy u plodu B, byla jejich neonatologie plná a tak nám vyjednali přeložení k Apolináři. 17. den hospitalizace začaly plodu B, místo nulových, reverzní průtoky a 18. den se přidala pulzace vény. Bylo tedy ze strany doktorů rozhodnuto, že není na co čekat a že naše těhotenství bylo ukončeno. Musela jsem si jít sbalit věci na riziku, projít internou - předoperačním vyšetřením. Manžel měl hodinu a půl nato, aby se dostal z práce k Apolináři. Pak následovala přípravna - vyholení, klystýr, sprcha a už jsem si to kráčela na operační sál. Poslední SMSka od manžela byla, že je na Veletržní, což je k Apolináři (v poledne) ještě hodně daleko. Než mě ale připravili k samotnému výkonu (napíchnutí kanyly, epidural,...) uplynula ještě dostatečně dlouhá doba a manžel to stihl. Epidural mi píchal mladý doktor, který byl u Apolináře na výměnu z Vojenské nemocnice. Byl hodně mladý, moc jsem mu nedůvěřovala. Ale napíchnutí provedl tak skvěle, že jsem celý zákrok vůbec nic necítila. Manžel mě držel za ruku a kdyby mi sestra, která stála nade mnou a pozorovala, co se děje za plentou, neříkala, vůbec o ničem nevím. Začalo to: "Teď vás nařízly, už jde první miminko,..." A takhle mi vyprávěla celý porod. Já opravdu nic necítila. Samozřejmě obavy o děti byly velké, hlavně o plod B. V 11:31 vykoukla na svět první dcera - váha 1.525g a 42cm. Zaplakala si, ukázali nám jí a běželi s ní do inkubátoru. V 11:32 přišla na svět druhá dcera - váha 880g a 34cm (asi nemusím říkat, kdo byl plod B). Také si zaplakala (i když slabějším hláskem), ale tu nám nikdo neukázala, běželi s ní hned do inkubátoru, aby se neprochladla. Když jsem jí ale slyšela plakat, rozbrečela jsem se s manželem i já. Věděla jsem, že je to dobré, že dýchá a ani na chvíli jsem si nepřipustila, že by to mohlo dopadnout špatně. Mě vyčistili, zašili a odvezli na pooperační JIP. Večer mi přišli říct z neonatologie, že poporodní stav je u obou dobrý, ale máme být nohama na zemi. Já jsem si na JIPce poležela do druhého dne a až před polednem mě začaly stavět. Bylo to dost komické. Samozřejmě jsem byla slabá, motala se mi hlava. Na sprchu jsem byla dovezena na vozíku, pak mě převezli na oddělení šestinedělí. Naštěstí i na pokoji se mnou byla maminka, která měla dítko na neonatologii a tak jsme se co tři hodiny chytly a šly společně k tomuto oddělení. A na pokoji nám naštěstí nekřičelo cizí dítě. Po 5ti dnech jsem byla propuštěna domu a děti zůstaly na oddělení neonatologie, kam jsem za nimi denně dojížděla. 2. porod - jednočetné těhotenství po přirozeném početí. Všechny tři trimestry bez problémů. Vzhledem k tomu, že týden do porodu odhadovaly váhu plodu na necelých 3.100g, rozhodla jsem se pro přirozený porod. Jedním z důvodů bylo, že už jsem doma měla 17ti měsíční dvojčata, u kterých jsem chtěla být rychle zpátky. V den 39+4 byl manžel na poslední službě v práci, od druhého dne měl dovolenou. Bylo mi docela dobře, s dvojčaty se to dalo docela zvládat bez větších problémů. Večer mě ale chytla strašlivá migréna, takže jsem si šla brzo lehnout. Tma mi hodně pomáhá. Ve dvě v noci jsem se probudila s tím, že potřebuju na WC. Ale už jsem neusnula. Začaly mi totiž stahy, které jsem měla po 7 minutách. Vydržela jsem zhruba do 3 hodin ráno a pak se rozhodla manžela probudit. Naše obrovská výhoda je, že moji rodiče jsou našimi sousedy. Takže jsme vzbudili mojí mamku, která přišla hlídat dvojčata a vyrazili do porodnice - opět k Apolináři. K Apolináři jsem tentokrát byla registrována hned od začátku, protože po zkušenostech s dvojčaty - co se týče péče na neonatologii apod., nemohla jsem si doktory vynachválit a tak volba byla jasná. Bylo ráno, po čtvrté, já už měla stahy po 5 minutách, když jsme dojeli do porodnice. Nejdřív se na mě šla podívat porodní asistentka, které se můj stav nezdál. Dle jejích reakcí by mě nejlíp ještě poslala domu. Otevřená jsem byla na prst. Ale pak přišel doktor, který rozhodl o tom, že zůstanu. Vzhledem k tomu, že jsem byla po prvním porodu po císaři, nechtěl riskovat zbytečné komplikace. Manžela jsme poslali domu ke dvojčatům a já začala pochodovat "100 jarních kilometrů" po chodbách porodnice. Do toho jsem si občas dala teplou sprchu, která byla fajn. Na denní službu přišla starší, ale zkušená, trochu od rány, porodní asistentka, která ale byla hrozně fajn. Asi v 9 jsem si šla na chvíli lehnout a tak mě i přišpandlila na monitor, aby zjistila,jak jsme na tom. Po nějaké době přišla, když jsem jí nahlásila stahy po 3 minutách, moc mi nevěřila, ale jelikož už jsem byla otevřená na 4 prsty, dala mi za pravdu. Poslala mě tedy na přípravnu. Vyholení, klystýr a sprcha. Jelikož se pak šla věnovat jiné rodičce, která rodila císařem, trošku se na mě zapomnělo. Jiná sestra tvrdila, ať ještě chodím, že je na všechno dost času. No, nebudu to popisovat do detailů. Epidural už mi nestihli píchnout. Přišli ke mě už pozdě, snažili se o to asi 4x a neúspěšně. Když to chtěli zkusit ze sedu (píchali mi to vleže), přišla doktorka, která po vyšetření vyřkla ortel: "porod hned, bez epiduralu". Hm, tak to pěkně děkuju. Manžel naštěstí stačil dojet včas. Syn se narodil 13:34, váha našeho syna nakonec byla 3.685g a 51cm. Došlo k nástřihu a "Superman" mě i trošičku natrhl vevnitř. Sice se snažili ta místa umrtvit před šitím, ale nějak se jim to nepodařilo a tak i šití bylo docela živé... Jelikož jsem přišla o velké množství krve, nechali mě na porodním boxu až do večera. Mohla jsem se tam i navečeřet a až před předáním služeb noční směně, mě odvezli na šestinedělí. Celou noc a i část následujícího dne jsem se nesměla pohybovat bez druhé osoby. A syna jsem dostala na pokoj až právě druhý den kolem poledne. Ačkoliv se moje červené krvinky nikomu nelíbili, z gynekologického hlediska jsem byla v pořádku. Syn čtvrtý den nabral a tak nás po 4 dnech pustili domu.Srovnání je tedy následující:Z hlediska bolesti a způsobu prožití porodu - jednoznačně hlasuju pro císaře. Nic jsem necítila, na poporodním JIPu jsem si pěkně odpočinula.Z hlediska schopnosti postarat se o sebe a miminko po porodech - jednoznačně hlasuju pro klasický porod. Byl hodně náročný, ale rychle jsem se z něj vyhrabala. V obou případech jsem přišla o hodně krve. V obou případech mi hrozila transfuze. Po císaři jsem ale byla ráda, že stojím na nohou. Jizva dost bolela (i čípky na bolest jsem si 2 noci po sobě vzala) a popravdě jsem byla ráda, že jsou dvojčata na neonatologii a já se o nikoho, kromě sebe, nemusím starat. Klasický porod byl sice náročnější, ale druhý den jsem byla schopná fungovat. Přebalovat, přikládat,... Byla jsem nastřižená a šitá, ale nebolelo to tolik. Obešla jsem se bez utišujících prostředků. A jsem šitá tak dobře, že ani kruh na sezení nebyl potřeba. První porod proběhl před 17 měsíci. Jizva je vystouplá, ale naštěstí i uvnitř vydržela druhý porod. Vydržela i děloha, které po předešlém císaři, hrozilo, že praskne. Druhý porod proběhl před 9 dny. Funguju doma bez problémů ke všem dětem. Sedám si sice opatrně, ale není to nic, co by se nedalo vydržet. A bolest z porodu už je zapomenuta úplně.Přidat svoje srovnání do tématu Šestinedělí nemůžu, protože to druhé ještě nemám ukončené. Ale přidám ještě příspěvek do tématu o nedonošených dětech.Všem maminkám přeju rychlý a pohodový porod. S Apolinářem jsem byla naprosto spokojená! Klasické pokoje na šestinedělí jsou sice starší, strava by mohla být lepší. Ale co se týče práce lékařů a sester, nemůžu si na nic a nikoho stěžovat. No, kecám. Na jednu doktorku jo, ale to spadá do těch nedonošenců... :) A v případě prvního porodu má u mě Apolinář ještě jedno plus. U císaře mohl být i můj manžel. Kdyby mě nepřeložili z Motola, tak u nich by nemohl být.A k možné diskuzi - manžel u porodu - ano/ne. Za mě jednoznačně ano. Nemám manžela třasořitku, který by nesl porod a krev špatně. Druhý porod dokonce nestál za hlavou, ale vedle mě, takže i viděl, co se dole děje. V obou případech to náš vztah upevnilo, protože jsme byli oba u narození všech našich dětí. A to je zážitek pro oba na celý život!

vysoký tlak a otoky - přirozený porod nebo císař?

