Můj POROD - nové diskuze

Planovany cisarsky porod ve Zline

V utery 12.10.2010 jsem nastoupila na planovany cisar.Rano me udelali vysetreni ekg,ozvi miminka,vzali krev a zmerili tlak a domluvili se na celkove narkoze-z duvodu nemoci s pateri.Na druhy den ve stredu 13.10 brzy rano me zmerili horecku,tlak,dali injekci,dali prasek,napichli kapacku,udelali klystyr a jela sem na sal.Tam mi merili tlak,dali cevku a desinfikovali a pak me uspali a malou Vendulku

Porod

Rodil tady někdo v Jihlavě.??

porod Martínka 27.9.10

začalo to kolem 4 ráno, bolest v podbříšku, srovnatelná s menstruační, když jsem se probouzela častěji, začala jsem sledovat hodinky, opakovalo se to po 10 minutách, tak jsem počkala dvě hodinky, když to neustoupilo, tak jsme se s přítelem oblékli, ještě jsme prolistovali knížku o těhotenství, zda to jsou poslíčci či kontrakce, ale když už bolest přicházela po 2 minutách, tak jsme vyrazili do porodnice. Bydlíme pár metrů, tak jsme tam byli za pár minut. Kolem 7 jsem už ležela na příjmu na monitoru, tam to samozřejmě ustoupilo, vyplnili sme papíry pro příjem, pak mě vyšetřila dr. s tím, že jsem k porodu připravena, píchla mi injekci a šla jsem si lehnout na pokoj. Celý den se bolesti střidaly po hodině a na večír uplně ustaly. Kolem 21 hod. jsem šla znovu na monitor, kde už jsem měla snesitelné bolesti, ale monitor nic nezaznamenal, tak mě poslali zase spát. Ve 22 hod se mi rozjeli kontrakce, že jsem musela furt chodit na záchod, tak jsem zašla za sestřičkou, že mě bolí v podbříšku, poslala mě do sprchy, že monitr nic neukázal. Ve sprše se mi to rozjelo fest, dalo se to vydržet, ale musela jsem rozdýchávát, tak po půl hodině, přišla sestra, ležela jsem přes židli na zemi a rozdýchávala, když mě viděla, tak jsem šla znovu na monitor, který byl teda příšerný, kontrakce jsem prodáchývala stále častěji, docela se bolest stupňovala. Pak mě dr. zase prohlídla s tím, že jsem už na 8 cm otevřená, ( já jim říkala, že už rodím, ale oni na mě koukali , jak na nějakou hysterku, která si příjde po monitoru, který nic nezaznamenal,že má veliké bolesti) samozřejmě mi nestihli udělat přípravu, ale já byla oholená a kontrakce se mi prodýchávaly nejlépe na záchodě, takže i vyprázdněná :-) Jeli jsme rovnou na sál, zavolala jsem příteli, byl na sále asi tak za 3 minity:-))) Tam jsem rozdýchala ještě pár kontrakcí, přítel mě osprchoval a šlo se tlačit, ze začátku mi to vůbec nešlo, byla jsem z toho špatná, ale v 1.03 jsem zatlačila pořádně a na svět vyklouzl náš milovanej Martínek, jeho pláč v tu chvíli zněl jako balada, cítila jsem hroznou úlevu. Pak už si to pamatuji jen matně, dr. mi zkontrolovala porodní cesty, což moc příjemné nebylo a sešila mě, stehů jsem měla asi hodně, ptž mi dávala dvě umrtvovací injekce. Šítí jsem nevnímala, protože už jsem měla Martínka u prsu, ale nechtěl moc sát, tak jsme to nechali až na druhý den:-) pak jsme všichni tři zůstali ještě dvě hodinky na sále, já jsem byla hodně vyčerpaná, ztratila jsem spoustu krve, ale byl to krásný zížitek, malej ležel vedle v postýlce a koukal na mě:-)

Jakou smsku jste po porodu rozesílali??? :)

Hledám inspiraci, tak mi pište svoje výtvory Nemám ráda tu klasiku \"Ahoj, jmenuju se ..., narodil jsem se dneska v ..., vážím ... a měřím ...\". Já třeba při narození první - Klárky, měla tohle:Na vědomost se dává, že havířovská porodnice má od dnešní 20:00h novou miss, jmenuje se /-.-/.-../.-/.-./.-/, její výška je 51cm a váha 3510g. Všechny zdraví její hrdí a šťastní rodiče Barča a Víťa.Tu morseovku jsem tam dala schválně, aby si trošku lámali hlavinky, a teď uvažuju, že bych místo morseovky napsala jen datum, kdy bude mít svátek Tentokrát totiž nikdo nebude ani vědět, jestli se nám má narodit holka nebo kluk, tak to bude o to zajímavější, že jim přijde oznamovací smska z porodnice a oni stejně pořád nebudou vědět, co teda máme, dokud nezvednou zadky a nepodívají se do kalendáře Já vím že jsem trápička, ale když mě to tak bavííí....!!!Tak pište, pište!!

Eliška 25.9.2010

Tak i já se pokusím ve stručnosti popsat den, kdy přišla na svět naše beruška. Vzhledem k tomu, že se nám neporodilo porodit ani v jednom termínu (9.9. a 16.9.), bylo mi na kontrole 23.9. sděleno, že mám přijet večer na přijem a začneme pomalu vyvolávat. Problém byl v tom, že jsem se vůbec neotvírala. Večer v šest hodin jsem tedy přijela do nemocnice, natočili mi monitor, prohlédli a vzhledem k výsledku (otevřená na špičku prstu), mi zavedli tabletu na oteřvení a poslali na pokoj. V pátek ráno jsme šla na další monitor a opět na prohlídku a výsledek stále stejný. Tak mi udělali ještě zátežový test a večer že mi dají opět něco. Po zátěžáku jsem již začala cítit mírné kontrakce, ale nic, co by nešlo vydržet. Byly to spíš jen takové menstruační bolesti. večer opět další monitor, to už to i nějaké ty kontrakce ukázalo a píchli mi injekci, aby jsem se již otevřela. Ve dvě v noci mi odešla hlenová zátka a kontrakce se začali trochu stupňovat a byly bolestivější, tak mě ještě napíchli na monitor, ale zase mě poslali spát. Ráno opět monitor, kontrakce po osmi minutách a že si mě už nechají na přípravně. Dali mi klistýr a volala jsem přítelovi, ať přijede. Pak mě vzali na sál, kde mi píchli vodu a poté mě naložili do teplé vířivky. A pak se to začalo rozjíždět. Kontrakce se stupňovali a stupňovali. Okolo dvanácté mě odvezli znovu na sála, dali mi kapačku a čekali jsme, kdy se malá připraví a sestoupí dolů do porodních cest. S tím však nakonec byl ten největší problém. Okolo půl třetí zavolali doktora, který ve finále konstatoval, že mi budou muset pomoci kleštěma, protože malá nechce vůbec sestoupit dolů a sama bych jí neporodila. Takže mě nastřihli, zavedli kteště, dvě sestřički mi tlačili na břicho a já se snažila tlačit jak nejvíce to šlo. Musím říct, že už jsem pak byla úplně hotová a myslela, že už to nevydržím. Nakonec se to ale povedlo a 25.9. v 15:18 se nám konečně narodila dcera Eliška. Vážila 3650g a měřila 52cm. No musím říct, že jsem byla ráda, když jsem si večer lehla a usnula. Ale teď muž jsme s myškou doma a zatím nám dělá jen radost.

