Jak se vyrovnat s potratem? - nové diskuze

taky-konec v 9tt - čeká mě revize

ahoj, vůbec nevím, co mám dělat. dneska ve dvě jsem šla k doktorce, těšila se na mimi a ono je mrtvé, ani ve snu mě to nenapadlo. tak od té doby jen sedím a bulím. vůbec nevím, co dělat - cokoli začnu, tak nejde. nemáte nějaké rady?? vím, že je brzo, ale bojím se dalších dnů. ve čtvrtek jdu na revizi a pak jsou velikonoce, na které asi nezapomenu, ale co dál?? co vám pomohlo, jaká činnost by mě mohla na chvíli odlákat...

mimoděložní

Ahojky všem. Ráda bych se s Vámi podělila o svoji zkušenost.Před 7 lety jsem prodělala zákrok kdy jsem měla v zánětu dělohu,vaječníky,blanitý srůsty v celém okolí a cysty.Přivezli mne do nemocnice za pět minut dvanáct kdy hrozilo že mi to každou chvilkou může prasknout.Ovšem ani po operaci se nevědělo jestli se na sál nevrátím zpět. Za to že mi vnitřek zachránili vděčím doktorovi Klumparovi,který byl tehdy primářem gynekologie v nemocnici v Nymburku. Celé ty roky až do dnes jsem věřila doktorům,kteří mi opakovali že nemohu otěhotnět a že jsem chodící antikoncepce.Proto jsem rozhodla že antikoncepce v mém případě bude zbytečná.Celé ty roky em si dítě přála a jen stěží koukala na budoucí maminky.Pravý vejcovod jsem měla neprůchodný a levý srostlý k zadní části dělohy.Mám nového přítele a i přesto se nám to podařilo,bohužel puze mimoděložně,opět příjezd do nemocnice za 5 minut dvanáct,ani nový primář Toman gynekologie tomu nemohl uvěřit že se to vůbec povedlo.ale neuběhlo ani pár minut a musela jsem a sál,odstranili mi levý vejcovod s vaječníkem i splodem.Pravý mi ponechali a i tak chválili předešlou operaci kterou sem prošla před lety.Teď mám ale nad sebou otazníky a mám strach.Doporučili mi 3 měsíce o operaci zusit otěhotnět,o když se to nepovede a mě se tam ty srůsty udělají opět a stane se to samé? Je tu někdo na koho se mohu obrátit?kdo mi může poradit jak o sebe pečovat v následujících měsících,co jíst atd?aby se to povedlo?děkuji

Ahoj holky, já jsem revizí (12tt) prošla už v lednu, ale zdá se, že se s tím vnitřně asi nesrovnám. Domluvili sme se s partnerem, že to v červnu zkusíme ještě jednou, ale už teď mám hrozný strach a nemůžu to dostat z hlavy. A do toho návrat v květnu do práce a ta moje slečna začne chodit do jeslí. Měli jsme nové těhotenství jako vánoční dárek a v lednu taková pecka. Nebýt mojí dcery určitě bych to nezvládla (i partnera - byl skvělej). Ale takový zážitky ať si nechaj!! Tady jsem zjistila co se mi vůbec stalo, protože v té rychlosti (ráno gynda, v poledne revize a večer dom - myslím, že jsem jim brečela i v narkóze) jsem nebyla ani schopná vnímat o co jde. Tak se zatím mějte. Držte se. PáPS: zdá se to nějaké zmatené, ale asi to jen potřebuju dostat ven. Však vy mě pochopíte. Dík.

Ahoj holky bojovnice,mám potřebu sem napsat, že právě teď, po pěti měsících, jsem se snad dala psychicky dokupy! Někdo se tu kdysi ptal, jak se s tím my ostatní vyrovnáváme, takže: Bylo to krušné období. Po potratu jsem se upnula na to, že otěhotním hned po první MS, ale když jsem čekala, jestli ta další v pořadí přijde nebo ne, přišly výčitky, že je moc brzo. Začala jsem se strašně sledovat, což samotnou MS oddálilo. Zdravotní problémy mi pak pomohly uvědomit si, že jestli se rychle nedám do pořádku, zblázním se já i manžel a další případné otěhotnění tím jenom posunu.No a právě včera jsem zjistila, že už jsem sama v sobě srovnaná a i když se nezadaří tento měsíc, přijde to později, a já aspoň budu moct vyvádět věci, které v těhotenství nemůžu... (nemyslím nic hrozného, nebojte!)Držím vám všem palce a děkuju za podporu, kterou jste mi BOLky daly!

