Jak se vyrovnat s potratem? - nové diskuze

Ahoj holky. Koukám, že se nám (bohužel) tato kolonka zase rozrostla. Můj příspěvek asi nebude ideální, ale v únoru jsem sem psala také. Moc mi to pomohlo a děkuji všem holkám, které mi napsaly a podpořily mě, resp. dál podporují Mám za sebou 5 měsíců od potratu a jsem opět \"fit\". Vím, že tomu teď těžko některá z vás uvěříte,já jsem také nevěřila, ale skutečně čas pomohl vše zahojit, i když vzpomínky nevyhasnou a přemýšlím o tom, jak velké bříško bych dnes měla!? Teď se můžu začít opět snažit. Nikdy bych nevěřila, že to tak rychle uteče a já budu v této fazi. Moc Vám držím pěstičky, buďte silné a věřte., že se zlé v dobré obrátí!!!

Zamlklé těhu

Ahoj holky, bohužel jsem se dneškem dostala do vaší kolonky. Ráno mi zjistili, že srdíčko přestalo bít, jsem (vlastně už byla) v 9.tt. Zítra jdu na revizi. Bylo to moje první těhotenství, navíc po IVF. Je to těžké, už jsem si tady přečetla vaše pocity, a jsme na tom všechny podobně-smutek, bolest, zklamání. Ale říkám si, že život jde dál a určitě se jednou dočkám. Rozhodla jsem se, že budu myslet pozitivně, zkusím pak sportovat, a tak nějak se psychicky odpoutat od toho, CHTIT MIMINKO za každou cenu. Mějte se hezky.

dotazek

Ahoj holky ,chtěla jsem se zeptat ,jestli s tím některá nemáte zkušenost,před 5 t.jsem samovolně potratila a plod ze mě odešel samovolně ,tak jsem nemusela do nemoc.na kontrolu mám jít až po ms kterou jsem ještě nedostala ,už týden mě bolí břicho jako bych to měla každým dnem dostat ale stále nic mudr.říkala že do 6.t to mám dostat tak jsem poprví nedočkavá.Piju kontryhel .Ale na co jsem se hlavně chtěla zeptat je ,že přibližně v té době po potratu mě začalo bolet v kříži,tak jsem se chtěla zeptat jestli s tím nemáte někdo zkušenost,jestli to může být s tím spojené,před potr.jsem neměla žádné problémy.Děkuji moc všem předem na kontrtole jsem ještě nebyla

Zamlklé těhotenství

Strašně by mě zajímalo, proč se tohle děje. Tenhle rok je nějakej začarovanej, protože nic nevychází. O cokoliv se pokusím, tak to jde do háje. Chci co nejdříve znovu otěhotnět, ale na druhou stranu mám hrozný strach, aby mě to nepotkalo znovu..Bylo to a pořád je, hrozný zklámání!!!

Také zklamání

Ahoj holčiny,tak také jsem se bohužel dostala do této kolonky...kdy radost vystřídala zklamání...v 9tt jsem se u lékaře dozvěděla, že srdíčko se nikdy nevyvinulo a plod zanikl v 7tt a musela jsem do nemocnice na vyčištění. Je to takový divný pocit...těd je to měsíc a tak jsem si řekla,že potřebuji někomu kdo má stejný zážitek toto napsat...že nejsem vpohodě jak si všichni myslí a moc mě mrzí..že nemůžu se svou kamarádkou..... která mi dva dny po hospitalizaci sdělila, že je těhu ....sdílet tu radost ....a ona ve své radosti nevidí to, že ikdyž jsem byla zatim na začátku těhu, že i tak to bolí.......život je tak relativní.... Jinak také čekám na ms...tak snad vše dobře dopadne, jelikož nežiji v Čr a opravdu se mi nechce podstupovat tady nějaké procedury. Tak se všechny holčiny co jste na to podobně držte a opaturjte a věřme...příště to vyjde. Jarča

Zklamání

Ahoj holky, tak to moje velké nadšení z první menstruace po revizi vystřídalo zklamání.Včera jsem byla po šetstinedělí na kontrole a dopadla jsem hodně špatně. Manžel není v pořádku, což se dá vyléčit jen vitamíny a nějakou další léčbou, ale se mnou je to horší. Moje srdíčko se nechce srovnat a navíc dřívější gynekoložka nevyléčila něco, co měla... Doktorka mi oznámila, ať zase nasadím antikoncepci a na miminko nějaký čas zapomenu. Jenomže to já nedokážu. Od včera, co to vím jsem jako tělo bez duše. Drželo mne nad vodou to, že budeme mít brzy jiné a teď nevím, co dál. V kombinaci mých potíží a manželovými \"špatně vyvinutými\" sperm. prý nejsme vhodní pro početí. Fakt nevím, co dělat. Nekouřím, nepiju, drogy jsem v životě nebrala a žiju poměrně zdravě, co teda, kurňa, ještě dělám špatně??? Řekla bych, že je mi momentálně ještě hůř, než těsně po tom potratu. Kor, když mi ještě řekla, že moje miminko může být postižené a nebo se nám to nemusí povést nikdy... To jsou vážně slova do pranice. PS: Paní Mascha má můj obrovský obdiv!!! Já už bych to asi dávno vzdala...

potrat.. a jak dál?