Plánovaný císařský řez

Dobrý večer,jsem tu teprv chvíli a chtěla bych se zeptat na plánovaný císařský řez.Mám rodit v Uh.Hradišti a protože sem teď v 37.týdnu ješte sem v porodnici nebyla a můžete mi některá napsat o zkušenostech s císařem v Uh.Hradišti a jak to tam před nástupem probíha.Děkuji Hanka

Plánovaný císařský řez

Dobrý večer,jsem tu teprv chvíli a chtěla bych se zeptat na plánovaný císařský řez.Mám rodit v Uh.Hradišti a protože sem teď v 37.týdnu ješte sem v porodnici nebyla a můžete mi některá napsat o zkušenostech s císařem v Uh.Hradišti a jak to tam před nástupem probíha.Děkuji Hanka

Trochu se zpožděním, ale přeci

Se zpožděním přesně 3 měsíce jsem se rozhodla dát sem i svou zkušenost s porodem.Je 29.6.2010 dvě hodiny v noci. Začínají mi pravidelné bolesti po 20 minutách. Poslíčci. Taťka a manžel mě odvezl v šest ráno v úterý to už to bylo po deseti minutách. Prý to jsou poslíčci, ale nechali si mě tam, jelikož jsem měla níže nasazenou placentu a protože jsme to ničím nerozehnali. Během dne interval byl pořád 10 minut, ale intenzita už byla větší, porodní asistentka mě chodila kontrolovat každé 2 hodiny. V noci ve tři hodiny už byly kontrakce tak silné a po šesti minutách, že mě asistentka vzala už na porodní, že mě dají na čekací pokoj, asi půl hodinky jsem si skákala na míči ve sprše a odpočívala a prodejchávala to bylo fakt žůžo.Ve 4 hodiny mě prohlédl pan doktor a konstatoval že jsem otevřená stěží na 2 prsty, a že porod se rozběhne až nejdřív odpoledne. :) Ale doktor míní a naše Karolínka mění. Asistentka si mě hlídala a kontrolovala a když viděla to trvdé bříško v půl sedmé, tak zavolala doktora, aby na mě kouknul.Doktor možná trochu rozespalej na mě kouknul, jak kdybych si snad vymýšlela, a asistentka mu říká, že 2 a půl hodiny se nezměnila frekvence, ale ozvy a intenzita jsou mnohem silnější než při poslední kontrole. Pan doktor mě začal vyšetřovat a s očima navrh hlavy říká: \" Rychle přípravu, paní je otevřená na 7 a půl.\" Myslím, že to pro něj samotného bylo překvapení .Klistýr jsem taky zvládla celkem dobře, naštěstí byl totiž záchod hned vedle lůžka, kde mi asistentka dávala klistýr.Pak mě odvedla na porodní box a pustila na míč do sprchy. To je něco tak skvělého, že bych dala tomu kdo to vymyslel Nobelovu cenu.Pak mě vzali na porodní lůžko bylo asi 8:15 a asistentka se mnou prodýchávala každou kontrakci a radila co a jak, abych si neublížila víc než je nutné.Ve třičtvrtě na devět už jsem měla malou správně natočenou v porodních cestách a na tři poslední kontrakce se dostala ven, ani nástřih, kterého jsem se bála, jsem necítila. Malá se narodila přesně v 09:00. V8ha 3,23 a délka 52 cm.Ten pocit úlevy a štěstí nemůžu vypodobnit, protože něco tak nádhernýho jako, když na mně poprvé položili ten zázrak, to se prostě musí zažít.Doktorka mě sešila a nastává trochu dramatu. Teď už se tomu směju, ale myslím, že jim do smíchu nebylo.Říkám sestře, že mě něco hrozně nepříjemně tlačí v břiše v děloze, i když už jsme placentu porodily, a ona, že to je normální, že to jsou zbytky krve a že stačí zatlačit na bříško a bude to venku, že mě to bude ještě možná jeden den trápit, a pak už to bude jen čištění.No ale tentokrát se trochu zmýlila. Máčkla mi na bříško a paní doktorku, která právě došila hráz, ohodilo cca půl litru krve.A nastal všeobecný shon. Doktorka sice s ledovým klidem podirigovala všechny, co maj dělat, máčkla nějakej knoflík, přiběhl primář a já byla na porodním lůžku jak kristus na kříži, protože hledali žíli, dával transfuzi, plazmu a já nevím co všechno. Krevní tlak jsem měla 80/30 a nad sebou jsem viděla jen tenký průzor. Moje bilance : 3 porodní asistentky, 3 sestry, doktorka a primář. Tolik lidí asi jen tak někdo u sebe neměl Málem jsem ztratila vědomí, mám na bříšku modřiny, jak mi tlačili krev z dělohy. Celková ztráta krve téměř litr krve.Myslím, že trochu pozapomněli na tu hluboko a nízko uloženou placentu a proto se to stalo. Podle zprávy co mi sestra na šestinedělí přeložila do srozumitelné řeči, mi děloha vysadila po porodu funkci, přidala se anemie.Když už bylo trochu líp ptali se mně na porodním sále (byla jsem tam po porodu 3 hodiny) jak se cítím, řekla sem, že bych si dala nanuka. Všichni si oddechli.Cestu na JIPku si moc nepamatuju, ale pamatuju si, že mě na postel přenášel velkej svalnatej zřízenec . Když už jsem byla na JIPce, tak mi napíchli do žíli mraženou plazmu a dělali si srandu, že mám ten nanuk co jsem si přála. Malou mi nosili jen na kojení.Nemůžu si stěžovat ani na sestry, všechny byly naprosto milionové.Doktoři mě pojmenovaly nedobrovolná dárkyně krve a evidentně byli rádi, že všechno dobře dopadlo.Ze začátku jsem musela dokrmovat, protože tělo nebylo schopné udělat pro malou dostatek mlíčka, ale po šestinedělí už papá jen ode mně.I když je to už 3 měsíce od porodu, stále mám problém s lehkým krvácením, ale máme to s mou gynekoložkou pod dohledem. Hlavně, že je Karolínka zdravá a prospívá viz. fotogalerie.Dávejte na sebe pozor a poňuchnějte miminka nebo pohlaďte bříška.

Lucinka 22.9.2010

takže můj porod probíhal asi takhle..ráno jsem šla do poradny..malá byla pořád KP tak jsme se domluvili s doktorkou,že příjdou v pátek do rizikovky a domluvíme se na císaři..potom jsem šla ještě malou přihlásit k dětské doktorce...byla u tchýně na obědě a jela domů..doma mi začla odtýkat plodovka(jenže postupně tak jsem si nebyla jistá jestli to je nebo není plodová voda)...a já čekala...vyžehlila si a když to začlo téct o něco víc zavolala nejdřív doktorce a pak tchýni,že musím zajet do porodnice,že mi asi teče voda...tam mě přijali..otestovali vložku..já se převlíkla ..řekla co potřebovali..odevzdala všechny dokumenty a oni mě poslali si lehnout..žádný bolesti jsem neměla jen jsem čekala..potom si pro mě přijeli,uspali,vytáhli dítě..a pak mě ji ukázali až jsem se trochu probrala...to je můj porodmalá se narodila přesně v 18:00 měla 3020g a 49cm:)

Pupečníková krev

Darovala jste některá pupečníkovou krev? Pokud ano, jak to probíhalo? Chtěla bych jí také darovat.

Petruša 21.9.

