Můj POROD - nové diskuze

Adam 13.10. 2010

Především musím říct, že už si to moc nepamatuju. Spíš si pamatuji pobyt v porodnici, než porod.Rodila jsem v 42tt, měla jsem naplánováno vyvolání, ke kterému nakonec nedošlo. 11.10 brzo ráno vstávám na záchod a najednou cítím píchnutí v podbřišku a praskla mi voda. Říkám příteli, že mi praskla voda a že jedeme. Ten byl k mému překvapení úplně v klidu. Oblékla jsem se, což šlo dost blbě, protože ze mě pořád něco teklo a bylo to hned mokré. Volala jsem ségře, zrovna měla noční, tak na nás čekala na recepci. Doktor prohlédl, na prst otevřená, monitor v pohodě, tak mě šoupli na předporodní pokoj, zrovna tam rodilo víc maminek, takže nebyl volný porodní pokoj. Zatím jsme volali mé PA, jestli přijede. Dorazila spolu s mojí ségrou kolem sedmé hodiny, to už jsem musela trochu prodýchávat. Pak nás přesunuli, stále žádná změna. Nevím při kolika centrimetrech mi dělali přípravu, trochu mě doholili a dali klystýr. Vydržela jsem tak 3 minuty, dokonce jsem si na záchodě četla. Celkově jsem to zvládala ve strašné pohodě. Skákala jsem na míči, prodýchávala o postel, sprcha byla taky super. Otevírala jsem se strašně pomalu, takže mi dali oxytocin, to bylo to největší svinstvo. Sice jsem se otevřela natolik, aby mi mohli dát epidurál, takže mi ho napíchli, ale museli mi nakonec 4x přidávat, byla to celkem pohoda, ale jakmile jsem ještě k tomu dostala kapačku oxytocinu, tak se to nedalo. Mezi kontrakcemi jsem usínala na minutu, dvě. Nakonec jsem byla ráda, že jsem tam nebyla sama, byla tam se mnou ségra, moje PA Dáša a nakonec i přítel, jakože jsem za nic nechtěla, aby tam byl. Pořád mě někdo držel za ruku, to mi pomáhalo. Jenže jsem se pořád neotevírala, byla jsem tam vlastně celý den, zastavila jsem se na 8 centimetrech a to už jsem upřímně prosila o císaře, že to nezvládnu, byla jsem naprosto vyčerpaná. Trochu jsem si při dýchání i přitlačovala, ale Adam nesestupoval, ani na těch 8 centrimetrech prostě nenahmatali hlavičku. Prostě se mu u mě líbilo. Myslím si, že nebýt tam se mnou Dáša a ségra, tak můj porod dopadne jinak. Kdyby nahmatali hlavičku v porodních cestách, tak mě nastřihnou a vezmou ho kleštěma nebo mi skáčou po břiše, jak někdy píšete. Doktoři koukli na monitor, na mě, to je nejspíš přesvědčilo, že to fakt nezvládnu. Připadala jsem si strašně, že nedokážu ani porodit dítě a omlouvala jsem se, když jsem prosila, ať mi udělají císaře. Dali mi něco na zastavení kontrakci, odvedli na sál, připravili a šlo se na věc. Mě se tak ulevilo, když jsem věděla, že už žádné bolesti nebudou. Po 20 hodinách od prasknutí vody se mi nikdo nedivil.Byl to strašně zvláštní pocit, být při vědomí a vědět, že se vám hrabou v břiše. Taky mi přišlo, že to trvá strašně dlouho. Koukala jsem do stropu, najednou mi Dáša, která mě držela za ruku říká, podívej se a to už mi ukazovali čumáčka. Měl 4,17 a 53 cm a narodil se 13.10. v 0,32. Odnesli ho k příteli a ten si ho podepsal a pochoval. Připadalo mi to jako chvilka, než mi ho přinesli přiložit, ale prý se s ním mazlili 20 minut. Mě sešili a přivezli na pokoj. Bylo nás ten den 5 císařů, to tam dlouho neměli a 4 jsme byli na jednom pokoji. Jak jsem chtěla nadstandart, tak jsem nakonec byla rada, že není žádný volný, byli jsme dobrá parta. Miminka nám nosili první den jen na kojení a pochování, když jsme si stoupli, tak jsme si pro ně přes den mohli chodit samy, ale spíš nám je taky nosili, hodně jsme odpočívali. Jizva byla v pohodě, jen vstávat byla námaha a zakašlat nebo pšíknout bylo peklo. Nejlepší byl záchvat smíchu, co jsem měla, když si spolubydlící místo nasvícení zavolala sestru. Mléko se spustilo tak třetí nebo čtvrtý den. Adam jak je velkej, tak chtěl víc, tak jsme ho několikrát se sestřičkama dokrmili přes stříkačku Nutrilonem, ale odcházeli jsme bez něj. Pustili nás po šesti dnech. Po dalších třech dnech doma jsem o jizvě nevěděla.Personál byl naprosto úžasný, budu posílat pochvalu na vedení nemocnice. Jak na porodnici, tak na šestinedělí. Nikdy na nich nebylo znát, že bychom nějak obtěžovali, pořád dobrá nálada, vždycky poradili.Adam je úžasnej, moc krásnej, ale musím říct, že první týden jsem si připadala, jako bych ho měla půjčeného, jako že není můj. Ještě teď po měsíci si připadám zvláštně, nějak si to pořád neuvědomuju. I když to dopadlo, jak to dopadlo, myslím, že to bylo celkem v pohodě a ve výsledku bylo jedno, jestli jsem rodila císařem nebo normálně. Po chodbě jsme všechny maminy chodili první dny stejně.

Elenka 7.11.2010

Tak konečně jsem se dostala k tomu, abych popsala svůj porod. 5.11. jsme šla do porodnice na pravidelnou kontrolu s tím, že jsem byla 40+3 a porodní cesty nebyly stále otevřené a ani nevypadalo, že by se něco chystalo. Takže mi natočili monitor a zjistila, že Elenka má tachykardii (vysoký tep okolo 200/min) a že váhový odhad je někde kolem 4kg. Tím, že cesty nebyly připravené a malá se u mš necítila asi už moc dobře, tak si mě v porodnici už nechali s tím, že druhý den dojde k vyvolání porodu a před tím mi porodní cesty připraví zátěžovým testem na plaqcentu a podáním oxytocinu. Takže jsem nastoupila, manžel mi dovezl veškeré věci a začali mě natáčet a dávat kapáky s hormonama, nakonec to vypadalo, že se mi po tom rozběhne porod sám, ale byly to jen poslíčci, takže mě nechali v klidu, večer lékaři prohrábli a řekli, že jsem na prst otevřená a že další den to provedeme, že mi zavedou tabletku do pochvy a porod se rozběhne, druhý den ráno když jsem mělajen bolesti v podbřišku mě znovu vyšetřili a zjistili, že jsem se zase zavřela a že mi tu tabletku tam nemohou dát, že by to bylo bez efektu, takže mi dají preindukci, což znamená tabletka s hormonem do poševní klenby a že se porod rozběhne sám a nebo se zase na prst otevřu na druhý den, takže zae znova čekání, už jsem z toho byl trochu mimo, že se malé nechce ven a že porod nikde. V neděli 7.11. mě zase vyšetřili a řekli, že jsem na prst otevřená a že jdeme na to. Zavolala jsem manželovi ať příjde, že jdeme rodit... v 8:30 hod. mi zavedli do dělohy první tabletku s hormonem a čekali jsme na první kontrakce, ty se objevily cca po 1 hodině, poté mi dali klystýr, nebylo to nic strašného, měla jsem to jen udržet co nejdéle, ale to se řekne, vydržela jsem to asi jen 5 minut a musela jsem letět na záchod, i když letět, no soukala jsem se na záchod asi 2 minuty pomalou chůzí s nohami u sebe, poněvadž jsem se bála, že se po....., pak jsem mezitím skákala na balóně a chodila do sprchy, po vyšetření bylo zjištěno, že se porodní cesty nepohly dále a že mi mohou zavést ještě jednu tabletku po dvou hodinách, ale pokud se to nerozběhne, více mi dát nemohou a že bych musela podstoupit znovu vyvolání další den a to mě mále teda tefilo, představa, že budu mít bolesti 24 hodin... takže jsem malou přemlouvala co to šlo, v 10:30 hod. mi tedy zavedli silnější tabletku, která to teda nakonec opravdu rozběhla, šlo to sice pomalu, ale jistě. Natočili mi monitor a zjistili, že malá má hodně vysoký tep a že ji musí celý porod monitorovat, takže jsem už nemohla nai do sprchy a ani na balón, zavedli mi hadičku do pochvy a na břicho a snímalo to tu moji malou bambulku :-) naštěstí se držela, asi byla moc nervózní, každopádně žádné úlevové metody jsem zvolit nemohla, poněvadž jsem musela jen ležet a nebo prodýchávat kontrakce o postel nebo balón. Ve 12:00 hod. jsem byla otevřena na 3cm a kontrakce byly tak silné, že jsem si zažádala o epidurál, ten mi nakonec dali a já si konečně odpočinula, sice jsem ho nechtěla, ale teď ho mohu všem doporučit, 3 hodiny jsem se prospala a uklidnila a za tři hodiny jsem se otevřela o další 3cm, takže v 17:00 hod. jsem byla otevřená již na 6cm a postupně mi začali dávat oxytocin, abych zase cítila kontrakce a mohla tlačit. Ještě jsem nějakou dobu prodýchavala kontrakce a někdy kolem 18:00 hod. jsem už cítila šílený tlak na konečník a musela jsem dýchat jako bych běžela o závod... zavolala jsem poorodní asistentku, že se nejspíš po.... a ona říkala, že jdeme na to a že to nebude už dlouho trvat a trochu ze mě veškeré trauma spadlo, že se chýlíme ke konci... takže jsem začala rodit prvně na boku s tím, že mi manžel držel nohu a pořád řval tlač tlač... ono se to řekně tlač :-) člověk když je vysílený tak to moc nejde, takže jsem asi 5 kontrakcí zkoušela rodit na boku, pak jsme se tedy převrátila na záda a tlačila na zádech, malá začala pomalu s pulsem dolů z 200 na 100 takže jsem se začala hodně snažiit, aby šla ven, nakonec jsem asi po třek kontrakcích tlačení zatlačila, porodní asistentka mě nastřihla a už byla hlavička venku a s dalším zatlačením šly ramínka a celé tělíščko, ani nevíte, jaká to byla nádhera, když mi ji dali umazanou a kluzkou na bříško s pupečníkem, byla tak nádherná, že jsem se samozřejmě hned rozbrečela a řvala jak tur :-) nakonec manžel přestřihl pupečník a šel Elenku fotit jak ji umývali a očistili. Po asi 15min, mi malou přiložili k prsu a já se cítila šťastná, že ji máme u sebe... pak se čekalo než se mi odloučí placenta, ta pořád nechtěla jít, nakonec mě píchli něco, aby to šlo rychleji a strašili, že v případě, že nepůjde sama, budou mě muset uspat aq vyčisti mi dělohu, nakonec po dalších 15min se placenta vytáhla sama, ale prý snad kousek tam zůstalo, takže se to dál neřešilo s tím, že další den půjdu na ultrazvuk, zda mi tam něco nezůstalo. Manžel si malou vzal k sobě a mě mohli konečně začít zašívat, trvalo to asi hodninu, hodně mě nastřihli asi na 3x, takže to trvalo dlouho než mě zašili, ztratila jsem hodně krave, takže jsem se hned po porodu nemohla o malou postarat, měla jsem nízký tlak a museli mi dát glukosu a železo, takže mi malou ptvní noc a den nosili jen na kojení... bylo mi smutno, ale sama jsem se o sebe nemohla postarat na tož o ten náš malý uzlíček :-( nakonec jsem se swebrala, vzala si nadstandart a manžel s námi byl po celou dobu pobytu, nakonec v den propuštění jsem šla na kontrolní ultrzvuk a zjistili, že mi tam kousek placenty zůstalo, takže mě ihned ten den objednali na revizi dělohy v úplné narkóze, byla jsem nešťastná, že mi malou zase odnesou a já se o ni nepostarám, takže mě uspali, vyčistili, já ztratila opět hodně krve takže mi museli dát dvě transfúze, abych se trochu probrala, hned jak se mi udělalo dobře jsem v 23:00 hod. běžela na novorozeneckéo pro svou malou, abych ji mohla mít u sebe a další den 12.11. nás pustili domů... Musím tedy říct, že jsem ani vyvolat porod nechtěla, ani jsem nechtěla epidurál, ani jsem nechtěla nástřih a ani revizi, ale nakonec to dopadlo tak jak to dopadlo a jsem ráda, že ten uzlíček, který měl 3750kg a 50cm a narodil se 7.11.2010 v 19:00 hod. mám u sebe a ikdyž je to trocha starostí, tak je to taky spousty radostí a jsem ráda, že mi krásně chrupká ve své postýlce a dělá nám jen samou radost :-) Přeji všem rychlé porody a nebojte se toho... co jsem si navařily to si taky musíme prožít a sníst až do konce... nebojte dá se o vydržet, ale neříkám, že to nebolí... tak se mějte pěkně a porody hlavně bez komplikací. Lucka a Elenka

Kačenka 7.11.

Na úvod bych začala tím, že i když malá skoro 2 měsíce byla sestouplá a pěkně mě už hlavičkou tlačila, odešla mi část hlenové zátky asi 3 týdny před porodem, byla jsem otevřená tak na 1-2 cm, CS 5 a doktorka říkala, že tam přijdu, roztahnu nohy a bude to, že to nakonec bylo úplně naopak.Začalo to v sobotu 6.11. v 7hod ráno. Šla jsem na WC a znovu se natahnou. Asi tak po minutce najednou cítím teplo na stehnech. To mi praskla voda. Takže jsem hodila do tašky zbytek věcí a do půl hodinky jsme byli s manželem v porodnici. Doktor mě vyšetřil a že jsem prý otevřená na 2cm, ale zatím se nic neděje, tak počkáme.Tak do 15 hod byl klid. Pak mi začaly kontrakce asi po 12 min, ale dalo se to vydržet. Takhle to trvalo asi do 22hod. Doktor se rozhodl, že mi píchnou injekci a buď se to rozjede nebo ne a já si aspoň odpočnu. Takže jsem spala asi tak do 11hod (takže hodinku) a pak to začalo. Kontrakce se stupňovali a interval se zkracoval tak na 6min. Nejhorší bylo, že mi to vystřelovalo do zad a to se fakt nedalo vydržet a to jsem nevědla, že to bude ještě horší Asi tak v 1hod v noci mě převezli na porodní pokoj a dali klistýr. Tak v 1.45 jsem byla otevřená na 4cm a ať si zavolám manžela. Ten jakmile přijel, tak jsem skočila do sprchy a byla tam snad hodinu. Takovou bolest jsem v životě nezažila. Kontrakce mi šli snad jen do zad. Nemohla jsem nic...sedět, ležet, stát, chodit a začalo se mi dělat i špatně. Sprcha trochu pomohla. Byla jsem hrozně unavená, protože jsem vlastně skoro vůbec nespala.Kolem 3.30 už jsem pociťovala chuť na tlačení, ale podle PA jsem ještě nebyla dost připravená. Už jsem nemohla a kdyby mi nabídli císaře, tak ho snad vezmu. Nešlo mi ani dýchat, jak jsme se to učili v kurzu. Ta bolest mi to prostě nedovolila.Konečně před 4 hod řekli, že na to jdeme. Zatím tam byla jen PA a sestřička. Asi po půl hodině tlačení se najednou seběhli ostatní. Doktor, dětský doktor a dětská sestřička. Sice jsem tlačila jak blázen, ale malá nešla ven. Doktor si klekl vedle mě na lehátko a tlačil zezhora na břicho. PA tlačila ještě zepředu. Nakonec mě museli nastřihnout a si po necelé hodině jsem malou konečně vytlačila. Bylo 4.41. To byla úleva. Malá měla 3220g a 49cm. Malou mi přiložili. Byla úžasná. Doktor mě pak asi půl hodiny šil a po dvou hodinách strávených odpočinkem na porodním pokoji mě odvezli na šestinedělí.V porodnici jsme byly o něco dýl, protože jak malá nešla ven (dle doktorů \"traumatický porod\"), tak se jí trošku zmačkala hlavička. Dokonce ji asi druhý nebo tředí den museli uspat a poslali na magnetickou rezonanci, aby měli jistotu, že je v hlavičce vše v pořádku. Já brečela skoro celý den. Naštestí bylo vše v pořádku a ty kostičky se prý srovnají. Asi až třetí den mi ji konečně dali i na noc do pokoje. Do té doby si jí brali a sledovali ji.Ale jinak je malá zlatá. Mlíka mam dost a ona hodně bumbá a spinká. Je to miláček.omlouvám se za román,ale to jinak nešlo Tak přeji příjemnější porod, než jsem měla já a ať vám dětičky dělají jen radost.

Vyvolávaný porod Emma 9.10.2010

Je to sice už přes měsíc, co se nám narodila holčička Emma, ale neměla jsem na to popsat svůj porod dříve. Upřímě jsem ani neměla chuť o tom psát, nicméně jde o zkušenost, která třeba někomu pomůže se připravit na největší zážitek, který může každá žena prožít Vzhledem k tomu, že jsem měla váhový odhad ve 40+4 3960g a byla jsem prvorodička, doktoři rozhodli, že pokud neporodím do 41+1 nastoupím na \"preindukci\" - čípek tvrdý jak šutr, nic se k porodu nechystalo. Protože jsem skutečně neporodila nastoupila jsem do nemocnice.Nastupovala jsem ve čtvrtek 7.10. ve 20:00. Po klasických vyšetřeních, kdy doktor zjistil že čípek je 2,5cm , mi zavedli první prostinovou tabletu - a tím to všechno začalo. Zhruba v šest hodin ráno mi začaly bolesti, žádné kontrakce - stah / pauza. Konstantní, silné menstruační bolesti, při další kontrole doktor zjistil, že čípek je pořád vysoko a pořád 2,5 cm . Takže jsem v 9:00 dostala další tabletu - bolesti začaly být opravdu silné. Po dvou hodinách další tableta a čípek pořád beze změny Zhruba do dvou jsem to tak nějak snášela, ale byla jsem dost vyčerpaná, protože si od té bolesti nešlo odpočinout. Ve dvě jsem poprosila doktora o nějakou úlevu. Podstoupila jsem \"přípravu\", klisýr měl vše urychlit - zase nic . Proto jsem dostala kapačku s magnésiem a bolesti polevily. Vyspala jsem se. V 18:00 další kontrola a čípek pořád nic!!! Doktor rozhodl, že si musím odpočinout a tak na noc další tabletu nedostanu. Že začneme znovu zítra! K dalším tabletám jsme se nedostali. Zhruba od půlnoci 9.10. jsem se začala budit bolestmi, teď už to bylo bolest / pauza. Nejprve 20 minut a postupně se to zkracovalo. V šest ráno jsem šla pro sestru, že už je to opravdu často a dost to bolí. Ta mě prohlédla a řekla \"jste už otevřená na 4!\". Já jí nemohla ani uvěřit, takovou jsem měla radost. Otevírala jsem se cca 1cm za hodinu. V deset přijel manžel a začal kolotoč masáží a horkých van. Píchli mi vodu. Bolesti byly veliké, dostala jsem celkově dvě injekce proti bolesti do hýždě, a dvě kapačky co v nich bylo nevím. Ale nefungovalo to. A jestli ano, tak ani nechci vědět, jak by to bolelo bez toho. Potom jsem dostala i oxytocin na zintenzivnění kontrakcí, protože pořád nebyly nic moc. Abych to neprotahovala zhruba v půl druhé jsem začala tlačit - nicmoc se ale nedělo. PA (a byl to kus ženský) se mi opírala o břicho takovým způsobem, že jsem myslela, že umřu. Bejčila jak blázen Po dlouhých 20 minutách marného snažení museli zavolat zástupce primáře, aby miminku pomohl kleštěma. Nástřich přes půl zadku a kleště. Emma se narodila za 5minut 14:00 Dost se nalokala krve z nástřihu, museli jí křísit první apgar skóre nic moc. Třetí hodnota už ale byla v normálu. Měla 53 cm a 4150g. Přesto, že nejsem žádný drobek (178cm)byla na mě prostě moc veliká. Příště si budu vyvolávání moc rozmýšlet, není to asi dobře. Voda byla v pořádku, a já bych se císaři nebránila. Mimino asi ví, kdy má jít ven a cokoliv proti přírodě se může takhle zkomplikovat. Jinak všichni v porodnici byli naprosto úžasní, milí a vstřícní. I na poporodním odd. Mohu Libereckou porodnici jen chválit.

24.10. Karlík - aneb porod očima mého synka

Všechno to začalo úplně nevinně. Byla sobota a večer maminku navštívil tatínek. Maminka měla ale celý týden bolesti zad. Byli jsme kvůli tomu dokonce hospitalizováni v Motole. Tam nás ale pustili druhý den domů a maminka trpěla dál.V sobotu se to ale vyhrotilo natolik, že maminka nemohla už ani ležet a plakala bolestí. Pochopitelně se to nelíbilo ani mě a dával jsem to jasně najevo. Děda zavolal saniku a už nás vezli do porodnice. V Motole nás nevzali, protože malovali, tak jsme jeli k Apolináři. Teda ale řeknu vám, že jsem z té cesty byl pěkně vyklepaný. To to drncalo a skákalo.U Apolináře nás vzali hned na příjem. Tam maminku svlíkli, připojili na monitor, aby zjistili, jak na tom jsem. Kontrakce jsme měli po 5 minutách a já měl srdeční akci okolo 160. Pak maminku poslali na přípravnu, udělali jí klistýr a oholili. Po hodině mi přišli změřit srdeční akci a když zjistili, že mám 190, poslali maminku ihned na porodní sál.Tam jí zavedli monitor přímo ke mě, aby měli přesnější měření. Dali nám epidurál, něco na zavodnění a oxytocin. Když si maminka stěžovala na bolest zad, doktor zjistil, že maminka má zánět ledvinové pánvičky. Takže císař nepřipadal v úvahu. Musel jsem ven hned a rychle.Hospitalizovali nás ve 21 hodin a ve 23 hodin se rozjížděl porod. Maminka byla otevřená na 8 prstů a vše bylo připraveno na porod. Maminka začala tlačit. V půlnoci jsem už byl tak natěšený na maminku, že jsem moc pospíchal. I když ta paní u maminky říkala, aby maminka netlačila, já šel sám. Když přišel ten šedivý pán se studenýma rukama, měl jsem hlavu mezi nohama, pak vzal do ruky takovou divnou věc, prý nůžky a nastřihl mamince hráz. Vůbec jí to ale nebolelo, protože jsem jí v tom spěchu natrhl sám.Narodil jsem se 24.10.2010 v 00:12!!Přišla jakási paní, položila mě mamince na hruď. To bylo takové krásné. Podívat se do očí člověku, který vás 9 měsíců nosí v bříšku. Plakali jsme oba – štěstím. Pak mě ta paní vzala a odnesla. Maminku čekal ještě jeden úkol. Když mě ta paní nesla zpátky k mamince, seděl u ní ten pán se studenýma rukama a něco s ní dělal. Zašíval jí natrženou hráz. Té krve ale bylo hodně. Doktor říkal něco okolo litru. Jelikož byla maminka unavená, tak mě jí ani nedali. Zašívali jí asi hodinu, než se tomu pánovi podařilo zastavit krvácení.Maminku jsem viděl až v půl desáté. Od té doby jsme byli pořád spolu. Na pokoji jsme leželi ještě se dvama miminkama a maminkama. Jeden byl vlasatý a druhý uplakánek. V noci jsme vůbec nespali.

18.10.2010 Pavlíček

Ahoj holky, tak i já se konečně dostávám k tomu, popsat můj \"celkem rychlý\" porod.Vzhledem k tomu, že oba první starší kluci měli přes 4kg, měla jsem v 38+5 domluvené vyvolání, aby ten 3. tak veliký nebyl a já se při porodu zbytečně netrápila.Byla jsem objednaná na 7.30, dorazila jsem na čas, sestra mě hned vzala, rozloučila jsem se s manželem stím, že budeme stále v kontaktu.Převlíkla jsem se do slušivé nemocniční košilky se čtyřlístkama a šla si lehnout na monitor. Byl v pořádku, pak přišel pan doktor a že mě teda prohlídne. Sáhl do mě a protivně říká, že je hodně vysoko, že teda neví..Přitom 5 dní předtím mě prohlížel primář a řekl hned, že je to v pořádku, že tady to půjde..Šla jsem si lehnout na \"hekárnu\", za chvíli mi doktor přišl zavést tabletu a že mi dá dvě, a že musím půl hodinky ležet, aby nevypadly a rozpustily se.Sestřička byla strašně milá, mladá holčina, pustila mi rádio, kde hrály ploužáčky a já si tam začala usínat. Po půl hodince už jsem začínala cítit takové slabé menstruační bolesti, sestřička furt chodila, jak mi je a jestli něco nepotřebuju a že už můžu klidně i chodit.Bolesti pomaličku nabíraly na intenzitě a tak jsem se procházela, koukla z okna, poslouchala rádio, ale už bych asi neusnula, bolesti se zvyšovaly.Zeptala jsem se sestry, jesli dostanu klistýr nebo jestli ten yal, ale řekla mi, že po yalu to dýl trvá, ale jak chci. Zvolila jsem klistýr, pustila do mě teplou vodu cca 0,5l. a nikdy nezapomenu na to, že zrovna u klistýru mi hrály No name - Lekná.To už byly bolesti celkem silný, snažila jsem se to dle rady v sobě udržet aspoň 10 min. což nešlo, napsala jsem manželovi sms \"tak radši pojeď\" a šla na záchod. Byla jsem asi 5x a pak šla do sprchy, tam už jsem byla ráda, že stojím a už ani voda nepomáhala. Utřela se a šla pochodovat dál, přijel manžel a já byla ráda, že je tam. Pak přišel doktor, najednou byl velice milý, zkontroloval mě a že už jsem otevřená na 4 prsty a že mi teda píchne vodu, ale že malý je stále hodně nahoře. Píchnul mi vodu což není vůbec cítit a pak mi sestra natočila monitor, že bez vody se tam miminkům může přestat líbit. Ležet těch 20 min. bylo utrpení a mě začaly šíleně bolet křečové žíly, které se mi v posledním těhu udělaly. Zavázala mi nohy stahovacíma obvazama a dala mi innjekci, aby to nebylo tak strašný. Na monitoru už byly vidět pořádný kontrakce, to bylo v 11.00 a manžel ještě ze srandy říká - to by mohlo být v 11.11, já jsem si jen pěkně vydejchávala a bylo mi jedno v kolik to bude, hlavně aby to bylo brzo. Sestra odepnula monitor a zkontrolovala, a že jsem tak na 7, abych ještě vydržela.. Tý se to poví, myslela jsem si a funěla si to kolem postele sem a tam a to, že si mám sledovat čas, po kolika mám kontrakce, to mě fakt už nešlo, byly prostě hooodně časté a hodně bolestivé. Ještě mě sestra poslala na záchod, abych se zkusila ještě vyčůrat, to už nešlo a manželova připomínka, \"abych ho nevytlačila do záchodu\", mi ještě mezi kontrakcí vykouzlila úsměv..Vyčůrat se už fakt nešlo, jen jsem se odbelhala v předklonu ke dveřím, sestra byla naštěstí přes chodbu a hned jak mě viděla šla ke mě, řekla manželovi aby si vzal foťák a jdem na to. Přešly jsme chodbu na porodní sál, tam mi ještě sestřička řekla, abych dýchala při kontrakci rychle jako mašinka, tak jsem mašinkovala o stošest, byla přehnutá přes porodní křeslo, ale už jsem začala cítit jak mi to tlačí na konečník, tak jsem z těží vylezla nahoru, sestra do mě ještě sáhla řiká, že je tam jestě maličký lem, abych to ještě zkusila vydýchat, než zajde úplně a zmizla. Byla jsem tam jen já, s tlačící se hlavičkou, podemnou už odklopené porodní křeslo, vedle mě manžel a nic...Říkám jen, už jde hlava,už jsem chtěla říct manželovi, ať ho jde chytat, sestřička rychle přiběhla a hlavička už byla venku. Vůbac jsem netlačila, hlavička si vykoukla sama v tom, jak jsem se to ještě furt strašně snažila vydýchávat..Sestřečka jen řekla manželovi, jestli by byl tak hodný a zavolal telefonem 859, že se rodí. To číslo už mi stejně jako ty No name do smrti zůstane v hlavě.Manžel už jen řekl, doktorka už jde a slyšela jsem jak sestra říká, paní doktorko už je to, ani si nedávejte rukavice.. Já u toho cítila další silnou kontrakci, trochu jsem zatlačila a malej byl na světě. Sestra mi ho položila na bříško a doktorka šla podvázat pupečník.Hladila jsem malinkému zádíčka, manžel nás fotil, bylo mi fajn a byla jsem šťastná, že je to za námi. Vykoukl přesně v 11.35. Pak ho odnesly na vážení a měření a já slyšela, že říkají, že má 52cm a 3850g.Takže třetí klučík se povedl pod 4kg. Ani mě nešily, že je tam malinká ranka ani ne na steh, tak že mě šít ani nebudou - jak jsem byla vděčná..Ale pak začalo peklo..Neodlučovala se mi placenta, mačkaly mi břicho, že jsem myslela, že jim vykopnu zuby a stejně nic. Pak přišel doktor, vzal si rukavice, jednu ruku do mě celou strčil-myslela jsem, že rodím znova.Placentu mi vytáhl, ale že mě musí vyčistit, aby tam nic nezůstalo. No, nebudu tady nikoho strašit, udělal mi vyčištění (výškrab) zaživa-nikomu to nepřeju!!!Ale pak už bylo dobře, manžel s malým v náručí byli u mě, já byla štastná a jsem furt.Pavlik je zlatej, je ze všech 3kluků nejhodnější, dneska mu je 11 dní a holky-ještě jsem ho neslyšela plakat, jen chviličku po porodu..Je to zlato, oba starší kluci (5 a 3roky) si ho chtějí furt chovat, opečovávají ho a jsou super! Přeju všem, které to ještě čeká, ať to mají minimálně tak rychlé jako já!!!

