Jak se vyrovnat s potratem? - nové diskuze

KOnečně to přešlo

Ahoj holky tak vám taky připíšu mou zkušenost. Před dvěma lety jsem čekala třetí miminko,první dvě těhu byly nádherné a tak mne ani ve snu nenapadlo, že by to nemělo vyjít. Děti se těšily na sourozence od pátého týdne měly jméno vymyšlené. Bohužel jsem špinila měla klid na lůžku a brala léky na udržení. Dva dny před štědrým dnem jsem jela na kontrolu do porodnice konečně v klidu zdálo se mi že vše se zlepšilo byl to 10tt a já už věřila že miminko uvidím. Doktorovi se něco nezdálo takže další vaginální UZ a tam to přišlo.Pan doktor s lítostí v hlase řekl že nevidí srdíčko a že jde o samovolný potrat. Došla jsem zpět na poradnu a zhroutila se.Papíry na krev jsem převzala ani nevím jak odběry probrečela a druhý den nástup na revizi. Noc byla děsná spala jsem sotva půl hodiny manžel mě celou noc držel a uklidňoval, ale nic nepomáhalo.Bolest kterou jsem měla v sobě byla děsivá. Děti nechápaly co se děje ale vyvsvětlili jsme jim to. Ráno příjem sestřička nebyla moc milá, ale bylo mi to jedno měla jsem chuť jen už být doma se svými dětmi a chovat je. Odvedli mě na pokoj byl jak za trest v zaní části porodnice někde mezi sklady prádla nebo co.Málem mě trefilo když jsem to viděla. Naštěstí se prý spletli a odvedli na normální oddělení. Hned jsem si říkal že to mají jako trest nebo co.Pak to šlo rychle naštěstí. Po probrání z narkózy jsem jenom brečela což mátlo sestřičky, protože si mysleli že mám bolesti. Fyzicky mi bylo dobře jen to prázdné břicho bylo divné.Odpoledne jsem mohla jít domů.Byly to nejhorší vánoce jaké jsem zažila.Radost v očích dětí nad dárky bylo to jediné co mne trochu drželo. Trvalo mi víc než rok abych byla schopná o tom mluvit bez slz a výčitek k sobě.Manžel byl naštěstí chápavý a netlačil na nic.Věděla jsem že ho to taky bolí, ale nemluvil o tom aby mi nedělal starosti. Rady všech že to přejde jsem nevnímala a když mi někdo řekl že už mám dvě děti myslela jsem že ho kopnu.Ano měla jsem dvě krásné zdravé děti a o to víc se těšila na třetí. Dnes tu sedím a v bříšku mi kope mrňousek který tady bude za šest týdnů. Začátek byl sice taky komplikovaný, ale udržel se je to bojovník a já se na něj s celou rodinou moc těším. Přeji všem které budou nebo mají tuhle smutnou zkušenost, aby se držely a nevzdávaly se naděje ta umírá poslední. Držím všem palečky a přeji plno dětí

Zamlklý potrat v 10tt

Ahoj holky,jsem tu vlastně poprvé. Už jsem se těšila, že začnu psát k tématu těhotenství, ale dnes jsem byla u doktora.Potvrdil mi 10tt, ale podle ultrazvuku prý nevidí srdíčko ťukat. Takže mi napsal na příští pondělí rozbor krve a nějaká vyšetření a prý pokud nic neuvidí, jedná se s největší pravděpodobností o zamlklý potrat a budou mi muset udělat revizi. Je mi teď hrozně smutno, nějak se s tím nemůžu srovnat. Vloni se mi stalo něco podobného, ale bylo to prý v 7tt a vyčistilo se to samo. Máte s tím určitě některá zkušenost. Prosím Vás tedy o radu.Děkuju, Veronika

