Jak se vyrovnat s potratem? - nové diskuze

Tak se taky vypíšu, třeba mi to pomůže.Po čtyřech letech mi začala dělat HA problémy, a tak jsem 3.8. vzala poslední pilulku. 29.8. jsem byla objednaná na gyndu na pravidelnou roční prohlídku a UTZ ukázal malého bobiška. Na další kontrolu mě doktor objednal na 8.9., to by byl 4+4tt. Ale do té doby stále negativní testy. A na dalším UTZ nic. Prostě nic. Podle doktora se vstřebal, prý se to někdy stává. Mikropotrat v 5tt.Cestou domů jsem brečela, bylo mi úplně jedno, že mě všichni vidí. Za těch jedenáct dní jsem si zvykla na těhotenské příznaky, vítala je, užívala si je. Těšila jsem se. A najednou... Nic.Doma jsem pak ještě pět hodin brečela, než přišel můj muž a rozveselil mě. Pojmenoval bobka "Chrchlík", podle jednoho kotěte.Pak jsem asi měsíc nějak nechtěla chodit mezi lidi, připadalo mi, že se všichni chovají strašně dětinsky, nevyspěle. Mí přátelé jsou přitom starší než já. Cítila jsem prázdnotu, strach, chlad. Napadaly mě myšlenka, že jako žena jsem k ničemu. Že i jako člověk jsem k ničemu.Po nějaké době jsem se s tím vyrovnala. Teda aspoň jsem si to myslela.Dnes mám 35. den cyklu. Předevčírem mě bolel podbřišek, jako bych to měla dostat, ale zatím nic. Žádné jiné příznaky nemám. A já už týden zase hledám informace o těhotenství. Modlím se a prosím všechny bohy, aby menses nedorazila a test ukázal dvě čárky (zatím jsem ještě neměla možnost zaběhnout do lékárny). Sleduju fotky kamarádek, které mají miminka a nebo jsou v očekávání. Před pěti dny jsem upadla do úzkostného záchvatu. Mám pocit, jako bych se topila. I přes pokusy o racionální úvahy a i přes to, že s mužem jsme se domluvili, že se znovu pokusíme až za půl roku, prostě šílím po tom mít dítě.Mé okolí to nechápe. Rodiče o vnoučeti nechtějí ani slyšet. Přátelé si klepou na čelo a zastávají názor, že si dítětem zničím život (nesouhlasím), že si zničím kariéru (nesouhlasím, vždyť teď ani žádnou nemám), že si mám užívat života (copak není více způsobů užívání si života? Chlast a nezodpovědnost mě ani v mých 21 letech nijak netankuje), že jsem moc mladá (podle mého těla mám věk na těhotenství právě tak akorát)... Mí přátelé chtějí dítě až ve třiceti nejdříve a nedokážou nebo nechtějí pochopit, co cítím. Jak je ta touha silná. Jak moc mě ovlivňuje.Už si nedokážu sama pomoct... Pořád se mi do hlavy vrací myšlenka, že bych dnes byla v 20tt...

Ahoj holky i já Vám přidám svou zkušenost :-( Jsem z dvojčat...sestra byla v dubna těhotná v 8 týdnu potratila- zamlklý potrat, nemohli jsme tomu uvěřit byla to pro nás rána, já v té době byla taky těhotná, začala jsem mít strach, aby se to nestalo i mně..ale bohužel.. :-( pár týdnu po sestře jsem potratila i já..to stejné- zamlký potrat, pořád se s tím němůžu vyrovnat...byli jsme na genetice, vše vyšlo v pořádku, pořád dokola si říkám přoč???Těďka nám sestra oznámila, že je opět těhotná, říkali jsme si,že teď uz vše výjde..Ale bohužel ně... :-( :-( opět 8 týden a zamklé těhotenství :-( Proč sakra???:-( :-( nemůžu se s tím srovnat :-(

KURVAAAAAA CO JSEM UDĚLALA, KOMU. JÁ ĚLALA VŠE JAK JSEM MĚLA. Já mám už koupený i kočárek. Měkam se zahrabu a tam umřu. Nebo já nevím.V polovině dnešního dne se mi změnil život :-(

Potrat a co dál

Ahoj chtěla bych se přidat se svojí zpovědí, včera jsem prodělala spontánní potrat v 8 týdnu těhotenství a následnou revizi v nemocnici. Po dvou letech snažení se nám konečně podařilo s manželem po kůře bylinek, léků, vitamínů a tak podobně otěhotnět. Bylo to trochu nečekané, už jsem ani nedoufala, že to vůbec půjde a že jsem schopná otěhotnět! Takže když jsem to zjistila že to tak opravdu je tak jsem nemám slov hořela nedočkavostí, před každou návštěvou a kontrolou lékaře a měla radost z každé maličkosti. Vnitřně jsem ale měla strašný strach z potratu, v mém okolí je několik snažilek co už mají za sebou potratů několik a stálé inseminační a hormonální kůry se st řídají s neúspěchy. Sama sobě jsem si nakázala, že když to nevyjde tak se nebudu hroutit, že se to stát může, příroda a tak. S manželem jsme se domluvili, že máme radost už jen z faktu, že to jde a že když to nevýjde napoprvé tak třeba příště. Racionálně jsem to všechno pěkně zmákla, říkala jsem si nebubu se příliš těšit co kdyby náhodou na internetu si načetla všechny možné příčiny potratů a postupně vše vylučovala, protože vše probíhalo jak má a bylo v pořádku. No a pak to přišlo začalo to špiněním - internet, doktor, který mně ujistil, že se nemám bát, že to nemusí být hnedka začátek potratu a když jsem se ptala co by se dělo případně dál, tak mně ujišťoval, že na to mám ještě dost času. Jenže špinění nepřestávalo spíše naopak a tak jsme jeli do nemocnice - tam mi udělali ultrazvuk, ale to už jsem v šoku sledovala, jak mi teče krev proudem. Po tom co jsem vstala z lehátka jsem zjistila, že je krev všude, začala kapat i na zem moc jsem se styděla, protože to nešlo zastavit ani dvěma vložkami, naštěstí mne moc milí doktor ujistil, ať si z toho nic nedělám, že s tím se počítá. Šla jsem se obléknout a slyšela sestru jak mně objednává na pokoj a poprvé to slovo revize - doktor ji okřiknul, ještě jsem nic nevěděla ale už mi to rezonovalo v hlavě \"revize\". Posadil mně na židli a vyjádřil lítost, že jde o potrat v běhu a že s tím už se nedá nic dělat. Byla jsem jak v oparu snažila se zastavit přival emocí, hekticky hledala kapesníky, nebyla schopna slova na dotazy odpovídala jen kýváním hlavy. Sestra se mně nesmyslně ptala, jestli budu chtít neschopenku, že se stejně první tři dny neplatí a že můžu vlastně hned příští týden do práce. Ale na to já nemám vůbec pomyšlení, nechci nikoho vidět, nejraději bych se zavřela v komoře a zaspala zbytek života. Jsem iracionálně velice smutná, manžel to možná nechápe. Já se taky chci dívat vpřed, ale místo toho mám pocit prázdnoty a že jsem k ničemu. Vím, že jednou mít dítě budeme, ještě jsme nevyčerpali všechny možnosti, ale já je chtěla mít hned a představa, že mám čekat nebo že to nepůjde mně ničí. Vůbec nevím jak se s tím vyrovnat, nic mn nebaví, představa, že mám s někým komunikovat mně děsí. Zítra budu rušit těhotenské návštěvy a nevím jak to říct. Dobrý den, byla jsem objednaná, ale už nejsem těhotná, tak to zrušíme? První těhotenství, první potrat co s tím, mám hrozný strach že se to bude opakovat, mám strach, že nebudu mít sílu to znovu zkoušet, nevím jestli to zvládnu překonat.

