Můj POROD - nové diskuze

jak se rodí štěňátka

Říkala jsem si, že vám sem musím dát chovatelky popis porodu štěnátek. pro srovnání s našima lidskýma. Mají to holky celkem podobné. Je to napsané takovou pěknou formou tak i pro pobaveníhttp://www.chicory-canecorso.cz/porod2011.htm

Můj porod 18.3.2011

Tak se konečně dostávám k tomu, abych vám popsala můj porod.11.3.(pondělí) jsem byla na pravidelné kontrole, doktor mě prohlédl, řekl mi, že jsem již připravená k porodu, a že do pátku bude malý na světě. Já tomu nevěřila,vždyť termín jsem měla až 8.4. Každopádně mě na 18.3.(pátek) objednal na kontrolu. No a od čtvrtka asi od 22hod mi začali mírné bolesti. Byly asi po 25 min. Když byly 4 hodiny ráno, bolesti byly stále, ale po 15 min. Tak jsem si šla dát vanu. Bolesti nepřešly. Ráno říkám přítelovi, tak dneska to asi bude. On tomu moc nevěřil. Ráno jsem se vypravila na kontrolu k mému doktorovi a řekla jsem si, že on rozhodne co dál. Jestli to už je porod nebo ne. Bolesti už byly po 10min:-)Sestřička mi naměřila tlak 150/90, což jsem věděla, že se něco děje, tlak mívám normální. Doktor mě vyšetřil a řiká: ježišmarja ženská, vy budete rodit, za dvě hodiny může být malej venku. Tak mě tchýně odvezla do porodnice. Proběhl příjem, napojili mě na monitor a píchli vodu. Do té doby jsem si říkala, že to je v poho, že ty bolesti nejsou tak hrozný, ale pak to přišlo. Pak mě doktor bral na ultrazvuk a představte si, já měla kontrakce co 5minut a nechali mě jít po svých. Cesta trvala tak 3 minuty, ale bylo to hrozný. měli jste vidět ty pohledy maminek, které čekaly na ultrazvuk. Asi jsem je dost vyděsila, a to jsem nevydala ani zvuk. Každopádně po ultrazvuku jsem šla na sál. Bolesti mi přišly už k nevydržení. Ani klystýr mi nedali, to se nestíhalo. Nakonec jsem na sále strávila 40 minut, než se malý dostal ven. Doktor mi řiká, teď musíte pořádně zatlačit, jinak musíme použít kleště. Malej tam měl nějakou zvláštní polohu. Já zatlačila, sestra mi skočila na břicho a najednou jsem pocítila obrovskou úlevu a následný pláč. Když mi malýho dali do ruky, byl to ten nejhezčí pocit, jaký jsem kdy zažila. No a pak přišlo na řadu šití, to bylo snad nejhorší z celého porodu. Jinak ani nevím, že mě nastřihávali(jestli vůbec).

Ema 12.5.2011

Furt s tím nějak bojuju, ale co Ráno 11. mě začalo pobolívat břicho. S manželem jsem si z toho dělali srandu, že má malá ještě čas, že má být, dle slov pana doktora, o týden opožděná, tak jenom poslíčci... Poslíčci slabí, po pěti minutách, tak jsem to neřešila. Termín jsme měla \"až\" 17. Taška do porodnice nenachystaná, na co taky, že, když nerodím Furt jsem si říkala, že to mám na háku. Ještě jsem připravila dort na zítřejší oslavu, odpoledne jsem si na hoďku šla zdřímnout, bolesti stále, ale po půl hodině už jenom. Měla jsem radost, že se to uklidňuje. Odpoledne manžel domluvil, že pojedeme k taťkovi, že potřebuje s něčím pomoct a že tam přespíme. Prostě pohodový den. Kolem šesté jsem vyrazili, pokecali, manžel dat s taťkou nejedno pivo i tu náhle mi v deset večer odešla hlenová zátka a pak začaly bolesti. Taťka se hrozně bavil s manželem nad pivem s tím, že máme ještě hromadu času, a že by malá mohla počkat do 13. na jediný pátek 13. v tomto roce... Kolem půlnoci už byly bolesti po pěti minutách a docela sílily. Sama sebe jsem se snažila přesvědčit, že to ještě přejde a že ještě rodit nebudu. Ve dvě ráno jsem to už nevydržela řekla jsem, že musíme jet. Měla jsem hrůzu, manžel značně pod vlivem, ale co se dá dělat, já bych se sama neodvezla. Tak jsem z Kuřimi vyrazili do Brna, cestou nabrali moji mamču, aby mě nachystala tu kabelu, kterou jsem furt odkládala. Hrozně vtipný bylo, že jak jsme sedli do auta, tak ty bolesti ustupovaly, a tak jsem se snažila manžela s mamkou přesvědčit, že ještě ne, že jenom planý poplach Nakonec jsem tedy ve 3/4 dorazili do porodky s nálezem otevřená na 1 cm, kontrakce po sedmi minutách. Udělali mi klystýr, s tím, že by se to mělo rozběhnout, pak mě hnali do sprchy - to mi moc dobře nedělalo a pak se začaly kontrakce zpomalovat - po teplé sprše Podle slov lékaře se porod zastavuje, já na 3 cm, a dají mi něco proti bolesti a na spaní, pošlou mě na pokoj si odpočnout, že bych na tři hoďky mohla usnout bez bolestí. Řekla jsem si super, unavená jsem byla jak čert, díky tomu jsem měla vysoký tlak, dokonce mi na to dávaly prášek. Jenže jenom, co mi píchly to cosi na spaní a proti bolesti, bolesti se mi vrátily a docela intenzivně, od té doby po třech minutách. Nebylo by to tak strašný, kdyby se mi tak proklatě nechtělo spát, po tom oblbováku Najednou jsem se začala krásně otevírat a už v deset jsem byla otevřená na 9 cm, to už by se skoro mohlo rodit, ale malá ne a ne sestoupit. Sestra mi píchla vodu - vůbec jsem to necítila, oproti tomu, jak některý holky říkají, že je to hrozný - a stále se nic nedělo, jenom ty bolesti byly čím dál častější. Sestra mi doporučila chodit, aby malá sestoupila. Jenomže to prostě nešlo. Já byla tak unavená, že mezi kontrakcema jsem regulerně spala, neudržela jsem se na nohách manžel řekl, sestře, že nemá šanci mě udržet, tak mě poslali si sednout na cosi, taková jakási houpačka na zavěšení, z toho jsem jim taky padala, hrůza. Jak už jsem přijela unavená a nevyspaná do porodnice a oni to podpořili tou injekcí, tak jsem opravdu spala. Bych si řekla, že když spím, že to bude lepší, ani náhodou, každá kontrakce mě vzbudila, dosti nepěkně, já si ji odhekala a zase mi padala hlava, ani nevím, že v době těch tří minut tam byl doktor a prohlížel mě tak veselo se mnou bylo na pokoji O půl jedné už dr rozhodl, že jdu na sál, tam mi napíchli ještě oxitocit s tím, že počkají 15 minut, jestli nějak sestoupí a kdyžtak by se šlo na císaře. Já už byla tak unavená, fyzicky, ale hlavně psychicky, že jsem se na sále zhroutila psychicky, propukla jsem v usedavý pláč, že nechci, že už chci, aby to ukončili, ale hned, opravdu jsem je prosila a bylo děsně, hrozně děsně, prostě jsem to vzdávala, takhle mi ještě v životě nebylo. Ta bolest nebyla tak strašná, ta se dala vydržet, ale ta psychika totálně jsem se zhroutila. (i teď, když to píšu a vzpomínám na to, tak brečím ) Na koze mě museli připoutat, protože jsem prostě nechtěla, nemohla a nešlo to. 15 minut uběhlo a nic, pak dalších 15 připoutaná na koze a dr rozhodl, že zkusí kleště. Tlaky jsem stále necítila, ale zato jsem cítila, jak se to cosi do mě snaží dostat, pak obrovská bolest - pěkně jsem si zařvala - a to byl nástřih, protože ho dělali defakto za živa a ne až je hráz natáhlá a neprokrovená. Když měl ve mě kleště, tak jsem konečně začala trochu cítit ten tlak, ale tlačení nešlo, nešlo. Zavolali další sestru, co mi hopsala po břiše, docela solidně, bolelo mě pak ještě týden. Malá vyšla ven až na čtyři kontrakce. Tak jak se prý má na každou kontrakci tlačit 3x, to jsem nedala. 2x a víc jsem nemohla. Mezi kontrackema mi dávali kyslík, ale to mi říkal až manžel, já jenom tak nějak matně vím, že se mi hrozně dobře najdenou dýchalo. Když mi pak malou dali na břicho, jako by bylo všechno pryč. Chvíli jsem na ni koukala, bylo mi krásně, ale oči mi padaly... Šití bylo v pohodě, protože to opravdu dobře umrtvili, nato, že mě šili hodinu si vůbec nic nepamatuji. Jenom jednou jsem se s hrozným trhnutím vzbudila, ale to bylo proto, že se mi něco zdálo A malá nesestupovala proto, že měla pupečník jednou kolem krku a 2x kolem těla. A to se jim ještě ke konci začala ztrácet s ozvama. Já k tomu zaujala takový postoj, že nebýt toho, že jsem byla strašně unavená a nedostat tu blbou injekci na spaní, mohlo to být jiný, pocitově jiný, ale nikomu to nedávám za vinu, že to bylo jaký to bylo, ale byl to hrozný zážitek co do psychiky. Fyzická bolest se zapomene, ale rány na duši, těm to trvá dýl. A co mi přišlo zajímavý, že kontrakce bolely, ale ten samotný porod, když šla ven, to tlačení, to už mě vůbec nebolelo snad jediný pozitivní S manželem jsem se s odstupem pár týdnů bavili, jaký to bylo pro něj. Prý to byl pro něj hrozný zážitek a nerad by ho opakoval, cítil se hrozně bezmocný a nejhůř mu bylo, když mě připoustali na koze. Kdyby prý šel někdy znova k porodu, nevylučuje, že by zbaběle utekl... Takže vůbec ne, jak říkaji chlapi, že to bylo to nejúžasnější, co kdy zažili, ale spíš naopak Docela mě to mrzí, ale na druhou stranu ho chápu, viděl mě totálně na dně a nemohl s tím nic udělat, nijak mi pomoci.A jako snad za odměnu je Emička hrozně hodná, v noci spinká, prostě (zatím) milionový dítě.

Eliška 1. 4. 2011

Tak konečně jsem našla chvilku, abych Vám popsala svoje zážitky z prvního (a doufám, že ne posledního) porodu.Celé těhotenství, když se podívám zpětně, proběhlo bez problémů. Eliška byla celou dobu o 1-2 týdny napřed. K porodu jí činil váhový odhad 4kg, ven se jí moc nechtělo a vzhledem k tomu, že mám astma (nesměla jsem přenášet) jsem týden před TP nastoupila do rizikové poradny. Paní doktorka mi hned v pondělí při první kontrole udělala hamiltonův hmat a já se modlila ať se porod rozjede, bála jsem se, že budu muset na císaře. Ten den mi odešla jen hlenová zátka a jinak nic. Na kontrolu jsem šla ve čtvrtek, vyšetření se opakovalo (to už jsem při tom lezla bolestí po zdi), ale nález stále jen na 2 prsty. Tak jsme se rovnou domluvily na pátek na vyvolání. Večer mě ve sprše začalo trochu bolet bříško, šla jsem chrupkat a v 22 hod. jsem se vzbudila bolestí. Jelikož jsem celé těhotenství neměla ani poslíčky, nebyla jsem si jistá, zda se jedná opravdu o kontrakce. Frekvence se ale zvyšovala a bolest byla každých 10-15 minut. Ve 2 hod. mi začaly kontrakce po 6 minutách. Vzbudila jsem manžela a vyjeli jsme. Do porodky jsme dorazili o půl čtvrté. Měla jsem strach, že budu vypadat jako pitomec a na monitoru se žádná kontrakce neukáže, to se ale naštěstí nestalo. Udělala se příprava a v 6 hod. mi píchli vodu. Bohužel byla masivně zelená a já se už z lůžka nedostala, byla jsem stále připojená na monitoru. V 7 přišla moje doktorka a začali do mě pouštět oxytocin. Vyměnila se směna sester a já hned dostala vynadáno, že nejsem komplet oholená, když půjdu na císaře (zelená voda a váhový odhad). Koukala jsem na sestru jak blázen, nikdo mi nic neřekl a já na něj za žádnou cenu nechtěla. Chtěla jsem to zkusit přirozeně. Bolest se postupně stupňovala, ale pořád se to dalo. Začali mě navíc bolet záda, v 10. hod. jsem už nevěděla jestli mám kontrakci nebo jsou to ty záda. Doktorka mě každou půl hoďku pořádně prohmátla, ale stále jen na dva prsty. Ve 12,30 už přišla s anestezioložkou a doporučili mi jít hned na císaře (pro nepostupující porod a možné ohrožení plodu). Jelikož jsem byla otevřená jen na 3 prsty, manžel měl už hrůzu v očích a já byla hlavně strašně unavená a bála se o malou, tak jsem rezignovala. Musím říct, že pak to byl fofr. Anestezioložka mi nabídla spinální anestézii a já s vděkem přijala. Napíchli mě jí hned a vůbec to nebolelo. Celá operace byla v pohodě (jen na chvilku se mi udělalo špatně), dělala jsem ještě vtípky a bylo super, když mi doktorka říkala, co dělá. Taky jsem hned viděla malou!!! Byla úžasná, narodila se ve 12,58 (den před TP), měla 3840g a 51 cm. A hlavně byla v pořádku! Rekonvalescence po císaři proběhla bez problémů, hlavně díky radě Bolek, že je nejlepší co nejdříve se začít hýbat a vstát (takže holky díky).Manžel nechce o dalším dítěti už ani slyšet, ale já doufám, že časem vyměkne, zapomene na špatné zážitky a za pár let si pořídíme ještě nějakého mimíska.

Psychická pohoda

V průběhu celého těhotenství jsem měla relativně učebnicové problémy, takže nevolnost v prvních měsících, druhý trimestr pohodička, v třetím trimestru mě pálila žáha. Jinak všechno v pořádku, do poslední chvíle jsem byla aktivní,navštěvovala jsem předporodní kurz, kurz cvičení pro těhostné spojené s plaváním a cvičením v bazénu. Na doma jsem si koupila balon, měsíc před porodem jsem pravidelně 1x večer masírovala hráz. Hlavně jsem byla úplně v pohodě, těšila jsem se na miminko i na porod. Věděla jsem, že to zvládnu, ničeho jsem se nebála. Na oplátku za toto všechno mě opravdu čekal velmi pohodový a dejme tomu bezbolestný porod. Kontrakce se daly jednoduše vydýchat, skoro jsem nevěřila, že už je to ono a manžela jsem posílala do práce, že to ještě nebude ono. No, sotva jsme dojeli do porodnice, rodila jsem. Fakt super zážitek, který pokračuje do teď v podobě moc hodného miminka. Věřím, že celková psychika a připravenost dopomůže tomu, aby vše proběhlo hladce.

Rychlý porod

Naše malá Zuzanka se narodila 1.3.2011. Den před tím, jsem byla na kontrole a paní doktorka mi řekla, že sice mi do termínu porodu zbývá ještě týden, ale že to určitě tak brzo nebude, že je plod ještě hodně nahoře. No a vidíte, Zuzka se tak těšila na svět, že hnedka o půlnoci se přihlásila a před obědem už byla na světě. Bylo to rychlý a pohodový, skoro jsem nevěřila, že vlastně rodím, byla jsem připravena na něco mnohem horšího

Můj první císař...

Já se sice nemám čím chlubit, protože jsem vlastně neporodila, jen jsem si odskočila na operaci, ale stejně mám pořád nutkání se svěřit, protože na ten den v životě nezapomenu...Ráno na ten pověstný pátek 13. jsme jeli do porodky, vyšetření bylo naplánované na 7.00, byli jsme tam přesně. Mladé sestřičky studentky mi nabraly krev, udělaly monitor, ovázaly nohy bandážema a pak odešly a nechaly mě na vyšetřovně skoro 2 hodiny ležet beze slova (přitom operace byla v plánu na 8.00, ale měli zrovna akutní porod nedonošence, takže se na mě trochu zapomnělo)... kdyby nepřišla paní a neřekla, že můžu na chodbu za mužem, tak tam taky chudák zdřevěněl :) Na řadu jsem teda došla v 9.45, s anestezioložkou jsme se shodly na spinálu, abych malou hned viděla. No co vám budu vyprávět, připadala jsem si skoro jak na mučícím nástroji, ruce přivázaný, napíchnutý hadičky, sondy a já nevim co, mrtvý nohy a zima. Přišel doktor s doktorkou, pozdravili mě a já se bála, protože mi pořád přišlo, že ty svoje nohy trochu cítím. Ještě než do mě řízli, tak se doktor zeptal, co to bude - řekla jsem že je to 3:1 pro holku, tak se rozesmál, že je to dobrej kurz, jestli jsme si taky vsadili No a pak zničehonic se mě ptá: Bolí? - Ne - A teď? - Taky ne - Tak můžem. Holky řeknu vám, asi jsem sračka, ale udělalo se mi blbě, chtělo se mi zvracet z toho, jak mi roztahovali břicho, jak jsem slyšela odsavačku a jak mi pak malou nemohli v tom všem najít Šťouchali mi do žaludku, protože malá měla hlavu zabořenou zrovna v něm a museli si ji přes kůži od žeber posunout. Nebudu to pitvat, prostě asi za deset minut mi ji ukázali, zrovna spala, takže ani neřvala, jen se tak jedním okem podívala, co se to jako děje a usnula znova Po taťkovi, no Pak mi řekli míry, váhu a čas narození a jeli s ní pryč. Ukázali mi ji sice za chvíli zase, ale to už mi nějaká hrozně snaživá sestřička píchla dalšího umrtvováka, takže jsem si ji svojí malátnou rukou nemohla ani pohladit. Nikdy nezapomenu, jak mi to bylo líto, že nemám sílu si na ni sáhnout a rozbrečela jsem se. Pak už si nepamatuju nic, tma černo, probudila jsem se asi za tři hodiny na pooperačním, takže smsky jsem posílala až docela dost hodin od události. Ale máme to za sebou, doktorům děkuji, že mi pomohli, sestřičkám na novorozeneckém taky, všichni byli moc hodní, ale jsem ráda, že jsem z té porodnice po 4 dnech vypadla. Delší pobyt bych asi nezvládla :)

Kubík 14.5.2011

Tak se s Vámi taky podělímAsi ve 3:15 mě probudilo \"mokro\",ale jen tak trošku.Nepřišlo mi to nijak moc,tak jsem si jen odskočila na malou a chtěla zase zalést do pelíšku.Jenže vyteklo víc a to už mi bylo jasnoNic mě nebolelo,jen se tam Kubík trošku hýbal,tak jsem si dala vložky a zase si lehla.Pak jsem si úplně v klidu sbalila ještě nějaké maličkosti do \"porotašky\" a šla s pejskem ještě ven.Jenže mi bylo fakt dobře,tak jsem nijak nespěchala,protože shodou okolností bydlíme přesně před nemocnicí.Příteli jsem psala sms,že mi praskla voda,tak mi okamžitě volal,jestli už jsem v poro.Šílel,když jsem mu řekla,že ne,že sedím doma a ještě chvilku počkámV 6:30 jsem přišla do porodnice (mezitím ze mě pořád odtíkala ta plodovka,zhruba po hrnečcích).Sestra natočila monitor a mrkla na to \"mokro\" a pak už volala doktorku.Při příjmu jsem se dozvěděla,že oční vady jsem měla hlásit předem,což jsem samozřejmě netušila.Moje gyndařka mi řekla,že si ty zprávy z očního mám jen založit do průkazky.Přesto byla sestra tak ochotná,že si očaře zavolala a konzultovalaK mojí radosti mi povolil přirozený porodV porodním boxu jsem polehávala a bylo mi smutnoMoc to nějak trvalo,tak mě asistentka prohmátla.V 15:20 mě už chytaly neuvěřitelný bolesti a začala jsem upadat do mdlob.Pak už nevím co byloProbudili mě až,když mi prišli píchnout epidurál.Pak se mi ulevilo tak,že jsem si byla schopná dojít i na záchod.Mezitím přijel Jarda.Jenže epidurál porod urychlil,takže se to začalo rozjíždět.A pak to byla rychlovka.Jarda u porodu zůstal,za což mu budu do smrti vděčná.Nedovedla jsem si podržet svoje nohy,tak je chytil a šeptal mi do ucha.Pak si pamatuju jen to tlačení a příííííšernou bolestNic horšího jsem nezažila.Kubík se narodil přesně v 18:18.Záplava štěstí a lásky.Jarda se tam rozplýval.Já byla moc unavená na to,abych si Kubu pochovala,tak jsem byla ráda,že tam měl tatínka a já se mohla jen koukatNikdy nezapomenu

MAREČEK 19.05.2011

Ve středu 18.5 jsem měla od rána den-blbec.Začalo to slibně,že jsme jeli na kafíčko k mé mamce na zahradu,sluníčko pálilo tak jsem se vyslíkla do prádla ať se miminko trochu nahřeje.S Markem jsme měli komunikaci na bodu mrazu,měla jsem opět pocit,že se na dítě snad ani netěší-to sem ,ale nepatří.Každopádně nic nenasvědčovalo tomu,že by se mělo něco dít.Akorát den předtím mi udělali důkladnýho Hamiltonu a večer mi odešla hlenová zátka a kontrakce po 20 min cca.Jeli jsme na Obilňák,ale poslali nás domů no a v tu středu úplně klidno.Ve čtvrtek jsem byla objednaná na příjem-s tím že mi budouporod vyvolávat,takže jsem už byla nervózní a počítala s tím,že druhý den nastoupím.V poledne jsme přijeli domů a Marek si jel vyřizovat svoje pohledávky.Tohle zkrátím,protože jak jsem řekla to už patří do jinérubriky:přijel asi v osm večer,když jsem si dávala vanu,byla hrozně unavená a otrávená z jeho celodenní nepřítomnosti.Toužila jsem jenom zalézt do postele a spát.Nicméně jsem se ještě chvíli povalovala v obýváku u televize(mezitím byl náš Marťa už u mojí mamky na noc,pro jistotu).Bylo půl deváte a najednou takové křupnutí a mokro.Odtekla mi voda a s ní nastoupili okamžitě celkem silné bolesti zhruba po 7 min,pak už častěji.Tak jsme jeli.Po příjezdu do porodky,mě kontrolovala p.a. a opět nastal ten stejný problém,že nejsem otevřená,ale já jsem měla silné kontrakce po 5-ti minutách a málem mi to nevěřila.Pak jsme šli na porodní box a tam se to rozjelo.Co Vám budu povídat-bylo mi hrozněZvracela jsem,bolesti cca po dvou minutách,únava z toho celého dne-jo a ještě jsem byla spálená od slunka,tak rudá jak rak.Tak to šlo asi do půlnoci,kdy jsem usínala mezi kontrakcemi a pak jsem si vyprosila epidurál a to mi hrozně pomohlo.Najednou jsem ucítila nucení tlačit a byla fakt úleva když mě p.a.řekla,že už můžu tlačit.Myslela jsem,že to nejhorší už mám za sebou.Jenže ani tak na dvacáté tlačení malej nešel ven.Holky já už nemohla.a když jsem uslyšela dr.vezmem kleště-tak jsem si řekla teď nebo nikdy a dala do toho vše.A malej byl venku.Ukázalo se,že mě obmotanou šnůru kolem krku a ta ho vždycky vtáhla zpátky dovnitř.Marek pak říkal,že tohle byl pro něj nejhorší okamžik z celého porodu když viděl jak se trápím a malej nejde ven.Musím říct,že hned po těch bolestech pro mě taky.Naštěstí vše dobře dopadlo a Mareček se nám narodil vpořádku v 02.00hod. 19/5 2011.Měřil 51cm,3250g.Křičel a já jsem byla a jsem moc šťastná i s tatínkem.Ten navzdory tomu,že už má dvě děti s předchozího manželství-byl u porodu poprvé a myslím že mu to hodně dalo.možná i některé věci konečně pochopil-uvidím.V pět ráno jsem byla na pokoji,marek mi zaplatil nadstandart a musím říct,že jsem byla ráda.Měla jsem klid a malýho jsem si naplno vychutnala už od začátku.Takže takhle to u nás bylo,jak říkám:Přišlo mi to daleko horší než u prvního,ale možná je to jen pocit po těch letech.

Adélka 26.5.2011

Tak jak to ten vypadalo: Od 10.30h porodna, natočili jsme srdíčko a v 11.30 šla k doktorce..provedla důkladného Hamiltona protože už jsem byla 42tt.Ale stím, že malá byla nějak v klidu a kdy je tak nejživější? říkala jsem po obědě. Tedy ať ještě přijedeme v 13h. na druhý monitoring, pokud by se nic nezměnilo nechali by se mě popř. tam. Zavolala jsem příteli, že místo obídka v naplánované restauračce stihneme akorát tak čínu. Přijela jsem domu, zkoukla tašku a začala pociťovat kontrakce, ale myslela jsem, že je to reakce na hmat. Čínu máme vedle a to už ty stahy byly po 5 min. Dojedli jsme s přestávkami a jeli na monitoring,kde malá řádila a již se ukazovali kontrakce, ale poslali nás domů že malá je v pořádku a kdyby to nepřešlo ba naopak ať se vrátíme, ale že to může přejít. K autu z poradny jsme šli už s 3 minutovými kontrakcemi. Nicméně ač přítel nechtěl, trvala jsem na odjezdu domů. Domů jsme přijeli ve 14h., kontrakce 2 min...a pravidelné..jenže...já slíbila synkovi, že ho v 15h. vyzvednu v MŠ já..chtěla jsem vydržet, přítel nevydržel, zavolal mojí sestře a u MŠ jsme se sešli všichni, předali jsme jim věci a mastili do porodky..Příjezd porodnice 15.30, administrativa do cca 16.10 včetně monitoringu a vyšetření pochvou. Otevřená 4 cm, odhad 2h. do porodu.. Jdem na klistýr..toho jsem litovala, že jsem neměla ten YAL a už neudělal doma, protože pumpovat do vás tu vodu a udržet při 2min. kontrakcích nebylo jednoduchý..Po napumpování jsem přeběhla na alter. box, kde už čekal přítel.Sotva jsem doběhla kontrakce každá minuta..stihla jsem se vyprázdnit, vyspršit a ač jsem měla tak veliký pokoj, zůstala jsem v koupelně na zemi na předloktí, přítel mi vnutil alespoň podložku pod sebe..V 16.40 přišla sestra, že natočíme..hlásím jí tlak na konečník, tak že i vyšetří..odhad 7 cm otevřená..prasknem plodovku..kontrakce na zádech nesnesitelné, pociťuji nutnost tlačit..a šup ze sedmi se hned rodí..to byl fofr..takže po příjmu bylo do hodinky po všem.A narodila se nám Adélka 26.5.2011 v 17.10h, 54cm a 4240g. Pupečník i placenta byla obří, takže se čekalo na porod placenty, docela dost bolestivé tlačení na břicho a tlačení, u mého prvorozeného vyšla sama, to mě nemile překvapilo. Bez nástřihu jen s malým poraněním, takže pár stehů. Takže běhám jak srna.Malá je pořádná, ale je kouzelná a strašně hodná, jen je pořádný savec...Přítel jí hrdě po porodu nosil, nechaly nás tam 2 h. všechny spolu. Krásný..Snad jsem nic nevynechala...

Vojtíšek 6.5.2011

tak i já jsem se rozhodla vám svůj porod popsat...Bolesti začaly v pátek v půl jedné v noci (fakt se to nedá zaspat), nejdříve byly po 50ti, pak po 25ti,… minutách, ráno mě vyšetřili, bolesti po 10 minutách, nález na porodních cestách stejný jako předchozí den, tzn: otevřena pouze pro prst. Nechali mě být s tím, že až budou bolesti po 5ti minutách, tak přesun na porodní box. Studentky PA z Pardubic mi půjčily na pokoj balón, tak jsem si hopsala a ulevovala zádům (docela mě bolelo v kříži, ale nic co by se nedalo vydržet). Když přišla bolest, tak jsem vstala a rozchodila to (to byla asi chyba). V 11 hodin jsem měla bolesti po 5ti minutách, nález na porodních cestách: otevřena na 2 prsty (takže nic moc). Přemýšleli jestli na box nebo nechat na pokoji, nakonec jsem je umluvila, že chci být ještě na pokoji. Poté se bolesti rozhodily a byly po 4–5–6 minutách. Za hodinu další vyšetření, otevřena na 2 prsty. Přesunuli mě na porodní box, dali yal, potom vyšetření – otevřena na 2 prsty. Volala jsem manželovi, aby přijel, že tam nechci být sama. Ve 2 hodiny mi píchli vodu. Humor mě ovšem nepřecházel. Protože jsem se neotvírala, doporučili mi epidural, který by tomu měl napomoci, já sem ho nechtěla, bála jsem se jak čert kříže, ale když to mělo pomoci, tak jsem souhlasila. Ve 3 hodiny nastoupila anestezioložka s epiduralem. Po 3tím neúspěšném pokusu o napíchnutí jsem bulila jak želva a říkala, že se jim omlouvám, že jsem se nechala umluvit, ale že to nechci a že je prosím, aby mě to nedávali. Manžel u toho být nemohl, tak mě držely za ruku studentky PA. Místo epiduralu jsem dostala kapačku proti bolesti v kříži. Od té doby jsem na sále usínala. Vzbudila mě vždy až další kontrakce. Potom mi napíchli oxytocin, malýmu selhalo srdíčko a já je prosila o cs, že jsem unavená a že to nezvládneme. Primář řekl, že to zvládnu levou zadní, akorát bez toho epidurálu, že to bude bolet. Po 5 hodině odjel manžel pro dceru a já zůstala sama. Studentky PA mě ovšem nenechaly ve štychu a postaraly se o mě úplně bezvadně. Jedna mě posadila na míč a ukázala mi, co mám dělat, abych se víc otevřela. Řekla jsem jí, že nevydržím při bolestech sedět, ona řekla, že musím, že se musím té bolesti postavit a prodýchat to… Hodinu na to jsem byla otevřená na 5 cm, další hodinu na to na 8 cm. Do 7 hodiny večer se měl vrátit manžel, ale nepřijel. Já jsem v 7:15 volala, že tlačím. Sestřičky mi pomohly na kozu a ptaly se, kde je manžel. Vzaly můj telefon a volaly mu, kde je, že rodím. Manžel byl asi 10 minut od Chrudimi. Dvě kontrakce podržely malýmu hlavičku uvnitř a mě radily, jak prodýchat. V tom přiběhl manžel, za ním primář a šlo se na to. Na jednu kontrakci sestoupila hlavička dolů do porodních cest. Na druhou kontrakci (3 zatlačení) byl malej venku. Velké díky panu primáři a sestře, kteří pomohli a přitlačili na bříško. Manžel křičel na porodním sále „mamko, to bylo úžasný“. Nejkrásnější pocit na světě. Miminko na bříšku a šťastnej manžel vedle mě! Když přicházela další kontrakce, pan primář sám (bez mého přičinění) porodil placentu. A jak říkal, že to bude bolet… tak nebolelo. O nástřihu a šití ani nevím, byla jsem šťastná, že je malej v pořádku a když jsem ho viděla v manželově náručí, tak jsem se nemohla vynadívat :)

Kačenka 8.5.2011

Ahoj holky, tak maličká konečně spí, vše mám uklizeno, tak jsme se rozhodla popsat můj porod.Kontrakce začali někdy kolem 15:00, ale pravidelné začali být až po 18:00. Vyzkoušela jsem vanu a když ani pak nepřešly, rozhodli jsme se, že zajedeme do porodnice. Musím říct, že kontrakce nebyly nějak silné, tak jsem si myslela, že ještě pojedu domů Přítel se se mnou rozloučil a od 19.30 to začalo...vyšetření, klystýr, sprcha, monitor malé.....v deset jsem šla na další vyšetření a už jsme byla otevřená na 5 prstů, takže už mě PA doprovodila na sál, prý že se malá musí narodit ještě na den matek Do té doby se daly bolesti ještě snést...Na sále jsem dostala infůzi a pak teprve začaly ty pravé kontrakce....musím říct, že ta bolest mě úplně ochromila, ale snažila jsem se co nejvíce dát na rady PA, no a vše si tak ulehčit...do hodiny už jsem mohla konečně tlačit...mělo to být bez nástřihu, ovšem malá měla vedle hlavičky ruku, takže nástřih proběhl, ale nebylo to vůbec bolestivé...Malá se asi po čtyřech kontrakcích konečně prodrala na svět a stihli jsem to na den matek - 23:58 Pak malou ošetřili a dali mi jí pochovat....pak pro mě ovšem nastalo asi nejhorších 50 minut a bylo to šití...to bylo pro mě asi největší utrpení, i když byla paní doktorka skvělá a dost mě podporovala....V každém případě všechna ta bolest za to stála...naše dcera je úžásná....