Zamlklý potrat v 6 měsíci

Ahoj VŠEM.Jsem tu dnes poprvé a ráda bych se s váma podělila o bolestivou událost z minulého týdne.V říjnu minulého roku jsem ztratila otce.Dlouhou dobu jsem byla neštastná,nikdo mi nerozumněl a se smutkem ve tváři jsem si říkala,jak je život nespravedlivý.Chut na otěhotněmí jsem ztratila,ale.. příroda byla mocná a v únoru jsem poprvé otěhotněla.Zjistila jsem to v březnu,kdy jsem s touto zprávou čekala,než odjedu s rodinou do Paříže, ale kdo by to vydržel.. koupila jsem mé mamince malé bílé botičky a pro brášku \"budoucího strejdu\" malý dudlík.Přítele jsem poinformovala o par dní dříve a nebot to na mém usměvu a atmosféře poznal,těšil se,až to rodině vysypu za tepla.Celých 6 měsícu jsem žila v radosti a v hlavě si říkala:škoda,že ten můj taťulda se toho nedožil,byl by to úžasný dědeček,budu mít chůlapečka hurá a minulý týden rána!Určitě víte,kam směřuji-ANO,je to tak,na UTZ jsem neviděla srdíčko,dítě mrtvé.Sama jsem přestala dýchat a říkala si,že když sem před 20ti dny byla na kontrole po AMC(amniocentéze-odběr plodové vody)a bylo vše v pořádku,co se děje?S pláčem jsem jela do nemocnice v Č.B.,kde pan doktor 20 minut jezdil po mém břiše a viděl to samé co já.Můj sen se zhroutil.Můj břáška seděl v čekárně a modlil se,že je to špatný vtip,ale nebyl.Večer jsem dostala injekce na uklidnění,3 DILAPANY na otevření-příjemné to nebylo,ale vydržíte to a čekalo se do rána a hladila si tvrdé bříško a cítila,jak v něm můj malý Daniel leží a netluče mu srdíčko.Ráno doktor usoudil,že vstupní cesta je otevřena,tak zavedl tabletu na vyvolání kontrakcí.Upozornil mě,že to může nastoupit velice rychle,at se neleknu té bolesti.Než sem došla do pokoje a usnula,začalo to..bolesti.Po 3h jsem byla odvedena na kontrolu,kde mě lékař vyšetřil..myslela jsem,že mu bolestí utrhnu hlavu,ale jela jsem ihned na sál.Už sem nemohla ani chodit,ale každé pohlazení a útěcha od porosních asistentek se dala stále zvládnout a vydržet to..ale..příjezd na sál byl prvním strašným zážitkem,kdy slyšíte rodící ženu někde ve vedlejším sale,jak čerstvě narozené miminko křičí a ona pláče štěstím a vy jedete doslova na porážku.Ležela jsem na tom malém sále se zelenýma dlaždičkama sama s porodníma asistentkama a každou chvilku přišla paní doktorka a kontrolova mě.Byla jsem ve skvělé péči,stále jsem chtěla studený hadr a sestra mě hladila a utěšovala a paní doktorka byla ohleduplná a vyšetřovala mě opatrně a chlácholila příjemnýma slovama a hezkým úsměvem,ale já měla takové bolesti,že jsem jen ležela a čekala.Pak jsem se zmínila o Epiduralu.Byla jsem dost otevřená,aby to doktor schválil..protože potom jsem byla uvolněná,bylo mě krásně a nic mě nebolelo.Pak jsem najednou cítila to malé \"žblunknutí\" jak Daniel jde pomalu nožičkama ven.Najednou kolem mě bylo 6 sester a 4 doktoři.Nikdy nezapomenu,jak jsem cítila ty jeho malé nožičky,parkrát jsem zatlačila a chlapeček byl venku.Potom jsem byla uspaná a probudila se za hodinku,kdy bylo po všem.Ted je to týden,co jsem si tento hruzný zážitek-jak já říkám-hodně špatný sen prožila a musím říct,že i těch 6 měsíců bylo krásných a ikdyž jsem porodila se \"špatným koncem\", slíbila jsem na porodním sále,že do r.2010 budu bud těhotná nebo se tam sejdeme a já přijedu s veeeeelkým bříškem a konečně porodním se \"štastným koncem\".Ted vám tady píšu svůj příběh a mého partnera bráchy manželka je těsně před porodem.Ted tady byla a celá partnerovo rodina se usmívala a radovala(já vše jen slyšela,neměla sem sílu jít si popovídat-nemam sílu na návštěvy),že už je to tady a bude rodit.Já bohužel byla v patře a vše slyšela a s bolestí na srdci si říkala,že má holka štěstí a na své štěstí si já musím počkat,ale tu bolest na srdci,prázdnotu a myšlenky je jediný lék a to je ČAS a SÍLA.Bohužel mě ted od pátku ta síla a statečnost opustila o bojuji,ale přiznávám, že jsem si přečetla holky všechny vaše příspěvky a opravdu jsme na jedné lodi a nejsme v tom samotné a chce to se podpořit.. Tak se hlavně držte a VYPLAČTE TO, VYKŘIČTE a i já vám všem přeji, ať čas nám dá sílu a určitě na VŠECHNY přijde řada, jen musíme být trpělivé a MY TO ZMÁKNEME!!! Zatím ahoj,Vali. PS:Pokud máte chut si někdo psát,budu ráda a napíši vám také.Email:Val.i@email.cz

Už jsem tady zase

Vůbec jsem teda netušila, že se tady opět \"ukážu\".Jěště před 3 týdnama jsem měla šílenou radost,že se nám po tak dlouhé době opoět zadařilo.....byla jsem nesmírně šťastná a už počítala termín porodu,jak já jsem se těšila.Ale bohužel. V pondělí jsem měla šílené bolesti v podbříšku a tak jsem jela do nemocnice. Po veškerém vyšetření mě převlíkla sestřička do nemocničního, vzali mi krev na HCG a moc hodný pan doktor, řekl, že počkáme.Tak jsme čekali.V úterá HCG bylo 1370-krásně rostlo,ale na UTZ stále nebylo nic vidět.Ach jo, čekali jsme. Měla jsem pořád bolesti a taky jsem špinila,ale pořád věřila, že to dobře dopadne.ve středu mi zase bralo HCG bylo 2100 a na UTZ stále nic, jen sliznice byla vysoko.pan doktor mi řekl,že při tak vysoké hodnotě,už musí jít něco vidět,řekl mi,že zdřejmě jde o mimoděložní těhu. Zbořil se mi tímto svět.Miminko ve mě je,je v bříšku,roste,vyvíji se,ale proboha proč někde jinde než má.Tak mě hnedka vzali na sál. Ano jednalo se o mimoděl.těhu.bylo na levé straně.Tak mi vzali levý vejcovod,plakala jsem jako malá.Tak moc to na srdíčku bolí.Dneska mě pustili domů.mám jěště bolesti v podbříšku,ale to se spraví. Te´ˇd se musím uzdravit a jít dál.Ani nevím jestli jěště další mimnko bude, už jsem přišla od vě a mám strach aby to zase špatně nedopadlo.Tak jsem se vypsala,slzičky mi stékají po tváří...Všem přeji nádherný den. Alena

