Jak se vyrovnat s potratem? - nové diskuze

Tak se taky vypíšu, třeba mi to pomůže.Po čtyřech letech mi začala dělat HA problémy, a tak jsem 3.8. vzala poslední pilulku. 29.8. jsem byla objednaná na gyndu na pravidelnou roční prohlídku a UTZ ukázal malého bobiška. Na další kontrolu mě doktor objednal na 8.9., to by byl 4+4tt. Ale do té doby stále negativní testy. A na dalším UTZ nic. Prostě nic. Podle doktora se vstřebal, prý se to někdy stává. Mikropotrat v 5tt.Cestou domů jsem brečela, bylo mi úplně jedno, že mě všichni vidí. Za těch jedenáct dní jsem si zvykla na těhotenské příznaky, vítala je, užívala si je. Těšila jsem se. A najednou... Nic.Doma jsem pak ještě pět hodin brečela, než přišel můj muž a rozveselil mě. Pojmenoval bobka "Chrchlík", podle jednoho kotěte.Pak jsem asi měsíc nějak nechtěla chodit mezi lidi, připadalo mi, že se všichni chovají strašně dětinsky, nevyspěle. Mí přátelé jsou přitom starší než já. Cítila jsem prázdnotu, strach, chlad. Napadaly mě myšlenka, že jako žena jsem k ničemu. Že i jako člověk jsem k ničemu.Po nějaké době jsem se s tím vyrovnala. Teda aspoň jsem si to myslela.Dnes mám 35. den cyklu. Předevčírem mě bolel podbřišek, jako bych to měla dostat, ale zatím nic. Žádné jiné příznaky nemám. A já už týden zase hledám informace o těhotenství. Modlím se a prosím všechny bohy, aby menses nedorazila a test ukázal dvě čárky (zatím jsem ještě neměla možnost zaběhnout do lékárny). Sleduju fotky kamarádek, které mají miminka a nebo jsou v očekávání. Před pěti dny jsem upadla do úzkostného záchvatu. Mám pocit, jako bych se topila. I přes pokusy o racionální úvahy a i přes to, že s mužem jsme se domluvili, že se znovu pokusíme až za půl roku, prostě šílím po tom mít dítě.Mé okolí to nechápe. Rodiče o vnoučeti nechtějí ani slyšet. Přátelé si klepou na čelo a zastávají názor, že si dítětem zničím život (nesouhlasím), že si zničím kariéru (nesouhlasím, vždyť teď ani žádnou nemám), že si mám užívat života (copak není více způsobů užívání si života? Chlast a nezodpovědnost mě ani v mých 21 letech nijak netankuje), že jsem moc mladá (podle mého těla mám věk na těhotenství právě tak akorát)... Mí přátelé chtějí dítě až ve třiceti nejdříve a nedokážou nebo nechtějí pochopit, co cítím. Jak je ta touha silná. Jak moc mě ovlivňuje.Už si nedokážu sama pomoct... Pořád se mi do hlavy vrací myšlenka, že bych dnes byla v 20tt...

Ahoj holky i já Vám přidám svou zkušenost :-( Jsem z dvojčat...sestra byla v dubna těhotná v 8 týdnu potratila- zamlklý potrat, nemohli jsme tomu uvěřit byla to pro nás rána, já v té době byla taky těhotná, začala jsem mít strach, aby se to nestalo i mně..ale bohužel.. :-( pár týdnu po sestře jsem potratila i já..to stejné- zamlký potrat, pořád se s tím němůžu vyrovnat...byli jsme na genetice, vše vyšlo v pořádku, pořád dokola si říkám přoč???Těďka nám sestra oznámila, že je opět těhotná, říkali jsme si,že teď uz vše výjde..Ale bohužel ně... :-( :-( opět 8 týden a zamklé těhotenství :-( Proč sakra???:-( :-( nemůžu se s tím srovnat :-(

KURVAAAAAA CO JSEM UDĚLALA, KOMU. JÁ ĚLALA VŠE JAK JSEM MĚLA. Já mám už koupený i kočárek. Měkam se zahrabu a tam umřu. Nebo já nevím.V polovině dnešního dne se mi změnil život :-(

Potrat a co dál

Ahoj chtěla bych se přidat se svojí zpovědí, včera jsem prodělala spontánní potrat v 8 týdnu těhotenství a následnou revizi v nemocnici. Po dvou letech snažení se nám konečně podařilo s manželem po kůře bylinek, léků, vitamínů a tak podobně otěhotnět. Bylo to trochu nečekané, už jsem ani nedoufala, že to vůbec půjde a že jsem schopná otěhotnět! Takže když jsem to zjistila že to tak opravdu je tak jsem nemám slov hořela nedočkavostí, před každou návštěvou a kontrolou lékaře a měla radost z každé maličkosti. Vnitřně jsem ale měla strašný strach z potratu, v mém okolí je několik snažilek co už mají za sebou potratů několik a stálé inseminační a hormonální kůry se st řídají s neúspěchy. Sama sobě jsem si nakázala, že když to nevyjde tak se nebudu hroutit, že se to stát může, příroda a tak. S manželem jsme se domluvili, že máme radost už jen z faktu, že to jde a že když to nevýjde napoprvé tak třeba příště. Racionálně jsem to všechno pěkně zmákla, říkala jsem si nebubu se příliš těšit co kdyby náhodou na internetu si načetla všechny možné příčiny potratů a postupně vše vylučovala, protože vše probíhalo jak má a bylo v pořádku. No a pak to přišlo začalo to špiněním - internet, doktor, který mně ujistil, že se nemám bát, že to nemusí být hnedka začátek potratu a když jsem se ptala co by se dělo případně dál, tak mně ujišťoval, že na to mám ještě dost času. Jenže špinění nepřestávalo spíše naopak a tak jsme jeli do nemocnice - tam mi udělali ultrazvuk, ale to už jsem v šoku sledovala, jak mi teče krev proudem. Po tom co jsem vstala z lehátka jsem zjistila, že je krev všude, začala kapat i na zem moc jsem se styděla, protože to nešlo zastavit ani dvěma vložkami, naštěstí mne moc milí doktor ujistil, ať si z toho nic nedělám, že s tím se počítá. Šla jsem se obléknout a slyšela sestru jak mně objednává na pokoj a poprvé to slovo revize - doktor ji okřiknul, ještě jsem nic nevěděla ale už mi to rezonovalo v hlavě \"revize\". Posadil mně na židli a vyjádřil lítost, že jde o potrat v běhu a že s tím už se nedá nic dělat. Byla jsem jak v oparu snažila se zastavit přival emocí, hekticky hledala kapesníky, nebyla schopna slova na dotazy odpovídala jen kýváním hlavy. Sestra se mně nesmyslně ptala, jestli budu chtít neschopenku, že se stejně první tři dny neplatí a že můžu vlastně hned příští týden do práce. Ale na to já nemám vůbec pomyšlení, nechci nikoho vidět, nejraději bych se zavřela v komoře a zaspala zbytek života. Jsem iracionálně velice smutná, manžel to možná nechápe. Já se taky chci dívat vpřed, ale místo toho mám pocit prázdnoty a že jsem k ničemu. Vím, že jednou mít dítě budeme, ještě jsme nevyčerpali všechny možnosti, ale já je chtěla mít hned a představa, že mám čekat nebo že to nepůjde mně ničí. Vůbec nevím jak se s tím vyrovnat, nic mn nebaví, představa, že mám s někým komunikovat mně děsí. Zítra budu rušit těhotenské návštěvy a nevím jak to říct. Dobrý den, byla jsem objednaná, ale už nejsem těhotná, tak to zrušíme? První těhotenství, první potrat co s tím, mám hrozný strach že se to bude opakovat, mám strach, že nebudu mít sílu to znovu zkoušet, nevím jestli to zvládnu překonat.

Potrat ve 13. tydnu

Take zdravim vsechny neunavne snazici se. Tak bohuzel jsem zpet v teto skupine. Po 6ti mesicnim snazenim s mym partnerem konecne silna druha carka na testu, radost velika, muj partner snad jeste vetsi nez ja. Uz to chtel hlasit vem znamym i rodine, drzela jsem ho zpatky, ze je to jeste brzo a stat se muze do 3 mesicu cokoli. Vse melo ale do 12. tydne ukazkovy prubeh. Dostavila se unava, nevolnosti mezi 7-11. tydnem, natekla citliva prsa atd. Zijeme v zahranici a tady vam bohuzel UTZ nikdo pred koncem 12. teho tydne neudela. Krom soukrome kliniky. Ted uz vim, ze UTZ nekdy brzy by me usetril spouste trapeni. Zlata CR a jeji uroven zdravotni pece! 5 dni pred planovanym UTZ jsem zacala lehce spinit. Je hezke, ze se vas snazi vsichni uklidnit a nemyslet na nic hrozneho, ale kdyz se vecer pridaly bolesti v podbrisku jako pred menstruaci, mozna silnejsi a stupnovaly se, uz jsem vedela , je to bude konec. Pritel me odvezl do nemocnice a to uz ze me tekla krev proudem a mela jsem velke krece v brise. Jeste pred tim jsem si vsimla odtoku spousty cire tekutiny- asi plodova voda, jinak se to neumim vysvetlit. Bolesti uz byly nesnesitelne a porad spousta krve. Lekar me prohledl ultrazvukem a zjistilo se, ze se tam vlastne to embryo nikdy nevytvorilo, vyvijela se pouze prazdna placenta a produkovala tehotenske hormony. Byla tam patrna jen cerna tecka, coz asi byl prazdny gestacni vacek ?- nevim nestihla jsem se doktora preptat, zdal se hodne ve spechu na to mi to poradne vysvetlit. V anestezii mi pak provedli kyretaz. Pry jsem dohromady ztratila minimalne 1,3 l krve a nabizeli mi dokonce transfuzi. Nastesti mi bylo jakz tak snesitelne a krevni testy ukazaly, ze nebude potreba. Kdyby mi tu kyretaz neudelali , deloha by snad krvacela dale snazice se vypudit vsechny zbytky tehotenstvi. Trochu se mi ulevilo, ze jsem vlastne zadny plod neztratila a nemusela ho listostive na UTZ uzrit na druhou stranu mne pojima listost, ze jsem musela timto vsim projit, ze to mohlo byt skonceno mnohem drive bez bolesti, spousty place a enormni ztraty krve , kdyby jen na UTZ drive nekdo spatril takovyto nedostatek. Budeme se snazit otehotnet s pritelem i nadale , ale o to vic jsem v nejistote jestli se vubec podari. Jednak diky charakteru prace, kterou provadime, je tezke se shodnout na nalade a chuti k sexu v dobe kolem ovulace a vlastne se pri tom snazit na nic nemyslet...nevim jak to ostatni delaji , kdyz radi na nic nemyslet a neplanovat ??? A pak kdyz se zadari...opravdu se bojim podobneho prubehu. Rozhodne pobezim na soukromou kliniku at to stoji co to stoji uz nekdy v 6./7. tydnu. Deti zadne jeste nemame, o to je to pro me horsi. za 2 tydny mi bude 32 let ....mate nekdo podobnou zkusenost s nevivinutym embryem a nasledne stastnym koncem s placicim ditetem v naruci? Urcite by mi pomohlo se chytnout nejake dalsi nadeje

Po třech letech snažení potrat v 8tt

Ahoj holky, stejně jako některé předešlé pisatelky bych se asi tímto příspěvkem chtěla trochu vypsat ze svého trápení a naprostého pocitu prázdnoty.Jsem týden po revizi, kterou skončil druhý pokus po emryotransferu. Je mi 35 let, přítelovi bude 50 a občas mi dochází naděje na naše miminko. 6.2. jsem šla na gynekologii na kontrolní sono, přítelovi před odchoden slíbila další fotečku a cítila se tak nadšená, že bych mohla lítat. Při prvním pohledu na mé\"naprosto dokonalé\" miminko ( krásně viditelná hlavička, ručičky, tělíčko) mě čekal šok- žádná akce!!! Protože jsem už z předchozího sona viděla jak vypadá srdeční akce, tak jsem odumřelý plod rozpoznala ještě před lítostným komentářem mého lékaře. Pan doktor se mi snaži vše zevrubně vysvětlit, povzbudit, vylíčit, že jde vlastně o \"úspěch\" léčby, a že je to celkem běžný stav, ale to samozřejmě nijak neutěšilo mé zoufalství a pláč. S papírem mě poslal hned do nemocnice, protože po hormonech hrozilo masívní krvácení. S hysterickými slzami jsem běžela schodištěm a cestou telefonovala tuhle hroznou zprávu přítelovi. V nemocnici se o mě velmi citlivě postarali( už v odpoledních hodinách) a nabídli mi,že mě mohou provést revizi již v 19.hod. Což jsem přijala, protože si nedokážu představit, jak bych do rána fungovala. Jen bych všem přála , aby při takto bolavé události se o ně personál staral tak vzorně jako o mne. Nejspíš zde hrál roli i fakt, že v této nemocnici i pracuji. Revize i probrečená noc by se dala přežít, břicho bolí naprosto minimálně, ale ten pocit šíleného zklamání a smutna je ubíjející. Mám úžasného chlapa, který se mně snaží soustavně rozptýlit a rozesmívat,i \"naše\" 13letá dcera, kterou přítel dostal před půl rokem do své péče se ke mně chová bezvadně, ale slzičky se stejně opakovaně derou ven. Ale v něco začínám postupně věřit, vím, že ten krásný pocit BÝT TĚHOTNÁ nikdy nezapomenu a velké zklamání nezmizí, jen přebolí, ale pokud půjde přítel se mnou, tak budu dál bojovat a zkusíme to znovu. Vím, co mě čeká, a že další cyklus se stimulací bude hodně nepříjemný, ale určitě to zase zvládnu. Mám Honzu, Karolínku, rodinu, kamarádky a fajnové kolegyně. Držte se holky a sluníčko nám zase bude svítit.

Chybí stále

Ahoj holky,nevím nakolik je vhodné, abych sem teď psala, ale všimla jsem si této diskuze a nějak mi to nedá, abych nepřidala svou zkušenost a nedala všem naději, že i toto má dobrý konec.Bylo to před rokem, kdy jsme s přítelem si řekli, že bychom chtěli miminko. Možná to bylo předčasné, protože jsme spolu byli jen pár měsíců a ani jsme spolu nebydleli, ale tak nějak jsme to cítili. Hned o měsíc dýl jsem začala mít zvláštní pocit a když se nedostavilo ms, tak bylo jasno. Čekali jsme naší malou Fazolku:-) Byla jsem šťastná jak blecha. Hned jsem šla k doktorce a na neschopenku, protože jsem trochu špinila. Vše bylo ok a Fazolka rostla, až jeden den jsem zase zašpinila. Bylo to cca v 8.-9. tt a já vyrazila 14 dní po minulém vyšetření k lékařce. Ta mě hned vzala na utz a já hned tušila, že něco není v pořádku. Dozvěděla jsem se, že tam není srdíčko a že jde tedy o zamlklé těhotenství. Úplně jsem se sesypala, s mamkou jsem došla do nemocnice, tam mě přijali a udělali revizi. Celou dobu v nemocnici a pak doma jsem brečela, že mi moje miminko sebrali a že jsem se o něj nedokázala postarat a tak. Ještě přes měsíc jsem kvůli tomu byla na neschopence, než jsem se odvážila jít do práce mezi lidi. Po čase jsem ne zapomněla, ale řekla jsem si, že mimi chtělo ještě počkat, až s tatínkem vše připravíme na jeho návrat atd.O tři měsíce déle jsem sice se strachem, ale uznala, že to zkusíme znovu a ono to vyšlo. Na začátku byla spousta komplikací, celkem jsem strávila asi 2 měsíce v nemocnici, ale teď už jsem ve 22.tt a budeme mít krásnou holčičku.Neříkám ať zapomenete, protože to ani nejde, ale neztrácejte naději, protože pro každou z nás tam to malé někde čeká...

2x zamlklé těhotenství a 4 revize

Ahoj,také Vám napíši svoji zkušenost, protože dokud jsem nenašla tuto diskuzi, tak jsem měla pocit, že jsem snad jediná široko daleko komu se to stalo. Vloni v dubnu jsem poprvé zjistila, že jsem těhotná, věděla jsem to už předtím, než jsem si udělala těhotenský test, věděla jsem, že je něco jinak. V 7. týdnu jsem šla poprvé tehdy ještě ke svojí gynekoložce na ultrazvuk a ta mi těhotenství potvrdila, byla jsem hrozně šťastná ale zároveň jsem se i bála, abych něco nepokazila, nebo neudělala něco čím bych mimču nějak ublížila (bylo mi 23 let). V 11. týdnu jsem byla na kontrole, už ale bez ultrazvuku, doktorka říkala, že je vše v pořádku, a že děloha \"roste\". Na začátku 13. týdne jsme jeli na genetiku. Tam se mne napřed doktorka s hrůzou zeptala kdy jsem byla naposledy na ultrazvuku (v 9. týdnu) a až poté mi oznámila, že miminko se nevyvíjí asi od 9. týdne a že mu nebije srdce. Napřed jsem si vůbec neuvědomovala co mi říká, vůbec jsem nic takového nečekala a pořád jsem si říkala že se s tím třeba ještě něco dá dělat, že třeba začne žít, nebo že něco můžou udělat, aby ho oživili atd. zkrátka byla jsem uplně mimo. Potom jsem samozřejmě brečela a brečela a nemohla to nijak zastavit. Má lékařka mne poslala do nemocnice na vyčištění dělohy se slovy že \"takhle se jim z genetiky ještě nikdo nevrátil a ať neřvu, že se to stává\". Do nemocnice mne přijali ten den, a druhý den ráno jsem měla jít na vyčištění. Bylo to poprvé co jsem byla v nemocnici, do té doby jsem ani nevěděla jak to tam vlastně funguje. Ležela jsem sama na pokoji s mrtvým miminkem v břiše a pořád jsem si dokola říkala že za to můžu já, že jsem nesla koš s prádlem, že jsem vypila zelený čaj, že jsem si barvila vlasy když jsem už byla těhotná, že než jsem otěhotněla tak jsem byla v sauně, že jsem se nadechla kouře z cigarety apod. (nekouřím, nenávidím cigarety a ani nepiju alkohol), že jsem se hodně moc stresovala v práci atd. atd....takhle jsem byla celou noc vzhůru, držela se za břicho a prosila moje miminko aby mi to všechno odpustilo, že jsem to nezvládla a brečela a brečela. Druhý den mne vzali na revizi, po ní jsem měla hrozné bolesti, říkali, že mne museli otevřít o něco více, protože mimčo už bylo větší. Taky jsem to potom nevydržela a potřebovala vědět, co s miminkem udělali. Doktor mi řekl, že se to bere jako \"biologický odpad\" a likviduje se. Nemohla a nemůžu se smířit s tím, že moje dítě je \"biologický odpad\". Týden po revizi jsem začala hrozně krvácet - měla jsem krevní sráženinu v děloze,a musela jsem jít na vyčištění po druhé. I po druhé revizi jsem měla krevní sráženinu - na tu mi dali injekci, aby se rozpustila. Všichni mi říkali, že se to holt stává, že se s tím nedá nic dělat a že to máme zkusit znovu za tři měsíce a že už se to určitě povede, že je jen malá pravděpodobnost, že se to stane i po druhé. Tímhle jsem se asi utěšovala nejvíc, tím, že to po druhé už vyjde a mimčo se k nám vrátí. Hodně mi pomohla automatická kresba - na psychology moc nevěřím, přijde mi nepřirozené vyprávět naprosto cizímu člověkovi svůj příběh, když si celou dobu říkám, že si asi tak v duchu říká že ho to stejně vůbec nezajímá, ale že mne tedy vyslechne, to mi přijde jako pomoc k ničemu. Po třetí menstruaci jsme to zkusili znovu, a vyšlo to napoprvé. Zase jsem měla ten stejný pocit, jako když jsem byla těhotná poprvé, ještě předtím, než jsem si udělala test. Ještě než jsme to zkusili podruhé, tak jsem šla na testy na hematologii - které mi dle slov naší nemocnice vyšli výborně, měli mne testovat na trombofilie, leidenskou mutaci, antifosfolipidový syndrom apod. (později jsem se v Brně na klinice dozvěděla, že mi žádné testy na trombofilie ani na leidena neudělali). Tak jsem si říkala, že nemám srážlivost krve a že je to tedy v pořádku, že v tomhle směru je to ok. Stejně jako vyšetření štítné žlázy, kterou bych měla mít také v pořádku. Na začátku sedmého týdne jsem trošku zašpinila, od čtvrtého týdne jsem užívala Utrogestan. Doktor mi udělal ultrazvuk a řekl, že bohužel nevidí srdeční akci a poslal mne do nemocnice, aby mi vzali krev kvůli HCG a udělali revizi. Už jsem myslela, že je zase po všem a znovu jsem potratila, celou cestu do nemocnice jsem probrečela. V nemocnici mi dělali ultrazvuk znovu a srdeční akci viděli, nechali si mne tam ještě dva dny a potom mne pustili s tím, že je všechno v pořádku, ale nechali mi neschopenku a měla jsem jen ležet, a jít se jen osprchovat a nebo najíst. V 8. týdnu jsem byla znovu na ultrazvuku a doktor řekl, že je vše v pořádku, byla jsem neskutečně ráda a mimču jsem pořád dokola v duchu děkovala, že se k nám vrátilo a říkala si, že to spolu všecko zvládneme. Za pět dní jsem ale zase trošku zašpinila, ale úplně minimálně, kdybych na sobě nepozorovala každý milimetr tak bych ani neměla šanci si toho všimnout, a tak jsem raději jela znovu do nemocnice, byla jsem v devátém týdnu. Tam mi řekli že bohužel - zamlklý potrat. To bylo 23.11.2013. To už jsem snad ani nebrečela ale hystericky vzlykala a dvou doktorů co mne prohlíželi se pořád dokola ptala proč se to tak stalo atd. Šla jsem na třetí revizi, týden po ní jsem ale měla opět krevní sráženinu, můj gynekolog mi řekl, že je to zřejmě kvůli špatně udělané revizi a řekl mi, že je potřeba to znovu vyčistit. Už jsem nechtěla jít k nám do nemocnice, chtěli bychom mít děti a měla jsem hrozný strach, že to bude zase špatně, a tak jsem jela do Brna. Tam mi udělali \"šetrně\" čtvrtou revizi. Dva potraty, čtyři revize. Bylo mi hrozně a je mi hrozně, pořád jenom řvu. Po šesti týdnech jsem se vrátila do práce a tam taky brečím, tajně, prostě mi to nejde zastavit. U nás v práci jsou 4 ženy, včetně mě. Jedna z nich je těhotná - otěhotněla stejně jako já poprvé, a teď má rodit, druhá z nich je také těhotná - otěhotněla stejně jako já po druhé. První mi denně v práci, každou vteřinu, připomíná můj první potrat, a druhá mi připomíná můj druhý potrat. Nevím už co mám dělat, připadne mi že chodím ode zdi ke zdi a neposunula jsem se ani o milimetr. Napřed jsem si říkala, že až vyprchají ty hormony, tak mi třeba bude líp (kolikrát jsem se nemohla ani zvednout z postele, prostě mi to nedávalo smysl, pořád jsem usilovně přemýšlela, proč vlastně lidé žijí když stejně umřou), ale po 7 týdnech už by měly být hormony srovnané, ale mne je pořád tak nějak stejně hrozně, brečím ve dne, v noci, neustále. Jak se říká pád není pádem, pokud nebrečíš, když dopadneš na dno. Já mám pocit jako kdybych tím dnem už propadla skrz. Strašně jsem se snažila a dělala všechno pro to, aby to podruhé vyšlo, brala jsem femibion v kuse, pila před otěhotněním kontryhelový čaj, jedla zdravě - skoro samou zeleninu, ryby, atd, udělala jsem pro to snad všechno co jsem mohla, ale všechno to bylo k ničemu. Teď jsem sedmý týden po čtvrté revizi a ještě mi ani nepřišli měsíčky, mám strach, aby to po třetí vůbec šlo. Navíc mám krevní skupinu A- a můj partner A+. Byli jsme na testech na genetiku, výsledky by měly být koncem ledna, je to pro mne teď taková doba, jako kdyby to mělo být až za rok :-( Ještěže alespoň existuje tato stránka a diskuze, objevila jsem ji teprve včera. Je fajn, že to tu může člověk nějak popsat. Všichni kolem mne mi říkají, že už o potratu nechtějí ani slyšet a že se musím dívat dopředu, ale ti všichni jsou ti, co to sami nezažili a nemůžou vědět jaké to je, i kdyby se uměli tisíckrát vžít do situace tak dokud to nezažijí tak to zkrátka nemůžou bohužel vědět, ani já sama to nedokážu nijak vyjádřit

revize v 10 tt

Ahoj holky, po roce snažení přišla velká radost a po 10ti týdnech včera revize... netušila jsem, jak moc mě to vezme, ale snad už to bude teď jen lepší...říkám si, že příroda ví, co dělá...jen mám strach jestli se nám ještě mimi povede nebo jestli to příště nedopadne stejně...držím palce, ať to všechny zvládneme a ať to brzy přebolí

