Můj POROD - nové diskuze

Verunka 30.8. 2011 3530g, 49 cm

Ahoj holky. Tak jsem si udělala chvilinečku, abych napsala do této kolonky. Kdo trošku sledoval ten náš příběh ví, že s poslíčky jsme bojovali skoro celý měsíc před plánovaným porodem. A byly opravdu festovní. U první dcerky vůbec neznám. V neděli jsem nechala vyvolat manžela z práce, protože se bolesti po teplé sprše zhoršily. Jenže si nás v porodnici nechali kvůli tlaku. A nic se zatím prý nedělo . A tak manžel opět do práce v jednu v noci, aby to vrátil kolegovi a celý den k tomu 12tku denní. Byl úplně hotový, já taky, protože jsem věděla, že když budu rodit, nemá ho kdo vystřídat. Vůbec jsem tu noc nespala. A bolesti byly pořád. Nepravidelné, ale byly. Z pondělí na úterý jsem si nechala píschnout injekci, ať se vyspím a řekla jsem manželovi, že buď nás zítra pustí, nebo budu rodit. A ráno k mému překvapení jsem byla otevřená na 4cm a že se prý na sál. Zbalila jsem si pomalu věci z pokoje a v devět jsem dorazila na porodní sál. Úplně v pohodě. Vůbec jsem nevěřila, že budu rodit. Nic mi nebylo. Volala jsem Jirkovi, přijel rychle, snědl jen banán. Ještě, že jsem duchapřítomně měla v kabelce tatranku. Naše porodní asistentka byla úžasná. Píchla vodu, udělala klistýr a pak už se bolesi rozjely, tak jako u Evičky. Pořád co dvě minuty. Strašně rychle to ale uteklo Podporu manžela jsem opravdu potřebovala až když jsem naposledy slezla z monitoru a chtěla do sprchy, že teda ještě zvládneme to otevření z 9 cm na 10 cm, ale to už byly tlaky na konečník a naše procházka byla opravdu krátká . Pak už šup .... Pak už jsem jen 4 krát zatlačila a malá byla v 11:43 venku. Všechno proběhlo naprosto bezproblémově a my byli nejšťastnější na světě. Nenastřihli mě a malá, jak se drala mi způsobila otok. Takže to jediné vidím na celém porodu, jako černou tečku. Kvůli otoku jsme museli zůstat na sále o hodinu déle, kdyby se zvětšoval, tak by mě museli znovu sundat stehy, odstát hematom a znovu zašít. ALe nic takového se nestalo. Krásným a rychlým porodem pohádka skončila

Emička 26.6. 2011 2920g a 50cm

S doktorkou jsem byla domluvená,že pokud do 26 neporodoim,takže nastoupim 27 do porodnice, kvůli předchozímu císaři abych byla hlídaná... Ve čtvrtek na kontrole se vůbec nic nedělo, nic nenasvědčovalo tomu,že bych porodila. V sobotu jsem komplet vše nachystala, dost jsme ten den spali a já každou chvíli chodila na velkou. Tak jsem si řikala,že to asi brzo přijde,to bych v té porodnici nemusela dlouho ležet... Ještě jsme udělali pár fotek bříška s Nelinkou,aby jsme v neděli nezapomněli... (to nás ještě nenapadlo,že budu rodit...) večer se Neli nechtělo spát,tak tu s náma do 21h blbla u televize a na písničky tancovala. PAk jsme jí ale do postýlky nahnali a já šla upéct buchtu na nedělní snídani. Při dělání těsta mě nějak píchlo,ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Pak jsem šla na půdu pověsit prádlo a tam jsem měla dvakrát takovou palčivou bolest,ale řikala jsem si,tak to jsou asi poslíčci a s manželem jsme si dělali srandu,co bysme dělali,kdyby to na mě fakt přišlo pak jsem jen ze zvědavosti začla to píchání počítat, měla jsem to vždy po 20minutách. šla jsem si dát vanu,ale horká voda došla,tak to moc efekt nemělo silnější to nebylo,ale bylo to častější, po 10minutách,ale pravidelný to nebylo. David už chtěl jet do porodky,ale já se bála,že tam budu za hysterku,když to mam nepravidelný. Raději jsem zavolala o půlnoci mámě a probrala to s ní Ta si byla jistá,že rodim a máme jet. No dobře,při nejhoršim si mě tam už nechají,když jsem měla v pondělí nastupovat Táta přijel,sbalila jsem věci pro Nelinku,odvezl nás do porodnice a Neli odvezl k nim domů. Do porodky jsme přijeli ve 2.30 šla jsem na monitor a jako na potvoru jsem měla jen jendu kontrakci za 20minut. Jinak jsme byla otevřená na 4prsty a po vyšetření jsem dost krvácela. šla jsem na porodní sál,ale pořád jsem nevěřila,že rodim Kontrakce jsem měla slabé a nějak mě ještě nevadily Daly mi klystýr, kolem 5h jsem šla do sprchy, kontrakce zesílily a byli po 6mintách. Pak mi píchli vodu a připoutali k monitoru. Špatně jsem ale kontrakce prodýchávala,tak jsem to šla zkusit na míč a opírala se o Davida a hned to bylo lepší a otevřela jsem se na 8prstů. Doktorka řikala,že to za chvíli porodim. Konečně mi došlo že rodim Bylo asi 8h,už jsem z kontrakcí byla dost unavená,hodně bolely a byli dlouhé a časté po 2minutách, pak doktorka zavelela,že už hlavička sestoupila a mam si lehnout a budem tlačit a malá bude venku. Trochu jí pomohla otočit, třikrát jsem zatlačila, měla jsem pocit,že jsem zařvala jak zvíře z toho momentu si nepamatuju vůbec nic,jen to svoje tlačení a pak jak ze mě něco vyklouzlo a já viděla šedý uzlíček to byla úleva. V 8.43 byla malá na světě Malou mi pak dali k prsu a přitom mě šili,bylo to nepříjemné,ale myslela jsem na malou Pro Dvida to byl velký zážitek. Myslim,že jsem měla celkem rychlý a klidný porod Omlouvám se za román

Prosím o radu

Ahoj holky, jsem prvorodička v 29. týdnu, takže už mám mírnou paniku z porodu. Chci se jen zeptat, zda nemá některá z Vás zkušenost se tříselnou kýlou, mám ji na levé straně, doktor řekl, že je asi o velikosti švestky, možná větší a teď se mi k mojí smůle delá i na pravé straně. Mám strach z porodu, protože to při sebemenší námaze dost bolí. Přítel si myslí, že budeme asi rodit císařským řezem. Nemáte některá zkušenost?Děkuju moc za rady :-)

Valerie 14.8..... 3800 gr, 53 cm

Byla to obyčejná neděle. Po obědě jsem šla do teska, měla přijet tchýně tak že upeču buchtu, sice se mi moc nechtělo, ale budiž. Byla jsem skoro u teska,máme ho asi 500 m, když jsem pocítila mokro a řekla jsem si , že mi praskla asi voda, tak jsem se otočila a šla domů. Doma jsem na záchodě zjistila, že to je voda, byla narůžovělá. Tak jsem se převlékla do suchého a říkám manželovi oblíkej se jedem do porodnice... V nemocnici mi natočili monitor ten byl bez kontrakcí , dr mně vyšetřil a říkal, že se bude čekat zda se to rozjede samo to bylo asi něco kolem 13.30. Od 14.00 silné kontrakce co 5 min, ale krátké. Tak jsem šla do sprchy seděla na balonu asi hodinu a šla zpět na postel. Sestřička ve 15.00 hod znova natočila monitor a kontrakce byly co 3-2 min a delší.... A tak to šlo dál.... Pak mně připoutali na porodní stůl , já jsem párkrát zatlačila a malá byla venku . Sestřička ji očistila a dala mi ji na prso, malá se přisála.Byl to krásný pocit a zážitek . Ležela jsem tam dvě hodiny s malou. Takže docela rychlý porod, ten přeju všem nastávájícím maminkám.