Ahoj holčiny tak jsem se rozhodla popsat můj porod.Termín porodu jsem měla 24.9.ten den 21.9.nic nenasvědšovalo že bych porodila ,od poslední kontroly jsem byla stále uzavřená a já si myslela že budu asi přenášet.Bylo asi 18hodin a j sijela koupit něco k jídlu.čekala jsem u okénka na hambáče a najednou jsem pocítila takovou tupou bolest v podbřišku ta po chvilce ustala a vyvalila se ze mě plodovka.šla jsem hned do auta a volala přítovi že mi praskla voda at jede domu,že jsem na cestě domů abychom vyjeli do porodky.doma jsem dala sprchu,převlékla a přítel plašil at dělám že musíme hned jet.no plašil víc než já.jelikož jsem se rozhodla rodit v jiném městě cca30minut od nás tak příta jel jak šílenej aby jsme to stihli a já se klepala jak ratlíček strachy z porodu.i když už jsem jeden zažila tak jsem se moc bála.dorazily jsme na příjem,kde ze mě dál tekla voda.převlíkla jsem se do košile rozloučila jssem se s přítelem,protože jsem ho tam nechtěla.sestra mě vzala na monitor na kterém se sice kontrakce už nějaké ukazovali,ale já neměla žádné bolesti,nic jsem necítila a smála se.monitor byl ok,pak přišlo vyšetření od mudr s tím že jsem stále uzavřená a at nepočítám s tím že do půlnoci porodím,že spíš tak až ráno.tak jsem zalehla do postele,že se mám pokusit usnout.jenže to nešlo,vedle byla jiná mamka,která měla těsně před porodem a poslouchat to mi nahánělo hrůzu.já jsem dál ležela a jen tak opravdu slabé pobolívání.mezitím přijeli další 2mamky jedna šla hned na sál a další jí následovala,takže se tam za mě narodili 2mimča současně.no a jak tam rodila začala jsem mít už docela nepěkné bolesti a když jsem je měřila byli tak po 3minutách.při tom fofru tam jsem si řekla že vyčkám až se to uklidní a pak to nahlásím sestře.to bylo něco po 21hod.přišla ke mě mudr na prohlídku a byla jsem tak na 5cm otevřená a že už to pujde rychle.dostala jsem klistýr a na záchodě a ve sprše jsem strávila asi tak přes půl hodiny.už ani nevím kolikbylo čas jsem už přestala hlídat.ve sprše mě začali šílený bolesti,že jsem lezla po zdi.vyšla jsem a hned šla do postele a po chvilce jsem začala mít pocit na tlačení.zavolal jsem na sestru,ta mě prohlídla a že už to bude rychle.jenže porodní sálo obsazené,tak jednu maminku rychle přeevezli ze sálu už na pokoj.mezitím já už potřebovala tlačit.tak přišel zřízenec aby mě odved na orodní sál,ale já se nemohla ani pohnout,chtěl mě vzít do náruče,ale prostě to nešlo,tak mudr řekl at mě nechaj na posteli že prodím tam.sedl si ke mě dal mi nohy od sebe a at si je chytím a tlačím,za mnou byla mudra a ta mi jemně tlačila bříško aby malá vylezla.no dala jsem do toho sílu,několikrát jsem zatlačila cca3minuty,a ani jednou jsem nezakřičela bolestí,protože by mi to ubralo sílu.no a po chvilce toho tlačení vylezla malá na svět 23:25hod,3250kg,50cm.hned plakala,položili jí na mě,byla tak pěknoučká a maličká.poté jí šli umýt,já porodila placentu,a zřízenec mě přenes na sál aby mě zašili.nestačili mě ani nastřihnout ale malá mě trochu potrhala.zašití se dalo vydržet mudra mě držela za ruku.no pak mi přinesli malou aona se hned přisála a papkala.al epotom mi bylo řečeno že oddělení je úplně plný a že já půjdu přes noc ležet na gyndu a malá k sestřičkám.byla jsem moc smutná ani jsem v noci nespala.ráno mi bylo řečeno že se asi místo ani neuvolní že v noci nás tam rodilo 7maminek a není místo.já jsem celé dopoledne brečela,že tam v nemocnici budu bez malé.když přijel příta a šli jsme za malou tak mi sestra řekla at jsi jdu dolů zbalit věci že zachvilku mě dají k nim.měla jsem strašnou radost že budu s malou.když mi jí pak přinesli byl to malí uzlíček štěstíčka.je to naše láska.petruška je moc hodnoučká pořád spinká a papá-je prostě zlatá.probouzí se mi tak půjdeme do vaničky a papkat.tak hezký den a hezké porody

Barborka 12.9.

Ahojky maminky, také já se pochlubím, jak se malé opravdu nechtělo ven:) Ačkoliv jsem byla od 23.týdne na nemocenské s podezřením na předčasný porod, nakonec jsme porodili 2 dny před termínem. Už jsem se fakt modlila aby malá šla ven, měla jsem rýmu, kašel, do toho ty noční několikanásobné čůrací výjezdy na záchod, no hrůza. V sobotu ve tři odpoledne jsem ležela na posteli a povídala si s manželem a najednou něco jako \"lup\" a praskla mi plodová voda. Tak jsem letěla na záchod, do sprchy, oholit, umýt a chystali jsme se do porodnice. Kontrakce jsem měla cca každých 10 minut. V nemocnici mě vyšetřili, natočili na monitor kde se jim něco nelíbilo tak mě nechali trochu déle a pak poslali na čekatelský pokoj. Kontrakce po 7 minutách trvali asi do osmi do večera, nebyly tak bolestivé ale příjemné také ne. V osm mě natočili další monitor a doktor se rozhodl že to trochu uspíší a udělal Hamiltona. Jsem myslela že ho zastřelím, já kontrakci na té jejich koze a on ve mě šťoural a šťoural..ale hodně to tím uspíšil, do deseti do večera jsem byla otevřená na 4 cm, kontrakce po 4 minutách a šlo se na klystýr (naprostá pohoda, jen trochu smradlavá:) a na přípravu na sál. Zavolala jsem manželovi (čekal před porodnicí v autě, na čekatelském pokoji ho v 9 vyhodili) a jeli jsme na sál. Byla půlnoc. Na sále kontrakce asi po 3 minutách, ale nelíbilo se jim že jsou sice časté, ale hodně krátké. Tak mě napíchli žílu aby se to rozběhlo a já už skučela jak blázen, otevřená na 6 cm. Kolem druhé hodiny ráno mě PA přesvědčovala že do půl hodiny porodím. Prdlajs. Kontrakce po 2 minutách, ale furt málo otevřená. Tak mi dali epidurál. Do 5 minut jsem byla otevřená celá a báječně se mi ulevilo, cítila jsem jen tlak na konečník.. asi v 5 ráno přestal epidurál účinkovat a kontrakce pořád moc krátké. Tak zjistili že mě špatně napíchly tu žílu, přepíchli mi to do zápěstí a už to šlo rychle, kontrakce pravidelné a dlouhé. Tak maminko a můžete tlačit. Noooo tlačila jsem jak blázen, a pořád se nic nedělo. Bolelo to příšerně, hlavně ta bezmoc že se pořád nic neposouvá, já šílela:( Doktorka mě otvírala zepředu, PA mě tlačila vší silou na břicho a já držela světový rekord v délce tlačení. Po asi 20 tlačeních vykoukly vlásky na hlavičcce, která se ale v půlce zasekla a nešla vůbec ven. No já málem brečela že asi neporodím:( Pak už nebylo moc času, tak při další kontrakci nástřih jak blázen (7 cm minimálně), kleště a malou pomohla tahat i takhle. Pak teda úleva, po 2 tlačeních hlavička venku a tělíčko šlo hned za ní po dalším tlačení, skoro ji nestihla doktorka chytit:) Bylo 7 hodin ráno. Manžel přestřihl šňůru, mě ji ukázali a utíkali zabalit. Váha 3690 a 52 cm. Do 5 minut byla u mě, zabalená, krásná a po celou dobu šití mě ji nechali ležet na prsou...nádherný pocit, holky, ale řeknu vám narovinu...miluju děti a vždy jsem chtěla aspoň 3...ale po tomhle zážitku si neumím představit absolvovat to znovu:( Máme týden od porodu a názor zatím zůstává, ačkoliv Barborku miluju nadevšechno na světě.

