Naše rodina. Jak přežít tchýni??? - nové diskuze

nečekaná návštěva

tentokrát mě dostala mamka - nejen že přijela neočekávaně na víkend (bydlí od nás 3h busem), s ničím mi moc nepomohla, chystala jsem Elišce oslavu na dva dny - děti, známí, rodina.. místo pohlídání Verunky mě chodila do kuchyně rozčilovat různýma radama a dotazama, na dort, s kterým jsem se plácala dva večery mi iniciativně připlácla škeble z moře takže jsem musela dělat marcipán znova.. neustále pomáhala tím, že něco někam uklízela, doteďka plno věcí hledám.. nakonec uklidila dort za dveře do sklepa, kde je tma a chodbička 1,2x1,2m a prudké schody dolu, takže jsem ho skoro rozšlápla a přizabila se.. a ráno mi říká - ta Verunka v noci nějak vzdychala, už jsem se na ni chtěla jít podívat.. no ona to slyšela i přes dvě zdi a to jsme byli úplně potichu ještě že dneska návštěva odjela a bude zase klid ale jinak ji mám ráda!

V pondělí na houby

Tchánovci jsou vášniví houbaři, ale jelikož se letos nemůžou prakticky hýbat (tchán má \"cukrovkářskou\" díru na chodidle a tchýně čeká na operaci kyčle), tak si nás \"objednali\" na sběr hub. V pondělí to vypukne.. já se teda celkem těším, ale děsí mě, že chtějí abychom vzali Anetku, že my s Pavlem budeme běhat po kopcích (já teda velmi velmi pomalu ) a oni budou někde na rovince hlídat malou..Oni se k ní nezvednou ani na zahradě a troufají si naše akční, běhací dítě hlídat v lese . NO uvidím jak to vyřešíme (nejspíš krosničkou Pavlovi na záda) a já budu moc klidně spát a nemít noční můry, že Anetka umírá v lese .

nákup

včera se mi nabídla, že mi něco nakoupí žže jede nakupovat pro sebe... říkam, jééé to by bylo fajn :-) chtěla sem 2 chleby, 20 rohlíků, cukr, plátkový sýr (levnější) a zeleninua přivezla mi: zeleninu, cukr, nesquik kakao, pak nějaký polský kakao, jeden chleba, protože neměli dva stejný (tak kvůli tomu budu muset poslat jardu do krámu) a ty rohlíky a samozřejmě koupila 4 druhy sýrů.....dražší už tam asi mít nemohly. byla sem nasraná....protože jí 400,. nestačilo....co si sama neudělam, to nemam

Fakt mám úžasnou tchýni, za celou dobu, co jsme s chlapem spolu, jsme byli teď 3 dny na dovči - s tchýní \"pod jednou střechou\" a bylo to fajnový. Takže to musíme zase někdy zopáknout.

Ahoj, taky se připojím do diskuze. Miminko je sice teprve na cestě (25.t) a s přítelem jsme nesezdaní, takže ta, na kterou si postěžuju, je moje \"skoro-tchýně\". Mám z ní (a o ní) den ode dne větší strach. V rodině přítele mají ženský nějaký snad dědičný psychický problém - nevím jak to napsat. ALe po určitém věku začne těm ženským hrabat. Začnou se zkrátka propadat do vlastního vyfabulovaného světa a občas \"přepnou\" do toho reálného. Dokud jsem nebyla těhotná, bylo mi to trochu jedno. Když začla vést skoro-tchýně nesmyslnou debatu, tak jsem to vyignorovala. Občas mě její závěry naštvaly, ale pak jsem si připoměla, že ona si to ve skutečnosti nemyslí a bylo dobře. Jenže teď, když čekáme mrňouse, příjde mi to mnohem horší. Pořád k nám chodí, radí nesmysly, už dopředu ví, že já nebudu dobrá matka (dokonce už má jasno v tom, kde budu dělat chyby...), mluví o malém jako o \"našem miminku\" - tedy o jejím a mém společném atd. Už plánuje, jak s ním pojede k moři do Itálie - vůbec si nedovedu představit, že bych s ní své dítě pustila na delší dobu samotné. Mění názory v minutě, v jedné větě si dokáže protiřečit. A nejhorší je, že si tuhle svojí \"vadu\" neuvědomuje, stejně jako to bylo u její maminky, přítelovy babičky. Fakt se bojím toho období, až bude malej na světě

Ve středu mě zežere zaživa teta čarodejnice

Tak na mě myslete.Chtěla jsem jet na týden za babičkou do Krnova.Jenže potom co jsme ted 10 dní mrzli na chalupě budeme raději doma než zase někde mrznout.Tak tam pojedu s mamkou a dětma alespon na otočku.Jenže ta příšera se na mě moc těší a přileze tam.Chtějí po mě tu postýlku a už je to aktuální bo mladá čeká mimi.Teda ona ho čeká s jejich synem,ale on má jinou babu s kterou žije a byl s ní na dovče tak pochybuji,že ona to miminko jako babička bude hlídat a proto tam chce postýlku,že tam bude spávat.Podle mě ho ani nikdy neuvidí.Furt se do mě strefuje,proč tam k babičce nejedem,přitom když tam jsme tak na nás kouka jako na vetřelce a snaží se nás vypudit jen jak to jde.Moje mamka ještě uplně překroutila moje slova o tom,že tam babička minule nic neměla tak se na mě zlobí i ona.Proč já tam vubec jedu,proč já blbec furt utužuji ty rodiné vztahy.