Jedna ze šťasnějších

Když se mi tenkrát na těhotenském testu objevili dvě čárky, bylo to jako ve snu. Hned jsem se ponořila do nádherných představ jak můj čtyřletý syn bude mít konečně sourozence. U doktora jsem obdržela průkazku a zářila jsem samým štěstím. V toto chvíli mě ani ve snu nenapadlo, že by to nemuselo vyjít. Brala jsem to tak nějak samozřejmě, že se mě něco jako potrat netýká, že to je věc \"těch druhých\". Před Vánocemi jsem měla jít na další z prohlídek, ale den před tím jsem začala trošičku špinit. Doktor mě vyšetřil a nařídil mi okamžitý nástup do nemocnice. V tu chvíli jako by se mi zhroutil celý svět. Nemohla jsem přestat brečet a nechtěla jsem nikoho vidět. V nemocnici byla hrozne zlá jedna doktorka, což mi s mou psychikou zamávalo ještě víc a tak jsem po probuzení z narkózy podepsala reverz a utekla domu. Trvalo mi skoro rok než jsem byla schopná upřímně říct, že je to za mnou. Tento příběh se mi stal před necelými pěti lety a teď tu houpu v kolíbce naší tříměsíční princeznu. Konečně to vyšlo a já jsem jedna z těch šťastnějších.

Jedna ze šťasnějších

Když se mi tenkrát na těhotenském testu objevili dvě čárky, bylo to jako ve snu. Hned jsem se ponořila do nádherných představ jak můj čtyřletý syn bude mít konečně sourozence. U doktora jsem obdržela průkazku a zářila jsem samým štěstím. V toto chvíli mě ani ve snu nenapadlo, že by to nemuselo vyjít. Brala jsem to tak nějak samozřejmě, že se mě něco jako potrat netýká, že to je věc \"těch druhých\". Před Vánocemi jsem měla jít na další z prohlídek, ale den před tím jsem začala trošičku špinit. Doktor mě vyšetřil a nařídil mi okamžitý nástup do nemocnice. V tu chvíli jako by se mi zhroutil celý svět. Nemohla jsem přestat brečet a nechtěla jsem nikoho vidět. V nemocnici byla hrozne zlá jedna doktorka, což mi s mou psychikou zamávalo ještě víc a tak jsem po probuzení z narkózy podepsala reverz a utekla domu. Trvalo mi skoro rok než jsem byla schopná upřímně říct, že je to za mnou. Tento příběh se mi stal před necelými pěti lety a teď tu houpu v kolíbce naší tříměsíční princeznu. Konečně to vyšlo a já jsem jedna z těch šťastnějších.

Versaček mi připomněl kamarádku na kterou musím pořád myslet. Poznali jsme se v porodnici, rodila pár dní předemnou, byla to šťastná maminka. V poslední době jsme si povídali o naší porodnici a ona se rozpovídala. Před pěti lety čekala první dítko, gynekolog ji poslal na vyvolání porodu ve 38tt, něco se mu nezdálo. V nemocnici nechápali jeho důvody a nechali ji ještě týden doma. Při další kontrole už bohužel srdíčko netlouklo a ona musela porodit mrtvou holčičku. Dalšího mimíska potratila v 9tt. Když tohle dořekla já měla husí kůži po celém těle a úplně mně přepadla zimnice. Naštěstí má teď vymodlenou Vanesku, ikdyž její příchod také nebyl jednoduchý, je krásná a zdravá.

holky napisu to sem...i kdyz se me to primo netyka,doooost me to vzalo.Ted jsme meli na gynde pani ktera byla 40+2 a zjistilo se ze miminko je mrtve,museli jsme ji vyvolat porod a ona chudera musela porodit mrtve dite....strasny...celej tejden na ni myslim a obdivuju jeji statecnost.Holky je to hrozny,doufam ze uz se budou rodit jen zdrava a ziva miminka

Smutek a beznaděj

Ahoj holky, tak jsem zavítala na tyto stránky, abych se lépe srovnala se svým smutkem a získala pocit, že v tom nejsem sama, že nás je víc s podobným problémem, proto bych se chtěla svěřit se svým příběhem.Já bohužel nemohu mít děti normálním způsobem a jelikož nemám vlastní vajíčka musím mít od dárkyně a to je proces dlouhý na čas a hlavně stojí hodně peněz, protože si vše musím platit sama. Tak jsem sehnala peníze, čekala půl roku v pořadníku a šla na první pokus umělého oplodnění.Bohužel ze tří embryí se neuchytilo žádné. Oplakala jsem to. Začala znova shánět peníze, čekala v pořadníku a šla na druhý pokus. Výsledek stejný, ze tří ani jedno.Zase jsem to oplakala. Poslali mě na vyšetření na protilátky, tam něco zjistili a naordinovali mi léky a injekce pro další pokus. Tak jsem, teď už mnohem pracněji, sehnala peníze, vyčkala v pořadníku a šla na třetí pokus s malou nadějí.Tentokrát mi zavedli 4 embrya. Výsledek při první kontrole: HCG přes 9000, těh.testy pozitivní, podařilo se, otěhotněla jsem.Nemohla jsem tomu uvěřit, ale pohled na ultrazvuku mě ujistil, že tam něco je. Já sama na sobě jsem cítila, že je něco jinak, že se něco změnilo. Za 14 dní jsem měla jít zase na kontrolu, kde by mi přesně řekli, kolik embryí se uchytilo. Jenže vše dopadlo jinak. Na kontrole zjistili, že se uchytilo jedno, ale že je špatné a nevyvíjí se. Výsledek: Zamlklý potrat v 6. týdnu a hned mě poslali na revizi.Dnes jsem druhý den po revizi a je mi hodně smutno. Každá maličkost, která mi připomene moje \"těhotenské\" období mi hrne slzy do očí. Jsem hrozně unavená a psychicky vyčerpaná. Ještě před pár dny jsem měla naději, že se miminka dočkám a teď zase nic. Jen zase dlouhé čekání a pracné shánění peněz, které už jsem vyčerpala a nevím, zde je vůbec dám dohromady a výseledek nejistý. Nevím, zda mám ještě sílu to zkoušet dál, ale vzdát se mi to taky jen tak nechce, život bez dítěte si neumím představit.Pořád se mi vrací ten měsíc a půl, kdy jsem cítila, že jsem těhotná a nemohu se srovnat s tím, že už to tak není.Jak se s tím mám vyrovnat? Mám bojovat dál?Přeji všem, ať se jim jejich miminko povede a těm, které mohou mít mimi normálně bych chtěla říct, ať nezoufají, vždyť až překonají smutek ze ztráty, mohou se přitulit ke svému milému a pokusit se počít nový život jak často budou chtít bez čekání a finančních výdajů, ať si toho váží a užijí si to. A těm ostatním přeji hodně sil a nervů a hlavně víry, že se to jednou povede. Já se také pokusím být silná, i když nevím zda to dokáži.Držte se!