Maruska 10.8

Muj rychlej porod ..Jak to vse zaclo .Sylne kontrakce zacli asi tak okolo 5 rano tak sem si hodila teplou vanu ze povoli ,ale ono nic :(jeste zesyleli .Tak sem zbudila muze ze asi je to tu at odveze deti a psa k bbaicce proto ze ten del jel do Brno ohledne brigady .\\Okolo sedme rano prijela sanitka .POak to zaclo prijem na fifejdy mereni ozvu kde sem funela jak nase fena :-) ruzne otazky podepisovani papiru .Pak sup na kozu Tam mi rekla lekarka ze sem otevrena na cca 5-6 cm a okamzite na porodni box a priprava na porod se vsim .Dostala sem injekci kvuli krvaceni at jim pak nevykrvacim:-)Kontrakce sileli a sileli .Neustale mne kontrovali a kontrolovali .Kdyz uz to neslo vydrzet ani sprcha nepomahala dostala sem infuzi :( byla uz sem otevrena na 10 cm ,ale cipek drzel jak potvora .Propichnuti vody a pak to slo rychle .A Maruska se tlacila ven .Ja stacila pokadit sestru ,ale prestat tlacit neslo :-) Marus museli chytat a vse pripravovat za behu .Nez sem se nadala byla venku :_) ale ja ve vnitr potrhana zasekla se ji tam rucka :(ale je v poradku ,ale ja sem ve vnitr zasita na 10 stehu :( Maruska vazila 3350g a mela 48 cm a porodit sem ji stihla za par hodin

Samuel Panoš 6.8.2011 v 18:52 ..3280g 49cm

Tak malej nám spí spokojeně napapkanej tak se můžu rozepsat o tom, jak nás s Taťuldou malej trápil na sále 11 hodin už sem přenášela byla sem 41+1 tak sem si šla 4.8.2011 na poradnu do nemocnice a tam mi řekli přijďte zítra už s taškou rozjedem to .. porodní cesty uzavřený čípek na 1 cm stále ... tak sem šla zklamaná domů , protože jsem si vyvolávat nechtěla nechat .. S tatínkem jsme tedy na druhý den jeli dali mi tabletku kolem 9 ráno a tatínka poslali domů , že tam být nesmí mimo návštěvní hodiny kolem 19:30 mi začali bolesti co 5 minut kolem 90-100... doktorka me kontrolovala ale stale sem byla zavrena a cipek na pul centimetru .. tak rikala ze se uvidi .. jelikož sem měla velký bolesti další tabletu mi nedali s tím že buď se to roběhne a nebo na druhý den ráno .. no samozřejmě nic .. celou noc v bolestech .. začala sem mít krvavý výtok tak si mě brali na ozvy co 2 hodinky ... ale malej se držel jak klíšťátko takže na druhý den mi řekli kolem 7 ráno, že mě pepošlou už na porodní box a daj mi tam další tabletku s tím že už by se to mělo rozběhnout .. takže sem zavolala tatínka ten zamnou přijel a čekal semnou co se bude dít ... no ale doktorka mi to popohnala víc než chtěla ... protože nějak nemohla najjít čípek tak mi zavedla bohužel 3 kusy tabletky (2* se jí to nepovedlo) s tím že pokud by byli bolsti velký k nevydržení máme zvonit .. no asi za 2 hoďky bolesti na ozvách 120-135 a už sem se jim krásně otevřela na 2cm.. ja pořád chodila tam a zpět po pokoji nervozni kdy už to bude .. kontrakce sem vyskakala na balonu a nebo sem seděla hodiny ve sprše.. no vypadalo to že budu rodit až v noci .. protože ještě v 15:00 jsem byla na 3 cm... ale pak to přišlo .. už sem neudělala ani krok a kroutila sem se na lůžku tak taťulda zazvonil na sestřičku že už nezvlídím .. tak doktorka tam přišla a ptala se mě co chci od bolesi jestli jen umrtvovak co mi pomuze s otviranim .. a nebo epidural .. no epidural sem nechtela tak mi pichli umrtvovak .. po nem sem usla a mezitim vysledovali kontrakce 125-130 ktere sem vubec necitila a ani me nezbudili no ale v 18:35 me kontrolovali .. byla sem na 5 cm teprve .. a v 18:45 sem už nemohla ... doktorka mi řekla že soudí že je na čase mi dát epidural že jí mam podepsat papír na souhlas jinak to nezvládnu .. tak sem to podepsala .. ale měla sem tak strašný tlak na konečník že sem už měla šílený nutkání na tlačení .. řvala sem tam jak turek , protože mi chtěli páchnout epidural a já musela sedět v klidu .. jenže v klidu to se jim řekne když to tu ženskou bolí 18:50 se na mě podívala doktorka a vytřeštila oči s tím že rodím hlavičku už ,takže tatínek mi pomohl s nohama nahoru 2* sem zatlačila a malej byl venku okamžitě se mi ulevilo dali mi malýho a prsa s byl uplně užasnej pak mi ho vzali tatínek šel se sestrama očistit malýho , popsat ho a mě mezitím šili .. no dali mi umrtvovák ale bylo to jako by mě šili za živa .. prý sem se dost potrhala když sem tlačila v nesprávnou dobu takže to trvalo dýl... ale pak už nás s taťuldou a prckem nechali na pokoji samotné a za hoďky nás odvezli na šestinedělí .. taťulda byl z malýho unešenej .. a moc mi u porodu pomohl i přes to že má tak strašnej strach z krve.. každopádně malej je uplný zlatíčko ... v nemocnici mě nenechal vyspat ani hodinku .. a teď doma spinka 3-4 hoďky bez problemu .. nj doma je doma

Maxmilián Alexandr, 30.7.2011, 10:50h, 4010g, 54cm

Tak už jsem se dostala k tomu i já, i když v podstatě není moc co u nás popisovat... Ve středu 27.7.2011 jsme měli nástup do porodnice na vyvolání, protože jsem měla těhu. cukrovku a neměli jsme přenášet, i tak jsme ten den byli už 40+5tt,protože dříe nebylo místo. V 7 nástup, pak na příjmu nějaké papírování, na pokoj a v půl 9 přišel doktor, že se na to jdeme podívat. Verdikt zněl, porodní cesty zavřené,takže pouze přípravná tableta a snad to do druhého dne povolí... Celý den nepravidelné bolesti někdy až ke 100,ale jinak nic...Ve čtvrtek opět to samé, nález nepostoulil takže další přípravná tableta,monitory a tak...celý den bolesti mezi 50-100 a to prvidelně po 5-ti minutách,ale nález moc nepostupoval, za 12hod jsme se dostali k tomu, že už půjdou zavést tablety přímo do čípku, a že si všichni myslí, s tím jak nám drží tablety, že to v pátek bude hned po první tabeltce... na noc jsem dostala injekci abych se trochu vyspala a ráno se těšila plná optimismu na doktora a na to jak to už bude... v 8:40 jsem dostala první tabletu a jaké bylo překvapení pro všechny když jsem měla pouze 3 kontrakce k 50 a jinak nic...za dvě hodiny další tableta po které se mi rozběhly bolesti po 3min opět 50-100 a to trvalo až do 19h,kdy najednou z minuty na minutu všechno přešlo a já věděla, že jestli nebude nic v noci, tak co nás čeká v sobotu ráno... v noci se nic nedělo a já věděla, že se tomu ž nevyhneme... verdikt zněl jasně, nedá se nic dělat mylý musí ven císařem....sestřička přišla, aˇzavolám manželovi, že i když nepůjde na sál, tak že se mnou může být celou dobu předtím a apk že hned dostane malého a bude moci chovat...Martin přijel během 40minut, během kterých jsem stihla pomalu pobalit věci z předporodního, dostala jsem andělíčka a punčochy a začala být nervozni... Martin si užíval poslední okamžiky kdy mám ještě břísko a pořád si s malým povídal...pak už přišla sestřička, že dostaneme cévku a jedem na sál, tam mě přívitala naprosto úžasná anestezioložka, která mi zavedla epidurál, protože jsem chtěla malého hned vidět, císař trval 20min protože když mě poprvé řízli tak to bylo málo,jelikož malý měl veikou hlavičku...tak pak to udělali jak bylo potřeba a začali malého vyndavat, na jednu stranu bylo dobře, že malý šel ven takhle,protože měl zaseklé nožičky mezi žebry a ty nám museli trochu roztáhnout, aby mu je dostali ven...když mi ho ukázali byl krásně čistý akorát fialový a spal...doktor na sále pronesl, no ten se teda tváří, že ho budíme a vyndaváme ven...pak už to bylo všechno naprosto v pohodě...manžela jsem viděla ještě na chodbě a pak rovnou na JIP...tam vše tak ynaprosto v pořádku a ráno jsem vstala a po tom co jsem se trochu rozhýbala jsem se přemístila na oddělení a vydupala si malého rovnou k sobě, což bylo úplně super.....