Zdravím maminky, ráda bych se podělila o své dilema a třeba mi poradíte z vlastní zkušenosti, jak se rozhodnout.Mám termín přesně za týden, ale nález je už 14 dní stejný, čípek tuhý, otevřená na 3/4 falangu, hlavička naléhá, ale není fixovaná v pánvi. Neposouvá se to, a kromě toho, že už mi i odešla hlenová zátka a bolí mě celá pánev, v tříslech atd., tak mám vysoký tlak (už i nasazeny léky na snížení), mám otoky nohou i rukou a váhový přírůstek 20kg. Tzn.že doktorka nechce, abych přenášela. Stále doufám, že se porod rozběhne sám, ale pokud ne, v úterý se budeme domlouvat, co s tím. Buď vyvolat vaginální porod nebo kaiser. Ale pokud se ten čípek nepohne, prý by vagin. porod mohl být dlouhý a nakonec třeba kvůli těm tlakům skončit císařem tak jak tak...Jak byste se rozhodly vy? Toužila jsem po přirozeném porodu bez jakýchkoli medikamentů a tak teď nevím, co si vybrat, aby to pro miminko bylo nejlepší... Ještě mi nabízí zkusit nejdřív Hamiltonův hmat, ale pokud por.cesty nejsou připravené, tak si myslím, že je to zbytečné... díky za případné rady a názory :-)

Dobrý den já mám skvělou zkušenost s předporodním kurzem formou videí, které jsem si zakoupila na stránkách www.porodbezobav.cz

Dobrý den, maminky taky jsem tento kurz zakoupila a určitě ho všem mohu doporučit! Majka je skvělá!

ahojky právě jsem se dozvěděla, že jsem v osmém týdnu těhotenství a nemohu tomu sama uvěřit, už se moc těšíme na miminko se svým přítelem. A chtěla bych proto udělat všechno, co jenom půjde, co by jste mi doporučovali za předporodní kurz? Něco jsem o tom četla na diskuzích, co jsou na internetu a odmítám jít jenom na pár hodin do porodnice,kde mi určitě nemohou během chvíle vše říci, spíše jsem slyšela, že děsí!

Takový \"rychloporod\"

Ahoj, tak je ten náš poklad na světě. 9.9.2014 se nám narodila holčička, 3,55 kg a 51 cm. Porod byl hrozná rychlovka, ani jsem se nerozkoukala a už jsem jela ze sálu pryč. Ráno před šestou mi začaly kontrakce, chodily pravidelně po 14 minutách. Šla jsem se umýt a že vyrazíme - chtěla jsem jet brzo, aby bylo dost času na vykapání antibiotik (kvůli pozitivnímu streptokoku). Do porodky jsme přijeli o půl deváté - kontrakce po 5 min. a otevřená na 5 cm. Honem antobiotika, monitor a prý ještě ultrazvuk, že si změří hlavičku (už to nešlo,byla moc nízko). Já jsem už pěkně funěla a oni na mě tak koukali- asi si říkali, že jsem pěkná hééérečka. Dovedli mě na sál, dali Yal - kontrakce jedna za druhou a už ty pekelné. Když mě viděli asi za 10 minut, tak prý znovu vyšetřit - 8 cm, a že se prý příprava nestihne. Popadla mě hysterie, ale nakonec mě na záchod na chvilku pustili, ale pak honem na kozu - neumytá!!!!! Ještě mi stále nepraskla voda, takže mi ji píchali a hned jsem měla tlačit, napodruhé byla princezna venku. Placenta vyšla v poho, pak nějaké šití - taky v poho a pak později taky dobrý. I placenta se zavinovala celkem bezbolestně(a to je to prý při druhém horší). Fakt to byl fofr - sice bych řekla, že porod byl mnohem bolestivější než ten první, ale asi o to rychlejší. Hlavně, že to mám za sebou a mimi mám u sebe Přeju všem krásné porody

hotový námět na povídku:)...hlavně ať jste zdravé

Porodila i hysterka :-)

Ahojky, trochu Vám tu dlužím slibovaný porod hysterky Takže i já to mám za sebou a soudím, že když dokázali v porodnici zpracovat i mě, tak to dokážou s každým No, naše Barunka přišla na svět 26.8. v 11.02 a bylo to až v 41+4 což byl asi největší problém. Protože já ač se bojím všeho, tak mě poslední měsíce před porodem, tak nějak ten strach přešel a i sem se těšila, ale deset dní přenášení mě dokonale psychhicky odrovnalo a i proto, že porodu do poslední chvíle nic nenasvědčovalo... tudíž jsem ve 41+3 nastoupila do porodnice na vyvolání, který jsem prostě nechtěla, poslední dobou mě bolelo i vyšetřování, takže první problém nastal už u příjmu, kde mě nebyli schopni přes bolest pořádně vyšetřit, take jsem byla přijmuta s tím, že se udělá oxyt. test a pak se uvidí...

Dobrý den, dneska jsem si zaplaila tento kurz a je neuvěřitelné, že se dá s Majkou domluvit na co to chcí napsat, jestli na předporodní kurz nebo jenom na cvičení, aby mi to pojišťovna proplatila.

Ahojky já mám za sebou předporodní kurz u Porod bez obav a byla jsem na všechno úžasně připravena a to přitom kurz probíhal forou videí z pohodlí domova a mohla jsem se k lekcím vracet,když jsem potřebovala něco zopakovt, dozvěděla jsem se spoustu zajmíavých a užitečných věcí, co ani moje maminka nevěděla a do porodnice jsem byla perfektně vybavena!

a ešte dalsie otazky :-)máte niektora skusenosti s plenkami pop-inh ttp://www.mamaja.cz/latkove-pleny/ a kojací podprsenkou - anita http://www.mamaja.cz/pro-maminky/kojici-podprsenka-anita-5097-hot-pink ?

otázka

holky dovolili vam pouzivat látkové pleny ked sa vam mimco narodilo a odkedy ste pouzivali kojíci podprsenka ?

Nazdárek maminky má sestra je v druhém měsíci a já bych pro ní chtěla, co nejvíce věcí udělat správně. Chci jí dát k narozeninám předporodní kurz nebo si myslíte, že stačí hodinový kurz v porodnici? Co kdyby nevěděla, co a jak v porodnici?Jenže na druhou stranu má strašnou nevýhodu v tom že bydlí sestra daleko od města ve vesnici.

Ahoj co se týká předporodního kurzu mám již výbráno a už se moc těším na to, že budu doma v pohodlí domava si pustím připravené video a to porodbezobav Jelikož jsem se na stránkách toho předporodního kurzu informovala, že mi mohou fakturu vystavit buď na cvičení nebo na předporodní kurz záleží, co mi proplatí. Jsou tu samozřejmě i lekce cvičení.

Třikrát císař

Tak si tu pročítám, jaké máte zkušenosti s porodem - a hlavně snášením bolesti u porodu. Mně bolí i vrtání zubu u zubaře natolik, že si nechám zub umrtvit. Nevím, jak bych přežila přirozený porod. Mám ale tři děti, všechny císařem. Na první porod jsem se opravdu hodně připravovala, ale pro špatný monitor mi chlapečka v termínu vytáhli císařem. jsem malá, on měl 46cm!!! a 4300g (manžel je velký a má vysoké příbuzenstvo...). Synek byl trochu modrý přidušený už při poslíčkách, tak můžu říct, že mám děti a jsem naživu jen díky moderní gynekologii a lékařské vědě. Druhý chlapeček se narodil měsíc před termínem a měl 3600g!!!, zase císařem, protože mi praskla plodová voda a stahy 48 hod nikde, i když do mě rvali v nemocnici horem dolem, co šlo. Tak třetí chlapeček šel taky císařem, po dvou císařech vás rodit normálně nenechají, dnes je mu 10 měsíců. A to třetí těhotenství bylo nejhorší, od 24 týdne stahy, nemocnice, pak doma jen ležet, jak s dvěma malými dětmi ??? - jezdili k nám pořád moje máma a táta. Vedro jak prase, loni v létě a já na diabetické diete... modlila jsem se, ať mi už dají termín na císaře, a musela čekat do 30.7. (38 týden, pak už se mimi ven nechtělo i když jsem chodila a dělala vše..) Pak na sále se nemohli strefit do míchy pro lokální umrtvení, píchali 4x, hrozné, klepala jsem se jak osika... podařilo se, ale třetí mimi šlo ven jen těžce, prý mám i hodně tenoučkou dělohu, tak už více dětí mít zřejmě nebudu (ani nechci, nemám už sílu). Jsem ráda, že Pán Bůh nakonec zařídil, že mám tři děti císařem, zase je prima ta jistota, že dítě se po cestě nikde nepřidusí, já už se z toho pak nějak vylízám... Ta rekonvalescence bolí jak prase, ale po čase už vzpomínám zastřeně a těším se ze tří dětí( i když většinou doma barák padá v základech pod dupotem a řvem tří kluků... - navíc bohužel dvakrát ze tří moc neklapalo kojení, taky asi díky císaři, a to jsem dělala VŠECHNO pro rozkojení...)nicméně nelituju ničeho, pa Petra

ano-ne?

Dobrý den, mám podstoupit předporodní kurz ? A kde? Vůbec se nemohu rozhodnout. Moc mi pomůže každého rada!