Lukášek 27.8.2010

ahojky maminky tak i já se s vámi podělím o zážitek z porodu..Termín jsme měli na 16.9.2010.Celé těhotenství probíhalo v pořádku ale kvuli moji nemoci-epilepsii sem již od začátku věděla,že mě čeká císař.25.8 jsem šla na kontrolu ke gynekologovi který mi oznámil,že náš brouček je dost velký a že raději uděláme zákrok hned než čekat ,že je riziko záchvatu a kdoví jaké by to mělo následky,doma jsem dobalila tašku a ve čtvrtek 26.8 nastoupila do prodnice kde mě čekala spousta vyšetření,od večera už sem nesměla nic jíst což pro mě bylo něco hrozného v pátek 27.8 byl náš velký den,v 5:00 přišla sestřička mě vzbudit že mi dá klystýr,v 7h jsem si ještě volala s přítelem že zhruba v poledne už budeme mít naše zlatíčko u sebe to jsme si ještě mysleli že čekáme naší princeznu v 7:30 mi udělali cévkování a v 7:50 se jelo na ssál,strašně sem se bála nevěděla sem co mě čeká a nečeká,hlavně sem nevěděla proč mě vezou už tak brzy když sem měla jít až v polednena sále byla velmi příjemná asistentka která si se mnou povídala a já zase jí jak moc už se těším na svojí holčičku,dostala sem epidurál a za moment už sem necítila celý spodek,o pár minut později si pamatuju tlak v břiše a najednou už jen ten nejkrásnější zvuk...v 8:11 první pláč našeho miminka,jen s rozdílem že to nebyla naše holčička ale náš chlapeček,holt pan doktor se splatl na ultrazvuku ale mě to bylo jedno hlavně že byl a je v pořádku,odnesli ho na veškeré vyšetření a me do 9h šili,po 3 hodinách mi našeho Lukáška přinesli,bohužel ale od začátku odmítal prso tak jsme zůstali na sunaru.Náš brouček se tedy narodil v 37+0 27.8.2010 v 8:11 3540g a 49cm dnes má skoro 9 měsíců a 9800g a 73cm dělá nám jen samou radost je to naše zlatíčko:-))

Porod do vody?

ahojky máte s ním někdo zkušenosti?Jak to probíhalo,kdy vás nechali jít do vany a samotnej porod a vaše pocity?

Vašík 26.4.

ahoj, tak 26. dubna ve 14:15 se nám narodil Vašík. Termín jsem měla na 27.,ale jelikož byl malej v příčné poloze, tak nám plánovali císaře na pátek 29..Jenže v úterý ráno mi začla odtékat postupně plodová voda, říkám si, je to ono, není to ono...ještě jsem v klidu strávila hodinu tady na Bolu a pak teprve volala Honzovi, aby přijel z práce a odvezl mě do Motola. A ono ejhle, plodovka to opravdu byla a v porodnici stihli jen ultrazvuk,monitor a šup už se muselo na sál.Rodila jsem spinálním císařem, celkem se to dalo přežít, trochu nepříjemné pocity,ale setřičky se mě snažili rozptýlit, od toho co se mi děje v břiše. Ve 14:15 byl Vašík na světě, váha 2,790 kg a mě odvezli na JIPku. Tam začly bolesti,ale celkem se to dalo přežít, druhý den už jsem mohla lehce chodit a melého mi 2xdenně přinášeli. 3.den mě přemístili na oddělení šestinedělí, kde to teda byla hrůza, romming volnej nebyl, takže jsem Vašíka dostávala jen po 3 hodinách na kojení (rozkojili jsme se hned), ale příšernej personál, přeplněné pokoje, postele které se nedaly snížit, takže i já se svými 178cm z nich musela seskakovat,což je po císaři fakt super a dalších pár věcí, co mi dost lezly na nervy.No prostě jsem ráda, že už jsme doma,personálu na operačním a JIPce děkuju, ty byli skvělí a šestineděí..no možná zvolím příště jinou porodnici,ale hlavně jsem ráda, že je malej vv pořádku a doufám, že to spolu budeme nějak zvládat.

Nikolasek

ahoj termin porodu jsem mela 10.4,ale nasemu chlapeckovi se ven nejak nechtelo takze jsem chodila na monitor a do poradny casteji uz jsem myslela ze snad ani neporodimrikaly mi ze desaty den po terminu porod vyvolavaji a tak jsem tak nejak pocitala ze 20 budu mit chlapecka....a 19 kdyz jsem sla na kontrolu jsem predpokladala ze mi reknou at druhy den nastoupim ze mi porod vyvolaji....ale ne prijela jsem tam a pani doktorka mi zdelila jestli me nic neboli ze to neni mozny ze jsem na 5 otevrena a ze jdu rodit....opravdu mi nic nebylo kontrakce mi neprisly jako bolest k porodu poslala me tedy na porodni sal kde probehl klistyrek injekce....mezitim dorazil tatulda a me stale nic nebylo ve 3 hodiny mi pustily plodovku ze uz to prijde ale porad nic lezele jsem na monitoru mela v ruce kapacku a povidala si s manzelem ale bolest porad nikde okolo 5 to prislo bolest tak do 6 az prisla p.asistentka ktera mi doporucila epidural ze se i vice otevru a pujde to rychleji epidural super pichnuti sice nebylo moc prijemny ale pak uleva silena kdybych rodila znova urcite bych si ho dala zas.... po dvou hodinach mi pridaly pul davky a ja uz citila hlavicku ve 21:04 se nam chlapecek narodil byl to kus 3670g a 50 cm tatinek byl celou dobu s nama a byl to ten nejkrasnejsi den na svete kdyz uz byl Nikolasek venku tak jsem na nejakou bolest zapomela uplne a nemohla se ho vinadivat.....

Druhý císař

Jak víte opět jsem rodila císařem,tentokrát ale se spinální anestezii a za mě říkám,že pokud kdy bude někdy 3 dítko tak do spinální anestezie už nejdu.Jen co mě nachystali a odvezli připravenou na sál,tak mi doktor píchnul spinální anestezii,to bylo v pohodě,píchnutí injekce opravdu nebolí,poté mi začalo do noh proudit příjemné teplo,za to jsem byla strašně ráda,protože jsem měla nohy studené jak žábapoté jsem je přestala cítit úplně.Pak pan primář začal konat,já cítila do předchozí jizvy jemné řezaní,to bylo jakž takž v pohodě,snažila jsem se toho nevšímat a tak jsem kecala s doktory o Indii,anesteziolog mě uklidnil,že to můžu lehce cítit,ale pak jsem cítila hlubší zářez a zakřičela au,na to mě asi uspali,a za 3 minuty byl Tobiášek venku,takže jsem ho nevidělacož jsem na JIPce pak obrečela,protože jsem nevěděla jestli jsem usnula já sama u toho nebo mi něco dali,styděla jsem se za to strašně moc.Manžel vše sledoval přes sklo,takže porod Tobiáška natočil.Asi jsem hold citlivější.Poté mě na JIPku přišel navštívil i pan primář,a říkal,že asi nejsem typ,abych snášela takové umrtvení.Každopádně,na druhý den jsem chodila úplně v pohodě,sice to bolelo ale dalo se to,taky mi hned Tobiho nosily na kojení,začeš jsem moc ráda.Matyho mi předtím nosit nemohli protože byl napíchnutý v inkubátoru aby mu upravili glykemku.Takže jsem ráda,za to jak to dopadlo a hlavně za to,že se podařilo kojení rozjet a že jsme oba zdraví.

Tomášek

Ahoj holky, taky se s váma podělím o tu naši radostnou událost. Ráno 22.3. jsem jela na běžnou kontrolu a monitor. Termín sme měli 22. a 23.3. Na kontrole vše vpořádku, prý to může každou chvíli přijít. Dopoledne jsem poklidila celý byt a jelikož už jednoho klučíka máme a zrovna ten den měl narozeniny, tak sme mu popřáli a dostal kolo. Takže sem pak celý odpoledne běhala za synátorem na kole Kolem páté sem začala pociťovat mírný píchání v břiše. Večer přišel přítel domů a to už sem si chystala věci, že pojedem. Do porodnice sme jeli s kontrakcema po třech minutách (myslela sem, že nedojedem )Přijeli sme tam něco po desáté, já otevřená jen na tři cm, prý to ještě chvíli potrvá. PA mě poslala do sprchy, ale to už sem pak nemohla vydržet, tak sme zazvonili na PA. Ta na to mrkla, řekla, že píchnem vodu a porodíme Říkám \"jako fakt,už?\" Píchla vodu, třikrát sem zatlačila a prcínek byl na světě Taťka přestřihl šňůru, popsal malýho i mě Tomášek se narodil v 23:20 s mírami 3200g a 48cm. Takže to ještě stihl na bráškovi narozky Oba mají datum 22.3. jen tři roky od sebe Podruhé jsem rodila na Obilňáku v Brně a byla sem naprosto spokojená, všichni se o nás bezvadně starali

Porod Verunky 30.3.2011

V úterý jsme dle domluvy s mudrou v porodnici nastoupily na vyvolání. Malá byla klíšťátko a ven se jí vůbec nechtělo. Příjem byl v 6 hodin ráno, následovalo vyšetření, monitor a v 7 první tabletka. Přítel byl celou dobu se námi, ale pak jsem ho poslala do práce, že to může trvat kdoví jak dlouho a že mu pak zavolám. Byla jsem na klasickém pokoji na gyndě. Přečetla jsem si noviny, trochu odpočinula a když začaly bolestičky, šla jsem se procházet po chodbě. Ve 12 další monitor, kontrola a tabletka. Na tomhle monitoru už mě to trochu kroutilo (naivně jsem si myslela, že to už bolí moc ), ale nález celkem nic moc. Odpoledne už vše ustalo a bylo jasné, že strávíme s Verunkou ještě jednu noc 2v1 tak jsme si aspoň hezky pospaly. Ve středu opět monitor a tabletka o půl 7 ráno, nález o kousek lepší, i když pořád otevřená na prst. Tak jsem byla zvědavá, jestli to dopadne jako den před tím a zase zůstaneme v celku. V 9 hodin další kontrola a že už se můžu přestěhovat na sál, tak jsem byla šťastná, že se něco bude dít. Mohla jsem si vybrat sál, zrovna bylo všude volno, tak jsem si vybrala modrý, protože je největší a říkala jsem si, jak budu ty bolesti rozcházet a jak tam s přítelem určitě strávíme spoustu času, ať máme hodně místa Po 9 hodině mi PA udělala klystýr, holit mě nemusela, pak sprška a v 10 mě mudra vyšetřila a řekla, že to dneska hezky zvládnem a praskla mi vodu. Na to že mě do té doby téměř nic nebolelo, to bylo fajn překvápko. Byla příjemně teploučká Chtěla jsem zavolat tatínkovi, ať už dojede, ale prý je ještě čas Pak mě napojily na monitor a to teprve začly ty správné porodní bolesti. Snažila jsem se prodýchávat jak jsme se učily v kurzu, ale připadalo mi, že to vůbec nezabírá, tak jsem tam funěla až mě začaly brnět ruce, zazvonila jsem na PA a ta mi řekla, jak to prodýchat – no jako v kurzu, tak jsem to holt musela vydržet v duchu jsem nadávala, že tu není přítel, že mě ho nenechaly zavolat, měla jsem žízeň a bolelo to jak sviňa a celou dobu jsem byla na sále sama….po 40 minutách jsem už na tom monitoru nemohla vydržet a zvonila na ně ať mě z toho pustí nebo uteču, tak mě pustily. Volám tátovi ať rychle přijede. Bolesti už byly parádní. PA mě poslala do spršky, dala mi tam balón, ale ve sprše to pro mě bylo už hotové utrpení, teplá voda mi dělala při kontrakcích zle a na balon jsem se nemohla ani podívat. Mezi kontrakcemi se mi podařilo vylézt ze sprchy a udělat 3 kroky k porodnímu lůžku tam jsem už měla pocit, že mi ti mimi musí vypadnout, jak se tlačilo. Na zvonek jsem nedosáhla, tak jsem na PA musela zavolat, pak doběhla, že mi chystá kapačku s oxytocinem aby se to rozběhlo – no byla ftipná Vylezla jsem si na stůl, ona koukla a říkala NO MY RODÍME  najednou se začali shánět po tatínkovi, ten naštěstí dojel a stihnul posledních 5 minut našeho porodu a střinul si šňůru. Nastal šrumec, najednou tam bylo plno lidí a šlo se na to. Malá byla na 4 kontrakce venku, na břicho mi sice hopnul doktor, nastřihli mě, ale vidět ten uzlíček bylo to nejkrásnější v životě. Narodila se ve 12:05.Následné 2 hodinky na sále byly nádherné, oňuňali jsme si Verunku a užívali si to. Měli jsme tam i exkurzi z předporodního kurzu (žádný jiný sál nebyl volný a nám to nevadilo) a pak pana elektrikáře, co spravoval světlo nad stolem, které nesvítilo, tak mě šili za svitu sluníčka Omlouvám se za román, ale muselo to všechno ven Jinak porodnici v Ostravě Vítkovicích můžu vřele doporučit, všichni byli skvělí

Nellinka 9.2. 49cm 2,7 kg

Je to sice už dva měsíce,ale teprve teď jsem se dostala (časově i psychicky) k tomu, abych porod popsala. měla jsem termín 12.2. a ve středu 9.2. jsem šla normálně na kontrolu do gyn. ambulance v Praze u Apolináře. Dvě noci před tím mě už bolelo břicho, ale hodně nahoře spíš jako žaludek a bolest vystřelovala až do páteře, ale pak to vždycky ráno přestalo a den byl v pohodě. Před ambulancí mi udělali monitor, prtě v pohodě a kontrakce jen malinké v normálu, ale tlak mi naměřili 160/120. To když viděl doktor v ambulanc, tak to dvakrát přeměřil a když jsem mu řekla o těch bolestech v zádech, tak mě hned hospitalizovali a že hrozí preeklampise a hellp syndrom. Samozřejmě, že mi ani jeden pojem nic moc neříkal. Vzali mi krev a čekala jsem na výsledky. Ty byly opravdu velmi brzy a potvrdil se Hellp. Pak to bylo rychlý, počkat 6 hodin po jídle a na sál na císaře. Dosud jsem nevěděla, co je hellp, ale postupně jsem to zjišťovala a nakonec se mi přiznali, že šlo docela o život. Ta bolest v břiše nebyl žaludek, ale játra, která vypovídala službu, krevní obraz hrozný, skoro se mi nesrážela krev. Při císaři jsem měla půl litru ztrátu krve, pak následovaly dva dny na JIP, dvě transfuze, po týdnu opět narkoza a otevření břicha, protože jak se krev nesrážela, nemohli ji dostatečně zastavit, takže celé břicho 1 velká černá modřina a krevní výron, který se musel odsát. Pak opěk den na JIP. Po vyndání rondonů z břich a opět krvácení a lokální šití a po vyndáná kanyly opět krvácení...Naštěstí Nellinka byla od začátku úplně v pořádku, žádný inkubátor ani žloutenka, hezky papala a ji nic z tohohle nerušilo. Nakonec mě pustili domů po 1O dnech, ještě měsíc jsem brala antibiotika a píchala si clexan do břicha. Dva měsíce se mi rovnala krev, některé hladiny jsem měla 9x zvýšené a jiné pod normou. Ale teď je vše už v pořádku, o jizvě skoro nevím a malá je naše zlatíčko. Děkuji všem doktorům u Apolináře, jsou to naprosto profesionálové a velmi příjemní coby lidsky. Zachránili mi život a tím i Nellince. Děkuji obzvláště p. Krejčímu, Kratochvílovi a p.Klímkové. Kdybych znovu rodila, pak jedině tam. Nechci nikoho strašit, ale pro příště bych si určitě přečetla, co všechno může hrozit, jaké syndromy a jaké jsou příznaky a při sebemenší bolesti šup do porodnice. Užívejte si všichni těhotenství a pohodové porody.

hradecká porodnice potřetí

Zdravím všchny maminy...po posledních zkušenostech s porodem, jsem si říkala, že sem svůj příspěvek nenapíšu, ale koukám, že každá z vás si to svým způsobem \"užila\". Jak v dobrém, tak v horším. Když jsem čekala Matýska, tak jsem si po nocích, kdy jsem nemohla spát, představovala, jaký to bude zážitek, jak to vlastně půjde rychle, protože bude třetí a tudíž by to mělo být rychle. Kamarádky přispívaly historkami, jak jedna rodila na schodech, protože už to nestihla nikam dál, jedna ve výtahu, další v sanitce a tak dál. Tak nějak jsem se začala bát, abychom to do té porodnice vůbec stihli. No, nakonec to bylo jinak. Matyáška, jako třetí mimi jsem rodila celých 23 hodin. Je fakt, že za tak dlouhým porodem stála následná diagnoza. I když jsem původně chtěla hrozně moc nadávat na hradeckou porodnici a na doktora a por. asistentku, tak díky nim, jsem Máťu porodila přirozenou cestou. U porodu jsem měla i manžela, který do té doby viděl porod jen na instruktážních videích a něco věděl od kamarádů, ale občas slouží u záchranky, tak mu to nebylo zas tak cizí a doteď tvrdí, že nic horšího za svůj život nezažil. Právě proto, že už jsem měla dva porody zasebou a věděla jsem \"do čeho jdu\" jsem byla docela připravená, ale tohle bylo úplně jiné. Poprvé jsem doktorovi utíkala ze stolu. Moc jsem se neotvírala, tak mi \"pomáhal\", stejně tak por. asistentka, poprvé jsem prosila ať už mě nechají a to víc než nahlas...když se Matýs narodil, žádná úleva se nedostavila, přišel šok, hned po porodu jsem byla přesvědčená, že nepřežije do rána a jestli, tak to bude naprostý peklo... ale holky, ať je to jak je to! dneska jsem spokojená máma tří naprosto úžasných dětí. Porod prostě k životu patří, ať je rychle za námi nebo trvá věčnost. A možná jsem i za ten nelehký porod vděčná... uvědomila jsem si, jak velké štěstí mám, že je mám a asi o to víc je budu rozmazlovat

Porod Vojtíška 5.3.2011.

Ahoj tak se to pokusím popsat..... Vše začalo ve čtvrtek 3.3.2011 odpoledne.... Dopoledne bylo krásně a domluvily jsme se s Alenkou ( Willy ) že zajede k nám do Kopřivnice a půjdeme pošmejdit po obchodech. Konečně jsem teda na sebe sehnala kojící podprdu. Naše nakupování jsme ukončili sladkou tečkou v kavárně na zákusečku a bylo báječně. No odpoledne jsem měla cvičení pro těhulky a to už mě trochu začala pobolívat hlava... a k večeru to byl teda mazec to už jsem nevěděla kam si ji dát a změřila jsem si tlak a to teda byl mazec 176/90 a tak to jsem hned volala te naši PA ze cvičení a říkala abych si vzala hned dopegyt a za hodku se přeměřit znova a když bude stejný nebo dokonce vyšší hned jet do porodky. No a byl vyšší tak jsem čekala na Petra až dorazí z nohejbalu a dobalila zbytek věcí a napsaný jaký jsem měla tlak. Přišel a hned jsme jeli. Na příjmu jsme chvylinku čekali protože jim nešel zvonek. No klasické papírovaní co nás potkalo všechny. Tlak jsem měla 180/100 tak mazec. Přišel dr. a vyšetřil dole vše ok malý měl podle ult 3300g. Po vyšetření jsem teda pěkně zašpinila. Uložili mě na porodní JIP ( jako hekárnu) dostala jsem kapačku magnezka a léky na tlak co jsem brala celé těhu a celou noc na monitoru ještě mě vycévkovali kvůli bílkovině v moči.Už jsem něvěděla jak se otočit madrac tvrdá jako blázen. Ráno přišel zástupce primáře a zdělil že těhotenství ukončíme dostala jsem tabletku no nic příjemného to nebylo ale oproti tomu co mě ještě čekalo to byla pohádka. Opoledne přišla paní doktorka mlaďoučká a sympatická slovenka. Tak že mě zkontroluje, šáhla do mě a já myslela že mi vyletí oči z důlku to vám byla taková bolest hrůůůza pak mi řekla že jsem otevřená na 1,5cm. Pak mi teda řekla že mi musela šáhnout až ke křížové kosti a stáhnout čípek a vše trochu dolů. Zavedla mi druhou tabletku a odcházela ze slovy že zítra si s polu užijeme... no pak mi vhrkly slzy do očí. V sobotu ráno v 7h mi zase udělala ve vnitř (kámen nůžky papír) otvírala mě rukou a pořát mi tahala za čípek. dala mi další tabletku. V 9h přišli a praskli mi vodu to byla taková úleva já už tu mou pipku měla od toho čtvrtka tak nateklou. V 10h jsem volala Petrovi že může přijet. Dojel a dovezl si velikou svačinu. Já už na něj čekala na porodním sálku. Ještě než dojel tak mi udělali přípravu, ale nějak jsem ten nálev dlouho neudržela. Pak to byly s Petrem samé vtípky a srandičky aspoň že tak. Později jsem dostala oxitocin v kapačce a byla napojená na monitoru, naštěstí jsem nemusela ležet a když jsem potřebovala tak mě odpojili a šla jsem do sprchy a nebo se projít po chodbě to mi strašně moc pomáhalo chození a pohupování se v bocích. Stahy jsem měla co 3 minuty co 2 min ale jen strašně krátkou dobu otvírat jsem se otvírala celkem dobře a malý podle ozev byl v poho. pak mi píchli něco od bolesti že to pomáhá k uvolnění toho hladkého svalstva, ale já jsem po tom byla jako by mě praštili pytlem po hlavě. To jsem pak dostala ještě ty injekce asi 2. No a Petr byl úžasný chodil se mnou utíral za mnou krev a plodovku co ze mě ještě vytékala tím jak se malý sunul dolů. Doktorka vždy přišla zase si zahrála a po tom to byly teda stahy jako blázen. Přesně nevím kdy to na mě přišlo ale bylo to rychle. Tlak na konečník jsem měla už dlouho , ale to jsem zase nebyla dostatečně otevřená tak jsem měla nožky u sebe. Jo sprchu určitě využíjte je to paráda. pak přišla PA a že už mám nechat nožičky od sebe aby mohl malý pěkně zestoupit a já si to krásně prodýchavala Petr mě držel protože po těch injekcích od bolesti jsem měla mikro spánky tak vím že mi pořát říkal \"nespi\". Ještě ví že někdy už těsně před porodem jsem měla strašnou třepavku. Přišla dr s PA a já si lehla že mě vyšetří pak řekla abych ji zatlačila do prstů a najednou se ozvalo RODÍME no já byla v šoku a jak to šlo rychle nohy nahoru zadek dolů návleky na nohy a už to jelo Petr mi držel hlavu doktorka tlačila na břicho já tlačila jako blázen a prý jsem je i poprskala. pak bylo to pálení a tlak na hráz a najednou taková úleva a prcek byl venku. Nastřihávat mě nemuseli to jsem byla šťastná jako blecha. Vojtíška hned odnesli na prodýchnutí kyslíkem.Prý když se narodil o ty 4 týdny dříve tak jim tak pomáhají. Petr si malého pak popsal a ne jen malého popsal jim i peřinky a Vojtíška zmatlal celého. malý vážil 3440g a 50cm a narodil se 19.22h a v březnu v pořadí 9té miminko č.9. prý to trvalo tak 8 minut. Porod placenty už byl leháro. Pak mě paní dr. kontrolovala a dala mi jen dva stehy jeden na jedné straně a druhý na druhé prý aby se neřeklo. I tak ji musím paní doktorku Eriku strašně moc pochválit i když to tak zatrceně moc bolelo. Prdelku nám donesli asi až za 1/2h dali ho na prohřátí. Ale já jsem byla tak hotová a ospalá že jsem byla ráda že ho nemusím držet asi bych ho ani neudržela tak to převzal tatínek. Byla jsem tak strašně moc šťastná že tam se mnou Petr byl a že jsme s polu mohli našeho chlapečka přivítat na svět. Jo a když jsem se viděla druhý den v zrcadle tak jsem se opravdu lekla.... měla jsem obličej a krk samou modřinku jednu vedle druhé ( špatné tlačení).... A zvěr šla bych do toho znova PS: KOUKALA JSEM ŽE PETR NEUTEKL. PŘED NÁMA BYLY DVA PORODY A OBĚ TY MAMINKY TAK MOOC KŘIČELY. TEN PRVNÍ NAKONEC SKONČIL SEKCÍ A TEN DRUHÝ CHUDÁK MAMINKA RODILI JI KLEŠTĚMI. NAŠTĚSTÍ SE Z TOHO RYCHLE DOSTALA A JEJÍ MALÁ TAKY.

Porod Štěpána 11.3.11 v 17.30, 3,65kg a 51cm

Ahoj holky, ještě jsem se pořádně nezajela, ale porod popíšu tak rychlovkou. Bolesti začaly ze čt na pátek v noci. Budilo mě to po 45min cca. Do rána se zkracoval interval a zesilovala intenzita. Manžela jsem už do práce raději neposlala. V 9 hod. bolesti po 10min a příjem v nemocnici. Tam mi řekli že jsem na dva prsty otevřená a že už si mně tam nechají. Manžel ještě jel do práce na chvíli. Na pokoji nic moc, bolesti sílily, ale dalo se to ještě zvládnout. Ve 13.20 mi odešla hlenová zátka, po tom, co mě vyšetřila PA (a to ještě nebyl konec) no a pak jsem se jim byla ukázat ještě jednou a ve tři mne poslali na přípravnu, že uvidí jestli se to rozjede. Byla jsem na 3 a kousek. Dostala jsem klystýr a hurá do sprchy, to už bolesti byly silnější a přijel i manžel. Po sprše na stůl a začalo to. Bolesti jsem se snažila prodýchávat, PA pořád sahaly dovnitř jak se otevítám a vždy mě tam tak projely, že jsem je prosila ať to nedělají. Ale je pravda, že mi zkrátily porod o několik hodin. Plodovku mi museli protrhnout. Manžel mi otíral obličej plenou a byl úžasný. Jen jsem ho nedržela ani za ruku a nesnesla jsem ani že mi chce dát pusu. Ale zároveň mi byl nesmírnou oporou, a cením si toho. Na závěr když už hlavička tlačila jsem byla taková zmatená, že jsem tlačila špatně. Pořádně jsem se do toho neopřela a taky jsem nevěděla jestli mám ještě prodýchávat. No prý kdybych zatlačila dvakrát pořádně, tak to mám za sebou. Tak jsem se snažila, až to bylo venku. Nástřih jsem vůbec necítila, ale slyšela. No a pak malého odnesli, manžela jsem poslala fotit a pak ho přinesli. Štěpánek miláček byl u mne. Krásný pocit . No a pak ho odnesli zase pryč. Píchli mi ještě předtím ATB kvůli streptokokovi (to se mi udělalo trochu špatně od želudku). Po porodu mi píchli něco aby se odloučila placenta. Trochu zatlačit a byla venku. Nastoupila doktorka na šití. Sice mi píchla něco na umrtvení, ale cítila jsem všechno a pěkně jsem se kroutila. Taky jsem měla zimnici tak mi dali peřinu a klepala jsem se jště na pokoji - to je prý tám vysílením atd. No dvě hodky na sále, dvě hodky na pokoji, pak přišla sestra mě odvést do sprchy a bylo to. Malého mi přivezli až za dlouho, ale přivezli Je to nezapomenutelný zážitek, i když se trochu snažím zapomenout na tu bolest, abych přemýšlela o dalším . No tak ve zkratce. Jsme doma a ještě jsem unavená. Hlavně to šití mě pobolívá když neodpočívám. Tak holky hodně odpočívejte!!!! Pa a hodně štěstí všem, kteří čekají.

císařák

Sice už je to skoro 5 měsíců, ale až teď jsem se rozhodla o tom něco napsat. :o)Ze začátku úplná pohodička,v půl 2 mi praskla voda, nic, žádné bolesti, úsměv na rtu, tak volám přítelovi, ten okmažitě letí domu doslova :D, mamce volám, ta bydlí kousek během chviličky je u nás,zdálo se vše v pořádku, ale kolem 4 hod jsme jeli do porodnice, jelikož jsem měla strach aby miminko mělo vzduch když odtékala plodovka, v porodnici si mě nechala na pokoji přes noc od doby co jsem tam ležela což je od půl 5 jsem měla celou noc stahy po 5min pak po 3. Celou noc jsem nezhamouřila oka, druhý den, kolem 10 my už nedali oběd ve 12 jsme šli na přípravku a v 1 přijel přítel, do 6 večera mě nechali trpět na koze a několika vyvolávacích infuzí do mě šáhlo 5 doktorů a rozhodli se, že to bude císařem, v 18:36 vylezl brouček na svět, porod šílený, jelikož císař nebyl plánovaný vše bylo dost stresující, ale kvůli Tobíkovi bych do toho klidně šla znovu, kdyby bylo třeba, myslím si, že bolesti sem zažila víc než dost a je to naprosto přirozená bolest, která se dá vydržet držte se holky

Vendulka a Vojtíšek 1.3.11

Všem bych přála takový porod jaký jsem měla s dvojčátky. Byl to den, kdy jsem byla objednaná ke kadeřníkovi, protože jsem měla naplánováný porod až na 7.3., tak abych potom byla krásná Ale ten den, toho 1.3. mě ráno začaly lehký menstruační bolesti. Říkám si to nic není, jsem 38tt, stejně mám čas, tak jsem ráno jela se synem k babičce, aby mi ho pohlídala. Bylo 10hod dopoledne a bilesti lehce zesilovali. Volala jsem do porodnice, abych s dvojčaty něco nezanedbala. Řekli mi, at jsem v pohodě a dám si vanu, že to může pominout. Mamka mi udělala výřivku, bylo topříjemný. Ležela jsem tam půl hoiny. vylezla jsem a bolsti nepřestaly, ale ani nijak zvlášt nezesílily. dala jsem si oběd, knedlík, koprovku a maso. Pak bolesti zesílily, tak jsem volala manželovi, že se mi to nezdá, že raději pojedeme na kontrolu, abych pak stihla kadeřníka Ještě jsem koukla mezi tím na internet, co u vás novýho a ve 13 hodpro mě manžel přijel a vyjeli jsme. Je to dlouhý a nuda co, ale ted to bude rychlovka13,10 mě doktorka prohlídla, u toho mě praskla plodová voda a už jsem byla otevřená na 5,5cm. Udělali mě monitor, to už jsem rozdýchavala silnější kontrakce. Po monitoru na sál, to bylo 13,50, ještě jsem se vyčůrala a ve 14,25 se narodila Vendulka a 5minut po ní Vojtíšek. Za dalších 10 piletěl manžel, že už je tady, že mi jde na pomoc. Chudák už bylo po všem, měl zrovna ten den moc práce a ani jsme s tím nepočítali. ke kadeřníkovi, mě ale už nepustiliTak holky, nebojte, myslím, že nejsem sama s tak prima porodem. Nebát se a je to

Valentýnka 9.11.2006

ahojky holky, po tak dlouhe dobe jsem se rozhodla s Vami podelit i o svuj zazitek s porodem, protoze se mi to za chvilicku blíží a od všech slyším, že jsem masochista, že jsem snad zapomněla jakej jsem měla první porod, ale nezapomněla...1.11.2006 jsem byla na poslední kotrole v porodnici a pan primář mi řekl, že jestli do 11.11. neporodím, že to 12. vyvoláme, ten den jsem sice byla jenom 39+4, ale mala byla už docela veliká, tak mu říkám ,to nebude potřeba malá se ve čtvrtek (9.11.) narodí a přijdu se za Vámi podívat :o), ještě mi říkal, kdy jsem odcházela, že je velmi zvědavý,že k porodu nic nenasvědčuje, a že to nemůžu vědět kdy porodím...8.11. jsem si šla dřív lehnout protože jsem byla hrozně unavená, v 23h jsem se vzbudila s tím, že jsem měla bolesti co byli jako menstruační tak jsem si řikala, že už to asi bude... doma jsem běhala mezi vanou a ložnicí,ale pořád mi nechtěla prasknout voda, tak jsem říkala, že ještě nebudu strašit v porodnici...v 9 ráno jsem si zavolala sanitku,protoze bolesti jsem měla už 2 hodiny po 5-ti minutách, ta příijela asi za 5min a jelo se...v Podolí mě přijali, natáhli monitor, přišla mladičká doktora, co byla silně protivná, dost bolestivě mě prohlédla a povídá, na to že rodíte už 10 hod tak jste otevřená na 2cm... no to pro mě byla velmi potěšující zpráva....tak jsem si došla na chodbu pro věci k mamině, a šlo se na porodní pokoj...PA byla výborná, kdykoliv jsem cokoliv potřebovala, tak byla při ruce...v 11 došlo na holení a na klystýr...otevřená na 3cm...v 1 hodinu už jsem začala byt strasne unavena a rikala jsem si ze to snad pujde uz rychleji,ale porad nic... ve 2hodiny jsem si nechala pichnout epidural a rikala jsem si jak je to uzasna vec, ze neciitm zadny bolesti...no bylo by to fajn,kdyby mi v tu chvili bolesti neprestali...takze prisla kapacka na rozbehnuti porodu a pak mi alespon odesla voda...za 20minut dalsi kapacka,protoze mi vyletel tlak...ve 4 hodiny uz jsem se nesmela zvedat z postele a to lezeni bylo strasny...v pul pate dalsi kapacka na tlak a ve trictvrte na 5 jsem se dozvedela, ze se mala dusi protoze mi srdce s tim tlakem nestiha dodavat dost kysliku pro me a pro malou...na cisare uz bylo pozde,protoze mala byla spatne otocena a zaklesla v porodnich cestach...v 5 prisla doktorka, ze me rodit nebude a ze jde volat primare, prisel behem chvile,prohledl me a nalez 6,5cm...rikal ze jeste pockame a uvidime..v 6hodin se rozleteli dvere, pribehl primar,doktorka co me mela rodit puvodne, 3 PA, 2 pediatři a 2 detske sestricky a ze pry se neda nic delat ale ze mala musi ven, otevrena jsem byla na 7cm, takze me museli hodne nastrihnout a malou tahali klestema, v 18:15 byla konečně na svete...54cm,3,54kg,35,4cm obvod hlavicky...neplakala,protoze byla hodne napita plodovky,ale behe chvilky ji odsali a byla v poradku, jenom byla hodne podchlazena,takze jsem si ji nemohla ni pochovat a musela do inkubatoru...po 3 hodinach siti, ktere mi sili do ziveho prootze jsem v sobe mela strasnej chemickej mix jsem myslela ze zesilim, hlavne ve chvili kdy jsem byla poprve zasita a rekli mi ze me musi rozstrihat,protoze mi 2 stehy prosili konecnik a mam krevni srazeniny v deloze...takze tech 120 stehu absolvovala znovu...prevezli me na pooperacni sestinedeli a tam jsem v podstate behem minuty usnula...po 2 hodinach spani jsem se vzbudila ze potrebuju na zachd,takze zvonecek na sestricku a ze se zkusim zvednout...dopadlo to tak ze me davala 2 hodiny dohromady, jelikoz mi spadl tak tlak ze jsem prestala na temer dve hodiny videt...druhy den jeste nasledovali transfuze, uz ledvin a mocoveho mechyre, injekce do bricha,ale pak uz zacalo byt lepe... i kdyz si rikam, ze to bylo dlouhe, opravdu se na blizici porod tesim,protoze vim,ze horsi uz to byt nemuze, proto vsem maminam i prvorodickam, pokud budete mit spatny porod nic si z toho nedelejte, dalsi uz bude urcite lepsi a vsechno se da vydrzet :o)))

klešťový porod

Dobrý den, maminky, jsem studentka porodní asistence a téma mé bakalářské práce je klešťový porod. Hledám rodičky, které v roce 2010 nebo 2011 porodily za pomoci kleští a byly by ochotné zodpovědět mi několik otázek ohledně svého porodu.

