Můj POROD - nové diskuze

Kristýnka 14.12.2010

Tak jsem se taky konečně dostala k tomu popsat svůj porod. Bxla jsem prvorodička, tak nemůžu zatím srovnávatByla jsem 39.tt a měla jsem týden do porodu, těhotenství bez problémů až na píchání injekcí na ředění krveale dalo se to v pondělí mi bylo celej den nějak div ně, bolelo mě břicho, do toho záda, byla jsem zrovna u maminy a ona večer až si pro mě přijede přítel, tašku do porodnice sebou, že se jí nějak nelíbím...já jsem si dělala srandu, že dřív jak po vánocích to určitě nebudeno a večer se to rozjíždělo, nejdřív jsem si myslela že jsou to jen poslíčci, ale když jsem se koukala kolem půlnoci na hodinky, tak jsem zjistila že se bolesti opakují po cca 10 min. nebláznila jsem, a začala počítat, když ve tři byly asi po pěti minutách, probudila jsem přítele-přála bych vám vidět jeho výraz, vůbec nevěděl která bije- že teda jedeme, protože bydlíme 20 km od Plzně, tak radši at tam jsme dřív. V porodnici ze mě měli radost, už tam měli čtyři rodičky-docela fofr, nastalo vyšetření, otevřená na 2 cm, kontrakce zatím v klidu, doktorka říkala že to vidí na porod až odpoledne řekla jsem si paráda, to jsem mohla být doma....dali mě na hekárnu, zrovna vedle rodily dvě maminkyfakt paráda to slyšet v šest mě zase prohlídli, otevřená už na čtyři, voda neodtekala,do toho přišla moje gynekoložka, ke který chodím celiu dobu, a vtipkuje že jsem si zrovna vybrala den, kdy má ambulanci a službu píchla mi vodu, že to zkusí nějak rozjet, do toho klistýr, to už jsem začínala funět, bolesti se stupňovaly ale ještě to šlo.....říkala jsem si bude hůř asi v devět hodin už jsem byla dost utahaná, chtělo se mi spát....což nešlo....a bolesti po minutách...běs a hrůza, říkala jsem že nebudu hysterčit a řvát, epidurál jsem nechtěla, bála jsem se kvůli krvi....ale párkrtá jsem si zařvala, v půl desátý přišla doktorka a prý ježíš Terezko už jsi na 7 cm ještě chvilku a budeme rodit...šla jsem do sprchy na míč, to už jsem doslova brečela bolestí, že ten tlak už fakt nejde...a že chci tlačit...pořád netlačte, netlačte....pak konečně povolaly doktorku, protože mi byla vidět hlavička...jednou jsem zatlačila, do toho sestra hupsla na břicho, po druhý a malá se v 10:23 narodila....3150, 50 cm, byl to krásný pocit....hned mi ji přiložili...byla krasnoučká...nepomuchlaná, růžová....fakt krásná. Trošku mě potrhala jak se drala ven, ale mně to bylo jedno.Po necelých sedmi hodinách, od prvních kontrakcích po nějakých 11 h jsem se dočkala svý holčičkyTak snad jsem vás neodradila dlouhým románem a přeju všem co nejrychlejší a pohodový porod

tak i já

vám to řeknu... v pondělí v 7 jsme došli na plánovaný nástup, monitor v pohodě, vyšetření otevřená 2cm, hlavička pěkne nalíhá, otázka?opravdu chcete vyvolání?? já jo, nebudem už čekat.. Ok, zavolala se kamarádna PA Klára a ta si mě i Martina odvedla na porodní box, kde jsme byli celou dobu samy... a hlavně spolu!!! v půl 8 první tableta, po té kontrakce po 5minutách..ale dalo se to vydržet, ikdyž sem si začla uvědomovat, že to nebude žádná prdel, a bude to bolet.v půl 9 otázka- budeš chtít epidurál? Já HRDINSKY néééé, to dám bez toho... v půl 10 druhá tableta.. nooooo kontrakce po 2minutách silnější a silnější.. to už padali kurvy atd atd.. Martin začal težce nervóznět, že neví jak mi pomoct.. v 11 mi praskli vodu.. auuuu..to už sem bolestma lezla po zdi.. v 12 sem ječela, funěla, nadávala, a vyžadovala epidurál.. PA klára říká, hrdinka chce epidurál??- myslela to ve srande.. nabrala mě krev, a že jak budou vysledky dají mě ho.. v tom došla o půl jedné s klystýrem.. byla jsem přesvědčena že v takových bolestech se nemám nárok vys.at...no, mýlila jsem se.. nedalo se to udržet a hned to letělo ven, pak říká tak co jakej dáme čas? a ja že už chci bud konec nebo smrt.. tak ona že do dvou.. martin ji říká do půl.. a ona tak uzavřem sázky- to už sem byla nasraná i na ně, že se nevěnují mě a dělaji si srandu..ptala jsem se stále po tom epidurálu..na to mi řekla, že vedle rodí větší histerka, a že jak jí to zavedou jdou na mě.. v tom najednou sem cítilaa, že se to tlačí ven, začla sem ječet tlačím tlačím.. ihned mě pomohli na kozu a jelo to.. zatnou, tlačit, nekřičet.. no asi 4x sem zatlačila a slyšela jsem křik.. ha.. bylo to ze mě venku..taaaaaaaaaaaaaakova úleva.. pak že mi to dají na břicho, já to uviděla a říkám, co to je za obludu? a martin zmutovaný šmoula- byl šííleně modrý.. Doktroka koukala jak dokážem srandičkovat:o)v tom sem ucítila něco na břiše, a PA říká, cha tě pokakal, a ono fakt, já břicho celý od jeho stolice.. Chlap přestřihl sňůru, a šel ho vážit, fotit atd atd.. pak sedl na židly-udělalo se mu mdlo, když mu ukázali placentu..sedí a kouká na mě, a valí oči.. cítila jsem, že je něco v nepořádku.. pak už jen sem lehla do postele, martin ke mě, a malý k nám.. nechali nás tam dvě hodiny si užívat první chvilky ve třech...pak mi řekl, že viděl vše, jak leze hlavička, ramínka a zbytek, jak mě nastřihly, placentu, a nakonec jak sem byla velika a jak mě šijí.. no má zážitek na celý život, a já taky.. no bylo to rychlý, ale pro mě dlouhý a bolavý:D:D ale ten uřvaný miláček za to stál:o)))

Zuzanka 31.12.2010

Ahojky, tak jsem se sem už dostala a popíšu Vám můj porod. Ve čtvrtek 30.12. jsme jeli cvičně do porodnice s tím, že mi odtéká asi voda, ale tam nás poslali domu, že prej to je jen výtok. No a večer ve 22h jsem si šla lehnout a najednou jsem cítila lupnutí a pak mi odtekla voda.Takže jsme opět vzali tašku a jeli tam znova. Kontrakce jsem žádné neměla. Začly mi až kolem půlnoci. Pak po jedné hodině se začly kontrakce stupňovat,ale ještě to nebylo tak hrozné,byly nejdříve po 8minutách a pak po 4min. Po druhé hodině jsem šla na záchod a pak už to šlo ráz na ráz. Ještě na hekárně jsem už musela tlačit a volat sestřičku, tak přiběhla a hned mě odvedla na sál (jen tak tak), pak jsem jednou zatlačila a malá byla venku. Manžela jsme ani nestihli zavolat. Rodila jsem v Mostě a nemůžu si stěžovat ani u prvního porodu. Vše bylo ok, a sestřičky tam byly strašně hodné všechny. Takže já mosteckou nemocnici - porodnici doporučuji!!!

Kačenka 16.12.2010

Ahoj Holky, tak jsem se dostala k tomu, abych popsala svůj porod. Ve středu 15.12.2010 odpoledne jsem byla přijata na preindukci porodu. Natočili nás a odvedli na gynekologické oddělení, kde mi kolem půl deváté večer zavedli první tabletu. Následně mi řekl doktor, že se mám prospat a ráno mezi sedmou a půl osmou zavedou druhou tabletu. Mno, tak na radu dr. jsem se snažila usnout, ale moc to nešlo. Do půlnoci jsem měla nepravidelné kontrakce, ty se daly ještě vydržet, ale po půlnoci to začalo. Jednu paní, co jí porod vyvolávali zároveň se mnou se o půl jedný odporoučela na porodní sál a já ji následovala do hodinky. Kontrakce už jsem musela rozcházet, do toho mi praskla voda a abych nerušila paní, co tam ještě se mnou ležela, tak jsem se též odporoučela na porodní sál. Tam mě natočili znovu, a odvedli mě na porodní box, kde jsem od dvou hodin ráno měla pravidelné kontrakce po 2 minutách. Tak jsem je rozcházela a ani moc nekřičela. Na to mi porodní asistentka říká, že nevypadám, že bych měla rodit, že jsem tak potichu. Ve skutečnosti jsem se otevírala docela rychle. Tak jsem si dávala sprchu a chtěla jsem i vanu, na to mi bylo řečeno, že jestli chci, aby byl přítel u porodu, tak bych ji měla odložit, že by to taky nemusel stihnout. V pět jsem příteli zavolala, ve tři čtvrtě na 6 už byl u mne, jenže na vanu nedošlo, protože jsem byla nabodnutá zase na monitoru vleže!!!!! což se nedalo vydržet. Přítel mi chtěl hladit bříško, to se nedalo vydržet, chtěl mi držet ruku, to jsem taky nesnesla, nakonec jsem se mu za to omlouvala, ale že to jinak nešlo. Na monitoru jsem byla dlouho, v duchu jsem si říkala, ať už mě odpojí, nebo tam asi umřu a toužebně jsem se koukala na kozu, už abych na ní ležela a regulérně rodila. Mé přání se splnilo a už jsem na ní ležela, mezitím mi píchli oxytocin, protože malá nechtěla sestupovat, otevřená jsem byla až až. Ve finále zjistili, že malá je sice hlavičkou dolů, ale měla se dívat směrem ke konečníku a ona koukala na opačnou stranu. Takže moje gyndr. mě rodila a druhá dr. mi skákala po břiše. Nakonec jsme to zvládly a malá je v pořádku. Přítel šel nafotit a pak koukal na to, jak mě šijí, ale to se nelíbilo porodním asistentkám, tak ho poslali k mé hlavě. No a on mi později říká, tak jsem si zaplatil přítomnost u porodu a ani mě nenechají se podívat na to, jak tě šijí. Myslím, že jim půjdu říct o vrácení peněz. :-D Od zavedení tablety ve 20:30 do narození Kačky neuplynulo ani dvanáct hodin. Malá se narodila 16.12.2010 v 7:48. Jenom co vykoukla na svět, tak vyšlo sluníčko a svítilo, co to dá. Druhá paní, co jí vyvolávaly porod odrodila ve čtvrt na 12 holčičku s váhou 4,44kg. Toť vše, utíkám se nasnídat, než si bude vyžadovat papu malá. mějte se pěkně a hodně štěstí a zdraví v novém roce.