Patrik a Matěj 20.8.2010

Ahoj všem, u mě to bude rychlý ve čtvrtek 19.8. mi odešla hlenová zátka a v pátek v 7.30hod.mi praskla voda. Manžel mě odvezl do nemocnice, kde mě píchli na monitor,vše bylo v pořádku.. V půl desáté mi začaly kontrakce,dr.rozhodl o převezení do Mladé Boleslavi(kvůli novorozenecké JIPce),tak mě naložil do auta,manžel jel za námi a už jsme upalovali směr MB v půl dvanácté mě přijali,udělali všemožná vyšetření, bylo rozhodnuto o sekci no a ve 13.28 vykoukl na svět Patrik s váhou 2160g a 46cm a ve 13.30 ho následoval Matýsek s váhou 1660g a 41cm. Rodila jsem ve 33+2tt,tak jen chci uklidnit maminky, které porodí předčesně, že tohle už je dobré. Kliky jsem viděla hned po porodu asi půl minuty, pak o něco déle druhý den za tři dny jsem se stěhovala na nedonošenecké oddělení,kde jsme strávili dohromady 4týdny. Vše naštěstí probíhalo v pořádku,teď jsme doma a šťastní

Sarah,17.8.2010

Ahoj tehulky..tak zitra je to už mesic co jsem privedla na svet svoji holčičku,tak jsem se rozhodla,že Vam popiši porod,ikdyž v planu jsm to nemela.Ale budiž:-)Bylo 16 srpna a ja jela do porodnice na monitor a domluvit se co bude s nama dal,protože jsem prave začinala 41týden a tudiž jsem prenašela.V nemocnici me natočili a pak me prijal hoodne mladý doktor,který me vyšetril i se svou kolegyní.))Poprve za cele tehotenstvi me to vyšetreni bolelo a bylo to neprijemne.Myslela,jsem si že mi udelali treba Hamiltona,ale oni se oničem nezminili tak jsem to neřešila.Každopadne mi oznamili,že na porod to nevypada a pokud se nic nestane tak ve středu nastup na vyvoláni.Toho já se šilene bala..No,domu jsem odešla v dost blbe nalade a premlouvala malou at jde ven sama.Na večer jsem si uvedomila,že me stale od toho vyšetreni boli bricho,ale nebylo to nic extra tak jsem to nechala být.Dokonce jsme si s pritelem ješte užili trochu sexu a šla jsem spat.Rano v 5hodin me vzbudila bolest bricha celkem silna a jak se pozdeji ukazalo tak i celkem pravidelne se vracela.V osm jsem si dala vanu,ale nepomohlo to.Bolesti byli po 5 minutach ale dali se vydržet.Nicmene jsem usoudila že se asi bliži porod a zavolala jsem priteli do prace,že teda pojedem nejspiš rodit.Delal si ze me ješte srandu že jsme tim seem tomu pomohli...Ja to nejak nebrala na vedomí.Heh.No do porodky jsme dojeli kolem pul 10,tak me vyšetrili,ale zjistili že jsem otevřena jen na prst a že to nic neni.Ale domu že me posilat uz nebudou když jsem stejne mela prijit druhý den na vyvolaní.Tak si me tam nechali.V 11 hodin me prišla znovu vyšetrit doktorka s tim ze tomu pomuzeme.Zakazali mi jist.Jen pit jsem mohla.Tak mi zavedla tabletku.Bolesti porad byli ale šlo to v pohode.Ve 13 hodin znovu vyšetreni a zjistila že to jde pomalu,tak mi dala druhou tabletku.Pote se mi bolesti už teda dost rozjeli a ja šla na pripravnu kde mi dali yel a pak jsem travila hodinu ve sprše v horke vode.Po druhe hodine už byli bolesti co tři minuty a hodne silne tak jsem zavolala priteli at dojede,že to uz brzo bude.Byl u me za 15min. a našel me porad ve sprše.Ta jedina mi celkem pomahala.Ani hnout jsem se nechtela,ale musela jsem když ve tři pro me prišla sestra at jdu na monitor ješte primo na sale.Tam zjistili,že se stal otviram pomalu,ale bolesti jsem uz mela šílene.Tak mi napichli kapačku a to už jsem myslela,že z tama uteču.Bolesti jako pr..e.Nedalo se to vydržet.Aspon že pritel me porad držel a utešoval,ikdyž to teda moc nepomohlo v tu chvili.Porad kolem me litali nejake sestry a pak u me stala porad PA a u každe kontrakce do me sahla a pomahala to roztahovat.No ja myslela že po ni neco hodim,mit neco po ruce.Bylo asi kolem 4 když se mi udelalo blbe a ja už jen stihla řict priteli \"bacha\",a pozvracela jim tam celou podlahu.Jsem myslela že tam snad umřu.Pote mi PA pichla ješte nejake dve injekce do zadku,prý na urychleni a proti bolesti.No myslim,že proti te bolesti to moc nefungovalo.Pak už jsem mela pocity na tlačeni.sebehlo se par sester a PA a šlo se na vec.Mohla jsem konečne tlačit.Ale vubec to nešlo,necitila jsem že by mala sestupovala a ja uz nemohla.POrad jsem tlačila a kricela že to nejde..Pak jsem ucitila jak me nastrihavaji.Nakonec to povolilo a ja ucitila ohromnou ulevu když mala vykoukla na svet.Přítel se rozbrečel a já taky.Pak me museli ješte zašit nastriženou hraz a jak jsem pozdeji zjistila tak i ze vnitř me mala potrhala.Opichali me dvema injekcema ale i tak jsem citila každý steh.Pak mi konečne dali malou na prsa a ja byla štastna.Važila 3800g a 53 cm.Ted ma 4 týdny a je z ni krasna princezna.Ale ješte porad mam čerstve vzpominky na to jak mi dala zabrat,hlavne když jdu na wc.Ale stalo to za to a rany se zahoji.Tak preji všem tehulkam pohodove porody a uživejte si to.je to krasne a nezapomenutelne.Jen tak mimochodem..cele tehu jsem mela rizikove a od 20tt mi hrozili predčasným porodem,a nakonec jsem prenašela.Takže ne vždy má doktor pravdu.omlouvam se za roman a tady je muj poklad....http://blog.babyonline.cz/27699/fotogalerie/album/11846/

Vanesska 27.07.

Přijde mi,že jsem rodila před týdnem a přitom už je to sedum týdnů! :-) Pamatuju si to jako by to bylo včera. Měla jsem jeden termín a to 27.07. Na kontrole jsem byla 26.07 a bylo mi řečeno,že budu určitě přenášet,že se nic neděje. Byla jsem z toho hodně smutná,protože 27.07 se narodil můj bráška a moc jsem si přála,aby to vyšlo na jeho narozky. Celý den jsem byla doma a neměla na nic náladu. Trošičku jsem krvácela už dva dny,ale potom co mi řekli na kontrole jsem si říkala,že to nic nenamená a porod se neblíží. Večer mě ale začalo bolet bříško jako bych měla dostat menzes.  Furt jsem si říkala,že to porod nebude,protože to byli slabé bolesti. Šla jsem si lehnout( mohlo být kolem desáté) a chtěla jsem to zaspat. To se mi ale nepodařilo,protože mě začalo být blbě od žaludku. Lítala jsem na záchod a myslela jsem si,že ty bolesti mám z toho,že mi asi nesedla pizza co jsme měli k večeři.  Celou noc jsem zvacela a měla průjem. Bolesti byli stejné ale častější. Začala jsem si je měřit a zjistila jsem,že je mám přesně po pěti min. to už jsem začala mít podezření,že se asi něco děje. Přítel šel spát kolem třetí hodiny a já pořád lítala na záchod. Kolem pátý jsem zkusila sprchu a bolesti trošku zesílily. Kolem půl šesté jsem budila přítele,že dobalíme tašku a pofrčíme do porodnice. Moc se mu nechtělo,prej sem málo vzdychala na to abych měla bolesti. :-))) No překecala jsem ho a jeli jsme. Celou cestu jsem slyšela,že nás z nemocnice pošlou dom. Po vyšetření v nemocnici zjistili,že jsem otevřená na tři prsty a že budu rodit. Přála bych vám vidět oči mého přítele. Málem mu vypadly. :-D Bolesti jsem měla stejný ale už po třech min. Dalo se to v pohodě vydržet. Vůbec jsem je nemusela vydýchávat. Skákala jsem na baloně a v devět hodit,mi oznámili,že jsem otevřená. Díky slabším kontrakcím se malá dostávala pomalu dolů,takže po desátý hod. mě dali na kapačky,kontrakce zesílily,ale už jsem musela tlačit,takže bolesti jsem nevnímala. Třikrát jsem zatlačila a naše princezna byla v 10:20 na světě. Nikdy v životě nezapomenu na ten její první kukuč co mi věnovala hned jak mi ji dali k prsu. Bylo to to nejkrásnější co jsem v životě zažila! A pro mého brášku to byl nádherný dáreček k narozeninám. :-)