2006

Už jsem rodila v roce 2006, nyní se chystám na druhý v květnu (holčička). Musím říct, že bolest si nepamatuji, jen vím, že byla hrozná. Ten den jsem dopoledne měla řízení na finančáku, pak jsem nasedla do vozu a jela do práce. Z práce nakoupit a domů dorazila po 19h. Udělala procházku s pejskem, vykoupala, namazala pupík u telky a ve 21 hodin mi odtekla voda, bez jakéhokoliv předchozího upozornění. Zkulturnila jsem se, vzali jsme tašku a jeli. Na příjmu monitoring, papíry, pak klistýr (holení jsem stihla doma). Manžela poslali domů, že to bude za dlouho. Až následující den ve 13 hodin jsem šla na box, začli kontrakce a já zavolala manžela. Střídala lůžko, gauč, sprcha..Kolem 17 hodin se mi čas zastavil, mezi kontrakcemi jsem usínala a prosila manžela ať mě odveze jinam, že chci císaře..:))Neodvezl. Kolikrát jsem měla chuť tlačit, ale věděla jsem, že nesmím. Otvírala jsem se pomalu neboť jsem údajně byla při kontrakci v křeči. Kolem 20 hodin byl tlak takový, že můj hek postřehli i sestry na inspečáku a přiběhli, že už je to tu a že hned budu moci, ale vždy až řeknou. Z lehátka udělali během vteřin stůl porodní. To že už je to tady a že za chvíly bude po všem mě naprosto probudilo a najednou jsem byla fit plná síly. Tlačila jsem na pokyn sester, pak přišel doktor, který byl upozorněn, že sice trošku křičím, ale rodím skvěle. Podivila jsem se a poptala zdali opravdu křičím, prý ano, ale ať to neřeším, že tlačím jak mám. Za chvíly byl Matyášek venku. Trhnutí ani nástřih (oboje) jsem vůbec necítila, porod placenty už vůbec ne. Následné šití jsem cítila a pak už mi to přišlo dlouhé a štvalo mě to, ale po té první fázy porodní a že to mám za sebou mi to přišlo jak procházka růžovým sadem. Malého mi hned dali na bříško a po vyčištění přiložili k prsu, kde jsme strávili takto spolu dvě hodinky. Pak jsem šla spinkat a malej také.Ještě jsem se nabaštila, po 24h. jsem byla hladová a pak hned usnula. Dnes to mám slité, jen tyto podrobnosti si vybavuji. Není to jednoduché, ale rozhodně to za to stojí. Za necelé tři měsíce bych měla porodit Adélku, moc se těším a nic si zatím nepřipouštím, i když obavy určitě budou. Všem rychlý porod! a hlavně zdavé dětičky!

3.2.2011 Simonka

Celé těhotenství jsem měla relativně klidné, dva měsíce jsem sice byla na neschopence kvůli zkracování čípku, ale nakonec se to spravilo. Od 35tt jsem chodila do poradny do porodnice, malá měla rychlejší ozvy srdíčka, ale bylo to v normě, takže žádné problémy nebyly. Termín jsem měla 5.2. Týden před porodem jsem byla otevřená na 1 cm a 3 dny před porodem mi odešla hlenová zátka. 2.2. ve 23:00 mi začaly první bolesti. Dvě hodiny jsem se snažila doma počkat, jestli to třeba není planný poplach a nakonec v 1:00 ráno 3.2. jsme jeli do porodnice. Napojili mě na monitor, kontrakce po 12 min a postupně se zkracovaly. Utz v pořádku, váhový odhad byl 3000g a dr. to tipoval tak nejdřív na sedmou hodinu ranní, p.a. dokonce na 12 hodin odpoledne, jelikož jsem byla prvorodička. Po přesunutí na porodní sál, jsem si dopřávala sprchu a snažila se kontrakce prodýchávat, když se ale po dvou hodinách rapidně zkrátil interval na 2-3 min a já bolestí nevěděla kudy kam, p.a. mě prohlédla, řekla, že se krásně otvírám, ale malá byla ještě dost vzadu, takže jsem musela chodit a pordýchávat vestoje opřená o pultík, aby mi malá klesla. Asi kolem 4 hodiny ranní, jsem řekla sestřičce, že chci epidurál, že už bolestí nemůžu nic a ta mě ukonejšila, že už to za chvíli bude, že už to nemá smysl. Tak jsem souhlasila. Prohlédla mě a řekla, že už je to tady. Píchla mi vodu, protože ta ne a ne prasknout. Řekla mi, jak mám dýchat a jak budu tlačit, až mi řekne. Přítel stál celou dobu u mě a dýchal se mnou :) Pak jsem začala tlačit, no myslela jsem, že se tam zblázním nebo omdlím. P.a. mě nastřihla mimo kontrakci, takže jsem to cítila a navíc to bylo málo, tak mě musela ještě \"dostřihnout\". Pak už si jen pamatuju, že volala dr. řekla \"rodíme\", ten přišel rozespalý ještě oči zalepené :) párkrát jsem zatlačila, dr. mi trochu pomohl jemným tahem na břichu směrem dolů, pak už jen slyším \"hlavička...\" a \"znovu zatlačte\" a malá Simonka byla na světě. 3.2. v 5:06 ráno 45 cm a 2540g. Byla maličká a samozřejmě hrozně krásná :) položili mi ji na hruď, přestřihli pupeční šňůru (tatínek nechtěl stříhat do živého :) a odnesli zvážit, změřit atd. já zatím porodila placentu, moc sil jsem sice už nemělqa, protože se mi šíleně třásly nohy od vysílení. Dcerku tatínek se sestřičkou donesli zpět, dr. mě zašil, ale nepočkal, až zabere lokální umrtvení, takže šil \"naživo\" tak jsem se zakřičela zase :) dr. a p.a. nám pograturovali, a pak mě chodila p.a. chodit kontrolovat cca co deset minut po dobu dvou hodin. Poté dcerku odvezli na novorozenecké, já se osprchovala a v doprovodu sestry a přítele jsem odešla na šestinedělí. Porod jsem měla v pořádku, vše to bylo velmi rychlé na prvorodičku a jsem za to moc ráda.

18.11.2010 Klárinka

Poslední týdny s naší maličkou v bříšku bych měla asi považovat za nejvzácnější chvilky, protože brzy pominou a už zbudou jen starosti, nedostatek spánku a energie. Přesto jsem nervózní, protože mi už mockrát vyhrožovali, že budu rodit předčasně a nakonec to vypadá na přenášení. Po jednom z monitorů u mojí gynekoložky Klárce tlouklo hodně srdíčko lítalo nám to, až ke 180 a tak mě poslali už do nemocnice. Tam mi o dvě hodiny později natočili také špatný monitor. Pozvali si mě ještě na odpoledne a to už byl v pořádku, hrozně jsem se bála, že už si mě tam nechají. To bylo v úterý 2.11., v pátek 5.11. mě objednali na kontrolní monitor a ouha byl špatný a pak odpoledne už zase v pořádku. v pondělí 8.11. jsem měla přijít znovu to bylo v týden, kdy jsme měli mít ve čtvrtek 11.11. termín. Samozřejmě se porod nekonal, dokonce mi i řekli, že jsem otevřená sotva na jeden prst. V pátek 12.11. jsem byla znovu objednaná a doktorka mi řekla, že si nemyslí, že si ji nadělím k narozeninám (22.11.) že to vypadá na delší přenášení. Pak mě objednala zase na pondělí a to už byl monitor Klárinky hodně špatný - pomalý, takže na druhý den naplánovali příjem do nemocnice. Dali mě na oddělení šestinedělí, kde už měli maminky svá miminka venku, to bylo hodně depresivní, ale na druhou stranu, kam jinam by mě měli asi tak šoupnout, že? Celý den mi bylo na nic, byla smutná a bála jsem se, že jim zůstanu na stole nebo že přijdeme o Klárku a chlap mě opustí. No hrůza i přes veškeré manželovo utěšování mi bylo pořád hůř. Hrozná noc. Pořád chodili Klárku kontrolovat takovou trubičkou přes bříško, měřili monitory. Nakonec jsem se dožila středy a ve 13.20h mi praskla plodová voda, v radostném domnění, že za chvíli obejmu náš maličký poklad jsem šla rozklepaná za sestřičkama. Tak. Je to tady. Skutečně to byla plodovka. Neustále mi vytékala a doktor mi při kontrole děložního hrdla řekl, že stále jsem otevřená na jeden prst. Achjo. A ještě k tomu mi prý ta plodovka bude vytékat dokud neporodím. To jsem ještě netušila, jak dlouhý ten porod bude. Porodila jsem po dlouhých 24hodinách a 23minutách. Bolesti šly vcelku zvládnout, teda ze začátku. V noci jsem samozřejmě víc nachodila, prostála, prosprchovala a prohopsala na míči, porodní olej, který má údajně ulevit od bolesti jsem nechala na šestinedělí. A to jsem se tak těšila, jak ho vyzkouším. Když nastalo ráno asi okolo sedmé mě vyšetřili a otevřená jsem byla stěží pro dva prsty. Celou noc do mě pumpovali antibiotika kvůli streptokokovi. Už mě ale poslali na sál s tím, že ten den musím porodit, že jinak to nejde s těmi antibiotiky. Dali mi další kapačku s něčím co urychluje porod - otevírání, ale nezmínili se, že to zhoršuje i bolesti. Stejně jako v noci mi dali něco proti bolesti a hádejte co - ono to zabralo tak, že se mi kontrakce zesílily. Manžela jsem si zavolala už na sál, takže to \"protrpěl\" se mnou. Na břiše jsem měla snímače srdíčka a děložních stahů. Klárce srdíčko selhávalo, protože už jsem po celé noci byla vysílená a nemohla jsem dýchat přes ucpaný nos. Dostala jsem kyslíkovou masku. Nakonec mi museli dát i vyžádaný epidurál, protože díky oné látce urychlující porod se bolesti nedaly už ani prodýchávat. Ať jsem manželovi tiskla ruku sebevíc, bolesti byly stále silnější a častější. Po epidurálu jsem byla schopná ještě seskočit z porodního křesla a dát si sprchu. To bylo moc fajn. Ale epidurál netiší bolesti úplně, to vám ale nikdo předem neřekne, že se to jen decánko utlumí. Takže když to shrnu, tak jsem měla bolesti jako rodička bez epidurálu, když mi to ona látka zesílila. Ale aspoň něco, člověk je vděčný i za trochu útlumu. Už jsem cítila jak mě nutí bolesti tlačit, ale sestřičky mi to pořád zakazovaly, ať netlačím ještě. Na deset centimetrů jsem se otevřela až krátce před samotným vypuzením plodu. Asi tak hodinu před. Konečně přišel doktor a dovolil tlačit, Klárce selhávalo strašně srdíčko, skoro netlouklo. A já už jsem byla vyčerpaná. Nakonec jsem na tři zatlačení dostala malou ven, doktor ještě na mě mluvil a říkal, že vidí hlavičku a že je celá vlasatá, to byla malá ještě ve mně. Pak ji otočil a prcka si vzala dětská sestra, malá byla nakonec jen trošinku přidušená, ale prohlásili, že je to naprosto zdravé miminko. A pak už jsme se s manželem jen kochali tím, maličkým bezbranným stvořením, které na nás přes sklo inkubátoru, kam ji dali, aby se ohřála, vyplazovalo jazyk. Maličký, rozcuchaný, pomuchlaný a přesto tak nádherný poklad. Rozeslali jsme smsky a čekali dvě hodinky na sále, uteklo to hrozně rychle. Pak mě i s malou odvezli na šestinedělí odpočívat. Pořád jsem na ní koukala, byla celá po tátovi, tmavá jako čokoládička, tmavé vlásky, nikdy bych nevěřila, že budu mít tak krásnou holčičku. Ale to asi říkají všechny maminky. :-)) ALE! Ta naše je vážně miloučká. Dokonce prý se mi pan doktor představoval, ale to jsem nepostřehla. Nástřih ani nevím, že mi doktor udělal, zato o šití vím zcela bezpečně :-)) To už cítit bylo. Teď už jsme tři týdny po porodu. Šťastní, že to dobře dopadlo. Sice unavení z toho našeho energické balíčku, ale šťastní a spolu.Sestřičky na šestinedělí byly perfektní. A my jsme ani nic nepotřebovali, jen nás trošku potrápila zvýšená žloutenka, ale ta se nakonec neprojevila, takže nás tři dny po porodu propustili domu :-)Zatím to vypadá jako happyend, uvidíme, co ukáže čas :-)Maličká se narodila přesně ve 41+0 :-)P.S.: Jen bych chtěla dodat, že jedna s odpuštěním mladá krá.. sestřička si napochodovala na sál a začala mi vykládat, že ještě nerodila a jak se toho bojí a pak přišla s řečma typu, že miminko jsem chtěla, tak musím být k porodu pozitivní a že porod PROSTĚ bolí, nicméně, když slyšíte jak vašemu dítěti ve vašem břiše selhává srdce, tak moc pozitivní energie po 24 hodinách bolestí už taky nemáte, navíc s ucpaným nosem a pitomou sestrou, která vám dá kapičky do nosu, na které jste alergická. Toť asi vše, snad se moc neopakuju, je to psané na víc pokusů, malá zabírá čas :) Sestřičky tohoto typu bysme rádi s manželem prohodili oknem (zaskleným) grr.

Jiřík 4.2.2011

Tak jsem se taky dostala k tomu, abych vám popsala svůj druhý porod. Jen ve zkratce ten první – týden přenášení, žádné poslíčky, pak dva dny sledování v porodce s bolestí břicha (ta nakonec nesouvisela s porodem). Nakonec se doktorka rozhodla, že mi píchne vodu, v ten moment mi nastoupily kontrakce, otvírání trvalo osm hodin, které jsem strávila na sále. Manžel byl celou dobu u mne. Honzík měl 3,35kg a 50cm. Narozen 1.2.2008.A teď ten druhý...Termín byl na úterý 1.2.2011. Už v neděli jsem měla bolesti v podbřišku, ale slabé a nepravidelné. Tak jsem usoudila, že to jsou poslíčky. V pondělí jsem měla monitor, který žádnou děložní aktivitu neukázal a v poradně mi mudra řekla, že jsem na 2 prsty a krátký čípek, což může znamenat, že porodím brzo, stejně jako to, že to další pondělí nastoupím na sledování. Hmmm, to by jeden neřek...Ale již ten večer jsem měla opět bolesti, celkem pravidelné, po 12ti minutách, po dvou hodinách to přestalo. A pak v noci znova. I další den...vždycky jsem náležitě znervózněla, hlídala hodiny, dávala sprchu, ale nikdy se časy nezkrátily a síle moc nerostla. Ve čtvrtek, jako předzvěst asi, mi vypadla korunka zubu. Je to dvojka nahoře, takže to nejviditelnější místo. No, riskla jsem to, a zajela ještě do Prahy na zubárnu, aby mi jí doktorka nalepila zpátky. To jsem netušila, co se bude dít už za 24 hodin...Celý týden měl manžel krátkou směnu. V pátek, asi kolem jedné mi volá, jak mi je, že kolega potřebuje domů a že by tam zůstal do večera. Jasně, proč ne, nic se neděje nového, jen pořád ty poslíčky... Kolem druhé mi přišlo, že poslíčky nabývají na síle, ale nepřikládala jsem tomu pozornost, už jsem měla to břicho takové rozbolavělé...15:00 Ve tři jsem si vlezla do sprchy, a to už začaly pěkně skákat po osmi minutách... Vylezu z koupelny a horší...Volám manželovi, ať mi pošle alespoň tchýni busem, že se asi něco děje. Posílá jí i se švagrovou naším autem, s tím, že kdyby mi v porodce řekli, že už rodím, tak v práci zavře a dorazí taxíkem. Než dovolám, vím, že prostě jedu. Půl hodiny na švagrovou už čekat nezvládnu. Alarmuju sousedky, jednu, ať pohlídá Honzíka, a druhou, ať mě odveze. Píšu na Bol, že jedu, oblíkám se... 15:25V autě jsem ještě vysmátá, jen co pět minut šplhám po tom madle u stropu. Sousedka se mnou vydupe schody na příjem, zazvoníme. Hlásím bolesti po pěti minutách, že ASI rodím, že chci monitor. Jasně, pojďte dál. Sousedku posílám domů, kdyby to byl planý poplach, tak zavolám.16:05 Jsem napojená na monitor, prodýchávám kontrakce, a v pauzách odpovídám na dotazník – anamnéza v rodině, něco ještě kolem pupečníkové krve, něco kvůli matrice, sestry jsou na mě dvě, hrají přesilovku... Když nemůžu mluvit, nahání po telefonu doktorku. Ujišťují mě, že fakt rodím, že už se to nezastaví, že už to poznají podle toho, jak dýchám. Svádím to na nižší práh bolesti a že nejsem rozhodně statečná. Když mudra dorazí, mám radost, je to ta samá, co mi rodila Honzíka. Ukončí monitor, prohlídne, a prý jsem na tři cenťáky. A posílá mě na přípravu, cestou chci manželovi volat, že je to tu, ale spadla síť!!! Alespoň SMS jemu a mámě.16:34 Příprava(klistýr a holení), ještě si poručím, ať to dole oholí všechno, že se pak líp umeju, přání je vyhověno. Pak mě sestra odvádí do sprchy, dává mi tam balón. Prý mám dát sprchu i záchod alespoň dvakrát. Dám horkou vodu na plno, moc mi to pomáhá, balon je na prd. Najednou mi rupla voda a přišla kontrakce výrazně silnější intenzity, až jsem vykřikla. Ani jsem si neuvědomila, že už nedýchám zhluboka, ale naopak velice krátce. Ale sestry číhaly za dveřma, tak tam za mnou do té sprchy vlítly, a že mám jít okamžitě na sál. Já se držela sprchy, že nejdu, že mi neskončila kontrakce a že chci ještě na WC. Ani náhodou. Přepraly mě. Cestou se ptají, jestli chci manžela u porodu. Jo, až dorazí, tak ať ho přivedou. Pořád počítám s tím, že porod trvá několik hodin. A v hlavě se mi honí, jak to zvládnu, že už to bolí celkem dost. Na sále mi pomohou na stůl, a rovnou staví podpěry pro nohy. Doktorka hlásí 8cm! Ufff! Prý tak ještě 3, 4kontrakce a rodíme. Houby, je jedna...Pořád na mě mluví, koukám do stropu, soustředím se na jeden bod. To se jim nelíbí, prý jestli je slyším. Říkám, že jo, jen že se snažím nemyslet na bolest. Najednou doktorka hlásí, že až budu připravená, tak mám tlačit! Už? A fakt, najednou tlak na konečník, na to jsem čekala. Tak jsem zabrala, popolezl, ale kontrakce končí a mě dochází dech. Cítím hlavičku v oblasti hráze, strašně to bolí, ale nedá se nic dělat. Nejdelší tři minuty v mém životě. Mám chuť strčit tu hlavičku kousek zpátky, ať to tak netahá. Dávám sestře pryč ruku s monitorem (ani mi nestihly dát pásy, jen sondy přidržovali), a začala mi ta její ruka vadit. 17:18 Hurá, stah, jednou zatlačím, a je Jiřík na světě! Pěkně se uvedl, čůral ještě než přestřihly pupečník...Doktorka ho na mě hned pokládá, sestra donesla plínu, aby mi tak neklouzal. A mám to za sebou...Jiříka mám u sebe skoro po celou dobu šití. Pak přišla sestra, a zeptala se, jestli ho může odnést. Tak jí ho dávám, protože vím, že mě čeká masáž břicha pytlem písku a jiné zlepšováky, jelikož se mi špatně zavinuje děloha. Za deset minut ho přivezla zpátky, vykoupaného, oblečeného a zauzlovaného. Prý má 3100g a 49 cm. V předsálí je pořád nějaká sestra s námi, mě kontrolují břicho, a otírají papulu malému, protože ublinkává plodovou vodu. Prý je to normální, ale je zbytečné kojit. Že tak za dvě hoďky. Stejně se zas nesmím hýbat, napíchli mi kanilu a začali mě krmit oxytocinem a methylněčím...Snaha byla, ale kapačky nakonec nestačily, třetí den jsem šla na vyčištění v narkóze. To sice znamenalo několik hodin zase nevstávat, ale malej na sesterně prý krásně spinkal. Dvakrát jsem si odtříkala mléko, aby tam nebyl zbytek narkózy, a pak jsem kojila dál, jako bych ano na operaci nebyla. A další den ráno už mladej přibíral, tak jsme šupajdili domů.

druhý porod-Johanka, 1.2.2011

Moje druhé těhotenství oproti prvnímu probíhalo úplně bez problémů, jen poslíčky jsem teda měla už od cca 32tt, někdy víckrát denně, a často i v pravidelných intervalech. To mě znervózňovalo už od Vánoc, i když TP jsem měla až 31.1. Všude jsem četla, že poslíčci jsou nepravidelní, pokud je tvrdnutí a (i kdyby mírné) bolesti pravidelné a trvají dýl jak dvě hodiny, tak máme jet do porodnice. To bych tam jezdila minimálně jednou týdně Prostě už jsem si říkala, že snad porodím doma, protože už ani díky těm častým poslíčkům nepoznám, že to jsou ty porodní bolesti. Na kontrolách u gynekologa bylo vše v pořádku, bez známek blížícího se porodu.31.1. jsem šla na první kontrolu do porodnice. Natáčeli mi ozvy, pak mě pan primář vyšetřil, zkontroloval malou na utz a sdělil mi, že se stále nic nerozjíždí a přiklání se spíše k druhému termínu, co jsem měla 5.2. Další kontrolu mi dal na 4.2. s tím, že kdybych měla pravidelné bolesti co 10 až 5 minut, nebo kdyby mi praskla voda, tak mám hned dojet, protože jako druhorodička můžu porodit velice rychle. Jsem se pousmála při představě mých pravidelných poslíčků (často co 10minut) a jela jsem domů. Pak jsem ještě zašla se starší dcerkou Klárkou k její Dr. kvůli kožnímu problému. S doktorkou jsme se smály tomu, že mám ten den termín a ještě si tak hezky vykračuju Odpoledne, zhruba kolem půl 3. jsem opět dostala známé poslíčky, opět v intervalech co 10 minut. Když trvali přes 2 hodiny, začala jsem být opět nervózní a napsala bolkám na facebooku o radu. Dostala jsem tip na horkou sprchu, tak jsem si ji šla po 5.hodině dát. Bolesti se pomalu zklidnily, tak jsme se s manželem na sebe zklamaně podívali (protože jsme už oba chtěli mít porod za sebou) a vrátili se zase k obvyklým domácím činnostem, jako je gaučing apod. Večer, okolo půl 10. mi bolesti začly znovu, ale byly trochu jiné než ti poslíčci. Předtím jsem je cítila jako trochu bolestivé brnění přes celou spodní polovinu břicha, a teď to byla ostřejší bolest v jakoby úzkém pruhu od pupku do podbřišku, až mě to nutilo zatnout se, jako když zadržujete čůrání. Ale tyhle bolesti přicházely jen asi 3-4x do hodiny, tak jsem tomu moc nevěnovala pozornost a šli jsme spát. No, spát...unavená jsem byla, ale ta bolest mě pokaždé vzbudila, takže jsem ani moc nespala. O půlnoci mi přišlo, že to už je častější, tak jsem to začala stopovat. Intervaly co 10 minut. Začala jsem být opět nervózní a postupně jsem se psychicky připravovala na to, že do pár hodin pojedeme. Do toho jsem dostala průjem, takže jsem si ještě poseděla na záchodě (později jsem se někde dočetla, že průjem je předzvěstí brzkého porodu). Před 1h se vzbudila Klárka, a jelikož měla škaredý kašel, dovolili jsme jí přejít do naší postele. Zhruba do 15ti minut naštěstí zase usla a já oznámila manželovi, že jdu do sprchy, protože mám zase pravidelné bolesti, tak ať je zaženu nebo popoženu. Vyšla druhá varianta, a po sprše jsem už měla intervaly co 7minut. Domluvili jsme se, že si zavolám sanitku, protože kdyby to náhodou zase byli jen poslíčci, tak abychom zbytečně nepovolávali tchánovce v noci na hlídání. Že až mě vyšetří a bude to porod, tak pak teprve jim manžel zavolá a po jejich příchodu za mnou přijede do porodnice. Sanitku jsem volala v 1:20h. Dispečerka se strašně dlouho vyptávala na všechno možné, jako bychom vyplňovali nějaký dotazník, přitom jsem jí hned na začátku řekla, že jsem druhorodička a bolesti už mám co 7minut. Během dotazů jsem dostala další stahy, až jsem musela telefon předat manželovi, protože jsem nebyla schopná mluvit. Sanitka pak přijela AŽ za 15 minut od ukončení telefonátu (do naší nemocnice trvá cesta tak 5 minut v klidném provozu), mezitím se intervaly mezi bolestmi zkrátily na 5 minut a manžel vyšlapal chodníček od okna ke dveřím, kde jsem seděla a čekala na info o přijíždějící sanitce. 10x jsem v hlavě překontrolovala, jestli mám v tašce do porodnice opravdu všechno potřebné, včetně všech dokladů a foťáku. Kolem třičtvrtě na 2 konečně manža s rozjařeným obličejem zahlásil, že už jedou, tak jsme se rozloučili a sjela jsem výtahem dolů. U hlavního vchodu jsem se už potkala se sympatickým saniťákem, vzal mi tašku, usadil v sanitce, sedl si naproti mě a vyrazili jsme. Byla to moje první jízda sanitkou v životě (a snad i poslední). Připadalo mi, že jedeme strašně pomalu, a taky mi dlouho nepřicházely další kontrakce, až jsem si začala říkat, že to bude trapas, jestli mi teď přestanou a zjistíme, že to byl opět planý poplach No ale dvě poslední zatáčky před nemocnici jsem dostala tak silné bolesti, že jsem jim málem rozdrápala sedačku. Saniťák se asi musel bavit při pohledu na mě, jak tam s křečovitě zavřenýma očima funím dle rad předporodního kurzu Už jsme zastavili u vchodu, ale pánové museli počkat, až mě to přejde, nebyla jsem schopná se pohnout. Pak mě naložili na kolečkové křeslo a vezli prázdnou šerou chodbou na příjem. Sestra mi dala do ruky dotazník a ještě nějaké papíry k podpisu, to už jsem měla stahy co 3minuty a psaní mi moc nešlo. Tam jsem se taky převlékla z civilu do nemocniční košile a jelo se do druhého patra na vyšetřovnu u porodních boxů. Sloužící pan doktor mi při prohlídce oznámil, že už jsem otevřená na 6cm, což jsem nečekala a překvapeně se ho zeptala, jestli opravdu už dneska budu rodit. Se smíchem mi odpověděl, že mi zaručuje, že to ještě dneska bude Začali mi natáčet ozvy a mezitím jsme vyplňovali nějaké další papíry. Doktor se zahleděl na mou těhotenskou průkazku a povídal \"To jste si pospíšili s druhým dítětem! První vidím v roce 2009 a teď máme začátek 2011..\" Tak jsem se zasmála, že to u mého obvodního gynekologa spletli, protože jsem rodila v 9.měsíci 2008. Ovšem humornější mi to přišlo ještě později, když jsem zjistila, že mi, i potom Johance, napsali na štítky datum porodu s rokem 2010 místo 11 To bychom byli opravdu rychlíci No ale zpátky na vyšetřovnu. Napsala jsem smsku manželovi, že má dojet tak za hodinu (odhad lékaře), domluvili jsme se totiž, že tentokrát počká na chodbě a přijde za mnou na box až po porodu a šití. Natáčeli mě snad půl hodiny, přičemž většinu času jsem tam byla sama, protože vedle v boxu zrovna probíhal jiný porod. Když jsem rodila poprvé, tak jsem tam byla celou dobu jediná rodička, takže mi teď přišlo úplně zvláštní slyšet jinou holku hekat. Znělo to fakt jako z nějakého porna, a přitom jsem si byla vědoma, že tak budu za chvíli znít taky, při prvním porodu jsem dokonce řvala podstatně víc než ta holka vedle Jak jsem ji tak poslouchala, byla jsem z toho úplně naměko, a když jsem pak slyšela dětský křik, tak mi začly téct slzy dojetím Za chvíli se u mě objevil doktor, taky byl z toho naměko Jenže pak zase odešel zašívat, sestry si mě moc nevšímaly, jen občas přišly mrknout na ozvy a zase šly pryč. Mi už ale bolesti chodily co 2 minuty, a taky jsem k tomu začala mít potřebu tlačit. To bylo 2:50h. Proto jsem se při další letmé návštěvě sestry ozvala se svým stavem, tak mě odpojila a pomohla přejít chodbou do volného porodního boxu. Po cestě, i když to bylo jen pár metrů, jsem se musela zastavit prodýchávat další kontrakce. Na boxu jsem mohla jen pochodovat, do sprchy už mi sestra nedovolila, klystýr prý už nestihneme, na záchod jsem taky nesměla, i když jsem cítila že ve mě něco rozhodně zbylo a při porodu to ze mě 100% odejde A zase jsem tam byla sama, což mě znervózňovalo kvůli mým dvouminutovým intervalům. Jenže jsem slyšela z chodby že tam mají sestry i doktor hodně papírování a bylo mi blbé (holt jsem už taková trubka) je \"rušit\". Kolem 3:15 přišla zase sestra obhlídnout situaci, a když viděla, jak se tam kroutím a ztěží zadržuju tlačení, zavolala doktora i ostatní sestry, že už je asi čas protrhnout plodový vak a vypustit vodu. Položila mě na lehátko (a teď mi manžel radí co napsat dál - A PAK JSEM PORODILA ), podemě dala mísu, doktor vzal něco dlouhého kovového a ani jsem nic necítila, jen hned potom jak se ze mě valí velký proud teplé vody. Pak prohmatal situaci, prý ještě cítí kousek branky, tak mi ji potlačil, což dost bolelo, ale dalo se to vydržet. To jsem pořád ještě měla nohy dole na lehátku, ty opěrky na ně se tam teprve musely nasunout (byl to nějaký starší model lehátka). Jenže při další kontrakci jsem už ucítila hlavičku v porodních cestách (jak jsem se později opět někde dočetla - sestoupila do malé pánve) a bolesti byly už snad co minutu. Rychle jsem to řekla sestře, a ta až pak teprve donesla by opěrky na nohy, začly to tam namontovávat a nešlo jim to, já už tam hekala pěkně nahlas a tlačení nedokázala ovládnout. Když byly konečně hotové, tak mi řekly, ať si tam ty nohy dám, jenže já už je nedokázala ovládat, takže mi je musely zvednout samy. Doktor mezitím stál vedle mě a o něčem se bavil s třetí sestrou a smáli se. Sice jsem nerozuměla, o čem se bavili, ale vím, že mi to bylo nepříjemné, protože já už skoro sama rodila a oni se u mě něčemu chichotali.. Pak mě teprve začli polohovat, posouvat níž, podkládat podemě prostěradla atd., prostě nepříjemný tělocvik pro mě, když už jsem cítila hlavičku na půlce cesty Pak tam začala skákat sestra s holítkem, že už nic moc nestihne, tak mě jen tak 2x přejela, ale to bylo celkem k ničemu, protože vím, jak dlouho mě holili u prvního porodu. No a pak už jsem konečně měla dovoleno regulérně tlačit. Šlo mi to jako profíkovi - zavřené oči, všechna tlačící energie šla dolů...samozřejmě jsem nejdřív vytlačila něco jiného než miminko, ale toho se hned zbavili přehozením další plachty Už ani nevím, kolikrát jsem tlačila, jestli 3x nebo 4x, ale jasně jsem u toho cítila, že hlavička neumí projít přes hráz (což jsem u prvního porodu necítila, protože mě nastřihli), jenže dávejte přes kontrakce povely sestrám, aby vás nastřihly Takže jsem při následných pár vteřinách pauzy udělala pořádný nádech a zatlačila znovu - no a hlavička byla venku, na další zatlačení zbytek tělíčka. Ten sebou vyplavil i zbylou tsunami vlnu plodové vody, a ta krásně hlasitě pleskla o podlahu a ošplíchla všechny co stáli před mýma nohama (to měli za to nenastřižení ) To bylo 3:27h. Johanka hned začala plakat a sestry i doktor se rozplývali, že je krásná. Přestřihli pupečník, hned mi na břicho dali podložku a na ni Johanku položili. Tentokrát jsem už neměla \"odpor\" na ni sáhnout pořádně (Klárky jsem se tehda dotkla jen jedním prstem) a pěkně ji několikrát pohladila po tom klouzavém tělíčku Jedna sestřička vzala připravený foťák a několikrát nás vyfotila. Pak Johanku odnesli k prvnímu ošetření, změření a zvážení. Mě čekalo ještě vypuzení placenty a její kontrola. Naštěstí vše bez problémů. Za to s mým spodkem to bylo horší. Přesně jak jsem si myslela - hlavička nemohla projít a sestry to nechaly osudu, takže jsem byla pěkně potrhaná. Doktor, když přišel zašívat, se dlouho škrábal na hlavě a přemýšlel, kde a jak začít, a jak to vlastně sešít. Bylo to až ke konečníku, ještě mi říkal že pak musím hlásit, kdybych měla problém s únikem stolice (naštěstí se nic takového nekonalo). Pak řekl \"Teď Vás umrtvím\" a já se rozesmála, že doufám že ne celou! Nicméně smích mě přešel, jakmile se s jehlou po asi 15ti minutách šití dostal k tomu konečníku. Tam to prý umrtvit nešlo, takže jsem si to pořádně vychutnala naživo Zkuste se tam píchnout špendlíkem... Musela jsem u toho konce vydržet asi 5 nebo 6 stehů, a ještě se to doktorovi blbě šilo, protože jsem nebyla oholená Po skončení šití mi hned přinesli malou a zkoušeli jsme přisátí. Šlo to krásně, takže hned potom už za námi pustili manžela Ten se rozplýval a šišlal snad ještě víc než u prvorozené Klárky Samozřejmě jsme hned srovnávali, v čem je Johanka jiná než byla Klárka Jsem ráda, že všechno nakonec proběhlo v pořádku, a teď už se můžeme jenom \"kochat\" našimi holkami a jejich výchovou

můj porod po roce (skoro)

