Jak se vyrovnat s potratem? - nové diskuze

Tyhle kolonce jsem se vyhýbala a ted jsem tady. V pondělí mi zjistili že se miminko špatně vyvíj a dneska po skoro dvouhodinovém ultrazvuku pan doktor řekl že je to hodně špatné, mimi vůbec nemá plíce vyvinuté protože celý hrudnček vyplnuje srdíčko. Nožičky a ručičky jsou malé a zahnuté, pokud by zvládlo přežít do porodu tak po poudu už by nemělo šanci. Takže zítra mě čeká vyvolání porodu a konec...Nevíte někdo jak dlouho budu muset zůstat v nemocnicia jak to probíhá??

PO POTRATU

Je to www.wobenzone.cz

PO POTRATU

Ahojík jsem snad poprví nadšená,že jsem to dostala ,jsem 2 měs po samovolným potratu a piji kontryhel na uzdravení dělohy a dnes jsem to dostala na den přesně ,tak to pro mě znamená,že se po ms můžem zase snažit o mimi všem přeju mooc štěstíčka.ZA JAK DLOUHO JSTE OTĚHOTNĚLI?

Zmatek

Zdravím všechny,po dlouhé době jsem se sem zase rozhodla napsat. V březnu jsem byla na revizi (10tt). Před 14 dny na kontrole u mudry jsme se domluvily, že už můžeme s manželem opět zkoušet miminko. Začala jsem brát vitamíny a listovku. Do teď jsme používali kondom, abychom předešli brzkému otěhotnění po revizy. Říkala jsem si, že po těchto měsíčkách už to zkusíme fakt na ostro. Ale ono nic - měsíčky se jaksi ne a ne dostavit. Od revize jsem zatím měla menstruaci 2x a vždy na čas (+/- 2 dny), ale teď už je to týden po termínu a nic. Nezažila jste to některá taky? Nevím jestli už mám plašit doktorku nebo radši ještě počkat. Ale začínám být dost nervózní, jestli je všechno v pořádku.

Ahoj

Teda holky, já vím, že jsem už otravná jak svítiplyn, ale opravdu nechápu, co se mnou děje. Minulý týden jsem dostala menstruaci, první den jsem si musela vzít antikoncepční pilulku, jenomže já krvácím pořád a je to už njakých devět dní. Píchá mne v podbřiše a začínám teda být značně nervózní. Máte s tím nějaké zkušennosti??? Doktorka má totiž dovču a já se bojím, abych jen něco zbytečně nehrotila.

...

Ahoj holky, poslechla jsem doktorku a prášky začala poctivě brát, nicméně mám po nich takové bolesti, že další už do sebe asi nenarvu.Včera jsem se byla projít s manželem po městě a narazila jsem na cvičení podle paní Mojžíšové. Hned jsem zaběhla do knihkupectví a koupila si knížku, kde je kompletně popsaná tématika ženské i mužské sterility. Zajímavé čtení, málem jsem tu knížku schroupla na posezení a dneska se chystám, že si ty cviky zacvičím. Taky jsem se objednala na cičení podle Mojžíšové do rehabilitačního cetra, takže jsem na sebe zvědavá. Ale co jsem tím chtěla říct... Kolem mne rodí jedna kamarádka za druhou, dokonce ta, která otěhotněla na den stějně jako já, už ví, že čeká holčičku. Včera jsem to obrečela, protože jsem to už taky mohla vědět, ale ta knížka a cvičení mne nadchlo pro svojí úspěšnost a říkám si, proč to nezkusit, nemám co ztratit. Je to jen taková malá rada pro vás snažilky, zkuste to také, a pak si písneme, jak jsme dopadly. Uvidíte, že brzy budeme nosit bříška, možná už na Vánoce budeme vědět, zda nový člen rodiny je chlapeček či holčička... Moc pozdravuji a držím vám všem pěstičky i na nohách

v roce 2008 to byl konec ledna jsem zjistila že jsem těhotná, na konci dubna jsem odjížděla z nemocnici po revizi dělohy nebot mé déťátko to nezvládlo a přestalo mu bít srdíčko.Na ten pocit nikdy v životě nezapomenu ta strašná bolest na hrudi, která nechtěla odejít, ten pláč, který nešel utišit. bylo to strašné. Měla jsem pocit že už nikdy to nebude jako dřív. A taky nebylo ztratit mimi ikdyž je teprve na začátku své dlouhé cesty za životem je opravdu hroozne, bolestivé. Čas ránu sice zahojí ale nevymaže. Co hlavně chci říct je, že se člověk nesmí vzdát a podat se, sice je to těžké, ale jde to. život jde dál a přináší další smutky, ale také radosti pro které je opravdu důvod žít. Zítra bude má dcera mít 3 měsíce jsem moc štastná že jí mám. a přeji vám aby jste co nejdříve mohli říci jsem štastná MÁMA. holky držte se a nepřestávejte bojovat. držím pěstičky at vám vše dobře dopadne.

tak jsem se dnes vrátila z nemocnice

Ahoj holky, tak mám revizi za sebou.Lékaři mě strašili, že když byly mimi dvě, tak to bude větší zákrok ale je mi dobře, tak doufám že všechno dobře dopadlo a nebudu tam muset znovu.Už se těším až to zkusíme za 3 měsíce znovu. Určitě to nevzdáme. Cestou z nemocnice jsem si koupila nějaké věci na mimíska.

Ten strach :(

Koncem ledna jsem zjistila, že jsem těhotná... Na kontrole mě Dr moc neuklidnila řekla mi,že tam ještě nejde nic vidět,že je ještě moc brzo... Už od začátku jsem měla divné tušení a silnější bolesti, ale to podle dr bylo v pořadku (jak se zvětšovala děloha) Na další kontrole asi 7t.jsem se ze strachu nedívala ani na ten utz, jen čekala co mi dr řekne... Řekla mi,že mě nepotěší,že nevidí srdíčko a začala mi vypisovat žádanku do nemocnice... Co se stalo do dnes nevím byla jsem asi 7-8týden... A teď jsem opět těhotná,ale znovu jsem na to přišla moc brzo a na utz byla vidět jen dutinka bez jakéko-li činnosti a na víc byl vedle ní krevní hematom. Ještě ten večer po kontrole jsem začala slabě krvácet a na druhý den jela i s bolestmi na pohotovost... Řekli mi jen, že to muže být způsobeno hematomem a že mám být v klidu a nenamáhat se. A další den u dr na kontrole už bylo jako zázrakem na utz docela dost vidět,a dokonce i srdíčko. Teď jsem 9-10týden a na kontrolu jdu až za měsíc, mám pocit, že to nevydržím. Bojím se...

zamlklé těhotenství

Ahoj holky, bohužel jsem také prodělala zamlklé těhotenství. V 11tt jsem šla na kontrolu a plod byl velikosti 9tt. Vůbec jsem to nečekala, byl to obrovský šok, nic mě nebolelo, nekrvácela jsem. Z kyretáže jsem měla obrovský strach, nakonec skutečně ta bolest nebyla tak velká, jako ta kterou jsem měla v srdíčku. Po zákroku jsem šla na kontrolu ke gynekoložce a ta zjistila, že to bylo provedeno nedostatečně. Musela jsem v jednom týdnu dvakrát do nemocnice. Všechno to na mě padlo a totálně jsem se sesypala. Moje kamarádka mi řekla větu, na kterou nezapomenu: \"Buď statečná, tohle miminko musí ven, aby přišlo nové a zdravé\" Neuvěřitelně mě to posílilo. Už mám 14 dní od druhé revize, ale stále mám bolesti v zad a podbřišku. Při další kontrole jsem se ptala dr. jak mám vysokou sliznici, tak prý 4mm. Mám dodržovat 6-tinedělí, pak počkat 3 cykly a můžeme znovu. Připadá mi to jako strašná doba. Bylo to mé první těhotenství a strašně jsem si miminko s manželem přáli. Máte prosím někdo zkušenosti, co je dobré brát za vitamíny nebo podpůrné látky po kyretáži, aby se organismus a děloha dobře zotavili? Zatím zobu listovku, babyplan (brala jsem i v těhotenství a nechtěla jsem to kvůli potratu přerušit) a ještě piju kontryhelový čaj a zvýšení sliznici. Budu moc ráda za Vaše rady. Přeji nám všem hodně stěstí, ať nám splní!!!

ahoj děvčata, hoc nerada ale asi se k vám přidám. Dnes jsem byla na prohlídce a doktorka že si udělá ještě ultrazvuk, že mimíska ještě neviděla. Protože jsem po IVF tak jsem chodila na UTZ do nemocnice. Naposledy před dvěma týdny bylo všechno vpořádku a srdíčko bilo.Ale dneska byl mimísek stejně veliký jako před dvěma týdny a srdíčko mu už nebije...........

???