Tadeášek 20.6. -konečně jdu napsat

Tak konečně jsem se dokopala že půjdu popsat ten svůj porod.Takže se teď vrátíme v čase až k červnu V pátek 18.6. jsme jeli odpoledne jen něco koupit do drogerie kolem třetí,čtvrté hodiny,vystoupila jsem z auta a cítila nějak podezřelé vlhko,nechala jsem to být,říkala jsem si kdyby to byla fakt plodovka tak jsem úplně mokrá,tohle skoro nic nebylo.Doma jsem se jen převlíkla do suchých kalhotek a nic neřešila.Během celého dne jsem ještě párkrát vlhko pocítila a tak jsem tušila že to asi ta plodovka bude ale po kousíčkách.Večer jsem si šla lehnout s tím že jsem upozornila přítele že ho stejně nejspíš v noci budu budit...Usnula jsem s nervozitou kolem půlnoci,ale před druhou už jsem byla zase vzhůru- probudilo mě to mokro pode mnou.Pořádný koláč na posteli,vstala jsem a teklo to ze mě proudem,dala jsem si vložku a letěla na záchod,na záchodě jsem jí vyměnila za další protože ta první už byla za tu chviličku nacucaná.Letěla jsem zpátky,dobalila poslední potřeby do tašky do porodnice,vzala další novou vložku a celá rozechvělá celkem pracně vzbudila přítele.Myslim že si stále dost neuvědomoval,že už budu opravdu rodit..a nedivím se mu po tom co mě za těhotenství vezl do nemocnice asi třikrát nebo čtyřikrát s věčným tvrdnutím bříška Možná to bral prostě jako moje další plašení...Ale plašení to nebylo,kolem třetí,čtvrté jsme přijeli do porodky,z vložky zjistili tou jejich \"kouzelnou vodičkou\" že se opravdu \"překvapivě\" jedná o plodovou vodu, natočili KTG,ale kontrakce žádné (narozdíl od toho jak mi tam kontrakce lítaly pokaždé předtím co jsem v nemocnici byla,najednou nic).Přítel tam se mnou byl skoro do pěti,pak ho ale poslali domu s tím že se zatím nic dít nebude,otevřená jsem byla tak maximálně na prst.Dali mě na čekací pokoj,kde už čekala taky jedna paní a další čekanka přišla těsně po mě,ta ale musela ležet na porodním boxu protože u nás v tom pokoji byly jen dvě postele což mi přijde jako hrubý nedostatek. Samozřejmě jsem nervozitou nemohla usnout a pečlivě jsem pozorovala každou jen sebemenší bolest.Po celé probdělé noci jsem ale ráno kolem deváté stejně nakonec usnula a ono stejně pořád nic nepřicházelo.Všechny tři co jsme tam byly jsme měly prasklou vodu a s žádnou se nic nedělo,tak jsme z toho už pak měly srandu a předháněly se která porodí jako první.Během celé soboty nás v různých intervalech natáčeli,a začli nám podávat do kapačky antibiotika aby miminka nedostala infekci když už byli tak dlouho bez vody.Paní co tam čekala první nakonec taky jako první konečně během soboty porodila holčičku Aničku.Nám dvěma zbývajícím se zalily oči když jsme maličkou uslyšely poprvé křičet.Během dne jsme potom pořád usínaly,povídali,chodili pořád na natáčení...kontrakce furt nikde nebo jen slabé...Sestřičky si dělaly srandičky jestli porodíme až druhý den při jejich směně nebo jestli to stihnem přes noc u jiných sester než ony přijdou.Přes noc se ale pořád nic nedělo,až pak k ránu mě jen bolelo bříško jako při menstruaci a když jsem šla na wc, na vložce už bylo i trochu růžovo a tak jsem se začla radovat,že snad konečně něco přichází,při natáčení jsem se pochlubila sestřičce a ta se taky radovala.Doktorka mě vyšetřila a opravdu už jsem byla o malinko víc otevřená...ale opravdu jen o trošinku...V sedm ráno nám oběma čekankám udělali klistýr,moc dlouho jsem to v sobě teda neudržela,jestli dvě minuty??? Teda řeknu vám takovej průjem jsem ještě nezažila Pak už jsem mohla zavolat příteli, aby přijel.V 8:00 mi píchli do kapačky Oxytocin, aby se to rozjelo a přítel tam byl jako na koni.Kolem deváté jsem začla pociťovat konečně kontrakce zhruba po deseti minutách,přišlo mi hrozně vtipný to prodýchávat,ale musela jsem uznat že tohle už se dá nazývat kontrakcemi a ne to že když mi dřív jen tvrdlo bříško a doktorka mi říkala že jsou to předčasné kontrakce...Přítel se mnou chodil do sprchy,povídali jsme si a smáli se...asi něco po desáté se kontrakce pomalinku začínaly zkracovat- na 8 minut,pak na 5 minut, to jsem se ještě smála, asi tak kolem 12- 13 hod. se zkrátily na 3 minuty a to jsem se také ještě usmívala, v tu dobu jsem byla otevřená asi tak jen na 3 cm...už mě strašily že když se nestihnu pořádně otevřít tak pujdu císařem.Při těch kontrakcích kolem 8,5,3 minut jsem pociťovala šílený návaly štěstí,bolelo to,ale krásně..tohle si neumim vysvětlit ale to se mi ta bolest líbila.Po 13:00 už ale začlo peklo kontrakce se zkrátily na 2 minuty,přidalo se bolení jako při MS do toho bolení jako když bych měla dostat průjem a velice rychle se intervaly bolestí zkracovaly na minutu, napůl minuty...to už se mi nelíbilo a už jsem se opravdu neusmívala.Mezi kontrakcemi se mi zavíraly oči, přítel mi musel dát po každym prodýchání napít a sestřičky mě nutily se čas od času jít projít,vstala jsem a myslela že mi odpadne celá spodní polovina těla.Vždycky jsem se při kontrakci pověsila na přítele a dýchala a dýchala a jemu to vůbec nevadilo,protože jsem zněla spíš jak z nějakýho divokýho porno filmu Měla jsem hlavně příšerný křížový bolesti,nebejt jich tak by to nebylo až tak moc otřesný.Od dvou hodin už jsem měla strašný pocity na tlačení,ten malej se šinul dolu a já pořád nebyla dost otevřená,tak nějak před třetí jsem ale najednou byla na 9 cm,doktor chtěl sice těch předesaných deset ale když už jsem opravdu křičela že se tlačí dolu,že už to nejde udržet,tak řekli ať teda tlačim, že snad při devíti centimetrech se nepotrham.No a asi na třetí nebo čtvrté zatlačení,když mě nastřihli byl malý v 15:15 hodin venku.A musím zopakovat jako většina kterým jsem to pořád předtím nevěřila- to nastřihnutí OPRAVDU ANI TROCHU NEBOLÍ To je vám po tý ostatní bolesti úplně fuk...A abych řekla pravdu...představovala jsem si že maličkého vytlačím a rozbrečím se hned štěstím,realita byla jiná.Za tu bolest co mi způsobil mi byl těsně po tom porodu úplně ukradenej,ukázali mi ho,já naprosto nevěděla co mám říct,sehrála jsem úsměv a řekla: ,,Ahoj\" a to bylo vše,odnesli ho,nepřiložili,protože nezačal hned plakat tak mu museli jít rychle pročistit krk.Doktor mě mezitím zašíval a ty poslední stehy už docela bolely a já měla chuť toho doktora kopnout do hlavyPak mi dali na břicho takový težký pytlík nebo co to bylo,prý aby se začla stahovat děloha.Musela jsem ležet na zádech aby nespadl a to se mi teda taky silně nelíbilo.Byla jsem naštvaná a unavená,nakonec jsem začla přemýšlet kde je ten muj novopečenej taťka se svym synkem,už nevim jak to bylo,ale mám za to že nejdřív přišel přítel sám,dal mi pusu a začal vyprávět jak je Tadeášek úžasnej...opakoval to asi 50x a zářily mu oči štěstim dřív než kdy jindy,bylo to nakažlivý,tak i mě konečně opustil ten vztek co jsem na malého měla a když ho přivezli a dali ho ke mě,tak už jsem byla taky moc šťastná.Jen jsem se vztekala že nemůžu na bok,že musím být na těch zádech,takže jsem se k malému nemohla pořádně otočit,bála jsem se když ho držím tak pitomě,aby nespadl...Sestřička přišla zkusit s námi kojení,malý se ale nechtěl přisát,z toho jsem byla taky celkem zoufalá ale sestra mě uklidnila,že to nevadí že to zkusíme později,že je teď prostě vyčerpaný.Aspoň při tý zkoušce kojení jsem mohla chvíli na ten bok.Sestra nás celou rodinku spolu vyfotila a pak odešla abysme měli soukromí.Přítel mohl na maličkém oči nechat,řekla jsem ať ho dá zpět do té postýlky,protože já jsem byla strašně unavená a bála jsem se abych neusnula a nepustila ho.Jakmile ho ode mě vzal,opravdu jsem usínala,sice jsem se vždycky na chvíli vzbudila,občas jsem chytla maličkého za ručičku,ale jinak se jím v tu dobu kochal hlavně přítel.Pak ho poslali domů,malého odvezli k sobě a mě odvezli na pokoj,abych se vyspala.Malého mi přivezli prvně pak zas až někdy v 11 večer na kojení,to už jsem se ho nemohla dočkat a od té doby ho už miluju tolik co matka děťátko milovat má Při porodu měřil 50 cm a vážil 3150g...Teď už mi tu spinká v náručí skoro tříměsíční přes 5 kilo vážící chlapák a ze snů určitě zdraví všechny ostatní BOLátka