Tak si tak ležím, nemůžu usnout a přemýšlím. Vzpomínám jak jsem před rokem tuhle dobou byla už v závěru těhotenství a hrozně jsem se na miminko těšila. Vzpomínám taky na porod který bude (byl) za chvíli. Mám ho v paměti jaka hrůzu a horor co mě asi bude strašit i do smrti. Ale uvědomila jsem si, že vzpomínám jen na tu ošklivou část, co se děla před tím než začal samotný porod. A tak jsem si zpětně po roce vzpomněla i na tu pěknou část kdy jsem přímo rodila. To jsem tu snad ani moc nepopisovala asi jsem to zfoukla jedním dechem, pod vlivem té hrůzy předešlé. Nýní mám potřebu to sem napsat. Po nějkých cca 35 hodinách jsem se z čekatelské části dostala na porodní box. Dali mi něco na bolest a tak do půl hodiny dorazil martin. Sice jsem rodila, ale pořád jsem byla těhulka co chodila každých 10 min na záchod. Bylo málo personálu a hodně porodů, takže mě tam už obstarával martin. Od někad vytáhl podložní mísu, já se do ní vyčůrala a on jí položil na pultík kde sestřička asi připravovala infuze a tak. Akorát přišla a sprdla ho že je to sterilní zona a že tam moč nepatří Ukázala mu kam s tím. Něják nám nedošlo, že bychom na každé čůrání mohly používat tu samou mísu a tak se tam za hodinu nakupila pěkná řada mís s močí podel zdi (nebylo to kam vylevat) Nebyli moc nadšeníPotom, když se mi kontrakce zase rozjely a škemrala jsem o císař, po hodině kdy císař ne a ne být, konečně svolili že teda bude. Takže cévkování a chvilku počkat až se uvolní sál. Jak jsem se asi uvolnila, že už to brzo bude. Tak se vše spustilo samo. A jsem ráda. Císař jsem chtěla jen at to prostě jen zkončí. To že jsem si mohla porodit sama, bylo fajn. Protože by mě pak mrzelo, že císaře mohli udělat o plnooo hodin dřív a měli ho udělat o plno hodin dřív, ale neudělali a když už jsem trpěla aspon jsem porodila sama (i když s následky, ale to jsem nemohla vědět). Tlačila jsem a tlačila. Hrozně mě překvapilo jak je to fyzicky náročné. Nádech a šíleně moc na pokraj sil zatlačit, tak jsem si to vůbec nepředstavovala, ale prý mi to šlo dost mě chválili, měsíce masturbačního treningu se projevily. Jen PA na mě pořád vykřikovala at zavřu oči nebo mi popraskaj žíly v očích a já byla nervozní, že nevidím co se kolem mě děje. A pořád jsem je otvírala. Martin mě povzbuzoval. Přišlo mi to šíleně dlouhe a pořád jsem se ptala jestli už je vidět hlavička a pořád nebyla a já pořád talčila a pořád se nic nedělo...Pak jsem nachvilku omdlela. Když jsem se probrala bylo tam víc doktorů a personálu. Dětská doktorka s resuscitačním vozíkem a opravdu optimistická a povzbuzující podívaná. Akorát sestřička nesla na podnosu kleště. A já na ně že nechi kleště, že mu poškoděj hlavu a mozek (něoc jsem o to m četla), nějáký doktor pak jsem se dozvěděla že primář Vlk mi dal ruku na břicho a řekl at proti ní zatlačím. Zatlačila jsem a vykřikla jsem KURVA a on mi řekl že to si snad můžu nechat na doma a pak šup a cítila jsem mezi nohama nádherné příjemno. Kdo zažil chápe. Žádné tahání, štourání, bolení, ale nádherný mezinožní mírHrozně se mi ulevilo a říkala jsem si uf je to za mnou. Je venku. Konec bolesti. Pak se mi zdálo, že něják dlouho nebrečí a zeptala jsem se jestli žije. Vlk řekl něco v tom smyslu proč by nežil. Něco tam s nim chvilu šmrdolili a pak mi ho zběžně ukázali a odnesli ho pryč, martin běžel za nima. Já jsem jen spokojeně ležela a byla ráda že je to vše zamnou, jen tak mimochodem jsem si vytlačila placentu. A medička pod dohledem doktorky mě šila. Pak přivezli inkubátor s Toníčkem. Musím popravdě přiznat že mě to moc nevzrušilo. Byla jsem polomrtvá a hrooozně unavená. Byla jsem ráda že je živý a v pohodě. Ale to bylo tak vše zeptala jsem se jestli si na něj můžu šáhnout. Oni že ano at tatínek otevře inkubátor. Martin zmatený jak vyděl jak ho tam dávaj otevřel inkubátor tak že se odklopily obě dvě desky po stranách. Ještě že se novorozenci moc nehýbou jinak by vypadl...Pa jen něco zahuhnala odstrčila ho, zaklapla to a otevřela mi takové to kulaté okýnko. Hladila jsem si Toníčkovu nožičku. Nechali nás tam půl hodiny o samotě. Udělali jsme pár fotek, martin si pobrečel a chvilku jsme si povídali...pak přišla sestřička z děckého a skusila mi dát tondu k prsu, bylo to takové agresivní přiložení a nelíbilo se mu to a řekla že ho odnese. Nebylo místo na šestinedělí a mě dali teda na rizikové a on tam byl sám. Že někdy během druhéo dne příjdu a nakojím. Potom přijel pán v civilu a nahatou mě naložil na vozík (to bylo dost nepříjemné) a přikryl mě jen prostěradlem. Vezli mě tak pochodbách a výtahem mezi návštěvama a lidma buhví kam na rizikové těhu...hoodně nepříjemnéTam jsem byla na pokoji s maminkama z hekarny. Šíleně se divily. Obě byly ještě na hekárně když já už šla na sál. A porodily několik hodin předemnou Prý myslely že už to mám dávno za sebou. Jenda mi na hekárně hodně pomhala když bylo nejhůř.Takhle když se na to koukám zpětně . Skoro rok zpátky. Ta finální část byla docela i pěkná a na ní vzpomínám docela i s láskou. Sice jsem byla taková otupělá a cestu jsem si k toníčkovi pár dní musela hledat. Nebylo to takové to šílené štěstí po porodu. Kdy vidíte dítě a miluje te ho. Ze začátku první dny to pro mě bylo dítě, co musím kojit tot vše. Moc nám nepomáhalo, že jsme nebyli spolu na pokoji. Ale přesně si pamatuju moment, kdy ho měli v 11 večer přinést na kojení a já se ho nemohla dočkat. Pak ho přinesli. Já ho nakojila a pak jsem ho hladila a pusinkovala a pak už to bylo pokaždé stejné. Hodinu před přinesením jsem seděla. Natěšená připravená mlíko stříkalo všemi směry a už jsem ho milovalaVím že je to dlouhé, ale mám takovu sentimentální chvilku. Když je to skoro ten rok

Verunka 26.1.2011

Je to moje princeznička!!!Termín jsem měla 15.1. podle PM a podle ultrazvuku 19.1., ale malinké se za náma na svět moc nechtělo... Tak nás doktorka objednala 21.1. na kontrolu a že uvidíme... Samozdřejmě že na kontrole zjistili že je vše při starém, čípek na půl článku, hlavička naléhá, ale to je vše. Takže 25.1. násup na 7.30 do porodnice. To ráno mě hned přijali,manžela poslali domů, udělali vstupní prolídku, sepsali semnou papíry a dali mě na porodní box že si poslechnou malou a zavedou první tabletku. Tabletku jsem dostala v půl 10 a do půl 1 jsem zůstala ležet na porodním boxu. Protože se nic nedělo, dali mě na poporodní pokoj. Manžel přijel ve 3 hodiny, mě honila mlsná, tak jsem ho poslala pro chlebíček brambůrky a větrník . V 7 večer jsem šla zase na ozvy, ale nic se nedělo tak prý počkáme do rána a uvidíme. V noci mi sem tam zabolelo malinko v podbřišku, ale nic o čem bych se zmiňovala... Druhý den ráno jsem šla o půl 9 na ozvy, doktor mě zkontrolovat, pak volal druhému lékaři a radil se sním jestli zavést druhou tabletku... Nakonec se domluvili a dali mi ji a po půl hodině sledování mě poslali na pokoj. Do 1 hodiny jsem nic necítila, ale pak mě začalo bolet v podbřišku jak před menstruací, ale snesitelně. Ale pak to začalo. V šest večer už mě to bolelo tak že jsem ležet nemohla, tak jsem pořád pochodovala kolem postele a o půl 7 jsem to nevydržela a šla jsem na porodní, že už to bolí docela dost. Na porodním boxu natočili malou a sdělili mi že už se to chystá. Pak mi dali nálev, kterej sem v sobě udržela sotva 5 min.Pak jsem šla do sprchy kde jsem bolestí nebyla ani schopná vylést ven... Za pomoci sestřičky a manžela jsem se došourala na lůžko a začalo to...Bylo 19.03 když mi PA řekla že můžu začít tlačit... Byla to makačka, ale 19.43 jsme malou poprvé uslyšeli!Měla sice 2* omotanou pupečí šňůru kolem krku, ale byla v pořádku... Než mě doktor sešil, měla jsem jen 1 steh mi malou donesli a přiložili poprvé k prsu... Pak nám řekli že malá má 3200g a měří 48cm. Opůl 11 jsme byli už na pokoji a loučili jsme se s manželem... Teď už jsme s malinkou doma, sice máme málo mlíčka, tak musíme přikrmovat, ale i tak pěkně papáme... Prostě je to naše princezna

Sofie 25.11.10

Po dlouhé době jsem se přihlásila a jak jsem slíbila, popíšu svůj porod. Doufám, že někoho neodradím....Termín jsem měla 19.11., ale kvůli těhotenské cukrovce nechtěli, abych přenášela a v úterý 23.11.jsem nastoupila na vyvolání. Nejdřív dělali jen oxytocinové zátěžové testy, aby zjistily, jak bude děloha reagovat. Za celou dobu těhotenství jsem neměla žádné problémy, tvrdnutí bříška, ani žádné poslíčky. Nebyla jsem na porod vůbec připravená, takže do kapačky dávali ty nejvyšší dávky oxytocinu několikrát denně. Na středu jsem se vůbec nevyspala, protože ty postele u nás v nemocnici jsou příšerné. Ve středu kolem 17 hodiny jsem byla na sále na ozvy a malá měla již po několikáté velkou srdeční činnost, tak jsem šla ještě jednou před 21 hodinou. To mi sestřička řekla, že mám dobrý nález a že se mám dobře vyspat, že ráno začnou vyvolávat porod, tak abych to zvládla. Řekla jsem jí, že na těch postelích to asi nepůjde, že už tu noc předtím jsem nespala, tak mi dala prášek na spaní. Bylo neuvěřitelné, jak rychle zabral. Taktak jsem napsala mynželovy, že ráno to začne a už jsem spala. Ani ne za dvě hodiny mě vzbudila první kontrakce. A rovnou silná a další za 4 minuty. Po sprše to bylo stejné, zkusila jsem ještě jednu sprchu a pak jsem valila o patro výš na porodní sál. Myslela jsem, že do rána budu mít mimčo u sebe. No PA říkala, abych ještě zkusila usnout a píchla mi zase něco na spaní. Ale ty kontrakce už byly po 3 minutách a spát opravdu nešlo. Ráno ve 4:30 mi odtekla voda a to už jsem byla docela vyčerpaná - chtělo se mi strašně spát. Dost jsem byla ve sprše na míči a u toho jsem usínala, protože tam ty stahy nešlo přes horkou vodu tolik cítit. V 6 ráno se vystřídala směna a já po nějaké době už prosila o císaře - na to mi řekli, že musí být důvod. Po 9 hodině řekly, že už mám zavolat manžela. Hurá - říkala jsem si, už to konečně bude. Dostala jsem nějaký čípek na utlumení bolesti, ale žádný rozdíl jsem nepoznala. V 10 jsem dostala epidurál, to už jsem myslela, že zblázním - pořád se ve mě hrabali, cítila jsem se strašně podřená, tekly mi přitom slzy a celé tělo se samo neovladatelně chvělo. Sestřička mě pořád hladila a uklidňovala. Epidurál pořád nemohli správně napíchnout, myslím, že napotřetí se to povedlo. To byla paráda. Najednou všechna bolest pryč. To na sál teprve pustili manžela - asi to na něj v tu chvíli působilo, že porod je pohoda. Řekli, že do 12 je malá venku. No ve 12 přetal epidurál působit a začalo vše znovu. Píchli mi další, ale ten už nepůsobil. Prý se do 14 hodin narodí. No opět jsem si říkala - konečně. A ze srandy jsem se ptala, v kolik končí směna. V 18 a to že tam určitě tak dlouho nebudu. No chyba lávky. V 18 hodin jsem byla tak vyčerpaná, že jsem ani tlačit nemohla. Tak to konečně rozhodli o císaři. Byla jsem úplně otevřená, branka pryč, ale malá nesestoupila, prý se někde zasekla hlavičkou. Po 19ti hodinách boje mi připadalo škoda, jít se nechat rozřezat, ale na druhou stranu jsem fakt už nemohla. Přešla jsem na operační sál, přepíchli mi epidurál na spinální analgezii, aby umrtvili jen spodek, no a pak do mě řízli a já jim řekla,že to cítím. Čekali 5 minut a já zase cítila, jak řežou. Naštěstí anestezioložka v tu chvíli hned rozhodla, že jdu pod celkovou narkózu. Uf, ještě, abych po tom všem cítila, jak mi řežou břicho. No a pak už mě vezli na pokoj a mamka mi říkala jak je malá krásná a že má vlásky po manželovy :-) Myslela jsem, že se mi něco zdá, kde by se tam vzala mamka....Byla v nemocnici na návštěvě u babičky a když odcházela, známá jí zrovna říkala, ať počká, že jdu na císaře a že to za chvíli bude :-)Takže tak můj porod a opravdu nikdy více. Jednou stačilo. Jen pokud budu dopředu vědět, že mi udělají císaře, tak bych do toho znovu šla, ale to, co jsem těch 19 hodin zažívala, to bych nikomu nepřála. Po pěti dnech mě pustili domů a asi po sedmi dnech jsem byla dost v pohodě. Sofinka je strašně hodná, skoro pořád spinká, někdy celou noc nebo se max. jednou za noc budí. Teď už má 2 měsíce, tak se pořád směje a něco žvatlá.Po šestinedělí na kontrole vevnitř pořád vše při prohlídce bolelo a doktor nejdřív nechtěl dělat ani stěr, takže asi ještě nemám vše zahojené. Prý mám i krev v děloze, tak kdyby neodtekla, musí mě uspat a vyčistit. Ach jo, tak snad to bude dobré.Všem maminkám, které mají porody před sebou, držím moc palce, aby probíhaly co nejrychleji a nejlépe a aby měly hlavně zdravé děti, které jim ten porod vynahradí velkou láskou

Adamek 17.1.2011

V nedeli 16.1. jsme jeli do motola,byla jsem 39+4 na predoperacni vysetreni a v pondeli planovany cisarsky rez. Na rizikovem tehotenstvi klasika-monitor a klystyr vecer,od pulnoci nejist a to same rano,sestry i doktori hodni a vstricni. No a rano,v 10hodin,na sal,dostala jsem infuzi a cevku(fuj:-),a cekat az infuze dokape,to se mnou byl manzel. Pak na sal,manza tam se mnou byt nemohl,ale byl ve vedlejsi mistnosti a pres sklo byl ode me tak 3metry a musim rict,ze kdyz jsem otocila hlavu a videla ho tam,tak jsem byla moc klidnejsi,tak moc ho miluju a to,ze narozdil ode me,ktera jsem mela pred sebou plachtu,vse videl,jak adamka vyndavaji,revizi a jak me siji a vse zvladnul,je to uzasny chlap. A k samotnemu porodu-uzsne mily anesteziolog mi pichnul spinal a pak to zacalo,svedeni,mrazeni v nohou a vyse,az jsem necitila od prsou dolu nic a pak uz to bylo rychly,plachta,avych nic nevidela a za par minutek jsem slysela ten nejkrasnejsi zvuk,plac sveho ditete,nakonec mel adamek 4710g,takze se na biometrii sekli jen o 100g,a 54cm. Adamka vyndavaly dve doktorky a pak cely sal volal,ze to neni novorozenec,ale kojenec:-). Pak me ho ukazali a odnesli s tatou,aby ho umyli a ja ho videla znovu,tentokrat uz ve dvou plenkach,jedna byla malo:)) Na sale siti,20 minut vnitrne a 20 minut zevne,na konci uz nohy prichazely k sobe,ale dalo se,nebolelo to moc. jizvu mam o neco vetsi,protoze adam byl kus chlapa. Pak 24 hodin na jipce a 5 dnu na novorozeneckem.Cisar ma sve pro a proti,sice je rychly a v mem pripade nutny,doktori mi rekli,ze bych ho neporodila,ale pak boli dyl,narotdil od mamin,co vetsinou druhy den behaly. Rpzodne chci podekovat vsem pracovnikum motola,na rizikovem,na sale,jipce a novorozeneckem,pomahali a byli vstricny a empaticti. Sestry na detskem mi pomahaly s kojenim a vsim. No proste,po nekterych nazorech,co jsem cetla,jsem mela strach,ale mam absolutne kladny zazitek. A nejvetsi dik me pani doktorce,ke ktere jsem chodila celou poradnu a i me operovala. Priste zase motol.

Kristýnka 14.12.2010

Tak jsem se taky konečně dostala k tomu popsat svůj porod. Bxla jsem prvorodička, tak nemůžu zatím srovnávatByla jsem 39.tt a měla jsem týden do porodu, těhotenství bez problémů až na píchání injekcí na ředění krveale dalo se to v pondělí mi bylo celej den nějak div ně, bolelo mě břicho, do toho záda, byla jsem zrovna u maminy a ona večer až si pro mě přijede přítel, tašku do porodnice sebou, že se jí nějak nelíbím...já jsem si dělala srandu, že dřív jak po vánocích to určitě nebudeno a večer se to rozjíždělo, nejdřív jsem si myslela že jsou to jen poslíčci, ale když jsem se koukala kolem půlnoci na hodinky, tak jsem zjistila že se bolesti opakují po cca 10 min. nebláznila jsem, a začala počítat, když ve tři byly asi po pěti minutách, probudila jsem přítele-přála bych vám vidět jeho výraz, vůbec nevěděl která bije- že teda jedeme, protože bydlíme 20 km od Plzně, tak radši at tam jsme dřív. V porodnici ze mě měli radost, už tam měli čtyři rodičky-docela fofr, nastalo vyšetření, otevřená na 2 cm, kontrakce zatím v klidu, doktorka říkala že to vidí na porod až odpoledne řekla jsem si paráda, to jsem mohla být doma....dali mě na hekárnu, zrovna vedle rodily dvě maminkyfakt paráda to slyšet v šest mě zase prohlídli, otevřená už na čtyři, voda neodtekala,do toho přišla moje gynekoložka, ke který chodím celiu dobu, a vtipkuje že jsem si zrovna vybrala den, kdy má ambulanci a službu píchla mi vodu, že to zkusí nějak rozjet, do toho klistýr, to už jsem začínala funět, bolesti se stupňovaly ale ještě to šlo.....říkala jsem si bude hůř asi v devět hodin už jsem byla dost utahaná, chtělo se mi spát....což nešlo....a bolesti po minutách...běs a hrůza, říkala jsem že nebudu hysterčit a řvát, epidurál jsem nechtěla, bála jsem se kvůli krvi....ale párkrtá jsem si zařvala, v půl desátý přišla doktorka a prý ježíš Terezko už jsi na 7 cm ještě chvilku a budeme rodit...šla jsem do sprchy na míč, to už jsem doslova brečela bolestí, že ten tlak už fakt nejde...a že chci tlačit...pořád netlačte, netlačte....pak konečně povolaly doktorku, protože mi byla vidět hlavička...jednou jsem zatlačila, do toho sestra hupsla na břicho, po druhý a malá se v 10:23 narodila....3150, 50 cm, byl to krásný pocit....hned mi ji přiložili...byla krasnoučká...nepomuchlaná, růžová....fakt krásná. Trošku mě potrhala jak se drala ven, ale mně to bylo jedno.Po necelých sedmi hodinách, od prvních kontrakcích po nějakých 11 h jsem se dočkala svý holčičkyTak snad jsem vás neodradila dlouhým románem a přeju všem co nejrychlejší a pohodový porod

tak i já

vám to řeknu... v pondělí v 7 jsme došli na plánovaný nástup, monitor v pohodě, vyšetření otevřená 2cm, hlavička pěkne nalíhá, otázka?opravdu chcete vyvolání?? já jo, nebudem už čekat.. Ok, zavolala se kamarádna PA Klára a ta si mě i Martina odvedla na porodní box, kde jsme byli celou dobu samy... a hlavně spolu!!! v půl 8 první tableta, po té kontrakce po 5minutách..ale dalo se to vydržet, ikdyž sem si začla uvědomovat, že to nebude žádná prdel, a bude to bolet.v půl 9 otázka- budeš chtít epidurál? Já HRDINSKY néééé, to dám bez toho... v půl 10 druhá tableta.. nooooo kontrakce po 2minutách silnější a silnější.. to už padali kurvy atd atd.. Martin začal težce nervóznět, že neví jak mi pomoct.. v 11 mi praskli vodu.. auuuu..to už sem bolestma lezla po zdi.. v 12 sem ječela, funěla, nadávala, a vyžadovala epidurál.. PA klára říká, hrdinka chce epidurál??- myslela to ve srande.. nabrala mě krev, a že jak budou vysledky dají mě ho.. v tom došla o půl jedné s klystýrem.. byla jsem přesvědčena že v takových bolestech se nemám nárok vys.at...no, mýlila jsem se.. nedalo se to udržet a hned to letělo ven, pak říká tak co jakej dáme čas? a ja že už chci bud konec nebo smrt.. tak ona že do dvou.. martin ji říká do půl.. a ona tak uzavřem sázky- to už sem byla nasraná i na ně, že se nevěnují mě a dělaji si srandu..ptala jsem se stále po tom epidurálu..na to mi řekla, že vedle rodí větší histerka, a že jak jí to zavedou jdou na mě.. v tom najednou sem cítilaa, že se to tlačí ven, začla sem ječet tlačím tlačím.. ihned mě pomohli na kozu a jelo to.. zatnou, tlačit, nekřičet.. no asi 4x sem zatlačila a slyšela jsem křik.. ha.. bylo to ze mě venku..taaaaaaaaaaaaaakova úleva.. pak že mi to dají na břicho, já to uviděla a říkám, co to je za obludu? a martin zmutovaný šmoula- byl šííleně modrý.. Doktroka koukala jak dokážem srandičkovat:o)v tom sem ucítila něco na břiše, a PA říká, cha tě pokakal, a ono fakt, já břicho celý od jeho stolice.. Chlap přestřihl sňůru, a šel ho vážit, fotit atd atd.. pak sedl na židly-udělalo se mu mdlo, když mu ukázali placentu..sedí a kouká na mě, a valí oči.. cítila jsem, že je něco v nepořádku.. pak už jen sem lehla do postele, martin ke mě, a malý k nám.. nechali nás tam dvě hodiny si užívat první chvilky ve třech...pak mi řekl, že viděl vše, jak leze hlavička, ramínka a zbytek, jak mě nastřihly, placentu, a nakonec jak sem byla velika a jak mě šijí.. no má zážitek na celý život, a já taky.. no bylo to rychlý, ale pro mě dlouhý a bolavý:D:D ale ten uřvaný miláček za to stál:o)))

Zuzanka 31.12.2010

Ahojky, tak jsem se sem už dostala a popíšu Vám můj porod. Ve čtvrtek 30.12. jsme jeli cvičně do porodnice s tím, že mi odtéká asi voda, ale tam nás poslali domu, že prej to je jen výtok. No a večer ve 22h jsem si šla lehnout a najednou jsem cítila lupnutí a pak mi odtekla voda.Takže jsme opět vzali tašku a jeli tam znova. Kontrakce jsem žádné neměla. Začly mi až kolem půlnoci. Pak po jedné hodině se začly kontrakce stupňovat,ale ještě to nebylo tak hrozné,byly nejdříve po 8minutách a pak po 4min. Po druhé hodině jsem šla na záchod a pak už to šlo ráz na ráz. Ještě na hekárně jsem už musela tlačit a volat sestřičku, tak přiběhla a hned mě odvedla na sál (jen tak tak), pak jsem jednou zatlačila a malá byla venku. Manžela jsme ani nestihli zavolat. Rodila jsem v Mostě a nemůžu si stěžovat ani u prvního porodu. Vše bylo ok, a sestřičky tam byly strašně hodné všechny. Takže já mosteckou nemocnici - porodnici doporučuji!!!

Kačenka 16.12.2010

Ahoj Holky, tak jsem se dostala k tomu, abych popsala svůj porod. Ve středu 15.12.2010 odpoledne jsem byla přijata na preindukci porodu. Natočili nás a odvedli na gynekologické oddělení, kde mi kolem půl deváté večer zavedli první tabletu. Následně mi řekl doktor, že se mám prospat a ráno mezi sedmou a půl osmou zavedou druhou tabletu. Mno, tak na radu dr. jsem se snažila usnout, ale moc to nešlo. Do půlnoci jsem měla nepravidelné kontrakce, ty se daly ještě vydržet, ale po půlnoci to začalo. Jednu paní, co jí porod vyvolávali zároveň se mnou se o půl jedný odporoučela na porodní sál a já ji následovala do hodinky. Kontrakce už jsem musela rozcházet, do toho mi praskla voda a abych nerušila paní, co tam ještě se mnou ležela, tak jsem se též odporoučela na porodní sál. Tam mě natočili znovu, a odvedli mě na porodní box, kde jsem od dvou hodin ráno měla pravidelné kontrakce po 2 minutách. Tak jsem je rozcházela a ani moc nekřičela. Na to mi porodní asistentka říká, že nevypadám, že bych měla rodit, že jsem tak potichu. Ve skutečnosti jsem se otevírala docela rychle. Tak jsem si dávala sprchu a chtěla jsem i vanu, na to mi bylo řečeno, že jestli chci, aby byl přítel u porodu, tak bych ji měla odložit, že by to taky nemusel stihnout. V pět jsem příteli zavolala, ve tři čtvrtě na 6 už byl u mne, jenže na vanu nedošlo, protože jsem byla nabodnutá zase na monitoru vleže!!!!! což se nedalo vydržet. Přítel mi chtěl hladit bříško, to se nedalo vydržet, chtěl mi držet ruku, to jsem taky nesnesla, nakonec jsem se mu za to omlouvala, ale že to jinak nešlo. Na monitoru jsem byla dlouho, v duchu jsem si říkala, ať už mě odpojí, nebo tam asi umřu a toužebně jsem se koukala na kozu, už abych na ní ležela a regulérně rodila. Mé přání se splnilo a už jsem na ní ležela, mezitím mi píchli oxytocin, protože malá nechtěla sestupovat, otevřená jsem byla až až. Ve finále zjistili, že malá je sice hlavičkou dolů, ale měla se dívat směrem ke konečníku a ona koukala na opačnou stranu. Takže moje gyndr. mě rodila a druhá dr. mi skákala po břiše. Nakonec jsme to zvládly a malá je v pořádku. Přítel šel nafotit a pak koukal na to, jak mě šijí, ale to se nelíbilo porodním asistentkám, tak ho poslali k mé hlavě. No a on mi později říká, tak jsem si zaplatil přítomnost u porodu a ani mě nenechají se podívat na to, jak tě šijí. Myslím, že jim půjdu říct o vrácení peněz. :-D Od zavedení tablety ve 20:30 do narození Kačky neuplynulo ani dvanáct hodin. Malá se narodila 16.12.2010 v 7:48. Jenom co vykoukla na svět, tak vyšlo sluníčko a svítilo, co to dá. Druhá paní, co jí vyvolávaly porod odrodila ve čtvrt na 12 holčičku s váhou 4,44kg. Toť vše, utíkám se nasnídat, než si bude vyžadovat papu malá. mějte se pěkně a hodně štěstí a zdraví v novém roce.