Ahoj všem, nakoukla jsem do této kolonky, i když sem momentálně nepatřím. Chtěla bych ale Vám všem, které jste ted moc smutné napsat v krátkosti svůj příběh. Mimi jsem si přála moc už někdy od 16-18ti, tak moc, že to prostě nešlo. Nakonec přišla nová životní situace, přestala jsem na svou touhu myslet a bylo to tu. První těhu a vše dopadlo, jak má. Bylo mi 22. Pak jsem chtěla co nejdříve druhé a najednou to začalo, 1. potrat v 7tt, pak za půl roku dokonce ve 14tt-miminko umřelo právě v těch chvílích, kdy jsem užuž čekala na první pohyby. Psychicky jsem byla na dně, pak jsem na další těhotenství čekala další tři roky. Každý měsíc \"pro jistotu\" den-dva před menstruací kontrolova podle testu, jestli je \"to\" tu. Po třech letech jsem se dočkala, ale přišlo opět obrovské zklamání v 9tt. Vzdala jsem to. Po pár měsících jsem našla najednou dvě čárky znovu, ale na ultrazvuku jsme na srdíčko čekali 3 týdny. Už jsem nevěřila, když začalo tlouct. Po 15tém týdnu děsných nervů jsem už uvěřila, že to dobře dopadne. Dopadlo to nakonec tak, že se mimi narodilo už v 28týdnu. Strašně malinké (1206g/36cm). Dlouho jsme nevěděli, jak to dopadne. Naštěstí vše dobře a co víc, když jsem si Davídka po třech měsících odnášela z porodnice-byla jsem znovu těhotná. Doktoři mě však ubezpečovali, če to s největší pravděpodobností dobře nedopadne a tak se také ve 12tt stalo. Tentokrát jsem to zvládala dobře, protože mi malé mimi vrnělo v náručí. Pak jsme to zkoušeli ještě další 3 roky. Dvakrát znovu špatně. Ve 33 jsem všechny snahy zastavila a smířila se s dvěma krásnými a šikovnými kluky - i tak to bylo velké štěstí. A finále? Je mi 37 a letos v lednu mi mudr oznámil radostnou novinku-mimi, nevěřila jsem tomu, brala jsem antikoncepci, ale ted jsem v 29tt a vše je OK. A snad to nakonec bude i ta holčička (nenechala jsem si to na plodovce říct). Proč to všechno píší? Prošla jsem si spoustou zklamání ze zmařeného nového života a přeze všechno čas ukázal, že nikdy není všem dnům konec. NEVZDÁVEJTE SE nikdy. Vím jak moc je to těžké, když najednou to krásné buch-buch na ultrazvuku není vidět, ale je před Vámi ještě spousta dní. A ještě maličkost - teprve TED, po všech těch nezdarech, kdy mi nikdo nedokázal odpovědět na otázku -PROČ se to stalo, lékaři zjistili, že mám moc hustou krev (LEIDEN V syndrom) a že to má ca 5-8% žen - způsobí to, že přes tenké cévky placenty se díky té hustotě krev - tedy výživa-k miminku pořádně nedostane a plod pak odumře, laicky řečeno podvýživou. Nechte si tedy krev na genetice na tento syndrom zkontrolovat. Ted si po dobu těhotenství píchám injekce na ředění krve(podobně jak inzulin) a vše jde přesně jak má. Zkrátka je třeba to nikdy nevzdávat. Štěstí může přijít v různou dobu a někdy se holt musí trochu čekat. Držte se všichni, co máte tyhle zkušenosti za sebou a snad Vám alespoň trochu mé zkušenosti pomohou. Ahoj všem

radost

Ahoj, vždycky mám radost, když se podívám do téhle kolonky a nejsou tu už dýl žádné nové smutné příspěvky! Přeju všem holkám, aby sem nemusely nikdy psát a podud už se to stane, aby to statečně překonaly a zkoušely to dál!!! Držím všem moc palečky a opatrujte se děvčátka!!!