Katka 22.7.2011, 9,50h, 3670g, 50cm

Můj druhý porod začal menšími bolestmi břicha kolem 6 hodiny ráno. Dala jsem si teplou sprchu a začla se chystat na poradnu, kterou jsem ten den měla v porodnici. Kolem 7 hodiny jsem vzbudila přítele a tříletou dcerku, že se \"něco\" děje a sama to do porodnice nezvládnu. Začly mi kontrakce hned po 3 minutách a trvaly jen 30-45 sekund. Tak jsem byla celkem vysmátá až mi to Martin ani nechtěl věřit, že prý jsem moc v pohodě Nicméně dal si kafe, oblíkli jsme dceru a vyjeli do porodnice radši i s taškou. Před 9 hodinou jsme byli v ambulanci na Obilňáku, po deváté jsem šla do ordinace a jaké bylo i moje překvapení, když mi řekli, že jsem otevřená na 6 cm Takže pro tašku a jít rodit. Před tím se mnou ještě PA sepsala anamnézu, totéž udělala doktorka , takže na sál jsem se dostala kolem 9,30 hodin. Malou si natočili na monitor a pak začly ty pravé kontrakce. PA mi píchla vodu a mohla jsem začít tlačit. Snad jen na čtyři kontrakce byla malá na světě. Tentokrát si cestu musela protlačit sama, ale prošla starou jizvou z prvního porodu a nástřihu. Daly mi ji na bříško a mazlinkaly sme se Pak ji trošku očistily a chtěly mi ji dát přisát, ale byla plná slin-to ji odsály. Odnesly si ji, mě chvíli nechali odpočívat, zašívaly a pak jsem dostala oběd. Měla jsem těhotenskou cukrovku a dostala jsem krupičnou kaši s kakaem, tak mě to dost pobavilo. Malá kvůli mé cukrovce dostala i příkrm. Naštěstí se poté přisála i ke mně. Po obědě a změření tlaku jsem se šla osprchovat a divila jsem se, jak jsem relativně v pohodě Všem vám holky přeji samé rychlé a pohodové porody.

Šimon, 20.07.2011, 22:29, 52cm, 4,150g

Tak jsem se rozhodla popsat svůj porod, dokud to mám ještě čerstvé.. musím říci, že jsem čekala něco úplně jiného.. V 11hod dopoledne tak vstávám od bolu, že jdu dodělat tu znojemskou a najednou trošku mokro.. říkám si, že jsem si asi trošku cvrkla, jak mi tlačil na močák, občas se to stalo.. tak jsem šla na záchod a jak jsem vstala, bylo mi jasno.. začalo to ze mě vytýkat po hrníčkách... volám Vláďovi, do 5ti minut byl doma a pomohl mi dobalit a vyrazili jsme do porodnice.. cestou jsem rozdýchávala ten šok, že do 24hod rodím. Dorazili jsme na příjem ve 12, plodovka potvrzena, natočili monitor, zatím bez kontrakcí, já v pohodě.. doktor mi jen řekl, že mám hezký nález.. položili mě na pokoj, že počkáme, až se rozjedou bolesti.. tak jsem ležela a čekala, to bylo hrozné.. ještě ke všemu tam byly slyšet rodičky ze sálu.. nic moc na psychiku.. bolesti stále nepřicházely.. byla jsem lítostivá, ptže se mnou nenechali Vláďu, poslali ho domů.. ale byli jsme spolu stále na telefonu.. V 15:00 jsem si dala horkou sprchu, kolem 16:00 mě začalo pobolívat bříško.. ale bolesti byly nepravidelné (20min, 5min, 10min, 20min), sestra si myslela, že to ještě není ono, tak to nechala být.. v 18:00 bolesti po 5min.. natočili mě na monitor, na tom jsem byla hodinu a bolesti už po 3min, ty už jsem rozdýchávala, ale stále to nebylo nějak strašně bolestivý.. V 19:00 odpojili monitor a přišla dr mě prohlídnout.. jaké překvápko pro všechny, že jsem otevřená na 8cm!!!! prý: honem na sál, bez přípravy, za chvíli rodíme.. tak jsem volala Vláďovi, byl tam do 10min.. na sále to přiostřilo.. jak má člověk sakra uvolnit pánev v takových bolestech? A to ještě nepřišly ty největší.. o půl 10 přišla dr.. otevřená jsem téměř úplně, jen kontrakce nějak slábnou.. napíchli mi oxytocin a během 5 minut to začalo.. malý sestupoval a tlačil na konečník, musím říct, že to bylo snad nejhorší.. a pak ještě to, když mi v kontrakcích šahala až kamsi, ale to se nedalo nic dělat.. když už jsem mohla tlačit, moc se mi ulevilo, ale malej moc nesestupoval.. byl tam nějak blbě natočenej, tak jsem musela tlačit i na boku (děs).. no, ale musím říct, že po 50min tlačení mi už docházely síly.. prý chyběl milimetr aby se přehoupla hlavička, tak jsem pořádně zatlačila, pak ještě 2x a hlavička byla venku ale šprajcl se ramínkama.. no, Vláďa byl super, otíral mi čelo a podporoval mě slovy.. nebyla jsem jediná, kdo se potil, zapotili se i doktoři, ke konci jich bylo i s asistentkama na sále 8.. pak jsme porodili ramínka a bylo to.. placenta šla bez bolesti sama.. dr. Jsem poprosila, ať mě na šití pořádně umrtví, šila 15min, hlavně vevnitř a ani jsem to necítila.. zvenku mám jen jeden dlouhý steh.. (prý, já nevím), ale na kontrole mi dr. Říkal, že porodní poranění nejsou ani vidět.. bez té dr. Co mě rodila bych to asi nezvládla, byla opravdu perfektní.. tak toť asi vše.. musím říct, že v HK jak na porodním, tak na novorozeneckém byli všichni naprosto super.. i přesto, že jsem byla depresivní kvůli kojení, všichni mi vždy vyšli vstříc a byli moc milí.. můžu vám to tam jen doporučit.. přeju všem pohodové porody..