Potrat ve 13. tydnu

Take zdravim vsechny neunavne snazici se. Tak bohuzel jsem zpet v teto skupine. Po 6ti mesicnim snazenim s mym partnerem konecne silna druha carka na testu, radost velika, muj partner snad jeste vetsi nez ja. Uz to chtel hlasit vem znamym i rodine, drzela jsem ho zpatky, ze je to jeste brzo a stat se muze do 3 mesicu cokoli. Vse melo ale do 12. tydne ukazkovy prubeh. Dostavila se unava, nevolnosti mezi 7-11. tydnem, natekla citliva prsa atd. Zijeme v zahranici a tady vam bohuzel UTZ nikdo pred koncem 12. teho tydne neudela. Krom soukrome kliniky. Ted uz vim, ze UTZ nekdy brzy by me usetril spouste trapeni. Zlata CR a jeji uroven zdravotni pece! 5 dni pred planovanym UTZ jsem zacala lehce spinit. Je hezke, ze se vas snazi vsichni uklidnit a nemyslet na nic hrozneho, ale kdyz se vecer pridaly bolesti v podbrisku jako pred menstruaci, mozna silnejsi a stupnovaly se, uz jsem vedela , je to bude konec. Pritel me odvezl do nemocnice a to uz ze me tekla krev proudem a mela jsem velke krece v brise. Jeste pred tim jsem si vsimla odtoku spousty cire tekutiny- asi plodova voda, jinak se to neumim vysvetlit. Bolesti uz byly nesnesitelne a porad spousta krve. Lekar me prohledl ultrazvukem a zjistilo se, ze se tam vlastne to embryo nikdy nevytvorilo, vyvijela se pouze prazdna placenta a produkovala tehotenske hormony. Byla tam patrna jen cerna tecka, coz asi byl prazdny gestacni vacek ?- nevim nestihla jsem se doktora preptat, zdal se hodne ve spechu na to mi to poradne vysvetlit. V anestezii mi pak provedli kyretaz. Pry jsem dohromady ztratila minimalne 1,3 l krve a nabizeli mi dokonce transfuzi. Nastesti mi bylo jakz tak snesitelne a krevni testy ukazaly, ze nebude potreba. Kdyby mi tu kyretaz neudelali , deloha by snad krvacela dale snazice se vypudit vsechny zbytky tehotenstvi. Trochu se mi ulevilo, ze jsem vlastne zadny plod neztratila a nemusela ho listostive na UTZ uzrit na druhou stranu mne pojima listost, ze jsem musela timto vsim projit, ze to mohlo byt skonceno mnohem drive bez bolesti, spousty place a enormni ztraty krve , kdyby jen na UTZ drive nekdo spatril takovyto nedostatek. Budeme se snazit otehotnet s pritelem i nadale , ale o to vic jsem v nejistote jestli se vubec podari. Jednak diky charakteru prace, kterou provadime, je tezke se shodnout na nalade a chuti k sexu v dobe kolem ovulace a vlastne se pri tom snazit na nic nemyslet...nevim jak to ostatni delaji , kdyz radi na nic nemyslet a neplanovat ??? A pak kdyz se zadari...opravdu se bojim podobneho prubehu. Rozhodne pobezim na soukromou kliniku at to stoji co to stoji uz nekdy v 6./7. tydnu. Deti zadne jeste nemame, o to je to pro me horsi. za 2 tydny mi bude 32 let ....mate nekdo podobnou zkusenost s nevivinutym embryem a nasledne stastnym koncem s placicim ditetem v naruci? Urcite by mi pomohlo se chytnout nejake dalsi nadeje

Po třech letech snažení potrat v 8tt

Ahoj holky, stejně jako některé předešlé pisatelky bych se asi tímto příspěvkem chtěla trochu vypsat ze svého trápení a naprostého pocitu prázdnoty.Jsem týden po revizi, kterou skončil druhý pokus po emryotransferu. Je mi 35 let, přítelovi bude 50 a občas mi dochází naděje na naše miminko. 6.2. jsem šla na gynekologii na kontrolní sono, přítelovi před odchoden slíbila další fotečku a cítila se tak nadšená, že bych mohla lítat. Při prvním pohledu na mé\"naprosto dokonalé\" miminko ( krásně viditelná hlavička, ručičky, tělíčko) mě čekal šok- žádná akce!!! Protože jsem už z předchozího sona viděla jak vypadá srdeční akce, tak jsem odumřelý plod rozpoznala ještě před lítostným komentářem mého lékaře. Pan doktor se mi snaži vše zevrubně vysvětlit, povzbudit, vylíčit, že jde vlastně o \"úspěch\" léčby, a že je to celkem běžný stav, ale to samozřejmě nijak neutěšilo mé zoufalství a pláč. S papírem mě poslal hned do nemocnice, protože po hormonech hrozilo masívní krvácení. S hysterickými slzami jsem běžela schodištěm a cestou telefonovala tuhle hroznou zprávu přítelovi. V nemocnici se o mě velmi citlivě postarali( už v odpoledních hodinách) a nabídli mi,že mě mohou provést revizi již v 19.hod. Což jsem přijala, protože si nedokážu představit, jak bych do rána fungovala. Jen bych všem přála , aby při takto bolavé události se o ně personál staral tak vzorně jako o mne. Nejspíš zde hrál roli i fakt, že v této nemocnici i pracuji. Revize i probrečená noc by se dala přežít, břicho bolí naprosto minimálně, ale ten pocit šíleného zklamání a smutna je ubíjející. Mám úžasného chlapa, který se mně snaží soustavně rozptýlit a rozesmívat,i \"naše\" 13letá dcera, kterou přítel dostal před půl rokem do své péče se ke mně chová bezvadně, ale slzičky se stejně opakovaně derou ven. Ale v něco začínám postupně věřit, vím, že ten krásný pocit BÝT TĚHOTNÁ nikdy nezapomenu a velké zklamání nezmizí, jen přebolí, ale pokud půjde přítel se mnou, tak budu dál bojovat a zkusíme to znovu. Vím, co mě čeká, a že další cyklus se stimulací bude hodně nepříjemný, ale určitě to zase zvládnu. Mám Honzu, Karolínku, rodinu, kamarádky a fajnové kolegyně. Držte se holky a sluníčko nám zase bude svítit.