potrat ve 14 týdnu

Ahojky všem, byla jsem tak šťastná, když jsem si dělala v červnu test a ukázala se tam zatím světlá druhá čárka, ale i tak už jsem věděla, že se nám to povedlo. Hned za pár dní jsem si zkusila udělat další test a čárka už byla tmavá, byli jsme tak šťastní, vše se nám začalo dařit,přestěhovali jsme se do nového baráčku, naše malá prdelka nám dělala jen radost a najednou i to miminko přišlo.Celé léto bylo tak dlouhé, nechtěli jsme to nikomu říkat, dokavaď nepřeklene ta doba, kdy je největší riziko o miminko přijít (později jsem, ale zjistili, že nemá cenu na nic čekat, o mimi můžete přijít kdykoli), i tak se nám to bohužel nepodařilo až do konce utajit a přišlo se na to, ale to už bylo jen pár dní před tím, než jsme to chtěli oznámit, takže už to bylo jedno.Po pár dnech jsem absolvovala UZ, byla jsem ve 13 týdnu, odběry, které jsem měla před tím dopadli dobře, a UZ byl taky v pořádku, vše prostě ok.V úterý 10. 09. už od rána mě ale boleli šíleně záda (to jsem byla ve 14 týdnu), nepřipadalo mi to nějak divné, záda mě občas pobolívali, ale potom co se stalo, je mi jasné, že už něco nebylo v pořádku.ten den kolem půl 12 večer mě ale začalo bolet břicho, měla jsem pocit, jako když mě něco tlačí v konečníku, na záchodě jsem se proto snažila zkoušet tlačit a ono nic, když jsem tak přemýšlela, co to může být, tak jsme si říkala, že asi zácpa, v tu chvíli jsem si totiž nevybavila, kdy jsem byla naposledy na velké, kolem 1 hodiny (11. 09.) se to už ale nedalo vydržet, proto jsme jeli na pohotovost. Tam nás poslali hned na gyndu, první otázka od sestřičky byla: „Proč vás poslali sem a ne na chíru“, nepochopila jsem, proč se na to ptá, asi když jsem těhotná, tak je jasný, že s bolestí břicha půjdeme na gyndu. Po chvíli přišla doktorka, vyšetřila mě, prohmatala břicho, bolelo mě to, hlavně v podbřišku, udělala mi UZ, nejprve přes břicho a pak přes pochvu, říkala, že je vše v pořádku, akorát, že pořádně nemůže miminko změřit, že je nějaké zkroucené. Potom ale i tak přivolala radši dalšího doktora, ten mě pouze vyšetřil, prohmátl opět břicho, opět to bolelo a UZ už mi ani nedělal. Bylo to tak divné, připadala jsem si jak odkopnutá, vůbec nevěděli co, nakonec mi dali zprávu, že je vše v pořádku, ale ať si ještě radši dojdu na chirdu.Na chirdě se divili, proč nás tam posílají, pan doktor se mě opět vyptával, břicho už mě ani tolik nebolelo, až teda do tý doby než mi ho opět prohmatával, bolelo mě to strašně v podbřišku, vyšetřil mě i konečníkem, tam mě to nebolelo, i tak bylo vidět, že neví co má dělat, přemýšlel o tom, že by si mě tam nechali, ale mě přišlo divné, proč by těhotná měla ležet na chíře, celý to bylo tak zmatený, nikdo nevěděl co se mnou, nakonec mi dali dva čípky a poslali domu.Doma jsem si zavedla čípek a šli jsme spát, bylo kolem 3 hodiny, pak mě probudil pocit na velkou, trochu jsem se vyprázdnila, ale nic moc, břicho mě opět bolelo, ráno jsem ležela a asi o půl 10 mi ale už bylo fakt blbě, navíc mi šel z pochvy krvavý hlen (nejspíš hlenová zátka), po 10 jsme jeli opět do nemocnice.V nemocnici jsme šli na gyndu, tam jsem sestře říkala, že mě začalo opět bolet strašně břicho a ona na to, že máme z chirdy napsáno, že při obtížích se máme dostavit a ne z gyndy, toto jednání už mi fakt přišlo divné, proč těhotnou s bolestí břicha pořád posílají na chíru, řekla jsem jí, že mi vyšel z pochvy krvavý hlen, tak nakonec mi řekla, ať si počkám. Při vyšetření a prohmatávání břicha mě to šíleně bolelo v podbřišku, a při UZ pani doktorka i s přivolaným panem doktorem zjistila, že mám otevřené děložní hrdlo a že miminko se tlačí do té díry a že tam má už celou hlavičku, už v té chvíli věděli že to nedopadne dobře, ale i tak mě utěšovali, že je to 50 na 50, ale věděli, že to není pravda, měla jsem totiž už v té chvíli kontrakce, nedalo se nic dělat.Celé odpoledne jsem měla bolesti, dávali mi infúzi s magnésiem, potom infúzi s ATB, potom infúzi s analgetiky, nic nepomáhalo, měla jsem šílené bolesti, pořád jsem žila v tom, že se to třeba zvrátí, chtěla jsem, aby mi dali něco na zastavení bolestí, ale pořád mi tvrdili, že jsem málo těhotná, aby to zastavili, myslela jsem si, že mě třeba zašijí, ale nic, prostě se mnou nic nedělali, nic mi neřekli. V jednu chvíli mě alespoň doktor znovu vyšetřil, říkala jsem mu, že mi to přijde, jako kdybych rodila, že mám kontrakce, vyšetřil mě, prohmátnul mi břicho, hrozná bolest to byla a na UZ už bylo vidět, že to bude mít špatný konec.Chvíli před 4 hodinou to přišlo, ucítila jsem jak mi odtéká voda, hrozná úleva přišla s tím, jak praskla, zavolala jsem setru, po chvíli se objevila i krev, najednou se přiřítil i doktor a už to začalo, tlačil mi rukou břicho, aby to ze mě odtékalo, najednou jsem uslyšela takové bouchnutí do emitní misky, to ze mě vypadlo miminko, bylo to hrozné, snažil se aby toho ze mě vyšlo co nejvíc, dali mi infúzi s oxytocinem, aby se mi rychleji stahovala děloha. Asi za 10 minut mě vezli na sál, uspali mě a udělali revizi dutiny děložní, nevím, jak dlouho to trvalo, ale asi tak 15 minut, potom mě odvezli zpět na pokoj.Řeknu Vám hrozný zážitek, říkám si, že by pro mě bylo lepší kdybych potrácela mrtvé miminko, než živé, je to hrozná bolest.Jediné co mi pomáhá je to, že mám doma rok a půl starou holčičku, jinak nevím jak bych to zvládla. Dnes jsem byla i na kontrole u svého gynekologa, sice mu ještě žádné výsledky proč se to stalo neposlali, ale potěšil mě tím, že po šestinedělí se můžeme snažit o další miminko, tak snad nám to pak rychle vyjde.

tak mě to potkalo taky :(

Ahojky všem,ve středu jsem byla na ultrazvuku a zjistili mi,že jsem měla zamlklý potrat a to ve 12.týdnu.Byla jsem v nemocnici na vyčistění dělohy.Nebylo to nijak bolestivé,protože mě u toho uspali a po probuzení mi ani nebylo špatně.Hned druhý den jsem šla domů.Taky jsem to hodně oplakala,ale snažím se s tím nějak vyrovnat.Dcerka mi začala chodit do první třídy,takže jsem se upla trošku více na ní,ale pomáhá mi to na to nemyslet a vyrovnat se s tím...Přeju všem,co se jim tohle neštěstí stalo,at to brzy překonají a snaží se na to nemysletProsím vás,nepište mi hlavně žádné litování,protože kdo to má pak číst.Prostě jsem se potřebovala vypsat a svěřit se,díky všem

Akce srdeční

Ahojky, 25.8. mi bylo oznámeno, že jsem těhotná. Měl jsem s toho radost, krev to potrvdila HCG 106300 IU/l. Hned jsem šla za svojí paní doktorkou, která mi řekla, že zatím nevidí akci srdeční, nabrala mi krev a řekla ať přijdu za 3 dny. Dnes jsem tam byla a opět akce srdíčka nebyla vidět. Výsledky krve HCG 34939 IU/l. Ve zprávě stálo: palp. RVF uteri, prosáklá, vel II.m., okolí volné. Co si o tom mám prosím myslet? Porˇadíte mi?? Poslala mě na lepší sono aby vyloušili missed AB.Je miminko opravdu mrtvé??

Co se stalo nám.......

Ahoj holky. Teď Vám napíšu svůj příběh já. Po sedmi letech, když už jsme ani nevěřili, že budeme mít to štěstí a povede se nám to, tak se náš sen splnil a já byla těhotná. Byli jsme ti nejšťastnější lidi na této planetě. Od začátku těhotenství jsem pořád zvracela, ale říkala jsem si, že to prostě k tomuto stavu patří. V desátém týdnu jsem začala krvácet - hrozný strach - cesta do nemocnice,....... Měla jsem hematom, ale dopadlo to dobře. Miminko se udrželo. Všechno bylo v pořádku, jen trošku zvýšené krevní testy, podle lékařů to prý může být po tom hematomu, ale je mi 37 let a tak mě posílali na plodovou vodu. To jsme odmítli a radši si zaplatili vyšetření z krve matky, abychom o miminko nepřišli. Podotýkám - toto vyšetření se celé platí a není to vůbec malá částka. Zjistili jsme, že čekáme holčičku, a teď nás čelaly 3 týdny strachhu, jak testy dopadnou. V dvacátém druhém týdnu mi najednou praskla plodová voda a my 40 minut čekali na sanitku. Věděla jsem, že je zle,......... Ještě dojel doktor, který byl opravdu DOKTOR na pravém místě. Zeptal se mě, jestli je to opravdu plodová voda?! Já říkala: co by to asi mělo být jinýho, když nekrvácím?? Po třech dnech v nemocnici a hrozných bolestech v tříslech ráno telefon z Brna, že testy dopadly dobře a holčička je v pořádku. To byla úleva!! Týž den večer ( 5.března ) - stejný den, jak mi volali z Brna - jsem potratila. Nikomu na světě bych to nepřála zažít! Ta strašná bezmoc,......! Aby toho všeho nebylo málo, tak přišla další rána osudu. 28.března mi zemřel tatínek. Do dneška jsem se z toho ještě nedostala. Doufám, že jsme si už všechno zlé vybrali a že konečně se na nás usměje štěstí v podobě zdravého miminka. Vůbec nevím, co se stalo, proč se to stalo - nikdo na nic nepřišel. Jen mi bylo řečeno, že u druhého je malá pravděppodobnost, že se to bude opakovat. Všem, co se snaží o miminko držíme palečky ať se to podaří!

tak už po třetí

Ahoj Holky, tak už zase tady, díky bohu za tyhle diskuze, člověk na to není sám. Včera sem se vzbudila a krev, tak sem si řekla a už je to tady zas. Tak sem se rychle osprchovala a oholila nohy, abych nejela do špitálu neupravená, na řasenku sem se vykašlala pač sem věděla že stejně budu brečet. Když sem se konečně dovolala na gyndu tak mi sestřička řekla že mám jet rovnou na pohotovost na echo, protože nemá volnýho doktora. Nechtěla sem stresovat manžela v práci, tak sem sedla na kolo a odjela do špitálu. Brečet sem začla jak mi měřili tlak a ptali se na předchozí těhotenství, Byla sem tak vystresovaná že sem uvedla svůj poslední potrat v roce 1312 místo 2012, pak sem začla přemýšlet co je vlastně za rok a proč to ze mě vypadlo, ten pán se na mě soucitně podíval a zeptal se chcete si radši lehnout, to sem odmítla, po chvilce si mě vyzvedla mladá doktorka, nejspíš čerstvě po škole, byla hrozně milá a snažila se mě přesvědčit že to ještě nemusí být konec, ale já sem věděla že je to potrat pač už sem měla křeče. SONO bylo utrpení, trvalo asi 20 minut a nemohli nic najít, hrozně mě bolel děložní čípek a trochu to štípalo. pak mi vzali krev a musela sem čekat na výsledky, zůstala sem na lačno pač sem doufala že mě ještě ten den vezmou na kyretáž, mezitím sem zavolala do práce a manželovi, na výsledky sem čekala přes 3 hodiny a nic se nedělo, tak se manžel šel zeptat a za chvilku došla doktorka. Ta nám oznámila že HCG je nízko a že se jedná o potrat a ať si zajdu v pátek k praktickému doktorovi na kontrolu krve. Kyretáž prý není nutná. tak sedím doma a doufám že všechno odejde samo a nedostanu nějakou komplikaci. Včera sem si pobrečela, ale nechcu se litovat a sedět na zadku věčně. Byli sme v únoru na klinice na kompletním vyšetření včetně genetiky infekcí hormonů krvácivosti, no nic nám nenašli, mě akorát zvýšený prolaktin, což může způsobit problém s početím, ten mi ale nemáme. Strašně obdivuju páry co si tímhle prošli víckrát, slyšela sem o osmi i více potratech a to mě jako fakt děsí a vím že tohle já určitě nezvládnu. Začínám uvažovat o adopci. Taky sem hrozně ráda že žijeme s manželem v zaharaničí, protože nemáme žádnou oporu v rodině, všichni nám jen stěžují život otázkama kdy už bude to dítě a přitom to všichni vědí. Moje tchýně mi po prvním potratu řekla: Od vás se vnoučete asi nedočkám, že? a moje máma: Nežereš nebo co? Mám hrozný stresy tady s těch rodinných návštěv a sem šťastná že letos už nejspíš další dovolenou nedostanu a nebudu tam must jet. Díky že jste si přečetli můj příběh. Přeju všem štěstí při dalším těhu!!!

samovolný potrat

Přeji všem krásný večer,i když pro nás opět smutnýJe to dva dny,co jsem opět přišla o mimi.Bohužel je to přesně půl roku potom ,co jsme přišli o mimi ve 24 týdnu.Minulí týden jsem zjistila,že jsem opět těhotná,ale jak je vidět radovali jsme se zbytečně,smích přešel zas ve smutek.Nevím jestli mám říct,že to bylo \"jen\"6 týden,ale i tak nás to zasáhlo.Jsme s manželem oba pozvaní na vyšetření na genetiku,jak jsme na tom,ale nějak začínám přemýšlet jestli se máme pokoušet znova,začínáme ztrácet naději.Máme už 7 letou holčičku,tak si říkáme,že máme aspoň jedno ,naštěstí zdravé dítko.Přeji všem smutným rodičům,více štěstí než máme my.

Ze zpožděním všem moc děkuji,neměla jsem sílu jsem zajít dřív..musím se přiznat že to na mě dolehlo z plnou paradou a já vubec netušila co mám ze sebou dělat,navenek se člověk usmívá ale uvnitř se mu nechce žít..jsou to šílené stavy bezmoci.Naštěstí mě pomohla knížka automatický kresby od Aleny Vychodilové Svět je jen kouzelná hra energii 3díl- vřele doporučuji: tam jsem se naučila všechnu bolest vykreslit na papír a pak palit mimo domov aby ta negat.energie tam nezustala,byla to užasná uleva.. nevím jak ale podvědomě jsem cítila že dokud tu bolest v sobě nevyčistím mužu si udělat blok na novou cestu k miminku a proto jsem chtěla udělat maximum i po psychicky strance a jsem neskutečně štastná že jsem našla tyhle stranky http://www.vedomematerstvi.cz/kde je spoustu užasných rad a diskuze jak si pomoct k miminku i meditace k přivoláni dušičky budoucího miminka..je tam spousty pozitivních příběhu co umí motivovat.Mě osobně to pomohlo k sebejistotě a k duvěře že dokážu cestu k mojemu milovanému miminku ovlivnit a a ne jen bezmocně čekat a trápit se..doporučuji taky film Tajemství a Miluj svuj život který mě byli doporučeny lečitelkou..tam jsem pochopila proč se necítit jako obět a nelitovat se ale naopak sebrat veškerou sílou a věřit sama sobě že tentokrat to zvladnu a dopadne to pro všechny dobře. Budu moc ráda za všechny vaše podněty co pomáhá vám Přeji všem spostu štěstí a krasné zdravé mimi

opožděna Menstruace

ahoj chtela bych se zeptat 28.3 sem delala tehu test ten byl slabe pozitovni . ten den mi doktorka pichla vyvolavacku a dnes rano jse si delala test a nyl negativni a zacla jse trochu spinit co si o tom myslite??

Porodné

Ahojky chtela bych se zeptat kdyz jsem.6.3 podala žadost o porodne za jk dlouho by mi mělo přit??

Nechtělo se mě zapojovat do tehle smutné diskuze ale říkám si že o tomhle problému se moc neví a mužu pomoct ostatním maminkám aby se jim nestalo to co mě..potratila jsem v 17.t.podle testu i podle pitvy zdravou holčičku.Byl to šok týden přetím na mě z ultrazvuku mávala a další týden obrovská bolest a prazdnota..celý pulrok jsem patrala po přičině,muj gynekolog byl bezradnej až na radu kamarádky jsem si šla vyšetřit štítnou žlázu..To mě čekal další šok, podle paní doktorky moje vysledky byli tak hrozný že jsem měla potratit už v začátcích..další těhotenství vyloučený,opakovalo by se to..čeká mě dlouhodobá lečba,ale i psychicky mě pomahá se stím vyrovnat když vím že se znovu tohle už nebude opakovat..jen mě děsí že o tomhle gynekologové neinformují maminky hned v začátcích ..

Předčasnej porod 25tt

Včerejsi den byl pro me nejhorsi .od 6:45hod mi zacli bolesti..myslela jsem ze to sou poslicky ale nebyli bohuzel ne.. :/ ve 23hod sem dojela do nemicnice kde mi rekli ze budu rodit. :/ prevezli me do Hradce kralove a tam sem porodila miminko ktery bohuzel po porodu umřelo :\'( stimhle se blbne vyrovnavam :\'( moc sme se s pritelem tesili a pk tohle.. ale doktorka mi rekla ze mam delohu mam v poradku ze este budu moct mit deti..ale stimhle se jen tak nevyrovnam :\'(

tak už jsem tu taky

včera jsem byla na utz a pan doktor mi řekl, že nebije srdíčko a je malý (místo 11+0 jen 9+2), tak zítra kyretáž, chjo. Ještě že mám tříletého syna, ten mě drží nad vodou, samozřejmě i manžel. Včera jsem si pobrečela, ale dneska je to už lepší. Celkem se bojím, ale už to chci mít za sebou

druhé zmlklé těhotenství

Ahoj holky,tak je to tady zas, druhé zmlklé těhotenství, včera druhá kyretáž. To už prostě není náhoda. A to jsme po tom prvním čekali půl roku a brala sem kyselinu listovou už 3 měsíce dopředu, jak mi poradila doktorka. To už prostě není náhoda, takže po novém roce si dáme maraton vyšetření a doufám že se zjistí příčina. Po třetí bych to už asi nedala. Za pár měsíců mi bude 30 a mám strach že děti už mít ani nebudu.

triple test

Ahoj holky ja jsem za necelichh 14 dni ve 20tt s kdyz jsem byla na triple testuu nelibilo se jim tam neco v krvy a byli mi receno ze miminko muze mit rostep ale ze to neni 100% mate stimhle nekdo zkusenosti :/ ?? Ja jdu teda 4.12 na ultrazvuk kde poznaj jestli ma ten mh prcek ty rostepi ald mam strasny nervy kuli tomu ://

potrat

Dobrý den, stalo se mi asi to nejhorší co se ženě může stát.Před 3 měsícíi a kouskem jsem zjistila, že jsem těhotná, protože je mi 20 zrovna šťastná jsem nebyla, ale přítel mě velice podržel a vlastně jsem zjistila, že to miminko chci. Najednou jsem byla tou nejšťastněnší budoucí maminkou na celém světě. Snad jsem měla už všechno potřebné nakoupené. Tento čtvrtek jsem slaboulince zakrvácela, ale říkala jsem si, že to nic nebude, když to přestalo. V noci na pátek mě probudila ukrutná bolest, když sem rozsvítila, myslela jsem, že umřu a potom co všechno ze mě začalo padat jsem dostala ukrutný strach. To jak sem trpěla bych nepřála ani tomu nejhoršímu nepříteli. Pořád sem si říkala, že to bude dobrý, že určitě je v nepořádku něco jiného a že budu mít krásné miminko. Hned ráno jsem byla u doktora a čekala co řekne. To co mi řekl, se nedá popsat. Najednou jak kdyby umřel někdo koho sem znala celý život. Nejhorší je, že se nikomu kromě příteli nemůžu svěřit, nikomu jsme to neřekli. Teď brečím , jen když sem sama. A když vidím šťastné maminky nebo jen děti chci umřít .

potrat ve 24 týdnu-smutek a beznaděj

Ahoj děvčata. Bohužel i já se musím přidat k řadě smutných maminek.Dnes je to týden, co jsem jela na pohotovost s neskutečnými bolestmi břicha…24 týden těhotenství. Vůbec netuším co se stalo, celé těhu bylo předpisové, ráno jsem byla na kontrole u své dr a vše bylo v pořádku, když jsem přijela na pohotovost, napojili mě na monitor a udělali ultrazvuk i tam bylo vše v pořádku. Pan dr. řekl, že mě pro klid duše přijmou přes porodní sál, ale než se tak stalo začala jsem krvácet. Pak už to šlo vše strašně rychle, při dalším ultrazvuku mi praskla plodová voda, která byla úplně zelená a dr.mi řekla že s tím bohužel už nic nejde udělat, jen čekat na porod. Dostala jsem prý nějakou silnou infekci, ale co netuším. Já se totálně složila a nebýt toho, že přijel manžel, nevím jak to dopadlo. Nejhorší bylo čekání, kdy už to přijde a představa, že vám holčička umírá v bříšku. Naštěstí pro mě i mého ochránce manžela, to proběhlo hodně rychle, vše jsem měla za 2 hodiny za sebou i s revizí. Je nám oběma moc smutno, ale drží nás nad vodou naše 6 letá dcerka. Přemýšlíme jestli se pokusíme o další miminko, máme teď oba strach. Děvčata chtěla jsem se zeptat, jestli jste některá byla u psychologa, nás tam poslali oba dva, ale nevím jestli to má cenu tam chodit. Nějak se s tím pokouším srovnávat, ale je pro mě hodně zničující, když vidím kočárky s maličkými miminky a bohužel jen u nás v baráku jsou 2 čerstvě narozená. Všem vám držím palečky ať vše vyjde a dočkáme se krásného zdravého miminka, ale hlavně klidného těhotenství.

potrat .. smutek .. a zadost o radu

Ahoj vsem,prisla jsem si sem vylit srdce a pozadat o radu. Bydlim v zahranici, a nikdy jsem se necitila tak osamocena, bezmocna jako vcera.Vsechno zacalo pred rokem kdy jsem se prestehovala do Holandska. Zacala jsem brat jinou antikoncepci, protoze tu, kterou jsem brala v Cechach, tady nemaji. Ale bylo mi po novych praskach tak spatne, ze jsem se nekdy v breznu rozhodla je uz nebrat. S pritelem jsme se dohodli nepouzivat zadnou jinou formu antikoncepce a nechat to na prirode. Po necelych trech mesicich jsem zasla k praktickemu lekari s tim, ze jsem stale mesicky nedostala, ale testy vychazeji negativni. Odbyl me se slovy, ze to se stava ale na moji otazku, kdy uz to normalni neni a co budeme delat, kdyz mesicky nedorazi, jen pokrcil rameny. Odmitl mi i udelat tehotensky test. System v Holandsku je dost jiny nez v Cechach, ke gynekologovi se obvykle vubec nedostanete ani kdyz jste tehotna, preventivni pece a pravidelne prohlidky v podstate neexistuji.Pres leto jsem to nejak nechala byt, zadne priznaky tehotenstvi (krome te neexistujici menstruace, ktera pripadala doktorovi normalni) - zadne nevolnosti, zvraceni, divne chute ..Minuly tyden ve stredu jsem zacala krvacet a rikala jsem si - konecne, mesicky jsou tady. Vzdycky jsem mela menstruaci trochu bourlivejsi, ale tentokrat to byla sila a v patek jsem uz zustala doma, na bolest bricha uz nic nezabiralo a jen jsem se potila v posteli. V sobotu rano na toalete jsem vedela, ze uz je zle a ze nejde o zadnou silnejsi menstruaci. Krvaceni bylo sileny, a to co ze me padalo .. Hned jsem volala lekari, ktery mel pohotovostni sluzbu o vikendu. Telefony zveda sestricka, vysvetlila jsem ji co se deje a zadala o pomoc. Jeji domnenka byla, ze se jedna o potrat nebo mimodelozni tehotensti ale sla se sporadit s lekarem co se mnou. Ten mi pres ni sdelil, ze to bude jen projev silne menstruace, kdyz jsem ji tak dlouho nemela !! O tom, ze by to mohlo by neco jineho ani neuvazoval a odmitl me prijmout nebo dat doporuceni do nemocnice na pohotovost(bez toho doporuceni vas v nemocnici neprijmou, takze kdyz lekare nepresvedcite, mate proste smulu).Celou sobotu jsem probrecela v bolestech, hrozne krvacela. Udelala jsem si i tehotensky test - jen snad pro to mit jistotu jestli je to vazne jen menstruace nebo ne. Test byl pozitivni. A v noci byl konec vypadl ze me tuhy vacek, asi 6cm dlouhy a ja uz vedela, ze to byl potrat. V ten moment skoro vsechna telesna bolest odeznela, ale .. Ackoli jsem vubec az do toho dne nevedela, ze jsem tehotna, chtelo se mi plakat. Pritel je skvely, celou noc me drzel, uklidnoval .. Vim, ze se tyhle veci stavaji, a snad to priste dopadne lip .. A ted moje zadost o radu. Zitra jdu k praktickemu lekari - a chtela jsem se zeptat, jake vysetreni je obvykle po prodelanem potratu ? Ultrazvuk, aby se zjistilo, ze je deloha prazdna ? Vysetreni krve pro krevni skupinu ? .. PL me na zacatku urcite odmitne kamkoli poslat a jestli si sama nevyhadam, ze potrebuju to a to, a vubec vsechno vysvetlit. Moc dekuju a dekuju vsem, co docetli.

