Výbušné téma, koukám Když jsem byla těhotná, nenapadlo by mě, že bych nekojila. Že by se něco mohlo pokazit. Teprve na předporodním kurzu mě lehce znervózněla paní asistentka. Jak záněty? Jak bolavé bradavky? Je to přece příroda, ne? O-ou Začátky v porodnici byly strašné, ale to asi u každé z nás. I přes správnou techniku to bolelo tak strašně, že jsem měla slzy v očích, palce se mi kroutily a modlila jsem se, aby už dopil. Jak se blížilo další krmení, chytala mě úzkost. Vše vyřešily kloboučky, pohoda džez...bohužel dočasně.Moje bláznivé mléčné žlázy si totiž usmyslely, že se mi těch mimin narodil autobus. Takže vyráběly a vyráběly a já bolestí opět chcípala, chladila, nespala. Samo od sebe mi nevyteklo nic, takže odsávačka a šlachy v háji. Mlíko jsem lila do haj.lu, protože už se mi nevešlo do mrazáku a bylo mi z něj na Báječný.Tento stav je u většiny maminek krátkodobou záležitostí. U mě se \"ustálení laktace\" nekonalo ani po půl roce! Zavedení příkrmů znamenalo další očistec. Čím více jedl normálně, tím hůř mi bylo, protože mléka neubývalo. Kojit jsem chtěla do roku. Eliášek se ale před třemi týdny sám odstavil v 10,5 měsících.Nastala další bolestivá mise s názvem \"ukončení laktace\". Nemusím říkat, že mléka bylo stále strašně moc, takže jsem si opět \"užila\".Dnes mohu snad říci, že jsem to zvládla. Kojení pro mě nikdy nebylo \"krásné spojení s dítětem\". Byl to opruz, bolest, odříkání. Ale ani jednou mě nenapadlo, že na to kašlu. Dělala jsem to pro syna a u dalšího mimča do toho jdu znovu.Absolutně nechápu matky, co to vzdají z pohodlnosti, že je to bolí, že nemůžou zapařit, že se nemůžou hnout od mrněte, nebo dokonce předem, aniž by to zkusily!!! Pokud je ženská zdravá a má výživný mlíko, tak má dát dítěti to nejlepší a to se jí samo od sebe tvoří pod tričkem...prostě automatické.