Anketa pro vás holky bolky

Zdravím všechny příznivce a půjdu rovnou na dotaz, který mám v hlavě.Spíše bych to dala jako anketu, ale tady mě bylo doporučeno, že se vás mám zeptat přímo, že mi rády zodpovíte.Tak jdu na to.Jsem fotografka a dostala jsem takový nápad fotit přímo na porodním sále a vás se ptám, kdo by do toho šel.Porod je velmi emoční záležitost a než tatínkové ze šoku vezmou své fotoaparáty a vyfotí miminko, může být někdy i pozdě.Kamarádka se mi svěřila, že z porodu nemá vůbec žádnou památku a velmi jí to mrzí, jelikož tatínek byl z toho celý vytřesený a fotky šly rovnou do elektronického koše.Holky, kdybyste měly možnost mít u svého porodu fotografku, jste pro nebo spíše proti.Děkuji za vaše připomínky a přeji sluníčkový krásný den :-)

tak jo, vam to teda pekne napisu

byl čtvrtek, větrno jak prase, kosa jak v rusku... my jeli na kontrolu,a nikde nic- nalez furt stejny, monitor Ok, s dr sme dohodli dlasi kontrolu a ja s tobikem vyrazila do te zoo.. bylo hnusne a tak sme to tam zabalily brzy, a jeli do wikylandu(takovej zabavni park pro deti) sama trampolina, prolizky, skluzavky.. a tak sme tam blbli, prolizali, a me nic nebylo.. vecer sem si sla v 8 lehnout s tobikem, a citila sem \"poslicky\" este piiisu chlapovi at specha dom, nez usnu at stihnem par cisel.. chlap dojel v 10 dom, a to ja uz chodila po baraku a rikala si kudla, sou to poslicci, nebo se neco deje... do pul noci sme si povidali a me bolesti sileli..tak sem si sbalila tasku, sbalila tobika na vikend, a martin zacal nervacit, ze co kdyz nas poslou dom, co s tobikem v noci atd.. Shodou okolnosti mela ta moje kamoska zrovna nocni, tka ji volame ze asi jedem.. no zkratim to- ve 2 sem vzbudila matku, ze ji dovezem tobika( 100km od nas)-ona ze ok.. jeli sme.. v aute bolesti silily a ja citila ze to k nasim a pak zpatky nevydrzim, volam matce, at sedne do auta a jede do brna pro tobika, ze to nedam... po 3hodine sme se potkali s mati v brne, predali tobika a sli do porodnice... nalez 8cm.. super, do 4 me nechali skucet v mega bolestech- a to jako fakt 2x takovych jaky byli u tobika.. pak sem citila hlavu ze se dere ven..tak mi praskla vodu- v tom bolesti takovy, ze sem myslela ze to nedam.. jako zlatej tobik... no a tlacilo se.. tlacim jak krava, a nic.. decko neleze.. prej este tlac.. na tom boxu asi 10000stupnu, nedychatelno, ja zpocena unavena(hrdinka si este litam cely den po brne):D uz sem nemohla..nicmene nejak se to dite ven dostalo.. a v 4.40 byla mala venku.. A TED TO PŘÍJDE! že sem brečela já- to je normální..Ale martin uvidel ze je to fakt holka a rozplakal se jak blazen, pora dmi dekoval a ja v tu chvili sem myslela ze ho samou laskou sezeru a strasne bych chtela ho mit nahraneho, nebot bych si to musela poustet porad dokola... sem ho milovala jak nikdy.. na fotkach uz se mu jen lesknou oci, a ikdyz je to krasny, neni to ono..malou mi dokonce i pucil nachvili.. tak sme tam do pul 8 se muchlali s malou, a pak sme ji dali umyt, on jel dom, ja na pokoj, a odpo byli navstevy..nebylo to nijak dlouhy, ale bolestivy jako prase- vim ze dobrovolne uz rodit nepujdu.. potrhana su min nez u tobika, jizvu me krapet presily, a mam par stychu na pyskach- a ty stipou jak cert kyz du na malou... No a ted moje prdel- zadna hitparada... nove mi furt vylizaji hemeroidy ven, a zatim je to bolestivy.ale porad tomu davam cas, nebot este nemam ani tyden od porodu.. a to je vse pratele:)))

naše čarodějka, 18:15h, 3600g, 49cm

Konečně jsem si našla chvilku k popisu průběhu porodu naší Aničky. Termín jsem měla mít až dneska tj. 12.5. takže vůbec jsem nečekala, že by malá mohla přijít na svět už o 2 týdny dříve 30.4. v 6:40 ráno jsem se vzbudila a sotva jsem se postavila tak mi něco teklo po noze (jenom trošičku), řekla jsem si, že to je jen hlen nebo výtok a že se připravují porodní cesty takže jsem to neřešila, šla do sprchy a pak udělat mlíko malýmu. První porod byl vyvolávaný a skončil císařem takže tentorkát to pro mě byla velká neznámá . Kolem 7h ráno to ze mě pořád teklo, dala jsem si vložku a písla sms nejlepší kamarádce, řekla mi, abych zavolala do porodnice popřípadě tam rovnou zajeli, že lepší 3x zbytečně než 1x pozdě. Zavolala jsem tedy do porodnice a sestřička mi říkala, abych tam jela a pro jistotu vzala i všechny věci (říkala jsem si, že přehání, stějně nás pak pošlou domů pro planý poplach, bolesti jsem neměla tak to asi porod nebude, naivní představa ). Šla jsem za manželem a za chvilku už jsme vyrazili. V porodnici nás přijali okamžitě, sestřička mi vzala vložku a nakapala tam nějaký roztok, prý negativní (říkala jsem si, že pojedu domů nebo na nákup). Pro jistotu si mě ještě vyšetřila a dělala test na rukavici, prý 50:50, hmmm. Dala mi vložku a musela jsem ležet a čekat, pořád to ze mě po troškách teklo. Po půlhodině přišla a test opakovala, vložka zazelenala, hmm, takže to byla fakt plodová voda. Kolem 8h ráno už mi dali nemocniční náramek a sepisovali se mnou přijímací protokoly (nebo jak se tomu říká) a prý, že si mě tam nechají. Manželovi jsem písla sms ať jdou s malým domů (neměli jsme hlídání ). Pak mě napojili na monitor a dr. mě přišla vyšetřit, něco se jí prý nezdálo, malá ležela nakřivo a hlavičku nenaléhala na branku a dokonce to vypadalo, že půjde ven císařem. Přišla další dr., po vyšetření tvrdila, že je vše v pořádku, voda ještě nepraskla, monitor je ok, jsme před termínem a po změření pánve to i na přirozený porod vypadalo (jen ji vyděsilo, že mám velké břicho při své výšce 154cm, nabrala jsem jen 6kg). V 10h si mě odvedli na hekárnu a chtěli píchnout vodu, ale sestřička říkala, že nemají sál a ani monitor, bylo plno a rodilo se nepřetržitě od půlnoci takže bych musela ještě chvilku počkat. Pořád se ptali zda mám nějaké bolesti (kromě tvrdnutí břicha nic). Dr. říkala, že nás vezme ještě na ultrazvuk aby mohla udělat malé odhad přibližné váhy a množství plodovky (o 2 dny dřív na poradně nám odhadl váhu 3200g, ale té dr. se to moc nezdálo). Dali mi kapačku s glukózou a penicilinem (kvůli GBS). Před 12h nás dr vzala na ultrazvuk, udělala odhad váhy a opakovaně ji vyšel výsledek 3738g, hmm, prý je to hraniční váha ve srovnání s rozměry pánve a mou výškou, snad by to přirozeně i šlo. PA si mě odvedla do lůžkové části na porodním sále a čekala jsem, až se něco uvolní, stihla jsem si pořídit pár fotek a zavolat manželovi. 13:50h mi píchli vodu (prý sekundární blána), teklo to ze mě jako z kohoutku (slova sestřičky) a musím uznat, že jsem měla té vody opravdu dost (u prvního porodu jsem měla vody málo a navíc zkalenou). Potom už se to rozjelo, ve 14h jsem měla první silné kontrakce opakující se po 2 minutách. Bolelo to, ale žádná hrůza, dýchala jsem jak pes a mezi kontrakcemi jsem dokonce i usla . Dali mi nějaké čípky na otevření porodních cest, něco na bolest (stejně to bolelo ) a já do toho vykecávala do telefono s manželem a kámoškou (byla jsem asi zdrogovaná nebo co ). V 18h jsem cítila silný tlak na konečník a nutkání tlačit, zavolala jsem sestřičku a řekla ji, že se mi chce na velkou (hmm). Ta si mě prohlídla a řekla, že mám jít rodit (ještě jsem se ji ptala zda mi nedá něco na bolest, prý že to nestihnem, bylo to nějak v 18:09h). Ještě jsem písla sms manželovi \'\'jdeme rodit\'\' a natěšeně naklusala na křeslo. Porod vedla mladá doktorka a 2 starší porodní asistentky, jedna hlídala u monitoru, druhá mě držela za ruku a dala pokyny kdy tlačit. Asi 3x jsem zatlačila a byla malá venku (málem nestačili volat sestřičku z novorozeneckýho). Prý je to macanda, já se na malou podívala, vyfotila ji a říkala jsem si pro sebe, že může mít tak max 3kg. Pak mi ji přiložili k prsu a ona se přisála a začala hezky sát, byl to takový neuvěřitelný zážitek. Pak mi sestřička přinesla náramek s údaji o malé a já čučela, prý, že kdyby se narodila v termínu tak by měla nějaký 4kg minimálně. Pak malou odvezli a mě čekalo šití, nástřih mi nestihla udělat, ale byla jsem potrhaná zevnitř a trošku i venku. Říkám vám, byla to muka, šití v pohodě, ani jsem to necítila, ale všchno kolem. Pomocí 4 zrcadel mě otevřeli, prohlíželi, bolelo to, tlačilo a už nevím co všechno, jen jsem se modlila, abych to všechno měla za sebou. Zevnitř mě musel šít nějaký doktor asi tím, že to bylo na více místech a dokonce i nějaký sval nebo co. Po 1,5h bylo hotovo. Rekonvalescence je taky v pohodě, žádné extra bolesti jsem neměla takže zlatý přirozený porod

Ahojky ano pojišťovny většinou, co vím tak proplácí předporodní kurzy nebo cvičení. Já jsem si koupila jeden předporodní kurz a to online, nikam jsem nemusela dojíždět vždy vše, co jsem potřebovala vědět, tak jsem si našla v nějakém videu a bylo to. Je to maximálně pohodlné, na vše jsem byla maximálně připravena, opravdu Majka je moc šikovná!