dekuji vam za podporu,,,,,potesi a zahreje u srdicka

potrat (porod) v 22tt

dnes je to 17dni kdy sem musela porodit moji malou holcicku kuli bakterialni infekci ktera otvira porodni cesty...takze se bohuzel nedalo nic delat.Mala byla uplne zdrava nic ji nebylo.Vazila 433gramu a miminka se unas zachranuji od 24tt a nebo pokud ma vic jak 500g.takze nam chybelo pouze 63gramu a uz by se dalo neco delat,Mala byla vlastne vymodlena pac mam za sebou 3 samovolne potraty a 1 mimodelozni.takze mam uz jen jeden vejcovod a ten je k nicemu pac je srostenej.Takze nam nezbyvalo nez jit na umele oplodneni.....Zacala jsem chodit do centra repr.mediciny tam sme prosli s pritelem vsim moznym a nakonec se povedlo.....Hned na poprve jsem otehotnela a vse bylo v poradku.uzivala jsem si tehotenstvi a strasne sem se tesila...Doma mam uz vse nakoupene na holcicku spousta krasnych oblecku,dudliku veci ke kojeni...no proste vsecko ...a pak prisla rana jak z cisteho nebe.....jsem se jednoho rana probudila a krev....uz me pritel hned vezl do nemocnice....tam me rekli ze je to velice spatne ze malou asi nedokazou udrzet aspon tyden aby dorostla do 500gramove hranice....pak uz to slo raz na raz.vydrzela to malinka dva dny...pak praskla voda....porodni sal...porad sem ji citila ze se hybe kope....a pak porod.Asi trikrat sem zatlacila a mala byla venku.....ani mi ji neukazali a hned ji odemne odnesli,akorad pak mi rekli ze tyhle miminka nemaji vyvinute plice tak jak se dostane na svet tak do minuty umirajiNejlepsi je ,ze tomu rikaji POTRAT....byl to muj nejhorsi zazitek v zivote....Ted mam jakoby sestinedeli a sedim doma nic me nebavi...nemam chut k jidlu,,,koukam do steny a porad si rikam proc.PROC ZROVNA JAAAAAAKdyz k nam nekdo prijde na nastevu tak se skvele pretvaruju ze uz sem v pohode ze je to okAle ja vim ze to sice bude dobry ze to chce jen cas a urcite dalsi tehotenstvi mi pomuze,ale jen v pripade ze to vse dobre dopadneZa 3tydny jdu na kontrolu a ceka me dalsi vysetreni a pak znova vse absolvovat 2 umele oplodneni....Takze si drzim vsechny pesti at to dobre dopadne a narodi se nam zdrave krasne miminkoNa nasi malinkou nikdy nezapomenu a posilam ji pusinku a omlouvam se ji ze sem to nezvladlaHolky nesmime to zvladat.Buh vi co nas jeste v zivote vsecko potka

Všechno je špatně

Test je negativní..už od včera mám na houby pocit..a dneska jsem od rána přesvědčená, že nic není tak jak má být. Ve středu jdu k dr, ale naději tomu rozhodně nedávám. Cítím se blbě a podvědomě tuším že už nic není.

vůbec nevím co bude

Ahoj holky i já se chci podělit o smutnou zprávu...poslední MS jsem měla 1.1.12 kolem 33 dne jsem si udělala test byl pozitivní,i když slabý...za dva dny jsem opakovala a byl stále slaboučký...tak jsem byla včera u DR. na UZ neviděl nic..tak mi nabrali krev řekl,že má podezření na mimoděložní... dnes jsem byla pro výsledky...HCG je pouhých 45,bylo mi řečeno,že těhotenství začalo,ale zároveň se přestalo vyvíjet a možné že i někde mimo dělohu... v pondělí mám přijít znovu na krev a jestli HCG klesne na přijatelné hodnoty dostanu agolutin na spuštění MS,což je podle mě lepší varianta...ale spíš prý to vypadá na kyretáž,protože by se sliznice nemusela odloučit komplet a mohlo by to začít nějakým způsobem zlobit....máte někdo zkušenost co ošklivého mě čeká? mám strach...díky za příspěvky Z.

ahoj, všeechno je špatně, jsem těhotná 12měsíců, měla jsem jít na gyneklogii až příští týden,protože tady v Belgii se s těhotnou prostě do konce prvního trimestru nikdo nebaví, jenže jsem dnes začla krvácet tak sem šla hned na gynekologii. Jak doktor zapl ultrazvuk, tak mi to bylo jasný, dítě se přestalo vyvýjet už někdy ve druhém měsíci. Dostala sem na cestu domů ještě fotku, abych měla nad čím brečet. Za týden se mám dostavit znovu aby jsme se domluvily na termín potratu. Je to strašný. Hrozně sem se těšila na miminko a teď žádný mýt nebudu Musela sem to někomu říct.

Tak to asi mám za sebou. hodnoty hcg se začaly snižovat, dr opravdu upozornil na mimoděložní těhotenství, tak více uvidím zítra. 2 potraty během 2 měsíců... jsem machr....

No a už i já

Ahoj,tak je všem radostem konec, 8.12. 6tt konec. Mimoděložní těhotenství a co hůř usazené v jediném vejcovodu,který jsem ještě měla. Přišla jsem o obojí,no fajn dárek k Vánocům. Ale už jsem se vybrečela a musím dál, beztak s tím, že to půjde bez IVF nikdo moc nepočítal. Je to smůla.....Tak snad v březnu 2. IVF. Holky je to fakt už na budku, týden ve špitále udělal své.......Snad Vánoce a rodina vše vyléčí - nakonec.

Po mimoděložním ranný potrat.

Ahoj holčiny, o stránku níž jsem psala o svém mimoděložním těhu. Dnes bych se s vámi chtěla podělit o další nepěknou událost. Asi před dvěma měsíci jsem si 23.DC udělala test, který vyšel pozitivně. Pak asi dalších xy. Ale intenzita testovací čárky se příliš nezvyšovala. Ale mě by ve snu nenapadlo, že to může (už podruhé) dopadnout takhle naprd. Přesně 28. den jsem to normálně dostala, jen to bylo o dost intenzivnější než jindy a dokonce jsem krvácela asi 9 dní... MUDra mě ubezpečila, že se s největší pravděpodobností jednalo o ranný potrat. Vajíčko bylo buďto špatně uhnízděné nebo se spíš přestalo vyvíjet... Píšu to dnes proto, že jsem dne 26.DC a už dva dny mám na testech dvě čárky. Tentokrát to ale vypadá nadějněji. Čárka den ode dne znatelně sílí a už dnes je velmi výrazná, tak mi prosím držte palečky!

K čemu je utrogestan, když nezabránil potratu?

Když jsem otěhotněla, stěžovala jsem si Mudr, že mám bolesti v pravém boku a v podbřišku (to samé jsem měla i při prvním těhu), pro jistotu mi napsala Utrogestan, pro udržení plodu. Přesto došlo k tomu, že se miminko přestalo vyvíjet a musím na potrat. Tak nějak tomu nerozumím, proč to tedy nezabránilo potratu? Můžu tomu pro příště nějak předejít? Mohla jsem si to způsobit nějak sama, nějakou nedbalostí, nebo něčím jiným?

Můj potrat

Ahoj všemČekaly jsme na druhého potomka skoro tři roky a po třech letech se nám to konečně povedlo,byly jsme rádi.Byla sem ve 12 týdnu vše bylo v pořádku až do neděle 6.11 začala sem slabě krvácet tak jsme jely hned do nemocnice na pohotovost a tam po vyšetření doktor oznámil tu špatnou zprávu,že jsem bohužel potratila, že plod je mrtvý a že se musí udělat kyretáž. V pondělí my byla udělána kyretáž a v úterý sem byla propuštěna domu bohužel už sama. Teď musíme dodržet šestinedělí ale potom to doufám zkusíme zase znovu.Držte nám palce. Ahoj

Tak známím se po 6 um pokusech zadařilo,kamarádka byla v 5 měsíci,čekali holčičku a v pondělí o ní přišli.To je tak strašný tohle.Někdo děti mít může a neváží si toho

Můj potrat

Po dlouhém snažení jsme se díky umělému oplodnění dočkali Ondráška. Mám vcestný děložní myom a při jeho odstranění by mi museli vzít půlku dělohy. Ondrovi je rok a skoro jeden měsíc. S radostí jsme teď v září zjistili že se stal zázrak a jsem znovu těhotná bez jakéhokoliv přispění medicíny. V sedmém týdnu těhotenství jsem začala krvácet tak jsme jeli do nemocnice a lékař konstatoval potrat. Přesně na Ondrovy narozeniny jsem se tedy vrátila do porodnice a na stejný sál jako při porodu jen s tím rozdílem, že to nebyla radost, ale bolest a smutek.Poslali mě domů, že nechávají potraty proběhnout spontálně a že by měl během několika hodin vyjít plodový váček. Vyšel byl jako prasklá rybí duše není to hezký, ale je to tak. Ještě jedno miminko si moc přejeme, ale tohle byl opravdu velký zázrak a ten už se nám asi nikdy nepodaří a lékaři moc šancí nedávají. Je mi líto sbohem moje miminko a když to půjde vrať se k nám zpátky.

další...a nevzdávám to

Holky tak už ani nevím kolikátý tohle byl potrat..šestý nebo sedmý ... dřív jsem se z toho hroutila, ale ted pokud to přijde do toho 12tt a vyřeší to ambulantní kyretáž tak se za tím už ani neohlížím.Rodit mrtvé miminko bylo mnohem horší ale taky jsem přežila Chci vám holky jen říct, aby jste to nevzdávaly a \"nehroutily\" se z toho. Co se stalo se stalo, příroda ví co dělá a jednou to musí vyjít ... jak mě i Vám

Tak jsem po roce zase tady

Za loňský rok tři potraty hned v začátku 5,6 a 7 týden. Nyní to bude rok od posledního potratu a pořád jsem se z toho nějak nedostala. Máme za sebou veškerá vyšetření a jsem jen heterozygot jiak vše v pořádku, budu si v těhu píchat Clexane. Teď opět zkoušíme cca třetí měsíc mimi a nic, jsem dost ve stresu, že to zase dopadne špatně, měřím teď BT, ale nějak se mně to nezdá, takže asi zajdu na gyndu. jinak jsem se chtěla zeptat jestli má smysl zkusit třeba Sanus v PCE, jestli se tam specializují i na habituální potraty a infertilitu. Nevím kam jít, všude řeší neplodnost jako takovou. Poraďte mně díky.

12tt a zamlklý potrat

ahojkytak nejdřív jsem byla v kolonce 0.- 16tt ,teď jsem tu.minulý týden,přesně v 12tt mi gyndař řekl že nevidí srdeční akci.ve středu sem byla na revizi a tam mi řekli,že prcek byl už cca 2týdny bez akce.Vím že je to příroda,ale mám dotaz,kolikrát vám doktor dělal utz? mě totiž naposled v 6+3tt a od té doby nic..tak už sem asi paranoidní:-(

Ahoj, nevím, jestli to sem patří, protože se jedná o mimoděložní těhotenství. Jsem právě 1 den 3.cyklu od laparoskopie po MT(mimodělož.těhu). Do poslední chvíle se nevědělo, co semnou je. S bolestma jsem navštívila svou obvodní gyndařku a ta na UTZ nikde nic neviděla (v 7tt), tak mě poslala na Bulovku, odkud mě poslali domů s tím, že nejsem těhotná. 3hodiny po propuštění domů mi sdělili výsledek krevního testu, který ukázal hodnotu HCG 4361... Ale abych přijela mi nikdo neřekl. Myslela jsem si tedy, že je miminko O.K. a že jde o nějakou střevní koliku. Poté, co jsem málem od bolestí nepřežila noc, jsem ráno vlakem jela zpátky do Prahy (jsem mimopražská) ke klasické obvoďačce. Musela jsem nejdřív nechat malou u rodičů, ale odtamtud už jsem sotva lezla a cítila, že každou chvíli omdlím. OL mi hned zavolala sanitku a hned po příjezdu na Bulovku mě operovali, neboť šlo už o rupturu vejcovodu...Málem mě ta skvělá lékařská péče stála život... To si ten plat páni doktoři opravdu zaslouží!!!!!

Miminko z dvojvaječných dvojčat

Ahoj holky, mám asi takový blbý dotaz, ale pořád mně to vrtá hlavou, tak jsem se chtěla zeptat, jestli jste to některá nezažila. Vím, že je nás takových míň, ale přeci to sem zkusím napsat, protože mě to trápí ... NA začátku tohohle těhu se vyvíjela dvě miminka, pak to jedno vzdalo. A když jsem se pak doktora ptala, co se tam s ním stane, řekl, že většinou se buď vstřebá, nebo se při porodu porodí spolu se sourozencem. Já nevím, ale pořád mě hlodá celé těhu, že tam ještě to druhé je, a že ho tam nosím a pak ta představa, že ho i porodím. Možná, že mi už hrabe. Chápu, že je to příroda a asi to mám nechat být a vůbec už nad tím nepřemýšlet, ale ono to nejde. Prožívala jste některá něco podobného?

Váš názor - pochybení lékařů nebo nedočkavost maminky

Ahojky holky, rada bych znala Váš názor, na jednu situaci, jedná známá byla od 35tt v nemocnici na pozorování, v 38tt se rozhodla, ze uz v nemocnice nechce lezet zbytecne dalsich 14dni a domluvila se s lekarkou na vyvolavani porodu. O vyvolani se snazili temer tyden a to obden, dopadlo to tak, ze miminko umrelo. Co myslíte vy pochybení lékařů nebo maminka měla počkat a nenalehat na doktory?

Váš názor - pochybení lékařů nebo nedočkavost maminky

Ahojky holky, rada bych znala Váš názor, na jednu situaci, jedná známá byla od 35tt v nemocnici na pozorování, v 38tt se rozhodla, ze uz v nemocnice nechce lezet zbytecne dalsich 14dni a domluvila se s lekarkou na vyvolavani porodu. O vyvolani se snazili temer tyden a to obden, dopadlo to tak, ze miminko umrelo. Co myslíte vy pochybení lékařů nebo maminka měla počkat a nenalehat na doktory?

Váš názor - pochybení lékařů nebo nedočkavost maminky

Ahojky holky, rada bych znala Váš názor, na jednu situaci, jedná známá byla od 35tt v nemocnici na pozorování, v 38tt se rozhodla, ze uz v nemocnice nechce lezet zbytecne dalsich 14dni a domluvila se s lekarkou na vyvolavani porodu. O vyvolani se snazili temer tyden a to obden, dopadlo to tak, ze miminko umrelo. Co myslíte vy pochybení lékařů nebo maminka měla počkat a nenalehat na doktory?

jak to dopadlo s kamaradkou...

tak minulou stredu jsem volala s luckou. miminko se narodila po 24hodinach vyvolavani,melo 230g.. nevidela ho. vysledky vysetreni budou za tri mesice,i s doporucenim,jestli otehotnet. tak to za ty tri mesice budou zkouset. znela celkem vyrovnane. ale vcera mi volala znovu,po tydnu byla na kontrole a blby,deloha se nezavinuje a necisti,tak dostala prasky na zavinuri. jestli se deloha nevycisti do tydne,tak bude muset na revizi. ona ma totiz blbe umistenou delohu,nejak zvlastne zaklonenou,tak se necisti.. rekli ji,ze mimi nejdriv za pul roku a kdovi jestli. treba ho ani nikdy mit nebude.. ach jopohladte svoje briska,nebo miminka,ktera jsou uz na svete,je to totiz ten nejvetsi dar na svete

Kamarádka

Po roce se mi na icku ozvala kamarádka. Pokecali sme co nového u mě, co u ní.Když sem se jí ptala, kdy s tím svým lánujou, když mi to moje těhu tak závidí, tak mi řekla že teď půl roku nesmí snažit. Nakonec z ní vylezlo, že měla mimoděložní, přišlo se na to pozdě, museli jí vzít vaječník a že už má jen 20% šanci na otěhotnění. Vzalo mě to

sraz a ta ošklivá událost

Ještě sem písnu něco z tohohle pohledu. Víte co se stalo a když ne tak si to dole přečtete. Já se na sraz před tím hodně těšíla a brala jsem to jako něco kdy na to přestanu myslet. a bylo to fajn. Jedna chuděra si nevšimla a zeptala se mě tam na miminko. nAštěsí mě zastihla spokojenou a tak jsem s úsměvem něco vybreptla a pak mě zachránilo martin co si mě cíleně odvolal když slyšel téma uměl si představot co mohlo následovatAle jinak bylo moc příjemné si odfrknoutZa celou dobu jsem si na to skoro nevzpomněla...přítomné těhulky občas zasáhly, ale já vždy odešla. A musím vám holky říct co jste tohle prožily a třeba si toto čtete, že ono jde na to chvíli nemyslet, jen to chce se hrozně moc snažit a najít příležitost...i když to člověk cítí stále a je to tam, tak se to dá odsunout na další příčku. Mě to šlo, ale já si lno dní říkám že to bylo jen něco co nemělo šanci na život. Skoro nikomu jsem to neřekla, ale byla to Bedřiška ale jde to holky nepřipustit si to ...zle ošklivě...to vzít jako něco co bylo..já to vzala (byla jsem na začátku) jako třeba něco patologického. Ano v noci sama nad miminekm brečím, ale jsou chvíle co pomohou zapomenout a já jsem od přírody štastná...nenechám se zlomit...

jak to včera bylo

Chtěla jsem spát, ale nejde mi to. Mám plnou hlavu a ze zkušenosti vím, že tady se vyprazdnuje nejlíp. Jak víte začala jsem včera krvácet. Jeli jsme do Motola. Chvíli jsme čekali v čekárně na doktora pak mi udělal ultrazvuk. Děťátko ještě žilo, jen se prý začíná odlučovat placenta. Takže hospitalizace na celé těhotneství mě v tu chvíli málem omyli. Hned jsem začala myslet kdo se bude starat o Toníka a jak to martin udělá s prací a tak. Sestra semnou sepsala nějáké papíry a vedla mě chodbou nahoru na rizikové těhu. Je to docela daleko, kdo zná motol tuší jaké je to tam bludiště. Došli jsme nahoru, tam jiný doktor že si udělá příjem. Udělal mi ultrazvuk a už srdíčko nebilo Celkem se tam semnou nesrali. Sice nebyli přímo zlí, ale nevim no. Já jsem na druhou stranu si přišla jen jako by mi říkali že mám angínu a chvíli mi to nedocházelo.Pak řekl, že se TO musí vyčistit. Já už prečela a řekla jsem že jo. Tak mě udělal takovu šup šup revizy. S tím, že plod byl malý a na nic velkého to není. Kdyby byl problém mám přijetPak jsem vyšla ven, zavolala tchána ať se pro mě vrátí a jela domu. Pořádně jsem se rozbrečela až domaJeště teď mi to moc nepříjde. Občas si sáhnu na břicho a pohladím ho a pak mi dojde že je tam prázdnoSnažím se utěšit, že to tak asi mělo být. Jestli byla placenta špatná lepší teď než za plno týdnů. Tak si tu prohlížím tu jedinou fotečku co mám a brečim nad ní. A snažím se utěšit řečma že příroda věděla proč to tak udělala ale moc to teda nepomáhá.A ještě ke všemu ten šílený strach, že je semnou něco v nepořádku a tohle se stane i příštěJeště teda říkali, že plod byl menší. Na minulé kontorle byl ještě ok. Tak asi bylo něco špatně celkově možná mi to i ušetřilo rozhodování nad postiženým dítětem, jestli si nechat nebo ne. Možná to bylo dobře. Ale mě je špatně a cítím se prázdná.Omlouvám se, za délku. Ale já opravdu moc potřebuju to někam napsat. Abych si to pořád nepřehrávala v hlavě.

Úmrtí nenarozeného miminka

AHoj holky, nevím jestli mohu psát sem ale nevím kam jinam. Kamarádka byla stejně těhotná jako já. Termín porodu 9.4. ( o měsíc později než já) no a včera bohužel o holčičku přišla. Volala mi z nemocnice úplně hotová že už není na živu a že jí budou vyvolávat porod tabletkami. Jsem z toho hotová a od té doby to mám pořád v myšlenkách, jak se asi musí cítit ona.. Nevím ale jak se ted k ní mám chovat? Den předtím jsem jí byla ukázat našeho malého.. asi bych měla počkat až se ozve sama že? Samozřejmě že se za ní hned nepoženu s kočárem, ale jsem z toho nervozní.. Máte s tím někdo zkušenosti???Prosím a děkuji

nechtěný potrat

Ahoj možná je divný že sem píše chlap. V září loňského roku byla moje přítelkyně na potratu, z důvodu že by jsme to finančně neutáhli. S tím jsem nesouhlasil, byl jsem ochotnej udělat vše pro to aby se to dalo utáhnout.práce pro mne není problém.mrzí mě že jsem nedostal šanci dokázat, že bych se dokázal o nás postarat. Dnes by to už bylo na světě a mám z toho černé myšlenky, navíc mám pocit že s tím prckem umřelo i kus mě. tento týden se mým dobrým kamarádům narodily mímča. A to bylo jako rozbuškanedokážu se v práci pořádně soustředit. Doma nechci o tom moc mluvit, aby si nemyslela že jí to vyčítám.nevím jak se s tím mám vyrovnat a nevim jestli jí to dokážu odpustit. ale s vou ženu miluju chystáme brzkou svatbu. pořeboval bych poradit jak na to reagovat děkujiVšem rodičům přeji hodně radosti z dětí vašte si jich.

za mlklé těhotenství

Ahoj,co je zamlký potrat bohužel vím dost dobře. V roce 2008 v létě jsem přišla tak o svého drobka. Týden předtím jsem začala špinit. No a po týdnu jsem začala dost krvácet. Nejhorší bylo, že doma nebyl nikdo, sama jsem si musela zavolat sanitku. No a tam už to šlo ráz na ráz. V tu dobu jsem jednala, jako stroj. Až doma druhý den mi to začalo docházet. Díky manželovi jsem to postupně zvládla, ale nikdy na to malé nezapomenu, Teď by tomu malému bylo dva roky.Snažit jsme se s manželem o další miminko zhruba za tři měsíce, ale i jsem četla, že půl roku. Záleží to podle mne na doktorovi. Já se od doktora dozvěděla, že po třech měsícíh. No abych zkrátila, zhruba za rok od této smutné události, se nám narodila krásná zdravá holčička.Takže myslím,že se můžete pokoušet o mimitak po třech měsících. Ale pozor, radila jsem se o tom s doktorem, ke kterému pravidelně chodím.Doporučení, které mohu já dát je, povídat, povídat a nedusit v sobě co se stalo. Já se kolikrát vybrečela manželovi na rameni, A po ty tři měsíce se snažit, trochu si užívat, zajít na výstavu, do kina, koupit si nějakou maličkost, jet na dovolenou. Jak se říká vše přebolí, ano je to pravda, ale vše přebolelo až tehdy, kdy se narodila naše princezna. Ale pozor na toho prvního broučka nikdy nezapomenu, ale už to nebolí. Už jen vzpomínám Držím všem co tohle potkalo palcce, Příště to určitě vyjde a přijde jedno mimčo a pak další. Se mnou si bohužel osud zase pohrál a díky neurologickému onemocnění, které mne potkalo, už nemůžu mít další mrně. Dámy držte se.

Ahoj holky od včerejška jsem po revizi.měla jsem zmlklé těhu.5tt a chci se zeptat,za jak dlouho jste se začaly snažit o další mimi.Doktor mi nic o tom neřek....

Potrat bez revize?

Ahoj holky, před 10 dny jsem se cca v 8. týdnu těhotenství po pár dnech špinění dozvěděla, že jde o zamlklé těhotenství :( Za dva dny jsem samovolně potratila... teď po týdnu mi zůstal ještě malinký kousek asi sliznice v děloze a pořád trochu krvácím. Revizi mi zatím nedělali a čekáme, co bude po víkendu. Nevíte, jestli se tomu dá nějak napomoct a tělo něčím pročistit? Pořád doufám, že to odejde samo a nebudu muset na žádný zákrok.

Tak bohužel jsem se dnes dozvěděla,že srdíčko mýho miminka nebije...jsem v 8 t. a příští středu jdu na přerušení...je mi to moc líto,ale nedá se nic dělat už asi..

Prosím o radu.

Ahojky chci se zeptat jak se vyrovnatz potratem když kolem mně jsou samí těhulky. mé tři nejlepší kamaádky jsou v jináči a já jsem mněsíc a půl od revize. Já jim to moc přeju,ale moc mně mrzí,že my mimčo nečekáme.Někdy to zvládám dobře,ale jindy se mi chce jen brečer. Logicky to chápu a vím že se to stává dost často,ale stejně se s tím neumím vyrovnat. Můj smutek už začíná narušovat i soužití s mím chlapem a já se bojím že to nikdy nepřekonám. Mudr mi doporučil další snažení za 3 až6 mněsíců,ale mně to příde jako věčnost.Díkx všem za radu.

Potrat

Ahoj, nechtěla jsem psát do žádné diskuze ale nedalo mi to....Dnes je to 14 dní co jsem potratila, byla jsem v 25 týdnu. Miminko přestalo růst asi v, tak mi doktor doporučil, že mi porod vyvolá, ale že miminko má nulovou šanci na přežití, no ale to já nechtěla, nechtěla jsem tomu věřit, tak jsem mu řekla, že tomu necháme volný průběh, chodila jsem na ultrazvuk 3x týdně, kdyby náhodou umřelo. Věřila jsem, že se miminko vzpamatuje a začne růst, čtla jsem různý články, radila se s porodní asistentkou, dělala jsem vše aby se to spravilo asi po 3 týdnech na ultrazvuku mi pan doktor řekl, že je po všem...miminku přestalo tlouct srdíčko. Dnes je to 14 dní co mi vyvolávali porod a dělali revizi, ale pořád tomu nemůžu uvěřit... V noci jsem nemohla spát, budila se spocená a mám noční můry, nechala jsem si napsat prášky na uklidnění, beru je na noc, tak konečně spím, ale noční můry mám pořád, někdy si je musím vzít i přes den... Ale v lednu se chcem pokoušet zas o miminko, tak snad to půjde rychle, protože mi to hrozně chybí a cítím se hrozně prázdná ale stejně na srdíčku mě zůstane obrovská jizva....A ještě bych se chtěla zeptat, nevíte jak je to s neschopenkou po potratu? Má práce je docela psychicky náročná a mám strach, že bych ji zatím nezvládla...

