Jak se vyrovnat s potratem? - nové diskuze

bolí to

Ahoj holky je hezký ,že jsou tyto str.a můžu se vypovídat někde kdo tomu rozumí.Když jsem našla na testu //č.byla jsem strašně šťastná,ale bohužel jsem začala špinit ,tak jsem jela k mudr. a myslela jsi ,že je to normální nebo jen nějaká maličkost.Ale doktorka my řekla ,že nic nevidí a to jsem měla byt cca7 tt tak mě poslala na krev .Když jsem volala doktorce ,tak mi řekla, že mám nízkou hodnotu a že potrácím,nechtěla jsem tomu věřit a tak za 2 dny jsem chtěla jít na krev znovu,byla jsem si jistá ,že je to v pořádku,ale že jsem třeba míň,ale pak se to stalo v noci jsem začala silně krvácet a vyšlo to ze mě,bylo to hrozné vydět to a že to mělo být naše mimi,zárodek byl asi přes cm velký je mi divný ,že tam nic neviděla při té velikosti,probrečela jsem už pár dní je dobré se někomu vypovídat,mám sice doma dcerku a přítele,který mi pomáhají,ale chlapy to berou,tak že ono to přijde příště.Vím že ho to taky mrzí,ale nechce mě nervovat.Snažíme se skoro 2 r.a pak tohle je my to líto

Ahojky, můžu se zeptat za jak dlouho po ptratu jste dotaly menstruaci, Já jsem po potratu dneska 16. den, byla jsem i na výškrabu. a dneska mě bolí břicho jako bych to měla dostat. jenom se mi to zdá docela brzo, tak mám docela strach, aby se něco vtom břiše nedělo. díky.

Ahoj holky. Tak jsem si myslela, že mi je už líp, ale včera jsem se cítila strašně divně a dnes je to ještě horší. Příjde mi jako kdybych měla na prsou balvan, potím se, pořád mám žízeň, na wc na malou chodím pořád. Včera jsem byla na testech na tu cukrovku a výsledky budu vědět v pátek. Mám strach. Bojím se co, když budu mít cukrovku, protože ta žízeň a časté močení mě provází už asi 3 roky. Ale spíš se bojím zda by to skousl manžel, když už dvakrát na mě vyjel, když jsem si zlomila kotník a teď když jsem potratila. Když se mu s něčím svěřím, tak to vždy banalizuje i když se vážně necítím dobře, taky jsem s ním jezdila na kole jako těhotná a byla jsem k.o a pak potrat, tak nevím. Mám ho ráda, ale cítím nejistotu. Budu muset asi někam zajít za psychologem:-(

Stále stejně smutně

Ahoj holky, už je to 2 roky, co jsem psala, že i mě potkalo velké trápení. Ve 12 týdnu těhotenství jsem musela na revizi, miminku přestalo tlouct srdíčko. Bohužel mi revizi pokazili, musela jsem ještě jednou a při mém štěstí opět špatně. Po půlroce snažení mi gynekolog oznámil, že nemám žádnou sliznici po té druhé operaci, tak jsme další půlrok čekali, až doroste. Po dalších několika měsících manžel podstoupil spermiogram a je úplně v pořádku. Takže přišla opět řada na mě. Při hormonálních testech mi zjistili nedostatečnou funkci štítné žlázy a vyšší prolaktin. Za dalších pár měsíců na laparoskopii neprůchodnost jednoho vejcovodu a ten druhý mi naštěstí zprůchodnili. Beru Clostilbegyt už 4. měsíc, ale miminko stále nepřichází. Rozhodli jsme se s mnaželem pro umělé oplodnění. Moc prosím, má některá z vás zkušenosti s IVF? Od kamarádky jsem se dozvěděla, že by počkala do podzimu, že je v létě malá pravděpodobnost na úspěch. Moc děkuju

Ahoj holky, tak vám napíšu můj příběh a třeba vám to trošku pomůže. Mám tříletého kluka, první těhotenství úplně bez problémů. Když byly malýmu dva tak jsme se rozhodli, že to začneme zkoušet a vyšlo to na poprvé. Hned asi v tom 5tt jsem začala špinit a pak samovolně potratila, to byl červen. V srpnu se zadařilo znova, samozřejmě jsem měla nervy a k doktorovi se nehnala hned jako minule a čekala jsem jestli bude všechno v pohodě. Šla jsem tam až v 8tt přesvědčená o tom, že je to dobrý když nekrvácím, ale pan doktor mi řekl, že nevidí srdeční činnost, že ještě týden počkáme a uvidíme. Prožila jsem si hrozný týden a potom verdikt, že musím do nemocnice na potrat Potom nám doporučili počkat aspoň 3měsíce. Takže v lednu jsme na to vletěli znova a naštěstí zase na poprvé. Teď jsem v 19tt a doufám, že bude všechno v pořádku, ale toho strachu se už nikdy nezbavím. Snad bude mít můj příběh dobrý konec a přeju ho i vám všem, nevzdávejte to