Ahojky,tak už mám za sebou druhý měsíc po revizi. Měly jste pravdu, nejlepším doktorem je opravdu čaas. Nebudu psát, že se cítím úplně happy, ale už to není tak strašný jako v tom šestinedělí. Navíc, abych se vám přiznala, jsem se i přes rady paní doktorky rozhodla miminko zkusit dřív. Spoustě mých kamarádek to vyšlo, tak si říkám, že znovu snad už takovou smůlu mít nebudu.Momentálně mám už několik dní zpoždění a teplota se stále drží u 37 stupňů, tak uvidíme, jak dopadnu.Co jsem tím ale chtěla říct... já vím, že jsem vám tu děkovala už spoustukrát, ale pravdou je, že díky vám jsem nehodila flintu do žita a snažila se začít fungovat a vlít si do žil nové naděje. Hodně jsem změnila svou životosprávu, jídelníček a taky jsem se naučila více pít a více se hýbat. Ale co mi opravdu pomohlo to je džus z aloe vera, neuvěřitelná očista organismu... vřele doporučuji... Holky moje... jste super a já vám opět moc děkuji za vaše komentáře. Hodně jste mi pomohly a to je mezi lidmi už velice vzácný úkaz... MVR Veruša

Ahoj holky. Koukám, že se nám (bohužel) tato kolonka zase rozrostla. Můj příspěvek asi nebude ideální, ale v únoru jsem sem psala také. Moc mi to pomohlo a děkuji všem holkám, které mi napsaly a podpořily mě, resp. dál podporují Mám za sebou 5 měsíců od potratu a jsem opět \"fit\". Vím, že tomu teď těžko některá z vás uvěříte,já jsem také nevěřila, ale skutečně čas pomohl vše zahojit, i když vzpomínky nevyhasnou a přemýšlím o tom, jak velké bříško bych dnes měla!? Teď se můžu začít opět snažit. Nikdy bych nevěřila, že to tak rychle uteče a já budu v této fazi. Moc Vám držím pěstičky, buďte silné a věřte., že se zlé v dobré obrátí!!!

Zamlklé těhu

Ahoj holky, bohužel jsem se dneškem dostala do vaší kolonky. Ráno mi zjistili, že srdíčko přestalo bít, jsem (vlastně už byla) v 9.tt. Zítra jdu na revizi. Bylo to moje první těhotenství, navíc po IVF. Je to těžké, už jsem si tady přečetla vaše pocity, a jsme na tom všechny podobně-smutek, bolest, zklamání. Ale říkám si, že život jde dál a určitě se jednou dočkám. Rozhodla jsem se, že budu myslet pozitivně, zkusím pak sportovat, a tak nějak se psychicky odpoutat od toho, CHTIT MIMINKO za každou cenu. Mějte se hezky.

dotazek

Ahoj holky ,chtěla jsem se zeptat ,jestli s tím některá nemáte zkušenost,před 5 t.jsem samovolně potratila a plod ze mě odešel samovolně ,tak jsem nemusela do nemoc.na kontrolu mám jít až po ms kterou jsem ještě nedostala ,už týden mě bolí břicho jako bych to měla každým dnem dostat ale stále nic mudr.říkala že do 6.t to mám dostat tak jsem poprví nedočkavá.Piju kontryhel .Ale na co jsem se hlavně chtěla zeptat je ,že přibližně v té době po potratu mě začalo bolet v kříži,tak jsem se chtěla zeptat jestli s tím nemáte někdo zkušenost,jestli to může být s tím spojené,před potr.jsem neměla žádné problémy.Děkuji moc všem předem na kontrtole jsem ještě nebyla

Zamlklé těhotenství

Strašně by mě zajímalo, proč se tohle děje. Tenhle rok je nějakej začarovanej, protože nic nevychází. O cokoliv se pokusím, tak to jde do háje. Chci co nejdříve znovu otěhotnět, ale na druhou stranu mám hrozný strach, aby mě to nepotkalo znovu..Bylo to a pořád je, hrozný zklámání!!!

Také zklamání

Ahoj holčiny,tak také jsem se bohužel dostala do této kolonky...kdy radost vystřídala zklamání...v 9tt jsem se u lékaře dozvěděla, že srdíčko se nikdy nevyvinulo a plod zanikl v 7tt a musela jsem do nemocnice na vyčištění. Je to takový divný pocit...těd je to měsíc a tak jsem si řekla,že potřebuji někomu kdo má stejný zážitek toto napsat...že nejsem vpohodě jak si všichni myslí a moc mě mrzí..že nemůžu se svou kamarádkou..... která mi dva dny po hospitalizaci sdělila, že je těhu ....sdílet tu radost ....a ona ve své radosti nevidí to, že ikdyž jsem byla zatim na začátku těhu, že i tak to bolí.......život je tak relativní.... Jinak také čekám na ms...tak snad vše dobře dopadne, jelikož nežiji v Čr a opravdu se mi nechce podstupovat tady nějaké procedury. Tak se všechny holčiny co jste na to podobně držte a opaturjte a věřme...příště to vyjde. Jarča

Zklamání

Ahoj holky, tak to moje velké nadšení z první menstruace po revizi vystřídalo zklamání.Včera jsem byla po šetstinedělí na kontrole a dopadla jsem hodně špatně. Manžel není v pořádku, což se dá vyléčit jen vitamíny a nějakou další léčbou, ale se mnou je to horší. Moje srdíčko se nechce srovnat a navíc dřívější gynekoložka nevyléčila něco, co měla... Doktorka mi oznámila, ať zase nasadím antikoncepci a na miminko nějaký čas zapomenu. Jenomže to já nedokážu. Od včera, co to vím jsem jako tělo bez duše. Drželo mne nad vodou to, že budeme mít brzy jiné a teď nevím, co dál. V kombinaci mých potíží a manželovými \"špatně vyvinutými\" sperm. prý nejsme vhodní pro početí. Fakt nevím, co dělat. Nekouřím, nepiju, drogy jsem v životě nebrala a žiju poměrně zdravě, co teda, kurňa, ještě dělám špatně??? Řekla bych, že je mi momentálně ještě hůř, než těsně po tom potratu. Kor, když mi ještě řekla, že moje miminko může být postižené a nebo se nám to nemusí povést nikdy... To jsou vážně slova do pranice. PS: Paní Mascha má můj obrovský obdiv!!! Já už bych to asi dávno vzdala...

potrat.. a jak dál?

Ahoj všem, nakoukla jsem do této kolonky, i když sem momentálně nepatřím. Chtěla bych ale Vám všem, které jste ted moc smutné napsat v krátkosti svůj příběh. Mimi jsem si přála moc už někdy od 16-18ti, tak moc, že to prostě nešlo. Nakonec přišla nová životní situace, přestala jsem na svou touhu myslet a bylo to tu. První těhu a vše dopadlo, jak má. Bylo mi 22. Pak jsem chtěla co nejdříve druhé a najednou to začalo, 1. potrat v 7tt, pak za půl roku dokonce ve 14tt-miminko umřelo právě v těch chvílích, kdy jsem užuž čekala na první pohyby. Psychicky jsem byla na dně, pak jsem na další těhotenství čekala další tři roky. Každý měsíc \"pro jistotu\" den-dva před menstruací kontrolova podle testu, jestli je \"to\" tu. Po třech letech jsem se dočkala, ale přišlo opět obrovské zklamání v 9tt. Vzdala jsem to. Po pár měsících jsem našla najednou dvě čárky znovu, ale na ultrazvuku jsme na srdíčko čekali 3 týdny. Už jsem nevěřila, když začalo tlouct. Po 15tém týdnu děsných nervů jsem už uvěřila, že to dobře dopadne. Dopadlo to nakonec tak, že se mimi narodilo už v 28týdnu. Strašně malinké (1206g/36cm). Dlouho jsme nevěděli, jak to dopadne. Naštěstí vše dobře a co víc, když jsem si Davídka po třech měsících odnášela z porodnice-byla jsem znovu těhotná. Doktoři mě však ubezpečovali, če to s největší pravděpodobností dobře nedopadne a tak se také ve 12tt stalo. Tentokrát jsem to zvládala dobře, protože mi malé mimi vrnělo v náručí. Pak jsme to zkoušeli ještě další 3 roky. Dvakrát znovu špatně. Ve 33 jsem všechny snahy zastavila a smířila se s dvěma krásnými a šikovnými kluky - i tak to bylo velké štěstí. A finále? Je mi 37 a letos v lednu mi mudr oznámil radostnou novinku-mimi, nevěřila jsem tomu, brala jsem antikoncepci, ale ted jsem v 29tt a vše je OK. A snad to nakonec bude i ta holčička (nenechala jsem si to na plodovce říct). Proč to všechno píší? Prošla jsem si spoustou zklamání ze zmařeného nového života a přeze všechno čas ukázal, že nikdy není všem dnům konec. NEVZDÁVEJTE SE nikdy. Vím jak moc je to těžké, když najednou to krásné buch-buch na ultrazvuku není vidět, ale je před Vámi ještě spousta dní. A ještě maličkost - teprve TED, po všech těch nezdarech, kdy mi nikdo nedokázal odpovědět na otázku -PROČ se to stalo, lékaři zjistili, že mám moc hustou krev (LEIDEN V syndrom) a že to má ca 5-8% žen - způsobí to, že přes tenké cévky placenty se díky té hustotě krev - tedy výživa-k miminku pořádně nedostane a plod pak odumře, laicky řečeno podvýživou. Nechte si tedy krev na genetice na tento syndrom zkontrolovat. Ted si po dobu těhotenství píchám injekce na ředění krve(podobně jak inzulin) a vše jde přesně jak má. Zkrátka je třeba to nikdy nevzdávat. Štěstí může přijít v různou dobu a někdy se holt musí trochu čekat. Držte se všichni, co máte tyhle zkušenosti za sebou a snad Vám alespoň trochu mé zkušenosti pomohou. Ahoj všem

radost

Ahoj, vždycky mám radost, když se podívám do téhle kolonky a nejsou tu už dýl žádné nové smutné příspěvky! Přeju všem holkám, aby sem nemusely nikdy psát a podud už se to stane, aby to statečně překonaly a zkoušely to dál!!! Držím všem moc palečky a opatrujte se děvčátka!!!