Prosím o vaše zkušenosti

Ahojky holky, nerada se přidávám zrovinka do téhle diskuze, ale hledala jsem tady někde odpověď na své otázky - marně. Dnes je tomu 14 dní, co jsem potratila, na revizi jsem zatím nemusela. Několikrát týdně chodím na krev. Hladina HCG klesá, ale strašně moc pomalu. Ještě ve středu po 10 dnech jsem měla 196. Máte někdo podobnou zkušenost??? Jak dlouho to trvalo, než byla nula??? Mám strach, abych nemusela na tu revizi ještě jít Pořád to nemůžu hodit za hlavu, když musím tohle řešit.

Jak se to mohlo stát???

Holky,tak moje nejlepší kamarádka měla dnes termín porodu......Včera bohužel přestalo bít srdíčko a musela Elišku porodit mrtvou......Holky já tomu už nerozumím,proč vždycky to vodserou ty skvělý lidi??? Žádnej zasranej bůh neexistuje,protože kdyby existoval tak tohle nikdy nedopustí.... Jsem plná nenávisti hlavně na toho rádoby jejího.. Napřed měli bydlet spolu,pak zdrhnul,pak mělo být příjmení po něm, nakonec zdrhnul,měl jí tam odvést v nejhorším a nakonec jel její táta....Furt si stojím za tím, že miminko pozná když je nechtěné....Potrat a porod mrtvého dítěte by mě takhle za sebou přivedl do blázince....

...i po měsících...je to jak když něko vrazí nůž do srdce!

...v červnu jsem po revizi po zamlklém těhu v 11tt. Myslela jsem, že jsem to vše vzala vcelku vpohodě a s rozumem.... jen dnes mi můj kamarád oznámil jak v květnu bude táta, a tak nějak mě to vzalo....v červnu mi říkal, jak v červenci vysaděj antikoncepci a vše cítěj jak půjde rychle...a ono jo. Hroooozně moc jim to mimi přeji, ale zároveň vidím jak se člověk vnitřně těžce vyrovnánává se svou ztrátou a ještě když pak neotěhotní hned ...jak každý měsím může bolet. To by člověk nevěřil, že sice jsem se zaměstnala natolik a stejně mě tato novika \"dostala\" myslím to v dobrém a vy holky bolky nejlíp víte, že to nejsou zlé myšlenky jen mne samotnou překvapilo, že těhu je pro mne pořád tak citlivé téma.

Strašně to bolí

Naše štěstí netrvalo dlouho. Bohužel nás naše miminko v 8tt opustilo. Vyvýjelo se pomalu, bylo velikostí 6tt a nakonec odumřelo. Jsem po zákroku a v srdci mám obrovskou díru. Ale přítel je mi velkou oporou!

...

tak dnes pohřeb,holky já to asi nezvládnu,ještě pořád tomu nevěřím ,v pátek večer jsme u našich byli ,smáli jsme se bylo nam fajn a o půl druhé v noci brácha volá,mamka měla úraz letecky ji vezli do Poruby a je to zlé.....ted do toho otravuji kriminalisté ,pořád jezdí a vyptávají se ,stalo se to ,když šla mamka sama v noci z voleb domů a měli podezření,že ji někdo ze schodů schodil ,měla navíc i zlomený nos a čelist a dopadla na záda,je tam hodně nejasností....brácha ji našel ošetřil,vytřel veškerou krev at to tatka až se vrátí z maryáše neuvidí,a ted se stará o tatku ,zůstali sami dva chlapi....brácha je hodný,hezký,rozumný ,vzdělaný,ale bohužel je sám,ale mají mně ,takže je to ted na mně mám na krku5chlapů...včera mi pan farář řekl,at vemu ten pohřeb i jako rozloučení s mým potraceným miminkem,takže to bude dvojnásobně těžké,držte mi prosím palce ,papa

ach jo

tak jsem si myslela ,že jsem potrat překonala ,že už bude dobře,ale není,v neděli mi po tragickém pádu ze schodů zemřela moje milovaná zlatá maminka,já už ted vážně nemám sílu......proč zrovná já?

Smrt narozeného syna

Ahoj, jsem tu poprvé a snad mi to pomůže se vyrovnat se smrtí našeho syna. 4.října 2010 jsem porodila chlapečka Jiříka po tatínkovi. Bohužel po 3 hodinách od porodu nám umřel na následky syndromu Potterové jak to paní doktorka nazvala. Měl totiž prasklou pravou plící, špatně vyvinuté ledviny i močový měchýř, zdeformované nožičky a nos. Řekli mi, že s takovýmy genetickými vadami nemohl přežít. O co je to horší je to, že můj gynekolog na to měl přijít ve 20.tt při prenatálním ultrazvuku. Už tenkrát bych musela na potrat,ale nebylo by to určitě tak strašné jako když člověk toho malého človíčka nosí 9 měsíců, těší se, povídá si s bříškem, všechno nakupuje a navíc když si člověk vytrpí takové porodní bolesti jako jsem měla já. A nakonec zjistíte, že to všechno bylo zbytečné. Každý mi říká jsi mladá za půl roku to zkusíte znova. Je to pravda je mi 26 let a určitě to zkusíme znova, ale přeci jenom to nejde jen tak přejít. Přeci jenom jsem byla aspoň ty 3 hodiny matkou. Strašné je na tom to, že na matrice vám dají rodný list a v zápětí vám dneska přijde poštou úmrtní list vašeho syna. Mám skvělého manžela, který mě drží nad vodou. Většinu dne to docela jde, ale jsou chvilky kdy se prostě neudržím a brečím co mi síly stačí. A pak věřte doktorům.

uz je to pres rok ...

Vse to zacalo kdyz jsem byla s pritelem v irsku otehotnela jsme pres HA zacatkem brezna 2009 po prvni vynechane menstruaci jsem HA vysadila, teh.testy byly pozitivni 18.kvetna jsem odletela do cr k doktorum, byla jsem objednana na 20 jenze 19 jsem zacala silne krvacet, jela jsem do nemocnice, po vysetreni a testech mi rekli ze to je normalni ze mam jit domu kdyby se krvaceni zhorsilo mam okamzite prijet s vecmi na pobyt, tak se taky stalo na druhy den po obede jsem tam byla, dali mi najist vysetrili me a rekli ze jsem potratila a ze rano jdu na vycisteni delohy.zacinala jsem se s tim smirovat, rano me v sest vzali na vysetreni ,jiny doktor nez me prijimal mi rekl ze vycisteni neni nutne pokud dite chci ze to je predcasne ze se plod muze jeste vzpamatovat a ze me ve dve hodiny pusti domu...pri propusteni mi dali nejake papiry a ze mam jit v pondeli ke gynekologovi...v pondeli jsem tam sla gynekolozka rekla ze je vse ok a ze mam prijit dalsi pondeli, sla jsem tam a rekla mi ze plod je mrtvy, kdyz jsem se ji ptala na vycisteni tak mi rekla ze to neni nutne...rekla jsem si ok tak dobre je to dokrorka... vse bylo az do listopadu ok...az na moji psychiku, porad jsem premyslela co by bylo kdyby se to nestalo, mivala jsem nocni mury,probouzela se zpocena, cele dny jsem probrecela, s nikym jsem nechtela mluvit, koncem listopadu me prepadly silne bolesti moje gynekolozka mi rekla ze je vse ok ze to je prichazejici menstruaci po dvou dnech jsem dostala horecky, skoncila na pohotovosti , kde mi diagnostikovali nejake znecisteni delohy s vytvorenymi cystami byly tam tri nejvetsi mela v prumeru skoro sest centimetru, probehla operace, v nemocnici mi rekli ze to zpusobilo to ze jsem nebyla vycistena po potratu...byla jsem nastvana, prisla jsem tam za pet minut dvanact...mohla jsem mit klidne i trvale nasledky, doktor mi rekl ze se to nestava casto aby po takovem zanedbanem potratu mohl nekdo mit jeste deti ale ze ja patrim mezi ty stasne...i kdyz vlaste nestastne nocni mury mam porad, porad pritele premlouvam k dalsimu miminku, ale ten ma strach o me zdravi.Denne projizdim stranky s detskymi kocarky, oblecenim atd.Kdyz na ulici uvidm kocarek podlomi se mi kolena, kdyz se pred tremi mecici narodil sestrence syn nemohla jsem ho ani pochovat, ani se na nej pomalu podivat, za par mesicu bude prosinec, nasemu diteti by byl rok...porad na to musim myslet, nikdo nema pochopeni, protoze nikdo z mych pratel, znamych a rodiny si tim neprosel. A tak prosim vas... ktere jste to zazily. prosim poradte mi jak se s tim vyporadat...jak jste to zvladly vy?? protoze me to moc nejde...Diky misa

Rozloučení

Ahoj holky,vy všechny co jste přišli nechtíc o miminko - cítím s vámi a chci se zároveň rozloučit. Do dvou dnů mám dostat druhou ms od revize brr úplně mě mrazí ,když to píšu. Nechci se už trápit špatnými vzpomínkami a cítím, že bolest pomalu odchází a začínám mít i pocit, že nejpozději do měsíce bychom se začali snažit o miminko.Jetě musíme dořešit úvěr a také mě zlobí korunka a tak budu muset řešit můstek.Bohužel mě to čeká asi 2x-dva můstky. Štve mě to, ale musím to dořešit, protože až bych otěhotněla nešlo by to.Řešit zubaře a tak však víte. Už sem nebudu chodit do této kolonky víte proč? Mám už konečně pocit, že jsem se s potratem aspoň částečně vyrovnala a chci zapomenout a neotvírat rány. Nevím za jak dloho se objevím v kolonce snažilek. Snad za měsíc , dva , tři...pokud by se nedařilo. Abych pravdu řekla - mám trošku malé obavy,že to nevyjde hned, ale zároveň jím vitamíny a taky po nich pěkně přibírám.Ale stále je to dobré 59 kg na 163 cm.Prostě chci,aby miminko mělo teď dobrou výživu a mělo si z čeho pak brát vitamíny.Chci Vám všem popřát, ať co nejrychleji zapomenete na bolest ze ztráty, ať už byla v kterém koliv měsíci či týdnu, ať zapomenete na ty chmurné myšlenky a můžete začít znovu další etapu. Přeji Vám všem ať se brzy setkáme v kolonce kdo právě otěhotněl a píšeme si o rostoucím bříšku a také hlavně ať je miminko zdravé! Když by někdo měl problémy tak ať má pěkný vztah, protože vše vychází z lásky...Mějte se krásně a nikdy nezapomenu na slova útěchy co jste mi zde napsali....pá

špinění

holky jsem ve čtvrtém týdnu,včera jsem v práci začala slabě špinit,bolí mně dost břicho a v zádech,celkově je mi dost zle ,nevíte co by to mohlo být?

ahojky

ahojky berušky, všem vám moc děkuji za odpovědi. Tělo si asi pomohlo samo tím, že přítel je nemocný já to od něj chytla a ještě k tomu semi zdá, že mám zánět...takže asi tak . Mohu ovšem říci, že se již cítím psychicky lépe. Vysadili jsme teď milování a počkáme, až se budeme cítit dobře...pak tomu necháme volný průběh...uvidíme.Jste zlatíčka a držte se. Jak všichni píšete miminka přijdou určitě jen čekají na ten správný čas. Tak zatím pá Až se začneme snažit tak se nenápadně přesunu do té naší obvyklé kolonky...Všem držím pěstičky papá

Výsledky genetiky

Nevím kam to dát tak to dávám sem, dnes sme si byli pro výsledky na genetice a paní doktorka řekla že se potvrdil thanatonický dwarfismus čili neslučitelný se životem těžká vzácná nemoc kostí. Pro příští těhu je prognoza vzniku 4% takže je to asi dobrá zpráva....Při příštím těhu říkala že by bylodobré udělat kolem 16 týdne odběr plodovky na tohle onem. abych byla prý klidnější, tak uvidíme...

Krize

Holky, pro všechny, kdo jste na tom špatně a myslíte, že už být hůř nemůže, píšu příběh kamarádky.V 8 měsící přišla o miminko. Přestalo mu být srdíčko. Musela ho mrtvé porodit (nožičkama napřed) a porod ji vyvolávali 2 dny. Po porodu se řešili věci jako rodný a úmrtní list, jestli chtějí pohřeb do společného hrobu... Nevím, co může být horšího, než si v 8 měsíci muset porodit mrtvé miminko.

Je mi smutno :(

Ahoj holky. Dneska to na mě nějak padlo. Na revizi jsem sice byla v únoru, ale dnes jsem měla mít první termín porodu. Myslela jsem si, že se mi zadaří otěhotnět hned, jako porpvé, ale nějak to nepřišlo. Od té doby uteklo 7 měsíců a nic. i když moje šance jsou jen 50%. Tenhle týden bych měla mít OVU,tak doufám, že se vzhledem k tomuto smutnému období třeba zadaří. I když třeba nikod nebude reagovat vzkazíkem, jsem ráda, že jsem se mohla vypsat, protože se nemám komu svěřit.´O svém těhu jsme nikomu neříkala,tak je to občas těžké.Tak se držte, ať vám doba čekání uteče a uvidíme se v kolence \"snažilek\" :D a co nejdřív \"těhulek\", papa

2ms po revizi

ahoj holky,mám dotaz otěhotněli jste některá dvě ms po revizi ten můj se chce začít snažit a já se na to ještě necítím, protože mám strach, aby ta děloha byla v pořádku co myslíte nevíte , jestli to tam nějak dorůstá či co .??? Vitamíny beru vit.E a listovku moc děkuji papá

Dneska je to přesně měsíc po porodu jde z toho na mě depka, manžel je ve škole a já sama doma, pořád mi to běží před očima

Dodrzeni 6nedeli po revizi

Devcatka, jake mate zkusenosti s rekonvalescence po revizi? Zustavaly jste doma nebo sly do prace? Byl mi doporucen 6 nedelni rezim a klid, ale zapomnela jsem se zeptat, kde ho mam dodrzovat....

první ms po revizi

tak zítra by to bylo měsíc...holky poprvé co mám radost z ms jsem samý pupínek snad se mi uleví i od stresu - znáte ten pocit?

já jsem zapoměla - měla jsem jít na kontrolu ke gynekoložce

ahoj,já jak to čtu tak si vzpomínám že mi asi mudr. říkala, že mám přijít někdy na kontrolu, revizi jsem měla 15.7.2010, to jsem to už asi pošvihla co?Za jak dlouho po revizi jste šly na kontrolu k mudr.?

hcg klesá příčina potratu neznámá

Tak 11.8 jsem byla na kontrole u dr.Řekla mi, že nemohou zjistit příčinu potratu, protože tam byla jen půlka. Doktorka mi totiž při prohlídce houpla na břicho...a půlka se odpojila. Už ani nešpiním a tak váhám kdy se milovat máme strach.Jako ne se snažit, ale kdy se milovat...28.7. jsem měla revizi a tak jsme si řekli, že počkáme 3 týdny holky co myslíte nebo máme radši počkat do první ms?Já nevím jak jste na tom byli vy? Nálada tedy zatím moc není, spíš tělo by trochu chtělo, ale mysl říká ne a jsme smutní asi ještě počkáme...

Dnes jsem byla u doktora na kontrole a vše dopadlo na výbornou. Vyčistilo se to samo, takže nemusím do špitálu. Ptala jsem se za jak dlouho můžem zkoušet znova. A doktor řekl, že tak 2 měsíce máme počkat a pak na to můžem \"vlítnout\".Jsem štastná, že jsem v pořádku. Ikdyž to bolí, ale chce to čas, a moc se nezabývat tou smutnou záležitostí

deprese

Jsem týden po revizi a přišla na mě strašně smutná nálada.kolegyně v práci mi miminko vyloženě nepřála, protože oni se snaží \" o rok déle\"A vůbec setkala jsem se s různými reakcemi, ale jakokdyby to namě přicházelo až teď, jestli je to hormonama...nevím.Je mi smutno a připadám si tak sama. Mám pocit, že jsem někomu ublížila, když se mi život tak odměňuje.Nechci se litovat a věřím, že miminko přijde, ale i tchýně měla blbý řeči že z O- a A+ můžeme mít magora a přitom ona sama má O-.Její manžel tchán má A- a to je dobře, ale copak si druhého vybíráme podle krevní skupiny!Já jsem starší než přítel o 4 roky a tak když se něco nedaří hází to na mě a přitom přítelovi zjistily špatnou kapalnost a pomalé jen 9%. Má být 30-40%Příště to nikomu neřeknem člověk je strašně rozcitlivěnej a pak to bolí o to víc , když vám někdo řekne jen neškodnou větu....V práci to tu krachuje a šéfová se mi dnes taky smála do očí...Dokonce mi nevěřila, že to bylo přirozenou cestou... Holky co mám dělat...těším se zítra přijede ségra s malým a tak aspoň jejich mimouška si pochovám....Mám takovej pocit, že najednou nenávidím život, stojím na místě a nejde se hnout...prostě mám depku

Ahojky holky, tak mám špatnou zprávu. Byla jsem na kontrolním odběru HCG,a dopadlo to tak , že hladina klesá. Doktor se na to podíval, a pravil, musím vás bohužel zklamat, ale nastal u vás potrat.. Byla jsem smutná, ale tušila jsem že to tak asi dopadne. Dal mi injekci a léky a v pondělí jdu na kontrolu, ani nemusím do nemocnice, snad.. Doufám, že se to vyčistí samo.. A za nějakou dobu se budeme s manželem pokoušet o nové mimi.. Jen jsem mu to ještě neřekla, tak moc se těšil.a ted z toho sešlo...Děkuji všem které na mně myslely a drželi nám palečky..Díky moc

zpátky doma

Ahoj holky tak už je to za námi, ale tu zkušenost nepřeju nikomu. V pátek jsem nastoupila do nemocnice, absolvovala jsem předoperační vyš. které prý musí být a cca kolem 15 hod jsem dostala dvě tabletky které mi dr zavedla do pochvy aby vyvolaly porod ( většinou zabírá druhá dávka), za 3 hod jsem dostala další a stále nic, za další 3 hodiny další, kolem 23 hod jsem dostala bolesti a převezli mě na porodní sál, napíchli mi epidurál abych to prý měla aspon bez fyzické bolesti. Jenže stahy po chvíli přestaly a už nezačaly. Sobotu a neděli jsem strávila na pokoji na porodním sále a každé tři hodiny jsem dostávala tablety na vyvolání porodu a infuze s oxitocinem, celkem jsem dostala 9 dávek tablet (18 tablet) a 5 infuzí s oxitocinem a porod nikde. Potom mě přestěhovali zpět na gynekologii protože měli moc porodů a málo místa. na gyn. mi doktor řekl že je ještě ožnost ty tablety polknout pak že mají větší účinek ale že mi po nich může být dost špatně i tak jsem je chtěla.. dostala jsem zimnici, horečku 39,1 stupnů a večer ještě kapačku s oxitocinem, večer cca kolem 20 hod jsem dostala strašné bolesti a křeče do břicha a porod začal, na porodním mi rychle chystali místo ale i tak to trvalo půl hodiny a já měla nepředstavitelný bolesti..po pevezení na porodní už to šlo rychle a za chvíli byl ten můj malý andílek na světě, por. asistentka mě nechala se s ním v klidu rozloučit a pak jej odnesla a porodili jsme celou placentu tak jsem ani nemusela na revizi dělohy. sestřičky na gynek. a porodním byly naprosto skvělý a hodný, a manžel byl pro mě velkou oporou i když i pro něj to bylo hodně psychicky náročný ale trávil se mnou celý dny v nemocnici a při té horečce mi dával studený obklady bez něj bych to nezvládla. Olouvám se za tak dlouhý příspěvek ale muselo to ze mě ven...

Ahoj holky

Ahojky, mám velký strach. Jsem těhotná 5+6 tt, a už třetí den krvácím. Byla jsem na pohotovosti, a doktor mi řekl, že tam nic nevidí. A že může jít o potrat , bio potrat, nebo mimoděložní. Jen mi vzal krev a říkal že mám přijít za dva dny na kontrolu. To je zítra. Nic jiného mi ale není, nebolí mně břicho... Akorát se mi stále zvětšují prsa a bolí.....tak nevím co si o tom myslet. Nemáte některá s tímto zkušenost, vím, že to tu moc nepatří, ale opravdu nevím kam to napsat. A je mi moc líto co jste museli prožívat... Ale věřtě, že se vše jednou obrátí v lepší a budete i vy chovat v náručí zdravé miminkoPs: děkuji za nějakou radu Andrea

6tt+1 Revize dělohy

Ahoj holky,mám dva dny po zákroku, doktorka mi oznámila, že se miminko málo vyvýjí a že nemá cenu čekat, že bych stejně později musela na potrat.Píchaly mi různé injekce, olejovky atd.do žil a stejně jsme musela na revizi.Chápu, že je to tak lepší, ale jsme zmatená. asnažili jsme se skoro 3 roky a těsně pře plánovanou inseminací jsem spontálně otěhotněla. A tak tedy nevím, jestli se máme domlovat potom, až budeme moci s dr.na inseminaci nebo se zase pokoušet spontálně.Přítelovi zjistili špatnou kapalnost a také sníženou pohyblivost.A co jíst za vitamíny listovku a mám čaj pro těhotné kde je také kontryhel...Jo a také mi zjistily skupinu O- a píchali mi nějakou injekci na protilátky přítel má A+ ...díky

Tyhle kolonce jsem se vyhýbala a ted jsem tady. V pondělí mi zjistili že se miminko špatně vyvíj a dneska po skoro dvouhodinovém ultrazvuku pan doktor řekl že je to hodně špatné, mimi vůbec nemá plíce vyvinuté protože celý hrudnček vyplnuje srdíčko. Nožičky a ručičky jsou malé a zahnuté, pokud by zvládlo přežít do porodu tak po poudu už by nemělo šanci. Takže zítra mě čeká vyvolání porodu a konec...Nevíte někdo jak dlouho budu muset zůstat v nemocnicia jak to probíhá??

PO POTRATU

Je to www.wobenzone.cz

PO POTRATU

Ahojík jsem snad poprví nadšená,že jsem to dostala ,jsem 2 měs po samovolným potratu a piji kontryhel na uzdravení dělohy a dnes jsem to dostala na den přesně ,tak to pro mě znamená,že se po ms můžem zase snažit o mimi všem přeju mooc štěstíčka.ZA JAK DLOUHO JSTE OTĚHOTNĚLI?

Zmatek

Zdravím všechny,po dlouhé době jsem se sem zase rozhodla napsat. V březnu jsem byla na revizi (10tt). Před 14 dny na kontrole u mudry jsme se domluvily, že už můžeme s manželem opět zkoušet miminko. Začala jsem brát vitamíny a listovku. Do teď jsme používali kondom, abychom předešli brzkému otěhotnění po revizy. Říkala jsem si, že po těchto měsíčkách už to zkusíme fakt na ostro. Ale ono nic - měsíčky se jaksi ne a ne dostavit. Od revize jsem zatím měla menstruaci 2x a vždy na čas (+/- 2 dny), ale teď už je to týden po termínu a nic. Nezažila jste to některá taky? Nevím jestli už mám plašit doktorku nebo radši ještě počkat. Ale začínám být dost nervózní, jestli je všechno v pořádku.

Ahoj

Teda holky, já vím, že jsem už otravná jak svítiplyn, ale opravdu nechápu, co se mnou děje. Minulý týden jsem dostala menstruaci, první den jsem si musela vzít antikoncepční pilulku, jenomže já krvácím pořád a je to už njakých devět dní. Píchá mne v podbřiše a začínám teda být značně nervózní. Máte s tím nějaké zkušennosti??? Doktorka má totiž dovču a já se bojím, abych jen něco zbytečně nehrotila.

...

Ahoj holky, poslechla jsem doktorku a prášky začala poctivě brát, nicméně mám po nich takové bolesti, že další už do sebe asi nenarvu.Včera jsem se byla projít s manželem po městě a narazila jsem na cvičení podle paní Mojžíšové. Hned jsem zaběhla do knihkupectví a koupila si knížku, kde je kompletně popsaná tématika ženské i mužské sterility. Zajímavé čtení, málem jsem tu knížku schroupla na posezení a dneska se chystám, že si ty cviky zacvičím. Taky jsem se objednala na cičení podle Mojžíšové do rehabilitačního cetra, takže jsem na sebe zvědavá. Ale co jsem tím chtěla říct... Kolem mne rodí jedna kamarádka za druhou, dokonce ta, která otěhotněla na den stějně jako já, už ví, že čeká holčičku. Včera jsem to obrečela, protože jsem to už taky mohla vědět, ale ta knížka a cvičení mne nadchlo pro svojí úspěšnost a říkám si, proč to nezkusit, nemám co ztratit. Je to jen taková malá rada pro vás snažilky, zkuste to také, a pak si písneme, jak jsme dopadly. Uvidíte, že brzy budeme nosit bříška, možná už na Vánoce budeme vědět, zda nový člen rodiny je chlapeček či holčička... Moc pozdravuji a držím vám všem pěstičky i na nohách

v roce 2008 to byl konec ledna jsem zjistila že jsem těhotná, na konci dubna jsem odjížděla z nemocnici po revizi dělohy nebot mé déťátko to nezvládlo a přestalo mu bít srdíčko.Na ten pocit nikdy v životě nezapomenu ta strašná bolest na hrudi, která nechtěla odejít, ten pláč, který nešel utišit. bylo to strašné. Měla jsem pocit že už nikdy to nebude jako dřív. A taky nebylo ztratit mimi ikdyž je teprve na začátku své dlouhé cesty za životem je opravdu hroozne, bolestivé. Čas ránu sice zahojí ale nevymaže. Co hlavně chci říct je, že se člověk nesmí vzdát a podat se, sice je to těžké, ale jde to. život jde dál a přináší další smutky, ale také radosti pro které je opravdu důvod žít. Zítra bude má dcera mít 3 měsíce jsem moc štastná že jí mám. a přeji vám aby jste co nejdříve mohli říci jsem štastná MÁMA. holky držte se a nepřestávejte bojovat. držím pěstičky at vám vše dobře dopadne.

tak jsem se dnes vrátila z nemocnice

Ahoj holky, tak mám revizi za sebou.Lékaři mě strašili, že když byly mimi dvě, tak to bude větší zákrok ale je mi dobře, tak doufám že všechno dobře dopadlo a nebudu tam muset znovu.Už se těším až to zkusíme za 3 měsíce znovu. Určitě to nevzdáme. Cestou z nemocnice jsem si koupila nějaké věci na mimíska.