potratila jsem v 8 týdnu

Ahoj holky, tak já bohužel taky:-(((((bylo mě tak nádherně, jen prsa bolela, sportovala jsem a těšila se s manželem na maličké. Pak jsem šla pro průkazku, sestra jí vystavila, pak mě doktor řekl, že mám cukr dost vysoko:-(a pak, že dítě je mrtvé a že mě objedná na úterý do nemocnice byla středa, takže skoro týden čekat!!!!!!To jsem odmítla, že čekat tak dlouho nehodlám s tím mrtvým uvnitřt. Tak, že pátek, středa byla šílená. Manžel nemohl odjet dřív z práce. Noc jsem probrečela a bylo mě nejhůř v životě. Ve čtvrek jsem uklízela jako divá. A pak velké bolesti a vystřelovalo to do zad. Volala jsem do nemocnice, že se děje to a to. Manželovi jsem volala, že mě musí odvézt tak honem spěchal 21 km z práce. Honem zabalit a pryč. Pořád jen brečim. V nemocnic se ptají proč nemám předoperační vyšetření asi pokus o vtip a kde mám obinadla, to je asi prd...potkávám tam svého gynekologa, tak jdete na to říká skoro s úsměvem a já se jen odvrátím a brečím. Výkon uděláme až za šest hodin měla jsem čtvrt housky, as došel klystýr...v bolestech čekám sama na pokoji co bude. Mám velký strach. Mačkám zvonek na sestru uběhne 15 min a nikde nikdo, zkusím to podruhé a mám štěstí. Ptá se co potřebuju. Prosím něco na bolest. Je mě vážně zle. Jde pro injekci za 15 minut konečně příjde a zabodne to do mě jako do terče, ale je mě to jedno. za 10 minut sama potratím do vložky. Strašný pohled. Nechají mě čekat další dvě hodiny. Zákrok trval 8 minut.a já po příjezdu na pokoj obvolávám pracovní povinnosti. druhý den ráno mě po snídani a vizitě pouští. domů zamnou chodí hodně návštěv a to mě pomáhá. koupila jsem si wobenzym a piju kontryhel a beru jód.Pořád uklízím, vařím, peru a neležím to mě pak přepadají chmury. Pro každou z nás je toto velmi bolestné. Vám všem přeji hodně sil!!!

Ahoj všem,konečně jsem našla stránky kde se mohu vypovídat. V únoru se nám po více než dvouletém snažení konečně podařilo otěhotnět. Byla jsem šťastná jako blecha,když mi paní doktorka řekla, že jsem těhotná. nemohla jsem tomu uvěřit,že konečně nebudu muset vypočítávat kdy nejlepé dát sex, po sexu dělat svíčky a podobně. vše probíhalo jak mělo mimi se mělo k světu. Ještě toto pondělí ráno jsem viděla mimi na sonu jak si pěkně poskakuje v děloze. Bohužel večer přišla krutá rána a já jsem ve 13 tt potratila. najednou jsem začla krvácet, dostala jsem teploty a bylo to. Prý jsem dostala nějakou infekci, vůbec nevím jak. Teď nedokážu dělat nic jiného než brečet. Nedokážu si představit zase všechno zkoušet od začatku, čekat třeba zase 2 roky než se to povede a pak ten strach v těhotenství. jsem z toho úplně vyřízená. všichni říkají neboj šlo to jednou půjde to i podruhé. To jsou jenom kecy, které mě opravdu nebaví už poslouchat. Neví jak to všechno zvládnem, manžel se snaží být silný, vím, že je mu to taky líto, ale přece jenom ti chlapi to berou jinak.No a tak mi nezbývá nic jiného než nám všem popřát....hodně síly a trpělivosti do dalších dnů.

bez menstruace

Ahoj holky,moc sem nepíšu, jen občas k někomu do reakce, ale nedá mi to. 16.2. jsem měla zamlklý potrat v 10. týdnu. Už jsem se z toho docela dostala, ale nevím, co dál. Doporučuje se 2, 3 menstruace počkat před dalším snažením, ale já ještě menstruaci nedostala a to to jsou 3 měsíce. Byla jsem u doktorky, dostala jsem utrogestan, pak jsem to měla dostat nic, teď jsem brala 10 dní proveru a zatím taky zas nic. V červnu jsme se chtělí začít snažit, ale teď nevím. Nemáte s tím někdo zkušenost? Ani před potratem jsem bez hormonů nemenstruovala ani neovulovala, ale po hormonech to bylo ok. Teď na mě nic nezabírá. Ach jo.