AHojiky.Jeste pred dvema mesici sem psala do kolonky 0.- 16. tyden,a az ted jsem dostala odvahu napsat sem. S pritelem jsme si moc prali miminko a asi pul roku to nejak neslo az najednou dve carky na teh.testu,tolik radosti ale behem tri dnu vystridal smutek.NEz jsem stacila jit k pani doktorce,zacala jdsem krvacet a mimi samovolne krvacenim potratila.Revize me necekala jelikoz slo vse ven samo.Pani doktorka mi rekla ze s pritelem ani nemusime cekat a muzeme se szazit dal.K velikemu prekvapeni jsem otehotnela hned:-) Bylo to nadherny:-) S pritelem jsme si to uzivali a hlavne necekali. Vsechny prohlidky byli v poradku,jednou jsem spinila ale dostala leky a bylo vse O.k. Mimisek rostl a srdicko uz taky krasne bilo.NA dalsi prohlidku jsem sla 15.dubna,tam uz se mimi nevyvyjelo.:-( byla jsem v 11tt a mimi uz bylo mrtve od 9tt:-( TAk me cekala revize.Ted ocekavam dvuhou menstruaci a nejvic se tesim na tu treti,az se budeme mct zase snazit...Vim jak vam je,nikdo to nepochopi dokud to nezazije.TAk se vsechny drzte a nezoufejte,jednou to musi prijit..:-*

Ahojky

Ahojky holky, tak jak se vám daří v těhlech vedrech? Mě včera pěkně zkolila horečka, ale dneska je den D!!! Dostavily se mi 1.ženské dny přesně 4 týdny po revizi, takže už jen dvakrát a můžu mít miminko, juchůůůů.... Teda, doporučujou půl roku čekat, ale to stejně nevydržím. Díky vám jsem překonala ty moje hrozné depresivní stavy, je mi z toho hrozně smutno, ale už je to mnohem snesitelnější, než to bývalo. Děkuji, děkuji, děkuji na stokrát...Včera jsem se dozvěděla, že mám těhotnou i kamarádku, tak snad budu i já moci brzo v sobě nosit svoje zlatíčko... Strašně moc vám všem přeji štěstí, zdraví a hlavně děťátko, které vám bude celý život nosit jen radost... Veruša

potrat

ahojky holky ted jsem od doktorky zjistila ze jsem tehotna ale uz 2 deti mam a ty stacej nemate nekdo skusenosti o potratu??a jak dlouho tam lezite v nemocnici???diky za radu

Propadám depresím...

Ahoj, jsem ráda, že je tu i tahle rubrika. Před třemi týdny jsem se dozvěděla, že moje miminko je několik dní mrtvé a že musím na revizi dělohy. Zákrok proběhl bez komplikací, ale moje psychika je na tom tak špatně, že už nevím, co mám se sebou samou dělat. Je mi 22 let a každej mne uklidňuje, že jsem mocmladá a že budu mít ještě spoustu dětí, ale já si přeji miminko už strašnou dobu a tohle jsme se snažili přes rok s manželem. Do toho jsem se asi týden po mém potratu dozvěděla, že mám těhotnou švagrovou a bude rodit jen pár týdnů po mém termínu. Strašně to bolí... Jejímu miminku už tluče srdíčko a já se z toho prostě nedokážu radovat... propadám tak silným depresím, že se chvílemi i dusím a je mi na zvracení. Pořád mne strašně bolí prsa a nemohu si na ně ani sáhnout. Jsem už bezradná, na mažela jsem strašně zlá, nemám chuť se tulit a dávat mu najevo jako on mne, že ho miluji... ptotě to nedokážu. Mám pocit, že mne ta bolest roztrhá vejpůl a mám chuť křičet... Moc bych si přála se po šestinedělí snažit o miminko a proto se vás ptám, myslíte si, že je to dobrý nápad začít tak brzy po revizi? Bez miminka ale šťastná nebudu a antidepresiva se mi brát nechtějí... Každý den dokážu brečet i do dvou do rána, než vysílením usnu a ráno to začíná nanovo... Děkuji za vaše rady, jste jediné, kdo ví, o čem mluvím... ostatní kolem mne mne nechápají, jak mne to mohlo tak vzít, když je mi teprve tolik, kolik mi je...

