Můj POROD - nové diskuze

Soukromá porodní asistentka Brno

Hezký den všem,ráda bych soukromou PA v Brně, nejlépe na Obilním trhu. Bohužel asi ta nejlepší v Brně již nepřijímá a na další jsou strašně rozporuplné recenze. Takže vůbec nevím a už začínám trošku plašit...Nemáte prosím nějaký tip? Moc děkuji :-)

Jak jsme si šli pro naší Johanku...

Jako u Jonáška...jsme šli zase najisto. 29.1.2019 suspektní monitor a málo plodové vody. Jonášek tenkrát saltatorní ozvy. Johanka měla ofiko termín 30.1. O.K. Stejná paní promářka, tentokrát vše posunuto do Jeseníku, kterej já teda můžu pro absolutně rodinný přítup jen doporučit. Joňďu jsem rodila den a půl. Ráno se tentokrát zavedly prostaglandiny k čípku, na který dle dr. nešlo ani dosáhnout, tuhý, 3 cm - já to jinak neumím, a po hodině (8.30) první kontrakce. Protože byli ráno všichni skeptičtí, byla jsem překvapená jako blázen a začala se pomalu cíleně uvolňovat, jak jsem si to tentokrát naplánovala. Strašně jsem si přála, aby vyvolání byl jedinej zásah. Byla jsem na pokoji, občas jsem měla monitor- jak se malé daří. Na rozdíl od úterka, kdy jsem přihlížela příliš klidnému monitoru, jsem už tentokrát párkrát zatřásla břichem a hnedle byl monitor o chlup lepší. Muž byl se mnou, třikrát si ale odskočil do města, jako lékař prostě nemocnice nemá rád, zbytek prokládal statistikou, kdo jsou voliči pana Babiše včetně procent..To už jsem byla fakt bolavá a říkám...hele, jako buď potichu, mě to nezajímá, já si představuju, že jsem v lese a už mám fakt bolesti....takže se mi dostalo odpovědi, že mě vždycky všechno zajímá a najednou (!) nic... No, od 11 kontrakce mega i na monitoru a po kontrole ve 12 zjištěno, že čípek zašel a bude se čekat na otevírání bez oxytocinu plus na mou žádost nálev. Tak muž se šel ostříhat, jasný, příchod nového člena rodiny se nesmí podcenit...víme. Na nálev už jsem fakt skoro nemohla dojít a říkám si, jestli je to normální.....No po nálevu...cca 12.40 sama na pokoji a fakt každá kontrakce už šílená. Nicméně....tak dlouho jsem si říkala, že to tak má být asi ...,až jsem ztratila všechny síly a z těch fakt posledních zavolala na mobil paní doktorku, která byla v té době v ambulanci. Já už jsem nebyla schopná ani dosáhnout na ten tísňovej bzučák. Když přišla a viděla mě, tak říkala, že dáme epidurál, já už byla fakt mimo, tlak nízkej, prostě jsem si říkala, že to snad nedám a mimojiný jí říkám, že už je pozdě, nedala jem skoro ani nohy od sebe bolestí, fakt tentokrát, jak by mi někdo mlátil sekyrou do páteře. Po vyšetření na posteli už nastal fičák. Za tu hodinu jsem se totiž otevřela z nuly na deset...takže se jelo fofrem na sál, holky, ona se mohla narodit na tom pokoji...Paní doktorka říkala, že odhadovala tak otevření na 3. Na sále jsem dostala možnost rodit v sedě, což jsem strašně chtěla, ale ukázalo se, že na to už nemám. Tak nic, rodila jsem klasicky na křesle a Johanka, poklad malej 13.14 vyplula na svět. Cca 10 minut poporodi přiběhl udýchaný muž, půl hlavy ostříhané...., volali mu ze sálu, že rodím:)...chlapíci.... Co dodat...odpoledne přijeli rodiče muže a mamka s Jonáškem. Mezitím ten můj chlapík obíhal matriku pro RL, neboť nám zařídil odchod z porodnice druhý den....., což teda nikdo nechtěl, ale už jsem neměla sílu to reorganizovat....Čiličili...domu jsem se dostala totálně bez sil a následovaly různý šarády zdravotní a v příštim životě fakt budu v porodnici klidně týden....a o tom až jindy. Po propuštění přijel brácha a Johanka se tedy jako dvoudenní mohla seznámit s celou srdcovou částí rodiny..., byla jak generátor štěstí a tím i zůstala. Ten jedinej podvečer v porodnici mi strašně chyběl táta, že jí nevymazlil a nevymazlí. Pak, sotva se jí pořádně otevřela očka, mě čekala konfrontace u každýho kojení...má tátovy oči...nebo moje a já jeho..., občas jí řeknu Matyldo..., ale jinak cítím takový štěstí po těch smutných okamžicích, co nás v uplynulých letech potkaly, že to ze mě musí i odkapávat.... A Jonášek.... je brácha světovej...milující...tak skvělýho bráchu mám snad už jen já:) Mějte krásný dny. Píšu s velkou časovou prodlevou, takže nastal posun a Johanka na svoje týdny spí. Jo. Jsem fakt šťasná máma dvou lumpáků.