AHojiky.Jeste pred dvema mesici sem psala do kolonky 0.- 16. tyden,a az ted jsem dostala odvahu napsat sem. S pritelem jsme si moc prali miminko a asi pul roku to nejak neslo az najednou dve carky na teh.testu,tolik radosti ale behem tri dnu vystridal smutek.NEz jsem stacila jit k pani doktorce,zacala jdsem krvacet a mimi samovolne krvacenim potratila.Revize me necekala jelikoz slo vse ven samo.Pani doktorka mi rekla ze s pritelem ani nemusime cekat a muzeme se szazit dal.K velikemu prekvapeni jsem otehotnela hned:-) Bylo to nadherny:-) S pritelem jsme si to uzivali a hlavne necekali. Vsechny prohlidky byli v poradku,jednou jsem spinila ale dostala leky a bylo vse O.k. Mimisek rostl a srdicko uz taky krasne bilo.NA dalsi prohlidku jsem sla 15.dubna,tam uz se mimi nevyvyjelo.:-( byla jsem v 11tt a mimi uz bylo mrtve od 9tt:-( TAk me cekala revize.Ted ocekavam dvuhou menstruaci a nejvic se tesim na tu treti,az se budeme mct zase snazit...Vim jak vam je,nikdo to nepochopi dokud to nezazije.TAk se vsechny drzte a nezoufejte,jednou to musi prijit..:-*

Ahojky

Ahojky holky, tak jak se vám daří v těhlech vedrech? Mě včera pěkně zkolila horečka, ale dneska je den D!!! Dostavily se mi 1.ženské dny přesně 4 týdny po revizi, takže už jen dvakrát a můžu mít miminko, juchůůůů.... Teda, doporučujou půl roku čekat, ale to stejně nevydržím. Díky vám jsem překonala ty moje hrozné depresivní stavy, je mi z toho hrozně smutno, ale už je to mnohem snesitelnější, než to bývalo. Děkuji, děkuji, děkuji na stokrát...Včera jsem se dozvěděla, že mám těhotnou i kamarádku, tak snad budu i já moci brzo v sobě nosit svoje zlatíčko... Strašně moc vám všem přeji štěstí, zdraví a hlavně děťátko, které vám bude celý život nosit jen radost... Veruša

potrat

ahojky holky ted jsem od doktorky zjistila ze jsem tehotna ale uz 2 deti mam a ty stacej nemate nekdo skusenosti o potratu??a jak dlouho tam lezite v nemocnici???diky za radu

Propadám depresím...

Ahoj, jsem ráda, že je tu i tahle rubrika. Před třemi týdny jsem se dozvěděla, že moje miminko je několik dní mrtvé a že musím na revizi dělohy. Zákrok proběhl bez komplikací, ale moje psychika je na tom tak špatně, že už nevím, co mám se sebou samou dělat. Je mi 22 let a každej mne uklidňuje, že jsem mocmladá a že budu mít ještě spoustu dětí, ale já si přeji miminko už strašnou dobu a tohle jsme se snažili přes rok s manželem. Do toho jsem se asi týden po mém potratu dozvěděla, že mám těhotnou švagrovou a bude rodit jen pár týdnů po mém termínu. Strašně to bolí... Jejímu miminku už tluče srdíčko a já se z toho prostě nedokážu radovat... propadám tak silným depresím, že se chvílemi i dusím a je mi na zvracení. Pořád mne strašně bolí prsa a nemohu si na ně ani sáhnout. Jsem už bezradná, na mažela jsem strašně zlá, nemám chuť se tulit a dávat mu najevo jako on mne, že ho miluji... ptotě to nedokážu. Mám pocit, že mne ta bolest roztrhá vejpůl a mám chuť křičet... Moc bych si přála se po šestinedělí snažit o miminko a proto se vás ptám, myslíte si, že je to dobrý nápad začít tak brzy po revizi? Bez miminka ale šťastná nebudu a antidepresiva se mi brát nechtějí... Každý den dokážu brečet i do dvou do rána, než vysílením usnu a ráno to začíná nanovo... Děkuji za vaše rady, jste jediné, kdo ví, o čem mluvím... ostatní kolem mne mne nechápají, jak mne to mohlo tak vzít, když je mi teprve tolik, kolik mi je...

bolí to

Ahoj holky je hezký ,že jsou tyto str.a můžu se vypovídat někde kdo tomu rozumí.Když jsem našla na testu //č.byla jsem strašně šťastná,ale bohužel jsem začala špinit ,tak jsem jela k mudr. a myslela jsi ,že je to normální nebo jen nějaká maličkost.Ale doktorka my řekla ,že nic nevidí a to jsem měla byt cca7 tt tak mě poslala na krev .Když jsem volala doktorce ,tak mi řekla, že mám nízkou hodnotu a že potrácím,nechtěla jsem tomu věřit a tak za 2 dny jsem chtěla jít na krev znovu,byla jsem si jistá ,že je to v pořádku,ale že jsem třeba míň,ale pak se to stalo v noci jsem začala silně krvácet a vyšlo to ze mě,bylo to hrozné vydět to a že to mělo být naše mimi,zárodek byl asi přes cm velký je mi divný ,že tam nic neviděla při té velikosti,probrečela jsem už pár dní je dobré se někomu vypovídat,mám sice doma dcerku a přítele,který mi pomáhají,ale chlapy to berou,tak že ono to přijde příště.Vím že ho to taky mrzí,ale nechce mě nervovat.Snažíme se skoro 2 r.a pak tohle je my to líto

Ahojky, můžu se zeptat za jak dlouho po ptratu jste dotaly menstruaci, Já jsem po potratu dneska 16. den, byla jsem i na výškrabu. a dneska mě bolí břicho jako bych to měla dostat. jenom se mi to zdá docela brzo, tak mám docela strach, aby se něco vtom břiše nedělo. díky.

Ahoj holky. Tak jsem si myslela, že mi je už líp, ale včera jsem se cítila strašně divně a dnes je to ještě horší. Příjde mi jako kdybych měla na prsou balvan, potím se, pořád mám žízeň, na wc na malou chodím pořád. Včera jsem byla na testech na tu cukrovku a výsledky budu vědět v pátek. Mám strach. Bojím se co, když budu mít cukrovku, protože ta žízeň a časté močení mě provází už asi 3 roky. Ale spíš se bojím zda by to skousl manžel, když už dvakrát na mě vyjel, když jsem si zlomila kotník a teď když jsem potratila. Když se mu s něčím svěřím, tak to vždy banalizuje i když se vážně necítím dobře, taky jsem s ním jezdila na kole jako těhotná a byla jsem k.o a pak potrat, tak nevím. Mám ho ráda, ale cítím nejistotu. Budu muset asi někam zajít za psychologem:-(

Stále stejně smutně

Ahoj holky, už je to 2 roky, co jsem psala, že i mě potkalo velké trápení. Ve 12 týdnu těhotenství jsem musela na revizi, miminku přestalo tlouct srdíčko. Bohužel mi revizi pokazili, musela jsem ještě jednou a při mém štěstí opět špatně. Po půlroce snažení mi gynekolog oznámil, že nemám žádnou sliznici po té druhé operaci, tak jsme další půlrok čekali, až doroste. Po dalších několika měsících manžel podstoupil spermiogram a je úplně v pořádku. Takže přišla opět řada na mě. Při hormonálních testech mi zjistili nedostatečnou funkci štítné žlázy a vyšší prolaktin. Za dalších pár měsíců na laparoskopii neprůchodnost jednoho vejcovodu a ten druhý mi naštěstí zprůchodnili. Beru Clostilbegyt už 4. měsíc, ale miminko stále nepřichází. Rozhodli jsme se s mnaželem pro umělé oplodnění. Moc prosím, má některá z vás zkušenosti s IVF? Od kamarádky jsem se dozvěděla, že by počkala do podzimu, že je v létě malá pravděpodobnost na úspěch. Moc děkuju