Chybí stále

Ahoj holky,nevím nakolik je vhodné, abych sem teď psala, ale všimla jsem si této diskuze a nějak mi to nedá, abych nepřidala svou zkušenost a nedala všem naději, že i toto má dobrý konec.Bylo to před rokem, kdy jsme s přítelem si řekli, že bychom chtěli miminko. Možná to bylo předčasné, protože jsme spolu byli jen pár měsíců a ani jsme spolu nebydleli, ale tak nějak jsme to cítili. Hned o měsíc dýl jsem začala mít zvláštní pocit a když se nedostavilo ms, tak bylo jasno. Čekali jsme naší malou Fazolku:-) Byla jsem šťastná jak blecha. Hned jsem šla k doktorce a na neschopenku, protože jsem trochu špinila. Vše bylo ok a Fazolka rostla, až jeden den jsem zase zašpinila. Bylo to cca v 8.-9. tt a já vyrazila 14 dní po minulém vyšetření k lékařce. Ta mě hned vzala na utz a já hned tušila, že něco není v pořádku. Dozvěděla jsem se, že tam není srdíčko a že jde tedy o zamlklé těhotenství. Úplně jsem se sesypala, s mamkou jsem došla do nemocnice, tam mě přijali a udělali revizi. Celou dobu v nemocnici a pak doma jsem brečela, že mi moje miminko sebrali a že jsem se o něj nedokázala postarat a tak. Ještě přes měsíc jsem kvůli tomu byla na neschopence, než jsem se odvážila jít do práce mezi lidi. Po čase jsem ne zapomněla, ale řekla jsem si, že mimi chtělo ještě počkat, až s tatínkem vše připravíme na jeho návrat atd.O tři měsíce déle jsem sice se strachem, ale uznala, že to zkusíme znovu a ono to vyšlo. Na začátku byla spousta komplikací, celkem jsem strávila asi 2 měsíce v nemocnici, ale teď už jsem ve 22.tt a budeme mít krásnou holčičku.Neříkám ať zapomenete, protože to ani nejde, ale neztrácejte naději, protože pro každou z nás tam to malé někde čeká...

2x zamlklé těhotenství a 4 revize

Ahoj,také Vám napíši svoji zkušenost, protože dokud jsem nenašla tuto diskuzi, tak jsem měla pocit, že jsem snad jediná široko daleko komu se to stalo. Vloni v dubnu jsem poprvé zjistila, že jsem těhotná, věděla jsem to už předtím, než jsem si udělala těhotenský test, věděla jsem, že je něco jinak. V 7. týdnu jsem šla poprvé tehdy ještě ke svojí gynekoložce na ultrazvuk a ta mi těhotenství potvrdila, byla jsem hrozně šťastná ale zároveň jsem se i bála, abych něco nepokazila, nebo neudělala něco čím bych mimču nějak ublížila (bylo mi 23 let). V 11. týdnu jsem byla na kontrole, už ale bez ultrazvuku, doktorka říkala, že je vše v pořádku, a že děloha \"roste\". Na začátku 13. týdne jsme jeli na genetiku. Tam se mne napřed doktorka s hrůzou zeptala kdy jsem byla naposledy na ultrazvuku (v 9. týdnu) a až poté mi oznámila, že miminko se nevyvíjí asi od 9. týdne a že mu nebije srdce. Napřed jsem si vůbec neuvědomovala co mi říká, vůbec jsem nic takového nečekala a pořád jsem si říkala že se s tím třeba ještě něco dá dělat, že třeba začne žít, nebo že něco můžou udělat, aby ho oživili atd. zkrátka byla jsem uplně mimo. Potom jsem samozřejmě brečela a brečela a nemohla to nijak zastavit. Má lékařka mne poslala do nemocnice na vyčištění dělohy se slovy že \"takhle se jim z genetiky ještě nikdo nevrátil a ať neřvu, že se to stává\". Do nemocnice mne přijali ten den, a druhý den ráno jsem měla jít na vyčištění. Bylo to poprvé co jsem byla v nemocnici, do té doby jsem ani nevěděla jak to tam vlastně funguje. Ležela jsem sama na pokoji s mrtvým miminkem v břiše a pořád jsem si dokola říkala že za to můžu já, že jsem nesla koš s prádlem, že jsem vypila zelený čaj, že jsem si barvila vlasy když jsem už byla těhotná, že než jsem otěhotněla tak jsem byla v sauně, že jsem se nadechla kouře z cigarety apod. (nekouřím, nenávidím cigarety a ani nepiju alkohol), že jsem se hodně moc stresovala v práci atd. atd....takhle jsem byla celou noc vzhůru, držela se za břicho a prosila moje miminko aby mi to všechno odpustilo, že jsem to nezvládla a brečela a brečela. Druhý den mne vzali na revizi, po ní jsem měla hrozné bolesti, říkali, že mne museli otevřít o něco více, protože mimčo už bylo větší. Taky jsem to potom nevydržela a potřebovala vědět, co s miminkem udělali. Doktor mi řekl, že se to bere jako \"biologický odpad\" a likviduje se. Nemohla a nemůžu se smířit s tím, že moje dítě je \"biologický odpad\". Týden po revizi jsem začala hrozně krvácet - měla jsem krevní sráženinu v děloze,a musela jsem jít na vyčištění po druhé. I po druhé revizi jsem měla krevní sráženinu - na tu mi dali injekci, aby se rozpustila. Všichni mi říkali, že se to holt stává, že se s tím nedá nic dělat a že to máme zkusit znovu za tři měsíce a že už se to určitě povede, že je jen malá pravděpodobnost, že se to stane i po druhé. Tímhle jsem se asi utěšovala nejvíc, tím, že to po druhé už vyjde a mimčo se k nám vrátí. Hodně mi pomohla automatická kresba - na psychology moc nevěřím, přijde mi nepřirozené vyprávět naprosto cizímu člověkovi svůj příběh, když si celou dobu říkám, že si asi tak v duchu říká že ho to stejně vůbec nezajímá, ale že mne tedy vyslechne, to mi přijde jako pomoc k ničemu. Po třetí menstruaci jsme to zkusili znovu, a vyšlo to napoprvé. Zase jsem měla ten stejný pocit, jako když jsem byla těhotná poprvé, ještě předtím, než jsem si udělala test. Ještě než jsme to zkusili podruhé, tak jsem šla na testy na hematologii - které mi dle slov naší nemocnice vyšli výborně, měli mne testovat na trombofilie, leidenskou mutaci, antifosfolipidový syndrom apod. (později jsem se v Brně na klinice dozvěděla, že mi žádné testy na trombofilie ani na leidena neudělali). Tak jsem si říkala, že nemám srážlivost krve a že je to tedy v pořádku, že v tomhle směru je to ok. Stejně jako vyšetření štítné žlázy, kterou bych měla mít také v pořádku. Na začátku sedmého týdne jsem trošku zašpinila, od čtvrtého týdne jsem užívala Utrogestan. Doktor mi udělal ultrazvuk a řekl, že bohužel nevidí srdeční akci a poslal mne do nemocnice, aby mi vzali krev kvůli HCG a udělali revizi. Už jsem myslela, že je zase po všem a znovu jsem potratila, celou cestu do nemocnice jsem probrečela. V nemocnici mi dělali ultrazvuk znovu a srdeční akci viděli, nechali si mne tam ještě dva dny a potom mne pustili s tím, že je všechno v pořádku, ale nechali mi neschopenku a měla jsem jen ležet, a jít se jen osprchovat a nebo najíst. V 8. týdnu jsem byla znovu na ultrazvuku a doktor řekl, že je vše v pořádku, byla jsem neskutečně ráda a mimču jsem pořád dokola v duchu děkovala, že se k nám vrátilo a říkala si, že to spolu všecko zvládneme. Za pět dní jsem ale zase trošku zašpinila, ale úplně minimálně, kdybych na sobě nepozorovala každý milimetr tak bych ani neměla šanci si toho všimnout, a tak jsem raději jela znovu do nemocnice, byla jsem v devátém týdnu. Tam mi řekli že bohužel - zamlklý potrat. To bylo 23.11.2013. To už jsem snad ani nebrečela ale hystericky vzlykala a dvou doktorů co mne prohlíželi se pořád dokola ptala proč se to tak stalo atd. Šla jsem na třetí revizi, týden po ní jsem ale měla opět krevní sráženinu, můj gynekolog mi řekl, že je to zřejmě kvůli špatně udělané revizi a řekl mi, že je potřeba to znovu vyčistit. Už jsem nechtěla jít k nám do nemocnice, chtěli bychom mít děti a měla jsem hrozný strach, že to bude zase špatně, a tak jsem jela do Brna. Tam mi udělali \"šetrně\" čtvrtou revizi. Dva potraty, čtyři revize. Bylo mi hrozně a je mi hrozně, pořád jenom řvu. Po šesti týdnech jsem se vrátila do práce a tam taky brečím, tajně, prostě mi to nejde zastavit. U nás v práci jsou 4 ženy, včetně mě. Jedna z nich je těhotná - otěhotněla stejně jako já poprvé, a teď má rodit, druhá z nich je také těhotná - otěhotněla stejně jako já po druhé. První mi denně v práci, každou vteřinu, připomíná můj první potrat, a druhá mi připomíná můj druhý potrat. Nevím už co mám dělat, připadne mi že chodím ode zdi ke zdi a neposunula jsem se ani o milimetr. Napřed jsem si říkala, že až vyprchají ty hormony, tak mi třeba bude líp (kolikrát jsem se nemohla ani zvednout z postele, prostě mi to nedávalo smysl, pořád jsem usilovně přemýšlela, proč vlastně lidé žijí když stejně umřou), ale po 7 týdnech už by měly být hormony srovnané, ale mne je pořád tak nějak stejně hrozně, brečím ve dne, v noci, neustále. Jak se říká pád není pádem, pokud nebrečíš, když dopadneš na dno. Já mám pocit jako kdybych tím dnem už propadla skrz. Strašně jsem se snažila a dělala všechno pro to, aby to podruhé vyšlo, brala jsem femibion v kuse, pila před otěhotněním kontryhelový čaj, jedla zdravě - skoro samou zeleninu, ryby, atd, udělala jsem pro to snad všechno co jsem mohla, ale všechno to bylo k ničemu. Teď jsem sedmý týden po čtvrté revizi a ještě mi ani nepřišli měsíčky, mám strach, aby to po třetí vůbec šlo. Navíc mám krevní skupinu A- a můj partner A+. Byli jsme na testech na genetiku, výsledky by měly být koncem ledna, je to pro mne teď taková doba, jako kdyby to mělo být až za rok :-( Ještěže alespoň existuje tato stránka a diskuze, objevila jsem ji teprve včera. Je fajn, že to tu může člověk nějak popsat. Všichni kolem mne mi říkají, že už o potratu nechtějí ani slyšet a že se musím dívat dopředu, ale ti všichni jsou ti, co to sami nezažili a nemůžou vědět jaké to je, i kdyby se uměli tisíckrát vžít do situace tak dokud to nezažijí tak to zkrátka nemůžou bohužel vědět, ani já sama to nedokážu nijak vyjádřit