Tak jsme se dočkali, miminko je doma :-)

Ahoj holky,je to tu, našemu malému se již konečně zachtělo k nám na svět. Musím říci, že jsme si to užili. Někdo mi ještě povídejte něco o pravidelných kontrakcích. V úterý 26.6. jsem byla na další kontrole v PP, kde krom monitoru nic dalšího neřešili, pouze mě objednali na 3.7. na vyvolání porodu a na neděli 1.7. na monitor, prostě podle nich se zatím nic nedělo. No nadšená jsem nebyla, to víte, přenášet se mi moc nechtělo, aby mrňous nebyl moc veliký k porodu. Když najednou mě v noci ze ČT na PÁ vzbudila taková divná bolest pod hrudníkem, asi se malý nějak víc protahoval. Poté od rána začaly přicházet (teď už vím, že kontrakce), vždy jich pár bylo cca po 10-12 min. pak byla jedna po 20-25 minutách. Takhle to bylo celý den, zajímavé bylo, že se mi ten den vůbec nechtělo odpočívat, dala jsem se do uklízení skříně (uklidila jsem celou), nakonec k večeru mě manžel donutil si lehnout. K večeru kontrakce trochu zesílily, ale byly stále nepravidelné, jako po celý den. Vzhledem k zesílení intenzity, jsme se rozhodli zavolat do porodnice, aby nám eventuelně po tel řekli, jestli to může být známka porodu. Nu, PA na telefonu byla trochu nevrlá (ale musím říci, že jako jediná z celého pobytu v porodnici) - výsledek: to jsou poslíčci, dejte si teplou koupel a vlezte si do postele. Nu tak jsem nakonec v půl dvanácté v noci do té vany zalezla. Po 15 minutách se začaly kontrakce objevovat po 4-7 minutách. Po půl hodině ve vodě, jsem zalezla do postele, po dalších 15 minutách jsme si s manželem řekli, že tohle nemůžou být poslíčci a přinejhorším nás pošlou domu. Takže jsme vyrazili směr porodnice Podolí :-) Na příjmu mi naměřili monitor, kde tedy už kontrakce byly vidět, ale malý spal, takže ho měřily déle. Pak přišla doktorka, zjistila otevření na 4cm a už se připravovaly papíry k příjmu. Měli jsme z pekla štěstí, protože jsme byli poslední koho přijali, další dvě co přišli po nás, už posílali jinam. Měli plno. Cca od 2h ráno, do 5h se postupně zesilovaly kontrakce a hlavně zkracovaly intervaly. To jsem byla na 6 cm. Jsem strašně ráda, že tam byl manžel se mnou celou tu dobu, byly to pro mě snesitelnější, i když jsem se neudržela a musela jsem si zakřičet :-D Najednou začaly kontrakce cca po 2-3 minutách. Při té síle už je docela problém netlačit. Když najednou praskla voda, ta vyletěla, až mě to opravdu překvapilo. Poté šel manžel na chodbu a začal porod. Do cca 8h se malý připravoval, aby hladce prošel. Mezi kontrakcemi zjišťovali zda vím váhový odhad (no ten fakt ne, když za celou PP mi neudělali ultrazvuk, aby zjistili velikost mrňouse), poslední jsem věděla 2.700g, ještě od své doktorky. Takže preventivně byl udělaný malý nástřich. Porod vedla PA paní Šťastná, byla úžasná a milá. Nakonec to bylo vcelku rychlé, v 8:17h byl malý na světě. Opravdu se po tom, co je venku, uleví.Je to nádherný pocit, mít malého poprvé v náručí. Tomu se vážně nic nevyrovná.Náš Lukášek vážil 3.360 g a měřil 50 cm. Je tak maličký, že i velikost 50/56 je mu velká a vešel by se tam tak 1+1/2x, krásně spinká (skoro celou noc), klidný a hodný.Jinak celý pobyt v porodnici, byla vcelku pohoda. Sestřičky a PA byly všechny ochotné a poradili. A ačkoliv jsme tam byly o den déle, protože malý se pomaleji rozpapával, teď už jsme spokojeně doma a postupně si upravujeme režim.Fotečky malého vkládám do své galerie na profilu.