Matýsek 27.12 2010

tak konečně mám chvilku klid abych vám popsala ten zázrak když se malej narodil.V neděli jme měli nabitej den dopoledne jsem byla s manželem na fotbale (říkala jse si proč budu sedět doma když je mi dobře)a potom jsme šli k rodičum na oběd.Asi tak kolem 4 mi odešla hlenová zátka tak říkám mamce že to tak do dvou dnu přijde a ona povídá JEN ABY TO NEBYLO UŽ DNESKA.Doma všechno dobrý šli jsme si brzo lehnout a asi tak v pul 9 jsem cítila první stah kterej se začal opakovat po 10 minutách a potom už pořád po 10 po 8 tak jsem nechala manžela ještě spát dobalila jsem si tašku a pak mu šla říct že to asi bude už dnes tak vylít šel se dát do kupy a kolem pulnoci jsme jeli,Za čtvrt hodky jsme byly v porodnici dali mě na monitor tam se ukázali asi tři kopečky tak mě dr vyšetřil a já už byla na 4cm otevřená tak mě přijmuli že to bude k porodu šla jsem na klystýrek a pak už se prodejchávalo ostošest.Manžel už byl u mě tak jsme trpěli spolu ale ještě to celkem šlo .Ve dvě hodiny mi píchly vodu a pak se to rozjelo naplno .Vedle mě rodila ještě jedna maminka tak si tipovali kdo bude dřív vtipálkové.Malej sestupoval celkem rychle ale asi ve 3 hodiny mi ustali kontrakce a dobrejch 20 min nic Ludek se bál že usínám tak mě pořád mačkal a otíral až dr rozhodl 6e tomu pomužem a dali mi oxitocin do kapačky a to už jsem musela jenom ležet no síla ale je pravda že se kontrakce zase rozběhli a já si přála at už to mám za sebou.Mezitím sousedka porodila holčičku a já jí v tu chvíly tak záviděla že jsem zase slezla z křesla aby se to urychlilo a taky že jo prodejchla jsem asi 5 kontrakcí a už se mi chtělo tlačit tak zase rychle nahoru a na dvě zatlačení byl majej na světě.Bylo to neskutečný štěstí ho slyšet jak hned vřeští a jak už se ho mužu dotknou a pohladit ho a od tý doby už jsem vnímala jenom svého syna a manžela kterej byl spocenej jako já a štastnej snad víc než já.Tak ve 4:15 jsme se dočkali našeho zlatíčka a já nikdy nebudu litovat že jsem do toho šla potřetí i když jsem veděla že to bude bolet.

Anetka 8.7. 2010

Sice pozde, ale prece... Porad jsem to odkladala, ale protoze na porod moc rada vzpominam, rozhodla jsem se s vami o svuj zazitek taky podelit:) Jak zacit? No... Asi takhle... Tehotenstvi bylo neplanovane, docela velky prekvapeni, protoze vsechny vysledky ukazovaly na to, ze mit miminko bude problem... I presto jsem zvazovala jestli si mimi nechat nebo ne... Prece jen - je mi 21 (v te dobe 20), studovala jsem vysokou, s pritelem jsme spolu byli pouhych 9 mesicu... Popravde - byl to on, kdo byl vsema deseti pro, kdo mi v podstate zakazal si to nechat vzit:) A za to mu neprestanu byt nikdy vdecna, muzu rict ze to bylo to nejlepsi rozhodnuti myho zivota!:) Ale k porodu... Termin jsem mela 27.6.10. Tehu probihalo naprosto bezproblemove, prvni ctyri mesice mi bylo trochu spatne, ale nezvracela jsem. Potom uz to byla prochazka ruzovym sadem. Skolu jsem ukoncila a vrhla se po hlave do tehotenstvi bez starosti:) Bylo to nejkrasnejsi obdobi meho zivota... Vsechny vysledky vychazely v poradku, nic me netrapilo, jedina vada na krase byla, ze jsem pribrala 28kg... Ale jelikoz jsem pred tehu mela 56kg na 180cm, tak se to na me ztratilo, nastesti:-D Nastal den D a porad se nic nedelo... Zadni poslicci, zadne naznaky.. A tak to plynulo den za dnem... Dny jsem prezivala s mokrym rucnikem na hlave, s vychlazenou stavou na stole a taky diky prochazkam s bafikem kolem brnenske prehrady. Bylo 6.7., den kdy ma muj pritel narozky a porad nic... Rikala jsem si, ze kdyz uz teda tak prenasim, ze by to mohlo byt pro neho jako darek a ono nic... 7.7. ve 20:45 jsem ucitila prvni bolestivou kontrakci. Neslo si to s nicim splest. Ani netusite jakou jsem z ni mela radost!:D 11 dni prenaset v tech vedrech nebyla zadna slast. Tak jsem cekala a pocitala... Prvne po 10-15min, pak pravidelne po 10-8... Zkusila jsem si dat horkou vanu - bud se to rozjede nebo to prestane. Po vane jsem mela kontrakce uz po 4-6min :D Tak jsme se rozhodli ze pojedeme... S pritele spolu bydlime temer od zacatku vztahu, takze s odvozem nebyl problem:) O pul 2 v noci jsme dojeli, sepsala jsem papiry, natocili mi monitor a prijali me. Nalez 2cm. Nic moc. Stahy uz docela bolely, ale rikala jsem si vydrz, bude hur. A bylo. PA mi udelala klystyr aby to urychlila a pak uz jsme jen cekali. Zkousela jsem si mezi kontrakcema pospat, ale uz to moc neslo, takze jsem stridave lezela, sprchovala se a nebo pochodovala po pokoji... V 8 rano jsem byla oterena porad jen na 2 cm. To uz byly bolesti nesnesitelny, vana nepomahala, lezet uz se nedalo... Humus. Proklinala jsem vsechny svaty do ceho ze sem se to pustila:D 8:45 mi PA pichla vodu aby to urychlila. V 9:30 jsem dostala vyprosenou injekci proti bolesti, ktera ale vuuubec nezabrala!:D To uz jsem byla na 3cm. V 10:45 jsem skemrala pomalu na kolenou o epidural, uz jsem nemela na nic silu, ani brecet bolesti jsem nemohla. Tak mi ho pichli a do 10min jsem byla vysmata, spokojena a bez bolesti. Bylo mi naaadherne. Sice pusobil jen neco malo pres 2hod a pak uz mi ho neprodlouzili, protoze PA naznala ze za chvilku budu rodit, ale i ty dve hodiny stacily abych si odpocala a nabraa sily na konec:) V 11:30 jsem byla uz na 8cm!:) Ve 13:45 prestal pusobit a zacalo peklo. Ty bolesti se nedaji popsat ani k nicemu prirovnat. Ale vy vite, kazda z vas je prozila:) Myslela jsem si ze uz to nemuze bolet vic... Mohlo. S kazdou kontrakci to bylo horsi a horsi... Nemela jsem silu na nic, jen jsem se pidikruckama sourala tam a zpatky po pokoji a funela jsem a skucela bolesti. Pritel sedel na kresle, bezradne koukal a nevedel co ma delat:) Nemohl delat nic, jen cekat, stejne jako ja:) PA se me jeste ptala, jestli nechci injekci na urychleni, ze to sice bude vic bolet, ale pujde to rychlejc...:D Tak to jsem teda odmitla, ze uz tak to boli nejvic nesnesitelne jak muze a ze vic bolesti bych neprezila. Ja mam z bolesti panickou hruzu, takze tohle bylo to nejsilenejsi co sem se rozhodla v zivote dobrovolne absolvovat:D Mezi kontrakcema jsem se klepala silenou zimnici a v kontrakci jsem se topila v potu, bylo to sileny... Ve 14:15 prisla PA, koukla se a rika: Muzeme tlacit! To bylo to nejhezci co mohla rict! Tak jsem se vyskrabala na kreslo, zaprela se a tlacila... A tlacila.. A tlacila... A furt nic:D Pak jsem jen citila takovy tupy krupnuti, jak me PA nastrihla, dvakrat jsem zatlacila a 14:29 8.7.2010 na nas vykouklo nase nejmilovanejsi stesti - Anetka, 50cm a 3580g:):):) Po 18hod bolesti najednou ze vteriny na vterinu konec a uz jen ten nejkrasnejsi detsky krik...:) Pritelovi tekly slzy stesti, byl to jeden z nejkrasnejsich pohledu na svete:) Nasi male bude za chvilku uz pul roku, je krasna, zdrava a ja nikdy nebudu toho rozhodnuti si ji nechat litovat!!! A dekuji Misovi, ze tam byl se mnou - Miluju Te, bez tebe bych to nezvladla!!! A shrnuti zaverem? Porodnici u Milosrdnych bratri muzu jen doporucit! A porod byl tim nejuzasnejsim, nejsilnejsim a nejkrasnejsim zazitkem v mym zivote!!! A uz se moc tesim, az si ho zopakuju:)PS: Omlouvam se za delsi prispevek, nejak jsem se rozepsala...:)