Neni nic lepšího než když mi strčí tchýně čumák v 8 ráno do ložnice a ptá se manžela: Jari? už vstáváš? tak vstaň, pak bude ve městě zácpa. grrrr a on jí na to nic neřekne. dop*dele už mu neni 9.

Zdeňkovo mamka nás pozvala na pouťovou svíčkovou.To je dobré znamení.

hranice co může a co ne

v neděli sme byli pozvaní na oběd, neb babička slavila narozky i svátek. malý měl v ruce lžičku a jal ju použít jako zbraň proti skleněné vytríně. říkám mu, že to nesmí dělat a babi na to \"ale tady může!\" tak sem se na ní podívala a dosti rázně sem jí řekla, \"že ani tady ani jinde to prostě NEMŮŽE!!!\", jako já ho učím doma určitým hranicím co může a co ne a ona mi do toho prostě neude kecat. tak se jen podívala a zmlkla, pak se divím, proč je Terka taková, když u babi se může vše. to samý, kuká tam do koše a já že je to bakaný, že to se nedělá a abi, ale to může už sem to říkala i Květošovi, že se mi to nelíbí a určo jí opět budu muset vysvětlit, že určitý věci prostě nesmí a ona mi to nebude bojkotovat, ještě že tam je jen párkrát. jinak je babi fajn, ale toto mě vadí

tchán a dietní jídlo

tchán je ročník 1923 - takže mu bude za dva roky 90 let.... to je šílenej věk, co? no a v tomhle věku už má holt sem tam nějakou bolístku - naposled mu našli dnu a doporučili dietu.on je hrozně ukázněnej pacient, vždycky dělal, co mu doktor nařídil na 100% a ted by dietku rád dodržoval, což je blbé, protože si nevaří. vaří mu jeho dcera, která má svého dost a tak se mi jí zželelo....né že bych začala tchánovi vyvařovat -to teda ne! stačí, že mu dělám občas taxíka, ale napadl mne takovej dobrej nápad, že bychom mu tu dietní stravu mohli nechat vozit. znáte to, přijede auto, vyběhne maník s termoskou, vlítne do baráku, předá baštu, vezme si prázdné nádobí a maže dál. nápad dobrej, jiřině se moc líbil, venca by to zaplatil, já dojednala..... jenže!!!! tchán na to odmítavě mávl rukou, že už to prý nemá cenu!!! jak nemá cenu??? jí se každej den - až do smrti!!!!bublalo to ve mně jako v papiňáku a už jsem se chystala mu říct, že pro něj to možná cenu nemá, ale pro jiřinu ano....ale venca mne pod stolem kopnul a zatvářil se velmi výhružně. tak jsem zase vydechla a mlčela. omezila jsem se jenom na nesouhlasné škaredění a dospěla k názoru, že pomáhat tam, kde o pomoc nestojí je k ničemu. kašlu na to.