Ten strach :(

Koncem ledna jsem zjistila, že jsem těhotná... Na kontrole mě Dr moc neuklidnila řekla mi,že tam ještě nejde nic vidět,že je ještě moc brzo... Už od začátku jsem měla divné tušení a silnější bolesti, ale to podle dr bylo v pořadku (jak se zvětšovala děloha) Na další kontrole asi 7t.jsem se ze strachu nedívala ani na ten utz, jen čekala co mi dr řekne... Řekla mi,že mě nepotěší,že nevidí srdíčko a začala mi vypisovat žádanku do nemocnice... Co se stalo do dnes nevím byla jsem asi 7-8týden... A teď jsem opět těhotná,ale znovu jsem na to přišla moc brzo a na utz byla vidět jen dutinka bez jakéko-li činnosti a na víc byl vedle ní krevní hematom. Ještě ten večer po kontrole jsem začala slabě krvácet a na druhý den jela i s bolestmi na pohotovost... Řekli mi jen, že to muže být způsobeno hematomem a že mám být v klidu a nenamáhat se. A další den u dr na kontrole už bylo jako zázrakem na utz docela dost vidět,a dokonce i srdíčko. Teď jsem 9-10týden a na kontrolu jdu až za měsíc, mám pocit, že to nevydržím. Bojím se...

zamlklé těhotenství

Ahoj holky, bohužel jsem také prodělala zamlklé těhotenství. V 11tt jsem šla na kontrolu a plod byl velikosti 9tt. Vůbec jsem to nečekala, byl to obrovský šok, nic mě nebolelo, nekrvácela jsem. Z kyretáže jsem měla obrovský strach, nakonec skutečně ta bolest nebyla tak velká, jako ta kterou jsem měla v srdíčku. Po zákroku jsem šla na kontrolu ke gynekoložce a ta zjistila, že to bylo provedeno nedostatečně. Musela jsem v jednom týdnu dvakrát do nemocnice. Všechno to na mě padlo a totálně jsem se sesypala. Moje kamarádka mi řekla větu, na kterou nezapomenu: \"Buď statečná, tohle miminko musí ven, aby přišlo nové a zdravé\" Neuvěřitelně mě to posílilo. Už mám 14 dní od druhé revize, ale stále mám bolesti v zad a podbřišku. Při další kontrole jsem se ptala dr. jak mám vysokou sliznici, tak prý 4mm. Mám dodržovat 6-tinedělí, pak počkat 3 cykly a můžeme znovu. Připadá mi to jako strašná doba. Bylo to mé první těhotenství a strašně jsem si miminko s manželem přáli. Máte prosím někdo zkušenosti, co je dobré brát za vitamíny nebo podpůrné látky po kyretáži, aby se organismus a děloha dobře zotavili? Zatím zobu listovku, babyplan (brala jsem i v těhotenství a nechtěla jsem to kvůli potratu přerušit) a ještě piju kontryhelový čaj a zvýšení sliznici. Budu moc ráda za Vaše rady. Přeji nám všem hodně stěstí, ať nám splní!!!

ahoj děvčata, hoc nerada ale asi se k vám přidám. Dnes jsem byla na prohlídce a doktorka že si udělá ještě ultrazvuk, že mimíska ještě neviděla. Protože jsem po IVF tak jsem chodila na UTZ do nemocnice. Naposledy před dvěma týdny bylo všechno vpořádku a srdíčko bilo.Ale dneska byl mimísek stejně veliký jako před dvěma týdny a srdíčko mu už nebije...........

???

Ahojky,tak už mám za sebou druhý měsíc po revizi. Měly jste pravdu, nejlepším doktorem je opravdu čaas. Nebudu psát, že se cítím úplně happy, ale už to není tak strašný jako v tom šestinedělí. Navíc, abych se vám přiznala, jsem se i přes rady paní doktorky rozhodla miminko zkusit dřív. Spoustě mých kamarádek to vyšlo, tak si říkám, že znovu snad už takovou smůlu mít nebudu.Momentálně mám už několik dní zpoždění a teplota se stále drží u 37 stupňů, tak uvidíme, jak dopadnu.Co jsem tím ale chtěla říct... já vím, že jsem vám tu děkovala už spoustukrát, ale pravdou je, že díky vám jsem nehodila flintu do žita a snažila se začít fungovat a vlít si do žil nové naděje. Hodně jsem změnila svou životosprávu, jídelníček a taky jsem se naučila více pít a více se hýbat. Ale co mi opravdu pomohlo to je džus z aloe vera, neuvěřitelná očista organismu... vřele doporučuji... Holky moje... jste super a já vám opět moc děkuji za vaše komentáře. Hodně jste mi pomohly a to je mezi lidmi už velice vzácný úkaz... MVR Veruša

Ahoj holky. Koukám, že se nám (bohužel) tato kolonka zase rozrostla. Můj příspěvek asi nebude ideální, ale v únoru jsem sem psala také. Moc mi to pomohlo a děkuji všem holkám, které mi napsaly a podpořily mě, resp. dál podporují Mám za sebou 5 měsíců od potratu a jsem opět \"fit\". Vím, že tomu teď těžko některá z vás uvěříte,já jsem také nevěřila, ale skutečně čas pomohl vše zahojit, i když vzpomínky nevyhasnou a přemýšlím o tom, jak velké bříško bych dnes měla!? Teď se můžu začít opět snažit. Nikdy bych nevěřila, že to tak rychle uteče a já budu v této fazi. Moc Vám držím pěstičky, buďte silné a věřte., že se zlé v dobré obrátí!!!

Zamlklé těhu

Ahoj holky, bohužel jsem se dneškem dostala do vaší kolonky. Ráno mi zjistili, že srdíčko přestalo bít, jsem (vlastně už byla) v 9.tt. Zítra jdu na revizi. Bylo to moje první těhotenství, navíc po IVF. Je to těžké, už jsem si tady přečetla vaše pocity, a jsme na tom všechny podobně-smutek, bolest, zklamání. Ale říkám si, že život jde dál a určitě se jednou dočkám. Rozhodla jsem se, že budu myslet pozitivně, zkusím pak sportovat, a tak nějak se psychicky odpoutat od toho, CHTIT MIMINKO za každou cenu. Mějte se hezky.

dotazek

Ahoj holky ,chtěla jsem se zeptat ,jestli s tím některá nemáte zkušenost,před 5 t.jsem samovolně potratila a plod ze mě odešel samovolně ,tak jsem nemusela do nemoc.na kontrolu mám jít až po ms kterou jsem ještě nedostala ,už týden mě bolí břicho jako bych to měla každým dnem dostat ale stále nic mudr.říkala že do 6.t to mám dostat tak jsem poprví nedočkavá.Piju kontryhel .Ale na co jsem se hlavně chtěla zeptat je ,že přibližně v té době po potratu mě začalo bolet v kříži,tak jsem se chtěla zeptat jestli s tím nemáte někdo zkušenost,jestli to může být s tím spojené,před potr.jsem neměla žádné problémy.Děkuji moc všem předem na kontrtole jsem ještě nebyla

Zamlklé těhotenství

Strašně by mě zajímalo, proč se tohle děje. Tenhle rok je nějakej začarovanej, protože nic nevychází. O cokoliv se pokusím, tak to jde do háje. Chci co nejdříve znovu otěhotnět, ale na druhou stranu mám hrozný strach, aby mě to nepotkalo znovu..Bylo to a pořád je, hrozný zklámání!!!

Také zklamání

Ahoj holčiny,tak také jsem se bohužel dostala do této kolonky...kdy radost vystřídala zklamání...v 9tt jsem se u lékaře dozvěděla, že srdíčko se nikdy nevyvinulo a plod zanikl v 7tt a musela jsem do nemocnice na vyčištění. Je to takový divný pocit...těd je to měsíc a tak jsem si řekla,že potřebuji někomu kdo má stejný zážitek toto napsat...že nejsem vpohodě jak si všichni myslí a moc mě mrzí..že nemůžu se svou kamarádkou..... která mi dva dny po hospitalizaci sdělila, že je těhu ....sdílet tu radost ....a ona ve své radosti nevidí to, že ikdyž jsem byla zatim na začátku těhu, že i tak to bolí.......život je tak relativní.... Jinak také čekám na ms...tak snad vše dobře dopadne, jelikož nežiji v Čr a opravdu se mi nechce podstupovat tady nějaké procedury. Tak se všechny holčiny co jste na to podobně držte a opaturjte a věřme...příště to vyjde. Jarča

Zklamání

Ahoj holky, tak to moje velké nadšení z první menstruace po revizi vystřídalo zklamání.Včera jsem byla po šetstinedělí na kontrole a dopadla jsem hodně špatně. Manžel není v pořádku, což se dá vyléčit jen vitamíny a nějakou další léčbou, ale se mnou je to horší. Moje srdíčko se nechce srovnat a navíc dřívější gynekoložka nevyléčila něco, co měla... Doktorka mi oznámila, ať zase nasadím antikoncepci a na miminko nějaký čas zapomenu. Jenomže to já nedokážu. Od včera, co to vím jsem jako tělo bez duše. Drželo mne nad vodou to, že budeme mít brzy jiné a teď nevím, co dál. V kombinaci mých potíží a manželovými \"špatně vyvinutými\" sperm. prý nejsme vhodní pro početí. Fakt nevím, co dělat. Nekouřím, nepiju, drogy jsem v životě nebrala a žiju poměrně zdravě, co teda, kurňa, ještě dělám špatně??? Řekla bych, že je mi momentálně ještě hůř, než těsně po tom potratu. Kor, když mi ještě řekla, že moje miminko může být postižené a nebo se nám to nemusí povést nikdy... To jsou vážně slova do pranice. PS: Paní Mascha má můj obrovský obdiv!!! Já už bych to asi dávno vzdala...

potrat.. a jak dál?

Ahoj všem, nakoukla jsem do této kolonky, i když sem momentálně nepatřím. Chtěla bych ale Vám všem, které jste ted moc smutné napsat v krátkosti svůj příběh. Mimi jsem si přála moc už někdy od 16-18ti, tak moc, že to prostě nešlo. Nakonec přišla nová životní situace, přestala jsem na svou touhu myslet a bylo to tu. První těhu a vše dopadlo, jak má. Bylo mi 22. Pak jsem chtěla co nejdříve druhé a najednou to začalo, 1. potrat v 7tt, pak za půl roku dokonce ve 14tt-miminko umřelo právě v těch chvílích, kdy jsem užuž čekala na první pohyby. Psychicky jsem byla na dně, pak jsem na další těhotenství čekala další tři roky. Každý měsíc \"pro jistotu\" den-dva před menstruací kontrolova podle testu, jestli je \"to\" tu. Po třech letech jsem se dočkala, ale přišlo opět obrovské zklamání v 9tt. Vzdala jsem to. Po pár měsících jsem našla najednou dvě čárky znovu, ale na ultrazvuku jsme na srdíčko čekali 3 týdny. Už jsem nevěřila, když začalo tlouct. Po 15tém týdnu děsných nervů jsem už uvěřila, že to dobře dopadne. Dopadlo to nakonec tak, že se mimi narodilo už v 28týdnu. Strašně malinké (1206g/36cm). Dlouho jsme nevěděli, jak to dopadne. Naštěstí vše dobře a co víc, když jsem si Davídka po třech měsících odnášela z porodnice-byla jsem znovu těhotná. Doktoři mě však ubezpečovali, če to s největší pravděpodobností dobře nedopadne a tak se také ve 12tt stalo. Tentokrát jsem to zvládala dobře, protože mi malé mimi vrnělo v náručí. Pak jsme to zkoušeli ještě další 3 roky. Dvakrát znovu špatně. Ve 33 jsem všechny snahy zastavila a smířila se s dvěma krásnými a šikovnými kluky - i tak to bylo velké štěstí. A finále? Je mi 37 a letos v lednu mi mudr oznámil radostnou novinku-mimi, nevěřila jsem tomu, brala jsem antikoncepci, ale ted jsem v 29tt a vše je OK. A snad to nakonec bude i ta holčička (nenechala jsem si to na plodovce říct). Proč to všechno píší? Prošla jsem si spoustou zklamání ze zmařeného nového života a přeze všechno čas ukázal, že nikdy není všem dnům konec. NEVZDÁVEJTE SE nikdy. Vím jak moc je to těžké, když najednou to krásné buch-buch na ultrazvuku není vidět, ale je před Vámi ještě spousta dní. A ještě maličkost - teprve TED, po všech těch nezdarech, kdy mi nikdo nedokázal odpovědět na otázku -PROČ se to stalo, lékaři zjistili, že mám moc hustou krev (LEIDEN V syndrom) a že to má ca 5-8% žen - způsobí to, že přes tenké cévky placenty se díky té hustotě krev - tedy výživa-k miminku pořádně nedostane a plod pak odumře, laicky řečeno podvýživou. Nechte si tedy krev na genetice na tento syndrom zkontrolovat. Ted si po dobu těhotenství píchám injekce na ředění krve(podobně jak inzulin) a vše jde přesně jak má. Zkrátka je třeba to nikdy nevzdávat. Štěstí může přijít v různou dobu a někdy se holt musí trochu čekat. Držte se všichni, co máte tyhle zkušenosti za sebou a snad Vám alespoň trochu mé zkušenosti pomohou. Ahoj všem

radost

Ahoj, vždycky mám radost, když se podívám do téhle kolonky a nejsou tu už dýl žádné nové smutné příspěvky! Přeju všem holkám, aby sem nemusely nikdy psát a podud už se to stane, aby to statečně překonaly a zkoušely to dál!!! Držím všem moc palečky a opatrujte se děvčátka!!!

AHojiky.Jeste pred dvema mesici sem psala do kolonky 0.- 16. tyden,a az ted jsem dostala odvahu napsat sem. S pritelem jsme si moc prali miminko a asi pul roku to nejak neslo az najednou dve carky na teh.testu,tolik radosti ale behem tri dnu vystridal smutek.NEz jsem stacila jit k pani doktorce,zacala jdsem krvacet a mimi samovolne krvacenim potratila.Revize me necekala jelikoz slo vse ven samo.Pani doktorka mi rekla ze s pritelem ani nemusime cekat a muzeme se szazit dal.K velikemu prekvapeni jsem otehotnela hned:-) Bylo to nadherny:-) S pritelem jsme si to uzivali a hlavne necekali. Vsechny prohlidky byli v poradku,jednou jsem spinila ale dostala leky a bylo vse O.k. Mimisek rostl a srdicko uz taky krasne bilo.NA dalsi prohlidku jsem sla 15.dubna,tam uz se mimi nevyvyjelo.:-( byla jsem v 11tt a mimi uz bylo mrtve od 9tt:-( TAk me cekala revize.Ted ocekavam dvuhou menstruaci a nejvic se tesim na tu treti,az se budeme mct zase snazit...Vim jak vam je,nikdo to nepochopi dokud to nezazije.TAk se vsechny drzte a nezoufejte,jednou to musi prijit..:-*

Ahojky

Ahojky holky, tak jak se vám daří v těhlech vedrech? Mě včera pěkně zkolila horečka, ale dneska je den D!!! Dostavily se mi 1.ženské dny přesně 4 týdny po revizi, takže už jen dvakrát a můžu mít miminko, juchůůůů.... Teda, doporučujou půl roku čekat, ale to stejně nevydržím. Díky vám jsem překonala ty moje hrozné depresivní stavy, je mi z toho hrozně smutno, ale už je to mnohem snesitelnější, než to bývalo. Děkuji, děkuji, děkuji na stokrát...Včera jsem se dozvěděla, že mám těhotnou i kamarádku, tak snad budu i já moci brzo v sobě nosit svoje zlatíčko... Strašně moc vám všem přeji štěstí, zdraví a hlavně děťátko, které vám bude celý život nosit jen radost... Veruša

potrat

ahojky holky ted jsem od doktorky zjistila ze jsem tehotna ale uz 2 deti mam a ty stacej nemate nekdo skusenosti o potratu??a jak dlouho tam lezite v nemocnici???diky za radu

Propadám depresím...

Ahoj, jsem ráda, že je tu i tahle rubrika. Před třemi týdny jsem se dozvěděla, že moje miminko je několik dní mrtvé a že musím na revizi dělohy. Zákrok proběhl bez komplikací, ale moje psychika je na tom tak špatně, že už nevím, co mám se sebou samou dělat. Je mi 22 let a každej mne uklidňuje, že jsem mocmladá a že budu mít ještě spoustu dětí, ale já si přeji miminko už strašnou dobu a tohle jsme se snažili přes rok s manželem. Do toho jsem se asi týden po mém potratu dozvěděla, že mám těhotnou švagrovou a bude rodit jen pár týdnů po mém termínu. Strašně to bolí... Jejímu miminku už tluče srdíčko a já se z toho prostě nedokážu radovat... propadám tak silným depresím, že se chvílemi i dusím a je mi na zvracení. Pořád mne strašně bolí prsa a nemohu si na ně ani sáhnout. Jsem už bezradná, na mažela jsem strašně zlá, nemám chuť se tulit a dávat mu najevo jako on mne, že ho miluji... ptotě to nedokážu. Mám pocit, že mne ta bolest roztrhá vejpůl a mám chuť křičet... Moc bych si přála se po šestinedělí snažit o miminko a proto se vás ptám, myslíte si, že je to dobrý nápad začít tak brzy po revizi? Bez miminka ale šťastná nebudu a antidepresiva se mi brát nechtějí... Každý den dokážu brečet i do dvou do rána, než vysílením usnu a ráno to začíná nanovo... Děkuji za vaše rady, jste jediné, kdo ví, o čem mluvím... ostatní kolem mne mne nechápají, jak mne to mohlo tak vzít, když je mi teprve tolik, kolik mi je...

bolí to

Ahoj holky je hezký ,že jsou tyto str.a můžu se vypovídat někde kdo tomu rozumí.Když jsem našla na testu //č.byla jsem strašně šťastná,ale bohužel jsem začala špinit ,tak jsem jela k mudr. a myslela jsi ,že je to normální nebo jen nějaká maličkost.Ale doktorka my řekla ,že nic nevidí a to jsem měla byt cca7 tt tak mě poslala na krev .Když jsem volala doktorce ,tak mi řekla, že mám nízkou hodnotu a že potrácím,nechtěla jsem tomu věřit a tak za 2 dny jsem chtěla jít na krev znovu,byla jsem si jistá ,že je to v pořádku,ale že jsem třeba míň,ale pak se to stalo v noci jsem začala silně krvácet a vyšlo to ze mě,bylo to hrozné vydět to a že to mělo být naše mimi,zárodek byl asi přes cm velký je mi divný ,že tam nic neviděla při té velikosti,probrečela jsem už pár dní je dobré se někomu vypovídat,mám sice doma dcerku a přítele,který mi pomáhají,ale chlapy to berou,tak že ono to přijde příště.Vím že ho to taky mrzí,ale nechce mě nervovat.Snažíme se skoro 2 r.a pak tohle je my to líto

Ahojky, můžu se zeptat za jak dlouho po ptratu jste dotaly menstruaci, Já jsem po potratu dneska 16. den, byla jsem i na výškrabu. a dneska mě bolí břicho jako bych to měla dostat. jenom se mi to zdá docela brzo, tak mám docela strach, aby se něco vtom břiše nedělo. díky.

Ahoj holky. Tak jsem si myslela, že mi je už líp, ale včera jsem se cítila strašně divně a dnes je to ještě horší. Příjde mi jako kdybych měla na prsou balvan, potím se, pořád mám žízeň, na wc na malou chodím pořád. Včera jsem byla na testech na tu cukrovku a výsledky budu vědět v pátek. Mám strach. Bojím se co, když budu mít cukrovku, protože ta žízeň a časté močení mě provází už asi 3 roky. Ale spíš se bojím zda by to skousl manžel, když už dvakrát na mě vyjel, když jsem si zlomila kotník a teď když jsem potratila. Když se mu s něčím svěřím, tak to vždy banalizuje i když se vážně necítím dobře, taky jsem s ním jezdila na kole jako těhotná a byla jsem k.o a pak potrat, tak nevím. Mám ho ráda, ale cítím nejistotu. Budu muset asi někam zajít za psychologem:-(

Stále stejně smutně

Ahoj holky, už je to 2 roky, co jsem psala, že i mě potkalo velké trápení. Ve 12 týdnu těhotenství jsem musela na revizi, miminku přestalo tlouct srdíčko. Bohužel mi revizi pokazili, musela jsem ještě jednou a při mém štěstí opět špatně. Po půlroce snažení mi gynekolog oznámil, že nemám žádnou sliznici po té druhé operaci, tak jsme další půlrok čekali, až doroste. Po dalších několika měsících manžel podstoupil spermiogram a je úplně v pořádku. Takže přišla opět řada na mě. Při hormonálních testech mi zjistili nedostatečnou funkci štítné žlázy a vyšší prolaktin. Za dalších pár měsíců na laparoskopii neprůchodnost jednoho vejcovodu a ten druhý mi naštěstí zprůchodnili. Beru Clostilbegyt už 4. měsíc, ale miminko stále nepřichází. Rozhodli jsme se s mnaželem pro umělé oplodnění. Moc prosím, má některá z vás zkušenosti s IVF? Od kamarádky jsem se dozvěděla, že by počkala do podzimu, že je v létě malá pravděpodobnost na úspěch. Moc děkuju

Ahoj holky, tak vám napíšu můj příběh a třeba vám to trošku pomůže. Mám tříletého kluka, první těhotenství úplně bez problémů. Když byly malýmu dva tak jsme se rozhodli, že to začneme zkoušet a vyšlo to na poprvé. Hned asi v tom 5tt jsem začala špinit a pak samovolně potratila, to byl červen. V srpnu se zadařilo znova, samozřejmě jsem měla nervy a k doktorovi se nehnala hned jako minule a čekala jsem jestli bude všechno v pohodě. Šla jsem tam až v 8tt přesvědčená o tom, že je to dobrý když nekrvácím, ale pan doktor mi řekl, že nevidí srdeční činnost, že ještě týden počkáme a uvidíme. Prožila jsem si hrozný týden a potom verdikt, že musím do nemocnice na potrat Potom nám doporučili počkat aspoň 3měsíce. Takže v lednu jsme na to vletěli znova a naštěstí zase na poprvé. Teď jsem v 19tt a doufám, že bude všechno v pořádku, ale toho strachu se už nikdy nezbavím. Snad bude mít můj příběh dobrý konec a přeju ho i vám všem, nevzdávejte to

potratila jsem v 8 týdnu

Ahoj holky, tak já bohužel taky:-(((((bylo mě tak nádherně, jen prsa bolela, sportovala jsem a těšila se s manželem na maličké. Pak jsem šla pro průkazku, sestra jí vystavila, pak mě doktor řekl, že mám cukr dost vysoko:-(a pak, že dítě je mrtvé a že mě objedná na úterý do nemocnice byla středa, takže skoro týden čekat!!!!!!To jsem odmítla, že čekat tak dlouho nehodlám s tím mrtvým uvnitřt. Tak, že pátek, středa byla šílená. Manžel nemohl odjet dřív z práce. Noc jsem probrečela a bylo mě nejhůř v životě. Ve čtvrek jsem uklízela jako divá. A pak velké bolesti a vystřelovalo to do zad. Volala jsem do nemocnice, že se děje to a to. Manželovi jsem volala, že mě musí odvézt tak honem spěchal 21 km z práce. Honem zabalit a pryč. Pořád jen brečim. V nemocnic se ptají proč nemám předoperační vyšetření asi pokus o vtip a kde mám obinadla, to je asi prd...potkávám tam svého gynekologa, tak jdete na to říká skoro s úsměvem a já se jen odvrátím a brečím. Výkon uděláme až za šest hodin měla jsem čtvrt housky, as došel klystýr...v bolestech čekám sama na pokoji co bude. Mám velký strach. Mačkám zvonek na sestru uběhne 15 min a nikde nikdo, zkusím to podruhé a mám štěstí. Ptá se co potřebuju. Prosím něco na bolest. Je mě vážně zle. Jde pro injekci za 15 minut konečně příjde a zabodne to do mě jako do terče, ale je mě to jedno. za 10 minut sama potratím do vložky. Strašný pohled. Nechají mě čekat další dvě hodiny. Zákrok trval 8 minut.a já po příjezdu na pokoj obvolávám pracovní povinnosti. druhý den ráno mě po snídani a vizitě pouští. domů zamnou chodí hodně návštěv a to mě pomáhá. koupila jsem si wobenzym a piju kontryhel a beru jód.Pořád uklízím, vařím, peru a neležím to mě pak přepadají chmury. Pro každou z nás je toto velmi bolestné. Vám všem přeji hodně sil!!!