Jak přišel Vojtíšek na svět

Dopoledne v poradně opět vyšší tlak, stále otevřená na prst a čípek 1 cm, dr vzala odběry a pokud budou v pořádku že můžu domů, pokud bude něco vyšší zůstávám v nemocnici. Výsledky kvůli problému v labor. byly až v 15 hod. Vyšla vysoká kys močová a v moči bílkovina verdikt zněl příjem rovnou na porodní sál a vyvolání porodu. 15.30 jsem byla přijatá, natočené ozvy a v 16.00 přišel dr a zavedl tabletu. s tím že můžu cítit mírné bolesti jako při ms a že si myslí že ráno budem dávat další tabletu, že to tak rychle nepůjde.. 16.45 další monitor a poslala sem domů manžela s tím ať je na telefonu kdyby se něco dělo. Přeložili mě z por. boxu na pokoj a čekalo se. V 20.00 další ozvy a prohlídka, nález pořád stejný a měla sem mírné bolesti břicha . Před 22 hod začaly bolesti nabírat na intenzitě a byly cca co 3 min, natočen monitor a vyš. a doporučení volejte jsme otevření na 7. Manžel tam byl do půl hodiny já mezitím seděla ve sprše to bylo jediný co mi ulevovalo od bolesti V23 hod přišel doktor, kouknul se a prý jdem na to, na 4 kotrakce byl malej na světě. Narodil se v 23 hod 23 min. Dostala sem malýho na bříško, můj přestřihl pupeční šnůru a šel se sestřičkou vážit a měřit. po placentě přišlo na řadu šití proti tomu sem říkala že bych raději rodila znovu ale vše jsme zvládli a jsem ráda že tam byl manžel se mnou i on je rád že šel Vojtíšek je báječný miminko jen máme ještě přehozenej den a noc. přes den spíme v noci téměř vůbec tak snad se to brzo přehodí jak má

POROD

Nevedela jsem kam to dat, tak to davam sem. Nemohla jsem verit svym ocim, kolik jich vytahli. http://www.youtube.com/watch?v=-0oTKTCr8T8&feature=related

Lentilka

Jak se narodila naše Lentilka.V sobotu ráno, sem si jako obvykle řekla, že by to dneska šlo a taky že jo od rána divnej pocit, k tomu sem tam zabolelo břicho, ale tak jinak. K tomu růžová zátka.Kolem 4odpoledne, se mi kontrakc ezdály často, tak sem začala počítat. ZHRUBA po 10minutách. Sprcha nepomohla, tak sme počítali až do 21:00 večera, kdy už byly po sedmi minutách a bolely víc a víc. Dala sem si poslední (ten večer už asi 5) sprchu, a řekla sem, že pokud to po ní nepřejde, v 10 pojedem. Pavlovi se to pořád nezdálo, ale když už sem začala brečet, že vím že to možná není ono ale že už je to dlouho, jelo se.Na příjmu kontrakce po 6-7 minutách, otevřená na špičku prstu, že si mě tam nechají. Sepsali sme papíry, rozloučila sem se s taťkou (neodpustil si komentář \"já to říkal\") a šlo se na pokoj.Holky, to byla hrozná noc. Byla sem ve sprše snad celou noc. Kontrakce pořád po 5-7 minutách, spát se nedalo. Já byla tak hrozně unavená Ve 4se na mě přišla juknout sestra, to už byly kontrakce fakt čistě po 5min, že natočíme monitor. Ráno na vizitě, mi řekli, že když sem měla jít druhý den ráno na vyvolání, že s tím tedy něco uděláme už dnes.Jak sem se rozzářilaPříprava, klystýr(holky to byl děsvydržela sem 5minut jenom) a pak že píchnem vodu. Zavolala sem taťku a o půl jedenácté sme šli na sál. Ze začátku to byla pohoda. Já byla ve sprše, s taťkou sme srandovali. Kontrakce byly \"snesitelné\", ale pak to začlo. Neotvírala sem se a to vůbec. Dostala sem čípky. Nic. Tak mě chvíli nechali. To už se kontrakce stupňovaly. Ale to pořád nic nebylo. Pak sem dostala nějakou injekci, abych si chvilinku odpočinula. To byla sranda já měla humoru v krvi kontrakce bolely, ale mezi nima sem fakt hýřila humorem. O tu injekci sem pak žebrala ještě mockrát, protože to byl fakt úlet.Po té super injekci sem dostala kapat oxitocin. Začlo peklo. Já o sobě vím že sem hysterka, bolest snáším špatně ale tohle bylo fakt moc. Malá začala mít špatné ozvy, tak snížili dávku. Kontrakce neuvěřitelně dlouhý a silný. I porodní asistentky mě litovaly. Nejhorší bylo že sem byla uvázaná na monitoru kvůli ozvám malé. Mám od té doby okno. Jen střípky toho že sem řvala jak tygřice!, že se ve mě doktorka pořád vrtala, aby mi zanikla braka, že sem nevydržela v žádné poloze, ty bolesti byly svinský. Pak už sem měla začít tlačit, jenom občas, ale tlačit. No že by to byla extra úleva, to ne ale lepší než jenom tak ležet a drtit rukou vše co je poblíž. Tohle období, kdy sem i brečela že už nemůžu, že to nevydržím, že už je to šílená doba, že se to k ničemu nemá, bylo šílené holky. Přišla doktorka, že už je malá docela nízko, že mám hezky tlačit a že už to brzo bude. Tak sem sebrala všechnu sílu, co mi po tom sem v sobě našla a tlačila sem a tlačila. AAAAA ja na to nemůžu vzpomínat a pak najednou přišel primář, kolem hromada lidí, že už byla vidět hlavička, že dem na to. Na čtyři pořádný zatlačení byla berulinka venku. Jenom sem při jedný kontrakci přestala tlačit protože ten nástřih byl fakt cejtit. TEN POCIT ÚLEVY JE BAMBILIONOVÝŠití nebylo nic moc ale měla sem na břiše malou takže s eto dali vydržet.Nechali nás tam dvě hodinky. Pavel pořád brečel, natočil krásný videa.Holky patří mu šílený dík. Byl neuvěřitelný. Pomáhal mi jak mohl, byl mi u toho porodu šílenou oporou, byl úžasný!!! Moc ho miluju kdyb tam nebyl, nezvládla bych to.Kdykoliv sem na oddělení potkala nějakou sestru nebo doktorku, co byla u porodu, zajímaly se jak mi je a konstatovaly, že sem to fakt neměla lehký (jako bych to nevěděla).Omlouvám se za román ale je to venku a je mi líp:) ani už nebrečím, jako když sem se o tom bavila s Pájoušem

jak se rodí štěňátka

Říkala jsem si, že vám sem musím dát chovatelky popis porodu štěnátek. pro srovnání s našima lidskýma. Mají to holky celkem podobné. Je to napsané takovou pěknou formou tak i pro pobaveníhttp://www.chicory-canecorso.cz/porod2011.htm

Můj porod 18.3.2011

Tak se konečně dostávám k tomu, abych vám popsala můj porod.11.3.(pondělí) jsem byla na pravidelné kontrole, doktor mě prohlédl, řekl mi, že jsem již připravená k porodu, a že do pátku bude malý na světě. Já tomu nevěřila,vždyť termín jsem měla až 8.4. Každopádně mě na 18.3.(pátek) objednal na kontrolu. No a od čtvrtka asi od 22hod mi začali mírné bolesti. Byly asi po 25 min. Když byly 4 hodiny ráno, bolesti byly stále, ale po 15 min. Tak jsem si šla dát vanu. Bolesti nepřešly. Ráno říkám přítelovi, tak dneska to asi bude. On tomu moc nevěřil. Ráno jsem se vypravila na kontrolu k mému doktorovi a řekla jsem si, že on rozhodne co dál. Jestli to už je porod nebo ne. Bolesti už byly po 10min:-)Sestřička mi naměřila tlak 150/90, což jsem věděla, že se něco děje, tlak mívám normální. Doktor mě vyšetřil a řiká: ježišmarja ženská, vy budete rodit, za dvě hodiny může být malej venku. Tak mě tchýně odvezla do porodnice. Proběhl příjem, napojili mě na monitor a píchli vodu. Do té doby jsem si říkala, že to je v poho, že ty bolesti nejsou tak hrozný, ale pak to přišlo. Pak mě doktor bral na ultrazvuk a představte si, já měla kontrakce co 5minut a nechali mě jít po svých. Cesta trvala tak 3 minuty, ale bylo to hrozný. měli jste vidět ty pohledy maminek, které čekaly na ultrazvuk. Asi jsem je dost vyděsila, a to jsem nevydala ani zvuk. Každopádně po ultrazvuku jsem šla na sál. Bolesti mi přišly už k nevydržení. Ani klystýr mi nedali, to se nestíhalo. Nakonec jsem na sále strávila 40 minut, než se malý dostal ven. Doktor mi řiká, teď musíte pořádně zatlačit, jinak musíme použít kleště. Malej tam měl nějakou zvláštní polohu. Já zatlačila, sestra mi skočila na břicho a najednou jsem pocítila obrovskou úlevu a následný pláč. Když mi malýho dali do ruky, byl to ten nejhezčí pocit, jaký jsem kdy zažila. No a pak přišlo na řadu šití, to bylo snad nejhorší z celého porodu. Jinak ani nevím, že mě nastřihávali(jestli vůbec).