Taky konec... v 7týdnu

Stále neviděli plod a nakonec tam ani nebyl... Nestihl se vytvořit, nebo zanikl... Ani doktorka neví... Ale nakonec je to asi tak lepší... Než aby se to narodilo postižené, že jo... Jinak mi pani doktorka poradila tak ty 3 měsíce vyčkat, aby se to tělo dalo do pořádku, přeci jen bylo nastartované na těhotenství... Tak nevím... Myslím si ,že 3měsíce už je docela dlouho, ne? Myslím, že ten měsíc to asi tak nějak vydržím, ale dýl asi nemá cenu čekat... Chtěla bych otěhotnět přes léto, abych nebyla nemocná... Je to jediný období bez nemocí, teda aspoň u mě Tak velkou trpělivost a vůli jít dál přeju všem!!!!

Holky, to zvádnete!!!

Ahoj všem, vím, asi se nad tímto nadpisem ušklíbnete, před několika měsíci bych nereagovala jinak, ale věřte, čas tu naší životní ránu vyléčí! V říjnu loňského roku mi doktorka řekla tu šťastnou zprávu, že čekáme miminko.. byli jsme s přítelem štěštím bez sebe..ovšem za pár týdnu přišla ta hrozná zpráva - žádná srdeční akce a v 9tt mě čekala kyretáž.. fyzickou bolest vám popisovat nemusím, ale to co se odehrálo v mé hlavě, že jsem nosila mrtvé miminko apod. bylo šílený.. zůstala jsem šestinedělí doma, hrozně jsem se v tom ubíjela a topila a můj přítel, ať dělal co dělal, nemohl mě z toho dostat, až mi ho bylo líto, protože jsem ho těmi mými stavy tak trápila.. řekla jsem si dost, sakra takhle to nejde do nekonečna.. mám jeho, rodinu, všichni jsme zdraví, bohužel se to stalo, ale to se v dnešní době stává každé čtvrté z nás.. bohužel, ale je to tak.. začala jsem chodit do práce, sportovat, fungovat zase stoprocentně v domácnosti a tu hnusnou zkušenost odsunula někam hodně hluboko... nemůžu říct, že jsem se na to nemyslela, často, když jsem sama usínala, když byl přítel v práci.. ale opravdu, musíme zatít zuby a jít dál! a co z toho všeho vyplynulo? o mimčo jsme se nesnažili, neplánovali, spíš jsem plánovala blížící se svatbu a aniž bych chtěla - otěhotněla jsem.. jsem v 6tt a zatím je vše v pořádku.. bojím se, strach je opravdu obrovský, takový, že mě musí do ordinace doprovázet přítel, protože by to tam se mnou asi seklo..za týden jdu na další UZ a uvidíme, snad bude prcek v pořádku.. Holky, nevzdávejte to, a bojujte, už je to za námi, zvládneme to!!!

Ahoj všichni...

Čtu si to tady všechno a je mi do breku. Asi mě to taky čeká. Ve čtvrtek 1.4. jsem byla poprvé na ultrazvuku a byla jsem 7+5tt. Doktor ale nic neviděl, je to možné, že tak ještě nic nebylo. Teda doktor říkal, že těhu jsem, je tam dutinka i rozměrově OK. Tento čtvrtek 8.4. mám přijít znovu. Budu 8+5tt. Myslíte, že když zase nepůjde nic vidět, že už je konec? Všude píší něco jiného,a každý mě chce spíš utěšit, uchlácholit. Ale většinou už v sedmém týdnu jde vidět srdíčko. Snad mi poradíte tady, kde už jste si tím prošly a nebudete mě jen utěšovat. Díky moc

sex po potratu

Ahoj holky. Tak už mám nějaký ten týden po šestinedělí, které jsem raději dodržela, abych neměla bolestivý sex, ale stejně mě to bolí a když to nebolí, tak nemůžu říct, že by to bylo právě příjemné. Jak jste na tom vy? Je to takhle normální?

taky-konec v 9tt - čeká mě revize

ahoj, vůbec nevím, co mám dělat. dneska ve dvě jsem šla k doktorce, těšila se na mimi a ono je mrtvé, ani ve snu mě to nenapadlo. tak od té doby jen sedím a bulím. vůbec nevím, co dělat - cokoli začnu, tak nejde. nemáte nějaké rady?? vím, že je brzo, ale bojím se dalších dnů. ve čtvrtek jdu na revizi a pak jsou velikonoce, na které asi nezapomenu, ale co dál?? co vám pomohlo, jaká činnost by mě mohla na chvíli odlákat...

