Naše rodina. Jak přežít tchýni??? - nové diskuze

Skorošvagrová se zas předvedla

Musím Vám sem napsat páteční story, pořád se to ve mě vaří a snad mi BOLí utišení uleví.V podvečer byla u Českého zastoupení při EU v Bruselu 5. Czech Street Party (takovej minifestival se stánky s krajovými specialitami, českým pivem, kofolou, paráda), Alešův strejda dělá řidiče kraji Vysočina a po hodně dlouhé době ho vyslali do Bruselu s těma krajovýma specialitama, tak Alešovi ráno volal, že se tam s ním potká. Já nevěděla, jak na tom s Áďou budem skrz počasí i únavu. Plán byl, že se půjdem asi podívat odpo na ty stánky a pak domů. Tudíž strejdu ani asi nepotkám. (nesnáším \"rodinné\" pomlouvačky a sešlosti, takže žádná škoda). Dopadlo to tak, že Áďa spal odpo tak, že jsme to na ty stánky nestihli, tak jsme vyrazili až s Alešem, že se jen mrknem na Mládka, dáme si štramberské ucho nebo perník a pojedu domů. Setkání se strejdou - vesnickej balík, primitiv, kterej se se mnou vítal, jak když jsme spolu pásli kozy a známe se věky. Nesnáším takový chování, obzvlášť doprovázený halekáním, když mi spí dítě. Řval do kočárku..Strejda debil, už ať jdem domů. No, co vidím ho prvně a naposled. To ale přišla druhá věta jeho promitivismu, já Vás viděl už v plavkách..Zděšení, nechápala jsem, nevím, jak ta věta pokračovala. Podívala jsem se na Aleše s nechápavým výrazem. To ten strýc zaregistroval, tak komentoval asi ve smyslu, no, já Vás viděl na fotce. Já pohledem: Jaká fotka? Kde? Aleš zděšeně, já Ti to pak vysvětlím. Já:\"To teda doufám.\" Chvíli jsem se zdravila a bavila se známýma, co jsme viděli, Áďa se probudil, byl unavený, tak jsem ho vzala a jela domů. Jakmile byl uspaný v postýlce. Nemohla jsem přes vztek jinak a zavolala do Brna Alešovým rodičům, Alešova ségra s nima v 35 žije (kdo zapomněl nebo neví). Zvedla to ona, tak jsem ji seřvala na dvě doby, co si o sobě myslí, jak si dovoluje jakékoliv moje fotky posílat kterýmkoliv svým příbuzným. Že to bylo naposledy. Její vyjádření mě nezajímá. Vyblekotala, jakej má se sestřenicí dobrej vztah (ten strej je otec sestřenice). Což mě taky vůbec nezajímá, co má moje fotky posílat nějaký slepici, kterou vůbec neznám, nikdy jsem jí neviděla, nevím ani jak se jmenuje, prostě nic. A ta sestřenice samozřejmě fotky ukazovala hned dál celý svojí famílii. Takže jsem Alešovu ségru Evu seřvala, jak jsem nejlíp uměla. Ale bez vulgarit, urážek. Ona vypustila něco o tom, jak jsme začli s Alešem, že žijeme na hromádce. Zrovna ona má co kázat o tom, co je normální?!!! Ona! Takže jsem jí vypálila, ať se laskavě stará o sebe, že já taky nekomentuju, jak a s kám ve svým věku žije a co je normální (Rozhodně mi přijde normálnější žít jako rodině bez manželství, než křenit v 35 u matinky s plnou penzí a péčí). Hodila evidentně sluchátkem, ale nepoložila to, takže jsem slyšela záplavu vulgarit na mou osobu. Po chvíli dohadování, kdo to vezme, když to nepoložila, to zvedla matka-dirigent celý rodiny. Snažila se to urovnat, já se rozbrečela. Ona, ať nebrečím, snažila se svou drahou dceru samozřejmě omlouvat, jak měla špatný den v práci. Já můžu mít sebešpatnější den a všechno musí jet jak po drátkách, rozhodně na nikoho neřvu, sprostě se o něm nevyjadřuju a nechovám se, jak ta největší kanálie ve vesmíru. S tchýni jsem mluvila docela dlouho. řekla jsem jí opět, že nevím, co si to Eva dovoluje, že těch pár fotek, které mimochodem poslala moje mamka (Byla tady na týden na dovolené a jasně jsem jí zakázala si s tou pitkou Evou cokoliv posílat a neposlechla mě. To abyste věděly, že díl viny počáteční je na mojí máti.)Závěr: za měsíc máme jet do Česka, musím vyřídit v Brně nějaké úředničení (nevyhnutelné bohužel). Ale dokud s nima bude Eva žít, žádné návštěvy u nich doma. Setkání s E. nikdy. Pozvání na svatbu jen přes mou mrtvolu. Do Bruselu má zapovězen vstup od té doby, co se tady objevila nepozvaná v šestinedělí. Ať si Alešovi rodiče srovnají dceru. Já se přemáhala dost a dost a k čemu to vedlo. K dalšímu kiksu ze strany švagrové. Tchýně je taky strašná, ale zase jinak je to generál a k manželovi se chová hůř než k nějakému ratlíkovi. Tchán je jednoduše blbec, co si nechá srát na hlavu. Takže já s jeho rodinou končím. Alespoň dočasně.Ufff, ale jo, trochu se mi ulevilo!