Ema 12.5.2011

Furt s tím nějak bojuju, ale co Ráno 11. mě začalo pobolívat břicho. S manželem jsem si z toho dělali srandu, že má malá ještě čas, že má být, dle slov pana doktora, o týden opožděná, tak jenom poslíčci... Poslíčci slabí, po pěti minutách, tak jsem to neřešila. Termín jsme měla \"až\" 17. Taška do porodnice nenachystaná, na co taky, že, když nerodím Furt jsem si říkala, že to mám na háku. Ještě jsem připravila dort na zítřejší oslavu, odpoledne jsem si na hoďku šla zdřímnout, bolesti stále, ale po půl hodině už jenom. Měla jsem radost, že se to uklidňuje. Odpoledne manžel domluvil, že pojedeme k taťkovi, že potřebuje s něčím pomoct a že tam přespíme. Prostě pohodový den. Kolem šesté jsem vyrazili, pokecali, manžel dat s taťkou nejedno pivo i tu náhle mi v deset večer odešla hlenová zátka a pak začaly bolesti. Taťka se hrozně bavil s manželem nad pivem s tím, že máme ještě hromadu času, a že by malá mohla počkat do 13. na jediný pátek 13. v tomto roce... Kolem půlnoci už byly bolesti po pěti minutách a docela sílily. Sama sebe jsem se snažila přesvědčit, že to ještě přejde a že ještě rodit nebudu. Ve dvě ráno jsem to už nevydržela řekla jsem, že musíme jet. Měla jsem hrůzu, manžel značně pod vlivem, ale co se dá dělat, já bych se sama neodvezla. Tak jsem z Kuřimi vyrazili do Brna, cestou nabrali moji mamču, aby mě nachystala tu kabelu, kterou jsem furt odkládala. Hrozně vtipný bylo, že jak jsme sedli do auta, tak ty bolesti ustupovaly, a tak jsem se snažila manžela s mamkou přesvědčit, že ještě ne, že jenom planý poplach Nakonec jsem tedy ve 3/4 dorazili do porodky s nálezem otevřená na 1 cm, kontrakce po sedmi minutách. Udělali mi klystýr, s tím, že by se to mělo rozběhnout, pak mě hnali do sprchy - to mi moc dobře nedělalo a pak se začaly kontrakce zpomalovat - po teplé sprše Podle slov lékaře se porod zastavuje, já na 3 cm, a dají mi něco proti bolesti a na spaní, pošlou mě na pokoj si odpočnout, že bych na tři hoďky mohla usnout bez bolestí. Řekla jsem si super, unavená jsem byla jak čert, díky tomu jsem měla vysoký tlak, dokonce mi na to dávaly prášek. Jenže jenom, co mi píchly to cosi na spaní a proti bolesti, bolesti se mi vrátily a docela intenzivně, od té doby po třech minutách. Nebylo by to tak strašný, kdyby se mi tak proklatě nechtělo spát, po tom oblbováku Najednou jsem se začala krásně otevírat a už v deset jsem byla otevřená na 9 cm, to už by se skoro mohlo rodit, ale malá ne a ne sestoupit. Sestra mi píchla vodu - vůbec jsem to necítila, oproti tomu, jak některý holky říkají, že je to hrozný - a stále se nic nedělo, jenom ty bolesti byly čím dál častější. Sestra mi doporučila chodit, aby malá sestoupila. Jenomže to prostě nešlo. Já byla tak unavená, že mezi kontrakcema jsem regulerně spala, neudržela jsem se na nohách manžel řekl, sestře, že nemá šanci mě udržet, tak mě poslali si sednout na cosi, taková jakási houpačka na zavěšení, z toho jsem jim taky padala, hrůza. Jak už jsem přijela unavená a nevyspaná do porodnice a oni to podpořili tou injekcí, tak jsem opravdu spala. Bych si řekla, že když spím, že to bude lepší, ani náhodou, každá kontrakce mě vzbudila, dosti nepěkně, já si ji odhekala a zase mi padala hlava, ani nevím, že v době těch tří minut tam byl doktor a prohlížel mě tak veselo se mnou bylo na pokoji O půl jedné už dr rozhodl, že jdu na sál, tam mi napíchli ještě oxitocit s tím, že počkají 15 minut, jestli nějak sestoupí a kdyžtak by se šlo na císaře. Já už byla tak unavená, fyzicky, ale hlavně psychicky, že jsem se na sále zhroutila psychicky, propukla jsem v usedavý pláč, že nechci, že už chci, aby to ukončili, ale hned, opravdu jsem je prosila a bylo děsně, hrozně děsně, prostě jsem to vzdávala, takhle mi ještě v životě nebylo. Ta bolest nebyla tak strašná, ta se dala vydržet, ale ta psychika totálně jsem se zhroutila. (i teď, když to píšu a vzpomínám na to, tak brečím ) Na koze mě museli připoutat, protože jsem prostě nechtěla, nemohla a nešlo to. 15 minut uběhlo a nic, pak dalších 15 připoutaná na koze a dr rozhodl, že zkusí kleště. Tlaky jsem stále necítila, ale zato jsem cítila, jak se to cosi do mě snaží dostat, pak obrovská bolest - pěkně jsem si zařvala - a to byl nástřih, protože ho dělali defakto za živa a ne až je hráz natáhlá a neprokrovená. Když měl ve mě kleště, tak jsem konečně začala trochu cítit ten tlak, ale tlačení nešlo, nešlo. Zavolali další sestru, co mi hopsala po břiše, docela solidně, bolelo mě pak ještě týden. Malá vyšla ven až na čtyři kontrakce. Tak jak se prý má na každou kontrakci tlačit 3x, to jsem nedala. 2x a víc jsem nemohla. Mezi kontrackema mi dávali kyslík, ale to mi říkal až manžel, já jenom tak nějak matně vím, že se mi hrozně dobře najdenou dýchalo. Když mi pak malou dali na břicho, jako by bylo všechno pryč. Chvíli jsem na ni koukala, bylo mi krásně, ale oči mi padaly... Šití bylo v pohodě, protože to opravdu dobře umrtvili, nato, že mě šili hodinu si vůbec nic nepamatuji. Jenom jednou jsem se s hrozným trhnutím vzbudila, ale to bylo proto, že se mi něco zdálo A malá nesestupovala proto, že měla pupečník jednou kolem krku a 2x kolem těla. A to se jim ještě ke konci začala ztrácet s ozvama. Já k tomu zaujala takový postoj, že nebýt toho, že jsem byla strašně unavená a nedostat tu blbou injekci na spaní, mohlo to být jiný, pocitově jiný, ale nikomu to nedávám za vinu, že to bylo jaký to bylo, ale byl to hrozný zážitek co do psychiky. Fyzická bolest se zapomene, ale rány na duši, těm to trvá dýl. A co mi přišlo zajímavý, že kontrakce bolely, ale ten samotný porod, když šla ven, to tlačení, to už mě vůbec nebolelo snad jediný pozitivní S manželem jsem se s odstupem pár týdnů bavili, jaký to bylo pro něj. Prý to byl pro něj hrozný zážitek a nerad by ho opakoval, cítil se hrozně bezmocný a nejhůř mu bylo, když mě připoustali na koze. Kdyby prý šel někdy znova k porodu, nevylučuje, že by zbaběle utekl... Takže vůbec ne, jak říkaji chlapi, že to bylo to nejúžasnější, co kdy zažili, ale spíš naopak Docela mě to mrzí, ale na druhou stranu ho chápu, viděl mě totálně na dně a nemohl s tím nic udělat, nijak mi pomoci.A jako snad za odměnu je Emička hrozně hodná, v noci spinká, prostě (zatím) milionový dítě.