Hanniku

tak co, už je ti líp?

revize

Ahoj holky, měla jsem revizi v 6tt. Už se nebudu rozepisovat o tom, čím vším jsem po fyzické stránce prošla, protože to asi všechny v této rubrice znáte. Nejhorší je ta psychika. Nemůžu se z toho dostat. Po zákroku jsem samozřejmě nešla na nemocenskou, ale do práce, takže mám teď bolesti, které mi to připomínají, i když nechci. Nehorší je, že na to nejde přestat myslet. Když jsem v práci, tak je to lepší, protože na to nemám čas a nikdo tam nic neví. Horší je to doma. Teď je to dva týdny a včera to na mne přišlo zase. Hrozná deprese, pocit nespravedlnosti, němé výčitky viny a to i k manželovi, kterého miluji (protože nebyl z těhotentví moc nadšený, takže má teď zase \"klid\", i když ne takový, jaký bych chtěl s mou náladou a samozřejmě nechtěl konec těhotenství, když už to bylo...). Nemůžu se z toho dostat. Připadám si prázdná a k ničemu. Nejraději bych se opila, ale po troše alkoholu je mi špatně a mám zase bolesti. Všechno mi připadá úplně zbytečné. Nějak nemám smysl života, i když nemůž říct, že bych se teda nudila, protože v práci je toho nad hlavu a doma se taky pořád něco spravuje a dělá - mě nic z toho nebaví. Nechci se do depky dostávat více, ale prostě mě to chytí a já se z toho nemůžu dostat. Jsem si odporná samam sobě a připadá mi, že moje tělo je můj nepřítel, který mi nedovolí porodit dítě a ještě mi háže pod nohy klacky ve formě depresí a bolestí. Mám toho tak akorát všeho dost. Připadám si zralá tak na psychinu a hlavně jako hrozný slaboch, přitom mi nepřipadá, že bych životem procházela jako růžovým sadem a prožila toho tak málo, aby mě něco jen tak položilo. Jak se z toho dostáváte vy?

držím pěsti štěstí

Ahoj holky! Tahle rubrika je tak smutná, někdy mi tečou slzy, že nemůžu ani číst, ale chci Vás všechny podpořit alespoň tak, že Vám napíšu příběh mojí sestry. Celá šťastná přišla, že má 2 proužky na testu-do týdně začala krvácet a pan doktor ji ujistil, že těhotná byla, ale odešlo to.. Po půl roce další těhotenství, tentokrát to vypadalo lépe, ale v 11tt na kontrole zjištění, že se mimi přestalo vyvýjet a nebije srdíčko..Byla jsem z toho šíleně smutná i já..Za další půlrok a něco-další těhotenství, hodně hlídané a brala i nějaké léky, ale naštěstí bylo tentokrát vše v pořádku a narodila se jí krásná donošená a zdravá Lucinka. Jsem šťastná teta a Vám všem přeju ať to dopadne všechno dobře a máte už jen krásné a veselé zkušenosti a bolest odejte... Držím všem pěsti štěstí!!!!!!!

Smůla

Ahojte holky, je tady plno smutných příběhů, i já jeden o tomto víkendu zažila. Byla jsem v 5.měsící a v sobotu mi odtekla plodová voda, bohužel mimčo se nedalo zachránit a já musela porodit. Otřesné. Je to můj druhý potrat a doufám, že napotřetí se nám to povede. Přítel i rodina jsou mi velkou oporou. jen ve mně je nějak prázdno, už aby to bylo vše za mnou. Já vím, že všechny příběhy zde napsané jsou smutné, ale jednou to holky všechny dokážeme a budeme mít miminko.

když máte smůlu...

Ahoj holky! Byla jsme dnes na kontrole! Jsme po revizi dělohy, akorát my to pěkně zpackali a blbě vyčistili. Máte někdo zkušenosti? Dostala jsem sice troje prášky, ale i tak to není zrovna příjemné vědět, že to stále není vpořádku. Pokud se s tím moje tělo nepopere, tak budu muset v pondělí znovu do nemocnice. Bojím se teď, jestli to nebude mít vliv na \"mojí plodnost\"?

Problém

Ahojky.Chtěla jsem se zeptat, zda s tímto má některá z Vás zkušenost. Byla jsem v úterý na revizi dělohy (po potratu . Od operace jsem ani nešpinila, ale dnes (tedy po 3 dnech po operaci) jsem začala krvácet. Bohužel nevím, zda je to dobře. Doktor v nemocnici mi řekl, že budu špinit a když začnu krvácet, mám jet na pohotovost. Můj gynekolog mi řekl, že začnu krvácet. Teď nevím, co je tedy dobře. Má s tímto někdo zkušenost? Poradíte mi prosím? Už takhle mám dost velké trápení a k tomu ještě tohle Děkuji za pomoc. Hezký večer

Vcera mi doktorka, znama rikala, ze 30% tehotenstvi konci spatne - potratem. Neni to nejak hodne? Ale pry 70% z toho se stava do 5tt...