revize v 10 tt

Ahoj holky, po roce snažení přišla velká radost a po 10ti týdnech včera revize... netušila jsem, jak moc mě to vezme, ale snad už to bude teď jen lepší...říkám si, že příroda ví, co dělá...jen mám strach jestli se nám ještě mimi povede nebo jestli to příště nedopadne stejně...držím palce, ať to všechny zvládneme a ať to brzy přebolí

potrat ve 14 týdnu

Ahojky všem, byla jsem tak šťastná, když jsem si dělala v červnu test a ukázala se tam zatím světlá druhá čárka, ale i tak už jsem věděla, že se nám to povedlo. Hned za pár dní jsem si zkusila udělat další test a čárka už byla tmavá, byli jsme tak šťastní, vše se nám začalo dařit,přestěhovali jsme se do nového baráčku, naše malá prdelka nám dělala jen radost a najednou i to miminko přišlo.Celé léto bylo tak dlouhé, nechtěli jsme to nikomu říkat, dokavaď nepřeklene ta doba, kdy je největší riziko o miminko přijít (později jsem, ale zjistili, že nemá cenu na nic čekat, o mimi můžete přijít kdykoli), i tak se nám to bohužel nepodařilo až do konce utajit a přišlo se na to, ale to už bylo jen pár dní před tím, než jsme to chtěli oznámit, takže už to bylo jedno.Po pár dnech jsem absolvovala UZ, byla jsem ve 13 týdnu, odběry, které jsem měla před tím dopadli dobře, a UZ byl taky v pořádku, vše prostě ok.V úterý 10. 09. už od rána mě ale boleli šíleně záda (to jsem byla ve 14 týdnu), nepřipadalo mi to nějak divné, záda mě občas pobolívali, ale potom co se stalo, je mi jasné, že už něco nebylo v pořádku.ten den kolem půl 12 večer mě ale začalo bolet břicho, měla jsem pocit, jako když mě něco tlačí v konečníku, na záchodě jsem se proto snažila zkoušet tlačit a ono nic, když jsem tak přemýšlela, co to může být, tak jsme si říkala, že asi zácpa, v tu chvíli jsem si totiž nevybavila, kdy jsem byla naposledy na velké, kolem 1 hodiny (11. 09.) se to už ale nedalo vydržet, proto jsme jeli na pohotovost. Tam nás poslali hned na gyndu, první otázka od sestřičky byla: „Proč vás poslali sem a ne na chíru“, nepochopila jsem, proč se na to ptá, asi když jsem těhotná, tak je jasný, že s bolestí břicha půjdeme na gyndu. Po chvíli přišla doktorka, vyšetřila mě, prohmatala břicho, bolelo mě to, hlavně v podbřišku, udělala mi UZ, nejprve přes břicho a pak přes pochvu, říkala, že je vše v pořádku, akorát, že pořádně nemůže miminko změřit, že je nějaké zkroucené. Potom ale i tak přivolala radši dalšího doktora, ten mě pouze vyšetřil, prohmátl opět břicho, opět to bolelo a UZ už mi ani nedělal. Bylo to tak divné, připadala jsem si jak odkopnutá, vůbec nevěděli co, nakonec mi dali zprávu, že je vše v pořádku, ale ať si ještě radši dojdu na chirdu.Na chirdě se divili, proč nás tam posílají, pan doktor se mě opět vyptával, břicho už mě ani tolik nebolelo, až teda do tý doby než mi ho opět prohmatával, bolelo mě to strašně v podbřišku, vyšetřil mě i konečníkem, tam mě to nebolelo, i tak bylo vidět, že neví co má dělat, přemýšlel o tom, že by si mě tam nechali, ale mě přišlo divné, proč by těhotná měla ležet na chíře, celý to bylo tak zmatený, nikdo nevěděl co se mnou, nakonec mi dali dva čípky a poslali domu.Doma jsem si zavedla čípek a šli jsme spát, bylo kolem 3 hodiny, pak mě probudil pocit na velkou, trochu jsem se vyprázdnila, ale nic moc, břicho mě opět bolelo, ráno jsem ležela a asi o půl 10 mi ale už bylo fakt blbě, navíc mi šel z pochvy krvavý hlen (nejspíš hlenová zátka), po 10 jsme jeli opět do nemocnice.V nemocnici jsme šli na gyndu, tam jsem sestře říkala, že mě začalo opět bolet strašně břicho a ona na to, že máme z chirdy napsáno, že při obtížích se máme dostavit a ne z gyndy, toto jednání už mi fakt přišlo divné, proč těhotnou s bolestí břicha pořád posílají na chíru, řekla jsem jí, že mi vyšel z pochvy krvavý hlen, tak nakonec mi řekla, ať si počkám. Při vyšetření a prohmatávání břicha mě to šíleně bolelo v podbřišku, a při UZ pani doktorka i s přivolaným panem doktorem zjistila, že mám otevřené děložní hrdlo a že miminko se tlačí do té díry a že tam má už celou hlavičku, už v té chvíli věděli že to nedopadne dobře, ale i tak mě utěšovali, že je to 50 na 50, ale věděli, že to není pravda, měla jsem totiž už v té chvíli kontrakce, nedalo se nic dělat.Celé odpoledne jsem měla bolesti, dávali mi infúzi s magnésiem, potom infúzi s ATB, potom infúzi s analgetiky, nic nepomáhalo, měla jsem šílené bolesti, pořád jsem žila v tom, že se to třeba zvrátí, chtěla jsem, aby mi dali něco na zastavení bolestí, ale pořád mi tvrdili, že jsem málo těhotná, aby to zastavili, myslela jsem si, že mě třeba zašijí, ale nic, prostě se mnou nic nedělali, nic mi neřekli. V jednu chvíli mě alespoň doktor znovu vyšetřil, říkala jsem mu, že mi to přijde, jako kdybych rodila, že mám kontrakce, vyšetřil mě, prohmátnul mi břicho, hrozná bolest to byla a na UZ už bylo vidět, že to bude mít špatný konec.Chvíli před 4 hodinou to přišlo, ucítila jsem jak mi odtéká voda, hrozná úleva přišla s tím, jak praskla, zavolala jsem setru, po chvíli se objevila i krev, najednou se přiřítil i doktor a už to začalo, tlačil mi rukou břicho, aby to ze mě odtékalo, najednou jsem uslyšela takové bouchnutí do emitní misky, to ze mě vypadlo miminko, bylo to hrozné, snažil se aby toho ze mě vyšlo co nejvíc, dali mi infúzi s oxytocinem, aby se mi rychleji stahovala děloha. Asi za 10 minut mě vezli na sál, uspali mě a udělali revizi dutiny děložní, nevím, jak dlouho to trvalo, ale asi tak 15 minut, potom mě odvezli zpět na pokoj.Řeknu Vám hrozný zážitek, říkám si, že by pro mě bylo lepší kdybych potrácela mrtvé miminko, než živé, je to hrozná bolest.Jediné co mi pomáhá je to, že mám doma rok a půl starou holčičku, jinak nevím jak bych to zvládla. Dnes jsem byla i na kontrole u svého gynekologa, sice mu ještě žádné výsledky proč se to stalo neposlali, ale potěšil mě tím, že po šestinedělí se můžeme snažit o další miminko, tak snad nám to pak rychle vyjde.