Ahoj holky, tak vám napíšu můj příběh a třeba vám to trošku pomůže. Mám tříletého kluka, první těhotenství úplně bez problémů. Když byly malýmu dva tak jsme se rozhodli, že to začneme zkoušet a vyšlo to na poprvé. Hned asi v tom 5tt jsem začala špinit a pak samovolně potratila, to byl červen. V srpnu se zadařilo znova, samozřejmě jsem měla nervy a k doktorovi se nehnala hned jako minule a čekala jsem jestli bude všechno v pohodě. Šla jsem tam až v 8tt přesvědčená o tom, že je to dobrý když nekrvácím, ale pan doktor mi řekl, že nevidí srdeční činnost, že ještě týden počkáme a uvidíme. Prožila jsem si hrozný týden a potom verdikt, že musím do nemocnice na potrat Potom nám doporučili počkat aspoň 3měsíce. Takže v lednu jsme na to vletěli znova a naštěstí zase na poprvé. Teď jsem v 19tt a doufám, že bude všechno v pořádku, ale toho strachu se už nikdy nezbavím. Snad bude mít můj příběh dobrý konec a přeju ho i vám všem, nevzdávejte to

potratila jsem v 8 týdnu

Ahoj holky, tak já bohužel taky:-(((((bylo mě tak nádherně, jen prsa bolela, sportovala jsem a těšila se s manželem na maličké. Pak jsem šla pro průkazku, sestra jí vystavila, pak mě doktor řekl, že mám cukr dost vysoko:-(a pak, že dítě je mrtvé a že mě objedná na úterý do nemocnice byla středa, takže skoro týden čekat!!!!!!To jsem odmítla, že čekat tak dlouho nehodlám s tím mrtvým uvnitřt. Tak, že pátek, středa byla šílená. Manžel nemohl odjet dřív z práce. Noc jsem probrečela a bylo mě nejhůř v životě. Ve čtvrek jsem uklízela jako divá. A pak velké bolesti a vystřelovalo to do zad. Volala jsem do nemocnice, že se děje to a to. Manželovi jsem volala, že mě musí odvézt tak honem spěchal 21 km z práce. Honem zabalit a pryč. Pořád jen brečim. V nemocnic se ptají proč nemám předoperační vyšetření asi pokus o vtip a kde mám obinadla, to je asi prd...potkávám tam svého gynekologa, tak jdete na to říká skoro s úsměvem a já se jen odvrátím a brečím. Výkon uděláme až za šest hodin měla jsem čtvrt housky, as došel klystýr...v bolestech čekám sama na pokoji co bude. Mám velký strach. Mačkám zvonek na sestru uběhne 15 min a nikde nikdo, zkusím to podruhé a mám štěstí. Ptá se co potřebuju. Prosím něco na bolest. Je mě vážně zle. Jde pro injekci za 15 minut konečně příjde a zabodne to do mě jako do terče, ale je mě to jedno. za 10 minut sama potratím do vložky. Strašný pohled. Nechají mě čekat další dvě hodiny. Zákrok trval 8 minut.a já po příjezdu na pokoj obvolávám pracovní povinnosti. druhý den ráno mě po snídani a vizitě pouští. domů zamnou chodí hodně návštěv a to mě pomáhá. koupila jsem si wobenzym a piju kontryhel a beru jód.Pořád uklízím, vařím, peru a neležím to mě pak přepadají chmury. Pro každou z nás je toto velmi bolestné. Vám všem přeji hodně sil!!!

Ahoj všem,konečně jsem našla stránky kde se mohu vypovídat. V únoru se nám po více než dvouletém snažení konečně podařilo otěhotnět. Byla jsem šťastná jako blecha,když mi paní doktorka řekla, že jsem těhotná. nemohla jsem tomu uvěřit,že konečně nebudu muset vypočítávat kdy nejlepé dát sex, po sexu dělat svíčky a podobně. vše probíhalo jak mělo mimi se mělo k světu. Ještě toto pondělí ráno jsem viděla mimi na sonu jak si pěkně poskakuje v děloze. Bohužel večer přišla krutá rána a já jsem ve 13 tt potratila. najednou jsem začla krvácet, dostala jsem teploty a bylo to. Prý jsem dostala nějakou infekci, vůbec nevím jak. Teď nedokážu dělat nic jiného než brečet. Nedokážu si představit zase všechno zkoušet od začatku, čekat třeba zase 2 roky než se to povede a pak ten strach v těhotenství. jsem z toho úplně vyřízená. všichni říkají neboj šlo to jednou půjde to i podruhé. To jsou jenom kecy, které mě opravdu nebaví už poslouchat. Neví jak to všechno zvládnem, manžel se snaží být silný, vím, že je mu to taky líto, ale přece jenom ti chlapi to berou jinak.No a tak mi nezbývá nic jiného než nám všem popřát....hodně síly a trpělivosti do dalších dnů.

bez menstruace

Ahoj holky,moc sem nepíšu, jen občas k někomu do reakce, ale nedá mi to. 16.2. jsem měla zamlklý potrat v 10. týdnu. Už jsem se z toho docela dostala, ale nevím, co dál. Doporučuje se 2, 3 menstruace počkat před dalším snažením, ale já ještě menstruaci nedostala a to to jsou 3 měsíce. Byla jsem u doktorky, dostala jsem utrogestan, pak jsem to měla dostat nic, teď jsem brala 10 dní proveru a zatím taky zas nic. V červnu jsme se chtělí začít snažit, ale teď nevím. Nemáte s tím někdo zkušenost? Ani před potratem jsem bez hormonů nemenstruovala ani neovulovala, ale po hormonech to bylo ok. Teď na mě nic nezabírá. Ach jo.

Taky konec... v 7týdnu

Stále neviděli plod a nakonec tam ani nebyl... Nestihl se vytvořit, nebo zanikl... Ani doktorka neví... Ale nakonec je to asi tak lepší... Než aby se to narodilo postižené, že jo... Jinak mi pani doktorka poradila tak ty 3 měsíce vyčkat, aby se to tělo dalo do pořádku, přeci jen bylo nastartované na těhotenství... Tak nevím... Myslím si ,že 3měsíce už je docela dlouho, ne? Myslím, že ten měsíc to asi tak nějak vydržím, ale dýl asi nemá cenu čekat... Chtěla bych otěhotnět přes léto, abych nebyla nemocná... Je to jediný období bez nemocí, teda aspoň u mě Tak velkou trpělivost a vůli jít dál přeju všem!!!!

Holky, to zvádnete!!!

Ahoj všem, vím, asi se nad tímto nadpisem ušklíbnete, před několika měsíci bych nereagovala jinak, ale věřte, čas tu naší životní ránu vyléčí! V říjnu loňského roku mi doktorka řekla tu šťastnou zprávu, že čekáme miminko.. byli jsme s přítelem štěštím bez sebe..ovšem za pár týdnu přišla ta hrozná zpráva - žádná srdeční akce a v 9tt mě čekala kyretáž.. fyzickou bolest vám popisovat nemusím, ale to co se odehrálo v mé hlavě, že jsem nosila mrtvé miminko apod. bylo šílený.. zůstala jsem šestinedělí doma, hrozně jsem se v tom ubíjela a topila a můj přítel, ať dělal co dělal, nemohl mě z toho dostat, až mi ho bylo líto, protože jsem ho těmi mými stavy tak trápila.. řekla jsem si dost, sakra takhle to nejde do nekonečna.. mám jeho, rodinu, všichni jsme zdraví, bohužel se to stalo, ale to se v dnešní době stává každé čtvrté z nás.. bohužel, ale je to tak.. začala jsem chodit do práce, sportovat, fungovat zase stoprocentně v domácnosti a tu hnusnou zkušenost odsunula někam hodně hluboko... nemůžu říct, že jsem se na to nemyslela, často, když jsem sama usínala, když byl přítel v práci.. ale opravdu, musíme zatít zuby a jít dál! a co z toho všeho vyplynulo? o mimčo jsme se nesnažili, neplánovali, spíš jsem plánovala blížící se svatbu a aniž bych chtěla - otěhotněla jsem.. jsem v 6tt a zatím je vše v pořádku.. bojím se, strach je opravdu obrovský, takový, že mě musí do ordinace doprovázet přítel, protože by to tam se mnou asi seklo..za týden jdu na další UZ a uvidíme, snad bude prcek v pořádku.. Holky, nevzdávejte to, a bojujte, už je to za námi, zvládneme to!!!

Ahoj všichni...

Čtu si to tady všechno a je mi do breku. Asi mě to taky čeká. Ve čtvrtek 1.4. jsem byla poprvé na ultrazvuku a byla jsem 7+5tt. Doktor ale nic neviděl, je to možné, že tak ještě nic nebylo. Teda doktor říkal, že těhu jsem, je tam dutinka i rozměrově OK. Tento čtvrtek 8.4. mám přijít znovu. Budu 8+5tt. Myslíte, že když zase nepůjde nic vidět, že už je konec? Všude píší něco jiného,a každý mě chce spíš utěšit, uchlácholit. Ale většinou už v sedmém týdnu jde vidět srdíčko. Snad mi poradíte tady, kde už jste si tím prošly a nebudete mě jen utěšovat. Díky moc

sex po potratu

Ahoj holky. Tak už mám nějaký ten týden po šestinedělí, které jsem raději dodržela, abych neměla bolestivý sex, ale stejně mě to bolí a když to nebolí, tak nemůžu říct, že by to bylo právě příjemné. Jak jste na tom vy? Je to takhle normální?

taky-konec v 9tt - čeká mě revize

ahoj, vůbec nevím, co mám dělat. dneska ve dvě jsem šla k doktorce, těšila se na mimi a ono je mrtvé, ani ve snu mě to nenapadlo. tak od té doby jen sedím a bulím. vůbec nevím, co dělat - cokoli začnu, tak nejde. nemáte nějaké rady?? vím, že je brzo, ale bojím se dalších dnů. ve čtvrtek jdu na revizi a pak jsou velikonoce, na které asi nezapomenu, ale co dál?? co vám pomohlo, jaká činnost by mě mohla na chvíli odlákat...