smutně ukončené těhotenství

Ahoj holky, dnes jsem se odhodlala požádat o radu. V květnu 2008 jsem musela ve 12. týdnu těhotenství na revizi. Miminku přestalo tlouct srdíčko. Brečela jsem jako želva, po operaci jsem podepsala reverz,nedokázala jsem ležet vedle těhulek, za kterými chodily rodiny s dětmi. Po týdnu krvácení a bolestí mi na kontrole v nemocnici oznámili, že při první operaci se nepodařilo odstranit vše a že musím absolvovat další operaci. Na příští kontrole už u mého gynekologa mi bylo zjištěno, že zákrok byl dost drastický a přišla jsem o veškerou sliznici. Od té doby jsem 6 měsíců brala antikoncepci, aby sliznice dorostla, ale moc se jí nechce. A tak jsem letos v únoru brala nějaké hormony a od března chodím na injekce, abych dostala alespoň menstruaci. Prý by stačilo, kdyby sliznice dorostla 6 mm, momentálně je 4 mm. Po roce čekání ztrácím naději, navíc je mi už 33 let. Nevíte někdo, co by růst urychlilo? I kdyby se mi povedlo otěhotnět, bez sliznice se miminko neudrží. Moc děkuji za vaše rady a podporu.

taky mě to potkalo

Už bohužel patřím mezi Ty, které potkal spontánní potrat. Konečně jsem po dlouhém hledání našla člověka, se kterým chci mít dítě, konečně se nám to podařilo a ten šok...co pak přišel...měla jsem pocit, že život končí... a to jsem byla teprve na začátku těhotenství.Nejhorší byl pocit zoufalství, bezmoci a beznaděje; když jsem šla pod narkózu, připadala jsem si, jako kdybych šla na porážku. Chci věřit, že bude líp, ale zatím tomu tak není Jsem ráda, že mi nenutili neschopenku, doma bych se zbláznila, tak se aspoň šetřím - žádné kolo, žádný běh, žádná posilovna...*držme si všechny pěsti, přece to nevzdáme

PLÁČU...

Ani nevím, proč jsem sem vlasntně zabloudila... Snad jsem chtěla vidět tvrdou realitu. Asi ano! Holky moje, já vás strašně moc obdivuju a když to všechno čtu, tak pláču. Jste strašně silné, já si neumím představit, že bych to takhle zvládla. Proč je život takhle nespravedlivý k těm, které si to zaslouží a hlavně chtějí... Já vlastně chtěla jen říct, jak vám moooc držím palce a jak moc vás obdivuju, jak jste silné...

PLÁČU...

Ani nevím, proč jsem sem vlasntně zabloudila... Snad jsem chtěla vidět tvrdou realitu. Asi ano! Holky moje, já vás strašně moc obdivuju a když to všechno čtu, tak pláču. Jste strašně silné, já si neumím představit, že bych to takhle zvládla. Proč je život takhle nespravedlivý k těm, které si to zaslouží a hlavně chtějí... Já vlastně chtěla jen říct, jak vám moooc držím palce a jak moc vás obdivuju, jak jste silné...

Co udělat s fotečkou s UTZ?

Ahoj holky, vím, že je to těžké, nevím co mám udělat....Už pár dní přemýšlím, co udělat s fotečkou z UTZ, když se mimi přestalo vyvíjet a jsem po revizi. Vyhodit ji, to se mi příčí a schovávat ji a jitřit si tak bolavou ránu?A snažíte se na tuto nepříjemnou zkušenost zapomenout, nemluvit o ní, nebo si ji nějak uchováváte. Píšu Aničce deníček a samozřejmě tam máme nadšení nad pozitivním testem, prvním UTZ.... Ale nevím, jak se vypořádat se smutným koncem....Díky pa pa, mám vás ráda

smutek

holky, ja vzdy kdyz to zde ctu strasne placi a nejsem schopna reagovat...presto ale obdivuji uz jen tu silu se z toho smutku tady vypsat...vsem vam moc preji at se brzy dockate zdraveho a krasneho miminka a jednou vas snad budu schopna i ja potesit tady uklidnujicimi slovy...