Rodila jsem v Krči

12.5.2018 mi večer v 19.45 praskla voda. Jelikož jsem v porodnici ležela již týden před tím, tak jsem čekala zda je to opravdu voda..a byla. V klidu jsme se s manželem probrali a jely do nemocnice. Máme to 5 minut takže pohoda. Udělaly mi monitor.. žádné kontrakce malý spokojeně spal. Kontrola doktorkou a příjem na hospitalizaci. Dostala jsem jednolůžkový pokoj. Ubytovala jsem se a manžel jel domů. Druhý den přijel v návštěvních hodinách byl se mnou asi do půl páté a pak jel domů postarat se o psy a pracovat. Po tom co odjel mi postupně začínaly kontrakce. Ze začátku velmi nepravidelně. Jen tuhnutí břicha. Zhruba od 23h začly být pravidelné a bolestivé. Sla jsem do sprchy, to mi pomohlo na chvily. Oznámila jsem to sestřičce PA, která chodila co dvě hodiny mě kontrolovat a podávat mi léky. Domluvily jméno se že až začnu krvácet tak mám ihned zvonit. Netrvalo dlouho... Kontrola sestřičkou odhalila otevření na dva cm, takže pomalý rozjezd. Cca ve dvě hodiny už byly bolesti nesnesitelné ( do břicha) a hlavně kontrakce byly asi po 4 minutách. Přivolala jsem si sestru a vyžádala cokoli na bolest. Ochotně mi Pichla algifen i s prostinem aby mi pomohla. Po hodině, kdy algifen teda vůbec nezabral jsem volala zas. Sestřička kontrolou zjistila že už jsem na 4 cm. Volám manžela ať se v klidu probudí a do hodiny dorazí rovnou na porodní sál. My se sestrou jsme šly - ano šly - na porodní sál. Cesta o patro níž s kontrakcemi byla dost náročná a přišlo mi že nekonečná. Po příchodu k PA na sále jsem okamžitě upozornila, že chci epidural. Sestra řekla, že to půjde a že uděláme přípravu. Takže klistyr a sprcha. Mezi tím když jsem trpěla na míse, přijel manžel. Když slyšel jel řvu začal být nervózní. Přešly jsme na porodní sál to byly asi 4 ráno. Lehla jsem si a opět žádala epidural. No ale po kontrole PA mi bylo řečeno že nález je hraniční na 6 cm. Doktor řekl že to už nemá moc smysl a že než by anesteziolog přišel tak budu otevřena moc. Domluvily jsme se tedy na opiátů do kapacky a na inhalaci plynu. No a po té co mi bylo toto podáno vám o svém porodu moc nenapíšu. Byla jsem hrozně sjeta. Vím že mezi kontrakcemi jsem manželovy vyprávěla nějaké nesmysly. Kontrakce bolely stejně. Kricela jsem při nich protože rozdychavani už mi opravdu nepomáhalo. Monitor jsem měla na břiše furt. A pořád do mě někdo sahal. To už bylo pak velice nepříjemné a velice bolestivé. Říkala jsem jim ať už to nedělají. Nic platné oni musí zjistit jak se porod posouvá . Najednou chtěly abych se z boku otočila na záda do porodní polohy. A že budeme rodit. No tak že začátku jsem je poslouchala a snažila se tlačit. Vím že mi Dr roztahovala hráz, strašný. Najednou už jsem prostě nemohla. Oni chtěly abych tlačila ale mě to prostě nešlo a už jsem ani nechtěla. Po té co prohlásily že teda půjdeme na sál na císaře jsem chvilku ještě zabrala. Ale ne na dlouho. Pak najednou bylo všude strašně moc lidí, rvaly mi do obličeje kyslík a volaly na mě ať tlacim. Manžel byl už hodně naštvaný. Udelaly nástřih. Pak mi sestřička lehla na břicho a tlačila malého ven. Já křičela že už nechci. No a nevím po jaké době se v 7.55h narodil můj krásný syn. Bohužel byl v cestách moc dlouho a tak měl Agbar 5. Vím že začal plakat až když ho odnášela že dveří ven. Po tom co jo vyndaly vaxem ze mě přišla úleva. Závěr je takový že tohle už nikdy, sestry a doktoři dělaly co mohly, kdybych dostala epidural myslím že bych to zvládla lépe, vyhulila jsem jim láhev a půl plynu a jsem moc ráda že tam manžel byl pomohlo mi to. Kdyby tam nebyl asi bych zkoncila na císaři.

Smlouva v Podolí?

Ahoj,nemáte některá, prosím zkušenosti s touto novou praktikou v ÚPMD?https://www.medicalnews.cz/upmd-podminuje-registraci-k-porodu-podpisem-smlouvy-ta-omezuje-prava-rodicek/

Tamir (Timmy) 26.2.2018

Termin jsem mela 19.2. a i kdyz jsem musela do rizikove poradny a na zacatku tvrdili jak me nenechaji prenaset, tak me nakonec jdn zvali znovu a znovu na kontroly, az rozhodli, ze porod vyvolaji 26.2. v pondeli.Tak jsem rano nastoupila do porodnice, natocili monitor a supli me na pokoj na sestinedeli s dalsimi maminkami cekajicimi na vyvolani. Asi za hodku prisla doktorka, ze me zkontroluje a rika, to uz je docela pokrocili nalez, otevrena na 2 prsty, hrdlo mekke, nebudeme davat preindukci, ale hned indukcni tabletu a uvidime. Tabletu jsem tedy dostala v jedenact a na obed na kontrolnim monitoru uz i skakali kontrakce, otevrena jsem byla na 4 cm a tak me ve 2 prevelili na porodni sal. To uz byli kontrakce takove intenzity, ze jsem myslela, ze to dite ze me vypadne cestou. Jenze, tam se to nejak zastavilo, teda kontrakce zustali a nabirali na intenzite, ale postup zadny. PA mi uddlala klistir a jeste i vycevkpvala, pac jsem byla tak otekla, ze ani mocit uz neslo. Ve 4 hodiny uz jsem lezla bolesti po zdi, kontrakce co minutu a brutus, ale stale na 4cm, tak jsem dostala injekci Tramalu (naprosta zbytecnost) a cekalo se dal. PA rikala, ze sluzbu ma do sesti a mysli si, ze odrodim u jine, tak to jsem si rekla, to teda ne. V 5 hodin uz byli kontrakce co pul minuty, neco strasneho, ja uz zacinala byt hystericka a najednou nemohla pa najit srdicko. Zbehlo se dalsich 5 lidi vcetne dvou doktoru, pritahli utz a maleho nasli, ale ozvy se jim moc nelibili, tak jsem musela zacit tlacit i kdyz jeste nebyl sestouply. Zabrala jsem teda poradne a 17:37 byl venku, 51 cm a 4950g.Potom uz prisla jen uleva .

Kdyz se to dobre naplanuje...