Eliška 1. 4. 2011

Tak konečně jsem našla chvilku, abych Vám popsala svoje zážitky z prvního (a doufám, že ne posledního) porodu.Celé těhotenství, když se podívám zpětně, proběhlo bez problémů. Eliška byla celou dobu o 1-2 týdny napřed. K porodu jí činil váhový odhad 4kg, ven se jí moc nechtělo a vzhledem k tomu, že mám astma (nesměla jsem přenášet) jsem týden před TP nastoupila do rizikové poradny. Paní doktorka mi hned v pondělí při první kontrole udělala hamiltonův hmat a já se modlila ať se porod rozjede, bála jsem se, že budu muset na císaře. Ten den mi odešla jen hlenová zátka a jinak nic. Na kontrolu jsem šla ve čtvrtek, vyšetření se opakovalo (to už jsem při tom lezla bolestí po zdi), ale nález stále jen na 2 prsty. Tak jsme se rovnou domluvily na pátek na vyvolání. Večer mě ve sprše začalo trochu bolet bříško, šla jsem chrupkat a v 22 hod. jsem se vzbudila bolestí. Jelikož jsem celé těhotenství neměla ani poslíčky, nebyla jsem si jistá, zda se jedná opravdu o kontrakce. Frekvence se ale zvyšovala a bolest byla každých 10-15 minut. Ve 2 hod. mi začaly kontrakce po 6 minutách. Vzbudila jsem manžela a vyjeli jsme. Do porodky jsme dorazili o půl čtvrté. Měla jsem strach, že budu vypadat jako pitomec a na monitoru se žádná kontrakce neukáže, to se ale naštěstí nestalo. Udělala se příprava a v 6 hod. mi píchli vodu. Bohužel byla masivně zelená a já se už z lůžka nedostala, byla jsem stále připojená na monitoru. V 7 přišla moje doktorka a začali do mě pouštět oxytocin. Vyměnila se směna sester a já hned dostala vynadáno, že nejsem komplet oholená, když půjdu na císaře (zelená voda a váhový odhad). Koukala jsem na sestru jak blázen, nikdo mi nic neřekl a já na něj za žádnou cenu nechtěla. Chtěla jsem to zkusit přirozeně. Bolest se postupně stupňovala, ale pořád se to dalo. Začali mě navíc bolet záda, v 10. hod. jsem už nevěděla jestli mám kontrakci nebo jsou to ty záda. Doktorka mě každou půl hoďku pořádně prohmátla, ale stále jen na dva prsty. Ve 12,30 už přišla s anestezioložkou a doporučili mi jít hned na císaře (pro nepostupující porod a možné ohrožení plodu). Jelikož jsem byla otevřená jen na 3 prsty, manžel měl už hrůzu v očích a já byla hlavně strašně unavená a bála se o malou, tak jsem rezignovala. Musím říct, že pak to byl fofr. Anestezioložka mi nabídla spinální anestézii a já s vděkem přijala. Napíchli mě jí hned a vůbec to nebolelo. Celá operace byla v pohodě (jen na chvilku se mi udělalo špatně), dělala jsem ještě vtípky a bylo super, když mi doktorka říkala, co dělá. Taky jsem hned viděla malou!!! Byla úžasná, narodila se ve 12,58 (den před TP), měla 3840g a 51 cm. A hlavně byla v pořádku! Rekonvalescence po císaři proběhla bez problémů, hlavně díky radě Bolek, že je nejlepší co nejdříve se začít hýbat a vstát (takže holky díky).Manžel nechce o dalším dítěti už ani slyšet, ale já doufám, že časem vyměkne, zapomene na špatné zážitky a za pár let si pořídíme ještě nějakého mimíska.

Psychická pohoda

V průběhu celého těhotenství jsem měla relativně učebnicové problémy, takže nevolnost v prvních měsících, druhý trimestr pohodička, v třetím trimestru mě pálila žáha. Jinak všechno v pořádku, do poslední chvíle jsem byla aktivní,navštěvovala jsem předporodní kurz, kurz cvičení pro těhostné spojené s plaváním a cvičením v bazénu. Na doma jsem si koupila balon, měsíc před porodem jsem pravidelně 1x večer masírovala hráz. Hlavně jsem byla úplně v pohodě, těšila jsem se na miminko i na porod. Věděla jsem, že to zvládnu, ničeho jsem se nebála. Na oplátku za toto všechno mě opravdu čekal velmi pohodový a dejme tomu bezbolestný porod. Kontrakce se daly jednoduše vydýchat, skoro jsem nevěřila, že už je to ono a manžela jsem posílala do práce, že to ještě nebude ono. No, sotva jsme dojeli do porodnice, rodila jsem. Fakt super zážitek, který pokračuje do teď v podobě moc hodného miminka. Věřím, že celková psychika a připravenost dopomůže tomu, aby vše proběhlo hladce.

Rychlý porod

Naše malá Zuzanka se narodila 1.3.2011. Den před tím, jsem byla na kontrole a paní doktorka mi řekla, že sice mi do termínu porodu zbývá ještě týden, ale že to určitě tak brzo nebude, že je plod ještě hodně nahoře. No a vidíte, Zuzka se tak těšila na svět, že hnedka o půlnoci se přihlásila a před obědem už byla na světě. Bylo to rychlý a pohodový, skoro jsem nevěřila, že vlastně rodím, byla jsem připravena na něco mnohem horšího

Můj první císař...

Já se sice nemám čím chlubit, protože jsem vlastně neporodila, jen jsem si odskočila na operaci, ale stejně mám pořád nutkání se svěřit, protože na ten den v životě nezapomenu...Ráno na ten pověstný pátek 13. jsme jeli do porodky, vyšetření bylo naplánované na 7.00, byli jsme tam přesně. Mladé sestřičky studentky mi nabraly krev, udělaly monitor, ovázaly nohy bandážema a pak odešly a nechaly mě na vyšetřovně skoro 2 hodiny ležet beze slova (přitom operace byla v plánu na 8.00, ale měli zrovna akutní porod nedonošence, takže se na mě trochu zapomnělo)... kdyby nepřišla paní a neřekla, že můžu na chodbu za mužem, tak tam taky chudák zdřevěněl :) Na řadu jsem teda došla v 9.45, s anestezioložkou jsme se shodly na spinálu, abych malou hned viděla. No co vám budu vyprávět, připadala jsem si skoro jak na mučícím nástroji, ruce přivázaný, napíchnutý hadičky, sondy a já nevim co, mrtvý nohy a zima. Přišel doktor s doktorkou, pozdravili mě a já se bála, protože mi pořád přišlo, že ty svoje nohy trochu cítím. Ještě než do mě řízli, tak se doktor zeptal, co to bude - řekla jsem že je to 3:1 pro holku, tak se rozesmál, že je to dobrej kurz, jestli jsme si taky vsadili No a pak zničehonic se mě ptá: Bolí? - Ne - A teď? - Taky ne - Tak můžem. Holky řeknu vám, asi jsem sračka, ale udělalo se mi blbě, chtělo se mi zvracet z toho, jak mi roztahovali břicho, jak jsem slyšela odsavačku a jak mi pak malou nemohli v tom všem najít Šťouchali mi do žaludku, protože malá měla hlavu zabořenou zrovna v něm a museli si ji přes kůži od žeber posunout. Nebudu to pitvat, prostě asi za deset minut mi ji ukázali, zrovna spala, takže ani neřvala, jen se tak jedním okem podívala, co se to jako děje a usnula znova Po taťkovi, no Pak mi řekli míry, váhu a čas narození a jeli s ní pryč. Ukázali mi ji sice za chvíli zase, ale to už mi nějaká hrozně snaživá sestřička píchla dalšího umrtvováka, takže jsem si ji svojí malátnou rukou nemohla ani pohladit. Nikdy nezapomenu, jak mi to bylo líto, že nemám sílu si na ni sáhnout a rozbrečela jsem se. Pak už si nepamatuju nic, tma černo, probudila jsem se asi za tři hodiny na pooperačním, takže smsky jsem posílala až docela dost hodin od události. Ale máme to za sebou, doktorům děkuji, že mi pomohli, sestřičkám na novorozeneckém taky, všichni byli moc hodní, ale jsem ráda, že jsem z té porodnice po 4 dnech vypadla. Delší pobyt bych asi nezvládla :)