bolí to

Ahoj holky je hezký ,že jsou tyto str.a můžu se vypovídat někde kdo tomu rozumí.Když jsem našla na testu //č.byla jsem strašně šťastná,ale bohužel jsem začala špinit ,tak jsem jela k mudr. a myslela jsi ,že je to normální nebo jen nějaká maličkost.Ale doktorka my řekla ,že nic nevidí a to jsem měla byt cca7 tt tak mě poslala na krev .Když jsem volala doktorce ,tak mi řekla, že mám nízkou hodnotu a že potrácím,nechtěla jsem tomu věřit a tak za 2 dny jsem chtěla jít na krev znovu,byla jsem si jistá ,že je to v pořádku,ale že jsem třeba míň,ale pak se to stalo v noci jsem začala silně krvácet a vyšlo to ze mě,bylo to hrozné vydět to a že to mělo být naše mimi,zárodek byl asi přes cm velký je mi divný ,že tam nic neviděla při té velikosti,probrečela jsem už pár dní je dobré se někomu vypovídat,mám sice doma dcerku a přítele,který mi pomáhají,ale chlapy to berou,tak že ono to přijde příště.Vím že ho to taky mrzí,ale nechce mě nervovat.Snažíme se skoro 2 r.a pak tohle je my to líto

Ahojky, můžu se zeptat za jak dlouho po ptratu jste dotaly menstruaci, Já jsem po potratu dneska 16. den, byla jsem i na výškrabu. a dneska mě bolí břicho jako bych to měla dostat. jenom se mi to zdá docela brzo, tak mám docela strach, aby se něco vtom břiše nedělo. díky.

Ahoj holky. Tak jsem si myslela, že mi je už líp, ale včera jsem se cítila strašně divně a dnes je to ještě horší. Příjde mi jako kdybych měla na prsou balvan, potím se, pořád mám žízeň, na wc na malou chodím pořád. Včera jsem byla na testech na tu cukrovku a výsledky budu vědět v pátek. Mám strach. Bojím se co, když budu mít cukrovku, protože ta žízeň a časté močení mě provází už asi 3 roky. Ale spíš se bojím zda by to skousl manžel, když už dvakrát na mě vyjel, když jsem si zlomila kotník a teď když jsem potratila. Když se mu s něčím svěřím, tak to vždy banalizuje i když se vážně necítím dobře, taky jsem s ním jezdila na kole jako těhotná a byla jsem k.o a pak potrat, tak nevím. Mám ho ráda, ale cítím nejistotu. Budu muset asi někam zajít za psychologem:-(

Stále stejně smutně

Ahoj holky, už je to 2 roky, co jsem psala, že i mě potkalo velké trápení. Ve 12 týdnu těhotenství jsem musela na revizi, miminku přestalo tlouct srdíčko. Bohužel mi revizi pokazili, musela jsem ještě jednou a při mém štěstí opět špatně. Po půlroce snažení mi gynekolog oznámil, že nemám žádnou sliznici po té druhé operaci, tak jsme další půlrok čekali, až doroste. Po dalších několika měsících manžel podstoupil spermiogram a je úplně v pořádku. Takže přišla opět řada na mě. Při hormonálních testech mi zjistili nedostatečnou funkci štítné žlázy a vyšší prolaktin. Za dalších pár měsíců na laparoskopii neprůchodnost jednoho vejcovodu a ten druhý mi naštěstí zprůchodnili. Beru Clostilbegyt už 4. měsíc, ale miminko stále nepřichází. Rozhodli jsme se s mnaželem pro umělé oplodnění. Moc prosím, má některá z vás zkušenosti s IVF? Od kamarádky jsem se dozvěděla, že by počkala do podzimu, že je v létě malá pravděpodobnost na úspěch. Moc děkuju

Ahoj holky, tak vám napíšu můj příběh a třeba vám to trošku pomůže. Mám tříletého kluka, první těhotenství úplně bez problémů. Když byly malýmu dva tak jsme se rozhodli, že to začneme zkoušet a vyšlo to na poprvé. Hned asi v tom 5tt jsem začala špinit a pak samovolně potratila, to byl červen. V srpnu se zadařilo znova, samozřejmě jsem měla nervy a k doktorovi se nehnala hned jako minule a čekala jsem jestli bude všechno v pohodě. Šla jsem tam až v 8tt přesvědčená o tom, že je to dobrý když nekrvácím, ale pan doktor mi řekl, že nevidí srdeční činnost, že ještě týden počkáme a uvidíme. Prožila jsem si hrozný týden a potom verdikt, že musím do nemocnice na potrat Potom nám doporučili počkat aspoň 3měsíce. Takže v lednu jsme na to vletěli znova a naštěstí zase na poprvé. Teď jsem v 19tt a doufám, že bude všechno v pořádku, ale toho strachu se už nikdy nezbavím. Snad bude mít můj příběh dobrý konec a přeju ho i vám všem, nevzdávejte to