...tak to vsechno dopadne jinak.Takze jsem se probudila ve stredu rano a koukam, ze mi tece troska po noze... napred jsme se nastvala, ze uz neudrzim sverace, coz se mi stavalo pri kasli na konci, kdyz jsem cekala Hanicku. No a pak mi tepr doslo, ze sverace jsou uplne ok, ze to asi bude plodova voda. Odeslali jsme deticky do skoly a manzel se mnou vyrazil smer Sinai Clinc v Sharmu. Sup na sal, sup epidural a prdlajs znecitlively mi jen nohy. No takze celkova anestezie, a pry za pul hodinky uz jsem byla zpet na pokoji. A manzel se me pta, jestli je to kluk nebo holka, protoze personal rika o nasem synackovi 'ona'. No, nevim ja jsem se ted probudila! Takze sestry rozbalili mimio a bylo to jasny. Pak se jeste zeptal, jestli nahodou jeste nekdo jiny neporodil a pry ze ne... to takze je to devcatko nase!Dalya se narodila ve stredu v deset, ma tri kila a je perfektni, co vam mam vykladat. V nemocnici jsem byla do nasledujiciho rana, pak jsme jeste absolvovali vystavovani rl v Sharmu a pelasili jsme domu. Takze ve tri odpoledne ve ctvrtek jsme dorazili domu... to jsem teda byla dost rozbita vic nez kdyz me privezli se salu. Jedina katastrofa, ktera na me doma cekala byla zcela podelana kocka. Ale jinak dneska uz uplne v pohode, zase trocha papirovani v nemocnici u nas v Dahabu, zasla jsem k sobe do obchodu, nakoupili jsme nejaky party kramy na oslavu nasi petilete Hani a ve ctyri se k nam sesly kamaradky s detmi jen na dort a kafe.Ted je sest, vsichi vypadli pred hodinou, Dalinka chrni, decka delaji bubliny a frkaji a ja jdu ohrat jidlo od svagrove.Sice zlatej prirozenej porod, ale mela jsem z toho cisare vetsi obavy. Nakonec to vsechno dopadlo vyborne...

Můj úžasný porod

To jsem se takhle v neděli v půl deváté ráno probudila a tak nějak mi bylo hned jasné ,že dneska už se nejspíš dočkám V noci jsem klasicky courala na záchod a už v noci mě pobolívalo břicho jak před ms, ale fakt nepatrně, takže jsem to přičítala bolavým zádům,které mě bolely poslední dny tak,že jsem nemohla ani chodit. V noci kolem mě zas byla obmotaná Rozárka . Ráno jsem cítila potřebu jít na velkou ,krásně jsem se vyprázdnila a zjistila, že mi nejspíš odchází hlenová zátka . Ani jsem nekrvácela, jen špinila. Takže jsem opatrně nastínila situaci tatínkovi ,aby nezanikařil a začala sbírat holky na snídani . Kontrakce jsem cítila hodně slabě, takové horší tvrdnutí břicha . Volala jsem kamarádce a domluvila ,že tam hodím holky . Během snídaně jsem dobalila tašku do porodnice a zabalila batůžky holkám . Kamarádka bydlí cca 15min autem když je volná Praha a to v neděli dopoledne byla,uf. Po předání dětí jsme vyrazili směr Podolí, dalších 15min. Jak jsem se uklidnila,že holky jsou v bezpečí tak mi došlo ,že břicho už necítím a že to všechno nejspíš byl jen planý poplach a že to bude trapas no nic ,na příjmu dotaz od sestry jestli mi praskla voda. Říkám že ne ,že odešla jen zátka a kontrakce tak po 20min. Na dotaz jestli rodím poprvé jsem odpověděla ze potřetí . Sestra oči v sloup ,koukala na mě jak na úplnou blbku a já si i tak připadala . Tak jsem jí řekla ,že jsem radši dorazila s prvním příznakem ,protože posledně to byla otázka deseti minut . Řekla té to chápe a natočila mi monitor který trval necelou hodinu protože mímo spalo . Potom mě vyšetřila doktorka,která zjistila že jsem horko těžko otevřená na 1cm. A prý jestli chci tak ze už mě můžou hospitalizovat a nebo se můžu jít projít ,nebo jet domu a dorazit na kontrolu za dvě hoďky . Rozhodla jsem se to rozchodit,takže jsme vyrazili ven. Naštěstí od prvního nápadů jít na Vyšehrad jsem upustila a sešli jsem jen k řece k první lavičce a koukali jak důchodci krmí kachny a nutrie pomalu začalo přituhovat, kontrakce sílily a zkracovala se doba . Asi po hodině jsem řekla že už radši vyrazíme. Cestou už jsem zastavovala a prodýchávala a objímala manžela a semafor zároveň . Na příjem jsem došla jen silou vůle U monitoru se mi zase začalo dělat zle,na omdlení ,hlava se mi motala,usínala jsem ,ruce a nohy se mi klepaly a miminko opět spalo.Sestra aby ho probudila mi chtěla zatřást břichem! Razantně jsem odmítla a bolestí jsem začala objímat monitor . Naštěstí tentokrát mi porod věřili a podle toho semnou zacházeli. Doktorka zjistila,že jsem otevřená na 6cm a odvezli mě na sál s tím ,že zavolají tatínka . Na sále se nestihla v podstatě žádná příprava ,šla jsem hned rodit . Chvíli se čekalo až dorazí tatínek ,ale nemohli ho sehnat ,takže sestra mi píchla vodu ,natáhla mi erární kompresní punčochy a napíchla mi kapačku, po které se mi udělalo líp, začala jsem vnímat a už mi nebylo tak na omdlení a na zvracení . Nastříhnout mě opět nestačili. Kryštof se narodil bez asistence tatínka ,že to je kluk bylo pro mě velké a milé překvapení . Apgar skóre mel 8 9 9 . Byl celý fialový ,nezdála se jim jeho barva a to jak dýchá ,volali dětského doktora, ale nakonec vše ok . Teprve potom přivedli tatínka byl tam semnou aspoň na šití, horší než celý porod bylo mi nádherně ,měla jsem za sebou rychlý porod ,všechno v pohodě a ještě kluk byla jsem šťastná jak blecha ,cítila jsem se plná síly a ty dvě hoďky jsem si tam opravdu užila . Když jsme se loučili ,říkám sestřičce ze jsem ani na balónu nebyla A ona že vůbec si to semnou neužila, klystýr mi nedala ,ve sprše semnou nebyla ,balón, nic tak aspoň tu vodu že mi píchla ze všech porodů byl tenhle ten nejlepší ,nejvíc v pohodě ,jako bolelo to ,ale šlo to krásně a hlavně rychle . Všem bych přála takový porod ,jako jsem zažila s Kryštofem . A šlo to i bez tatínka