povzbuzení

Četla jsem tu teď nějak moc smutných příběhů a níže se někdo ptal, jestli neznáme někoho, kdo po potratu otěhotněl a má mimčo ... Mám kamarádku, která dokonce 2x za sebou o miminko přišla vždy v časném stádiu, pak si našla jiného lékaře, ten se jí pořádně věnoval, doléčil co nebylo vyléčeno a před cca 2 týdny porodila krásnou zdravou holčičku ... takže naděje umírá poslední

Doma je mi dobře

Ahojky.Tak jsem byla dnes na zákroku. Bylo to rychle a už jsem doma. Zatím je mi dobře. Psychicky i fyzicky. Je mi nejlíp s manželem. Hodně mi v tom pomáhá. Musím jen psát SMS. Jakmile mi někdo volá, tímtu to a raději mu napíšu. Vím, že bych se zase rozplakala. Ale až půjdu do práce, bude to nanovo. Kolegyně mě budou objímat, litovat a to mě zas rozpláče. To samé ségra, která je těhotná, dvě kamarádky, jsou také těhotné a i švagrová. Ale chci do práce co nejdřív. Doma bych z toho zblbla. Holky přeji hodně štěstí a hlavně sílu do dalších dní. Budeme to potřebovat.

Jak žít dál?

Ahoj holky, včera jsme zjistila,že jsem přišla o mimi.Moc to bolí, ale to asi víte. Chci se spíš zeptat, jak jste se s tím vyrovnaly? Za jak dlouho to můžu zase zkusit? Je někdo z touto zkušeností, že potratil a pak se podařilo otěhotnět a máte mimi? Díky moc a držt se!

ach jo

v sobotu vnoci volala teta s krkonoš že naša marta přišla o mimčo nejhorši je to že žadne už nechce a tak jsme trochu doufali že když uvidi od druhe sestřenky tak jsi to rozmysli a dnes došla cela zhroucena že v sobotu přišla o mimi během jednoho dne hned 2 mimča pryč holky držte se já se snažila bejt oporou a doufam že jsu až odešla tak jsem brečela

Proč zrovna my

Ahojky holky. Bohužel i já se musím přidat k Vám. Dnes jsem šla na kontrolu k doktorovi v 9tt. Bohužel bez srdeční akce. Maličké se přestalo vyvíjet. Zítra jdu do nemocnice na vyčištění. Mám podporu v manželovi obrouvskou, ale teď pokaždé, komu to budu říkat, budu jen plakat a plakat. Bylo to naše první miminko. Začala jsem špinit, doktor mi předepsal prášky a abych byla doma. Ale jinak že je vše v pohodě. No a dnes mě viděl ještě jiný doktor a řekl, že miminko se nevyvíjelo již delší dobu. Držte se a buďte statečné. Já budu muset být také. Budu se bát přijít do jiného stavu, aby se to nestalo znovu....

Porod/potrat v 22. týdnu

Taky jsem si tím teď prošla. 21.ledna jsem necítila pohyby, tak jsem šla na kontrolu ať prožiju klidný víkend, ale bohužel se tak nestalo. Na ultrazvuku dr neviděl srdeční akci.Byl to šok. Naše holčička byla mrtvá. V sobotu večer jsem ji musela porodit. Nic horšího jsem nikdy nezažila. A přitom byla zdravá. Prošla jsem si genetikou ve 13. týdnu i velkým ultrazvukem ve 21.týdnu a vše bylo v pořádku.I placenta vypadala v pořádku a i plodová voda byla čiřá. Teď čekám na výsledky z pitvy. Fyzicky jsem v pořádku, ale psychicky to ještě hodně dlouho potrvá. Jediné co mě drží je moje 4. letá dcerka. Tu jsem si zachránila. Bylo to podobné,necítila jsem ve 33.týdnu pohyby, šla jsem na kontrolu a do 2h byla císařským řezem na světě. Měla jen 1,380 a 41 cm. A je naprosto v pořádku. Největší obavu teď mám, že se nepřijde na příčinu. To nevím jestli bych měla sílu jít do dalšího těhotenství.

Nejde to, se s tím vyrovnat...

Ahoj holky, všechny Vás moc zdravím...psala jsem Vám svůj příběh skoro před pěti měsíci, zamlklé těhu v 32. týdnu...Píšu pokračování:je to skoro pět měsíců(přesně čtyři měsíce a 9 dní)...a jak se cítím???miminko???nééé...když jsem jela do porodnice, byla jsem šílená strachy z toho, co bude a hlavně zklamaná, že mi chlapeček, vytoužený srdíčko, přestalo tlouct a já ho nezachránila...když jsem jela z porodnice, tak jsem už byla rozhodnutá, že hned, jak to doktoři povolí, budu chtít těhotnět znovu...je to čtyři měsíce a názor na těhotenství??nechala jsem si napsat HAK se slzama v očích, protože se strašně bojím...dneska jsem byla na genetickém vyšetření, takže dva měsíce opravdu nesmím a nechci, protože bych měla strach, že se to zase pokazí...smrt Damiánka mi vzala touhu žít, ale musím se snažit, protože mám ještě tříletou dceru, která mě potřebuje...ale bojuju, dennodenně bojuju, protože s tímhle žít je děs...pořád tečou slzy zklamání, zoufalství a bolesti...všem, které nás potkalo tohle neštěstí a je jedno v jakém to bylo období, přeji jen samá zdravá miminka a ať už se i zadaří bez zklamání...myslím na Vás všechny...držte se...S pozdravem Michaela