Kubík 14.5.2011

Tak se s Vámi taky podělímAsi ve 3:15 mě probudilo \"mokro\",ale jen tak trošku.Nepřišlo mi to nijak moc,tak jsem si jen odskočila na malou a chtěla zase zalést do pelíšku.Jenže vyteklo víc a to už mi bylo jasnoNic mě nebolelo,jen se tam Kubík trošku hýbal,tak jsem si dala vložky a zase si lehla.Pak jsem si úplně v klidu sbalila ještě nějaké maličkosti do \"porotašky\" a šla s pejskem ještě ven.Jenže mi bylo fakt dobře,tak jsem nijak nespěchala,protože shodou okolností bydlíme přesně před nemocnicí.Příteli jsem psala sms,že mi praskla voda,tak mi okamžitě volal,jestli už jsem v poro.Šílel,když jsem mu řekla,že ne,že sedím doma a ještě chvilku počkámV 6:30 jsem přišla do porodnice (mezitím ze mě pořád odtíkala ta plodovka,zhruba po hrnečcích).Sestra natočila monitor a mrkla na to \"mokro\" a pak už volala doktorku.Při příjmu jsem se dozvěděla,že oční vady jsem měla hlásit předem,což jsem samozřejmě netušila.Moje gyndařka mi řekla,že si ty zprávy z očního mám jen založit do průkazky.Přesto byla sestra tak ochotná,že si očaře zavolala a konzultovalaK mojí radosti mi povolil přirozený porodV porodním boxu jsem polehávala a bylo mi smutnoMoc to nějak trvalo,tak mě asistentka prohmátla.V 15:20 mě už chytaly neuvěřitelný bolesti a začala jsem upadat do mdlob.Pak už nevím co byloProbudili mě až,když mi prišli píchnout epidurál.Pak se mi ulevilo tak,že jsem si byla schopná dojít i na záchod.Mezitím přijel Jarda.Jenže epidurál porod urychlil,takže se to začalo rozjíždět.A pak to byla rychlovka.Jarda u porodu zůstal,za což mu budu do smrti vděčná.Nedovedla jsem si podržet svoje nohy,tak je chytil a šeptal mi do ucha.Pak si pamatuju jen to tlačení a příííííšernou bolestNic horšího jsem nezažila.Kubík se narodil přesně v 18:18.Záplava štěstí a lásky.Jarda se tam rozplýval.Já byla moc unavená na to,abych si Kubu pochovala,tak jsem byla ráda,že tam měl tatínka a já se mohla jen koukatNikdy nezapomenu

MAREČEK 19.05.2011

Ve středu 18.5 jsem měla od rána den-blbec.Začalo to slibně,že jsme jeli na kafíčko k mé mamce na zahradu,sluníčko pálilo tak jsem se vyslíkla do prádla ať se miminko trochu nahřeje.S Markem jsme měli komunikaci na bodu mrazu,měla jsem opět pocit,že se na dítě snad ani netěší-to sem ,ale nepatří.Každopádně nic nenasvědčovalo tomu,že by se mělo něco dít.Akorát den předtím mi udělali důkladnýho Hamiltonu a večer mi odešla hlenová zátka a kontrakce po 20 min cca.Jeli jsme na Obilňák,ale poslali nás domů no a v tu středu úplně klidno.Ve čtvrtek jsem byla objednaná na příjem-s tím že mi budouporod vyvolávat,takže jsem už byla nervózní a počítala s tím,že druhý den nastoupím.V poledne jsme přijeli domů a Marek si jel vyřizovat svoje pohledávky.Tohle zkrátím,protože jak jsem řekla to už patří do jinérubriky:přijel asi v osm večer,když jsem si dávala vanu,byla hrozně unavená a otrávená z jeho celodenní nepřítomnosti.Toužila jsem jenom zalézt do postele a spát.Nicméně jsem se ještě chvíli povalovala v obýváku u televize(mezitím byl náš Marťa už u mojí mamky na noc,pro jistotu).Bylo půl deváte a najednou takové křupnutí a mokro.Odtekla mi voda a s ní nastoupili okamžitě celkem silné bolesti zhruba po 7 min,pak už častěji.Tak jsme jeli.Po příjezdu do porodky,mě kontrolovala p.a. a opět nastal ten stejný problém,že nejsem otevřená,ale já jsem měla silné kontrakce po 5-ti minutách a málem mi to nevěřila.Pak jsme šli na porodní box a tam se to rozjelo.Co Vám budu povídat-bylo mi hrozněZvracela jsem,bolesti cca po dvou minutách,únava z toho celého dne-jo a ještě jsem byla spálená od slunka,tak rudá jak rak.Tak to šlo asi do půlnoci,kdy jsem usínala mezi kontrakcemi a pak jsem si vyprosila epidurál a to mi hrozně pomohlo.Najednou jsem ucítila nucení tlačit a byla fakt úleva když mě p.a.řekla,že už můžu tlačit.Myslela jsem,že to nejhorší už mám za sebou.Jenže ani tak na dvacáté tlačení malej nešel ven.Holky já už nemohla.a když jsem uslyšela dr.vezmem kleště-tak jsem si řekla teď nebo nikdy a dala do toho vše.A malej byl venku.Ukázalo se,že mě obmotanou šnůru kolem krku a ta ho vždycky vtáhla zpátky dovnitř.Marek pak říkal,že tohle byl pro něj nejhorší okamžik z celého porodu když viděl jak se trápím a malej nejde ven.Musím říct,že hned po těch bolestech pro mě taky.Naštěstí vše dobře dopadlo a Mareček se nám narodil vpořádku v 02.00hod. 19/5 2011.Měřil 51cm,3250g.Křičel a já jsem byla a jsem moc šťastná i s tatínkem.Ten navzdory tomu,že už má dvě děti s předchozího manželství-byl u porodu poprvé a myslím že mu to hodně dalo.možná i některé věci konečně pochopil-uvidím.V pět ráno jsem byla na pokoji,marek mi zaplatil nadstandart a musím říct,že jsem byla ráda.Měla jsem klid a malýho jsem si naplno vychutnala už od začátku.Takže takhle to u nás bylo,jak říkám:Přišlo mi to daleko horší než u prvního,ale možná je to jen pocit po těch letech.