Vojtíšek 1. 9. 2010

Dlouho se mi do popisu svého porodu nechtělo, říkala jsem si, že těch příšerných zážitků kolem už tu byla spousta, ale pak jsem usoudila, že i pro sebe sama není na škodu si to celé v klidu zrekapitulovat. Nejdřív ve zkratce těhotenství: zděšení, že jsem těhotná (dóóóst neplánovaně-jsem svobodná matka), čtyři měsíce žaludek jak na vodě a jeho obsah v záchodové míse, dva měsíce relativní pohody, pak týden ve špitále na kapačkách s hrozbou předčasného porodu (nakonec jsem rodila až 40+6) a zbylé tři měsíce doma na gauči, kde jsem přečkala veškerá příšerná letní vedra a dusna. Měla jsem už po termínu a stále nic, celou dobu prckovi říkám, hlavně si nevyber 1.září, budeš chodit na své narozeniny poprvé po prázdninách do školy Už pár dnů sice odcházela hlenová zátka, ale pořád nic, břicho mi tuhlo nepřetržitě tři měsíce, že jsem tomu už ani nevěnovala pozornost, tak jsem si šla 31. srpna těsně před půlnocí lehnout s tím, že to zase bude noc (vydržet v jediné snesitelné poloze, pořád courat na záchod a spát max.2 hodiny v kuse) a taky byla! Tuhnutí bylo tentokrát podezřele pravidelné a stále intenzivnější. Začala jsem stopovat, kontrakce přicházely nejdřív po 15 až 20 minutách, po dvou horkých sprchách už cca po 5 minutách. V pět ráno jsem si říkala, že už mám kontrakce docela dlouho, všude píšou, že když jsou po 5min, že se má jet, tak že bych tedy mohla vyrazit do porodnice, i když jsem zcela správně měla pocit, že zatím je to podezřele v pohodě. Na příjmu byla milá PA, se kterou jsem bohužel jen vyřídila formality, pak se vyměnila směna a tím to skončilo. Když jsem ležela na monitoru, tak přišla jiná PA, která se mně ptala, proč jsem přijela! Proč asi. Navíc jsem celou dobu slyšela jinou rodičku, která dost hystericky řvala, že je to strašné a že rodit nebude, čímž jsem se naprosto vystresovala a už se toho do konce nezbavilaPo prohlídce doktorkou jsem se dozvěděla, že jsem na 1,5 cm, tedy nic moc, ale že si mě tam už nechají. Cca v sedm proběhl klasický klystýr (nic příjemného, ale ve srovnání se zbytkem růžová zahrada), po něm se kontrakce rozjely a už jen nabíraly na obrátkách. Měli volný porodní sál, tak jsem šla rovnou tam, žádná hekárna. PA mi až na čtvrtý pokus napíchla kanylu, modřiny jsem měla ještě měsíc. Už si moc nepamatuju, jak plynul čas, ale otvírala jsem se dost pomalu. PA neustále někam odcházela, vůbec mi neřekla, jak dýchat, takže jsem akorát hodně hlasitě hekala (snad na celý špitál). Pak přišla jiná PA, která mi jen řekla, že dýchám blbě, že se dost vysiluju a zas zmizela. Tak jsem se pokusila dýchat jinak, jenže přišla zase jiná PA a že zase dýchám špatně, ale rady jsem se opět nedočkala (fakt jsem se během kontrakcí nestíhala zeptat, jak teda na to-kurz jsem kůli pobytu v nemocnici prošvihla). Postupně jsem se nějak prohekala na 7, 8, 9 cm, někdy během toho mi ještě milostivě dovolili sprchu. Během kontrakcí mě to už dost nutilo na tlačení, ale pořád ještě jsem nesměla a PA stále v někde v trapu. Kdybych neměla doprovod, tak tam snad umřu žízní. To už jsem se mezi kontrakcemi klepala jak ratlík. Kontrakce už byly fakt pekelné, na bolest jsem dostala nějaké čípky, ale pomohly snad na jednu kontrakci. Pak už mi nedovolili slézt ze stolu, pořád ještě na jedné straně něco vadilo, tak jsem musela ležet na boku, pravou nohu na levé podpěře, což byla ještě horší poloha než na zádech. Zhruba v jedenáct , že teda konečně můžu tlačit. Tlačila jsem jak blázen a furt nic. Nástřih, zase nic. Kontrakce snad nepřetržitá. Po dlouhých minutách si někdo všimnul, že se při tlačení prohýbám v zádech a srovnal mě do správné polohy. Mezi tím mi něco dávali do žíly, ale to už jsem moc nevnímala. Jen jsem zaregistrovala, že v místnosti začalo seskupovat čím dál víc lidí (asi jsem byla jen krůček od císaře). Vůbec si neuvědomuju, kdy šla hlavička, kdy ramínka a kdy zbytek, jak to tu čtu u ostatních, ale někdy během toho tlačení mi PA lehla na břicho a nastala neskutečná úleva!!!! Vojtíšek byl 1. září v 11.45 konečně po dvanácti hodinách na světě - 47cm a 2950g. Hned ho donesli k ošetření, ale za chvíli už jsem ho měla v náručí, takže i šití se dalo v pohodě zvládnout Klepat jsem se nepřestala ještě odpoledne, ale to už bylo to nejmenší. Těhotenství i porod stály za to, přístup personálu v porodnici katastrofa (včetně šestinedělí a občas i novorozeneckého), šestinedělí trvalo snad tři měsíce, k tomu mírné zdravotní komplikace prcka, ale mám nádherného syna a teď už si to konečně začínám užívat Každopádně jsem stále rozhodnutá, že už nikdy!

LAURA 20.10.2010

I já vám popíšu svůj zážitek z prvního a na dlouhou dobu posledního porodu:-) Z úterý na středu v 0:30 jsem s přítelem dorazila do porodnice.Během dne mi už pomalu začaly bolesti a to poměrně silné.Čekala jsem na přítele až dorazí z práce a vyrazili jsme do nemocnice.Tam mě prohlídla doktorka,ale říkala,že rodit ještě nebudu,ale že už si mě tam nechají.Přítele poslali domů a já tam zůstala úplně sama na pospas těm bolestem.Celou noc jsem pochodila a pronadávala na pokoji.Bylo to něco hrozného.Porod se ale stále neblížil.Ráno u vizity se rozhodlo,že mi udělají nálev,zajistí žílu,píchnou vodu a bude se čekat.Zavolalo se příteli,ať už dorazí.kromě toho všeho jsem se rozhodla,že si nechám píchnout epidurál,což jsem sle neměla dělat.Porod se mi tím protáhl.Střídala se vana,skákání na míči,neustálé chození po porodním sále,ale malé se pořád nechtělo.Bolesti byly čím dál silnější a já měla pocit,že už budu rodit.Strašně mě to bralo na tlačení,ale nemohla jsem.Nadavala jsem,klela a házela vším možným:-)Byla jsem už unaven a vyčerpaná.Celou noc jsem nespala a porod taky nešel.Ke konci už jsem to vzdávala.Prosila jsem doktorku,ať mi udělají císařský řež,ale řekla mi,že ještě 15 minut to zkusíme a pak mi ho udělají.Naštěstí jsem už začala pomalu rodit.Zašla jsem si do sprchy,převlékla jsem se do čistého pyžama,stlumili světla a mohla jsem konečně tlačit.Prcka se mi povedlo vytlačit až na šestý pokus.Nevím,jestli mě natřihli nebo mě malá tak natrhla,ale byla jsem sešitá zevnitř i z venku:-( To nebylo ale nic.To už jsem ani nevnímala.Malá byla konečně na světě.Narodila se 20.10.2010 v 18:04 s váhou 2860g a 47cm.Na to,že byla tak malá,dala mamince dost zabrat.Když jsem ji viděla,rozbrečela jsem se štěstím já i přítel.Byl mi tam obrovkou oporou a jsem ráda,že tam byl semnou.Bez něj bych to asi nezvládla.Oba máme zážitek na celý život:-)

Lucinka 16.11.2010

Tak i já teda popíšu svůj druhý porod i když se mi dotoho moc nechce.v pondělí 15 jsem šla do poradny na 3 hodinu na monitorech nic nebylo a dle doktorky se nic nechystalo cs jsem měla 3 tak si mě pozvala na monitor. od doktorky jsme šli pěšky Eliška se aspoň prospala v kočáře a my se pěkně prošli.Kolem 7 mě začali slabé poslíčky moc jsem tomu nevěnovala pozornost bylo to tak už několikrát,kolem 8 už přicházeli častěji a byli trošku silnější tak jsem chodila a čekala jestli se bude něco dít v 9 už jsem si dávala vanu ta zabrala a poslíčky nebyli tak jsem vylezla,ale vrátili se mnohem silnější tak jsem vlezla zpátky do vany a volala mladší sesře ať dojede že se něco děje.S Mišákem jsem dobalila tašku do porodnice o půl 10 jsem dalá spát Elišku,Miáchal odjel pro sestru a jak dorazili vyrazili jsme směr porodnice kontrakce byli po 5 minutách.Po příjezdu do porodnice kontrakce začali slábnout tak jsem si nadávala do blbce že jsem nevydržela dýl doma.Na monitorech se ale opět rozjeli mudra mě vyšetřila a verdikt otevřená na prst že si mě tam teda nechají kdyby se to náhodou rozjelo jinak pujdu ráno domů.Nechtěli mi tam nechat ani Mišáka já si ho ale vydupala.Na porodní pokoj jsem se dostala v 11.PA mě poslala do sprchy na balon což bylo super moc mi to ulevovalo.Dala mi klystýr ten se dal aji sem ho 5 minut udržela.Kolem 12 mě šla vyšetřit při kontrakcích do mě strčila ruku s tím že to nějak moc nepostoupilo že mi teda píchne vodu.Což jsem věděla že teprve ta pravá bolest přijde jak jsem nebyla moc otevřená tak jí ta voda pořád nešla píchnout nakonec se povedlo.kolem 1 ráno jsem myslela že se už zblázním přišla PA a že a mě mrkne při kontrakce do mě strčila celou ruku a pěkně mě prohrábla já myslela že polezu po zdi otevřená na 4cm ve 2 ráno mi bylo už ouvej bylo mi dost blbě svali se třepali klepala jsem se jak ratlík a nešlo to zastavit v jednu chvíli sem jen křikla na Michala že budu zvracet rychle mi dal misku k hlavě a já se děsně pozvracela a do toho měla kontrakce jak blázen,takže jsem si je nemohla ani prodýchnout párkrát za mnou došla při kontrakcích mě opět krásně prohrábla dokonce ve mě měla ruku 10 minut a po té si pozvala kolegini ať do mě taky hrábne že si není jistá jestli by to už náhodou nešlo pokaždé když odešli jsem nadávala jek špaček.O půl 3 ráno jsem umluvila PA na sprchu když jsem šla s Mišákem po chodbě do sprchy tak mě chytala jedna kontrakce za druhou došla jsem ke sprše tam se to ale tak rozjelo že jsme mazali s Mišákem zpátky na chodbě jsem měla děsný tlak tlačit prostě nešlo netlačit přiběhla PA a pořád říkala že tlačit nesmím že musím dojít na pokoj prodýchávat jsem už nezvládala tak mě tam s Michalem rychle dotáhli.Položili mě napostel a žeteda mrkne jak to vypadá opět do mě strčila ruku a že to nepujde že ještě není pryč branka,ale při té kontrakci ten tlak najednou tak zesílil že řekla ať zkusím pořádně zatlačit tak jsem tlačila a ona najednou že jdem na věc ale ať netlačím že si to musí nachystat což nešlo najednou netlačit.Přiběhla doktorka a druhá PA potom jsem tlačila a i si zakřičela tak jsem dostala zákaz že nemám křičet,ale držet dech a tlačitMišák pořád ať tlačím že už to budu mít za sebou asi na 3 zatlačení šla hlavička Mišák křičel že vidí tmavé vlásky ať naposled pořádně zatlačím jenže mi najednou přestali kontrakce tak mudra že počkáme až dojde další měla jsem děsný strach o Lucinku že se udusí tak jsem tlačila i bez kontrakce ta během tlačení přišla já zabrala a byla venku hlavička,pak jedno velké zatlačení a vyklouzly ramínka a pak byla venku celá malá přišla na svět 2:55,měřila 47cm a vážila 2840g ta uleva byla neuvěřitelná.Malá dost palkala Mišák si přestřihl šnůru a fotil.Po očištění mu ji dali na pochování byla tak mališká a vlasatá Čekala jsem co placenta ta pak na dvě zatlačení vyšla celá a mudra se mrkla jak jsem potrhaná a jestli je to na šití.Ani mě nenastřihli a nemám ani jeden steh.Asi po půl hodině jsem začala ale silně krvácet tak že počkáme jestli to nepřestane asi po půl hodině že to není dobré že ve mě přece jen kus placenty zůstalo tak jsem šla na sál.Na sále byla děsná zima ještě tam doktoři vtipkovali že budou příště operovat ve svetrech já tam ležela nahá a tak mě třepala zima že jsem se rozklepala děsně celá.po narkoze na mě čekal na pokoji Mišák už ale bez Lucinky poslala jsem pár sms a mišák jel pak dom bylo kolem 5 ráno.Opět mi byl obrovskou oporou i když jsem mu tentokrát u porodu nadávala když mi říkal ať dýchám a já mu nato oponovala že je to stejně na h***o že to nepomáhá,no chudák si tentokrát užilNa 6 nedělí jsem se dostala v 7 ráno tam jsem se v 8 osprchovala což bylo super a malou jsem dostala k sobě na pokoj v 1 odpoledne.Na pokoji byla jedna paní která si chtěla pořád povídat a mě se chtělo spát spánku jsem se dočkala až po 36 hodinách!!!Nešlo nám zavřít okno takže tam byl děsný průvan dětské sestry neochotné a péče o dítě děsná.Při braní kapky krve z paty ji měla Lucinka týden modro fialovou a při stříhání pupíku to dělal snad řezník a ne doktor,sestra ji náplast z pupíku strahla takovým způsobem že jí to vzala i s kůžičkou má dětská doktorka mi pak doma říkala co jí to dělalo za řezníky opravdu děs takže to je můj druhý porod omlouvám se že jsem se tak rozepsala