mimoděložní

Ahojky všem. Ráda bych se s Vámi podělila o svoji zkušenost.Před 7 lety jsem prodělala zákrok kdy jsem měla v zánětu dělohu,vaječníky,blanitý srůsty v celém okolí a cysty.Přivezli mne do nemocnice za pět minut dvanáct kdy hrozilo že mi to každou chvilkou může prasknout.Ovšem ani po operaci se nevědělo jestli se na sál nevrátím zpět. Za to že mi vnitřek zachránili vděčím doktorovi Klumparovi,který byl tehdy primářem gynekologie v nemocnici v Nymburku. Celé ty roky až do dnes jsem věřila doktorům,kteří mi opakovali že nemohu otěhotnět a že jsem chodící antikoncepce.Proto jsem rozhodla že antikoncepce v mém případě bude zbytečná.Celé ty roky em si dítě přála a jen stěží koukala na budoucí maminky.Pravý vejcovod jsem měla neprůchodný a levý srostlý k zadní části dělohy.Mám nového přítele a i přesto se nám to podařilo,bohužel puze mimoděložně,opět příjezd do nemocnice za 5 minut dvanáct,ani nový primář Toman gynekologie tomu nemohl uvěřit že se to vůbec povedlo.ale neuběhlo ani pár minut a musela jsem a sál,odstranili mi levý vejcovod s vaječníkem i splodem.Pravý mi ponechali a i tak chválili předešlou operaci kterou sem prošla před lety.Teď mám ale nad sebou otazníky a mám strach.Doporučili mi 3 měsíce o operaci zusit otěhotnět,o když se to nepovede a mě se tam ty srůsty udělají opět a stane se to samé? Je tu někdo na koho se mohu obrátit?kdo mi může poradit jak o sebe pečovat v následujících měsících,co jíst atd?aby se to povedlo?děkuji

Ahoj holky, já jsem revizí (12tt) prošla už v lednu, ale zdá se, že se s tím vnitřně asi nesrovnám. Domluvili sme se s partnerem, že to v červnu zkusíme ještě jednou, ale už teď mám hrozný strach a nemůžu to dostat z hlavy. A do toho návrat v květnu do práce a ta moje slečna začne chodit do jeslí. Měli jsme nové těhotenství jako vánoční dárek a v lednu taková pecka. Nebýt mojí dcery určitě bych to nezvládla (i partnera - byl skvělej). Ale takový zážitky ať si nechaj!! Tady jsem zjistila co se mi vůbec stalo, protože v té rychlosti (ráno gynda, v poledne revize a večer dom - myslím, že jsem jim brečela i v narkóze) jsem nebyla ani schopná vnímat o co jde. Tak se zatím mějte. Držte se. PáPS: zdá se to nějaké zmatené, ale asi to jen potřebuju dostat ven. Však vy mě pochopíte. Dík.

Ahoj holky bojovnice,mám potřebu sem napsat, že právě teď, po pěti měsících, jsem se snad dala psychicky dokupy! Někdo se tu kdysi ptal, jak se s tím my ostatní vyrovnáváme, takže: Bylo to krušné období. Po potratu jsem se upnula na to, že otěhotním hned po první MS, ale když jsem čekala, jestli ta další v pořadí přijde nebo ne, přišly výčitky, že je moc brzo. Začala jsem se strašně sledovat, což samotnou MS oddálilo. Zdravotní problémy mi pak pomohly uvědomit si, že jestli se rychle nedám do pořádku, zblázním se já i manžel a další případné otěhotnění tím jenom posunu.No a právě včera jsem zjistila, že už jsem sama v sobě srovnaná a i když se nezadaří tento měsíc, přijde to později, a já aspoň budu moct vyvádět věci, které v těhotenství nemůžu... (nemyslím nic hrozného, nebojte!)Držím vám všem palce a děkuju za podporu, kterou jste mi BOLky daly!

Hanniku

tak co, už je ti líp?

revize

Ahoj holky, měla jsem revizi v 6tt. Už se nebudu rozepisovat o tom, čím vším jsem po fyzické stránce prošla, protože to asi všechny v této rubrice znáte. Nejhorší je ta psychika. Nemůžu se z toho dostat. Po zákroku jsem samozřejmě nešla na nemocenskou, ale do práce, takže mám teď bolesti, které mi to připomínají, i když nechci. Nehorší je, že na to nejde přestat myslet. Když jsem v práci, tak je to lepší, protože na to nemám čas a nikdo tam nic neví. Horší je to doma. Teď je to dva týdny a včera to na mne přišlo zase. Hrozná deprese, pocit nespravedlnosti, němé výčitky viny a to i k manželovi, kterého miluji (protože nebyl z těhotentví moc nadšený, takže má teď zase \"klid\", i když ne takový, jaký bych chtěl s mou náladou a samozřejmě nechtěl konec těhotenství, když už to bylo...). Nemůžu se z toho dostat. Připadám si prázdná a k ničemu. Nejraději bych se opila, ale po troše alkoholu je mi špatně a mám zase bolesti. Všechno mi připadá úplně zbytečné. Nějak nemám smysl života, i když nemůž říct, že bych se teda nudila, protože v práci je toho nad hlavu a doma se taky pořád něco spravuje a dělá - mě nic z toho nebaví. Nechci se do depky dostávat více, ale prostě mě to chytí a já se z toho nemůžu dostat. Jsem si odporná samam sobě a připadá mi, že moje tělo je můj nepřítel, který mi nedovolí porodit dítě a ještě mi háže pod nohy klacky ve formě depresí a bolestí. Mám toho tak akorát všeho dost. Připadám si zralá tak na psychinu a hlavně jako hrozný slaboch, přitom mi nepřipadá, že bych životem procházela jako růžovým sadem a prožila toho tak málo, aby mě něco jen tak položilo. Jak se z toho dostáváte vy?

držím pěsti štěstí

Ahoj holky! Tahle rubrika je tak smutná, někdy mi tečou slzy, že nemůžu ani číst, ale chci Vás všechny podpořit alespoň tak, že Vám napíšu příběh mojí sestry. Celá šťastná přišla, že má 2 proužky na testu-do týdně začala krvácet a pan doktor ji ujistil, že těhotná byla, ale odešlo to.. Po půl roce další těhotenství, tentokrát to vypadalo lépe, ale v 11tt na kontrole zjištění, že se mimi přestalo vyvýjet a nebije srdíčko..Byla jsem z toho šíleně smutná i já..Za další půlrok a něco-další těhotenství, hodně hlídané a brala i nějaké léky, ale naštěstí bylo tentokrát vše v pořádku a narodila se jí krásná donošená a zdravá Lucinka. Jsem šťastná teta a Vám všem přeju ať to dopadne všechno dobře a máte už jen krásné a veselé zkušenosti a bolest odejte... Držím všem pěsti štěstí!!!!!!!

Smůla

Ahojte holky, je tady plno smutných příběhů, i já jeden o tomto víkendu zažila. Byla jsem v 5.měsící a v sobotu mi odtekla plodová voda, bohužel mimčo se nedalo zachránit a já musela porodit. Otřesné. Je to můj druhý potrat a doufám, že napotřetí se nám to povede. Přítel i rodina jsou mi velkou oporou. jen ve mně je nějak prázdno, už aby to bylo vše za mnou. Já vím, že všechny příběhy zde napsané jsou smutné, ale jednou to holky všechny dokážeme a budeme mít miminko.

když máte smůlu...

Ahoj holky! Byla jsme dnes na kontrole! Jsme po revizi dělohy, akorát my to pěkně zpackali a blbě vyčistili. Máte někdo zkušenosti? Dostala jsem sice troje prášky, ale i tak to není zrovna příjemné vědět, že to stále není vpořádku. Pokud se s tím moje tělo nepopere, tak budu muset v pondělí znovu do nemocnice. Bojím se teď, jestli to nebude mít vliv na \"mojí plodnost\"?

Problém

Ahojky.Chtěla jsem se zeptat, zda s tímto má některá z Vás zkušenost. Byla jsem v úterý na revizi dělohy (po potratu . Od operace jsem ani nešpinila, ale dnes (tedy po 3 dnech po operaci) jsem začala krvácet. Bohužel nevím, zda je to dobře. Doktor v nemocnici mi řekl, že budu špinit a když začnu krvácet, mám jet na pohotovost. Můj gynekolog mi řekl, že začnu krvácet. Teď nevím, co je tedy dobře. Má s tímto někdo zkušenost? Poradíte mi prosím? Už takhle mám dost velké trápení a k tomu ještě tohle Děkuji za pomoc. Hezký večer

Vcera mi doktorka, znama rikala, ze 30% tehotenstvi konci spatne - potratem. Neni to nejak hodne? Ale pry 70% z toho se stava do 5tt...

povzbuzení

Četla jsem tu teď nějak moc smutných příběhů a níže se někdo ptal, jestli neznáme někoho, kdo po potratu otěhotněl a má mimčo ... Mám kamarádku, která dokonce 2x za sebou o miminko přišla vždy v časném stádiu, pak si našla jiného lékaře, ten se jí pořádně věnoval, doléčil co nebylo vyléčeno a před cca 2 týdny porodila krásnou zdravou holčičku ... takže naděje umírá poslední

Doma je mi dobře

Ahojky.Tak jsem byla dnes na zákroku. Bylo to rychle a už jsem doma. Zatím je mi dobře. Psychicky i fyzicky. Je mi nejlíp s manželem. Hodně mi v tom pomáhá. Musím jen psát SMS. Jakmile mi někdo volá, tímtu to a raději mu napíšu. Vím, že bych se zase rozplakala. Ale až půjdu do práce, bude to nanovo. Kolegyně mě budou objímat, litovat a to mě zas rozpláče. To samé ségra, která je těhotná, dvě kamarádky, jsou také těhotné a i švagrová. Ale chci do práce co nejdřív. Doma bych z toho zblbla. Holky přeji hodně štěstí a hlavně sílu do dalších dní. Budeme to potřebovat.