Matýsek, 18.10.2010

ahoj,sice jsem rodila plánovaným císařským řezem, ale i tak Vám svůj porod popíšu. Do porodnice jsem nastoupila den předem odpoledne, dali mě na oddělenní rizikového těhotenství. Večer jsem si prošla klystýrem a dostala prášek na spaní. Druhý den vstávání v 6, sprcha a čekání. Na řadu jsem měla přijít v 9:30 ale nějak se to posunulo. Přítel dorazil v osm jak nám řekli, že třeba kdyby se uvolnil sál dřív. Měla jsem domluvenou spinální anagezii. Takže ráno dlouhé čekání... Před desátou mi dali cévku na moč a vzůru na sál. V předsálí další čekání, přítele převlékli do operačního a mě vzali na sál aby mi napíchli analgezii, nohy mi zdřevěněli okamžitě. Dali před nás plentu a šlo se na věc. Doktora jsem neviděla, ani se nepředstavil. Komunikovala se mnou anestezioložka, která mi najednou říká, už máte rozřízlé břicho. Nic jsem necítila, za což jsem byla ráda, krom takovývch tupých tlaků. přítel mě celou dobu držel za ruku. Pak mi říkají, že doktor zatlačí na břicho aby malého vyndal, tak ten tlak jsem cítila,a le byla to spíše úleva, vzledem k tomu, že byl KP a hrozně mi tlačil na žebra. Za pár vteřin křik, pak mi ho krvavého ukázali na vteřinu a šli s ním pryč. Přítel šel s nima koukat a fotit. Za pár minut ho donesli zabaleného a přítel ho u mě přidržoval abych se na něj mohla kouknout. Narodil se přesně v 10:30. krom prvního zakřičení po vyndání spinkal až na chvíly, kdy jsem na něj promluvila, to se na mě kouknul apak zase usnul. Následovalo dlouhé šití a pak převoz na JIP. Malého mi prvně přiložili až o pár hodin později. Porod byl fajn, ale následný pobyt na šestinedělí už tak úžasný nebyl, ale to už se nepatří:-) Matýsek je krásnej a zatím až na pár vyjímek hodnej. Je to můj poklad:-) Vážil 3 780g a měřil 51cm.

Markétka 20.10.2010 v 0:44

Tak mam chvilicku cas,nejak nestiham,nez si zvykneme.Strasne jsem se bala vyvolani ale nakonec na nej stejne v utery doslo.Rano me prijali,stim ze me vysetri,opet nebyl zadnej nalez,absolutne nepripravena k porodu.Takze me strcili na rizikove tehotenstvi ze me predaji porodnici az budu mit nalez.Takze mi dali tabletu a injekci,ze me pripravi a druhy den se bude vyvolavat.Ale ze se muze stat ze potom zacnu rodit sama,ze seto nevylucuje.Do odpoledne asi do 4 hodin se nic nedelo.Jeste jsem mela navstevu,dcerku s pritelem,povidaly jsme si a vse v poho.Odjeli v 5 hodin a me zacaly bolesti ale takove jine,silne a uz jsem tusila ze se neco deje.V 6 hodin uz byly celkem silne a uz jsem musela chodit.Tak rikam sestricce ze uz to dost boli a ze to asi zacina,musela jsem hlasit kazdou zmenu takove bylo prikazani od ni(pozdeji pochopite proc to pisi)vysetrila me a rika jo hrdlo uz je tak jak ma byt,krvacite protoze se to pripravuje ale nerodite.V pul osme uz jsem jen chodila,nevydrzela jsem lezet,sedet nic,strasne to tlacilo.Ale pry nerodim.Volala jsem mame,rikam ji ze snad nejsem debil, a ze to poznam a ze mi neveri.V devet prisla sestra a rika,no ja vam dam teda injekci protoze tohle je jen priprava,at si odpocnete(pri predtsave ze tohle je priprava a bude trvat celou noc a jeste druhej den se mi vlily slzy do oci)Dala mi injekci aze mam jit spatLehla jsem si a najednou jsem vyletela jak ta byla bolest a uz jsem dejchala.Takhle jsem stravila na pokoji dalsi dve hodiny,ta pani co tam byal semnou rika to neni mozny,dyt rodis co ta slepice si mysli.Uz jsem vzteky dala pesti do parapetu a rikam ze jestli neprijde ze ji zabijuSla teda potom pro ni,ja nemela silu se sni hadat,mela jsem co delat.Sestra milostive prisla a rika,no tak pojdte ja vas vysetrim.Jake bylo prekvapeni,kdyz rika jste na dva a pul prstu otevrena,zavolam rychle doktora a vy mezitim budete na moniru.Odmitla jsem lezet,ale bylo mi dovoleno stat a pohybovat se.Stravila jsem na nem dvacet minut a bylo mi ouvej.Prisel doktor,a vtipne rika,no mohla by jste byt aspon na pet cm,co na to rikate.Koukam na nej a rikam ze uz chci aby byl konec.Sahl do me,vylitla voda,praskla uz predtim jenze hlavicka to tam zadrzovala,jak klesla a rika,no pekne, rychle na porodnici jste na osm cm.Sestra me odvedla,cesta byla nekonecna a uz ve vytahu jsem citila tlaceni.Predala me porodnici a tam rikaji,rychle prevlect,pomahali mi dve sestricky a rikaji,jestli jste schopna mate minutu na telefon vic ne,at pritel prijete ale ze to nestihne ani kdyby bydlela za nemocnici.Ale aby tam mohl byt snami po porodu,fotit atd.Volam a rikam milacku nepospichej,prijed budeme rodit.Vedela jsem ze to nestihne ale bala jsme se aby se nezabil v aute jak by jel rychle.A pak uz to bylo rychle.Zadnej klistyr nic.Lehla na lehtako,dali mi kyslik aby stihli pripravit veci a ze mam jeste chvilicku vydrzet.Rikam to nejde a tlacilo se.Museli me nastrihnot az k zadku(jeste ted nemuzu sedet achodim jak kachna) a to z duvodu ze to slo moc rychle a po predchozim porodu to tam bylo tak spatne udelane aze to neslo i kdyz se hodne snazili.Takovych lidi u porodu jsem jeste nevidela.6 sestricek a lekarka.Mala se narodila v 0:44 takze porod byl celkem rychly,ale o to bolestivejsi.Jak jsem se tesila ze si u tohoto porodu ulevim ve sprse,mici nebo neco.Nic.Absolutne nic.Opet jsem vse jenom diky ty slepici prochodila,pritel to nestihl,ale hlavne ze jsme zaplatili.Pritelovi to bylo strasne lito,ale hlavni je ze to dobre dopadlo.Za to vse to stalo,mame doma malickou,je hodnoucka a porad papa,prijde mi ze nedelam nic jen nez jen kojim.Tak to vypilujeme a bude dobre.Terezka se snazi pomahat a bere to zatim dobre,snazim se ji venovat,dovoluju pomahat se vsim a ona se citi taky potrebna,a je hodna.

Adélka 16.10.210 v 17.28h

už den předtím jsem si myslela, že to třeba dopadne, večer jsem měla bolesti, ale dala jsem si vanu a šla spát. Probudila jsem se o půl páté a cítila jsem slabé bolesti po patnácti minutách. Ty jsem měla snad až do deseti a nic se neměnilo. Potom už to bylo tak po sedmi. Pořád jsem se sledovala a doufala, že už z toho něco bude Před obědem si naši vzali Vojtíška k sobě, abysme měli klid Když jsem seděla, tak jsem necítila skoro nic, ale když jsem se postavila tak to bylo rozhodně silnější. Tak jsem tak postávala před televizí a sledovala čas. Asi kolem druhé už jsem je měla po pěti minutách, ale pořád se to dalo v pohodě vydržet, nic hroznýho. Naši ještě volali jestli jsme už jeli a abych to pak stihla.Ve tři odpoledne jsme zavolali kamarádovi (nemáme totiž auto) aby nás odvezl. Přijeli jsme do porodnice asi v půl čtvrté. Na příjmu se mnou sepsali papíry a natočili monitor. Moc se netvářili, jestli jsem vůbec měla nějaký stahy, že jim to tam nic nemaluje už jsem se bálá, že mě pošlou domů, ale já je v leže moc necítila.Zavolali doktorku ať příjde na příjem. Sáhla do mě, a že to půjde, že jsem na 4cm a že zrozna cítí stah a že to tam fakt nic nemaluje. Píchla mi vodu, moc jí nevyteklo jak se tam hned natlačila hlavička. A dali mi klystýr (nic hroznýho a asi dost pomohl) Měla jsem vydržet co nejdýlZavedli mě na sál, tam už čekal manžel. Koukla jsem na hodiny - půl páté. A šla k záchodu, abych to stihla. No šla jsem hned. Pak jsem se vrátila na chvilku na sál, to už byly bolesti dost silný a já si říkala, že to nemůžu dlouho vydržet. Za chvilku jsem šla ještě na záchod, ale to už ze mě nic nevyšla a myslela jsem, že tam porodím, Ale nemyslela jsem si že by to šlo tak rychle. Vrátila jsem se na sál se strašnýma bolestma, přišla PA a že si poslechne miminko, poslechla a ať to prodýchávám a šla pryč. Byla jsem opřená o lehátko a v tu chvíli ze mě vytkla voda.Říkám to manželovi, on letí pro sestru. Ona, že se na to podívá ať si vylezu na lehátko (vůbec to nešlo), koukla do mě a říká, jdeme tlačitRychle volala doktorku, ta tomu asi taky nemohla uvěřit, že už.Začala jsem tlačit, v jednu chvíli, když byla půl hlavičky venku, mi přestaly stahy. Oni pořád ať tlačím až budu mít stah, ale já žádný neměla. Možná mi píchli oxytocin, ale to nevím určitě. ještě jsem párkrát zatlačila, na hlavičku, pak na ramínka a bylo to. Dali mi jí hnedka na břicho, pak ji odvezli ošetřit, mě zatím doktorka zašila (bez nástřihu, jen jsem se trošku natrhla, ale šití v pohodě a ani teď to skoro necítím. Doktorka byla překvapená, že má \"malá\" 3980g, že je veliká, jinak by mě asi nastřihla.Takže na sále jsme strávili hodinu, z toho jsem tak polovinu byla na záchodě Adéla se narodila v 17.28hodTakže rychlovka, ještě teď tomu nemůžeme uvěřit. Když jsme tam jeli, tak si dělal manžel srandu, že to mám zmáknout rychle, aby to šel hned zapít, byla sobota. Říkala jsem, že je blázen, že to nemůže stihnout. Stihnul v osm byl už na pivu. Akorád mu to vyšlo, dvě hodinky po porodu jsme zůstali na sále a pak mohl jet hned zapíjet.Všem přeju aby to měli taky tak rychlý a v pohodě jako já.

Porod Davídka 6.10.2010

Tak konecne jsem se dostala k tomu, abych Vam popsala i svuj porod. Davidek mel prijit na svet podle vypoctu 26.9., ale proste se mu na svet nechtelo. Takze jsem mela nastoupit 4.10 k vyvolani do porodnice. Nastoupila jsem, natocili mi monitor, vysetrila dr. ale dale se nic nedelo, porodni cesty skoro uzavrene, cely cipek.. takze nic. Oznamili mi, ze rano mi zavedou cipek a uvidime. Tak se taky stalo. V pet rano me vysetrili, natocili monitor a zavedli cipek. Mimo to v tu noc porodily dve prvorodicky, takze super noc.. Mno asi v 10 dopol mi praskla voda,a zacaly silit kontrakce, ale dle vysetreni dr se nic moc nedelo, proste jsem se nejak neotevirala. Natocili mi UZ a vahovy predpoklad maleho byl cca 4.30 kg..takze docela macek.. blizil se vecer, bolesti silely, ja silela, ve sprse, na balone, pochodovala, proste se modlila, at uz je konec.. ale proste nic, ..vecer uz jsem musela vypadat zoufale, neslo to chvilema vydrzet, po vysetreni a monitoru doktorka usoudila, ze mi pichnou neco na uklidneni, abych se vyspala na dalsi den a mela silu.. ale na me to nejak nepusobilo, spala jsem mezi kontrakcema, coz moc nebylo..rano jsem vstala cela vysilena, s tim, ze toho meho macika asi nevytlacim..ve sprse jsem uz to obrecela, ze to snad ani neni mozne, proc me tak nechaji trapit.. ale pred nema jsem hrala hrdinku, nechtela jsem, aby si mysleli, ze jsem nejaka hysterka, co nic nevydrzi... Kdyz me ve stredu rano vysetrila doktorka, ze i pres to vsechno porod nepostoupil, rozhodli se, ze mi udelaji klystyr a daji infuzi s oxytocinem a bud se to rozjede nebo ne a ukonci to cis.rezem. Ucitila jsem jistou ulevu, ze to snad uz skonci.. Pustili mi infuzi a dali na monitor. Po 10 min prisla doktorka a zacala mi hmatat na bricho, vysetrila me a pak uz to ficelo.. zvedla telefon, zavolala kolegyni, pak na ARO pro anesteziologa, zda je volny sal.. vse trvalo tak 5 min, behem toho uz jsem lezela na stole, sestricka mi zavedla cevku.. a pochopila jsem ze uz je zle..do 10 min jsem byla na sale, a uz jsem spala.. pak jsem se vzbudila na JIP po operaci.. Pak mi rekli, ze malemu dochazel kyslik a meli jsme na male.. Nastesti ale vsechno dobre dopadlo, maly po vytazeni z bruska kricel, krisit ho nemuseli.. ted uz se usmivam, kdyz ho vidim tady vedle sebe lezet, ale kdyz si na to vzpomenu, jeste ted me poleva husi kuze. Maly se teda narodil v 9 h rano, mel 4600g, 54 cm.. takze bych ho asi stejne nevytlacila normalne.. ale proste si me dr vychutnali a zkouseli me kolik vydrzim.. Po 24 hod v kontrakcich.. mno dulezite je, ze jsme zdravi, oba v poradku a uz jsme doma a uzivame si sami sebe.. Miluju sveho pritele za podporu a za krasneho syna ktereho mi dal a mooc miluju i sveho syna.. ted to jsou muzi meho zivota!!! Preji Vam vsem, abyste meli LEPSI a RYCHLEJSI porod, nez jsem ho mela ja.. ta bolest rychle prejde.. hlavne aby to melo stastny konec. Mejte se krasne, paa Katka

Druhý císař

holky jen se chci zeptat,když dělají těhu druhý císař,tak dělají jizvu v jizvě po prvním císaři nebo udělají novou jizvu třeba o trošku nahoře,nějak jsem nad tím přemýšlela.Díky

Pokračování planovany cisarsky rez ve Zline

mi donesli ukazat a na krmeni az za dve a pul hodiny.Miry 5o.cm a 3,680.kg.Tu stredu mi ji donesli jeste trikrat,ale pri kazdem kojeni hajala.Ja sem mohla vstat az po 12.hodinach a byla to pekna bolest sesiteho briska a cevku sem na zachode vycurala.A jeste mam zavedeny dren v brisku.Ta bolest stoji za ten uzlicek stesti!Vsem nastavajicim maminkam hodne stesti a malo bolesti.

Planovany cisarsky porod ve Zline

V utery 12.10.2010 jsem nastoupila na planovany cisar.Rano me udelali vysetreni ekg,ozvi miminka,vzali krev a zmerili tlak a domluvili se na celkove narkoze-z duvodu nemoci s pateri.Na druhy den ve stredu 13.10 brzy rano me zmerili horecku,tlak,dali injekci,dali prasek,napichli kapacku,udelali klystyr a jela sem na sal.Tam mi merili tlak,dali cevku a desinfikovali a pak me uspali a malou Vendulku

Porod

Rodil tady někdo v Jihlavě.??

porod Martínka 27.9.10

začalo to kolem 4 ráno, bolest v podbříšku, srovnatelná s menstruační, když jsem se probouzela častěji, začala jsem sledovat hodinky, opakovalo se to po 10 minutách, tak jsem počkala dvě hodinky, když to neustoupilo, tak jsme se s přítelem oblékli, ještě jsme prolistovali knížku o těhotenství, zda to jsou poslíčci či kontrakce, ale když už bolest přicházela po 2 minutách, tak jsme vyrazili do porodnice. Bydlíme pár metrů, tak jsme tam byli za pár minut. Kolem 7 jsem už ležela na příjmu na monitoru, tam to samozřejmě ustoupilo, vyplnili sme papíry pro příjem, pak mě vyšetřila dr. s tím, že jsem k porodu připravena, píchla mi injekci a šla jsem si lehnout na pokoj. Celý den se bolesti střidaly po hodině a na večír uplně ustaly. Kolem 21 hod. jsem šla znovu na monitor, kde už jsem měla snesitelné bolesti, ale monitor nic nezaznamenal, tak mě poslali zase spát. Ve 22 hod se mi rozjeli kontrakce, že jsem musela furt chodit na záchod, tak jsem zašla za sestřičkou, že mě bolí v podbříšku, poslala mě do sprchy, že monitr nic neukázal. Ve sprše se mi to rozjelo fest, dalo se to vydržet, ale musela jsem rozdýchávát, tak po půl hodině, přišla sestra, ležela jsem přes židli na zemi a rozdýchávala, když mě viděla, tak jsem šla znovu na monitor, který byl teda příšerný, kontrakce jsem prodáchývala stále častěji, docela se bolest stupňovala. Pak mě dr. zase prohlídla s tím, že jsem už na 8 cm otevřená, ( já jim říkala, že už rodím, ale oni na mě koukali , jak na nějakou hysterku, která si příjde po monitoru, který nic nezaznamenal,že má veliké bolesti) samozřejmě mi nestihli udělat přípravu, ale já byla oholená a kontrakce se mi prodýchávaly nejlépe na záchodě, takže i vyprázdněná :-) Jeli jsme rovnou na sál, zavolala jsem příteli, byl na sále asi tak za 3 minity:-))) Tam jsem rozdýchala ještě pár kontrakcí, přítel mě osprchoval a šlo se tlačit, ze začátku mi to vůbec nešlo, byla jsem z toho špatná, ale v 1.03 jsem zatlačila pořádně a na svět vyklouzl náš milovanej Martínek, jeho pláč v tu chvíli zněl jako balada, cítila jsem hroznou úlevu. Pak už si to pamatuji jen matně, dr. mi zkontrolovala porodní cesty, což moc příjemné nebylo a sešila mě, stehů jsem měla asi hodně, ptž mi dávala dvě umrtvovací injekce. Šítí jsem nevnímala, protože už jsem měla Martínka u prsu, ale nechtěl moc sát, tak jsme to nechali až na druhý den:-) pak jsme všichni tři zůstali ještě dvě hodinky na sále, já jsem byla hodně vyčerpaná, ztratila jsem spoustu krve, ale byl to krásný zížitek, malej ležel vedle v postýlce a koukal na mě:-)

Jakou smsku jste po porodu rozesílali??? :)

Hledám inspiraci, tak mi pište svoje výtvory Nemám ráda tu klasiku \"Ahoj, jmenuju se ..., narodil jsem se dneska v ..., vážím ... a měřím ...\". Já třeba při narození první - Klárky, měla tohle:Na vědomost se dává, že havířovská porodnice má od dnešní 20:00h novou miss, jmenuje se /-.-/.-../.-/.-./.-/, její výška je 51cm a váha 3510g. Všechny zdraví její hrdí a šťastní rodiče Barča a Víťa.Tu morseovku jsem tam dala schválně, aby si trošku lámali hlavinky, a teď uvažuju, že bych místo morseovky napsala jen datum, kdy bude mít svátek Tentokrát totiž nikdo nebude ani vědět, jestli se nám má narodit holka nebo kluk, tak to bude o to zajímavější, že jim přijde oznamovací smska z porodnice a oni stejně pořád nebudou vědět, co teda máme, dokud nezvednou zadky a nepodívají se do kalendáře Já vím že jsem trápička, ale když mě to tak bavííí....!!!Tak pište, pište!!

Eliška 25.9.2010

Tak i já se pokusím ve stručnosti popsat den, kdy přišla na svět naše beruška. Vzhledem k tomu, že se nám neporodilo porodit ani v jednom termínu (9.9. a 16.9.), bylo mi na kontrole 23.9. sděleno, že mám přijet večer na přijem a začneme pomalu vyvolávat. Problém byl v tom, že jsem se vůbec neotvírala. Večer v šest hodin jsem tedy přijela do nemocnice, natočili mi monitor, prohlédli a vzhledem k výsledku (otevřená na špičku prstu), mi zavedli tabletu na oteřvení a poslali na pokoj. V pátek ráno jsme šla na další monitor a opět na prohlídku a výsledek stále stejný. Tak mi udělali ještě zátežový test a večer že mi dají opět něco. Po zátěžáku jsem již začala cítit mírné kontrakce, ale nic, co by nešlo vydržet. Byly to spíš jen takové menstruační bolesti. večer opět další monitor, to už to i nějaké ty kontrakce ukázalo a píchli mi injekci, aby jsem se již otevřela. Ve dvě v noci mi odešla hlenová zátka a kontrakce se začali trochu stupňovat a byly bolestivější, tak mě ještě napíchli na monitor, ale zase mě poslali spát. Ráno opět monitor, kontrakce po osmi minutách a že si mě už nechají na přípravně. Dali mi klistýr a volala jsem přítelovi, ať přijede. Pak mě vzali na sál, kde mi píchli vodu a poté mě naložili do teplé vířivky. A pak se to začalo rozjíždět. Kontrakce se stupňovali a stupňovali. Okolo dvanácté mě odvezli znovu na sála, dali mi kapačku a čekali jsme, kdy se malá připraví a sestoupí dolů do porodních cest. S tím však nakonec byl ten největší problém. Okolo půl třetí zavolali doktora, který ve finále konstatoval, že mi budou muset pomoci kleštěma, protože malá nechce vůbec sestoupit dolů a sama bych jí neporodila. Takže mě nastřihli, zavedli kteště, dvě sestřički mi tlačili na břicho a já se snažila tlačit jak nejvíce to šlo. Musím říct, že už jsem pak byla úplně hotová a myslela, že už to nevydržím. Nakonec se to ale povedlo a 25.9. v 15:18 se nám konečně narodila dcera Eliška. Vážila 3650g a měřila 52cm. No musím říct, že jsem byla ráda, když jsem si večer lehla a usnula. Ale teď muž jsme s myškou doma a zatím nám dělá jen radost.

Plánovaný císařský řez

Dobrý večer,jsem tu teprv chvíli a chtěla bych se zeptat na plánovaný císařský řez.Mám rodit v Uh.Hradišti a protože sem teď v 37.týdnu ješte sem v porodnici nebyla a můžete mi některá napsat o zkušenostech s císařem v Uh.Hradišti a jak to tam před nástupem probíha.Děkuji Hanka

Plánovaný císařský řez

Dobrý večer,jsem tu teprv chvíli a chtěla bych se zeptat na plánovaný císařský řez.Mám rodit v Uh.Hradišti a protože sem teď v 37.týdnu ješte sem v porodnici nebyla a můžete mi některá napsat o zkušenostech s císařem v Uh.Hradišti a jak to tam před nástupem probíha.Děkuji Hanka

Trochu se zpožděním, ale přeci

Se zpožděním přesně 3 měsíce jsem se rozhodla dát sem i svou zkušenost s porodem.Je 29.6.2010 dvě hodiny v noci. Začínají mi pravidelné bolesti po 20 minutách. Poslíčci. Taťka a manžel mě odvezl v šest ráno v úterý to už to bylo po deseti minutách. Prý to jsou poslíčci, ale nechali si mě tam, jelikož jsem měla níže nasazenou placentu a protože jsme to ničím nerozehnali. Během dne interval byl pořád 10 minut, ale intenzita už byla větší, porodní asistentka mě chodila kontrolovat každé 2 hodiny. V noci ve tři hodiny už byly kontrakce tak silné a po šesti minutách, že mě asistentka vzala už na porodní, že mě dají na čekací pokoj, asi půl hodinky jsem si skákala na míči ve sprše a odpočívala a prodejchávala to bylo fakt žůžo.Ve 4 hodiny mě prohlédl pan doktor a konstatoval že jsem otevřená stěží na 2 prsty, a že porod se rozběhne až nejdřív odpoledne. :) Ale doktor míní a naše Karolínka mění. Asistentka si mě hlídala a kontrolovala a když viděla to trvdé bříško v půl sedmé, tak zavolala doktora, aby na mě kouknul.Doktor možná trochu rozespalej na mě kouknul, jak kdybych si snad vymýšlela, a asistentka mu říká, že 2 a půl hodiny se nezměnila frekvence, ale ozvy a intenzita jsou mnohem silnější než při poslední kontrole. Pan doktor mě začal vyšetřovat a s očima navrh hlavy říká: \" Rychle přípravu, paní je otevřená na 7 a půl.\" Myslím, že to pro něj samotného bylo překvapení .Klistýr jsem taky zvládla celkem dobře, naštěstí byl totiž záchod hned vedle lůžka, kde mi asistentka dávala klistýr.Pak mě odvedla na porodní box a pustila na míč do sprchy. To je něco tak skvělého, že bych dala tomu kdo to vymyslel Nobelovu cenu.Pak mě vzali na porodní lůžko bylo asi 8:15 a asistentka se mnou prodýchávala každou kontrakci a radila co a jak, abych si neublížila víc než je nutné.Ve třičtvrtě na devět už jsem měla malou správně natočenou v porodních cestách a na tři poslední kontrakce se dostala ven, ani nástřih, kterého jsem se bála, jsem necítila. Malá se narodila přesně v 09:00. V8ha 3,23 a délka 52 cm.Ten pocit úlevy a štěstí nemůžu vypodobnit, protože něco tak nádhernýho jako, když na mně poprvé položili ten zázrak, to se prostě musí zažít.Doktorka mě sešila a nastává trochu dramatu. Teď už se tomu směju, ale myslím, že jim do smíchu nebylo.Říkám sestře, že mě něco hrozně nepříjemně tlačí v břiše v děloze, i když už jsme placentu porodily, a ona, že to je normální, že to jsou zbytky krve a že stačí zatlačit na bříško a bude to venku, že mě to bude ještě možná jeden den trápit, a pak už to bude jen čištění.No ale tentokrát se trochu zmýlila. Máčkla mi na bříško a paní doktorku, která právě došila hráz, ohodilo cca půl litru krve.A nastal všeobecný shon. Doktorka sice s ledovým klidem podirigovala všechny, co maj dělat, máčkla nějakej knoflík, přiběhl primář a já byla na porodním lůžku jak kristus na kříži, protože hledali žíli, dával transfuzi, plazmu a já nevím co všechno. Krevní tlak jsem měla 80/30 a nad sebou jsem viděla jen tenký průzor. Moje bilance : 3 porodní asistentky, 3 sestry, doktorka a primář. Tolik lidí asi jen tak někdo u sebe neměl Málem jsem ztratila vědomí, mám na bříšku modřiny, jak mi tlačili krev z dělohy. Celková ztráta krve téměř litr krve.Myslím, že trochu pozapomněli na tu hluboko a nízko uloženou placentu a proto se to stalo. Podle zprávy co mi sestra na šestinedělí přeložila do srozumitelné řeči, mi děloha vysadila po porodu funkci, přidala se anemie.Když už bylo trochu líp ptali se mně na porodním sále (byla jsem tam po porodu 3 hodiny) jak se cítím, řekla sem, že bych si dala nanuka. Všichni si oddechli.Cestu na JIPku si moc nepamatuju, ale pamatuju si, že mě na postel přenášel velkej svalnatej zřízenec . Když už jsem byla na JIPce, tak mi napíchli do žíli mraženou plazmu a dělali si srandu, že mám ten nanuk co jsem si přála. Malou mi nosili jen na kojení.Nemůžu si stěžovat ani na sestry, všechny byly naprosto milionové.Doktoři mě pojmenovaly nedobrovolná dárkyně krve a evidentně byli rádi, že všechno dobře dopadlo.Ze začátku jsem musela dokrmovat, protože tělo nebylo schopné udělat pro malou dostatek mlíčka, ale po šestinedělí už papá jen ode mně.I když je to už 3 měsíce od porodu, stále mám problém s lehkým krvácením, ale máme to s mou gynekoložkou pod dohledem. Hlavně, že je Karolínka zdravá a prospívá viz. fotogalerie.Dávejte na sebe pozor a poňuchnějte miminka nebo pohlaďte bříška.