Cvičení před porodem?

Ahoj chtěla bych se zeptat, jestli pojišťovny proplácí předporodní kurzy a nebo cvičení? Známá si strašně vychvalovala předporodní kurz, co podstoupila a je nad míru spokojena Jelikož bych moc ráda něco takového podnikla a kdyby mi na to přispěla pojišťovna bylo by to ideální. Chtěla bych co bude v mých silách pomoci miminku a i sobě v tom, když budu vědět, co dělat a v jakém okamžiku.

Můj třetí porod - Alex, 3.11.2013 - 4380g, 50cm

Byla to neděle. Ráno jsem vstala a měla neskutečné nutkání uklízet, takže jsem si střihla komplet celý byt včetně stírání. Od rána mě pobolívalo břicho, ale nepřikládala jsem tomu nějakou váhu, říkala jsem si, nu co, až to bude vážný, tak to poznám. :-D Navečer byly dětičky hrozně protivný a Šimonek si střihl hodinovou scénu (byl zrovna v období vzdoru). Takže hodinu řval jak tur u mě v náručí a pak z toho usnul (to bylo v 18h). Utrousila jsem na půl pusy, že bych se ani nedivila, kdybych z toho porodila.. :-D když jsme dali děti spát, lehla jsem si na gauč a koukala na TV a najednou lup a praskla mi voda. To bylo asi ve 20:30. Vzhledem k tomu, že plodovka byla zkalená, vyrazili jsme hned do HK. Nastoupily kontrakce, ale zatím na pohodu, jen jsem je malinko v autě rozdýchávala. Příjem klasika, monitor, přeměření atd. \"Malej\" měl odhad 4150g. Byla jsem už na 6cm, tak na sál bez přípravy. Na sále jsme byli asi od půl 10. Zase jsem musela ležet na monitoru a když mě sundaly, chtěli mi píchnout oxytocin, což jsem odmítla. Bylo to pro ně hrozný haló, ale potom, co jsem o tom věděla z předchozích porodů, už by mě k tomu nikdo nedonutil. Asi ve 22:15 přišel doktor, aby mě zkusil přemluvit on, no nehnul se mnou. Tak mě zkusil alespoň na injekci na uvolnění porodních cest. Prosil mě tak urputně, že jsem svolila, přestože mi bylo jasný, že z toho hned porodim. Tak mě ji píchli a že za 10min přijdou udělat monitor. No, přišli dřív, protože mě slyšeli jak skučim, tak jim bylo jasný, že musej spěchat :-D a už jsme rodili.. Hlavička šla ven nahned, ale malej se zasekl ramínkama a nemohl ven. Prý je to jedna z nejhorších komplikací, což jsem se dozvěděla až pár dní potom. Naštěstí pan doktor, přestože byl mladý, tak si s tím skvěle poradil a synek je bez následků, bez poranění brachiálního plexu či jiného poranění ruky a dokonce i bez zlomené klíční kosti - díky bohu!!! Porodila jsem naštěstí přirozeně. Dnes když slyším výraz \"dystokie ramének\", běhá mi mráz po zádech. No, a nakonec byl malej pořádnej macek!! Je to korba po tátovi Takže když to shrnu: Porod rychlý a na pohodu, až na tu komplikaci, o které jsem naštěstí při porodu nevěděla. HK jen a jen doporučím

Tak už to máme za sebou. 26.2. se mi narodila Veronika,3200g a 49cm, neotočila se hlavičkou dolů, tak nám pan primář domluvil císařský řez hned další den po poradně, tak to bylo rychlý. Rodila jsem ve Svitavách a musím teda říct, že péče byla prvotřídní. Jen to tam kazila jedna sestřička z novorozeneckého, ta byla taková ostřejší, ale jinak byli všichni moooc hodní. Malá se musela kvůli žloutence 3 dny slunit a za týden musíme jít ještě na kontrolní krev k našemu dr, jestli se to drží dole. Mám z toho strach, aby nás neposlali nazpět, je pořád žlutá. Ale není nijak extra spavá, na jídlo se budí pravidelně a baští o 106, tak snad to bude dobrý

Můj porod

Tak i já se s Vámi podělím o zážitek z mého porodu.Rodila jsem v Mladé Boleslavi a musím uznat, že péče byla dobrá, obzvlášť od porodních asistentek a dětských sestřiček (sesttřičky z gyndy jsem viděla ráno a večer u vizity). Termín porodu jsem měla 25.1., ale prckovi se pořád nechtělo na svět a přenášela jsem. Už jsem měla naplánovaný příjem na vyvolání na pondělí 3.2., ale v půl 2 v noci ze čtvrtka na pátek jsem najednou začala cítit poměrně silné kontrakce. Nejdřív byly po 10ti minutách, potom po 8, po 6 a najednou bylo 7hodin ráno a já se chystala do poradny, kterou jsem měla od 8Hod. Když jsem tam dorazila, tak se doktorce nezdál tlak a moje příšerné otoky nohou, rukou i v obličeji, ale i tak mě nakonec poslala domů s tím, že jsem otevřená na 1cm a že pokud se mi kontrakce zkrátí alespoň na 4-5 minut nebo se mi nebude něco zdát, ať hned přijedu. Domů jsem dorazila v 11hod a ve 14hod už jsem volala chlapovi, ať pro mě přijede, že je mám kontrakce po 4 minutách a už se to fakt nedá rozchodit. Na příjmu nám řekli, že jsem otevřená na 2cm a že už si mě tam teda nechají. Kontrakce po 4minutách mi vydržely až do 19hod, když mě vzali na monitor a mě odešla zátka a začaly skutečné porodní bolesti. Sestřička mě odvedla na přípravnu a přítele na sál, kde čekal až tam dorazím i já. Na přípravně jsem dostala klyzma a jediné co mi alespoň trošku pomáhalo na bolesti byla vařící sprcha a dupání Po nějaké době už jsem vážně nemohla a zdálo se mi, že cítím hlavičku mezi nohama, tak jsem si zazvonila na sestřičku a ta mě odvedla na sál. Přišlo mi jako bych na přípravně byla tak 5 minut, ale přítel mi pak řekl, že jsem tam byla asi 45minut. Cestou na sál se mě sestřička snažila rozptýlit a ptala se mě, co to bude, tak jsem odvěděla, že holčička, ale v tom jsem měla šílenou bolest a chudince sestřičce jsem málem rozdrtila ruku i s prstýnkama Když mě dovedla na sál, tak jsem si ani nevšimla, že tam je nějaká sprcha a míč na skákání a rovnu jsem si lehla na kozu a už jsem myslela jen na to, abych mohla začít tlačit. Doktorka mě prohlédla a řekla, že můžu, tak jsem začala. Z jendé strany mě povzbuzoval přítel a z druhé sestřička. Potom už si jen matně pamatuju, jak říkají, že má mimčo kolem krku šňůru a tepovku má 80 a že musím tlačit hodně, aby byl rychle venku, že na císaře je pozdě. Už jsem byla uplně bez sil, ale na když přišel další stah, tak mi sestřička řekla, že teď prostě musím, opřela se mi do břicha a už si jen pamatuju, jak ze mě prcek vyklouzl. Tohle celé na sále trvalo 15 minut, jako prvorodička jsem měla opravdu rychlý porod. Pak už jsem jen slyšela doktorku, jak říká, je to chlapeček a já jí nevěřila. Ale opravdu, z naší očekávané holčičky Emmičky je nakonec nádherný zdravý chlapeček Ondrášek. Jakmile mi ho dali na prsa a já slyšela jak pláče, okamžitě jsem zapomněla na všechnu tu bolest a jen jsem cítila neskutečný pocit štěstí, že mám u sebe dva moje vyvolené chlapy. Hrdý tatínek vše na sále zvládnul a já můžu říct, že díky jeho přítomnosti jsem se tam cítila hned mnohem líp. Personál na sále byl naprosto famózní a ikdyž jsem byla dost hysterická, tak byly sestřičky i doktorky moc milé a trpělivé a já jim jsem za to nesmírně vděčná.Teď už jsme týden doma a konečně si užíváme skutečný rodinný život.

porod 13.7. 2013

Ahoj.Rodila jsem v Podoli. prenasela jsem tyden a s uz 4 dny před indikacni poradnou jsem byla vystresovana. Miminko nechtělo na svet. Mudr hned kvůli memu tlaku mne dal na vyvolavani. Opravdu ihned jak jsem prisla do poradny, pry jsem 1 cm otevrena a mam vysoky tlak, tak nechteji riskovat. Plakala jsem strasne, chtěla jsem prirozeny porod a ne vyvolavany. V 10hod jsem byla na porodnim sale. Tlak 170/100 heh. no tak prasky na snizeni tlaku. Vyvolavaci tableta. Kontrakce nastoupili rychle po 8minutach. Když se dycha jako masinka tak to slo. Kvuli neustalym monitorum jsem byla ve sprse jen dva krat. U druhého pobytu ve sprse jen par minut, protože jsem pocitila nejake lupnuti v brisku, pry mi mozna odtekla plodova voda. To uz bylo po pulnoci. PA se mi skusila dat tampon, ci to byla plodova voda,negativni.skousela mi natrhnout plodove obaly,ale pry se nejak pohybovali a ze pry mi asi ta voda i odtekla, jinak by to mohla propíchnout. Ve 2 hodiny rano si stezuji, ze citim strasne nutkani tlacit. PA se koukla a ze mi chybi jen lem cipku a jinak jsem otevrena. Teda to psi dychani trosku zabira ale to nutkani tlacit bylo mooooc silne a téměř bez pauzy. Když uz mi povolili tlacit, tak jsem to straaaslive nutkani tlacit ani nepocitovala. Mozna i proto me snazeni trvalo hodinu a pul ale, nakonec za pomoci další PA-trosku tlacila na brisko at tlacim tam kde tlaci ona , se nas chlapecek narodil. Nakonec mel snuru kolem krku a kefalohematom. Chudacek. porodni vaha 3580g. Ted v 4 mesicich ma hlavicku téměř kulaťoučkou a je dooost veliky macek.Proste poradny chlap.