febris intra partum

Nevíte někdo, co to je? Měla jsem to napsaný v propuštěcí zprávě v nepravidelnostech. Přesněji tam stálo:susp. CTG, febris intra partum. Netuším, co to znamená!!!

Daneček 23.10.

tak jsem se konečně rozhoupala popsat porod danečka.V pátek 22.10.v jednu ráno jsem začla mít bolesti podbřišku a zad,které se postupně zkracovaly až byly po pěti minutách tak jsme vyrazili do porodky.Celý den jsem nejedla a moc toho nenaspala,tak jsem byla hladná a unavená.Tam jsme dorazili v 17.30h,vyšetřili mě,otevřená na dva prsty,dali na monitor,na něm jsem byla asi hodinu a řekli,že se jim tam žádný kontrakce neukazují.Tak jsem šla na chodbu za přítelem s tím,že nás snad pošlou domů.V 19h mě zavolali,že si mě zase vyšetří a při vyslíkání mi praskla voda,tak mě vyšetřili a že si mě tam nechají,vyplniki jsme formality a šlo se na hekárnu,dali mi klystýr,pak jsem skákala na balonu a sprchovala se.Bolesti se zvyšovaly,ale neotvírala jsem se.Ve 21h přišly s tím,že mi dají epidurál,aby se to víc rozjelo.Okolo 22.30 mi dali epidurál,boesti ustaly a mě otrnulo:-))Ale byla jsem hladná a unavená,pořád se nic nedělo,tak mi dali okolo 1h další epidurál s tím,že nemám ležet,jen stát a byt opřená a stúl nebo postel,únava mě totálně ničila a já spala pomalu ve stoje.Pořá jsem se neotvírala,tak mi kolem 3h píchli oxytoxin na otvírání a okolo půl čtvrté jsem začla tlačit s tím,že jsem ale žádné pořádné kontrakce ani tlak neměla.PA a doktorka mi talčily na břicho a říkaly,kdy mám tlačit,tak jsem po úmorném a vysilujícím talčení porodila s nástřihem malýho ve 4.02h.měl 50cm 3100g.měl krátkou pupeční šňůru,tak mu ji ustřihli a pak mi ho dali na chvilku na prsa.Byla jsem úplně hotová a tak jsem na něj jen koukala a nebylá schopná slova.No a pak ho prohlídli atd. a přítel ho měl u sebe.Nechtěla mi vyjít placenta ani po injekci a asi po hodině mě řekli ať se přesunu na sál,ale já byla k.o..tak jsem při pokusu si sednout omdlela,no pak mě vzali na sál s tím,že mě zašijí a udělají resekci placenty.tam mi daly další dva epidurály a ještě něco a asi hodinu trvalo šití a vytažení placenty.Na sále jsem byla asi do 11h apak mě dali na šestinedělí.Porod byl hroznej,ale dá se to vydržet a ta radost z malýho v náručí za to stojí:-))

Kristýnka 12.11.2010

Kolem čtvrté ráno mi začaly kontrakce, neměla jsem je pravidelné, tak jsem šla do sprchy a čekala, co se bude dít, jestli se to rozběhne, nebo jestli jsou to poslíčci.Šla jsem zpátky do postele a měřila v jakých intervalech jsou. Jednou po třech, pak po čtyřech minutách a tak nějak se to střídalo. Kolem páté jsme vylezli oba z postele a že pojedeme, že je to nějak často. V porodnici mi řekli, že jakmile budou po pěti minutách, tak přijet. No a došla jsem do sprchy a začla mi odtékat postupně plodová voda, bylo 5,15 tak mi bylo jasné, že opravdu pojedeme. V šest jsme přijeli do porodnice, napojili mě na monitor, vyšetřili, to už jsem měla kontrakce po třech minutách, celkem pravidelně. Tak mi řekli, že když to dobře půjde dopoledne porodím. Tak mě uložili na pokoj, dostala jsem klystýr, dalo se to vydržet:)Kolem 7.45 mi kontrakce docela zesílily, byly v rozmezí 2-3 minut asi po hodině přišla porodní asistentka, vyšetřila mě a že už se mi chce asi tlačit, tak jsem řekla, že ano. Tak že už to brzy bude, napíchla mi glukózu a přišel doktor, zdravotní sestřička z novorozeneckého, dětský doktor. No a Kristýnka byla 9,15 na světě, takže docela rychlost na prvorodičku. Od prvních kontrakcí 5,5 hodiny. Nedokážu ani popsat pocit, když mi Kristýnku položili na bříško, vrhkly mi do očí slzičky štěstí. Byla jsem hrozně ráda, že se manžel rozhodl jít k porodu, při každé kontrakci mě držel za ruku, což mi dost pomohlo. Přeji Vám abyste měly holky, tak rychlý porod jako já.Mějte se krásně a pohlaďte bříška:)

Adam 13.10. 2010

Především musím říct, že už si to moc nepamatuju. Spíš si pamatuji pobyt v porodnici, než porod.Rodila jsem v 42tt, měla jsem naplánováno vyvolání, ke kterému nakonec nedošlo. 11.10 brzo ráno vstávám na záchod a najednou cítím píchnutí v podbřišku a praskla mi voda. Říkám příteli, že mi praskla voda a že jedeme. Ten byl k mému překvapení úplně v klidu. Oblékla jsem se, což šlo dost blbě, protože ze mě pořád něco teklo a bylo to hned mokré. Volala jsem ségře, zrovna měla noční, tak na nás čekala na recepci. Doktor prohlédl, na prst otevřená, monitor v pohodě, tak mě šoupli na předporodní pokoj, zrovna tam rodilo víc maminek, takže nebyl volný porodní pokoj. Zatím jsme volali mé PA, jestli přijede. Dorazila spolu s mojí ségrou kolem sedmé hodiny, to už jsem musela trochu prodýchávat. Pak nás přesunuli, stále žádná změna. Nevím při kolika centrimetrech mi dělali přípravu, trochu mě doholili a dali klystýr. Vydržela jsem tak 3 minuty, dokonce jsem si na záchodě četla. Celkově jsem to zvládala ve strašné pohodě. Skákala jsem na míči, prodýchávala o postel, sprcha byla taky super. Otevírala jsem se strašně pomalu, takže mi dali oxytocin, to bylo to největší svinstvo. Sice jsem se otevřela natolik, aby mi mohli dát epidurál, takže mi ho napíchli, ale museli mi nakonec 4x přidávat, byla to celkem pohoda, ale jakmile jsem ještě k tomu dostala kapačku oxytocinu, tak se to nedalo. Mezi kontrakcemi jsem usínala na minutu, dvě. Nakonec jsem byla ráda, že jsem tam nebyla sama, byla tam se mnou ségra, moje PA Dáša a nakonec i přítel, jakože jsem za nic nechtěla, aby tam byl. Pořád mě někdo držel za ruku, to mi pomáhalo. Jenže jsem se pořád neotevírala, byla jsem tam vlastně celý den, zastavila jsem se na 8 centimetrech a to už jsem upřímně prosila o císaře, že to nezvládnu, byla jsem naprosto vyčerpaná. Trochu jsem si při dýchání i přitlačovala, ale Adam nesestupoval, ani na těch 8 centrimetrech prostě nenahmatali hlavičku. Prostě se mu u mě líbilo. Myslím si, že nebýt tam se mnou Dáša a ségra, tak můj porod dopadne jinak. Kdyby nahmatali hlavičku v porodních cestách, tak mě nastřihnou a vezmou ho kleštěma nebo mi skáčou po břiše, jak někdy píšete. Doktoři koukli na monitor, na mě, to je nejspíš přesvědčilo, že to fakt nezvládnu. Připadala jsem si strašně, že nedokážu ani porodit dítě a omlouvala jsem se, když jsem prosila, ať mi udělají císaře. Dali mi něco na zastavení kontrakci, odvedli na sál, připravili a šlo se na věc. Mě se tak ulevilo, když jsem věděla, že už žádné bolesti nebudou. Po 20 hodinách od prasknutí vody se mi nikdo nedivil.Byl to strašně zvláštní pocit, být při vědomí a vědět, že se vám hrabou v břiše. Taky mi přišlo, že to trvá strašně dlouho. Koukala jsem do stropu, najednou mi Dáša, která mě držela za ruku říká, podívej se a to už mi ukazovali čumáčka. Měl 4,17 a 53 cm a narodil se 13.10. v 0,32. Odnesli ho k příteli a ten si ho podepsal a pochoval. Připadalo mi to jako chvilka, než mi ho přinesli přiložit, ale prý se s ním mazlili 20 minut. Mě sešili a přivezli na pokoj. Bylo nás ten den 5 císařů, to tam dlouho neměli a 4 jsme byli na jednom pokoji. Jak jsem chtěla nadstandart, tak jsem nakonec byla rada, že není žádný volný, byli jsme dobrá parta. Miminka nám nosili první den jen na kojení a pochování, když jsme si stoupli, tak jsme si pro ně přes den mohli chodit samy, ale spíš nám je taky nosili, hodně jsme odpočívali. Jizva byla v pohodě, jen vstávat byla námaha a zakašlat nebo pšíknout bylo peklo. Nejlepší byl záchvat smíchu, co jsem měla, když si spolubydlící místo nasvícení zavolala sestru. Mléko se spustilo tak třetí nebo čtvrtý den. Adam jak je velkej, tak chtěl víc, tak jsme ho několikrát se sestřičkama dokrmili přes stříkačku Nutrilonem, ale odcházeli jsme bez něj. Pustili nás po šesti dnech. Po dalších třech dnech doma jsem o jizvě nevěděla.Personál byl naprosto úžasný, budu posílat pochvalu na vedení nemocnice. Jak na porodnici, tak na šestinedělí. Nikdy na nich nebylo znát, že bychom nějak obtěžovali, pořád dobrá nálada, vždycky poradili.Adam je úžasnej, moc krásnej, ale musím říct, že první týden jsem si připadala, jako bych ho měla půjčeného, jako že není můj. Ještě teď po měsíci si připadám zvláštně, nějak si to pořád neuvědomuju. I když to dopadlo, jak to dopadlo, myslím, že to bylo celkem v pohodě a ve výsledku bylo jedno, jestli jsem rodila císařem nebo normálně. Po chodbě jsme všechny maminy chodili první dny stejně.