Držim palce

Myslela jsem, že nic horšího už není, když my řekli ve 32 týdu, že čekám postižené dítě. Anička má genetickou poruchu, ale je šikovná, veselá a žije. Ale když čtu, čím jste prošly, čekali na porod svého mrtvého dítěte, umím si představit tu bolest, proto klobouk dolů.Já věřím v dobré konce a proto přeju všem, zdravé krásné miminko.

zamlklé těhu v 11tt, revize dělohy

Ahoj holky.. bohužel i já mám nově tuto nepříjemnou zkušenost, kdy jsem v 11tt, kdy už jsem si myslela, že je vše ok (srdíčko nám bušilo v 8tt), začala špinit, na pohotovosti zjistili, že se mimi již delší dobu nevyvíjí..diagnoza:zamlklé těhu, objednali mě hned na ráno na revizi..teď je to přesně 5dní.. musím říct, že se mi daří s tím vyrovnávat dobře, mám obrovskou podporu manžela a okolí a beru to tak, že příroda věděla proč to dělá..navíc když to srovnám s trápeníčkem holek, které museli porodit nebo jimmimi umřelo v 5.,6.měsíci, tak ani nemám nárok nějak truchlit..chci se zeptat všech kdo mají stejnou zkušenost a nevadí jim se o ni podělit - dodrželi jste 3měsíce netěhotnění po revizi? jak rychle se Vám pak podařilo znova otěhotnět? nám to teď napoprvé šlo dobře - otěhotněla jsem 5.cyklus po vysazení H/A, tak snad se rychle zadaří i znova a tentokrát už to dopadne dobře..všem přeju pevné nervy!!

Porod v 5. měsíci

Čekali jsme již 3 miminko a jelikož již máme doma 2 kluky, tak jsme si přáli holčičku. Mé těhotenství bylo z počátku velmi obtížné. Téměř celé 4. měsíce mi bylo strašně špatně a to celé dny.Začátkem 5. měsíce se to trošku zlepšilo a já si začla své těhotenství užívat.Každým dnem jsem očekávala první pohyby našeho mrňouska a místo toho jsem se dočkala něčeho strašného. V úterý 29.prosince jsem byla na poradně a bylo vše v naprostém pořádku. Ale 31.prosince ráno jsem začala špinit, po příjezdu do nemocnice mi dělala paní doktorka ultrazvuk, pak ještě jeden, na kterém už naše miminko nežilo. Byla to strašná rána, šok. Neustále jsem si říkala, že to není možné. Hned mě hispitalizovali a začali dávat léky na vyvolání porodu. Trvalo to celý den, celou noc a zatím co většina lidí oslavovala Silvestr, já ležela sama plná slz, beznaděje a bolestí v nemocničním pokoji. A na Nový rok ráno jsem svoji vytouženou holčičku porodila. Pak následoval odjezd na sál atd. a vše co většina tady z nás již zná.Je úplně jedno jestli čekáte své první nebo třetí miminko. Ta bolest a pocit zoufalství je naprosto stejný. Je tomu téměř měsíc a bolest zůstává stále , neodchází. Dodnes nevíme co se vlastně stalo, všechny testy včetně ultrazvuku a genetiky dopadly dobře. Tak si stále kladu otázku proč? A nenacházím odpovedˇ...

na to nikdy nezapomenem, snad jen trochu utišíme bolest,

Ahojkydaucus, zrovna jsem si přečetla tvůj příběh o miminku a musím s tebou souhlasit nikdy nezapomenem,já říkám vždy to bude první dítě, ať to dopadlo jak to dopadlo. Vím o čem mluvím loni jsem byla taky těhotná, po dvou letech se nám s manželem zadařilo a taky veškerá vyšetření vpohodě, ale jak nás poslali na srdíčko, tak už vše v pohodě nebylo hned na to ještě genetický ultrazvuk a bylo rozhodnuto. Náš maličký měl brániční hernii(kýlu) žádny dr. nám nedal ani malou naději že to zvládneme že nám operace po porodu pomůže, protože nikdy nevěděl jak to zvládnou plíce, které bohužel neměli moc prostoru,Tak jsem taky v 6 měsíci těhu ukončila naši radost s děťátka, porod byl docela dlouhy, no samotný ani né, ale než to na mě přišlo od čt. do ne. do mě cpali vše možné aby to přišlo, jinak za hoďku a půl bylo po všem, a já zase cítila to prázdno a velký ztek, že zrovná nám, ale to si asi říká káždá. je to nespravedlivé, jak se člověk podívá jak někdo rodí a dítě tam a nebo tam pohodí, a ti co by ho moc chtěli tak nemůžou. Nedivím se že pořád brečíš. Já o to své přišla v červenci a i teť jak to píšu tak mám slzy na krajíčku. Drž se život jde dál a my musíme taky nikdy nezapomenem, nikdy to nepřestane bolet, snad se jen bolest trochu utiší až budeme držet v náručí zdravý uzlíček. A to přeji všem