Adélka 26.5.2011

Tak jak to ten vypadalo: Od 10.30h porodna, natočili jsme srdíčko a v 11.30 šla k doktorce..provedla důkladného Hamiltona protože už jsem byla 42tt.Ale stím, že malá byla nějak v klidu a kdy je tak nejživější? říkala jsem po obědě. Tedy ať ještě přijedeme v 13h. na druhý monitoring, pokud by se nic nezměnilo nechali by se mě popř. tam. Zavolala jsem příteli, že místo obídka v naplánované restauračce stihneme akorát tak čínu. Přijela jsem domu, zkoukla tašku a začala pociťovat kontrakce, ale myslela jsem, že je to reakce na hmat. Čínu máme vedle a to už ty stahy byly po 5 min. Dojedli jsme s přestávkami a jeli na monitoring,kde malá řádila a již se ukazovali kontrakce, ale poslali nás domů že malá je v pořádku a kdyby to nepřešlo ba naopak ať se vrátíme, ale že to může přejít. K autu z poradny jsme šli už s 3 minutovými kontrakcemi. Nicméně ač přítel nechtěl, trvala jsem na odjezdu domů. Domů jsme přijeli ve 14h., kontrakce 2 min...a pravidelné..jenže...já slíbila synkovi, že ho v 15h. vyzvednu v MŠ já..chtěla jsem vydržet, přítel nevydržel, zavolal mojí sestře a u MŠ jsme se sešli všichni, předali jsme jim věci a mastili do porodky..Příjezd porodnice 15.30, administrativa do cca 16.10 včetně monitoringu a vyšetření pochvou. Otevřená 4 cm, odhad 2h. do porodu.. Jdem na klistýr..toho jsem litovala, že jsem neměla ten YAL a už neudělal doma, protože pumpovat do vás tu vodu a udržet při 2min. kontrakcích nebylo jednoduchý..Po napumpování jsem přeběhla na alter. box, kde už čekal přítel.Sotva jsem doběhla kontrakce každá minuta..stihla jsem se vyprázdnit, vyspršit a ač jsem měla tak veliký pokoj, zůstala jsem v koupelně na zemi na předloktí, přítel mi vnutil alespoň podložku pod sebe..V 16.40 přišla sestra, že natočíme..hlásím jí tlak na konečník, tak že i vyšetří..odhad 7 cm otevřená..prasknem plodovku..kontrakce na zádech nesnesitelné, pociťuji nutnost tlačit..a šup ze sedmi se hned rodí..to byl fofr..takže po příjmu bylo do hodinky po všem.A narodila se nám Adélka 26.5.2011 v 17.10h, 54cm a 4240g. Pupečník i placenta byla obří, takže se čekalo na porod placenty, docela dost bolestivé tlačení na břicho a tlačení, u mého prvorozeného vyšla sama, to mě nemile překvapilo. Bez nástřihu jen s malým poraněním, takže pár stehů. Takže běhám jak srna.Malá je pořádná, ale je kouzelná a strašně hodná, jen je pořádný savec...Přítel jí hrdě po porodu nosil, nechaly nás tam 2 h. všechny spolu. Krásný..Snad jsem nic nevynechala...

Vojtíšek 6.5.2011

tak i já jsem se rozhodla vám svůj porod popsat...Bolesti začaly v pátek v půl jedné v noci (fakt se to nedá zaspat), nejdříve byly po 50ti, pak po 25ti,… minutách, ráno mě vyšetřili, bolesti po 10 minutách, nález na porodních cestách stejný jako předchozí den, tzn: otevřena pouze pro prst. Nechali mě být s tím, že až budou bolesti po 5ti minutách, tak přesun na porodní box. Studentky PA z Pardubic mi půjčily na pokoj balón, tak jsem si hopsala a ulevovala zádům (docela mě bolelo v kříži, ale nic co by se nedalo vydržet). Když přišla bolest, tak jsem vstala a rozchodila to (to byla asi chyba). V 11 hodin jsem měla bolesti po 5ti minutách, nález na porodních cestách: otevřena na 2 prsty (takže nic moc). Přemýšleli jestli na box nebo nechat na pokoji, nakonec jsem je umluvila, že chci být ještě na pokoji. Poté se bolesti rozhodily a byly po 4–5–6 minutách. Za hodinu další vyšetření, otevřena na 2 prsty. Přesunuli mě na porodní box, dali yal, potom vyšetření – otevřena na 2 prsty. Volala jsem manželovi, aby přijel, že tam nechci být sama. Ve 2 hodiny mi píchli vodu. Humor mě ovšem nepřecházel. Protože jsem se neotvírala, doporučili mi epidural, který by tomu měl napomoci, já sem ho nechtěla, bála jsem se jak čert kříže, ale když to mělo pomoci, tak jsem souhlasila. Ve 3 hodiny nastoupila anestezioložka s epiduralem. Po 3tím neúspěšném pokusu o napíchnutí jsem bulila jak želva a říkala, že se jim omlouvám, že jsem se nechala umluvit, ale že to nechci a že je prosím, aby mě to nedávali. Manžel u toho být nemohl, tak mě držely za ruku studentky PA. Místo epiduralu jsem dostala kapačku proti bolesti v kříži. Od té doby jsem na sále usínala. Vzbudila mě vždy až další kontrakce. Potom mi napíchli oxytocin, malýmu selhalo srdíčko a já je prosila o cs, že jsem unavená a že to nezvládneme. Primář řekl, že to zvládnu levou zadní, akorát bez toho epidurálu, že to bude bolet. Po 5 hodině odjel manžel pro dceru a já zůstala sama. Studentky PA mě ovšem nenechaly ve štychu a postaraly se o mě úplně bezvadně. Jedna mě posadila na míč a ukázala mi, co mám dělat, abych se víc otevřela. Řekla jsem jí, že nevydržím při bolestech sedět, ona řekla, že musím, že se musím té bolesti postavit a prodýchat to… Hodinu na to jsem byla otevřená na 5 cm, další hodinu na to na 8 cm. Do 7 hodiny večer se měl vrátit manžel, ale nepřijel. Já jsem v 7:15 volala, že tlačím. Sestřičky mi pomohly na kozu a ptaly se, kde je manžel. Vzaly můj telefon a volaly mu, kde je, že rodím. Manžel byl asi 10 minut od Chrudimi. Dvě kontrakce podržely malýmu hlavičku uvnitř a mě radily, jak prodýchat. V tom přiběhl manžel, za ním primář a šlo se na to. Na jednu kontrakci sestoupila hlavička dolů do porodních cest. Na druhou kontrakci (3 zatlačení) byl malej venku. Velké díky panu primáři a sestře, kteří pomohli a přitlačili na bříško. Manžel křičel na porodním sále „mamko, to bylo úžasný“. Nejkrásnější pocit na světě. Miminko na bříšku a šťastnej manžel vedle mě! Když přicházela další kontrakce, pan primář sám (bez mého přičinění) porodil placentu. A jak říkal, že to bude bolet… tak nebolelo. O nástřihu a šití ani nevím, byla jsem šťastná, že je malej v pořádku a když jsem ho viděla v manželově náručí, tak jsem se nemohla vynadívat :)

Kačenka 8.5.2011

Ahoj holky, tak maličká konečně spí, vše mám uklizeno, tak jsme se rozhodla popsat můj porod.Kontrakce začali někdy kolem 15:00, ale pravidelné začali být až po 18:00. Vyzkoušela jsem vanu a když ani pak nepřešly, rozhodli jsme se, že zajedeme do porodnice. Musím říct, že kontrakce nebyly nějak silné, tak jsem si myslela, že ještě pojedu domů Přítel se se mnou rozloučil a od 19.30 to začalo...vyšetření, klystýr, sprcha, monitor malé.....v deset jsem šla na další vyšetření a už jsme byla otevřená na 5 prstů, takže už mě PA doprovodila na sál, prý že se malá musí narodit ještě na den matek Do té doby se daly bolesti ještě snést...Na sále jsem dostala infůzi a pak teprve začaly ty pravé kontrakce....musím říct, že ta bolest mě úplně ochromila, ale snažila jsem se co nejvíce dát na rady PA, no a vše si tak ulehčit...do hodiny už jsem mohla konečně tlačit...mělo to být bez nástřihu, ovšem malá měla vedle hlavičky ruku, takže nástřih proběhl, ale nebylo to vůbec bolestivé...Malá se asi po čtyřech kontrakcích konečně prodrala na svět a stihli jsem to na den matek - 23:58 Pak malou ošetřili a dali mi jí pochovat....pak pro mě ovšem nastalo asi nejhorších 50 minut a bylo to šití...to bylo pro mě asi největší utrpení, i když byla paní doktorka skvělá a dost mě podporovala....V každém případě všechna ta bolest za to stála...naše dcera je úžásná....