přijede mi máma

teda možná...prej že jestli se Rudovi bude chtít blbě to řekla..bydlí od nás 200km, jde s tím svým na výlet do Českého ráje, tak že se, pokud se Rudovi bude chtít, staví aspon na kafe...já nevím ale ta poznámka \"jestli se...\" aaaa..moje nervy...já tam teď jet nemůžu, ona se konečně urve a jestli mi zavolá, že se nestaví, tak mě nase*e a nebudu s ní mluvit

TCHÝNĚ OPĚT ,,NEZKLAMALA\"

O mé tchýni jsem se zde zmiňovala už hodněkrát.Bohužel nikdy v dobrém slova smyslu.Není tomu jinak ani teď.Začalo to tím že se ani nepřišla jako jediná podívat na Marečka v porodnici.Nevadí.Ale zajímavé bylo,že když mě v pondělí poušteli tak ještě ten den se neomasleně pozvala na návštěvu.Vydržela jsem ji i když bych ji nejraději poslala do....Vůbec ji nebylo blbý přijít.já jsem byla přitom tak unavená.Však tzo znáte jaké to je přijít z porodky domů a než si zajedete režim a trochu se vzpamatujete.Pak s velkou slávou předala pro Marečka dar:Teňoučký zlatý řetízek s malilinkatou podkovou.Se slovy,že to mareček,ale nesmí ztratit až to bude nosit.Hodnota dárku asi 500kč,ale hlavně jde o to,že já nebudu dávat malému dítětizlatý řetízek a že kdyby mě raději to pětikilo dala do obálky tak mi tím udělá větší službu.A ona si ještě myslí bůhvíco.a Marek samozřejmě taky klasika.Je to od maminky tak je to božské a úžasné a skvělé.Měla jsem pocit,že přinesla brilianty.Ona je tak blbá,blbá,blbá.

Tchýně podruhé :)

To se musím podělit. Včera jsme tam tedy vezli ty děti. Nakonec mi student nedorazil, tak jsem jela taky. Volali jsme jí z domova, že vyrážíme na cestu. Ona povídá, že super, ale že jsou na návštěvě a ať jim ještě zavoláme až se budeme blížit, aby byli včas doma. Tak jsme tedy volali 20 minut před dojezdem, aby měli dost času (je to tak 7 minut cesta odtud, kde byli). Myslíte, že už byli doma? Nebyli. Chytli jsme je na cestě, tak nám dali klíče. Takže jsme odnesli věci, děti. Kubíka hned do postele, protože byl tuhej. Haničku na nočník, převlíkla jsem jí do pyžamka, udělala mlíko... a to dorazili domů. A pozor - přichází zlatý hřeb - šli nahoru do podkroví pro Haničky postýlku, že jí snenou dolů do ložnice. A prej - jé on už Kubík spí? Co když ho vzbudíme? To jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo plakat. Naštěstí Kubík má dobré spaní a včera jsme jeli po jeho bazénu, takže byl fakt utahanej. Ale chápete to? Oni to ví týden, že tam budou děti v pátek spát - to byl vážně takový problém tu postýlku snést třeba před odchodem na tu návštěvu?