V pátek jsem i já prodělala revizi po zamlklém těhotenství. Ve čtvrtek jsem ještě byla šťastná těhulka, v pátek už bylo po všem. Mimi se přestalo vyvíjet v šestém týdnu, já měla být v devátém. Nejvíc mě mrzí, že mi moje tělo nedalo žádný signál, že něco není v pořádku. Pořád to beru tak trochu jako zradu. Psychicky mi nejvíc pomáhá, že mám doma 13ti měsíční srdíčko Aničku, která mě potřebuje, potřebuje mámu veselou a plnou síly. A to mi dodává energii a chuť do dalšího života. Fyzicky se ještě necítím úplně OK, bříško pobolívá a stále ještě trochu krvácím, ale snad bude brzy lépe. Moc mi pomohlo přečíst si příběhy tady a vědomí, že v tom člověk není sám. A taky díky mému manželovi, který už plánuje další snažení a jeho nezlomné víře, že všechno se nám tentokrát zase podaří jako napoprvé s Aničkou, to všechno zvládám lépe, než jsem si myslela. A ještě jeden postřeh. Vlastně jsem přírodě vděčná, že rozhodla za mě. Zjistit ve dvanáctém či pozdějším týdnu, že mimi není v pořádku a rozhodovat o jeho dalším bytí či nebytí si neumím a snad ani nechci představovat. Všem nám držím palce, ať se splní všechna miminkovská i jiná přání!

Já a moje sestřenka sme byli těhotné ve stejnou dobu ona akorád měla rodit o necelé tři měsíce déle. Asi dva týdny před porodem jsem se dozvěděla, že ji miminka (dvojčata holčičky) v 6 měsíci zemřeli a musela je mrtvé porodit. Byla jsem úplně na dně za ni. Neumím si představit jak to zvládla! A přiznám se že jsem byla takový srab, že jsem ji ani nedokázala zavolat. Co bych ji řekla? Já se svoji zdravou holčičkou pod srdíčkem a ona bez nich. Teď už je na tom líp a začala pomalu žít normálním životem, ikdyž o holčičkách ještě mluví. Ještě dnes je mi z toho smutno ale oproti tomu co prožívala a prožíva ona, a spousty ostatních žen, je to nic! Chci jen říct že všem držím moc palečky!

Zamklé těhotenství, 26tt.

Ahoj všem. Tak jsem také nedávno ještě také psala do těhulek a jak moc se těším a to se ze dne na den změnilo ve vzpomínku. Jeden den jsem necítila pohyby, tak jsem běžela na gyndu a tam mě hned dr.poslal do Podolí a tam řekli, že je jim to líto, ale že je miminko mrtvé. Brečela jsem jako želva. Hned mě hnali na sál, že musí miminko ven. Jenže se mu nechtělo. Takže 3 dny do mě cpali tablety pro otevření hrdla a až 3.den jsem konečně porodila 900g miminko. Pak mi také dělali revizi dělohy v celkové anestezii a druhý den mě pustili domů. Díky tomu, že tam byly na sále úžasně hodné sestřičky jsem to nějak rozdýchala, ale hned jak mimi vylezlo jsem musela podepsat spoustu formulářů o pohřbu zda ano či ne apod. No už jsem ráda, že je to zamnou. Jsem teď prázdná a bojím se všeho co příjde. Naštěstí mám doma skvělého manžela, který stál při mě a byl celou dobu semnou a držel mě za ruku. Nebyla ani zjištěna žádná příčina, což mě děsí, bojím se, že to bude opakovat a chápu všechny, co přišly o své malé poklady a měli sny a plány a nakoupenou výbavičku a denně jsem si masírovala rostoucí bříško a večer s manželem cítíla ty roztomilé pohyby a kopanečky, které i když občas i bolely, byly příjemné, protože jsem věděla, že je všechno v pořádku....... Byli jsme i na 3D, kde jsme ho viděli, ten malý čumáček jak si cucal paleček. Naše malá holčička mi chodila dávat pusinky na bříško a všude se chlubila, že bude mít bráchu a jak jsme jí to řekli, hrozně se změnila, ani ke mně nechtěla, to mě trápilo ještě více, ale nenutila jsem jí. Držím všem co tohle musejí prožít pevné nervy a musíme doufat, že zase bude líp, i když památka to bude navždy.

Tak podruhé

Ahoj holky,tak to mám podruhé zasebou.Ach jo.Ani nevím,co napsat.Snad jen to,že na duši to bolí ještě víc.Byla semnou na pokoji holka,která šla na potrat sama(také v 9tt).Měla jsem na ní vztek,prý si to nemůže nechat.Bylo to takový mladý střevo.Asi ani nevěděla,na co "JÍ" pořádně má a o nějaký antikoncepci také neměla ani ponětí.Taky prý si to pořádně "vyžrala"na příjmu.Mě bylo doporučeno dát asponˇ3měsíce pauzu.Nemám prý nejspíš problém otěhotnět,ale donosit.Takže si mám z gynekoložkou domluvit genetické vyšetření,popřípadě nasadit antikoncepci,což se mi teda nechce.No,uvidíme.V pondělí to s ní pěkně všechno proberu.Tedˇuž vím,že vše má svůj čas a já se tedˇbudu soustředit na přípravy svatby a nějaké aspon´malé svatební cestě se pokusíme zapracovat znovu.Tedˇto bude ještě chvíli bolet,ale zvládnu to.Musím.Jako vy tady všechny ostatní.Že jo,holky,bolky???

