noční děsy - diskuze

Ano máme to doma…Stella bude mít 5 let a občas tu lítá po bytě a vůbec neví o sobě. Minule byla uplně vedle….už 3x přišla s jekotem ať toho zeleného pána vyprovodím z bytu ven co to je nevím, ale opakuje se to. Brečí, řve a občas nejde probudit.Mám vypozorováno, že se to děje většinou po namáhavém dni...

mam to doma.. vetsinou je to kazdou noc, nekdy i nekolikrat, a zazrak je kdyz se to neobjevi.. u nekoho to vymizi vekem, u nekoho driv u nekkoho pozdeji. ja si tobika budim nasilim- trepu s ni, omyvam oblicej studenou vodou, zacavam nos,aby nemohl dychat..cokoliv aby se probral.. zkouseli jsme i tise na nej mluvit, hladit, chovat-ale k nicemu to nevedlo.. z toho na neho nemam naladu a necham ho az se uklidni sam( ono zalezi jak dlouho to trva, pokolikate je to za noc a tak).. sestrenka to ma taky a je ji 11.. a te dal dr prasky( navykovej risperidal-kterej se dava u epileptiku) bez prasku neusne, uz je zavisla- dle me je to chyba nejvetsi co dr mohl udelat.ona to ma z toho co se u nich doma deje(dost se tam krici,, i na ni,i mezi maminkou a tatinkem) ... u nas je to jak po narocnych dnech, tak i po tech klidnych kdy se nic nedeje.. ale vekem by to melo vymizet

@amalie2011 u nás se někdy takhle budila po náročném dnu občas a nebylo to tak náročné, ale teď mi přijde, že cítí neurotického manžela.(jiná problematika do jiné kolonky), je s ní doma na OČR a za každou blbinu jí dává na zadek, protože má pocit, že neposlouchá.je akční, ale nemůže po ní chtít výkony jako by jí bylo 10. když v noci odešel pryč, tak usnula.

@Lendrunka jj i to je mozny... tak to ma ta sestrenka.. ja teda na tobisa obcas zarvu..ale on to ma i kdyz je klid:( snad to zas prejde az manzel nebude na ocr a bude v praci:D

setkala, tak nějak po třetím roce, skoro každou noc, nějak to samo odeznělo, al bylo to psycho, soused na nás zavolal sociálku, že nám ječí dítě v noci, že ho určitě týráme

mivali jsme to,od doby co jsme nasadili pedia kid na klidne usinani,se to zlepsilo ,po mescici jsme prestali davat a byl klid cca 6 mesicu a pak jsme presli na sedalii a od te doby nevime co to je...ted se jen pripadne normalne probudi a povida si,ale je vzhuru a vnima...ne to co bylo pred tim,nevedel o sobe a desive jecel...az kdyz se nam ho podarilo uplne probudit se zklidnil...

jinak pomohlo vždycky ji probudit - většinou tak, že jsem si ji odnesla do kuchyně, posadila n\\a židli, mluvila na ni, udělala jí pití, to že se musela napít odvedlo její pozornost a musela se zklidnit a pak jsem ji zase odvedla zpátky do postele :) jednou jak měla fakt šílený amok jsem se taky neudržela a pleskla jí a bylo to ještě horší

u nás se noční děsy (spíš jen noční můry) čas od času objeví..posledně, když byl tudle nedávno nemocnej, budil se pravidelně snad měsíc v kuse se řvem kolem půlnoci. já jsem z toho vždycky úplně vyřízená...dřív pomáhalo lehnout si k němu, probudit ho světlem, teď musel vždycky nakonec přijít chlap, protože má větší sílu, tak se mu ho podařilo chytnout do náručí a chvíli pevně držet, kluk se pak dost rychle uklidnil a najednou klidně spal. jestli je vystreslá z taťky, tak to je pak těžký...když jsem to řešila poprvé, narazila jsem na nějaký bylinky na klidný spánek - jako čaje, bylinný sirupy, vonný esence..(meduňka, levandule, jestli se nemýlím..), to nemusí být úplně od věci.

Maruška na to netrpí, Anička změnila tak měsíc zpátky postel, z postýlky za velkou, tak teď se občas tak kolem desáté večer probudí, posadí a brečí. Tak ji pohladím, potulím, uložím a dobrý.Já teda nevím, co bych dělala na Tvém místě. Nemůžeš být na OČR Ty? S takovou to bude těžké uzdravování.To musí být těžké na řešení

@zajic od pátku odpoledne od 13.hodiny s ní můžu být už doma, jenže tento týden odjela kolegyně do Francie a jen my dvě máme klíče od pokladny...a hmotnou zodpovědnost. takže se v práci musím vždy ukázat vyřídit nejakutnější věci a celé to to dopoledne zabere....zkoušela jsem s taťkou promluvit, ale myslím, že mě NESLYŠEL. musím znovu a jinak. má pocit, že je rozmazlená, že by měla reagovat okamžitě na plácnutí. je to na dýl. když byli kluci malí, bral to jinak. děkuju

@jasko děkuju, s pyramidkou to určitě zkusíme.

Mě ještě napadá, Maruška (má 6), když si sedne na posteli a brečí, úplně hystericky a motá se, tak se jí chce čurat.I když je tak velká, není schopná se probudit. Takže pro tyhle případy mám u postele nočník, posadím milou Máňu na nočník a zavelím ČUREJ. Ona pustí, u toho se probere, a pak normálně spí.Když se nám to stalo poprvé, tak jsme měli fakt strach, co se jí zdá, a to jen bojovalo tělo mezi potřebou spát a čurat.

Malá má 5 let a ted to tak proživala v noci asi měsíc. Rozsvítím v chodbě a budim ji. Až se uklidní a zjistí kde je, tak ztichne a usne v náruči. Musí se prostě probudit. Manželovi jsem řekla ať zmírní svoje nároky, protože jsem měla pocit že to je z něj.Zatím to odeznělo samo, budila se pravidelně kolem 22-23h.

také to s dcerou právě prožíváme. Kolikrát jí probouzíme i 10 min, než se uplně probudí. Strašně křičí a že se bojí a to chce a to nechce,a druhý den si to vůbec nepamatuje.Osvěčilo se mi, vzít jí na světlo, ale musím tam s ní být sama, jak se do toho plete víc lidí, je to horší. Jen si jí vezmu na klín a klidně a hlasitě na ní mluvím, opakuji její jméno. Když se mi zdá, že trošku vnímá, tak jí houpu, nebo objímám. Pak se z ničeho nic probere, zívne se a stulí se do klubíčka a usíná.Dám jí do postele a chviličku počkám, většinou hned usne.Je to složité období a citlivější děti to prožívají více, ale věřte, že to přejde. Kdo věříte na sílu kamenů, kupte dětem do ložnic spirálu nebo pyramidku ze selenitu.