potratila jsem v 8 týdnu

Ahoj holky, tak já bohužel taky:-(((((bylo mě tak nádherně, jen prsa bolela, sportovala jsem a těšila se s manželem na maličké. Pak jsem šla pro průkazku, sestra jí vystavila, pak mě doktor řekl, že mám cukr dost vysoko:-(a pak, že dítě je mrtvé a že mě objedná na úterý do nemocnice byla středa, takže skoro týden čekat!!!!!!To jsem odmítla, že čekat tak dlouho nehodlám s tím mrtvým uvnitřt. Tak, že pátek, středa byla šílená. Manžel nemohl odjet dřív z práce. Noc jsem probrečela a bylo mě nejhůř v životě. Ve čtvrek jsem uklízela jako divá. A pak velké bolesti a vystřelovalo to do zad. Volala jsem do nemocnice, že se děje to a to. Manželovi jsem volala, že mě musí odvézt tak honem spěchal 21 km z práce. Honem zabalit a pryč. Pořád jen brečim. V nemocnic se ptají proč nemám předoperační vyšetření asi pokus o vtip a kde mám obinadla, to je asi prd...potkávám tam svého gynekologa, tak jdete na to říká skoro s úsměvem a já se jen odvrátím a brečím. Výkon uděláme až za šest hodin měla jsem čtvrt housky, as došel klystýr...v bolestech čekám sama na pokoji co bude. Mám velký strach. Mačkám zvonek na sestru uběhne 15 min a nikde nikdo, zkusím to podruhé a mám štěstí. Ptá se co potřebuju. Prosím něco na bolest. Je mě vážně zle. Jde pro injekci za 15 minut konečně příjde a zabodne to do mě jako do terče, ale je mě to jedno. za 10 minut sama potratím do vložky. Strašný pohled. Nechají mě čekat další dvě hodiny. Zákrok trval 8 minut.a já po příjezdu na pokoj obvolávám pracovní povinnosti. druhý den ráno mě po snídani a vizitě pouští. domů zamnou chodí hodně návštěv a to mě pomáhá. koupila jsem si wobenzym a piju kontryhel a beru jód.Pořád uklízím, vařím, peru a neležím to mě pak přepadají chmury. Pro každou z nás je toto velmi bolestné. Vám všem přeji hodně sil!!!

Ahoj všem,konečně jsem našla stránky kde se mohu vypovídat. V únoru se nám po více než dvouletém snažení konečně podařilo otěhotnět. Byla jsem šťastná jako blecha,když mi paní doktorka řekla, že jsem těhotná. nemohla jsem tomu uvěřit,že konečně nebudu muset vypočítávat kdy nejlepé dát sex, po sexu dělat svíčky a podobně. vše probíhalo jak mělo mimi se mělo k světu. Ještě toto pondělí ráno jsem viděla mimi na sonu jak si pěkně poskakuje v děloze. Bohužel večer přišla krutá rána a já jsem ve 13 tt potratila. najednou jsem začla krvácet, dostala jsem teploty a bylo to. Prý jsem dostala nějakou infekci, vůbec nevím jak. Teď nedokážu dělat nic jiného než brečet. Nedokážu si představit zase všechno zkoušet od začatku, čekat třeba zase 2 roky než se to povede a pak ten strach v těhotenství. jsem z toho úplně vyřízená. všichni říkají neboj šlo to jednou půjde to i podruhé. To jsou jenom kecy, které mě opravdu nebaví už poslouchat. Neví jak to všechno zvládnem, manžel se snaží být silný, vím, že je mu to taky líto, ale přece jenom ti chlapi to berou jinak.No a tak mi nezbývá nic jiného než nám všem popřát....hodně síly a trpělivosti do dalších dnů.

bez menstruace

Ahoj holky,moc sem nepíšu, jen občas k někomu do reakce, ale nedá mi to. 16.2. jsem měla zamlklý potrat v 10. týdnu. Už jsem se z toho docela dostala, ale nevím, co dál. Doporučuje se 2, 3 menstruace počkat před dalším snažením, ale já ještě menstruaci nedostala a to to jsou 3 měsíce. Byla jsem u doktorky, dostala jsem utrogestan, pak jsem to měla dostat nic, teď jsem brala 10 dní proveru a zatím taky zas nic. V červnu jsme se chtělí začít snažit, ale teď nevím. Nemáte s tím někdo zkušenost? Ani před potratem jsem bez hormonů nemenstruovala ani neovulovala, ale po hormonech to bylo ok. Teď na mě nic nezabírá. Ach jo.