mimoděložní

Ahojky všem. Ráda bych se s Vámi podělila o svoji zkušenost.Před 7 lety jsem prodělala zákrok kdy jsem měla v zánětu dělohu,vaječníky,blanitý srůsty v celém okolí a cysty.Přivezli mne do nemocnice za pět minut dvanáct kdy hrozilo že mi to každou chvilkou může prasknout.Ovšem ani po operaci se nevědělo jestli se na sál nevrátím zpět. Za to že mi vnitřek zachránili vděčím doktorovi Klumparovi,který byl tehdy primářem gynekologie v nemocnici v Nymburku. Celé ty roky až do dnes jsem věřila doktorům,kteří mi opakovali že nemohu otěhotnět a že jsem chodící antikoncepce.Proto jsem rozhodla že antikoncepce v mém případě bude zbytečná.Celé ty roky em si dítě přála a jen stěží koukala na budoucí maminky.Pravý vejcovod jsem měla neprůchodný a levý srostlý k zadní části dělohy.Mám nového přítele a i přesto se nám to podařilo,bohužel puze mimoděložně,opět příjezd do nemocnice za 5 minut dvanáct,ani nový primář Toman gynekologie tomu nemohl uvěřit že se to vůbec povedlo.ale neuběhlo ani pár minut a musela jsem a sál,odstranili mi levý vejcovod s vaječníkem i splodem.Pravý mi ponechali a i tak chválili předešlou operaci kterou sem prošla před lety.Teď mám ale nad sebou otazníky a mám strach.Doporučili mi 3 měsíce o operaci zusit otěhotnět,o když se to nepovede a mě se tam ty srůsty udělají opět a stane se to samé? Je tu někdo na koho se mohu obrátit?kdo mi může poradit jak o sebe pečovat v následujících měsících,co jíst atd?aby se to povedlo?děkuji

Ahoj holky, já jsem revizí (12tt) prošla už v lednu, ale zdá se, že se s tím vnitřně asi nesrovnám. Domluvili sme se s partnerem, že to v červnu zkusíme ještě jednou, ale už teď mám hrozný strach a nemůžu to dostat z hlavy. A do toho návrat v květnu do práce a ta moje slečna začne chodit do jeslí. Měli jsme nové těhotenství jako vánoční dárek a v lednu taková pecka. Nebýt mojí dcery určitě bych to nezvládla (i partnera - byl skvělej). Ale takový zážitky ať si nechaj!! Tady jsem zjistila co se mi vůbec stalo, protože v té rychlosti (ráno gynda, v poledne revize a večer dom - myslím, že jsem jim brečela i v narkóze) jsem nebyla ani schopná vnímat o co jde. Tak se zatím mějte. Držte se. PáPS: zdá se to nějaké zmatené, ale asi to jen potřebuju dostat ven. Však vy mě pochopíte. Dík.

Ahoj holky bojovnice,mám potřebu sem napsat, že právě teď, po pěti měsících, jsem se snad dala psychicky dokupy! Někdo se tu kdysi ptal, jak se s tím my ostatní vyrovnáváme, takže: Bylo to krušné období. Po potratu jsem se upnula na to, že otěhotním hned po první MS, ale když jsem čekala, jestli ta další v pořadí přijde nebo ne, přišly výčitky, že je moc brzo. Začala jsem se strašně sledovat, což samotnou MS oddálilo. Zdravotní problémy mi pak pomohly uvědomit si, že jestli se rychle nedám do pořádku, zblázním se já i manžel a další případné otěhotnění tím jenom posunu.No a právě včera jsem zjistila, že už jsem sama v sobě srovnaná a i když se nezadaří tento měsíc, přijde to později, a já aspoň budu moct vyvádět věci, které v těhotenství nemůžu... (nemyslím nic hrozného, nebojte!)Držím vám všem palce a děkuju za podporu, kterou jste mi BOLky daly!