Ahojky, i já trochu přispěju do debaty. Život se se mnou moc nepáral takže co se potratu týče můžu k tomu říct jedno. Potrat do 12. týdne, kdy je vše zakončeno kyretáží je dá se říct v "pohodě". Opravdu holky nepropadejte panice, když Vás něco takového potká. Já to zažila třikrát. Opravdu se to nedá srovnat s tím, když potratíte ve 20. týdnu a to už není kyretáž kdy v narkoze po 20ti minutách je po všem, ale teď už následuje vyvolávaný porod. To je pak opravdu síla, rodit mrtvé miminko. Nepřeju to zažít žádné z Vás, s normálním porodem se to nedá srovnat a bolí to daleko víc. Holky já vím, že potrat je hrozná věc v jakémkoli stádiu, ale opravdu je lepší když se to stane, než porodit nemocné miminko, které vám za pár měsíců či let umře v náručí. Vím o čem mluvím. Potrat je smutná záležitost, ale příroda ví proč to dělá.

Dala som Bohu Anjela

Dala som Bohu AnjelaList pre naše nenarodené dieťatkoMoje malinké dieťatko.Píšem, pre vás, moje deti, kroniku. Ty, dieťatko, ju už čítať nebudeš, ale ostatní sa dočítajú o tebe. Dala som ti meno Andělka.Bola si počatá 3. januára 2009. 14. januára som si urobila tehotenský test. Vieš, to nacikám na taký malinký papierik, a podľa toho, koľko prúžkov uvidím, zistím, či mi v brušku rastie nový život. V tomto prípade si to bola TY. Ja, aj tvoj otec, sme boli najšťastnejší ľudia na svete. Už dlho som v jeho hlase nepočula takú radosť, ako keď som mu volala, že čakáme bábätko.Tvoja sestrička Eliška sa na teba tiež veľmi tešila. Tvrdila, že ti bude požičiavať hračky. Musím sa tomu smiať. V duchu vidím, ako začínaš chodiť, a berieš Eliške jej najobľúbenejšiu hračku a ona ti ju s krikom vytrhne z ruky. Ty začneš plakať, a ona ti ju nakoniec predsa len požičia a pohladí ťa po vláskoch. Raz ráno mi hovorila v posteli: „Céčko dévédéčko pučím miminku, jó. Pučím Kšemílek a Vochomůrek, jó. A budem spolu koukat.“Tvoja sestrička Eliška je taká malá brepta. Keď bola na návšteve u babky a deda, tak babke hovorí: „Já nemůžu nosit těžký věci, já mám v bříšku miminko, jako maminka.“ A tak sa o tebe dozvedeli aj ostatní.Všetci sme boli šťastní, a tešili sme sa na teba. Ale v nedeľu 25. januára, som sa zobudila, a vedela som, že niečo nie je v poriadku. Hneď ma tvoj tatino odviezol na pohotovosť do nemocnice. Vieš, tam sú páni doktori, ktorí ti pomôžu, keď ťa niečo bolí. Bola tam milá pani doktorka. Skontrolovala mňa, aj teba. Obe sme boli v poriadku. Hovorila, že mám veľa odpočívať a čakať. Tak sme všetci dúfali a verili, že bude všetko v poriadku, že si zdravá.V utorok 27. januára, som začala krvácať. To je veľmi zle, keď čakám bábätko, vieš? Mala som o teba veľký strach. Išla som k svojmu pánu doktorovi. Pozeral sa do bruška na teba. Bola si tam, a bola si v poriadku. Dal nám ešte na pár hodín nádej.Ale o pár hodín som začala mať veľké bolesti. A potom si prišla na svet ... Prišla si na svet až príliš skoro ... Prišla si na svet až príliš nedôstojne ... Až príliš nedôstojne si z tohoto sveta odišla ...Bola si s nami príliš krátko, ale boli sme šťastní a vďační za každý deň, za každú minútu, ktorú si s nami mohla stráviť, a my s tebou.Neuvidím, ako rastieš,Neuvidím, tvoje prvé krôčky,Nebudem počuť tvoje prvé slovo ...Ale budem ŤA navždy nosiť vo svojom srdci.Budeš v nebi s ostatnými Anjelmi.Milujem ťa, môj malý Anjelik.Tvoja mama

tak i já...

je to 2 měsíce zpátky, co jsem natěšená psala do nových těhulek a teď... no jo, život má zvláštní smysl pro ironii a s námi si teda pohrál... už během vánoc mi bylo divně - nic jsem nejedla, byla jsem protivná a vlastně bylo všechno tak nějak špatně... 1.1. jsem začala krvácet a přítel mě odvezl na UZ... doktorka mi řekla, že je plod nemá srdíčko a budu muset na revizi... nemám důvěru k cizím doktorům a tak jsem volala svojí gynekoložce... byla tak moc hodná, že kvůli mě jela do ordinace a prohlídla mě... musím říct, že těch 20 minut co sonem prohlížela bříško bylo děsných... bohužel i přes všechnu snahu pro mě neměla lepší zprávu - miminko se v 6 týdnu přestalo vyvíjet a musím na revizi... ten pocit, co přišel bych nepřála ani největšímu nepříteli... bezmoc a nevím co všechno... přítel byl naštěstí statečnější než já, ale i tak jsem se složila... mimíska jsem si strašně moc přála a teď tohle... no a tak jsem tady... nevím proč... jen jsem to asi strašně potřebovala někomu říct a není komu... nejlepší kámoška děti zatím nechce, v mém okolí nikdo tohle neprožil a já mám najednou pocit, že nemám kam jít... vím, že tu jsou holky, který přišly o mimčo když už ho cítili, tak jsem asi hrozná cíťa, ale... budu vděčná za každou radu, pěknou větu, za zájem a pochopení... vaše kačka...