na to nikdy nezapomenem, snad jen trochu utišíme bolest,

Ahojkydaucus, zrovna jsem si přečetla tvůj příběh o miminku a musím s tebou souhlasit nikdy nezapomenem,já říkám vždy to bude první dítě, ať to dopadlo jak to dopadlo. Vím o čem mluvím loni jsem byla taky těhotná, po dvou letech se nám s manželem zadařilo a taky veškerá vyšetření vpohodě, ale jak nás poslali na srdíčko, tak už vše v pohodě nebylo hned na to ještě genetický ultrazvuk a bylo rozhodnuto. Náš maličký měl brániční hernii(kýlu) žádny dr. nám nedal ani malou naději že to zvládneme že nám operace po porodu pomůže, protože nikdy nevěděl jak to zvládnou plíce, které bohužel neměli moc prostoru,Tak jsem taky v 6 měsíci těhu ukončila naši radost s děťátka, porod byl docela dlouhy, no samotný ani né, ale než to na mě přišlo od čt. do ne do mě cpali vše možné aby to přišlo, jinak za hoďku a půl bylo po všem, a já zase cítila to prázdno a velký ztek, že zrovná nám, ale to si asi říká káždá. je to nespravedlivé, jak se člověk podívá jak někdo rodí a dítě tam a nebo tam pohodí, a ti co by ho moc chtěli tak nemůžou. Nedivím se že pořád brečíš. Já o to své přišla v červenci a i teť jak to píšu tak mám slzy na krajíčku. Drž se život jde dál a my musíme taky nikdy nezapomenem, nikdy to nepřestane bolet, snad se jen bolest trochu utiší až budeme držet v náručí zdravý uzlíček. A to přeji všem

Porod v 5měsici

Moje těhotenství probihalo celkem normalně první 3. měsíce mi bylo hodně špatně ale pak to přešlo a už jsme se s manželem těšila na prcka ultrazvuky a všechny testy byly v pořadku až 14.červenec se mi stal osudnym těšila jsem na ultrazvuk že uvidím sveho broučka a těšila jsem se že mi řeknou jestli to bude chlapeček nebo holčička a pak jsem se dočkala lehla jsem si na lehatko pani doktorka vzala ultrazvuk a začla vyšetřovat ale hned se zarazila a už volala primaře když jsem se ji zeptala co se děje ona mi jen řekla chvili vydržte pak přišel primař a prohližel si miminko přes ultrazvuk a oznamil mi že mu nemužou najit ledviny a že nemam plodovou vodu ješte to kontroloval. Když jsem se zeptala co dal řekl že dítě bez ledvin nemuže přežit a pak už to šlo všechno rychle druhy den jsem nastoupila do nemocnice doktorka mi řekla co mě čeka ale ja ji nevnimala jen tu bolest v srdíčku jo a pak to začlo měla jsem to klasickym porodem byly to strašne bolesti ktere trvaly 12hodin sice mi dali nějake prašky na bolest ale vubec to nepomohlo a pak jsem porodila chlapečka bohužel už nežil něco mi dali aby umřel ve mě nebo ani nevím co dělali semnou bylo mi to jedno po 3dnech mě pustili sice je to už 5. měsicu ale mě to připada jako by to bylo včera je to o to horší že manžel ma dvě děti a ja to špatně protože je mame každych 14dní na víkend.Hrozně mi muj brouček chybí a hodně si to vyčitam že se to stalo. Nemuselo se to stat protože pitva prokazala že ledviny ma sice male ale ma něměla jsem jim ho davat ale ja nevěděla co dělat tak to je muj příběh. Každy mi řika to časem přeboli.