Hanniku

tak co, už je ti líp?

revize

Ahoj holky, měla jsem revizi v 6tt. Už se nebudu rozepisovat o tom, čím vším jsem po fyzické stránce prošla, protože to asi všechny v této rubrice znáte. Nejhorší je ta psychika. Nemůžu se z toho dostat. Po zákroku jsem samozřejmě nešla na nemocenskou, ale do práce, takže mám teď bolesti, které mi to připomínají, i když nechci. Nehorší je, že na to nejde přestat myslet. Když jsem v práci, tak je to lepší, protože na to nemám čas a nikdo tam nic neví. Horší je to doma. Teď je to dva týdny a včera to na mne přišlo zase. Hrozná deprese, pocit nespravedlnosti, němé výčitky viny a to i k manželovi, kterého miluji (protože nebyl z těhotentví moc nadšený, takže má teď zase \"klid\", i když ne takový, jaký bych chtěl s mou náladou a samozřejmě nechtěl konec těhotenství, když už to bylo...). Nemůžu se z toho dostat. Připadám si prázdná a k ničemu. Nejraději bych se opila, ale po troše alkoholu je mi špatně a mám zase bolesti. Všechno mi připadá úplně zbytečné. Nějak nemám smysl života, i když nemůž říct, že bych se teda nudila, protože v práci je toho nad hlavu a doma se taky pořád něco spravuje a dělá - mě nic z toho nebaví. Nechci se do depky dostávat více, ale prostě mě to chytí a já se z toho nemůžu dostat. Jsem si odporná samam sobě a připadá mi, že moje tělo je můj nepřítel, který mi nedovolí porodit dítě a ještě mi háže pod nohy klacky ve formě depresí a bolestí. Mám toho tak akorát všeho dost. Připadám si zralá tak na psychinu a hlavně jako hrozný slaboch, přitom mi nepřipadá, že bych životem procházela jako růžovým sadem a prožila toho tak málo, aby mě něco jen tak položilo. Jak se z toho dostáváte vy?

držím pěsti štěstí

Ahoj holky! Tahle rubrika je tak smutná, někdy mi tečou slzy, že nemůžu ani číst, ale chci Vás všechny podpořit alespoň tak, že Vám napíšu příběh mojí sestry. Celá šťastná přišla, že má 2 proužky na testu-do týdně začala krvácet a pan doktor ji ujistil, že těhotná byla, ale odešlo to.. Po půl roce další těhotenství, tentokrát to vypadalo lépe, ale v 11tt na kontrole zjištění, že se mimi přestalo vyvýjet a nebije srdíčko..Byla jsem z toho šíleně smutná i já..Za další půlrok a něco-další těhotenství, hodně hlídané a brala i nějaké léky, ale naštěstí bylo tentokrát vše v pořádku a narodila se jí krásná donošená a zdravá Lucinka. Jsem šťastná teta a Vám všem přeju ať to dopadne všechno dobře a máte už jen krásné a veselé zkušenosti a bolest odejte... Držím všem pěsti štěstí!!!!!!!

Smůla

Ahojte holky, je tady plno smutných příběhů, i já jeden o tomto víkendu zažila. Byla jsem v 5.měsící a v sobotu mi odtekla plodová voda, bohužel mimčo se nedalo zachránit a já musela porodit. Otřesné. Je to můj druhý potrat a doufám, že napotřetí se nám to povede. Přítel i rodina jsou mi velkou oporou. jen ve mně je nějak prázdno, už aby to bylo vše za mnou. Já vím, že všechny příběhy zde napsané jsou smutné, ale jednou to holky všechny dokážeme a budeme mít miminko.

když máte smůlu...

Ahoj holky! Byla jsme dnes na kontrole! Jsme po revizi dělohy, akorát my to pěkně zpackali a blbě vyčistili. Máte někdo zkušenosti? Dostala jsem sice troje prášky, ale i tak to není zrovna příjemné vědět, že to stále není vpořádku. Pokud se s tím moje tělo nepopere, tak budu muset v pondělí znovu do nemocnice. Bojím se teď, jestli to nebude mít vliv na \"mojí plodnost\"?

Problém

Ahojky.Chtěla jsem se zeptat, zda s tímto má některá z Vás zkušenost. Byla jsem v úterý na revizi dělohy (po potratu . Od operace jsem ani nešpinila, ale dnes (tedy po 3 dnech po operaci) jsem začala krvácet. Bohužel nevím, zda je to dobře. Doktor v nemocnici mi řekl, že budu špinit a když začnu krvácet, mám jet na pohotovost. Můj gynekolog mi řekl, že začnu krvácet. Teď nevím, co je tedy dobře. Má s tímto někdo zkušenost? Poradíte mi prosím? Už takhle mám dost velké trápení a k tomu ještě tohle Děkuji za pomoc. Hezký večer

Vcera mi doktorka, znama rikala, ze 30% tehotenstvi konci spatne - potratem. Neni to nejak hodne? Ale pry 70% z toho se stava do 5tt...