tak mě to potkalo taky :(

Ahojky všem,ve středu jsem byla na ultrazvuku a zjistili mi,že jsem měla zamlklý potrat a to ve 12.týdnu.Byla jsem v nemocnici na vyčistění dělohy.Nebylo to nijak bolestivé,protože mě u toho uspali a po probuzení mi ani nebylo špatně.Hned druhý den jsem šla domů.Taky jsem to hodně oplakala,ale snažím se s tím nějak vyrovnat.Dcerka mi začala chodit do první třídy,takže jsem se upla trošku více na ní,ale pomáhá mi to na to nemyslet a vyrovnat se s tím...Přeju všem,co se jim tohle neštěstí stalo,at to brzy překonají a snaží se na to nemysletProsím vás,nepište mi hlavně žádné litování,protože kdo to má pak číst.Prostě jsem se potřebovala vypsat a svěřit se,díky všem

Akce srdeční

Ahojky, 25.8. mi bylo oznámeno, že jsem těhotná. Měl jsem s toho radost, krev to potrvdila HCG 106300 IU/l. Hned jsem šla za svojí paní doktorkou, která mi řekla, že zatím nevidí akci srdeční, nabrala mi krev a řekla ať přijdu za 3 dny. Dnes jsem tam byla a opět akce srdíčka nebyla vidět. Výsledky krve HCG 34939 IU/l. Ve zprávě stálo: palp. RVF uteri, prosáklá, vel II.m., okolí volné. Co si o tom mám prosím myslet? Porˇadíte mi?? Poslala mě na lepší sono aby vyloušili missed AB.Je miminko opravdu mrtvé??

Co se stalo nám.......

Ahoj holky. Teď Vám napíšu svůj příběh já. Po sedmi letech, když už jsme ani nevěřili, že budeme mít to štěstí a povede se nám to, tak se náš sen splnil a já byla těhotná. Byli jsme ti nejšťastnější lidi na této planetě. Od začátku těhotenství jsem pořád zvracela, ale říkala jsem si, že to prostě k tomuto stavu patří. V desátém týdnu jsem začala krvácet - hrozný strach - cesta do nemocnice,....... Měla jsem hematom, ale dopadlo to dobře. Miminko se udrželo. Všechno bylo v pořádku, jen trošku zvýšené krevní testy, podle lékařů to prý může být po tom hematomu, ale je mi 37 let a tak mě posílali na plodovou vodu. To jsme odmítli a radši si zaplatili vyšetření z krve matky, abychom o miminko nepřišli. Podotýkám - toto vyšetření se celé platí a není to vůbec malá částka. Zjistili jsme, že čekáme holčičku, a teď nás čelaly 3 týdny strachhu, jak testy dopadnou. V dvacátém druhém týdnu mi najednou praskla plodová voda a my 40 minut čekali na sanitku. Věděla jsem, že je zle,......... Ještě dojel doktor, který byl opravdu DOKTOR na pravém místě. Zeptal se mě, jestli je to opravdu plodová voda?! Já říkala: co by to asi mělo být jinýho, když nekrvácím?? Po třech dnech v nemocnici a hrozných bolestech v tříslech ráno telefon z Brna, že testy dopadly dobře a holčička je v pořádku. To byla úleva!! Týž den večer ( 5.března ) - stejný den, jak mi volali z Brna - jsem potratila. Nikomu na světě bych to nepřála zažít! Ta strašná bezmoc,......! Aby toho všeho nebylo málo, tak přišla další rána osudu. 28.března mi zemřel tatínek. Do dneška jsem se z toho ještě nedostala. Doufám, že jsme si už všechno zlé vybrali a že konečně se na nás usměje štěstí v podobě zdravého miminka. Vůbec nevím, co se stalo, proč se to stalo - nikdo na nic nepřišel. Jen mi bylo řečeno, že u druhého je malá pravděppodobnost, že se to bude opakovat. Všem, co se snaží o miminko držíme palečky ať se to podaří!