Tchýně a psi

Už je to nějaký ten týden zpět o čem chci napsat, ale nevadí...Davidova mamka měla doma dvě fenky jorkšíra, ještě v baráku maj třetího jorkšíra psa-toho má ale u sebe babička, která s nimi bydlí...no a ty dvě fenky se poslední dobou začaly strašně rvát. Každej den se do sebe pustily a kdyby je neodtrhli tak se zabijou. Už to dělaly když jsme tam ještě s Davidem bydleli, to je už rok zpět, tehdy se kvůli nim málem přizabila i máma(tchýně), protože jak se je snažili s tátou odtrhnout, tak ona jak už tu jednu odtrhla, tak zároveň zakopla, spadla na schody z celé své výšky a my všichni jsme se totálně zděsili, kdybych byla v té době ještě těhotná, tak bych snad z toho leknutí jela rodit. Naštěstí máma se po chvilce posadila i když s brekem, naraženou rukou, druhou rukou pokousanou a když se pokoušela zvednout, černo před očima tak sebou zas kecla zpátky na zadek, táta jí chtěl odvézt na pohotovost jestli nemá třeba otřes mozku nebo tak, ona odmítala, jen chtěla kapesník na ten pokousanej prst ze kterýho jí hrčela krev jak blázen. Tehdy jsem poprvý před Davidovými rodiči nadávala, zařvala jsem:,,Debilní psi, fakt už, tohle neni normální!\" Šla jsem se vydýchat ven a zapálit si. To byly nervy, já bych nejradši v tu chvíli co máma spadla, ty psi skopala do kuličky Po asi půl hodině máma přišla taky ven kouřit, s černáním před očima a motáním hlavy už to bylo lepší. Kouřila a za pět minut už se se psi mazlila jakoby se nic nestalo a ještě kontrolovala úpěnlivě je, jestli se něco nestalo některý nich. Já se tvářila kysele a táta proč jsem naštvaná? Tak jsem si prvně na něj otevřela hubu docela a zvýšenym tónem řikam:,,Tak máma se kvůli těm psum skoro zabije a já nemam bejt naštvaná? Nakopala bych je do prdele a máma se s nima po půl hodině ještě mazlí, parchanti!\"To zas koukala kysele máma. Táta to omlouval tim že jsou to prostě zvířata tak řikam že mě to nezajímá, že mě jde víc teda o zdraví mámy, a že nechápu, že je prostě nijak nepotrestaj. Tak máma se mnou tak nějak nemluvila a táta radši už mlčel v tu chvíli, ptž se nechtěl hádat.Tehdy jsem večer řekla Davidovi, že se prostě odstěhujem, že tu nebudu čekat až začne Tadeášek lézt a psi se servou u něj a něco mu udělaj, to bych je zabila bez ohledu na to že máma je má jako svý dětiOd tý doby jsem ty psy neměla ráda. Takhle se servaly za ten rok ještě párkrát a teď poslední dobou se už rvaly každej den a to bezdůvodně, prostě jedna najednou vyjela a začlo to, ta jsem měla zas pokaždý vztek a máma se s nima stejně vždycky za chvíli mazlilaJenže minule padla poslední kapka, když se holčičky servaly natolik, že jedna tý druhý prokousla nohu, tak museli okamžitě na veterinu a táta už byl taky tak nasranej že řekl že jedna prostě pujde z domu. Máma řvala, nevěděla jak to udělat a nechtěla se ani jedný vzdát. Jednu chvíli se ptali nás jestli si jednu nevezmem teda my, já na Davida rázně kroutila hlavou, oči vytřeštěný zděšenim, že žádnou tu psici nechci, řikam Davidovi jestli si jednu vezmem tak že bude mít drsnou vojnu, máma už tam mezitim řikala jak jsou holky zvyklý spát s ní v posteli a že můžou jen jedinej druh granulí s tzv. \"gumídkama\" protože po jinejch chudinky blinkajJsou rozmazlený až hrůzaMáma očividně o té tvrdé vojně něco zaslechla, tak začla že my máme stejně dost starostí s Tadeáškem apod.Nakonec nás vysvobodil Davidův brácha, že si jí vezme on s přítelkyní...Velice jsem si oddychla!!! Nejsem teda sadista, ale mít jednu z těch psisek doma, tak ju mlátim hlava nehlava, jak jsou rozmazlený.No a byla jsem koneckonců i zlomyslně ráda, že se konečně jedný z nich zbavěj, aspoň se nemusíme s Davidem bát, že máma skončí v nemocnici jen proto, že odtrhávala od sebe psy.Teď co jsme tam byli naposled, tak máma už jak tam nemá tu jednu, tak se s tím docela i srovnala už a navíc už konečně nerozmazluje tolik ani tu druhou, možná by se dalo říct, že se k ní konečně chová přiměřeně jako ke psovi a ne jak k rozmazlenému dítěti! To je klid.

velcí kamarádi

když naši byli spolu, babičky i dedečci byli neskutečné kamarádi.kdykoliv přijeli prarodiče z mamčiné strany, byli u nás chvilku a hned se šlo na navstevu k tatkovým rodicum... jezdily spolu na dovolene a podobne.. strasne hezky to bylo. jací byli kamarádi.. a pak se nasi rozvedli-mohla za to mati, a babcika od tatky hned zanevrela nad celou matcinou rodinou.. prej ju blbe vychovali a nechce se s nima uz vidat.. a babicka s dedem od mamky se na ne furt ptaji, kdykoliv je vidim nebo si volame, ptaji se co babi s dedou,kdy prijedou a tak..a já??furt rikam maj se dobre,jen uz nejsou na zadny cestovani, jsou jen zalezli doma a tak-no lzu jim, jelikoz babi s dedou od tatky jezdi na dovoleny,furt nekde trajdaj..ale proste nechcou je uz nikdy videt:(:( a my ted kvuli nim musime delat veskery oslavy na 3x-mamcina staran, tatkova strana a jezibaba zvlast.. desím se vánoc a 1.narozenin