Zamlklý potrat 6měs - pokračování

Ahojky holky.1.srpna 08 jsem Vám napsala svůj hrozný zážitek.Je to skoro 5 měsíců a přiznávám,že ikdyž se držím zuby nehty,slzy mám stále.Hlavně po tom, co se stalo po mém porodu mrtvého chlapečka.V srpnu jsem byla propuštěna z nemocnice.Mého partnera bráška zrovna z nadšením volal,že jeho žena porodila zdravého,ale hlavně \"živého\" chlapečka.Ztuhla jsem!4 dny na to jsem slyšela vrátka, do kterých vešla ta dotyčná a štastná maminka čerstvě narozeného miminka.Dostala jsem malou přednášku o tom,že mám být silná a jít jí pogratulovat,že se malinký narodil.Chodila jsem po obýváku a brečela,přemlouvala se,zda sejít ty schody a překousnout to a nebo ne.Bohužel,udělala jsem to.. Zatukala jsem s partnerem na dveře a vešla.Pohled všech lidí zůstal na mé osobě a já nedokázala ani mluvit,jen mě tekla jedna slza za druhou.Jedinou větu, kterou jsem slyšela od budoucí tchýně byla:JSEM NA TEBE HRDÁ.Ale to byl začátek.Od té chvíle se nedokážu k miminkům přiblížit,nemám sílu se dívat na ty štastné obličeje a každý týden,když slyším zavrzání vrátek,vím že je malý v baráku a moje srdce pracuje na plné obrátky.Nedokážu se s tím asi poprat,ale venku nebo v praci jsem veselá a snažím se ukázat, i to tak cítím, že bude líp,jen to jde pomaleji než jsem si myslela.Podpora kamarádek byla 100procentní.Ukázalo se,kdo je opravdová kamarádka a drží semnou za jeden provaz.Jedna jediná to nedokázala.Potopila mě jako papírovou lodičku.Napsala mi,jak je štastná,že se jim narodila holčička a je to mazlinka a že porod byl užasný a rodil jí mu doktor.Reagovala jsem tak,abych si neublížila..bohužel holky,v téhle situaci se každá z nás snaží hlavně ochránit sebe,aby to bolelo co nejméně,ale moje odpověd byla jasná a napsala jsem jí,že o dětech a porodu se bavit nechci, at se nezlobí.Nečekala jsem,že mě ONA zrovna bude soudit a poučovat, když jí v postýlce leží 2 měsíční mimnko.Byla to kamarádka od mala..trápí mě to a leží mi to v hlavě už 2 týdny a nevím,co s tím pocitem dělat-já vím co, vymazat a jít dal.Ale pochopila jsem i další věc, pokud se to určitých lidí netýká a nikdy tuto zkušenost ta žena nezažila,bere to podle sebe,nemyslejí to zle,ale může to vyznít dost špatně a druhé straně dosti ublížit.Já jsem už po genetických testech.Výsledky budou v lednu,tak si počkám.Lékař mi řekl,at zkoušíme znovu otěhotnět,ale at se připravím,že to nebude procházka růžovým sadem.Vím to a musíme umět holky bojovat.To malé štěstí za to stojí a ikdyž mi umřel za poslední roky snoubenec se synem,pak muj vlastní tatka a hned na to muj nenarozený Danielek..mám novou cestu a jdu dál.Síla je,ale vzpomínky a bolest je velká a je potřeba se stím naučit žít!!!Moc dobře vím,jaké bolesti mate nad tehotnou štastnou tvářičkou ženy,co si ten pupíček hrdě nese nebo maminka,co má šprčka v kočárku.Bolest bude,ale tady je parta holek,co mají sílu a po přečtení všech smutných příběhů je tam cítit naděje,ikdyž se vám to možná nezdá.Ted se mi to říká,sama bojuju,ale věřím a proto Vám holky moje přeji, až se podíváte na vánoce na oblohu a bude padat hvězda, věřte že je to \"ten náš malej špuntík\", co tady s náma ted není a posílá nám naději a zdravíčko, ať brzy máme tady \"TO\", co si tak moc přejeme.Přeji Vám krásné vánoce a hlavu vzhůru, nemyslete si, že to ty naše dětičky, co každá z nás osobně nepoznala, že nás nevidí!!! Vidí a hlídájí nás, jsou to naši \"MALÝ ANDÍLCI\" a navždy budou v našich velkých srdcích. Mšjte se hezky a ikdyž jsem tu dlouho nebyla, posílám sílu a opět se ozvu!! Val.i :-)

alergie

Ahoj, nemáte někdo zkušenosti s léčbou alergie na spermie? Dvakrát jsem potratila a teď se u mě zjistila slabá alergie na spermie. Nevíte někdo jestli už se léčí i slabá alergie? Taky mi našli myom v děloze a nějakou bakterii. Je toho na jednoho nějak moc.

náš příběh

Ahoj,psala jsem tu o sobě už do špatné rubriky, tak tentokrát jsem se trefila... bohužel...Před týdnem jsem potratila. Ačkoliv nám ten čas jindy utíká jako voda, tento týden se vleče a ještě je to okořeněné rýmou, kterou má naše Verča (19M), takže jsme zavřené doma. Psychika si se mnou hraje... když už se zdálo, že jsem relativně v pohodě, gratulovala mi na ulici známá k těhotenství. Celý den jsem byla mimo a večer mi přišla další gratulace, tentokrát mailem, a s upozorněním, ať jsme na sebe opatrní.No nejradši bych se spláchla do záchodu a tam počkala tak rok... nebo aspoň do Nového roku.Chci jen napsat vám všem, nejsme na to samy! Prožíváme sice tu největší bolest, ale s námi i naši partneři, děti,... Musíme jít dál a vidět na světě i všechno to hezké... třeba dneska měla Verča první záchvat smíchu, nešla zastavit...Držím vám palce, i když se mi chce zase brečet!M.