tak už po třetí

Ahoj Holky, tak už zase tady, díky bohu za tyhle diskuze, člověk na to není sám. Včera sem se vzbudila a krev, tak sem si řekla a už je to tady zas. Tak sem se rychle osprchovala a oholila nohy, abych nejela do špitálu neupravená, na řasenku sem se vykašlala pač sem věděla že stejně budu brečet. Když sem se konečně dovolala na gyndu tak mi sestřička řekla že mám jet rovnou na pohotovost na echo, protože nemá volnýho doktora. Nechtěla sem stresovat manžela v práci, tak sem sedla na kolo a odjela do špitálu. Brečet sem začla jak mi měřili tlak a ptali se na předchozí těhotenství, Byla sem tak vystresovaná že sem uvedla svůj poslední potrat v roce 1312 místo 2012, pak sem začla přemýšlet co je vlastně za rok a proč to ze mě vypadlo, ten pán se na mě soucitně podíval a zeptal se chcete si radši lehnout, to sem odmítla, po chvilce si mě vyzvedla mladá doktorka, nejspíš čerstvě po škole, byla hrozně milá a snažila se mě přesvědčit že to ještě nemusí být konec, ale já sem věděla že je to potrat pač už sem měla křeče. SONO bylo utrpení, trvalo asi 20 minut a nemohli nic najít, hrozně mě bolel děložní čípek a trochu to štípalo. pak mi vzali krev a musela sem čekat na výsledky, zůstala sem na lačno pač sem doufala že mě ještě ten den vezmou na kyretáž, mezitím sem zavolala do práce a manželovi, na výsledky sem čekala přes 3 hodiny a nic se nedělo, tak se manžel šel zeptat a za chvilku došla doktorka. Ta nám oznámila že HCG je nízko a že se jedná o potrat a ať si zajdu v pátek k praktickému doktorovi na kontrolu krve. Kyretáž prý není nutná. tak sedím doma a doufám že všechno odejde samo a nedostanu nějakou komplikaci. Včera sem si pobrečela, ale nechcu se litovat a sedět na zadku věčně. Byli sme v únoru na klinice na kompletním vyšetření včetně genetiky infekcí hormonů krvácivosti, no nic nám nenašli, mě akorát zvýšený prolaktin, což může způsobit problém s početím, ten mi ale nemáme. Strašně obdivuju páry co si tímhle prošli víckrát, slyšela sem o osmi i více potratech a to mě jako fakt děsí a vím že tohle já určitě nezvládnu. Začínám uvažovat o adopci. Taky sem hrozně ráda že žijeme s manželem v zaharaničí, protože nemáme žádnou oporu v rodině, všichni nám jen stěžují život otázkama kdy už bude to dítě a přitom to všichni vědí. Moje tchýně mi po prvním potratu řekla: Od vás se vnoučete asi nedočkám, že? a moje máma: Nežereš nebo co? Mám hrozný stresy tady s těch rodinných návštěv a sem šťastná že letos už nejspíš další dovolenou nedostanu a nebudu tam must jet. Díky že jste si přečetli můj příběh. Přeju všem štěstí při dalším těhu!!!

samovolný potrat

Přeji všem krásný večer,i když pro nás opět smutnýJe to dva dny,co jsem opět přišla o mimi.Bohužel je to přesně půl roku potom ,co jsme přišli o mimi ve 24 týdnu.Minulí týden jsem zjistila,že jsem opět těhotná,ale jak je vidět radovali jsme se zbytečně,smích přešel zas ve smutek.Nevím jestli mám říct,že to bylo \"jen\"6 týden,ale i tak nás to zasáhlo.Jsme s manželem oba pozvaní na vyšetření na genetiku,jak jsme na tom,ale nějak začínám přemýšlet jestli se máme pokoušet znova,začínáme ztrácet naději.Máme už 7 letou holčičku,tak si říkáme,že máme aspoň jedno ,naštěstí zdravé dítko.Přeji všem smutným rodičům,více štěstí než máme my.

Ze zpožděním všem moc děkuji,neměla jsem sílu jsem zajít dřív..musím se přiznat že to na mě dolehlo z plnou paradou a já vubec netušila co mám ze sebou dělat,navenek se člověk usmívá ale uvnitř se mu nechce žít..jsou to šílené stavy bezmoci.Naštěstí mě pomohla knížka automatický kresby od Aleny Vychodilové Svět je jen kouzelná hra energii 3díl- vřele doporučuji: tam jsem se naučila všechnu bolest vykreslit na papír a pak palit mimo domov aby ta negat.energie tam nezustala,byla to užasná uleva.. nevím jak ale podvědomě jsem cítila že dokud tu bolest v sobě nevyčistím mužu si udělat blok na novou cestu k miminku a proto jsem chtěla udělat maximum i po psychicky strance a jsem neskutečně štastná že jsem našla tyhle stranky http://www.vedomematerstvi.cz/kde je spoustu užasných rad a diskuze jak si pomoct k miminku i meditace k přivoláni dušičky budoucího miminka..je tam spousty pozitivních příběhu co umí motivovat.Mě osobně to pomohlo k sebejistotě a k duvěře že dokážu cestu k mojemu milovanému miminku ovlivnit a a ne jen bezmocně čekat a trápit se..doporučuji taky film Tajemství a Miluj svuj život který mě byli doporučeny lečitelkou..tam jsem pochopila proč se necítit jako obět a nelitovat se ale naopak sebrat veškerou sílou a věřit sama sobě že tentokrat to zvladnu a dopadne to pro všechny dobře. Budu moc ráda za všechny vaše podněty co pomáhá vám Přeji všem spostu štěstí a krasné zdravé mimi

opožděna Menstruace

ahoj chtela bych se zeptat 28.3 sem delala tehu test ten byl slabe pozitovni . ten den mi doktorka pichla vyvolavacku a dnes rano jse si delala test a nyl negativni a zacla jse trochu spinit co si o tom myslite??

Porodné

Ahojky chtela bych se zeptat kdyz jsem.6.3 podala žadost o porodne za jk dlouho by mi mělo přit??

Nechtělo se mě zapojovat do tehle smutné diskuze ale říkám si že o tomhle problému se moc neví a mužu pomoct ostatním maminkám aby se jim nestalo to co mě..potratila jsem v 17.t.podle testu i podle pitvy zdravou holčičku.Byl to šok týden přetím na mě z ultrazvuku mávala a další týden obrovská bolest a prazdnota..celý pulrok jsem patrala po přičině,muj gynekolog byl bezradnej až na radu kamarádky jsem si šla vyšetřit štítnou žlázu..To mě čekal další šok, podle paní doktorky moje vysledky byli tak hrozný že jsem měla potratit už v začátcích..další těhotenství vyloučený,opakovalo by se to..čeká mě dlouhodobá lečba,ale i psychicky mě pomahá se stím vyrovnat když vím že se znovu tohle už nebude opakovat..jen mě děsí že o tomhle gynekologové neinformují maminky hned v začátcích ..

Předčasnej porod 25tt

Včerejsi den byl pro me nejhorsi .od 6:45hod mi zacli bolesti..myslela jsem ze to sou poslicky ale nebyli bohuzel ne.. :/ ve 23hod sem dojela do nemicnice kde mi rekli ze budu rodit. :/ prevezli me do Hradce kralove a tam sem porodila miminko ktery bohuzel po porodu umřelo :\'( stimhle se blbne vyrovnavam :\'( moc sme se s pritelem tesili a pk tohle.. ale doktorka mi rekla ze mam delohu mam v poradku ze este budu moct mit deti..ale stimhle se jen tak nevyrovnam :\'(

tak už jsem tu taky

včera jsem byla na utz a pan doktor mi řekl, že nebije srdíčko a je malý (místo 11+0 jen 9+2), tak zítra kyretáž, chjo. Ještě že mám tříletého syna, ten mě drží nad vodou, samozřejmě i manžel. Včera jsem si pobrečela, ale dneska je to už lepší. Celkem se bojím, ale už to chci mít za sebou

druhé zmlklé těhotenství

Ahoj holky,tak je to tady zas, druhé zmlklé těhotenství, včera druhá kyretáž. To už prostě není náhoda. A to jsme po tom prvním čekali půl roku a brala sem kyselinu listovou už 3 měsíce dopředu, jak mi poradila doktorka. To už prostě není náhoda, takže po novém roce si dáme maraton vyšetření a doufám že se zjistí příčina. Po třetí bych to už asi nedala. Za pár měsíců mi bude 30 a mám strach že děti už mít ani nebudu.