Elenka 7.11.2010

Tak konečně jsem se dostala k tomu, abych popsala svůj porod. 5.11. jsme šla do porodnice na pravidelnou kontrolu s tím, že jsem byla 40+3 a porodní cesty nebyly stále otevřené a ani nevypadalo, že by se něco chystalo. Takže mi natočili monitor a zjistila, že Elenka má tachykardii (vysoký tep okolo 200/min) a že váhový odhad je někde kolem 4kg. Tím, že cesty nebyly připravené a malá se u mš necítila asi už moc dobře, tak si mě v porodnici už nechali s tím, že druhý den dojde k vyvolání porodu a před tím mi porodní cesty připraví zátěžovým testem na plaqcentu a podáním oxytocinu. Takže jsem nastoupila, manžel mi dovezl veškeré věci a začali mě natáčet a dávat kapáky s hormonama, nakonec to vypadalo, že se mi po tom rozběhne porod sám, ale byly to jen poslíčci, takže mě nechali v klidu, večer lékaři prohrábli a řekli, že jsem na prst otevřená a že další den to provedeme, že mi zavedou tabletku do pochvy a porod se rozběhne, druhý den ráno když jsem mělajen bolesti v podbřišku mě znovu vyšetřili a zjistili, že jsem se zase zavřela a že mi tu tabletku tam nemohou dát, že by to bylo bez efektu, takže mi dají preindukci, což znamená tabletka s hormonem do poševní klenby a že se porod rozběhne sám a nebo se zase na prst otevřu na druhý den, takže zae znova čekání, už jsem z toho byl trochu mimo, že se malé nechce ven a že porod nikde. V neděli 7.11. mě zase vyšetřili a řekli, že jsem na prst otevřená a že jdeme na to. Zavolala jsem manželovi ať příjde, že jdeme rodit... v 8:30 hod. mi zavedli do dělohy první tabletku s hormonem a čekali jsme na první kontrakce, ty se objevily cca po 1 hodině, poté mi dali klystýr, nebylo to nic strašného, měla jsem to jen udržet co nejdéle, ale to se řekne, vydržela jsem to asi jen 5 minut a musela jsem letět na záchod, i když letět, no soukala jsem se na záchod asi 2 minuty pomalou chůzí s nohami u sebe, poněvadž jsem se bála, že se po....., pak jsem mezitím skákala na balóně a chodila do sprchy, po vyšetření bylo zjištěno, že se porodní cesty nepohly dále a že mi mohou zavést ještě jednu tabletku po dvou hodinách, ale pokud se to nerozběhne, více mi dát nemohou a že bych musela podstoupit znovu vyvolání další den a to mě mále teda tefilo, představa, že budu mít bolesti 24 hodin... takže jsem malou přemlouvala co to šlo, v 10:30 hod. mi tedy zavedli silnější tabletku, která to teda nakonec opravdu rozběhla, šlo to sice pomalu, ale jistě. Natočili mi monitor a zjistili, že malá má hodně vysoký tep a že ji musí celý porod monitorovat, takže jsem už nemohla nai do sprchy a ani na balón, zavedli mi hadičku do pochvy a na břicho a snímalo to tu moji malou bambulku :-) naštěstí se držela, asi byla moc nervózní, každopádně žádné úlevové metody jsem zvolit nemohla, poněvadž jsem musela jen ležet a nebo prodýchávat kontrakce o postel nebo balón. Ve 12:00 hod. jsem byla otevřena na 3cm a kontrakce byly tak silné, že jsem si zažádala o epidurál, ten mi nakonec dali a já si konečně odpočinula, sice jsem ho nechtěla, ale teď ho mohu všem doporučit, 3 hodiny jsem se prospala a uklidnila a za tři hodiny jsem se otevřela o další 3cm, takže v 17:00 hod. jsem byla otevřená již na 6cm a postupně mi začali dávat oxytocin, abych zase cítila kontrakce a mohla tlačit. Ještě jsem nějakou dobu prodýchavala kontrakce a někdy kolem 18:00 hod. jsem už cítila šílený tlak na konečník a musela jsem dýchat jako bych běžela o závod... zavolala jsem poorodní asistentku, že se nejspíš po.... a ona říkala, že jdeme na to a že to nebude už dlouho trvat a trochu ze mě veškeré trauma spadlo, že se chýlíme ke konci... takže jsem začala rodit prvně na boku s tím, že mi manžel držel nohu a pořád řval tlač tlač... ono se to řekně tlač :-) člověk když je vysílený tak to moc nejde, takže jsem asi 5 kontrakcí zkoušela rodit na boku, pak jsme se tedy převrátila na záda a tlačila na zádech, malá začala pomalu s pulsem dolů z 200 na 100 takže jsem se začala hodně snažiit, aby šla ven, nakonec jsem asi po třek kontrakcích tlačení zatlačila, porodní asistentka mě nastřihla a už byla hlavička venku a s dalším zatlačením šly ramínka a celé tělíščko, ani nevíte, jaká to byla nádhera, když mi ji dali umazanou a kluzkou na bříško s pupečníkem, byla tak nádherná, že jsem se samozřejmě hned rozbrečela a řvala jak tur :-) nakonec manžel přestřihl pupečník a šel Elenku fotit jak ji umývali a očistili. Po asi 15min, mi malou přiložili k prsu a já se cítila šťastná, že ji máme u sebe... pak se čekalo než se mi odloučí placenta, ta pořád nechtěla jít, nakonec mě píchli něco, aby to šlo rychleji a strašili, že v případě, že nepůjde sama, budou mě muset uspat aq vyčisti mi dělohu, nakonec po dalších 15min se placenta vytáhla sama, ale prý snad kousek tam zůstalo, takže se to dál neřešilo s tím, že další den půjdu na ultrazvuk, zda mi tam něco nezůstalo. Manžel si malou vzal k sobě a mě mohli konečně začít zašívat, trvalo to asi hodninu, hodně mě nastřihli asi na 3x, takže to trvalo dlouho než mě zašili, ztratila jsem hodně krave, takže jsem se hned po porodu nemohla o malou postarat, měla jsem nízký tlak a museli mi dát glukosu a železo, takže mi malou ptvní noc a den nosili jen na kojení... bylo mi smutno, ale sama jsem se o sebe nemohla postarat na tož o ten náš malý uzlíček :-( nakonec jsem se swebrala, vzala si nadstandart a manžel s námi byl po celou dobu pobytu, nakonec v den propuštění jsem šla na kontrolní ultrzvuk a zjistili, že mi tam kousek placenty zůstalo, takže mě ihned ten den objednali na revizi dělohy v úplné narkóze, byla jsem nešťastná, že mi malou zase odnesou a já se o ni nepostarám, takže mě uspali, vyčistili, já ztratila opět hodně krve takže mi museli dát dvě transfúze, abych se trochu probrala, hned jak se mi udělalo dobře jsem v 23:00 hod. běžela na novorozeneckéo pro svou malou, abych ji mohla mít u sebe a další den 12.11. nás pustili domů... Musím tedy říct, že jsem ani vyvolat porod nechtěla, ani jsem nechtěla epidurál, ani jsem nechtěla nástřih a ani revizi, ale nakonec to dopadlo tak jak to dopadlo a jsem ráda, že ten uzlíček, který měl 3750kg a 50cm a narodil se 7.11.2010 v 19:00 hod. mám u sebe a ikdyž je to trocha starostí, tak je to taky spousty radostí a jsem ráda, že mi krásně chrupká ve své postýlce a dělá nám jen samou radost :-) Přeji všem rychlé porody a nebojte se toho... co jsem si navařily to si taky musíme prožít a sníst až do konce... nebojte dá se o vydržet, ale neříkám, že to nebolí... tak se mějte pěkně a porody hlavně bez komplikací. Lucka a Elenka

Kačenka 7.11.