Kamarádka

Netýká se mě to,ale jsem toho plná a nemám to komu říct.Moje kamarádka má dvě velké děti z prvního manželství.Její partner má taky dvě děti,stejně staré jak ona a pak mají společně ještě malého tříletého drobka.A ona ted šla na potrat.A já to nemužu pochopit.Nic jí totiž neschází.Mají veliký barák.Ma mamku co ji denně chodí pomahat,vodí malého do školky.Pohlída děti,když ona si jede na dovolenou.Má paní na ulid.Naopak ona se nežene do práce,nebo,že by dělala karieru.Dokonce je domací typ.Má rada děti,domácnost.Nedělá nic v čem by jí mohlo dítě překážet.Ještě není ani moc stará.Nechápu to,musím na to pořád myslet.Ona argumentuje tím-co by na to řekli lidi,mít 4 dítě.Ale oni mají dohromady dětí 5,když někam jedou tak dodávkou.Tam by se ještě jedno v klidu vešlo.Ty velké děti už jsou skoro samostatné naopak ještě doma pomahají.

Možná blbej dotaz ale fakt musím...

Holky nevíte někdo,z jakého důvodu nechávají porodit maminku miminko o kterém už ví že nežije?!?!?!Furt o tom přemýšlím,kdykoliv se dozvím další podobný případ..Jednu známou nechali porodit mrtvou holčičku ve 40 tt,ale už to třeba věděli jeden den,ale porod vyvolali další den a porodila chudák až zasejc další den...Nic podobného jsem nezažila,ale nějak se neumím smířit s tím že se prostě toto děje,musí to být strašně hrozný,vyčerpávající,deptající a musí si ta maminka prožívat hroznou a bezmoc a zároveň bolest nad ztrátou toho miminka..No fakt to nechápu..Už jsem si říkala že kdyby tyto miminka porodili císařem a pomohli tím zkrátit utrpení maminky,tak se přeci až zase tak tolik neděje..Nebo?!?!Vždyť se to celé musí strašně moc podepsat na psychice tý maminky...Je mi to moc líto,ale protože na to myslím jakoby v dobrém pomyšlení,tak by mě to fakt zajímalo..připadá mi to jako zbytečné a bezohledné týrání té maminky..

ahojky, všechny vás moc zdravím, můj příběh se asi od vašich moc neliší...prvního března jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, mé druhé těhotenství, s malou jsem končila letos v srpni rodičovskou a už jsem se chystala na další mimko...těšila jsem se, kdo by ne, celé těhotenství probíhalo normálně, všechny testy v pořádku a v bříšku vytoužený chlapeček..kolem pátého měsíce mi začaly bolesti na jedné straně bříška, intenzivní při kterých jsem nemohla kolikrát udělat ani krok, ale maličký se pořád vyvíjel správně a rostl, tak jak měl, pan doktor mi napsal magnezium a že je to normální, po prvním prodělaném těhotenství jsem tomu nevěřila a tak jsem mu to připomínala každou návštěvu...termín porodu jsem měla stanovený na listopad a pak přišlo 16.té září...dívala jsem se na televizi a hladila jsem si bříško plné bouliček a vykládala jsem si s dcerou o maličkým, že budu muset jít na chvilku pryč,ale pak se vrátím s bráškou domů a budeme všichni spolu...poslední zaznamenané pohyby 16 tého o půlnoci...počkala jsem na manžela, až přijede z odpolední a šli jsme si lehnout...ráno jsem se probudila o půl osmé(už dva měsíce jsem vstávala s maličkým a jeho pohyby o půl páté ráno), hned jsem věděla, že je zle..šla jsem si udělat kávu a zase nic...klepala jsem na bříško a zase nic...potom telefonát doktorovi a o půl druhé už jsem věděla, že můj maličký nežije, že tam jenom leží a nehýbe se....šílená panika!!!potom vyvolávaný porod, ale místo štěstí a radosti si člověk odvezl šílenou bolest na srdíčku..náš malý Damiánek už s námi nikdy nebude...zamlklé těhotenství, tak hloupě se tomu říká i v 32 týdnu těhotenství...už je to skoro 14 dní a ještě žádné zlepšení...mějte se hezky...pa Míša