plánovaný císař

Zdravím všechny. Chystám se podruhé otěhotnět a bohužel budu mít indikovaného císaře. Záleží mi na přístupu na šestinedělí, chci mít dítě u sebe a prvních 24 hodin, kdy budu na JIP bych chtěla, aby mohlo mimi být s manželem, na nadstandartu. Máte někdo s tímhle zkušenost? Jsme z Prahy, ale poprvé jsem rodila v Neratovicích. Není to tam už jako dřív, tak teď opravdu tápu. Díky za odpovědi. Veronika

Ahoj maminky.)Hlásím se po dlouhé době, dlouho jsem tu nebyla naposledy asi ve 20. týdnu. Máme Venouška narodil se 23. září v 13:28 hodin měřil 53 cm a vážil 4010 g:) rodili jsme v Mladé Boleslavi. Porod vyvolávaný přesně na termín a porod od začátku podání 1. tablety až do konce porodu jen 4 a půl hodinky a i když to dost bolelo, zvládli jsme to:))) Všem co netrpělivě čekají přeji krásný porod, pokud možno rychlý a krásná zdravá miminka:)

To se nerodí,nebo co ?

vokalizace u porodu

Mate někdo zkušenost s vokalizaci pri dychani u porodu?...S výdechem vyslovujte A, O, nebo U tak, aby se vám zvuk rozvibroval v těle. Vibrace pomáhají odstranit napětí v těle.Zvuk Úúú můžeme použít k relaxaci základny páteře a oblasti křížové. Samohláska Óóó relaxuje břišní krajinu a bránici. Krajina srdeční, hrudní a plicní rezonuje při zvuku Ááá. Hrtan a krk je relaxován samohláskou Ééé. Pro nosní dutiny, oči a spánky je určeno I a Ííí rezonuje v temeni hlavy....prijde mi to celkem dobře, protože při tech pismenech opravdu citim ony casti tela. je to vhodna pomucka? nebo na Vas v proodnici koukali jak na magora? Zase si myslim, ze lepsi zvatlat pismeno nez kricet(co vycerpava).Dekuji za reakce.

Podolí

Ahojky,chtěla byc se optat zda měl někdo zkušenosti s porodnicí v Podolí nevím,totiž co vše si zabalit do porodnice :)tak zda tam některá z vás v nejbližší době rodila :)

pro wewe

Teda, strhla se.tu brutalni diskuze Procetla jsem vsechny prispevky i ten svuj a asi bych ho.nezmenila. Asi jsem ani neresila obsah, ale spis me zaskocilo to tve podani prispevku. V kazdem pripade preji, at ta negativni a bolestiva vzpominka brzo.prejde a poridite sourozence Co clovek, to nazor a melo by se to brat s nadhledem.

Nedá mi to a musím reagovat zvlášť (týká se to příspěvku Weve)

Ty jo,co tady,holky,blbnete?Wewe přece nenapsala nic hrozného.Jen to,že porod byl hnusný,protože byl bolestivý.To snad má většina,ne?Taky mě to pekelně bolelo,víc,než jsem čekala a čekala jsem hodně.A tak minutu,dvě po vyloupnutí Karkulky,kdy jsem brečela štěstím i dojetím,že mám na sobě to teplé,mokré tělíčko a taky,že už to mám za sebou,jsem prohlásila,že druhé dítě si adoptujemeJe zvláštní,že když se tady většina holek přizná k tomu,že necítila k miminku lásku od první chvíle,tak je to v pořádku a je vás fakt hodně a tohle vás štve?To nechápu

Nikdy více

Začalo to kolem jedné v noci,říkala jsem si že to jsou poslíčci.To přítel už plašil zda má volat taxik.V 6 hodin jsme byli v porodnici s tím,že prý už rodím. Skoro bez povšimnutí v \"ordinaci\" na lůžku v bolestech cca 2 hoďky. Á klystýrek a vyprázdněný močák teda bolel a čemu se na záchodě věnovat dřív,že.. Sprcha bodla. Šup na sál,napíchnutí epidurálu od nepříjemný doktorky a kapajdy. Přicházející kontrakce se profuněly. Mezi tím dr.a sestra se dívaly jak na tom jsme,prý netlačte - vtipné.. Jednodušše řečeno porod byl hnus a bolestivej.Jaká úleva,když vylezl.Ale potom to šití - ou a po 2 hodinách, že prý jdem na pokoj - jak? Vždyť nemůžu ani chodit.Se asi po**,ne?\" Tedy honilo se mi toho hlavou hafec.Porod je to nej \"e-é\" a \"aůů\"

Ahoj,asi trošku z jiného soudku,ale zajímalo by mě,jestli některá z Vás má za sebou porod miminka s gastroschízou. Mě čeká nejpozději za 3měsíce a tak bych se ráda dozvěděla,jak to proběhlo u jiných. Nikde se o tom nedá moc dočíst totiž. Dík.

Václavíček

Tak jak to teda proběhlo...Tři týdny jsem Vás tu holky prudila se svýma perpetiema...měla jsem každodenní poslíčky, jejichž projevy se stupňovaly a stupňpvaly a já byla nervoznějšía nervoznější, až se ze mě stala neřízená hysterka, která neudržela jinou myšlenku než na porod...kterej nepřicházel...Ve středu 6.března jsem byla den po termínu na kontrole v porodnici. Doktorka mi udělala už po druhé hamiltonův hmat a tvářila se (ovšem stejně jako týden před tím), že to bude už fakt brzo. Já už jsem byla falešnými příznaky ale tak zdecimovaná, že už jsem nevěřila ničemu.V deset večer ze mě vyšplouchlo asi půldeci teplé vody - nebyl to výtok a nebyla to moč...byl to stejný pocit, jak když mi u prvního porodu odtekla plodová voda - jen toho bylo málo a nic víc se nedělo...řekla jsem si, že počkám, co se bude dít. Nedělo se ovšemi nic a usnula jsem. Ve čtyři ráno se to zopakovala - doušek teplé vody a nic! To už jsem měla nervy vyšponované k prasknutí, navíc jsem se vystresovala, že vlastně nevím, kdy jsem naposledy cítila pohyby - takže jsem porpukla v hysterický pláč, že už vážně nevím, proč si to tělo se mnou pořád zahrává. Od pěti od rána jsem žehlila, abych přišla na jiné myšlenky. Do toho jsem měla asi hodinu kontrakce po pěti minutách, které ovšem zničeho nic ustaly a zase se dvě hodiny nedělo vůbec nic. Nedalo mi to ale a volala jsem do porodnice, jestli je možné, že mi odchází plodová voda potupně po doušcích. Doktorka se na to tvářila pochybovačně, ale řekla, ať se přijedu ukázat. Tak jsme strávili s manželem dopoledne v porodnici. Vložka po testování jemně modře prosvítala - takže to plodovka pravděpodobně být mohla, nicméně dr. při kontrole zjistila, že mám neporušený vak blan, až to teda podle ní asi plodovka není a že jsem na 4 prsty otevřená, ale teda že teď to na příjem není, ale že asi stejně brzo přijedeme zpět s rozběhlým porodem. Mno, bezva - říkala jsem si - a jak já v tom nekonečném poslíčkovém vysilujícím marasmu ten rozběhlý porod jako poznám?! navíc jsem si nějak vnitřně byla jistá, že to, co ze mně teklo, byla ta plodovka. Tak jsme teda jeli s mužem na oběd, kde jsem si počítala po 5 minutách kontrakce. mysleli jsme, že teda dojíme a pojedem zpět. Nicméně kontrakce zase zcela ustaly...Už jsem přestávala veřit, že někdy vůbec porodím... Doma jsme si lehli a dívali se na How I met your mother - trošku mi to zvedlo náladu... Kontrakce jsem tak nějak měla potom už pořád, ale nebyla tam žádná měřitelná pravidelnost. V podvečer mi ale muž sám od sebe řekl - \"hele na 4 prsty otevřená s kontrkacema prostě doma na noc nezůstaneš, pokud se nic nezmění, tak v osm večer prostě jedem do porodnice a basta!\" Kolem šesté jsem ještě psala vám tady na BOL - neměla jsem pravidelné kontrakce břišní ale opakujícíi se tlaky na konečník...ale nic nesnesitelného...pořád jsem myslela, že do porodu je kilometr. o půl sedmé jsem to ještě konzultovala s ´kamarádkou po skypu a z ničehonic pocítila jistotu, že to proste JE ono - aniž by se cokoli změnilo...prostě stav pokračovl, ale já si najednou začla být jistá, že už teda asi fakt konečně porodím...Takže jsem v 18:30 zaklapla notebook a řekla manželovi - Jedem! A jeli jsme. V porodnici jsme byli v sedm večer. Dr. mě zkontrolovala a říká - \"pěkné, vy právě končíte první dobu porodní, jste otevřená na 6 prstů, to už je rovnou na box.\" Tam mi dělali asi půl hodinky monitor, potom mi ve 20:15(ten čas jsem viděla napsaný ve zprávě) napíchli vodu, třikrát jsem zatlačila - což ovšem bolelo jak čert a Václav byl ve 20.20 venku. Uuuufffff!!!! Bylo to nádherné, položili mi ho na bříško a okamžitě začal plakat, což byl nejkrásnější zvuk na světě. Měl chudáček šńůru obtočenou dvakrát kolem krčku. Ta naše šňůra byla sama o sobě zajímavá. všichni na sále ji obdivovali a smáli se- byla to nejdešlí pupeční šňůra, kterou prý viděli. Při porodu placenty to vypadalo vážně komicky - doktorka táhla a táhla a táhla - bylo to nekonečné....Kdyby mi ji nechali, mohla bych z ní uplést svetr. Nakonec dr. říká asistentce -\" tu šňůru mi potom změřte, to chic fakt vědět\"...Takže nás s Vašíčkem spojivalo švohadlo metra půl dlouhé, což je minimálně dvakrát víc než je průměr...Jo a plodová voda byla prý zkalená(což je pro mě laika ovšem důkaz toho, že už mi prostě fakt odtékala od té noci, že to jen dr. prostě nepoznala a nevěřila mi)Jinak Vašíček měl po pordu 2840g a 50 cm. je to taková žížalka hubená, ale je nádherný. A na sále, když nám ho nechali k přiložení a prvnímu mazlení mi neskutečně krásně voněl...měla jsem takový zvýřecí blažený pocit, že bych to svoje mláďátko nejradši samou láskou snědla :-)Teď už jsme doma a Václavínek spinká v postýlce a já jsem přešťastná, že už to máme za sebou a máme ho u sebe...Ani nevím, jak dlouho teda vlastně ten můj poro trval - tři týdny?:-), 22 hodin(od prvního odteklého doušku)?, 1hodinu 50minut(od mého rozhodnutí, že jedem)?...nevím...hlavně, že už je to za námi...A ve finále to bylo krásné.