Na úvod bych začala tím, že i když malá skoro 2 měsíce byla sestouplá a pěkně mě už hlavičkou tlačila, odešla mi část hlenové zátky asi 3 týdny před porodem, byla jsem otevřená tak na 1-2 cm, CS 5 a doktorka říkala, že tam přijdu, roztahnu nohy a bude to, že to nakonec bylo úplně naopak.Začalo to v sobotu 6.11. v 7hod ráno. Šla jsem na WC a znovu se natahnou. Asi tak po minutce najednou cítím teplo na stehnech. To mi praskla voda. Takže jsem hodila do tašky zbytek věcí a do půl hodinky jsme byli s manželem v porodnici. Doktor mě vyšetřil a že jsem prý otevřená na 2cm, ale zatím se nic neděje, tak počkáme.Tak do 15 hod byl klid. Pak mi začaly kontrakce asi po 12 min, ale dalo se to vydržet. Takhle to trvalo asi do 22hod. Doktor se rozhodl, že mi píchnou injekci a buď se to rozjede nebo ne a já si aspoň odpočnu. Takže jsem spala asi tak do 11hod (takže hodinku) a pak to začalo. Kontrakce se stupňovali a interval se zkracoval tak na 6min. Nejhorší bylo, že mi to vystřelovalo do zad a to se fakt nedalo vydržet a to jsem nevědla, že to bude ještě horší Asi tak v 1hod v noci mě převezli na porodní pokoj a dali klistýr. Tak v 1.45 jsem byla otevřená na 4cm a ať si zavolám manžela. Ten jakmile přijel, tak jsem skočila do sprchy a byla tam snad hodinu. Takovou bolest jsem v životě nezažila. Kontrakce mi šli snad jen do zad. Nemohla jsem nic...sedět, ležet, stát, chodit a začalo se mi dělat i špatně. Sprcha trochu pomohla. Byla jsem hrozně unavená, protože jsem vlastně skoro vůbec nespala.Kolem 3.30 už jsem pociťovala chuť na tlačení, ale podle PA jsem ještě nebyla dost připravená. Už jsem nemohla a kdyby mi nabídli císaře, tak ho snad vezmu. Nešlo mi ani dýchat, jak jsme se to učili v kurzu. Ta bolest mi to prostě nedovolila.Konečně před 4 hod řekli, že na to jdeme. Zatím tam byla jen PA a sestřička. Asi po půl hodině tlačení se najednou seběhli ostatní. Doktor, dětský doktor a dětská sestřička. Sice jsem tlačila jak blázen, ale malá nešla ven. Doktor si klekl vedle mě na lehátko a tlačil zezhora na břicho. PA tlačila ještě zepředu. Nakonec mě museli nastřihnout a si po necelé hodině jsem malou konečně vytlačila. Bylo 4.41. To byla úleva. Malá měla 3220g a 49cm. Malou mi přiložili. Byla úžasná. Doktor mě pak asi půl hodiny šil a po dvou hodinách strávených odpočinkem na porodním pokoji mě odvezli na šestinedělí.V porodnici jsme byly o něco dýl, protože jak malá nešla ven (dle doktorů \"traumatický porod\"), tak se jí trošku zmačkala hlavička. Dokonce ji asi druhý nebo tředí den museli uspat a poslali na magnetickou rezonanci, aby měli jistotu, že je v hlavičce vše v pořádku. Já brečela skoro celý den. Naštestí bylo vše v pořádku a ty kostičky se prý srovnají. Asi až třetí den mi ji konečně dali i na noc do pokoje. Do té doby si jí brali a sledovali ji.Ale jinak je malá zlatá. Mlíka mam dost a ona hodně bumbá a spinká. Je to miláček.omlouvám se za román,ale to jinak nešlo Tak přeji příjemnější porod, než jsem měla já a ať vám dětičky dělají jen radost.

Vyvolávaný porod Emma 9.10.2010

Je to sice už přes měsíc, co se nám narodila holčička Emma, ale neměla jsem na to popsat svůj porod dříve. Upřímě jsem ani neměla chuť o tom psát, nicméně jde o zkušenost, která třeba někomu pomůže se připravit na největší zážitek, který může každá žena prožít Vzhledem k tomu, že jsem měla váhový odhad ve 40+4 3960g a byla jsem prvorodička, doktoři rozhodli, že pokud neporodím do 41+1 nastoupím na \"preindukci\" - čípek tvrdý jak šutr, nic se k porodu nechystalo. Protože jsem skutečně neporodila nastoupila jsem do nemocnice.Nastupovala jsem ve čtvrtek 7.10. ve 20:00. Po klasických vyšetřeních, kdy doktor zjistil že čípek je 2,5cm , mi zavedli první prostinovou tabletu - a tím to všechno začalo. Zhruba v šest hodin ráno mi začaly bolesti, žádné kontrakce - stah / pauza. Konstantní, silné menstruační bolesti, při další kontrole doktor zjistil, že čípek je pořád vysoko a pořád 2,5 cm . Takže jsem v 9:00 dostala další tabletu - bolesti začaly být opravdu silné. Po dvou hodinách další tableta a čípek pořád beze změny Zhruba do dvou jsem to tak nějak snášela, ale byla jsem dost vyčerpaná, protože si od té bolesti nešlo odpočinout. Ve dvě jsem poprosila doktora o nějakou úlevu. Podstoupila jsem \"přípravu\", klisýr měl vše urychlit - zase nic . Proto jsem dostala kapačku s magnésiem a bolesti polevily. Vyspala jsem se. V 18:00 další kontrola a čípek pořád nic!!! Doktor rozhodl, že si musím odpočinout a tak na noc další tabletu nedostanu. Že začneme znovu zítra! K dalším tabletám jsme se nedostali. Zhruba od půlnoci 9.10. jsem se začala budit bolestmi, teď už to bylo bolest / pauza. Nejprve 20 minut a postupně se to zkracovalo. V šest ráno jsem šla pro sestru, že už je to opravdu často a dost to bolí. Ta mě prohlédla a řekla \"jste už otevřená na 4!\". Já jí nemohla ani uvěřit, takovou jsem měla radost. Otevírala jsem se cca 1cm za hodinu. V deset přijel manžel a začal kolotoč masáží a horkých van. Píchli mi vodu. Bolesti byly veliké, dostala jsem celkově dvě injekce proti bolesti do hýždě, a dvě kapačky co v nich bylo nevím. Ale nefungovalo to. A jestli ano, tak ani nechci vědět, jak by to bolelo bez toho. Potom jsem dostala i oxytocin na zintenzivnění kontrakcí, protože pořád nebyly nic moc. Abych to neprotahovala zhruba v půl druhé jsem začala tlačit - nicmoc se ale nedělo. PA (a byl to kus ženský) se mi opírala o břicho takovým způsobem, že jsem myslela, že umřu. Bejčila jak blázen Po dlouhých 20 minutách marného snažení museli zavolat zástupce primáře, aby miminku pomohl kleštěma. Nástřich přes půl zadku a kleště. Emma se narodila za 5minut 14:00 Dost se nalokala krve z nástřihu, museli jí křísit první apgar skóre nic moc. Třetí hodnota už ale byla v normálu. Měla 53 cm a 4150g. Přesto, že nejsem žádný drobek (178cm)byla na mě prostě moc veliká. Příště si budu vyvolávání moc rozmýšlet, není to asi dobře. Voda byla v pořádku, a já bych se císaři nebránila. Mimino asi ví, kdy má jít ven a cokoliv proti přírodě se může takhle zkomplikovat. Jinak všichni v porodnici byli naprosto úžasní, milí a vstřícní. I na poporodním odd. Mohu Libereckou porodnici jen chválit.

24.10. Karlík - aneb porod očima mého synka

Všechno to začalo úplně nevinně. Byla sobota a večer maminku navštívil tatínek. Maminka měla ale celý týden bolesti zad. Byli jsme kvůli tomu dokonce hospitalizováni v Motole. Tam nás ale pustili druhý den domů a maminka trpěla dál.V sobotu se to ale vyhrotilo natolik, že maminka nemohla už ani ležet a plakala bolestí. Pochopitelně se to nelíbilo ani mě a dával jsem to jasně najevo. Děda zavolal saniku a už nás vezli do porodnice. V Motole nás nevzali, protože malovali, tak jsme jeli k Apolináři. Teda ale řeknu vám, že jsem z té cesty byl pěkně vyklepaný. To to drncalo a skákalo.U Apolináře nás vzali hned na příjem. Tam maminku svlíkli, připojili na monitor, aby zjistili, jak na tom jsem. Kontrakce jsme měli po 5 minutách a já měl srdeční akci okolo 160. Pak maminku poslali na přípravnu, udělali jí klistýr a oholili. Po hodině mi přišli změřit srdeční akci a když zjistili, že mám 190, poslali maminku ihned na porodní sál.Tam jí zavedli monitor přímo ke mě, aby měli přesnější měření. Dali nám epidurál, něco na zavodnění a oxytocin. Když si maminka stěžovala na bolest zad, doktor zjistil, že maminka má zánět ledvinové pánvičky. Takže císař nepřipadal v úvahu. Musel jsem ven hned a rychle.Hospitalizovali nás ve 21 hodin a ve 23 hodin se rozjížděl porod. Maminka byla otevřená na 8 prstů a vše bylo připraveno na porod. Maminka začala tlačit. V půlnoci jsem už byl tak natěšený na maminku, že jsem moc pospíchal. I když ta paní u maminky říkala, aby maminka netlačila, já šel sám. Když přišel ten šedivý pán se studenýma rukama, měl jsem hlavu mezi nohama, pak vzal do ruky takovou divnou věc, prý nůžky a nastřihl mamince hráz. Vůbec jí to ale nebolelo, protože jsem jí v tom spěchu natrhl sám.Narodil jsem se 24.10.2010 v 00:12!!Přišla jakási paní, položila mě mamince na hruď. To bylo takové krásné. Podívat se do očí člověku, který vás 9 měsíců nosí v bříšku. Plakali jsme oba – štěstím. Pak mě ta paní vzala a odnesla. Maminku čekal ještě jeden úkol. Když mě ta paní nesla zpátky k mamince, seděl u ní ten pán se studenýma rukama a něco s ní dělal. Zašíval jí natrženou hráz. Té krve ale bylo hodně. Doktor říkal něco okolo litru. Jelikož byla maminka unavená, tak mě jí ani nedali. Zašívali jí asi hodinu, než se tomu pánovi podařilo zastavit krvácení.Maminku jsem viděl až v půl desáté. Od té doby jsme byli pořád spolu. Na pokoji jsme leželi ještě se dvama miminkama a maminkama. Jeden byl vlasatý a druhý uplakánek. V noci jsme vůbec nespali.

