Maminky s kočárky a cestování v MHD - diskuze

moc nepomahali,jednou jsem poprosila chlapa do schodu a nahore sdelil,ze je tofuska...no jasne ,60 kg neni srandaa jednou mi sdelili,ze prekazim,ze nemam s tim vagonem lezt do busu,poslala jsem je nekam

Já jezdím denně a zkušenost vesměs dobrá. Jen mě vždycky štve, jak se všichni hrnou dovnitř, div že mi ten kočár nepřeválcují, stoupnou si na místo pro kočáry a pak nechápavě koukají, když po nich chci, aby uhnuli. Pomoc mi nikdy nikdo neodmítl a vyjímečně se i stane, že se někdo nabídne sám. Ale pokud to jde, tak stejně radši čekám na nízkopodlažní. Kamarádce se jednou stalo, že poprosila chlapa, asi tak čtyřicet let, o pomoc na konečné autobusu u Globusu a pán jí hlásí \"Já nemůžu, spěchám nakupovat.\", tak jí musel pomoct řidič.

Cestování autobusem s kočárem na dvojčata je fuška.Lidi nevrlí,neochotní, ale nesmíte se nechat.Vždycky jsme se ale nakonec vešli.

jak uz jsem psala ve 48h,na me si nikdo pusu neotevrel,ja bych se taky nedala.pomahaji celkem v pohode,jen jednou se mi stalo,ze mi chlap rekl,ze nepomuze. jinak me prekvapilo,ze uplne v pohode jsou 15-20lety pubertaci,kdyz neni nikdo jiny v dohledu a zeptam se jich,tak jsou ochotni.jinak si myslim,ze v praze by melo jezdit vic nizkopodlaznich spoju-cekat pul hodiny az hodinu na nizky,je masakr:)v metru mi vadi,ze jezdi s kolama a nekdy i ve vetsi skupine a pak se tvari,ze je kdovijak obtezuju:(co se tyce vytahu v metru-vytaci me padestanici,kteri nemuzou jit po schodech anebo dokonce 20lety lidi! a duchodci,kteri vidi,ze je vytah otevreny,tak tak zasprintuji neskutecnou rychlosti,ale jen co v nem jsou,tak to vypada,ze neudelaji uz ani krok:)a dobra historka-nizkopodlazni bus-jeden kocarek,misto jeste na jeden,tak prijdu a pozadam duchodkyni s holi,at si jde sednout jinam,ze se tam jinak nevejdu. zacala na me pokrikovat,ze nee(a to bylo okolo min 10volnych mist na sezeni),tak jsem se ji zeptala,jestli si mam dat kocar na zada a po te strakonicke za busem bezet?! lidi se me zastali a babka si sedla jinam:-)

já už jsem to zažila vícekrát, že někdo měl negativní komentáře. Většinou od chlapů, ženský snad nikdy nic neřekly, jen jednou, když mě seřvala maminka taky s kočárkem - byly jsme v autobusu už dvě s dětma a ona se cpala dovnitř a chtěla zavazet v uličce. Řidič ji vykázal, že poveze jenom dva kočárky, tak ať si počká na další a ona začla řvát na mě, že \"doufá, že jedu dost daleko, protože ona musí až na Duklu!\" Já na Duklu jela taky a nakonec jsem tuhle maminku potkala ve dveřích polikliniky, takže tam byla ještě dřív než já tím autobusem Jinak vyhledávám spíš nízkopodlažní autobusy/trolejbusy, do těch normálních ani nelezu, ale v Pardubicích jich jezdí naštěstí nízkopodlažních dost. Jen asi dvakrát jsem musela požádat okolostojící lidi s pomocí do schodů, jednou jsem to vzdala a při pohledu na kyselý ksichty puberťáků, jsem z trolejbusu po schodcích vyskákala

samy od sebe nepomahaji(nekteri) ale co mam hubu tak reknu at pomuzou.kdzy odmitnou..jdu dal.. a kdzy drzkuji(coz sem myslim zazila jednou) drzkuju taky:o)) nemam rada vymluvy nemuzu vlakem busem mhd pac mam kocar- vse de kdyz se chce