povzbuzení

Četla jsem tu teď nějak moc smutných příběhů a níže se někdo ptal, jestli neznáme někoho, kdo po potratu otěhotněl a má mimčo ... Mám kamarádku, která dokonce 2x za sebou o miminko přišla vždy v časném stádiu, pak si našla jiného lékaře, ten se jí pořádně věnoval, doléčil co nebylo vyléčeno a před cca 2 týdny porodila krásnou zdravou holčičku ... takže naděje umírá poslední

Doma je mi dobře

Ahojky.Tak jsem byla dnes na zákroku. Bylo to rychle a už jsem doma. Zatím je mi dobře. Psychicky i fyzicky. Je mi nejlíp s manželem. Hodně mi v tom pomáhá. Musím jen psát SMS. Jakmile mi někdo volá, tímtu to a raději mu napíšu. Vím, že bych se zase rozplakala. Ale až půjdu do práce, bude to nanovo. Kolegyně mě budou objímat, litovat a to mě zas rozpláče. To samé ségra, která je těhotná, dvě kamarádky, jsou také těhotné a i švagrová. Ale chci do práce co nejdřív. Doma bych z toho zblbla. Holky přeji hodně štěstí a hlavně sílu do dalších dní. Budeme to potřebovat.

Jak žít dál?

Ahoj holky, včera jsme zjistila,že jsem přišla o mimi.Moc to bolí, ale to asi víte. Chci se spíš zeptat, jak jste se s tím vyrovnaly? Za jak dlouho to můžu zase zkusit? Je někdo z touto zkušeností, že potratil a pak se podařilo otěhotnět a máte mimi? Díky moc a držt se!

ach jo

v sobotu vnoci volala teta s krkonoš že naša marta přišla o mimčo nejhorši je to že žadne už nechce a tak jsme trochu doufali že když uvidi od druhe sestřenky tak jsi to rozmysli a dnes došla cela zhroucena že v sobotu přišla o mimi během jednoho dne hned 2 mimča pryč holky držte se já se snažila bejt oporou a doufam že jsu až odešla tak jsem brečela

Proč zrovna my

Ahojky holky. Bohužel i já se musím přidat k Vám. Dnes jsem šla na kontrolu k doktorovi v 9tt. Bohužel bez srdeční akce. Maličké se přestalo vyvíjet. Zítra jdu do nemocnice na vyčištění. Mám podporu v manželovi obrouvskou, ale teď pokaždé, komu to budu říkat, budu jen plakat a plakat. Bylo to naše první miminko. Začala jsem špinit, doktor mi předepsal prášky a abych byla doma. Ale jinak že je vše v pohodě. No a dnes mě viděl ještě jiný doktor a řekl, že miminko se nevyvíjelo již delší dobu. Držte se a buďte statečné. Já budu muset být také. Budu se bát přijít do jiného stavu, aby se to nestalo znovu....

Porod/potrat v 22. týdnu

Taky jsem si tím teď prošla. 21.ledna jsem necítila pohyby, tak jsem šla na kontrolu ať prožiju klidný víkend, ale bohužel se tak nestalo. Na ultrazvuku dr neviděl srdeční akci.Byl to šok. Naše holčička byla mrtvá. V sobotu večer jsem ji musela porodit. Nic horšího jsem nikdy nezažila. A přitom byla zdravá. Prošla jsem si genetikou ve 13. týdnu i velkým ultrazvukem ve 21.týdnu a vše bylo v pořádku.I placenta vypadala v pořádku a i plodová voda byla čiřá. Teď čekám na výsledky z pitvy. Fyzicky jsem v pořádku, ale psychicky to ještě hodně dlouho potrvá. Jediné co mě drží je moje 4. letá dcerka. Tu jsem si zachránila. Bylo to podobné,necítila jsem ve 33.týdnu pohyby, šla jsem na kontrolu a do 2h byla císařským řezem na světě. Měla jen 1,380 a 41 cm. A je naprosto v pořádku. Největší obavu teď mám, že se nepřijde na příčinu. To nevím jestli bych měla sílu jít do dalšího těhotenství.

Nejde to, se s tím vyrovnat...

Ahoj holky, všechny Vás moc zdravím...psala jsem Vám svůj příběh skoro před pěti měsíci, zamlklé těhu v 32. týdnu...Píšu pokračování:je to skoro pět měsíců(přesně čtyři měsíce a 9 dní)...a jak se cítím???miminko???nééé...když jsem jela do porodnice, byla jsem šílená strachy z toho, co bude a hlavně zklamaná, že mi chlapeček, vytoužený srdíčko, přestalo tlouct a já ho nezachránila...když jsem jela z porodnice, tak jsem už byla rozhodnutá, že hned, jak to doktoři povolí, budu chtít těhotnět znovu...je to čtyři měsíce a názor na těhotenství??nechala jsem si napsat HAK se slzama v očích, protože se strašně bojím...dneska jsem byla na genetickém vyšetření, takže dva měsíce opravdu nesmím a nechci, protože bych měla strach, že se to zase pokazí...smrt Damiánka mi vzala touhu žít, ale musím se snažit, protože mám ještě tříletou dceru, která mě potřebuje...ale bojuju, dennodenně bojuju, protože s tímhle žít je děs...pořád tečou slzy zklamání, zoufalství a bolesti...všem, které nás potkalo tohle neštěstí a je jedno v jakém to bylo období, přeji jen samá zdravá miminka a ať už se i zadaří bez zklamání...myslím na Vás všechny...držte se...S pozdravem Michaela