???

ahojky,muzu se zeptat??Bolí potrat???jak probíhá??dekuji za odpoved.

Ahojky, tak už mám po revizi, zákrok byl opravdu hodně rychlý, připadala jsem si tam jako kráva na porážku a teď už relaxuji doma. Na psychiku je to opravdu hodně velká zátěž,hlavně když se po chodbě pohybují těhotné maminky a divně koukají, ale přítel mě hodně podržel, takže se můžu vrhnout na plánování svatby. Chci se jenom zeptat, mám sice dovolenou, ale zítra chci jít do práce. Mám trochu složitější zaměstnání, ale sedavý pěkně v teplým kanclu. Je to hodně velký problém? Co by se mi mohlo stát?

Ahojky, já jdu na revizi v pondělí. Dnes jsem začala krvácet, tak jsem jela na pohotovost a tam mi řekli, že plod neroste. Podle PM 8+5, podle utz 6+3. Mám docela strach, vůbec nevím, co mě čeká, za jak dlouho budu moct jít do práce a zapojit se do normálního života a navíc do nemocnice se mi taky 2x nechce

Zamlklé těhotenství

Tak to potkalo i nás. V sobotu jsem začala mírně špinit, v pondělí návšteva gynekologa a jeho nemilosrdný ortel-zamlklé těhotenství. Tolik jsme se radovali, tolik jsme se těšili na druhé miminko. Už jsem i doma po revizi dělohy, zákrok proběhl bez komplikací, takže by neměl být problém znovu otěhotnět. Rozhodně to zkusíme znovu. Můj gynekolog říká počkat půl roku, v nemocnicí řikali minimálně 3měsíce, budu poslouchat moje tělo a pokud budu v pořádku po kontrole, začneme se pokoušet na jaře. Těhotenství a bezproblémové těhotenství je dnes třeba brát snad už jako zázrak. Snažím se, uklidnít se tím, že se to stalo v tak časném stádiu, ale přesto to moc bolí. Včera ještě těhotná a dnes už nic.

Samovolny Potrat

Ahoj vsem,tak bohuzel vcera jsme potratili.v so.rano zacala pritelkyne spinit,vecer jsme jeli na pohotovost kde zjistili ze plodu nebije srdicko.v nedeli zaclo krvaceni a vecer bolesti.ted uz je po vsem.travim z pritelkyni den v nemocnici.moc me to mrzelo.je to pocit bezmoci.clovek nemuze nic delat.nikomu to nepreji.budem zkouset dal.vsem drzim palce.Pepa

jak dlouho cekat

Mě v nemocnici doktor řekl půl roku,moje gynekoložka mi řekla 3 měsíce.Počkali jsme na kontrolu,vše bylo v pořádku,tak jsme se po třech měsícíhc začali snažit.Po půl roce jsem byla opět těhotná.

Manželka mého bratrance mi začátkem listopadu chtěla přijet oznámit, že čeká mimi a místo toho mi řekla, že den před tím samovolně potratila, byla těhotná krátce a kdyby nebyly těhotenský testy, tak by to asi ani nevěděla, myslela by že je to zpoždění, ale stejně to mrzelo a teď nám oznámila pod stromeček, že je znovu těhu. Dr říkala, že hned po další ms se může snažit a stihla i testík do Vánoc, tak teď jen aby bylo všechno ok.

jak dlouho cekat

Ahoj holky jsem bzmatena.Potratila jsem samovolne v zari po revizi delohy mi pan doktor v porodnici na otazku jak dlouho cekat odpovedel,ze staci kdyz dostanu prvni menzes.Na tu samou otazku mi moje doktorka rekla ze mame cekat pul roku.Tak nevim co si z toho vybrat,mate s tim zkusenost,napiste prosim a dekuji moc.Kez by nas tu bylo co nejmin papa

letos potrat a brzy znovu těhotenství

Ahoj, holky, všem, které potratili, držím pěsti, aby se Vám podařilo brzy znovu otěhotnět. Já jsem otěhotněla loni na přelomu listopadu a prosince a začátkem ledna letošního roku jsem musela jít na potrat. Miminko se přestalo vyvíjet. Byla jsem z toho hodně dlouho špatná. Teť už jsem ale šťastná. Čekám miminko a vše je v pořádku. Zrovna dneska jsem nastoupila na mateřskou. Podařilo se mi otěhotnět po doporučené 3.měsíční pauze. Tak držím všem pěsti ať vše dobře dopadne a zároveň přeji všem pěkné vánoce.

potrat

Ahojky holky,v červnu jsem byla velmi neštastná z potratu,protože jsme se dlouho snažili,i když 1 dítě máme chtěl by náš Tomík sourozence.M§j gyndař mě nechal pracovat i když věděl že se tahám s velkými náklady no a v 8tt jsem potratila,přešla jsem od něj k doktorce a začali jsme vše řešit,zjistila mi že mám asi menší vajíčka než mají být.Ke konci roku mám jít na krev a uz,tak snad to bude o.k.pak to začneme řešit a věřím že brzy budu držet v ruce testík s dvěma čárkami.mějte se krásně

Ahojky,moc vám děkuju za vaše názory.Lámala jsem si hlavu celý víkend co budu dělat s mým dalším těhotenstvím.Probírali jsme to s manželem pořád do kola.Ale nakonec to rozhodlo moje tělo,večer jsem začla krvácet.Dneska ráno jsem byla u doktora a ptal se mě jestli kromě toho krvácení nemám jiné problémy.To nemám,jen mě bolí trochu břicho jak při menstruaci.Ještě mi nabral krev na hcg,zítra si mám zavolat na výsledky.Možná je dobře,že to dopadlo takhle,asi bych si ten potrat vyčítala.Ještě jednou vám všem moc děkuju.