Šimon 3.3.2013

Tak se podělím o náš příběh:V neděli ráno na 9 jsme měli přijet do porodky na kontrolu a příjem (pokud bude to místo , protože prcek už v bříšku neprospíval. Asi v půl 10 mě konečně vzali na monitor a sestra povídá, vy jdete jen na kontrolu. A já na to, že ne, že na příjem. Dost ošklivě mi pověděla, že to teda neví, že nemaj místo ale jako že vůbec. No nahnalo mi to slzy do očí a přemýšlela, jak druhý den to jedem zkusit znova. Naproti mě seděla jiná maminka, která pak šla do ordinace a přijali ji (důvod nevím), jen jí sestra řiká, tak si dojděte pro věci. Opět slzy v očích - tak jestli neměli místo a teď ji přijali, tak pro mě postel už fakt nebude. Malýho monitor vůbec nezajímal, spal a spal a spal, nic s ním nehlo. Velice mě potěšilo, že tam byla moje nejoblíbenější mudra a svitla mi naděje. Po hodině a půl na monitoru jsem šla na vyšetření. Nález 2 cm (v noci jsem měla nepravidelné kontrakce). Utz vypadal jako obvykle - průtoky OK, mimi malé. Paní doktorka rozhodla, že si mě nechají - už kvůli tomu monitoru, co byl nic moc. Tak strašně se mi ulevilo, jako nikdy. V půl 12 jsem už byla na pokoji a čekala, až mi přijdou zavíst tabletku na vyvolání. Začali mi zase kontrakce - už jsem si říkala, že se prckovi nechce čekat a zařídí si to sám :o) ale byli nepraviedlný. Tablety jsem se dočkala až ve dvě. Už jsem byla značně hladová, jen jsem snídala a pak jsem nevěděla, jestli můžu něco jíst. Hned po zavedení mi začali kontrakce po dvou minutách. Sestra ovšem řikala, že k porodu to není. Po dvaceti minutách ale Mudra zkonstatovala, že jsem na čtyři prsty a že si dáme klystýrek, že to jde krásně. Tak jsem volala chlapovi, ať dorazí. Něco po třetí přesun na porodní sál. Monitor ovšem nic moc. Vždy po kontrakci malýmu klesala srd. frek až pod 70. Asi půl hodiny to sledovali, přišla mudra prohlídla mě a dali něco co uvolňuje rychleji porodní cesty. Mezitím jsem na kyslíku, aby bylo malýmu líp, ale moc to nepomáhá. Jsem asi na 7 prstů a je kolem čtvrté. Čeká se na staršího doktora, aby rozhodl, jestli to doklepem, nebo půjdem na císaře. Ale nelíbilo se mu to a tak se šlo na císař. Takže zacévkovat, přesunoutt se na jiný porodní sál (moc prima, když jsem měla kontrakce po minutě), injekce na zastavení kontrakcí (chacha, ta nepomáhala), napíchli mi epidurál, příprava, zkouška jestli ještě cítím bříško a šlo se na věc. Měla jsem strach. O prcka aby byl v pořádku a taky bylo divné necítit nic od pasu dolů, trochu bezmoc. Takže to nebolelo, ale jinak jsem citíla jak stříhají, rozevírají a vyndavají, opravdu divný a zvláštní. Pak mi anesteziolog povídá, už je venku hlavička a nejednou byl venku celý a začal plakat. Holky pláči se nedalo zabránit, známka toho, že je v pořádku ... a že mám další miminko ... bylo to fakt krásný. Rychle mi ho ukázali a šli ho ošetřit, pyšný tatínek šel s ním. Celou dobu, co mě dávali do kupy jsem vyhlížela, kdy už ho přinesou ... slyšela jsem jen ... 3100 g a 47 cm, všechno v pořádku. Bulela jsem jako želva. Šití nic moc, při jedné vrstvě mi bylo dost zle, ale že jsem nic nejedla a skoro nepila, tak nakonec dobrý. PAk už ho tatínek nesl v náručí a já si ho hladila, prďolku moji milovanou. Byli jsme pak po převozu chvíli všichni na pokoji a užívali si společné chvilky. Pak už putoval k sestřičkám. Večer mi ho ještě přinesli ukázat, ale na mlíčko až druhý den, chytil se hned, další den už bylo mlíčko. Mimochodem malý měl šňůru kolem krčku a jak sestupoval do porodních cest, tak ho to víc a víc přiškrcovalo, doktorka říkala jaká je to škoda, že jsem to mohla mít do dvou hodinu přirozeně za sebou, ale bohužel. No vem to čert, hlavně že je v pořádku.Když zhodnotím oba porody - první 20,5 hodiny od prasknutí vody, přirozeně - nebo druhý necelé tři hoďky ale císařem - raději bych trpěla zas celý den, než císař. Člověk by nevěřil, co všechno se ovládá břišním svalstvem. Ten den se v Jablonci narodilo 9 dětí a min. 4 císařem (resp. já byla čtvrtá).Jediný co musím pohanit - byla jsem na pokoji s vietnamkou co neuměla česky, takže pobyt byl opravdu dlouhý, když nebylo s kým povídat.

Eliáš 27.1.2013

Vše začalo už ve středu 23.1,šla jsem do poradny a na CTG byla jsem klidná a těšila jsem až uslyším srdíčko Eliáška? ale bylo to špatný nevim už kolik ale měl Eliášek příliš vyskoý tep a k tomu moje bolest jizvy po prvním CS takže verdikt zněl okamžitě do nemocnice:/ Což byl dost šok,Radimek ve školce jen do 12(jako vždy) takže zajistit hlídání,dobalit tašku a vzbudit Davida spal po noční,neměla jsem odvahu jet sama,je to sice jen 20km ale pořád jsem brečela že jsem se nerozloučila z Radimkem.V nemoccnici hned na monitor,ultrazvuk a hospitalizace.......V pátek ráno jsem si vyprosila propustku do soboty,bylo to tam hrozný a ještě zákaz návštěv.CTG už bylo v normě a já se jsem se cítila dobře tak mě pustily ale jen do soboty do večera... V sobotu jsem se tedy vrátila zpátky a zase monitor,tep byl v pořádku ale byly patrné pravidelné kontrakce ale já jsem nic necitila ani jsem se neotvírala/v té době bylo ještě v plánu vyvolání porodu v pondělí 28.1/ poslali mě spát a po snídani na CTG........Neděle ráno,k snídani jsem snědla jeden rohlík,bylo mi špatně...... a šla jsem na CTG,stále pravidelné kontrakce a bolest jizvy byla mnohem větší.............Dr.mi řekl že ta děloha může prasknout a já to ani nepoznám,že by se mi ulevilo a než by mi pomohly tak by jsme oba umřeli,že by byl pro císařský řez. A nebylo o čem přemýšlet hned jsem souhlasila.....Davidovi jsme poslala jen sms nebyla jsem schopná slova.Rychle jsem se zbalila a už byl pro mě aneszezilog,byla jsem rozhodnutá pro celkovou narkozu.Netušila jsem že jeden blbej rohlík vše tak zkomplikuje.Dle gynekologa čím dřív tím líp takže jsem souhlasila ze spinální anestezií.Vrhly se na mě a než jsem stihla cokoliv kapala mi infuze měla jsem cévku,flexilu i bandáže,byl to fičák! v 9:22 jsem psala sms že jdu na císaře a v 10 mě už vezly na sál,v 10:15 začaly napichovat spinál což nebylo tak hrozný jak jsme se bála,najednou mi bylo teplo od zadku dolu,potom brnění a potom už jsem o nohach nevěděla,zvláštní pocit.Bylo mi dobře povídala jsem si z anestezilogem sledovala monitor a v 10:45 jsme slyšela nejkrásnější pláč na světě? ano konečně slyším svého Eliáška,a taky jsem ho hned viděla a ihned nadevše milovala? a pak to začlo,zvracení kašlaní,nízký tlak,nic horšího jsem v životě nazažila celých 45minut trvalo než mě zašily,bylo to hrozný a jsem ráda že mám odrozeno!Nejhorší byl ten pocit že se nemůžu hýbat:( ale pokaždé když mi donesly Eliáška mi bylo líp a líp.Vstala jsme až druhý den dopoledne,nekutečná bolesta a motanice,vůbec jsem nespala,nešlo to. Dnes 19.2 už mám 3týdení miminko,břicho skoro nebolí,plně kojím a jsem neskutečně šťastná za ty svoje 3 chlapy?