Jak žít dál?

Ahoj holky, včera jsme zjistila,že jsem přišla o mimi.Moc to bolí, ale to asi víte. Chci se spíš zeptat, jak jste se s tím vyrovnaly? Za jak dlouho to můžu zase zkusit? Je někdo z touto zkušeností, že potratil a pak se podařilo otěhotnět a máte mimi? Díky moc a držt se!

ach jo

v sobotu vnoci volala teta s krkonoš že naša marta přišla o mimčo nejhorši je to že žadne už nechce a tak jsme trochu doufali že když uvidi od druhe sestřenky tak jsi to rozmysli a dnes došla cela zhroucena že v sobotu přišla o mimi během jednoho dne hned 2 mimča pryč holky držte se já se snažila bejt oporou a doufam že jsu až odešla tak jsem brečela

Proč zrovna my

Ahojky holky. Bohužel i já se musím přidat k Vám. Dnes jsem šla na kontrolu k doktorovi v 9tt. Bohužel bez srdeční akce. Maličké se přestalo vyvíjet. Zítra jdu do nemocnice na vyčištění. Mám podporu v manželovi obrouvskou, ale teď pokaždé, komu to budu říkat, budu jen plakat a plakat. Bylo to naše první miminko. Začala jsem špinit, doktor mi předepsal prášky a abych byla doma. Ale jinak že je vše v pohodě. No a dnes mě viděl ještě jiný doktor a řekl, že miminko se nevyvíjelo již delší dobu. Držte se a buďte statečné. Já budu muset být také. Budu se bát přijít do jiného stavu, aby se to nestalo znovu....

Porod/potrat v 22. týdnu

Taky jsem si tím teď prošla. 21.ledna jsem necítila pohyby, tak jsem šla na kontrolu ať prožiju klidný víkend, ale bohužel se tak nestalo. Na ultrazvuku dr neviděl srdeční akci.Byl to šok. Naše holčička byla mrtvá. V sobotu večer jsem ji musela porodit. Nic horšího jsem nikdy nezažila. A přitom byla zdravá. Prošla jsem si genetikou ve 13. týdnu i velkým ultrazvukem ve 21.týdnu a vše bylo v pořádku.I placenta vypadala v pořádku a i plodová voda byla čiřá. Teď čekám na výsledky z pitvy. Fyzicky jsem v pořádku, ale psychicky to ještě hodně dlouho potrvá. Jediné co mě drží je moje 4. letá dcerka. Tu jsem si zachránila. Bylo to podobné,necítila jsem ve 33.týdnu pohyby, šla jsem na kontrolu a do 2h byla císařským řezem na světě. Měla jen 1,380 a 41 cm. A je naprosto v pořádku. Největší obavu teď mám, že se nepřijde na příčinu. To nevím jestli bych měla sílu jít do dalšího těhotenství.

Nejde to, se s tím vyrovnat...

Ahoj holky, všechny Vás moc zdravím...psala jsem Vám svůj příběh skoro před pěti měsíci, zamlklé těhu v 32. týdnu...Píšu pokračování:je to skoro pět měsíců(přesně čtyři měsíce a 9 dní)...a jak se cítím???miminko???nééé...když jsem jela do porodnice, byla jsem šílená strachy z toho, co bude a hlavně zklamaná, že mi chlapeček, vytoužený srdíčko, přestalo tlouct a já ho nezachránila...když jsem jela z porodnice, tak jsem už byla rozhodnutá, že hned, jak to doktoři povolí, budu chtít těhotnět znovu...je to čtyři měsíce a názor na těhotenství??nechala jsem si napsat HAK se slzama v očích, protože se strašně bojím...dneska jsem byla na genetickém vyšetření, takže dva měsíce opravdu nesmím a nechci, protože bych měla strach, že se to zase pokazí...smrt Damiánka mi vzala touhu žít, ale musím se snažit, protože mám ještě tříletou dceru, která mě potřebuje...ale bojuju, dennodenně bojuju, protože s tímhle žít je děs...pořád tečou slzy zklamání, zoufalství a bolesti...všem, které nás potkalo tohle neštěstí a je jedno v jakém to bylo období, přeji jen samá zdravá miminka a ať už se i zadaří bez zklamání...myslím na Vás všechny...držte se...S pozdravem Michaela

Držim palce

Myslela jsem, že nic horšího už není, když my řekli ve 32 týdu, že čekám postižené dítě. Anička má genetickou poruchu, ale je šikovná, veselá a žije. Ale když čtu, čím jste prošly, čekali na porod svého mrtvého dítěte, umím si představit tu bolest, proto klobouk dolů.Já věřím v dobré konce a proto přeju všem, zdravé krásné miminko.

zamlklé těhu v 11tt, revize dělohy

Ahoj holky.. bohužel i já mám nově tuto nepříjemnou zkušenost, kdy jsem v 11tt, kdy už jsem si myslela, že je vše ok (srdíčko nám bušilo v 8tt), začala špinit, na pohotovosti zjistili, že se mimi již delší dobu nevyvíjí..diagnoza:zamlklé těhu, objednali mě hned na ráno na revizi..teď je to přesně 5dní.. musím říct, že se mi daří s tím vyrovnávat dobře, mám obrovskou podporu manžela a okolí a beru to tak, že příroda věděla proč to dělá..navíc když to srovnám s trápeníčkem holek, které museli porodit nebo jimmimi umřelo v 5.,6.měsíci, tak ani nemám nárok nějak truchlit..chci se zeptat všech kdo mají stejnou zkušenost a nevadí jim se o ni podělit - dodrželi jste 3měsíce netěhotnění po revizi? jak rychle se Vám pak podařilo znova otěhotnět? nám to teď napoprvé šlo dobře - otěhotněla jsem 5.cyklus po vysazení H/A, tak snad se rychle zadaří i znova a tentokrát už to dopadne dobře..všem přeju pevné nervy!!

Porod v 5. měsíci

Čekali jsme již 3 miminko a jelikož již máme doma 2 kluky, tak jsme si přáli holčičku. Mé těhotenství bylo z počátku velmi obtížné. Téměř celé 4. měsíce mi bylo strašně špatně a to celé dny.Začátkem 5. měsíce se to trošku zlepšilo a já si začla své těhotenství užívat.Každým dnem jsem očekávala první pohyby našeho mrňouska a místo toho jsem se dočkala něčeho strašného. V úterý 29.prosince jsem byla na poradně a bylo vše v naprostém pořádku. Ale 31.prosince ráno jsem začala špinit, po příjezdu do nemocnice mi dělala paní doktorka ultrazvuk, pak ještě jeden, na kterém už naše miminko nežilo. Byla to strašná rána, šok. Neustále jsem si říkala, že to není možné. Hned mě hispitalizovali a začali dávat léky na vyvolání porodu. Trvalo to celý den, celou noc a zatím co většina lidí oslavovala Silvestr, já ležela sama plná slz, beznaděje a bolestí v nemocničním pokoji. A na Nový rok ráno jsem svoji vytouženou holčičku porodila. Pak následoval odjezd na sál atd. a vše co většina tady z nás již zná.Je úplně jedno jestli čekáte své první nebo třetí miminko. Ta bolest a pocit zoufalství je naprosto stejný. Je tomu téměř měsíc a bolest zůstává stále , neodchází. Dodnes nevíme co se vlastně stalo, všechny testy včetně ultrazvuku a genetiky dopadly dobře. Tak si stále kladu otázku proč? A nenacházím odpovedˇ...