Matýsek 27.12 2010

tak konečně mám chvilku klid abych vám popsala ten zázrak když se malej narodil.V neděli jme měli nabitej den dopoledne jsem byla s manželem na fotbale (říkala jse si proč budu sedět doma když je mi dobře)a potom jsme šli k rodičum na oběd.Asi tak kolem 4 mi odešla hlenová zátka tak říkám mamce že to tak do dvou dnu přijde a ona povídá JEN ABY TO NEBYLO UŽ DNESKA.Doma všechno dobrý šli jsme si brzo lehnout a asi tak v pul 9 jsem cítila první stah kterej se začal opakovat po 10 minutách a potom už pořád po 10 po 8 tak jsem nechala manžela ještě spát dobalila jsem si tašku a pak mu šla říct že to asi bude už dnes tak vylít šel se dát do kupy a kolem pulnoci jsme jeli,Za čtvrt hodky jsme byly v porodnici dali mě na monitor tam se ukázali asi tři kopečky tak mě dr vyšetřil a já už byla na 4cm otevřená tak mě přijmuli že to bude k porodu šla jsem na klystýrek a pak už se prodejchávalo ostošest.Manžel už byl u mě tak jsme trpěli spolu ale ještě to celkem šlo .Ve dvě hodiny mi píchly vodu a pak se to rozjelo naplno .Vedle mě rodila ještě jedna maminka tak si tipovali kdo bude dřív vtipálkové.Malej sestupoval celkem rychle ale asi ve 3 hodiny mi ustali kontrakce a dobrejch 20 min nic Ludek se bál že usínám tak mě pořád mačkal a otíral až dr rozhodl 6e tomu pomužem a dali mi oxitocin do kapačky a to už jsem musela jenom ležet no síla ale je pravda že se kontrakce zase rozběhli a já si přála at už to mám za sebou.Mezitím sousedka porodila holčičku a já jí v tu chvíly tak záviděla že jsem zase slezla z křesla aby se to urychlilo a taky že jo prodejchla jsem asi 5 kontrakcí a už se mi chtělo tlačit tak zase rychle nahoru a na dvě zatlačení byl majej na světě.Bylo to neskutečný štěstí ho slyšet jak hned vřeští a jak už se ho mužu dotknou a pohladit ho a od tý doby už jsem vnímala jenom svého syna a manžela kterej byl spocenej jako já a štastnej snad víc než já.Tak ve 4:15 jsme se dočkali našeho zlatíčka a já nikdy nebudu litovat že jsem do toho šla potřetí i když jsem veděla že to bude bolet.

Anetka 8.7. 2010

Sice pozde, ale prece... Porad jsem to odkladala, ale protoze na porod moc rada vzpominam, rozhodla jsem se s vami o svuj zazitek taky podelit:) Jak zacit? No... Asi takhle... Tehotenstvi bylo neplanovane, docela velky prekvapeni, protoze vsechny vysledky ukazovaly na to, ze mit miminko bude problem... I presto jsem zvazovala jestli si mimi nechat nebo ne... Prece jen - je mi 21 (v te dobe 20), studovala jsem vysokou, s pritelem jsme spolu byli pouhych 9 mesicu... Popravde - byl to on, kdo byl vsema deseti pro, kdo mi v podstate zakazal si to nechat vzit:) A za to mu neprestanu byt nikdy vdecna, muzu rict ze to bylo to nejlepsi rozhodnuti myho zivota!:) Ale k porodu... Termin jsem mela 27.6.10. Tehu probihalo naprosto bezproblemove, prvni ctyri mesice mi bylo trochu spatne, ale nezvracela jsem. Potom uz to byla prochazka ruzovym sadem. Skolu jsem ukoncila a vrhla se po hlave do tehotenstvi bez starosti:) Bylo to nejkrasnejsi obdobi meho zivota... Vsechny vysledky vychazely v poradku, nic me netrapilo, jedina vada na krase byla, ze jsem pribrala 28kg... Ale jelikoz jsem pred tehu mela 56kg na 180cm, tak se to na me ztratilo, nastesti:-D Nastal den D a porad se nic nedelo... Zadni poslicci, zadne naznaky.. A tak to plynulo den za dnem... Dny jsem prezivala s mokrym rucnikem na hlave, s vychlazenou stavou na stole a taky diky prochazkam s bafikem kolem brnenske prehrady. Bylo 6.7., den kdy ma muj pritel narozky a porad nic... Rikala jsem si, ze kdyz uz teda tak prenasim, ze by to mohlo byt pro neho jako darek a ono nic... 7.7. ve 20:45 jsem ucitila prvni bolestivou kontrakci. Neslo si to s nicim splest. Ani netusite jakou jsem z ni mela radost!:D 11 dni prenaset v tech vedrech nebyla zadna slast. Tak jsem cekala a pocitala... Prvne po 10-15min, pak pravidelne po 10-8... Zkusila jsem si dat horkou vanu - bud se to rozjede nebo to prestane. Po vane jsem mela kontrakce uz po 4-6min :D Tak jsme se rozhodli ze pojedeme... S pritele spolu bydlime temer od zacatku vztahu, takze s odvozem nebyl problem:) O pul 2 v noci jsme dojeli, sepsala jsem papiry, natocili mi monitor a prijali me. Nalez 2cm. Nic moc. Stahy uz docela bolely, ale rikala jsem si vydrz, bude hur. A bylo. PA mi udelala klystyr aby to urychlila a pak uz jsme jen cekali. Zkousela jsem si mezi kontrakcema pospat, ale uz to moc neslo, takze jsem stridave lezela, sprchovala se a nebo pochodovala po pokoji... V 8 rano jsem byla oterena porad jen na 2 cm. To uz byly bolesti nesnesitelny, vana nepomahala, lezet uz se nedalo... Humus. Proklinala jsem vsechny svaty do ceho ze sem se to pustila:D 8:45 mi PA pichla vodu aby to urychlila. V 9:30 jsem dostala vyprosenou injekci proti bolesti, ktera ale vuuubec nezabrala!:D To uz jsem byla na 3cm. V 10:45 jsem skemrala pomalu na kolenou o epidural, uz jsem nemela na nic silu, ani brecet bolesti jsem nemohla. Tak mi ho pichli a do 10min jsem byla vysmata, spokojena a bez bolesti. Bylo mi naaadherne. Sice pusobil jen neco malo pres 2hod a pak uz mi ho neprodlouzili, protoze PA naznala ze za chvilku budu rodit, ale i ty dve hodiny stacily abych si odpocala a nabraa sily na konec:) V 11:30 jsem byla uz na 8cm!:) Ve 13:45 prestal pusobit a zacalo peklo. Ty bolesti se nedaji popsat ani k nicemu prirovnat. Ale vy vite, kazda z vas je prozila:) Myslela jsem si ze uz to nemuze bolet vic... Mohlo. S kazdou kontrakci to bylo horsi a horsi... Nemela jsem silu na nic, jen jsem se pidikruckama sourala tam a zpatky po pokoji a funela jsem a skucela bolesti. Pritel sedel na kresle, bezradne koukal a nevedel co ma delat:) Nemohl delat nic, jen cekat, stejne jako ja:) PA se me jeste ptala, jestli nechci injekci na urychleni, ze to sice bude vic bolet, ale pujde to rychlejc...:D Tak to jsem teda odmitla, ze uz tak to boli nejvic nesnesitelne jak muze a ze vic bolesti bych neprezila. Ja mam z bolesti panickou hruzu, takze tohle bylo to nejsilenejsi co sem se rozhodla v zivote dobrovolne absolvovat:D Mezi kontrakcema jsem se klepala silenou zimnici a v kontrakci jsem se topila v potu, bylo to sileny... Ve 14:15 prisla PA, koukla se a rika: Muzeme tlacit! To bylo to nejhezci co mohla rict! Tak jsem se vyskrabala na kreslo, zaprela se a tlacila... A tlacila.. A tlacila... A furt nic:D Pak jsem jen citila takovy tupy krupnuti, jak me PA nastrihla, dvakrat jsem zatlacila a 14:29 8.7.2010 na nas vykouklo nase nejmilovanejsi stesti - Anetka, 50cm a 3580g:):):) Po 18hod bolesti najednou ze vteriny na vterinu konec a uz jen ten nejkrasnejsi detsky krik...:) Pritelovi tekly slzy stesti, byl to jeden z nejkrasnejsich pohledu na svete:) Nasi male bude za chvilku uz pul roku, je krasna, zdrava a ja nikdy nebudu toho rozhodnuti si ji nechat litovat!!! A dekuji Misovi, ze tam byl se mnou - Miluju Te, bez tebe bych to nezvladla!!! A shrnuti zaverem? Porodnici u Milosrdnych bratri muzu jen doporucit! A porod byl tim nejuzasnejsim, nejsilnejsim a nejkrasnejsim zazitkem v mym zivote!!! A uz se moc tesim, az si ho zopakuju:)PS: Omlouvam se za delsi prispevek, nejak jsem se rozepsala...:)

Vojtíšek 1. 9. 2010

Dlouho se mi do popisu svého porodu nechtělo, říkala jsem si, že těch příšerných zážitků kolem už tu byla spousta, ale pak jsem usoudila, že i pro sebe sama není na škodu si to celé v klidu zrekapitulovat. Nejdřív ve zkratce těhotenství: zděšení, že jsem těhotná (dóóóst neplánovaně-jsem svobodná matka), čtyři měsíce žaludek jak na vodě a jeho obsah v záchodové míse, dva měsíce relativní pohody, pak týden ve špitále na kapačkách s hrozbou předčasného porodu (nakonec jsem rodila až 40+6) a zbylé tři měsíce doma na gauči, kde jsem přečkala veškerá příšerná letní vedra a dusna. Měla jsem už po termínu a stále nic, celou dobu prckovi říkám, hlavně si nevyber 1.září, budeš chodit na své narozeniny poprvé po prázdninách do školy Už pár dnů sice odcházela hlenová zátka, ale pořád nic, břicho mi tuhlo nepřetržitě tři měsíce, že jsem tomu už ani nevěnovala pozornost, tak jsem si šla 31. srpna těsně před půlnocí lehnout s tím, že to zase bude noc (vydržet v jediné snesitelné poloze, pořád courat na záchod a spát max.2 hodiny v kuse) a taky byla! Tuhnutí bylo tentokrát podezřele pravidelné a stále intenzivnější. Začala jsem stopovat, kontrakce přicházely nejdřív po 15 až 20 minutách, po dvou horkých sprchách už cca po 5 minutách. V pět ráno jsem si říkala, že už mám kontrakce docela dlouho, všude píšou, že když jsou po 5min, že se má jet, tak že bych tedy mohla vyrazit do porodnice, i když jsem zcela správně měla pocit, že zatím je to podezřele v pohodě. Na příjmu byla milá PA, se kterou jsem bohužel jen vyřídila formality, pak se vyměnila směna a tím to skončilo. Když jsem ležela na monitoru, tak přišla jiná PA, která se mně ptala, proč jsem přijela! Proč asi. Navíc jsem celou dobu slyšela jinou rodičku, která dost hystericky řvala, že je to strašné a že rodit nebude, čímž jsem se naprosto vystresovala a už se toho do konce nezbavilaPo prohlídce doktorkou jsem se dozvěděla, že jsem na 1,5 cm, tedy nic moc, ale že si mě tam už nechají. Cca v sedm proběhl klasický klystýr (nic příjemného, ale ve srovnání se zbytkem růžová zahrada), po něm se kontrakce rozjely a už jen nabíraly na obrátkách. Měli volný porodní sál, tak jsem šla rovnou tam, žádná hekárna. PA mi až na čtvrtý pokus napíchla kanylu, modřiny jsem měla ještě měsíc. Už si moc nepamatuju, jak plynul čas, ale otvírala jsem se dost pomalu. PA neustále někam odcházela, vůbec mi neřekla, jak dýchat, takže jsem akorát hodně hlasitě hekala (snad na celý špitál). Pak přišla jiná PA, která mi jen řekla, že dýchám blbě, že se dost vysiluju a zas zmizela. Tak jsem se pokusila dýchat jinak, jenže přišla zase jiná PA a že zase dýchám špatně, ale rady jsem se opět nedočkala (fakt jsem se během kontrakcí nestíhala zeptat, jak teda na to-kurz jsem kůli pobytu v nemocnici prošvihla). Postupně jsem se nějak prohekala na 7, 8, 9 cm, někdy během toho mi ještě milostivě dovolili sprchu. Během kontrakcí mě to už dost nutilo na tlačení, ale pořád ještě jsem nesměla a PA stále v někde v trapu. Kdybych neměla doprovod, tak tam snad umřu žízní. To už jsem se mezi kontrakcemi klepala jak ratlík. Kontrakce už byly fakt pekelné, na bolest jsem dostala nějaké čípky, ale pomohly snad na jednu kontrakci. Pak už mi nedovolili slézt ze stolu, pořád ještě na jedné straně něco vadilo, tak jsem musela ležet na boku, pravou nohu na levé podpěře, což byla ještě horší poloha než na zádech. Zhruba v jedenáct , že teda konečně můžu tlačit. Tlačila jsem jak blázen a furt nic. Nástřih, zase nic. Kontrakce snad nepřetržitá. Po dlouhých minutách si někdo všimnul, že se při tlačení prohýbám v zádech a srovnal mě do správné polohy. Mezi tím mi něco dávali do žíly, ale to už jsem moc nevnímala. Jen jsem zaregistrovala, že v místnosti začalo seskupovat čím dál víc lidí (asi jsem byla jen krůček od císaře). Vůbec si neuvědomuju, kdy šla hlavička, kdy ramínka a kdy zbytek, jak to tu čtu u ostatních, ale někdy během toho tlačení mi PA lehla na břicho a nastala neskutečná úleva!!!! Vojtíšek byl 1. září v 11.45 konečně po dvanácti hodinách na světě - 47cm a 2950g. Hned ho donesli k ošetření, ale za chvíli už jsem ho měla v náručí, takže i šití se dalo v pohodě zvládnout Klepat jsem se nepřestala ještě odpoledne, ale to už bylo to nejmenší. Těhotenství i porod stály za to, přístup personálu v porodnici katastrofa (včetně šestinedělí a občas i novorozeneckého), šestinedělí trvalo snad tři měsíce, k tomu mírné zdravotní komplikace prcka, ale mám nádherného syna a teď už si to konečně začínám užívat Každopádně jsem stále rozhodnutá, že už nikdy!

LAURA 20.10.2010

I já vám popíšu svůj zážitek z prvního a na dlouhou dobu posledního porodu:-) Z úterý na středu v 0:30 jsem s přítelem dorazila do porodnice.Během dne mi už pomalu začaly bolesti a to poměrně silné.Čekala jsem na přítele až dorazí z práce a vyrazili jsme do nemocnice.Tam mě prohlídla doktorka,ale říkala,že rodit ještě nebudu,ale že už si mě tam nechají.Přítele poslali domů a já tam zůstala úplně sama na pospas těm bolestem.Celou noc jsem pochodila a pronadávala na pokoji.Bylo to něco hrozného.Porod se ale stále neblížil.Ráno u vizity se rozhodlo,že mi udělají nálev,zajistí žílu,píchnou vodu a bude se čekat.Zavolalo se příteli,ať už dorazí.kromě toho všeho jsem se rozhodla,že si nechám píchnout epidurál,což jsem sle neměla dělat.Porod se mi tím protáhl.Střídala se vana,skákání na míči,neustálé chození po porodním sále,ale malé se pořád nechtělo.Bolesti byly čím dál silnější a já měla pocit,že už budu rodit.Strašně mě to bralo na tlačení,ale nemohla jsem.Nadavala jsem,klela a házela vším možným:-)Byla jsem už unaven a vyčerpaná.Celou noc jsem nespala a porod taky nešel.Ke konci už jsem to vzdávala.Prosila jsem doktorku,ať mi udělají císařský řež,ale řekla mi,že ještě 15 minut to zkusíme a pak mi ho udělají.Naštěstí jsem už začala pomalu rodit.Zašla jsem si do sprchy,převlékla jsem se do čistého pyžama,stlumili světla a mohla jsem konečně tlačit.Prcka se mi povedlo vytlačit až na šestý pokus.Nevím,jestli mě natřihli nebo mě malá tak natrhla,ale byla jsem sešitá zevnitř i z venku:-( To nebylo ale nic.To už jsem ani nevnímala.Malá byla konečně na světě.Narodila se 20.10.2010 v 18:04 s váhou 2860g a 47cm.Na to,že byla tak malá,dala mamince dost zabrat.Když jsem ji viděla,rozbrečela jsem se štěstím já i přítel.Byl mi tam obrovkou oporou a jsem ráda,že tam byl semnou.Bez něj bych to asi nezvládla.Oba máme zážitek na celý život:-)

Lucinka 16.11.2010

Tak i já teda popíšu svůj druhý porod i když se mi dotoho moc nechce.v pondělí 15 jsem šla do poradny na 3 hodinu na monitorech nic nebylo a dle doktorky se nic nechystalo cs jsem měla 3 tak si mě pozvala na monitor. od doktorky jsme šli pěšky Eliška se aspoň prospala v kočáře a my se pěkně prošli.Kolem 7 mě začali slabé poslíčky moc jsem tomu nevěnovala pozornost bylo to tak už několikrát,kolem 8 už přicházeli častěji a byli trošku silnější tak jsem chodila a čekala jestli se bude něco dít v 9 už jsem si dávala vanu ta zabrala a poslíčky nebyli tak jsem vylezla,ale vrátili se mnohem silnější tak jsem vlezla zpátky do vany a volala mladší sesře ať dojede že se něco děje.S Mišákem jsem dobalila tašku do porodnice o půl 10 jsem dalá spát Elišku,Miáchal odjel pro sestru a jak dorazili vyrazili jsme směr porodnice kontrakce byli po 5 minutách.Po příjezdu do porodnice kontrakce začali slábnout tak jsem si nadávala do blbce že jsem nevydržela dýl doma.Na monitorech se ale opět rozjeli mudra mě vyšetřila a verdikt otevřená na prst že si mě tam teda nechají kdyby se to náhodou rozjelo jinak pujdu ráno domů.Nechtěli mi tam nechat ani Mišáka já si ho ale vydupala.Na porodní pokoj jsem se dostala v 11.PA mě poslala do sprchy na balon což bylo super moc mi to ulevovalo.Dala mi klystýr ten se dal aji sem ho 5 minut udržela.Kolem 12 mě šla vyšetřit při kontrakcích do mě strčila ruku s tím že to nějak moc nepostoupilo že mi teda píchne vodu.Což jsem věděla že teprve ta pravá bolest přijde jak jsem nebyla moc otevřená tak jí ta voda pořád nešla píchnout nakonec se povedlo.kolem 1 ráno jsem myslela že se už zblázním přišla PA a že a mě mrkne při kontrakce do mě strčila celou ruku a pěkně mě prohrábla já myslela že polezu po zdi otevřená na 4cm ve 2 ráno mi bylo už ouvej bylo mi dost blbě svali se třepali klepala jsem se jak ratlík a nešlo to zastavit v jednu chvíli sem jen křikla na Michala že budu zvracet rychle mi dal misku k hlavě a já se děsně pozvracela a do toho měla kontrakce jak blázen,takže jsem si je nemohla ani prodýchnout párkrát za mnou došla při kontrakcích mě opět krásně prohrábla dokonce ve mě měla ruku 10 minut a po té si pozvala kolegini ať do mě taky hrábne že si není jistá jestli by to už náhodou nešlo pokaždé když odešli jsem nadávala jek špaček.O půl 3 ráno jsem umluvila PA na sprchu když jsem šla s Mišákem po chodbě do sprchy tak mě chytala jedna kontrakce za druhou došla jsem ke sprše tam se to ale tak rozjelo že jsme mazali s Mišákem zpátky na chodbě jsem měla děsný tlak tlačit prostě nešlo netlačit přiběhla PA a pořád říkala že tlačit nesmím že musím dojít na pokoj prodýchávat jsem už nezvládala tak mě tam s Michalem rychle dotáhli.Položili mě napostel a žeteda mrkne jak to vypadá opět do mě strčila ruku a že to nepujde že ještě není pryč branka,ale při té kontrakci ten tlak najednou tak zesílil že řekla ať zkusím pořádně zatlačit tak jsem tlačila a ona najednou že jdem na věc ale ať netlačím že si to musí nachystat což nešlo najednou netlačit.Přiběhla doktorka a druhá PA potom jsem tlačila a i si zakřičela tak jsem dostala zákaz že nemám křičet,ale držet dech a tlačitMišák pořád ať tlačím že už to budu mít za sebou asi na 3 zatlačení šla hlavička Mišák křičel že vidí tmavé vlásky ať naposled pořádně zatlačím jenže mi najednou přestali kontrakce tak mudra že počkáme až dojde další měla jsem děsný strach o Lucinku že se udusí tak jsem tlačila i bez kontrakce ta během tlačení přišla já zabrala a byla venku hlavička,pak jedno velké zatlačení a vyklouzly ramínka a pak byla venku celá malá přišla na svět 2:55,měřila 47cm a vážila 2840g ta uleva byla neuvěřitelná.Malá dost palkala Mišák si přestřihl šnůru a fotil.Po očištění mu ji dali na pochování byla tak mališká a vlasatá Čekala jsem co placenta ta pak na dvě zatlačení vyšla celá a mudra se mrkla jak jsem potrhaná a jestli je to na šití.Ani mě nenastřihli a nemám ani jeden steh.Asi po půl hodině jsem začala ale silně krvácet tak že počkáme jestli to nepřestane asi po půl hodině že to není dobré že ve mě přece jen kus placenty zůstalo tak jsem šla na sál.Na sále byla děsná zima ještě tam doktoři vtipkovali že budou příště operovat ve svetrech já tam ležela nahá a tak mě třepala zima že jsem se rozklepala děsně celá.po narkoze na mě čekal na pokoji Mišák už ale bez Lucinky poslala jsem pár sms a mišák jel pak dom bylo kolem 5 ráno.Opět mi byl obrovskou oporou i když jsem mu tentokrát u porodu nadávala když mi říkal ať dýchám a já mu nato oponovala že je to stejně na h***o že to nepomáhá,no chudák si tentokrát užilNa 6 nedělí jsem se dostala v 7 ráno tam jsem se v 8 osprchovala což bylo super a malou jsem dostala k sobě na pokoj v 1 odpoledne.Na pokoji byla jedna paní která si chtěla pořád povídat a mě se chtělo spát spánku jsem se dočkala až po 36 hodinách!!!Nešlo nám zavřít okno takže tam byl děsný průvan dětské sestry neochotné a péče o dítě děsná.Při braní kapky krve z paty ji měla Lucinka týden modro fialovou a při stříhání pupíku to dělal snad řezník a ne doktor,sestra ji náplast z pupíku strahla takovým způsobem že jí to vzala i s kůžičkou má dětská doktorka mi pak doma říkala co jí to dělalo za řezníky opravdu děs takže to je můj druhý porod omlouvám se že jsem se tak rozepsala

febris intra partum

Nevíte někdo, co to je? Měla jsem to napsaný v propuštěcí zprávě v nepravidelnostech. Přesněji tam stálo:susp. CTG, febris intra partum. Netuším, co to znamená!!!

Daneček 23.10.

tak jsem se konečně rozhoupala popsat porod danečka.V pátek 22.10.v jednu ráno jsem začla mít bolesti podbřišku a zad,které se postupně zkracovaly až byly po pěti minutách tak jsme vyrazili do porodky.Celý den jsem nejedla a moc toho nenaspala,tak jsem byla hladná a unavená.Tam jsme dorazili v 17.30h,vyšetřili mě,otevřená na dva prsty,dali na monitor,na něm jsem byla asi hodinu a řekli,že se jim tam žádný kontrakce neukazují.Tak jsem šla na chodbu za přítelem s tím,že nás snad pošlou domů.V 19h mě zavolali,že si mě zase vyšetří a při vyslíkání mi praskla voda,tak mě vyšetřili a že si mě tam nechají,vyplniki jsme formality a šlo se na hekárnu,dali mi klystýr,pak jsem skákala na balonu a sprchovala se.Bolesti se zvyšovaly,ale neotvírala jsem se.Ve 21h přišly s tím,že mi dají epidurál,aby se to víc rozjelo.Okolo 22.30 mi dali epidurál,boesti ustaly a mě otrnulo:-))Ale byla jsem hladná a unavená,pořád se nic nedělo,tak mi dali okolo 1h další epidurál s tím,že nemám ležet,jen stát a byt opřená a stúl nebo postel,únava mě totálně ničila a já spala pomalu ve stoje.Pořá jsem se neotvírala,tak mi kolem 3h píchli oxytoxin na otvírání a okolo půl čtvrté jsem začla tlačit s tím,že jsem ale žádné pořádné kontrakce ani tlak neměla.PA a doktorka mi talčily na břicho a říkaly,kdy mám tlačit,tak jsem po úmorném a vysilujícím talčení porodila s nástřihem malýho ve 4.02h.měl 50cm 3100g.měl krátkou pupeční šňůru,tak mu ji ustřihli a pak mi ho dali na chvilku na prsa.Byla jsem úplně hotová a tak jsem na něj jen koukala a nebylá schopná slova.No a pak ho prohlídli atd. a přítel ho měl u sebe.Nechtěla mi vyjít placenta ani po injekci a asi po hodině mě řekli ať se přesunu na sál,ale já byla k.o..tak jsem při pokusu si sednout omdlela,no pak mě vzali na sál s tím,že mě zašijí a udělají resekci placenty.tam mi daly další dva epidurály a ještě něco a asi hodinu trvalo šití a vytažení placenty.Na sále jsem byla asi do 11h apak mě dali na šestinedělí.Porod byl hroznej,ale dá se to vydržet a ta radost z malýho v náručí za to stojí:-))

Kristýnka 12.11.2010

Kolem čtvrté ráno mi začaly kontrakce, neměla jsem je pravidelné, tak jsem šla do sprchy a čekala, co se bude dít, jestli se to rozběhne, nebo jestli jsou to poslíčci.Šla jsem zpátky do postele a měřila v jakých intervalech jsou. Jednou po třech, pak po čtyřech minutách a tak nějak se to střídalo. Kolem páté jsme vylezli oba z postele a že pojedeme, že je to nějak často. V porodnici mi řekli, že jakmile budou po pěti minutách, tak přijet. No a došla jsem do sprchy a začla mi odtékat postupně plodová voda, bylo 5,15 tak mi bylo jasné, že opravdu pojedeme. V šest jsme přijeli do porodnice, napojili mě na monitor, vyšetřili, to už jsem měla kontrakce po třech minutách, celkem pravidelně. Tak mi řekli, že když to dobře půjde dopoledne porodím. Tak mě uložili na pokoj, dostala jsem klystýr, dalo se to vydržet:)Kolem 7.45 mi kontrakce docela zesílily, byly v rozmezí 2-3 minut asi po hodině přišla porodní asistentka, vyšetřila mě a že už se mi chce asi tlačit, tak jsem řekla, že ano. Tak že už to brzy bude, napíchla mi glukózu a přišel doktor, zdravotní sestřička z novorozeneckého, dětský doktor. No a Kristýnka byla 9,15 na světě, takže docela rychlost na prvorodičku. Od prvních kontrakcí 5,5 hodiny. Nedokážu ani popsat pocit, když mi Kristýnku položili na bříško, vrhkly mi do očí slzičky štěstí. Byla jsem hrozně ráda, že se manžel rozhodl jít k porodu, při každé kontrakci mě držel za ruku, což mi dost pomohlo. Přeji Vám abyste měly holky, tak rychlý porod jako já.Mějte se krásně a pohlaďte bříška:)

Adam 13.10. 2010

Především musím říct, že už si to moc nepamatuju. Spíš si pamatuji pobyt v porodnici, než porod.Rodila jsem v 42tt, měla jsem naplánováno vyvolání, ke kterému nakonec nedošlo. 11.10 brzo ráno vstávám na záchod a najednou cítím píchnutí v podbřišku a praskla mi voda. Říkám příteli, že mi praskla voda a že jedeme. Ten byl k mému překvapení úplně v klidu. Oblékla jsem se, což šlo dost blbě, protože ze mě pořád něco teklo a bylo to hned mokré. Volala jsem ségře, zrovna měla noční, tak na nás čekala na recepci. Doktor prohlédl, na prst otevřená, monitor v pohodě, tak mě šoupli na předporodní pokoj, zrovna tam rodilo víc maminek, takže nebyl volný porodní pokoj. Zatím jsme volali mé PA, jestli přijede. Dorazila spolu s mojí ségrou kolem sedmé hodiny, to už jsem musela trochu prodýchávat. Pak nás přesunuli, stále žádná změna. Nevím při kolika centrimetrech mi dělali přípravu, trochu mě doholili a dali klystýr. Vydržela jsem tak 3 minuty, dokonce jsem si na záchodě četla. Celkově jsem to zvládala ve strašné pohodě. Skákala jsem na míči, prodýchávala o postel, sprcha byla taky super. Otevírala jsem se strašně pomalu, takže mi dali oxytocin, to bylo to největší svinstvo. Sice jsem se otevřela natolik, aby mi mohli dát epidurál, takže mi ho napíchli, ale museli mi nakonec 4x přidávat, byla to celkem pohoda, ale jakmile jsem ještě k tomu dostala kapačku oxytocinu, tak se to nedalo. Mezi kontrakcemi jsem usínala na minutu, dvě. Nakonec jsem byla ráda, že jsem tam nebyla sama, byla tam se mnou ségra, moje PA Dáša a nakonec i přítel, jakože jsem za nic nechtěla, aby tam byl. Pořád mě někdo držel za ruku, to mi pomáhalo. Jenže jsem se pořád neotevírala, byla jsem tam vlastně celý den, zastavila jsem se na 8 centimetrech a to už jsem upřímně prosila o císaře, že to nezvládnu, byla jsem naprosto vyčerpaná. Trochu jsem si při dýchání i přitlačovala, ale Adam nesestupoval, ani na těch 8 centrimetrech prostě nenahmatali hlavičku. Prostě se mu u mě líbilo. Myslím si, že nebýt tam se mnou Dáša a ségra, tak můj porod dopadne jinak. Kdyby nahmatali hlavičku v porodních cestách, tak mě nastřihnou a vezmou ho kleštěma nebo mi skáčou po břiše, jak někdy píšete. Doktoři koukli na monitor, na mě, to je nejspíš přesvědčilo, že to fakt nezvládnu. Připadala jsem si strašně, že nedokážu ani porodit dítě a omlouvala jsem se, když jsem prosila, ať mi udělají císaře. Dali mi něco na zastavení kontrakci, odvedli na sál, připravili a šlo se na věc. Mě se tak ulevilo, když jsem věděla, že už žádné bolesti nebudou. Po 20 hodinách od prasknutí vody se mi nikdo nedivil.Byl to strašně zvláštní pocit, být při vědomí a vědět, že se vám hrabou v břiše. Taky mi přišlo, že to trvá strašně dlouho. Koukala jsem do stropu, najednou mi Dáša, která mě držela za ruku říká, podívej se a to už mi ukazovali čumáčka. Měl 4,17 a 53 cm a narodil se 13.10. v 0,32. Odnesli ho k příteli a ten si ho podepsal a pochoval. Připadalo mi to jako chvilka, než mi ho přinesli přiložit, ale prý se s ním mazlili 20 minut. Mě sešili a přivezli na pokoj. Bylo nás ten den 5 císařů, to tam dlouho neměli a 4 jsme byli na jednom pokoji. Jak jsem chtěla nadstandart, tak jsem nakonec byla rada, že není žádný volný, byli jsme dobrá parta. Miminka nám nosili první den jen na kojení a pochování, když jsme si stoupli, tak jsme si pro ně přes den mohli chodit samy, ale spíš nám je taky nosili, hodně jsme odpočívali. Jizva byla v pohodě, jen vstávat byla námaha a zakašlat nebo pšíknout bylo peklo. Nejlepší byl záchvat smíchu, co jsem měla, když si spolubydlící místo nasvícení zavolala sestru. Mléko se spustilo tak třetí nebo čtvrtý den. Adam jak je velkej, tak chtěl víc, tak jsme ho několikrát se sestřičkama dokrmili přes stříkačku Nutrilonem, ale odcházeli jsme bez něj. Pustili nás po šesti dnech. Po dalších třech dnech doma jsem o jizvě nevěděla.Personál byl naprosto úžasný, budu posílat pochvalu na vedení nemocnice. Jak na porodnici, tak na šestinedělí. Nikdy na nich nebylo znát, že bychom nějak obtěžovali, pořád dobrá nálada, vždycky poradili.Adam je úžasnej, moc krásnej, ale musím říct, že první týden jsem si připadala, jako bych ho měla půjčeného, jako že není můj. Ještě teď po měsíci si připadám zvláštně, nějak si to pořád neuvědomuju. I když to dopadlo, jak to dopadlo, myslím, že to bylo celkem v pohodě a ve výsledku bylo jedno, jestli jsem rodila císařem nebo normálně. Po chodbě jsme všechny maminy chodili první dny stejně.