Lucinka 22.9.2010

takže můj porod probíhal asi takhle..ráno jsem šla do poradny..malá byla pořád KP tak jsme se domluvili s doktorkou,že příjdou v pátek do rizikovky a domluvíme se na císaři..potom jsem šla ještě malou přihlásit k dětské doktorce...byla u tchýně na obědě a jela domů..doma mi začla odtýkat plodovka(jenže postupně tak jsem si nebyla jistá jestli to je nebo není plodová voda)...a já čekala...vyžehlila si a když to začlo téct o něco víc zavolala nejdřív doktorce a pak tchýni,že musím zajet do porodnice,že mi asi teče voda...tam mě přijali..otestovali vložku..já se převlíkla ..řekla co potřebovali..odevzdala všechny dokumenty a oni mě poslali si lehnout..žádný bolesti jsem neměla jen jsem čekala..potom si pro mě přijeli,uspali,vytáhli dítě..a pak mě ji ukázali až jsem se trochu probrala...to je můj porodmalá se narodila přesně v 18:00 měla 3020g a 49cm:)

Pupečníková krev

Darovala jste některá pupečníkovou krev? Pokud ano, jak to probíhalo? Chtěla bych jí také darovat.

Petruša 21.9.

Ahoj holčiny tak jsem se rozhodla popsat můj porod.Termín porodu jsem měla 24.9.ten den 21.9.nic nenasvědšovalo že bych porodila ,od poslední kontroly jsem byla stále uzavřená a já si myslela že budu asi přenášet.Bylo asi 18hodin a j sijela koupit něco k jídlu.čekala jsem u okénka na hambáče a najednou jsem pocítila takovou tupou bolest v podbřišku ta po chvilce ustala a vyvalila se ze mě plodovka.šla jsem hned do auta a volala přítovi že mi praskla voda at jede domu,že jsem na cestě domů abychom vyjeli do porodky.doma jsem dala sprchu,převlékla a přítel plašil at dělám že musíme hned jet.no plašil víc než já.jelikož jsem se rozhodla rodit v jiném městě cca30minut od nás tak příta jel jak šílenej aby jsme to stihli a já se klepala jak ratlíček strachy z porodu.i když už jsem jeden zažila tak jsem se moc bála.dorazily jsme na příjem,kde ze mě dál tekla voda.převlíkla jsem se do košile rozloučila jssem se s přítelem,protože jsem ho tam nechtěla.sestra mě vzala na monitor na kterém se sice kontrakce už nějaké ukazovali,ale já neměla žádné bolesti,nic jsem necítila a smála se.monitor byl ok,pak přišlo vyšetření od mudr s tím že jsem stále uzavřená a at nepočítám s tím že do půlnoci porodím,že spíš tak až ráno.tak jsem zalehla do postele,že se mám pokusit usnout.jenže to nešlo,vedle byla jiná mamka,která měla těsně před porodem a poslouchat to mi nahánělo hrůzu.já jsem dál ležela a jen tak opravdu slabé pobolívání.mezitím přijeli další 2mamky jedna šla hned na sál a další jí následovala,takže se tam za mě narodili 2mimča současně.no a jak tam rodila začala jsem mít už docela nepěkné bolesti a když jsem je měřila byli tak po 3minutách.při tom fofru tam jsem si řekla že vyčkám až se to uklidní a pak to nahlásím sestře.to bylo něco po 21hod.přišla ke mě mudr na prohlídku a byla jsem tak na 5cm otevřená a že už to pujde rychle.dostala jsem klistýr a na záchodě a ve sprše jsem strávila asi tak přes půl hodiny.už ani nevím kolikbylo čas jsem už přestala hlídat.ve sprše mě začali šílený bolesti,že jsem lezla po zdi.vyšla jsem a hned šla do postele a po chvilce jsem začala mít pocit na tlačení.zavolal jsem na sestru,ta mě prohlídla a že už to bude rychle.jenže porodní sálo obsazené,tak jednu maminku rychle přeevezli ze sálu už na pokoj.mezitím já už potřebovala tlačit.tak přišel zřízenec aby mě odved na orodní sál,ale já se nemohla ani pohnout,chtěl mě vzít do náruče,ale prostě to nešlo,tak mudr řekl at mě nechaj na posteli že prodím tam.sedl si ke mě dal mi nohy od sebe a at si je chytím a tlačím,za mnou byla mudra a ta mi jemně tlačila bříško aby malá vylezla.no dala jsem do toho sílu,několikrát jsem zatlačila cca3minuty,a ani jednou jsem nezakřičela bolestí,protože by mi to ubralo sílu.no a po chvilce toho tlačení vylezla malá na svět 23:25hod,3250kg,50cm.hned plakala,položili jí na mě,byla tak pěknoučká a maličká.poté jí šli umýt,já porodila placentu,a zřízenec mě přenes na sál aby mě zašili.nestačili mě ani nastřihnout ale malá mě trochu potrhala.zašití se dalo vydržet mudra mě držela za ruku.no pak mi přinesli malou aona se hned přisála a papkala.al epotom mi bylo řečeno že oddělení je úplně plný a že já půjdu přes noc ležet na gyndu a malá k sestřičkám.byla jsem moc smutná ani jsem v noci nespala.ráno mi bylo řečeno že se asi místo ani neuvolní že v noci nás tam rodilo 7maminek a není místo.já jsem celé dopoledne brečela,že tam v nemocnici budu bez malé.když přijel příta a šli jsme za malou tak mi sestra řekla at jsi jdu dolů zbalit věci že zachvilku mě dají k nim.měla jsem strašnou radost že budu s malou.když mi jí pak přinesli byl to malí uzlíček štěstíčka.je to naše láska.petruška je moc hodnoučká pořád spinká a papá-je prostě zlatá.probouzí se mi tak půjdeme do vaničky a papkat.tak hezký den a hezké porody

Barborka 12.9.

Ahojky maminky, také já se pochlubím, jak se malé opravdu nechtělo ven:) Ačkoliv jsem byla od 23.týdne na nemocenské s podezřením na předčasný porod, nakonec jsme porodili 2 dny před termínem. Už jsem se fakt modlila aby malá šla ven, měla jsem rýmu, kašel, do toho ty noční několikanásobné čůrací výjezdy na záchod, no hrůza. V sobotu ve tři odpoledne jsem ležela na posteli a povídala si s manželem a najednou něco jako \"lup\" a praskla mi plodová voda. Tak jsem letěla na záchod, do sprchy, oholit, umýt a chystali jsme se do porodnice. Kontrakce jsem měla cca každých 10 minut. V nemocnici mě vyšetřili, natočili na monitor kde se jim něco nelíbilo tak mě nechali trochu déle a pak poslali na čekatelský pokoj. Kontrakce po 7 minutách trvali asi do osmi do večera, nebyly tak bolestivé ale příjemné také ne. V osm mě natočili další monitor a doktor se rozhodl že to trochu uspíší a udělal Hamiltona. Jsem myslela že ho zastřelím, já kontrakci na té jejich koze a on ve mě šťoural a šťoural..ale hodně to tím uspíšil, do deseti do večera jsem byla otevřená na 4 cm, kontrakce po 4 minutách a šlo se na klystýr (naprostá pohoda, jen trochu smradlavá:) a na přípravu na sál. Zavolala jsem manželovi (čekal před porodnicí v autě, na čekatelském pokoji ho v 9 vyhodili) a jeli jsme na sál. Byla půlnoc. Na sále kontrakce asi po 3 minutách, ale nelíbilo se jim že jsou sice časté, ale hodně krátké. Tak mě napíchli žílu aby se to rozběhlo a já už skučela jak blázen, otevřená na 6 cm. Kolem druhé hodiny ráno mě PA přesvědčovala že do půl hodiny porodím. Prdlajs. Kontrakce po 2 minutách, ale furt málo otevřená. Tak mi dali epidurál. Do 5 minut jsem byla otevřená celá a báječně se mi ulevilo, cítila jsem jen tlak na konečník.. asi v 5 ráno přestal epidurál účinkovat a kontrakce pořád moc krátké. Tak zjistili že mě špatně napíchly tu žílu, přepíchli mi to do zápěstí a už to šlo rychle, kontrakce pravidelné a dlouhé. Tak maminko a můžete tlačit. Noooo tlačila jsem jak blázen, a pořád se nic nedělo. Bolelo to příšerně, hlavně ta bezmoc že se pořád nic neposouvá, já šílela:( Doktorka mě otvírala zepředu, PA mě tlačila vší silou na břicho a já držela světový rekord v délce tlačení. Po asi 20 tlačeních vykoukly vlásky na hlavičcce, která se ale v půlce zasekla a nešla vůbec ven. No já málem brečela že asi neporodím:( Pak už nebylo moc času, tak při další kontrakci nástřih jak blázen (7 cm minimálně), kleště a malou pomohla tahat i takhle. Pak teda úleva, po 2 tlačeních hlavička venku a tělíčko šlo hned za ní po dalším tlačení, skoro ji nestihla doktorka chytit:) Bylo 7 hodin ráno. Manžel přestřihl šňůru, mě ji ukázali a utíkali zabalit. Váha 3690 a 52 cm. Do 5 minut byla u mě, zabalená, krásná a po celou dobu šití mě ji nechali ležet na prsou...nádherný pocit, holky, ale řeknu vám narovinu...miluju děti a vždy jsem chtěla aspoň 3...ale po tomhle zážitku si neumím představit absolvovat to znovu:( Máme týden od porodu a názor zatím zůstává, ačkoliv Barborku miluju nadevšechno na světě.

Patrik a Matěj 20.8.2010

Ahoj všem, u mě to bude rychlý ve čtvrtek 19.8. mi odešla hlenová zátka a v pátek v 7.30hod.mi praskla voda. Manžel mě odvezl do nemocnice, kde mě píchli na monitor,vše bylo v pořádku.. V půl desáté mi začaly kontrakce,dr.rozhodl o převezení do Mladé Boleslavi(kvůli novorozenecké JIPce),tak mě naložil do auta,manžel jel za námi a už jsme upalovali směr MB v půl dvanácté mě přijali,udělali všemožná vyšetření, bylo rozhodnuto o sekci no a ve 13.28 vykoukl na svět Patrik s váhou 2160g a 46cm a ve 13.30 ho následoval Matýsek s váhou 1660g a 41cm. Rodila jsem ve 33+2tt,tak jen chci uklidnit maminky, které porodí předčesně, že tohle už je dobré. Kliky jsem viděla hned po porodu asi půl minuty, pak o něco déle druhý den za tři dny jsem se stěhovala na nedonošenecké oddělení,kde jsme strávili dohromady 4týdny. Vše naštěstí probíhalo v pořádku,teď jsme doma a šťastní

Sarah,17.8.2010

Ahoj tehulky..tak zitra je to už mesic co jsem privedla na svet svoji holčičku,tak jsem se rozhodla,že Vam popiši porod,ikdyž v planu jsm to nemela.Ale budiž:-)Bylo 16 srpna a ja jela do porodnice na monitor a domluvit se co bude s nama dal,protože jsem prave začinala 41týden a tudiž jsem prenašela.V nemocnici me natočili a pak me prijal hoodne mladý doktor,který me vyšetril i se svou kolegyní.))Poprve za cele tehotenstvi me to vyšetreni bolelo a bylo to neprijemne.Myslela,jsem si že mi udelali treba Hamiltona,ale oni se oničem nezminili tak jsem to neřešila.Každopadne mi oznamili,že na porod to nevypada a pokud se nic nestane tak ve středu nastup na vyvoláni.Toho já se šilene bala..No,domu jsem odešla v dost blbe nalade a premlouvala malou at jde ven sama.Na večer jsem si uvedomila,že me stale od toho vyšetreni boli bricho,ale nebylo to nic extra tak jsem to nechala být.Dokonce jsme si s pritelem ješte užili trochu sexu a šla jsem spat.Rano v 5hodin me vzbudila bolest bricha celkem silna a jak se pozdeji ukazalo tak i celkem pravidelne se vracela.V osm jsem si dala vanu,ale nepomohlo to.Bolesti byli po 5 minutach ale dali se vydržet.Nicmene jsem usoudila že se asi bliži porod a zavolala jsem priteli do prace,že teda pojedem nejspiš rodit.Delal si ze me ješte srandu že jsme tim seem tomu pomohli...Ja to nejak nebrala na vedomí.Heh.No do porodky jsme dojeli kolem pul 10,tak me vyšetrili,ale zjistili že jsem otevřena jen na prst a že to nic neni.Ale domu že me posilat uz nebudou když jsem stejne mela prijit druhý den na vyvolaní.Tak si me tam nechali.V 11 hodin me prišla znovu vyšetrit doktorka s tim ze tomu pomuzeme.Zakazali mi jist.Jen pit jsem mohla.Tak mi zavedla tabletku.Bolesti porad byli ale šlo to v pohode.Ve 13 hodin znovu vyšetreni a zjistila že to jde pomalu,tak mi dala druhou tabletku.Pote se mi bolesti už teda dost rozjeli a ja šla na pripravnu kde mi dali yel a pak jsem travila hodinu ve sprše v horke vode.Po druhe hodine už byli bolesti co tři minuty a hodne silne tak jsem zavolala priteli at dojede,že to uz brzo bude.Byl u me za 15min. a našel me porad ve sprše.Ta jedina mi celkem pomahala.Ani hnout jsem se nechtela,ale musela jsem když ve tři pro me prišla sestra at jdu na monitor ješte primo na sale.Tam zjistili,že se stal otviram pomalu,ale bolesti jsem uz mela šílene.Tak mi napichli kapačku a to už jsem myslela,že z tama uteču.Bolesti jako pr..e.Nedalo se to vydržet.Aspon že pritel me porad držel a utešoval,ikdyž to teda moc nepomohlo v tu chvili.Porad kolem me litali nejake sestry a pak u me stala porad PA a u každe kontrakce do me sahla a pomahala to roztahovat.No ja myslela že po ni neco hodim,mit neco po ruce.Bylo asi kolem 4 když se mi udelalo blbe a ja už jen stihla řict priteli \"bacha\",a pozvracela jim tam celou podlahu.Jsem myslela že tam snad umřu.Pote mi PA pichla ješte nejake dve injekce do zadku,prý na urychleni a proti bolesti.No myslim,že proti te bolesti to moc nefungovalo.Pak už jsem mela pocity na tlačeni.sebehlo se par sester a PA a šlo se na vec.Mohla jsem konečne tlačit.Ale vubec to nešlo,necitila jsem že by mala sestupovala a ja uz nemohla.POrad jsem tlačila a kricela že to nejde..Pak jsem ucitila jak me nastrihavaji.Nakonec to povolilo a ja ucitila ohromnou ulevu když mala vykoukla na svet.Přítel se rozbrečel a já taky.Pak me museli ješte zašit nastriženou hraz a jak jsem pozdeji zjistila tak i ze vnitř me mala potrhala.Opichali me dvema injekcema ale i tak jsem citila každý steh.Pak mi konečne dali malou na prsa a ja byla štastna.Važila 3800g a 53 cm.Ted ma 4 týdny a je z ni krasna princezna.Ale ješte porad mam čerstve vzpominky na to jak mi dala zabrat,hlavne když jdu na wc.Ale stalo to za to a rany se zahoji.Tak preji všem tehulkam pohodove porody a uživejte si to.je to krasne a nezapomenutelne.Jen tak mimochodem..cele tehu jsem mela rizikove a od 20tt mi hrozili predčasným porodem,a nakonec jsem prenašela.Takže ne vždy má doktor pravdu.omlouvam se za roman a tady je muj poklad....http://blog.babyonline.cz/27699/fotogalerie/album/11846/

Vanesska 27.07.

Přijde mi,že jsem rodila před týdnem a přitom už je to sedum týdnů! :-) Pamatuju si to jako by to bylo včera. Měla jsem jeden termín a to 27.07. Na kontrole jsem byla 26.07 a bylo mi řečeno,že budu určitě přenášet,že se nic neděje. Byla jsem z toho hodně smutná,protože 27.07 se narodil můj bráška a moc jsem si přála,aby to vyšlo na jeho narozky. Celý den jsem byla doma a neměla na nic náladu. Trošičku jsem krvácela už dva dny,ale potom co mi řekli na kontrole jsem si říkala,že to nic nenamená a porod se neblíží. Večer mě ale začalo bolet bříško jako bych měla dostat menzes.  Furt jsem si říkala,že to porod nebude,protože to byli slabé bolesti. Šla jsem si lehnout( mohlo být kolem desáté) a chtěla jsem to zaspat. To se mi ale nepodařilo,protože mě začalo být blbě od žaludku. Lítala jsem na záchod a myslela jsem si,že ty bolesti mám z toho,že mi asi nesedla pizza co jsme měli k večeři.  Celou noc jsem zvacela a měla průjem. Bolesti byli stejné ale častější. Začala jsem si je měřit a zjistila jsem,že je mám přesně po pěti min. to už jsem začala mít podezření,že se asi něco děje. Přítel šel spát kolem třetí hodiny a já pořád lítala na záchod. Kolem pátý jsem zkusila sprchu a bolesti trošku zesílily. Kolem půl šesté jsem budila přítele,že dobalíme tašku a pofrčíme do porodnice. Moc se mu nechtělo,prej sem málo vzdychala na to abych měla bolesti. :-))) No překecala jsem ho a jeli jsme. Celou cestu jsem slyšela,že nás z nemocnice pošlou dom. Po vyšetření v nemocnici zjistili,že jsem otevřená na tři prsty a že budu rodit. Přála bych vám vidět oči mého přítele. Málem mu vypadly. :-D Bolesti jsem měla stejný ale už po třech min. Dalo se to v pohodě vydržet. Vůbec jsem je nemusela vydýchávat. Skákala jsem na baloně a v devět hodit,mi oznámili,že jsem otevřená. Díky slabším kontrakcím se malá dostávala pomalu dolů,takže po desátý hod. mě dali na kapačky,kontrakce zesílily,ale už jsem musela tlačit,takže bolesti jsem nevnímala. Třikrát jsem zatlačila a naše princezna byla v 10:20 na světě. Nikdy v životě nezapomenu na ten její první kukuč co mi věnovala hned jak mi ji dali k prsu. Bylo to to nejkrásnější co jsem v životě zažila! A pro mého brášku to byl nádherný dáreček k narozeninám. :-)

Tadeášek 20.6. -konečně jdu napsat

Tak konečně jsem se dokopala že půjdu popsat ten svůj porod.Takže se teď vrátíme v čase až k červnu V pátek 18.6. jsme jeli odpoledne jen něco koupit do drogerie kolem třetí,čtvrté hodiny,vystoupila jsem z auta a cítila nějak podezřelé vlhko,nechala jsem to být,říkala jsem si kdyby to byla fakt plodovka tak jsem úplně mokrá,tohle skoro nic nebylo.Doma jsem se jen převlíkla do suchých kalhotek a nic neřešila.Během celého dne jsem ještě párkrát vlhko pocítila a tak jsem tušila že to asi ta plodovka bude ale po kousíčkách.Večer jsem si šla lehnout s tím že jsem upozornila přítele že ho stejně nejspíš v noci budu budit...Usnula jsem s nervozitou kolem půlnoci,ale před druhou už jsem byla zase vzhůru- probudilo mě to mokro pode mnou.Pořádný koláč na posteli,vstala jsem a teklo to ze mě proudem,dala jsem si vložku a letěla na záchod,na záchodě jsem jí vyměnila za další protože ta první už byla za tu chviličku nacucaná.Letěla jsem zpátky,dobalila poslední potřeby do tašky do porodnice,vzala další novou vložku a celá rozechvělá celkem pracně vzbudila přítele.Myslim že si stále dost neuvědomoval,že už budu opravdu rodit..a nedivím se mu po tom co mě za těhotenství vezl do nemocnice asi třikrát nebo čtyřikrát s věčným tvrdnutím bříška Možná to bral prostě jako moje další plašení...Ale plašení to nebylo,kolem třetí,čtvrté jsme přijeli do porodky,z vložky zjistili tou jejich \"kouzelnou vodičkou\" že se opravdu \"překvapivě\" jedná o plodovou vodu, natočili KTG,ale kontrakce žádné (narozdíl od toho jak mi tam kontrakce lítaly pokaždé předtím co jsem v nemocnici byla,najednou nic).Přítel tam se mnou byl skoro do pěti,pak ho ale poslali domu s tím že se zatím nic dít nebude,otevřená jsem byla tak maximálně na prst.Dali mě na čekací pokoj,kde už čekala taky jedna paní a další čekanka přišla těsně po mě,ta ale musela ležet na porodním boxu protože u nás v tom pokoji byly jen dvě postele což mi přijde jako hrubý nedostatek. Samozřejmě jsem nervozitou nemohla usnout a pečlivě jsem pozorovala každou jen sebemenší bolest.Po celé probdělé noci jsem ale ráno kolem deváté stejně nakonec usnula a ono stejně pořád nic nepřicházelo.Všechny tři co jsme tam byly jsme měly prasklou vodu a s žádnou se nic nedělo,tak jsme z toho už pak měly srandu a předháněly se která porodí jako první.Během celé soboty nás v různých intervalech natáčeli,a začli nám podávat do kapačky antibiotika aby miminka nedostala infekci když už byli tak dlouho bez vody.Paní co tam čekala první nakonec taky jako první konečně během soboty porodila holčičku Aničku.Nám dvěma zbývajícím se zalily oči když jsme maličkou uslyšely poprvé křičet.Během dne jsme potom pořád usínaly,povídali,chodili pořád na natáčení...kontrakce furt nikde nebo jen slabé...Sestřičky si dělaly srandičky jestli porodíme až druhý den při jejich směně nebo jestli to stihnem přes noc u jiných sester než ony přijdou.Přes noc se ale pořád nic nedělo,až pak k ránu mě jen bolelo bříško jako při menstruaci a když jsem šla na wc, na vložce už bylo i trochu růžovo a tak jsem se začla radovat,že snad konečně něco přichází,při natáčení jsem se pochlubila sestřičce a ta se taky radovala.Doktorka mě vyšetřila a opravdu už jsem byla o malinko víc otevřená...ale opravdu jen o trošinku...V sedm ráno nám oběma čekankám udělali klistýr,moc dlouho jsem to v sobě teda neudržela,jestli dvě minuty??? Teda řeknu vám takovej průjem jsem ještě nezažila Pak už jsem mohla zavolat příteli, aby přijel.V 8:00 mi píchli do kapačky Oxytocin, aby se to rozjelo a přítel tam byl jako na koni.Kolem deváté jsem začla pociťovat konečně kontrakce zhruba po deseti minutách,přišlo mi hrozně vtipný to prodýchávat,ale musela jsem uznat že tohle už se dá nazývat kontrakcemi a ne to že když mi dřív jen tvrdlo bříško a doktorka mi říkala že jsou to předčasné kontrakce...Přítel se mnou chodil do sprchy,povídali jsme si a smáli se...asi něco po desáté se kontrakce pomalinku začínaly zkracovat- na 8 minut,pak na 5 minut, to jsem se ještě smála, asi tak kolem 12- 13 hod. se zkrátily na 3 minuty a to jsem se také ještě usmívala, v tu dobu jsem byla otevřená asi tak jen na 3 cm...už mě strašily že když se nestihnu pořádně otevřít tak pujdu císařem.Při těch kontrakcích kolem 8,5,3 minut jsem pociťovala šílený návaly štěstí,bolelo to,ale krásně..tohle si neumim vysvětlit ale to se mi ta bolest líbila.Po 13:00 už ale začlo peklo kontrakce se zkrátily na 2 minuty,přidalo se bolení jako při MS do toho bolení jako když bych měla dostat průjem a velice rychle se intervaly bolestí zkracovaly na minutu, napůl minuty...to už se mi nelíbilo a už jsem se opravdu neusmívala.Mezi kontrakcemi se mi zavíraly oči, přítel mi musel dát po každym prodýchání napít a sestřičky mě nutily se čas od času jít projít,vstala jsem a myslela že mi odpadne celá spodní polovina těla.Vždycky jsem se při kontrakci pověsila na přítele a dýchala a dýchala a jemu to vůbec nevadilo,protože jsem zněla spíš jak z nějakýho divokýho porno filmu Měla jsem hlavně příšerný křížový bolesti,nebejt jich tak by to nebylo až tak moc otřesný.Od dvou hodin už jsem měla strašný pocity na tlačení,ten malej se šinul dolu a já pořád nebyla dost otevřená,tak nějak před třetí jsem ale najednou byla na 9 cm,doktor chtěl sice těch předesaných deset ale když už jsem opravdu křičela že se tlačí dolu,že už to nejde udržet,tak řekli ať teda tlačim, že snad při devíti centimetrech se nepotrham.No a asi na třetí nebo čtvrté zatlačení,když mě nastřihli byl malý v 15:15 hodin venku.A musím zopakovat jako většina kterým jsem to pořád předtím nevěřila- to nastřihnutí OPRAVDU ANI TROCHU NEBOLÍ To je vám po tý ostatní bolesti úplně fuk...A abych řekla pravdu...představovala jsem si že maličkého vytlačím a rozbrečím se hned štěstím,realita byla jiná.Za tu bolest co mi způsobil mi byl těsně po tom porodu úplně ukradenej,ukázali mi ho,já naprosto nevěděla co mám říct,sehrála jsem úsměv a řekla: ,,Ahoj\" a to bylo vše,odnesli ho,nepřiložili,protože nezačal hned plakat tak mu museli jít rychle pročistit krk.Doktor mě mezitím zašíval a ty poslední stehy už docela bolely a já měla chuť toho doktora kopnout do hlavyPak mi dali na břicho takový težký pytlík nebo co to bylo,prý aby se začla stahovat děloha.Musela jsem ležet na zádech aby nespadl a to se mi teda taky silně nelíbilo.Byla jsem naštvaná a unavená,nakonec jsem začla přemýšlet kde je ten muj novopečenej taťka se svym synkem,už nevim jak to bylo,ale mám za to že nejdřív přišel přítel sám,dal mi pusu a začal vyprávět jak je Tadeášek úžasnej...opakoval to asi 50x a zářily mu oči štěstim dřív než kdy jindy,bylo to nakažlivý,tak i mě konečně opustil ten vztek co jsem na malého měla a když ho přivezli a dali ho ke mě,tak už jsem byla taky moc šťastná.Jen jsem se vztekala že nemůžu na bok,že musím být na těch zádech,takže jsem se k malému nemohla pořádně otočit,bála jsem se když ho držím tak pitomě,aby nespadl...Sestřička přišla zkusit s námi kojení,malý se ale nechtěl přisát,z toho jsem byla taky celkem zoufalá ale sestra mě uklidnila,že to nevadí že to zkusíme později,že je teď prostě vyčerpaný.Aspoň při tý zkoušce kojení jsem mohla chvíli na ten bok.Sestra nás celou rodinku spolu vyfotila a pak odešla abysme měli soukromí.Přítel mohl na maličkém oči nechat,řekla jsem ať ho dá zpět do té postýlky,protože já jsem byla strašně unavená a bála jsem se abych neusnula a nepustila ho.Jakmile ho ode mě vzal,opravdu jsem usínala,sice jsem se vždycky na chvíli vzbudila,občas jsem chytla maličkého za ručičku,ale jinak se jím v tu dobu kochal hlavně přítel.Pak ho poslali domů,malého odvezli k sobě a mě odvezli na pokoj,abych se vyspala.Malého mi přivezli prvně pak zas až někdy v 11 večer na kojení,to už jsem se ho nemohla dočkat a od té doby ho už miluju tolik co matka děťátko milovat má Při porodu měřil 50 cm a vážil 3150g...Teď už mi tu spinká v náručí skoro tříměsíční přes 5 kilo vážící chlapák a ze snů určitě zdraví všechny ostatní BOLátka