18.10.2010 Pavlíček

Ahoj holky, tak i já se konečně dostávám k tomu, popsat můj \"celkem rychlý\" porod.Vzhledem k tomu, že oba první starší kluci měli přes 4kg, měla jsem v 38+5 domluvené vyvolání, aby ten 3. tak veliký nebyl a já se při porodu zbytečně netrápila.Byla jsem objednaná na 7.30, dorazila jsem na čas, sestra mě hned vzala, rozloučila jsem se s manželem stím, že budeme stále v kontaktu.Převlíkla jsem se do slušivé nemocniční košilky se čtyřlístkama a šla si lehnout na monitor. Byl v pořádku, pak přišel pan doktor a že mě teda prohlídne. Sáhl do mě a protivně říká, že je hodně vysoko, že teda neví..Přitom 5 dní předtím mě prohlížel primář a řekl hned, že je to v pořádku, že tady to půjde..Šla jsem si lehnout na \"hekárnu\", za chvíli mi doktor přišl zavést tabletu a že mi dá dvě, a že musím půl hodinky ležet, aby nevypadly a rozpustily se.Sestřička byla strašně milá, mladá holčina, pustila mi rádio, kde hrály ploužáčky a já si tam začala usínat. Po půl hodince už jsem začínala cítit takové slabé menstruační bolesti, sestřička furt chodila, jak mi je a jestli něco nepotřebuju a že už můžu klidně i chodit.Bolesti pomaličku nabíraly na intenzitě a tak jsem se procházela, koukla z okna, poslouchala rádio, ale už bych asi neusnula, bolesti se zvyšovaly.Zeptala jsem se sestry, jesli dostanu klistýr nebo jestli ten yal, ale řekla mi, že po yalu to dýl trvá, ale jak chci. Zvolila jsem klistýr, pustila do mě teplou vodu cca 0,5l. a nikdy nezapomenu na to, že zrovna u klistýru mi hrály No name - Lekná.To už byly bolesti celkem silný, snažila jsem se to dle rady v sobě udržet aspoň 10 min. což nešlo, napsala jsem manželovi sms \"tak radši pojeď\" a šla na záchod. Byla jsem asi 5x a pak šla do sprchy, tam už jsem byla ráda, že stojím a už ani voda nepomáhala. Utřela se a šla pochodovat dál, přijel manžel a já byla ráda, že je tam. Pak přišel doktor, najednou byl velice milý, zkontroloval mě a že už jsem otevřená na 4 prsty a že mi teda píchne vodu, ale že malý je stále hodně nahoře. Píchnul mi vodu což není vůbec cítit a pak mi sestra natočila monitor, že bez vody se tam miminkům může přestat líbit. Ležet těch 20 min. bylo utrpení a mě začaly šíleně bolet křečové žíly, které se mi v posledním těhu udělaly. Zavázala mi nohy stahovacíma obvazama a dala mi innjekci, aby to nebylo tak strašný. Na monitoru už byly vidět pořádný kontrakce, to bylo v 11.00 a manžel ještě ze srandy říká - to by mohlo být v 11.11, já jsem si jen pěkně vydejchávala a bylo mi jedno v kolik to bude, hlavně aby to bylo brzo. Sestra odepnula monitor a zkontrolovala, a že jsem tak na 7, abych ještě vydržela.. Tý se to poví, myslela jsem si a funěla si to kolem postele sem a tam a to, že si mám sledovat čas, po kolika mám kontrakce, to mě fakt už nešlo, byly prostě hooodně časté a hodně bolestivé. Ještě mě sestra poslala na záchod, abych se zkusila ještě vyčůrat, to už nešlo a manželova připomínka, \"abych ho nevytlačila do záchodu\", mi ještě mezi kontrakcí vykouzlila úsměv..Vyčůrat se už fakt nešlo, jen jsem se odbelhala v předklonu ke dveřím, sestra byla naštěstí přes chodbu a hned jak mě viděla šla ke mě, řekla manželovi aby si vzal foťák a jdem na to. Přešly jsme chodbu na porodní sál, tam mi ještě sestřička řekla, abych dýchala při kontrakci rychle jako mašinka, tak jsem mašinkovala o stošest, byla přehnutá přes porodní křeslo, ale už jsem začala cítit jak mi to tlačí na konečník, tak jsem z těží vylezla nahoru, sestra do mě ještě sáhla řiká, že je tam jestě maličký lem, abych to ještě zkusila vydýchat, než zajde úplně a zmizla. Byla jsem tam jen já, s tlačící se hlavičkou, podemnou už odklopené porodní křeslo, vedle mě manžel a nic...Říkám jen, už jde hlava,už jsem chtěla říct manželovi, ať ho jde chytat, sestřička rychle přiběhla a hlavička už byla venku. Vůbac jsem netlačila, hlavička si vykoukla sama v tom, jak jsem se to ještě furt strašně snažila vydýchávat..Sestřečka jen řekla manželovi, jestli by byl tak hodný a zavolal telefonem 859, že se rodí. To číslo už mi stejně jako ty No name do smrti zůstane v hlavě.Manžel už jen řekl, doktorka už jde a slyšela jsem jak sestra říká, paní doktorko už je to, ani si nedávejte rukavice.. Já u toho cítila další silnou kontrakci, trochu jsem zatlačila a malej byl na světě. Sestra mi ho položila na bříško a doktorka šla podvázat pupečník.Hladila jsem malinkému zádíčka, manžel nás fotil, bylo mi fajn a byla jsem šťastná, že je to za námi. Vykoukl přesně v 11.35. Pak ho odnesly na vážení a měření a já slyšela, že říkají, že má 52cm a 3850g.Takže třetí klučík se povedl pod 4kg. Ani mě nešily, že je tam malinká ranka ani ne na steh, tak že mě šít ani nebudou - jak jsem byla vděčná..Ale pak začalo peklo..Neodlučovala se mi placenta, mačkaly mi břicho, že jsem myslela, že jim vykopnu zuby a stejně nic. Pak přišel doktor, vzal si rukavice, jednu ruku do mě celou strčil-myslela jsem, že rodím znova.Placentu mi vytáhl, ale že mě musí vyčistit, aby tam nic nezůstalo. No, nebudu tady nikoho strašit, udělal mi vyčištění (výškrab) zaživa-nikomu to nepřeju!!!Ale pak už bylo dobře, manžel s malým v náručí byli u mě, já byla štastná a jsem furt.Pavlik je zlatej, je ze všech 3kluků nejhodnější, dneska mu je 11 dní a holky-ještě jsem ho neslyšela plakat, jen chviličku po porodu..Je to zlato, oba starší kluci (5 a 3roky) si ho chtějí furt chovat, opečovávají ho a jsou super! Přeju všem, které to ještě čeká, ať to mají minimálně tak rychlé jako já!!!

Matýsek, 18.10.2010

ahoj,sice jsem rodila plánovaným císařským řezem, ale i tak Vám svůj porod popíšu. Do porodnice jsem nastoupila den předem odpoledne, dali mě na oddělenní rizikového těhotenství. Večer jsem si prošla klystýrem a dostala prášek na spaní. Druhý den vstávání v 6, sprcha a čekání. Na řadu jsem měla přijít v 9:30 ale nějak se to posunulo. Přítel dorazil v osm jak nám řekli, že třeba kdyby se uvolnil sál dřív. Měla jsem domluvenou spinální anagezii. Takže ráno dlouhé čekání... Před desátou mi dali cévku na moč a vzůru na sál. V předsálí další čekání, přítele převlékli do operačního a mě vzali na sál aby mi napíchli analgezii, nohy mi zdřevěněli okamžitě. Dali před nás plentu a šlo se na věc. Doktora jsem neviděla, ani se nepředstavil. Komunikovala se mnou anestezioložka, která mi najednou říká, už máte rozřízlé břicho. Nic jsem necítila, za což jsem byla ráda, krom takovývch tupých tlaků. přítel mě celou dobu držel za ruku. Pak mi říkají, že doktor zatlačí na břicho aby malého vyndal, tak ten tlak jsem cítila,a le byla to spíše úleva, vzledem k tomu, že byl KP a hrozně mi tlačil na žebra. Za pár vteřin křik, pak mi ho krvavého ukázali na vteřinu a šli s ním pryč. Přítel šel s nima koukat a fotit. Za pár minut ho donesli zabaleného a přítel ho u mě přidržoval abych se na něj mohla kouknout. Narodil se přesně v 10:30. krom prvního zakřičení po vyndání spinkal až na chvíly, kdy jsem na něj promluvila, to se na mě kouknul apak zase usnul. Následovalo dlouhé šití a pak převoz na JIP. Malého mi prvně přiložili až o pár hodin později. Porod byl fajn, ale následný pobyt na šestinedělí už tak úžasný nebyl, ale to už se nepatří:-) Matýsek je krásnej a zatím až na pár vyjímek hodnej. Je to můj poklad:-) Vážil 3 780g a měřil 51cm.

Markétka 20.10.2010 v 0:44

Tak mam chvilicku cas,nejak nestiham,nez si zvykneme.Strasne jsem se bala vyvolani ale nakonec na nej stejne v utery doslo.Rano me prijali,stim ze me vysetri,opet nebyl zadnej nalez,absolutne nepripravena k porodu.Takze me strcili na rizikove tehotenstvi ze me predaji porodnici az budu mit nalez.Takze mi dali tabletu a injekci,ze me pripravi a druhy den se bude vyvolavat.Ale ze se muze stat ze potom zacnu rodit sama,ze seto nevylucuje.Do odpoledne asi do 4 hodin se nic nedelo.Jeste jsem mela navstevu,dcerku s pritelem,povidaly jsme si a vse v poho.Odjeli v 5 hodin a me zacaly bolesti ale takove jine,silne a uz jsem tusila ze se neco deje.V 6 hodin uz byly celkem silne a uz jsem musela chodit.Tak rikam sestricce ze uz to dost boli a ze to asi zacina,musela jsem hlasit kazdou zmenu takove bylo prikazani od ni(pozdeji pochopite proc to pisi)vysetrila me a rika jo hrdlo uz je tak jak ma byt,krvacite protoze se to pripravuje ale nerodite.V pul osme uz jsem jen chodila,nevydrzela jsem lezet,sedet nic,strasne to tlacilo.Ale pry nerodim.Volala jsem mame,rikam ji ze snad nejsem debil, a ze to poznam a ze mi neveri.V devet prisla sestra a rika,no ja vam dam teda injekci protoze tohle je jen priprava,at si odpocnete(pri predtsave ze tohle je priprava a bude trvat celou noc a jeste druhej den se mi vlily slzy do oci)Dala mi injekci aze mam jit spatLehla jsem si a najednou jsem vyletela jak ta byla bolest a uz jsem dejchala.Takhle jsem stravila na pokoji dalsi dve hodiny,ta pani co tam byal semnou rika to neni mozny,dyt rodis co ta slepice si mysli.Uz jsem vzteky dala pesti do parapetu a rikam ze jestli neprijde ze ji zabijuSla teda potom pro ni,ja nemela silu se sni hadat,mela jsem co delat.Sestra milostive prisla a rika,no tak pojdte ja vas vysetrim.Jake bylo prekvapeni,kdyz rika jste na dva a pul prstu otevrena,zavolam rychle doktora a vy mezitim budete na moniru.Odmitla jsem lezet,ale bylo mi dovoleno stat a pohybovat se.Stravila jsem na nem dvacet minut a bylo mi ouvej.Prisel doktor,a vtipne rika,no mohla by jste byt aspon na pet cm,co na to rikate.Koukam na nej a rikam ze uz chci aby byl konec.Sahl do me,vylitla voda,praskla uz predtim jenze hlavicka to tam zadrzovala,jak klesla a rika,no pekne, rychle na porodnici jste na osm cm.Sestra me odvedla,cesta byla nekonecna a uz ve vytahu jsem citila tlaceni.Predala me porodnici a tam rikaji,rychle prevlect,pomahali mi dve sestricky a rikaji,jestli jste schopna mate minutu na telefon vic ne,at pritel prijete ale ze to nestihne ani kdyby bydlela za nemocnici.Ale aby tam mohl byt snami po porodu,fotit atd.Volam a rikam milacku nepospichej,prijed budeme rodit.Vedela jsem ze to nestihne ale bala jsme se aby se nezabil v aute jak by jel rychle.A pak uz to bylo rychle.Zadnej klistyr nic.Lehla na lehtako,dali mi kyslik aby stihli pripravit veci a ze mam jeste chvilicku vydrzet.Rikam to nejde a tlacilo se.Museli me nastrihnot az k zadku(jeste ted nemuzu sedet achodim jak kachna) a to z duvodu ze to slo moc rychle a po predchozim porodu to tam bylo tak spatne udelane aze to neslo i kdyz se hodne snazili.Takovych lidi u porodu jsem jeste nevidela.6 sestricek a lekarka.Mala se narodila v 0:44 takze porod byl celkem rychly,ale o to bolestivejsi.Jak jsem se tesila ze si u tohoto porodu ulevim ve sprse,mici nebo neco.Nic.Absolutne nic.Opet jsem vse jenom diky ty slepici prochodila,pritel to nestihl,ale hlavne ze jsme zaplatili.Pritelovi to bylo strasne lito,ale hlavni je ze to dobre dopadlo.Za to vse to stalo,mame doma malickou,je hodnoucka a porad papa,prijde mi ze nedelam nic jen nez jen kojim.Tak to vypilujeme a bude dobre.Terezka se snazi pomahat a bere to zatim dobre,snazim se ji venovat,dovoluju pomahat se vsim a ona se citi taky potrebna,a je hodna.