Moje 3 a naposled :)

Tak a máme to za sebou naše 3 miminko Náš Lukášek -- 3 plánovaný císař. Náš den vyšel na 9.1.17 - i přes to , že jsem věděla co, kdy a jak bude probíhat nervozita byla veliká. Pozitivní protilátky - špatný obraz krve - podprůměrný nález železa - mi na klidu nepřidalo. Operace byla naplánovaná na ráno kolem 9 když jsem ještě ve 12 ležela na pokoji -- s informací čekáme na dodání krve pro Vás kdyby na sále bylo zapotřebí transfuze - ( moje skupina B- s protilátkami potřebovala zvlášť namíchaný pro mě složený drink )Ve 13hoď vrazila sestřička na pokoj s pokřikem jedeme není čas -- honem honem. A pak to jelo jako blesk - Lukášek se narodil ve 13:32 s oznámením na sále miminko je v pořádku a zdravé 10-10-10 se mi konečně ulevilo -- Nakonec to na sále i pro mě proběhlo vše bez komplikací a druhý den byl malý, už se mnou na pokoji ... Jinak můj 3 plánovaný, poslední a pokaždé jiný císař -- děkuji , že jsme měly takové štěstí za 3 zdravé děti.

Akutní císařský řez

Všechny maminy moc zdravím. Pracuji jako porodní asistentka a zároveň studuji dálkově VŠ. Píšu diplomovou práce na téma prožívání a pocity rodiček po akutním císařském řezu- ne naplánovaném. Kdo ho máte za sebou a kdo byste byl ochoten mi pomoci, ozvěte se, prosím, na mail. jirina.weisova@atlas.cz, zkontaktuji vás s podrobnostmi. Anonymita zaručena. Moc a moc předem děkuji. Jiřina Weisová- boros

PORODNÍ DŮM U ČÁPA

Doporučení,rady,zkušenosti,Domácí porod od A po Z, porodní asistentky k domácím porodům...Petra ChrásteckáPetra.89@seznam.cz

společně to můžeme změnit! :-)

ahojky:-) Jsem nastávající prvorodička a chybí mi v ČR možnost rodit jinak než s doktory nebo riskantně doma. Chce to zlatou střední cestu například porodní dům, kde by člověk byl v bezpečí a zároveň v soukromí jako doma pod dohledem porodní asistentky, která by se s nastávající maminkou již dobře znala z předchozí péče a pečovala o ni i po porodu a to doma - a to vše pokud možno hrazené pojišťovnou! Vy byste to nechtěly?? Pokud ANO pomozte svým podpisem v přiloženém odkazu, nebo alespoň jukněte, abychom mohli i my mít konečně vyspělou péči o matku a její miminko jako je tomu již dlouho ve státech EU. Vždyť porod nastartuje Vaše miminko na celý život!!! Díky za Váš i malý zájem a iniciativu :-)pojďme to změnit- TEĎ!!!!!!http://e-petice.cz/petitions/petice-za-peci-o-zenu-a-dite-v-obdobi-tehotenstvi-pri-porodu-a-behem-sestinedeli.html

Můj porod bez obav;)

Ahoj maminky;)když jsem čekala soje první mimčo moc mi pomohla stránka Porod bez obav, která mě na porod nejen připravila, ale dokonce mě zbavila strachu z něho a začala jsem se těšit! Porod nakonec trval jen 5 hodin - od pocítění první kontrakce až po ten úžasný pocit, když mi maloše položili na prsa! Nakonec to byl úžasný zážitek a nebojím se si ho, až bude malej trošku větší, zopakovat a dát mu třeba tu moji vysněnou holčičku:) Třeba vám taky pomůže: http://www.porodbezobav.cz/?a_box=xqwfr4ugPřeji všem rychlý a hlavně krásně hladký porod!;)Míša