Anežka, 5.8.2010 ve 23:16

Tak teď už můžu napsat i já :) V pondělí 2.8. (40+5tt) v poradně byl nález stále stejný, totálně zavřená, rodit se zatím nebude. Ve středu odpoledne, cca 14hodin, mě začalo bolet břicho. Takové normální menstruační bolesti, které se daly přebít jinou činností, ale už jsem je vnímala. Přemýšlela jsem, jestli to jsou poslíčci nebo ne. Interval jsem zatím nesledovala, dala si párkrát teplou vodu, ale moc to nepomohlo. Byly tam pořád. Později odpoledne se bolest začala stupňovat, ale říkala jsem si, to ještě nemůže být ono. Každý říkal, až to přijde, tak to poznáš. S manželem jsme večer pěkně tapetovali a to už jsem od té bolesti nedokázala moc odpoutat pozornost, ale zatím jsem to neřešila. Večer teplá vana, nic moc to nepomohlo. Manžel usnul jako špalek a já, jak jsem si lehla, tak se to nedalo vůbec snést. Musela jsem chosit nebo sedět.Uvařila jsem si čaj, dala si za tu noc další teplou vanu a klimbala jsem v houpacím křesle. Jenže mě ta bolest neustále budila a já počítala minuty, kdy už bude ráno. Asi ve 23hodin jsem si k sobě dala hodiny a při každém probuzení jsem koukala, jak pomalu to utíká. K mému úžasu jsem se budila přesně co pět minut. Takhle to trvalo asi do 4 a pak se to trochu uklidnilo a já asi do 6 mohla spát. Pak jsme normálně vstali, manžel jel do práce, já do poradny a bolesti se zase objelvily, jako v noci. Jenže po monitoru mi Dr. řekla, že se stále nic neděje (do háje, tak co je teda to co cítím už od odpoledne???) ale už jsem otevřená na 2cm. Pokud se to samo nerozjede, tak v sobotu nástup do nemocnice. Holky, tak to jsem obrečela. Jela jsem domů. Cestou se stavila v řeznictví manželovi pro maso, nakoupit a normálně 20ti minutovou cestu domu jsem šla asi hodinu a co pět minut jsem se musela zastavit a rozdýchat to. No nic, pořád jsem si říkala, že to ještě nemůže být ono a čekala jsem, co horšího ještě přijde. Abych od toho odpoutala pozornost, tak jsem vyvářela, žehlila, pak už jsem nemohla ani sedět, tak jsem skusila míč. To musel být pohled, jak hopsám na míči za stolem a u toho žehlím :) Bolesti se ale stále stupňovaly, už to bylo k nevydržení a ani jsem nezvládla dovařit nebo uklidit žehlení a ve 3 jsem se rozplácla do houpacího křesla. Bolesti už jsem musela dost silně rozdýchávat, ani teplá voda mi už nepomáhala. Manžel přijel v půl 7 z práce a první co se mě ptal, jestli už jedeme. Říkám mu, klid, to ještě nemůže být ono. Vyprávěl mi jak bylo v práci, o zácpě na silnici a já jsem mezitím opět začala sledovat intervaly. No už to bylo 2-3 minuty. Dala jsem si koupel, manžel dotapetoval a neustále se mě ptal, jestli už jedeme. Jenže já jsem si pořád říkala, že to ještě není tak hrozný a že to nemůže bnýt ono. V půl 9 jsem už byla trochu nervózní, tak jsme volali do porodnice, jestli máme jet nebo ne, že nevím, jestli to je ono Sestřička hned, že jestli nechceme rosit doma, tak máme okamžitě přijet. Dojeli jsme tam v 8:45, na příjmu mě vyšetřili a to už jsem byla otevřená na 5cm, takže prý rovnolu na sál. Vyřídili jsme papíry, pár minut poté, co jsem si lehla mi praskla voda a přišlo mi to všechno strašně rychlý. Manžel si tam vzal knížku a celou dobu si četl, jen když jsem chtěla podat vodu, tak ji zavřel Pak PA odešla na vedlejší box, kde rodili dvojčátka a že pak se vrhnou na mě. Pořád mi přišlo, že to ještě nemůže být ono a když přišla i paní doktorka, a začaly si tam chystat lavor a dlaší věci, tak jsem si říkala, že asi ano. Vůbec jsem neměla nutkání na talčení a když to po mě chtěly, tak jsem třikrát zatlačila a malá byla venku. Za celou dobu, co jsem chodila do porodnice do poradny, tak nám nikdo neodhadoval váhu, a tak byli všichni překvapení, když vykoukla slečna o 3,95kg a 52m. Jsem ráda, že jsem si to nejhorší odbyla doma a do porodnice jela už jenom na závěr. A teď už musím končit, malá si mě žádá, resp. mého prsu

Kristýnka 15.8.2010,14.27

Můj porod.Nastoupila jsem k vyvolání ve středu 11.8. zavedli mě večer tabletu a čekli jsme,ráno další tabletu a zase se čekalo,začalo mě pobolívat v podbříšku a tak jsem šla do sprchy a tam mě to přešlo.Další den to bylo to stejný a zase nic.V neděli ráno zase tablety a konečně se to rozjelo v 7.00,kontrakce po 3min a pak po dvou,bolelo to fakt dost a pomáhla mi hodně vana.Ve 13.30 mě mudra praskla vodu ale byla jsem pořád otevřená jenom na 2 tak že nic moc.Pak jsem si nechala píchnout epidurál,bylo to o něco málo lepší,ale kontrakce jsem cítila pořád stejně bolestivě.Natáčeli mě malou a měla blbý ozvy,tak nakonec po tom boji mě udělali císaře a já jsem byla šťasná.Malá byla na světě 14.27 měla 52cm a vážila 3600g,ještě neměla přestřihlou pupeční šňůru a už křičela,láska moje.Jinak jsem obě v pořádku a užíváme si spolu.Je to naše láska.Přeju všem,lepší porody než byl ten můj.Ale kvůli těm prckům vydržíme všechno.Mějte se fajn.

Karoílnka 20.8.2010 ve 12:09

Tak i já mám konečně možnost,popsat náš porod,když jsme se konečně dočkali Šla jsem na kontrolu a na ozvyčky do poradny do porodnice.Na monitoru mi ale beruška nereagovala na stahy dělohy a na pohyb,pokoušeli se jí vzbudit,třásli mi bříškem,musela jsem stát,chodit,ale nic.Tak mi doktorka oznámila,že si mě am raději nechají.Ale byla velice milá,příjemná,ochotná a prostě zlato!!!Abych byla v klidu,vzala mě na Doplera,kde bylo vše v pořádku a ukázala mi i jak malé bije srdíčko to jsem opravdu ocenila,alespoň trochu mě to uklidnilo.Pak mi jí i pro srandu zvážila,podle jejího odhadu váha 4400g .NA příjmu mi velice šetrně udělala Hamiltona,předem mi vysvětlila,co se bude dít a proč to dělá Pak mě opět napojili na monitor,ale na křivka už byla hodně špatná,mezery mluvili za vše.To bylo v 11:30 doktorka mi oznámila,že nevidí důvod mi těhotenství dál protahovat a že mi udělají cíaře,ale ať jsem v klidu,že malinká je v pořádku a že se mi určitě narodí s batúžkem jako předškolačka s takovou váhou Pak to bylo rychlé,napíchnout žílu,vykřížit krev,rozbor jestli to v laborce stihnou aby mi píchli jen epidurál,oholit,zacévkovat...Prosila jsem sestřičku o mobila,abych zavolala Honzovy,že rodím,ale přesvědčila mě,ať počkám až se malá narodí že bude koukat až mu řeknu,že už jsme 2 (stálo za to si počkat a nevolat mu )Ve 12:05 už jsem byla na sále,výsledky samozejmně nestihli,takže rychle uspat a ve 12:09 byla Karolínka na světě První o co jsem se starala,jestli je v pořádku a jestli žije.Narodila se s porodní váhou 5010g a s 53 cm Ještě že doktorka byla natolik solidní a jednala,jak jednala,toho našeho macíčka bych asi jen tak neporodila Doktorka nám malou zachránila,měla dvakrát omotanou šňůru kolem krku,ale skore 9,10,10 Bojovnice naše!!!Teď se koukám,jak ten náš uzlíček spinká s tatíkem,má jí položenou na holé hrudi a spinkají...Je to to největš štěstí na celičkém světě,kdybych mohla,dýchala bych za ní.Všechno to trápení nám za to stálo a já děkuju bohu,že mě něco osvítilo a nečekala jsem do poradny na pondělí,jak jsem byla objednaná,ale že jsem šla už v pátek...Jinak to raději ani nedomýšlím...Tak a je to Teď už šestinedělí a holky co to máte před sebou,nebojte se,na bolest honem rychle zapomenete a pak už bude jen to krásné Moře,oceán štěstí a nekončný lásky

Jiříček - 15.8.2010 v 1:06

Ahojky holky, tak i já Vám popíšu, jak probíhalo narození našeho úžasného chlapečka Jiříčka a nebyla bych to já, kdyby jsem si zase neužila své. Tak začneme kontrolou v pátek 13.8., ten den jsme měli plánované vyvolání. Po příchodu do ambulance se mě ujala mladá paní doktorka, která koukla do papírů a řekla, že mě ještě vyšetří. Hned mi řekla, že nález je vysoce pokročilý - otevřená na 3 cm, hlavička tlačí tak, že mi prej praskne brzo voda, CS 10... a že musím rodit už každý den, jinak by to prej bylo nenormální. Už jsem byla celkem naštvaná za celé ty problémy v posledních týdnech tak jsem řekla, že nenormální je, že mi říkaj jak budu rodit už od začátku 36tt a že teď jsem skoro 42tt a furt nic. Tak mi doktorka udělala hamiltona cca 5 min byl to mazec a řekla, že o víkendu to přijde. No tak jsem se zasmála a belhala se domů. Manžel byl vyděšenej se mnou a oba jsme se báli, aby se něco už nezanedbalo a večer jsme šli na procházku a já cca 20 min poklusem vedle manžela běhala :-D V sobotu ve 4 ráno mě začalo tvrdnout břicho a trochu to bolelo, bolesti trvaly do 14 a tak jsem řekla, že to není normální, že dojedeme do porodnice. Tak mě připojili na monitor a najednou ani prd - tvrdnutí nikde, připadala jsem si jako blbka, která si z nich dělá srandu. Paní doktorka mě vyšetřila, řekla , že nález je stejný jako v pátek a dala mi prášek s tím ať se vyspím a odpočinu. Vrrrrr - no byla jsem naštvaná až sem brečela. Po prášku jsem menželovi usnula skoro za chůze k našemu bytu. Spala jsem si až do 22:32 co mi začaly kontrakce, ale žádný med holky , sice první interval byl 16 min, za to kontakce trvala min. 1:30 což byl nářez. Intervaly se zkracovaly ukrutně rychle, manžel napustil vanu a když sem vylezla bylo 23:30 a stahy po 2 min. okamžitě jsme vyrazili jako blázni a já nestíhala dýchat,protože interval 2 min a kontrakce přes minutu bylo k nevydržení. Doktorka mě vyšetřila a řekla, že jsem otevřená na 7 cm a že jdeme na sál po natočení krátkého monitoru. Manžel tomu málem ani neveřil, že jsme se toho dne dožili po 42 týdnech Než jsem přešla chodbu cca 30m a vzala si pyžamo, už mě vyšetřovala porodní asistentka a řekla, že jsem už plně otevřená a jdeme pustit vodu a manžel najednou pronesl - já ji pustím a tak jsem na něj koukla co to mele a už mazal k umyvadlu, tak jsem se místo dýchání jako pejsek začala smát i s por. asistentkou. Manžel to pak pochopil vrátil se a řekl - já sem ale debil hihihi a začal závěr. Jo a na sál jsme přišli v 00:44 ( dle záznamu kamery ). Asistentka pustila tu správnou vodu - naštěstí byla úplně čirá a bylo jí neskutečně hodně. Hned jsem musela tlačit. Tlačila jsem jako o život, manžel se klepal jako ratlík v průvanu no a po chvíli jsem viděla mimíska jak mu stříhají sňůru a dali mi ho na bříško, byl to nádherný pocit a malej byl tak nádhernej. Jak jsem přenášela moc jsem se bála, že bude Jiřík velkej a když jsem ho uviděla tak jsem si řekla, jak malinkatej je, načež mě zchladila setřiška větou : jakýho krásnýho macíčka máte. Při vážení se ukázelo 4040g a pak 52cm.Všechno proběhlo nádherně. Paní doktorka mě zkontrolovala a řekla, že nemám ani nástřih a ani natržení takže se šít nebude a obdivně mě chválila, jak jsme to zvládli i vzhledem k velikosti Jiříčka.Malej se na sále přisál a cucal skoro půl hodiny. Po dvou hodinách na sále nám lásku odnesli a mě dovezli večeři - džus, rohlíky, chlebík, šunku, sýry atd. no luxus. Tak jsem se najedla zasmála s porodní asistentkou a byla jsem naprosto v pohodě. Celej porod od začátku kontrakcí trval 2,5 hodiny, i když byl krátkej tak o to intenzivnější. A i když to člověka někdy bolí - jako když jsem při tlačení pronesla já už nemůžu a hlavou mi proběhlo - Jak nemůžeš ty trubko , ty musíš tlačit a hotovo, tak jsem tlačila. Tím chci říct, že i když se někdo porodu bojí tak není proč, protože když potom má mimíska u sebe, je úplně jedno jestli porod trval 2 hodiny, 10 hodin, byl nástřih nebo ne atd. Držte se holky, přejeme hodně štěstí a dobré porody noooo a zdravá miminka přeci

tohle mě hodně pobavilo

http://www.youtube.com/watch?v=2-iFI3PfDgY

Dotaz - partner u císaře

Ahoj holky,nevím, kam s tím jinam, tak to dávám sem. Mám dotaz - mám indikovaného císaře a chtěla se zeptat těch, co už ho mají za sebou - může být manžel přítomen přímo u mně u toho císaře, nebo na operační sál nesmí? A co mimi, dostaly jste ho rovnou do ruky, nebo se to tak u císaře nepraktikuje?Díky za odpovědi, jsem z toho docela nervózní. :-(

Tomášek 14.7.2010

Tak jsem se konečně dostala k tomu, že zkusím popsat svůj průběh porodu. V pondělí 12.7.jsem byla opět na kontrole, kde mi oznámili, že pokud se to do zítřka nerozjede (13.7.), tak si půjdu lehnout do nemocnice, kde mi 14.7.udělají zátěžový test a pokud ani to nepomůže, tak 15.7.by začali vyvolávat. Termín jsem měla 5.7. Udělali mi opět Hamiltona a jela domů. Celej den jsem probrečela, protože jsem do nemocnice nechtěla. Ráno mě manžel odvezl na příjem, kde opět proběhlo slzavé údolí, udělali mi zase Hamiltona (už po 3, utz a šla jsem na pokoj čekat na ten zítřejší zátěžový test. Po tom Hamiltonovi mě začalo malinko pobolívat v podbříšku (jako když začíná menstruace), ale jinak nic. Ve středu 14.7.mě v jednu ráno probudila už silnější bolest, která ustupovala a zase přicházela, ale nebylo to pravidelné, akorát jsem pořád lítala na malou. Tak jsem to vydržela do půl třetí a pořád jsem přemýšlela, jestli je to už ono nebo ne, jestli mám zajít za sestrou, aby si nemyslely, že plaším atd. Nakonec jsem tam zašla, ta mi řekla, ať si sbalím tašku a dám ji ke dveřím a sebou si vezmu jenom mobil a ručník a šla se mnou do 4.patro na porodní sály, kde mě předala a popřála hodně štěstí. Tam mě napíchli na monitor a já se jich pořád ptala, jestli je to už ono a nemohla jsem tomu uvěřit, že už začínám rodit. Byla jsem otevřená na 3 cm, vzali mě na pokoj, dali klystýr a řekli, ať jdu tak na půl hoďky do sprchy se nahřát. Zavolala jsem manželovi, aby dorazil a od půl pátý to začalo. Kontrakce začaly stupňovat, ale pořád jsem si říkala, že jestli ta bolest bude taková, tak to není tak hrozný. Praskli mi plodovku a bolesti se začaly stupňovat. Chodili mě kontrolovat a pořád říkali, že za hoďku zase přijdou, tak to pokračovalo až do 13h, kdy jsem je už prosila o císařský řez, protože ty kontrakce byly pro mě šílený, navíc mě to nutilo tlačit, což jsem ještě nemohla. Ve 13h., přišla sestra a doktor a že už můžu začít tlačit, tak to trvalo asi hodinku, pořád říkali, že už vidí vlásky a já už prostě neměla síly ani na to tlačení. Ve 13:50 přišel jiný doktor, nastřihli mě a za 2 minutky byl malej na světě, když ho vážili, tak stihl počůrat porodní asistentku Pak mě zašívali, musím přiznat, že něco mě hodně bolelo, protože to nešlo umrtvit. A samozřejmě jsem na sále před všema prohlašovala, že druhý dítě už nee Celé těhotenství bylo v pohodě, žádné potíže, žádné nevolnosti, ale porod jsem se vybrala se vší parádou. Rodila jsem ve FN Plzeň-lochotín, porodní tým byl špičkovej, moc mi všichni pomáhali, ale oddělení šestinedělí už tak slavný nebylo. Tahle klinika je prostě výrobna dětí.

Davídek 29.7.2010

Byl čtvrtek ráno kolem 6, když jsem se vzbudila s divným pocitem. Na záchodě jsem zjistila, že ze mě odkapává cosi slabě růžového, jinak mi nic jiného nebylo. Vedla v pokojíku spali dva raubíři a manžel se měl vrátit po noční v půl 7.Volal jsem kamarádce, která je ženská zdravotní sestra, ta mi řekla že mám chvilku počkat a když se stále nebude nic dít, zkusit zavolat v 8:00 svého gynekologa a domluvit se. Tak jsem čekala a stále jen kapalo. Vstali ti dva, dorazil manžel a já v 8 volala. Mudr. řekl, ať se vydám do nemocnice, že mě zkouknou a řeknou. Takže snídaně a odvézt raubíře do vedlejší vsi tetě na hlídání. V 9:30jsme vyrazili do porodnice a v 10 jsme byli na místě. Kontrakce žádné, prostě pohoda. Vzali mě na příjem, že mi natočí monitor a vyšetří a manžel zatím čekal v čekárně. Monitor celkem v klidu, nic nenasvědčovalo tomu, že za chvíli bude po všem. Pak ovšem přišla doktorka a když sáhla dovnitř řekla že jsem na 6 prstů a jdem sepisovat papíry a klystýr, že to snad stihneme. Dopsali jsme veškeré papíry ohledně příjmu a v 10:50 mi sestra řekla, že jdem na klystýr a ať volám manžela, že za půl hodiny má přijít.Ještě mám v mobilu čas volání 11:01. Po klystýru začali být bolesti silnější a když mě po půl hodině vedli do sprchy, ještě se to dalo. za pět minut bylo hůř a když mě 11:30 položily na sál akorát přišel manžel. Natočit monitor už nestihly, Martin mi dal hlavu na prsa a v 11:46 byl Davídek venku. Takže nějakých 15 minut bolestí se dalo přežít a zvládnout. Nebudu nikomu lhát, že to nebolí, bolí, ale jen chvilinku a za chvilinku na tu bolest zapomenete. Nám umyli 4200 g těžký a 53 cm dlouhý poklad a řvoucího nám ho přinesli zpátky a my se z na něj užasle koukali.Je to náš miláček-už třetí.Holky nebojte zvládají to ženský všude na světě, tak to zvládnete i vy, které to teprve čeká. Držte se

Adam 26.7.2010

TAk se pokusím stručně shrnout můj druhý porod. Jen mimochodem u prvního jsem porodila o 14 dnů před termínem, praskla mi voda a pak jsem v porodnici na sále strávila dlouhých asi 10 hodin dost drsných bolestí, tak jsem tak nějak očekávala, že i druhý porod bude spíš před termínem než po. No nestalo se a místo toho jsem týden přenášela. Taky jsem očekávala, že bude o něco kratší než první, ale že to bude taková rychlovka to mě nenapadlo ani ve snu. V to pondělí jsem ráno nechala Honzíka na hlídání u mojí mamky a jela s Michalem na kontrolu do porodnice. Tam mi doktorka opět potvrdila, že jsem připravená začít rodit (to mi tvrdila asi už třetí týden...) a opět už poněkolikáté se ve mě poštrachala . Závěr byl ten, že pokud do pátka neporodím jdu na vyvolání. Od toho vyšetření mě pobolívalo břicho, nic dramatického, jeli jsme ještě nakoupit a pak k mamce na oběd, Michal pak jel do práce a já uspala Honzu a začala zavařovat okurky.... chtěla jsem jich pár udělat páč domácí mám ráda, ale teta mi jich přivezla asi 20 kilo. Takže mi mamka pomáhala. No během čištění okurek mě stále bolelo břicho, ale nic moc. Okolo poledne mi připadalo, že ty stahy přicházejí každou čtvrthodinu, ale bolest nic moc, asi jako při MS. Pak se to nějak začalo zkracovat a když byly stahy po 3 minutách začalo mi to být divný. Čekala jsem, že touto dobou bych měla mít ty bolesti fakt silné a ono nic moc.... trochu se to začalo zhoršovat tak jsem radši zavolala Michala. Vyzvedl mě ve 4. Jeli jsme ještě k nám domů, dobalila jsem tašku a dala si sprchu, jestli se to třeba neuklidní. Neuklidnilo, stále po 3 minutách, ale bolest se dala zvládat. Jeli jsme přes ještěd směr Liberec. Zatáčky teda nic moc, v centru dopravní zácpa. Do porodnice jsme dorazili před pátou. Sestra mě vyšetřila s tím, že nález 3 - 4 cm. No říkala jsem si, že teda nic moc a že si zas na sále pobudem. Natočila ctg, potom mě vyšetřil doktor s tím, že jsem na 5 cm. Paráda, to šlo skoro samo... Pak jsme vyjeli výtahem do patra na sál, kde jsem ještě chvilku čekala než znovu povlečou postel a tak, lehla jsem si, vyšetřili mě a 8 cm! Bolest stále nebyla tak strašná jako u prvního porodu. Pak to byl fofr. Píchli mi vodu, což se mi teda moc nelíbilo, pak jsem se šla vyčurat, vrátila jsem se, lehla jsem si a už mi PA říkala, že můžu trochu přitlačit... no tak jsem začala tlačit, asi třikrát jsem zatlačila, přitom se ona ve mě hrabala, to dost bolelo, no a najednou vidím že Adam je venku.... Položili mi ho na břicho, bylo přesně 18 hodin. S Michalem jsme byli oba v šoku jak to bylo rychlý. Ty kontrakce vůbec nebyly tak bolestivý jak u prvního porodu, snad jen pár posledních jo. Tlačení bylo o trochu horší, ale celkově to byl moc krásnej a rychlej porod. Ani mě nenastřihli takže jsem mohla sedět už druhý den. No prostě paráda. Přeju všem tak krásný porod. Mimochodem, mamce jsem nechala na krku Honzíka i kvanta okurek , které zavařovala až do půlnoci a myslím, že kdykoliv odteď uvidím zavařené okurky, vybaví se mi můj druhý porod...

Ti,kdo rodily v Motole

Ahoj maminy,moc se omlouvám,že píšu sem,ale nějak nevím kam napsat. Chtěla jsem se zeptat,jestli někdo z Vás nerodil v Motole a jestli by jste mi nemohly napsat jak se tam k Vám chovají. A ještě by mě zajímalo,co všechno mají miminka v Motole k dispozici.Abych věděla,co si vzít s sebou a co ne..Moc děkuju

Ellinka, 6.7.2010, 3:58, 49cm, 3090g

Ahojte nastávající maminy. Ellinka právě pozoruje zvířátka na mantinelu ve své postýlce, tak snad jí to vydrží tak dlouho, než dopíšu svůj porodní zážitek.Termín podle UZ i PM jsem měla 10.7.2010. Moc pěkný datum, říkali všichni. Ale do desátýho jsme s Ellinkou 2in1 nevydržely.Přítel pracuje v zahraničí, takže bylo komplikovaný už jenom zvolit datum jeho příletu aby to stihl, ale nebyl tu zas moc brzo. To jsme nakonec nechali na prvního července. Moje MUDr mě totiž docela postrašila tím, že mi řekla, že jsem připravená a že to může přijít dřív... Prvního července tedy přítel přiletěl, druhýho jsme stihli podniknout svatbu, čtvrtýho jsme decentně oslavovali jeho narozeniny a říkali si, že chybí jenom to, aby se mimi narodilo. Takže pátýho v noci jsem se vzbudila s bolestí v podbřišku, bylo mi fakt divně, s hodně úpornýma jakoby menstruačníma bolestma. Nicméně teplá sprcha je zahnala. Šla jsem spát, protože se všechno uklidnilo. Přes den jsme si vyrazili původně na krátkou procházku do lesa. Nakonec z toho bylo pěknejch devět kiláků. Večer jsme ještě měli chuť na bramboráky, tak jsem do setmění smažila. Nevím, co byl ten hlavní faktor, krom všech těch maliníků a lněnejch semínek, procházek a sexu, jsem totiž měla i homeopatika (těm, v kombinaci se sexem, já osobně dávám největší podíl na rychlosti i průběhu). Každopádně jsem se šestýho v jednu v noci vzbudila se stejnýma bolestma jako den před tím, šla jsem teda rovnou do sprchy. Ta nepomohla, bolesti přetrvávaly. Dala jsem si ještě v tom nočním vedru vanu. No a ta to zjevně popohnala. Začaly mi kontrakce, ale dost nepravidelné, nicméně docela silné. Ještě jsem koukala do knížky, kde psali \"do porodnice nespěchejte\". Tak jsem nespěchala. To byly zhruba dvě v noci. Šla jsem si nachystat kufr. Když jsem ho zvedala, že ho přenesu ke dveřím, tak mi praskla voda. Kontrakce pak zintenzivněly a byly hodně nepříjemné. K tomu mimi tlačilo na úplně nepředstavitelných místech. Vzbudila jsem manžela. Ten tomu ze začátku nechtěl věřit, ale když mě viděl při kontrakci tak si pěkně pohnul. Něco po třetí jsme vyjížděli z domu. Naštěstí, že nebyl žádnej provoz na silnicích, o půl čtvrté jsme byli v Motole. Sestřička na příjmu mi chtěla natáčet ozvy, ale nevydržela bych s bolestma ležet na zádech ani chvilku. Zrovna kolem procházel MUDr, že mě tedy rovnou vyšetří. Ještě jsem ani nebyla úplně usazená na křesle, když prohlásil, že není na co čekat, že jdeme na box. Tam se mě ujala PA, která mi pěkně vysvětlila, kdy a jak tlačit. Manžel šel mezitím přeparkovat, stál na urgentním příjmu. Doběhl právě včas, když se to pořádně rozjelo. Trochu jsem bojovala s hlavičkou, ale po jednocentimetrovém nástřihu byla Ellinka na světe za chviličku. Když ji změřili a zvážili a Pavel přinesl ten čisťounkej uzlík a dal mi ho, pocit je to těžko popsatelný, ale moc krásný. Já jsem měla největší strach z nástřihu a následnýho šití. Podle mé čerstvé zkušenosti je nástřih nezaregistrovatelná bolest. Tělo je hysterický z miminka deroucího se na svět, že tohle vůbec nevnímá. Mně MUDr. na šití navíc píchla lokální anestetikum, čímž mi to strašně ulehčila. Nebyla jsem nadšená, že nestíhám žádný předporodní procedury (klystýr, epidurál a pod.), ale za tu rychlost to stálo a neměnila bych. Co je podle mýho nejhorší není porod samotnej, ale spíš následná rekonvalescence. Rozbolavělost, nemožnost si normálně sednout, poněkud zdeformované tělo... Ale je to kompenzovaný rychlostí, s jakou se všechno zlepšuje. Nebudu zastírat, že porod nebolí. Bolí, ale člověk toho pak má tolik, hlavně starost o mimi, že na to přestává myslet a postupem času mu bolest příjde míň a míň intenzivní.Pokud se některá z vás chystá rodit v Motole, tak moje zkušenost je 100% pozitivní. Personál u porodu i na odd. šestinedělí moc příjemnej. Člověk se musí ptát, pokud se chce něco dozvědět, nefunguje to tam jako automatická \"nalejvárna\". Ale to je vzhledem k počtu rodících pochopitelný.Doufám, že jsem svým popisem nikoho nevyděsila. Snažila jsem se svůj porod objektivně popsat, nejen to krásný, ale i ty negativní jevy. Budoucím mamčám (které dočetly až do konce ) držím palce a přeji rychlý porod a bezproblémové uzdravení a hlavně zdravá, krásná a hodná miminka.