Anežka, 5.8.2010 ve 23:16

Tak teď už můžu napsat i já :) V pondělí 2.8. (40+5tt) v poradně byl nález stále stejný, totálně zavřená, rodit se zatím nebude. Ve středu odpoledne, cca 14hodin, mě začalo bolet břicho. Takové normální menstruační bolesti, které se daly přebít jinou činností, ale už jsem je vnímala. Přemýšlela jsem, jestli to jsou poslíčci nebo ne. Interval jsem zatím nesledovala, dala si párkrát teplou vodu, ale moc to nepomohlo. Byly tam pořád. Později odpoledne se bolest začala stupňovat, ale říkala jsem si, to ještě nemůže být ono. Každý říkal, až to přijde, tak to poznáš. S manželem jsme večer pěkně tapetovali a to už jsem od té bolesti nedokázala moc odpoutat pozornost, ale zatím jsem to neřešila. Večer teplá vana, nic moc to nepomohlo. Manžel usnul jako špalek a já, jak jsem si lehla, tak se to nedalo vůbec snést. Musela jsem chosit nebo sedět.Uvařila jsem si čaj, dala si za tu noc další teplou vanu a klimbala jsem v houpacím křesle. Jenže mě ta bolest neustále budila a já počítala minuty, kdy už bude ráno. Asi ve 23hodin jsem si k sobě dala hodiny a při každém probuzení jsem koukala, jak pomalu to utíká. K mému úžasu jsem se budila přesně co pět minut. Takhle to trvalo asi do 4 a pak se to trochu uklidnilo a já asi do 6 mohla spát. Pak jsme normálně vstali, manžel jel do práce, já do poradny a bolesti se zase objelvily, jako v noci. Jenže po monitoru mi Dr. řekla, že se stále nic neděje (do háje, tak co je teda to co cítím už od odpoledne???) ale už jsem otevřená na 2cm. Pokud se to samo nerozjede, tak v sobotu nástup do nemocnice. Holky, tak to jsem obrečela. Jela jsem domů. Cestou se stavila v řeznictví manželovi pro maso, nakoupit a normálně 20ti minutovou cestu domu jsem šla asi hodinu a co pět minut jsem se musela zastavit a rozdýchat to. No nic, pořád jsem si říkala, že to ještě nemůže být ono a čekala jsem, co horšího ještě přijde. Abych od toho odpoutala pozornost, tak jsem vyvářela, žehlila, pak už jsem nemohla ani sedět, tak jsem skusila míč. To musel být pohled, jak hopsám na míči za stolem a u toho žehlím :) Bolesti se ale stále stupňovaly, už to bylo k nevydržení a ani jsem nezvládla dovařit nebo uklidit žehlení a ve 3 jsem se rozplácla do houpacího křesla. Bolesti už jsem musela dost silně rozdýchávat, ani teplá voda mi už nepomáhala. Manžel přijel v půl 7 z práce a první co se mě ptal, jestli už jedeme. Říkám mu, klid, to ještě nemůže být ono. Vyprávěl mi jak bylo v práci, o zácpě na silnici a já jsem mezitím opět začala sledovat intervaly. No už to bylo 2-3 minuty. Dala jsem si koupel, manžel dotapetoval a neustále se mě ptal, jestli už jedeme. Jenže já jsem si pořád říkala, že to ještě není tak hrozný a že to nemůže bnýt ono. V půl 9 jsem už byla trochu nervózní, tak jsme volali do porodnice, jestli máme jet nebo ne, že nevím, jestli to je ono Sestřička hned, že jestli nechceme rosit doma, tak máme okamžitě přijet. Dojeli jsme tam v 8:45, na příjmu mě vyšetřili a to už jsem byla otevřená na 5cm, takže prý rovnolu na sál. Vyřídili jsme papíry, pár minut poté, co jsem si lehla mi praskla voda a přišlo mi to všechno strašně rychlý. Manžel si tam vzal knížku a celou dobu si četl, jen když jsem chtěla podat vodu, tak ji zavřel Pak PA odešla na vedlejší box, kde rodili dvojčátka a že pak se vrhnou na mě. Pořád mi přišlo, že to ještě nemůže být ono a když přišla i paní doktorka, a začaly si tam chystat lavor a dlaší věci, tak jsem si říkala, že asi ano. Vůbec jsem neměla nutkání na talčení a když to po mě chtěly, tak jsem třikrát zatlačila a malá byla venku. Za celou dobu, co jsem chodila do porodnice do poradny, tak nám nikdo neodhadoval váhu, a tak byli všichni překvapení, když vykoukla slečna o 3,95kg a 52m. Jsem ráda, že jsem si to nejhorší odbyla doma a do porodnice jela už jenom na závěr. A teď už musím končit, malá si mě žádá, resp. mého prsu