Adélka 16.10.210 v 17.28h

už den předtím jsem si myslela, že to třeba dopadne, večer jsem měla bolesti, ale dala jsem si vanu a šla spát. Probudila jsem se o půl páté a cítila jsem slabé bolesti po patnácti minutách. Ty jsem měla snad až do deseti a nic se neměnilo. Potom už to bylo tak po sedmi. Pořád jsem se sledovala a doufala, že už z toho něco bude Před obědem si naši vzali Vojtíška k sobě, abysme měli klid Když jsem seděla, tak jsem necítila skoro nic, ale když jsem se postavila tak to bylo rozhodně silnější. Tak jsem tak postávala před televizí a sledovala čas. Asi kolem druhé už jsem je měla po pěti minutách, ale pořád se to dalo v pohodě vydržet, nic hroznýho. Naši ještě volali jestli jsme už jeli a abych to pak stihla.Ve tři odpoledne jsme zavolali kamarádovi (nemáme totiž auto) aby nás odvezl. Přijeli jsme do porodnice asi v půl čtvrté. Na příjmu se mnou sepsali papíry a natočili monitor. Moc se netvářili, jestli jsem vůbec měla nějaký stahy, že jim to tam nic nemaluje už jsem se bálá, že mě pošlou domů, ale já je v leže moc necítila.Zavolali doktorku ať příjde na příjem. Sáhla do mě, a že to půjde, že jsem na 4cm a že zrozna cítí stah a že to tam fakt nic nemaluje. Píchla mi vodu, moc jí nevyteklo jak se tam hned natlačila hlavička. A dali mi klystýr (nic hroznýho a asi dost pomohl) Měla jsem vydržet co nejdýlZavedli mě na sál, tam už čekal manžel. Koukla jsem na hodiny - půl páté. A šla k záchodu, abych to stihla. No šla jsem hned. Pak jsem se vrátila na chvilku na sál, to už byly bolesti dost silný a já si říkala, že to nemůžu dlouho vydržet. Za chvilku jsem šla ještě na záchod, ale to už ze mě nic nevyšla a myslela jsem, že tam porodím, Ale nemyslela jsem si že by to šlo tak rychle. Vrátila jsem se na sál se strašnýma bolestma, přišla PA a že si poslechne miminko, poslechla a ať to prodýchávám a šla pryč. Byla jsem opřená o lehátko a v tu chvíli ze mě vytkla voda.Říkám to manželovi, on letí pro sestru. Ona, že se na to podívá ať si vylezu na lehátko (vůbec to nešlo), koukla do mě a říká, jdeme tlačitRychle volala doktorku, ta tomu asi taky nemohla uvěřit, že už.Začala jsem tlačit, v jednu chvíli, když byla půl hlavičky venku, mi přestaly stahy. Oni pořád ať tlačím až budu mít stah, ale já žádný neměla. Možná mi píchli oxytocin, ale to nevím určitě. ještě jsem párkrát zatlačila, na hlavičku, pak na ramínka a bylo to. Dali mi jí hnedka na břicho, pak ji odvezli ošetřit, mě zatím doktorka zašila (bez nástřihu, jen jsem se trošku natrhla, ale šití v pohodě a ani teď to skoro necítím. Doktorka byla překvapená, že má \"malá\" 3980g, že je veliká, jinak by mě asi nastřihla.Takže na sále jsme strávili hodinu, z toho jsem tak polovinu byla na záchodě Adéla se narodila v 17.28hodTakže rychlovka, ještě teď tomu nemůžeme uvěřit. Když jsme tam jeli, tak si dělal manžel srandu, že to mám zmáknout rychle, aby to šel hned zapít, byla sobota. Říkala jsem, že je blázen, že to nemůže stihnout. Stihnul v osm byl už na pivu. Akorád mu to vyšlo, dvě hodinky po porodu jsme zůstali na sále a pak mohl jet hned zapíjet.Všem přeju aby to měli taky tak rychlý a v pohodě jako já.

Porod Davídka 6.10.2010

Tak konecne jsem se dostala k tomu, abych Vam popsala i svuj porod. Davidek mel prijit na svet podle vypoctu 26.9., ale proste se mu na svet nechtelo. Takze jsem mela nastoupit 4.10 k vyvolani do porodnice. Nastoupila jsem, natocili mi monitor, vysetrila dr. ale dale se nic nedelo, porodni cesty skoro uzavrene, cely cipek.. takze nic. Oznamili mi, ze rano mi zavedou cipek a uvidime. Tak se taky stalo. V pet rano me vysetrili, natocili monitor a zavedli cipek. Mimo to v tu noc porodily dve prvorodicky, takze super noc.. Mno asi v 10 dopol mi praskla voda,a zacaly silit kontrakce, ale dle vysetreni dr se nic moc nedelo, proste jsem se nejak neotevirala. Natocili mi UZ a vahovy predpoklad maleho byl cca 4.30 kg..takze docela macek.. blizil se vecer, bolesti silely, ja silela, ve sprse, na balone, pochodovala, proste se modlila, at uz je konec.. ale proste nic, ..vecer uz jsem musela vypadat zoufale, neslo to chvilema vydrzet, po vysetreni a monitoru doktorka usoudila, ze mi pichnou neco na uklidneni, abych se vyspala na dalsi den a mela silu.. ale na me to nejak nepusobilo, spala jsem mezi kontrakcema, coz moc nebylo..rano jsem vstala cela vysilena, s tim, ze toho meho macika asi nevytlacim..ve sprse jsem uz to obrecela, ze to snad ani neni mozne, proc me tak nechaji trapit.. ale pred nema jsem hrala hrdinku, nechtela jsem, aby si mysleli, ze jsem nejaka hysterka, co nic nevydrzi... Kdyz me ve stredu rano vysetrila doktorka, ze i pres to vsechno porod nepostoupil, rozhodli se, ze mi udelaji klystyr a daji infuzi s oxytocinem a bud se to rozjede nebo ne a ukonci to cis.rezem. Ucitila jsem jistou ulevu, ze to snad uz skonci.. Pustili mi infuzi a dali na monitor. Po 10 min prisla doktorka a zacala mi hmatat na bricho, vysetrila me a pak uz to ficelo.. zvedla telefon, zavolala kolegyni, pak na ARO pro anesteziologa, zda je volny sal.. vse trvalo tak 5 min, behem toho uz jsem lezela na stole, sestricka mi zavedla cevku.. a pochopila jsem ze uz je zle..do 10 min jsem byla na sale, a uz jsem spala.. pak jsem se vzbudila na JIP po operaci.. Pak mi rekli, ze malemu dochazel kyslik a meli jsme na male.. Nastesti ale vsechno dobre dopadlo, maly po vytazeni z bruska kricel, krisit ho nemuseli.. ted uz se usmivam, kdyz ho vidim tady vedle sebe lezet, ale kdyz si na to vzpomenu, jeste ted me poleva husi kuze. Maly se teda narodil v 9 h rano, mel 4600g, 54 cm.. takze bych ho asi stejne nevytlacila normalne.. ale proste si me dr vychutnali a zkouseli me kolik vydrzim.. Po 24 hod v kontrakcich.. mno dulezite je, ze jsme zdravi, oba v poradku a uz jsme doma a uzivame si sami sebe.. Miluju sveho pritele za podporu a za krasneho syna ktereho mi dal a mooc miluju i sveho syna.. ted to jsou muzi meho zivota!!! Preji Vam vsem, abyste meli LEPSI a RYCHLEJSI porod, nez jsem ho mela ja.. ta bolest rychle prejde.. hlavne aby to melo stastny konec. Mejte se krasne, paa Katka

Druhý císař

holky jen se chci zeptat,když dělají těhu druhý císař,tak dělají jizvu v jizvě po prvním císaři nebo udělají novou jizvu třeba o trošku nahoře,nějak jsem nad tím přemýšlela.Díky

Pokračování planovany cisarsky rez ve Zline

mi donesli ukazat a na krmeni az za dve a pul hodiny.Miry 5o.cm a 3,680.kg.Tu stredu mi ji donesli jeste trikrat,ale pri kazdem kojeni hajala.Ja sem mohla vstat az po 12.hodinach a byla to pekna bolest sesiteho briska a cevku sem na zachode vycurala.A jeste mam zavedeny dren v brisku.Ta bolest stoji za ten uzlicek stesti!Vsem nastavajicim maminkam hodne stesti a malo bolesti.