Vojta 15.7.

TAk jsem se konečně na chvíli dostala k tomu, abych popsala, jak se náš malý človíček prodral na svět. Termín porodu jsme měli stanovený na 15. 7., alepodle veškerých vyšetření se nezdálo, že by se tomu tak mělo stát. Tak jsem jen pila maliníkový čaj a jedla lněné semínko a čekala. Už jsem měla stanovený termín na vyvolání na 21.7., když mě 15.7. ve 3:3O probudilo mokro. Šla jsem teda na záchod, abych zjistila co se to děje. Protože ta tekutina byla čirá a po chvilce zase začala téct, řekla jsem si, že to asi bude plodovka, ale protože se jinak nic jiného nedělo, břicho mě nebolelo, šla jsem si lehnout. Asi po půl hodině mě probudila první kontrakce, je to jako když máte silnější menstruační křeče. Protože za patnáct minut přišla další, zavolala jsem tedy příteli, aby se pomalu chystal na cestu, že to vypadá,m že se začíná něco dít. Byl v tu dobu v práci, asi dvě hodiny jízdy od nás. V sedm dorazil, počkali jsme ještě hodinu, na dobu kdy byly kontrakce po pěti minutách a vyrazili do porodnice. To už začínaly být silnějš a jediné co mi ulevovalo bylo pohupování se na míči, židli, křesle, na čemkoliv. Spíš bych řekla, že to bylo takové nadskakování . Kontrakce pomalu sílily, napojili mě na monitor, zavolali doktorku, která nám udělala ultrazvuk, odhadla Cipíse na 3300 g a řekla, že jsem otevřená na 3 cm, ať uděláme přípravu. Po ní jsem si dala sprchu, ač nesnáším horkou vodu, tentokrát to byla úžasná úleva nechat na břicho a záda proudit horkou vodu, najednou mě nic nebolelo . Po sprše jsme šli na porodní sál, kontrakce byly asi po dvou minutách, to už mi nepomáhalo nic, jen jsem věděla, že nesmím tlačit (i když už se mi strašně chtělo) a tak jsem jen zhluboka dýchala, tzv. psí dýchání mi vůbec nešlo a tlak v břiše se mi při něm zdál ještě horší. Šla jsem ještě jednou do sprchy, vrátila se a když přišla porodní asistentka, aby mě vyšetřila, byla jsem otevřená na 10 cm, zavolala tedy doktorku a šlo se rodit. Během dvou kontrakcí byl malej venku. Narodil se ve 12:15.Nastřihli mě jenom kousek, vůbec jsem to necítila, jen jsem se ještě trochu natrhla a to cítit bylo. Vlastně ještě je, vůbec jsem nečekala, jak s tělem porod zamává, samotná \"akce\" byla sice náročná, ale když mi pak večer přišel podvozek k sobě a bolel mě i zadek, že se nedalo ani sednout, tak mě to dost překvapilo. :-)Utekl týden a už jsme s prckem doma, je to kolotoč, ale už si na sebe pomalu zvykáme a snad se někdy i trochu vyspíme :-).

Viktorka 9.7.2010

Tak konečně jsem našla čas vám holky popsat jak ta naše Viktorka přišla na svět. 8.7 jsem byla na poslední kontrole v nemocnici pač jsem měla tehotenskou cukrovku a kdyby jsme neporodili do neděle tak by jsme šly na vyvolání ale to se nestalo na kontrole jsem chytla pana primáře který nás tak prohlídnul že mi to zrovna nebylo příjemné ale nebylo to nejhorší všechno bylo v pořádku tak jsme šli domů ale celý den mi bylo nějak zajímavě večer jsme s příťou šli ještě do kinča že si ještě užijeme poslední dny co jsme sami tak jsme se pak vrátili o půl 11 domů a jak mi bylo tak divně tak jsem si šla hned lehnout a přesně ve 12 hodin v noci mně vzbuli kontrakce které byly celkem silné a hned jsem je měla tak co 2-3 minuty tak jsem si ještě na rychlo dala teplou sprchu jestli to nejsou náhodou pošlíčci což rozhodně nebyly a stále jsem měla tak časté kontrakce tak jsem ještě posbírala nějaké věci co mi chyběly do tašky a v 1 hodinu jsme teda vyrazili do porodnice. Tam nás hned příjeli natočili ozvy a pak mně prohlídla paní doktorka která mi řekla že mi ráno pan doktor udělal Hamiltona o kterém mi ani neřekl tak mi bylo zděleno že se teda dneska bude rodit a vyplnili jsme nějaké papíry a pak jsme šli na přípravnu kde mi sestřička píchla injekci na křečové žíly, injekci na změkčení porodních cest a pak klistýr který mi nepřišel vůbec tak hrozný jak někdo popisuje. Pak jsme tedy šli s příťou na porodní sál asi tak kolem 2 hodiny tak jsem šla hned do spršky kde ty kontrakce nebyly tak hrozné a daly se pěkně rozdýchat. Tak jsme tak pomaličku čekali až budu otevřená na 10cm a netrvalo to tak dlouho a sestřička že mám jít ještě naposledy do spršky a že už pak budem tlačit mezitím se mně ještě zeptala jestli mi nebude vadit když budou u porodu učeňky nacož jsem řekla že někde se to naučit musí holky. Ve srpše už mně ale chytlo tlačení tak jsem trošku potlačila a hned jsme utíkali na postel kde už jsem jen párkrát zatlačila ještě malý nástřih od učeňky v doprovodu paní doktorky a malá byla venku přesně v 6.50 ráno s váhou 3200g a 51cm. Přítel pak šel ještě přestřihnout pupeční šňůru a malou mi hned přiložili na bříško to byl tak krásný pocit když jsem malou poprvé uviděla až mi ukápla slzička štěstí. Pak si ji za chvilku vzali na měření a takové další věci tak pak přišlo na řadu šití což už bylo v pohodě a paní doktorka to zvládla skvěle protože ještě ten den jsem už byla jako čiperka a v pohodě jsem mohla sedět a věnovat se malé. Taky jsem byla ráda že celou dobu se mnou byl můj přítel který se snažil pomáhat a kdykoliv mně chytly silné kontrakce tak mně držel za ruku a byl mi fakt oporou tak si nedokážu představit že bych tam měla být sama. Taky sestřičky, porodní asistentka a paní doktorka byly úžasné a z porodu mám opravdu jen dobré vzpomínky. Tak přeji holkám co čekají až příjde jejich den D aby měly taky tak pohodový porod bez nějakých komplikací jako my

Stellinka 11.7.2010

Tak se pokusím taky napsat něco k našemu příchodu na svět,než zapomenu i ty data.Musím se vám přiznat ,že už těsně po porodu jsem nevěděla ,že jsme rodili,tak třeba vás to trochu podpoří.Máme za sebou první porod,s epidurálem a i přes veškeré moje komplikace po porodu o něm už nevím.Ve pátek 9.7.jsem tu debatovala,jestli je možný splést porod s něčím jiným,ten den se pochybný bolesti nějak rozplynuli.V sobotu 10.7.se ale vrátili a to dost silně kolem půl3 ráno,byli asi po 10-15min. bolel mě celý podbřišek,a nechtělo to přejít tak jsem to v 6 ráno vzdala a že se zajedem podívat do porodnice,co na to řeknou.V porodnici mě prohlídli a konstatovali ,že jsou to jen poslíčci a,že že můžu jet domu,že to může být i na 3týdny,já myslela že si snad ze mě utahujou,těhotenský nález 1.5.tak jsem jim řekla ,že žádný tlaky nemám ,že mě hrozně bolí při každým tom tvrdnutí spodek jako když se mi má rozpadnout.tak mě nakonec přijali jako na pozorování,nic se do 17 nezmenilo až na to,že se mi udělalo najednou dost zle,začal mě bolet žaludek,vylítl mi tlak 160/90,nevěděli co mi je,já taky ne,ale myslela jsem že mě to položí,zkontrolovali nás na UZ kde byl váh. odhad 3180,a mimi v pořádku,vzali mi krev,pak mi dali nějakou injekci po který se to mělo uklidnit nebo něco začít,a do rána jsem byla na příjmu.bolesti se ustálili po hodině,ale nic se nedělo,každou hodinu mě to vytáhlo z postele,snažila jsem se s tím nějak srovnat ,ale nic na to nezabíralo,ani dejchat ani hejbat,takže jen vydržet a tak to bylo až do neděle 10.7.,kdy se na mě přišel v 8 ráno podívat dr. a jaké nebylo překvapení,že jsem byla najednou otevřená na 4cm?Takže mě hned začli připravovat,mě se vám tak ulevilo,že už se bude něco dít,že všechna ostatní bolest už nebyla taková jako celá sobota.Zavolali jsme tatkovi,přijel za 15min. a vydržel to s námi až do konce.Proběhl klystýr po kterým se mi moc ulevilo,oholená jsem byla,jen jsme měla starost aby jsme neprošvihli epidurál a málem jo.,rozjelo se to nějak rychle v 10 jsme byli už na 7 a poslední chvíle na epidurál,na poslední chvilku jsem se teda rozmyslela,protože jsem nechtěla aby se to zbrzdilo ,tak jsem měla dilema ale nakonec jsem si řekla nevím co bude,tak jo.dali epidurál kolem půl11,samo že se to zbrzdilo,byla jsem pořád na monitoru,stahy se skoro ztratili,ale mimi v pořádku,tak mi dali kapačku na zesílení,s epidurálem to nebylo,tak silný ,takže se to dalo dobře prodýchat,kolem půl1 ještě zvýšili a to už jsme byli úplně otevřený na porod,chtělo se mi pořád na malou ,ale nešlo to ven a dost mě to píchalo jak jsem byla plná,jak se zesílili kontrakce,mimi chtělo ven,ale nějak to nešlo a my už jsme museli jít rodit,jen jsem dolehla,dr. mě nechal vycévkovat a zjistil,že kvůli tomu malá nemohla ven,bylo by to min. o půl hodky dřív,jen ze mě cévku vytáhli,malá už si to štrádovala na svět,2x jsem zatlačila,ale spíš mi to přišlo,že jde sama a byla venku,byla malinká 2450.47cm,ani moc nekřičela a já už v tu chvilku jsem nevěděla ,že jsme rodili,když to tu píšu,tak mi to připadá jako vymyšlený.malou ošetřili a pak jí zkusili přiložit,asi z toho taky byla vyjukaná,protože to ani nezkusila a já si jen pamatuju,jak měla strašně moc tmavých vlasů a jak byla malinkatá,pořádně jsme se seznámili až na pokoji,kde jsem si začínala teprve uvědomovat,že už to je naše mimi.byla to taková rychlovka, že jsem nestihla ani uronit slzu a vůbec jsem nemohla věřit,že jsme rodili a máme miminko,Jirka byl statečnej,držel mě za ruku a byl nadšenej a štastnej,ale musím poděkovat epidurálu,vše to šlo uplně jinak zvládnout.Takže z poslíčků byl do rána porod,a tak rychlý a bez nástřihu,že jsem mi to doted připadá jak sen.Malá na pokoji hned začla pěkně papkat a je od začátku moc hodná.I přesto ,že jsem měla druhý den komplikace,že jsem musela na revizi a následně na šití vnitřku,je všechno za námi a zapomenuto,v porodnici o nás krásně pečovali a starali se celých 6dní,už jsme tam byli jak doma,sami na pokoji a měli jsme spolu pohodu,že jsem to při odchodu i oplakala,což asi nebývá zvykem.Takže to je můj příběh,který se asi vymyká normálu,ale opravdu mám jako jedna z mála na porod a porodnici krásné vzpomínky.Takže přeju všem,aby jste to měly rychlý a hlavně bez komplikací,aby jste si mohli miminek hned krásně užívat a at na to máte krásné vzpomínky.

Narození Filípka

Filípek se narodil 3.7.10 ve 4:50min,vážil 3685g, měřil 52cm.Filípkovi se na svět nechtělo a po deseti dnech přenášení jsem nastoupila 2.7. v 8 hod. na vyvolání porodu. Jelikož mi před 5 dny už dávali zátěžák oxytocinem dali mi rovnou do porodních cest gel.Při nástupu na vyvolání jsem byla otevřená na prst a po několika hodinách po zavedení gelu se stále nic nedělo, porodní cesty se neotevíraly a čípek nezkracoval. Pak přišel doktor, který mě měl rodit a šáhl do mě takovým způsobem, že jsem se držela křesla a měla zaťaté zuby bolestí.Ale říkala jsem si on ví co dělá a chce mi pomoci. A světe div se v 11:30 mi začaly kontrakce. Bolelo to jako blázen a veškerá bolest byla v podbřišku. Prý to je normální, když porod vyvolávají. Kontrakce sílily,ale bohužel velké pokroky se neděly. Naložili mě do vany s přesvědčením, že horká vana pomůže,ale bohužel stále nic…. Nejhorší na tom bylo, že bylo vedro a dusno na padnutí. Večer v 19 hod. se vyměnila směna a přišla porodní asistentka, která mi pár dní před porodem doporučila homeopatika. Zeptala se mě zda v homeopatikách chci pokračovat a já řekla, že ano bude-li to mít nějaké pokroky. Tato porodní asistentka mi dělala různé míchanice homeopatik a světe div se ono se začalo něco dít.Čípek se začal zkracovat …porodní cesty začaly být měkčí,ale dál se nic nedělo. Ve 24 hod. jsem si šla dát sprchu a kontrakce trošku povolily. A tak mi bylo řečeno, že se půjde spát, že se dnes už nic nezmění. Myslela jsem, že mě trefí,ale už jsem z té bolesti byla tak unavená, že jsem si říkala asi to bude lepší. Pak mi dali injekci (teď si nevzpomenu jak se to jmenuje),ale je to látka, která buď kontrakce povzbudí a nebo kontrakce ustanou a vy se vyspíte. P.asistentka se mě zeptala zda nechci zkusit ještě vanu a já na to, že ano… Natočila mi tak horkou vanu, že jsem myslela, že v tom vedru tam vydržím vteřinu a hned vylezu. Po pár minutách mi kontrakce zesílily takovým způsobem, že jsem pochopila, že to co jsem prožívala od 11:30 byl průchod růžovou zahradou. Začalo se mi ve vaně dělat pěkně zle,ale zrovna nikdo na blízku nebyl , v tu chvíli jsem myslela, že to tam se mnou šlehne a začalo se mi dělat pěkně zle. Nakonec se mi podařilo se z vany vyhrabat a lapala jsem po čerstvém vzduchu.No i když čerstvý vzduch se v tom parnu moc nedostával. P. asistentka po chvíli přišla odvedla mě na lůžko a po prohlídce zjistila, že mi ve vaně odtekla plodová voda a že jsem konečně otevřená na dva prsty. Zvolala, jde se na přípravu a zajistím Vám píchnutí epiduralu. V tu chvíli jsem byla šťastná jako blecha, že se začíná něco dít. Než proběhlo celkové vyčistění klistýrem tak jsem toaletu, sprchu střídala s hlavou pod kohoutkem, protože jsem myslela, že to se mnou v tom vedru šlehne.Epidural mi píchali na dvakrát,protože mám nějakou zatočenou páteř,ale doktorka co mi ho píchala byla úžasná a já se držela zuby nehty jen ať se mi po těch hodinách uleví. Úleva to byla úžasná. Zavolala jsem příteli, že má dorazit, že se porod pomalu blíží. Nakonec to mělo rychlí spád a když mi řekli, že jsem otevřená na 5 prstů nevěřila jsem vlastním uším. Byla to nádherná zpráva. Přítel dorazil a za 1:30 minut se šlo rodit. Porod byl velice rychlý a musím říct néééé tak strašný a když jsem slyšela pláč toho našeho Čertíka byl to ten nejkrásnější pocit, který jsem kdy měla. A ten první pohled na něj to je nezapomenutelný zážitek. Chtěla bych poděkovat všem co se o mě během vyvolání a porodu starali a hlavně porodní asistentce, která se mi intenzivně věnovala. Nebýt jí tak jsem rodila bůhví kdy anebo nakonec skončila císařem.

Alánek 23.6.2010

Sice nejsem moc velký spisovatel, ale zkusím Vám popsat, jak přišlo na svět to naše štěstíčko.Termín jsem měla až 30.7., takže jsem nějaký porod prozatím ještě neřešila. Je pravda, že zrovna v ten den, kdy jsme jeli do porodnice, jsem si říkala, že by mi vůbec nevadilo rodit třeba už dneska, malý mě totiž hrozně tlačil na žebra a byla jsem celá nějaká neohrabaná. Ale vůbec mě nenapadlo, že se mi přání vyplní :)V pátek 18.6. jsem nastoupila na mateřskou, s plánem co všechno bych chtěla za těch 6 týdnů udělat. Výbavičku pro mimi jsem měla nakoupenou, ale všechno jsem měla ještě zabalené, měla jsem v plánu to vyprat a vyžehlit až na mateřské. Den před nástupem na mateřskou jsem ještě stihla udělat příjimačky na VŠ a v pátek jsem zajela na zápis. No a hurá, už jsem se těšila, jak budu do porodu pěkně odpočívat. No jo, člověk míní....V úterý odpoledne jsem měla pocit, jako by jsem měla v kalhotkách trochu vlhko, tak jsem si dala intimku. Myslela jsem, že se mi jenom zvlhčuje sliznice, posledních pár dnů se mi to občas stávalo. Až teď si zpětně uvědomuji, že to nejspíš postupně odcházela hlenová zátka. Večer kolem půl desáte už jsem ale měla pocit,že to asi nebude jenom nějaký výtok nebo hlen... Začalo ze mě totiž něco vytékat, ale bylo to fakt jenom po kapkách. Nejdříve mě napadlo, jestli to nebude plodová voda, ale říkala jsem si, že by to nejspíš mělo téct trochu více. Jenže když jsem si zašla na záchod, pak do sprchy a ono to pořád kapalo, zkusila jsem si dát vložku. Bylo to narůžovělé a začala jsem si říkat, že to ta voda nejspíš bude, co jiného by ze mě asi mohlo téct. Zavolala jsem ještě pro jistotu kamarádce, která už má porod za sebou a má podobnou zkušenost s vodou. Ta mi to potvrdila, jí tak voda odtékala 3 dny a hnala mě do porodnice. Tak jsem si řekla, že mě přinejhorším pošlou zpátky domů. Tak jsem si začala balit tašku, neměla jsem totiž ještě vůbec nic připravené. Pak jsem šla vzbudit manžela, že jedeme do porodnice. Byl totiž chudák po noční, takže usl jako špalek, než jsem si zabalila. No tak jsme jeli. Vůbec nám ale nedocházelo, že možná opravdu budu rodit.Do porodnice jsme přijeli o půl dvanásté, hned mě přijali, sepsali všechny potřebné věci a natočili ozvy. Test na plodovou vodu na vložce už prý nedělají, tak že si mě tam nechají a uvidí. Pak přišla paní doktorka a vyšetřila mě. U toho, jak mě prohlížela, mi nejspíš praskla vodu, protože to najednou ze mě začalo valit. Chudák doktorka nestihla ani uskočit a už měla vodu v botě :) Udělala mi utz, a říkala, že se začínám otevírat,ale že to nebude tak hned, takže manžela poslali domů a mě odvedli na pokoj, ať zkusím usnout, že mě budou přes noc průběžně hlídat a natáčet ozvy. To bylo půl druhé v noci. Jak jsem přišla na pokoj, začalo mě trochu bolet břicho. Ve dvě hodiny jsem volala sestřičce, že se ty bolesti stupňují a že je mám už pravidelné, co 3-4 minuty. Sestřička mě poslala do sprchy, ať zkusím teplou vodu a hopsat alespoň půl hodiny na balonu. Tak jsem byla ve sprše hodinu a hopsala, co to šlo. Bolesti se stupňovaly a pořád přicházely pravidelně. Teplá voda mi ale pomáhala. Jenže po chvilce mi z té horké vody začalo být mdlo, tak jsem si šla raději lehnout, ať se tam ještě nevybulím. Mezitím jsem byla 2krát na záchodě, tělo se už asi připravovalo na porod a chtělo zajistit, ať se vyprázdním. Ve 3 hodiny mi přišla PA natočit ozvy a já už ji říkala, že mám bolesti skoro pořád, že mám mezi kontrakcemi pauzu tak půl minuty, max. minutu. Píchla mi něco proti bolesti, vyšetřila mě a řekla, že mám zavolat manželovi, že se to pěkně rozjelo a že budeme rodit. Tak jsem manželovi volala 3.15, ať hned přijede. Mezitím mi ještě řekla, že mi musí ještě natočit ty ozvy, ať ví, jak je mimi na tom. Odešla asi na 5 minut, a já najednou začala cítit hrozné tlaky, cítila jsem jak mi začíná téct krev a že musím tlačit, že mimi už je na cestě. Tak jsem začala hekat hlasitěji, aby mě slyšela a přišla :) Což zabralo (ale jak píšu, byla pryč asi jenom 5 minut), PA prišla, mrkla na mě a že jdeme na sál tlačit. Chviličku na to, co jsme přišli na sál, přišel i manžel. Asi 7-8 krát jsem zatlačila, a prcek byl ve 3:40 na světě. Takže to manžel stihl jen tak tak :) Všichni byli úžasní, hrozně mě povzbuzovali. Alánka mi dali na chviličku na břicho a byl to opravdu úžasný pocit a úžasná úleva. Pak ho vzali na vážení, měření a kontrolu, jestli je v pořádku. Přinesli mi ho ještě na chvilku v zavinovačce. Pak ho ale odvezli na novorozeneckou JIP. Byl sice v pořádku, pěkně sám dýchal, ale protože se narodil o 5 ýdnů dříve, chtěli ho mít pěkně pod kontrolou, ať je koblížek v pořádku.Bolesti byly dost silné, ale vzhledem k tomu, že trvaly jenom 2 hodiny, tak se to dalo zvládnout a musím říct, že na porod mám hezké vzpomínky, a klidně bych si ho zopakovala :D, tedy pokud bude stejně rychlý, jak ten první:DNástřih ani šití jsem vůbec necítila.Takže když to zesumarizuju, tak v půl desáté mi začala odtékat voda, o půl dvanásté jsme přijeli do porodnice, o půl druhé mí začali bolesti a za 2 hodiny jsem porodila. 6 hodin i s balením a cestou do porodnice. Tak doufám, že tohle alespoň trochu povzbudí všechny, které porod teprv čeká. Ne u všech provorodiček je porod zdlouhavý a hodně bolestivý, takže se toho nebojte, myslím, že psychika dělá své. Držím palce všem a přeji rychlý a co nejpohodovější porod.

NAROZENI VENDULKY

Ahojky i kdyz je to uz 8 mesicu od porodu tak jsem se rozhodla taky vam popsat prubeh porodu.V pondeli 9.11 jsem se doplazila do nemocnice na echo uz v tu dobu mi nebylo nejlip mela jsem bolesti a myslela jsem ze to byly poslicci asi taky jo.v nemocnici my oznamili ze mam sileny stahy ze se brzy vratim a ani nestihnu pockat do terminu ten byl 15.celej tyden nic bolesti teda jo ani chodit jsem nemohla ten tyden byl fakt silenej a v patek to bylo 13 jsem porad opakovala ze nechci rodit v PATEK 13 a vecer jsme sli na pivko a byla takova pohoda no a dosli jsme domu a ve 23 hod to zaclo bolesti po 5 minutach asi pul hodky pak to skocilo na 3 minuty uplne pravidelne tak kolem 1 hod jsme jeli ale tatku poslali domu a me rekli bezte si lehnout jeste to nebude a vydychavejte celou noc jsem nespala porad bolesti po 3 min a rano o pul 8 mi odtekla voda nechali me 13 hodin trapit v bolestech porad dokola chodili a resili co semnou ze mala nepostupuje dolu ze budem cekat ale po tech 13 hodinach jsem byla maximalne vycerpana a to se rozhodli ze teda jsem uzka v panvi tak bude cisar.na sale jsem nebyla schopna prelist na druhou postel porad vtech silenych bolestech az kdyz mi pichli na sale epidural tak uz to bylo ok ale behem tech 13 hodin do me porad valili caj ze musim pit a asi pul hodky pred zakrokem mi rekli uz nesmite pit pujdete na sal a jak jsem v sobe mela hafol caje tak pri operaci jsem se zacala dusit a zvracet samozrejme z toho caje byl to mazec ale ve 12.28 my vytahli z briska to nejvetsi zlaticko a nejmilovanejsi a nastesti je zdrava a krasna a to je nejdulezitejsi.ale kdyby me merili v panvi nemusela jsem tak dlouho trpet ted uz vim ze druhej porod bude taky cisar.stejne to vsechno kolem toho stoji za to i ta bolest protoze nic neni vetsi stesti nez krasny zdravi detatko!!!!!a to nase strsne moooc miluju

Terezka 23.6.2010

Ahoj, tak jsem se konečně dostala k tomu, abych Vám tu odvyprávěla narození našeho štěstíčka Terezky. Začalo to v úterý večer a vcelku nenápadně ten den jsem měla celkem napilno, ráno prohlídka+ozvy u doktora a pak ještě poslední nákupy v Jihlavě.Monitor zdaleka nic nenasvědčoval, že by se mělo něco dít a tak jsem si plánovala jak si ty poslední 3 týdny ještě užiju s bříškem jenže...večer mezi 22-23hod jsem šla na záchod a pak po ulehnutí do postele jsem cítila vlhko tak jsem šla znovu na záchod, myslela jsem, že mi utíká moč, že by mi praskla plodovka mě napadlo až když se to opakovalo asi po třetí, tak jsem vzbudila přítele, že se asi něco děje, že mi asi praskla voda, ale že nevím, že bolesti nemám..tak jsme hledali v knížce o těhotenství a dohodli jsme se, že ráno zavolám mému doktorovi...jelikož ta voda ze mě už netekla...v noci pak začali bolesti, jako když bych to měla dostat, ale že by mě to vyloženě bolelo, to ne...ráno jsem si dala vanu, jestli to nejsou poslíčci, ale kontrakce mě dostihli i ve vaně, tak jsem zavolala ke svému doktorovi a tam mi řekli ať hned přijedu, že mi natočí ozvy...hned jsem to volala přítelovi, který mezitím odjel do práce a tak hned, snad do 5min byl u mě a dobalili jsme tašku a jeli jsme k doktorovi, monitor nenatáčeli, doktor mě hned vyšetřil a řekl, že dnes budu rodit, ať tedy jedem do porodnice....jeli jsme..z Humpolce do Pelhřimova je to cca 20km a během cesty mě chytli asi 2 kontrakce, jinak si s té cesty nic nepamatuji. Příjem do porodnice byl asi o půl 9, hned nás odvedli na předporodní pokoj a pak se mě ujala porodní asistentka, která mě vyšetřila a natočila na monitor, pak přišel lékař a ten mě také vyšetřil, bolesti stále docela malé i když mi šly do zad, takže jsem ani nepožádala o epidurál, pak následoval klystýr.... No a asi v 11hod mi začali ty velké bolesti, tak PA mi natočila vanu, aby mi ulevila od bolesti a kolem poledne mi pícha injekci ne na bolest, ale na změkčení porodních cest, v půl 1 jsem lezla z vany a dožadovala se pomoci, tak mi PA oznámila, že už jdu rodit, že jsem otevřená na 9cm a rodí se na 10cm, vylezla jsem tedy na „kozu“, přišel primář a během 3 kontrakcí byla Terezka na světě!!!!Bylo 12.51 hod středa 23.6.2010...maličký uzlíček radosti 2,66kg....a ten pocit, když mi vyklouzla z těla...to je ten nejkrásnější zážitek...asi každá z Vás co rodila, víte o čem píši...Ještě bych chtěla napsat, že celou dobu tam se mnou byl můj přítel Pepa a byl naprosto senzační, bez něj bych to asi nezvládla...pomohl mi i během prvního týdne,co jsme byli z porodnice doma. Za to ho miluji ještě více...V porodnici jsme si byli o den déle, jelikož Terezka měla žloutenku a nechtěla moc papat, ale hnedle druhý den jsme to napravili:-)Jinak ještě k pelhřimovské porodnici (baby friendly hospital)...fakt super lidi, hodně mi pomohli nejen u porodu, ale i poté...takže děvčata co jste z Vysočiny, tak Vám tuto porodku jen doporučuji!!!!A pro ostatní...vůbec se porodu nebojte, na ty bolesti se hnedle zapomene!!!!Užívejte si svá štěstíčka a Vy co ještě čekáte, tak za nás pohlaďte bříška:-))) Přeji hezký sluníčkový den.Petra s Terezkou.