Elenka 7.11.2010

Tak konečně jsem se dostala k tomu, abych popsala svůj porod. 5.11. jsme šla do porodnice na pravidelnou kontrolu s tím, že jsem byla 40+3 a porodní cesty nebyly stále otevřené a ani nevypadalo, že by se něco chystalo. Takže mi natočili monitor a zjistila, že Elenka má tachykardii (vysoký tep okolo 200/min) a že váhový odhad je někde kolem 4kg. Tím, že cesty nebyly připravené a malá se u mš necítila asi už moc dobře, tak si mě v porodnici už nechali s tím, že druhý den dojde k vyvolání porodu a před tím mi porodní cesty připraví zátěžovým testem na plaqcentu a podáním oxytocinu. Takže jsem nastoupila, manžel mi dovezl veškeré věci a začali mě natáčet a dávat kapáky s hormonama, nakonec to vypadalo, že se mi po tom rozběhne porod sám, ale byly to jen poslíčci, takže mě nechali v klidu, večer lékaři prohrábli a řekli, že jsem na prst otevřená a že další den to provedeme, že mi zavedou tabletku do pochvy a porod se rozběhne, druhý den ráno když jsem mělajen bolesti v podbřišku mě znovu vyšetřili a zjistili, že jsem se zase zavřela a že mi tu tabletku tam nemohou dát, že by to bylo bez efektu, takže mi dají preindukci, což znamená tabletka s hormonem do poševní klenby a že se porod rozběhne sám a nebo se zase na prst otevřu na druhý den, takže zae znova čekání, už jsem z toho byl trochu mimo, že se malé nechce ven a že porod nikde. V neděli 7.11. mě zase vyšetřili a řekli, že jsem na prst otevřená a že jdeme na to. Zavolala jsem manželovi ať příjde, že jdeme rodit... v 8:30 hod. mi zavedli do dělohy první tabletku s hormonem a čekali jsme na první kontrakce, ty se objevily cca po 1 hodině, poté mi dali klystýr, nebylo to nic strašného, měla jsem to jen udržet co nejdéle, ale to se řekne, vydržela jsem to asi jen 5 minut a musela jsem letět na záchod, i když letět, no soukala jsem se na záchod asi 2 minuty pomalou chůzí s nohami u sebe, poněvadž jsem se bála, že se po....., pak jsem mezitím skákala na balóně a chodila do sprchy, po vyšetření bylo zjištěno, že se porodní cesty nepohly dále a že mi mohou zavést ještě jednu tabletku po dvou hodinách, ale pokud se to nerozběhne, více mi dát nemohou a že bych musela podstoupit znovu vyvolání další den a to mě mále teda tefilo, představa, že budu mít bolesti 24 hodin... takže jsem malou přemlouvala co to šlo, v 10:30 hod. mi tedy zavedli silnější tabletku, která to teda nakonec opravdu rozběhla, šlo to sice pomalu, ale jistě. Natočili mi monitor a zjistili, že malá má hodně vysoký tep a že ji musí celý porod monitorovat, takže jsem už nemohla nai do sprchy a ani na balón, zavedli mi hadičku do pochvy a na břicho a snímalo to tu moji malou bambulku :-) naštěstí se držela, asi byla moc nervózní, každopádně žádné úlevové metody jsem zvolit nemohla, poněvadž jsem musela jen ležet a nebo prodýchávat kontrakce o postel nebo balón. Ve 12:00 hod. jsem byla otevřena na 3cm a kontrakce byly tak silné, že jsem si zažádala o epidurál, ten mi nakonec dali a já si konečně odpočinula, sice jsem ho nechtěla, ale teď ho mohu všem doporučit, 3 hodiny jsem se prospala a uklidnila a za tři hodiny jsem se otevřela o další 3cm, takže v 17:00 hod. jsem byla otevřená již na 6cm a postupně mi začali dávat oxytocin, abych zase cítila kontrakce a mohla tlačit. Ještě jsem nějakou dobu prodýchavala kontrakce a někdy kolem 18:00 hod. jsem už cítila šílený tlak na konečník a musela jsem dýchat jako bych běžela o závod... zavolala jsem poorodní asistentku, že se nejspíš po.... a ona říkala, že jdeme na to a že to nebude už dlouho trvat a trochu ze mě veškeré trauma spadlo, že se chýlíme ke konci... takže jsem začala rodit prvně na boku s tím, že mi manžel držel nohu a pořád řval tlač tlač... ono se to řekně tlač :-) člověk když je vysílený tak to moc nejde, takže jsem asi 5 kontrakcí zkoušela rodit na boku, pak jsme se tedy převrátila na záda a tlačila na zádech, malá začala pomalu s pulsem dolů z 200 na 100 takže jsem se začala hodně snažiit, aby šla ven, nakonec jsem asi po třek kontrakcích tlačení zatlačila, porodní asistentka mě nastřihla a už byla hlavička venku a s dalším zatlačením šly ramínka a celé tělíščko, ani nevíte, jaká to byla nádhera, když mi ji dali umazanou a kluzkou na bříško s pupečníkem, byla tak nádherná, že jsem se samozřejmě hned rozbrečela a řvala jak tur :-) nakonec manžel přestřihl pupečník a šel Elenku fotit jak ji umývali a očistili. Po asi 15min, mi malou přiložili k prsu a já se cítila šťastná, že ji máme u sebe... pak se čekalo než se mi odloučí placenta, ta pořád nechtěla jít, nakonec mě píchli něco, aby to šlo rychleji a strašili, že v případě, že nepůjde sama, budou mě muset uspat aq vyčisti mi dělohu, nakonec po dalších 15min se placenta vytáhla sama, ale prý snad kousek tam zůstalo, takže se to dál neřešilo s tím, že další den půjdu na ultrazvuk, zda mi tam něco nezůstalo. Manžel si malou vzal k sobě a mě mohli konečně začít zašívat, trvalo to asi hodninu, hodně mě nastřihli asi na 3x, takže to trvalo dlouho než mě zašili, ztratila jsem hodně krave, takže jsem se hned po porodu nemohla o malou postarat, měla jsem nízký tlak a museli mi dát glukosu a železo, takže mi malou ptvní noc a den nosili jen na kojení... bylo mi smutno, ale sama jsem se o sebe nemohla postarat na tož o ten náš malý uzlíček :-( nakonec jsem se swebrala, vzala si nadstandart a manžel s námi byl po celou dobu pobytu, nakonec v den propuštění jsem šla na kontrolní ultrzvuk a zjistili, že mi tam kousek placenty zůstalo, takže mě ihned ten den objednali na revizi dělohy v úplné narkóze, byla jsem nešťastná, že mi malou zase odnesou a já se o ni nepostarám, takže mě uspali, vyčistili, já ztratila opět hodně krve takže mi museli dát dvě transfúze, abych se trochu probrala, hned jak se mi udělalo dobře jsem v 23:00 hod. běžela na novorozeneckéo pro svou malou, abych ji mohla mít u sebe a další den 12.11. nás pustili domů... Musím tedy říct, že jsem ani vyvolat porod nechtěla, ani jsem nechtěla epidurál, ani jsem nechtěla nástřih a ani revizi, ale nakonec to dopadlo tak jak to dopadlo a jsem ráda, že ten uzlíček, který měl 3750kg a 50cm a narodil se 7.11.2010 v 19:00 hod. mám u sebe a ikdyž je to trocha starostí, tak je to taky spousty radostí a jsem ráda, že mi krásně chrupká ve své postýlce a dělá nám jen samou radost :-) Přeji všem rychlé porody a nebojte se toho... co jsem si navařily to si taky musíme prožít a sníst až do konce... nebojte dá se o vydržet, ale neříkám, že to nebolí... tak se mějte pěkně a porody hlavně bez komplikací. Lucka a Elenka

Kačenka 7.11.

Na úvod bych začala tím, že i když malá skoro 2 měsíce byla sestouplá a pěkně mě už hlavičkou tlačila, odešla mi část hlenové zátky asi 3 týdny před porodem, byla jsem otevřená tak na 1-2 cm, CS 5 a doktorka říkala, že tam přijdu, roztahnu nohy a bude to, že to nakonec bylo úplně naopak.Začalo to v sobotu 6.11. v 7hod ráno. Šla jsem na WC a znovu se natahnou. Asi tak po minutce najednou cítím teplo na stehnech. To mi praskla voda. Takže jsem hodila do tašky zbytek věcí a do půl hodinky jsme byli s manželem v porodnici. Doktor mě vyšetřil a že jsem prý otevřená na 2cm, ale zatím se nic neděje, tak počkáme.Tak do 15 hod byl klid. Pak mi začaly kontrakce asi po 12 min, ale dalo se to vydržet. Takhle to trvalo asi do 22hod. Doktor se rozhodl, že mi píchnou injekci a buď se to rozjede nebo ne a já si aspoň odpočnu. Takže jsem spala asi tak do 11hod (takže hodinku) a pak to začalo. Kontrakce se stupňovali a interval se zkracoval tak na 6min. Nejhorší bylo, že mi to vystřelovalo do zad a to se fakt nedalo vydržet a to jsem nevědla, že to bude ještě horší Asi tak v 1hod v noci mě převezli na porodní pokoj a dali klistýr. Tak v 1.45 jsem byla otevřená na 4cm a ať si zavolám manžela. Ten jakmile přijel, tak jsem skočila do sprchy a byla tam snad hodinu. Takovou bolest jsem v životě nezažila. Kontrakce mi šli snad jen do zad. Nemohla jsem nic...sedět, ležet, stát, chodit a začalo se mi dělat i špatně. Sprcha trochu pomohla. Byla jsem hrozně unavená, protože jsem vlastně skoro vůbec nespala.Kolem 3.30 už jsem pociťovala chuť na tlačení, ale podle PA jsem ještě nebyla dost připravená. Už jsem nemohla a kdyby mi nabídli císaře, tak ho snad vezmu. Nešlo mi ani dýchat, jak jsme se to učili v kurzu. Ta bolest mi to prostě nedovolila.Konečně před 4 hod řekli, že na to jdeme. Zatím tam byla jen PA a sestřička. Asi po půl hodině tlačení se najednou seběhli ostatní. Doktor, dětský doktor a dětská sestřička. Sice jsem tlačila jak blázen, ale malá nešla ven. Doktor si klekl vedle mě na lehátko a tlačil zezhora na břicho. PA tlačila ještě zepředu. Nakonec mě museli nastřihnout a si po necelé hodině jsem malou konečně vytlačila. Bylo 4.41. To byla úleva. Malá měla 3220g a 49cm. Malou mi přiložili. Byla úžasná. Doktor mě pak asi půl hodiny šil a po dvou hodinách strávených odpočinkem na porodním pokoji mě odvezli na šestinedělí.V porodnici jsme byly o něco dýl, protože jak malá nešla ven (dle doktorů \"traumatický porod\"), tak se jí trošku zmačkala hlavička. Dokonce ji asi druhý nebo tředí den museli uspat a poslali na magnetickou rezonanci, aby měli jistotu, že je v hlavičce vše v pořádku. Já brečela skoro celý den. Naštestí bylo vše v pořádku a ty kostičky se prý srovnají. Asi až třetí den mi ji konečně dali i na noc do pokoje. Do té doby si jí brali a sledovali ji.Ale jinak je malá zlatá. Mlíka mam dost a ona hodně bumbá a spinká. Je to miláček.omlouvám se za román,ale to jinak nešlo Tak přeji příjemnější porod, než jsem měla já a ať vám dětičky dělají jen radost.

Vyvolávaný porod Emma 9.10.2010

Je to sice už přes měsíc, co se nám narodila holčička Emma, ale neměla jsem na to popsat svůj porod dříve. Upřímě jsem ani neměla chuť o tom psát, nicméně jde o zkušenost, která třeba někomu pomůže se připravit na největší zážitek, který může každá žena prožít Vzhledem k tomu, že jsem měla váhový odhad ve 40+4 3960g a byla jsem prvorodička, doktoři rozhodli, že pokud neporodím do 41+1 nastoupím na \"preindukci\" - čípek tvrdý jak šutr, nic se k porodu nechystalo. Protože jsem skutečně neporodila nastoupila jsem do nemocnice.Nastupovala jsem ve čtvrtek 7.10. ve 20:00. Po klasických vyšetřeních, kdy doktor zjistil že čípek je 2,5cm , mi zavedli první prostinovou tabletu - a tím to všechno začalo. Zhruba v šest hodin ráno mi začaly bolesti, žádné kontrakce - stah / pauza. Konstantní, silné menstruační bolesti, při další kontrole doktor zjistil, že čípek je pořád vysoko a pořád 2,5 cm . Takže jsem v 9:00 dostala další tabletu - bolesti začaly být opravdu silné. Po dvou hodinách další tableta a čípek pořád beze změny Zhruba do dvou jsem to tak nějak snášela, ale byla jsem dost vyčerpaná, protože si od té bolesti nešlo odpočinout. Ve dvě jsem poprosila doktora o nějakou úlevu. Podstoupila jsem \"přípravu\", klisýr měl vše urychlit - zase nic . Proto jsem dostala kapačku s magnésiem a bolesti polevily. Vyspala jsem se. V 18:00 další kontrola a čípek pořád nic!!! Doktor rozhodl, že si musím odpočinout a tak na noc další tabletu nedostanu. Že začneme znovu zítra! K dalším tabletám jsme se nedostali. Zhruba od půlnoci 9.10. jsem se začala budit bolestmi, teď už to bylo bolest / pauza. Nejprve 20 minut a postupně se to zkracovalo. V šest ráno jsem šla pro sestru, že už je to opravdu často a dost to bolí. Ta mě prohlédla a řekla \"jste už otevřená na 4!\". Já jí nemohla ani uvěřit, takovou jsem měla radost. Otevírala jsem se cca 1cm za hodinu. V deset přijel manžel a začal kolotoč masáží a horkých van. Píchli mi vodu. Bolesti byly veliké, dostala jsem celkově dvě injekce proti bolesti do hýždě, a dvě kapačky co v nich bylo nevím. Ale nefungovalo to. A jestli ano, tak ani nechci vědět, jak by to bolelo bez toho. Potom jsem dostala i oxytocin na zintenzivnění kontrakcí, protože pořád nebyly nic moc. Abych to neprotahovala zhruba v půl druhé jsem začala tlačit - nicmoc se ale nedělo. PA (a byl to kus ženský) se mi opírala o břicho takovým způsobem, že jsem myslela, že umřu. Bejčila jak blázen Po dlouhých 20 minutách marného snažení museli zavolat zástupce primáře, aby miminku pomohl kleštěma. Nástřich přes půl zadku a kleště. Emma se narodila za 5minut 14:00 Dost se nalokala krve z nástřihu, museli jí křísit první apgar skóre nic moc. Třetí hodnota už ale byla v normálu. Měla 53 cm a 4150g. Přesto, že nejsem žádný drobek (178cm)byla na mě prostě moc veliká. Příště si budu vyvolávání moc rozmýšlet, není to asi dobře. Voda byla v pořádku, a já bych se císaři nebránila. Mimino asi ví, kdy má jít ven a cokoliv proti přírodě se může takhle zkomplikovat. Jinak všichni v porodnici byli naprosto úžasní, milí a vstřícní. I na poporodním odd. Mohu Libereckou porodnici jen chválit.

24.10. Karlík - aneb porod očima mého synka

Všechno to začalo úplně nevinně. Byla sobota a večer maminku navštívil tatínek. Maminka měla ale celý týden bolesti zad. Byli jsme kvůli tomu dokonce hospitalizováni v Motole. Tam nás ale pustili druhý den domů a maminka trpěla dál.V sobotu se to ale vyhrotilo natolik, že maminka nemohla už ani ležet a plakala bolestí. Pochopitelně se to nelíbilo ani mě a dával jsem to jasně najevo. Děda zavolal saniku a už nás vezli do porodnice. V Motole nás nevzali, protože malovali, tak jsme jeli k Apolináři. Teda ale řeknu vám, že jsem z té cesty byl pěkně vyklepaný. To to drncalo a skákalo.U Apolináře nás vzali hned na příjem. Tam maminku svlíkli, připojili na monitor, aby zjistili, jak na tom jsem. Kontrakce jsme měli po 5 minutách a já měl srdeční akci okolo 160. Pak maminku poslali na přípravnu, udělali jí klistýr a oholili. Po hodině mi přišli změřit srdeční akci a když zjistili, že mám 190, poslali maminku ihned na porodní sál.Tam jí zavedli monitor přímo ke mě, aby měli přesnější měření. Dali nám epidurál, něco na zavodnění a oxytocin. Když si maminka stěžovala na bolest zad, doktor zjistil, že maminka má zánět ledvinové pánvičky. Takže císař nepřipadal v úvahu. Musel jsem ven hned a rychle.Hospitalizovali nás ve 21 hodin a ve 23 hodin se rozjížděl porod. Maminka byla otevřená na 8 prstů a vše bylo připraveno na porod. Maminka začala tlačit. V půlnoci jsem už byl tak natěšený na maminku, že jsem moc pospíchal. I když ta paní u maminky říkala, aby maminka netlačila, já šel sám. Když přišel ten šedivý pán se studenýma rukama, měl jsem hlavu mezi nohama, pak vzal do ruky takovou divnou věc, prý nůžky a nastřihl mamince hráz. Vůbec jí to ale nebolelo, protože jsem jí v tom spěchu natrhl sám.Narodil jsem se 24.10.2010 v 00:12!!Přišla jakási paní, položila mě mamince na hruď. To bylo takové krásné. Podívat se do očí člověku, který vás 9 měsíců nosí v bříšku. Plakali jsme oba – štěstím. Pak mě ta paní vzala a odnesla. Maminku čekal ještě jeden úkol. Když mě ta paní nesla zpátky k mamince, seděl u ní ten pán se studenýma rukama a něco s ní dělal. Zašíval jí natrženou hráz. Té krve ale bylo hodně. Doktor říkal něco okolo litru. Jelikož byla maminka unavená, tak mě jí ani nedali. Zašívali jí asi hodinu, než se tomu pánovi podařilo zastavit krvácení.Maminku jsem viděl až v půl desáté. Od té doby jsme byli pořád spolu. Na pokoji jsme leželi ještě se dvama miminkama a maminkama. Jeden byl vlasatý a druhý uplakánek. V noci jsme vůbec nespali.

18.10.2010 Pavlíček

Ahoj holky, tak i já se konečně dostávám k tomu, popsat můj \"celkem rychlý\" porod.Vzhledem k tomu, že oba první starší kluci měli přes 4kg, měla jsem v 38+5 domluvené vyvolání, aby ten 3. tak veliký nebyl a já se při porodu zbytečně netrápila.Byla jsem objednaná na 7.30, dorazila jsem na čas, sestra mě hned vzala, rozloučila jsem se s manželem stím, že budeme stále v kontaktu.Převlíkla jsem se do slušivé nemocniční košilky se čtyřlístkama a šla si lehnout na monitor. Byl v pořádku, pak přišel pan doktor a že mě teda prohlídne. Sáhl do mě a protivně říká, že je hodně vysoko, že teda neví..Přitom 5 dní předtím mě prohlížel primář a řekl hned, že je to v pořádku, že tady to půjde..Šla jsem si lehnout na \"hekárnu\", za chvíli mi doktor přišl zavést tabletu a že mi dá dvě, a že musím půl hodinky ležet, aby nevypadly a rozpustily se.Sestřička byla strašně milá, mladá holčina, pustila mi rádio, kde hrály ploužáčky a já si tam začala usínat. Po půl hodince už jsem začínala cítit takové slabé menstruační bolesti, sestřička furt chodila, jak mi je a jestli něco nepotřebuju a že už můžu klidně i chodit.Bolesti pomaličku nabíraly na intenzitě a tak jsem se procházela, koukla z okna, poslouchala rádio, ale už bych asi neusnula, bolesti se zvyšovaly.Zeptala jsem se sestry, jesli dostanu klistýr nebo jestli ten yal, ale řekla mi, že po yalu to dýl trvá, ale jak chci. Zvolila jsem klistýr, pustila do mě teplou vodu cca 0,5l. a nikdy nezapomenu na to, že zrovna u klistýru mi hrály No name - Lekná.To už byly bolesti celkem silný, snažila jsem se to dle rady v sobě udržet aspoň 10 min. což nešlo, napsala jsem manželovi sms \"tak radši pojeď\" a šla na záchod. Byla jsem asi 5x a pak šla do sprchy, tam už jsem byla ráda, že stojím a už ani voda nepomáhala. Utřela se a šla pochodovat dál, přijel manžel a já byla ráda, že je tam. Pak přišel doktor, najednou byl velice milý, zkontroloval mě a že už jsem otevřená na 4 prsty a že mi teda píchne vodu, ale že malý je stále hodně nahoře. Píchnul mi vodu což není vůbec cítit a pak mi sestra natočila monitor, že bez vody se tam miminkům může přestat líbit. Ležet těch 20 min. bylo utrpení a mě začaly šíleně bolet křečové žíly, které se mi v posledním těhu udělaly. Zavázala mi nohy stahovacíma obvazama a dala mi innjekci, aby to nebylo tak strašný. Na monitoru už byly vidět pořádný kontrakce, to bylo v 11.00 a manžel ještě ze srandy říká - to by mohlo být v 11.11, já jsem si jen pěkně vydejchávala a bylo mi jedno v kolik to bude, hlavně aby to bylo brzo. Sestra odepnula monitor a zkontrolovala, a že jsem tak na 7, abych ještě vydržela.. Tý se to poví, myslela jsem si a funěla si to kolem postele sem a tam a to, že si mám sledovat čas, po kolika mám kontrakce, to mě fakt už nešlo, byly prostě hooodně časté a hodně bolestivé. Ještě mě sestra poslala na záchod, abych se zkusila ještě vyčůrat, to už nešlo a manželova připomínka, \"abych ho nevytlačila do záchodu\", mi ještě mezi kontrakcí vykouzlila úsměv..Vyčůrat se už fakt nešlo, jen jsem se odbelhala v předklonu ke dveřím, sestra byla naštěstí přes chodbu a hned jak mě viděla šla ke mě, řekla manželovi aby si vzal foťák a jdem na to. Přešly jsme chodbu na porodní sál, tam mi ještě sestřička řekla, abych dýchala při kontrakci rychle jako mašinka, tak jsem mašinkovala o stošest, byla přehnutá přes porodní křeslo, ale už jsem začala cítit jak mi to tlačí na konečník, tak jsem z těží vylezla nahoru, sestra do mě ještě sáhla řiká, že je tam jestě maličký lem, abych to ještě zkusila vydýchat, než zajde úplně a zmizla. Byla jsem tam jen já, s tlačící se hlavičkou, podemnou už odklopené porodní křeslo, vedle mě manžel a nic...Říkám jen, už jde hlava,už jsem chtěla říct manželovi, ať ho jde chytat, sestřička rychle přiběhla a hlavička už byla venku. Vůbac jsem netlačila, hlavička si vykoukla sama v tom, jak jsem se to ještě furt strašně snažila vydýchávat..Sestřečka jen řekla manželovi, jestli by byl tak hodný a zavolal telefonem 859, že se rodí. To číslo už mi stejně jako ty No name do smrti zůstane v hlavě.Manžel už jen řekl, doktorka už jde a slyšela jsem jak sestra říká, paní doktorko už je to, ani si nedávejte rukavice.. Já u toho cítila další silnou kontrakci, trochu jsem zatlačila a malej byl na světě. Sestra mi ho položila na bříško a doktorka šla podvázat pupečník.Hladila jsem malinkému zádíčka, manžel nás fotil, bylo mi fajn a byla jsem šťastná, že je to za námi. Vykoukl přesně v 11.35. Pak ho odnesly na vážení a měření a já slyšela, že říkají, že má 52cm a 3850g.Takže třetí klučík se povedl pod 4kg. Ani mě nešily, že je tam malinká ranka ani ne na steh, tak že mě šít ani nebudou - jak jsem byla vděčná..Ale pak začalo peklo..Neodlučovala se mi placenta, mačkaly mi břicho, že jsem myslela, že jim vykopnu zuby a stejně nic. Pak přišel doktor, vzal si rukavice, jednu ruku do mě celou strčil-myslela jsem, že rodím znova.Placentu mi vytáhl, ale že mě musí vyčistit, aby tam nic nezůstalo. No, nebudu tady nikoho strašit, udělal mi vyčištění (výškrab) zaživa-nikomu to nepřeju!!!Ale pak už bylo dobře, manžel s malým v náručí byli u mě, já byla štastná a jsem furt.Pavlik je zlatej, je ze všech 3kluků nejhodnější, dneska mu je 11 dní a holky-ještě jsem ho neslyšela plakat, jen chviličku po porodu..Je to zlato, oba starší kluci (5 a 3roky) si ho chtějí furt chovat, opečovávají ho a jsou super! Přeju všem, které to ještě čeká, ať to mají minimálně tak rychlé jako já!!!

Matýsek, 18.10.2010

ahoj,sice jsem rodila plánovaným císařským řezem, ale i tak Vám svůj porod popíšu. Do porodnice jsem nastoupila den předem odpoledne, dali mě na oddělenní rizikového těhotenství. Večer jsem si prošla klystýrem a dostala prášek na spaní. Druhý den vstávání v 6, sprcha a čekání. Na řadu jsem měla přijít v 9:30 ale nějak se to posunulo. Přítel dorazil v osm jak nám řekli, že třeba kdyby se uvolnil sál dřív. Měla jsem domluvenou spinální anagezii. Takže ráno dlouhé čekání... Před desátou mi dali cévku na moč a vzůru na sál. V předsálí další čekání, přítele převlékli do operačního a mě vzali na sál aby mi napíchli analgezii, nohy mi zdřevěněli okamžitě. Dali před nás plentu a šlo se na věc. Doktora jsem neviděla, ani se nepředstavil. Komunikovala se mnou anestezioložka, která mi najednou říká, už máte rozřízlé břicho. Nic jsem necítila, za což jsem byla ráda, krom takovývch tupých tlaků. přítel mě celou dobu držel za ruku. Pak mi říkají, že doktor zatlačí na břicho aby malého vyndal, tak ten tlak jsem cítila,a le byla to spíše úleva, vzledem k tomu, že byl KP a hrozně mi tlačil na žebra. Za pár vteřin křik, pak mi ho krvavého ukázali na vteřinu a šli s ním pryč. Přítel šel s nima koukat a fotit. Za pár minut ho donesli zabaleného a přítel ho u mě přidržoval abych se na něj mohla kouknout. Narodil se přesně v 10:30. krom prvního zakřičení po vyndání spinkal až na chvíly, kdy jsem na něj promluvila, to se na mě kouknul apak zase usnul. Následovalo dlouhé šití a pak převoz na JIP. Malého mi prvně přiložili až o pár hodin později. Porod byl fajn, ale následný pobyt na šestinedělí už tak úžasný nebyl, ale to už se nepatří:-) Matýsek je krásnej a zatím až na pár vyjímek hodnej. Je to můj poklad:-) Vážil 3 780g a měřil 51cm.

Markétka 20.10.2010 v 0:44

Tak mam chvilicku cas,nejak nestiham,nez si zvykneme.Strasne jsem se bala vyvolani ale nakonec na nej stejne v utery doslo.Rano me prijali,stim ze me vysetri,opet nebyl zadnej nalez,absolutne nepripravena k porodu.Takze me strcili na rizikove tehotenstvi ze me predaji porodnici az budu mit nalez.Takze mi dali tabletu a injekci,ze me pripravi a druhy den se bude vyvolavat.Ale ze se muze stat ze potom zacnu rodit sama,ze seto nevylucuje.Do odpoledne asi do 4 hodin se nic nedelo.Jeste jsem mela navstevu,dcerku s pritelem,povidaly jsme si a vse v poho.Odjeli v 5 hodin a me zacaly bolesti ale takove jine,silne a uz jsem tusila ze se neco deje.V 6 hodin uz byly celkem silne a uz jsem musela chodit.Tak rikam sestricce ze uz to dost boli a ze to asi zacina,musela jsem hlasit kazdou zmenu takove bylo prikazani od ni(pozdeji pochopite proc to pisi)vysetrila me a rika jo hrdlo uz je tak jak ma byt,krvacite protoze se to pripravuje ale nerodite.V pul osme uz jsem jen chodila,nevydrzela jsem lezet,sedet nic,strasne to tlacilo.Ale pry nerodim.Volala jsem mame,rikam ji ze snad nejsem debil, a ze to poznam a ze mi neveri.V devet prisla sestra a rika,no ja vam dam teda injekci protoze tohle je jen priprava,at si odpocnete(pri predtsave ze tohle je priprava a bude trvat celou noc a jeste druhej den se mi vlily slzy do oci)Dala mi injekci aze mam jit spatLehla jsem si a najednou jsem vyletela jak ta byla bolest a uz jsem dejchala.Takhle jsem stravila na pokoji dalsi dve hodiny,ta pani co tam byal semnou rika to neni mozny,dyt rodis co ta slepice si mysli.Uz jsem vzteky dala pesti do parapetu a rikam ze jestli neprijde ze ji zabijuSla teda potom pro ni,ja nemela silu se sni hadat,mela jsem co delat.Sestra milostive prisla a rika,no tak pojdte ja vas vysetrim.Jake bylo prekvapeni,kdyz rika jste na dva a pul prstu otevrena,zavolam rychle doktora a vy mezitim budete na moniru.Odmitla jsem lezet,ale bylo mi dovoleno stat a pohybovat se.Stravila jsem na nem dvacet minut a bylo mi ouvej.Prisel doktor,a vtipne rika,no mohla by jste byt aspon na pet cm,co na to rikate.Koukam na nej a rikam ze uz chci aby byl konec.Sahl do me,vylitla voda,praskla uz predtim jenze hlavicka to tam zadrzovala,jak klesla a rika,no pekne, rychle na porodnici jste na osm cm.Sestra me odvedla,cesta byla nekonecna a uz ve vytahu jsem citila tlaceni.Predala me porodnici a tam rikaji,rychle prevlect,pomahali mi dve sestricky a rikaji,jestli jste schopna mate minutu na telefon vic ne,at pritel prijete ale ze to nestihne ani kdyby bydlela za nemocnici.Ale aby tam mohl byt snami po porodu,fotit atd.Volam a rikam milacku nepospichej,prijed budeme rodit.Vedela jsem ze to nestihne ale bala jsme se aby se nezabil v aute jak by jel rychle.A pak uz to bylo rychle.Zadnej klistyr nic.Lehla na lehtako,dali mi kyslik aby stihli pripravit veci a ze mam jeste chvilicku vydrzet.Rikam to nejde a tlacilo se.Museli me nastrihnot az k zadku(jeste ted nemuzu sedet achodim jak kachna) a to z duvodu ze to slo moc rychle a po predchozim porodu to tam bylo tak spatne udelane aze to neslo i kdyz se hodne snazili.Takovych lidi u porodu jsem jeste nevidela.6 sestricek a lekarka.Mala se narodila v 0:44 takze porod byl celkem rychly,ale o to bolestivejsi.Jak jsem se tesila ze si u tohoto porodu ulevim ve sprse,mici nebo neco.Nic.Absolutne nic.Opet jsem vse jenom diky ty slepici prochodila,pritel to nestihl,ale hlavne ze jsme zaplatili.Pritelovi to bylo strasne lito,ale hlavni je ze to dobre dopadlo.Za to vse to stalo,mame doma malickou,je hodnoucka a porad papa,prijde mi ze nedelam nic jen nez jen kojim.Tak to vypilujeme a bude dobre.Terezka se snazi pomahat a bere to zatim dobre,snazim se ji venovat,dovoluju pomahat se vsim a ona se citi taky potrebna,a je hodna.

Adélka 16.10.210 v 17.28h

už den předtím jsem si myslela, že to třeba dopadne, večer jsem měla bolesti, ale dala jsem si vanu a šla spát. Probudila jsem se o půl páté a cítila jsem slabé bolesti po patnácti minutách. Ty jsem měla snad až do deseti a nic se neměnilo. Potom už to bylo tak po sedmi. Pořád jsem se sledovala a doufala, že už z toho něco bude Před obědem si naši vzali Vojtíška k sobě, abysme měli klid Když jsem seděla, tak jsem necítila skoro nic, ale když jsem se postavila tak to bylo rozhodně silnější. Tak jsem tak postávala před televizí a sledovala čas. Asi kolem druhé už jsem je měla po pěti minutách, ale pořád se to dalo v pohodě vydržet, nic hroznýho. Naši ještě volali jestli jsme už jeli a abych to pak stihla.Ve tři odpoledne jsme zavolali kamarádovi (nemáme totiž auto) aby nás odvezl. Přijeli jsme do porodnice asi v půl čtvrté. Na příjmu se mnou sepsali papíry a natočili monitor. Moc se netvářili, jestli jsem vůbec měla nějaký stahy, že jim to tam nic nemaluje už jsem se bálá, že mě pošlou domů, ale já je v leže moc necítila.Zavolali doktorku ať příjde na příjem. Sáhla do mě, a že to půjde, že jsem na 4cm a že zrozna cítí stah a že to tam fakt nic nemaluje. Píchla mi vodu, moc jí nevyteklo jak se tam hned natlačila hlavička. A dali mi klystýr (nic hroznýho a asi dost pomohl) Měla jsem vydržet co nejdýlZavedli mě na sál, tam už čekal manžel. Koukla jsem na hodiny - půl páté. A šla k záchodu, abych to stihla. No šla jsem hned. Pak jsem se vrátila na chvilku na sál, to už byly bolesti dost silný a já si říkala, že to nemůžu dlouho vydržet. Za chvilku jsem šla ještě na záchod, ale to už ze mě nic nevyšla a myslela jsem, že tam porodím, Ale nemyslela jsem si že by to šlo tak rychle. Vrátila jsem se na sál se strašnýma bolestma, přišla PA a že si poslechne miminko, poslechla a ať to prodýchávám a šla pryč. Byla jsem opřená o lehátko a v tu chvíli ze mě vytkla voda.Říkám to manželovi, on letí pro sestru. Ona, že se na to podívá ať si vylezu na lehátko (vůbec to nešlo), koukla do mě a říká, jdeme tlačitRychle volala doktorku, ta tomu asi taky nemohla uvěřit, že už.Začala jsem tlačit, v jednu chvíli, když byla půl hlavičky venku, mi přestaly stahy. Oni pořád ať tlačím až budu mít stah, ale já žádný neměla. Možná mi píchli oxytocin, ale to nevím určitě. ještě jsem párkrát zatlačila, na hlavičku, pak na ramínka a bylo to. Dali mi jí hnedka na břicho, pak ji odvezli ošetřit, mě zatím doktorka zašila (bez nástřihu, jen jsem se trošku natrhla, ale šití v pohodě a ani teď to skoro necítím. Doktorka byla překvapená, že má \"malá\" 3980g, že je veliká, jinak by mě asi nastřihla.Takže na sále jsme strávili hodinu, z toho jsem tak polovinu byla na záchodě Adéla se narodila v 17.28hodTakže rychlovka, ještě teď tomu nemůžeme uvěřit. Když jsme tam jeli, tak si dělal manžel srandu, že to mám zmáknout rychle, aby to šel hned zapít, byla sobota. Říkala jsem, že je blázen, že to nemůže stihnout. Stihnul v osm byl už na pivu. Akorád mu to vyšlo, dvě hodinky po porodu jsme zůstali na sále a pak mohl jet hned zapíjet.Všem přeju aby to měli taky tak rychlý a v pohodě jako já.