triple test

Ahoj holky ja jsem za necelichh 14 dni ve 20tt s kdyz jsem byla na triple testuu nelibilo se jim tam neco v krvy a byli mi receno ze miminko muze mit rostep ale ze to neni 100% mate stimhle nekdo zkusenosti :/ ?? Ja jdu teda 4.12 na ultrazvuk kde poznaj jestli ma ten mh prcek ty rostepi ald mam strasny nervy kuli tomu ://

potrat

Dobrý den, stalo se mi asi to nejhorší co se ženě může stát.Před 3 měsícíi a kouskem jsem zjistila, že jsem těhotná, protože je mi 20 zrovna šťastná jsem nebyla, ale přítel mě velice podržel a vlastně jsem zjistila, že to miminko chci. Najednou jsem byla tou nejšťastněnší budoucí maminkou na celém světě. Snad jsem měla už všechno potřebné nakoupené. Tento čtvrtek jsem slaboulince zakrvácela, ale říkala jsem si, že to nic nebude, když to přestalo. V noci na pátek mě probudila ukrutná bolest, když sem rozsvítila, myslela jsem, že umřu a potom co všechno ze mě začalo padat jsem dostala ukrutný strach. To jak sem trpěla bych nepřála ani tomu nejhoršímu nepříteli. Pořád sem si říkala, že to bude dobrý, že určitě je v nepořádku něco jiného a že budu mít krásné miminko. Hned ráno jsem byla u doktora a čekala co řekne. To co mi řekl, se nedá popsat. Najednou jak kdyby umřel někdo koho sem znala celý život. Nejhorší je, že se nikomu kromě příteli nemůžu svěřit, nikomu jsme to neřekli. Teď brečím , jen když sem sama. A když vidím šťastné maminky nebo jen děti chci umřít .

potrat ve 24 týdnu-smutek a beznaděj

Ahoj děvčata. Bohužel i já se musím přidat k řadě smutných maminek.Dnes je to týden, co jsem jela na pohotovost s neskutečnými bolestmi břicha…24 týden těhotenství. Vůbec netuším co se stalo, celé těhu bylo předpisové, ráno jsem byla na kontrole u své dr a vše bylo v pořádku, když jsem přijela na pohotovost, napojili mě na monitor a udělali ultrazvuk i tam bylo vše v pořádku. Pan dr. řekl, že mě pro klid duše přijmou přes porodní sál, ale než se tak stalo začala jsem krvácet. Pak už to šlo vše strašně rychle, při dalším ultrazvuku mi praskla plodová voda, která byla úplně zelená a dr.mi řekla že s tím bohužel už nic nejde udělat, jen čekat na porod. Dostala jsem prý nějakou silnou infekci, ale co netuším. Já se totálně složila a nebýt toho, že přijel manžel, nevím jak to dopadlo. Nejhorší bylo čekání, kdy už to přijde a představa, že vám holčička umírá v bříšku. Naštěstí pro mě i mého ochránce manžela, to proběhlo hodně rychle, vše jsem měla za 2 hodiny za sebou i s revizí. Je nám oběma moc smutno, ale drží nás nad vodou naše 6 letá dcerka. Přemýšlíme jestli se pokusíme o další miminko, máme teď oba strach. Děvčata chtěla jsem se zeptat, jestli jste některá byla u psychologa, nás tam poslali oba dva, ale nevím jestli to má cenu tam chodit. Nějak se s tím pokouším srovnávat, ale je pro mě hodně zničující, když vidím kočárky s maličkými miminky a bohužel jen u nás v baráku jsou 2 čerstvě narozená. Všem vám držím palečky ať vše vyjde a dočkáme se krásného zdravého miminka, ale hlavně klidného těhotenství.

potrat .. smutek .. a zadost o radu

Ahoj vsem,prisla jsem si sem vylit srdce a pozadat o radu. Bydlim v zahranici, a nikdy jsem se necitila tak osamocena, bezmocna jako vcera.Vsechno zacalo pred rokem kdy jsem se prestehovala do Holandska. Zacala jsem brat jinou antikoncepci, protoze tu, kterou jsem brala v Cechach, tady nemaji. Ale bylo mi po novych praskach tak spatne, ze jsem se nekdy v breznu rozhodla je uz nebrat. S pritelem jsme se dohodli nepouzivat zadnou jinou formu antikoncepce a nechat to na prirode. Po necelych trech mesicich jsem zasla k praktickemu lekari s tim, ze jsem stale mesicky nedostala, ale testy vychazeji negativni. Odbyl me se slovy, ze to se stava ale na moji otazku, kdy uz to normalni neni a co budeme delat, kdyz mesicky nedorazi, jen pokrcil rameny. Odmitl mi i udelat tehotensky test. System v Holandsku je dost jiny nez v Cechach, ke gynekologovi se obvykle vubec nedostanete ani kdyz jste tehotna, preventivni pece a pravidelne prohlidky v podstate neexistuji.Pres leto jsem to nejak nechala byt, zadne priznaky tehotenstvi (krome te neexistujici menstruace, ktera pripadala doktorovi normalni) - zadne nevolnosti, zvraceni, divne chute ..Minuly tyden ve stredu jsem zacala krvacet a rikala jsem si - konecne, mesicky jsou tady. Vzdycky jsem mela menstruaci trochu bourlivejsi, ale tentokrat to byla sila a v patek jsem uz zustala doma, na bolest bricha uz nic nezabiralo a jen jsem se potila v posteli. V sobotu rano na toalete jsem vedela, ze uz je zle a ze nejde o zadnou silnejsi menstruaci. Krvaceni bylo sileny, a to co ze me padalo .. Hned jsem volala lekari, ktery mel pohotovostni sluzbu o vikendu. Telefony zveda sestricka, vysvetlila jsem ji co se deje a zadala o pomoc. Jeji domnenka byla, ze se jedna o potrat nebo mimodelozni tehotensti ale sla se sporadit s lekarem co se mnou. Ten mi pres ni sdelil, ze to bude jen projev silne menstruace, kdyz jsem ji tak dlouho nemela !! O tom, ze by to mohlo by neco jineho ani neuvazoval a odmitl me prijmout nebo dat doporuceni do nemocnice na pohotovost(bez toho doporuceni vas v nemocnici neprijmou, takze kdyz lekare nepresvedcite, mate proste smulu).Celou sobotu jsem probrecela v bolestech, hrozne krvacela. Udelala jsem si i tehotensky test - jen snad pro to mit jistotu jestli je to vazne jen menstruace nebo ne. Test byl pozitivni. A v noci byl konec vypadl ze me tuhy vacek, asi 6cm dlouhy a ja uz vedela, ze to byl potrat. V ten moment skoro vsechna telesna bolest odeznela, ale .. Ackoli jsem vubec az do toho dne nevedela, ze jsem tehotna, chtelo se mi plakat. Pritel je skvely, celou noc me drzel, uklidnoval .. Vim, ze se tyhle veci stavaji, a snad to priste dopadne lip .. A ted moje zadost o radu. Zitra jdu k praktickemu lekari - a chtela jsem se zeptat, jake vysetreni je obvykle po prodelanem potratu ? Ultrazvuk, aby se zjistilo, ze je deloha prazdna ? Vysetreni krve pro krevni skupinu ? .. PL me na zacatku urcite odmitne kamkoli poslat a jestli si sama nevyhadam, ze potrebuju to a to, a vubec vsechno vysvetlit. Moc dekuju a dekuju vsem, co docetli.