4.2.2013 se nám narodil syn Vojtík

V neděli ráno jsem se vzbudila s krásným pocitem, že jsem po dlouhé době spala skoro celou noc. Cítila jsem se odpočatě, nabitá energii a s dobrou náladou. Vůbec jsem se necítila na to, že bych měla porodit (ač jsem si posledních 14dní nic jiného nepřála), ten den mi to bylo úplně jedno. Jediné čeho jsem si všimla, že mi břicho jakoby sjelo dolů do klína, moc jsem tomu nevěnovala pozornost, ale tušila jsem, že se malý natlačil směrem do porodních cest. Přesto to na porod pořád nevypadalo. Večer jsme ulehli a jak tak spíme najednou ve mně něco jakoby luplo či prasklo, tím se zpustil rychlý sled událostí. Najednou jsem měla šíleně silné kontrakce, které byly po 5min., díky nim jsem měla průjem, takže jsem se svíjela na záchodě, s tím, jestli jsou to křeče, nebo už rodím :-) Odtekla mi zátka a začala jsem krvácet. Rychle jsem vlezla do vany, s kontrakcemi jsem se pracně osprchovala a mezi tím manžel nachytal tašku a auto a frčeli jsme do porodnice. Abychom to neměli tak jednoduché, v noci začalo sněžit, takže cesty namrzlé a posněžené, přesto při každé kontrakci, kterou jsem rozdýchávala jak to jen šlo, manžel přidával na plynu. Dojeli jsme do porodnice, kde se nás ujala porodní asistentka, která zrovna nebyla dvakrát příjemná. Uložila mě na lehátko, prohlédla mě, pak mě napojila na KTG a začala s příjmem a vypisováním nějakých papírů, to už jsem měla kontrakce co 2min., měla jsem pocit, že při každé další kontrakci snad omdlím, snažila jsem se to rozdýchat a možná jsem i lehce vyjekla a to mě hned por. asistentka upozorňovala, ať se snažím nekřičet, ale rozdýchat to, přitom manžel mi pak říkal, že jsem skoro ani nedutala, že neví, co se pořád té asistentce nelíbilo. Po papírování mě odvedli do porodního boxu, položili mě, praskli mi plodovou vodu a mohla jsem začít tlačit. Tlačení mi asi moc nešlo, podle hlasu porodní asistentky. Měla jsem z jejího hlasu pocit, že jsem totálně neschopná, místo aby mě povzbuzovala, a naznačila v jaké fázi porod je, jen jsem slyšela „proboha maminko tak pořádně zatlačte!“ Přitom jsem měla pocit, že tlačím jak to jen jde. Nakonec se vše podařilo, miminko vyklouzlo na svět a já cítila tu největší úlevu, jakou lze jen cítit, pocit, že je všem bolestem konec a že konečně vidím, to co jsem těch 9měsíců nosila v bříšku. Hned jak přestřihli pupeční šňůru, odnesli malého pryč, jelikož byl lehce přidušen, než mi doktor sešil poranění, které jsem měla, byl manžel i s malým zpátky a já ho konečně viděla v plné své kráse. Od oného lupnutí po vyklouznutí malého na svět uběhly 2hodiny a 15min., přesto mi to přišlo jako věčnost. Ještě musím podotknout, že jsem strašně ráda, že tam manžel byl semnou, byla to hrozně velká opora. Jinak v porodnici jsem nechala 6kg, po propuštění domů mi během 3dnů ubyly další 4kg, teď mi zbývá 6kg, což není taková hrůza. Kdybych to měla porovnat s prvním porodem, rozhodně byl tento porod rychlejší, první trval od prvních kontrakcí po porod 12,5h. Ale za to ten druhý ač byl tak rychlý, o to byl intenzivnější a bolestivější. Jsem ráda, že je vše za námi, že jsem s malým doma, dcerka se na miminko strašně těšila, tak si to teď všichni moc užíváme Všem přeji co nejpohodovější porod!

Vyvolání

Vzhledem k mému zdravotnímu stavu mě nenechali přenášet,a tak jsem 22.1.2013 (první termín porodu) nastoupila večer do nemocnice,kde mě čekalo natáčení srdíčka,vyšetření (ultrazvuk,hrabali se ve mně),pak mě poslali na pokoj a v půl desátý opět.Natočit srdíčko,vyšetření.To už mi pak zavedli tabletku a dali injekci na spaní.Injekce vůbec nezabrala,spala jsem na prd jako doma - budila jsem se několikrát za noc na záchod. 23.1.20103 v šest mě už přišli vzbudit a opět se jelo - natáčení vyšetření a další tableta.Pak mě poslali na pokoj pro věci a už jsem zůstala na předporodním,kdy jsem měla silné kontrakce každou chvíli a myslela si,že jestli to takhle budu mít několik hodit,tak to vážně nedám. Naštěstí to asi za půl hodiny přešlo v normální o něco slabší kontrakce.Když mi odpojili srdíčko,šla jsem si do sprchy,kde se mi ulevilo.Dostala jsem další tabletu,a pak už to šlo rychle. Nastali velké kontrakce,které jsem prodýchávala ve stoje na nafukovacím baloně.Pak přišla sestřička,tak jsem jí říkala,že už mě to začíná tlačit do konečníku,ale že potřebuju na záchod.Poslala mě se slovy:tak jděte,ale čůrat,ne tlačit. Ještě,když jsem tam stála začlo ze mě něco téct a já: Já už čůrám nebo mi odtýká plodovka :D Na záchodě mi stejně čůrát nešlo, tak jsem šla na vyšetřovnu,kde jsem si lehla na lehátko a praskla mi voda. To už jsem měla opravdu velké bolesti,až jsem i seskočila z postele. Řekli mi, at už zavolám přítelovi, že může dorazit a šli jsme na sál. Tam už to bylo šílené.Stále jsem nemohla tlačit a musela prodýchávat. Mezitím dorazil přítel.Udělali mi odběr krve,nasadili kapačku. Pak přišla vysvobozující věta: Tak zkusíme tlačit :) Tlačila jsem jako blázen a cítila jen šílenou bolest,mnohem větší než u prvního porodu,až jsem zaječela,jak ty ženský ve filmech V tom mi došlo,že takhle neporodím a konečně jsem zatlačila pořádně do konečníku a ne do obličeje,takže pak byla malá konečně na světě. Byla jsem šťastná, že to mám za sebou, přítel fotil o sto šest :) Placenta šla ven sama,ale šití bylo taky hrozný. Šila mě půl hodiny. Udělal se mi tam pak otok,kterej hrozně bolel,takže mi to ledovali, prášky na bolest,ale i po propuštění jsem první den doma sotva chodila.

