Tak už jsem velmi dlouho nepřispívala do této rubriky, ale uplynula nějaká doba a je čas si opět trochu postěžovat.V lednu 2009 jsem psala, že rok 2008 byl nejhorší co jsme s manželem měli (strana 51). Od března do června 2009 manžel absolvoval protialkoholní léčbu a my byli šťastní jako zamilovaní puberťáci. V červenci jsem navíc zjistila, že jsem těhotná a myslela jsem, že se zblázním radostí. Manžel byl úžasnej, krásně se o mě staral.. prostě překrásný rok.Po novém roce měl jednorázovou recidivu, vše jsme zvládli, zabojovali jsme a žili si šťastně dál. Na začátku března jsem nastoupila do porodnice na vyvolání porodu, manžel byl po dlouhé době doma sám a samozřejmě se napil.Celé šestinedělí byl s námi doma a vypadalo to, že vše bude bez problémů.Bohužel hned po nástupu do práce začal pít opakovaně a čím dál častěji.Chybu hází na všechny okolo (na mě, na jeho rodiče atd.)Léčit (jako ústavně) se už jít nechce, chodí k psychologovi, ale zřejmě to nestačí.. on už bojovat taky nechce, všechno zahodil. Občas se sebere a na noc odjede, druhý den se vrátí, slibuje, naříká, sype si popel na hlavu a je nejlepší táta pod sluncem.Ale mě už po všech těch letech došla trpělivost.. už nevěřím, že se něco změní. Je mi z celého srdce líto, že Anetka nebude vyrůstat se svým otcem (protože on když nepije, tak je vážně skvělý), ale i jeho pití změnilo (někdy je i zlý, je nespolehlivý).Nejvíc jsem ale na něj naštvaná.. že nemá chuť bojovat, že nemá motivaci, že zahodí 8 let, vše co jsme vybudovali.. prostě mě štve.Rozhodla jsem se, že se odstěhuji. Sice to bude těžké, ale my to s Anetkou zvládneme.Ale je to velmi, velmi těžké.. někdy bych mu dávala šance pořád a pořád dokola, jindy (když má zlou a nadávající opilost) ho prostě nesnáším.ÁÁÁÁÁÁch joooo .Díky za vyslechnutí, muselo to ven.