Trošku váhám

5. července máme jet k manželovo příbuzným na Slovensko a budou tam i tchánovci, jezdí tam na dovču každý rok. A tchýni napadlo, že by ve středu,až my budeme odjíždět se připojili k nám a zůstali ještě do neděle u nás. Což o to, mně to vůbec nevadí, vím, že vidí Míšu málo a stýská se jim, ale docela se děsím té cesty. Nemáme moc velké auto, v zadu zabírá dost místa Miškova sedačka, takže je tam pohodlné místo jen pro jednoho, dva se tam sice vejdou taky, ale fakt na těsno a představa, že se přes dvě hoďky s tchýní tlačím mně začíná dost děsit. Hodně mě teď totiž bolí záda a tak se i na krátkých cestách pořád šibuju a otáčím a tam bych seděla jak pravítko. Dopředu si sednout nemůžu, protože tchán jde začátkem srpna na operaci s kyčlema a ten by v zadu nevydržel už vůbec. Myslíte, že by bylo troufalé poprosit je, aby přijeli autobusem, že kufry a tašky jim vezmeme? Nebo mám jet autobusem já?

...já ji sem pozvu :)

napadlo mě, že když je pořád taková hrrr do péče o malou (pro nezasvěcené - volá mi denně, aby se přesvědčila, že malá stále dýchá, radí co dělám špatně atd. znáte to:) a chce ji mít pořád u sebe a muchlat se s ní, tak já ji sem pozvu na víkend, aby se jí nabažila a s mužem si zajdem na véču a do kina. Babča jistě ráda pohlídá a my si po dlouhé době uděláme romantyšn ekšn

Ani nevím, jak to nazvat :)

Já si na tchýni většinou moc nestěžuju. Je hodná, vycházíme spolu dobře, hlídá děti, děti jí mají rády....Ale tentorkát mě teda vytočila. Asi to bude román, tak se předem omlouvám. :)Když jsme tam byli o víkendu, tak jsme se domlouvali, že si vezmou na tento víkend děti. Byla tu včera, takže si domluví obchodní schůzky i ve čtvrtek tady v okolí, zůstane do pátku a odpo si děti odveze. Chceme s Tomem malovat dětský pokoj v novém bytě, dodělat učebnu, doladit obývák apod. Prostě je tam hromada práce, se kterou bychom rádi hnuli.No a ona včera přijela (v pět hodin) a říká mi, že má problém, že si děti musí odvézt už ve čtvrtek (jakože dneska). Tak jsem vytřeštila oči - žádné věci jsem neměla připravené, prostě nic. Tak jí říkám, že to je super, že mi to říká teď. A ona, že to taky ví až od dneška - že totiž slíbila na sobotu upéct DORT a že se teda musí vrátít domů. No tak to mě naštvala. Já prostě nechápu, proč má debilní dort přednost před dětma. Tak jsem se postavila proti, že jí je dneska nedám. Už jsem totiž byla u toho, když peče dort a to nemá čas hlídat děti. Natož v prostředí pro děti naproto nevhodném, což její domácnost prostě je (a to ani nemyslím na psa, prášek na praní na zemi v koupelně, nůžky v dosahu na stole apod.). A děda v tomto ohledu moc použitelnej není. Ten ještě tak zvládne Kubíka, ale dvě děti bych mu nesvěřila.Nehledě na to, že Hanička je ještě malá a takhle dlouho z baráku bych jí mít ani nechtěla. Pro mě už ten víkend není úplně super představa, ale to smutek zaženu prací... Normálně mě to tak naštvalo a rozesmutnělo, že jsem odešla ven. Projít se. Protože jsem měla obavu, že vypustím z úst něco, co mě pak bude mrzet. Dokonce jsem si i poplakala. Ne kvůli hlídání, ale protože já se tak těším, že si ten byt předěláme s Tomem společně a už jsem viděla, jak on všechno dělá s kámošem a já jen hlídám děti - přišlo mi to strašně líto. No nakonec jsem se teda uklidnila, vrátila se domů a šli jsme s Tomem na koncert. Normálně jsem se s babičkou rozloučila jako vždycky. Ráno mě dost šokovala tím, že se mnou NEMLUÍ. Jako chápete to? Ona slíbí hlídání od pátku do neděle, ona to nedodrží a JÁ jsem ta špatná. No tak to je gól.