Většinou jezdíme autem, ale když jsem v Plzni, tak si cíleně vybírám bezbariérové spoje. Když jsem párkrát jela normálně, tak mi s kočárkem pomohli, občas se sice dívají na druhou stranu, ale když požádám, pomohou. Také se mi ale stalo, že mi pomohl pán sám od sebe. To mě teda potěšil. Takže mé zkušenosti jsou kladné.

pomoc mi nikdo neodmítl, to je pravda, ale taky registruju, jak se někteří nenápadně klidí pryč, abych si náhodou neřekla. ach jo, nechápu, co na tom je pomoct s kočárkem, když to běžně zvládá i můj skoro 16-ti letý syn a to jsem ho k tomu nijak nenabádala, bere to jako samozřejmost, že když jede do školy, pomáhá ostatním maminkám.

busem ani vlakem apod. nejezdím, takže zkušenost nemám, ale jdenou sme byli u našich a jeli na výlet busem, neb malý neví co to je a měla sem jen lehké golfky, kdy mamka šla s Kvítečkem předem a já šla zadem, otevřeli se zadní dveře a já než se rozhoupala, tak vyskočili 2 starší paní a chtěly pomoct, tak sem ji mpoděkovala, že je to lehké a oni se usmály a říkaly, no jo, ty dnešní kočárky jsou lehký

Pokud někam cestuji MHD tak si předem vyhlédvám nízkopodlažní spoje, když to nejde, tak si řeknu nebo se někdo nabídne i sám od sebe.Občas někdo hází kyselý pohledy,ale nikdo si ještě netrofnul na nagetivní komentář, to by si asi něco vyslechl Jinak jak jsem psala minulý týden mě překvapila řidička tramvaje, která přiběhla a pomohla mi snést kočárek, takže mám i vyloženě pozitivní a překvapující zkušenost

Většinou mi lidé sami nabízejí,že mi pomůžou,ani si nemusím říkat.Je s podivem,že to jsou dost často puberťáci,o kterých se říká,že jsou líní a nepomáhají.Když se nikdo nehrne,tak si vynesu kočárek sama,pokud dole nemám těžký nákup.Kdyžtak se někoho zeptám,ale ještě se mi nestalo,že by někdo odmítl nebo měl nějaké nemístné průpovídky.

@markíla tak ještě takový fígl - popros někoho, ať ti pomůže s kočárem ještě než přijede autobus, ať ti potom všichni nezdrhnou nběkteří jsou ostýchaví a už jsem se setkala i s tím, že jsem kolikrát chtěla pomoct a matka byla ještě uražená, že je zvyklá si sporťák tahat sama takže se jim nediv, lidi někdy neví, že chceš pomoct, stydí se..

Jezdila jsem často a mám milion historek.Jsem si ted vzpoměla na jednu.Jak se Zuzi narodila tak jsem v té době hubla a zhubla.Jezdila jsem pak většinou jen s holema,ale měla jsem tam dole obří nákupy.A celkově to bylo strašně těžké.Měla jsem grif jak je vynést z tramvaje.Jednou byla plná tramvaj ,já se v pohodě sehla chytla hole i s nákupem a dítětem pod paží a chtěla jsem vystupovat a přiběhlo asi 10 chlapu,že to nemužu,že mě to porazí.Málem se poprali,kdo mi pomuže.Nakonec to jeden vynesl a říka-to málem zabilo i mě -co tam máte kamení?Jo jo v ten moment jsem si uvědomila,že už nemám 100kg a ,že nemužu nosit pomalu svoji váhu,že jsem křehká blondýnka.Od té doby už jsem toho využívala.Dámě v nesnazích pomuže hodně mužu,jen se musí jako v nesnazích chovat.Když jsem měla 100kg tak nepomohl nikdo.

tento týden jsem se slušně vytrestakla výletem v MHD,nechtěla jsem tahat do auta kočár,pak malou do sedačky,ze sedačky do kočáru...jediný kdo pomáhal byly starší paní kolem 60 let a to mi zas bylo trapné,na zastávce chumel lidí,všichi se rozutekli k jiným dveřím než u kterých jsem stála já,dělali že nevidí,neslyší.Zůstala jsem tam sama u otevřených dveří a jediný kdo my přišel pomoct byl asi tak 6ti letý chlapeček!!!Ale pašák,šikovnej,zvládnul to.Chtělo se mi z toho všeho brečet Kdyby mi pak v metru jeden pá po požádáí neřekl že nemůže že spěchá,tak si myslím že prostě jen špatný den,ale špatného bude v naší společnosti asi něco jiného.To že v prostoru na kočárky stojí lidé co neuhnou,jen blbě koukají,že výtah je plný zdravých lidí to vůbec nekomentuju,jen mi z toho dne bylo smutno a příště jedu autem