Držim palce

Myslela jsem, že nic horšího už není, když my řekli ve 32 týdu, že čekám postižené dítě. Anička má genetickou poruchu, ale je šikovná, veselá a žije. Ale když čtu, čím jste prošly, čekali na porod svého mrtvého dítěte, umím si představit tu bolest, proto klobouk dolů.Já věřím v dobré konce a proto přeju všem, zdravé krásné miminko.

zamlklé těhu v 11tt, revize dělohy

Ahoj holky.. bohužel i já mám nově tuto nepříjemnou zkušenost, kdy jsem v 11tt, kdy už jsem si myslela, že je vše ok (srdíčko nám bušilo v 8tt), začala špinit, na pohotovosti zjistili, že se mimi již delší dobu nevyvíjí..diagnoza:zamlklé těhu, objednali mě hned na ráno na revizi..teď je to přesně 5dní.. musím říct, že se mi daří s tím vyrovnávat dobře, mám obrovskou podporu manžela a okolí a beru to tak, že příroda věděla proč to dělá..navíc když to srovnám s trápeníčkem holek, které museli porodit nebo jimmimi umřelo v 5.,6.měsíci, tak ani nemám nárok nějak truchlit..chci se zeptat všech kdo mají stejnou zkušenost a nevadí jim se o ni podělit - dodrželi jste 3měsíce netěhotnění po revizi? jak rychle se Vám pak podařilo znova otěhotnět? nám to teď napoprvé šlo dobře - otěhotněla jsem 5.cyklus po vysazení H/A, tak snad se rychle zadaří i znova a tentokrát už to dopadne dobře..všem přeju pevné nervy!!

Porod v 5. měsíci

Čekali jsme již 3 miminko a jelikož již máme doma 2 kluky, tak jsme si přáli holčičku. Mé těhotenství bylo z počátku velmi obtížné. Téměř celé 4. měsíce mi bylo strašně špatně a to celé dny.Začátkem 5. měsíce se to trošku zlepšilo a já si začla své těhotenství užívat.Každým dnem jsem očekávala první pohyby našeho mrňouska a místo toho jsem se dočkala něčeho strašného. V úterý 29.prosince jsem byla na poradně a bylo vše v naprostém pořádku. Ale 31.prosince ráno jsem začala špinit, po příjezdu do nemocnice mi dělala paní doktorka ultrazvuk, pak ještě jeden, na kterém už naše miminko nežilo. Byla to strašná rána, šok. Neustále jsem si říkala, že to není možné. Hned mě hispitalizovali a začali dávat léky na vyvolání porodu. Trvalo to celý den, celou noc a zatím co většina lidí oslavovala Silvestr, já ležela sama plná slz, beznaděje a bolestí v nemocničním pokoji. A na Nový rok ráno jsem svoji vytouženou holčičku porodila. Pak následoval odjezd na sál atd. a vše co většina tady z nás již zná.Je úplně jedno jestli čekáte své první nebo třetí miminko. Ta bolest a pocit zoufalství je naprosto stejný. Je tomu téměř měsíc a bolest zůstává stále , neodchází. Dodnes nevíme co se vlastně stalo, všechny testy včetně ultrazvuku a genetiky dopadly dobře. Tak si stále kladu otázku proč? A nenacházím odpovedˇ...