Vyměkla

Bože to je kráva.Ted se semnou od unora jakože nebavila,protože jsem nepřijela,když mi říkala,že nebude doma našla jsem si jíný program a ona se urazila.Ted mi volala,že máme přijít příští pátek,já ji řekla,že jedině v sobotu,že děti chodí do školy a po škole tam ještě jezdit...no nic tak teda mužeme milostivě přijet o víkendu.Já s tím problém nemám.Horší je-Martin změnil zaměstnavatele,výrazně si polepšil.Dosáhl něčeho co se málokomu poštěstí.Samozřejmě se jí pochlubil.A ona?To uplně přetočila,že chudák Martin ten tak špatně dopadl,musel změnit místo.To je taková kráva.Další věc i když Martin zřídka kdy je,ona nepřijede,protože hlída děti LaděnceMartin tam z principu nejezdí,bo by Laděnku musel zabít.Řekla bych,že je Martin neviděl tak dva roky.A ona mi brečí do telefonu,že je škoda,že nepřijel,že se jí moc stýska a ,že každou noc brečí jak se o něho bojí.To je zajímavé,když má příležitost 14dní ho vidět nenajde si ani jeden den,kdy on by pro ní přijel a dovezl k nám.

Jak přežít prababičku?

Ona je v zásadě moc hodná a děti miluje, alě někdy bych jí zabila.V sobotu v noci se Hanička vzbudila s pláčem a říkala auauauau a ukazovala na pipinku. Sundali jsme plenku, vzali Haničku o patro níž do koupelny (byli jsme u babičky), pipinku umyli. Hanička se zklidnila... my celkem taky, že tedy snad to bylo jen z toho, že dlouho ležela v počůrané plence... A dojdeme nahoru a prababička se ptá \"A nebolí jí něco?\" No já myslela, že jí něčím praštím. Jasně, že si taky jen dělala starosti, ale teda nechápu, co touhle otázkou sledovala.

tchýně

Ach díky bohu že nejsem jediná co má problém s tchýní. Už jsem si začínala myslet že jsem divná a jedině já mám ze vším problém.

Opravdu to má asi z ní?

Já už z ní fakt nemůžu. Včera se zase přihasila (týden tu nebyla), malá se zrovna napápla a usínala. Hned se na ní vrhla, tak říkám, ať ji nechá, že právě usíná. Tak si sedla, půl hodiny ji vydržela hypnotizovat v postýlce, dokud se nevzbudila. Malá se kolikrát trošku probere, převalí se a spinká dál. Jenže to jí holt nebylo dopřáno - sotva se pohla, už byla u ní a pak jí dvě hodiny v kuse nedala pokoj. Nejdřív ji vytáhla z postýlky, malá spustila jekot, tak to po chvíli vzdala a dala ji zpátky. Ale pak dřepěla u tý postýlky, furt jí strkala pod nos jednu hračku přes druhou (přitom ona už si fakt umí hračku vzít, když chce a hlavně takovou, na jakou má zrovna náladu). No hrůza - pořád na ní šišlala, muchlala jí, malá byla úplně mimo (chvílema už bylo vidět, jak se klid, koukala všude jinam, jenom ne na tchýni). Když odjela, tak se malá vůbec nechtěla uklidnit, kojení bylo naprosto nezvladatelné - vůbec nechtěla pít, pak jí nešlo usnout, v noci se mi budila co dvě hodiny (jindy spí klidně čtyři až pět v kuse). Já už bych jí fakt nejradši poslala někam. A přítel tu nad nimi stojí a nic jí neřekne - ach jo - jenže on pak holt v noci nevstává, no. Omlouvám se na dlouhý příspěvek, asi to muselo ven. Už fakt nevím, jak na ni - asi začnu být sprostá.

krása

Tchýně mě zase pobavila, protože mi sdělila že švagrová jede s roční holkou na tábor dělat zdravotniciprý dostane za 14 dní tábora 4 tisíce´. No...a pak proč jsou ty tábory tak drahý když platíme zdravotnice co si tam hlídaj svoje mrňavý děti a nic jiného nedělají. Ach jo...to snad ani není třeba komentovat.