Porod Davídka 6.10.2010

Tak konecne jsem se dostala k tomu, abych Vam popsala i svuj porod. Davidek mel prijit na svet podle vypoctu 26.9., ale proste se mu na svet nechtelo. Takze jsem mela nastoupit 4.10 k vyvolani do porodnice. Nastoupila jsem, natocili mi monitor, vysetrila dr. ale dale se nic nedelo, porodni cesty skoro uzavrene, cely cipek.. takze nic. Oznamili mi, ze rano mi zavedou cipek a uvidime. Tak se taky stalo. V pet rano me vysetrili, natocili monitor a zavedli cipek. Mimo to v tu noc porodily dve prvorodicky, takze super noc.. Mno asi v 10 dopol mi praskla voda,a zacaly silit kontrakce, ale dle vysetreni dr se nic moc nedelo, proste jsem se nejak neotevirala. Natocili mi UZ a vahovy predpoklad maleho byl cca 4.30 kg..takze docela macek.. blizil se vecer, bolesti silely, ja silela, ve sprse, na balone, pochodovala, proste se modlila, at uz je konec.. ale proste nic, ..vecer uz jsem musela vypadat zoufale, neslo to chvilema vydrzet, po vysetreni a monitoru doktorka usoudila, ze mi pichnou neco na uklidneni, abych se vyspala na dalsi den a mela silu.. ale na me to nejak nepusobilo, spala jsem mezi kontrakcema, coz moc nebylo..rano jsem vstala cela vysilena, s tim, ze toho meho macika asi nevytlacim..ve sprse jsem uz to obrecela, ze to snad ani neni mozne, proc me tak nechaji trapit.. ale pred nema jsem hrala hrdinku, nechtela jsem, aby si mysleli, ze jsem nejaka hysterka, co nic nevydrzi... Kdyz me ve stredu rano vysetrila doktorka, ze i pres to vsechno porod nepostoupil, rozhodli se, ze mi udelaji klystyr a daji infuzi s oxytocinem a bud se to rozjede nebo ne a ukonci to cis.rezem. Ucitila jsem jistou ulevu, ze to snad uz skonci.. Pustili mi infuzi a dali na monitor. Po 10 min prisla doktorka a zacala mi hmatat na bricho, vysetrila me a pak uz to ficelo.. zvedla telefon, zavolala kolegyni, pak na ARO pro anesteziologa, zda je volny sal.. vse trvalo tak 5 min, behem toho uz jsem lezela na stole, sestricka mi zavedla cevku.. a pochopila jsem ze uz je zle..do 10 min jsem byla na sale, a uz jsem spala.. pak jsem se vzbudila na JIP po operaci.. Pak mi rekli, ze malemu dochazel kyslik a meli jsme na male.. Nastesti ale vsechno dobre dopadlo, maly po vytazeni z bruska kricel, krisit ho nemuseli.. ted uz se usmivam, kdyz ho vidim tady vedle sebe lezet, ale kdyz si na to vzpomenu, jeste ted me poleva husi kuze. Maly se teda narodil v 9 h rano, mel 4600g, 54 cm.. takze bych ho asi stejne nevytlacila normalne.. ale proste si me dr vychutnali a zkouseli me kolik vydrzim.. Po 24 hod v kontrakcich.. mno dulezite je, ze jsme zdravi, oba v poradku a uz jsme doma a uzivame si sami sebe.. Miluju sveho pritele za podporu a za krasneho syna ktereho mi dal a mooc miluju i sveho syna.. ted to jsou muzi meho zivota!!! Preji Vam vsem, abyste meli LEPSI a RYCHLEJSI porod, nez jsem ho mela ja.. ta bolest rychle prejde.. hlavne aby to melo stastny konec. Mejte se krasne, paa Katka

Druhý císař

holky jen se chci zeptat,když dělají těhu druhý císař,tak dělají jizvu v jizvě po prvním císaři nebo udělají novou jizvu třeba o trošku nahoře,nějak jsem nad tím přemýšlela.Díky

Pokračování planovany cisarsky rez ve Zline

mi donesli ukazat a na krmeni az za dve a pul hodiny.Miry 5o.cm a 3,680.kg.Tu stredu mi ji donesli jeste trikrat,ale pri kazdem kojeni hajala.Ja sem mohla vstat az po 12.hodinach a byla to pekna bolest sesiteho briska a cevku sem na zachode vycurala.A jeste mam zavedeny dren v brisku.Ta bolest stoji za ten uzlicek stesti!Vsem nastavajicim maminkam hodne stesti a malo bolesti.

Planovany cisarsky porod ve Zline

V utery 12.10.2010 jsem nastoupila na planovany cisar.Rano me udelali vysetreni ekg,ozvi miminka,vzali krev a zmerili tlak a domluvili se na celkove narkoze-z duvodu nemoci s pateri.Na druhy den ve stredu 13.10 brzy rano me zmerili horecku,tlak,dali injekci,dali prasek,napichli kapacku,udelali klystyr a jela sem na sal.Tam mi merili tlak,dali cevku a desinfikovali a pak me uspali a malou Vendulku

Porod

Rodil tady někdo v Jihlavě.??

porod Martínka 27.9.10

začalo to kolem 4 ráno, bolest v podbříšku, srovnatelná s menstruační, když jsem se probouzela častěji, začala jsem sledovat hodinky, opakovalo se to po 10 minutách, tak jsem počkala dvě hodinky, když to neustoupilo, tak jsme se s přítelem oblékli, ještě jsme prolistovali knížku o těhotenství, zda to jsou poslíčci či kontrakce, ale když už bolest přicházela po 2 minutách, tak jsme vyrazili do porodnice. Bydlíme pár metrů, tak jsme tam byli za pár minut. Kolem 7 jsem už ležela na příjmu na monitoru, tam to samozřejmě ustoupilo, vyplnili sme papíry pro příjem, pak mě vyšetřila dr. s tím, že jsem k porodu připravena, píchla mi injekci a šla jsem si lehnout na pokoj. Celý den se bolesti střidaly po hodině a na večír uplně ustaly. Kolem 21 hod. jsem šla znovu na monitor, kde už jsem měla snesitelné bolesti, ale monitor nic nezaznamenal, tak mě poslali zase spát. Ve 22 hod se mi rozjeli kontrakce, že jsem musela furt chodit na záchod, tak jsem zašla za sestřičkou, že mě bolí v podbříšku, poslala mě do sprchy, že monitr nic neukázal. Ve sprše se mi to rozjelo fest, dalo se to vydržet, ale musela jsem rozdýchávát, tak po půl hodině, přišla sestra, ležela jsem přes židli na zemi a rozdýchávala, když mě viděla, tak jsem šla znovu na monitor, který byl teda příšerný, kontrakce jsem prodáchývala stále častěji, docela se bolest stupňovala. Pak mě dr. zase prohlídla s tím, že jsem už na 8 cm otevřená, ( já jim říkala, že už rodím, ale oni na mě koukali , jak na nějakou hysterku, která si příjde po monitoru, který nic nezaznamenal,že má veliké bolesti) samozřejmě mi nestihli udělat přípravu, ale já byla oholená a kontrakce se mi prodýchávaly nejlépe na záchodě, takže i vyprázdněná :-) Jeli jsme rovnou na sál, zavolala jsem příteli, byl na sále asi tak za 3 minity:-))) Tam jsem rozdýchala ještě pár kontrakcí, přítel mě osprchoval a šlo se tlačit, ze začátku mi to vůbec nešlo, byla jsem z toho špatná, ale v 1.03 jsem zatlačila pořádně a na svět vyklouzl náš milovanej Martínek, jeho pláč v tu chvíli zněl jako balada, cítila jsem hroznou úlevu. Pak už si to pamatuji jen matně, dr. mi zkontrolovala porodní cesty, což moc příjemné nebylo a sešila mě, stehů jsem měla asi hodně, ptž mi dávala dvě umrtvovací injekce. Šítí jsem nevnímala, protože už jsem měla Martínka u prsu, ale nechtěl moc sát, tak jsme to nechali až na druhý den:-) pak jsme všichni tři zůstali ještě dvě hodinky na sále, já jsem byla hodně vyčerpaná, ztratila jsem spoustu krve, ale byl to krásný zížitek, malej ležel vedle v postýlce a koukal na mě:-)

Jakou smsku jste po porodu rozesílali??? :)

Hledám inspiraci, tak mi pište svoje výtvory Nemám ráda tu klasiku \"Ahoj, jmenuju se ..., narodil jsem se dneska v ..., vážím ... a měřím ...\". Já třeba při narození první - Klárky, měla tohle:Na vědomost se dává, že havířovská porodnice má od dnešní 20:00h novou miss, jmenuje se /-.-/.-../.-/.-./.-/, její výška je 51cm a váha 3510g. Všechny zdraví její hrdí a šťastní rodiče Barča a Víťa.Tu morseovku jsem tam dala schválně, aby si trošku lámali hlavinky, a teď uvažuju, že bych místo morseovky napsala jen datum, kdy bude mít svátek Tentokrát totiž nikdo nebude ani vědět, jestli se nám má narodit holka nebo kluk, tak to bude o to zajímavější, že jim přijde oznamovací smska z porodnice a oni stejně pořád nebudou vědět, co teda máme, dokud nezvednou zadky a nepodívají se do kalendáře Já vím že jsem trápička, ale když mě to tak bavííí....!!!Tak pište, pište!!

Eliška 25.9.2010

Tak i já se pokusím ve stručnosti popsat den, kdy přišla na svět naše beruška. Vzhledem k tomu, že se nám neporodilo porodit ani v jednom termínu (9.9. a 16.9.), bylo mi na kontrole 23.9. sděleno, že mám přijet večer na přijem a začneme pomalu vyvolávat. Problém byl v tom, že jsem se vůbec neotvírala. Večer v šest hodin jsem tedy přijela do nemocnice, natočili mi monitor, prohlédli a vzhledem k výsledku (otevřená na špičku prstu), mi zavedli tabletu na oteřvení a poslali na pokoj. V pátek ráno jsme šla na další monitor a opět na prohlídku a výsledek stále stejný. Tak mi udělali ještě zátežový test a večer že mi dají opět něco. Po zátěžáku jsem již začala cítit mírné kontrakce, ale nic, co by nešlo vydržet. Byly to spíš jen takové menstruační bolesti. večer opět další monitor, to už to i nějaké ty kontrakce ukázalo a píchli mi injekci, aby jsem se již otevřela. Ve dvě v noci mi odešla hlenová zátka a kontrakce se začali trochu stupňovat a byly bolestivější, tak mě ještě napíchli na monitor, ale zase mě poslali spát. Ráno opět monitor, kontrakce po osmi minutách a že si mě už nechají na přípravně. Dali mi klistýr a volala jsem přítelovi, ať přijede. Pak mě vzali na sál, kde mi píchli vodu a poté mě naložili do teplé vířivky. A pak se to začalo rozjíždět. Kontrakce se stupňovali a stupňovali. Okolo dvanácté mě odvezli znovu na sála, dali mi kapačku a čekali jsme, kdy se malá připraví a sestoupí dolů do porodních cest. S tím však nakonec byl ten největší problém. Okolo půl třetí zavolali doktora, který ve finále konstatoval, že mi budou muset pomoci kleštěma, protože malá nechce vůbec sestoupit dolů a sama bych jí neporodila. Takže mě nastřihli, zavedli kteště, dvě sestřički mi tlačili na břicho a já se snažila tlačit jak nejvíce to šlo. Musím říct, že už jsem pak byla úplně hotová a myslela, že už to nevydržím. Nakonec se to ale povedlo a 25.9. v 15:18 se nám konečně narodila dcera Eliška. Vážila 3650g a měřila 52cm. No musím říct, že jsem byla ráda, když jsem si večer lehla a usnula. Ale teď muž jsme s myškou doma a zatím nám dělá jen radost.

Plánovaný císařský řez

Dobrý večer,jsem tu teprv chvíli a chtěla bych se zeptat na plánovaný císařský řez.Mám rodit v Uh.Hradišti a protože sem teď v 37.týdnu ješte sem v porodnici nebyla a můžete mi některá napsat o zkušenostech s císařem v Uh.Hradišti a jak to tam před nástupem probíha.Děkuji Hanka

Plánovaný císařský řez

Dobrý večer,jsem tu teprv chvíli a chtěla bych se zeptat na plánovaný císařský řez.Mám rodit v Uh.Hradišti a protože sem teď v 37.týdnu ješte sem v porodnici nebyla a můžete mi některá napsat o zkušenostech s císařem v Uh.Hradišti a jak to tam před nástupem probíha.Děkuji Hanka

Trochu se zpožděním, ale přeci

Se zpožděním přesně 3 měsíce jsem se rozhodla dát sem i svou zkušenost s porodem.Je 29.6.2010 dvě hodiny v noci. Začínají mi pravidelné bolesti po 20 minutách. Poslíčci. Taťka a manžel mě odvezl v šest ráno v úterý to už to bylo po deseti minutách. Prý to jsou poslíčci, ale nechali si mě tam, jelikož jsem měla níže nasazenou placentu a protože jsme to ničím nerozehnali. Během dne interval byl pořád 10 minut, ale intenzita už byla větší, porodní asistentka mě chodila kontrolovat každé 2 hodiny. V noci ve tři hodiny už byly kontrakce tak silné a po šesti minutách, že mě asistentka vzala už na porodní, že mě dají na čekací pokoj, asi půl hodinky jsem si skákala na míči ve sprše a odpočívala a prodejchávala to bylo fakt žůžo.Ve 4 hodiny mě prohlédl pan doktor a konstatoval že jsem otevřená stěží na 2 prsty, a že porod se rozběhne až nejdřív odpoledne. :) Ale doktor míní a naše Karolínka mění. Asistentka si mě hlídala a kontrolovala a když viděla to trvdé bříško v půl sedmé, tak zavolala doktora, aby na mě kouknul.Doktor možná trochu rozespalej na mě kouknul, jak kdybych si snad vymýšlela, a asistentka mu říká, že 2 a půl hodiny se nezměnila frekvence, ale ozvy a intenzita jsou mnohem silnější než při poslední kontrole. Pan doktor mě začal vyšetřovat a s očima navrh hlavy říká: \" Rychle přípravu, paní je otevřená na 7 a půl.\" Myslím, že to pro něj samotného bylo překvapení .Klistýr jsem taky zvládla celkem dobře, naštěstí byl totiž záchod hned vedle lůžka, kde mi asistentka dávala klistýr.Pak mě odvedla na porodní box a pustila na míč do sprchy. To je něco tak skvělého, že bych dala tomu kdo to vymyslel Nobelovu cenu.Pak mě vzali na porodní lůžko bylo asi 8:15 a asistentka se mnou prodýchávala každou kontrakci a radila co a jak, abych si neublížila víc než je nutné.Ve třičtvrtě na devět už jsem měla malou správně natočenou v porodních cestách a na tři poslední kontrakce se dostala ven, ani nástřih, kterého jsem se bála, jsem necítila. Malá se narodila přesně v 09:00. V8ha 3,23 a délka 52 cm.Ten pocit úlevy a štěstí nemůžu vypodobnit, protože něco tak nádhernýho jako, když na mně poprvé položili ten zázrak, to se prostě musí zažít.Doktorka mě sešila a nastává trochu dramatu. Teď už se tomu směju, ale myslím, že jim do smíchu nebylo.Říkám sestře, že mě něco hrozně nepříjemně tlačí v břiše v děloze, i když už jsme placentu porodily, a ona, že to je normální, že to jsou zbytky krve a že stačí zatlačit na bříško a bude to venku, že mě to bude ještě možná jeden den trápit, a pak už to bude jen čištění.No ale tentokrát se trochu zmýlila. Máčkla mi na bříško a paní doktorku, která právě došila hráz, ohodilo cca půl litru krve.A nastal všeobecný shon. Doktorka sice s ledovým klidem podirigovala všechny, co maj dělat, máčkla nějakej knoflík, přiběhl primář a já byla na porodním lůžku jak kristus na kříži, protože hledali žíli, dával transfuzi, plazmu a já nevím co všechno. Krevní tlak jsem měla 80/30 a nad sebou jsem viděla jen tenký průzor. Moje bilance : 3 porodní asistentky, 3 sestry, doktorka a primář. Tolik lidí asi jen tak někdo u sebe neměl Málem jsem ztratila vědomí, mám na bříšku modřiny, jak mi tlačili krev z dělohy. Celková ztráta krve téměř litr krve.Myslím, že trochu pozapomněli na tu hluboko a nízko uloženou placentu a proto se to stalo. Podle zprávy co mi sestra na šestinedělí přeložila do srozumitelné řeči, mi děloha vysadila po porodu funkci, přidala se anemie.Když už bylo trochu líp ptali se mně na porodním sále (byla jsem tam po porodu 3 hodiny) jak se cítím, řekla sem, že bych si dala nanuka. Všichni si oddechli.Cestu na JIPku si moc nepamatuju, ale pamatuju si, že mě na postel přenášel velkej svalnatej zřízenec . Když už jsem byla na JIPce, tak mi napíchli do žíli mraženou plazmu a dělali si srandu, že mám ten nanuk co jsem si přála. Malou mi nosili jen na kojení.Nemůžu si stěžovat ani na sestry, všechny byly naprosto milionové.Doktoři mě pojmenovaly nedobrovolná dárkyně krve a evidentně byli rádi, že všechno dobře dopadlo.Ze začátku jsem musela dokrmovat, protože tělo nebylo schopné udělat pro malou dostatek mlíčka, ale po šestinedělí už papá jen ode mně.I když je to už 3 měsíce od porodu, stále mám problém s lehkým krvácením, ale máme to s mou gynekoložkou pod dohledem. Hlavně, že je Karolínka zdravá a prospívá viz. fotogalerie.Dávejte na sebe pozor a poňuchnějte miminka nebo pohlaďte bříška.

Lucinka 22.9.2010

takže můj porod probíhal asi takhle..ráno jsem šla do poradny..malá byla pořád KP tak jsme se domluvili s doktorkou,že příjdou v pátek do rizikovky a domluvíme se na císaři..potom jsem šla ještě malou přihlásit k dětské doktorce...byla u tchýně na obědě a jela domů..doma mi začla odtýkat plodovka(jenže postupně tak jsem si nebyla jistá jestli to je nebo není plodová voda)...a já čekala...vyžehlila si a když to začlo téct o něco víc zavolala nejdřív doktorce a pak tchýni,že musím zajet do porodnice,že mi asi teče voda...tam mě přijali..otestovali vložku..já se převlíkla ..řekla co potřebovali..odevzdala všechny dokumenty a oni mě poslali si lehnout..žádný bolesti jsem neměla jen jsem čekala..potom si pro mě přijeli,uspali,vytáhli dítě..a pak mě ji ukázali až jsem se trochu probrala...to je můj porodmalá se narodila přesně v 18:00 měla 3020g a 49cm:)

Pupečníková krev

Darovala jste některá pupečníkovou krev? Pokud ano, jak to probíhalo? Chtěla bych jí také darovat.

Petruša 21.9.

Ahoj holčiny tak jsem se rozhodla popsat můj porod.Termín porodu jsem měla 24.9.ten den 21.9.nic nenasvědšovalo že bych porodila ,od poslední kontroly jsem byla stále uzavřená a já si myslela že budu asi přenášet.Bylo asi 18hodin a j sijela koupit něco k jídlu.čekala jsem u okénka na hambáče a najednou jsem pocítila takovou tupou bolest v podbřišku ta po chvilce ustala a vyvalila se ze mě plodovka.šla jsem hned do auta a volala přítovi že mi praskla voda at jede domu,že jsem na cestě domů abychom vyjeli do porodky.doma jsem dala sprchu,převlékla a přítel plašil at dělám že musíme hned jet.no plašil víc než já.jelikož jsem se rozhodla rodit v jiném městě cca30minut od nás tak příta jel jak šílenej aby jsme to stihli a já se klepala jak ratlíček strachy z porodu.i když už jsem jeden zažila tak jsem se moc bála.dorazily jsme na příjem,kde ze mě dál tekla voda.převlíkla jsem se do košile rozloučila jssem se s přítelem,protože jsem ho tam nechtěla.sestra mě vzala na monitor na kterém se sice kontrakce už nějaké ukazovali,ale já neměla žádné bolesti,nic jsem necítila a smála se.monitor byl ok,pak přišlo vyšetření od mudr s tím že jsem stále uzavřená a at nepočítám s tím že do půlnoci porodím,že spíš tak až ráno.tak jsem zalehla do postele,že se mám pokusit usnout.jenže to nešlo,vedle byla jiná mamka,která měla těsně před porodem a poslouchat to mi nahánělo hrůzu.já jsem dál ležela a jen tak opravdu slabé pobolívání.mezitím přijeli další 2mamky jedna šla hned na sál a další jí následovala,takže se tam za mě narodili 2mimča současně.no a jak tam rodila začala jsem mít už docela nepěkné bolesti a když jsem je měřila byli tak po 3minutách.při tom fofru tam jsem si řekla že vyčkám až se to uklidní a pak to nahlásím sestře.to bylo něco po 21hod.přišla ke mě mudr na prohlídku a byla jsem tak na 5cm otevřená a že už to pujde rychle.dostala jsem klistýr a na záchodě a ve sprše jsem strávila asi tak přes půl hodiny.už ani nevím kolikbylo čas jsem už přestala hlídat.ve sprše mě začali šílený bolesti,že jsem lezla po zdi.vyšla jsem a hned šla do postele a po chvilce jsem začala mít pocit na tlačení.zavolal jsem na sestru,ta mě prohlídla a že už to bude rychle.jenže porodní sálo obsazené,tak jednu maminku rychle přeevezli ze sálu už na pokoj.mezitím já už potřebovala tlačit.tak přišel zřízenec aby mě odved na orodní sál,ale já se nemohla ani pohnout,chtěl mě vzít do náruče,ale prostě to nešlo,tak mudr řekl at mě nechaj na posteli že prodím tam.sedl si ke mě dal mi nohy od sebe a at si je chytím a tlačím,za mnou byla mudra a ta mi jemně tlačila bříško aby malá vylezla.no dala jsem do toho sílu,několikrát jsem zatlačila cca3minuty,a ani jednou jsem nezakřičela bolestí,protože by mi to ubralo sílu.no a po chvilce toho tlačení vylezla malá na svět 23:25hod,3250kg,50cm.hned plakala,položili jí na mě,byla tak pěknoučká a maličká.poté jí šli umýt,já porodila placentu,a zřízenec mě přenes na sál aby mě zašili.nestačili mě ani nastřihnout ale malá mě trochu potrhala.zašití se dalo vydržet mudra mě držela za ruku.no pak mi přinesli malou aona se hned přisála a papkala.al epotom mi bylo řečeno že oddělení je úplně plný a že já půjdu přes noc ležet na gyndu a malá k sestřičkám.byla jsem moc smutná ani jsem v noci nespala.ráno mi bylo řečeno že se asi místo ani neuvolní že v noci nás tam rodilo 7maminek a není místo.já jsem celé dopoledne brečela,že tam v nemocnici budu bez malé.když přijel příta a šli jsme za malou tak mi sestra řekla at jsi jdu dolů zbalit věci že zachvilku mě dají k nim.měla jsem strašnou radost že budu s malou.když mi jí pak přinesli byl to malí uzlíček štěstíčka.je to naše láska.petruška je moc hodnoučká pořád spinká a papá-je prostě zlatá.probouzí se mi tak půjdeme do vaničky a papkat.tak hezký den a hezké porody

Barborka 12.9.

Ahojky maminky, také já se pochlubím, jak se malé opravdu nechtělo ven:) Ačkoliv jsem byla od 23.týdne na nemocenské s podezřením na předčasný porod, nakonec jsme porodili 2 dny před termínem. Už jsem se fakt modlila aby malá šla ven, měla jsem rýmu, kašel, do toho ty noční několikanásobné čůrací výjezdy na záchod, no hrůza. V sobotu ve tři odpoledne jsem ležela na posteli a povídala si s manželem a najednou něco jako \"lup\" a praskla mi plodová voda. Tak jsem letěla na záchod, do sprchy, oholit, umýt a chystali jsme se do porodnice. Kontrakce jsem měla cca každých 10 minut. V nemocnici mě vyšetřili, natočili na monitor kde se jim něco nelíbilo tak mě nechali trochu déle a pak poslali na čekatelský pokoj. Kontrakce po 7 minutách trvali asi do osmi do večera, nebyly tak bolestivé ale příjemné také ne. V osm mě natočili další monitor a doktor se rozhodl že to trochu uspíší a udělal Hamiltona. Jsem myslela že ho zastřelím, já kontrakci na té jejich koze a on ve mě šťoural a šťoural..ale hodně to tím uspíšil, do deseti do večera jsem byla otevřená na 4 cm, kontrakce po 4 minutách a šlo se na klystýr (naprostá pohoda, jen trochu smradlavá:) a na přípravu na sál. Zavolala jsem manželovi (čekal před porodnicí v autě, na čekatelském pokoji ho v 9 vyhodili) a jeli jsme na sál. Byla půlnoc. Na sále kontrakce asi po 3 minutách, ale nelíbilo se jim že jsou sice časté, ale hodně krátké. Tak mě napíchli žílu aby se to rozběhlo a já už skučela jak blázen, otevřená na 6 cm. Kolem druhé hodiny ráno mě PA přesvědčovala že do půl hodiny porodím. Prdlajs. Kontrakce po 2 minutách, ale furt málo otevřená. Tak mi dali epidurál. Do 5 minut jsem byla otevřená celá a báječně se mi ulevilo, cítila jsem jen tlak na konečník.. asi v 5 ráno přestal epidurál účinkovat a kontrakce pořád moc krátké. Tak zjistili že mě špatně napíchly tu žílu, přepíchli mi to do zápěstí a už to šlo rychle, kontrakce pravidelné a dlouhé. Tak maminko a můžete tlačit. Noooo tlačila jsem jak blázen, a pořád se nic nedělo. Bolelo to příšerně, hlavně ta bezmoc že se pořád nic neposouvá, já šílela:( Doktorka mě otvírala zepředu, PA mě tlačila vší silou na břicho a já držela světový rekord v délce tlačení. Po asi 20 tlačeních vykoukly vlásky na hlavičcce, která se ale v půlce zasekla a nešla vůbec ven. No já málem brečela že asi neporodím:( Pak už nebylo moc času, tak při další kontrakci nástřih jak blázen (7 cm minimálně), kleště a malou pomohla tahat i takhle. Pak teda úleva, po 2 tlačeních hlavička venku a tělíčko šlo hned za ní po dalším tlačení, skoro ji nestihla doktorka chytit:) Bylo 7 hodin ráno. Manžel přestřihl šňůru, mě ji ukázali a utíkali zabalit. Váha 3690 a 52 cm. Do 5 minut byla u mě, zabalená, krásná a po celou dobu šití mě ji nechali ležet na prsou...nádherný pocit, holky, ale řeknu vám narovinu...miluju děti a vždy jsem chtěla aspoň 3...ale po tomhle zážitku si neumím představit absolvovat to znovu:( Máme týden od porodu a názor zatím zůstává, ačkoliv Barborku miluju nadevšechno na světě.

Patrik a Matěj 20.8.2010

Ahoj všem, u mě to bude rychlý ve čtvrtek 19.8. mi odešla hlenová zátka a v pátek v 7.30hod.mi praskla voda. Manžel mě odvezl do nemocnice, kde mě píchli na monitor,vše bylo v pořádku.. V půl desáté mi začaly kontrakce,dr.rozhodl o převezení do Mladé Boleslavi(kvůli novorozenecké JIPce),tak mě naložil do auta,manžel jel za námi a už jsme upalovali směr MB v půl dvanácté mě přijali,udělali všemožná vyšetření, bylo rozhodnuto o sekci no a ve 13.28 vykoukl na svět Patrik s váhou 2160g a 46cm a ve 13.30 ho následoval Matýsek s váhou 1660g a 41cm. Rodila jsem ve 33+2tt,tak jen chci uklidnit maminky, které porodí předčesně, že tohle už je dobré. Kliky jsem viděla hned po porodu asi půl minuty, pak o něco déle druhý den za tři dny jsem se stěhovala na nedonošenecké oddělení,kde jsme strávili dohromady 4týdny. Vše naštěstí probíhalo v pořádku,teď jsme doma a šťastní

Sarah,17.8.2010

Ahoj tehulky..tak zitra je to už mesic co jsem privedla na svet svoji holčičku,tak jsem se rozhodla,že Vam popiši porod,ikdyž v planu jsm to nemela.Ale budiž:-)Bylo 16 srpna a ja jela do porodnice na monitor a domluvit se co bude s nama dal,protože jsem prave začinala 41týden a tudiž jsem prenašela.V nemocnici me natočili a pak me prijal hoodne mladý doktor,který me vyšetril i se svou kolegyní.))Poprve za cele tehotenstvi me to vyšetreni bolelo a bylo to neprijemne.Myslela,jsem si že mi udelali treba Hamiltona,ale oni se oničem nezminili tak jsem to neřešila.Každopadne mi oznamili,že na porod to nevypada a pokud se nic nestane tak ve středu nastup na vyvoláni.Toho já se šilene bala..No,domu jsem odešla v dost blbe nalade a premlouvala malou at jde ven sama.Na večer jsem si uvedomila,že me stale od toho vyšetreni boli bricho,ale nebylo to nic extra tak jsem to nechala být.Dokonce jsme si s pritelem ješte užili trochu sexu a šla jsem spat.Rano v 5hodin me vzbudila bolest bricha celkem silna a jak se pozdeji ukazalo tak i celkem pravidelne se vracela.V osm jsem si dala vanu,ale nepomohlo to.Bolesti byli po 5 minutach ale dali se vydržet.Nicmene jsem usoudila že se asi bliži porod a zavolala jsem priteli do prace,že teda pojedem nejspiš rodit.Delal si ze me ješte srandu že jsme tim seem tomu pomohli...Ja to nejak nebrala na vedomí.Heh.No do porodky jsme dojeli kolem pul 10,tak me vyšetrili,ale zjistili že jsem otevřena jen na prst a že to nic neni.Ale domu že me posilat uz nebudou když jsem stejne mela prijit druhý den na vyvolaní.Tak si me tam nechali.V 11 hodin me prišla znovu vyšetrit doktorka s tim ze tomu pomuzeme.Zakazali mi jist.Jen pit jsem mohla.Tak mi zavedla tabletku.Bolesti porad byli ale šlo to v pohode.Ve 13 hodin znovu vyšetreni a zjistila že to jde pomalu,tak mi dala druhou tabletku.Pote se mi bolesti už teda dost rozjeli a ja šla na pripravnu kde mi dali yel a pak jsem travila hodinu ve sprše v horke vode.Po druhe hodine už byli bolesti co tři minuty a hodne silne tak jsem zavolala priteli at dojede,že to uz brzo bude.Byl u me za 15min. a našel me porad ve sprše.Ta jedina mi celkem pomahala.Ani hnout jsem se nechtela,ale musela jsem když ve tři pro me prišla sestra at jdu na monitor ješte primo na sale.Tam zjistili,že se stal otviram pomalu,ale bolesti jsem uz mela šílene.Tak mi napichli kapačku a to už jsem myslela,že z tama uteču.Bolesti jako pr..e.Nedalo se to vydržet.Aspon že pritel me porad držel a utešoval,ikdyž to teda moc nepomohlo v tu chvili.Porad kolem me litali nejake sestry a pak u me stala porad PA a u každe kontrakce do me sahla a pomahala to roztahovat.No ja myslela že po ni neco hodim,mit neco po ruce.Bylo asi kolem 4 když se mi udelalo blbe a ja už jen stihla řict priteli \"bacha\",a pozvracela jim tam celou podlahu.Jsem myslela že tam snad umřu.Pote mi PA pichla ješte nejake dve injekce do zadku,prý na urychleni a proti bolesti.No myslim,že proti te bolesti to moc nefungovalo.Pak už jsem mela pocity na tlačeni.sebehlo se par sester a PA a šlo se na vec.Mohla jsem konečne tlačit.Ale vubec to nešlo,necitila jsem že by mala sestupovala a ja uz nemohla.POrad jsem tlačila a kricela že to nejde..Pak jsem ucitila jak me nastrihavaji.Nakonec to povolilo a ja ucitila ohromnou ulevu když mala vykoukla na svet.Přítel se rozbrečel a já taky.Pak me museli ješte zašit nastriženou hraz a jak jsem pozdeji zjistila tak i ze vnitř me mala potrhala.Opichali me dvema injekcema ale i tak jsem citila každý steh.Pak mi konečne dali malou na prsa a ja byla štastna.Važila 3800g a 53 cm.Ted ma 4 týdny a je z ni krasna princezna.Ale ješte porad mam čerstve vzpominky na to jak mi dala zabrat,hlavne když jdu na wc.Ale stalo to za to a rany se zahoji.Tak preji všem tehulkam pohodove porody a uživejte si to.je to krasne a nezapomenutelne.Jen tak mimochodem..cele tehu jsem mela rizikove a od 20tt mi hrozili predčasným porodem,a nakonec jsem prenašela.Takže ne vždy má doktor pravdu.omlouvam se za roman a tady je muj poklad....http://blog.babyonline.cz/27699/fotogalerie/album/11846/

Vanesska 27.07.