dekuji vam za podporu,,,,,potesi a zahreje u srdicka

potrat (porod) v 22tt

dnes je to 17dni kdy sem musela porodit moji malou holcicku kuli bakterialni infekci ktera otvira porodni cesty...takze se bohuzel nedalo nic delat.Mala byla uplne zdrava nic ji nebylo.Vazila 433gramu a miminka se unas zachranuji od 24tt a nebo pokud ma vic jak 500g.takze nam chybelo pouze 63gramu a uz by se dalo neco delat,Mala byla vlastne vymodlena pac mam za sebou 3 samovolne potraty a 1 mimodelozni.takze mam uz jen jeden vejcovod a ten je k nicemu pac je srostenej.Takze nam nezbyvalo nez jit na umele oplodneni.....Zacala jsem chodit do centra repr.mediciny tam sme prosli s pritelem vsim moznym a nakonec se povedlo.....Hned na poprve jsem otehotnela a vse bylo v poradku.uzivala jsem si tehotenstvi a strasne sem se tesila...Doma mam uz vse nakoupene na holcicku spousta krasnych oblecku,dudliku veci ke kojeni...no proste vsecko ...a pak prisla rana jak z cisteho nebe.....jsem se jednoho rana probudila a krev....uz me pritel hned vezl do nemocnice....tam me rekli ze je to velice spatne ze malou asi nedokazou udrzet aspon tyden aby dorostla do 500gramove hranice....pak uz to slo raz na raz.vydrzela to malinka dva dny...pak praskla voda....porodni sal...porad sem ji citila ze se hybe kope....a pak porod.Asi trikrat sem zatlacila a mala byla venku.....ani mi ji neukazali a hned ji odemne odnesli,akorad pak mi rekli ze tyhle miminka nemaji vyvinute plice tak jak se dostane na svet tak do minuty umirajiNejlepsi je ,ze tomu rikaji POTRAT....byl to muj nejhorsi zazitek v zivote....Ted mam jakoby sestinedeli a sedim doma nic me nebavi...nemam chut k jidlu,,,koukam do steny a porad si rikam proc.PROC ZROVNA JAAAAAAKdyz k nam nekdo prijde na nastevu tak se skvele pretvaruju ze uz sem v pohode ze je to okAle ja vim ze to sice bude dobry ze to chce jen cas a urcite dalsi tehotenstvi mi pomuze,ale jen v pripade ze to vse dobre dopadneZa 3tydny jdu na kontrolu a ceka me dalsi vysetreni a pak znova vse absolvovat 2 umele oplodneni....Takze si drzim vsechny pesti at to dobre dopadne a narodi se nam zdrave krasne miminkoNa nasi malinkou nikdy nezapomenu a posilam ji pusinku a omlouvam se ji ze sem to nezvladlaHolky nesmime to zvladat.Buh vi co nas jeste v zivote vsecko potka

Všechno je špatně

Test je negativní..už od včera mám na houby pocit..a dneska jsem od rána přesvědčená, že nic není tak jak má být. Ve středu jdu k dr, ale naději tomu rozhodně nedávám. Cítím se blbě a podvědomě tuším že už nic není.

vůbec nevím co bude

Ahoj holky i já se chci podělit o smutnou zprávu...poslední MS jsem měla 1.1.12 kolem 33 dne jsem si udělala test byl pozitivní,i když slabý...za dva dny jsem opakovala a byl stále slaboučký...tak jsem byla včera u DR. na UZ neviděl nic..tak mi nabrali krev řekl,že má podezření na mimoděložní... dnes jsem byla pro výsledky...HCG je pouhých 45,bylo mi řečeno,že těhotenství začalo,ale zároveň se přestalo vyvíjet a možné že i někde mimo dělohu... v pondělí mám přijít znovu na krev a jestli HCG klesne na přijatelné hodnoty dostanu agolutin na spuštění MS,což je podle mě lepší varianta...ale spíš prý to vypadá na kyretáž,protože by se sliznice nemusela odloučit komplet a mohlo by to začít nějakým způsobem zlobit....máte někdo zkušenost co ošklivého mě čeká? mám strach...díky za příspěvky Z.

ahoj, všeechno je špatně, jsem těhotná 12měsíců, měla jsem jít na gyneklogii až příští týden,protože tady v Belgii se s těhotnou prostě do konce prvního trimestru nikdo nebaví, jenže jsem dnes začla krvácet tak sem šla hned na gynekologii. Jak doktor zapl ultrazvuk, tak mi to bylo jasný, dítě se přestalo vyvýjet už někdy ve druhém měsíci. Dostala sem na cestu domů ještě fotku, abych měla nad čím brečet. Za týden se mám dostavit znovu aby jsme se domluvily na termín potratu. Je to strašný. Hrozně sem se těšila na miminko a teď žádný mýt nebudu Musela sem to někomu říct.

Tak to asi mám za sebou. hodnoty hcg se začaly snižovat, dr opravdu upozornil na mimoděložní těhotenství, tak více uvidím zítra. 2 potraty během 2 měsíců... jsem machr....

No a už i já

Ahoj,tak je všem radostem konec, 8.12. 6tt konec. Mimoděložní těhotenství a co hůř usazené v jediném vejcovodu,který jsem ještě měla. Přišla jsem o obojí,no fajn dárek k Vánocům. Ale už jsem se vybrečela a musím dál, beztak s tím, že to půjde bez IVF nikdo moc nepočítal. Je to smůla.....Tak snad v březnu 2. IVF. Holky je to fakt už na budku, týden ve špitále udělal své.......Snad Vánoce a rodina vše vyléčí - nakonec.

Po mimoděložním ranný potrat.

Ahoj holčiny, o stránku níž jsem psala o svém mimoděložním těhu. Dnes bych se s vámi chtěla podělit o další nepěknou událost. Asi před dvěma měsíci jsem si 23.DC udělala test, který vyšel pozitivně. Pak asi dalších xy. Ale intenzita testovací čárky se příliš nezvyšovala. Ale mě by ve snu nenapadlo, že to může (už podruhé) dopadnout takhle naprd. Přesně 28. den jsem to normálně dostala, jen to bylo o dost intenzivnější než jindy a dokonce jsem krvácela asi 9 dní... MUDra mě ubezpečila, že se s největší pravděpodobností jednalo o ranný potrat. Vajíčko bylo buďto špatně uhnízděné nebo se spíš přestalo vyvíjet... Píšu to dnes proto, že jsem dne 26.DC a už dva dny mám na testech dvě čárky. Tentokrát to ale vypadá nadějněji. Čárka den ode dne znatelně sílí a už dnes je velmi výrazná, tak mi prosím držte palečky!

K čemu je utrogestan, když nezabránil potratu?

Když jsem otěhotněla, stěžovala jsem si Mudr, že mám bolesti v pravém boku a v podbřišku (to samé jsem měla i při prvním těhu), pro jistotu mi napsala Utrogestan, pro udržení plodu. Přesto došlo k tomu, že se miminko přestalo vyvíjet a musím na potrat. Tak nějak tomu nerozumím, proč to tedy nezabránilo potratu? Můžu tomu pro příště nějak předejít? Mohla jsem si to způsobit nějak sama, nějakou nedbalostí, nebo něčím jiným?

Můj potrat

Ahoj všemČekaly jsme na druhého potomka skoro tři roky a po třech letech se nám to konečně povedlo,byly jsme rádi.Byla sem ve 12 týdnu vše bylo v pořádku až do neděle 6.11 začala sem slabě krvácet tak jsme jely hned do nemocnice na pohotovost a tam po vyšetření doktor oznámil tu špatnou zprávu,že jsem bohužel potratila, že plod je mrtvý a že se musí udělat kyretáž. V pondělí my byla udělána kyretáž a v úterý sem byla propuštěna domu bohužel už sama. Teď musíme dodržet šestinedělí ale potom to doufám zkusíme zase znovu.Držte nám palce. Ahoj