na to nikdy nezapomenem, snad jen trochu utišíme bolest,

Ahojkydaucus, zrovna jsem si přečetla tvůj příběh o miminku a musím s tebou souhlasit nikdy nezapomenem,já říkám vždy to bude první dítě, ať to dopadlo jak to dopadlo. Vím o čem mluvím loni jsem byla taky těhotná, po dvou letech se nám s manželem zadařilo a taky veškerá vyšetření vpohodě, ale jak nás poslali na srdíčko, tak už vše v pohodě nebylo hned na to ještě genetický ultrazvuk a bylo rozhodnuto. Náš maličký měl brániční hernii(kýlu) žádny dr. nám nedal ani malou naději že to zvládneme že nám operace po porodu pomůže, protože nikdy nevěděl jak to zvládnou plíce, které bohužel neměli moc prostoru,Tak jsem taky v 6 měsíci těhu ukončila naši radost s děťátka, porod byl docela dlouhy, no samotný ani né, ale než to na mě přišlo od čt. do ne. do mě cpali vše možné aby to přišlo, jinak za hoďku a půl bylo po všem, a já zase cítila to prázdno a velký ztek, že zrovná nám, ale to si asi říká káždá. je to nespravedlivé, jak se člověk podívá jak někdo rodí a dítě tam a nebo tam pohodí, a ti co by ho moc chtěli tak nemůžou. Nedivím se že pořád brečíš. Já o to své přišla v červenci a i teť jak to píšu tak mám slzy na krajíčku. Drž se život jde dál a my musíme taky nikdy nezapomenem, nikdy to nepřestane bolet, snad se jen bolest trochu utiší až budeme držet v náručí zdravý uzlíček. A to přeji všem

na to nikdy nezapomenem, snad jen trochu utišíme bolest,

Ahojkydaucus, zrovna jsem si přečetla tvůj příběh o miminku a musím s tebou souhlasit nikdy nezapomenem,já říkám vždy to bude první dítě, ať to dopadlo jak to dopadlo. Vím o čem mluvím loni jsem byla taky těhotná, po dvou letech se nám s manželem zadařilo a taky veškerá vyšetření vpohodě, ale jak nás poslali na srdíčko, tak už vše v pohodě nebylo hned na to ještě genetický ultrazvuk a bylo rozhodnuto. Náš maličký měl brániční hernii(kýlu) žádny dr. nám nedal ani malou naději že to zvládneme že nám operace po porodu pomůže, protože nikdy nevěděl jak to zvládnou plíce, které bohužel neměli moc prostoru,Tak jsem taky v 6 měsíci těhu ukončila naši radost s děťátka, porod byl docela dlouhy, no samotný ani né, ale než to na mě přišlo od čt. do ne do mě cpali vše možné aby to přišlo, jinak za hoďku a půl bylo po všem, a já zase cítila to prázdno a velký ztek, že zrovná nám, ale to si asi říká káždá. je to nespravedlivé, jak se člověk podívá jak někdo rodí a dítě tam a nebo tam pohodí, a ti co by ho moc chtěli tak nemůžou. Nedivím se že pořád brečíš. Já o to své přišla v červenci a i teť jak to píšu tak mám slzy na krajíčku. Drž se život jde dál a my musíme taky nikdy nezapomenem, nikdy to nepřestane bolet, snad se jen bolest trochu utiší až budeme držet v náručí zdravý uzlíček. A to přeji všem

Porod v 5měsici

Moje těhotenství probihalo celkem normalně první 3. měsíce mi bylo hodně špatně ale pak to přešlo a už jsme se s manželem těšila na prcka ultrazvuky a všechny testy byly v pořadku až 14.červenec se mi stal osudnym těšila jsem na ultrazvuk že uvidím sveho broučka a těšila jsem se že mi řeknou jestli to bude chlapeček nebo holčička a pak jsem se dočkala lehla jsem si na lehatko pani doktorka vzala ultrazvuk a začla vyšetřovat ale hned se zarazila a už volala primaře když jsem se ji zeptala co se děje ona mi jen řekla chvili vydržte pak přišel primař a prohližel si miminko přes ultrazvuk a oznamil mi že mu nemužou najit ledviny a že nemam plodovou vodu ješte to kontroloval. Když jsem se zeptala co dal řekl že dítě bez ledvin nemuže přežit a pak už to šlo všechno rychle druhy den jsem nastoupila do nemocnice doktorka mi řekla co mě čeka ale ja ji nevnimala jen tu bolest v srdíčku jo a pak to začlo měla jsem to klasickym porodem byly to strašne bolesti ktere trvaly 12hodin sice mi dali nějake prašky na bolest ale vubec to nepomohlo a pak jsem porodila chlapečka bohužel už nežil něco mi dali aby umřel ve mě nebo ani nevím co dělali semnou bylo mi to jedno po 3dnech mě pustili sice je to už 5. měsicu ale mě to připada jako by to bylo včera je to o to horší že manžel ma dvě děti a ja to špatně protože je mame každych 14dní na víkend.Hrozně mi muj brouček chybí a hodně si to vyčitam že se to stalo. Nemuselo se to stat protože pitva prokazala že ledviny ma sice male ale ma něměla jsem jim ho davat ale ja nevěděla co dělat tak to je muj příběh. Každy mi řika to časem přeboli.