Tadeášek 2.7.2010

Den před porodem vypadal úplně stejně jako všechny předchozí dny. Porod se dal očekávat každou chvílí, bříško tvrdlo. Jediný rozdíl byl v tom, že měl můj prvorozený syn narozeniny. Stačila jsem mu uspořádat malou oslavu, protože nějaké veliké plány jsme radši nedělali. Všechno proběhlo v pohodě, návštěvy, dárky atd. Večer, když už malý spal, jsem si konečně sedla a říkala si, že co jsem chtěla jsem udělala a teď můžu klidně porodit. Kolem osmé hodiny jsem začala mít pobolívání břicha, ale nic extra se odlišujícího od toho, jak mě bolelo bříško doposud. Kolem deváté jsem začala pociťovat výraznější bolení. Doma byla moje mamka a manžel, ale ještě jsem nechtěla nikomu nic říkat. Asi v deset hodin jsem už začala cítit, že by se porod mohl skutečně blížit, tak jsem si šla dát teplou vanu s tím, že buď se to rozjede nebo to rozeženu. Ve vaně kontrakce zesílily, tak jsem se rozhodla, že do porodnice se jede. To byl ještě problém vzbudit manžu, který na mamky slova, že už asi rodím říkal jen jo jo a spal dál.Už cestou v autě byly kontrakce asi po 4 - 7 min. Nic extra pravidelného, zato intenzita se zvyšovala. Do porodnice jsme dorazili v 23.hod. Sestra mi natočila monitor se slovy, že kontrakce teda nic moc. Ale já je cítila docela intenzivně. Když mě doktor vyšetřil, konstatoval, že jsem otevřená na 3-4 prsty, ať mi tedy udělají klystýr. Pak jsem šla na pokoj, kde se mnou byl manžel. Kontrakce pomalu zesilovaly a poměrně rychle jsem začala mít pocit na tlačení. Asistentka mě tedy vyšetřila se slovy: šikulka, jdeme na sál. Na koze jsem pobyla asi půl hodiny. Píchla mi vodu a mohla jsem tlačit. Malý byl ale ještě moc vysoko, tak jsem si lehla na bok a představovala si, jak sestupuje. V tu chvíli sestoupil a pak už byla otázka pár minut a Tadeášek byl na světě. Byla 1 hodina a 7 minut, takže od příchodu do porodnice trval porod jen 2 hodiny. Byl to můj druhý porod a oproti tomu prvnímu byl velice rychlý. Ráda bych se s vámi podělila o jednu pro mě velice zajímavou zkušenost. Jeden nebo dva dny před tím než porod začal, jsem se rozhodla, že si budu po celou dobu intenzivně v mysli představovat, jak se můj děložní čípek otevírá. Nazvala jsem si to pro sebe vizualizace otevírání čípku. Opravdu jsem si to během první doby porodní pořád představovala a opravdu jsem se otevírala hodně rychle. Myslím, že to fakt pomáhá. Psychika je při porodu hooodně důležitá. Já jsem přesvědčená, že mi to pomohlo a celý porod dost urychlilo.Všem, které to máte před sebou, přeju hladké porody a zdravé dětičky.

Sárinka 7.6.2010

Ahoj holky, už máme doma 20 denní holčičku. Moje paní doktroka mě srašila, že dřív jak ve stanoveném termínu, který byl 11.6. neporodím, že to vypadá, že budu malou přenášet. Ale protože měl přítel od 7.6.2010 jen 3 týdny dovču, rozhodla jsem se, že tomu trochu pomůžu. Od začátku června jsem pomalu doma začala mít okna, nosit těžší věci a tak podobně. No a v neděli 6.6. se mě přítel zeptal, jestli se s ním nechci jet podívat na motorku a pomoct mu ji vyčitit. Tak jsme jeli a udělali to, nakonec se jel přítel projet,protože ještě letos nejezdil. A naše malá, jak asi slyšela v bříšku ten krásný zvuk motorky, rozhodla se, že se narodí. O půlnoci mě začalo takové popíchávání v podbřišku (jako když máte dostat silnou menstruaci). Potom začali kolem jedný bolesti a ve 3 ráno jsme jeli do porodnice. Měla jsem bolesti už skoro po minutě...v porodnici mi porodní asistentka řekla, že to ještě nic není a taky měla pravdu. Ty nejhorší bolesti teprve přišli. Naše Sárinka se nakonec narodila v pondělí 7.6. v 6:36 hodin. Byla jsem pak šťastná, že už to máme za sebou. Prý na to že jsem rodila poprvé jsem to měla rychlý (říkali ty prodní asistentky).Všem holčičnám, co je to teprve čeká, držím pěsti a hlavně ať jste zdravé i vaše očekávané přírustky.

Nikolka 26.5.2010

Ahoj holky, tak maličká teď sice nespinká, ale zatím kouká celkem v klídku z lehátka, tak snad mi dovolí konečně popsat, jak přišla na svět.Všechno to začalo 25.5. (9 dní před TP) kolem 5h ráno, kdy mě probudily bolesti bříška, zanedlouho jsem vypozorovala, že to přichází pravidelně po 8 minutách. Nějakou dobu jsem vyčkávala a pak to oznámila příteli, ten mi řekl, že jsou to určitě poslíčci, že to ten týden předem sedí. Tak odjel do práce, aspoň teda vyvenčil našeho pesana, a já si dala vanu, co to se mnou udělá. A vana nerozehnala, právě naopak stahy byly častější. Asi hodinku jsem si je zapisovala a kolem 10h odvolala příťu z práce a zavolala našim, ať nakopnou z Brna vrtule, že potřebujem hlídat Rossiho. Dochystali jsme věci do porodky a vyrazili ještě směr Zdeňkova práce, tam jsme zatím nechali Rossiho a pak ještě na poštu, protože jsem tam měla balíček s hudbou k porodu, kterou jsem fakt chtěla (šel pro to Zdeněk, ale nechtěli mu to dát, tak se tam rozčílil, že ať se na mě jdou podívat do auta, jak tam mám kontrakce, tak nakonec dali) a potom už konečně frčeli do porodky, na magistrále byla zácpa a mně se v autě zvedal žaludek. V porodce na příjem, natočili mi monitor, sestra se při tom vyptávala na nějaké věci a pak mě vyšetřila doktorka se slovy, že ano, že to vypadá na porod, tak že nás přijmou na sál. Kolem 12:30 už jsme si s příťou lebedili na sále, mě za chviličku čekala kapačka (pozitivní streptokok) a klystýr. Kontrakce byly pořád tak stejné, daly se v pohodě vydržet a já jsem se stále ještě usmívala. Přesto mně byla příjemná teplá sprcha a míč. Když mě později PA vyšetřila, mimi bylo stále vysoko a neotvírala jsem se, tak jsme čekali a čekali, dostala jsem další kapačku a potom dokonce ještě i jogurt, protože to vypadalo na dlouho. Už jsem se tam nudila, a tak jsme s příťou začli hrát piškvorky, vydržela jsem snad 4 hry, bolesti už byly silnější a já začínala být unavená. V 19h se vystřídaly PA, i po vyšetření nové PA stále nic. Zase jsem střídala sprchu, balón, příťa chvilku masiroval záda, už jsem měla v sobě třetí kapačku. Byla jsem unavenější a unavenější, až jsme se s PA kolem 22:30 dohodly, že mi píchne injekci, která ty bolesti buď potlačí a já si odpočinu, nebo se to rozjede. A světe div se, ono se to rozjelo, ležet jsem opravdu nevydržela, tak jsem chodila, už to moc bolelo, prodýchávala jsem jak šílená, snad proběhla ještě další sprcha (úplně si to nepamatuju), ve které jsem usínala. PA mi praskla vodu, fakt si přesně nevybavuju, jestli to nebylo ještě před tou sprchou, kontrakce tím ještě zesílely, chtělo se mi u nich už brečet. Cítila jsem tlak na konečník, chtělo se mi tlačit, Zdeněk zavolal PA - najednou rychlost, jsem otevřená na 9 - chceme epidural, ale je na něj pozdě. PA mě dala na monitor, zvládat kontrakce při něm bylo opravdu těžké, bylo mi na zvracení, až jsem se při jedné fakt pozvracela, přítel mi statečně držel pytlík. Další vyšetření - jsem na 10, můžu si přitlačovat. No a za chviličku už byla hlavička sestouplá tak, že jsem měla začít intenzivně tlačit. To už byla na sále krom PA i její asistentka a doktorka sledovala porod jen zpovzdálí. Po pár zatlačeních už jsem nahmatala hlavičku, byly tam vlásky, Nikolce stále sledovali ozvy, ale byla v naprosté pohodě, pak už jen ramínka a poslední zatlačení a slyším křik a cítím teploučký uzlíček na břiše, pláču štěstím, nepopsatelným štěstím. Nedokázala jsem tomu uvěřit, prožila a stále prožívám zázrak všech zázraků, kterým je naše princezna Nikolka narozená ve 2:33 s váhou 3650g a mírou 50cm. Nechali jsme dotepat pupečník a pak Nikinku ošetřeli za tatínkova natáčení, zabalili ji a ještě další 2 hodinky jsme na sále prožívali ten neskutečný pocit štěstí. Donesli nám k tomu i nějaké občerstvení, ale já nespustila oči z naši berušky.Co se týče mě, tak jsem Nikolku porodila bez nástřihu i bez natržení. Paní doktorka pouze po porodu placenty a vyšetření udělala pár kosmetických stehů mimo hráz, kde byly nějaké oděrky.Následoval pobyt na oddělení šestinedělí, kde se bohužel u maličké rozjela žloutenka, byla pod lampou a nemohla jsem ji mít u sebe, jen co 3h na kojení. Hrozně mě to bolelo a několikrát jsem to v porodnici obrečela, i se nám to tam o 2 dny protáhlo. Teď už vím, co znamená starost o vlastní děťátko a je to snad to nejintenzivnější, co ve svém životě prožívám.Obrovské dík patří novopečenému tatínkovi, protože Niki jsem na svět nepřivedla já, Niki jsme na svět přivedli my oba, klystýr, zvracení, podpírání ve sprše, drcení ruky, tím vším a mnohým dalším si se mnou prošel a ještě se mě stále ptal, co pro mě může udělat, Zdeněčku děkuju, věřím, že Nikinka je pro tebe maximální odměnou.Tááák, psala jsem tento příspěvek poměrně dlouho, Nikolka už dávno není v lehátku a nekouká zvědavě na svět, ale spokojeně usnula v mé náruči, miluji ji nadevše na světě.

Bronička 26.5.2010

Tak jsem se k tomu snad konečně dostala. Uvidíme, jestli malá vydrží spinkat aspoň ještě chvíli, abych vám mohla popsat, jak jsem ji přivedla na svět :-)Kde bych začala. Tak asi snad tím, že jsem i po prognózách, že porodím předčasně, musela jít týden po termínu na vyvolání. Je to takové zvláštní, když den před tím sedíte a přemýšlíte o tom, že na druhý den určitě přivedete dítko na svět. Měla jsem strach? Samozřejmě, ale jednou porod přijít musel a tak jsem 26.5. nastoupila do porodnice. No moc jsem se nevyspala, co vám budu vykládat.Do vsetínské porodnice jsme přijeli i s přítelem o půl osmé. To, že se našim, kteří nás tam měli vést, pokazilo auto a my museli schánět někoho jiného, byla jenom taková perlička. Nakonec jsme dorazili, sestra si mě odvedla, převlékla jsem se a šli jsme na porodní oddělení do \"čekárny\". Tam jsem dala přednost pokoji s velkou vanou namísto televize. Poté mi byl zaveden čípek na vyvolání porodu. Asi po hodince se ozvali první stahy. Bylo to jako lehká menstruační bolest. Říkala jsem si, že jestli to bude podobně, zvládnu to levou zadní. Za dvě hodiny přišel doktor a zavedl druhý čípek. To už jsem se ale necítila nijak extra. Bolesti se stupňovaly, navíc po podání čípků jsem neměla stahy s přestávkou, ale jeden v kuse snad dvě hodiny. Sestra mi poradila ať si zajdu do sprchy. Vzala jsem tedy balon a šla se sprchovat. Bylo to super. Bolesti už nebyly tak strašné a mě se ulevilo. Přítel mě každou chvíli chodil kontrolovat a tak čas utíkal a utíkal a já byla čím dál tím víc unavená. Každou půl hodinu mi natáčeli ktg, u kterého jsem musela ležet, protože jsem omdlívala i při sedění. Každou chvíli chodili kontrolovat srdíčko miminka takovým mini ktg přístrojem. Už jsem si tak říkala, že by mohl být snad za chvíli konec. Pak konečně přišel pan doktor a prohlédl mě. Když mi řekl, že nenastal žádný pokrok a já i ve čtyři hodiny odpoledne byla otevřená jenom na dva cm, chtělo se mi brečet. Bylo mi řečeno, že mi za dvě hodiny prasknou vodu. Tak se stalo, ale až v sedm večer. To už jsem byla unavená, hladová a vystresovaná. Po píchnutí vody ale konečně nastal obrat a já se během další hoídiny a půl otevřela o pět cm. To byl úspěch a cítila jsem se hodně povzbuzená. Nato se stahy zesílily natolik, že jsem myslela, že to nevydržím. Nesnesla jsem na sobě ani košili co mi dali. Přítel mě celou dobu držel statečně za ruku a trpěl se mnou. Kdyby tam nebyl, tak nevím. Když jsem asi kolem půl deváté večer byla otevřená na 9 cm, přešla jsem si na porodní křeslo a tam přetrpěla další necelou hodinku. To už jsem myslela, že se asi zblázním. Chtěli po mě, ať ještě netlačím, ale nešlo to. Prostě jsem musela. Když mě sestra skontrolovala a prohmatáním mi nějak pomohla a řekla, že jdeme rodit, byla jsem tak ráda, že už bude konec, že jsem si nějak dodala odvahy. Pak už to bylo rychlé. Pan doktor mi hodně pomohl tím, že mi tlačil na břicho, přítel tím, že mě držel za ruku a i když původně nechtěl, byl se mnou až do konce. A pak, v 21:42h večer, po 13ti hodinách, byl konec a já uviděla naši holčičku. Byla nádherná, neměla sťáplý nos, ani nebyla zkrčená. Hned jak odstranili pupeční šňůru, dali mi ji na břicho. Ani moc nekřičela, jen tak na mě koukala velkýma očima. Nevěřila bych, že je to takový skvělý pocit, dát někomu život. A co na tom, že mi sestra provedla nástřih mimo kontrakci, co na tom, že mě pak museli uspat a placentu vytáhnout manuálně, protože se nechtěla odloučit, co na tom, že mě všechno bolelo a pálilo. Za to to stálo.Na pokoj jsem se dostala až kolem druhé hodiny ráno. Nevím, co mi píchli, jak mě uspávali, ale tak úžasně jsem se ještě nikdy nevyspala. Jediná potíž byla v tom, že jsem pokaždé, když jsem se pak zvedla, omdlívala, tudíž jsem malou mohla mít u sebe až po dvou dnech. Ale překonali jsme to a teď jsme spokojení a rosteme jako z vody. ááá už ji slyším, probudila se. Musím tedy jít. Holky, psala jsem to rychle, tudíž omluvte pravopisné chyby. Snad jsem na nic nezapomněla, kdybych si jeeště na něco vzpomněla, dám to do komentů :-)

narození marečka

holky já se k tomu vůbec nemůžu dostat, to konečně popsat. malej je zlatej a já se ho nějak pořád nemůžu nabažit. takže po třech dnech přenášení a uklízení, mytí oken a tak, jsem si půjčila od sousedky skákací míč, že to jako bude naše poslední šance. byl pohodový nedělní den, mě bylo super, večer u telky jsem se pohupovala na míči. připadalo mi, jako že to bříško tím dost kleslo, ale necítila jsem žádný rozdíl, tak jsem se smířila s tím, že zase nic a šla jsem si dát ještě vanu. z vany už jsem lezla a bolela mě záda. pak se mi jako zdálo, že mě začíná pravidelně bolet jakoby menstruační bolesti. tak jsem to začala měřit a koukám, že to jde po pěti minutách. nic říkám si, jdu dolů, lehnu si na gauč. než jsem tam došla tak už to šlo po dvou minutách. tak říkám martinovi, že asi mám bolesti a že teda asi pojedeme. koukal dost překvapeně. tak jsme vzali tašku, pomohl mi se obléct a vyrazili jsme. bolesti se dali v klidu prodýchat. přijeli jsme do porodky, po jedenácté v noci. naměřili mě, řekli, že je to na příjem. tak mě poslali převléct a uložit věci no a rovnou na hekárnu. během vyplnování papírů jsme změnili klučičí jméno z tomáš na marek. kontrakce pořád po dvou minutách, šlo to pěkně, dalo se to vydýchat. že prý půjdeme na přípravu, já chtěla klystýr, protože to prý prohřeje a pomůže urychlit porod. no jenže přišel zástupce primaře, že se mu nelíbí malého ozvy, které se naměřily na příjmu. takže mi dali monitor na břicho, což bylo super, protože tím pádem jsem mohla jen sedět na posteli a jediný, co jsem mohla dělat při bolestech bylo držet se prostěradla a dýchat. to nebylo moc vtipný. děsný vedro, potila jsem se k nevydržení. martin mi namáčel ručník, protože hnout jsem se nemohla. no pak, že pro jistotu, jestli má prcek dost kyslíku, tak že mu dají sondu na hlavičku. je vám asi jasné kudy. takže monitor na břiše, sondu bůhvíkde a bolesti po dvou minutách. ale doktor mě uklidnoval, že dítě je v pořádku a že když to takhle půjde dál, tak máme do třech ráno porozíno. tak to mě drželo při silách. bolesti se daly zvládnout, ale celkový stav byl dost nepohodlný. čekali jsme až budu na tlačení, protože otevřená jsem byla. takže pak když přišel pocit na tlačení, šli jsme tlačit. jo na tu přípravu vůbec nedošlo, ale já byla 4x doma, tělo to asi vědělo. na č kontrakce jsme zatlačili, doktor do mě šáhl. konstatoval, že malej už nesestupuje dál, že se ani nehnul. to teda musím přiznat, že už jsem se musela hodně soustředit, abych vůbec dokázala vnímat co říká. no a pak řekl, že malej už nespolupracuje, že se mu zhoršují ozvy a zásobení kyslíkem a že jdeme na císaře. . byla jsem ráda, že rozhodl tak rychle a nenechal mě zbytečně trápit. no takže během minuty jsem ležela na lehátku, na každé ruce mi někdo visel, aby mě napíchli, musela jsem podepsat souhlas s celkovou anestezií a císařem. rychle na sál, rychle uspat a pak už nic nevím. martin čekal venku, malýho mu přinesla prý za pár minut, všechno měl v pořádku, apgar skore super, žádný nedostatek vzduchu se nekonal, stihlo se to krásně. dali ho martinovi, řval prý jak tur a jenom hledal prso . mě vezli ze sálu tak za půl hodiny, tak mi ho martin ukázal, já nevím nic, nepamatuju si to. prý jsem mu ale řekla, at si dá malýho na holý tělo, aby nebyl sám. šla jsem na aro a až pak když mě vezli o půl sedmé - narodil se o půl páté - nahoru na pooperační porodku, tak jsem se teprve doptala jestli mám holku nebo kluka. porodnice super, malýho mi přinesli v deset na kojení, koukal na mě jak kukačka, byl strašně sladkej. pak ale prospal celý den, takže jsem ho neviděla. ale já měla sama dost. no tak hlavně, že to máme za sebou. jinak porodní bolesti se dají vydýchat. pila jsem zodpovědně maliník a jedla lněné semínko. nevím jestli to pomohlo, ale fakt to šlo dobře a rychle, nebýt toho, že mara se rozhodl, že už toho udělal dost, tak jsme to mohli zvládnout do pěti hodin od nástupu bolestí, což je myslím slušný. tak se holky mějte krásně, já se sunu do šestinedělek. bylo mi tu krásně.

Narození Maxíka

Ahojky,termín porodu jsme měli mít právě dnes-Bylo 31.5.ráno asi kolem 5.30,jsem začala mít tlak a jako by stahy v podbřišku,ale nějak jsem to neřešila,říkala jsem si,že to budou poslíčci.O hodinu později už mi to nedalo a začala stahy sledovat a stopovat.Vzbudila jsem manžela a oznámila mu,že se možná něco děje.V životě jsem ho neviděla tak rychle vstávat2,5letá dcerka zatím spinkala,tak jsme stopovali s manželem,dala jsem si koupel,ale zatím nebylo nic pravidelného.Do toho se vzbudila dcerka,moc do růžova se nevyspala,tak o to to bylo napínavější.Jak čas plynul intervaly se začaly zkracovat a nabíhat na intenzitě i bolesti,ale pořád to šlo ustat.Kolem 10.45 byly stahy po 4-6min.dala jsem si druhou koupel a stahy se upravily na 5min.byly pravidelné.Dobalila jsem tašku,domluvili jsme si hlídání,rozloučili jsme se a kolem 13hod.jsme vyrazili směr porodnice.Do porodnice jsme dorazili v 13.30,PA mě poslala převléknout,pak mě napojila na monitor a začaly jsme sepisovat příjem,manželem byl celou dobu při mně,pořád mě povzbuzoval a držel za ruku,během monitoru mi začala odtékat plodová voda a začalo se to pořádně rozjíždět.Po monitoru mi chtěla PA udělat předporod.přípravu,ale stihla mě jen vyřešit,zjistila,že jsem dost otevřená tak jsme šli hned na sál,ještě u toho vtipkovali,že jdu na sál s úsměvem,dodala jsem,že mě úsměv brzy přejde,bylo něco málo po 14.hod.a taky ano,stahy a bolesti zesílily,při každý kontrakci jsem tak trochu manželovi drtila ruku,ve 14.15 zavolali primáře,prot.jsme byli domluveni,že mě odrodí,byl překvapen co už tam dělám.Dostala jsem za úkol při další kontrakci zabrat a pořádně zatlačit,takhle jsem to zopakovala myslím asi 3x a v 14.37 se nám narodil Maxmiliánek.Malého mi na pár vteřin položili na bříško,byla to nádhera,nějaká bolest okamžitě zapomenutá.Tatínek si šel Maxíka vyfotit a mezitím mě primář prohlédl a konstatoval,že už dlouho nezažil takový porod,prot.jsem měla ani jednu trhlinku.Takže můj druhý porod byl ukázkový a jsem moc ráda.Tatínek byl úžasný,dělal mi obrovskou podporu a jsem šťastná,že byl se mnou i u druhého porodu.I personál byl skvělý.Všem těkulkám přeji taky co nejrychlejší a nejmíň bolestivý porod a ať mají miminka brzy u sebe v náručí.

Vincent 24.5.2010

Přišel k nám přesně den před plánovaným vyvoláváním, v porodnici Almeda Neratovice.Voda odtékala už od soboty večer, telefonát v půlnoci, docela nepříjemná ženská mne přesvědčovala, že nepoznám plodovou vodu od pomočení, jak jsem byla v \"ajfru\", řekla jsem jí, že nejsem úplně debilní a rozloučila se s vědomím, že nastoupíme až po změně služby, tedy druhý den.Po klidné snídani jsme vyrazili, protože začalo slaboučké krvácení, které barvilo vodu do růžova. Na příjmu mne čekal postrach porodnice, ostrý a nepříjemný MUDr.M., kterého jsme nechtěli ani za Boha.Tak jsem Vince přemlouvala, at vydrží do další služby. Celý den jsme pročekali na pokoji, vlastní legrace začala v jednu v noci. NAtočili nás a řekli, že jsme zavření, což jsem maličko oplakala, protože bolest byla veliká. Slečna asistentka nás ale uklidnovala, že to ještě může klapnout. Šli jsme do vany čekat na tatínka. Ten dorazil v půl čtvrté, kdy už ho bylo fakt třeba, střídali jsme vanu, zvracení, chození po chodbě a míč. V pět nás slečna nahmátla a byli jsme na pět, hurá! Petr mi připustil vodu, že by se rak uvařil a jeli jsme dál. V sedm změna služby a mezi dveřmi paní Milada, která když řekla, že bude mít čest chytit moje miminko, věděla jsem, že to bude dobré. Byli jsme připravení, došla jsem si na sál sama, Milada zavázala nohy, Petr se postavil proti mně a velká půlhodina začala. Rodili jsme vestoje, pak mne M.posadila dokonce na záchod, pořád jsem nechtěla Vincka pustit dolů ze strachu, že mne trhne. Po pár stazích byla nahmatána hlavička, vítězství na dosah. Lehli jsem na bok, manžel mi chytil nohu a držel ji nahoře. Fandil neskutečně, počáteční strach, že o bude ten, kdo bude omdlévat, zmizel hned jak jsem ho poprvé kousla do ruky, abych si ulevila od bolesti :)). Pak už toho moc nezbývá, jen to, že paní asistentka zahřívala hráz, aby se nenatrhla, já zvolala:\" Držte ode mne toho Mušku dál(MUdr.)!\" - aby přišla milá doktorka Jarošová. Zřejmě Milada pochopila, že doktor je pro men stejně důležitý jako ona, manžel, Vincek....a opravdu to zařídila. Po minutě hup! a obrovská úleva, Vince na prsou, heboučký a voňavý, velký kluk, s faldíky a dlouhými nehty, vystrkoval jazýček a byl neskutečně krásný. Zkusili jsme přisát, skočil po mně jako šelma :). Na pokoj jsem přišla po svých, kluci za mnou. Začal kolotoč.Jo, je to boj, ale nejsmysluplnější...