Ahoj všem,konečně jsem našla stránky kde se mohu vypovídat. V únoru se nám po více než dvouletém snažení konečně podařilo otěhotnět. Byla jsem šťastná jako blecha,když mi paní doktorka řekla, že jsem těhotná. nemohla jsem tomu uvěřit,že konečně nebudu muset vypočítávat kdy nejlepé dát sex, po sexu dělat svíčky a podobně. vše probíhalo jak mělo mimi se mělo k světu. Ještě toto pondělí ráno jsem viděla mimi na sonu jak si pěkně poskakuje v děloze. Bohužel večer přišla krutá rána a já jsem ve 13 tt potratila. najednou jsem začla krvácet, dostala jsem teploty a bylo to. Prý jsem dostala nějakou infekci, vůbec nevím jak. Teď nedokážu dělat nic jiného než brečet. Nedokážu si představit zase všechno zkoušet od začatku, čekat třeba zase 2 roky než se to povede a pak ten strach v těhotenství. jsem z toho úplně vyřízená. všichni říkají neboj šlo to jednou půjde to i podruhé. To jsou jenom kecy, které mě opravdu nebaví už poslouchat. Neví jak to všechno zvládnem, manžel se snaží být silný, vím, že je mu to taky líto, ale přece jenom ti chlapi to berou jinak.No a tak mi nezbývá nic jiného než nám všem popřát....hodně síly a trpělivosti do dalších dnů.

bez menstruace

Ahoj holky,moc sem nepíšu, jen občas k někomu do reakce, ale nedá mi to. 16.2. jsem měla zamlklý potrat v 10. týdnu. Už jsem se z toho docela dostala, ale nevím, co dál. Doporučuje se 2, 3 menstruace počkat před dalším snažením, ale já ještě menstruaci nedostala a to to jsou 3 měsíce. Byla jsem u doktorky, dostala jsem utrogestan, pak jsem to měla dostat nic, teď jsem brala 10 dní proveru a zatím taky zas nic. V červnu jsme se chtělí začít snažit, ale teď nevím. Nemáte s tím někdo zkušenost? Ani před potratem jsem bez hormonů nemenstruovala ani neovulovala, ale po hormonech to bylo ok. Teď na mě nic nezabírá. Ach jo.

Taky konec... v 7týdnu

Stále neviděli plod a nakonec tam ani nebyl... Nestihl se vytvořit, nebo zanikl... Ani doktorka neví... Ale nakonec je to asi tak lepší... Než aby se to narodilo postižené, že jo... Jinak mi pani doktorka poradila tak ty 3 měsíce vyčkat, aby se to tělo dalo do pořádku, přeci jen bylo nastartované na těhotenství... Tak nevím... Myslím si ,že 3měsíce už je docela dlouho, ne? Myslím, že ten měsíc to asi tak nějak vydržím, ale dýl asi nemá cenu čekat... Chtěla bych otěhotnět přes léto, abych nebyla nemocná... Je to jediný období bez nemocí, teda aspoň u mě Tak velkou trpělivost a vůli jít dál přeju všem!!!!

Holky, to zvádnete!!!

Ahoj všem, vím, asi se nad tímto nadpisem ušklíbnete, před několika měsíci bych nereagovala jinak, ale věřte, čas tu naší životní ránu vyléčí! V říjnu loňského roku mi doktorka řekla tu šťastnou zprávu, že čekáme miminko.. byli jsme s přítelem štěštím bez sebe..ovšem za pár týdnu přišla ta hrozná zpráva - žádná srdeční akce a v 9tt mě čekala kyretáž.. fyzickou bolest vám popisovat nemusím, ale to co se odehrálo v mé hlavě, že jsem nosila mrtvé miminko apod. bylo šílený.. zůstala jsem šestinedělí doma, hrozně jsem se v tom ubíjela a topila a můj přítel, ať dělal co dělal, nemohl mě z toho dostat, až mi ho bylo líto, protože jsem ho těmi mými stavy tak trápila.. řekla jsem si dost, sakra takhle to nejde do nekonečna.. mám jeho, rodinu, všichni jsme zdraví, bohužel se to stalo, ale to se v dnešní době stává každé čtvrté z nás.. bohužel, ale je to tak.. začala jsem chodit do práce, sportovat, fungovat zase stoprocentně v domácnosti a tu hnusnou zkušenost odsunula někam hodně hluboko... nemůžu říct, že jsem se na to nemyslela, často, když jsem sama usínala, když byl přítel v práci.. ale opravdu, musíme zatít zuby a jít dál! a co z toho všeho vyplynulo? o mimčo jsme se nesnažili, neplánovali, spíš jsem plánovala blížící se svatbu a aniž bych chtěla - otěhotněla jsem.. jsem v 6tt a zatím je vše v pořádku.. bojím se, strach je opravdu obrovský, takový, že mě musí do ordinace doprovázet přítel, protože by to tam se mnou asi seklo..za týden jdu na další UZ a uvidíme, snad bude prcek v pořádku.. Holky, nevzdávejte to, a bojujte, už je to za námi, zvládneme to!!!

Ahoj všichni...

Čtu si to tady všechno a je mi do breku. Asi mě to taky čeká. Ve čtvrtek 1.4. jsem byla poprvé na ultrazvuku a byla jsem 7+5tt. Doktor ale nic neviděl, je to možné, že tak ještě nic nebylo. Teda doktor říkal, že těhu jsem, je tam dutinka i rozměrově OK. Tento čtvrtek 8.4. mám přijít znovu. Budu 8+5tt. Myslíte, že když zase nepůjde nic vidět, že už je konec? Všude píší něco jiného,a každý mě chce spíš utěšit, uchlácholit. Ale většinou už v sedmém týdnu jde vidět srdíčko. Snad mi poradíte tady, kde už jste si tím prošly a nebudete mě jen utěšovat. Díky moc

sex po potratu

Ahoj holky. Tak už mám nějaký ten týden po šestinedělí, které jsem raději dodržela, abych neměla bolestivý sex, ale stejně mě to bolí a když to nebolí, tak nemůžu říct, že by to bylo právě příjemné. Jak jste na tom vy? Je to takhle normální?

taky-konec v 9tt - čeká mě revize

ahoj, vůbec nevím, co mám dělat. dneska ve dvě jsem šla k doktorce, těšila se na mimi a ono je mrtvé, ani ve snu mě to nenapadlo. tak od té doby jen sedím a bulím. vůbec nevím, co dělat - cokoli začnu, tak nejde. nemáte nějaké rady?? vím, že je brzo, ale bojím se dalších dnů. ve čtvrtek jdu na revizi a pak jsou velikonoce, na které asi nezapomenu, ale co dál?? co vám pomohlo, jaká činnost by mě mohla na chvíli odlákat...

mimoděložní

Ahojky všem. Ráda bych se s Vámi podělila o svoji zkušenost.Před 7 lety jsem prodělala zákrok kdy jsem měla v zánětu dělohu,vaječníky,blanitý srůsty v celém okolí a cysty.Přivezli mne do nemocnice za pět minut dvanáct kdy hrozilo že mi to každou chvilkou může prasknout.Ovšem ani po operaci se nevědělo jestli se na sál nevrátím zpět. Za to že mi vnitřek zachránili vděčím doktorovi Klumparovi,který byl tehdy primářem gynekologie v nemocnici v Nymburku. Celé ty roky až do dnes jsem věřila doktorům,kteří mi opakovali že nemohu otěhotnět a že jsem chodící antikoncepce.Proto jsem rozhodla že antikoncepce v mém případě bude zbytečná.Celé ty roky em si dítě přála a jen stěží koukala na budoucí maminky.Pravý vejcovod jsem měla neprůchodný a levý srostlý k zadní části dělohy.Mám nového přítele a i přesto se nám to podařilo,bohužel puze mimoděložně,opět příjezd do nemocnice za 5 minut dvanáct,ani nový primář Toman gynekologie tomu nemohl uvěřit že se to vůbec povedlo.ale neuběhlo ani pár minut a musela jsem a sál,odstranili mi levý vejcovod s vaječníkem i splodem.Pravý mi ponechali a i tak chválili předešlou operaci kterou sem prošla před lety.Teď mám ale nad sebou otazníky a mám strach.Doporučili mi 3 měsíce o operaci zusit otěhotnět,o když se to nepovede a mě se tam ty srůsty udělají opět a stane se to samé? Je tu někdo na koho se mohu obrátit?kdo mi může poradit jak o sebe pečovat v následujících měsících,co jíst atd?aby se to povedlo?děkuji

Ahoj holky, já jsem revizí (12tt) prošla už v lednu, ale zdá se, že se s tím vnitřně asi nesrovnám. Domluvili sme se s partnerem, že to v červnu zkusíme ještě jednou, ale už teď mám hrozný strach a nemůžu to dostat z hlavy. A do toho návrat v květnu do práce a ta moje slečna začne chodit do jeslí. Měli jsme nové těhotenství jako vánoční dárek a v lednu taková pecka. Nebýt mojí dcery určitě bych to nezvládla (i partnera - byl skvělej). Ale takový zážitky ať si nechaj!! Tady jsem zjistila co se mi vůbec stalo, protože v té rychlosti (ráno gynda, v poledne revize a večer dom - myslím, že jsem jim brečela i v narkóze) jsem nebyla ani schopná vnímat o co jde. Tak se zatím mějte. Držte se. PáPS: zdá se to nějaké zmatené, ale asi to jen potřebuju dostat ven. Však vy mě pochopíte. Dík.

Ahoj holky bojovnice,mám potřebu sem napsat, že právě teď, po pěti měsících, jsem se snad dala psychicky dokupy! Někdo se tu kdysi ptal, jak se s tím my ostatní vyrovnáváme, takže: Bylo to krušné období. Po potratu jsem se upnula na to, že otěhotním hned po první MS, ale když jsem čekala, jestli ta další v pořadí přijde nebo ne, přišly výčitky, že je moc brzo. Začala jsem se strašně sledovat, což samotnou MS oddálilo. Zdravotní problémy mi pak pomohly uvědomit si, že jestli se rychle nedám do pořádku, zblázním se já i manžel a další případné otěhotnění tím jenom posunu.No a právě včera jsem zjistila, že už jsem sama v sobě srovnaná a i když se nezadaří tento měsíc, přijde to později, a já aspoň budu moct vyvádět věci, které v těhotenství nemůžu... (nemyslím nic hrozného, nebojte!)Držím vám všem palce a děkuju za podporu, kterou jste mi BOLky daly!

Hanniku

tak co, už je ti líp?

revize

Ahoj holky, měla jsem revizi v 6tt. Už se nebudu rozepisovat o tom, čím vším jsem po fyzické stránce prošla, protože to asi všechny v této rubrice znáte. Nejhorší je ta psychika. Nemůžu se z toho dostat. Po zákroku jsem samozřejmě nešla na nemocenskou, ale do práce, takže mám teď bolesti, které mi to připomínají, i když nechci. Nehorší je, že na to nejde přestat myslet. Když jsem v práci, tak je to lepší, protože na to nemám čas a nikdo tam nic neví. Horší je to doma. Teď je to dva týdny a včera to na mne přišlo zase. Hrozná deprese, pocit nespravedlnosti, němé výčitky viny a to i k manželovi, kterého miluji (protože nebyl z těhotentví moc nadšený, takže má teď zase \"klid\", i když ne takový, jaký bych chtěl s mou náladou a samozřejmě nechtěl konec těhotenství, když už to bylo...). Nemůžu se z toho dostat. Připadám si prázdná a k ničemu. Nejraději bych se opila, ale po troše alkoholu je mi špatně a mám zase bolesti. Všechno mi připadá úplně zbytečné. Nějak nemám smysl života, i když nemůž říct, že bych se teda nudila, protože v práci je toho nad hlavu a doma se taky pořád něco spravuje a dělá - mě nic z toho nebaví. Nechci se do depky dostávat více, ale prostě mě to chytí a já se z toho nemůžu dostat. Jsem si odporná samam sobě a připadá mi, že moje tělo je můj nepřítel, který mi nedovolí porodit dítě a ještě mi háže pod nohy klacky ve formě depresí a bolestí. Mám toho tak akorát všeho dost. Připadám si zralá tak na psychinu a hlavně jako hrozný slaboch, přitom mi nepřipadá, že bych životem procházela jako růžovým sadem a prožila toho tak málo, aby mě něco jen tak položilo. Jak se z toho dostáváte vy?

držím pěsti štěstí

Ahoj holky! Tahle rubrika je tak smutná, někdy mi tečou slzy, že nemůžu ani číst, ale chci Vás všechny podpořit alespoň tak, že Vám napíšu příběh mojí sestry. Celá šťastná přišla, že má 2 proužky na testu-do týdně začala krvácet a pan doktor ji ujistil, že těhotná byla, ale odešlo to.. Po půl roce další těhotenství, tentokrát to vypadalo lépe, ale v 11tt na kontrole zjištění, že se mimi přestalo vyvýjet a nebije srdíčko..Byla jsem z toho šíleně smutná i já..Za další půlrok a něco-další těhotenství, hodně hlídané a brala i nějaké léky, ale naštěstí bylo tentokrát vše v pořádku a narodila se jí krásná donošená a zdravá Lucinka. Jsem šťastná teta a Vám všem přeju ať to dopadne všechno dobře a máte už jen krásné a veselé zkušenosti a bolest odejte... Držím všem pěsti štěstí!!!!!!!

Smůla

Ahojte holky, je tady plno smutných příběhů, i já jeden o tomto víkendu zažila. Byla jsem v 5.měsící a v sobotu mi odtekla plodová voda, bohužel mimčo se nedalo zachránit a já musela porodit. Otřesné. Je to můj druhý potrat a doufám, že napotřetí se nám to povede. Přítel i rodina jsou mi velkou oporou. jen ve mně je nějak prázdno, už aby to bylo vše za mnou. Já vím, že všechny příběhy zde napsané jsou smutné, ale jednou to holky všechny dokážeme a budeme mít miminko.

když máte smůlu...

Ahoj holky! Byla jsme dnes na kontrole! Jsme po revizi dělohy, akorát my to pěkně zpackali a blbě vyčistili. Máte někdo zkušenosti? Dostala jsem sice troje prášky, ale i tak to není zrovna příjemné vědět, že to stále není vpořádku. Pokud se s tím moje tělo nepopere, tak budu muset v pondělí znovu do nemocnice. Bojím se teď, jestli to nebude mít vliv na \"mojí plodnost\"?

Problém

Ahojky.Chtěla jsem se zeptat, zda s tímto má některá z Vás zkušenost. Byla jsem v úterý na revizi dělohy (po potratu . Od operace jsem ani nešpinila, ale dnes (tedy po 3 dnech po operaci) jsem začala krvácet. Bohužel nevím, zda je to dobře. Doktor v nemocnici mi řekl, že budu špinit a když začnu krvácet, mám jet na pohotovost. Můj gynekolog mi řekl, že začnu krvácet. Teď nevím, co je tedy dobře. Má s tímto někdo zkušenost? Poradíte mi prosím? Už takhle mám dost velké trápení a k tomu ještě tohle Děkuji za pomoc. Hezký večer

Vcera mi doktorka, znama rikala, ze 30% tehotenstvi konci spatne - potratem. Neni to nejak hodne? Ale pry 70% z toho se stava do 5tt...

povzbuzení

Četla jsem tu teď nějak moc smutných příběhů a níže se někdo ptal, jestli neznáme někoho, kdo po potratu otěhotněl a má mimčo ... Mám kamarádku, která dokonce 2x za sebou o miminko přišla vždy v časném stádiu, pak si našla jiného lékaře, ten se jí pořádně věnoval, doléčil co nebylo vyléčeno a před cca 2 týdny porodila krásnou zdravou holčičku ... takže naděje umírá poslední

Doma je mi dobře

Ahojky.Tak jsem byla dnes na zákroku. Bylo to rychle a už jsem doma. Zatím je mi dobře. Psychicky i fyzicky. Je mi nejlíp s manželem. Hodně mi v tom pomáhá. Musím jen psát SMS. Jakmile mi někdo volá, tímtu to a raději mu napíšu. Vím, že bych se zase rozplakala. Ale až půjdu do práce, bude to nanovo. Kolegyně mě budou objímat, litovat a to mě zas rozpláče. To samé ségra, která je těhotná, dvě kamarádky, jsou také těhotné a i švagrová. Ale chci do práce co nejdřív. Doma bych z toho zblbla. Holky přeji hodně štěstí a hlavně sílu do dalších dní. Budeme to potřebovat.

Jak žít dál?

Ahoj holky, včera jsme zjistila,že jsem přišla o mimi.Moc to bolí, ale to asi víte. Chci se spíš zeptat, jak jste se s tím vyrovnaly? Za jak dlouho to můžu zase zkusit? Je někdo z touto zkušeností, že potratil a pak se podařilo otěhotnět a máte mimi? Díky moc a držt se!

ach jo

v sobotu vnoci volala teta s krkonoš že naša marta přišla o mimčo nejhorši je to že žadne už nechce a tak jsme trochu doufali že když uvidi od druhe sestřenky tak jsi to rozmysli a dnes došla cela zhroucena že v sobotu přišla o mimi během jednoho dne hned 2 mimča pryč holky držte se já se snažila bejt oporou a doufam že jsu až odešla tak jsem brečela

Proč zrovna my

Ahojky holky. Bohužel i já se musím přidat k Vám. Dnes jsem šla na kontrolu k doktorovi v 9tt. Bohužel bez srdeční akce. Maličké se přestalo vyvíjet. Zítra jdu do nemocnice na vyčištění. Mám podporu v manželovi obrouvskou, ale teď pokaždé, komu to budu říkat, budu jen plakat a plakat. Bylo to naše první miminko. Začala jsem špinit, doktor mi předepsal prášky a abych byla doma. Ale jinak že je vše v pohodě. No a dnes mě viděl ještě jiný doktor a řekl, že miminko se nevyvíjelo již delší dobu. Držte se a buďte statečné. Já budu muset být také. Budu se bát přijít do jiného stavu, aby se to nestalo znovu....

Porod/potrat v 22. týdnu

Taky jsem si tím teď prošla. 21.ledna jsem necítila pohyby, tak jsem šla na kontrolu ať prožiju klidný víkend, ale bohužel se tak nestalo. Na ultrazvuku dr neviděl srdeční akci.Byl to šok. Naše holčička byla mrtvá. V sobotu večer jsem ji musela porodit. Nic horšího jsem nikdy nezažila. A přitom byla zdravá. Prošla jsem si genetikou ve 13. týdnu i velkým ultrazvukem ve 21.týdnu a vše bylo v pořádku.I placenta vypadala v pořádku a i plodová voda byla čiřá. Teď čekám na výsledky z pitvy. Fyzicky jsem v pořádku, ale psychicky to ještě hodně dlouho potrvá. Jediné co mě drží je moje 4. letá dcerka. Tu jsem si zachránila. Bylo to podobné,necítila jsem ve 33.týdnu pohyby, šla jsem na kontrolu a do 2h byla císařským řezem na světě. Měla jen 1,380 a 41 cm. A je naprosto v pořádku. Největší obavu teď mám, že se nepřijde na příčinu. To nevím jestli bych měla sílu jít do dalšího těhotenství.

Nejde to, se s tím vyrovnat...

Ahoj holky, všechny Vás moc zdravím...psala jsem Vám svůj příběh skoro před pěti měsíci, zamlklé těhu v 32. týdnu...Píšu pokračování:je to skoro pět měsíců(přesně čtyři měsíce a 9 dní)...a jak se cítím???miminko???nééé...když jsem jela do porodnice, byla jsem šílená strachy z toho, co bude a hlavně zklamaná, že mi chlapeček, vytoužený srdíčko, přestalo tlouct a já ho nezachránila...když jsem jela z porodnice, tak jsem už byla rozhodnutá, že hned, jak to doktoři povolí, budu chtít těhotnět znovu...je to čtyři měsíce a názor na těhotenství??nechala jsem si napsat HAK se slzama v očích, protože se strašně bojím...dneska jsem byla na genetickém vyšetření, takže dva měsíce opravdu nesmím a nechci, protože bych měla strach, že se to zase pokazí...smrt Damiánka mi vzala touhu žít, ale musím se snažit, protože mám ještě tříletou dceru, která mě potřebuje...ale bojuju, dennodenně bojuju, protože s tímhle žít je děs...pořád tečou slzy zklamání, zoufalství a bolesti...všem, které nás potkalo tohle neštěstí a je jedno v jakém to bylo období, přeji jen samá zdravá miminka a ať už se i zadaří bez zklamání...myslím na Vás všechny...držte se...S pozdravem Michaela

Držim palce

Myslela jsem, že nic horšího už není, když my řekli ve 32 týdu, že čekám postižené dítě. Anička má genetickou poruchu, ale je šikovná, veselá a žije. Ale když čtu, čím jste prošly, čekali na porod svého mrtvého dítěte, umím si představit tu bolest, proto klobouk dolů.Já věřím v dobré konce a proto přeju všem, zdravé krásné miminko.

zamlklé těhu v 11tt, revize dělohy

Ahoj holky.. bohužel i já mám nově tuto nepříjemnou zkušenost, kdy jsem v 11tt, kdy už jsem si myslela, že je vše ok (srdíčko nám bušilo v 8tt), začala špinit, na pohotovosti zjistili, že se mimi již delší dobu nevyvíjí..diagnoza:zamlklé těhu, objednali mě hned na ráno na revizi..teď je to přesně 5dní.. musím říct, že se mi daří s tím vyrovnávat dobře, mám obrovskou podporu manžela a okolí a beru to tak, že příroda věděla proč to dělá..navíc když to srovnám s trápeníčkem holek, které museli porodit nebo jimmimi umřelo v 5.,6.měsíci, tak ani nemám nárok nějak truchlit..chci se zeptat všech kdo mají stejnou zkušenost a nevadí jim se o ni podělit - dodrželi jste 3měsíce netěhotnění po revizi? jak rychle se Vám pak podařilo znova otěhotnět? nám to teď napoprvé šlo dobře - otěhotněla jsem 5.cyklus po vysazení H/A, tak snad se rychle zadaří i znova a tentokrát už to dopadne dobře..všem přeju pevné nervy!!

Porod v 5. měsíci

Čekali jsme již 3 miminko a jelikož již máme doma 2 kluky, tak jsme si přáli holčičku. Mé těhotenství bylo z počátku velmi obtížné. Téměř celé 4. měsíce mi bylo strašně špatně a to celé dny.Začátkem 5. měsíce se to trošku zlepšilo a já si začla své těhotenství užívat.Každým dnem jsem očekávala první pohyby našeho mrňouska a místo toho jsem se dočkala něčeho strašného. V úterý 29.prosince jsem byla na poradně a bylo vše v naprostém pořádku. Ale 31.prosince ráno jsem začala špinit, po příjezdu do nemocnice mi dělala paní doktorka ultrazvuk, pak ještě jeden, na kterém už naše miminko nežilo. Byla to strašná rána, šok. Neustále jsem si říkala, že to není možné. Hned mě hispitalizovali a začali dávat léky na vyvolání porodu. Trvalo to celý den, celou noc a zatím co většina lidí oslavovala Silvestr, já ležela sama plná slz, beznaděje a bolestí v nemocničním pokoji. A na Nový rok ráno jsem svoji vytouženou holčičku porodila. Pak následoval odjezd na sál atd. a vše co většina tady z nás již zná.Je úplně jedno jestli čekáte své první nebo třetí miminko. Ta bolest a pocit zoufalství je naprosto stejný. Je tomu téměř měsíc a bolest zůstává stále , neodchází. Dodnes nevíme co se vlastně stalo, všechny testy včetně ultrazvuku a genetiky dopadly dobře. Tak si stále kladu otázku proč? A nenacházím odpovedˇ...

na to nikdy nezapomenem, snad jen trochu utišíme bolest,

Ahojkydaucus, zrovna jsem si přečetla tvůj příběh o miminku a musím s tebou souhlasit nikdy nezapomenem,já říkám vždy to bude první dítě, ať to dopadlo jak to dopadlo. Vím o čem mluvím loni jsem byla taky těhotná, po dvou letech se nám s manželem zadařilo a taky veškerá vyšetření vpohodě, ale jak nás poslali na srdíčko, tak už vše v pohodě nebylo hned na to ještě genetický ultrazvuk a bylo rozhodnuto. Náš maličký měl brániční hernii(kýlu) žádny dr. nám nedal ani malou naději že to zvládneme že nám operace po porodu pomůže, protože nikdy nevěděl jak to zvládnou plíce, které bohužel neměli moc prostoru,Tak jsem taky v 6 měsíci těhu ukončila naši radost s děťátka, porod byl docela dlouhy, no samotný ani né, ale než to na mě přišlo od čt. do ne. do mě cpali vše možné aby to přišlo, jinak za hoďku a půl bylo po všem, a já zase cítila to prázdno a velký ztek, že zrovná nám, ale to si asi říká káždá. je to nespravedlivé, jak se člověk podívá jak někdo rodí a dítě tam a nebo tam pohodí, a ti co by ho moc chtěli tak nemůžou. Nedivím se že pořád brečíš. Já o to své přišla v červenci a i teť jak to píšu tak mám slzy na krajíčku. Drž se život jde dál a my musíme taky nikdy nezapomenem, nikdy to nepřestane bolet, snad se jen bolest trochu utiší až budeme držet v náručí zdravý uzlíček. A to přeji všem

na to nikdy nezapomenem, snad jen trochu utišíme bolest,

Ahojkydaucus, zrovna jsem si přečetla tvůj příběh o miminku a musím s tebou souhlasit nikdy nezapomenem,já říkám vždy to bude první dítě, ať to dopadlo jak to dopadlo. Vím o čem mluvím loni jsem byla taky těhotná, po dvou letech se nám s manželem zadařilo a taky veškerá vyšetření vpohodě, ale jak nás poslali na srdíčko, tak už vše v pohodě nebylo hned na to ještě genetický ultrazvuk a bylo rozhodnuto. Náš maličký měl brániční hernii(kýlu) žádny dr. nám nedal ani malou naději že to zvládneme že nám operace po porodu pomůže, protože nikdy nevěděl jak to zvládnou plíce, které bohužel neměli moc prostoru,Tak jsem taky v 6 měsíci těhu ukončila naši radost s děťátka, porod byl docela dlouhy, no samotný ani né, ale než to na mě přišlo od čt. do ne do mě cpali vše možné aby to přišlo, jinak za hoďku a půl bylo po všem, a já zase cítila to prázdno a velký ztek, že zrovná nám, ale to si asi říká káždá. je to nespravedlivé, jak se člověk podívá jak někdo rodí a dítě tam a nebo tam pohodí, a ti co by ho moc chtěli tak nemůžou. Nedivím se že pořád brečíš. Já o to své přišla v červenci a i teť jak to píšu tak mám slzy na krajíčku. Drž se život jde dál a my musíme taky nikdy nezapomenem, nikdy to nepřestane bolet, snad se jen bolest trochu utiší až budeme držet v náručí zdravý uzlíček. A to přeji všem

Porod v 5měsici

Moje těhotenství probihalo celkem normalně první 3. měsíce mi bylo hodně špatně ale pak to přešlo a už jsme se s manželem těšila na prcka ultrazvuky a všechny testy byly v pořadku až 14.červenec se mi stal osudnym těšila jsem na ultrazvuk že uvidím sveho broučka a těšila jsem se že mi řeknou jestli to bude chlapeček nebo holčička a pak jsem se dočkala lehla jsem si na lehatko pani doktorka vzala ultrazvuk a začla vyšetřovat ale hned se zarazila a už volala primaře když jsem se ji zeptala co se děje ona mi jen řekla chvili vydržte pak přišel primař a prohližel si miminko přes ultrazvuk a oznamil mi že mu nemužou najit ledviny a že nemam plodovou vodu ješte to kontroloval. Když jsem se zeptala co dal řekl že dítě bez ledvin nemuže přežit a pak už to šlo všechno rychle druhy den jsem nastoupila do nemocnice doktorka mi řekla co mě čeka ale ja ji nevnimala jen tu bolest v srdíčku jo a pak to začlo měla jsem to klasickym porodem byly to strašne bolesti ktere trvaly 12hodin sice mi dali nějake prašky na bolest ale vubec to nepomohlo a pak jsem porodila chlapečka bohužel už nežil něco mi dali aby umřel ve mě nebo ani nevím co dělali semnou bylo mi to jedno po 3dnech mě pustili sice je to už 5. měsicu ale mě to připada jako by to bylo včera je to o to horší že manžel ma dvě děti a ja to špatně protože je mame každych 14dní na víkend.Hrozně mi muj brouček chybí a hodně si to vyčitam že se to stalo. Nemuselo se to stat protože pitva prokazala že ledviny ma sice male ale ma něměla jsem jim ho davat ale ja nevěděla co dělat tak to je muj příběh. Každy mi řika to časem přeboli.