Potrat

Ahoj holčiny,ani nevímjak mám začít.Před 3 měsíci se mi narodila krásná zdravá holčička Baruška.Po šestinedělí jsem byla na kontrole,všechno bylo v poho.Doktor mi napsal antikoncepci s tím,že jí mám začít brát s 1.menstruací.6.týdnů od kontroly pořád nic,už jsem byla nervozní.Do toho se mi ještě vrátila mykoza ,tak jsem dnes byla na gyndě.Doktorovi jsem řekla,že mám určitě mykozu a ptal jsem se ho na tu menstruaci.Tak mě prohlídl a pak řekl,že si mám lehnou na lehátko a udělal mi ultrazvuk.Holky já jsemznovu těhotná(má 6 mm) a to jsme používaly kondom.Od tý doby brečím.Nemůžu si to nechat mám už 3 děti.Cítím se jak ta největší bestie.Když čtu kolik z vás se snaží nebo o miminko přišly.Je mi fakt hrozně.

ahojky holky pred 2 rokoma jsem byla poprve tehotna byla jsem hrozne stastna vsechna vyseteni v poradku....pak jsem sla na genetiku myslim ze to bylo v 5 mesici..ta genetika dopadla hrozne zjistili mi ze to moje miminko na spatne ledviny ze musi pryc...to rozhodovani bylo hrozne nespala jsem a jeste aby to nestacilo poprve jsem ucitila jak kope...no musela jsem ji dat pryc 4 dny mi v nemocnici vyvolavali porod.....nikomu nic takove nepreju...ted v dubnu jsem otehotnela po druhe s novym pritelem ale nez mi to stacila doktorka potvrdit tak jsem zacala krvacet bylo to mimodelozni tehotenstvi takze operace a 2 tydny v nemocnicited jsem znovu tehotna miminko si prejem hodne ale bojim se aby to vse bylo v poradku....vsem preji aby se jim t jednou povedlo

Samovolný potrat

Musím se přiznat,že vůbec nevím,že tohle téma tady je.Je jasné,že jako snažilku mě nejvíc zajímala snaha o otěhotnění a posléze malou chcviličku už i počátek těhotenství.Asi víte,co se mi stalo a když tak pročítám všechny ty příběhy pode mnou,musím napsat,že jsem na tom byla o poznání lépe.Vůbec si nedokážu představit ten stav beznaděje,kdy vám už třeba v 5.měsíci řeknou,že je zle.Potratila jsem v 6.tt.a mé tělo už se takhle brzy začalo připravovat na mateřství.Má drobná postava si začala dělat,co chce.Má prsa 10.ti leté holčičky se začala plnit a tvrdnout jak nějaké modelce po silikonové operaci a můj močový měchýř byl stále plný,až k prasknutí.Dýchala jsem,jak parní lokomotiva-já taková cyklistkaA to jsem byla teprve na úplném začátečku.Ty změny byly naprosto úžasné a já se vzhlížela v zrcadle,ikdyž jsem měla a vlastně mám z toho 2kg nahoře,přála jsem si už vidět,to miminkovské bříško.Hodnoty hcg stoupaly,ikdyž jsem ztrávila 3dny v nemocnici a na ultrazvuku byl jen malilinkatý stínek čehosi.Já v srdci věděla a cítila,že tam ta fazolka je.Slaboulinké krvácení ustalo snad hned 2.den a já byla propuštěna domů.Bohužel však krvácení se objevilo už za 2dny a ikdyž jsem jen ležela,při každé potřebě na malou ze mě už začaly padat zatím malé kousky krve.Pořád jsem doufala,že to přejde.V pondělí 10.11.jsem navštivila gynekoložku,která vyřkla z ultrazvuku ta nechutně zlá slova-absolutně netěhotná v děloze.Odebrala krev na hcg a já odešla domů.Bohužel nastaly ukrutné bolesti,krev ze mě padala už po kusech a já už věděla,že je vše ztraceno.V 21.30 večer ze mě vypadl takový velký pevný kus nejspíš zárodku.Držela jsem ho v ruce a brečela.V tu chvíli jsem po fyzické stránce cítila strašnou úlevu,bolesti ustaly,krev zeslábla.Ale po psychické stránce jsem cítila tak nepopsatelnou bolest,která se nedá s ničím srovnat.Ráno 11.11.jsem se už jen dozvěděla,že hodnoty hcg klesly a dostala papír do nemocnice na revizi děložní dutiny po samovolném potratu.Hned po přijetí v nemocnici a vypsání všelijakých papírů si pro mne přišla sestra a odvedla mě na sál.Dostala jsem úplnou narkozu a během 10ti minut byla zpět na pokoji.Všechno se seběhlo tak rychle,že jsem až poté volala přítelovi,že už mám vše zasebou.Chudák nevěděl,co se vůbec stalo-spal po noční.Tak jsem si ještě 2dny poležela a bez úplného krvácení byla propuštěna.Jak asi víte,ty první dny byly příšerné.Byla jsem úplně na zhroucení a ani ted´mi není ještě nejlépe,když tohle píšu.Ale jakoby se mi ulevilo a cítím,že musím jít dál.Mám nejhodnějšího chlapa pod sluncem a ten mi dodává nepopsatelně velikou chut´a sílu žít dál.