Přijde mi,že jsem rodila před týdnem a přitom už je to sedum týdnů! :-) Pamatuju si to jako by to bylo včera. Měla jsem jeden termín a to 27.07. Na kontrole jsem byla 26.07 a bylo mi řečeno,že budu určitě přenášet,že se nic neděje. Byla jsem z toho hodně smutná,protože 27.07 se narodil můj bráška a moc jsem si přála,aby to vyšlo na jeho narozky. Celý den jsem byla doma a neměla na nic náladu. Trošičku jsem krvácela už dva dny,ale potom co mi řekli na kontrole jsem si říkala,že to nic nenamená a porod se neblíží. Večer mě ale začalo bolet bříško jako bych měla dostat menzes.  Furt jsem si říkala,že to porod nebude,protože to byli slabé bolesti. Šla jsem si lehnout( mohlo být kolem desáté) a chtěla jsem to zaspat. To se mi ale nepodařilo,protože mě začalo být blbě od žaludku. Lítala jsem na záchod a myslela jsem si,že ty bolesti mám z toho,že mi asi nesedla pizza co jsme měli k večeři.  Celou noc jsem zvacela a měla průjem. Bolesti byli stejné ale častější. Začala jsem si je měřit a zjistila jsem,že je mám přesně po pěti min. to už jsem začala mít podezření,že se asi něco děje. Přítel šel spát kolem třetí hodiny a já pořád lítala na záchod. Kolem pátý jsem zkusila sprchu a bolesti trošku zesílily. Kolem půl šesté jsem budila přítele,že dobalíme tašku a pofrčíme do porodnice. Moc se mu nechtělo,prej sem málo vzdychala na to abych měla bolesti. :-))) No překecala jsem ho a jeli jsme. Celou cestu jsem slyšela,že nás z nemocnice pošlou dom. Po vyšetření v nemocnici zjistili,že jsem otevřená na tři prsty a že budu rodit. Přála bych vám vidět oči mého přítele. Málem mu vypadly. :-D Bolesti jsem měla stejný ale už po třech min. Dalo se to v pohodě vydržet. Vůbec jsem je nemusela vydýchávat. Skákala jsem na baloně a v devět hodit,mi oznámili,že jsem otevřená. Díky slabším kontrakcím se malá dostávala pomalu dolů,takže po desátý hod. mě dali na kapačky,kontrakce zesílily,ale už jsem musela tlačit,takže bolesti jsem nevnímala. Třikrát jsem zatlačila a naše princezna byla v 10:20 na světě. Nikdy v životě nezapomenu na ten její první kukuč co mi věnovala hned jak mi ji dali k prsu. Bylo to to nejkrásnější co jsem v životě zažila! A pro mého brášku to byl nádherný dáreček k narozeninám. :-)

Tadeášek 20.6. -konečně jdu napsat

Tak konečně jsem se dokopala že půjdu popsat ten svůj porod.Takže se teď vrátíme v čase až k červnu V pátek 18.6. jsme jeli odpoledne jen něco koupit do drogerie kolem třetí,čtvrté hodiny,vystoupila jsem z auta a cítila nějak podezřelé vlhko,nechala jsem to být,říkala jsem si kdyby to byla fakt plodovka tak jsem úplně mokrá,tohle skoro nic nebylo.Doma jsem se jen převlíkla do suchých kalhotek a nic neřešila.Během celého dne jsem ještě párkrát vlhko pocítila a tak jsem tušila že to asi ta plodovka bude ale po kousíčkách.Večer jsem si šla lehnout s tím že jsem upozornila přítele že ho stejně nejspíš v noci budu budit...Usnula jsem s nervozitou kolem půlnoci,ale před druhou už jsem byla zase vzhůru- probudilo mě to mokro pode mnou.Pořádný koláč na posteli,vstala jsem a teklo to ze mě proudem,dala jsem si vložku a letěla na záchod,na záchodě jsem jí vyměnila za další protože ta první už byla za tu chviličku nacucaná.Letěla jsem zpátky,dobalila poslední potřeby do tašky do porodnice,vzala další novou vložku a celá rozechvělá celkem pracně vzbudila přítele.Myslim že si stále dost neuvědomoval,že už budu opravdu rodit..a nedivím se mu po tom co mě za těhotenství vezl do nemocnice asi třikrát nebo čtyřikrát s věčným tvrdnutím bříška Možná to bral prostě jako moje další plašení...Ale plašení to nebylo,kolem třetí,čtvrté jsme přijeli do porodky,z vložky zjistili tou jejich \"kouzelnou vodičkou\" že se opravdu \"překvapivě\" jedná o plodovou vodu, natočili KTG,ale kontrakce žádné (narozdíl od toho jak mi tam kontrakce lítaly pokaždé předtím co jsem v nemocnici byla,najednou nic).Přítel tam se mnou byl skoro do pěti,pak ho ale poslali domu s tím že se zatím nic dít nebude,otevřená jsem byla tak maximálně na prst.Dali mě na čekací pokoj,kde už čekala taky jedna paní a další čekanka přišla těsně po mě,ta ale musela ležet na porodním boxu protože u nás v tom pokoji byly jen dvě postele což mi přijde jako hrubý nedostatek. Samozřejmě jsem nervozitou nemohla usnout a pečlivě jsem pozorovala každou jen sebemenší bolest.Po celé probdělé noci jsem ale ráno kolem deváté stejně nakonec usnula a ono stejně pořád nic nepřicházelo.Všechny tři co jsme tam byly jsme měly prasklou vodu a s žádnou se nic nedělo,tak jsme z toho už pak měly srandu a předháněly se která porodí jako první.Během celé soboty nás v různých intervalech natáčeli,a začli nám podávat do kapačky antibiotika aby miminka nedostala infekci když už byli tak dlouho bez vody.Paní co tam čekala první nakonec taky jako první konečně během soboty porodila holčičku Aničku.Nám dvěma zbývajícím se zalily oči když jsme maličkou uslyšely poprvé křičet.Během dne jsme potom pořád usínaly,povídali,chodili pořád na natáčení...kontrakce furt nikde nebo jen slabé...Sestřičky si dělaly srandičky jestli porodíme až druhý den při jejich směně nebo jestli to stihnem přes noc u jiných sester než ony přijdou.Přes noc se ale pořád nic nedělo,až pak k ránu mě jen bolelo bříško jako při menstruaci a když jsem šla na wc, na vložce už bylo i trochu růžovo a tak jsem se začla radovat,že snad konečně něco přichází,při natáčení jsem se pochlubila sestřičce a ta se taky radovala.Doktorka mě vyšetřila a opravdu už jsem byla o malinko víc otevřená...ale opravdu jen o trošinku...V sedm ráno nám oběma čekankám udělali klistýr,moc dlouho jsem to v sobě teda neudržela,jestli dvě minuty??? Teda řeknu vám takovej průjem jsem ještě nezažila Pak už jsem mohla zavolat příteli, aby přijel.V 8:00 mi píchli do kapačky Oxytocin, aby se to rozjelo a přítel tam byl jako na koni.Kolem deváté jsem začla pociťovat konečně kontrakce zhruba po deseti minutách,přišlo mi hrozně vtipný to prodýchávat,ale musela jsem uznat že tohle už se dá nazývat kontrakcemi a ne to že když mi dřív jen tvrdlo bříško a doktorka mi říkala že jsou to předčasné kontrakce...Přítel se mnou chodil do sprchy,povídali jsme si a smáli se...asi něco po desáté se kontrakce pomalinku začínaly zkracovat- na 8 minut,pak na 5 minut, to jsem se ještě smála, asi tak kolem 12- 13 hod. se zkrátily na 3 minuty a to jsem se také ještě usmívala, v tu dobu jsem byla otevřená asi tak jen na 3 cm...už mě strašily že když se nestihnu pořádně otevřít tak pujdu císařem.Při těch kontrakcích kolem 8,5,3 minut jsem pociťovala šílený návaly štěstí,bolelo to,ale krásně..tohle si neumim vysvětlit ale to se mi ta bolest líbila.Po 13:00 už ale začlo peklo kontrakce se zkrátily na 2 minuty,přidalo se bolení jako při MS do toho bolení jako když bych měla dostat průjem a velice rychle se intervaly bolestí zkracovaly na minutu, napůl minuty...to už se mi nelíbilo a už jsem se opravdu neusmívala.Mezi kontrakcemi se mi zavíraly oči, přítel mi musel dát po každym prodýchání napít a sestřičky mě nutily se čas od času jít projít,vstala jsem a myslela že mi odpadne celá spodní polovina těla.Vždycky jsem se při kontrakci pověsila na přítele a dýchala a dýchala a jemu to vůbec nevadilo,protože jsem zněla spíš jak z nějakýho divokýho porno filmu Měla jsem hlavně příšerný křížový bolesti,nebejt jich tak by to nebylo až tak moc otřesný.Od dvou hodin už jsem měla strašný pocity na tlačení,ten malej se šinul dolu a já pořád nebyla dost otevřená,tak nějak před třetí jsem ale najednou byla na 9 cm,doktor chtěl sice těch předesaných deset ale když už jsem opravdu křičela že se tlačí dolu,že už to nejde udržet,tak řekli ať teda tlačim, že snad při devíti centimetrech se nepotrham.No a asi na třetí nebo čtvrté zatlačení,když mě nastřihli byl malý v 15:15 hodin venku.A musím zopakovat jako většina kterým jsem to pořád předtím nevěřila- to nastřihnutí OPRAVDU ANI TROCHU NEBOLÍ To je vám po tý ostatní bolesti úplně fuk...A abych řekla pravdu...představovala jsem si že maličkého vytlačím a rozbrečím se hned štěstím,realita byla jiná.Za tu bolest co mi způsobil mi byl těsně po tom porodu úplně ukradenej,ukázali mi ho,já naprosto nevěděla co mám říct,sehrála jsem úsměv a řekla: ,,Ahoj\" a to bylo vše,odnesli ho,nepřiložili,protože nezačal hned plakat tak mu museli jít rychle pročistit krk.Doktor mě mezitím zašíval a ty poslední stehy už docela bolely a já měla chuť toho doktora kopnout do hlavyPak mi dali na břicho takový težký pytlík nebo co to bylo,prý aby se začla stahovat děloha.Musela jsem ležet na zádech aby nespadl a to se mi teda taky silně nelíbilo.Byla jsem naštvaná a unavená,nakonec jsem začla přemýšlet kde je ten muj novopečenej taťka se svym synkem,už nevim jak to bylo,ale mám za to že nejdřív přišel přítel sám,dal mi pusu a začal vyprávět jak je Tadeášek úžasnej...opakoval to asi 50x a zářily mu oči štěstim dřív než kdy jindy,bylo to nakažlivý,tak i mě konečně opustil ten vztek co jsem na malého měla a když ho přivezli a dali ho ke mě,tak už jsem byla taky moc šťastná.Jen jsem se vztekala že nemůžu na bok,že musím být na těch zádech,takže jsem se k malému nemohla pořádně otočit,bála jsem se když ho držím tak pitomě,aby nespadl...Sestřička přišla zkusit s námi kojení,malý se ale nechtěl přisát,z toho jsem byla taky celkem zoufalá ale sestra mě uklidnila,že to nevadí že to zkusíme později,že je teď prostě vyčerpaný.Aspoň při tý zkoušce kojení jsem mohla chvíli na ten bok.Sestra nás celou rodinku spolu vyfotila a pak odešla abysme měli soukromí.Přítel mohl na maličkém oči nechat,řekla jsem ať ho dá zpět do té postýlky,protože já jsem byla strašně unavená a bála jsem se abych neusnula a nepustila ho.Jakmile ho ode mě vzal,opravdu jsem usínala,sice jsem se vždycky na chvíli vzbudila,občas jsem chytla maličkého za ručičku,ale jinak se jím v tu dobu kochal hlavně přítel.Pak ho poslali domů,malého odvezli k sobě a mě odvezli na pokoj,abych se vyspala.Malého mi přivezli prvně pak zas až někdy v 11 večer na kojení,to už jsem se ho nemohla dočkat a od té doby ho už miluju tolik co matka děťátko milovat má Při porodu měřil 50 cm a vážil 3150g...Teď už mi tu spinká v náručí skoro tříměsíční přes 5 kilo vážící chlapák a ze snů určitě zdraví všechny ostatní BOLátka

Anežka, 5.8.2010 ve 23:16

Tak teď už můžu napsat i já :) V pondělí 2.8. (40+5tt) v poradně byl nález stále stejný, totálně zavřená, rodit se zatím nebude. Ve středu odpoledne, cca 14hodin, mě začalo bolet břicho. Takové normální menstruační bolesti, které se daly přebít jinou činností, ale už jsem je vnímala. Přemýšlela jsem, jestli to jsou poslíčci nebo ne. Interval jsem zatím nesledovala, dala si párkrát teplou vodu, ale moc to nepomohlo. Byly tam pořád. Později odpoledne se bolest začala stupňovat, ale říkala jsem si, to ještě nemůže být ono. Každý říkal, až to přijde, tak to poznáš. S manželem jsme večer pěkně tapetovali a to už jsem od té bolesti nedokázala moc odpoutat pozornost, ale zatím jsem to neřešila. Večer teplá vana, nic moc to nepomohlo. Manžel usnul jako špalek a já, jak jsem si lehla, tak se to nedalo vůbec snést. Musela jsem chosit nebo sedět.Uvařila jsem si čaj, dala si za tu noc další teplou vanu a klimbala jsem v houpacím křesle. Jenže mě ta bolest neustále budila a já počítala minuty, kdy už bude ráno. Asi ve 23hodin jsem si k sobě dala hodiny a při každém probuzení jsem koukala, jak pomalu to utíká. K mému úžasu jsem se budila přesně co pět minut. Takhle to trvalo asi do 4 a pak se to trochu uklidnilo a já asi do 6 mohla spát. Pak jsme normálně vstali, manžel jel do práce, já do poradny a bolesti se zase objelvily, jako v noci. Jenže po monitoru mi Dr. řekla, že se stále nic neděje (do háje, tak co je teda to co cítím už od odpoledne???) ale už jsem otevřená na 2cm. Pokud se to samo nerozjede, tak v sobotu nástup do nemocnice. Holky, tak to jsem obrečela. Jela jsem domů. Cestou se stavila v řeznictví manželovi pro maso, nakoupit a normálně 20ti minutovou cestu domu jsem šla asi hodinu a co pět minut jsem se musela zastavit a rozdýchat to. No nic, pořád jsem si říkala, že to ještě nemůže být ono a čekala jsem, co horšího ještě přijde. Abych od toho odpoutala pozornost, tak jsem vyvářela, žehlila, pak už jsem nemohla ani sedět, tak jsem skusila míč. To musel být pohled, jak hopsám na míči za stolem a u toho žehlím :) Bolesti se ale stále stupňovaly, už to bylo k nevydržení a ani jsem nezvládla dovařit nebo uklidit žehlení a ve 3 jsem se rozplácla do houpacího křesla. Bolesti už jsem musela dost silně rozdýchávat, ani teplá voda mi už nepomáhala. Manžel přijel v půl 7 z práce a první co se mě ptal, jestli už jedeme. Říkám mu, klid, to ještě nemůže být ono. Vyprávěl mi jak bylo v práci, o zácpě na silnici a já jsem mezitím opět začala sledovat intervaly. No už to bylo 2-3 minuty. Dala jsem si koupel, manžel dotapetoval a neustále se mě ptal, jestli už jedeme. Jenže já jsem si pořád říkala, že to ještě není tak hrozný a že to nemůže bnýt ono. V půl 9 jsem už byla trochu nervózní, tak jsme volali do porodnice, jestli máme jet nebo ne, že nevím, jestli to je ono Sestřička hned, že jestli nechceme rosit doma, tak máme okamžitě přijet. Dojeli jsme tam v 8:45, na příjmu mě vyšetřili a to už jsem byla otevřená na 5cm, takže prý rovnolu na sál. Vyřídili jsme papíry, pár minut poté, co jsem si lehla mi praskla voda a přišlo mi to všechno strašně rychlý. Manžel si tam vzal knížku a celou dobu si četl, jen když jsem chtěla podat vodu, tak ji zavřel Pak PA odešla na vedlejší box, kde rodili dvojčátka a že pak se vrhnou na mě. Pořád mi přišlo, že to ještě nemůže být ono a když přišla i paní doktorka, a začaly si tam chystat lavor a dlaší věci, tak jsem si říkala, že asi ano. Vůbec jsem neměla nutkání na talčení a když to po mě chtěly, tak jsem třikrát zatlačila a malá byla venku. Za celou dobu, co jsem chodila do porodnice do poradny, tak nám nikdo neodhadoval váhu, a tak byli všichni překvapení, když vykoukla slečna o 3,95kg a 52m. Jsem ráda, že jsem si to nejhorší odbyla doma a do porodnice jela už jenom na závěr. A teď už musím končit, malá si mě žádá, resp. mého prsu

Kristýnka 15.8.2010,14.27

Můj porod.Nastoupila jsem k vyvolání ve středu 11.8. zavedli mě večer tabletu a čekli jsme,ráno další tabletu a zase se čekalo,začalo mě pobolívat v podbříšku a tak jsem šla do sprchy a tam mě to přešlo.Další den to bylo to stejný a zase nic.V neděli ráno zase tablety a konečně se to rozjelo v 7.00,kontrakce po 3min a pak po dvou,bolelo to fakt dost a pomáhla mi hodně vana.Ve 13.30 mě mudra praskla vodu ale byla jsem pořád otevřená jenom na 2 tak že nic moc.Pak jsem si nechala píchnout epidurál,bylo to o něco málo lepší,ale kontrakce jsem cítila pořád stejně bolestivě.Natáčeli mě malou a měla blbý ozvy,tak nakonec po tom boji mě udělali císaře a já jsem byla šťasná.Malá byla na světě 14.27 měla 52cm a vážila 3600g,ještě neměla přestřihlou pupeční šňůru a už křičela,láska moje.Jinak jsem obě v pořádku a užíváme si spolu.Je to naše láska.Přeju všem,lepší porody než byl ten můj.Ale kvůli těm prckům vydržíme všechno.Mějte se fajn.

Karoílnka 20.8.2010 ve 12:09

Tak i já mám konečně možnost,popsat náš porod,když jsme se konečně dočkali Šla jsem na kontrolu a na ozvyčky do poradny do porodnice.Na monitoru mi ale beruška nereagovala na stahy dělohy a na pohyb,pokoušeli se jí vzbudit,třásli mi bříškem,musela jsem stát,chodit,ale nic.Tak mi doktorka oznámila,že si mě am raději nechají.Ale byla velice milá,příjemná,ochotná a prostě zlato!!!Abych byla v klidu,vzala mě na Doplera,kde bylo vše v pořádku a ukázala mi i jak malé bije srdíčko to jsem opravdu ocenila,alespoň trochu mě to uklidnilo.Pak mi jí i pro srandu zvážila,podle jejího odhadu váha 4400g .NA příjmu mi velice šetrně udělala Hamiltona,předem mi vysvětlila,co se bude dít a proč to dělá Pak mě opět napojili na monitor,ale na křivka už byla hodně špatná,mezery mluvili za vše.To bylo v 11:30 doktorka mi oznámila,že nevidí důvod mi těhotenství dál protahovat a že mi udělají cíaře,ale ať jsem v klidu,že malinká je v pořádku a že se mi určitě narodí s batúžkem jako předškolačka s takovou váhou Pak to bylo rychlé,napíchnout žílu,vykřížit krev,rozbor jestli to v laborce stihnou aby mi píchli jen epidurál,oholit,zacévkovat...Prosila jsem sestřičku o mobila,abych zavolala Honzovy,že rodím,ale přesvědčila mě,ať počkám až se malá narodí že bude koukat až mu řeknu,že už jsme 2 (stálo za to si počkat a nevolat mu )Ve 12:05 už jsem byla na sále,výsledky samozejmně nestihli,takže rychle uspat a ve 12:09 byla Karolínka na světě První o co jsem se starala,jestli je v pořádku a jestli žije.Narodila se s porodní váhou 5010g a s 53 cm Ještě že doktorka byla natolik solidní a jednala,jak jednala,toho našeho macíčka bych asi jen tak neporodila Doktorka nám malou zachránila,měla dvakrát omotanou šňůru kolem krku,ale skore 9,10,10 Bojovnice naše!!!Teď se koukám,jak ten náš uzlíček spinká s tatíkem,má jí položenou na holé hrudi a spinkají...Je to to největš štěstí na celičkém světě,kdybych mohla,dýchala bych za ní.Všechno to trápení nám za to stálo a já děkuju bohu,že mě něco osvítilo a nečekala jsem do poradny na pondělí,jak jsem byla objednaná,ale že jsem šla už v pátek...Jinak to raději ani nedomýšlím...Tak a je to Teď už šestinedělí a holky co to máte před sebou,nebojte se,na bolest honem rychle zapomenete a pak už bude jen to krásné Moře,oceán štěstí a nekončný lásky

Jiříček - 15.8.2010 v 1:06

Ahojky holky, tak i já Vám popíšu, jak probíhalo narození našeho úžasného chlapečka Jiříčka a nebyla bych to já, kdyby jsem si zase neužila své. Tak začneme kontrolou v pátek 13.8., ten den jsme měli plánované vyvolání. Po příchodu do ambulance se mě ujala mladá paní doktorka, která koukla do papírů a řekla, že mě ještě vyšetří. Hned mi řekla, že nález je vysoce pokročilý - otevřená na 3 cm, hlavička tlačí tak, že mi prej praskne brzo voda, CS 10... a že musím rodit už každý den, jinak by to prej bylo nenormální. Už jsem byla celkem naštvaná za celé ty problémy v posledních týdnech tak jsem řekla, že nenormální je, že mi říkaj jak budu rodit už od začátku 36tt a že teď jsem skoro 42tt a furt nic. Tak mi doktorka udělala hamiltona cca 5 min byl to mazec a řekla, že o víkendu to přijde. No tak jsem se zasmála a belhala se domů. Manžel byl vyděšenej se mnou a oba jsme se báli, aby se něco už nezanedbalo a večer jsme šli na procházku a já cca 20 min poklusem vedle manžela běhala :-D V sobotu ve 4 ráno mě začalo tvrdnout břicho a trochu to bolelo, bolesti trvaly do 14 a tak jsem řekla, že to není normální, že dojedeme do porodnice. Tak mě připojili na monitor a najednou ani prd - tvrdnutí nikde, připadala jsem si jako blbka, která si z nich dělá srandu. Paní doktorka mě vyšetřila, řekla , že nález je stejný jako v pátek a dala mi prášek s tím ať se vyspím a odpočinu. Vrrrrr - no byla jsem naštvaná až sem brečela. Po prášku jsem menželovi usnula skoro za chůze k našemu bytu. Spala jsem si až do 22:32 co mi začaly kontrakce, ale žádný med holky , sice první interval byl 16 min, za to kontakce trvala min. 1:30 což byl nářez. Intervaly se zkracovaly ukrutně rychle, manžel napustil vanu a když sem vylezla bylo 23:30 a stahy po 2 min. okamžitě jsme vyrazili jako blázni a já nestíhala dýchat,protože interval 2 min a kontrakce přes minutu bylo k nevydržení. Doktorka mě vyšetřila a řekla, že jsem otevřená na 7 cm a že jdeme na sál po natočení krátkého monitoru. Manžel tomu málem ani neveřil, že jsme se toho dne dožili po 42 týdnech Než jsem přešla chodbu cca 30m a vzala si pyžamo, už mě vyšetřovala porodní asistentka a řekla, že jsem už plně otevřená a jdeme pustit vodu a manžel najednou pronesl - já ji pustím a tak jsem na něj koukla co to mele a už mazal k umyvadlu, tak jsem se místo dýchání jako pejsek začala smát i s por. asistentkou. Manžel to pak pochopil vrátil se a řekl - já sem ale debil hihihi a začal závěr. Jo a na sál jsme přišli v 00:44 ( dle záznamu kamery ). Asistentka pustila tu správnou vodu - naštěstí byla úplně čirá a bylo jí neskutečně hodně. Hned jsem musela tlačit. Tlačila jsem jako o život, manžel se klepal jako ratlík v průvanu no a po chvíli jsem viděla mimíska jak mu stříhají sňůru a dali mi ho na bříško, byl to nádherný pocit a malej byl tak nádhernej. Jak jsem přenášela moc jsem se bála, že bude Jiřík velkej a když jsem ho uviděla tak jsem si řekla, jak malinkatej je, načež mě zchladila setřiška větou : jakýho krásnýho macíčka máte. Při vážení se ukázelo 4040g a pak 52cm.Všechno proběhlo nádherně. Paní doktorka mě zkontrolovala a řekla, že nemám ani nástřih a ani natržení takže se šít nebude a obdivně mě chválila, jak jsme to zvládli i vzhledem k velikosti Jiříčka.Malej se na sále přisál a cucal skoro půl hodiny. Po dvou hodinách na sále nám lásku odnesli a mě dovezli večeři - džus, rohlíky, chlebík, šunku, sýry atd. no luxus. Tak jsem se najedla zasmála s porodní asistentkou a byla jsem naprosto v pohodě. Celej porod od začátku kontrakcí trval 2,5 hodiny, i když byl krátkej tak o to intenzivnější. A i když to člověka někdy bolí - jako když jsem při tlačení pronesla já už nemůžu a hlavou mi proběhlo - Jak nemůžeš ty trubko , ty musíš tlačit a hotovo, tak jsem tlačila. Tím chci říct, že i když se někdo porodu bojí tak není proč, protože když potom má mimíska u sebe, je úplně jedno jestli porod trval 2 hodiny, 10 hodin, byl nástřih nebo ne atd. Držte se holky, přejeme hodně štěstí a dobré porody noooo a zdravá miminka přeci

tohle mě hodně pobavilo

http://www.youtube.com/watch?v=2-iFI3PfDgY

Dotaz - partner u císaře

Ahoj holky,nevím, kam s tím jinam, tak to dávám sem. Mám dotaz - mám indikovaného císaře a chtěla se zeptat těch, co už ho mají za sebou - může být manžel přítomen přímo u mně u toho císaře, nebo na operační sál nesmí? A co mimi, dostaly jste ho rovnou do ruky, nebo se to tak u císaře nepraktikuje?Díky za odpovědi, jsem z toho docela nervózní. :-(

Tomášek 14.7.2010

Tak jsem se konečně dostala k tomu, že zkusím popsat svůj průběh porodu. V pondělí 12.7.jsem byla opět na kontrole, kde mi oznámili, že pokud se to do zítřka nerozjede (13.7.), tak si půjdu lehnout do nemocnice, kde mi 14.7.udělají zátěžový test a pokud ani to nepomůže, tak 15.7.by začali vyvolávat. Termín jsem měla 5.7. Udělali mi opět Hamiltona a jela domů. Celej den jsem probrečela, protože jsem do nemocnice nechtěla. Ráno mě manžel odvezl na příjem, kde opět proběhlo slzavé údolí, udělali mi zase Hamiltona (už po 3, utz a šla jsem na pokoj čekat na ten zítřejší zátěžový test. Po tom Hamiltonovi mě začalo malinko pobolívat v podbříšku (jako když začíná menstruace), ale jinak nic. Ve středu 14.7.mě v jednu ráno probudila už silnější bolest, která ustupovala a zase přicházela, ale nebylo to pravidelné, akorát jsem pořád lítala na malou. Tak jsem to vydržela do půl třetí a pořád jsem přemýšlela, jestli je to už ono nebo ne, jestli mám zajít za sestrou, aby si nemyslely, že plaším atd. Nakonec jsem tam zašla, ta mi řekla, ať si sbalím tašku a dám ji ke dveřím a sebou si vezmu jenom mobil a ručník a šla se mnou do 4.patro na porodní sály, kde mě předala a popřála hodně štěstí. Tam mě napíchli na monitor a já se jich pořád ptala, jestli je to už ono a nemohla jsem tomu uvěřit, že už začínám rodit. Byla jsem otevřená na 3 cm, vzali mě na pokoj, dali klystýr a řekli, ať jdu tak na půl hoďky do sprchy se nahřát. Zavolala jsem manželovi, aby dorazil a od půl pátý to začalo. Kontrakce začaly stupňovat, ale pořád jsem si říkala, že jestli ta bolest bude taková, tak to není tak hrozný. Praskli mi plodovku a bolesti se začaly stupňovat. Chodili mě kontrolovat a pořád říkali, že za hoďku zase přijdou, tak to pokračovalo až do 13h, kdy jsem je už prosila o císařský řez, protože ty kontrakce byly pro mě šílený, navíc mě to nutilo tlačit, což jsem ještě nemohla. Ve 13h., přišla sestra a doktor a že už můžu začít tlačit, tak to trvalo asi hodinku, pořád říkali, že už vidí vlásky a já už prostě neměla síly ani na to tlačení. Ve 13:50 přišel jiný doktor, nastřihli mě a za 2 minutky byl malej na světě, když ho vážili, tak stihl počůrat porodní asistentku Pak mě zašívali, musím přiznat, že něco mě hodně bolelo, protože to nešlo umrtvit. A samozřejmě jsem na sále před všema prohlašovala, že druhý dítě už nee Celé těhotenství bylo v pohodě, žádné potíže, žádné nevolnosti, ale porod jsem se vybrala se vší parádou. Rodila jsem ve FN Plzeň-lochotín, porodní tým byl špičkovej, moc mi všichni pomáhali, ale oddělení šestinedělí už tak slavný nebylo. Tahle klinika je prostě výrobna dětí.

Davídek 29.7.2010

Byl čtvrtek ráno kolem 6, když jsem se vzbudila s divným pocitem. Na záchodě jsem zjistila, že ze mě odkapává cosi slabě růžového, jinak mi nic jiného nebylo. Vedla v pokojíku spali dva raubíři a manžel se měl vrátit po noční v půl 7.Volal jsem kamarádce, která je ženská zdravotní sestra, ta mi řekla že mám chvilku počkat a když se stále nebude nic dít, zkusit zavolat v 8:00 svého gynekologa a domluvit se. Tak jsem čekala a stále jen kapalo. Vstali ti dva, dorazil manžel a já v 8 volala. Mudr. řekl, ať se vydám do nemocnice, že mě zkouknou a řeknou. Takže snídaně a odvézt raubíře do vedlejší vsi tetě na hlídání. V 9:30jsme vyrazili do porodnice a v 10 jsme byli na místě. Kontrakce žádné, prostě pohoda. Vzali mě na příjem, že mi natočí monitor a vyšetří a manžel zatím čekal v čekárně. Monitor celkem v klidu, nic nenasvědčovalo tomu, že za chvíli bude po všem. Pak ovšem přišla doktorka a když sáhla dovnitř řekla že jsem na 6 prstů a jdem sepisovat papíry a klystýr, že to snad stihneme. Dopsali jsme veškeré papíry ohledně příjmu a v 10:50 mi sestra řekla, že jdem na klystýr a ať volám manžela, že za půl hodiny má přijít.Ještě mám v mobilu čas volání 11:01. Po klystýru začali být bolesti silnější a když mě po půl hodině vedli do sprchy, ještě se to dalo. za pět minut bylo hůř a když mě 11:30 položily na sál akorát přišel manžel. Natočit monitor už nestihly, Martin mi dal hlavu na prsa a v 11:46 byl Davídek venku. Takže nějakých 15 minut bolestí se dalo přežít a zvládnout. Nebudu nikomu lhát, že to nebolí, bolí, ale jen chvilinku a za chvilinku na tu bolest zapomenete. Nám umyli 4200 g těžký a 53 cm dlouhý poklad a řvoucího nám ho přinesli zpátky a my se z na něj užasle koukali.Je to náš miláček-už třetí.Holky nebojte zvládají to ženský všude na světě, tak to zvládnete i vy, které to teprve čeká. Držte se