Porod tentokrát s adrenalinem

Netušila jsem, že to tentokrát bude taková "show" .... bylo mi jasné, že když bude jediná hlídací babička 14 dní před porodem na zahraniční dovolené, tak se podle Murphyho zákonů narodí druhý mrňous určitě dříve ...UZV termín jsem měla 18.9. a přenášet by mě kvůli těhotenské cukrovce nenechali .... v noci na 9.9. jsem začala mít bolesti jako když má člověk akutní zánět močového měchýře ...rozhodně to nebyly kontrakce a už vůbec ne pravidelné, do rána ty bolesti neodezněly ani přes teplou sprchu ...ráno jsem byla objednaná ke své gynekoložce a potom na EKG plodu do nemocnice .... partner navrhoval jet rovnou do porodnice ...ale naše batole teprve vstávalo a ještě levou nohou ...dohodli jsme se, že skočím za roh ke své doktorce a ta mi řekne, jak jsem na tom .... sestřičce jsem "podivné" bolesti nahlásila a čekala až se uvolní monitor ...po natočení byl výsledek, že se u mě nic neděje .... pak jsem čekala na vyšetření u paní doktorky a už jsem se viditelně kroutila bolestí ... i paní doktorce jsem nahlásila "podivné bolesti" - když se dostala přes ultrazvuk k vaginálnímu vyšetření, tak zjistila, že mám rozvinutou branku a začala volat na sestřičky, že rodit v ordinaci nechce ...tak mi zavolaly sanitku ...do nemocnice je to naštěstí kousek ....takže jsem nemusela rodit ani v sanitce, ani ve výtahu ....na sále byly nějaké davy včetně mediků, ale mě to bylo nějak všechno jedno ...mrňouse asi vydolovala porodní asistentka sama, protože já jsem pořád nepoznala, kdy mi kontrakce přichází a mám tlačit...bolelo mě pořád všechno .... tatínek byl naštěstí vpuštěn na porodní sál alespoň dodatečně s mojí taškou i s naším dvouletým batoletem ...takže si mohli alespoň prohlédnout zabalené miminko a partner nadiktoval PA všechny ty "důležité" informace o sobě ...Takže závěrem: velký dík všem PA na sále, protože byly všechny moc milé a při i po porodu velkou oporou místo chybějícího partnera... a do kapitoly, kdy jet do porodnice bych doplnila ...nejen když máte pravidelné kontrakce po cca 5ti minutách ...ale radši vždycky, když Vás přepadnou nenadálé bolesti (žádné poslíčky jsem ani v jednom těhotenství neměla ...)Co se týče prvního celkem rychlého porodu a druhého ještě rychlejšího - že by to byla zásluha pití maliníkového čaje? :-)Přeji všem, které to teprve čeká, pokud možno jen samé pozitivní zážitkyJana

Bolest zad po porodu

Ahoj holky, mám 2 týdny po porodu a šíleně mě bolí záda. Doktorka říkala, že je to normální, že se páteř vyrovnává z té tíhy, co 9 měsíců nosila :-) Ale já nevím, měla jste to tak taky některá?

zrovna řeším otázku jestli chtít otce u porodu. NA jednu stranu je oporou na druhou se bojím, že to pro něj bude nepříjemný. Ted jak projízdím net tak jsem zjistila, že naše pojistovna na otce pri porodu prispívá. http://www.zpmvcr.cz/prevence/preventivni-programy-2015/program-pro-tehotne-a-kojici-zeny1/.Nevíte, jak to řešit? zajít pak s potvrzením na pobočku?

Dobrý den maminky, jsem studentka oboru porodní asistentka a píšu bakalářskou práci na téma Kristelerova exprese během porodu a prosím proto maminky ze Zlínského kraje zda by byly ochotné a vyplnily by mi dotazník. http://www.survio.com/survey/d/M1P1M4O9E2S8T9G8M Děkuji za ochotu i čas