Klárka a jej deň D

Ahoj. Tak aj ja sa s vami podelím o narodenie našej Klárky. TP som mala 25.5.2010. Ako každá tehuľa, navyše druhorodička som si hovorila, že ten posledný mesiac tehotenstva by mali pre maminy s 2-ročnými prckami zrušiť, lebo to už fakt bolo náročné. No a keďže prvý pôrod bol komplikovaný a mám naň zlé spomienky, tak nejako som sa s gyndr. dohodla, že mi spravia predoperačné vyšetrenia pre prípadnú sekciu, keby aj druhé mimi chcelo byť moc veľké. tak som sa na internom dohodla, že vo štvrtok 6.5. prídem na ekg a zosumarizujeme tie výsledky. No a ejhle: v noci o 2.15 mi praskla voda o 2.45 začali kontrakcie, ktoré sa v priebehu pol hodiny ustáli v rozmedzí 3 - 5 minút. Tak sme s manželom vyrazili do nemocnice. Bola som už v 38tt, ale aj tak, tá pochybnosť, či je mimi v poriadku a vyvinuté je tam vždy, tak som nechcela na nič čakať. Po príchode do nemocnice ma vyšetrili a začali mi nanovo robiť všetky predoperačné vyšetrenia, lebo som si nestihla priniesť výsledky z interny A medzitým som čakala, stále v tých kontrakciách. A stalo sa presne to, čo pri prvom pôrode. Vôbec som sa neotvárala. Za 9 hodín, čo som mala kontrakcie, som sa otvorila asi tak na prst. A navyše, podľa toho, čo mi povedali v nemocnici, tak som mala zle vyrátaný TP. O mesiac. Podľa nich to malo byť 28.4. a nie 25.5. No super. Ked sa ma primár po tých 9 hodinách spýtal, či to ani nechcem skúsiť normálne, bola by som ho asi najradšej kopla do členka. Tak že mi teda spravia sekciu. Ked ma priviezli na sálu, anesteziologička mi spinálnu anestézu pichala na dvakrát. Napoprvé netrafila medzi správne stavce. Dobré, čo? Aspoň že sa mi ospravedlnila Ešte mi povedala, že potom môžem cítiť tlaky a ťahy, jak budú bábo zo mna vyberať. No ale ked ma narezali brucho a ja hovorím, že to všetko cítim, že ma režú \"zaživa\" tak tá doktorka mi neverila, ale ked som jej vysvetlila, že to nie sú tlaky a ťahy, ale bolesť, tak v tom momente som mala na tvári masku a uspali ma. No a tak sa moja Klárka narodila 6.5.2010 o 12.29. Videla som ju asi po 4 hodinách, aj mi ju priložili a ona sa krásne prisala a drží ju to dodnes:-))) Čo sa týka pobytu na oddelení šestonedelia, tak to by vydalo na ďalší román, ale dnes už je dobre, už je to všetko za mnou. A keďže mám za sebou 2 cisárske, tak už mám asi „pokoj“ aj od dalších tehotenstiev. Škoda. Možno ma niektoré odsúdite, ale pre mna bol cisársky rez vykúpením pri prvom pôrode a možno preto som si ho „vypýtala“ aj pri druhom. Niekto súce tvrdí, že psychika pri pôrode nehrá veľkú rolu, ale ja tomu neverím. Som totiž presvedčená, že spontánne by som Klárku neporodila a preto som volila „pohodlnejšiu“ a pre mňa jedinú schodnú cestu – sekciu. Ale myslím, že pre každú z nás je hlavné, aby sa ten drobec narodil zdravý a nekomplikovane. Klárka zajtra „oslávi“ 4 týždne života. Je to krásne zdravé dieťa a to je pre mna to podstatné. A ked je v pohode ona, tak aj ja sa cítim lepšie a telo regeneruje rýchlejšie. Vám všetkým, čo vás pôrod ešte len čaká želám, nech to prebehne rýchlo a podľa možností bez komplikácií. Pre mňa je narodenie dieťaťa najväčší dar, aký som kedy dostala, a aký kedy môže dostať každá žena. Pekný deň. Martina

Jak se z Nikvojka vyklubal Vojtíšek...:)))

Ahojte těhulky...vzhledem k tomu, že některé už to máte \"za pár\" jako to měla před pár dny ještě já, tak jsem se rozhodla, že není nač čekat a popíšu Vám to nádherné zrození naší malé prdelky...byl čtvrtek 13.5. a já jen tak celý den polehávala a s kolegyní z práce jsem si psala, že už bych to tak chtěla mít nejradši za sebou a že už jsme s taťuldou hrozně zvědaví, co že to pod srdíčkem už tak dlouho ochraňuju. A vzhledem k tomu, že my s kolegyní máme asi nějaký dar přivolávat určité věci a akce, tak ejhle...v 18:10 mi odtekla voda...taťulda se zrovna holil a jen nechápal můj obličej, když jsem se kolem něj mihla a jen tak mimochodem jsem mu řekla, že mi asi odtekla voda. Najednou stál naproti mě a jen říkal: \"To jako už?? A fakt??\" - byl kouzelný a taky trošku vyplašený, hned volal známým co už rodili kolik plodovky, že jim odteklo atd. a mě začlo být docela nepříjemný, že při každém kroku a pohybu ze mě ta voda valila, tak jsem tedy dobalila poslední kousky do tašky a vyrazili jsme směr porodnice. Tam nás v 19:50 přijali, hnedka natočili ozvy, vyšetřili a oznámili verdikt, že to zatím moc nevypadá, tak ať pošleme tatínka zatím domů a že kdyby něco tak mu budeme volat. Zatím jsem celou dobu nepocítila ani píchnutí, ale jen do asi 20:30, kdy jsem začla mít kontrakce po 5 minutách, tak jsem si šla dát 30 minutovou spršku a poté už jsem měla kontrakce co 3 minuty, takže následovalo další natočení, vyšetření a už se volalo tatínkovi, že má dojet a já šla mezitím na přípravu. Tedy takhle pročištěná jsem už dlouho nebyla. Tatínek dorazil v rekordním čase 18 minut (normálně to do porodky trvá zhruba od 25 minut a víc), já si šla dát další spršku a to už se na hodinách objevila skoro 23h a já začla mít kontrakce co minutu...pomalu už jsem měla pocit, že tam začnu lézt po zdi, když dorazila PA v 23:30 a oznámila mi, že udělají další natáčení a že jsme tak v půlce, tak jsem myslela, že ji snad mezi prodýcháváním zabiju a v tu chvíli se asi Nikvojek docela jakože hodně nakrknul a já začla mít šílené nutkání na tlačení a to už bylo těsně před půlnocí, přestala jsem vnímat čas, lidi kolem sebe, jen tatínka jak s náma dýchal a PA, která řekla onu krásnou větu: \"Jdeme rodit, vydržte za chvilku už to bude.\" S pomocí doktora jsme 3krát silně zatlačili a pak už jsem jen slyšela ten krásný dětský pláč a viděla tatínka jak si šel přestřihnout pupeční šňůru. Byla jsem jak ve snu, musela jsem se zeptat, co že se nám vlastně narodilo a jestli je ještě 13.5. a nebo už 14.5.. Takže se nám 14.5. v čase 00:16 narodil krásný zdravý chlapeček Vojtíšek s mírami 2,53kg a 47cm. Ani vám nedokážu popsat pocity, které se ve mě honily, když mi dali maličkého do náruče a tatínek se nad nás skláněl se slzami v očích...byli rozkošní oba ti moji chlapáci. Nebudu vám psát, že to nebolí, bolí - chvilku méně, chvilku více - ale výsledný efekt je ten nejnádhernější jaký může být a věřte tomu, že ač je bolest jakkoliv veliká, tak na ni ihned zapomenete. Pak nás nechali po kupě ještě 2h a poté následoval převoz na pokoj. Vše probíhalo dobře, jen jsem celou dobu po porodu pořád hrozně krvácela, takže zhruba v 11h následoval ultrazvuk dělohy a přišlo se na to, že se mi asi neodloučila úplně celá placenta a je tam stále ještě nějaká sražena, tudíž mě přesně ve 12h trošku uspali a dělohu vyčistili. Tahle komplikace mi sice způsobila, že jsem maličkého víc jak 12h neviděla, ale hlavní je, že jsme v pořádku. Tak doufám, že jsem některým z vás dodala odvahu, že se vyskytují i lehčí typy porodů, čímž si myslím, že ten můj jedním z lehčích byl, hlavně taky tím jak byl Vojtíšek malinký. Přeji vám těhulky jen ty nejkrásnější, nejrychlejší, nejpohodovější a co nejméně bolestivé porody a přeji vám, abyste měly své prdelky už co nejdříve všechny v náručí a mohly se jimi kochat a opečovávat je. Všem vám moc držím palečky

porod naší čarodějky

Ahojky, bylo 29. dubna, sem tam jsem během dne měla bolesti v podbřišku, tak jsem si říkala, že to musí přijít každým dnem.. Odpoledne proběhlo na akci na náměstí se spoustou známých lidí.. Večer už jsme byla utahaná a bolest v podbřišku neustávala, tak si říkám, napustím vanu a uvidíme, sotva jsme zapnula sprchu bolesti úúplně ustály, tak jsme si řekla, že teda půjdu spát. Namazala jsme se ještě olejíčkem proti striím, natáhla na gauč deku abych neumastila sedačku a uložila se k televizi, najednou bum- odtekla mi plodová voda.. všechno bez bolesti, prostě jen jasný signál jet do porodnice :). Klapala jsme se jako osika,než jsme dojeli do porodnice, vyměnila jsme sand 10vložek a to bydlíme asi 5min autem!! Při příjmu v 21:45 mi natočili CTG a poslali na pokoj, vše bylo v pořádku, kontrakce v nedohlednu a tak nám taťku o půl 11 poslali domů, sotva odjel, stahy se rozjeli a okamžitě po 5-7min, v 1 ráno jsme únavou žádala o něco na utlumení bolesti, dostala jsme nějaký oblbovák, díky kterému jsem mezi 5min stahy na 3min usínala :) , o hodinu později už se to rozdýchat nedalo, takže jsem lítala mezi sprchou a porodním sálem-cvičením na míči, což v těhu cvičení vypadalo děsně jednoduše, ale v reálu to prostě nějak nešlo.. asi ve 2h ráno přijela další prvorodička, tak jsme hekaly společně :) . KOlem 3h jsme byla otevřená na 4-5cm dali mi klystýr a šup zpátky na sál.. Doktor tam lítal mezi oběma rodičkama. Ke mě se dostal až v 5:15 s tím, že taťka už ani nestihne přijet, že jdeme na kozu a rodit.. tak jsme nakonec ještě volala přítelovi, ať co nejdřív přijede. Byltam sand v zápětí. Když se všechno připravilo a já konečně vylezla na lůžko mohlo být kolem 6h ráno.. Doktor mi říká, strašně pvzbudivou větu : \" budeme mít pocit že vás to rozthrá,ale nebojte, je to jen pocit a musíte dál tlačit\".. Což už jsem byla psychicky v koncích.. :( . Tlačit jsme mohla opravud jen při stazích, skončil stah, skončilo tlačení.. Malá se narodila v 6:22. A Pak přišlo na řadu šití hráze, střižení jsme necítila snad vůbec, doktor mi to opíchnul a začal šít, měla jsme pocit, že tam snad nic na znecitlivění ani nedal, a i přesto, že se snažil odvést mou pozornost jsem cítila každé vpíchnutí autáhnutí nitě.. Později jsem se dozvěděla, že jsem rodila hlavičku na dvakrát, malá měla omotanou na dvakrát šnůru kolem krku a placenta se neodloučila celá a museli ji \"zeškrabávat\".. Ale i přestu všechnu hrůzu jsem ráda, že jsem porod pežila bez epiduralu a ten malinkatý ulíček na konci toho všeho stojí za to!!!!

Uprimna ucta a poklona vsem prispevsim maminkam

Mam 9 dni do 2. porodniho terminu (odstup 8 let). Chtela jsem si precist par zazitku jinych budoucich/cerstvych maminek a nasla tenhle portal. Rodila jsem poprve koncem panevnim a ted je mimko otocene hlavickou dolu. Veci a pocity jsou ponekud rozdilne od prvniho porodu a tak jsem chtela zjistit, jak jsou na ton jine maminky. To, co jsem si tady doposud precetla, me naplnuje bezmezmou uctou k vam vsem. Nechapu, jak jste tolik neuveritelnych zazitku pred porodem a behem neho v porodnicich vydrzely a jeste v mnoha pripadech temer stastne vzpominaly.Nevim, co je to Hamilton (znam to jen jako poslicky a neznam \"hmaty\" s tim spojene) a uz vubec nechapu, jak je mozne, ze se v tak rozsirene mire pouziva protrhavani plodovych obalu, nastrih hraze a dalsi z meho pohledu nekonecne invazivni techniky.Sama jsem pred osmi lety porodila holcicku koncem panevnim prirozenou cestou a zazila prekrasny porod, protoze byl (az na 2 hodiny pod epiduralem- zavedeny byl pouze pro pripad akutniho cisare vzhledem ke konci panevnimu) prirozeny, neindukovany, nerizeny. U nas se lekari a PA snazi (tedy alespon tam, kde jsem rodila ja) o neinvazivni porod- bez zbytecnych vaginalnich vysetreni, bez protrhavani plodovych vaku, bez vyvolavacek oxytocinem ci jinymi umelymi chemikaliemi, nastrizeni hraze je vyrazem absolutniho krajniho stavu. Diky tomu jsem po prasknuti plodove vody a postupnych oteviracich kontrakci, ktere taky bolely, takze jsem po 8 hodinach a 8 cm videla jediny prisun v epiduralu, ze si clovek odpocine a nabere silu (v mem pripade na dvojite tlaceni- zadecek s nozkama a pak teprve hlavicka). Nevim, jak je davkovany epidural v Cechach, ja ho mela na 2 hodiny a pak se mel bud prodlouzit nebo vysadit. Protoze jsem se behem tech 2 hodin prestala otevirat, nechala jsem si ho vysadit a po te vse bezelo jako na dratkach. Prisly opet drsne kontrakce, ale odpocata jsem jim celila daleko pohodlneji, na kolenou zavesena o operadlo lehatka jsem se vlnila jak kocka. Pri kazdem pohybu jsem nadherne citila, jak miminko sestupuje do porodnich cest az mi bylo jasny, ze je cas tlacit. To jsem taky rekla PA, ta se jen jukla a ze jde pro primare. Zadecek se dal vytlacit relativne dobre, na hlavicku jsem potrebovala trochu povzbudit, neb to fakt byla prace, ale nejak se v cloveku ta sila sebere a tak to slo. Odmitla jsem nastrizeni hraze, takze jsem se natrhla na 1 stupen (tedy vlastne temer nic). Dite mi dali na prsa a snuru nechali dopulsovat (teprve potom jsem ji odstrihla). Nic jsem nevnimala, moje jazykove schopnosti me opustily nekde mezi vytlacenim zadecku a hlavicky, takze jsem pohlavi ditete zjistila az prostou overovaci metodou - roztazenim nozicek miminka. Je dost mozny, ze mi to rikali nekdy po vytlaceni,ale tomu jsem proste nerozumela (asi bych mela odhalit, ze jsem rodila v Norimberku- na klinice). No a z toho krasneho uzliku je ted osmileta slecna, ktere pribude za par dni dalsi prekvapeni (tedy kluk nebo holcicka). Oddeleni sestindelek jsem nastesti zazila jen jeden den a jednu noc, druhy den po porodu jsem odesla na reverz, protoze mam po nesouvisejicim drivejsim dlouhodobem pobytu v nemocnici k temto zarizenim desny odpor.Pote, co jsem si precetla nekolik nejnovejsich prispevku, jsem chtela napsat zazitek, ktery byl plny krasy a harmonie i u komplikovaneho porodu koncem panevnim. Snad je nejaka nadeje, ze se nektere veci zmeni i v pristupu u tech lekaru, kteri tak bezcitne vtrhnou do vaginy rodicky a nadelaji tam takovou paseku, ze ta z toho zacne krvacet a trpi tak strasnymi bolestmi. Je mi zahadou, ze se podavaji masove \"zrychlovaci\" tablety, kdyz je prece znamo, ze neprirozene \"rozjeti\" porodu ma za nasledek neschopnost tela rodici maminky se vcas prizpusobit mire bolesti a tim si vyrobit vlastni anestetika, ktera po staleti maminkam pomahala prekonat nekdy opravdu divoky bolesti. Snad vam prijdu jak z jine planety, ale musim rict, ze me nektere popisovane zazitky doslova vydesily, az mi zacalo tvrdnout bricho. Prala bych vsem, aby se pristup k rozeni a rodickam v Cechach zmenil a vsem dosud odrodivsim maminkam vyjadrit mou neutuchajici uctu za odvahu a statecnost, s kterou pres vsechny ty zasahy privedly na svet krasne a zdrave deti. Nevim jeste kdy, ale uz brzy snad budu moci napsat stejne krasny uplne cerstvy zazitek s druhym deckem.

Hurá na svět

Ahojte, tak jsem se konečně dostala k tomu, abych si přečetla novinky a taky se pochlubila s tím, jak se Lola drala na světlo.Bylo krátce po půlnoci, velikonoční pondělí a já se přehazovala v posteli. Nemohla jsem spát a přemýšlela nad tím, že jsem nestihla upéct beránka a kdybych teď začala, tak přítele mile překvapím. Už jsem se chystala vylézt z postele a jít na to, když jsem najednou v bříšku ucítila trhnutí jako za provaz od zvonu a objevila se první kontrakce. (Dělávala jsem si starosti s tím, jestli to poznám, ale skutečně to nejde zaměnit s ničím jiným.) Druhá přišla po půl hodině a třetí ve stejném intervalu. Přesunula jsem se tedy na přízemí do obýváku abych nerušila budoucího taťku a začala si zapisovat intervaly. Pravidelnost veškerá žádná, 8, 20, 13min... až teprve kolem šesté hod jsme se zase dostaly na pravidelných 30 minut. Hladila jsem Ještěrku a přemlouvala ji, aby vydržela alespoň do odpoledne, než se pan doktor vrátí z lyžovačky... Mezi kontrakcemi se mi dařilo zdřímnout, pak najednou bolest, honem doběhnout na záchod, protože tam se nejlíp sedělo při prodýchávání a pak zas zalehnout. Asi kolem deváté jsem si šla napustit vanu a zavolala kamarádce, co dělá PA, aby mi potvrdila, jestli je to skutečně ono. Ve vodě se kontrakce zkrátily na 9min. Vydržela jsem tam hodinu a půl a pak už to bylo nepříjemný. Když jsem se ocitla \"na souši\", tak se intervaly prodloužily na 20 min a bolest se znásobila. Vydržela jsem takto 4kontrakce a zase honem do vody. Střídala jsem takto celý den a usmívala se nad přítelovým nejistým pohledem a tím, jak je chudák vyplašenější než já. Po páté hodině jsme byly na 5min ve vodě a 10ti mimo, tak jsem volala doktorovi, že jedeme do špitálu. Když jsem zvonila ve tři čtvrtě na šest na porodní sál a ohlásila se, že budu pravděpodobně brzo rodit, slyšela jsem pobavený hlas PA, která mi říkala ať tedy počkám, že jde pro mně. Mezi dveřmi jsem jí pak sdělila jak jsme na tom s intervaly a šla se převléct. Vyplnily jsme papíry, nahlásila alergii na anestetika a šla si lehnout na monitory. Kontrakce už byly po pěti minutách a procházející sestra se mně znovu ptala na alergie. Když při další kontrakci procházela jiná sestra, tak jsem jí opět nahlásila alergii na Supracain a Mezocain a ta mě ubezpečila, že hned jak paní doktorka dokončí porod, že se na mně podívá. Před sedmou hodinou paní doktorka skutečně přišla a oznámila mi, že jsem otevřená na 6cm, že to jde pěkně rychle. Poslala mně na porodní pokoj, zavolala přítele, který do té doby nervózně přešlapoval na chodbě a dali mi klystýr. Zavolali mému doktorovi, který naštěstí bydlí blízko špitálu a ten se během pár minut objevil. Přála jsem si rodit do vody, protože díky té alergii mi nemohli píchnout anestetika a bála jsem se natržení hráze. Když mně můj doktor vyzval, abych vylezla \"na kozu\", aby mně prohlídl, byly kontrakce už po třech min a já se nechtěla ze záchodu ani zvedat. Klystýr sice ještě nezapůsobil, ale sedělo se tam tak báječně... Při prohlídce doktor zjistil, že jsem otevřená na deset a že se vana už nestihne napustit. Položili mně tedy na lůžko, napíchli žílu a šli jsme na to. Poučená babičkou, že když se u toho křičí, tak se dítě může zamotat do pupeční šňůry (mamka měla šňůru kolem krku) jsem se snažila být co nejvíc potichu. Stačilo třikrát zatlačit, a v 19:35 Ještěrka vykoukla na svět. Byl to neskutečný pocit, vidět, jak ze mně leze malý človíček, ale to jsem ještě netušila, že to náročnější teprve přijde. Lola nebyla vůbec pomačkaná, ani od smolky a vůbec neplakala. Museli ji poplácat, aby vydala nějaký zvuk, ale ani tak se jí křičet nechtělo. Taťka odešel s PA, aby viděl, jak se o dcerušku starají, mně odebrali pupečníkovou krev a vytlačila jsem placentu. Doktor mi oznámil, že mně musí sešít to, co během druhé kontrakce nastřihl. Myslela jsem si, že v porovnání se samotným porodem to už bude sranda, ale to jsem se hluboce mýlila. I když jsem alergii nahlásila asi pěti lidem, tak mi chtěli píchnout Supracain, aby mně mohli sešít. Opět jsem hlásila, že to nemůžou, že zrovna na to jsem alergická a dostala jsem anafilaktický šok, ale oni na to nedali, že to tedy zatím jen zkusí na kůži, aby viděli jestli reaguji. Reagovala jsem, ale ne na kůži. Okamžitě mně začal svědit celý obličej a přišly problémy s dýcháním. Tak mi tedy píchli nějaký jiný oblbovák, kterým zastavovali tu reakci. Potom mi donesli očištěnou maličkou. Přiložili ji k prsu a doktor využil toho, že jsem se soustředila na Ještěrku a začal šít. Vždycky steh, počkal až se nesoustředím, další steh, zase čekal... Udělal mi celkově šest stehů a to bez jakékoliv anestezie! Přiznám se, že o bolesti způsobené Lolou při cestě na svět jsem už po dvou hodinách nevěděla, ale do konce života si budu pamatovat každičký milimetr použité nitě.

Julinka

Dne 10.4.2010 v 9.25 hodin vykoukla na svět holčička Julinka. Je to malí drobíšek s mírami 44 cm a 2,26 kg.Hlavičku máme posetou krásnými černými vlásky.Maminka se již nediví, že ji celé těhulkování pálila žáha.Dne 8.4.2010 jsem byla na kontrole na gynekologii ve 38+1 týden.Tlak jsem měla velmi nízky 85/55 a byla jsem hodně utahaná. Pan doktor řekl, že otevřená nejsem a dítě bude termínové nebo dokonce bude porod vyvolávaný, tak jako u dcery Verunky. Osud tomu chtěl, že celou noc se ve mě tahle malá žížalka koulela a koulela až mi ráno v 7.00 hodin odtekla trocha plodové vody. Starší dceru Verunku jsem vypravila do 1.třídy a jelikož mě opět klesl tlak a cítila jsem se utahaná, šla jsem si zdřímnout. Po vyspinkání do 10.00 hodin mi plodová voda začala odtékat hodně a zavolala jsem si kamarádku z paneláku, které odtekla při porodu voda, zda je to ono či ne. Při první dceři jsem měla vyvolávaný porod, tak jsem si nebyla ničím jistá. Dále jsem zavolala i porodní asistentce a na základě rad kamarádky a porodní asistentky jsme vyrazizily. Do porodnice jsem jela obalená ručníky a bez manžela, kterého jsem naháněla z práce v Praze. Můžu Vám říct, že to bylo mocinky rychlé, avšak kontrakce nikde a tak nás ve Zlínské porodnici ubytovali přes noc a hlídali nás. Hlavně jsem byla vystrašená, že to manžílek nestihne, protože do večera jsem ležela na porodním oddělení sama než manžel přijel z práce domů.Jelikož kontrakce nepřistoupili ani v noci, bylo rozhodnuto, že porod bude vyvolán. Ráno jsem v 7.00 hodin dostala pilulku na vyvolání porodu a za pár hodinek byla Julinka na světě.Vše dopadlo nakonec krásně, tatínek byl u porodu a honosně se pyšnil další dcerkou, které přestřihl pupeční šňůru.Jsem moc ráda, že byl se mnou jako opora. Obě holčičky jsou podobné na tatínka. Váhově jsou dcery skoro stejné.Dcera Veronika: 5.11.2002 20.20 hodin narozena 2,28 kg a 46 cm (vlásky černé).Dcera Julinka: 10.4.2010 9.25 hodin narozena 2,26 kg a 44 cm (vlásky černé).To je konec jedné kapitolky těhulkování a začíná další kapitolka - rodičovství a výchova Julinky.

Manuální obrat

Tak ma chytil hnev keď som teraz čítala časopis Máma a já.Ide o to,že keď bábetko nieje otočené v brušku tak ho roznymi pohybmi otočí lekár rukami.Pri pohlade na fotky mi prišlo zle.Musí to hrozne bolet a zdá sa mi to drastické jak pre matku tak aj pre dieťa.Má s tím niekto skúsenosti?

Honzík

Ahoj holky, tak mám za sebou třetí porod a zase byl úplně jinej. Termín jsme měli 27.4. a v pondělí 29.3. v poradně mi dr. řekl, že je vše ok, že mimi hezky drží, to ale netušil, že náš Honzík si to pomašíruje na svět skoro o 4 týdny dříve.V sobotu ráno mě můj 5ti letý syn budí se slovy: Mami, jsi říkala, že už budeš vstávat a ten dort už je studený, tak mi ho ukroj na snídani. Jenže maminka vstala a jak si stoupla, tak ze mě začala téct proudem voda. Koukala jsem na tu louži pod sebou jako bych spadla z višně. Říkala jsem si, že to přece není možné, že máme ještě spoustu času, ale neměli. Takže jsme vzbudili i tatínka dobalila jsem tašku do porodnice a vyrazili na cestu. V porodnici mě přijali, že se zatím nic neděje a budeme čekat, jestli se to samo rozběhne a když ne, tak ráno porod vyvolají. Tak mi průběžně dávali pro jistotu antibiotika, protože jsem neměla výsledky ze stěru a točili monitor. Srdíčko tlouklo hezky, ale Honzík se nechtěl hýbat a pořád spal. Tak mi doktorka řekla, že by raději ten porod vyvolala už večer. Ve čtyři mi začali slabé kontrakce co pět minut. Sice pravidelné, ale slabé, takže žádná velká změna. Takže jsem v šest večer dostala tabletku do čípku a pak už to mělo rychlý spád. Pět minut po zavedení začaly kontrakce co dvě minuty a po 15 minutách už jsem je prodýchávala za půl hodiny přišla PA jestli už mě něco bolí, tak ji říkám, že už jo, tak mě přestěhovali na sál a napojili na monitor. Asi po další půl hodině už jsem zvracela bolestí, tak mi píchli epidurál já zavolala manželovi. Ten přijel asi za 15 minut a já prodýchala asi ještě 5 kontrakcí a šla tlačit. Malý se dral na svět takovou rychlostí, že mi ty 2 hodiny utekly jako voda. Narodil se 20.08hod. 48cm a 2,97kg. Po porodu měl trochu teplotu, tak ho zavezli hned do inkubátoru, Jinak jsme byli oba v pořádku a já jsem zase šťastnější z dalšího přírustku Přeji všem takové rychlé a pohodové porody!!!