Taky jsem zažila

Před 14 dny jsem byla na kontrole u OG kde mi sdělil, že opravdu jsem těhotná, ale že není odezva ze srdíčka, takže se uvidíme další týden. Bohužel jsem hned další den začala krvácet, takže hned do nemocnice, pak čekat na rozbory krve a dryhý den ležení v nemocnici to přišlo samo. Samovolný potrat v 8tt. Jsme dost racionální člověk, takže se zatím utěšuji tím, že něco nebylo v pořádku a že to příroda vyřešila sama, ale po téhle zkušenosti se dost bojím jak dopadne další těhotenství (první bylo naprosto v pohodě a bez problémů - v 8 měsíci jsem lezla na vysoké kopce :-)). Hodně mi pomohla doktorka v nemocnici, kdy mi řekla, že když je to takhle na počátku těhu, tak bylo tzv. špatně založeno a přiroda vše vyřešila. Ale orpavdu dokud člověk tuhle zkušenost nezažije dost těžko si všechno dokáže představit. Držím Vám všem pěsti, aby vaše těhotenství probíhla v pořádku a byla zakončená křikem zdravého miminka.

ahoj

píšu sem protože se potrěbuji někomu svěřit tak to zkusím vypsat.Před týdnem jsem zjistila že jsem 5tt.Jenže jsem sama s jedním malím dítětem a už takhle nezvládáme.Ten .. otec.. o tom nechce ani slyšet a taky jsme už měsíc od sebe tak ani já ho zpět nechci.Chtěla bych si to nechat, propočítávala jsem a radila se všude kde to šlo, ale at se budu snažit sebe víc, sama to neutáhnu.Už jsem o jedno přišla a vím jak mi bylo,rozhodnout se mám do konce týdne a já ani spát nemůžu, když vím co musím udělat.Vědět , že obou dětem dám vše co budou i v budoucnu potřebovat, tak neváhám a....ale kdo ví co bude, miluji svého syna a chci aby nidky nestrádal /ale moooc bych si přála pro nej sourozence/ díky že jsem se mohla vykecat

ahoj

píšu sem protože se potrěbuji někomu svěřit tak to zkusím vypsat.Před týdnem jsem zjistila že jsem 5tt.Jenže jsem sama s jedním malím dítětem a už takhle nezvládáme.Ten .. otec.. o tom nechce ani slyšet a taky jsme už měsíc od sebe tak ani já ho zpět nechci.Chtěla bych si to nechat, propočítávala jsem a radila se všude kde to šlo, ale at se budu snažit sebe víc, sama to neutáhnu.Už jsem o jedno přišla a vím jak mi bylo,rozhodnout se mám do konce týdne a já ani spát nemůžu, když vím co musím udělat.Vědět , že obou dětem dám vše co budou i v budoucnu potřebovat, tak neváhám a....ale kdo ví co bude, miluji svého syna a chci aby nidky nestrádal /ale moooc bych si přála pro nej sourozence/ díky že jsem se mohla vykecat

Potrat

Ahojky děvčata čtu tu vaše smutné příběhy a je mě z toho smutno.no já jsem jenom chtěla napsat že přítelkyně mého bratra včera potratila byla v pátém měsíci.a nevím jak jí pomoct nebo něco říct aby jí bylo lépe .já jsem to sama nezažila doma mám 11 měsíční holčičku která mě dělá radost.tak jestli mě někdo poradí jak jim aspon trochu pomoct

Nevzdávejte to

Ahoj všem,já sice malého prcka mám,je mu 16 měsíců,těhu v pohodě až na ten konec a porod,tak si určitě řeknete co já můžu vědět.Mám kamarádku,která měla mimoděložní těhu a přišla o vaječník.Ležela jsem s ní na gynegologickém než jsem šla rodit.Strašně plakala a už to málem vzdala a já ji říkala že se to podaří a utěšovala ji.Nakonec se ji to po roce podařilo,přítel ji opustil v 8.týdnu s tím,že se na otcovství necítí a tak je u rodičů.Porodila o 9 týdnů dřív.Malá měla 1600g a 46cm.Naštěstí je zdravá.Moooc vám všem přeji taky tolik štěstí,hlavně žádný stres a hodně sil do snažení.Naděje opravdu umírá poslední.Já jsem zase takové trdlo,že druhé dítě nechci,za to bych ráda pomohla těm,kteří nemohou mít děti a třeba jim to odnosila.

kamarádka

holky, tak já nevím...je tohle možný? kamarádka se v červnu vdávala...hned v červenci otěhotněla...měla hroznou radost...ale trápily ji bolesti v podbřišku...její gynekolog pořád tvrdil, že je vše v pořádku...před pár dny začla krvácet, o miminko přišla...a ten doktor pronesl cosi jako To bylo jasný, že to takhle dopadne...ach jo, co byste si o tom myslely?