Většinou se všichni nenápadně šinou k zadním dveříma ještě otočí hlavu že je musí bolet za krkem abych jako fakt nemohla si poprosit. Už se mi stalo že jsem tam stála úplně sama a všichni natlačení vzadu. Tak jsem přiskočila a poklepala nějákému pánovi na záda jestli by mi pomohlJá hodně jezdím mhd a hodně bojuju spíš o to kde s kočárem stát. Důchodci si rádi sedají na ta sklápěcí sedátka a divějí se že se tam pak kočárnevejde.Největší traumata jsem zažívala když jsem jezdila dopoledne a tam jen děti a důchodci a nebo se bus vyprázdnil úplně a já neměla jak vystoupit a řidič nepomohl. Proto jsem si pořídila lehké, pitomé a asi né moc pohodlné golfky, které ale sama vynesu do všech schodů a překonám bez pomoci všechny překážky

Neměla jsem problém říct si o pomoc. A teda nevím, ale dokonce i důchodci mě s kočárkem pouštěli, i děcka. Jen jednou se stalo, že jsme jeli s dvěma kočárkama asi v dobu, kdy byl autobus plný lidí jedoucích z práce a byla jsem nucena zajet s druhým kočárkem na místo, které pro kočárky není. Tam stála ženská měla nějaké řeči o tom, že tam s tím kočárkem nemám co dělat. Pravděpodobně nějaká kvočna, která na tom místě byla vždy a každou cestu z práce, tak si ho tak nějak přivlastnila. Jen jsem se jí zeptala, jestli to místo má podepsané. Ona nic, tak jsem se tam nacpala a dávala jí to vyžrat, pěkně v zatáčkách jsem do ní žduchala. Jinak nemám dojem, že mám absolutní přednost, když mám kočár a chcu jet autobusem, kdybych byla sama jdu pěšky, ale Karolína s tím druhým kočárkem byla zastoupena lidma a těžko by se jí vystupovalo.

nemám problém teď cestuju busem jednou za čas, ale s eli jsem jezdila s kočárem skoro každý den a vždycky mi někdo pomohl.. i studenti byli moc ochotní a když ne, tak jsem prostě poprosila, když není nikdo v dohledu, tak poprosím řidiče - žádný problém, každý měl nebo bude mít děti.. kdysi auta nebyly a jezdily všechny maminy busem myslím, že jde trošku o vstřícnost a kontakt s lidma - kdo neumí ani pozdravit souseda na zastávce, nemůže čekat, že mu někdo bude vláčet kočár do schodů taky je hodně velký rozdíl vesnice a město - ve městě už to bylo horší, nikdo nemá čas ani chuť s někým spolupracovat, stará se jen o sebe.. ale já si stoupla do dveří a dokud mi někdo nepomohl, tak se prostě neodjelo

Hlásím, že v Opavě většinou všichni pomáhají dřív než se stačím zeptat. Negativní zkušenost mám zatím jen jednu jedinou, prosila jsem tehdy o pomoc, ale nikdo se nezvedl, nakonec jen jedna těhotná paní... Ale třeba zrovna včera jsem cestovala s Julinkou trolejbusem a přijel nízkopodlažní a i tak jeden mladík vyskočil a pomohl mi, i když nebylo třeba.

@medox Ty sedátka.Jednou jsem to sklopila Zuzi a jí to zcvaklo.

@Honafa Mají je ted i ve vlaku a tonda se tím nechává secvaknout schválně

@cukrblik jééééééé a jakém ráji to bydlíš?

jak kdo,většinou jo ale musela jsem si o to říct jinak se radějo otáčejí aby nemusely pomáhat taky sem slyšela jednou větu: neměla si udělat toho harantaoni to poznají sami až budou mít svoje

@markíla O ráji se opravdu mluvit nedá Bydlím v Mostě

@cukrblik ale lidi ochotný