den D

ahojky holky, tak jak jsem slíbila, tak popíšu i jiá svůj porod, aby ty, které to čeká měly trošu obrázek - jako já, která jsem četla každý příspěvek, abych si to dokázala trošku představit... V pátek jsem byla v poradně, pan doktor mě prohlédl (za celou dobu těhu to bylo podruhé). Byla jsem ten den před tím na prvním monitoru a moudrá jsem z těch grafů a křivek teda rozhodně nebyla. Pan doktor mi pi prohlídce řekl - jo jo jste otevřená, připravená hezky (bylo to v pátek 26.3. a termín jsem měla ve středu 31.3.), \"můžu Vám udělat trošku bolest?\" vyvylila jsem na něj oči a řekla jen, že pokud je to nutný tak jo. On mi řekl, \"udělám Vám Hamiltona, abych tomu trošku pomohl\" a bylo..Vůbec to nebolelo, jen to bylo trošku nepříjemný (trošku hloubš do mě vrtnul rukou). No a já se rozklepala jak osika. On mi řekl, že to bude brzy a odešel. Sestra mi řekla, že budu asi špinit a já celá rozklepaná sedla do auta a jela rovnou domů s tím, že si teda asi dobalim věci do porodky a uvidim co bude. Od té doby mě bolel spodek bříška jako při začátku menzesu... Doma jsem si hned umyla vlasy (co kdyby náhodou) a v noci jsem toho moc nenaspala. V sobotu ráno už mi bylo blbě - blbě - jako od žaludku a bolelo mě to bříško.. Už jsem přítelovi ani nedělala oběd a neměla sama chuť vůbec na nic (ani k jídlu). Přítel ve dvě odjel hrát fotbal s tím, že někdo u sebe telefon mit bude a že mi to vždycky prostě někdo vezme. Odjel a mě se přitížilo... Bylo to v nepravidelných intervalech taková trochu bolest jako když prostě dostanete menzes (neni to stejný, ale je to nejpodobnější bolest). No a pak jsem dala sprchu a pořád to nepřestávalo.. a odešla mi zátka.. (táhlý hlen a fakt hodně, takže jsem si byla jistá, že to není jen výtok, který jsem měla celou dobu těhu). No, začala jsem si psát časy, kdy mě chytla ta bolest a snažila se určit nějaký interval. Bylo to hodně nepravidelné - 16min, 5min, 2min, 10 min... a tak jsem vzala tel. cca v 16h. a napsala přítelovi, že dnes pojedem určitě, ale zatím klid, že nevím v kolik, že je to nepravidelné. Nad mé očekávání to dopadlo tak, že přítel přemlouval mně, ať raději jedem. (nechtěla jsem být z těch, koho pošlou z porodky na 3xdomů, že ještě nic neni). A tak jsem dala sprchu a v 17h jsme vyrazili. V porodce mě přijala asi 25ti letá por. asistentka, šáhla do mě a řekla, že jsem na 2 a ať si vezmu andělíčka (ten jejich mundůr) a jdu si lehnout na předporodní pokoj. (připomínám, že přítel řekl, že mě do porodnice pouze hodí a rozhodně tam se mnou nebude a rozhodně NIKDY nebude u porodu a já se tím trápila celé těhotenství!!!) Odešel pro tašku do auta a mohl se mnou na \"hekárnu\", protože jsem tam byla sama. A tak jsme tam byli a já měla na břiše napíchnutý monitor a každou chvíli měla bolesti (pořád se to dalo). Pak přítel sedl do auta a jel do meka pro něco k jídlu a nakoupil mi tatranky, sušenky a mraky jídla a pití. Bolesti se zhoršovaly a zarčaly být pravidelnější a častější..humor mě pomalu opouštěl..kolem osmé jsme dali meka (já už si jen zobla) a myslela jsem na to, že budu potřebovat energii, tak jsem vysrkla šejka, ať mám dost síly. Pak jsem začala pomalu prosit, ať mi dají něco na bolest. Epidurál se prý dá dát až když jste otevřené na 4 a já po vyšetření v 20h byla stále na 2 a to už jsem začínala být zoufalá...Pomáhalo jen sedět na balónu a dýchat jsem taky neuměla, tak se mi dělalo hrozně zle od žaludku. Moc mi toho s prodýcháváním nevysvětlili (nebo spíš já to podle nich neuměla) a tak jsem každou kontrakci zatla zuby a snažila se dýchat pomalu..Řekli, že v 22 mi dají injekci pravdy a že se to buď rozjede, nebo usnu. Dali mi injekci a přítele poslali domů. A já mezi každou kontrakcí (každé 3 min.) usnula a tím trošku nabrala sílu. Kolem 23h. přišla por as. sáhla do mě a řekla, že se to rozjelo až moc rychle, že jsem na 6 a ať volám přítele (po té injekci jsem byla jak sjetá, nebyla jsem schopna otevřít oči, do sprchy jsem chodila poslepu, na wc taky, no fakt jak přiopilá a totálně mimo a brutálně unavená). Zavolala jsem mu a šla na přípravu. Klistýr (VŮBEC NIC TO NENÍ!!!) jsem v sobě udržela přesně asi 5vteřin, protože přišla kontrakce a já musela \"s pravdou ven\". Holit mě nemuseli, protože jsem si tuto přípravu vyřešila před odjezdem do porodky doma sama. No a šla jsem na sál a tam už byl přítel v zeleném mundůrku a vyděšený jako blázen. Já si lehla a prosila ať už mi ten epidural dají... přišlo mi to jako věčnost. Přišla anestezioložka a mě přišlo, že jí to děsně trvá, všicni museli pryč, já na bok a nehýbat se (i během kontrakce, což bylo téměř nemyslitelné, ale dala jsem to!!)Pak se všichni vrátili (bylo tam asi 5lidí) vč. přítele!!! No a už mi dovolili tlačit, což bala mega úleva. Pak hrozný tlak na knečník, opravdu jak šílená zácpa a šílenou silou zatlačit... a tak jsém díky povzbudzení, že ještě 2x a bude venku dostala hroznou motivaci a přesto, že jsem myslela, že mi prasknou všechny cévky v hlavě a že podruhé už to nedám sebrala veškerou sílu a malá byla v 1.06h na světě!!!malý nástřih a při šití už jsem telefonovalababičkám, že jsou babičkami. přítel byl až na samotné \"vypuzení\"celou dobu se mnou a já před nímk smekám a hrozně moc si ho za to vážím. Malou šel až ošetřovat a přinesli mi ji společně s por. as. Holky, nebojte se ničeho, je to fuška, ale s tím se počítá a tak nepropadejte panice a až to přijde berte to tak, že to k tomu patří a že to zvládly jiné a vy to zvládnete taky!!!držím moc palečky, já na to vzpomínám ráda, těšila jsem se na porod, je to záhul, ale stojí to za to. Malá je krásná, hodná a po porodu, když Vám mimi dají na hrudník a ono Vám koukne do očí to je NEPOPSATELNÉ!!!

Druhý porod

Holky ne že bych teď po tom svym šíleným porodu chdtěla další, ale už o tom přemýšlím dlouho - jaký byl druhý porod? Kratší? Lepší? Jakou změnu jste vy samy tčeba hlavně pociťovaly?

Porod císařem před termínem

Ahoj holky, Pavlík se narodil o 4 týdny dříve, měl být 28.4. a na svět přišel 2.4. Je ale velký a moc šikovný - 49 cm a 3730g (jaký by byl v termínu?....), takže bez potíží na běžném oddělení, ne na nedonošeneckém. Ráno 1.4. praskla voda, teklo to prooudem, takže se to nedalo splést. Měla jsem už tašku sbalenou, protože již dva týdny jsem musela ležet a odpočívat, brát magnézko, takže mě to moc nepřekvapilo. Hned jsme jeli do porodnice, protože jsem měla pozitvního streptokoka ve výteru, takže jsem jela co nejdříve nasadit antibiotika. Ale nic se nedělo, žádné stahy, ani odpoledne, večer , v noci nic. Takže ráno začali dávat tableky do čípku, jednu, druhou, zas nic, kafíčko, nohy na stůl. Jen nás pořád natáčeli na monitor, co dvě hoďky a natibiotika co 8 hod. Nakonec odpoledne druhý den nasadili oxytocin kapačkou, pak ale přišel staší doktor, že raději půjdme na císaře, že to vypadá na dlouho, a předchozí porod byl císařem před dvěma lety, takže nebudeme čekat. Souhlasila jsem, porodních komplikací jsem se bála...Vybrala jsem si anestezii do páteře, protože minule to bylo v pohodě. jenže teď se anestezilog nemohl trefit, napořetí snad dobré--jenže mě to neumrtvilo, stálejsem cítila nohy, pak i řez na břiše, říkala jsem to lékaři, prý to hned zabere... Pak začali operovat, vše jsem cítila, pak jsem už křičela bolestí co to šlo...Jen jsem musela čekat 2-3 min. nez žvytáhli miminko a pak mě uspali natvrdo...no bylo to hrozné...já má ale skoliozu páteře, tak snad proto to nešlo, příště jen celkovou anestezii. tím ale nechci nikoho sta¨¨rašit, místní anestezie je šetrnější pro mimi. Teď jsme už doma, vše se dobře hojí, týden po operaci jsem já docela v pohodě, dítě v pohodě, takže si nestěžuji. Menší dítě se snáze nakojí, takže v pohodě kojíme, ne jak minule.Pa.

Jana

Ahoj holky, chcela by som Vam popisat moj treti, konecne nevyvolany, uplne prirodzeny porod, na ktory budem mat iba nadherne spomienky. Mala som dva terminy, 31.3 a 2.4. V nedelu 28.3 mi odisla hlenova zatka s primesou krvy. Odvtedy som kazdy den trochu spinila a obavovali sa aj nepravidelne bolesti, roznej intenzity. 1.4 vo stvrtok som bola na kontrole v porodnici, kde mi pani doktorka oznamila, ze som otvorena na 1 prst, ale ze porodne cesty su velmi vzadu, nasledne mi spravila velmi bolestive vysetrenie a poslala ma domov s tym, ze v sobotu 3.4 mam prist na vyvolanie, bola som z toho strasne smutna..V ten isty vecer okolo osmej hodiny som dostala ale dost silne kontrakcie, niektore som musela naozaj rozdychavat, ale boli nepravidelne, trvali tak do pol jedenastej a ja som sa rozhodla, ze na noc rodit nepojdem, dojedla som svoje oblubene tortily s kuracim salatom a kontrakcie zaspala...napodiv presli...znova nastupili az o pol stvrtej rano, to som znasala este v pohode, ale o stvrtej som uz vedela, ze sa to rozbehlo a zacali sme to merat, ale nebolo vlastne treba, lebo kontrakcie zacali prichadzat kazdu chvilku, tak kazde tri minuty, niekedy aj castejsie, este som stihla sprchu a velku potrebu, ale potom som sa uz takmer nedokazala obliect, zvyjala som sa od bolesti v aute, moj priatel isiel 160 km za hodinu, presiel cez 2 cervene..no bolo to dost dramaticke...po zaparkovani pred nemocnicou som vyskocila z auta a bezala smerom k porodnym salom, po ceste som sa zvyjala od bolesti a predychavala kontrakcie na chodniku,na schodoch, potom v ambulancii pri prijme, ledva som zvladla vysetrenie na koze, kde mi lekarka oznamila, ze som pripravena, otvorena na 5 prstov a ze ma este vyspoveda...ja som bohuzial nebola schopna spolupracovat, urobil to za mna moj priatel a po chvilke sme sa dostali do porodneho boxu, kde na nas uz cakala velmi mila PA...chcela som odmietnut napojenie na monitor, ze to nevydrzim, ale ubezpecili ma, ze to bude iba na chvilku, tak som suhlasila, nasledne mi PA oznamila, ze som otvorena uz na 8 prstov a ze mi iba pichne vodu a ideme na to...po tejto informacii sa mi neskutocne ulavilo, kontrakcie prestali byt tak bolestive, museli sme na ne dokonca cakat, vodu som nakoniec nemala, neviem, musela mi odtiect asi v sprche este doma...pomaly som tlacila a o chvilku bola moja Janka na svete, takze sa nakoniec narodila 2.4 o 5.45 rano s mierami 2650g a 48cm...porodila som 45 min po prichode do nemocnice..

Terezka

tak se nám ten porod opět nerozběhl sám, tak jsme měli nástup ve středu v 7:30 na vyvolání, přijeli jsme do porodnice natočili nám monitor a dostala jsem gel na dozrání čípku , to mi hned vyvolalo kontrakce po 2min ktere trvali už od 8:30...položili mě na hekárnu s tim , že je jim líto ale dnes to určitě nebude..to se mi protočili panenky, říkala jsem PA že jsme přijeli vlakem a jsme mimopražsky a co bude s přítelem,tak za chvilku přišla a říkala , že se na hekárnu sice nesmí , ale že příteli povolí aby tam se mnou byl cely den...ve 13 hod kdy byli kontrakce stale po 2 až minutě a strašně zesíli už jsem myslela že polezu po zdi, do toho neustale padal monitor , tak jsem se děsila co se děje ...začali se dohadovat jeden přes druheho , co dál..jeden že by to zrychlil a druhy zas že by to nechal pak za mnou přišli s tim že jsem astmatik jestli jim to udejchám a že by navrhovali císaře..což jsem okamžitě odmítla s tim že to zvladnu protože jsem chtěla aby tam byl přítel jelikož to je jeho první a poslední dítě, neustale do mě rvali injekce na zesílení a rychlejší rozjetí , tak jsem myslela že už puknu...divili se že se mi to stale zesiluje protože jsem se vubec neotvírala , nakonec tedy řekli at přítel na hodinu odejde a že mi dají na přípravnu a pak mi na sále píchnou vodu ..na přípravně jsem se neohřála ani pul hodiny, klystýr mi bohužel dát nešel protože jak mi malá tlačila na spodek tak jsem myslela , že budu brečet bolestí to jsme vzdali a šli na sál, tam mi hned v zapětí přišli dát epidural do toho mě chytilo tak šíleny nutkání na zvracení , že jsem litovala přítele jak tam sedí a kouká na to, epidural mi bohužel zabral jen na dvě kontrakce a byli jsme tam co před tim , tak mi přišli dát znovu další dávku, ale bohužel , na to mi bylo řečeno že to musí být asi těsně před porodem, PA do mě sáhla a byli jsme na 4cm ...když do mě sahla za chvili znovu tak už začala volat na druhou že jsme na 8cm a začali tam běhat a skládat lehátko, nebudu rozepisovat všechny detaily to bych tu byla do zítra...a šlo se na tlačení, bohužel jako astmatik jsem už poslední tlačení nezvladala udejchat poslední hodinu jsem už byla na kyslíku pořad čekali jestli jestli to zvladnu a byli připraveny že mi skočí na břicho kdybych to už nezvladala, nakonec jsem uspěšně terezku vytlačila sama bez pomoci, což mě hodně těšilo...přítel byl z toho na měko a měl slzičky v očích když si jí přinesl zabalenou , hodinu se tam s ní mazlil, mrzelo mě že jsem si jí nemohla pořadně pochovat , když mi jí dal na chvilku do ruky tak jsem měla co dělat abych jí udržela...no a tak se z nas 24.3. v 16:45 stali štastny rodiče už třetího dítka a konečně holčičky našeho štěstíčka personal na porodní sále byl naprosto skvělej PA byli užasny a pani doktorka co mě šila odvedla opravdu krasnou práci, byla jsem opravdu moc spokojená...přítel byl taky na jedničku, byla jsem moc rada , že mi byl takovou oporou a řekla bych že narozením naší terezky na vlastní oči z něj udělalo skvělýho tatku co si toho opravdu váží když viděl co ty žensky musí vytrpět, moc mu za to všechno děkuju

jak Fanoušek na svět přišel

Ahoj mamči, tak se s vámi jdu taky podělit o svůj zážitek z porodu. V pátek 19.3. mi ráno začaly bolesti, nebo spíš jen takový nepatrný tlak v podbřišku, tak jsem si říkala, že třeba jenom poslíčci, ale když to ani po 3 hodinách neustávalo, ba naopak bylo to o něco silnější, tak jsem si říkala, že teda třeba večer pojedeme rodit vesele jsem si mezi bolestma vařila ovocné knedlíky a kolem poledne jsem si začala pomalu zapisovat intervaly mezi kontrakcemi a délku jejich trvání, nejdřív 18 minut pak 17 a pak už na přeskáčku 10,5,3,7,11,6 atd. kolem 15,30 dorazil přítel ( který mi během dne snad 100x volal a kontroloval, jestli už náhodou nerodím )dala jsem si sprchu a když bolesti neustávaly, ale byly pořád zhruba po 5 minutách, tak jsme kolem 16:30 vyrazily do porodnice ( asi 30km daleko ), přijeli jsme, vzali mě na monitor ( bylo asi 17:30 ) a říkali, že je to na příjem, ale prý žádný kalup, pak mě prohlídla doktorka, tak jsem jí řekla, že jestli to není k porodu, že jedu hned domu, že tam nebudu zbytečně ležet jako při prvním porodu ( to jsem tam celou noc ležela s bolestma po 3 minutách a rodila jsem až druhý den v poledne ), tak mi dr. sdělila, že jsem tak na 3-4 cm otevřená a že mám jít na pokoj a zabydlet se, a pak že půjdeme pomalu na přípravu, ona že zatím odveze jednu předčasně rodící maminu do Prahy do porodnice a pak až přijede, tak že půjdeme teda rodit. Tak jsem v 18:15 dostala klystýr, chvilku chodila po chodbě ( tatík tam byl se mnou a byl mi velkou oporou ) kolem 18:50 jsem šla ještě na monitor a sestra ( nebo porodní asistentka jak se jim asi na sále říká ) mi píchla vodu a říká mi, až budete mít pocit na tlačení tak řekněte, jen si sedla ke stolu, tak jsem jí řekla, že ten pocit mám, ale že teda nemůžu pořádně rozpoznat jestli to ještě není následek klystýru tak mě prohlídla a říká, tak si zatlačte, tak jsem asi 2x zatlačila, vylezla hlavička a sestra povídá netlačte a mezi tím volala na nějakého doktora aby honem šel, že rodíme, no jo, jenže netlačte, když se vám hrozně chce, snažila jsem se to přemoci, ale nešlo to, tak jsem jí jen milostivě oznámila, že teda tlačit budu, protože to jinak nejde, no a na další 3 zatlačení byl maličký na světě, ani mi nestačili dát umrtvovací injekci před nástřihem, ale vůbec jsem ho necítila. Pak přiběhl doktor, kouká na sestru, která drží v ruce mimi, kouká na mě a povídá, tak já letím jako blázen a stejně jsem to nestihl. Takže mě vlastně odrodila ta sestřička, která byla super a moc jí děkuju a pan doktor mi udělal jen pár stehů a bylo to. Ještě jsme se zasmáli, protože se ptal jak se malý jmenuje, tak říkáme, že to bude František Josef ( po dědečcích ),shodou okolností narozený na Josefa a pan dr. se taky jmenoval František. Fakt ve srovnání s prvním porodem to byla rychlovka, ale troufám si říct, že ty bolesti ke konci i samotný porod byly bolestivější než prvně. Ale stálo to za to.

Raďulinka:)

Měla jsem kontrakce po 3min. atak jsme jeli,20:00 jsme dojeli do nemocnice kde mi praskla voda a daly mi krystýr mooc jsem se těšila že konečně porodím už týden jsem přenášela ale kontrakce se zastavily a já se neotvírala:(asi od 21:30 opět kontrakce po 3minutách ale stále jen 2cm o půl noci Davida poslaly domu že to bude na dlouho,mě píchly na bolest a na spání a řekly at jdu spát ale bohužel jsem neusnula a furt šílený blesti když jsem šla za PA řekla že má jedny ruce at si jdu lehnout(až druhý den jsem zjistila že za tu noci se narodilo 9dětí na 3 sálech)prostě na mě neměla časJá jsem celou noc nespala,nepila ani nejdela ráno jsem padala unavouod 5 mě natáčely CTG asi do 7 to už jsem tam zase měla Davida moc mě pomohl. ale Radimek měl slabý puls,daly mi infusy a když jsem se otevřela tak jsem měla tlačit ale vůbec to nešlo a Raďula stále slabý puls,nikdy v životě jsem neměla větší strach.Porod ale nepostupoval tak akutní cisař,byl to mazec běhen asi 5minut jsem ležela na sále..............potom si jen pamatuju jak mě davají kyslík. 10:15 jsem ze vzbudila na dospáváku ale neměla jsem odvahu zeptat se co mimi ale prišla Mudr. ařekla že mám krásnýho zdravýho chlapečka viděla jsem Radimka až ve 14:15 ale byl nádhernej:)nejkrásnější co jsem kdy viděla:) Byla jsem smutná z císaře že jsem nezažila ty první okamžiky Raďulky ale jsem ráda že to tak dopadlo že ho nemusely třeby křísit nebo tak..... vím ale že mohlo být všechno jinak kdyby mě daly něco na vyvolání.......... Byla jsem na pokoji z paní která měla druhý,přijela 15min.předemnou a daly ji infusi,čípek a do půlnoci porodila, nevím proč mě nic nedaly,ale hlavní je že je Radimek zdravy,to je to nejdůležitější ale podruhý budu rodit jinde!Doufám že normálně.

Rychlovka

Ahoj holky,je fakt,že skoro každá,co jsme sem vložila příspěvek jsme zrovna neměly lehký porod a tak vám sem vložím vyprávění o porodu mojí kamarádky,která rodila před 16 měsíci.Stalo se to přesně na den druhého porodního termínu,když jí doma praskla voda a tak se v klidu vypravila do nemocnice a odjela.Kontrakce se jí dostavily za hodinu,měla je po 10 minutách a tak nepatrné,že je ani nevnímala.Než se moje milá Kačenka stihla rozkoukat a uvědomit si,že se z ní stane mamka,přišel doktor a oznámil jí,že se jde na tlačení.A tak Kačka porodila přesně od prasknutí vody za 3hodiny a 20 minut Aničku.A ještě abych nezapomněla.Kačky to byl první porod.Tak doufám,že jsem tu nastávajícím maminkám zvedla trochu náladu a holky vězte,že to pokaždé není tak strašný horor.

Zrození mini Maxíka

V pondělí 15.3.kjsem byla na běžné kontrole na gyndě-doktorka říkala,že ještě nic,že je vše OK,ale že porod nebude.Ještě jsme šli s mamkou večer na pohár a já si dělala legraci,že taková kalorická bomba musí Maxíka probrat...probrala.V uterý 16.3.v O5.30 mi praskla voda,tak jsem přítelovi řekla at se v klidu nasnídá a že místo do práce pojedeme do porodky.V porodce vyšetření,že nemám kontrakce,ale voda to opravdu byla.Tak jsem se šla zabydlet na pokoj a přítel jel domů.V poledne mi přinesli oběd-ovocné knedle-tak jsem volala doktorovi jestli můžu obědvat-že prý jo,že rodit budu až někdy na noc,tak jsem mezi kontrakcema snědla dva knedle-Ve čtyři hodiny už mi bylo těžko,převedli mě na porodní box a tam mě začali monitorovat,takže jsem s nenemohla hnout a už začalo být husto,pak se jim nazdálo jak jsem malá,tak se u mě vystřídalo 7 doktoru a každý si do mně sahl a vyšetřil.Kontrakce už byly po 2 minutách,ale byl problém-neotvírala jsem se a Maxík vysokej tep,tak ho monitorovali ještě zvlášt přes nějakou sondu co mu dali na hlavu.Pořád tvrdili,že budu rodit normálně,ale já už nemohla.V šest mi dali nějaké čípky na otvírání a léky na zesílení kontrakcí-to už jsem chtěla umřít protože už jsem byla v jedné velké křeči,už jsem se nedokázala povolit a moc prosila at už něco dělají.Ještě v osm stále tvrdili,že rodit budud normálně,ale já už chtěla jenom umřít.A najednou v půl deváté příběhli všichni,že špatný a že císař-Maxík vysokej tep,já jim taky začala stávkovat a ještě jsem měla horečku a zjisitli že mám nějakej zánět v placentě a Maxík omotanou šňůru kolem krku.Tak jsem volala přítelovi,ale to už mi sestřička musela napovídat,co mu mám říct-že jdu na cisaře,aže celý druhý den ke mně nebude moct,ale na malého kouknout bude moct.No a ve 20.59 byl Maxík na světě.Já už na sále jsem pátrala jestli je v pořádku a jestli je to kluk a už tam jsem jim vyprávěla,že to bude malej motorkář.Pak jsem strávila noc a den na jpce na antibiotikách a Maxíka uzlíka mi přinesli jen ukázat na chvilku.A další noc už jsem trávila na šestinedělí s Maxíkem v náručí.Ale ještě jsme neměli vyhráno-já rozpíchaný ruce,břicho,zadek-cpali do mně antibiotika horem dolem,kvuli té placentě.A Maxík?Brutálně hubl-z váhy 2670g-už tak měl málo,zhubl pod 2400g,já nekojila-neměla jsem mléko-které mimohodem stejně nemám.A tak jsem ho dokrmovala.Nakonec po 4 dnech si dal říct a váha se zastavila a obrátila do plusu,tak nás za šest dní pustili domů.S tím,teda že musí hodně baštit,hodně ho nahříváme u topení a dokud nebude mít 3kg nesmíme ven.Ale je to prostě náš malej trpaslíček a za nic na světě bych ho nevyměnila.

Šťastný konec

Začalo to přesně o půlnoci na Nový rok.Stáli jsme s manželem a sousedy na ulici,ťukali skleničkama a mně najednou projela strašná křeč křížem.Sousedka si toho všimla a hned spustila,že už je to tady,já ovšem tvrdila,že to nic neni.Po půl noci jsme si šli lehnout a protože dva dny před tím jsem absolvovala dost nehezkou prohlídku,zakončenou natržením děložního hrdla,nevěnovala jsem neustávajícím křečím do kříže moc velkou pozornost.Ovšem,to se změnilo po několika hodinách,kdy už bolest nešla vydržet a já nemohla ani vstát z postele.Nakonec se mi to povedlo a já začala chodit po bytě a koukat na hodinky.Už mi bylo jasné,že to jsou kontrakce,ale jelikož nebyly pravidelně,manžela jsem nebudila.To se zlomilo až ráno,kdy jsem ho vzbudila,že už je to tady.Manžel nezačal zmatkovat,jak jsem předpokládala,což pro mě byla obrovská úleva.Horší to bylo se mnou,protože se dítě vůbec nehýbalo a tak jsme vyrazili do nedaleké nemocnice.Proběhlo klasické vyšetření,kontrakce mi sklouzli na 2 minuty a já se modlila,aby už to bylo za mnou.Na monitoru jsem byla hodinu,pak na porodní sál a znova na monitor,pak přišla lékařka,píchla mi vodu a řekla,že bych se už měla otvírat a dítě sestupovat,jenže to se nestalo.Byl to muj první porod a já se strašně moc těšila na miminko,manžel byl tak vynervovanej,že mi usnul u postele,ale konec dlouho v nedohlednu.Proběhlo další vnitřní vyšetření a já byla stále otevřená jen na dva centimetry,monitor byl čím dál horší,tak lékařka přistoupila k monitoru přímo přiloženém na dítě,ale do toho jsem začala ještě zvracet.V 15 hodin jsem už byla tak vyčerpaná,že jsem usínala já,ale dokonale mi probrala lékařka,která mi oznámila,že budu muset podstoupit císaře,jelikož dítě začíná kolabovat a já přestávám rodit.Okamžitě jsem podepsala souhlas a v 15.45 byla Adélka na světě.Po operaci mi lékařka oznámila,že to byl jeden z nejtěžších porodů,co si pamatuje a že jsem byla vážně dobrá.Epidurálku jsem odmítala celý porod a ještě jsem se snažila vtípkovat,abych protrhla tu napjatou atmosféru.Porod byl utrpení,ale stálo to za to.Holčička je celá tatínek a dělá nám jen samou radost.Manžel si myslel,že mě tahle zkušenost odradí od dalšího dítěte,ale mě to tak nabudilo,že chci minimálně ještě jedno.Jen si musim počkat dva roky,protože Adélka 5 týdnů po porodu málem přišla o mamku.Karta se obrátila a v ohrožení života jsem byla pro změnu já.Začala jsem tak silně krvácet,že jsem málem vykrvácela.Ovšem i to dopadlo dobře:-)

Lucinka

17.3. Jsem měla doktorský den. Ráno s malou na kontrolu na ORL a pak hurá do porodnice do poradny. Paní doktorka říkala, že jsem na dva prsty a další kontrola bude v pátek. Ještě mi udělala hamiltona a šla jsem domů. Už cestou jsem měla pár slabejch kontrakcí tak jsem myslela, že poslíčci. Doma kolem 3 jsem začla mít stahy po 20 minutách, pak po 15 a od půl 5 asi po 10. Kolem půl 8 to zas začlo slábnout tak jsem rozhodla, že do porodky nejedem. V půl 10 jsem si šla s maželem lehnout ať se prospíme kdyby přece jen. Jen jsem zavřela oči kontrakve. A za chvilku další a další. manžel sledující čas prohlásil, že jsou p 3 minutách. začal fofr a já se bála, že porodím v autě. Ještě, že je to docela blízko. Povyšetření na ambulanci jsem byla na 5 prstů, rupla mi voda tak honem na porodní sál. manžel zbaběle utekl a čekal venku. Přišlo pár hodně silnejch bolestí - byla jsem kvůli minulémi císaři pořád na monitoru. Pak už sestra říkala, že vidí vlásky, asi 3x jsem zatlačila a vypadla ze mě holčička. Bylo to tak zvláštní a tak rychlý, že jsem tomu nemohla věřit. sestra šla pro manžela a doktor mě zašíval. trochu jsem se potrhala zvenku a dost zevnitř, protože jsem měla na spodku křečáky a ty se zevnitř začly krvácet. Pár hodin jsem si poležela na sále, všude byl klid a tma. Musím poděkovat skvělé porodní asistence Lucince (shoda náhod, že naše je taky Lucinka) a panu doktorovi a vlastně všem ve FN Plzeň. Nečekala jsem takovou péči a tak skvělé doktory jak ženské tak dětské. Jediná vada - klasika jídlo, jinak naprosto super péče. Kdybych svůj porod shrnula tak to byl super porod, rychlej a díky noci i klidnej. Přála bych takhle pěkně rodit všem.