Kristýnka 15.8.2010,14.27

Můj porod.Nastoupila jsem k vyvolání ve středu 11.8. zavedli mě večer tabletu a čekli jsme,ráno další tabletu a zase se čekalo,začalo mě pobolívat v podbříšku a tak jsem šla do sprchy a tam mě to přešlo.Další den to bylo to stejný a zase nic.V neděli ráno zase tablety a konečně se to rozjelo v 7.00,kontrakce po 3min a pak po dvou,bolelo to fakt dost a pomáhla mi hodně vana.Ve 13.30 mě mudra praskla vodu ale byla jsem pořád otevřená jenom na 2 tak že nic moc.Pak jsem si nechala píchnout epidurál,bylo to o něco málo lepší,ale kontrakce jsem cítila pořád stejně bolestivě.Natáčeli mě malou a měla blbý ozvy,tak nakonec po tom boji mě udělali císaře a já jsem byla šťasná.Malá byla na světě 14.27 měla 52cm a vážila 3600g,ještě neměla přestřihlou pupeční šňůru a už křičela,láska moje.Jinak jsem obě v pořádku a užíváme si spolu.Je to naše láska.Přeju všem,lepší porody než byl ten můj.Ale kvůli těm prckům vydržíme všechno.Mějte se fajn.

Karoílnka 20.8.2010 ve 12:09

Tak i já mám konečně možnost,popsat náš porod,když jsme se konečně dočkali Šla jsem na kontrolu a na ozvyčky do poradny do porodnice.Na monitoru mi ale beruška nereagovala na stahy dělohy a na pohyb,pokoušeli se jí vzbudit,třásli mi bříškem,musela jsem stát,chodit,ale nic.Tak mi doktorka oznámila,že si mě am raději nechají.Ale byla velice milá,příjemná,ochotná a prostě zlato!!!Abych byla v klidu,vzala mě na Doplera,kde bylo vše v pořádku a ukázala mi i jak malé bije srdíčko to jsem opravdu ocenila,alespoň trochu mě to uklidnilo.Pak mi jí i pro srandu zvážila,podle jejího odhadu váha 4400g .NA příjmu mi velice šetrně udělala Hamiltona,předem mi vysvětlila,co se bude dít a proč to dělá Pak mě opět napojili na monitor,ale na křivka už byla hodně špatná,mezery mluvili za vše.To bylo v 11:30 doktorka mi oznámila,že nevidí důvod mi těhotenství dál protahovat a že mi udělají cíaře,ale ať jsem v klidu,že malinká je v pořádku a že se mi určitě narodí s batúžkem jako předškolačka s takovou váhou Pak to bylo rychlé,napíchnout žílu,vykřížit krev,rozbor jestli to v laborce stihnou aby mi píchli jen epidurál,oholit,zacévkovat...Prosila jsem sestřičku o mobila,abych zavolala Honzovy,že rodím,ale přesvědčila mě,ať počkám až se malá narodí že bude koukat až mu řeknu,že už jsme 2 (stálo za to si počkat a nevolat mu )Ve 12:05 už jsem byla na sále,výsledky samozejmně nestihli,takže rychle uspat a ve 12:09 byla Karolínka na světě První o co jsem se starala,jestli je v pořádku a jestli žije.Narodila se s porodní váhou 5010g a s 53 cm Ještě že doktorka byla natolik solidní a jednala,jak jednala,toho našeho macíčka bych asi jen tak neporodila Doktorka nám malou zachránila,měla dvakrát omotanou šňůru kolem krku,ale skore 9,10,10 Bojovnice naše!!!Teď se koukám,jak ten náš uzlíček spinká s tatíkem,má jí položenou na holé hrudi a spinkají...Je to to největš štěstí na celičkém světě,kdybych mohla,dýchala bych za ní.Všechno to trápení nám za to stálo a já děkuju bohu,že mě něco osvítilo a nečekala jsem do poradny na pondělí,jak jsem byla objednaná,ale že jsem šla už v pátek...Jinak to raději ani nedomýšlím...Tak a je to Teď už šestinedělí a holky co to máte před sebou,nebojte se,na bolest honem rychle zapomenete a pak už bude jen to krásné Moře,oceán štěstí a nekončný lásky

Jiříček - 15.8.2010 v 1:06

Ahojky holky, tak i já Vám popíšu, jak probíhalo narození našeho úžasného chlapečka Jiříčka a nebyla bych to já, kdyby jsem si zase neužila své. Tak začneme kontrolou v pátek 13.8., ten den jsme měli plánované vyvolání. Po příchodu do ambulance se mě ujala mladá paní doktorka, která koukla do papírů a řekla, že mě ještě vyšetří. Hned mi řekla, že nález je vysoce pokročilý - otevřená na 3 cm, hlavička tlačí tak, že mi prej praskne brzo voda, CS 10... a že musím rodit už každý den, jinak by to prej bylo nenormální. Už jsem byla celkem naštvaná za celé ty problémy v posledních týdnech tak jsem řekla, že nenormální je, že mi říkaj jak budu rodit už od začátku 36tt a že teď jsem skoro 42tt a furt nic. Tak mi doktorka udělala hamiltona cca 5 min byl to mazec a řekla, že o víkendu to přijde. No tak jsem se zasmála a belhala se domů. Manžel byl vyděšenej se mnou a oba jsme se báli, aby se něco už nezanedbalo a večer jsme šli na procházku a já cca 20 min poklusem vedle manžela běhala :-D V sobotu ve 4 ráno mě začalo tvrdnout břicho a trochu to bolelo, bolesti trvaly do 14 a tak jsem řekla, že to není normální, že dojedeme do porodnice. Tak mě připojili na monitor a najednou ani prd - tvrdnutí nikde, připadala jsem si jako blbka, která si z nich dělá srandu. Paní doktorka mě vyšetřila, řekla , že nález je stejný jako v pátek a dala mi prášek s tím ať se vyspím a odpočinu. Vrrrrr - no byla jsem naštvaná až sem brečela. Po prášku jsem menželovi usnula skoro za chůze k našemu bytu. Spala jsem si až do 22:32 co mi začaly kontrakce, ale žádný med holky , sice první interval byl 16 min, za to kontakce trvala min. 1:30 což byl nářez. Intervaly se zkracovaly ukrutně rychle, manžel napustil vanu a když sem vylezla bylo 23:30 a stahy po 2 min. okamžitě jsme vyrazili jako blázni a já nestíhala dýchat,protože interval 2 min a kontrakce přes minutu bylo k nevydržení. Doktorka mě vyšetřila a řekla, že jsem otevřená na 7 cm a že jdeme na sál po natočení krátkého monitoru. Manžel tomu málem ani neveřil, že jsme se toho dne dožili po 42 týdnech Než jsem přešla chodbu cca 30m a vzala si pyžamo, už mě vyšetřovala porodní asistentka a řekla, že jsem už plně otevřená a jdeme pustit vodu a manžel najednou pronesl - já ji pustím a tak jsem na něj koukla co to mele a už mazal k umyvadlu, tak jsem se místo dýchání jako pejsek začala smát i s por. asistentkou. Manžel to pak pochopil vrátil se a řekl - já sem ale debil hihihi a začal závěr. Jo a na sál jsme přišli v 00:44 ( dle záznamu kamery ). Asistentka pustila tu správnou vodu - naštěstí byla úplně čirá a bylo jí neskutečně hodně. Hned jsem musela tlačit. Tlačila jsem jako o život, manžel se klepal jako ratlík v průvanu no a po chvíli jsem viděla mimíska jak mu stříhají sňůru a dali mi ho na bříško, byl to nádherný pocit a malej byl tak nádhernej. Jak jsem přenášela moc jsem se bála, že bude Jiřík velkej a když jsem ho uviděla tak jsem si řekla, jak malinkatej je, načež mě zchladila setřiška větou : jakýho krásnýho macíčka máte. Při vážení se ukázelo 4040g a pak 52cm.Všechno proběhlo nádherně. Paní doktorka mě zkontrolovala a řekla, že nemám ani nástřih a ani natržení takže se šít nebude a obdivně mě chválila, jak jsme to zvládli i vzhledem k velikosti Jiříčka.Malej se na sále přisál a cucal skoro půl hodiny. Po dvou hodinách na sále nám lásku odnesli a mě dovezli večeři - džus, rohlíky, chlebík, šunku, sýry atd. no luxus. Tak jsem se najedla zasmála s porodní asistentkou a byla jsem naprosto v pohodě. Celej porod od začátku kontrakcí trval 2,5 hodiny, i když byl krátkej tak o to intenzivnější. A i když to člověka někdy bolí - jako když jsem při tlačení pronesla já už nemůžu a hlavou mi proběhlo - Jak nemůžeš ty trubko , ty musíš tlačit a hotovo, tak jsem tlačila. Tím chci říct, že i když se někdo porodu bojí tak není proč, protože když potom má mimíska u sebe, je úplně jedno jestli porod trval 2 hodiny, 10 hodin, byl nástřih nebo ne atd. Držte se holky, přejeme hodně štěstí a dobré porody noooo a zdravá miminka přeci