Poprvé císař, podruhé přirozený porod

Dobrý den,mé předchozí příspěvky v různých tématech srovnávaly má dvě těhotenství. A ve srovnání bych ráda i pokračovala i v tématu porod. 1. porod - dvojčata po IVF, první trimestr zakrvácení, druhý trimestr hospitalizace na rizikovém u Apolináře z důvodu nulových průtoků a téměř bez plodové vody u plodu B, třetí trimestr a ukončení těhotenství v týdnu 30+0. Původně jsem byla registrovaná k porodu v Motole. Když nastaly problémy u plodu B, byla jejich neonatologie plná a tak nám vyjednali přeložení k Apolináři. 17. den hospitalizace začaly plodu B, místo nulových, reverzní průtoky a 18. den se přidala pulzace vény. Bylo tedy ze strany doktorů rozhodnuto, že není na co čekat a že naše těhotenství bylo ukončeno. Musela jsem si jít sbalit věci na riziku, projít internou - předoperačním vyšetřením. Manžel měl hodinu a půl nato, aby se dostal z práce k Apolináři. Pak následovala přípravna - vyholení, klystýr, sprcha a už jsem si to kráčela na operační sál. Poslední SMSka od manžela byla, že je na Veletržní, což je k Apolináři (v poledne) ještě hodně daleko. Než mě ale připravili k samotnému výkonu (napíchnutí kanyly, epidural,...) uplynula ještě dostatečně dlouhá doba a manžel to stihl. Epidural mi píchal mladý doktor, který byl u Apolináře na výměnu z Vojenské nemocnice. Byl hodně mladý, moc jsem mu nedůvěřovala. Ale napíchnutí provedl tak skvěle, že jsem celý zákrok vůbec nic necítila. Manžel mě držel za ruku a kdyby mi sestra, která stála nade mnou a pozorovala, co se děje za plentou, neříkala, vůbec o ničem nevím. Začalo to: "Teď vás nařízly, už jde první miminko,..." A takhle mi vyprávěla celý porod. Já opravdu nic necítila. Samozřejmě obavy o děti byly velké, hlavně o plod B. V 11:31 vykoukla na svět první dcera - váha 1.525g a 42cm. Zaplakala si, ukázali nám jí a běželi s ní do inkubátoru. V 11:32 přišla na svět druhá dcera - váha 880g a 34cm (asi nemusím říkat, kdo byl plod B). Také si zaplakala (i když slabějším hláskem), ale tu nám nikdo neukázala, běželi s ní hned do inkubátoru, aby se neprochladla. Když jsem jí ale slyšela plakat, rozbrečela jsem se s manželem i já. Věděla jsem, že je to dobré, že dýchá a ani na chvíli jsem si nepřipustila, že by to mohlo dopadnout špatně. Mě vyčistili, zašili a odvezli na pooperační JIP. Večer mi přišli říct z neonatologie, že poporodní stav je u obou dobrý, ale máme být nohama na zemi. Já jsem si na JIPce poležela do druhého dne a až před polednem mě začaly stavět. Bylo to dost komické. Samozřejmě jsem byla slabá, motala se mi hlava. Na sprchu jsem byla dovezena na vozíku, pak mě převezli na oddělení šestinedělí. Naštěstí i na pokoji se mnou byla maminka, která měla dítko na neonatologii a tak jsme se co tři hodiny chytly a šly společně k tomuto oddělení. A na pokoji nám naštěstí nekřičelo cizí dítě. Po 5ti dnech jsem byla propuštěna domu a děti zůstaly na oddělení neonatologie, kam jsem za nimi denně dojížděla. 2. porod - jednočetné těhotenství po přirozeném početí. Všechny tři trimestry bez problémů. Vzhledem k tomu, že týden do porodu odhadovaly váhu plodu na necelých 3.100g, rozhodla jsem se pro přirozený porod. Jedním z důvodů bylo, že už jsem doma měla 17ti měsíční dvojčata, u kterých jsem chtěla být rychle zpátky. V den 39+4 byl manžel na poslední službě v práci, od druhého dne měl dovolenou. Bylo mi docela dobře, s dvojčaty se to dalo docela zvládat bez větších problémů. Večer mě ale chytla strašlivá migréna, takže jsem si šla brzo lehnout. Tma mi hodně pomáhá. Ve dvě v noci jsem se probudila s tím, že potřebuju na WC. Ale už jsem neusnula. Začaly mi totiž stahy, které jsem měla po 7 minutách. Vydržela jsem zhruba do 3 hodin ráno a pak se rozhodla manžela probudit. Naše obrovská výhoda je, že moji rodiče jsou našimi sousedy. Takže jsme vzbudili mojí mamku, která přišla hlídat dvojčata a vyrazili do porodnice - opět k Apolináři. K Apolináři jsem tentokrát byla registrována hned od začátku, protože po zkušenostech s dvojčaty - co se týče péče na neonatologii apod., nemohla jsem si doktory vynachválit a tak volba byla jasná. Bylo ráno, po čtvrté, já už měla stahy po 5 minutách, když jsme dojeli do porodnice. Nejdřív se na mě šla podívat porodní asistentka, které se můj stav nezdál. Dle jejích reakcí by mě nejlíp ještě poslala domu. Otevřená jsem byla na prst. Ale pak přišel doktor, který rozhodl o tom, že zůstanu. Vzhledem k tomu, že jsem byla po prvním porodu po císaři, nechtěl riskovat zbytečné komplikace. Manžela jsme poslali domu ke dvojčatům a já začala pochodovat "100 jarních kilometrů" po chodbách porodnice. Do toho jsem si občas dala teplou sprchu, která byla fajn. Na denní službu přišla starší, ale zkušená, trochu od rány, porodní asistentka, která ale byla hrozně fajn. Asi v 9 jsem si šla na chvíli lehnout a tak mě i přišpandlila na monitor, aby zjistila,jak jsme na tom. Po nějaké době přišla, když jsem jí nahlásila stahy po 3 minutách, moc mi nevěřila, ale jelikož už jsem byla otevřená na 4 prsty, dala mi za pravdu. Poslala mě tedy na přípravnu. Vyholení, klystýr a sprcha. Jelikož se pak šla věnovat jiné rodičce, která rodila císařem, trošku se na mě zapomnělo. Jiná sestra tvrdila, ať ještě chodím, že je na všechno dost času. No, nebudu to popisovat do detailů. Epidural už mi nestihli píchnout. Přišli ke mě už pozdě, snažili se o to asi 4x a neúspěšně. Když to chtěli zkusit ze sedu (píchali mi to vleže), přišla doktorka, která po vyšetření vyřkla ortel: "porod hned, bez epiduralu". Hm, tak to pěkně děkuju. Manžel naštěstí stačil dojet včas. Syn se narodil 13:34, váha našeho syna nakonec byla 3.685g a 51cm. Došlo k nástřihu a "Superman" mě i trošičku natrhl vevnitř. Sice se snažili ta místa umrtvit před šitím, ale nějak se jim to nepodařilo a tak i šití bylo docela živé... Jelikož jsem přišla o velké množství krve, nechali mě na porodním boxu až do večera. Mohla jsem se tam i navečeřet a až před předáním služeb noční směně, mě odvezli na šestinedělí. Celou noc a i část následujícího dne jsem se nesměla pohybovat bez druhé osoby. A syna jsem dostala na pokoj až právě druhý den kolem poledne. Ačkoliv se moje červené krvinky nikomu nelíbili, z gynekologického hlediska jsem byla v pořádku. Syn čtvrtý den nabral a tak nás po 4 dnech pustili domu.Srovnání je tedy následující:Z hlediska bolesti a způsobu prožití porodu - jednoznačně hlasuju pro císaře. Nic jsem necítila, na poporodním JIPu jsem si pěkně odpočinula.Z hlediska schopnosti postarat se o sebe a miminko po porodech - jednoznačně hlasuju pro klasický porod. Byl hodně náročný, ale rychle jsem se z něj vyhrabala. V obou případech jsem přišla o hodně krve. V obou případech mi hrozila transfuze. Po císaři jsem ale byla ráda, že stojím na nohou. Jizva dost bolela (i čípky na bolest jsem si 2 noci po sobě vzala) a popravdě jsem byla ráda, že jsou dvojčata na neonatologii a já se o nikoho, kromě sebe, nemusím starat. Klasický porod byl sice náročnější, ale druhý den jsem byla schopná fungovat. Přebalovat, přikládat,... Byla jsem nastřižená a šitá, ale nebolelo to tolik. Obešla jsem se bez utišujících prostředků. A jsem šitá tak dobře, že ani kruh na sezení nebyl potřeba. První porod proběhl před 17 měsíci. Jizva je vystouplá, ale naštěstí i uvnitř vydržela druhý porod. Vydržela i děloha, které po předešlém císaři, hrozilo, že praskne. Druhý porod proběhl před 9 dny. Funguju doma bez problémů ke všem dětem. Sedám si sice opatrně, ale není to nic, co by se nedalo vydržet. A bolest z porodu už je zapomenuta úplně.Přidat svoje srovnání do tématu Šestinedělí nemůžu, protože to druhé ještě nemám ukončené. Ale přidám ještě příspěvek do tématu o nedonošených dětech.Všem maminkám přeju rychlý a pohodový porod. S Apolinářem jsem byla naprosto spokojená! Klasické pokoje na šestinedělí jsou sice starší, strava by mohla být lepší. Ale co se týče práce lékařů a sester, nemůžu si na nic a nikoho stěžovat. No, kecám. Na jednu doktorku jo, ale to spadá do těch nedonošenců... :) A v případě prvního porodu má u mě Apolinář ještě jedno plus. U císaře mohl být i můj manžel. Kdyby mě nepřeložili z Motola, tak u nich by nemohl být.A k možné diskuzi - manžel u porodu - ano/ne. Za mě jednoznačně ano. Nemám manžela třasořitku, který by nesl porod a krev špatně. Druhý porod dokonce nestál za hlavou, ale vedle mě, takže i viděl, co se dole děje. V obou případech to náš vztah upevnilo, protože jsme byli oba u narození všech našich dětí. A to je zážitek pro oba na celý život!