Zamlklý potrat 6měs - pokračování

Ahojky holky.1.srpna 08 jsem Vám napsala svůj hrozný zážitek.Je to skoro 5 měsíců a přiznávám,že ikdyž se držím zuby nehty,slzy mám stále.Hlavně po tom, co se stalo po mém porodu mrtvého chlapečka.V srpnu jsem byla propuštěna z nemocnice.Mého partnera bráška zrovna z nadšením volal,že jeho žena porodila zdravého,ale hlavně \"živého\" chlapečka.Ztuhla jsem!4 dny na to jsem slyšela vrátka, do kterých vešla ta dotyčná a štastná maminka čerstvě narozeného miminka.Dostala jsem malou přednášku o tom,že mám být silná a jít jí pogratulovat,že se malinký narodil.Chodila jsem po obýváku a brečela,přemlouvala se,zda sejít ty schody a překousnout to a nebo ne.Bohužel,udělala jsem to.. Zatukala jsem s partnerem na dveře a vešla.Pohled všech lidí zůstal na mé osobě a já nedokázala ani mluvit,jen mě tekla jedna slza za druhou.Jedinou větu, kterou jsem slyšela od budoucí tchýně byla:JSEM NA TEBE HRDÁ.Ale to byl začátek.Od té chvíle se nedokážu k miminkům přiblížit,nemám sílu se dívat na ty štastné obličeje a každý týden,když slyším zavrzání vrátek,vím že je malý v baráku a moje srdce pracuje na plné obrátky.Nedokážu se s tím asi poprat,ale venku nebo v praci jsem veselá a snažím se ukázat, i to tak cítím, že bude líp,jen to jde pomaleji než jsem si myslela.Podpora kamarádek byla 100procentní.Ukázalo se,kdo je opravdová kamarádka a drží semnou za jeden provaz.Jedna jediná to nedokázala.Potopila mě jako papírovou lodičku.Napsala mi,jak je štastná,že se jim narodila holčička a je to mazlinka a že porod byl užasný a rodil jí mu doktor.Reagovala jsem tak,abych si neublížila..bohužel holky,v téhle situaci se každá z nás snaží hlavně ochránit sebe,aby to bolelo co nejméně,ale moje odpověd byla jasná a napsala jsem jí,že o dětech a porodu se bavit nechci, at se nezlobí.Nečekala jsem,že mě ONA zrovna bude soudit a poučovat, když jí v postýlce leží 2 měsíční mimnko.Byla to kamarádka od mala..trápí mě to a leží mi to v hlavě už 2 týdny a nevím,co s tím pocitem dělat-já vím co, vymazat a jít dal.Ale pochopila jsem i další věc, pokud se to určitých lidí netýká a nikdy tuto zkušenost ta žena nezažila,bere to podle sebe,nemyslejí to zle,ale může to vyznít dost špatně a druhé straně dosti ublížit.Já jsem už po genetických testech.Výsledky budou v lednu,tak si počkám.Lékař mi řekl,at zkoušíme znovu otěhotnět,ale at se připravím,že to nebude procházka růžovým sadem.Vím to a musíme umět holky bojovat.To malé štěstí za to stojí a ikdyž mi umřel za poslední roky snoubenec se synem,pak muj vlastní tatka a hned na to muj nenarozený Danielek..mám novou cestu a jdu dál.Síla je,ale vzpomínky a bolest je velká a je potřeba se stím naučit žít!!!Moc dobře vím,jaké bolesti mate nad tehotnou štastnou tvářičkou ženy,co si ten pupíček hrdě nese nebo maminka,co má šprčka v kočárku.Bolest bude,ale tady je parta holek,co mají sílu a po přečtení všech smutných příběhů je tam cítit naděje,ikdyž se vám to možná nezdá.Ted se mi to říká,sama bojuju,ale věřím a proto Vám holky moje přeji, až se podíváte na vánoce na oblohu a bude padat hvězda, věřte že je to \"ten náš malej špuntík\", co tady s náma ted není a posílá nám naději a zdravíčko, ať brzy máme tady \"TO\", co si tak moc přejeme.Přeji Vám krásné vánoce a hlavu vzhůru, nemyslete si, že to ty naše dětičky, co každá z nás osobně nepoznala, že nás nevidí!!! Vidí a hlídájí nás, jsou to naši \"MALÝ ANDÍLCI\" a navždy budou v našich velkých srdcích. Mšjte se hezky a ikdyž jsem tu dlouho nebyla, posílám sílu a opět se ozvu!! Val.i :-)

alergie

Ahoj, nemáte někdo zkušenosti s léčbou alergie na spermie? Dvakrát jsem potratila a teď se u mě zjistila slabá alergie na spermie. Nevíte někdo jestli už se léčí i slabá alergie? Taky mi našli myom v děloze a nějakou bakterii. Je toho na jednoho nějak moc.

náš příběh

Ahoj,psala jsem tu o sobě už do špatné rubriky, tak tentokrát jsem se trefila... bohužel...Před týdnem jsem potratila. Ačkoliv nám ten čas jindy utíká jako voda, tento týden se vleče a ještě je to okořeněné rýmou, kterou má naše Verča (19M), takže jsme zavřené doma. Psychika si se mnou hraje... když už se zdálo, že jsem relativně v pohodě, gratulovala mi na ulici známá k těhotenství. Celý den jsem byla mimo a večer mi přišla další gratulace, tentokrát mailem, a s upozorněním, ať jsme na sebe opatrní.No nejradši bych se spláchla do záchodu a tam počkala tak rok... nebo aspoň do Nového roku.Chci jen napsat vám všem, nejsme na to samy! Prožíváme sice tu největší bolest, ale s námi i naši partneři, děti,... Musíme jít dál a vidět na světě i všechno to hezké... třeba dneska měla Verča první záchvat smíchu, nešla zastavit...Držím vám palce, i když se mi chce zase brečet!M.

Kamarádka

Netýká se mě to,ale jsem toho plná a nemám to komu říct.Moje kamarádka má dvě velké děti z prvního manželství.Její partner má taky dvě děti,stejně staré jak ona a pak mají společně ještě malého tříletého drobka.A ona ted šla na potrat.A já to nemužu pochopit.Nic jí totiž neschází.Mají veliký barák.Ma mamku co ji denně chodí pomahat,vodí malého do školky.Pohlída děti,když ona si jede na dovolenou.Má paní na ulid.Naopak ona se nežene do práce,nebo,že by dělala karieru.Dokonce je domací typ.Má rada děti,domácnost.Nedělá nic v čem by jí mohlo dítě překážet.Ještě není ani moc stará.Nechápu to,musím na to pořád myslet.Ona argumentuje tím-co by na to řekli lidi,mít 4 dítě.Ale oni mají dohromady dětí 5,když někam jedou tak dodávkou.Tam by se ještě jedno v klidu vešlo.Ty velké děti už jsou skoro samostatné naopak ještě doma pomahají.

Možná blbej dotaz ale fakt musím...

Holky nevíte někdo,z jakého důvodu nechávají porodit maminku miminko o kterém už ví že nežije?!?!?!Furt o tom přemýšlím,kdykoliv se dozvím další podobný případ..Jednu známou nechali porodit mrtvou holčičku ve 40 tt,ale už to třeba věděli jeden den,ale porod vyvolali další den a porodila chudák až zasejc další den...Nic podobného jsem nezažila,ale nějak se neumím smířit s tím že se prostě toto děje,musí to být strašně hrozný,vyčerpávající,deptající a musí si ta maminka prožívat hroznou a bezmoc a zároveň bolest nad ztrátou toho miminka..No fakt to nechápu..Už jsem si říkala že kdyby tyto miminka porodili císařem a pomohli tím zkrátit utrpení maminky,tak se přeci až zase tak tolik neděje..Nebo?!?!Vždyť se to celé musí strašně moc podepsat na psychice tý maminky...Je mi to moc líto,ale protože na to myslím jakoby v dobrém pomyšlení,tak by mě to fakt zajímalo..připadá mi to jako zbytečné a bezohledné týrání té maminky..

ahojky, všechny vás moc zdravím, můj příběh se asi od vašich moc neliší...prvního března jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, mé druhé těhotenství, s malou jsem končila letos v srpni rodičovskou a už jsem se chystala na další mimko...těšila jsem se, kdo by ne, celé těhotenství probíhalo normálně, všechny testy v pořádku a v bříšku vytoužený chlapeček..kolem pátého měsíce mi začaly bolesti na jedné straně bříška, intenzivní při kterých jsem nemohla kolikrát udělat ani krok, ale maličký se pořád vyvíjel správně a rostl, tak jak měl, pan doktor mi napsal magnezium a že je to normální, po prvním prodělaném těhotenství jsem tomu nevěřila a tak jsem mu to připomínala každou návštěvu...termín porodu jsem měla stanovený na listopad a pak přišlo 16.té září...dívala jsem se na televizi a hladila jsem si bříško plné bouliček a vykládala jsem si s dcerou o maličkým, že budu muset jít na chvilku pryč,ale pak se vrátím s bráškou domů a budeme všichni spolu...poslední zaznamenané pohyby 16 tého o půlnoci...počkala jsem na manžela, až přijede z odpolední a šli jsme si lehnout...ráno jsem se probudila o půl osmé(už dva měsíce jsem vstávala s maličkým a jeho pohyby o půl páté ráno), hned jsem věděla, že je zle..šla jsem si udělat kávu a zase nic...klepala jsem na bříško a zase nic...potom telefonát doktorovi a o půl druhé už jsem věděla, že můj maličký nežije, že tam jenom leží a nehýbe se....šílená panika!!!potom vyvolávaný porod, ale místo štěstí a radosti si člověk odvezl šílenou bolest na srdíčku..náš malý Damiánek už s námi nikdy nebude...zamlklé těhotenství, tak hloupě se tomu říká i v 32 týdnu těhotenství...už je to skoro 14 dní a ještě žádné zlepšení...mějte se hezky...pa Míša

Taky jsem zažila

Před 14 dny jsem byla na kontrole u OG kde mi sdělil, že opravdu jsem těhotná, ale že není odezva ze srdíčka, takže se uvidíme další týden. Bohužel jsem hned další den začala krvácet, takže hned do nemocnice, pak čekat na rozbory krve a dryhý den ležení v nemocnici to přišlo samo. Samovolný potrat v 8tt. Jsme dost racionální člověk, takže se zatím utěšuji tím, že něco nebylo v pořádku a že to příroda vyřešila sama, ale po téhle zkušenosti se dost bojím jak dopadne další těhotenství (první bylo naprosto v pohodě a bez problémů - v 8 měsíci jsem lezla na vysoké kopce :-)). Hodně mi pomohla doktorka v nemocnici, kdy mi řekla, že když je to takhle na počátku těhu, tak bylo tzv. špatně založeno a přiroda vše vyřešila. Ale orpavdu dokud člověk tuhle zkušenost nezažije dost těžko si všechno dokáže představit. Držím Vám všem pěsti, aby vaše těhotenství probíhla v pořádku a byla zakončená křikem zdravého miminka.

ahoj

píšu sem protože se potrěbuji někomu svěřit tak to zkusím vypsat.Před týdnem jsem zjistila že jsem 5tt.Jenže jsem sama s jedním malím dítětem a už takhle nezvládáme.Ten .. otec.. o tom nechce ani slyšet a taky jsme už měsíc od sebe tak ani já ho zpět nechci.Chtěla bych si to nechat, propočítávala jsem a radila se všude kde to šlo, ale at se budu snažit sebe víc, sama to neutáhnu.Už jsem o jedno přišla a vím jak mi bylo,rozhodnout se mám do konce týdne a já ani spát nemůžu, když vím co musím udělat.Vědět , že obou dětem dám vše co budou i v budoucnu potřebovat, tak neváhám a....ale kdo ví co bude, miluji svého syna a chci aby nidky nestrádal /ale moooc bych si přála pro nej sourozence/ díky že jsem se mohla vykecat

ahoj

píšu sem protože se potrěbuji někomu svěřit tak to zkusím vypsat.Před týdnem jsem zjistila že jsem 5tt.Jenže jsem sama s jedním malím dítětem a už takhle nezvládáme.Ten .. otec.. o tom nechce ani slyšet a taky jsme už měsíc od sebe tak ani já ho zpět nechci.Chtěla bych si to nechat, propočítávala jsem a radila se všude kde to šlo, ale at se budu snažit sebe víc, sama to neutáhnu.Už jsem o jedno přišla a vím jak mi bylo,rozhodnout se mám do konce týdne a já ani spát nemůžu, když vím co musím udělat.Vědět , že obou dětem dám vše co budou i v budoucnu potřebovat, tak neváhám a....ale kdo ví co bude, miluji svého syna a chci aby nidky nestrádal /ale moooc bych si přála pro nej sourozence/ díky že jsem se mohla vykecat

Potrat

Ahojky děvčata čtu tu vaše smutné příběhy a je mě z toho smutno.no já jsem jenom chtěla napsat že přítelkyně mého bratra včera potratila byla v pátém měsíci.a nevím jak jí pomoct nebo něco říct aby jí bylo lépe .já jsem to sama nezažila doma mám 11 měsíční holčičku která mě dělá radost.tak jestli mě někdo poradí jak jim aspon trochu pomoct

Nevzdávejte to

Ahoj všem,já sice malého prcka mám,je mu 16 měsíců,těhu v pohodě až na ten konec a porod,tak si určitě řeknete co já můžu vědět.Mám kamarádku,která měla mimoděložní těhu a přišla o vaječník.Ležela jsem s ní na gynegologickém než jsem šla rodit.Strašně plakala a už to málem vzdala a já ji říkala že se to podaří a utěšovala ji.Nakonec se ji to po roce podařilo,přítel ji opustil v 8.týdnu s tím,že se na otcovství necítí a tak je u rodičů.Porodila o 9 týdnů dřív.Malá měla 1600g a 46cm.Naštěstí je zdravá.Moooc vám všem přeji taky tolik štěstí,hlavně žádný stres a hodně sil do snažení.Naděje opravdu umírá poslední.Já jsem zase takové trdlo,že druhé dítě nechci,za to bych ráda pomohla těm,kteří nemohou mít děti a třeba jim to odnosila.

kamarádka

holky, tak já nevím...je tohle možný? kamarádka se v červnu vdávala...hned v červenci otěhotněla...měla hroznou radost...ale trápily ji bolesti v podbřišku...její gynekolog pořád tvrdil, že je vše v pořádku...před pár dny začla krvácet, o miminko přišla...a ten doktor pronesl cosi jako To bylo jasný, že to takhle dopadne...ach jo, co byste si o tom myslely?

KOnečně to přešlo

Ahoj holky tak vám taky připíšu mou zkušenost. Před dvěma lety jsem čekala třetí miminko,první dvě těhu byly nádherné a tak mne ani ve snu nenapadlo, že by to nemělo vyjít. Děti se těšily na sourozence od pátého týdne měly jméno vymyšlené. Bohužel jsem špinila měla klid na lůžku a brala léky na udržení. Dva dny před štědrým dnem jsem jela na kontrolu do porodnice konečně v klidu zdálo se mi že vše se zlepšilo byl to 10tt a já už věřila že miminko uvidím. Doktorovi se něco nezdálo takže další vaginální UZ a tam to přišlo.Pan doktor s lítostí v hlase řekl že nevidí srdíčko a že jde o samovolný potrat. Došla jsem zpět na poradnu a zhroutila se.Papíry na krev jsem převzala ani nevím jak odběry probrečela a druhý den nástup na revizi. Noc byla děsná spala jsem sotva půl hodiny manžel mě celou noc držel a uklidňoval, ale nic nepomáhalo.Bolest kterou jsem měla v sobě byla děsivá. Děti nechápaly co se děje ale vyvsvětlili jsme jim to. Ráno příjem sestřička nebyla moc milá, ale bylo mi to jedno měla jsem chuť jen už být doma se svými dětmi a chovat je. Odvedli mě na pokoj byl jak za trest v zaní části porodnice někde mezi sklady prádla nebo co.Málem mě trefilo když jsem to viděla. Naštěstí se prý spletli a odvedli na normální oddělení. Hned jsem si říkal že to mají jako trest nebo co.Pak to šlo rychle naštěstí. Po probrání z narkózy jsem jenom brečela což mátlo sestřičky, protože si mysleli že mám bolesti. Fyzicky mi bylo dobře jen to prázdné břicho bylo divné.Odpoledne jsem mohla jít domů.Byly to nejhorší vánoce jaké jsem zažila.Radost v očích dětí nad dárky bylo to jediné co mne trochu drželo. Trvalo mi víc než rok abych byla schopná o tom mluvit bez slz a výčitek k sobě.Manžel byl naštěstí chápavý a netlačil na nic.Věděla jsem že ho to taky bolí, ale nemluvil o tom aby mi nedělal starosti. Rady všech že to přejde jsem nevnímala a když mi někdo řekl že už mám dvě děti myslela jsem že ho kopnu.Ano měla jsem dvě krásné zdravé děti a o to víc se těšila na třetí. Dnes tu sedím a v bříšku mi kope mrňousek který tady bude za šest týdnů. Začátek byl sice taky komplikovaný, ale udržel se je to bojovník a já se na něj s celou rodinou moc těším. Přeji všem které budou nebo mají tuhle smutnou zkušenost, aby se držely a nevzdávaly se naděje ta umírá poslední. Držím všem palečky a přeji plno dětí

Zamlklý potrat v 10tt

Ahoj holky,jsem tu vlastně poprvé. Už jsem se těšila, že začnu psát k tématu těhotenství, ale dnes jsem byla u doktora.Potvrdil mi 10tt, ale podle ultrazvuku prý nevidí srdíčko ťukat. Takže mi napsal na příští pondělí rozbor krve a nějaká vyšetření a prý pokud nic neuvidí, jedná se s největší pravděpodobností o zamlklý potrat a budou mi muset udělat revizi. Je mi teď hrozně smutno, nějak se s tím nemůžu srovnat. Vloni se mi stalo něco podobného, ale bylo to prý v 7tt a vyčistilo se to samo. Máte s tím určitě některá zkušenost. Prosím Vás tedy o radu.Děkuju, Veronika

Zamlklý potrat v 6 měsíci

Ahoj VŠEM.Jsem tu dnes poprvé a ráda bych se s váma podělila o bolestivou událost z minulého týdne.V říjnu minulého roku jsem ztratila otce.Dlouhou dobu jsem byla neštastná,nikdo mi nerozumněl a se smutkem ve tváři jsem si říkala,jak je život nespravedlivý.Chut na otěhotněmí jsem ztratila,ale.. příroda byla mocná a v únoru jsem poprvé otěhotněla.Zjistila jsem to v březnu,kdy jsem s touto zprávou čekala,než odjedu s rodinou do Paříže, ale kdo by to vydržel.. koupila jsem mé mamince malé bílé botičky a pro brášku \"budoucího strejdu\" malý dudlík.Přítele jsem poinformovala o par dní dříve a nebot to na mém usměvu a atmosféře poznal,těšil se,až to rodině vysypu za tepla.Celých 6 měsícu jsem žila v radosti a v hlavě si říkala:škoda,že ten můj taťulda se toho nedožil,byl by to úžasný dědeček,budu mít chůlapečka hurá a minulý týden rána!Určitě víte,kam směřuji-ANO,je to tak,na UTZ jsem neviděla srdíčko,dítě mrtvé.Sama jsem přestala dýchat a říkala si,že když sem před 20ti dny byla na kontrole po AMC(amniocentéze-odběr plodové vody)a bylo vše v pořádku,co se děje?S pláčem jsem jela do nemocnice v Č.B.,kde pan doktor 20 minut jezdil po mém břiše a viděl to samé co já.Můj sen se zhroutil.Můj břáška seděl v čekárně a modlil se,že je to špatný vtip,ale nebyl.Večer jsem dostala injekce na uklidnění,3 DILAPANY na otevření-příjemné to nebylo,ale vydržíte to a čekalo se do rána a hladila si tvrdé bříško a cítila,jak v něm můj malý Daniel leží a netluče mu srdíčko.Ráno doktor usoudil,že vstupní cesta je otevřena,tak zavedl tabletu na vyvolání kontrakcí.Upozornil mě,že to může nastoupit velice rychle,at se neleknu té bolesti.Než sem došla do pokoje a usnula,začalo to..bolesti.Po 3h jsem byla odvedena na kontrolu,kde mě lékař vyšetřil..myslela jsem,že mu bolestí utrhnu hlavu,ale jela jsem ihned na sál.Už sem nemohla ani chodit,ale každé pohlazení a útěcha od porosních asistentek se dala stále zvládnout a vydržet to..ale..příjezd na sál byl prvním strašným zážitkem,kdy slyšíte rodící ženu někde ve vedlejším sale,jak čerstvě narozené miminko křičí a ona pláče štěstím a vy jedete doslova na porážku.Ležela jsem na tom malém sále se zelenýma dlaždičkama sama s porodníma asistentkama a každou chvilku přišla paní doktorka a kontrolova mě.Byla jsem ve skvělé péči,stále jsem chtěla studený hadr a sestra mě hladila a utěšovala a paní doktorka byla ohleduplná a vyšetřovala mě opatrně a chlácholila příjemnýma slovama a hezkým úsměvem,ale já měla takové bolesti,že jsem jen ležela a čekala.Pak jsem se zmínila o Epiduralu.Byla jsem dost otevřená,aby to doktor schválil..protože potom jsem byla uvolněná,bylo mě krásně a nic mě nebolelo.Pak jsem najednou cítila to malé \"žblunknutí\" jak Daniel jde pomalu nožičkama ven.Najednou kolem mě bylo 6 sester a 4 doktoři.Nikdy nezapomenu,jak jsem cítila ty jeho malé nožičky,parkrát jsem zatlačila a chlapeček byl venku.Potom jsem byla uspaná a probudila se za hodinku,kdy bylo po všem.Ted je to týden,co jsem si tento hruzný zážitek-jak já říkám-hodně špatný sen prožila a musím říct,že i těch 6 měsíců bylo krásných a ikdyž jsem porodila se \"špatným koncem\", slíbila jsem na porodním sále,že do r.2010 budu bud těhotná nebo se tam sejdeme a já přijedu s veeeeelkým bříškem a konečně porodním se \"štastným koncem\".Ted vám tady píšu svůj příběh a mého partnera bráchy manželka je těsně před porodem.Ted tady byla a celá partnerovo rodina se usmívala a radovala(já vše jen slyšela,neměla sem sílu jít si popovídat-nemam sílu na návštěvy),že už je to tady a bude rodit.Já bohužel byla v patře a vše slyšela a s bolestí na srdci si říkala,že má holka štěstí a na své štěstí si já musím počkat,ale tu bolest na srdci,prázdnotu a myšlenky je jediný lék a to je ČAS a SÍLA.Bohužel mě ted od pátku ta síla a statečnost opustila o bojuji,ale přiznávám, že jsem si přečetla holky všechny vaše příspěvky a opravdu jsme na jedné lodi a nejsme v tom samotné a chce to se podpořit.. Tak se hlavně držte a VYPLAČTE TO, VYKŘIČTE a i já vám všem přeji, ať čas nám dá sílu a určitě na VŠECHNY přijde řada, jen musíme být trpělivé a MY TO ZMÁKNEME!!! Zatím ahoj,Vali. PS:Pokud máte chut si někdo psát,budu ráda a napíši vám také.Email:Val.i@email.cz

Už jsem tady zase

Vůbec jsem teda netušila, že se tady opět \"ukážu\".Jěště před 3 týdnama jsem měla šílenou radost,že se nám po tak dlouhé době opoět zadařilo.....byla jsem nesmírně šťastná a už počítala termín porodu,jak já jsem se těšila.Ale bohužel. V pondělí jsem měla šílené bolesti v podbříšku a tak jsem jela do nemocnice. Po veškerém vyšetření mě převlíkla sestřička do nemocničního, vzali mi krev na HCG a moc hodný pan doktor, řekl, že počkáme.Tak jsme čekali.V úterá HCG bylo 1370-krásně rostlo,ale na UTZ stále nebylo nic vidět.Ach jo, čekali jsme. Měla jsem pořád bolesti a taky jsem špinila,ale pořád věřila, že to dobře dopadne.ve středu mi zase bralo HCG bylo 2100 a na UTZ stále nic, jen sliznice byla vysoko.pan doktor mi řekl,že při tak vysoké hodnotě,už musí jít něco vidět,řekl mi,že zdřejmě jde o mimoděložní těhu. Zbořil se mi tímto svět.Miminko ve mě je,je v bříšku,roste,vyvíji se,ale proboha proč někde jinde než má.Tak mě hnedka vzali na sál. Ano jednalo se o mimoděl.těhu.bylo na levé straně.Tak mi vzali levý vejcovod,plakala jsem jako malá.Tak moc to na srdíčku bolí.Dneska mě pustili domů.mám jěště bolesti v podbříšku,ale to se spraví. Te´ˇd se musím uzdravit a jít dál.Ani nevím jestli jěště další mimnko bude, už jsem přišla od vě a mám strach aby to zase špatně nedopadlo.Tak jsem se vypsala,slzičky mi stékají po tváří...Všem přeji nádherný den. Alena

Jedna ze šťasnějších

Když se mi tenkrát na těhotenském testu objevili dvě čárky, bylo to jako ve snu. Hned jsem se ponořila do nádherných představ jak můj čtyřletý syn bude mít konečně sourozence. U doktora jsem obdržela průkazku a zářila jsem samým štěstím. V toto chvíli mě ani ve snu nenapadlo, že by to nemuselo vyjít. Brala jsem to tak nějak samozřejmě, že se mě něco jako potrat netýká, že to je věc \"těch druhých\". Před Vánocemi jsem měla jít na další z prohlídek, ale den před tím jsem začala trošičku špinit. Doktor mě vyšetřil a nařídil mi okamžitý nástup do nemocnice. V tu chvíli jako by se mi zhroutil celý svět. Nemohla jsem přestat brečet a nechtěla jsem nikoho vidět. V nemocnici byla hrozne zlá jedna doktorka, což mi s mou psychikou zamávalo ještě víc a tak jsem po probuzení z narkózy podepsala reverz a utekla domu. Trvalo mi skoro rok než jsem byla schopná upřímně říct, že je to za mnou. Tento příběh se mi stal před necelými pěti lety a teď tu houpu v kolíbce naší tříměsíční princeznu. Konečně to vyšlo a já jsem jedna z těch šťastnějších.