na to nikdy nezapomenem, snad jen trochu utišíme bolest,

Ahojkydaucus, zrovna jsem si přečetla tvůj příběh o miminku a musím s tebou souhlasit nikdy nezapomenem,já říkám vždy to bude první dítě, ať to dopadlo jak to dopadlo. Vím o čem mluvím loni jsem byla taky těhotná, po dvou letech se nám s manželem zadařilo a taky veškerá vyšetření vpohodě, ale jak nás poslali na srdíčko, tak už vše v pohodě nebylo hned na to ještě genetický ultrazvuk a bylo rozhodnuto. Náš maličký měl brániční hernii(kýlu) žádny dr. nám nedal ani malou naději že to zvládneme že nám operace po porodu pomůže, protože nikdy nevěděl jak to zvládnou plíce, které bohužel neměli moc prostoru,Tak jsem taky v 6 měsíci těhu ukončila naši radost s děťátka, porod byl docela dlouhy, no samotný ani né, ale než to na mě přišlo od čt. do ne. do mě cpali vše možné aby to přišlo, jinak za hoďku a půl bylo po všem, a já zase cítila to prázdno a velký ztek, že zrovná nám, ale to si asi říká káždá. je to nespravedlivé, jak se člověk podívá jak někdo rodí a dítě tam a nebo tam pohodí, a ti co by ho moc chtěli tak nemůžou. Nedivím se že pořád brečíš. Já o to své přišla v červenci a i teť jak to píšu tak mám slzy na krajíčku. Drž se život jde dál a my musíme taky nikdy nezapomenem, nikdy to nepřestane bolet, snad se jen bolest trochu utiší až budeme držet v náručí zdravý uzlíček. A to přeji všem

na to nikdy nezapomenem, snad jen trochu utišíme bolest,

Ahojkydaucus, zrovna jsem si přečetla tvůj příběh o miminku a musím s tebou souhlasit nikdy nezapomenem,já říkám vždy to bude první dítě, ať to dopadlo jak to dopadlo. Vím o čem mluvím loni jsem byla taky těhotná, po dvou letech se nám s manželem zadařilo a taky veškerá vyšetření vpohodě, ale jak nás poslali na srdíčko, tak už vše v pohodě nebylo hned na to ještě genetický ultrazvuk a bylo rozhodnuto. Náš maličký měl brániční hernii(kýlu) žádny dr. nám nedal ani malou naději že to zvládneme že nám operace po porodu pomůže, protože nikdy nevěděl jak to zvládnou plíce, které bohužel neměli moc prostoru,Tak jsem taky v 6 měsíci těhu ukončila naši radost s děťátka, porod byl docela dlouhy, no samotný ani né, ale než to na mě přišlo od čt. do ne do mě cpali vše možné aby to přišlo, jinak za hoďku a půl bylo po všem, a já zase cítila to prázdno a velký ztek, že zrovná nám, ale to si asi říká káždá. je to nespravedlivé, jak se člověk podívá jak někdo rodí a dítě tam a nebo tam pohodí, a ti co by ho moc chtěli tak nemůžou. Nedivím se že pořád brečíš. Já o to své přišla v červenci a i teť jak to píšu tak mám slzy na krajíčku. Drž se život jde dál a my musíme taky nikdy nezapomenem, nikdy to nepřestane bolet, snad se jen bolest trochu utiší až budeme držet v náručí zdravý uzlíček. A to přeji všem

Porod v 5měsici

Moje těhotenství probihalo celkem normalně první 3. měsíce mi bylo hodně špatně ale pak to přešlo a už jsme se s manželem těšila na prcka ultrazvuky a všechny testy byly v pořadku až 14.červenec se mi stal osudnym těšila jsem na ultrazvuk že uvidím sveho broučka a těšila jsem se že mi řeknou jestli to bude chlapeček nebo holčička a pak jsem se dočkala lehla jsem si na lehatko pani doktorka vzala ultrazvuk a začla vyšetřovat ale hned se zarazila a už volala primaře když jsem se ji zeptala co se děje ona mi jen řekla chvili vydržte pak přišel primař a prohližel si miminko přes ultrazvuk a oznamil mi že mu nemužou najit ledviny a že nemam plodovou vodu ješte to kontroloval. Když jsem se zeptala co dal řekl že dítě bez ledvin nemuže přežit a pak už to šlo všechno rychle druhy den jsem nastoupila do nemocnice doktorka mi řekla co mě čeka ale ja ji nevnimala jen tu bolest v srdíčku jo a pak to začlo měla jsem to klasickym porodem byly to strašne bolesti ktere trvaly 12hodin sice mi dali nějake prašky na bolest ale vubec to nepomohlo a pak jsem porodila chlapečka bohužel už nežil něco mi dali aby umřel ve mě nebo ani nevím co dělali semnou bylo mi to jedno po 3dnech mě pustili sice je to už 5. měsicu ale mě to připada jako by to bylo včera je to o to horší že manžel ma dvě děti a ja to špatně protože je mame každych 14dní na víkend.Hrozně mi muj brouček chybí a hodně si to vyčitam že se to stalo. Nemuselo se to stat protože pitva prokazala že ledviny ma sice male ale ma něměla jsem jim ho davat ale ja nevěděla co dělat tak to je muj příběh. Každy mi řika to časem přeboli.

Zamlklý potrat 6měs - pokračování

Ahojky holky.1.srpna 08 jsem Vám napsala svůj hrozný zážitek.Je to skoro 5 měsíců a přiznávám,že ikdyž se držím zuby nehty,slzy mám stále.Hlavně po tom, co se stalo po mém porodu mrtvého chlapečka.V srpnu jsem byla propuštěna z nemocnice.Mého partnera bráška zrovna z nadšením volal,že jeho žena porodila zdravého,ale hlavně \"živého\" chlapečka.Ztuhla jsem!4 dny na to jsem slyšela vrátka, do kterých vešla ta dotyčná a štastná maminka čerstvě narozeného miminka.Dostala jsem malou přednášku o tom,že mám být silná a jít jí pogratulovat,že se malinký narodil.Chodila jsem po obýváku a brečela,přemlouvala se,zda sejít ty schody a překousnout to a nebo ne.Bohužel,udělala jsem to.. Zatukala jsem s partnerem na dveře a vešla.Pohled všech lidí zůstal na mé osobě a já nedokázala ani mluvit,jen mě tekla jedna slza za druhou.Jedinou větu, kterou jsem slyšela od budoucí tchýně byla:JSEM NA TEBE HRDÁ.Ale to byl začátek.Od té chvíle se nedokážu k miminkům přiblížit,nemám sílu se dívat na ty štastné obličeje a každý týden,když slyším zavrzání vrátek,vím že je malý v baráku a moje srdce pracuje na plné obrátky.Nedokážu se s tím asi poprat,ale venku nebo v praci jsem veselá a snažím se ukázat, i to tak cítím, že bude líp,jen to jde pomaleji než jsem si myslela.Podpora kamarádek byla 100procentní.Ukázalo se,kdo je opravdová kamarádka a drží semnou za jeden provaz.Jedna jediná to nedokázala.Potopila mě jako papírovou lodičku.Napsala mi,jak je štastná,že se jim narodila holčička a je to mazlinka a že porod byl užasný a rodil jí mu doktor.Reagovala jsem tak,abych si neublížila..bohužel holky,v téhle situaci se každá z nás snaží hlavně ochránit sebe,aby to bolelo co nejméně,ale moje odpověd byla jasná a napsala jsem jí,že o dětech a porodu se bavit nechci, at se nezlobí.Nečekala jsem,že mě ONA zrovna bude soudit a poučovat, když jí v postýlce leží 2 měsíční mimnko.Byla to kamarádka od mala..trápí mě to a leží mi to v hlavě už 2 týdny a nevím,co s tím pocitem dělat-já vím co, vymazat a jít dal.Ale pochopila jsem i další věc, pokud se to určitých lidí netýká a nikdy tuto zkušenost ta žena nezažila,bere to podle sebe,nemyslejí to zle,ale může to vyznít dost špatně a druhé straně dosti ublížit.Já jsem už po genetických testech.Výsledky budou v lednu,tak si počkám.Lékař mi řekl,at zkoušíme znovu otěhotnět,ale at se připravím,že to nebude procházka růžovým sadem.Vím to a musíme umět holky bojovat.To malé štěstí za to stojí a ikdyž mi umřel za poslední roky snoubenec se synem,pak muj vlastní tatka a hned na to muj nenarozený Danielek..mám novou cestu a jdu dál.Síla je,ale vzpomínky a bolest je velká a je potřeba se stím naučit žít!!!Moc dobře vím,jaké bolesti mate nad tehotnou štastnou tvářičkou ženy,co si ten pupíček hrdě nese nebo maminka,co má šprčka v kočárku.Bolest bude,ale tady je parta holek,co mají sílu a po přečtení všech smutných příběhů je tam cítit naděje,ikdyž se vám to možná nezdá.Ted se mi to říká,sama bojuju,ale věřím a proto Vám holky moje přeji, až se podíváte na vánoce na oblohu a bude padat hvězda, věřte že je to \"ten náš malej špuntík\", co tady s náma ted není a posílá nám naději a zdravíčko, ať brzy máme tady \"TO\", co si tak moc přejeme.Přeji Vám krásné vánoce a hlavu vzhůru, nemyslete si, že to ty naše dětičky, co každá z nás osobně nepoznala, že nás nevidí!!! Vidí a hlídájí nás, jsou to naši \"MALÝ ANDÍLCI\" a navždy budou v našich velkých srdcích. Mšjte se hezky a ikdyž jsem tu dlouho nebyla, posílám sílu a opět se ozvu!! Val.i :-)

alergie

Ahoj, nemáte někdo zkušenosti s léčbou alergie na spermie? Dvakrát jsem potratila a teď se u mě zjistila slabá alergie na spermie. Nevíte někdo jestli už se léčí i slabá alergie? Taky mi našli myom v děloze a nějakou bakterii. Je toho na jednoho nějak moc.

náš příběh

Ahoj,psala jsem tu o sobě už do špatné rubriky, tak tentokrát jsem se trefila... bohužel...Před týdnem jsem potratila. Ačkoliv nám ten čas jindy utíká jako voda, tento týden se vleče a ještě je to okořeněné rýmou, kterou má naše Verča (19M), takže jsme zavřené doma. Psychika si se mnou hraje... když už se zdálo, že jsem relativně v pohodě, gratulovala mi na ulici známá k těhotenství. Celý den jsem byla mimo a večer mi přišla další gratulace, tentokrát mailem, a s upozorněním, ať jsme na sebe opatrní.No nejradši bych se spláchla do záchodu a tam počkala tak rok... nebo aspoň do Nového roku.Chci jen napsat vám všem, nejsme na to samy! Prožíváme sice tu největší bolest, ale s námi i naši partneři, děti,... Musíme jít dál a vidět na světě i všechno to hezké... třeba dneska měla Verča první záchvat smíchu, nešla zastavit...Držím vám palce, i když se mi chce zase brečet!M.