vysoký tlak a otoky - přirozený porod nebo císař?

Zdravím maminky, ráda bych se podělila o své dilema a třeba mi poradíte z vlastní zkušenosti, jak se rozhodnout.Mám termín přesně za týden, ale nález je už 14 dní stejný, čípek tuhý, otevřená na 3/4 falangu, hlavička naléhá, ale není fixovaná v pánvi. Neposouvá se to, a kromě toho, že už mi i odešla hlenová zátka a bolí mě celá pánev, v tříslech atd., tak mám vysoký tlak (už i nasazeny léky na snížení), mám otoky nohou i rukou a váhový přírůstek 20kg. Tzn.že doktorka nechce, abych přenášela. Stále doufám, že se porod rozběhne sám, ale pokud ne, v úterý se budeme domlouvat, co s tím. Buď vyvolat vaginální porod nebo kaiser. Ale pokud se ten čípek nepohne, prý by vagin. porod mohl být dlouhý a nakonec třeba kvůli těm tlakům skončit císařem tak jak tak...Jak byste se rozhodly vy? Toužila jsem po přirozeném porodu bez jakýchkoli medikamentů a tak teď nevím, co si vybrat, aby to pro miminko bylo nejlepší... Ještě mi nabízí zkusit nejdřív Hamiltonův hmat, ale pokud por.cesty nejsou připravené, tak si myslím, že je to zbytečné... díky za případné rady a názory :-)

Dobrý den já mám skvělou zkušenost s předporodním kurzem formou videí, které jsem si zakoupila na stránkách www.porodbezobav.cz

Dobrý den, maminky taky jsem tento kurz zakoupila a určitě ho všem mohu doporučit! Majka je skvělá!

ahojky právě jsem se dozvěděla, že jsem v osmém týdnu těhotenství a nemohu tomu sama uvěřit, už se moc těšíme na miminko se svým přítelem. A chtěla bych proto udělat všechno, co jenom půjde, co by jste mi doporučovali za předporodní kurz? Něco jsem o tom četla na diskuzích, co jsou na internetu a odmítám jít jenom na pár hodin do porodnice,kde mi určitě nemohou během chvíle vše říci, spíše jsem slyšela, že děsí!

Takový \"rychloporod\"

Ahoj, tak je ten náš poklad na světě. 9.9.2014 se nám narodila holčička, 3,55 kg a 51 cm. Porod byl hrozná rychlovka, ani jsem se nerozkoukala a už jsem jela ze sálu pryč. Ráno před šestou mi začaly kontrakce, chodily pravidelně po 14 minutách. Šla jsem se umýt a že vyrazíme - chtěla jsem jet brzo, aby bylo dost času na vykapání antibiotik (kvůli pozitivnímu streptokoku). Do porodky jsme přijeli o půl deváté - kontrakce po 5 min. a otevřená na 5 cm. Honem antobiotika, monitor a prý ještě ultrazvuk, že si změří hlavičku (už to nešlo,byla moc nízko). Já jsem už pěkně funěla a oni na mě tak koukali- asi si říkali, že jsem pěkná hééérečka. Dovedli mě na sál, dali Yal - kontrakce jedna za druhou a už ty pekelné. Když mě viděli asi za 10 minut, tak prý znovu vyšetřit - 8 cm, a že se prý příprava nestihne. Popadla mě hysterie, ale nakonec mě na záchod na chvilku pustili, ale pak honem na kozu - neumytá!!!!! Ještě mi stále nepraskla voda, takže mi ji píchali a hned jsem měla tlačit, napodruhé byla princezna venku. Placenta vyšla v poho, pak nějaké šití - taky v poho a pak později taky dobrý. I placenta se zavinovala celkem bezbolestně(a to je to prý při druhém horší). Fakt to byl fofr - sice bych řekla, že porod byl mnohem bolestivější než ten první, ale asi o to rychlejší. Hlavně, že to mám za sebou a mimi mám u sebe Přeju všem krásné porody

hotový námět na povídku:)...hlavně ať jste zdravé