Mattea-Porod na Bulovce

Mám čas a tak vám tedy napíšu, jak probíhal můj druhý a nejspíš i poslední porod. Kdysi jsem sem dávala i příspěvek o porodu svého prvního synka, kterého jsem rodila v Apolináři a pak jsem tvrdila, že rodit nikde jinde než tam, příště nebudu. No nakonec všechno dopadlo jinak z mnoha důvodů. Jednak jsem si zpětně probírala plusy a mínusy mně již známé porodnice a zhodnotila jsem, že to vlastně tehdy nebylo až takový \"bájo\", jak mě potom připadalo. Porodní plán tehdy neakceptovali, na příjmu jsem měla dojem, že akorát otravuju a na šestinedělí mi dvě společné sprchy pro čtyřicet maminek vynahradil jen přístup sestřiček na oddělení. Proto jsem se rozhodla, že tentokrát budu rodit na Vinohradech, jelikož mají sprchy na pokojích a navíc to máme blízko bydliště. Osud tomu chtěl ale jinak a nakonec jsem rodila na Bulovce. 17.1. jsem ráno přišla do poradny, kde mě posadili na monitor a točily se ozvy. V jednu chvíli se tam začala pohybovat mně naprosto neznámá lékařka, která si sice chodila jen pro papíry a různá udělátka, ale když zbystřila, že se v místnosti nachází i kdosi s břichem, začala si mě tak zvláštně měřit a začala se ptát, v kolikátém jsem týdnu (39.TT), kolik měřím (164cm) a kolik měří otec (185cm)...nechápala jsem,ale bylo mi řečeno, ať po monitoru přijdu a že mě vyšetří. Doktorka mě prohmatala a sdělila mi, že moje malá nemá víc jak 2,5kg a ať upaluju na ultrazvuk. Na ultrazvuku vše změřili a váhový odhad byl 2100g a průchodnost pupečníku prý,že je hraniční. Miminko mírami odpovídalo v případě hrudníčku 33tt a hlavičkou 35tt. Krve by se ve mě nedořezal. Nechápala jsem co se s naší malou stalo a tak jsem uvítala jakoukoli pozornost z řad lékařů a že se jich na mě přišlo podívat. Výsledek byl -okamžitě na Bulovku- jelikož Vinohrady nemají jakési speciální oddělení pro takto malá miminka.Na Bulovce se vše opakovalo, váhový odhad téměř stejný a tak se Mudra rozhodla, že bude lepší těhotenství ukončit, jelikož malá asi v bříšku neprospívá. Ten večer jsem dostala první vyvolávací tabletku s tím, že se uvidí, co do rána bude. Nic. Ráno jsem se probudila a cítila jsem se úplně normálně. Dostala jsem tedy druhou tabletku, která mi vyvolala celodenní kontrakce po 5ti minutách,ale nijak silné,tak jsem celý den hopsala s manželem po chodbě a vždy si jen odskočila na monitor, kde mi ještě v mezičase udělali Hamiltona. Večer jsem dostala do zadku injekci čehosi, po čem se prý porod rozjede nebo to funkci tablety utlumí...Takže se to utlumilo a zas z porodu nebylo nic.To byl konec dne 18.1. Ráno (19.1.) lékařka zhodnotila nález a zavedla mi do 2cm otevřeného čípku půlku tabletky,která je prý silnější a prý do půl hodiny začnou už \"hezčí\" bolesti. Jak řekla, tak se stalo. Do půl hodinky začaly opravdu silné kontrakce a tak jsem zavolala manžela, aby přijel.To bylo před desátou ráno. Když manžel dorazil, kontrakce už byly opravdu hodně silné a tak nás přesunuli z odd. gynekologie na porodní sál. Tam mě položili do postele, napojili na monitor a začlo šou...manžel byl celou dobu u mě,držel mě za ruku a já minutu co minutu, dohromady hodinu a půl prožívala bolesti takového rázu, že s každou další jsem myslela, že to bude to poslední, co v životě zažiju. Doktorka mi akorát s lítostí oznámila, že mi podáním tak silné tablety způsobili hypertonické kontrakce, což jsou vlastně o mnoho delší, častější a bolestivější bolesti, než při přirozeném porodu. Ale to se v případě vyvolávaného porodu nejspíš stává. Třičtvrtě hodinky před samotným porodem (to jsme ale ještě netušili) mě přešoupli na přípravu a do sprchy...Na balonu a v horké vodě se mi lépe nedělalo, bolesti už přesahovaly hranice lidské únosnosti a tak jsem se rozptylovala tím, že jsem si spolu s manželem zpívala a snažila se to prostě jen ustát. Najednou se změnila povaha porodních bolestí a mě se začlo chtít tlačit. Manžel doběhl pro sestru a ta mě odeslala na porodní sál, na jehož dveře jsem sice z koupelny dohlédla, ale přejít do něj mi přišlo neskutečně namáhavé. Na sále už to šlo ráz na ráz. Šup na kozu, jedna kontrakce-maminko netlačte (má odezva-to nepůjde)...druhá kontrakce-maminko zkuste to (nejde to) -no tak tlačte, ale pořádně!-,hrozně mě to pálilo,nejspíš, jak se napínala ta kůže. Manžel stál,koukal na to všechno, já tlačila a koukala na něj. Pak jsem slyšela už jen -ještě jednou a to budou ramínka-..Najednou úleva a ticho..Manžel brečel jak želva a já čekala co mi kdo poví.Nic jsem neviděla, protože přeze mě hodili peřinu a pak ji nestačili sundat. A pak se ozval první pláč naší dcerušky a taťka plakal ještě víc. Nikdy by mě nenapadlo, jak strašně zvláštní a krásný to je, mít ho tam sebou. Oba jsme to zhodnotili jako nejhezčí zážitek za celý náš život. Maličkou odnesli, čas 12:14 váha 2650g a 45cm a možná jen díky tomu jsem nebyla ani nastřihávaná,ani šitá..Pan primář při zjištění,že můj prvorozený syn měl 2965g a 48cm pouze podotkl, že malé nic není,ale že já prostě neumím vyrábět velké děti :) Pak jsme s manželem a naší maličkou pobyli 2 hodinky na porodním sále, potom mě odvezli na pokoj, poslední pusu téhož dne a vzájemné děkování si za vše krásné jsme si s manželem odbyli až tam a 22.1. si nás taťka už vezl domů. Bulovku jsem neplánovala, ale jsem ráda, že jsem byla tam,kde jsem byla a když se na to podívám zpětně, ve srovnání s Apolinářem je to nebe a dudy. Nepotkala jsem tam nikoho, kdo by nebyl ochotný, usměvavý a milý, všechno mi vysvětlili, veškerá přání akceptovali a ve všem vyšli vstříc. Byl to skvělý zážitek.

prirozeny porod Praha-podoli

Ahoj. jsem sice jen v 18 tydnu,ale kvuli strachu z rozeni a jeste vetsimu z cisarskeho rezu se cim dal vice priklanim k tomu, ze chci rodit prirozene. Pokud nebudou kompikace, chci co nejmin medikace typu oxytocin/vim ze v podoli epidural pro fyziologicky porod nedavaji, i proto jsem si ji vybrala/. chtela bych rodit v poloze vertikalni,takovy sed /zadny polosed ci lezeni/, chci se v prvni dobe co nejvice pohybovat,chodit a tak. Ze pry to moc pomaha. Nechci zadne svetla zbytecna / pritmi pry vic stymuluje hormony k porodu/. Tepla porodni mistnost tam pry je automaticky. Doufam, ze mne nenapoji na ruzny monitory a nebudou nutit dlouho lezet pri jejich vyhodnocovani.Chci mit miminko hned jak vyleze i od krve u mne az po nekolika minutach ho dat umyt, a opet prinest do prvnich dvou hodin po porodu. Doufam, ze nejsem prilis utopicka,ale hold jsem cetla knizku Znovuzrozeny porod a tak tak krasne pisi jaka je zena zvlastni a co dokaze, kdyz se ji necha rodit jako \"savci\", jak by prirozene i rodila.Mate nejaka zkusenost, ze i vyjdou vstric?

druhý porod

Ahoj holky,jak jste to měly s druhým porodem? Platí, že je rychlejší? Já jsem měla první porod 2 hodiny od prasknutí vody po narození malé a teď se trochu děsím toho druhýho, abysme stíhali. Zbývá 6 týdnů... :-)

Tobiášek 5.1.2013

Ahojte BOLky, tak mám chvilku, kdy oba kluci spí, tak ji využiji k tomu, abych vám popsala svůj druhý porod .Termín porodu jsme měli stanovený na 2.1.2013, všichni předpokládali, že jako druhorodička budu rodit už o svátcích a proto mě také neustále bombardovali nemístnými sms víte všechny jakého typu . Jenže pořád se nic nedělo a proto mě má dr. předala do péče porodnice. V porodnici jsme byli 2.1. a 4.1. s tím, že na kontrolu máme dojet ještě 6.1. a když neporodíme tak už nás nebudou trápit a hned v pondělí nastoupíme na vyvolávačku. Toho 4.1. sem se s dr. domluvila, že tomu trošku pomůžeme. Celý den jsem mírně špinila a pobolívalo mě břicho, ale všechno v normě, manžela jsem tím ani nijak nezatěžovala a jen doufala, že se to přes víkend rozjede samo. V noci mě vzbudila silná bolest břicha, chvilku potom to přišlo znovu, tak jsem vstala a že půjdu kouknout na hodiny, jestli se to opakuje nějak pravidelně. Ale prd, seděla jsem na gauči jak pecka a nic nepřicházelo, tak sem se rozhodla, že půjdu zase spát. Vstala jsem a najednou lup a už ze mě valila voda...na jednu stranu jsem se potutelně usmívala, že na vyvolávačku nepůjdeme, ale na druhou stranu mě polil trochu studený pot, že už . Šla jsem tedy vzbudit manžela s tím, že je 23:45 a rupla mi voda, takže šup šup ať už je oblečený a že vyrazíme. Zavolali jsme ještě babičce, aby přišla pohlídat Vojtíka, ten se bobek zrovna vzbudil ve chvíli kdy jsem si obouvala boty...Bylo 00:01 když jsme vyjížděli z parkoviště směr porodnice, kontrakce jsem měla už co 5 minut...do porodnice jsme na příjmu zvonili v 00:30 s kontrakcema co 3 minuty, šla jsem se převlíknout do košilky a hnedka na monitor, přišla dr. s tím, že jsem otevřená na 3-4cm, že dostanu ATB, neb mám pozitivního streptokoka a že počkají tak 2h jak se to bude rozjíždět a že mi kdyžtak dají něco na popohnání. V 1:15 přišla PA, že si mám přejít za manželem na porodní sál, jenže se mi po cestě začla točit hlava a místo mnou plánovaného wc jsem skončila rovnou na lůžku . Najednou jsem měla nutkání na tlačení, PA ani nestihla zapnout monitor, jen mi položila na bříško sondu na snímání srdíčka a tak tomu zůstalo už po celou dobu. PA hned volala dr., která u nás byla v cukuletu a hned hlásila, že jsem na 9cm ale že ještě nemůžu tlačit, že musíme ještě počkat a mám si kontrakce pořádně prodýchávat. Když už jsem mohla tlačit, tak to najednou nešlo. Tlačila jsem jako o život, ale byla to dřina. Nakonec musela nastoupit dr. a tlačit mi na břicho, najednou přišla úleva a hlavička byla venku, pak na další zatlačení šly ramínka a najednou už jsem měla ten mazlavý uzlíček u sebe na bříšku . Byla to taková nesmírná úleva, hned poté jsem se totiž dozvěděla, že malý šel ručičkou opřenou o hlavičku a proto nešel tak lehce vytlačit. Takže v 1:37 se narodil ten náš druhý poklad s mírami 3550g a 52cm. Manžel si přestřihával šňůru a přes tekoucí slzy pomalu ani neviděl...byl tak roztomilý a úžasný .Když bych měla zhodnotit, který porod byl lepší, tak vám ani nevím. Vojtíka jsem u sebe měla od prasknutí vody za 6hodin, Tobiášek si pospíšil a byl s námi za necelé 2h, ale s tím, že to bylo náročnější v tlačení díky té jeho ručičce. Na oba porody budu vzpomínat jako na něco nezapomenutelného, originálního a velmi emotivního . Jsem ráda, že mi u nich byl manžel velkou oporou a že je se mnou sdílel, i přesto že vím, že tento druhý porod mu dal docela zabrat, protože mě viděl trpět víc, než u prvního. Za to vše mu patří velký dík A vám těhulky přeju stejně krásné porody jako jsem měla já a hlavně zdravíčko pro ty vaše prdelky