Kamarádka

Netýká se mě to,ale jsem toho plná a nemám to komu říct.Moje kamarádka má dvě velké děti z prvního manželství.Její partner má taky dvě děti,stejně staré jak ona a pak mají společně ještě malého tříletého drobka.A ona ted šla na potrat.A já to nemužu pochopit.Nic jí totiž neschází.Mají veliký barák.Ma mamku co ji denně chodí pomahat,vodí malého do školky.Pohlída děti,když ona si jede na dovolenou.Má paní na ulid.Naopak ona se nežene do práce,nebo,že by dělala karieru.Dokonce je domací typ.Má rada děti,domácnost.Nedělá nic v čem by jí mohlo dítě překážet.Ještě není ani moc stará.Nechápu to,musím na to pořád myslet.Ona argumentuje tím-co by na to řekli lidi,mít 4 dítě.Ale oni mají dohromady dětí 5,když někam jedou tak dodávkou.Tam by se ještě jedno v klidu vešlo.Ty velké děti už jsou skoro samostatné naopak ještě doma pomahají.

Možná blbej dotaz ale fakt musím...

Holky nevíte někdo,z jakého důvodu nechávají porodit maminku miminko o kterém už ví že nežije?!?!?!Furt o tom přemýšlím,kdykoliv se dozvím další podobný případ..Jednu známou nechali porodit mrtvou holčičku ve 40 tt,ale už to třeba věděli jeden den,ale porod vyvolali další den a porodila chudák až zasejc další den...Nic podobného jsem nezažila,ale nějak se neumím smířit s tím že se prostě toto děje,musí to být strašně hrozný,vyčerpávající,deptající a musí si ta maminka prožívat hroznou a bezmoc a zároveň bolest nad ztrátou toho miminka..No fakt to nechápu..Už jsem si říkala že kdyby tyto miminka porodili císařem a pomohli tím zkrátit utrpení maminky,tak se přeci až zase tak tolik neděje..Nebo?!?!Vždyť se to celé musí strašně moc podepsat na psychice tý maminky...Je mi to moc líto,ale protože na to myslím jakoby v dobrém pomyšlení,tak by mě to fakt zajímalo..připadá mi to jako zbytečné a bezohledné týrání té maminky..

ahojky, všechny vás moc zdravím, můj příběh se asi od vašich moc neliší...prvního března jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, mé druhé těhotenství, s malou jsem končila letos v srpni rodičovskou a už jsem se chystala na další mimko...těšila jsem se, kdo by ne, celé těhotenství probíhalo normálně, všechny testy v pořádku a v bříšku vytoužený chlapeček..kolem pátého měsíce mi začaly bolesti na jedné straně bříška, intenzivní při kterých jsem nemohla kolikrát udělat ani krok, ale maličký se pořád vyvíjel správně a rostl, tak jak měl, pan doktor mi napsal magnezium a že je to normální, po prvním prodělaném těhotenství jsem tomu nevěřila a tak jsem mu to připomínala každou návštěvu...termín porodu jsem měla stanovený na listopad a pak přišlo 16.té září...dívala jsem se na televizi a hladila jsem si bříško plné bouliček a vykládala jsem si s dcerou o maličkým, že budu muset jít na chvilku pryč,ale pak se vrátím s bráškou domů a budeme všichni spolu...poslední zaznamenané pohyby 16 tého o půlnoci...počkala jsem na manžela, až přijede z odpolední a šli jsme si lehnout...ráno jsem se probudila o půl osmé(už dva měsíce jsem vstávala s maličkým a jeho pohyby o půl páté ráno), hned jsem věděla, že je zle..šla jsem si udělat kávu a zase nic...klepala jsem na bříško a zase nic...potom telefonát doktorovi a o půl druhé už jsem věděla, že můj maličký nežije, že tam jenom leží a nehýbe se....šílená panika!!!potom vyvolávaný porod, ale místo štěstí a radosti si člověk odvezl šílenou bolest na srdíčku..náš malý Damiánek už s námi nikdy nebude...zamlklé těhotenství, tak hloupě se tomu říká i v 32 týdnu těhotenství...už je to skoro 14 dní a ještě žádné zlepšení...mějte se hezky...pa Míša

Taky jsem zažila

Před 14 dny jsem byla na kontrole u OG kde mi sdělil, že opravdu jsem těhotná, ale že není odezva ze srdíčka, takže se uvidíme další týden. Bohužel jsem hned další den začala krvácet, takže hned do nemocnice, pak čekat na rozbory krve a dryhý den ležení v nemocnici to přišlo samo. Samovolný potrat v 8tt. Jsme dost racionální člověk, takže se zatím utěšuji tím, že něco nebylo v pořádku a že to příroda vyřešila sama, ale po téhle zkušenosti se dost bojím jak dopadne další těhotenství (první bylo naprosto v pohodě a bez problémů - v 8 měsíci jsem lezla na vysoké kopce :-)). Hodně mi pomohla doktorka v nemocnici, kdy mi řekla, že když je to takhle na počátku těhu, tak bylo tzv. špatně založeno a přiroda vše vyřešila. Ale orpavdu dokud člověk tuhle zkušenost nezažije dost těžko si všechno dokáže představit. Držím Vám všem pěsti, aby vaše těhotenství probíhla v pořádku a byla zakončená křikem zdravého miminka.

ahoj

píšu sem protože se potrěbuji někomu svěřit tak to zkusím vypsat.Před týdnem jsem zjistila že jsem 5tt.Jenže jsem sama s jedním malím dítětem a už takhle nezvládáme.Ten .. otec.. o tom nechce ani slyšet a taky jsme už měsíc od sebe tak ani já ho zpět nechci.Chtěla bych si to nechat, propočítávala jsem a radila se všude kde to šlo, ale at se budu snažit sebe víc, sama to neutáhnu.Už jsem o jedno přišla a vím jak mi bylo,rozhodnout se mám do konce týdne a já ani spát nemůžu, když vím co musím udělat.Vědět , že obou dětem dám vše co budou i v budoucnu potřebovat, tak neváhám a....ale kdo ví co bude, miluji svého syna a chci aby nidky nestrádal /ale moooc bych si přála pro nej sourozence/ díky že jsem se mohla vykecat

ahoj

píšu sem protože se potrěbuji někomu svěřit tak to zkusím vypsat.Před týdnem jsem zjistila že jsem 5tt.Jenže jsem sama s jedním malím dítětem a už takhle nezvládáme.Ten .. otec.. o tom nechce ani slyšet a taky jsme už měsíc od sebe tak ani já ho zpět nechci.Chtěla bych si to nechat, propočítávala jsem a radila se všude kde to šlo, ale at se budu snažit sebe víc, sama to neutáhnu.Už jsem o jedno přišla a vím jak mi bylo,rozhodnout se mám do konce týdne a já ani spát nemůžu, když vím co musím udělat.Vědět , že obou dětem dám vše co budou i v budoucnu potřebovat, tak neváhám a....ale kdo ví co bude, miluji svého syna a chci aby nidky nestrádal /ale moooc bych si přála pro nej sourozence/ díky že jsem se mohla vykecat

Potrat

Ahojky děvčata čtu tu vaše smutné příběhy a je mě z toho smutno.no já jsem jenom chtěla napsat že přítelkyně mého bratra včera potratila byla v pátém měsíci.a nevím jak jí pomoct nebo něco říct aby jí bylo lépe .já jsem to sama nezažila doma mám 11 měsíční holčičku která mě dělá radost.tak jestli mě někdo poradí jak jim aspon trochu pomoct

Nevzdávejte to

Ahoj všem,já sice malého prcka mám,je mu 16 měsíců,těhu v pohodě až na ten konec a porod,tak si určitě řeknete co já můžu vědět.Mám kamarádku,která měla mimoděložní těhu a přišla o vaječník.Ležela jsem s ní na gynegologickém než jsem šla rodit.Strašně plakala a už to málem vzdala a já ji říkala že se to podaří a utěšovala ji.Nakonec se ji to po roce podařilo,přítel ji opustil v 8.týdnu s tím,že se na otcovství necítí a tak je u rodičů.Porodila o 9 týdnů dřív.Malá měla 1600g a 46cm.Naštěstí je zdravá.Moooc vám všem přeji taky tolik štěstí,hlavně žádný stres a hodně sil do snažení.Naděje opravdu umírá poslední.Já jsem zase takové trdlo,že druhé dítě nechci,za to bych ráda pomohla těm,kteří nemohou mít děti a třeba jim to odnosila.

kamarádka

holky, tak já nevím...je tohle možný? kamarádka se v červnu vdávala...hned v červenci otěhotněla...měla hroznou radost...ale trápily ji bolesti v podbřišku...její gynekolog pořád tvrdil, že je vše v pořádku...před pár dny začla krvácet, o miminko přišla...a ten doktor pronesl cosi jako To bylo jasný, že to takhle dopadne...ach jo, co byste si o tom myslely?