Taky konec... v 7týdnu

Stále neviděli plod a nakonec tam ani nebyl... Nestihl se vytvořit, nebo zanikl... Ani doktorka neví... Ale nakonec je to asi tak lepší... Než aby se to narodilo postižené, že jo... Jinak mi pani doktorka poradila tak ty 3 měsíce vyčkat, aby se to tělo dalo do pořádku, přeci jen bylo nastartované na těhotenství... Tak nevím... Myslím si ,že 3měsíce už je docela dlouho, ne? Myslím, že ten měsíc to asi tak nějak vydržím, ale dýl asi nemá cenu čekat... Chtěla bych otěhotnět přes léto, abych nebyla nemocná... Je to jediný období bez nemocí, teda aspoň u mě Tak velkou trpělivost a vůli jít dál přeju všem!!!!

Holky, to zvádnete!!!

Ahoj všem, vím, asi se nad tímto nadpisem ušklíbnete, před několika měsíci bych nereagovala jinak, ale věřte, čas tu naší životní ránu vyléčí! V říjnu loňského roku mi doktorka řekla tu šťastnou zprávu, že čekáme miminko.. byli jsme s přítelem štěštím bez sebe..ovšem za pár týdnu přišla ta hrozná zpráva - žádná srdeční akce a v 9tt mě čekala kyretáž.. fyzickou bolest vám popisovat nemusím, ale to co se odehrálo v mé hlavě, že jsem nosila mrtvé miminko apod. bylo šílený.. zůstala jsem šestinedělí doma, hrozně jsem se v tom ubíjela a topila a můj přítel, ať dělal co dělal, nemohl mě z toho dostat, až mi ho bylo líto, protože jsem ho těmi mými stavy tak trápila.. řekla jsem si dost, sakra takhle to nejde do nekonečna.. mám jeho, rodinu, všichni jsme zdraví, bohužel se to stalo, ale to se v dnešní době stává každé čtvrté z nás.. bohužel, ale je to tak.. začala jsem chodit do práce, sportovat, fungovat zase stoprocentně v domácnosti a tu hnusnou zkušenost odsunula někam hodně hluboko... nemůžu říct, že jsem se na to nemyslela, často, když jsem sama usínala, když byl přítel v práci.. ale opravdu, musíme zatít zuby a jít dál! a co z toho všeho vyplynulo? o mimčo jsme se nesnažili, neplánovali, spíš jsem plánovala blížící se svatbu a aniž bych chtěla - otěhotněla jsem.. jsem v 6tt a zatím je vše v pořádku.. bojím se, strach je opravdu obrovský, takový, že mě musí do ordinace doprovázet přítel, protože by to tam se mnou asi seklo..za týden jdu na další UZ a uvidíme, snad bude prcek v pořádku.. Holky, nevzdávejte to, a bojujte, už je to za námi, zvládneme to!!!

Ahoj všichni...

Čtu si to tady všechno a je mi do breku. Asi mě to taky čeká. Ve čtvrtek 1.4. jsem byla poprvé na ultrazvuku a byla jsem 7+5tt. Doktor ale nic neviděl, je to možné, že tak ještě nic nebylo. Teda doktor říkal, že těhu jsem, je tam dutinka i rozměrově OK. Tento čtvrtek 8.4. mám přijít znovu. Budu 8+5tt. Myslíte, že když zase nepůjde nic vidět, že už je konec? Všude píší něco jiného,a každý mě chce spíš utěšit, uchlácholit. Ale většinou už v sedmém týdnu jde vidět srdíčko. Snad mi poradíte tady, kde už jste si tím prošly a nebudete mě jen utěšovat. Díky moc

sex po potratu

Ahoj holky. Tak už mám nějaký ten týden po šestinedělí, které jsem raději dodržela, abych neměla bolestivý sex, ale stejně mě to bolí a když to nebolí, tak nemůžu říct, že by to bylo právě příjemné. Jak jste na tom vy? Je to takhle normální?

taky-konec v 9tt - čeká mě revize

ahoj, vůbec nevím, co mám dělat. dneska ve dvě jsem šla k doktorce, těšila se na mimi a ono je mrtvé, ani ve snu mě to nenapadlo. tak od té doby jen sedím a bulím. vůbec nevím, co dělat - cokoli začnu, tak nejde. nemáte nějaké rady?? vím, že je brzo, ale bojím se dalších dnů. ve čtvrtek jdu na revizi a pak jsou velikonoce, na které asi nezapomenu, ale co dál?? co vám pomohlo, jaká činnost by mě mohla na chvíli odlákat...