tohle mě hodně pobavilo

http://www.youtube.com/watch?v=2-iFI3PfDgY

Dotaz - partner u císaře

Ahoj holky,nevím, kam s tím jinam, tak to dávám sem. Mám dotaz - mám indikovaného císaře a chtěla se zeptat těch, co už ho mají za sebou - může být manžel přítomen přímo u mně u toho císaře, nebo na operační sál nesmí? A co mimi, dostaly jste ho rovnou do ruky, nebo se to tak u císaře nepraktikuje?Díky za odpovědi, jsem z toho docela nervózní. :-(

Tomášek 14.7.2010

Tak jsem se konečně dostala k tomu, že zkusím popsat svůj průběh porodu. V pondělí 12.7.jsem byla opět na kontrole, kde mi oznámili, že pokud se to do zítřka nerozjede (13.7.), tak si půjdu lehnout do nemocnice, kde mi 14.7.udělají zátěžový test a pokud ani to nepomůže, tak 15.7.by začali vyvolávat. Termín jsem měla 5.7. Udělali mi opět Hamiltona a jela domů. Celej den jsem probrečela, protože jsem do nemocnice nechtěla. Ráno mě manžel odvezl na příjem, kde opět proběhlo slzavé údolí, udělali mi zase Hamiltona (už po 3, utz a šla jsem na pokoj čekat na ten zítřejší zátěžový test. Po tom Hamiltonovi mě začalo malinko pobolívat v podbříšku (jako když začíná menstruace), ale jinak nic. Ve středu 14.7.mě v jednu ráno probudila už silnější bolest, která ustupovala a zase přicházela, ale nebylo to pravidelné, akorát jsem pořád lítala na malou. Tak jsem to vydržela do půl třetí a pořád jsem přemýšlela, jestli je to už ono nebo ne, jestli mám zajít za sestrou, aby si nemyslely, že plaším atd. Nakonec jsem tam zašla, ta mi řekla, ať si sbalím tašku a dám ji ke dveřím a sebou si vezmu jenom mobil a ručník a šla se mnou do 4.patro na porodní sály, kde mě předala a popřála hodně štěstí. Tam mě napíchli na monitor a já se jich pořád ptala, jestli je to už ono a nemohla jsem tomu uvěřit, že už začínám rodit. Byla jsem otevřená na 3 cm, vzali mě na pokoj, dali klystýr a řekli, ať jdu tak na půl hoďky do sprchy se nahřát. Zavolala jsem manželovi, aby dorazil a od půl pátý to začalo. Kontrakce začaly stupňovat, ale pořád jsem si říkala, že jestli ta bolest bude taková, tak to není tak hrozný. Praskli mi plodovku a bolesti se začaly stupňovat. Chodili mě kontrolovat a pořád říkali, že za hoďku zase přijdou, tak to pokračovalo až do 13h, kdy jsem je už prosila o císařský řez, protože ty kontrakce byly pro mě šílený, navíc mě to nutilo tlačit, což jsem ještě nemohla. Ve 13h., přišla sestra a doktor a že už můžu začít tlačit, tak to trvalo asi hodinku, pořád říkali, že už vidí vlásky a já už prostě neměla síly ani na to tlačení. Ve 13:50 přišel jiný doktor, nastřihli mě a za 2 minutky byl malej na světě, když ho vážili, tak stihl počůrat porodní asistentku Pak mě zašívali, musím přiznat, že něco mě hodně bolelo, protože to nešlo umrtvit. A samozřejmě jsem na sále před všema prohlašovala, že druhý dítě už nee Celé těhotenství bylo v pohodě, žádné potíže, žádné nevolnosti, ale porod jsem se vybrala se vší parádou. Rodila jsem ve FN Plzeň-lochotín, porodní tým byl špičkovej, moc mi všichni pomáhali, ale oddělení šestinedělí už tak slavný nebylo. Tahle klinika je prostě výrobna dětí.

Davídek 29.7.2010

Byl čtvrtek ráno kolem 6, když jsem se vzbudila s divným pocitem. Na záchodě jsem zjistila, že ze mě odkapává cosi slabě růžového, jinak mi nic jiného nebylo. Vedla v pokojíku spali dva raubíři a manžel se měl vrátit po noční v půl 7.Volal jsem kamarádce, která je ženská zdravotní sestra, ta mi řekla že mám chvilku počkat a když se stále nebude nic dít, zkusit zavolat v 8:00 svého gynekologa a domluvit se. Tak jsem čekala a stále jen kapalo. Vstali ti dva, dorazil manžel a já v 8 volala. Mudr. řekl, ať se vydám do nemocnice, že mě zkouknou a řeknou. Takže snídaně a odvézt raubíře do vedlejší vsi tetě na hlídání. V 9:30jsme vyrazili do porodnice a v 10 jsme byli na místě. Kontrakce žádné, prostě pohoda. Vzali mě na příjem, že mi natočí monitor a vyšetří a manžel zatím čekal v čekárně. Monitor celkem v klidu, nic nenasvědčovalo tomu, že za chvíli bude po všem. Pak ovšem přišla doktorka a když sáhla dovnitř řekla že jsem na 6 prstů a jdem sepisovat papíry a klystýr, že to snad stihneme. Dopsali jsme veškeré papíry ohledně příjmu a v 10:50 mi sestra řekla, že jdem na klystýr a ať volám manžela, že za půl hodiny má přijít.Ještě mám v mobilu čas volání 11:01. Po klystýru začali být bolesti silnější a když mě po půl hodině vedli do sprchy, ještě se to dalo. za pět minut bylo hůř a když mě 11:30 položily na sál akorát přišel manžel. Natočit monitor už nestihly, Martin mi dal hlavu na prsa a v 11:46 byl Davídek venku. Takže nějakých 15 minut bolestí se dalo přežít a zvládnout. Nebudu nikomu lhát, že to nebolí, bolí, ale jen chvilinku a za chvilinku na tu bolest zapomenete. Nám umyli 4200 g těžký a 53 cm dlouhý poklad a řvoucího nám ho přinesli zpátky a my se z na něj užasle koukali.Je to náš miláček-už třetí.Holky nebojte zvládají to ženský všude na světě, tak to zvládnete i vy, které to teprve čeká. Držte se