Jedna ze šťasnějších

Když se mi tenkrát na těhotenském testu objevili dvě čárky, bylo to jako ve snu. Hned jsem se ponořila do nádherných představ jak můj čtyřletý syn bude mít konečně sourozence. U doktora jsem obdržela průkazku a zářila jsem samým štěstím. V toto chvíli mě ani ve snu nenapadlo, že by to nemuselo vyjít. Brala jsem to tak nějak samozřejmě, že se mě něco jako potrat netýká, že to je věc \"těch druhých\". Před Vánocemi jsem měla jít na další z prohlídek, ale den před tím jsem začala trošičku špinit. Doktor mě vyšetřil a nařídil mi okamžitý nástup do nemocnice. V tu chvíli jako by se mi zhroutil celý svět. Nemohla jsem přestat brečet a nechtěla jsem nikoho vidět. V nemocnici byla hrozne zlá jedna doktorka, což mi s mou psychikou zamávalo ještě víc a tak jsem po probuzení z narkózy podepsala reverz a utekla domu. Trvalo mi skoro rok než jsem byla schopná upřímně říct, že je to za mnou. Tento příběh se mi stal před necelými pěti lety a teď tu houpu v kolíbce naší tříměsíční princeznu. Konečně to vyšlo a já jsem jedna z těch šťastnějších.

Versaček mi připomněl kamarádku na kterou musím pořád myslet. Poznali jsme se v porodnici, rodila pár dní předemnou, byla to šťastná maminka. V poslední době jsme si povídali o naší porodnici a ona se rozpovídala. Před pěti lety čekala první dítko, gynekolog ji poslal na vyvolání porodu ve 38tt, něco se mu nezdálo. V nemocnici nechápali jeho důvody a nechali ji ještě týden doma. Při další kontrole už bohužel srdíčko netlouklo a ona musela porodit mrtvou holčičku. Dalšího mimíska potratila v 9tt. Když tohle dořekla já měla husí kůži po celém těle a úplně mně přepadla zimnice. Naštěstí má teď vymodlenou Vanesku, ikdyž její příchod také nebyl jednoduchý, je krásná a zdravá.

holky napisu to sem...i kdyz se me to primo netyka,doooost me to vzalo.Ted jsme meli na gynde pani ktera byla 40+2 a zjistilo se ze miminko je mrtve,museli jsme ji vyvolat porod a ona chudera musela porodit mrtve dite....strasny...celej tejden na ni myslim a obdivuju jeji statecnost.Holky je to hrozny,doufam ze uz se budou rodit jen zdrava a ziva miminka

Smutek a beznaděj

Ahoj holky, tak jsem zavítala na tyto stránky, abych se lépe srovnala se svým smutkem a získala pocit, že v tom nejsem sama, že nás je víc s podobným problémem, proto bych se chtěla svěřit se svým příběhem.Já bohužel nemohu mít děti normálním způsobem a jelikož nemám vlastní vajíčka musím mít od dárkyně a to je proces dlouhý na čas a hlavně stojí hodně peněz, protože si vše musím platit sama. Tak jsem sehnala peníze, čekala půl roku v pořadníku a šla na první pokus umělého oplodnění.Bohužel ze tří embryí se neuchytilo žádné. Oplakala jsem to. Začala znova shánět peníze, čekala v pořadníku a šla na druhý pokus. Výsledek stejný, ze tří ani jedno.Zase jsem to oplakala. Poslali mě na vyšetření na protilátky, tam něco zjistili a naordinovali mi léky a injekce pro další pokus. Tak jsem, teď už mnohem pracněji, sehnala peníze, vyčkala v pořadníku a šla na třetí pokus s malou nadějí.Tentokrát mi zavedli 4 embrya. Výsledek při první kontrole: HCG přes 9000, těh.testy pozitivní, podařilo se, otěhotněla jsem.Nemohla jsem tomu uvěřit, ale pohled na ultrazvuku mě ujistil, že tam něco je. Já sama na sobě jsem cítila, že je něco jinak, že se něco změnilo. Za 14 dní jsem měla jít zase na kontrolu, kde by mi přesně řekli, kolik embryí se uchytilo. Jenže vše dopadlo jinak. Na kontrole zjistili, že se uchytilo jedno, ale že je špatné a nevyvíjí se. Výsledek: Zamlklý potrat v 6. týdnu a hned mě poslali na revizi.Dnes jsem druhý den po revizi a je mi hodně smutno. Každá maličkost, která mi připomene moje \"těhotenské\" období mi hrne slzy do očí. Jsem hrozně unavená a psychicky vyčerpaná. Ještě před pár dny jsem měla naději, že se miminka dočkám a teď zase nic. Jen zase dlouhé čekání a pracné shánění peněz, které už jsem vyčerpala a nevím, zde je vůbec dám dohromady a výseledek nejistý. Nevím, zda mám ještě sílu to zkoušet dál, ale vzdát se mi to taky jen tak nechce, život bez dítěte si neumím představit.Pořád se mi vrací ten měsíc a půl, kdy jsem cítila, že jsem těhotná a nemohu se srovnat s tím, že už to tak není.Jak se s tím mám vyrovnat? Mám bojovat dál?Přeji všem, ať se jim jejich miminko povede a těm, které mohou mít mimi normálně bych chtěla říct, ať nezoufají, vždyť až překonají smutek ze ztráty, mohou se přitulit ke svému milému a pokusit se počít nový život jak často budou chtít bez čekání a finančních výdajů, ať si toho váží a užijí si to. A těm ostatním přeji hodně sil a nervů a hlavně víry, že se to jednou povede. Já se také pokusím být silná, i když nevím zda to dokáži.Držte se!

smutně ukončené těhotenství

Ahoj holky, dnes jsem se odhodlala požádat o radu. V květnu 2008 jsem musela ve 12. týdnu těhotenství na revizi. Miminku přestalo tlouct srdíčko. Brečela jsem jako želva, po operaci jsem podepsala reverz,nedokázala jsem ležet vedle těhulek, za kterými chodily rodiny s dětmi. Po týdnu krvácení a bolestí mi na kontrole v nemocnici oznámili, že při první operaci se nepodařilo odstranit vše a že musím absolvovat další operaci. Na příští kontrole už u mého gynekologa mi bylo zjištěno, že zákrok byl dost drastický a přišla jsem o veškerou sliznici. Od té doby jsem 6 měsíců brala antikoncepci, aby sliznice dorostla, ale moc se jí nechce. A tak jsem letos v únoru brala nějaké hormony a od března chodím na injekce, abych dostala alespoň menstruaci. Prý by stačilo, kdyby sliznice dorostla 6 mm, momentálně je 4 mm. Po roce čekání ztrácím naději, navíc je mi už 33 let. Nevíte někdo, co by růst urychlilo? I kdyby se mi povedlo otěhotnět, bez sliznice se miminko neudrží. Moc děkuji za vaše rady a podporu.

taky mě to potkalo

Už bohužel patřím mezi Ty, které potkal spontánní potrat. Konečně jsem po dlouhém hledání našla člověka, se kterým chci mít dítě, konečně se nám to podařilo a ten šok...co pak přišel...měla jsem pocit, že život končí... a to jsem byla teprve na začátku těhotenství.Nejhorší byl pocit zoufalství, bezmoci a beznaděje; když jsem šla pod narkózu, připadala jsem si, jako kdybych šla na porážku. Chci věřit, že bude líp, ale zatím tomu tak není Jsem ráda, že mi nenutili neschopenku, doma bych se zbláznila, tak se aspoň šetřím - žádné kolo, žádný běh, žádná posilovna...*držme si všechny pěsti, přece to nevzdáme

PLÁČU...

Ani nevím, proč jsem sem vlasntně zabloudila... Snad jsem chtěla vidět tvrdou realitu. Asi ano! Holky moje, já vás strašně moc obdivuju a když to všechno čtu, tak pláču. Jste strašně silné, já si neumím představit, že bych to takhle zvládla. Proč je život takhle nespravedlivý k těm, které si to zaslouží a hlavně chtějí... Já vlastně chtěla jen říct, jak vám moooc držím palce a jak moc vás obdivuju, jak jste silné...

PLÁČU...

Ani nevím, proč jsem sem vlasntně zabloudila... Snad jsem chtěla vidět tvrdou realitu. Asi ano! Holky moje, já vás strašně moc obdivuju a když to všechno čtu, tak pláču. Jste strašně silné, já si neumím představit, že bych to takhle zvládla. Proč je život takhle nespravedlivý k těm, které si to zaslouží a hlavně chtějí... Já vlastně chtěla jen říct, jak vám moooc držím palce a jak moc vás obdivuju, jak jste silné...

Co udělat s fotečkou s UTZ?

Ahoj holky, vím, že je to těžké, nevím co mám udělat....Už pár dní přemýšlím, co udělat s fotečkou z UTZ, když se mimi přestalo vyvíjet a jsem po revizi. Vyhodit ji, to se mi příčí a schovávat ji a jitřit si tak bolavou ránu?A snažíte se na tuto nepříjemnou zkušenost zapomenout, nemluvit o ní, nebo si ji nějak uchováváte. Píšu Aničce deníček a samozřejmě tam máme nadšení nad pozitivním testem, prvním UTZ.... Ale nevím, jak se vypořádat se smutným koncem....Díky pa pa, mám vás ráda

smutek

holky, ja vzdy kdyz to zde ctu strasne placi a nejsem schopna reagovat...presto ale obdivuji uz jen tu silu se z toho smutku tady vypsat...vsem vam moc preji at se brzy dockate zdraveho a krasneho miminka a jednou vas snad budu schopna i ja potesit tady uklidnujicimi slovy...

V pátek jsem i já prodělala revizi po zamlklém těhotenství. Ve čtvrtek jsem ještě byla šťastná těhulka, v pátek už bylo po všem. Mimi se přestalo vyvíjet v šestém týdnu, já měla být v devátém. Nejvíc mě mrzí, že mi moje tělo nedalo žádný signál, že něco není v pořádku. Pořád to beru tak trochu jako zradu. Psychicky mi nejvíc pomáhá, že mám doma 13ti měsíční srdíčko Aničku, která mě potřebuje, potřebuje mámu veselou a plnou síly. A to mi dodává energii a chuť do dalšího života. Fyzicky se ještě necítím úplně OK, bříško pobolívá a stále ještě trochu krvácím, ale snad bude brzy lépe. Moc mi pomohlo přečíst si příběhy tady a vědomí, že v tom člověk není sám. A taky díky mému manželovi, který už plánuje další snažení a jeho nezlomné víře, že všechno se nám tentokrát zase podaří jako napoprvé s Aničkou, to všechno zvládám lépe, než jsem si myslela. A ještě jeden postřeh. Vlastně jsem přírodě vděčná, že rozhodla za mě. Zjistit ve dvanáctém či pozdějším týdnu, že mimi není v pořádku a rozhodovat o jeho dalším bytí či nebytí si neumím a snad ani nechci představovat. Všem nám držím palce, ať se splní všechna miminkovská i jiná přání!

Já a moje sestřenka sme byli těhotné ve stejnou dobu ona akorád měla rodit o necelé tři měsíce déle. Asi dva týdny před porodem jsem se dozvěděla, že ji miminka (dvojčata holčičky) v 6 měsíci zemřeli a musela je mrtvé porodit. Byla jsem úplně na dně za ni. Neumím si představit jak to zvládla! A přiznám se že jsem byla takový srab, že jsem ji ani nedokázala zavolat. Co bych ji řekla? Já se svoji zdravou holčičkou pod srdíčkem a ona bez nich. Teď už je na tom líp a začala pomalu žít normálním životem, ikdyž o holčičkách ještě mluví. Ještě dnes je mi z toho smutno ale oproti tomu co prožívala a prožíva ona, a spousty ostatních žen, je to nic! Chci jen říct že všem držím moc palečky!

Zamklé těhotenství, 26tt.

Ahoj všem. Tak jsem také nedávno ještě také psala do těhulek a jak moc se těším a to se ze dne na den změnilo ve vzpomínku. Jeden den jsem necítila pohyby, tak jsem běžela na gyndu a tam mě hned dr.poslal do Podolí a tam řekli, že je jim to líto, ale že je miminko mrtvé. Brečela jsem jako želva. Hned mě hnali na sál, že musí miminko ven. Jenže se mu nechtělo. Takže 3 dny do mě cpali tablety pro otevření hrdla a až 3.den jsem konečně porodila 900g miminko. Pak mi také dělali revizi dělohy v celkové anestezii a druhý den mě pustili domů. Díky tomu, že tam byly na sále úžasně hodné sestřičky jsem to nějak rozdýchala, ale hned jak mimi vylezlo jsem musela podepsat spoustu formulářů o pohřbu zda ano či ne apod. No už jsem ráda, že je to zamnou. Jsem teď prázdná a bojím se všeho co příjde. Naštěstí mám doma skvělého manžela, který stál při mě a byl celou dobu semnou a držel mě za ruku. Nebyla ani zjištěna žádná příčina, což mě děsí, bojím se, že to bude opakovat a chápu všechny, co přišly o své malé poklady a měli sny a plány a nakoupenou výbavičku a denně jsem si masírovala rostoucí bříško a večer s manželem cítíla ty roztomilé pohyby a kopanečky, které i když občas i bolely, byly příjemné, protože jsem věděla, že je všechno v pořádku....... Byli jsme i na 3D, kde jsme ho viděli, ten malý čumáček jak si cucal paleček. Naše malá holčička mi chodila dávat pusinky na bříško a všude se chlubila, že bude mít bráchu a jak jsme jí to řekli, hrozně se změnila, ani ke mně nechtěla, to mě trápilo ještě více, ale nenutila jsem jí. Držím všem co tohle musejí prožít pevné nervy a musíme doufat, že zase bude líp, i když památka to bude navždy.

Tak podruhé

Ahoj holky,tak to mám podruhé zasebou.Ach jo.Ani nevím,co napsat.Snad jen to,že na duši to bolí ještě víc.Byla semnou na pokoji holka,která šla na potrat sama(také v 9tt).Měla jsem na ní vztek,prý si to nemůže nechat.Bylo to takový mladý střevo.Asi ani nevěděla,na co "JÍ" pořádně má a o nějaký antikoncepci také neměla ani ponětí.Taky prý si to pořádně "vyžrala"na příjmu.Mě bylo doporučeno dát asponˇ3měsíce pauzu.Nemám prý nejspíš problém otěhotnět,ale donosit.Takže si mám z gynekoložkou domluvit genetické vyšetření,popřípadě nasadit antikoncepci,což se mi teda nechce.No,uvidíme.V pondělí to s ní pěkně všechno proberu.Tedˇuž vím,že vše má svůj čas a já se tedˇbudu soustředit na přípravy svatby a nějaké aspon´malé svatební cestě se pokusíme zapracovat znovu.Tedˇto bude ještě chvíli bolet,ale zvládnu to.Musím.Jako vy tady všechny ostatní.Že jo,holky,bolky???

Ahojky, i já trochu přispěju do debaty. Život se se mnou moc nepáral takže co se potratu týče můžu k tomu říct jedno. Potrat do 12. týdne, kdy je vše zakončeno kyretáží je dá se říct v "pohodě". Opravdu holky nepropadejte panice, když Vás něco takového potká. Já to zažila třikrát. Opravdu se to nedá srovnat s tím, když potratíte ve 20. týdnu a to už není kyretáž kdy v narkoze po 20ti minutách je po všem, ale teď už následuje vyvolávaný porod. To je pak opravdu síla, rodit mrtvé miminko. Nepřeju to zažít žádné z Vás, s normálním porodem se to nedá srovnat a bolí to daleko víc. Holky já vím, že potrat je hrozná věc v jakémkoli stádiu, ale opravdu je lepší když se to stane, než porodit nemocné miminko, které vám za pár měsíců či let umře v náručí. Vím o čem mluvím. Potrat je smutná záležitost, ale příroda ví proč to dělá.

Dala som Bohu Anjela

Dala som Bohu AnjelaList pre naše nenarodené dieťatkoMoje malinké dieťatko.Píšem, pre vás, moje deti, kroniku. Ty, dieťatko, ju už čítať nebudeš, ale ostatní sa dočítajú o tebe. Dala som ti meno Andělka.Bola si počatá 3. januára 2009. 14. januára som si urobila tehotenský test. Vieš, to nacikám na taký malinký papierik, a podľa toho, koľko prúžkov uvidím, zistím, či mi v brušku rastie nový život. V tomto prípade si to bola TY. Ja, aj tvoj otec, sme boli najšťastnejší ľudia na svete. Už dlho som v jeho hlase nepočula takú radosť, ako keď som mu volala, že čakáme bábätko.Tvoja sestrička Eliška sa na teba tiež veľmi tešila. Tvrdila, že ti bude požičiavať hračky. Musím sa tomu smiať. V duchu vidím, ako začínaš chodiť, a berieš Eliške jej najobľúbenejšiu hračku a ona ti ju s krikom vytrhne z ruky. Ty začneš plakať, a ona ti ju nakoniec predsa len požičia a pohladí ťa po vláskoch. Raz ráno mi hovorila v posteli: „Céčko dévédéčko pučím miminku, jó. Pučím Kšemílek a Vochomůrek, jó. A budem spolu koukat.“Tvoja sestrička Eliška je taká malá brepta. Keď bola na návšteve u babky a deda, tak babke hovorí: „Já nemůžu nosit těžký věci, já mám v bříšku miminko, jako maminka.“ A tak sa o tebe dozvedeli aj ostatní.Všetci sme boli šťastní, a tešili sme sa na teba. Ale v nedeľu 25. januára, som sa zobudila, a vedela som, že niečo nie je v poriadku. Hneď ma tvoj tatino odviezol na pohotovosť do nemocnice. Vieš, tam sú páni doktori, ktorí ti pomôžu, keď ťa niečo bolí. Bola tam milá pani doktorka. Skontrolovala mňa, aj teba. Obe sme boli v poriadku. Hovorila, že mám veľa odpočívať a čakať. Tak sme všetci dúfali a verili, že bude všetko v poriadku, že si zdravá.V utorok 27. januára, som začala krvácať. To je veľmi zle, keď čakám bábätko, vieš? Mala som o teba veľký strach. Išla som k svojmu pánu doktorovi. Pozeral sa do bruška na teba. Bola si tam, a bola si v poriadku. Dal nám ešte na pár hodín nádej.Ale o pár hodín som začala mať veľké bolesti. A potom si prišla na svet ... Prišla si na svet až príliš skoro ... Prišla si na svet až príliš nedôstojne ... Až príliš nedôstojne si z tohoto sveta odišla ...Bola si s nami príliš krátko, ale boli sme šťastní a vďační za každý deň, za každú minútu, ktorú si s nami mohla stráviť, a my s tebou.Neuvidím, ako rastieš,Neuvidím, tvoje prvé krôčky,Nebudem počuť tvoje prvé slovo ...Ale budem ŤA navždy nosiť vo svojom srdci.Budeš v nebi s ostatnými Anjelmi.Milujem ťa, môj malý Anjelik.Tvoja mama

tak i já...

je to 2 měsíce zpátky, co jsem natěšená psala do nových těhulek a teď... no jo, život má zvláštní smysl pro ironii a s námi si teda pohrál... už během vánoc mi bylo divně - nic jsem nejedla, byla jsem protivná a vlastně bylo všechno tak nějak špatně... 1.1. jsem začala krvácet a přítel mě odvezl na UZ... doktorka mi řekla, že je plod nemá srdíčko a budu muset na revizi... nemám důvěru k cizím doktorům a tak jsem volala svojí gynekoložce... byla tak moc hodná, že kvůli mě jela do ordinace a prohlídla mě... musím říct, že těch 20 minut co sonem prohlížela bříško bylo děsných... bohužel i přes všechnu snahu pro mě neměla lepší zprávu - miminko se v 6 týdnu přestalo vyvíjet a musím na revizi... ten pocit, co přišel bych nepřála ani největšímu nepříteli... bezmoc a nevím co všechno... přítel byl naštěstí statečnější než já, ale i tak jsem se složila... mimíska jsem si strašně moc přála a teď tohle... no a tak jsem tady... nevím proč... jen jsem to asi strašně potřebovala někomu říct a není komu... nejlepší kámoška děti zatím nechce, v mém okolí nikdo tohle neprožil a já mám najednou pocit, že nemám kam jít... vím, že tu jsou holky, který přišly o mimčo když už ho cítili, tak jsem asi hrozná cíťa, ale... budu vděčná za každou radu, pěknou větu, za zájem a pochopení... vaše kačka...

???

ahojky,muzu se zeptat??Bolí potrat???jak probíhá??dekuji za odpoved.

Ahojky, tak už mám po revizi, zákrok byl opravdu hodně rychlý, připadala jsem si tam jako kráva na porážku a teď už relaxuji doma. Na psychiku je to opravdu hodně velká zátěž,hlavně když se po chodbě pohybují těhotné maminky a divně koukají, ale přítel mě hodně podržel, takže se můžu vrhnout na plánování svatby. Chci se jenom zeptat, mám sice dovolenou, ale zítra chci jít do práce. Mám trochu složitější zaměstnání, ale sedavý pěkně v teplým kanclu. Je to hodně velký problém? Co by se mi mohlo stát?

Ahojky, já jdu na revizi v pondělí. Dnes jsem začala krvácet, tak jsem jela na pohotovost a tam mi řekli, že plod neroste. Podle PM 8+5, podle utz 6+3. Mám docela strach, vůbec nevím, co mě čeká, za jak dlouho budu moct jít do práce a zapojit se do normálního života a navíc do nemocnice se mi taky 2x nechce

Zamlklé těhotenství

Tak to potkalo i nás. V sobotu jsem začala mírně špinit, v pondělí návšteva gynekologa a jeho nemilosrdný ortel-zamlklé těhotenství. Tolik jsme se radovali, tolik jsme se těšili na druhé miminko. Už jsem i doma po revizi dělohy, zákrok proběhl bez komplikací, takže by neměl být problém znovu otěhotnět. Rozhodně to zkusíme znovu. Můj gynekolog říká počkat půl roku, v nemocnicí řikali minimálně 3měsíce, budu poslouchat moje tělo a pokud budu v pořádku po kontrole, začneme se pokoušet na jaře. Těhotenství a bezproblémové těhotenství je dnes třeba brát snad už jako zázrak. Snažím se, uklidnít se tím, že se to stalo v tak časném stádiu, ale přesto to moc bolí. Včera ještě těhotná a dnes už nic.

Samovolny Potrat

Ahoj vsem,tak bohuzel vcera jsme potratili.v so.rano zacala pritelkyne spinit,vecer jsme jeli na pohotovost kde zjistili ze plodu nebije srdicko.v nedeli zaclo krvaceni a vecer bolesti.ted uz je po vsem.travim z pritelkyni den v nemocnici.moc me to mrzelo.je to pocit bezmoci.clovek nemuze nic delat.nikomu to nepreji.budem zkouset dal.vsem drzim palce.Pepa