mimoděložní

Ahojky všem. Ráda bych se s Vámi podělila o svoji zkušenost.Před 7 lety jsem prodělala zákrok kdy jsem měla v zánětu dělohu,vaječníky,blanitý srůsty v celém okolí a cysty.Přivezli mne do nemocnice za pět minut dvanáct kdy hrozilo že mi to každou chvilkou může prasknout.Ovšem ani po operaci se nevědělo jestli se na sál nevrátím zpět. Za to že mi vnitřek zachránili vděčím doktorovi Klumparovi,který byl tehdy primářem gynekologie v nemocnici v Nymburku. Celé ty roky až do dnes jsem věřila doktorům,kteří mi opakovali že nemohu otěhotnět a že jsem chodící antikoncepce.Proto jsem rozhodla že antikoncepce v mém případě bude zbytečná.Celé ty roky em si dítě přála a jen stěží koukala na budoucí maminky.Pravý vejcovod jsem měla neprůchodný a levý srostlý k zadní části dělohy.Mám nového přítele a i přesto se nám to podařilo,bohužel puze mimoděložně,opět příjezd do nemocnice za 5 minut dvanáct,ani nový primář Toman gynekologie tomu nemohl uvěřit že se to vůbec povedlo.ale neuběhlo ani pár minut a musela jsem a sál,odstranili mi levý vejcovod s vaječníkem i splodem.Pravý mi ponechali a i tak chválili předešlou operaci kterou sem prošla před lety.Teď mám ale nad sebou otazníky a mám strach.Doporučili mi 3 měsíce o operaci zusit otěhotnět,o když se to nepovede a mě se tam ty srůsty udělají opět a stane se to samé? Je tu někdo na koho se mohu obrátit?kdo mi může poradit jak o sebe pečovat v následujících měsících,co jíst atd?aby se to povedlo?děkuji

Ahoj holky, já jsem revizí (12tt) prošla už v lednu, ale zdá se, že se s tím vnitřně asi nesrovnám. Domluvili sme se s partnerem, že to v červnu zkusíme ještě jednou, ale už teď mám hrozný strach a nemůžu to dostat z hlavy. A do toho návrat v květnu do práce a ta moje slečna začne chodit do jeslí. Měli jsme nové těhotenství jako vánoční dárek a v lednu taková pecka. Nebýt mojí dcery určitě bych to nezvládla (i partnera - byl skvělej). Ale takový zážitky ať si nechaj!! Tady jsem zjistila co se mi vůbec stalo, protože v té rychlosti (ráno gynda, v poledne revize a večer dom - myslím, že jsem jim brečela i v narkóze) jsem nebyla ani schopná vnímat o co jde. Tak se zatím mějte. Držte se. PáPS: zdá se to nějaké zmatené, ale asi to jen potřebuju dostat ven. Však vy mě pochopíte. Dík.

Ahoj holky bojovnice,mám potřebu sem napsat, že právě teď, po pěti měsících, jsem se snad dala psychicky dokupy! Někdo se tu kdysi ptal, jak se s tím my ostatní vyrovnáváme, takže: Bylo to krušné období. Po potratu jsem se upnula na to, že otěhotním hned po první MS, ale když jsem čekala, jestli ta další v pořadí přijde nebo ne, přišly výčitky, že je moc brzo. Začala jsem se strašně sledovat, což samotnou MS oddálilo. Zdravotní problémy mi pak pomohly uvědomit si, že jestli se rychle nedám do pořádku, zblázním se já i manžel a další případné otěhotnění tím jenom posunu.No a právě včera jsem zjistila, že už jsem sama v sobě srovnaná a i když se nezadaří tento měsíc, přijde to později, a já aspoň budu moct vyvádět věci, které v těhotenství nemůžu... (nemyslím nic hrozného, nebojte!)Držím vám všem palce a děkuju za podporu, kterou jste mi BOLky daly!

Hanniku

tak co, už je ti líp?

revize

Ahoj holky, měla jsem revizi v 6tt. Už se nebudu rozepisovat o tom, čím vším jsem po fyzické stránce prošla, protože to asi všechny v této rubrice znáte. Nejhorší je ta psychika. Nemůžu se z toho dostat. Po zákroku jsem samozřejmě nešla na nemocenskou, ale do práce, takže mám teď bolesti, které mi to připomínají, i když nechci. Nehorší je, že na to nejde přestat myslet. Když jsem v práci, tak je to lepší, protože na to nemám čas a nikdo tam nic neví. Horší je to doma. Teď je to dva týdny a včera to na mne přišlo zase. Hrozná deprese, pocit nespravedlnosti, němé výčitky viny a to i k manželovi, kterého miluji (protože nebyl z těhotentví moc nadšený, takže má teď zase \"klid\", i když ne takový, jaký bych chtěl s mou náladou a samozřejmě nechtěl konec těhotenství, když už to bylo...). Nemůžu se z toho dostat. Připadám si prázdná a k ničemu. Nejraději bych se opila, ale po troše alkoholu je mi špatně a mám zase bolesti. Všechno mi připadá úplně zbytečné. Nějak nemám smysl života, i když nemůž říct, že bych se teda nudila, protože v práci je toho nad hlavu a doma se taky pořád něco spravuje a dělá - mě nic z toho nebaví. Nechci se do depky dostávat více, ale prostě mě to chytí a já se z toho nemůžu dostat. Jsem si odporná samam sobě a připadá mi, že moje tělo je můj nepřítel, který mi nedovolí porodit dítě a ještě mi háže pod nohy klacky ve formě depresí a bolestí. Mám toho tak akorát všeho dost. Připadám si zralá tak na psychinu a hlavně jako hrozný slaboch, přitom mi nepřipadá, že bych životem procházela jako růžovým sadem a prožila toho tak málo, aby mě něco jen tak položilo. Jak se z toho dostáváte vy?

držím pěsti štěstí

Ahoj holky! Tahle rubrika je tak smutná, někdy mi tečou slzy, že nemůžu ani číst, ale chci Vás všechny podpořit alespoň tak, že Vám napíšu příběh mojí sestry. Celá šťastná přišla, že má 2 proužky na testu-do týdně začala krvácet a pan doktor ji ujistil, že těhotná byla, ale odešlo to.. Po půl roce další těhotenství, tentokrát to vypadalo lépe, ale v 11tt na kontrole zjištění, že se mimi přestalo vyvýjet a nebije srdíčko..Byla jsem z toho šíleně smutná i já..Za další půlrok a něco-další těhotenství, hodně hlídané a brala i nějaké léky, ale naštěstí bylo tentokrát vše v pořádku a narodila se jí krásná donošená a zdravá Lucinka. Jsem šťastná teta a Vám všem přeju ať to dopadne všechno dobře a máte už jen krásné a veselé zkušenosti a bolest odejte... Držím všem pěsti štěstí!!!!!!!

Smůla

Ahojte holky, je tady plno smutných příběhů, i já jeden o tomto víkendu zažila. Byla jsem v 5.měsící a v sobotu mi odtekla plodová voda, bohužel mimčo se nedalo zachránit a já musela porodit. Otřesné. Je to můj druhý potrat a doufám, že napotřetí se nám to povede. Přítel i rodina jsou mi velkou oporou. jen ve mně je nějak prázdno, už aby to bylo vše za mnou. Já vím, že všechny příběhy zde napsané jsou smutné, ale jednou to holky všechny dokážeme a budeme mít miminko.

když máte smůlu...

Ahoj holky! Byla jsme dnes na kontrole! Jsme po revizi dělohy, akorát my to pěkně zpackali a blbě vyčistili. Máte někdo zkušenosti? Dostala jsem sice troje prášky, ale i tak to není zrovna příjemné vědět, že to stále není vpořádku. Pokud se s tím moje tělo nepopere, tak budu muset v pondělí znovu do nemocnice. Bojím se teď, jestli to nebude mít vliv na \"mojí plodnost\"?

Problém

Ahojky.Chtěla jsem se zeptat, zda s tímto má některá z Vás zkušenost. Byla jsem v úterý na revizi dělohy (po potratu . Od operace jsem ani nešpinila, ale dnes (tedy po 3 dnech po operaci) jsem začala krvácet. Bohužel nevím, zda je to dobře. Doktor v nemocnici mi řekl, že budu špinit a když začnu krvácet, mám jet na pohotovost. Můj gynekolog mi řekl, že začnu krvácet. Teď nevím, co je tedy dobře. Má s tímto někdo zkušenost? Poradíte mi prosím? Už takhle mám dost velké trápení a k tomu ještě tohle Děkuji za pomoc. Hezký večer

Vcera mi doktorka, znama rikala, ze 30% tehotenstvi konci spatne - potratem. Neni to nejak hodne? Ale pry 70% z toho se stava do 5tt...

povzbuzení

Četla jsem tu teď nějak moc smutných příběhů a níže se někdo ptal, jestli neznáme někoho, kdo po potratu otěhotněl a má mimčo ... Mám kamarádku, která dokonce 2x za sebou o miminko přišla vždy v časném stádiu, pak si našla jiného lékaře, ten se jí pořádně věnoval, doléčil co nebylo vyléčeno a před cca 2 týdny porodila krásnou zdravou holčičku ... takže naděje umírá poslední